Jabberwocky
'Twas brillig, and the slithy toves
Did gyre and gimble in the wabe;
All mimsy were the borogoves,
And the mome raths outgrabe.
Tlachapoud
Je svačvečer. Lysperní jezeleni
se vírně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
a selvy syští tesknoskuhravě.
Je svačvečer. Lysperní jezeleni
se vírně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
a selvy syští tesknoskuhravě.
---------------------------------------------------
Absurdno je v dětské literatuře někdy přijímáno s rozpaky. Jaké byly vaše první pocity při čtení Alenky v říši divů a za zrcadlem? V kolika letech jste knihu četli poprvé? Jak se váš postoj proměňuje?
I dospělí si mohou někdy hrát. zapomeňme protentokrát na gramatická pravidla; vaším úkolem je vybrat si libovolné dvě sloky z básně Jabberwocky (nemusí následovat po sobě) a převést je do češtiny tak, aby vyvolávaly u čtenáře stejné pocity jako originál. Odpoutejte svou fantazii, hrejte si se slovy, experimentujte!
Lewis Carroll: Jabberwocky
'Twas brillig, and the slithy toves
Did gyre and gimble in the wabe;
All mimsy were the borogoves,
And the mome raths outgrabe.
"Beware the Jabberwock, my son!
The jaws that bite, the claws that catch!
Beware the Jubjub bird, and shun
The frumious Bandersnatch!"
The jaws that bite, the claws that catch!
Beware the Jubjub bird, and shun
The frumious Bandersnatch!"
He took his vorpal sword in hand:
Long time the manxome foe he sought--
So rested he by the Tumtum tree,
And stood awhile in thought.
Long time the manxome foe he sought--
So rested he by the Tumtum tree,
And stood awhile in thought.
And, as in uffish thought he stood,
The Jabberwock, with eyes of flame,
Came whiffling through the tulgey wood,
And burbled as it came!
The Jabberwock, with eyes of flame,
Came whiffling through the tulgey wood,
And burbled as it came!
One two! One two! And through and through
The vorpal blade went snicker-snack!
He left it dead, and with its head
He went galumphing back.
The vorpal blade went snicker-snack!
He left it dead, and with its head
He went galumphing back.
"And hast thou slain the Jabberwock?
Come to my arms, my beamish boy!
O frabjous day! Callooh! Callay!"
He chortled in his joy.
Come to my arms, my beamish boy!
O frabjous day! Callooh! Callay!"
He chortled in his joy.
'Twas brillig, and the slithy toves
Did gyre and gimble in the wabe:
All mimsy were the borogoves,
And the mome raths outgrabe.
2. Anglosaská tradice
Tato říkanka založená na nonsensu je možná starší, než vypadá. Autora se mi objevit nepodařilo, očividně však text existuje v mnoha verzích a podobách.
1. Přečtěte si různé verze (nebo tady), zvykněte si na rytmus textu i opozit.
2. Pokuste se - nikoli přeložit, ale vytvořit českou podobu!
One bright morning in the middle of the night,
Two dead boys got up to fight.
Back-to-back they faced one another,
Drew their swords and shot each other.
One was blind and the other couldn't see,
So they chose a dummy for a referee.
A blind man went to see fair play,
A dumb man went to shout "hooray!"
A deaf policeman heard the noise,
And came and killed those two dead boys.
A paralyzed donkey walking by,
Kicked the copper in the eye,
Sent him through a rubber wall,
Into a dry ditch and drowned them all.
(If you don't believe this lie is true,
Ask the blind man -- he saw it too!)
Did gyre and gimble in the wabe:
All mimsy were the borogoves,
And the mome raths outgrabe.
2. Anglosaská tradice
Tato říkanka založená na nonsensu je možná starší, než vypadá. Autora se mi objevit nepodařilo, očividně však text existuje v mnoha verzích a podobách.
1. Přečtěte si různé verze (nebo tady), zvykněte si na rytmus textu i opozit.
2. Pokuste se - nikoli přeložit, ale vytvořit českou podobu!
One bright morning in the middle of the night,
Two dead boys got up to fight.
Back-to-back they faced one another,
Drew their swords and shot each other.
One was blind and the other couldn't see,
So they chose a dummy for a referee.
A blind man went to see fair play,
A dumb man went to shout "hooray!"
A deaf policeman heard the noise,
And came and killed those two dead boys.
A paralyzed donkey walking by,
Kicked the copper in the eye,
Sent him through a rubber wall,
Into a dry ditch and drowned them all.
(If you don't believe this lie is true,
Ask the blind man -- he saw it too!)
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatVít Strnad
OdpovědětVymazatTlachapoud
Můj synu, dej si pozor na Tlachapouda!
Čelisti, které hryžou, pařáty, které drápou!
Dej si pozor na ptáka Zloškrva,
on a vzteklý Pentlochňap se na tebe sápou.
Pevně chopil svůj vorpálový meč:
Dlouho svého nepřítele hledal.
Odpočinout si šel pod brnkavou kleč.
Zamyšlený tam stál.
Lucie Pernekrová
OdpovědětVymazatLewis Carroll – Tlachapoud
„Pozor dej si na Tlachapouda, můj synu,
má tlamu zubatou a ostrý dráp.
Pozor dej si na ptáka Zloškrvu,
vztekle číhá na tě Pentlochňap."
