Fulltext je legálně k dispozici v projektu Guttenberg.
_____________________________________
1. Připomeňte si děj povídky (najděte si synopsi, přečtete si celý originální text)
2. Identifikujte charakteristické rysy textu, zamyslete se nad možnými překladatelskými problémy. Najděte klíčová slova a jejich překlad.
3. Přeložte obě části ukázky vyznačené tučně.
_____________________________________
"But," I interposed,
"you say that the skull was not upon the parchment
when you made the drawing of the
beetle. How then do you trace any
connexion between the boat and the
skull--since this latter, according
to your own admission, must have been
designed (God only knows how or by
whom) at some period subsequent to
your sketching the scarabæus?"
"Ah, hereupon turns the whole
mystery; although the secret, at this
point, I had comparatively little
difficulty in solving. My steps were
sure, and could afford but a single
result. I reasoned, for example,
thus: When I drew the scarabæus,
there was no skull apparent upon
the parchment. When I had completed
the drawing I gave it to you, and
observed you narrowly until you
returned it. You, therefore, did not
design the skull, and no one else was
present to do it. Then it was not
done by human agency. And
nevertheless it was done.
"At this stage of my reflections
I endeavored to remember, and did
remember, with entire distinctness,
every incident which occurred about
the period in question. The weather
was chilly (oh rare and happy
accident!), and a fire was blazing
upon the hearth. I was heated with
exercise and sat near the table. You,
however, had drawn a chair close
to the chimney. Just as I placed the
parchment in your hand, and as you
were in the act of inspecting it,
Wolf, the Newfoundland, entered,
and leaped upon your shoulders. With
your left hand you caressed him and
kept him off, while your right,
holding the parchment, was permitted to
fall listlessly between your knees,
and in close proximity to the fire.
At one moment I thought the blaze had
caught it, and was about to
caution you, but, before I could
speak, you had withdrawn it, and were
engaged in its examination. When I
considered all these particulars, I
doubted not for a moment that heat
had been the agent in bringing to
light, upon the parchment, the skull which
I saw designed upon it. You
are well aware that chemical
preparations exist, and have existed time
out of mind, by means of which it is
possible to write upon either paper
or vellum, so that the characters
shall become visible only when
subjected to the action of fire.
Zaffre, digested in aqua regia, and
diluted with four times its weight of
water, is sometimes employed; a
green tint results. The regulus of
cobalt, dissolved in spirit of nitre,
gives a red. These colors disappear
at longer or shorter intervals after
the material written upon cools, but
again become apparent upon the
re-application of heat.
"I now scrutinized the
death's-head with care. Its outer edges--the
edges of the drawing nearest the edge
of the vellum--were far more
distinct than the others. It was
clear that the action of the caloric
had been imperfect or unequal. I
immediately kindled a fire, and
subjected every portion of the
parchment to a glowing heat. At first,
the only effect was the strengthening
of the faint lines in the skull;
but, upon persevering in the
experiment, there became visible, at
the corner of the slip, diagonally
opposite to the spot in which the
death's-head was delineated, the
figure of what I at first supposed to
be a goat. A closer scrutiny, however,
satisfied me that it was intended
for a kid."
"Ha! ha!" said I, "to
be sure I have no right to laugh at you--a million
and a half of money is too serious a
matter for mirth--but you are not
about to establish a third link in
your chain--you will not find any
especial connexion between your
pirates and a goat--pirates, you know,
have nothing to do with goats; they
appertain to the farming interest."
"But I have just said that the
figure was not that of a goat."
"Well, a kid then--pretty much
the same thing."
"Pretty much, but not
altogether," said Legrand. "You may have heard of
one Captain Kidd. I at once looked
upon the figure of the animal as a
kind of punning or hieroglyphical
signature. I say signature; because
its position upon the vellum suggested
this idea. The death's-head at
the corner diagonally opposite, had,
in the same manner, the air of a
stamp, or seal. But I was sorely put
out by the absence of all else--of
the body to my imagined
instrument--of the text for my context."
"I presume you expected to find
a letter between the stamp and the
signature."
