19. dubna 2018

Hra s jazykem - dětská literatura


A. A. Milne - Winnie-The-Pooh - Chapter 7
...IN WHICH KANGA AND BABY ROO COME TO THE FOREST, AND PIGLET HAS A BATH

NOBODY seemed to know where they came from, but there they were in the Forest: Kanga and Baby Roo. When Pooh asked Christopher Robin,"How did they come here?" Christopher Robin said, "In the Usual Way, if you know what I mean, Pooh," and Pooh, who didn't, said "Oh!" Then he nodded his head twice and said, "In the Usual Way. Ah!" Then he went to call upon his friend Piglet to see what he thought about it. And at Piglet's house he found Rabbit.
So they all talked about it together.
"What I don't like about it is this," said Rabbit.
"Here are we--you, Pooh, and you, Piglet, and Me --and suddenly "
"And Eeyore," said Pooh.
"And Eeyore--and then suddenly--"
"And Owl," said Pooh
"And Owl--and then all of a sudden--"
"Oh, and Eeyore," said Pooh. "I was forgetting him."
"Here--we--are," said Rabbit very slowly and carefully, "all--of--us, and then, suddenly, we wake up one morning, and what do we find? We find a Strange Animal among us. An animal of whom we had never even heard before! An animal who carries her family about with her in her pocket! Suppose I carried my family about with me in my pocket, how many pockets should I want?"
"Sixteen," said Piglet.
"Seventeen, isn't it?" said Rabbit. "And one more for a handkerchief--that's eighteen. Eighteen pockets in one suit! I haven't time."
There was a long and thoughtful silence. . . and then Pooh, who had been
frowning very hard for some minutes, said: "I make it fifteen."
"What?" said Rabbit.
"Fifteen."
"Fifteen what?"
"Your family."
"What about them?"
Pooh rubbed his nose and said that he thought Rabbit had been talking about his family.
"Did I?" said Rabbit carelessly.
"Yes, you said--"
"Never mind, Pooh," said Piglet impatiently. "The question is, What are we to do about Kanga?"
"Oh, I see," said Pooh.
"The best way," said Rabbit, "would be this. The best way would be to steal Baby Roo and hide him, and then when Kanga says, 'Where's Baby Roo?' we say, 'Aha!'"
"Aha!" said Pooh, practising. "Aha! Aha! . . . Of course," he went on, "we could say 'Aha!' even if we hadn't stolen Baby Roo."
"Pooh," said Rabbit kindly, "you haven't any brain."
"I know," said Pooh humbly.
"We say 'Aha!' so that Kanga knows that we know where Baby Roo is. 'Aha!' means 'We'll tell you where Baby Roo is, if you promise to go away from the Forest and never come back.' Now don't talk while I think."
Pooh went into a corner and tried saying 'Aha!' in that sort of voice. Sometimes it seemed to him that it did mean what Rabbit said, and sometimes it seemed to him that it didn't. "I  suppose it's just practice," he thought. "I wonder if Kanga will have to practise too so as to understand it."
"There's just one thing," said Piglet, fidgeting a bit. "I was talking to Christopher Robin, and he said that a Kanga was Generally Regarded as One of the Fiercer Animals. I am not frightened of Fierce Animals in the ordinary way, but it is well known that if One of the Fiercer Animals is Deprived of Its Young, it becomes as fierce as Two of the Fiercer Animals. In which case 'Aha!' is perhaps a foolish thing to say."
"Piglet," said Rabbit, taking out a pencil, and licking the end of it, "you haven't any pluck."
"It is hard to be brave," said Piglet, sniffing slightly, "when you're only a Very Small Animal."
Rabbit, who had begun to write very busily, looked up and said: "It is because you are a very small animal that you will be Useful in the adventure before us."
Piglet was so excited at the idea of being Useful that he forgot to be frightened any more, and when Rabbit went on to say that Kangas were only Fierce during the winter months, being at other times of an Affectionate Disposition, he could hardly sit still, he was so eager to begin being useful at once.
"What about me?" said Pooh sadly "I suppose I shan't be useful?"
"Never mind, Pooh," said Piglet comfortingly. "Another time perhaps "
"Without Pooh," said Rabbit solemnly as he sharpened his pencil, "the adventure would be impossible."
"Oh!" said Piglet, and tried not to look disappointed. But Pooh went into a corner of the room and said proudly to himself, "Impossible without Me! That sort of Bear."
"Now listen all of you," said Rabbit when he had finished writing, and Pooh and Piglet sat listening very eagerly with their mouths open. This was what Rabbit read out:

PLAN TO CAPTURE BABY ROO
1. General Remarks. Kanga runs faster than any of Us, even Me.
2. More General Remarks. Kanga never takes her eye off Baby Roo, except when he's safely buttoned up in her pocket.
3. Therefore. If we are to capture Baby Roo, we must get a Long Start, because Kanga runs faster than any of Us, even Me. (See 1.)
4. A Thought. If Roo had jumped out of Kanga's pocket and Piglet had jumped in, Kanga wouldn't know the difference, because Piglet is a Very Small Animal.
5. Like Roo.
6. But Kanga would have to be looking the other way first, so as not to see Piglet jumping in.
7. See 2.
8. Another Thought. But if Pooh was talking to her very excitedly, she might look the other way for a moment.
9. And then I could run away with Roo.
10. Quickly.
11. And Kanga wouldn't discover the difference until Afterwards




16 komentářů:

  1. Zdálo se, že nikdo neví odtud přišli, ale najednou byli v Lese: Klokanice a Malý Klokánek.
    Když se Pú zeptal Kryštůfka Robina: "Jak se sem dostali?" Kryštůfek robin odpověděl: "Jako Vždycky, jestli víš co tím myslím, Pú," a Pú, který nevěděl, řekl "Ach!" A pokýval dvakrát hlavou a řekl:"Jako Vždycky. Aha!" A vydal se najít Prasátko aby zjistil co si o tom myslí. A u Prasátka doma našel i Králíka.
    Tak o tom mluvili všichni společně.
    "To co se mi na tomhle nelíbí," řekl Králík.
    "My jsme tady – ty, Pú a ty, Prasátko a Já – a najednou"
    "A Ijáček," řekl Pú.
    "A Ijáček – a najednou – "
    "A Sova," řekl Pú
    "A Sova – a pak najednou –"
    "Ach, a Ijáček," řekl Pú. "Málem jsem na něj zapoměl."
    "My – jsme – tady," řekl Králík velmi pomalu a pečlivě, my – všichni, a najednou se probudíme jedno rádo a co objevíme? Objevíme Neobvyklé Zvířátko mezi námi. Zvířátko které jsme nikdy předtím neviděli! Takové zvířátko, které nosí rodinu v kapse! Představte si kdybych já nosil rodinu po kapsách, kolik kapes bych asi potřeboval?"
    "Šestnáct," řeklo Prasátko.
    "Snad sedmnáct, ne?" řekl Králík. " Jednu navím pro kapesníček – To je osmnáct. Osmnáct kapes na jednom obleku! Na to nemám čas."
    Na dlouhý nastalo zamyšlené ticho... A pak Pú, který se několik minut strašivě mračil, řekl: „Vycházímmi patnáct.“
    „Cože?“ řekl Králík.
    „Patnáct.“
    „Patnáct čeho?“
    „Tvojí rodiny.“
    „Co s nimi?“
    Pú se odrbal na nose a řekl, že si myslel, že Králík mluvil o rodině.
    „Vážně?“ odbyl ho Králík.
    „Ano, řekl si - “
    „To je jednom Pú,“ řeklo Prasátko netrpělivě.“Důležité je, co uděláme a Klokanicí?
    „ Aha, chápu,“ řekl Pú.
    „Nejlepší bude,“ řekl Králík,“udělat tohle. Nejleší bude ukrást Malého Klokánka a schovat ho, a pak když se Klokanice zeptá,'Kde je Malý Klokánek?' mi řekneme,'Aha!'“
    „Aha!“ Nacvičoval Pú. „Aha! Aha!... Jistě,“ pokračoval,“ bychom mohli říct 'Aha!' i kdybychom Malého Klokánka neschovali.“
    „Pú.“ řekl Králík vlídně „ty nemáš žádný rozum.“
    „Já vím,“ řekl Pú smutně.
    „Řekneme 'Aha!' aby Klokanice veděla, že víme kde je Malý Klokánek. 'Aha!' znamená 'Řekneme kde Malý Klokánek je, když slíbíš, že odejdete z Lesa a nikdy se nevrátíte.' A buď chvíli potichu musím přemýšlet.“
    Pú šel do kouta a procvičoval si 'Aha!' tichým hláskem. Někdy se mu zdálo, že to zní přesně jak Králík chtěl a někdy ne. „Myslím, že stačí trénovat,“ myslel si Pú. „ Napadé mě, bude muset Klokanice taky trénovat aby tomu rozuměla?“