„Tož zabil´s Tlachapouda?
Pojď obejmout mě, chlapče zářící!
Ó radostný den! Hej! Hola!
zachechtal se s radostí.
Lucie Pernekrová
OdpovědětVymazatLewis Carroll – Tlachapoud
„Pozor dej si na Tlachapouda, můj synu,
má tlamu zubatou a ostrý dráp.
Pozor dej si na ptáka Zloškrvu,
vztekle číhá na tě Pentlochňap."
„Tož zabil´s Tlachapouda?
Pojď obejmout mě, chlapče zářící!
Ó radostný den! Hej! Hola!
zachechtal se s radostí.
Michaela Udatná
OdpovědětVymazatLewis Carroll
Tlachapoud
„Boj se boj Tlachapouda, můj synu,
má tlamu zubatou a ostrý dráp.
Boj se boj Ptáka Neklava, už se těšíc na hostinu,
pozor také, číhá na tě Pentlochňap.“
Svůj meč pevně sevřel v dlaň,
dlouhý čas na své nepřátele vyčkával,
nakonec usedl pod strom zadumán,
kde jen v myšlenkách svých chvíli pozůstal.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatJiří Sedláček
OdpovědětVymazat„Boj se Tlachapouda, synu,
tlamu má zubatou a dráp ostrý.
Boj se také Neklava, a věř,
že si na Tebe počká.“
Držel svůj meč pevně,
Dlouho vyčkával na své nepřátele,
poté si sedl pod strom,
kde chvíli přemýšlel.
Lewis Carroll
OdpovědětVymazatTlachapoud
"Dávej pozor na Tlachapouda, synu můj,
má čelist zubatou a ostrý dráp!
Pták Zloškrv už se těší na krk tvůj,
jedním z tvých nepřátel je i Pentlochňap!"
A jak tam tak zamyšleně stál,
lesem se řítil Tlachapoud,
strašlivé zvuky cestou vydával,
a rychle ho chtěl napadnout.
A jak stál v zlonuré mysli,
OdpovědětVymazatŽvahlav s okem plamenným
svišletěl hustými lesy,
temně vrče hlasem svým.
Raz dva! Raz dva! Skrz a zpět
ten břitvý meč bodal se tmou!
A s uťatou jeho hlavou
pak vydal se zpět dálavou.
Chopil se svého meče vorpálového:
OdpovědětVymazatÚhlavního nepřítele hledal dlouho--
Tak si odpočinul u stromu brnkavého,
Avšak v myšlenkách stál chvíli pouhou.
Obávej se Tlachapouda, synu můj!
Čelisti, jež koušou, drapáky, kterými uchopí!
Dej si pozor na ptáka Zlověstníka,
a také vzbouřený Pentlochňap tě nahání!
Alena Hájková
OdpovědětVymazatLewis Carroll
Tlachapoud
A jak tam nevrlostně stál,
Tlachapoud s očima z plamene
přes tmavný les krouživě vál,
blábolil tu zmateně!
Raz dva! Raz dva! Tam a zpět
jazyk čepele veselivě ťal!
Skolil ho a s jeho hlavou vpřed
vydal se vítězoslavně dál.
Simona Sieberová
OdpovědětVymazatLewis Carroll
Tlachapoud
„Pozor dej si na Tlachapouda, synu můj!
Na čelist zubatou a ostrý dráp!
A boj se ptáka Zloškrva, střež se,
vztekle číhá na Tě Pentlochňap!“
Svůj vorpálový meč sevřel pevně v dlaň,
tak dlouho svého soka hledal –
pak si odpočinout šel pod tumtumovou seč
v hloubavých myšlenkách tam chvílí stál.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTereza Budková
OdpovědětVymazatLewis Carroll
Tlachapoud
„Boj se, boj Tlachapouda, synu můj!
Má tlamu zubatou a ostrý dráp!
Střež se i Ptáka Zloškrva,
vztekle číhá na Tě Pentlochňap!“
Pevně chopil svůj vorpálový meč:
Dlouho své nepřátele stopoval --
pak pod stromem Tamtum si odpočinul,
a svým myšlenkám se oddával.
Lewis Carroll
OdpovědětVymazatTlachapoud
„Boj se, boj Tlachapouda, synu můj!
Zubatá tlama, drápy co tě polapí!
Boj se, boj Ptáka Zloškrva,
vztekle na tebe číhá Pentlochňap“!
Pevně v ruce třímá chorálový meč,
dlouho hledal hrozivého nepřítele--
Odpočíval pod stromem Tumtum,
a oddával se čekání.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatLewis Carroll
OdpovědětVymazatTlachapoud
Do ruky vzal svůj Vorpálový meč,
hledajíc soka po dlouhý čas,
pod stromem Tumtum si odpočal
a v myšlenkách svých chvíli stál
A sebe v zachmuskleslé mysli nesa,
Tlachapoud, oči žhnoucí žár,
sípající přišel z hlubtemného lesa,
a vrublal jak šel dál a dál.
Lewis Carroll
VymazatBrebenták
Do ruky vzal svůj Smrštimeč,
on soka hledal dlouhý čas,
pod Bubnostromem si odpočal
a v myšlenkách svých chvíli stál
Sebe v zachmuskleslé mysli nesa,
Brebenták, oči žhnoucí žár,
sípající přišel z hlubtemného lesa,
a vrublal jak šel dál a dál.