"Something of that kind. The
fact is, I felt irresistibly impressed with
a presentiment of some vast good
fortune impending. I can scarcely
say why. Perhaps, after all, it was rather
a desire than an actual
belief;--but do you know that
Jupiter's silly words, about the bug
being of solid gold, had a remarkable
effect upon my fancy? And then the
series of accidents and
coincidences--these were so very extraordinary.
Do you observe how mere an accident
it was that these events should have
occurred upon the sole day of all the
year in which it has been, or may
be, sufficiently cool for fire, and
that without the fire, or without
the intervention of the dog at the
precise moment in which he appeared,
I should never have become aware of
the death's-head, and so never the
possessor of the treasure?"
"But proceed--I am all
impatience."
"Well; you have heard, of
course, the many stories current--the thousand
vague rumors afloat about money
buried, somewhere upon the Atlantic
coast, by Kidd and his associates.
These rumors must have had some
foundation in fact. And that the
rumors have existed so long and so
continuous, could have resulted, it
appeared to me, only from the
circumstance of the buried treasure
still remaining entombed. Had Kidd
concealed his plunder for a time, and
afterwards reclaimed it, the
rumors would scarcely have reached us
in their present unvarying form.
You will observe that the stories
told are all about money-seekers,
not about money-finders. Had the
pirate recovered his money, there the
affair would have dropped. It seemed
to me that some accident--say the
loss of a memorandum indicating its
locality--had deprived him of the
means of recovering it, and that this
accident had become known to his
followers, who otherwise might never
have heard that treasure had been
concealed at all, and who, busying
themselves in vain, because unguided
attempts, to regain it, had given
first birth, and then universal
currency, to the reports which are
now so common. Have you ever heard of
any important treasure being
unearthed along the coast?"
"Never."
"But that Kidd's accumulations
were immense, is well known. I took it
for granted, therefore, that the
earth still held them; and you will
scarcely be surprised when I tell you
that I felt a hope, nearly
amounting to certainty, that the
parchment so strangely found, involved
a lost record of the place of
deposit."
"But how did you proceed?"
"I held the vellum again to the
fire, after increasing the heat; but
nothing appeared. I now thought it
possible that the coating of dirt
might have something to do with the
failure; so I carefully rinsed the
parchment by pouring warm water over
it, and, having done this, I
placed it in a tin pan, with the
skull downwards, and put the pan upon
a furnace of lighted charcoal. In a
few minutes, the pan having become
thoroughly heated, I removed the
slip, and, to my inexpressible joy,
found it spotted, in several places,
with what appeared to be figures
arranged in lines. Again I placed it
in the pan, and suffered it to
remain another minute. Upon taking it
off, the whole was just as you see
it now." Here Legrand, having
re-heated the parchment, submitted it to
my inspection. The following
characters were rudely traced, in a red
tint, between the death's-head and
the goat:
"53‡‡†305))6*;4826)4‡)4‡);806*;48†8¶60))85;1‡);:‡
*8†83(88)5*†;46(;88*96*?;8)*‡(;485);5*†2:*‡(;4956*
2(5*--4)8¶8*;4069285);)6†8)4‡‡;1(‡9;48081;8:8‡1;4
8†85;4)485†528806*81(‡9;48;(88;4(‡?34;48)4‡;161;:
188;‡?;"
"But," said I, returning
him the slip, "I am as much in the dark as
ever. Were all the jewels of Golconda
awaiting me upon my solution of
this enigma, I am quite sure that I should be unable to earn them."
__________________________________________________
UKÁZKA PRASTARÉHO PŘEKLADU
Volně k dispozici na webu
Znění tohoto textu vychází z díla Zlatý chrobák tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Františka Šimáčka v roce 1894 (POE, Edgar Allan. Zlatý chrobák a jiné novely. Přel. Vácslav ČERNÝ. Praha: František Šimáček, 1894. 76 s. Levné svazky novel, sv. 1).
