A. A. Milne
Winnie-The-Pooh - Chapter 3
...IN WHICH POOH AND PIGLET GO HUNTING AND NEARLY CATCH A WOOZLE
THE Piglet lived in a very grand house in the middle of a beech-tree, and the
beech-tree was in the middle of the forest, and the Piglet lived in the middle
of the house. Next to his house was a piece of broken board which had:
"TRESPASSERS W" on it. When Christopher Robin asked the Piglet what it meant, he
said it was his grandfather's name, and had been in the family for a long time.
Christopher Robin said you couldn't be called Trespassers W, and Piglet said
yes, you could, because his grandfather was, and it was short for Trespassers
Will, which was short for Trespassers William. And his grandfather had had two
names in case he lost one--Trespassers after an uncle, and William after
Trespassers.
"I've got two names," said Christopher Robin carelessly.
"Well, there you are, that proves it," said Piglet.
One fine winter's day when Piglet was brushing away the snow in front of his
house, he happened to look up, and there was Winnie-the-Pooh. Pooh was walking
round and round in a circle, thinking of something else, and when Piglet called
to him, he just went on walking.
"Hallo!" said Piglet, "what are you doing?"
"Hunting," said Pooh.
"Hunting what?"
"Tracking something," said Winnie-the-Pooh very mysteriously.
"Tracking what?" said Piglet, coming closer
"That's just what I ask myself. I ask myself, What?"
"What do you think you'll answer?"
"I shall have to wait until I catch up with it," said Winnie-the-Pooh. "Now,
look there." He pointed to the ground in front of him. "What do you see there?"
"Tracks," said Piglet. "Paw-marks." He gave a little squeak of excitement. "Oh,
Pooh! Do you think it's a--a--a Woozle?"
"It may be," said Pooh. "Sometimes it is, and sometimes it isn't. You never can
tell with paw- marks."
With these few words he went on tracking, and Piglet, after watching him for a
minute or two, ran after him. Winnie-the-Pooh had come to a sudden stop, and was
bending over the tracks in a puzzled sort of way.
"What's the matter?" asked Piglet.
"It's a very funny thing," said Bear, "but there seem to be two animals now.
This--whatever-it-was--has been joined by another--whatever-it-is--
and the two of them are now proceeding in company. Would you mind coming with
me, Piglet, in case they turn out to be Hostile Animals?"
Piglet scratched his ear in a nice sort of way, and said that he had nothing to
do until Friday, and would be delighted to come, in case it really was a Woozle.
"You mean, in case it really is two Woozles," said Winnie-the-Pooh, and Piglet
said that anyhow he had nothing to do until Friday. So off they went together.
There was a small spinney of larch trees just here, and it seemed as if the two
Woozles, if that is what they were, had been going round this spinney; so round
this spinney went Pooh and Piglet after them; Piglet passing the time by telling
Pooh what his Grandfather Trespassers W had done to Remove Stiffness after
Tracking, and how his Grandfather Trespassers W had suffered in his later years
from Shortness of Breath, and other matters of interest, and Pooh wondering what
a Grandfather was like, and if perhaps this was Two Grandfathers they were after
now, and, if so, whether he would be allowed to take one home and keep it, and
what Christopher Robin would say. And still the tracks went on in front of
them....
Suddenly Winnie-the-Pooh stopped, and pointed excitedly in front of him. "Look!"
"What?" said Piglet, with a jump. And then, to show that he hadn't been
frightened, he jumped up and down once or twice more in an exercising sort of
way.
"The tracks!" said Pooh. "A third animal has joined the other two!" "Pooh!"
cried Piglet "Do you think it is another Woozle?"
"No," said Pooh, "because it makes different marks. It is either Two Woozles and
one, as it might be, Wizzle, or Two, as it might be, Wizzles and one, if so it
is, Woozle. Let us continue to follow them."
So they went on, feeling just a little anxious now, in case the three animals in
front of them were of Hostile Intent. And Piglet wished very much that his
Grandfather T. W. were there, instead of elsewhere, and Pooh thought how nice it
would be if they met Christopher Robin suddenly but quite accidentally, and only
because he liked Christopher Robin so much. And then, all of a sudden,
Winnie-the-Pooh stopped again, and licked the tip of his nose in a cooling
manner, for he was feeling more hot and anxious than ever in his life before.
There were four animals in front of them!
"Do you see, Piglet? Look at their tracks! Three, as it were, Woozles, and one,
as it was, Wizzle. Another Woozle has joined them!"
And so it seemed to be. There were the tracks; crossing over each other here,
getting muddled up with each other there; but, quite plainly every now and then,
the tracks of four sets of paws.
"I think," said Piglet, when he had licked the tip of his nose too, and found
that it brought very little comfort, "I think that I have just remembered
something. I have just remembered something that I forgot to do yesterday and
sha'n't be able to do to-morrow. So I suppose I really ought to go back and do
it now."
FACE="Arial"> "We'll do it this afternoon, and I'll come with you," said Pooh.
"It isn't the sort of thing you can do in the afternoon," said Piglet quickly.
"It's a very particular morning thing, that has to be done in the morning, and,
if possible, between the hours of What would you say the time was?"
"About twelve," said Winnie-the-Pooh, looking at the sun.
"Between, as I was saying, the hours of twelve and twelve five. So, really, dear
old Pooh, if you'll excuse me-- What's that."
Pooh looked up at the sky, and then, as he heard the whistle again, he looked up
into the branches of a big oak-tree, and then he saw a friend of his.
"It's Christopher Robin," he said.
"Ah, then you'll be all right," said Piglet.
"You'll be quite safe with him. Good-bye," and he trotted off home as quickly as
he could, very glad to be Out of All Danger again.
Christopher Robin came slowly down his tree.
"Silly old Bear," he said, "what were you doing? First you went round the
spinney twice by yourself, and then Piglet ran after you and you went round
again together, and then you were just going round a fourth time"
"Wait a moment," said Winnie-the-Pooh, holding up his paw.
He sat down and thought, in the most thoughtful way he could think. Then he
fitted his paw into one of the Tracks . . . and then he scratched his nose
twice, and stood up.
"Yes," said Winnie-the-Pooh.
"I see now," said Winnie-the-Pooh.
"I have been Foolish and Deluded," said he, "and I am a Bear of No Brain at
All."
"You're the Best Bear in All the World," said Christopher Robin soothingly.
"Am I?" said Pooh hopefully. And then he brightened up suddenly.
"Anyhow," he said, "it is nearly Luncheon Time."
So he went home for it.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Prasátko se roztomile podrbalo za uchem, a řeklo, že až do pátku nemá nic práci a že s radostí půjde s Púem, pro případ, že by to skutečně byla Kolčavice.
OdpovědětVymazat"Myslíš, kdyby to byly dvě Kolčavice," řekl Pú, a Prasátko odpovědělo, že stejně nemá do pátku co dělat. A tak se vydali spolu.