Zdeňka Tokarová
OdpovědětVymazatLewis Carrolll
Brabaňous
Raz dva! Raz dva! Ťal skrz a přes,
až se ostrá čepel smála!
A když bylo to mrtvé, tak jeho hlava
vrátila se s ním zpět.
„Tož přemohls‘ Brabaňouse?
Přiviň mě chlapče přeradostný!
Bájnečný den! Radvesti dosti!“
Chechtal se radostí.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatA jak tam tak bručouně stál,
OdpovědětVymazatDrmotlouk, oči plamenné měl,
Přes les tmavý svištnivše vlál,
Zurče v letu zněl!
Raz dva! Raz dva! A skrz a skrz
Ostří meče znělo v let!
Smrti ho ponechal, hlavu sraz
A s dupotem šel zpět.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatLewis Carroll
OdpovědětVymazatDrmolbouň
Pozor si dej na Drmolbouňa, můj synu!
Tlama kousavá a spáry, které tě lapí!
Střež se ptáka Čerňčokovra ,
Brousí zuby na tě jako Chlupožrakovník vzteklý!
Pevně svůj zkázo-meč uchopil.
Dlouho svého nepřítele hledával,
tudíž pod drnkající stromek hlavu složil
a myšlenkám se oddával.
Šárka Maříková
OdpovědětVymazatLewis Carroll
Tlamožrout
„Jen obávej se Tlamožrouta, synu můj!
Smrtící zuby i drápy má!
Jen obávej se Drápodrába
Ach, strašlivý Krvelap!“
Chopiv svůj nezdolný meč:
Tak nekonečně dlouhé čekání
Ještě na okamžik setrvat ve stínu stromu,
A spočinout chvíli v přemýšlení.
Lewis Carroll
OdpovědětVymazatPlkavec
Třesknutý meč on sevřel pevně:
Po bestii pátral dlouho- -
Pod drnkajícím stromem čekal trpělivě,
A v hlavě měl toho mnoho.
„Plkavce tys zabil?
Obejmi mě, hochu luzný!
Radujme se! Hola! Hej!“
Bez sebe byl radostí.
Jan Roza
OdpovědětVymazatHe took his vorpal sword in hand:
Long time the manxome foe he sought--
So rested he by the Tumtum tree,
And stood awhile in thought.
And, as in uffish thought he stood,
The Jabberwock, with eyes of flame,
Came whiffling through the tulgey wood,
And burbled as it came!
Vorpálový meč do ruky své uchopil
Dlouho soka svého mužolatého hledal
A tak pod Strunstrunovým stromem se položil
A zamyšlen tam chvíli čekal
A jak tam tak chradutě zamyšlen stál
Melohub, oči žhnoucí plameny,
Skrz tmavalý les lehkorázně se přihnal
A čelisti jeho bzubručely
Daniel Vlček
OdpovědětVymazatChopil se svého meče hrotitého:
Úhlavního nepřítele hledal dlouho--
Tak si odpočinul u stromu brnkavého,
Avšak v myšlenkách stál chvíli pouhou.
Obávej se Děsušířila, synu můj!
Čelisti, jež koušou, drapáky, kterými uchopí!
Dej si pozor na ptáka Zlověstníka stůj co stůj,
a také hastrošivý Trnolapil tě nahání!
Lewis Carroll
OdpovědětVymazatŽvanivec
„Střež se, střež Žvanivce, synu můj!
Zubatá tlama, drápy co nedají ti úniku!
Střež se, střež Ptáka Krveklova,
vztekle na tebe číhá Drápohňap“!
Třímající chorálový meč,
vyčkával nepřítele--
chvíli spočinul ve stínu stromoví,
a oddával se smýšlení.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatAlena Hájková
OdpovědětVymazatLewis Carroll
Děsitlach
A jak tam nevrlostně stál,
Děsitlach s očima z plamene
přes tmavný les krouživě vál,
blábolil tu zmateně!
Raz dva! Raz dva! Tam a zpět
jazyk čepele veselivě ťal!
Skolil ho a s jeho hlavou vpřed
vydal se vítězoslavně dál.
Boj se, boj Drmolova, synu milý,
OdpovědětVymazatostrými zuby a drápy sevře tě.
Pták Ječichvozd už z dáli kvílí,
strašný Chňapilov číhá ve tmě.
Pevně stiskl svůj chorpálový meč,
již dlouho strašlivého nepřítele hledal,
tak pod drnkavý strom si sed
s chvíli zadumaný čekal.
Tereza Budková
OdpovědětVymazatLewis Carroll
Drtišláp
„Boj se, boj Drtišlápa, synu můj!
Přeostré tesáky a drápy má!
Boj se, boj Zkáziptáka, straň se.
Tesáky si na Tě brousí Chňuporouš!“
Pevně svůj smrti meč chopil:
Dlouho tu zmiji stopoval--
pak pod stromek hlavu svou složil,
a svým myšlenkám se oddával.
„Dej si pozor na Drmotila, můj synu!