„Řekl jsem vám však, že to nebyla koza.“
„Pro mne tedy kozel – jaký vsak v tom rozdíl?“
„Velký rozdíl ovšem není – zcela správně, ale přece to není
docela totéž,“ odvětil Legrand. Zajisté slyšel jste o jistém kapitánu
Kiddovi.2 Co mne se týče, spatřoval jsem v obraze zvířete ihned
jakýsi druh hříčky slovní nebo hieroglyfickou značku, poněvadž
taková myšlénka musela přijíti každému, kdo si blíže umístění
podoby na pergamenu povšiml. – V umrlčí hlavě, ležící na protějším
rohu úhlopříčném, spatřoval jsem jakýsi znak nebo pečeť. Při tom
všem stále scházel k úplnému smyslu text: nebylo mi lze s tím co
počíti.“
„Bezpochyby domníval jste se, že odhalíte mezi umrlčí hlavou
a hieroglyfickou značkou nějaké písmo?“
„Ano, něco takového. Tolik aspoň jest jisto, že jsem měl bezděčně
předtuchu o nesmírném štěstí, jehož se mi má dostali. Proč jsem tuto
předtuchu pojal, nemohu nikterak říci. Možná, že to bylo spíše přáni
nežli předtucha nebo skutečná víra; věztež však také, že Jupiterova
pošetilá slova, dle nichž prý byl brouk z ryzího zlata, mocně
účinkovala na mou fantasii. A pak ona podivuhodná shoda
okolností. Pomyslete si jen, jak čirá náhoda tomu chtěla, že všecky
tyto události sběhly se právě v onom jediném dni, kdy bylo tak
studeno, že se oheň rozdělali musel. Bez ohně a bez psa, jenž vběhl
do pokoje právě ve chvíli, kdy se to vše dálo, nikdy bych nebyl
umrlčí hlavy spatřil a tedy také na poklad nepřipadl?“
„Jen pokračujte – nemohu se dočkati“
„Dobře, bezpochyby slyšel jste také mnohokráte pověsti, tisíceré
nejasné zprávy, dle nichž prý Kidd a jeho soudruzi zakopali na
neznámém místě atlantického břehu nesmírné množství peněz.
Takovéto pověsti nemohou však jen tak z ničeho povstati a se
rozšířili. A že se tak trvale a dlouho udržely, možno, jak se mně zdá,
jen odtud vysvětlili, že zakopaný poklad ještě v zemi odpočíval.
Kdyby byl kapitán Kidd své poklady jen na nějaký čas zakopal
a pak je vyzdvihl, nebyly by se zajisté pověsti ty v jejich původní
i nezměněné podobě až na nás udržely. Dojista jste pozoroval, že se
všude a vždy mluvilo a vypravovalo o pátratelích po pokladech,
nikdy vsak o nálezcích. Kdyby však byl pirát poklad vyzdvihl, bylo
by vše zapadlo ponenáhlu v zapomenutí. Zdá se mi však, že nějaká
nehoda – snad ztráta noticky označující umístění – učinila
nemožným, aby kapitán svůj poklad opět nalezl, jakož i že by snad
tento případ byl znám jeho soudruhům? Ti snad ani nezaslechli, že
by byl nějaký poklad zakopal. A ti pak, kteří se pokoušeli, ač marně,
ježto postrádali všech jistých vodítek, pokladu vydobyti, uvěřili
pouze pověstem vůbec rozšiřovaným. Či snad jste slyšel, že by se
bylo někomu podařilo pokladu dosíci?“
„Nikdy.“
„Právě tak známo jest, že byly poklady Kiddovy nesmírně veliké.
Přijal jsem tedy za pravdu, že jsou pod zemí skryty, a snad se
podivíte, když doložím, že ve mně vznikla naděje skoro až v jistotu
se stupňující, že by snad i proužek pergamenový, tak vzácným
způsobem nalezený, mohl udati, kde asi se poklady nalézají.
Proužek pergamenový byl mi jako ztracená noticka pirátova – tudíž
drahocenný dokument, k němuž jsem takovou náhodou přišel.“
„A jak jste pokračoval?“
2 Kidd – kozlík – mladý kozel.
this enigma, I am quite sure that I should be unable to earn them."