Rostlo tu takové modřínové houští a zdálo se, že ty dvě Kolčavice, pokud to skutečně byly Kolčavice, chodily kolem něj. Pú s Prasátkem šli tedy kolem houští za nimi; Prasátko si krátilo čas tím, že vyprávělo Púovi, co dělal jeho Dědeček Vstupdolesa S. proti strnulosti údů po dlouhém stopování, jak jeho Dědeček Vstupdolesa S. trpěl v pozdním věku záduchou, a jiné zajímavé věci; a Pú přemítal, jak asi vypadá takový dědeček, a zdali snad právě nestopují dva dědečky, a chytí-li je, jestli si bude moci vzít jednoho s sebou domů a ponechat si ho, a co tomu řekne Kryštůfek Robin. Ale stopy před ním vedly dál a dál ...
Náhle se Pú zastavil a ukázal před sebe: "Hele!"
"Co!" řeklo Prasátko a leknutím nadskočilo. A pak,aby se nezdálo, že se leklo, poskočilo ještě dvakrát,jako by si jen tak hopsalo.
"Stopy!" řekl Pú. "Třetí zvíře se přidalo k druhým dvěma."
"Pú!" zvolalo Prasátko. "Myslíš, že to je další Kolčavice?"
"Myslím, že ne," řekl Pú, "protože ty šlápoty jsou jiné.
Buďto jsou to dvě Kolčavice a jedna Kolasice, nebo dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme dál za nimi.
A. A. Milne
OdpovědětVymazatMedvídek Pú - Kapitola 3
Prasátko se roztomile poškrábalo za uchem a řeklo, že do pátku nemá nic na práci a že rádo půjde, pro případ, že by to opravdu byla Kolčavice. „Myslíš pro případ, že by to byly dvě Kolčavice,“ řekl Medvídek Pú a Prasátko odpovědělo, že i tak nemá až do pátku co dělat. A tak vyrazili spolu. Byl tu malý modřínový lesík a vypadalo to, že ty dvě Kolčavice, pokud to opravdu jsou Kolčavice, chodí dokola kolem něj; a tak Pú a Prasátko chodili kolem lesíku za nimi; Prasátko si krátilo čas tím, že Medvídkovi vyprávělo, co jeho Dědeček Vstupdolesa S. dělal, aby se zbavil ztuhlosti po stopování, jak jeho Dědeček Vstupdolesa S. ve stáří trpěl záduchou, a další zajímavé věci; a Pú přemýšlel nad tím, jak asi takový dědeček vypadá, a jestli teď náhodou nestopují dva dědečky, a pokud ano, jestli by si jednoho směl vzít domů a nechat si ho, a co by na to řekl Kryštůfek Robin. A stopy před nimi stále pokračovaly….
Medvídek Pú se najednou zastavil a nadšeně ukázal před sebe. „Podívej!“
„Co?“ řeklo Prasátko a vyskočilo. A potom, aby ukázalo, že se neleklo, skočilo ještě párkrát jen tak nahoru a dolů.
„Stopy!“ řekl Pú. „Třetí zvíře se přidalo k ostatním dvěma!“
„Pú!“ vykřiklo Prasátko „Myslíš si, že je to další Kolčavice?“
„Ne,“ řekl Pú, „protože to dělá jiné šlápoty. Buď to jsou dvě Kolčavice a jedna Kolasice nebo by to mohly být dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme za nimi.“
Prasátko se roztomile podrbalo za uchem a řeklo, že do pátku nemá nic na práci a že rádo půjde s Púem, pro případ, že by to opravdu byla Kolčavice.
OdpovědětVymazat"Myslíš, kdyby to byly dvě Kolčavice," řekl Medvídek Pú, a Prasátko odpovědělo, že tak jako tak nemá do pátku co dělat. A tak vyrazili spolu.
Byla tu taková malá modřínová houština a zdálo se, že ty dvě Kolčavice, jestli to vůbec Kolčavice byly, chodily kolem té houštiny, a tak se tedy Pú s Prasátkem vydali kolem houštiny za nimi. Prasátko si krátilo cestu tím, že Medvídkovi vyprávělo, co dělal jeho dědeček Vstupdolesa S proti strnulosti končetin po dlouhém stopování , jak jeho dědeček Vstupdolesa S trpěl v pozdním věku záduchou, a jiné zajímavé věci. A Pú přemýšlel, jak asi takový dědeček vypadá, a jestli teď náhodou nestopují dva dědečky, a chytí-li je, jestli si bude moci vzít jednoho domů a nechat si ho, a co by tomu řekl Kryštůfek Robin. Ale stopy před nimi pokračovali dál a dál...
Náhle se Medvídek Pú zastavil a ukázal před sebe: "Hele!"
"Co?" řeklo prasátko a leknutím povyskočilo. A pak, aby se nezdálo, že se leklo, povyskočilo ještě jednou nebo dvakrát, jako by si jen tak poposkakovalo.
"Stopy!" řekl Pú. " Třetí zvíře se přidalo k těm dvěma!"
"Pú!" vykřiklo Prasátko. "Myslíš, že je to další Kolčavice¬?"
"Ne," odpověděl Medvídek, "protože ty šlápoty jsou jiné. Buďto to jsou dvě Kolčavice a jedna Kolasice, nebo dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme za nimi."
Pernekrová Lucie
OdpovědětVymazatPrasátko se roztomile podrbalo za uchem a řeklo, že nemá až do pátku co dělat a s radostí půjde pro případ, kdyby to byla opravdu Kolčavice.
„Myslíš, kdyby to byly dvě Kolčavice,“ řekl Medvídek Pú, a Prasátko odpovědělo, že nemá stejně do pátku co dělat. A tak se vydali spolu.
Byl tam malý lesík z modřínových stromů a vypadalo to, že ty dvě Kolčavice, pokud to vůbec byly Kolčavice, chodily kolem něj; Pú s Prasátkem šli tedy kolem toho lesíka za nimi; Prasátko si krátilo čas tím, že vyprávělo Medvídkovi, co dělal jeho Dědeček Vstupdolesa S., aby se zbavil ztuhlosti po dlouhém stopování, jak jeho dědeček Vstupdolesa S. trpěl v pozdním věku záduchou, a jiné zajímavé věci; a Pú přemýšlel, jak asi takový dědeček vypadá, a jestli teď náhodou nestopují dva dědečky, a pokud ano, jestli by si jednoho mohl vzít domů a nechat si ho, a co by na to řekl Kryštůfek Robin. A stopy před nimi stále pokračovaly…
Najednou se Medvídek Pú zastavil, a ukázal nadšeně před sebe. „Podívej!“
„Co!“ řeklo Prasátko a leknutím poskočilo. A pak, aby ukázalo, že není vystrašený, vyskočilo ještě nahoru a dolů, jednou nebo dvakrát, jako by jen tak poskakovalo.