OdpovědětVymazatTlamu má, co kouše, pařáty, co tě uloví,
Dej si pozor i na ptáka Kratikrala, vyhni se
Strašnému Chrtichrupovi!“
A jak tam tak brumouně stál,
Drmotil, s žhnoucíma očima,
Kouřově kráčel skrz temný les,
A burčel když přicházel!
Lucie Pernekrová - Drbomluvka
OdpovědětVymazat„Pozor dej si na Drbomluvku, můj synu,
čelisti, jež uštknou, pařáty, jež sevřou.
Pozor dej a straň se Žravosupa,
zuřivý Lapohnid už na tě číhá."
„Tož zabil´s Drmomluvku?
Pojď obejmout mě, chlapče zářící!
Ó radostný den! Hej! Hola!
zachechtal se s radostí.
Lewis Carol
OdpovědětVymazatŽvatlaňouch
Pozor dej si na Zvatlaňoucha, milý synu,
tlamu plnou zubů má, chytí tě ostrodráp,
boj se ptáka Neklováka,
číhá na tebe Drtilap.
Uchopil do rukou meč vorpálový,
předlouho hledal nepřítele,
pod stromem bubnovým odpočatý,
v myšlenkách pluje.
Michaela Udatná
OdpovědětVymazatLewis Carroll
Balamucář
„Boj se, boj, Balamucáře, můj synu,
má tlamu zubatou a ostrý dráp.
Boj se boj Zobákoklova, už se těšíc na hostinu,
pozor také, číhá na tě Chňaposlav.“
Svůj meč pevně sevřel v dlaň,
dlouhý čas na své nepřátele vyčkával,
nakonec usedl pod strom zadumán,
kde jen v myšlenkách svých chvíli pozůstal.
„Boj se, boj, Drmoběda, synu můj,
OdpovědětVymazatmá hubu zubatou a ostrý dráp.
Boj se, boj, Kazajptáka, už se těšíc na hostinu,
pozor také, číhá na tě Šéfordous.“
Svůj meč pevně uchopil,
několik chvil na své nepřátele vyčkával,
nakonec usedl pod rozvětvený strom,
kde jen oddán myšlenkám pozůstal.
V pravé poledne s oblohou plnou hvězd
OdpovědětVymazatdva mrtví páni uspořádali sjezd.
Jeden byl hluchý a měl rád dechovku,
ten druhý bezruký a střílel vzduchovkou.
Náhodou přišla k nim i mladá dáma,
věchýtek o berli, sotva šla sama.
Tu jí ten bezruký nabídl rámě,
chtěla se zavěsit, ačkoliv marně.
Naštvaná, že se snad nedočká pomoci,
sťala mu hlavu pletací jehlicí.
V záchvatu vražedném nadzdvihla berličku
a tomu druhému usekla nožičku.
Hluchý a bez nohy utíkal do dále,
náhle se rozpomněl, že dávno mrtvý je.
V poklidu vrátil se pro svojí nohu,
tou si hrob vykopal a ráčil umřít znovu.
Vprostřed noci s ranní rosou,
OdpovědětVymazatrozhodla se stará s kosou,
„Nuda je to, hlídat rovy,
uspořádám čestné hody!“
I ujala se mrtvé křísit,
„Nehnijte jen a bavte se“
Mrtví, nemrtví jásali jak kdysi,
tu však beznohý do bezrukého vrazil,
„Co vyvádíš, chceš mě zabít?“
I začali se spolu přít,
Veselí utichlo, rvačka se začala dít.
Bezruký rozdával pravé i levé háky,
Beznohý uskakoval a soku smál se záhy.
Smrtka však radost nesdílela,
„Co je to za povyk? Bavit jsem se chtěla!“
I proměnila mrtvé zpátky v prach,
vždyť to nejde, aby z mrtvého stal se vrah.
Sněhulák v létě
OdpovědětVymazatZa parného léta, zrovna když sněžilo,
Rozhod se sněhulák vyjít si na pivo.
V hospodě plno, ticho jak v hrobě,
Jen malá štika tancuje v róbě.
"Jedno točený," barmana požádá,
ten mu však odpoví: "Vlezte mi na záda!
Tady jsme v hospodě, pivo nemáme!
Co takhle kaviár? Mojito nalejváme!"
"Radši běž k jezeru," zakdáká štika,
Nahodí udici a uloví psíka.
Sněhulák poslechne, rozhodí deku,
Slunečník netřeba, půjčí ho šneku.
Bez krému, bez brýlí, chce chytnout barvu,
Aby se zalíbil! Chce sbalit larvu!
Teplota pod nulou, sluníčko září,
Červenec u konce, začíná září.
Sněhulák na dece, válí si šunky,
Spálený na uhel, skočí do tůňky.
Neumí plavat, bez kruhu svého,
Takhle končí veselý příběh jeho.
Uprostřed náměstí, omšelý barák jest,
OdpovědětVymazatKonal se u něj obrovský sjezd.
Nuzní lidé přijeli na svých koních,
Sluhové je následovali v jejich šlépějích.
Róby oni měli překrásné,
Z usmolených hadrů vlastnoručně ušité.
„Nechť oslavy začnou!“, ozvalo se z davu.
Byl to náš král? Náš nejchudší pán.
Král Hamounpán rozdával zlato,
Které však nikým nebylo přijato.
Slunce na obloze zářilo chladně,
Všichni byli štěstím bez sebe.