__________________________________________________
UKÁZKA PRASTARÉHO PŘEKLADU
Volně k dispozici na webu
Znění tohoto textu vychází z díla Zlatý chrobák tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Františka Šimáčka v roce 1894 (POE, Edgar Allan. Zlatý chrobák a jiné novely. Přel. Vácslav ČERNÝ. Praha: František Šimáček, 1894. 76 s. Levné svazky novel, sv. 1).
„Řekl jsem vám však, že to nebyla koza.“
„Pro mne tedy kozel – jaký vsak v tom rozdíl?“
„Velký rozdíl ovšem není – zcela správně, ale přece to není
docela totéž,“ odvětil Legrand. Zajisté slyšel jste o jistém kapitánu
Kiddovi.2 Co mne se týče, spatřoval jsem v obraze zvířete ihned
jakýsi druh hříčky slovní nebo hieroglyfickou značku, poněvadž
taková myšlénka musela přijíti každému, kdo si blíže umístění
podoby na pergamenu povšiml. – V umrlčí hlavě, ležící na protějším
rohu úhlopříčném, spatřoval jsem jakýsi znak nebo pečeť. Při tom
všem stále scházel k úplnému smyslu text: nebylo mi lze s tím co
počíti.“
„Bezpochyby domníval jste se, že odhalíte mezi umrlčí hlavou
a hieroglyfickou značkou nějaké písmo?“
„Ano, něco takového. Tolik aspoň jest jisto, že jsem měl bezděčně
předtuchu o nesmírném štěstí, jehož se mi má dostali. Proč jsem tuto
předtuchu pojal, nemohu nikterak říci. Možná, že to bylo spíše přáni
nežli předtucha nebo skutečná víra; věztež však také, že Jupiterova
pošetilá slova, dle nichž prý byl brouk z ryzího zlata, mocně
účinkovala na mou fantasii. A pak ona podivuhodná shoda
okolností. Pomyslete si jen, jak čirá náhoda tomu chtěla, že všecky
tyto události sběhly se právě v onom jediném dni, kdy bylo tak
studeno, že se oheň rozdělali musel. Bez ohně a bez psa, jenž vběhl
do pokoje právě ve chvíli, kdy se to vše dálo, nikdy bych nebyl
umrlčí hlavy spatřil a tedy také na poklad nepřipadl?“
„Jen pokračujte – nemohu se dočkati“
„Dobře, bezpochyby slyšel jste také mnohokráte pověsti, tisíceré
nejasné zprávy, dle nichž prý Kidd a jeho soudruzi zakopali na
neznámém místě atlantického břehu nesmírné množství peněz.
Takovéto pověsti nemohou však jen tak z ničeho povstati a se
rozšířili. A že se tak trvale a dlouho udržely, možno, jak se mně zdá,
jen odtud vysvětlili, že zakopaný poklad ještě v zemi odpočíval.
Kdyby byl kapitán Kidd své poklady jen na nějaký čas zakopal
a pak je vyzdvihl, nebyly by se zajisté pověsti ty v jejich původní
i nezměněné podobě až na nás udržely. Dojista jste pozoroval, že se
všude a vždy mluvilo a vypravovalo o pátratelích po pokladech,
nikdy vsak o nálezcích. Kdyby však byl pirát poklad vyzdvihl, bylo
by vše zapadlo ponenáhlu v zapomenutí. Zdá se mi však, že nějaká
nehoda – snad ztráta noticky označující umístění – učinila
nemožným, aby kapitán svůj poklad opět nalezl, jakož i že by snad
tento případ byl znám jeho soudruhům? Ti snad ani nezaslechli, že
by byl nějaký poklad zakopal. A ti pak, kteří se pokoušeli, ač marně,
ježto postrádali všech jistých vodítek, pokladu vydobyti, uvěřili
pouze pověstem vůbec rozšiřovaným. Či snad jste slyšel, že by se
bylo někomu podařilo pokladu dosíci?“
„Nikdy.“
„Právě tak známo jest, že byly poklady Kiddovy nesmírně veliké.
