3. května 2018

Richter 10

Také v krásné literatuře se vyskytují témata a pasáže, kdy si překladatel musí nejprve pořádně nastudovat danou problematiku v obou jazycích a pak teprve překládat.

1. Přečtěte si tento článek. Nakolik mu rozumíte? Dokážete najít rovnocenný text v češtině a vyhledat překlady klíčových odborných termínů?
http://www.sanandreasfault.org/Information.html

2. Které z následujících zdrojů byste vyřadili jako nespolehlivé?

https://www.stoplusjednicka.cz/prekvapeni-pro-geology-v-jizni-kalifornii-se-objevil-zbrusu-novy-tektonicky-zlom
http://mybloginfo.nepise.cz/22073-zlom-san-andreas.html
http://www.skrytapravda.cz/ruzne/62-drama-v-usa-bude-se-opakovat-strasne-zemetreseni-v-kalifornii-jako-v-roce-1906
https://travel.sygic.com/cs/poi/zlom-san-andreas-poi:58472
https://www.securitymagazin.cz/zpravy/nasa-los-angeles-zasahne-behem-dvou-let-obrovske-zemetreseni-1404052246.html
https://zoommagazin.iprima.cz/zajimavosti/spatne-zpravy-tektonicky-zlom-san-andreas-je-v-pohybu-0
https://epochaplus.cz/nova-hrozba-pro-planetu-tektonicky-zlom-san-andreas-je-v-pohybu/

3. Vložte do komentáře k blogu jeden odkaz, který považujete za spolehlivý zdroj české odborné terminologie v oblasti seismologie. (vynechte Wikipedii)

4. Najděte si informace o knize "Richter 10". Pomalu a pečlivě si přečtěte CELOU níže uvedenou pasáž.

5. Soustřeďte se na vyznačené úryvky určené k překladu, identifikujte odborné termíny a ověřte si jejich české podoby.
_____________________________________________


A.C. Clarke – Mike McQuay

Richter 10


“Ladies and gentlemen,” he said, his voice godlike and booming theatrically from dozens of speakers burrowed into the walls.

The room darkened. Crane waited until his audience grew silent, then said simply, “The universe.”

Brilliant light flashed for ten seconds. “The universe,” Crane continued, “began with a clap of hydrogen and helium, vomiting fiery matter at fantastic speeds in all directions.”

The globe burst into holoprojection flame, vibrant reds and yellows swirled about the globe. “Our planet was born into fire about 4.5 billion years ago. Spinning, its contracting clouds of dusts and gases gradually congealed.” The globe changed as Crane spoke, holographically showing the formation of the planet from gas to solid. The massive scale of the sphere and the changes it demonstrated overwhelmed the people sitting in the darkness. Crane could hear their appreciative muttering.

“At first we were a planet of molten rock. Slowly, the heavier elements, nickel and iron, settled into a dense inner core. Some of the lighter rocky materials, such as basalt and granite, melted, floated upward, and cooled into a thin crust. There was mantle around the core.”

Lanie’s fingers flew over the keys of her computer, and the globe projection transmogrified into a barren, rocky sphere.

“Then it began to rain....”

Thunder reverberated through the room. Holo rain fell on the globe from dense clouds filled with lightning.

“It rained for thousands of years until the planet was covered completely by water. At last the sky cleared.”

The globe became a ball of spinning water.

“Cooling at a leisurely pace, the water evaporating, the planet developed land, floating land.”

Continental chunks appeared on Lanie’s globe, all of them slowly navigating the water world. Everyone watched, rapt, as the continental mass moved toward the equator, finally joining together in a mammoth, still-barren supercontinent.

“Pangaea,” Crane said, “Greek for ‘all lands,’ the starting point for the world we know today. The breakup of Pangaea due to unknown forces, probably convection, brought volcanoes—and the gasses of the volcanoes brought the beginning of biological life.” Crane paused. “And the breakup of Pangaea brought earthquakes.”

Crane looked down at Lanie. “Program the last New Madrid quake into the globe,” he said quietly. Newcombe scribbled on a piece of paper, and Lanie hurried to her programmers. She needed more input than she could manage alone to pull this off. Newcombe held up the paper. It read: Don’t stick your neck out! Crane merely shook his head, smiling wryly.

When Lanie signaled that she and her crew were ready, Crane said, “I call your attention to the United States and the Mississippi River.” All the lights went out except for one spot, focused on Middle America.





PART TWO



“I think we’re online!” one of the programmers called, a small cheer going up from them all.

“I thank you one and all.” Crane turned to Lanie. “Would you like to do the honors?”

She felt it then, the mixture of fear and excitement that she’d held at bay ever since he’d suggested trying the program. She nodded, unable to speak, and walked to the master board, a double-tiered profusion of winking lights, rheostats, and buttons with a single, controlling keyboard below a large monitor.

She juiced the monitor to a flashing cursor and wished that Dan were here, no matter how things came out. She hesitated at the keyboard.

“We don’t have any brass bands, Ms. King,” Crane said, and he was staring straight up at the monstrous globe.

Fingers shaking, she typed: Advance from Pangaea. Then she took a deep breath and hit the enter key.

With a low groan, the globe started spinning, the continents reforming themselves to the single, great continent of enormous weather variations. It split apart quietly,  the continents running red veins of EQ’s where they broke and sheared against one another.

“Beautiful,” Crane said. Lanie far too involved in watching for glitches in the process to appreciate it. She was a bundle of nervous energy as she walked up to join him.

“What’s our first historical interphase?” he asked, his voice hushed.

“The Chicxulub meteor, five miles wide,” she said, “sixty-five million years ago.”

“The K-T boundary,” Crane said.

She stared, shaking, at the globe. “Yeah. Beginning of the Tertiary, end of the dinosaurs. Look for volcanoes on the antipode. There.”