I chudobci bez duše se veselili,
Nemají nic, pro co by se usmívali.
Na tomto sjezdu, rvačka se spustila,
Nikdo se už nedozví, mezi kým byla.
Možná mezi chudobci a králem,
jež jsou však rovnocenným soupeřem.
Eva Kšírová
OdpovědětVymazatRaz dva! Raz dva! Skrz naskrz,
ostří se výsměšně zalesklo!
Hlavu odsekl od mrtvého,
vrátil se z boje úspěšného.
„Přemohls Žvaňhounce?
Obejmi mě, můj šťastný chlapče!
Nádherný to den! Slávy zadosti!“
Vykřikl plný radosti.
Listy rostly na suchém stromě,
rybičky chodily v akváriu po dně.
Nad mořem létaly velryby,
přitom brouk mouchu políbí.
Rybičky a mouchy mají se rády,
ovšem broukům toto vadí.
Brouci proto velryby oslovili,
aby velkou slavnost spolu připravili.
Slavnost se povedla veliká,
až z toho rybička v akváriu nedýchá.
Přiletí moucha s živou vodou,
zkouší křísit rybku nebohou.
Přidá se brouk i velryba
a chcíplá rybka oči otvírá.
Všichni se drží kolem krku
a napijí se pěnivého moku.
Ten jim velice chutná,
tato přátelství byla nutná.
Vít Strnad
OdpovědětVymazatOprava
Lewis Carroll – Krveřez
Můj synu, dej si pozor na Krveřeza!
Čelisti, které hryžou, pařáty, které drápou!
Dej si pozor na ptáka Zuřiva,
on a vzteklý Plkovrah se na tebe sápou.
Pevně chopil svůj vorpálový meč.
Dlouho svého nepřítele hledal.
Odpočinout si šel pod brnkavou kleč.
Zamyšlený tam stál.
Říkanka
Jednou za deště, když zrovna svítilo,
fialovým kočkám štěkat se zachtělo.
A tak šly spolu do světlého lesa,
kde hledaly mluvícího lososa.
Jedna kroutila ocasem, který neměla,
druhá naopak své obě tři uši sklopila.
Když šly po vodě, tak spadly do písku,
viděl to krtek, a zapsal si to do notýsku.
Z vody je vytáhl malý kvokající pes,
který v poušti pořádal malý ples.
Nepozval je k sobě do domečku,
protože jeho žena neměla horečku.
A tak šly kočky s ním k němu domů,
po cestě viděly les bez stromů.
Když se po cestě zpátky ztratily,
samou radostí z toho štěkaly.
"Dávej pozor na Brblomlela, synu můj!
OdpovědětVymazatMá zubatou čelist a ostré drápy!
Pták Klovouš už se těší na krk tvůj
a také Drapolap tě rád lapí!"
A jak tam tak zamyšleně stál,
lesem se řítil Brblomlel,
děsuhrozné zvuky cestou vydával,
na svou kořist nezapomněl.
Jednou ráno přesně o půlnoci,
beznohý se rozhodl jít příteli pomoci.
Bezruký muž dřevo sekat chtěl,
bohužel sám na to sil neměl.
Cestou potkal němého, co si chtěl povídat
a také slepého, co se na ně chtěl podívat.
Když za ním konečně vyčerpán přišel,
zjistil, že bezruký do nebe odešel.
Zůstala po něm jen žena veselá,
která s přáteli žila osamocená.
Jejich hubený pes na něj mečel,
ten němý muž se na něj ihned rozječel.
Křičel tak dlouho, až se pes odplazil,
on zatím k hrobu přítele dorazil.
Na památku na řece utrhl si květ,
potom se rozhodl jít zase zpět.
Alena Hájková
OdpovědětVymazatKdyž sluníčko svítilo a zářily hvězdičky,
ze závějí sněhu začaly růst kytičky.
Tam vysoko v údolí svatba se konala,
kočička se s pejskem oženit hodlala.
Beránek ze vzduchu novinu houkal,
aby tam každý hned letět koukal.
Sněhulák opalování rozhodl se nechat
a když to slyšel, na tu slávu spěchat.
Místo hodů jen salát rozhodli se dát,
protože pejsek má zeleninu rád.
Jedinou výtku družičky myšky měly,
a to že sýr v salátu nesnášely.
Nakonec pejsek kočičce mňoukl své ano
a slavili s kohouty, než bylo ráno.
Svatba byla veliká, to tedy panečku,
lepší než když si vlk bral ovečku!
A jak stál v zlonuré mysli,
OdpovědětVymazatDrblav s okem plamenným
svišletěl hustými lesy,
temně vrče hlasem svým.
Raz dva! Raz dva! Skrz a zpět
ten břitvý meč bodal se tmou!
A s uťatou jeho hlavou
hrdě bral se zpět dálavou.
Uprostřed rybníka na mořském pahorku
zkoušela velryba svou novou motorku.
Skočila do sedla, vylétla do dáli
až pak jí došlo, jak nízko jsou pedály.
Slepá ji viděla, jak brzdí ploutvemi
velryba v očích děs, jazyk až na zemi
beznohý vyběhl velrybě na pomoc
proháněli se tam až do Velikonoc.