Přijal jsem tedy za pravdu, že jsou pod zemí skryty, a snad se
podivíte, když doložím, že ve mně vznikla naděje skoro až v jistotu
se stupňující, že by snad i proužek pergamenový, tak vzácným
způsobem nalezený, mohl udati, kde asi se poklady nalézají.
Proužek pergamenový byl mi jako ztracená noticka pirátova – tudíž
drahocenný dokument, k němuž jsem takovou náhodou přišel.“
„A jak jste pokračoval?“
2 Kidd – kozlík – mladý kozel.
Ondřej Kurz
OdpovědětVymazat"V této fázi svého rozjímání jsem se snažil si vzpomenout, a vzpomněl si, zcela jasně, na každou drobnost, která se stala v tu dobu. Bylo chladno (jaká to neobvyklá a radostná náhoda) a oheň hřál v krbu. Rozehřál jsem se cviky a seděl poblíž stolu. Ty jsi ovšem posunul židli blíž komínu. Hned, co jsem ti předal pergamen, a ty ses ho chystal zkoumat, Vlk, novofundlanďan, vstoupil a skočil ti na ramena. Tvou levou rukou jsi ho hladil, zatímco tvá pravačka, která držela pergamen, ti spadla mezi kolena, nedaleko ohně. V tu chvíli jsem myslel, že vzplane, a chystal jsem se tě varovat, ale než jsem se k tomu dostal, zvednul jsi ho a začal sis ho prohlížet. Když jsem tyto záležitosti zvážil, nepochyboval jsem ani na sekundu, že oheň způsobil vystoupení lebky z pergamenu. Jsi si určitě vědom, že existují chemické sloučeniny, díky kterým je možné psát na papír nebo pergamen tak, aby na něm psané bylo vidět pouze po zahřátí ohněm. Saflor, rozpuštěný v lučavce královské, a naředěný čtyřnásobným množstvím vody, se občas používá, výsledkem je zelený odstín. Regulus kobaltu, rozpuštěný v roztoku ledku, dává červenou. Tyto barvy zmizí dříve nebo později poté, co popsaný materiál vychladne, ale po opětovné aplikaci tepla se znovu zobrazí."
"Podržel jsem pergamen opět nad ohněm, poté, co jsem přiložil, žel se nic neobjevilo. Tak jsem si pomyslel, že za neúspěchem možná vězí vrstva špíny, a pečlivě jsem vyčistil pergamen politím horkou vodou, načež jsem ho umístil na cínovou pánev lebkou dolů, a tuto pánev jsem postavil na dřevouhelnou pec. Za několik minut se pánev úplně prohřála, odstranil jsem papír, a k mému nevyslovitelnému úžasu jsem na několika místech našel skvrny obsahující čísla v řadách. Opět jsem ho dal na pánev a ponechal ho tam minutu. Poté, co jsem ho odstranil, vypadal přesně takhle." Legrand, který pergamen znovu ohřál, mi ho předal, abych se na něj mohl podívat. Následující znaky se nacházely, v červeném odstínu, mezi umrlčí hlavou a kozou.