„Stopy!“ řekl Pú. „Třetí zvíře se přidalo k ostatním dvěma!“
„Pú!“ vykřiklo Prasátko „Myslíš si, že je to další Kolčavice?“
„Ne,“ řekl Pú, „protože to dělá jiné šlápoty. Buď to jsou dvě Kolčavice a jedna Kolasice nebo dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme za nimi.“
A. A. Milne
OdpovědětVymazatMedvídek Pú
Kapitola 3
Prasátko se roztomilým způsobem poškrábalo za uchem a odpovědělo, že do pátku nemá co dělat a že by s ním rád šel pro případ, že to byla opravdu Kolčavice.
„Myslíš, pokud to byly dvě Kolčavice,“ řekl Medvídek Pú a Prasátko odpovědělo, že i tak nemá do pátku co dělat. A tak se spolu vydali na cestu.
Bylo tam maličké houští modřínů a vypadalo to tak, jakoby tu kolem chodily ty dvě Kolčavice, jestli to je tedy to, co jsou. A tak šli Pú s Prasátkem tímto houštím za nimi. Prasátko si krátilo čas tím, že Púovi vyprávělo, co jeho dědeček Vstupdolesa S dělal, aby odstranil ztuhlost po stopování. A jak jeho dědeček Vstupdolesa S v posledních letech trpěl dušností a povídal i další zajímavostmi. Pú přitom přemýšlel, jaký jeho dědeček mohl být a že to jsou možná dva dědečkové, které stopují. A jestliže ano, mohl by si jednoho vzít domů a nechat si ho, a co by na to řekl Kryštůfek Robin. Ale stopy před nimi stále pokračovaly…
Najednou se Medvídek Pú zastavil a ukázal přímo před sebe. „Podívej!“
„Co?“ řeklo Prasátko a poskočilo. A pak, aby ukázalo, že se nepolekalo, vyskočilo znovu a znovu.
„Stopy!“ řekl Medvídek Pú. „Připojilo se k nim třetí zvířátko!“
„Pú!“ křičelo Prasátko. „Myslíš, že to je další Kolčavice?“
„Ne,“ odpovědělo Prasátko, „protože tu jsou jiné stopy. Mohly by to být buď dvě Kolčavice spolu s Kolasicí, nebo dvě Kolasice spolu s Kolčavicí. Pojďme je dále následovat!“
Jirka Sedláček
OdpovědětVymazatPrasátko se podrbalo za ouškem a řeklo, že do pátku nemá co dělat, a tak by rádo přišlo i v případě, že to bude Kolčavice. „Myslíš, kdyby to byly dvě Kolčavice,“ řekl Pú a Prasátko řeklo, že klidně, neboť do pátku nemá co dělat. A tak se dali oba na cestu. Bylo tam modřínové houští a vypadalo to jako dvě Kolčavice, jestli to vůbec dvě Kolčavice byly, chodily kolem houští; a Prasátko a Pú se vydali za nimi; Prasátko si krátilo čas tím, že Medvídkovi vyprávělo o Dědečkovi Vstupdolesa S. a o tom, co dělal proti ztuhlosti, a jak jeho Dědeček Vstupdolesa S. měl v pozdních letech problémy s dýcháním a mnoho dalších zajímavých věcí. Pú přemýšlel, jak asi Dědeček vypadal a jestli by si jednoho nemohl vzít domů a nechat si ho, ale co by na to řekl Kryštůfek Robin. Ale stopy byly stále před nimi …
Najednou se Medvídek Pú zastavil a nadšeně ukázal před sebe. „Hele!“
„Co?“ řeklo Prasátko a vyskočilo. A poté, aby ukázalo, že se neleklo, vyskočilo ještě jednou, nebo dvakrát.
„Ty stopy!“ řekl Pú. „K těm dvěma se připojilo i třetí zvířátko!“ „Pú!“ zakvičelo Prasátko „Myslíš, že to byla další Kolčavice?“
„Ne,“ odpověděl Pú, „ta zanechává jiné stopy. Jsou to buď dvě Kolčavice a jedna, asi Kolasice, nebo dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Ale pojďme dál.“
Pohádka
OdpovědětVymazatA.A.Milne
Medvídek Pú – 3.kapitola
Prasátko se poškrábalo za uchem a řeklo, že až do pátku nemá co dělat a že by s ním rád šel, kdyby to náhodou byla Kolčavice. „Myslíš, kdyby to byly dvě Kolčavice,“ řekl medvídek Pú a prasátko odpovědělo, že stejně nemá až do pátku nic na práci. Od té doby šli spolu. Byla tu malá modřínová houština a vypadalo to, jako kdyby dvě Kolčavice, jestli to vůbec byly Kolčavice, chodily kolem této houštiny, takže Pú a prasátko šli za nimi. Prasátko si krátilo čas tím, že Púovi vyprávělo, co jeho dědeček Vstupdolesa S. dělal, aby se zbavil ztuhlosti svalů po dlouhé cestě a jak jeho dědeček Vstupdolesa S. v posledních letech svého života trpěl dušností a další zajímavé věci; a Pú přemýšlel, jak asi takový dědeček vypadá nebo jestli to nejsou náhodou dva dědečkové, které teď stopují a jestli jo, zda si bude moci jednoho vzít domu a nechat si ho, a co by na to říkal Kryštůfek Robin. Stopy před nimi stále pokračovaly.
Najednou se medvídek Pú zastavil a vzrušeně ukázal před sebe. „Podívej!“
„Co?“ řeklo prasátko a vyskočilo. Potom, aby neukázalo, že se bojí, vyskočilo jednou nebo dvakrát nahoru a dolu, jako že si jen tak poskakuje.
„Stopy!“ řekl Pú, „K těm dvoum se přidalo třetí zvíře.“
„Pú!“ brečelo prasátko, „Myslíš si, že je to další Kolčavice?“
„Ne“ odpověděl Pú, „protože ty stopy jsou jiné. Jsou to buď dvě Kolčavice a jedna Kolasice a nebo dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Budeme je dále sledovat.“
Michaela Udatná
OdpovědětVymazatA. A. Milne
Medvídek Pú - Kapitola 3.
Prasátko se roztomile podrbalo za ouškem a řeklo, že až do pátku nemá nic na práci a že se k němu s radostí připojí, pokud jde opravdu o Kolčavici.
„Chceš říct – pokud jde opravdu o dvě Kolčavice,“ opravil ho Medvídek Pú. Prasátko odvětilo, že tak i tak nemá do pátku co dělat. Tak tedy společně vyrazili.