    OdpovědětVymazat
  2. „Je tady menší problém,“ řeklo prasátko neposedně. „Mluvil jsem s Kryštůfkem Robinem, který řekl, že Klokanice je Považována za Jedno z Divokých Šelem. Já se nebojím Divokých Šelem ale je známo, že když Divoká Šelma ztratí své Mláďtáko, Stane se stejně Divokou jako Dvě Divoké Šelmy. Jestli je to tak 'Aha!' je velmi hloupý nápad.“
    „Prasátko,“ řekl králík, vyndal tužku a olízl její konec, „nemáš žádnou kuráž.“
    „Je težké být statečný,“ řeklo a popotáhlo Prasátko, „když jsi Vemli Malé Zvířátko.“
    Králík, který začal velmi snaživě psát, vzhlédl a řekl: „Díky to mu, že jsi malé zvířátko budeš Velkou Pomocí v našem dobrodružstí.“ Prasátko bylo tak nadšené, že bude Velkou Pomocí, že zapomělo být vystrašené, a když Králík řekl, že Klokanice je Divoká pouze v zimě, a jinka jsou celkem Láskyplné, steží se dokázal udržet na místě.
    „A co já?“ řekl Pú smutně „Já asi nebudu užitečný?“
    „To nevadá, Pú,“ řeko Prasátko chlácholivě. „Třeba přístě“
    „Kdyby Pú nepomáhal,“ řekl Králík důležitě když si ořezával tužku, „Tohle dobrodružství by bylo nemožné.“
    „Ó!“ řeklo Prasátko, a snažilo se netvářít zklamaně. Pú však šel do rohu pokoje a hrdě si řekl, „Nemožné bez mojí pomoci! Takový typ Medvěda!“
    „Teď všichni poslouchejte,“ řekl Králík a dokončil psaní, A Pú a Prasátko seděli a napjatě otevřenýma pusama poslouchaly. Králík nahlas předčítal:

    PLÁN JAK CHYTIT MALÉHO KLOKÁNKA
    1.Hlavní Poznámka. Klokanice je rychlejší něž My, dokonce než Já.
    2.Další Hlavní Poznámka.Klokanice vždycky sleduje Malého Klokánka, když není v bezpečí její kapsy.
    3.To znamená. Jestli chceme ukrást Malého Klokánka, musíme získat Velký Náskok, Protože Klokai je rychlejší než My, dokonce než Já. (Jak říká 1.)
    4.Nápad. Kdyby Malý Klokánek vyskkočil z kapsy a Prásátko skočilo do ní, Klokanice by nic nepoznala, protože Prasátko je Velmi Malé Zvířátko.
    5.Jako Malý Klokánek.
    6.Ale Klokanice by se musela dívat jiným směrem, aby neviděla Prasátko skákat dovnitř.
    7.Jak říká 2.
    8.Další Nápad. Mohla by se podívat jinam, kdyby sní Pú zapáleně mluvil.
    9.A já bych mohl utéct s Malým Klokánkem.
    10.Rychle.
    11.A Klokanice by o ničem neveděla, jedině až potom.