The holoprojection of a huge meteor burning in the atmosphere flew through the globe room, slamming into the Yucatan peninsula. A mammoth dust cover rose and spread over the entire globe, the faintest trace of throbbing red lines extending from the impact site showing through the dust as volcanic activity began on the opposite side of the sphere.

Crane reached out and grabbed her arm, his face transfixed as he watched Earth history create itself before his eyes. “Yes,” he whispered to her own growing excitement.

And then she heard it: A small bell sound from a distant programming station, then another, and another. The system was shutting down.

“No,” she said, breaking free of his grasp and turning to her console, error messages flashing, bells clanging loudly all over the huge room. She turned her back and looked. The globe had shut itself down completely. Crane’s head jerked from side to side, and a deep growl issued from his throat.

She reached for the console, her hands ready to type in damage control, but she stopped when she saw words written on the monitor that she’d hoped never to see:

No Analog—System Incompatible.




PART THREE

“In other words,” Newcombe said, taking a seat himself, “you can’t go either way with it. Your globe is telling you that the world we have is not the world we had.”

Crane snapped to attention. “That’s exactly what it’s telling us,” he said, staring through the ahrensglass and up the three-story height of the globe. “It’s not the same. Something happened to this planet that changed it drastically, altered it forever. So, what could have happened, what—oh my God. I’ve been so stupid.” He turned to Lanie. “Crank it up. We’re going to go from scratch right now.”

“What?”

“Just do it. I’ve got an idea and we’re going to try it out.”

The globe went dark as the computers reset themselves. Within a minute Crane stared at a ball of fire, spinning wildly in its youth. “All right,” he said. “I want you to increase your six-and-a-half-sextillion-ton mass by one eighty-first.”

“One eighty-first,” Lanie said. “One eighty-first?”

“Do it,” Crane said.

Newcombe laughed. “Crane, you’re batty.”

“Only if I’m wrong.”

“The machine refuses to take the extra weight,” Lanie said. “It’s telling me the increase is unstable by its very nature. The globe can’t support the increase in mass and still hold together.”

“Perfect,” Crane said. “Talk to it, Lanie. Explain to it that it’s all right to build to an unstable state.”

“It’s not going to want to hear that,” she said.

“Tell the globe that the instability will resolve itself.”

“It will?”

“I think so,” he said, as Lanie turned to the computer and opened a line of discussion with its higher reasoning functions.




“Got it,” Lanie said, swinging her chair around. “However, the globe will only do it if you tell it to, Crane. Would you step over here?”

Crane moved to her console as Lanie typed the command that would start the globe. “The machine refuses to take responsibility for what happens,” she said. “It’s looking for authority from higher up.”

He looked at the screen. It read:
Initiate Globe (Y/N)
He hit the Y. The screen faded, then read:
Project Leader Confirm
“Speak your name into the C channel of your pad,” Lanie said.
Crane did so, and the globe lights immediately came on. The sequence was initiated.
The globe spun quickly, but off balance. All the lights went down. Lanie’s programmers stopped work to watch the spectacle. The Earth is not perfectly round, but this one was obviously way off, its equatorial bulge huge and moving, throwing the planet on a wobbly orbit.
“You’re going to break your toy,” Newcombe said.
Warning lights were flashing up and down the consoles, the screens warning of imminent breakup.

A huge lump of fire now appeared on the globe, threatening to destroy it as centrifugal force drew the fireball slowly away from the globe.
“We’re going to have to shut it down, Crane!” Lanie called.
“You do and you’re fired!” Crane yelled over the warning bells sounding up and down the line.
“It wants to go into shutdown sequence.”
“But it hasn’t, has it?” he returned. “It’s smarter than we are. Let it go!”
The globe was wobbling horribly. It creaked as it tore itself apart, but Crane watched it with a satisfied smile.
Then it happened. The globe, now a lopsided dumbbell shape, was no longer able to sustain the hold on itself and the bulge broke free, spinning off, only to get captured in the larger mass’s gravitational pull. What was left began to spin normally again, all the warning bells and flashers shutting off up and down the line.
They were looking at a planet and its moon, a real chunk of the globe, dancing in synchronous orbit, and the globe was just as happy as it could be.
Newcombe sat staring, his mouth hanging open.
“Is that the Moon?” Lanie asked.

“Well,”—Crane shrugged—“now we know where that came from. Bully. Let’s keep watching.”

“It seems to be orbiting so closely,” Lanie said.

“I think we’ll find,” Crane answered, “that as the Earth’s rotation slows, the Moon will move farther away. Right now, imagine not only the effect the Moon will have on sea tides at this distance, but land tides as well.”

trifugal force drew the fireball slowly away from the globe.

“We’re going to have to shut it down, Crane!” Lanie called.

“You do and you’re fired!” Crane yelled over the warning bells sounding up and down the line.

“It wants to go into shutdown sequence.”

“But it hasn’t, has it?” he returned. “It’s smarter than we are. Let it go!”

The globe was wobbling horribly. It creaked as it tore itself apart, but Crane watched it with a satisfied smile.

Then it happened. The globe, now a lopsided dumbbell shape, was no longer able to sustain the hold on itself and the bulge broke free, spinning off, only to get captured in the larger mass’s gravitational pull. What was left began to spin normally again, all the warning bells and flashers shutting off up and down the line.

They were looking at a planet and its moon, a real chunk of the globe, dancing in synchronous orbit, and the globe was just as happy as it could be.

Newcombe sat staring, his mouth hanging open.

“Is that the Moon?” Lanie asked.

“Well,”—Crane shrugged—“now we know where that came from. Bully. Let’s keep watching.”

“It seems to be orbiting so closely,” Lanie said.

“I think we’ll find,” Crane answered, “that as the Earth’s rotation slows, the Moon will move farther away. Right now, imagine not only the effect the Moon will have on sea tides at this distance, but land tides as well.”

“I can’t believe it’s still working,” Lanie said as the planet cooled and holorains began, the Moon now a bit farther away.