Došli k malému lesíku s modříny a zdálo se jim, že se právě tady potulovaly ty dvě Kolčavice, tedy pokud šlo vůbec o Kolčavice, a tak se Pú s Prasátkem vydali za nimi. Prasátko si krátilo čas tím, že vyprávělo Púovi, co jeho Dědeček Vstupdolesa S. dělal, aby se zbavil ztuhlosti nohou po stopování, a jak jeho Dědeček Vstupdolesa S. trpěl v pokročilejším věku záduchou, a další zajímavé věci; a Pú přemýšlel nad tím, jak takový Dědeček asi vypadal, a jestli teď náhodou nestopují dva Dědečky, a pokud ano, jestli by si jednoho směl vzít domů a nechat si ho, a co by na to vlastně řekl Kryštůfek Robin. Avšak stopy před nimi vedly stále dál a dál.
Náhle se Medvídek Pú zastavil a nadšeně ukazoval před sebe. „Podívej!“
„Co je?“ řeklo Prasátko a leknutím nadskočilo. A poté, aby zamaskovalo, že se leklo, vyskočilo ještě jednou nebo dvakrát, jakože cvičí.
„Ty stopy!“ zvolal Pú. „K těm dvěma zvířátkům se připojilo nějaké další!“
„Pú,“ vykřiklo Prasátko, „myslíš, že jde o další Kolčavici?“
„Ne, nemyslím,“ odpověděl Pú, „protože ty šlápoty jsou jiné. Buď to jde o dvě Kolčavice a jednu Kolasici, nebo to jsou dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme za nimi.“
A. A. Milne
OdpovědětVymazatMedvídek Pú - kapitola 3
Prasátko se roztomile poškrábalo za ouškem a řeklo, že až do pátku nemá co dělat, takže by s potěšením šlo, tedy pro případ, že to skutečně je Kolčavice.
„Chceš říct – pro případ, že to skutečně jsou dvě Kolčavice,“ odpověděl Medvídek Pú, a Prasátko zopakovalo, že stejně nemá až do pátku co dělat. A tak šli spolu.
Byl tam modřínový lesík a zdálo se, že ty dvě Kolčavice, tedy pokud to skutečně byly Kolčavice, chodily právě kolem tohoto lesíka, a tak se tudy Pú s Prasátkem vydali. Prasátko si krátilo čas vyprávěním Medvídkovi Pú o tom, co jeho dědeček Vstupdolesa S. dělal proto, aby se zbavil strnulosti po takovém stopování, a jak jeho dědeček Vstupdolesa S. trpěl v pokročilém věku dušností, a také další zajímavosti; a Pú přemítal, jak asi takový dědeček mohl vypadat a zdali náhodou právě dva dědečky nesledují, a pokud ano, jestli by si jednoho směl vzít domů a nechat si ho, a co by tomu Kryštůfek Robin asi řekl. A stopy před nimi vedly dál a dál…
Najednou Medvídek Pú zastavil a nadšeně ukázal před sebe. “Koukej!“
„Co?“ vyjeklo Prasátko, až poskočilo. Ale pak, aby ukázalo, že se nebojí, zahopsalo ještě jednou nebo dvakrát, jako by jen tak cvičilo. „Ty stopy!“ řekl Pú. „K těm dvěma se přidalo ještě třetí zvíře!“ „Pú!“ vykřiklo Prasátko, „myslíš, že je to další Kolčavice?“
„To ne,“ odpověděl Pú, „tohle totiž dělá jiné stopy. Buď jsou to dvě Kolčavice a jedna Kolasice, nebo možná dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme dál za nimi.“
A. A. Milne
OdpovědětVymazatMedvídek Pú
3. kapitola
Prasátko se podrbalo za uchem a řeklo, že až do pátku nemá co na práci a moc rádo půjde, kdyby to snad opravdu byla Kolčavice.
„Myslíš, kdyby to snad byly dvě Kolčavice.“ řekl Medvídek Pú, a Prasátko odpovědělo, ať to bude jakkoli, že stejně nemá do pátku co dělat. A tak se spolu vydali na cestu.
Byl tu malý lesík modřínů a zdálo se, jako by ty dvě Kolčavice, jestli to vůbec byly Kolčavice, chodily kolem toho lesíka. Tak se Pú a Prasátko vydali kolem lesíka za nimi; Prasátko si krátilo čas tím, že vyprávělo Medvídkovi, co jeho dědeček Vstupdolesa S. udělal, aby odstranil ztuhlost v nohách po dlouhém stopování, jak jeho dědeček Vstupdolesa S. trpěl ve stáří dušností, a další zajímavé věci; a Pú byl zvědavý, jak asi takový dědeček vypadá, a zdali pak nesledují právě dva dědečky a jestli ano, zda si bude moci vzít jednoho s sebou domů a nechat si ho, a co by na to řekl Krištůfek Robin. Ale stopy šly před nimi stále dál.
Najednou se Medvídek Pú zastavil a ukázal přímo před sebe: „Hele!“
„Co!“ řeklo se Prasátko, až poskočilo. A pak, aby to nevypadalo, že je vystrašené, poskočilo nahoru a dolu ještě dvakrát, jako by se chtělo zacvičit.
„Stopy!“ řekl Pú. „K těm dvěma Kolčavicím se přidalo nějaké třetí zvíře!“
„Pú!“ zvolalo vystrašené Prasátko. „Myslíš, že je to další Kolčavice?“
„Myslím, že ne,“ odpověděl Pú, „protože to třetí zvíře má jiné stopy. Jsou to buď dvě Kolčavice a jedna, řekl bych, Kolasice, nebo dvě Kolasice, a jedna, jestli je to ona, kolčavice. Pojďme je dále sledovat.“
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatAlena Hájková
OdpovědětVymazatA. A. Milne
Medvídek Pú
Kapitola 3
Prasátko se poškrábalo za ouškem a prohlásilo, že do pátku nemá nic na práci a bude potěšeno jít, pro případ, že by to skutečně byla Kolčavice.
„Myslíš pro případ, že by to byly dvě Kolčavice," řekl Medvídek Pú, a Prasátko odpovědělo, že stejně nemá do pátku nic na práci. A tak se vydali na cestu spolu.
Nacházeli se vedle lesíku s modříny a vypadalo to, že ty dvě Kolčavice, jestli tu opravdu nějaké byly, kroužily právě okolo lesíku s modříny, a tak je Pú s Prasátkem následovali. Prasátko si krátilo čas tím, že vyprávělo Púovi, co dělal jeho dědeček Vstupdolesa S proti ztuhlosti svalů po stopování, jak měl jeho dědeček Vstupdolesa S v pozdějším věku problémy s dýcháním, a další zajímavé věci. Pú přemýšlel, jaký asi takový dědeček je a jestli to třeba nejsou dva dědečci, které teď sledují, a kdyby to tak bylo, jestli by si mohl jednoho vzít domů a nechat si ho, a co by na to Kryštůfek Robin asi řekl. Ale stopy před nimi vedly dál a dál...
Najednou Medvídek Pú zastavil a ukázal přímo před sebe. „Koukej!"
„Na co?" odpovědělo Prasátko a nadskočilo. A aby nebylo poznat, že se vylekalo, poskočilo ještě párkrát, jako by to dělalo jen tak pro radost.