Sůva Michal
OdpovědětVymazat„V této fázi svého přemítání jsem se pokusil vzpomenout a nakonec vzpomněl, naprosto jasně na každou událost, která se v té době odehrála. Bylo chladno (ó Jaká to šťastná náhoda!), a teplo z krbu jen sálalo. Zahřál jsem se pohybem a usedl poblíž stolu. Ale ty sis přitáhl židli až ke krbu. Zrovna když jsem ti podával ten pergamen a ty jsi ho začal zkoumat, objevil se novofundlanďan a skočil ti na záda. Levou rukou jsi ho hladil a zároveň držel od sebe, zatímco pravá, která držela pergamen, ti bezvládně spadla mezi kolena velmi blízko ohně. Jednu chvíli jsem si myslel, že pergamen začal hořet a chystal jsem se tě na to upozornit, ale než jsem to mohl udělat, pergamen si odtáhnul a začal ho studovat. Potom co jsem zvážil všechny možnosti, nebylo pochyb, že teplo bylo to, co způsobilo objevení lebky, která byla na pergamenu nakreslená. Vím, že si jsi dobře vědom toho, že existují, a po dlouhou dobu existovaly chemické sloučeniny, kterými je možné psát na papír nebo pergamen a text jimi napsaný se objeví pouze, pokud je vystaven žáru ohně. Občas se používá nečistý oxid kobaltu rozpuštěný v Lučavce královské a zředěný vodou, jejíž množství odpovídá čtyřnásobku jeho váhy, což dá písmu zelený odstín. Čistý kobalt rozpuštěný v Dusičnanu draselném dá odstín červený. Tyto barvy po kratší nebo delší době zmizí, jakmile materiál, na který byly použity, vychladne, ale zase začnou být patrné po znovu-vystavení teplem.“
„Po tom co jsem přiložil, abych zvýšil teplotu, jsem pergamen znovu vystavil žáru ohně, ale nic se nestalo. Říkal jsem si, že to možná bude tou vrstvou špíny na povrchu, tak jsem pergamen opatrně opláchnul teplou vodou a následně vložil do cínové pánve lebkou dolu a pak pánev umístil nad výheň z rozpáleného dřevěného uhlí. Po pár minutách, když byla pánev celá rozpálená, jsem pergamen vyjmul a k mé nevýslovné radosti zjistil, že byl částečně pokrytý něčím, co vypadalo jako číslice uspořádané do řad. Znovu jsem pergamen vložil na pánev a nechal ho tam další minutu. Po odejmutí, jak můžeš vidět, byl pokryt celý.“ Po tom co Legrand pergamen znovu zahřál, mi ho předal k prozkoumání. Mezi lebkou a kozou se nacházely následující načervenalé znaky:
„Ve chvíli přemítání jsem se s úsilím snažil vzpomenout, až jsem si nakonec vzpomněl, s celkovým rozpoznáním, na každou příhodou, která se vyskytla v daném období. Počasí bylo chladné (jak ojedinělá a šťastná náhoda!), a v krbu šlehal oheň. Cvičením jsem se zahřál a posadil se poblíž stolu. Nicméně, ty jsi přisunul židli blíž ke komínu. Ve chvíli kdy jsem ti podal ten pergamen, a ty sis jej prohlížel, novofundlanďan Vlk ti vyskočil na ramena. Levou rukou jsi ho hladil a držel zkrátka, přičemž pravá ruka, kterou jsi držel pergamen, ti povolně klesla mezi kolena v těsné blízkosti ohně. V ten moment jsem si pomyslil, že plamen ten pergamen sežehl, a už, už jsem tě chtěl upozornit, avšak než jsem stihl jen hlesnout, vytáhl si jej a začal prohlížet. Když jsem zvážil všechny tyto maličkosti, ani na chvíli jsem nezapochyboval, že teplo zapříčinilo zjevení lebky, která byla na pergamenu skryta. Jsi dobře obeznámen s existencí chemických sloučenin, jež existovali v době nám zapomenuté, díky kterým je možné psát jak na papír, tak na pergamen a že jen působení ohně zapříčiní zviditelnění znaků. Safír, rozpuštěný v lučavce královské, rozředěný čtyřnásobkem své váhy vytvoří jakýsi zelený odstín. Kovový kobalt, rozpuštěný v kyselině dusičné vytváří odstín červený. Tyto barvy zmizí po delší nebo kratší době, kdy se písmo ochladí, a znovu se objeví za přítomnosti tepla.“