“This is weird,” Newcombe said. “This isn’t some kind of trick, is it, Crane?”

“This is history, my fine fellow,” Crane said. “Earth history as no one’s ever seen it before. If this thing keeps working, we may all be obsolete.”

And work it did, half holo, half “real.” Land emerged from the evaporating waters, the closeness of the Moon causing major havoc on land and sea—quakes, tsunamis, and tidal waves rattling the globe in ways none of them could have anticipated. If there had been a Pangaea as such, they never saw it. For an hour that was hundreds of millions of years, the continental masses seemed to form and reform in a continual dance with the Moon, which moved ever so slowly away.

The globe stopped many times during these early periods, adding holo comets, asteroids, and meteorites to the mix in order to conform to known life later on, but it didn’t shut down—it continued. The farther it went, the more excited the programmers became, until they were shouting and cheering every time the machine hit a glitch and reset itself to continue onward.

The Moon finally distanced itself enough to lose its major impact on sea and land. Here, they saw the beginnings of a stable world, more stable, at least, than the frenzy of its earlier years. The seas calmed. The continents emerged in roughly the same form as today.

For Crane, time did not exist during this exercise. First to last passed in an instant for him. He thought of all the men of science from its beginnings who had measured, timed, and speculated about the nature of their Earth. Without their observations, the globe would not have been possible. For thousands of years scientists had meticulously recorded their findings with no notion of where those findings would lead. This was one of the places. There would be others.

Five hours later, he emerged from his thoughts to the sounds of cheering. The globe stood proudly online, up to date, turning slowly. Dead even with them.

Everyone was still there, including Newcombe, and they had been joined by the rest of the staff. It was a spectacle none of them could pull away from. The addition of new information would continue, but this was the core unit from which ever more knowledge would spring.

“Do you realize what we’ve just done?” Crane called to the applauding group. “However much information we’ve put into this system is merely a grain of sand on the seashore in comparison to what the globe has invented on its own to make our data compatible. Every hairline fissure, every graben, every underground stream or unconfirmed nuclear explosion that has occurred on planet Earth is now ours to know. Information is power, ladies and gentlemen. And we have the power.”


24 komentářů:

  1. http://geo.mff.cuni.cz/vyuka/Zahradnik-Seismologie-I.pdf

    OdpovědětVymazat
  2. http://geo.mff.cuni.cz/vyuka/Zahradnik-Seismologie-I.pdf

    OdpovědětVymazat
  3. http://geo.mff.cuni.cz/vyuka/Zahradnik-Seismologie-I.pdf

    Tetemondová

    OdpovědětVymazat
  4. Na deset sekund místnost ozářilo oslnivé světlo. "Vesmír," pokračoval Crane. "
    začal jako třesk vodíku a helia, chrlící rozžhavenou hmotu nesmírnou rychlostí
    všemi směry."

    Zeměkoule se náhle zjevila v holografických plamenech. Ty v ní vířily v jasných
    odstínech červené a žluté barvy. "Naše planeta se zrodila v žáru as před 4,5
    miliardy let. Postupně, prachová a plynová mračna točící se zeměkoule ochladla
    natolik, až ztuhla." Jak Crane mluvil, holograf země se změnil, ukazujíce jak
    se planeta formovala z plynné formy do pevné. Impozantnost sféry a změn, jež
    ukazovala, ohromila lidi sedící v temnotě místnosti. Crane slyšel jejich
    obdivná mumlání.

    "Z počátku na naší planetě nebylo nic jiného, než roztavená hornina. Postupem
    času se těžší prvky, železo a nikl, usadily coby pevné vnitřní jádro Země.
    Některé lehčí horniny, například čedič a žula, se roztavené pohnuly nad jádro,
    vychladly a okolo jádra tím vznikla tenká vrstva hmoty. A tak vzniknul zemský
    plášť."

    Lanini prsty se bleskurychle pohybovaly po tlačítkách jejího počítače.
    Projekce sféry se jako mávnutím kouzelného proutku proměnila do neúrodné hornaté
    koule.

    "Poté začalo pršet….“

    V místnosti zazněl hrom. Z hustých mračen naplněných blesky na sféru dopadal
    holografický déšť.

    "Tisíce let neustále pršelo, až se planeta zcela pokryla vodou. A konečně se
    obloha vyjasnila."

    Zeměkoule se proměnila v otáčející se vodní sféru.

    Klasna 1.část

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S chvějícími se prsty napsala : Advance from Pangea*. Hluboce se nadechla a
      zmáčkla enter. S lehkým zavrzáním se sféra začala otáčet. Kontinenty se
      spojily do jednoho velkého, na němž byly obří výkyvy počasí. Potichu se rozpadl,
      rudé žíly zemětřesení se smýkali v místech zlomu.

      "Krásné." Promluvil Crane. Lanie byla příliš zaneprázdněná hledáním závad v
      procesu aby to mohla ocenit. Šla k němu, cítící se jako uzlíček nervů.

      "Jaký je náš první historický milník?" zeptal se tichým hlasem.
      "Meteor Chicxulub, široký pět mil." odpověděla. "Před šedesáti pěti miliony
      lety."
      *"Rozhraní K-T," řekl Crane.
      Chvějící se Lanie upřeně pozorovala sféru. "Ano. Počátek terciéru a vyhynutí
      dinosaurů. Hledejte na opačné straně sopky. Támhle."
      V místnosti prolétla holografická projekce obřího meteoru, hořícího v atmosféře
      Vzápětí narazil na Yukatánský poloostrov. Okamžitě se vynořila obří opona
      prachu a obklopila celou sféru. Z místa dopadu skrze prach nepatrně vyčnívaly
      červené linie zatímco na opačné straně Zěmě vypukla sopečná činnost.