„Ty stopy!" řekl Pú. „Asi se další zvíře přidalo k těm dvěma předchozím!" „Pú!" vykřiklo Prasátko „Myslíš, že je to další Kolčavice?"
„Podle mě ne," řekl Pú, „protože to nejsou stejné stopy. Buď by to mohly být dvě Kolčavice a jedna Kolasice, nebo dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme za nimi!"
Vít Strnad
OdpovědětVymazatA. A. Milne
Medvídek Pú
Kapitola 3
Prasátko se roztomile podrbalo za ouškem, a řeklo, že až do pátku nemá co na práci, a rádo půjde, v případě, že to skutečně je Kolčavice. „Myslíš, kdyby to byly dvě Kolčavice,“ řekl Medvídek Pú , a prasátko řeklo, že tak jako tak nemá do pátku co dělat. A tak šli spolu.
Byl tu malý lesík plný modřínů, a vypadalo to, že ty dvě Kolčavice, pokud to tedy byly ony, chodily dokola kolem lesíka. A tak tím lesíkem šli Pú a Prasátko za nimi. Prasátko se snažilo zkrátit si dlouho chvíli tím, že vyprávělo Púovi o tom, co dělal jeho dědeček Vstupdolesa S., aby se zbavil ztuhlosti po stopování, a jak jeho dědeček Vstupdolesa S. v pozdním věku trpěl záduchou, a další zajímavé věci. Pú přemýšlel nad tím, jak asi dědeček vypadal a jestli náhodou teď nestopují dva dědečky, a pokud ano, zda by si jednoho mohl vzít domů a nechat si ho, a co by na to řekl Kryštůfek Robin. A stopy před nimi vedly dál …
Zničehonic se Medvídek Pú zastavil a vzrušeně ukázal před sebe. „Podívej!“
„Co“ řeklo Prasátko a zároveň vyskočilo. A pak, aby ukázalo že se nebálo, vyskočilo nahoru a dolů ještě jednou či dvakrát, jako kdyby cvičilo.
„Ty stopy!“ řekl Pú. „K těm dvěma zvířatům se přidalo třetí!“ „Pú!“ vykřiklo Prasátko „Myslíš, že je to další Kolčavice?“
„Ne“ řekl Pú, „protože tohle zanechalo jiné stopy. Buď jsou to dvě Kolčavice a jedna Kolasice, nebo jsou to dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme je dále sledovat.“
Eva Kšírová
OdpovědětVymazatA. A. Milne
Medvídek Pú
3. kapitola
Prasátko se roztomile podrbalo za ouškem a odpovědělo, že do pátku nemá nic na práci a rádo půjde, kdyby to náhodou byla Kolčavice.
„Myslíš, kdyby to byly dvě Kolčavice.“ řekl Medvídek Pú a Prasátko odpovědělo, že i tak nemá do pátku co dělat. A tak se spolu vydali na cestu.
Byl tu malý lesík modřínů a zdálo se, že ty dvě Kolčavice, pokud to skutečně byly Kolčavice, chodily kolem něj; Pú s Prasátkem vyrazili za nimi; Prasátko si krátilo čas tím, že vyprávělo Púovi, co dělal jeho Dědeček Vstupdolesa S. proti ztuhlosti po dlouhém stopování, jak jeho Dědeček Vstupdolesa S. trpěl v pozdním věku dušností, a jiné zajímavé věci; a Pú přemítal, jak asi vypadá takový dědeček, a jestli náhodou právě nestopují dva dědečky, a chytí-li je, zda si bude moci vzít jednoho s sebou domů a nechat si ho, a co tomu řekne Kryštůfek Robin. Ale stopy před nimi vedly dál a dál...
Najednou se Medvídek Pú zastavil a nadšeně ukázal přímo před sebe: „Podívej!“
„Co je?“ zeptalo se Prasátko a leknutím poskočilo. A pak, aby ukázalo, že se neleklo, poskočilo ještě jednou nahoru a dolů, jako kdyby cvičilo.
„Stopy!“ zvolal Pú. „K těm dvěma zvířátkům se připojilo další!“ „Pú!“ vyjeklo Prasátko, „myslíš, že je to další Kolčavice?“
„Ne,“ odpověděl Pú, „tohle má jiné stopy. Buď to jsou dvě Kolčavice a jedna Kolasice a nebo by to také mohly být dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme dál za nimi.“
Prasátko se roztomile podrbalo za ouškem a řeklo, že nemá až do pátku nic na práci a s radostí půjde s Púem, pro případ, že by to opravdu byla Kolčavice.
OdpovědětVymazat„Myslíš pro případ, že by to byly dvě Kolčavice,“ řekl Medvídek Pú, a Prasátko odpovědělo, že nemá stejně do pátku co dělat. A tak se spolu vydali na cestu.
Byl tu takový malý modřínový lesík a vypadalo to, že ty dvě Kolčavice, pokud to vůbec byly Kolčavice, chodily kolem něj; a tak šli Pú s Prasátkem kolem toho lesíka za nimi; Prasátko si krátilo čas tím, že vyprávělo Medvídkovi, co dělal jeho Dědeček Vstupdolesa S., aby se Zbavil Ztuhlosti po Stopování, jak jeho Dědeček Vstupdolesa S. ke stáří trpěl dušností, a jiné zajímavé věci; a Pú přemýšlel, jak asi takový Dědeček vypadá, a zdali snad teď nestopují Dva Dědečky, a pokud ano, jestli by si jednoho mohl vzít domů a nechat si ho, a co by na to řekl Kryštůfek Robin. A stopy před nimi vedly dál a dál…
Najednou se Medvídek Pú zastavil a vzrušeně ukázal před sebe. „Podívej!“
„Co?“ řeklo Prasátko a leknutím poskočilo. A pak, aby nebylo poznat, že se leklo, vyskočilo ještě nahoru a dolů, jednou nebo dvakrát, jako by jen tak poskakovalo.
„Stopy!“ řekl Pú. „Třetí zvíře se přidalo k předchozím dvěma!“
„Pú!“ vykřiklo Prasátko „Myslíš si, že je to další Kolčavice?“
„Myslím, že ne,“ řekl Pú, „protože to dělá jiné šlápoty. Buď to jsou dvě Kolčavice a jedna Kolasice, nebo dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme dál za nimi.“
A. A. Milne
OdpovědětVymazatMedvídek Pú – Kapitola 3
Prasátko se roztomile podrbalo za ouškem, řeklo, že do pátku nemá nic na práci, a že by s potěšením šlo, pro případ, že to opravdu byla Kolčavice. „Myslíš, pokud to byly dvě kolčavice,“ řekl Medvídek Pú, a Prasátko odvětilo, že tak jako tak nemá do pátku nic na práci. A tak se vydali na cestu společně. Narazili na malou houštinu s modříny, a zdálo se, že se Kolčavice, pokud to vůbec byly Kolčavice, kolem této houštiny procházeli, a tak je napodobil i Pú s Prasátkem. Prasátko si krátilo čas tím, že vyprávělo Medvídkovi, co dělal jeho dědeček Vstupdolesa S., aby odstranil ztuhlost po stopování, a jak dědeček Vstupdolesa S. trpěl v pozdním věku dýchacími potížemi, a jiné zajímavosti. A Pú uvažoval nad tím, jak asi takový dědeček mohl vypadat, a zda právě dva dědečky nesledují, a jestli ano, nemohl by si vzít jednoho domů a nechat si ho, a co by na to řekl Kryštůfek Robin. A stopy před nimi vedly stále dál.