OdpovědětVymazat„Pro zvýšení teploty jsem opět jsem přidržel pergamen proti ohni, ale nic se neobjevilo. Myslel jsem si, že povlak nečistoty mohl nezdar zapříčinit, proto jsem opatrně opláchnul pergamen teplou vodou. Lebkou dolů jsem položil pergamen na plech a ten následně položil na ohniště s dřevěným uhlím. Během pár minut se plech kompletně rozpálil. Sejmul jsem pergamen a k mé nepopsatelné radosti jsem na pár místech spatřil tvary seřazené v linkách. Znovu jsem jej položil na plech a na minutu vložil zpět. Po vyjmutí vypadal pergamen tak jak ho vidíte teď.“ Tady Legrand, který pergamen zahřál, mi jej přiřknul k prošetření. Mezi lebkou a kozou byly znatelné následující červené znaky:
OdpovědětVymazat„V této fázi přemítání jsem se dychtivě snažil vzpomenout, a najednou byly všechny vzpomínky z té doby jasně zřetelné. Počasí bylo chladné (ach vzácná a šťastná to náhoda!), a z krbu šlehaly žhavé plameny ohně. Pohybem jsem se zahřál a usadil jsem se v blízkosti stolu. Vy jste si však přitáhl židli ke krbu. Podal jsem vám pergamen, který jste se chystal prozkoumat, v tom přiběhl ten novofundlanďan a vyskočil vám na ramena. Levou rukou jste jej pohladil a snažil se ho udržet v klidu, zatímco pravá ruka držela v blízkosti ohně pergamen a netečně klesala mezi vaše kolena. V jednom okamžiku jsem si myslel, že pergamen vzplane a chtěl jsem vás upozornit, ale než jsem stačil cokoliv říct, stáhl jste jej od ohně a začal si ho prohlížet. Po zvážení těchto podrobností jsem ani na okamžik nepochyboval o tom, že žár z ohně byl tím faktorem, který odhalil skrytý obrazec lebky na pergamenu. Jste snad obeznámen tím, že existují různé chemické sloučeniny a existují již od nepaměti, pomocí těchto přípravků lze psát na papír či jemný pergamen a písmena se zobrazí pouze tehdy, kdy jsou vystaveny sálajícímu horku. Modrá kapalina společně s královskou vodou, někdy i zředěná vodou čtyřnásobkem své váhy má za následek nazelenalý odstín. Kovový kobalt rozpuštěný v roztoku ledku vytvoří červený odstín. Tyto barvy dříve nebo později zmizí po té, co materiál, na kterém jsou naneseny, vychladne, ale znovu se zobrazí, pokud je materiál vystaven teplu.
---
„Znovu jsem přidržel pergamen u ohně, počkal, až se zahřeje, ale nic se neobjevilo. Pomyslel jsem si, že za to může vrstva špíny, která byla na pergamenu, takže jsem ho opatrně opláchl horkou vodou a položil jej na tenkou pánev obrazcem dolů, kterou jsem dal do ohně na rozžhavené uhlí. Pánev se během pár minut celá prohřála, odstranil jsem papír a k mému úžasu na něm na několika místech byly skvrny, které naznačovaly různé znaky v řadách. Dal jsem ho na několik minut opět na pánev. Poté, co jsem jej odejmul, vypadal přesně tak, jak ho vidíte teď.“ Legrand, který pergamen zahřál, mi jej podal, abych se na něj mohl podívat zblízka. Následující symboly byly mezi hlavou smrti a kozou kostrbatě napsané v červené barvě:
V této fázi svého přemítání jsem se snažil vzpomenout, a vzpomněl si, zcela jasně, na každou událost, která se odehrála. Bylo chladno (zvláštní, ale šťastná náhoda!), a v krbu žhavil oheň. Zahřál jsem se pohybem a posadil ke stolu, nicméně ty sis přitáhnul židli co nejblíže ke krbu. Hned po té, co jsem ti dal do rukou pergamen a ty sis ho začal prohlížet, veliký pes vstoupil a skočil ti na záda. Levou rukou jsi ho hladil, a při tom ho držel dále a pravou rukou držel pergamen, ruka ti klesala mezi kolena a blízko k ohni. V jednu chvíli jsem myslel, že pergamen vzplane a chtěl tě varovat, ale než jsem stačil něco říct, tak ses stáhnul a dal si pozor. Když jsem zvážil všechny možnosti, co se mohli stát, nepochyboval jsem ani na okamžik, že teplo bylo právě to, co mělo vznést světlo na pergamenu, na které byla nakreslena lebka. Vím, že jsi si dobře vědom toho, že existují a existovali chemické přípravky, kterými je možné psát na papír nebo pergamen a text se objeví, pouze když bude v blízkosti ohně. Safír, rozpuštěný v královské vodě, zředěn s čtyřnásobkem své váhy vytvoří zelený odstín. Kovový kobalt, rozpuštěn v kyselině dusičné vytvoří červený odstín. Tyto barvy po kratší nebo delší době zmizí, kdy se písmo ochladí, ale znovu se objeví v blízkosti tepla.