      Upřeně sledujíce, jak se historie Země před jeho zraky sama vytvořila, Crane
      hmátnul po Lanie a uchopil jí za paži. "Ano." zašeptal a vzápětí se i její nadšení
      čím dál tím více zvětšovalo.
      A najednou to zaslechla: nevýrazný zvonivý zvuk od vzdáleného počítačového
      Centra. K tomu se přidávaly další a další. Systém kolaboval.
      2.část Klasna

      Vymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  7. Podíval se na obrazovku. Ukazovalo to: Spustit Sféru.(A/N)
    Zmáčknul A. Obrazovka na chvíli zčernala, vzápětí se na ní objevilo:
    Vedoucí Projektu - Potvrzení.
    "Řekněte své jméno do vášeho příjimače na kanál C." řekla Lanie.
    Crane to udělal a sféra se ihned rozsvítila. Sekvence byla zahájena.
    Sféra se točila ač rychle, také nestabilně. Veškerá světla zhasla. Lanini
    programátoři přestali pracovat aby mohli tu podívanou sledovat.
    Země není dokonale kulatá, ale i tak bylo zřejmé, že bylo něco špatně.
    Rovníkové zaoblení bylo příliš velké a měnící se, což způsobilo, že se planeta
    pohybovala po nestabilní oběžné dráze.
    "Vám se ta hračka rozbije," řekl Newcombe.
    Varovná světla problikávala na řídícím panelu a na obrazovce se zjevilo
    varování o brzkém výpadku.
    Ohnivý kotouč se zjevil na sféře, jakoby se snažil ji zničit. Odstředivá síla
    však kotouč od sféry pomalu odtáhla.
    "Budeme to muset vypnout, Crane!" zvolala na něj Lanie.
    "Uděláte to a máte padáka!" zakřičel na ni Crane přes stále se opakující
    varovné zvuky.
    "Samo to chce spustit vypínací sekvenci."
    "Ale nestalo se tak, že?" odpověděl jí. "Je to chytřejší než my. Nech to
    pracovat dál!"
    Sféra se strašlivě chvěla. Zavrzala a začala se trhat, přesto to Crane sledovat se spokojeným úsměvem.
    A potom se to stalo. zeměkoule, nyní tvarem připomínající nerovnoměrnou činku nedokázala již tvar udržet a boule se odtrhla, rychle se vzdalující. Vzápětí ji zachytila gravitace většího tělesa. Vše se začalo vracet do normálu a veškeré varovné zvuky a signály postupně vymizely.
    Pozorovali, jak planeta a její měsíc, jenž byl kdysi její součástí, se synchronicky tancovali po stejné oběžné dráze, jakoby by byla zeměkoule nebývale štastná.
    Newcombe nevěřicně zíral s otevřenou pusou.
    "To má být Měsíc?" zeptala se Lanie.
    Klasna 3.

    OdpovědětVymazat
  8. Gärtner část 1.
    Na deset sekund problesklo oslnivé světlo. "Vesmír," pokračoval Crane, "začal explozí vodíku a helia, vyvrhujíce žhavou hmotu obrovkými rychlostmi do všech směrů."

    Glóbus vzplanul holoprojekčním ohněm, živá červená a žlutá se výřila kolem. "Naše planeta se zrodila z ohně asi před 4.5 miliardy let. Rotujíce, oblaka prachu a plynů postupně ztuhly." Glóbus se měnil při Cranovu proslovu, holograficky zobrazujíce přetvoření planety z plynné na pevnou. Měřítko sféry a změny, které právě demonstrovala, ohromily obecenstvo sedící v temnotě. Crane mohl slyšet jejich uznalé mumlání.

    "Na začátku, jsme byli planeta z roztaveného kamene. Poté se pomalu těžší elementy, nikl a železo, usadily ve vnitřním jádře. Některé lehčí kamenité materiály, jako čedič a žula, se roztavily, vyplavaly vzhůru a vychladnutím vytvořily tenkou kůru. To byl plášť kolem jádra."

    Prsty Lanie projely klávesami jejího počítače a projekce se změnila na neúrodnou kamenou kouli.

    "Poté začalo pršet..."

    Zvuk bouře zaburácel skrze místnost. Z hustých bouřkových mraků dopadal na glóbus holo déšť.

    "Pršelo po tisíciletí dokud nebyla planeta kompletně pokrytá vodou. Konečně se vyjasnilo."

    Z glóbu se stala koule točící se vody.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gärtner část 2.
      Rozklepanými prsty napsala: 'Advance from Pangea'. Potom se zhluboka nadechla a stiskla enter.

      Se slabým zavrzáním se glóbus začal otáčet, kontinenty se reformovaly do jednoho velkého kontinentu s obrovskými variacemi počasí. Potichu se rozdělil, kontinenty lemovány červenými žilami po zemětřesení, tam kde se rozpadly nebo třeli proti sobě.

      "Nádhera." řekl Crane. Lanie, moc zabraná do sledování závad v programu na to aby to ocenila. Byla jako uzlíček nervózní energie když k se k němu přišla připojit.

      "Jaká je naše první historická interfáze?" zeptal se tiše.

      "Meteor Chicxulub, šířka pět mil," řekla, "před šedesáti pěti miliony let."

      "Vymírání na konci křídy." řekl Crane.

      Zírala na globus a stále se třásla. "Ano. Začátek třetihor a konec dinosaurů. Podívej se po sopkách na opačné straně zeměkoule. Tady."

      Holoprojekce obrovského meteoru hořícího v atmosféře proletěla skrze místnost a dopadla na Yucatán. Mohutná oblaka prachu se rozvinula okolo celého glóbu. Když na opačné straně sféry začala sopečná aktivita, bylo skrze prach vidět slabé stopy pulzujících červených linek, rozšiřujících se z místa dopadu.

      Crane se natáhl a chytil ji za ruku, ohromení se zračilo na jeho tváři jak pozoroval historii Země odehrávající se před jeho očima. "Ano." zašeptal k jejímu vzrůstajícímu nadšení.

