A dokonce ani tady v hořkém Severním ledovém oceánu není milosrdná záhuba zimou. Ropou nepropustně nasáklé tělo vtahuje umírajícího do věčného utrpení, bezpečně ho udržuje pro poslední nesnesitelná a dokonalá muka.
A ostře připlout kolem pravoboku, i kdyby byl čas a prostor odklidit zápasící, umírající lidi v moři před sebou, by bylo maření cenných minut, času, jehož by se mohlo ušetřit pro ponorky před nimi k sestavení propouštěcích drah na konvoj, a Odysseova hlavní odpovědnost byla právě za konvoj.
Na levoboku, blízko Modrého poutníka, byla ropa nejtěžší.
lakali nad obzvlášť hrozivou událostí toho, kdo vypadá jako by byl grilován nabodnutý na rožeň a neměl žádné právo na život, se zvednutou, seškvařenou rukou do zčernalého otvoru, kterou byla jeho ústa, hodil na můstek polibek jako symbol nekonečné vděčnosti. A plakali zvláštním způsobem, hlavně na nevyhnutelného komika, který vyzvedl svůj kožešinový klobouk vysoko nad hlavu a hluboce s vážností sklonil svou tvář do vody a zemřel.
Na okamžik ohromné plameny poskočily až k samotnému středu seskupení, jako obří žhnoucí hořečnatý plamen, plamen, jenž ten obraz vypálil do srdcí i myslí mužů na můstku
na Grummary a Korzáry, kteří groteskně klouzali z paluby a padali do vln, a bílé mraky ledové pěny jim stříkali do vyděšených tváří na míjejícím křižníku - vyzní to jak když voda stříká do obličeje těch letadel :)
A dokonce ani tady v hořkém Severním ledovém oceánu není milosrdná záhuba zimou. Ropou nepropustně nasáklé tělo vtahuje umírajícího do věčného utrpení, bezpečně ho udržuje pro poslední nesnesitelná a dokonalá muka.
OdpovědětVymazatA ostře připlout kolem pravoboku, i kdyby byl čas a prostor odklidit zápasící, umírající lidi v moři před sebou, by bylo maření cenných minut, času, jehož by se mohlo ušetřit pro ponorky před nimi k sestavení propouštěcích drah na konvoj, a Odysseova hlavní odpovědnost byla právě za konvoj.
Na levoboku, blízko Modrého poutníka, byla ropa nejtěžší.
lakali nad obzvlášť hrozivou událostí toho, kdo vypadá jako by byl grilován nabodnutý na rožeň a neměl žádné právo na život, se zvednutou, seškvařenou rukou do zčernalého otvoru, kterou byla jeho ústa, hodil na můstek polibek jako symbol nekonečné vděčnosti. A plakali zvláštním způsobem, hlavně na nevyhnutelného komika, který vyzvedl svůj kožešinový klobouk vysoko nad hlavu a hluboce s vážností sklonil svou tvář do vody a zemřel.
plakali nepozorně jako děti
OdpovědětVymazatvážně a hluboce se uklonil obličejem do vody a zemřel
OdpovědětVymazatNa okamžik ohromné plameny poskočily až k samotnému středu seskupení, jako obří žhnoucí hořečnatý plamen, plamen, jenž ten obraz vypálil do srdcí i myslí mužů na můstku
OdpovědětVymazatPlakali nad obzvláště šokující případem toho , který vypadal jako kdyby byl ogrilovaný nad ohněm a neměl už žádné právo na život.
OdpovědětVymazatNajednou, milosrdně se moře vyprázdnilo.
na Grummary a Korzáry, kteří groteskně klouzali z paluby a padali do vln, a bílé mraky ledové pěny jim stříkali do vyděšených tváří na míjejícím křižníku - vyzní to jak když voda stříká do obličeje těch letadel :)
OdpovědětVymazatA právě Odysseus byl konvoj zodpovědný.
plakali nad nevyhnutelným vtipálkem
OdpovědětVymazathořící muži, lidská torza šíleně sebou mlátící v plamenech, sežehnuté a spalované oblečení, vlasy a kůže: můži vyhazující se z vody co nejvíce to jde,
OdpovědětVymazatVít Strnad
OdpovědětVymazatBylo tam 9 mužů – důstojník, 7 plavčíků a pomocník vrchního torpéda Noyes.
Pro většinu z nich to bylo jen zaniknutí, rychlé, radostné a milosrdné.
OdpovědětVymazat