    OdpovědětVymazat
  3. Nikdo nevěděl, odkud přišli, ale byli tady: Klokanice a Klokánek. Když se Pú zeptal Kryštůfka Robina:
    "Jak se sem dostali?" Kryštůfek Robin řekl: "Obvyklým způsobem, jestli víš, co tím myslím, Pú," a Pú, který nevěděl, řekl: "Ó!" Poté dvakrát pokýval hlavou a řekl: "Obvyklým způsobem. Á!" Poté se šel zeptat Prasátka, co si o tom myslí. A u Prasátka potkal Králíčka. A tak všichni se o tom začali bavit.
    "Řeknu vám, co se mi na tom nelíbí," řekl Králíček.
    "Jsme tu my – ty, Pú, a ty Prasátko, a Já - a najednou"
    "A Ijáček," řekl Pú.
    "A Ijáček - a najednou -"
    "A Sova," řekl Pú
    "A Sova - a pak zničeho nic -"
    "Ó, a Ijáček," řekl Pú. "Zase jsem na něj zapomněl."
    "Jsme – tady – my " řekl Králík velmi pomalu a pečlivě, všichni, a pak, z čista jasna, se ráno probudíme, a co nenajdeme. Zvláštní zvíře mezi námi. Zvíře, o kterém jsme nikdy neslyšeli! Zvíře, které si nosí rodinu v kapse!
    Kdybych já měl nosit svoji rodinu v kapsách, kolik myslíte, že bych jich potřeboval?
    „Šestnáct,“ řeklo Prasátko.
    Sedmnáct, ne? řekl Králíček. „A jedna kapsa na kapesníček – to je osmnáct. Osmnáct kapes na jednom obleku! Kdo to kdy slyšel?!
    Chvíli všichni chvíli zamyšleně mlčeli… a potom Pú, který několik minut úporně přemýšlel, řekl: „Já napočítal patnáct“
    „Cože?“ řekl Králíček.
    „Patnáct.“
    „Patnáct čeho?“
    „Tvoje rodina.“
    „Co s ní?“
    Pú se podrbal na nose a řekl, že si myslel, že Králíček celou dobu mluvil o své rodině.
    „Já?“ řekl Králíček.
    „Ano, řekl jsi…“
    „Nevadí, Pú“ řeklo Prasátko netrpělivě. „Hlavní je, co uděláme s Klokanicí?“
    „Ach tak“ řekl Pú.
    „Nejlepší, řekl Králíček, „by bylo tohle. Nejlepší bude unést a schovat Klokánka, a až se Klokanice zeptá, kde je Klokánek, řekneme „Aha!“
    „Aha!“ řekl Pú, začal to hned procvičovat. „Aha! Aha!... Ovšem,“ pokračoval, „mohli bychom říct Aha!, i kdybychom ho neunesli“
    „Pú,“ řekl vlídně Králíček, „vůbec nepřemýšlíš.“
    „Já vím, řekl Pú smutně.
    „Řekneme Aha, aby Klokanice poznala, že víme, kde Klokánek je. Aha znamená, „Řekneme ti, kde je Klokánek, když slíbíš, že opustíte Les a už nikdy se sem nevrátíte.“ A teď nemluv, přemýšlím.“
    Pú se odebral do rohu a zkoušel říkat Aha! tím správným hlasem.
    Někdy se mu zdálo, že to opravdu znamená to, co Králíček řekl, někdy ne. „Bude to cvikem“ pomyslel si. „Zajímalo by mě, jestli si to bude muset Klokanice taky procvičit, aby tomu rozuměla.“