Beznohý prošoupal obě dvě podrážky
dřív než ji dohonil u jedné zatáčky,
tam hluchý zaslechl „zachraňte Willyho!“
tak rychle zavolal místního hajnýho
ten ji hned sestřelil, když vylítla nad vody;
z vděčnosti pozvala všechny tři na hody.
Od těch dob každý rok když v létě nasněží
spolu ti čtyři na rybníku rybaří
a kdo mi nevěří, ať zajde za slepou
všechno to zkoumala svou kapesní lupou.
„Pozor dej si na Žabrňouse, synu můj!
OdpovědětVymazatNa kousavé čelisti a drápy, co Tě chytí!
A boj se ptáka Sekhlava, střež se,
vztekle vyhlíží Tě Tlčmořez!“
Svůj tizonský meč sevřel pevně v dlaň,
tak dlouho svého soka hledal –
pak si odpočinout šel pod brbanskou seč
v hloubavých myšlenkách tam chvíli stál.
Každičkou zimu, když slunce pálí,
sleduju háďata, jak tančí v dáli.
Když jdu k nim blíž, musím se divit,
jeden z těch hadů umí i mluvit!
Pak dojde ke mně, smutně se usměje,
a v tu samou chvíli mě suchý pot poleje.
A hnedka za ním plazí se žabka,
ocasem zamává jak stará babka.
„Copak tu hledáš?“ zakřičí tiše,
zatímco zmije mi na ruku píše.
Listí tu čaruje, smůla se lepí,
„Žabko, já neslyším, vždyť já jsem slepý!“
Časně z rána, v prostřed noci,
OdpovědětVymazatdva umrlci začali se prát.
Čelili si - záda k zádům,
jak švihl meč tak výstřel prásk.
Jeden slepý, druhý neměl zrak,
za soudce jim byl hlupák
Slepý toužil fér hru vidět,
Hloupý zase 'Hurá!' křičet
Hluchý strážník slyšel zvuky,
tak šel a zabil oba kluky.
chromý osel kolemjdoucí,
kop toho poldu do očí,
prohodil ho gumovou zdí
ve stoce se všichni utopí.
(Pokud nevěříte že je pravda tato lež,
zeptejte se slepého - ten to viděl též!)
Lucie Pernekrová
OdpovědětVymazatTo byl jednou jeden chlap,
místo rukou měl pár tlap.
Vlasy pichlavé jak bodlinky,
na nohou obuté holínky.
Nezná cesty, nezná ploty,
neroztrhá ani jedny boty.
Teď tam sedí celý v pláči,
slzy mu již brašnu máčí.
Brzy se však s pravdou smíří,
že s holinkami se konec blíží.
Nešťastný už naději ztratil,
že někdo by ho vysvobodil.
V tom na kopci objevil se švec,
sebou záplatu měl jako věž.
Voda vyschla, klapy, klap,
a zbyl z něho jen mokrý chlap.
Ladislava Procházková
OdpovědětVymazatLewis Carroll
Žvaňhal
„Boj se Žvaňhala, synu můj!
Jeho zubatých čelistí a ostrých pařátů.
Pozor dej si i na ptáka Žravoklapa
a na vzteklého Chňatapouse!“
„Tys zabil Žvaňhala?
Obejmi mě, chlapče přešťastný!
Ó nádherný den! Hola! Hej!"
Zachechtal se s radostí.
Jednou v noci, když slunce svítilo,
smála se žížala, asi jí něco trápilo.
Hluchá žába, co šla zrovna kolem,
zaslechla pláč a pospíšila honem.
Žížala žábě hlasitě pošeptala,
že ztratila se jí oblíbená šála.
Ona i přesto skotačila v dešti,
nastydla a teď jí hlava třeští.
Hluchá žába chtěla žížale pomoci,
rychle bolest hlavy přemoci.
Pozorně naslouchala, co doktor radí,
žížala prý ať do deště už nechodí.
Žába posadí jí ke stolu,
žížala dá si nohu přes nohu.
Představte si, hlava už jí nebolí,
s hluchou žábou jedí kremroli.
Na konci dne kdy slunce kvapně vychází,
OdpovědětVymazatMladá dívka ve svém snu se prochází.
Její zrak zpočátku jasnou prázdnotu vidí,
Nyní však překrásný svět před očima se jeví.
Zmatená časem pozpátku plynoucím,
Když vzpomínky berou jí k věcem budoucím.
Překrásná zahrada v temné místo se mění,
Uteč má dívenko neboť čas tu dnes stojí!
Na houbě sedí a kouřem se objímá,
Ta modrá housenka velkého příběhu ti dá.
Utíkej vstříc snovému světu na konec,
Kde začátek tvé pohádky ukončí zvonec.
Michaela Udatná
OdpovědětVymazatAbsurdní říkanka
Uprostřed pařáku padaly vločky,
Eskymák s veverkou lovili kočky.
Lovili na poli s vlčím mákem,
zbraně neměli, brali to hákem.
Kočky prchaly, ve vzduchu strach,
kdo by si myslel - ten mužík je vrah?
„Veverko, veverko, co to má být?“
začaly kočičky s nátlakem výt.
„Promiňte, promiňte, máme jen hlad,
všechno nám snědl ten škaredý had!“
„Had žije daleko na vlhké poušti,
nelžete, veverko!„ Eskymák v houští.