      A pak to uslyšela: Ze vzdálené programovací stanice se ozval zvuk zvonku, potom další, a další. Systém se vypínal.

      Vymazat
    2. Gärtner část 3.
      Podíval se na obrazovku. Stálo tam:
      'Initiate Globe (Y/N)'
      Stiskl klávesu Y. Obrazovka zhasla. Pak se objevilo:
      'Project Leader Confirm'
      "Řekni své jméno do kanálu C na svém panelu." řekla Lanie.
      Crane to udělal a světla glóbu se okamžitě rozsvítila. Sekvence byla spuštěna.
      Glóbus se točil rychle, ale chyběla mu rovnováha. Světla zhasla. Programátoři od Lanie přestali pracovat aby jim neunikla tato podívaná. Země není perfektně kulatá, ale tahle byla jasně mimo. Její obrovské rovníkové vyboulení se pohybovalo a tím vychylovalo orbitu planety.
      "Zničíš si svojí hračku." řekl Newcombe.
      Výstražná světla blikala po konzolích a obrazovky varovaly před hrozícím rozpadem.

      Na povrchu se objevila obrovská ohnivá koule. Hrozilo zničení glóbu, ale odstředivá síla pomalu odtáhla kouli pryč.
      "Budeme to muset vypnout Crane!" zavolala Lanie.
      "Uděláš to a máš padáka!" zakřičel Crane přes zvuky výstražných zvonků.
      "Chce to přejít do vypínací sekvence."
      "Ale nepřešlo, že ne?" opáčil. "Je to chytřejší než my. Nechte to!"
      Glóbus se příšerně motal. Skřípal, když se sám trhal na kusy, ale Crane to sledoval se spokojeným úsměvem.
      Pak se to stalo. Glóbus, nyní ve tvaru nesouvislé činky, si už nedokázal udržet tvar. Vyboulení se odtrhlo, odletělo pryč a hned bylo zachyceno gravitačním polem větší hmoty. To co zbylo se začalo znovu normálně otáčet. Všechny výstražné zvonky se postupně vypínaly.
      Dívali se na planetu a její měsíc. Kus glóbu tančící na synchronní orbitě, a glóbus nemohl vypadat víc spokojeně.
      Newcombe seděl a zíral, pusu otevřenou.
      "Je tohle Měsíc?" zeptala se Lanie.

      Vymazat
  9. https://www.prirodovedci.cz/zeptejte-se-prirodovedcu/752

    OdpovědětVymazat
  10. 1.
    Zářivé světlo problesklo na deset sekund. „Vesmír,“ pokračoval Crane, „začal třeskem vodíku a helia, chrlícího hořlavou substanci neuvěřitelnou rychlostí do všech směrů.“
    Zeměkoule se zjevila v holografických plamenech, vířící červenou a žlutou. „Naše planeta se narodila z ohně před 4,5 biliony let. Díky silné rotaci se postupně oblaka prachu a plynu přeskupila do pevného stavu." Mezitím co Crane mluvil, holografický obraz země se přeformoval z plynu na pevnou látku. Masivní velikost koule a její změny fascinovala lidi sedící v temnotě. Crane slyšel jejich uznalé mumlání.
    „Ze začátku byla planeta horký kámen. Pomalu se těžší elementy jako nikl a železo, usadily ve vnitřním jádru. Některé z lehčích materiálů, například čedič a žula, se roztavily, a vyplavaly napovrch kde vytvořily tenkou vrstvu. Tímto se vytvořil plášť jádra.“
    Lanieniny prsty přelétávaly po klávesách počítače, a projekce země se přetvořila v pustou, hornatou zemi.
    “Poté začalo pršet….”
    Hrom zazněl místností. Holografický déšť spadl z hustých oblak na zemi v doprovodu blesků.
    “Pršelo tisíce let a země byla naprosto ponořená ve vodě. Nakonec se vyčistila obloha.”
    Země se stala rotující koule vody.

    2.
    S chvějícími se prsty napsala. Postup z Pangei. Zhluboka se nadechla a stiskla enter.
    S tichým stenem začala země rotovat, kontinenty se přeformovávaly do jednoho, s neuvěřitelnými variance podnebí. Ta se poté opět rozdělila a v místech, kde se kontinenty oddělily a nyní bylo vyvíjeno tření, se objevilo červené lineární značení seismické aktivity.
    “Nádhera,” řekl Crane. Lanei byla příliš zaměstnána sledováním možných chyb. Byla napjatá, když se k němu připojila.
    “Jaká je naše první historická interfáze?” zeptal se tichým hlasem.
    “Chicxulubský meteorit, pět mil široký,” odpověděla, “šedesát pět milionů let zpět.”
    "Vymírání na konci křídy." řekl Crane.
    Třesouce napjatě sledovala Zemi. “Ano. Začátek třetihor, konec dinosaurů. Pohleďte na sopky. Támhle.”
    Holoprojekce velkého meteorite spalující atmosféru prolétl místností a narazil do Yucatanského poloostrova. Náraz zvednul obrovský oblak prachu, který pohltil celou planetu, z pod něj slabě prosvítaly pulzující červené linie šířící se z místa dopadu až na protilehlou stranu koule, značící počátek sopečné aktivity.
    Crane se natáhl a dotkl se její ruky, jeho výraz ohromen sledováním historie Země. “Ano,” zašeptal povzbuzujíc její vlastní nadšení.
    A poté to uslyšela: Tichý zvuk vycházející ze vzdálené programové statice, a další a pak další. Systém kolaboval.