    Stecjuková

    OdpovědětVymazat
  4. „Ještě jedna věc,“ řeklo Prasátko znepokojeně. Mluvil jsem s Kryštůfkem Robinem, a ten mi řekl, že Klokanice je pokládána za jedno z nejdivočejších zvířat. Já se divokých zvířat za obyčejných okolností nebojím, ale je známe, že pokud je divoké zvíře připraveno o mládě, stane se dvakrát tak divokým. V takovém případě říct Aha, je velmi hloupé.“
    „Prasátko,“ řekl Králíček, vzal tužku a olízl špičku, „ty nemáš odvahu.“ „Je těžké být odvážným,“ řeklo prasátko, popotahujíc, „když jste jenom Malé zvířátko.“
    Králíček, který se dal do psaní, vzhlédnul a řekl: „Právě proto, že jsi velice malý, budeš nám v tomhle dobrodružství velice prospěšný.“
    Prasátko bylo z té představy tak nadšené, že se zapomnělo bát, a když Králíček řekl, že Klokanice jsou divoké jen v zimních měsících, už nemohlo vydržet na jednom místě, jak bylo nedočkavé.
    „A co já?“ řekl Pú smutně „Já asi nejsem vůbec prospěšný, že?“
    „Nevadí, Pú,“ utěšovalo ho Prasátko. „Třeba příště.“
    „Bez Púa,“ řekl Králíček vážně a přitom si ostřil tužku, „by bylo dobrodružství nemožné.“
    „Ó!“ řeklo Prasátko a snažilo se nepůsobit zklamaně. Ale Pú se odebral do kouta a hrdě prohlásil, „Beze mne nemožné! Takový jsem Medvěd.“
    „Teď všichni poslouchejte,“ řekl Králíček, když skončil se psaním, a Pú s Prasátkem se posadili, a s otevřenou pusou poslouchali. Králíček začal nahlas předčítat:
    Plán na chycení Klokánka:
    1. Obecná poznámka: Klokanice běží rychleji než kdokoliv z nás, dokonce rychleji než já.
    2. Více obecných poznámek: Klokanice nikdy nespustí z Klokánka oči, jenom když je Klokánek bezpečně uložen v kapse.
    3. To znamená. Jestli chceme chytit Klokánka, musíme získat velký náskok, protože je Klokanice rychlejší než kdokoliv tady, dokonce než já. (Viz bod č. 1)
    4. Nápad. Kdyby Klokánek vyskočil z kapsy a Prasátko skočilo dovnitř, Klokanice by nic nepoznala, protože Prasátko je velice Malé zvířátko.
    5. Jako Klokánek.
    6. Ale Klokanice se musí dívat nějak jinam, aby neviděla skákat Prasátko dovnitř.
    7. Viz bod č. 2.
    8. Další nápad. Kdyby s ní Pú horlivě mluvil, třeba by se podívala jiným směrem.
    9. A pak bych mohl s Klokánkem utéct.
    10. Rychle.
    11. A Klokanice by nic nepoznala, až později.