Najednou Medvídek Pú zastavil, a vzrušeně ukázal před sebe. „Podívej!“
„Co?“ řeklo Prasátko a leknutím nadskočilo. A pak, aby zamaskovalo, že se polekalo, vyskočilo ještě jednou nebo dvakrát jen tak, jakože cvičí.
„Stopy“ řekl Pú, „Třetí zvíře se přidalo k těm dvěma!“ „Pú!“ vykřiklo Prasátko. „Myslíš, že je to další Kolčavice?“
„Ne,“ řekl Pú, „protože ta zanechává odlišné stopy. Jsou to buď dvě Kolčavice a jedna Kolasice, nebo by to mohly být dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pokračujme dále za nimi.“
A. A. Milne
OdpovědětVymazatMedvídek Pú - Kapitola 3
...o tom jak šli Pú a Prasátko na lov a málem ulovili Kolčavici
Prasátko se poškrábalo za uchem a řeklo, že do pátku nemá co dělat, a že by rádo šlo, jestli to je Kolčavice. „Myslíš, jestli to jsou dvě kolčavice,“ řekl Medvídek Pú a Prasátko odvětilo, že je to fuk, že stejně nemá do pátku co na práci. A tak vyrazili. Byl tam malý modřínový lesík a zdálo se, že ty dvě kolčavice, jestli to opravdu byly kolčavice, kroužily kolem toho lesíku, a tak Pú a Prasátko taky začli obcházet ten lesík, Prasátko si krátilo čas vyprávěním Púovi o tom, jak se jeho dědeček Vstupdolesa S zbavoval ztuhlosti po dlouhých procházkách a taky jak poslední léta trpěl dýchavičností a další zajímavé věci, Pú přemýšlel o tom jaký byl dědeček Prasátka, a taky jestli to co právě sledují nejsou dva dědečkové a kdyby byli, jestli by si mohl jednoho vzít sebou domů a co by na to říkal Kryštůfek Robin. Pořád sledoval stopy před sebou když… Náhle Pú zastavil a ukázal přímo před sebe. „Podívej!“ „Co?“ poskočilo Prasátko leknutím. A aby nevypadalo vystrašeně, poskočilo ještě párkrát jako při rozcvičce. „Ty stopy!“ řekl Pů. „Připojilo se k nim třetí zvíře!“ Pú, zakřičelo Prasátko, „Myslíš, že je to další Kolčavice?“ „Ne“, řekl Pú, „Má jiné stopy.“ Jsou to nejspíš dvě kolčavice a jedna kolasice nebo dvě kolasice a jedna kolčavice. Pojď, jdeme za nimi.“
Tereza Budková
OdpovědětVymazatA. A. Milne
Medvídek Pú
Kapitola 3
Prasátko se roztomile poškrábalo za uchem a řeklo, že nemá až do pátku co dělat a velice rád půjde s Púem, kdyby to opravdu byla Kolčavice.
„Myslíš, kdyby to byly dvě Kolčavice,“ řekl Medvídek Pú, a Prasátko odpovědělo, že stejně nemá do pátku co dělat. A tak vyrazili spolu.
Bylo tu takové malé modřínové houští a zdálo se, že ty dvě Kolčavice, jestli to vůbec byly Kolčavice, chodily kolem toho; Pú s Prasátkem šli tedy kolem houští za nimi; Prasátko si krátilo čas tím, že vyprávělo Púovi, co dělal jeho dědeček Vstupdolesa S. proti strnulosti končetin po dlouhém stopování, jak jeho dědeček Vstupdolesa S. trpěl ve stáří záduchou, a jiné zajímavé věci. Pú přemýšlel, jak asi takový dědeček vypadá, a jestli teď náhodou nestopují dva dědečky, a chytí-li je, jestli si bude moci vzít jednoho domů a nechat si ho, a co by tomu řekl Kryštůfek Robin. Ale stopy před nimi pokračovaly dál a dál….
Najednou se Medvídek Pú zastavil, a ukázal před sebe. „Hele!“
„Co?“ zeptalo se Prasátko a leknutím poskočilo. A pak, aby se nezdálo, že se leklo, poskočilo ještě jednou či dvakrát, jako by si jen tak poskakovalo.
„Stopy!“ řekl Pú. „K těm dvěma se přidalo i třetí zvířátko!“ „Pú!“ zakvičelo Prasátko. „Myslíš, že je to další Kolčavice?“
„Myslím, že ne,“ odpověděl Pú, „protože ta zanechává jiné stopy. Buďto jsou to dvě Kolčavice a jedna Kolasice, nebo dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme dál za nimi.“
Maříková Šárka
OdpovědětVymazatA. A. Milne
Medvídek Pú
Kapitola 3
Prasátko se poškrábe za ouškem a povídá, že nemá co na práci až do pátku a rádo přijde v případě, že se skutečně jedná o Kolčavici.
Medvídek Pú mu povída: „ Myslíš v případě, že se jedná o dvě Kolčavice?“ A prasátko říká, že zkrátka nemá co na práci až do pátku. A tak společně odešli.
Právě zde v modřínech bylo houštíčko a zdálo se, že zde dvě Kolčavice chodili kolem dokola. Pokud to tedy skutečně byly Kolčavice. Pú a Prasátko šli v jejích stopách a Prasátko krátilo čas tím, že vyprávělo Púovi co jeho Dědeček Vstupdolesa S. dělal, aby se zbavil ztuhlosti po stopování, jak jeho Dědeček Vstupdolesa S. ve stáří trpěl záduchou a další zajímavé věci a Pú přemýšlel nad tím, jak asi takový dědeček vypadá, a jestli teď náhodou nestopují dva dědečky, a pokud ano, jestli by si jednoho směl vzít domů a nechat si ho, a co by na to řekl Kryštůfek Robin. A ještě stále před nimi stopy pokračují...
Z ničeho nic se Medvídek Pú zastaví a ukazuje přímo před sebe: „ Koukni se“
„ Na co?“ Zeptá se polekaně prasátko a ihned poté, jen aby ukázalo, že není vyděšené, poskočí jednou nebo dvakrát, ale tentokrát spíše nadšeně.