    OdpovědětVymazat
  11. 3.
    Podíval se na obrazovku. Bylo tam napsáno: Zahájit Globus (A/N)
    Stiskl A. Obrazovka potemněla a poté:
    Projekt Velitel Potvrzen
    "Nalaď nahrávací kanál C a řekni své jméno." poradila mu Lanie.
    Crane tak učinil a země se okamžitě rozsvítila. Sekvence byla zahájena.
    Země rotovala rychle ale bez pravidelnosti. Všechny světla zhasla. Lanieniny programátoři se zastavili při práci a sledovali tu podívanou. Země sice není perfektně kulatá, ale tato byla příliš nepřesná, její rovníková vyboulenina obrovská a hýbající se, vrhajíce planet na rozviklanou orbitu.
    “Takhle tu svoji hračku rozbiješ,” řekl Newcombe.
    Varovné světla blikala po celé konzoly, obrazovky varovaly před bezprostředním rozpadem.
    Na planetě se objevila ohnivá koule, která ohrožovala vše zničit, jak odstředivá síla odtahovala hroudu pomalu od Země.
    “Musíme to vypnout, Crane!” Zvolala Lenie.
    “Uděláš to a máš padáka!” Crane křikl přes varovné zvonění.
    “Snaží se to vypnout samo.”
    “Ale nevyplo se to, nebo jo?” odpověděl. “Je to chytřejší než my. Nech to být!”
    Země se hrozivě třásla. Praskala, jak se rozdělovala, nebyla nadále schopna udržet sama sebe a odrhla se pouze aby byla přitáhnuta zpět větší gravitačním polem. To, co zbylo rotovalo normálně, všechny varovné signály se ztišily.
    Sledovali planet a její měsíc, opravdový kus země, tančící v synchronizované orbitě a planeta byla tak šťastná, jak jen mohla být.
    Newcombe seděl a upřeně hleděl s otevřenou pusou.
    “To je měsíc?” zeptala se Lanie.

    OdpovědětVymazat
  12. Na deset sekund zazářilo oslnivé světlo. "Vesmír," pokračoval Crane, "vznikl střetnutím helia s vodíkem, vyvrhujícím ohnivou hmotu všemy směry fantastickými rychlostmi."

    Zeměkoule vybuchla v holoprojekčním ohni, přes ní vířila zářivá červená a žlutá. "Naše planeta se před čtyřmi a půl miliardami let. Její smršťující se mraky prachů a plynů postupně ztuhly." Zatímco Crane mluvil, zeměkoule se měnila, holograficky zobrazující změnu planety z plynného na pevné skupenství. Masivní škála planety a změny, které předváděla ohromily publikum sedící ve tmě. Crane slyšel jejich uznalé mumlání.

    "Nejdříve jsme byli planeta roztavené horniny. Těžší prvky se pomalu usadily v hutné vnitřní jádro, zatímco se ty lehčí horniny, jako je čedič a žula, roztavily, vyvřely nahoru a zchladili se, čimž vytvořily tenkou kůru. Tak vznikl plášť okolo jádra."

    Prsty Lanie přelétly po klávesnici jejího počítače, a projekce zeměkoule se proměnila v pustou, skalnatou planetu.

    "Pak začalo pršet..."

    Místností se rozléhaly hromy. Na zeměkouli padal déšť z mraků propletenými blesky.

    "Pršelo po tísíce let, dokud nebyla planeta kompletné pokrytá vodou. Konečně se vyjasnilo.

    Planeta se stala rotující koulí vody.

    OdpovědětVymazat
  13. Třesoucími prsty napsala: Advance from Pangea. Poté se zhluboka nadechla a zmáčkla enter.

    S hlubokým zaúpěním se planeta začala otáčet, kontinenty se shlukovali do jednoho velkého kontinentu s obrovskou klimatickou variací. Ten se poté potichu rozdělil. Kontinenty byly protkány rudými žílami zemětřesení na místech, kde se navzájem odírali.

    "Překrásné," pravil Crane. Lanie byla příliš zaneprázdněná sledováním chyb v simulaci než aby to ocenila. Přešla ke Craneovi jako uzlíček nervů.

    "Jaká je naše první historická interfáze?" Zeptal se Crane.

    "Asteroid Chicxulub, s průměrem 8 kilometrů," odpověděla, "před šedesáti pěti miliony let."

    "K-T rozhraní," řekl Crane.

    Celá třesoucí zírala na planetu. "Jo, začátek třetihor, konec dinosaurů. Hledejte sopky na opačné polokouli. Támhle."

    Místností prolétla holoprojekce obrovského hořícího meteoritu, který narazil do poloostrova Yucatán. Zvedl se obrovský oblak prachu, který pohltil celou planetu. Prosvítaly pouze náznaky červených linek vycházejících z místa dopadu, které značili sopečnou aktivitu na opačné straně planety.

    Crane, ve tváři kamenný výraz, ji chytil za ruku a pozoroval jak se mu před očima tvoří historie Země. "Ano," zašeptal k jejímu rostoucímu nadšení.

    A pak to uslyšela: Tichý zvuk zvonku ze vzdálené programovací stanice, pak další a další. Systém se vypínal.

    OdpovědětVymazat
  14. Podíval se na obrazovku. Stálo tam:
    Initiate Globe (A/N)
    Stiskl A. Obrazovka ztmavla, poté se na ní objevilo:
    Potvrzení Vedoucího Projektu
    "Řekněte své jméno do kanálu C," řekla Lanie.
    Crane to udělal, a světla na planetě se okamžitě rozsvítila. Sekvence byla zahájena.
    Planeta rotovala rychle, ale vychýleně. Všechna světla zhasla. Programátoři přestali pracovat, a začali sledovat tu podívanou. Země není perfektně kulatá, ale tahle byla až moc mimo. Rozdíl mezi rovníkovým a polárním obvodem se zvětšoval, a tím se planeta dostala na rozviklanou osu.
    "Rozbijeě si tu svou hrašku," řekl Newcombe.
    Na řídícím panelu blikali varovné kontrolky, obrazovky varovali o blížícím se rozdělení.