    OdpovědětVymazat
  5. Gärtner část 1.
    Vypadalo to, že nikdo neví, odkud přišli, ale najednou byli tady v lese: Klokanice a Klokánek. Když se Pú zeptal Kryštůfka Robina: "Jak se sem dostali?" Kryštůfek Robin řekl: "Normálním způsobem, jestli víš co tím myslím Pú," a Pú, který nevěděl, řekl "Aha!" Pak dvakrát pokýval hlavou a řekl: "Normálním způsobem. Aha!" Pak šel navštívit svého přítele Prasátka, aby zjistil co si o tom myslí. A u Prasátka doma našel i Králíka.
    Tak si o tom povídali společně.
    "Co se mi na tom nelíbí, je tohle" řekl Králík.
    "Jsme tady my-ty, Pú, a ty, Prasátko, a já-a pak najednou"
    "A Ijáček," řekl Pú.
    "A Ijáček-a pak najednou-"
    "A Sova," řekl Pú.
    "A Sova-a pak najednou-"
    "A ještě Ijáček," řekl Pú. "Málem bych zapomněl."
    "Jsme-tady-my," řekl velmi pomalu Králík, "my-všichni, a pak, najednou, se jednoho krásného rána probudíme a co tu vidíme? Je tu mezi námi podivné zvířátko. Zvířátko, o kterém jsme nikdy předtím ani neslyšeli! Zvířátko, které nosí svojí rodinu s sebou v kapse! Kdybych měl nosit svojí rodinu s sebou v kapse, kolik kapes bych měl chtít?"
    "Šestnáct," řeklo Prasátko.
    "Sedmnáct, ne?" řekl Králík. "A jednu navíc pro můj kapesník-to je osmnáct. Osmnáct kapes na jednom obleku! Na to nemám čas."
    Nastalo dlouhé a přemýšlivé ticho... a pak Pú, který se
    velmi mračil už několik, řekl: "Mně vyšlo patnáct."
    "Cože?" řekl Králík.
    "Patnáct."
    "Patnáct čeho?"
    "Tvoje rodina."
    "Co s nimi?"
    Pú se poškrábal na nose a řekl, že si myslel že Králík mluvil o své rodině.
    "Vážně?" řekl neomaleně Králík.
    "Ano, řekl jsi..."
    "To je jedno Pú." řeklo Prasátko nedočkavě. "Otázkou zůstává: Co uděláme s Klokanicí?"
    "Aha, chápu." řekl Pú.
    "Nejlepší," řekl Králík, "by to bylo takhle. Nejlepší způsob jak ukrást Klokánka a ukrýt ho, a pak když Klokanice řekne: 'Kde je Klokánek?' my řekneme: 'Aha!'"
    "Aha!" řekl Pú cvičně. "Aha! Aha!... No jasně," pokračoval, "můžeme říct 'Aha!' i kdybychom Klokánka neukradli."
    "Pú," řekl Králík laskavě, "moc rozumu jsi nepobral."
    "Já vím." řekl Pú skromně.
    "Řekneme 'Aha!' aby Klokanice věděla, že my víme kde Klokánek je. 'Aha!' znamená 'Řekneme ti kde Klokánek je když slíbíš, že opustíš les a nikdy se nevrátíš.' A nemluvte když přemýšlím."
    Pú si stoupl do a zkoušel říct 'Aha!' aby to znělo podle Králíka. Někdy mu přišlo, že to znělo tak jak to myslel Králík a někdy ne. "Asi je to jenom o tréninku." pomyslel si. "Zajímá mě jestli bude muset trénovat i Klokanice aby tomu rozuměla."

    OdpovědětVymazat
  6. Gärtner část 2.
    "Je tu ještě jedna věc," řeklo přešlapující Prasátko. "Mluvil jsem s Krištůfkem Robinem, a říkal že Klokanice je obvykle považována za jedno z těch divočejších zvířat. Já nemám normálně strach z divočejších zvířat, ale je dobře známo že pokud je jedno z těch divočejších zvířat zbaveno svého mláděte začne být divoké jako dvě z těch divočejších zvířat. V tomto případě by nebylo 'Aha!' zrovna rozumné."
    "Prasátko," řekl Králík zatímco vytáhl tužku a olízl její konec, "schází ti odvaha."
    "Je těžké být odvážný," řeklo Prasátko, "když jsi jenom velmi malé zvíře."
    Králík, který začal velmi horlivě psát, zvedl hlavu a řekl: "Právě proto, že jsi velmi malé zvíře, budeš v našem budoucím dobrodružství velmi užitečný."
    Prasátko bylo tak nadšené z myšlenky že by mohlo být užitečné, že se přestalo úplně bát a když Králík řekl, že Klokanice jsou divoké pouze v zimních měsících a normálně mají mírumilovnou povahu, nemohlo v klidu posedět. Tak bylo nedočkavé až bude moci být jednou užitečné.
    "A co já?" řekl Pú smutně, "Předpokládám že já užitečný nebudu."
    "Nevadí Pú," řeklo Prasátko konejšivě, "možná příště."
    "Bez Púa," řekl Králík slavnostně když si naostřil tužku, "by bylo naše dobrodružství nemožné."
    "Ach!" řeklo Prasátko a snažilo se nevypadat zklamaně, ale Pú šel do rohu místnosti a pro sebe si hrdě řekl: "Nemožné beze mě! Takový jsem medvěd."
    "Teď všichni poslouchejte." řekl Králík když dopsal. Pú s Prasátkem seděli a velmi nedočkavě poslouchali s otevřenými ústy. Tohle Králík přečetl:

    PLÁN JAK CHYTIT KLOKÁNKA
    1. Obecné postřehy. Klokanice běhá rychleji než kdokoliv z nás, dokonce i já.
    2. Další obecné postřehy. Klokanice nikdy nespustí oči z Klokánka pokud není bezpečně zapnutý v její kapse.
    3. Tudíž. Pokud chceme chytit Klokánka, musíme mít náskok, protože Klokanice běhá rychleji než kdokoliv z nás, dokonce i já. (Viz bod 1.)
    4. Nápad. Kdyby Klokánek vyskočil z její kapsy a Prasátko by skočilo dovnitř, Klokanice by nepoznala rozdíl, protože Prasátko je velmi malé zvíře.
    5. Jako Klokánek.
    6. Ale Klokanice by se nejprve musela dívat jinam aby neviděla Prasátko skočit dovnitř.
    7. Viz bod 2.
    8. Další nápad. Ale kdyby si s ní Pú velmi zaujímavě povídal, možná by se na chvíli dívala jinam.
    9. A pak bych mohl utéct s Klokánkem.
    10. Rychle.
    11. A Klokanice by nic nezjistila, až později.

    OdpovědětVymazat
  7. Nikdo netušil, odkud přišli, ale zničeho nic tu najednou byli. Klokanice s Klokánkem. Když se Pú zeptal Krištůvka Robina, "Jak se sem dostali?" Krištůfek mu na to odpověděl. "Obvyklým Způsobem, Pú, jestli víš, co tím myslím." A Pú, který nevěděl, řekl jen "Oh!" Dvakrát přikývl hlavou a řekl, "Obvyklým Způsobem, no tak to jo!" Posléze se šel zeptat svého kamaráda Prasátka, co si o tom myslí. A u jeho domu potkal Králíka. Tak se o tom všichni začali bavit.
    "Tohle to se mi na tom moc nelíbí." řekl Králík.
    "Jsme tu my a ty, Pú, a také ty, Prasátko, a Já - a v tom náhle-"
    "A Ijáček," řekl Pú.
    "A Ijáček - a najednou-"
    "A Sova," dodal Pú.
    "A Sova, - a v tom se náhle-"
    "Oh, a ještě Ijáček!" vykřikl Pú. "Málem bych na něj zapomněl."
    "Jsme tu my," opět začal mluvit pomalu a zřetelně Králík. " my všichni a potom jednoho rána se vzbudíme a co objevíme? Mezi námi je Neobvyklé Zvíře. Zvíře, o kterém jsme předtím nikdy neslyšeli. Zvíře, které si nosí svojí rodinu v její kapse! Kdybych já chtěl nosit svojí rodinu v kapse, kolik takových kapes bych měl mít?"
    "Šestnáct." odpovědělo Prasátko.
    "Snad Sedmnáct, ne?" řekl Králík. "A ještě jednu na kapesník - to je osumnáct. Osumnáct kapes na jeden kabát, to je nemožné!"
    Všichni se na chvíli odmlčeli... když v tom Pú, který se nějakou dobu ustavičně mračil, prohlásil, "Vychází mi patnáct."
    "Patnáct čeho?"
    "Členů tvé rodiny."
    "Co s nima?"
    Pů se podrbal na čumáku a řekl, že si myslel, že Králik mluvil o své rodině.
    "Opravdu?" Odbyl ho Králík.
    "Ano, řek si-"
    "To je jedno, Pú." Přerušilo ho Prasátko netrpělivě. "Důležité je, Co uděláme s Klokanicí?"
    "Aha, chápu." řekl Pú.
    "Nejlépe bude," řekl Králík. "pokud uděláme tohle. Vezmeme jí Klokánka a schováme ho. A až se Klokanice zeptá 'Kde je můj Klokánek?' odpovíme jí 'Aha!'"
    "Aha!" řekl na zkoušku Pú. "Aha! Aha!...samozřejmě to můžeme říct, ikdybysme jí Klokánka nevzali."
    "Pú." řekl mu Králík vlídně. "Ty nemáš žádný rozum."¨
    "Já vím." řekl Pú smutně.
    "Řekneme 'Aha!' aby Klokanice věděl, že víme, kde Klokánek je. 'Aha!' znamená Áha znamená: Řekneme ti, kde je Klokánek, když slíbíš, že odejdeš z Lesa a už se nevrátíš. Teď buďte ticho, musím přemýšlet."
    Pú se přesunul do kouta a zkoušel si říkat "Aha!" tak, jak to říkal Králík. Někdy mu to přišlo stejné, jak to říkal Králík, a jindy zase jiné. "Cvikem se to zlepší," pomyslel si Pú. "Zajímá mě, jestli to Klokanice bude muset taky procvičovat aby to pochopila."