„ Ty stopy!“ Povídá Pú. „ K těm dvoum ostatním se přidalo ještě jedno zvíře.“ „ Pú!“
Zakňíkalo Prasátko. „ Myslíš, že je tu další Kolčavice?“
„ Ne“, řekl Pú, „ protože tohle zvíře zanechává jiné stopy. Buď to jsou dvě Kolčavice a jedna Kolasice nebo by to mohly být dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme za nimi.“
A. A. Milne
OdpovědětVymazatMedvídek Pú
Kapitola 3
Prasátko se roztomile poškrábalo za ouškem a řeklo, že do pátku nemá nic na práci a rádo půjde s Púem, pro případ, že by to opravdu byla Kolčavice. „ Myslíš, pro případ, že by to byly dvě Kolčavice“, řekl medvídek Pú a Prasátko řeklo, že stejně nemá do pátku co dělat. A tak se vydali společně na cestu. Byl tam malý modřínový lesík a zdálo se, že se Kolčavice, pokud to byly ony, procházely kolem lesíka a tak je Pú s Prasátkem následovali, Prasátko si krátilo čas tím, že Púovi vyprávělo, co dělal jeho dědeček Vstupdolesa S., aby se zbavil ztuhlosti po sledování a jak jeho dědeček Vstupdolesa S. trpěl ve stáří dušností a také další zajímavosti, a Pú si představoval, jak asi takový dědeček vypadal a jestli náhodou takové dva dědečky nesledují, pokud ano, zda by si mohl jednoho dědečka vzít domů a nechat si ho, co by na to řekl Kryštůfek Robin. A stopy vedly dál…
Najednou se medvídek Pú zastavil a ukázal před sebe. „Podívej se!“
„Co je?“, řeklo Prasátko až poskočilo. A pak, aby ukázalo, že se nebojí, poskočilo ještě dvakrát nahoru a dolů.
„Ty stopy!“, řekl Pú. „Muselo se k nim přidat třetí zvíře!“ „Pú!“ zakřičelo Prasátko. „Myslíš, že je to další Kolčavice?“
„Ne,“ řekl Pú, „ protože ty další stopy jsou jiné. Buďto to jsou dvě Kolčavice a jedna Kolasice a nebo dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme je sledovat.“
Prasátko se roztomile podrbalo za uchem a řeklo, že do pátku nemá co na práci a že by moc rádo šlo s Púem pro případ, že by to byla Kolčavice.
OdpovědětVymazat„Myslíš pro případ, že by to byly dvě Kolčavice,“ řekl Medvídek Pú a Prasátko odpovědělo, že beztak nemá do pátku co dělat. A tak šli spolu. Byla tam malá modřínová houština a zdálo se, že ty dvě Kolčavice, teda pokud to opravdu byly ony, chodily kolem této houštiny; Pú a Prasátko se tedy vydali kolem houštiny za nimi; Prasátko si krátilo čas tím, že vyprávělo Púovi, co dělal jeho dědeček Vstupdolesa S., aby se zbavil ztuhlosti svalů po stopování a jak jeho dědeček Vstupdolesa S. v pozdním věku trpěl problémy s dýcháním; a další zajímavé věci, a Pú přemýšlel, jak asi takový dědeček vypadal a jestli třeba nesledují dva dědečky, a pokud ano, zda by si mohl vzít jednoho domů a nechat si ho, a co by tomu asi řekl Kryštůfek Robin. A stopy před nimi vedly dál a dál...
Najednou se Medvídek Pú zastavil a ukázal přímo před sebe. „Hele!“
„Co?“ řeklo Prasátko a leknutím poskočilo. A pak, aby to nevypadalo, že bylo vylekané, poskočilo nahoru a dolů ještě jednou či dvakrát, jakože cvičí.
„Stopy!“ řekl Pú. „Nějaké třetí zvíře se přidalo k těm dvěma!“ „Pú!“ vykřiklo Prasátko „Myslíš, že je to další Kolčavice?“
„Myslím, že ne,“ odpověděl Pú, „ty stopy jsou jiné. Jsou to buď dvě Kolčavice a jedna Kolasice, nebo dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme je dále sledovat.“
A. A. Milne
OdpovědětVymazatMedvídek Pú
Kapitola 3
Prasátko se roztomile podrbalo za ouškem a řeklo, že až do pátku nemá nic na práci a že rádo půjde, pro případ, že by to skutečně byla Kolčavice.
„Myslíš pro případ, že by to byly dvě Kolčavice,“ řekl Medvídek Pú, a Prasátko mu odpovědělo, že stejně nemá až do pátku co dělat. A tak společně vyrazili. Byl tam lesík plný modřínů a zdálo se, že ty dvě Kolčavice, pokud to tedy skutečně byly ony, chodily kolem toho lesíka; a tak je Pú s Prasátkem následovali; Prasátko si krátilo čas vyprávěním příběhu o tom, co dělal jeho Dědeček Vstupdolesa S., aby se zbavil ztuhlosti po takovém stopování, a jak jeho Dědeček Vstupdolesa S. trpěl v pokročilém věku dušností, a jiné zajímavé věci, a Pú přemýšlel nad tím, jak asi takový Dědeček vypadá, a jestli tohle náhodou nebyli dva Dědečci, které pronásledují, a pokud ano, jestli by si mohl vzít jednoho domů a nechat si ho, a co by tomu Kryštůfek Robin řekl. A stopy před nimi stále pokračovaly…
Najednou se Medvídek Pú zastavil a nadšeně ukázal před sebe. „Koukej!“
„Co?“ řeklo Prasátko a poskočilo leknutím. A potom, aby ukázalo, že se nepolekalo, ještě párkrát poskočilo, jako by se procvičovalo. „Ty stopy!“ řekl Pú. „Třetí zvířátko se připojilo k těm předchozím dvěma!“ „Pú!“ vykřiklo Prasátko „Myslíš, že je to další Kolčavice?“ „To ne,“ řekl Pú, „dělá to totiž jiné stopy. Buď jsou to dvě Kolčavice a jedna Kolasice, nebo by to mohly být dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme dál za nimi…“
A.A. Milne
OdpovědětVymazatMedvídek Pú
Kapitola 3
Prasátko se roztomile podrbalo na oušku a řeklo, že nemá do pátku co na práci, a že by se rádo přidalo, pro případ, že to opravdu byla Kolčavice.
„Myslíš, kdyby to byly dvě Kolčavice“ řekl Medvídek Pú a Prasátko odvětilo, že i tak nemá až do pátku co dělat. A tak společně vyrazili.