    Najednou se na planetě objevila obrovská ohnivá boule. Odstředivá síla ji táhla pomalu od planety, čímž hrozilo její zničení.
    "Musíme to zastavit Crane!" zavolala Lanie.
    Uděláš to a máš padáka!" Crane se snažil překřičet varovné zvonky.
    "Chce to přejít do zastavovací sekvence."
    "Ale ještě to nepřešlo, ne?" odpověděl. Je to chytřejší než my. Nech to běžet.!"
    Planeta se hrozivě kývala. Skřípěla, jak se trhala napůl, ale Crane to sledoval se spokojeným úsměvem.
    Pak se to stalo. Planeta, teď ve tvaru čínky, se už nedokázala udržet pohromadě, a ta boule se oddělila. Jak rotovala pryč, tak se zachytila v gravitačním tahu většího tělesa. To, co zbylo se znovu začalo normálně otáčet, varovné kontrolky a zvonky se vypínaly.
    Koukali se na planetu a její měsíc, kus glóbu, tancující ve sladěném orbitu. Nemohlo to vypadat víc poklidně.
    Newcombe seděl zíraje s pusou otevřenou.
    "To je opravdu Měsíc?" zeptala se Lanie.

    OdpovědětVymazat
  15. 1.

    Na deset sekund zazářilo oslnivé světlo. „Vesmír“ pokračoval Crane, „vznikl třeskem hélia s vodíkem, vyvrhující ohnivou hmotu všemi směry neuvěřitelnou rychlostí.“
    Projekce se zjevila v holografických plamenech, vířící červenou a žlutou. Naše planeta se zrodila z ohně před 4.5 miliardami let. Díky rotaci, oblaka prachu a plynu se pomalu přeskupila do pevného stavu.“ Zatímco Crane mluvil, holografický model ukazoval měnící zemi z plynné do pevné podoby. Ohromné rozměry a změny fascinovaly publikum sedící ve tmě. Crane slyšel jejich uznalé zamručení.

    „Nejdříve, jsme byli pouze planetou roztavené hmoty. Postupně se začaly těžší elementy, jako nikl a železo, usazovat v nitru jádra. Některé lehčí kamenné materiály, jako čedič a žula, roztály, vynořily na povrch a utvořily tenkou vrstvu.“

    Lanini prsty přeletěly přes klávesnici, a projekce se změnila v pustou kamennou kouli.

    „Poté začalo pršet…“

    Sálem mohutně zahřmělo. Na projekci v doprovodu blesků padal holografický déšť. „Pršelo několik tisíc let, až byla planeta kompletně pohlcena vodou. Až poté se vyjasnilo.“
    Planeta se stala rotující koulí.

    OdpovědětVymazat
  16. 2.

    Třesoucími prsty napsala: „Advance from Pangaea.“ Poté se hluboce nadechla a zmáčkla enter. S nepatrným zaskřípěním, se zeměkoule začala točit, kontinenty se začaly formovat do jednoho
    velkého kontinentu s neuvěřitelnou kombinací počasí. Ten se poté rozpadl a v místech zemětřesení bylo protkáno rudými žílami.

    „Nádhera“, řekl Crane. Lanie byla příliš zaneprázdněna sledováním chyb procesu než aby to ocenila. Připojila se ke Craneovi celá napjatá.

    „Jaká je naše první historická interfáze?“ zeptal se spěšně.

    „Meteor Chicxulub o průměrů pěti mil.“ odpověděla, „před šedesáti pěti miliony let.“

    „Vymírání na konci křídy,“ řekl Crane.

    Třesoucí se sledovala glóbus. „Ano. Začátek třetihor, zánik dinosaurů. Podívejte se na sopky na opačné polokouli. Tady.“

    Holografická projekce promítla obří meteor, hořící prolétl atmosférou a udeřil do Yucatanského poloostrova. Náraz zvedl obrovský oblak prachu, který se rozšířil po celé zeměkouli. Prosvítali pouze náznaky rudých čar vycházejících z místa dopadu, kde označily počátek sopečné aktivity.

    Crane natáhl ruku, sevřel její paži a upřeně hleděl, jak se dějiny Země tvoří přímo před jeho očima. „Ano,“ pošeptal k jejímu rostoucímu vzrušení.

    A poté to uslyšela: tichý zvuk vycházející z ovládajícího panelu, poté další a další. Systém začal kolabovat.

    OdpovědětVymazat
  17. 3.

    Podíval se na obrazovku. Stálo tam:
    Initiate Globe (Y/N)
    Zmáčkl Y. Obrazovka potemněla, poté se objevilo:
    Project leader Confirm
    „Řekněte své jméno do kanálu C,“ řekla Lanie.
    Crane tak učinil a světla na projektoru se opět rozsvítila. Sekvence byla zahájena.
    Planeta rotovala rychle, ale vychýleně. Všechna světla zhasla.
    Programátoři přestali pracovat a sledovali, co se děje. Země není perfektně kulatá, ale bylo zřejmé, že tahle je nepřesná. Její rovníková boule byla obrovská, hýbala se a odhazovala planetu mimo osu.
    „Za chvíli si tu svoji hračku zničíte,“ řekl Newcombe.
    Varovná světla blikala po celé konsoly, obrazovky varující před blížícím se zánikem.
    Na planetě se objevila velká ohnivá koule, kterou odtahovala odstředivá síla, která hrozila, že vše zničí.
    „Musíme to zastavit, Crane!“ křičela Lanie.
    „Udělejte to a máte padáka!“ snažil se Crane překřičet varující signály.
    „Chce to přejít do ukončovací fáze.“
    „Ale nepřešlo to, ne?“ odpověděl. „Je to chytřejší než my. Nech to být!“
    Glóbus se hrozivě kýval. Skřípal, jak se sám trhal napůl. Ale Crane, to sledoval se spokojeným úsměvem.
    Poté se to stalo. Země, nyní vychýlená ke straně jako nějaká činka, už dále nebyla schopna odolávat a držet si svou formu, vyboulenina se odtrhla a odletěla do prostoru, kde byla chycena gravitačním polem většího tělesa. To co zbylo, se opět začalo otáčet kolem osy. Všechny varovné signály utichly.
    Teď se dívali na planetu a její měsíc, který byl její skutečnou součástí. Společně tančící po orbitální dráze a vše bylo tak, jak má být.
    Newcombe jen nevěřícně seděl s pusou dokořán otevřenou.
    „To je Měsíc?“ zeptala se Lanie.