Na konci příběhu došlo k jistému zvratu,
všichni se sebrali a koupili chatu.
(Zdá se ti toto vše tak trochu absurdní?
rozhlídni se a řekni mi, co dělají tví příbuzní.)
Dvakrát z večera, když právě svítalo,
OdpovědětVymazatstaré slůně z radosti smutkem brečelo.
Když se vzbudilo, tak zdál se mu sen,
že když byla noc, měl být temný den.
Tak na kole pěšky vydalo se na cestu,
po cestě potkalo černě oděnou nevěstu.
Když se jí zeptalo, jak špatně se má,
nevěsta řekla mu, že to je otázka zlá.
Slůně řeklo jí sbohem, a šli spolu dál,
za kulatým rohem ležel prokletý sál.
Když do něj vešli předním komínem,
zaslechli krtka, jak hraje si s dominem.
Však nyní došlo slůněti, že díky chobotu,
vypadá hloupě a může vládnout robotům.
Běželo domů s větrem o sto pět,
protože chtělo ovládnout svět.
Daniela Fryčová
OdpovědětVymazatLewis Carroll: Štěbetal
„Před Štěbetalem dej si pozor, můj synu.
Tlamou zahryzne se, drápem poškrábe!
Ptáku Drápalu raději se vyhnu,
stejně tak před hrozným Chňapalem uhnu!“
Svůj meč do ruky vzal,
po úhlavním nepříteli dlouho pátral,
pod stromem odpočinek si dal,
a jen v myšlenkách šmátral.
Absurdní říkanka
Toulám se Amerikou, japonsky umím,
ztratil jsem čepici, moře dál šumí.
Vydám se na cestu krátkou a dlouhou,
vždy směrem na jih se skákací mouchou.
Být na pláži, od slunka se voda odráží,
k sbírání mušlí pomohu vizáží.
Později zábavě chtěl bych se vyhnout,
autobus - Disneyland musím však stihnout.
Splním si sen, o kterém nesním,
odkdy je Mickey Mouse zvířetem lesním?
V peněžence neměl jsem ani dolar,
a tak jsem celý steak s chutí zdolal.
Socha svobody jen tak si plave,
kdopak ji zachrání? Ty, dave?
A než se rozplyne všechna romantika,
řeknu jen: „I love you America!“
Absurdní říkanka
OdpovědětVymazatJednou ráno, když padaly hvězdy,
pekla jsem červavý medovník.
Manžel řek: „To nesním nikdy!“
Já mrskla jsem po něm pilník.
Pilník udělal hopykyhop,
převrhl na plotně rendlík,
vylil se můj žabí mok,
na zemi ležel jen knedlík.
Muž utíkal, jen co se dalo,
zapomněl však na jednu věc,
že za lesem stojí obří letadlo
a v něm žije zombie letec.
Náhle slyším velkou ránu,
necítím žádný smutek,
sekera padla na jeho hlavu,
vždyť to byl jenom spratek.
Z podlahy seberu rozbitý pilník
a položím na moji pec,
uříznu červavý medovník,
a to je příběhu konec.
Šel kostlivec s porybným utvořit vlčí smečku,
OdpovědětVymazatpřizvali si mumii a navlékli ji vlečku.
Mumie se radovala, až celá smutkem zvadla,
rybář chytil malou štiku a urval jí chapadla.
Kostlivec stál udivený a hlasitě mlčel,
chopil se těch chapadel a namístě zvlčel.
Mumie se připojila, začala výt na slunce,
avšak místo ve vlka, změnila se v sumce.
Rybář se ho hbitě chopil, chtěl z něj stáhnout srst,
sumec zjistil, že má vlčí zuby a ukousl mu prst.
Porybný snad z naštvání se začal měnit též,
bez prstu a zraněný se proměnil ve veš.
Nebyla vlkem jak si přála, popadl jí vztek,
kdyby veška smát se mohla, propadla by v brek.
Zlá realita jim víru ve vlčí smečku zbořila,
ta se totiž rozpadla, dříve než se stvořila.
Jednoho dne zrána, za dálným obzorem,
OdpovědětVymazatpotkal jsme se v poušti s opilým velbloudem.
Na hlavě měl paruku, bylo mu dost horko,
přes brejle však neviděl, svítilo tam slunko.
Za velkou dunou písku byl slyšet něčí hlas,
to sháněla ho žena, aby byl doma včas.
Velbloud jí ale neposlech, domu se mu jít nechce,
tak navlíkl si plavky a šel dolů k řece.
Tou cestou náhle narazil na partičku mloků,
ti byli velmi naštvaní, že porazil je v pokeru.
Vyzvali ho pak na závod, na běh na sto metrů,
slíbili mu, když vyhraje, dostane i pár svetrů.
Velbloud měl ale kocovinu a necítil se fit,
nakonec výzvu odmítl a začal se s mloky bít.
Byla to pěkná mela, nikdo to nechtěl vzdát,
já jsme šel právě kolem a zůstal údivem stát.
Šárka Maříková
OdpovědětVymazatŘíkanka
Znáte ty dva, co měli se znát,
ikdyž netušili, jak jmenují se
ona se rozhodla, že se chce vdát
tam svědčil pár neviditelných vdovek
všem líbil se jejich oblek
a protože se měli tak rádi,
chtěli aby si to pamatovali jen oni,
všem řekli, ať zapomenou,
jinak je stihnou kletbou strašlivou.