OdpovědětVymazatDržel jsem pergamen u ohně, který jsem zvýšil, ale nic se neobjevilo. Myslel jsem si, že je možné, že vrstva nečistoty může mít něco společného s tím, že to nejde, a tak jsem opatrně opláchnul pergamen teplou vodou. Lebkou dolů jsem položil pergamen na plech a ten položil na ohniště s dřevěným uhlím. Během pár minut se plech rozpálil. Vyndal jsem pergamen, a měl jsem obrovskou radost, když jsem viděl tvary seřazené v linkách. Znovu jsem ho položil na plech a nechal to tam ještě pár minut. Když jsem to vyndal, celé to bylo tak jak to vidíš teď. Legrand, pergamen opět ohřál a předal mi ho, abych se na něj mohl podívat. Další znaky mezi lebkou a kozou byly těžce hledány v červeném odstínu.
"V tomto stadiu úvah jsem se pokoušel si zapamatovat, a podařilo se mi to, podrobnosti všech událostí, které se odehrály v tom záhadném období. Bylo chladno (jak neobvyklá a šťastná náhoda!) a v krbu plápolal oheň. Byl jsem rozehřátý pohybem a seděl u stolu. Vy jste si ale přitáhl židli ke komínu. Chvílí potom, co jsem vám dal do ruky pergamen a vy jste ho začal zkoumat, vešel ten novofundlandský pes Vlk a skočil vám na ramena. Levačkou jste ho hladil a zároveň udržoval dál, pravačka s pergamenem vám mezitím netečně klesla mezi kolena – blízko k ohni. V jednu chvíli užjsem myslel, že začíná hořet a chtěl vás varovat, vy jste ale pozvedl ruku a pokračoval ve zkoumání dřív, než jsem vůbec stihl promluvit. Poté, co jsem zvážil všechny tyto okolnosti, jsem ani na vteřinu nezapochyboval, že právě to teplo odhalilo lebku, načtrtlou na pergamenu. Moc dobře víte, že existují chemické přípravky – a je tomu tak už od nepaměti, které umožňují psát na papír či pergamen znaky viditelné pouze pokud se vystaví působení ohně. Někdy se k tomu použival saflor, který se rozpustil v lučavce královské, k této směsi se potom přidaly čtyři díly vody a výsledkem bylo zelené zabarvení. Rozpuštěním uhličitanu kobaltnatého v kyselině dusičné vzniká červená barva. Tyto barvy dříve nebo později po vychladnutí papíru zmizí; při styku s teplem se ale znovu objeví."
OdpovědětVymazat"Podržel jsem pergamen u ohně, ale nic se neobjevilo, i když se opravdu zahřál. Tehdy mě napadlo, že by to mohlo mít co dělat s vrstvou nečistot, takže jsem ho opatrně opláchl teplou vodou, poté položil lebkou dolů na cínovou pánev a tu umístil nad žhnoucí uhlí. Po několika minutách se pánev skrz naskrz prohřála, zvedl jsem tedy pergamen a ke své nevýslovné radosti zjistil, že se na několika místech vytvořila čísla uspořádaná ve sloupcích. Znovu jsem jej položil na pánev a nechal jej tak další minutu. Poté, co jsem ho znovu zvedl vypadal tak, jako teď."
Potom co pergamen znovu ohřál, mi ho Legrand podal k prozkoumání. Následující znaky byly načmárané červeným barvivem mezi umrlčí hlavou a kozlem.