    OdpovědětVymazat
  18. Oslnivé světlo zazářilo na deset sekund. “Vesmír,” Crane pokračoval, “počal explozí vodíků a helia, vyvrhujícího ohnivou hmotu neskutečnou rychlostí do všech směrů.”

    Globus vzplál holografickým ohněm, zářivé červené a žluté barvy vířily kolem něj. “Naše planeta se narodila do tak před 4.5 biliony let. Díky rotaci v oblacích prachu a plynů postupně ochladla do ztuhnutí.” Globus se měnil zatímco Crane mluvil, holograficky zobrazoval formaci planety z plynu na pevnou. Impozantní měřítko sféry a změny, které ukazovala, uvedlo do úžasu lidi sedící ve temnotě. Crane mohl slyšet jejich obdivné mumlání.

    “Nejprve jsme byla planeta z roztaveného kamene. Postupne se těžší prvky, nikl a železo, usadili na vnitřní jádro. Některé z lehčích kamenných materiálů, jako bazalt a granit, se roztavily, vypluly na povrch, a ochladly až do slabé krusty. To byl mantinel okolo jádra.”

    Prsty Lanie poletovali nad klávesnící jejího počítače a projekce kolem globusu se jako kouzelným proutkem změnila na neúrodnou, hornatou sféru.

    “Potom začalo pršet….”
    Bouřka se rozléhala po místnosti. Holografický déšť podal na globus z mohutných mračen, doprovázený blesky.

    “Pršelo po tisíce let dokud se planeta kompletně neobalila vodou. Potom se obloha vyjasnila.”

    Globus se změnil v točící se kouli vody.

    OdpovědětVymazat
  19. Part 2
    Zatímco se jí třásly ruce, napsala: “Advance from Pangea”, zhluboka se nadechla a zmáčkla enter.

    S malým zavrzáním se globus začal točit, kontinety se sami měnily na jeden velký kontinent s enormními podnebnými pásy. Ta se poté opět rozdělila a v místech, kde se kontinenty rozdělily bylo nyní vidět tření a červená značení seismecké aktivity.

    “ Krása,” řekl Crane. Lanie bylo moc zaneprázděná hledáním chyb v procesu než aby to stihla ocenit. Když se k němu přidala byla uzlíček nervozity.

    “Jaká je naše první historická interfráze?” Zeptal se potichu.

    “Meteor Chicxulub, šířka pět mil,” řekla, “před šedesáti pěti miliony let.”

    “Vymírání na konci třídy.” řekl Crane.

    Koukala na globus a třásla se. “Ano, počátek třetihor, konec dinosaurů. Koukněte na vulkány na opačné straně zeměkoule. Tady.”

    “´Holoprojekce obrovského meteoru hořícího v atmosféře proletěla skrze místnost a dopadla na Yukatán. Obrovská obracha prachu se zvedla a rozšířila po celé zeměkouli, nejslabší stopa pulzující červené linky pod prachem se ukázala zatímco vulkanická aktivita započala na opačné straně sféry.

    Crane se natáhl a chytil ji za ruku, jeho obličej byl fascinovaný zatímco viděl jak se před ním utváří historie Země. “Ano,” zašeptal k jejímu vzrůstajícímu nadšení.

    A potom to slyšela: zvuk zvonku ze vzdálené programovací stanice, potom další a ještě další. Systém kolaboval.

    OdpovědětVymazat
  20. Part 3
    Koukl se na obrazovku. Na ní bylo:
    ‘Initiate Globe (Y/N)’
    Stiskl Y. Obrazovka zhasla. Pak se objevilo:
    ‘Project Leader Confirm’
    Řekni své jméno do kanálu C na svém panelu,” řekla Lanie.
    Crane tak učinil a globus se okamžitě rozsvítil. Sekvence byla zahájena.
    Globus se točil rychle ale bez balancu. Všechny světla se zhasla. Programátoři přestali pracovat aby viděli tu podívanou. Země není perfektně kulatá, ale tahle byla jasně mimo. Její rovníková vyboulenost se pohybovala a tím se planeta na orbitě viklala.
    “zničíš si svou hračku,” řekl Newcombe.
    Varovná světla blikala po konzolích a obrazovky vyrovaly před hrozícím rozpadem.

    Na globu se objevila obrovská ohnivá koule, ohrožující globus ale odstředivá síla ji pomalu odtáhla pryč.
    “Budeme to muset vypnout, Crane!” zvolala Lanie.
    “Uděláš to a máš padáka!” Zakřičel Crane přes zvuky varovných zvonků.
    Zakřičel Crane přes zvuky varovných zvonků.
    “Chce to přejít do vypínací sekvence.”
    “Ale nepřešlo, ne?” odpověděl. “Je to chytřejší než my. Nechte to!”
    Globus se příšerně viklal. Zapraskal přičemž se sám roztrhal, ale Crane to pozoroval s uspokojeným výrazem.
    Potom se to stalo. Globus, který momentálně vypadal jako nesouvislá činka, se neudržel pohromadě a vyboulení se odtrhlo, rotujíc, jen aby se zachytilo do většího gravitačního pole.
    To, co zbylo aby se začalo točit znovu normálně. Všechny výstražné zvonky se vypínaly.
    Dívali se na planetu a její měsíc, kus globu na tančící synchronní orbitě a globus nemohl vypadat spokojeněji.
    Newcombe seděl a koukal s otevřenou pusou.
    “Je tohle Měsíc?” zeptala se Lanie.

    OdpovědětVymazat