Když prstýnky měli, rozhodli se,
že opustí tento svět nevědíce,
jaké to je být nešťastný.
Naneštěstí vypili jed a zjistili,
že by snad i šťastni byli.
Smrt totiž příjemná není
a taky vcelku dost bolí.
To už ale pozdě bylo,
jejich srdce se v tu chvíli zastalo.
Absurdní říkanka
OdpovědětVymazatČasně zrána a přesto uprostřed noci,
Dva mrtví kluci měli živoucí pocit.
Jeden druhému čelili bez chuti do boje,
ani jeden nebránil si území svoje.
Jeden slepý, druhý nemohl viděti,
Za rozhodčího vzít hlupáka nemohli se styděti.
Na hru férovou třásl se ten slepý,
Potleskem odměnil ho rozhodčí ten třetí.
Hluchý polda však zaslechl zvuk,
v tu ránu byl zabit ten mrtvý kluk.
Chromý oslík kolem se šoural,
nakopnul bezokého do oka.
Bezoký jen tupě mžoural
nemohl se s tím smířit do roka.
Jen věřte tohle je pravda pravdoucí,
jen Bezokému zdálo se to matoucí.
Tereza Budková
OdpovědětVymazatAbsurdní říkanka
Jednou takhle uprostřed pouště,
začal si čmelák pískat do deště.
Pískal si o tom, jak nikdo ho nechce,
načež si přitom připadal lehce.
Skákaje po poušti zlomil si nos,
a z ničeho nic se zde objevil los.
Zaslechl čmelákův hlasitý šepot,
a ten mu řekl, „už nikam nechoď!“
„Raději semnou tu zůstaň,
radím ti dobře, semnou tu ustaň!“
Neboj, semnou ti nejlépe bude,
každému přec ve dvou hůře nebude.
Sic už nebudeme mít nač naříkat,
ale zato smíchu přibude například.
A tak si dva sobě rovní,
navzájem sobě hoví.
Jan Roza
OdpovědětVymazatAbsurdní básnička
Minulý rok v létě, když zrovna sněžilo
Přes zatažené mraky, slunce na zem pražilo
A uprostřed vyschlého pole, v divoké řece
Plavala bezruká dívka, a topila se lehce
I s hlavou pod vodou, křičela hlasitě
Slyšel jí sedlák, když svačil v korytě
Tak poprosil kravku, ať jde jí pomoci
Že má moc práce, až dlouho do noci
Kravka se přihnala, začala bučet
Že nemá na lano, že vykradli jí účet
A tak dívka nebohá, bez rukou bez dechu
Probudila se ze snu, zpocená v pelechu
Jiří Sedláček
OdpovědětVymazat1)Absurdní říkanka:
„Je to ten temný ork, můj synu!
Tlama, co kouše, drápy, co řežou.
Připravit, šup šup pryč a dál
Je blízko, tak vyndej meč!“
Vzal svůj meč pevně do ruky,
dlouho vyčkával na nepřátele,
sedl pod strom, koukl sem, koukal tam,
a pak chvíli přemýšlel.
---
2) Anglosaská tradice:
Ondra měl jeden sen - nosit ten svůj kroj,
a vyhrát tento boj.
Přemýšlel, jak se zbavit skvrn,
naftových, obřích skvrn.
Jeden slepý, jeden němý.
„To moře stále není klidný!“
Slepý si chtěl s každým hrát,
němý na něj začal řvát.
Hluchý kapitán vše slyšel,
a šel a mrtvé hochy pozabíjel.
Uhodil každého kolem,
žízeň zahnal zlatým mokem,
Zbytek uvázal k tyči,
měl je totiž všechny v pi..
(A jestli mi to nevěříš,
ptej se slepce – ten to viděl!)
1. Absurdní říkanka
OdpovědětVymazatBoj se, boj se Hrůzoděsa, synu můj!
Jeho tlama pokouše tě a pařáty uloví!
Boj se, boj se Hrdlocvaka, straň se ho!
Stejně tak i Chňapaťáka vzteklého!
Raz dva! Raz dva! Skrz na skrz,
ostrošlehý meč zasvištěl!
Tělo ležet na zemi nechal
a s uťatou hlavou kráčel v dál.
2. Anglosaská tradice
Jednou takhle z rána,
když měsíc na ně koukal.
Řekly si ryba a kráva,
že zahrají si fotbal.
Všichni se tam seběhli,
že se na ně kouknou.
Na obláčky ulehli
a báli se, že zmoknou.
Zápas to byl dlouhý,
ryba ne se vzdát.
Kráva na okamžik pouhý
nechce přestat hrát.
Jak tak góly padají
a diváci se nudí,
mráčky se jen vzdouvají,
rozhodčího budí.
Ryba už je celá leklá,
z trávy se stal oceán.
Kráva sebou hnedle sekla,
nikdo už nemůže dál.
Pak se tam objevil pán,
v hledišti to ztichlo.
Hůlkou přeměnil oceán
na ledové peklo.
Celý svět se zahalil
do křišťálové vločky,
čaroděj si svět podmanil
a ze všech byly kočky.
A tak místo balónu
hrají si teď s klubíčky.
Měli míti fazónu
a značkové kopačky.