Byl tam malý modřínový lesík a vypadalo to, jako kdyby ty dvě Kolčavice, pokud to tedy Kolčavice byly, chodily kolem něj. A tak tedy Medvídek Pú a Prasátko šli kolem lesíku za nimi. Prasátko si krátilo čas vyprávěním Medvídkovi Pú, co dědeček Vstupdolesa S. dělal, aby se zbavil ztuhlosti svalů po dlouhém stopování. A jak dědeček Vstupdolesa S. v posledních letech trpěl dušností, a další zajímavé věci. Medvídek Pú přemýšlel o tom, jak asi takový dědeček vypadá, a jestli teď náhodou nestopují dva dědečky, a chytí-li je, jestli si bude moci jednoho vzít domů a nechat si ho, a co by na to asi řekl Kryštůfek Robin. A stopy před nimi vedly dál a dál…
Z ničeho nic se Medvídek Pú zastavil a ukázal přímo před sebe: „Podívej!“
„Co?“ zeptalo se Prasátko a leknutím poskočilo. A pak si rychle ještě párkrát poskočilo, aby ukázalo, že se vůbec nebálo.
„Ty stopy!“ řekl Pú. „K těm dvěma zvířátkům se přidalo další!“
„Pú!“ zvolalo Prasátko. „Myslíš si, že je to další Kolčavice?“
„To ne“ řekl Pú, „protože tohle dělá jiné stopy. Buď jsou to dvě Kolčavice a jedna Kolasice, nebo by to mohly být dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme za nimi.“
Zdeňka Tokarová
OdpovědětVymazatA. A. Milne
Medvídek Pú
Kapitola 3
Prasátko se podrbalo roztomile za uchem a řeklo, že do pátku nemá nic na práci a rádo by šlo v případě, že by to opravdu byla Kolčavice.
„Myslíš v případě, že by to byly dvě Kolčavice,“ řekl Pú a prasátko odvětilo, že tak jako tak stejně nemá do pátku nic na práci. Tak šli společně.
Zrovinka tady byl malý hájek modřínů a zdálo se, jako by dvě Kolčavice, pokud to byly ony, kolem tohoto hájku prošly. A tak kolem něj prošli za nimi i Prasátko s Púem. Prasátko krátilo čas vyprávěním Púovi, jak si jeho dědeček Vstupdolesa S. ulevoval od ztuhlosti svalů po stopování, jak v pozdějším věku trpěl dušností, a také jiné zajímavé věci. Púa zajímalo, jaký asi takový dědeček je a jestli tohle nejsou náhodou dva dědečci, a kdyby ano, zda by si mohl jednoho vzít domu a nechat si ho, a co by na to řekl Kryštůfek Robin. A stopy před nimi pořád pokračovaly…
Náhle Pú zastavil a vzrušeně ukázal před sebe. „Podívej!“
„Co?“ zeptalo se prasátko a leknutím poskočilo. A pak, aby ukázalo, že se nebojí, poskočilo ještě jednou nebo dvakrát, jako že cvičí.
„Stopy!“ řekl Pú. „Nějaké třetí zvíře se připojilo k těm ostatním dvěma!“
„Pú!“ vykřiklo Prasátko „Myslíš, že je to další Kolčavice?“
„Ne,“ řekl Pú, „protože má jiné stopy. Jsou to buď dvě Kolčavice a asi jedna Kolasice, nebo také možná dvě Kolasice a jedna Kolčavice. Pojďme je dál sledovat.“
Medvídek Pú, kapitola 3
OdpovědětVymazatPrasátko se podrbalo za uchem a řeklo, že nemá co na práci až do pátku a že by rádo přišlo, pokud se opravdu jedná o Kolčavici.
„Myslíš pokud se opravdu jedná o dvě Kolčavice,“ řekl Medvídek Pú a Prasátko řeklo, že stejně nemá co dělat až do pátku. A tak šli spolu. Nedaleko byl malý modřínový háj a zdálo se že Kolčavice, pokud to tedy byly ony, chodily kolem něj, a tak kolem háje šli Pú a Prasátko za nimi; Prasátko krátilo chvíli tím, že vyprávělo Púovi jak se jeho dědeček Nepovolaným V zbavoval ztuhlosti po dlouhém stopování, a jak jeho dědeček Nepovolaným V trpěl dýchavičností když byl starší a další zajímavé věci, a Pú, přemítající o tom co to asi je dědeček a jestli snad právě nestopovali dva dědečky, a jestli ano, jestli by si jednoho mohl vzít s sebou domů a co by na to Kryštůfek Robin řekl. A cesta před nimi dále ubíhala....
Najednou se Medvídek Pú zastavil, a rozrušeně ukázal před sebe. „Podívej!“
„Na co?“ s výskokem řeklo Prasátko. A poté, aby ukázalo že není vyděšené, vyskočilo nahoru a dolů ještě jednou nebo dvakrát, jako by se rozcvičovalo.
„Ty stopy!“ řekl Pú. „Přidalo se k nim třetí zvíře!“ „Pú!“ vykřiklo Prasátko, „myslíš, že je to další Kolčavice?“
„Ne,“ řekl Pú, „protože dělá jiné stopy. Buď jsou to dvě Kolčavice a jedna by mohla být třeba Kolasice, nebo dvě jsou Kolasice a jedna, pokud tomu tak je, Kolčavice. Pojďme je dále sledovat.“
Daniela Fryčová
OdpovědětVymazatA. A. Milne
Medvídek Pú - 3. kapitola
Prasátko se podrbalo za uchem a řeklo, že až do pátku nemá nic na práci, že rádo půjde, pokud to opravdu byla Kolčavice. „Máš na mysli, pokud to opravdu jsou dvě Kolčavice,“ řekl Medvídek Pú a Prasátko odpovědělo, že tak jako tak nemá do pátku co dělat. Vydali se tedy na cestu společně. Byl tu menší les plný modřínů, zdálo se, že ty dvě Kolčavice, pokud to opravdu Kolčavice byly, okolo tohoto lesíku krouží, a tak je Pú a Prasátko nasledovali. Mezitím Prasátko vyprávělo, jak se jeho dědeček Vstupdolesa S. zbavoval ztuhlosti končetin, která přicházela po delším stopování, jak jeho dědeček Vstupdolesa S. v jeho posledních letech trpěl záduchou a jiné zajímavosti, a Pú přemýšlel, jak takový dědeček asi vypadá a zda-li náhodou teď nestopují dva dědečky a pokud ano, jestli by si jednoho nemohl vzít domů a ponechat si ho, a co by na to asi řekl Kryštůfek Robin. A před nimi se objevovaly stále nové stopy…
Najednou se Medvídek Pú zastavil a ukázal prstem přímo před sebe. „Podívej!“
„Co?“ zeptalo se Prasátko a nadskočilo. Pak vyskočilo nahoru a dolů ještě jednou nebo dvakrát, jako by si jen tak poskakovalo, aby ukázalo, že se nepolekalo.
„Stopy!“ pověděl Pú. „Nějaké třetí zvíře se přidalo k těm dvěma!“ „Pú!“ plakalo prasátko. „Myslíš, že je to další Kolčavice?“
„Není,“ odpověděl Pú „protože to zanechává jiné stopy. Jsou to buď dvě Kolčavice a jedna Kolasice, nebo jedna Kolčavice a dvě Kolasice. Pojďme dále za nimi.“