    Libor Klasna část. 1

    OdpovědětVymazat
  8. "Je tu ještě něco." řeklo Prasátko nervózně. "Mluvilo jsem s Krištůfkem

    Robinem a ten říkal, že Klokanice je považována za Divokou Šelmu. Obvykle se

    Divokých Šelem nebojím, ale je všeobecně známo, že když Divoké Šelmě odeberete

    její mládě, její hněv bude srovnatelný s dvěma Divokými Šelmami. Proto nejspíš

    'Aha!' není vhodné slovo."
    "Prasátko," řekl Králík, vytáhl tužku a olízl její špičku. "chybí ti odvaha."
    "Je těžké být odvážný." vzlyklo Prasátko. "když jste jen velmi malé zvířátko."
    Králík, který začal intezivně psát, se na něj kouknul a řekl, "Právě proto, že

    jsi velmi malé zvířátko budeš v našem dobrodružství velmi užitečné,"
    Představa, že bude užitečno, nadchla Prasátko tak, že zcela zapomněl se bát.A

    když mu Králík pověděl, že Klokanice jsou nebezpečné pouze během zimních

    měsíců a v ostatních měsících jsou něžné, bylo v okamžiku připraveno být

    užitečné.
    "A co já?" řekl smutně Pú,"Já asi nebudu užitečný, že?"
    "To máš jedno, Pú." snažilo se ho utěšit Prasátko. "Možná budeš užitečný

    příště."
    "Bez Púa," řekl Pú důležitě, zatím co si ořezával tužku. "By naše

    dobrodružství nebylo možné uskutečnit."
    "Ach." Řeklo Prasátko a snažilo se, aby nevypadalo příliš zklamaně. Pú se opět

    vydal do kouta a pyšně si řekl, "Beze mě nebylo možné uskutečnit! Jsem

    opravdový Medvěd!"
    "Všichni mě teď poslouchejte," řekl Králík jakmile přestal psát. Pú a Prasátko

    mu s otevřenými ústy velmi pečlivě naslouchali. Králík řekl toto:

    Plán jak unést Klokánka
    1.Obecná Poznámka. Klokanice je rychlejší, než kdokoliv z nás, dokonce

    rychlejší, než Já.
    2. Další obecná poznámka. Klokanice svého Klokánka nikdy nespouští z očí,

    pouze tehdy, když je bezpečně uložen v její kapse.
    3.Tedy. Pokud máme Klokánka chytit, musíme mít velký náskok, neboť Klokanice

    je rychlejší, než kdokoliv z nás, dokonce než-li já. (Viz.1)
    4.Domněnka. Pokud by Klokánek vyskočil z kapsy Klokanice a Prasátko by tam

    skočilo, Klokanice by nic nepoznala, protože Prasátko je velmi malé zvíře.
    5. Stejně tak i Klokánek.
    6. Museli bychom odvést její pozornost, aby neviděla, jak tam Prasátko skáče.
    7. Viz. bod 2
    8.Další domněnka. Pokud by s ní Pú mluvil velmi nadšeně, mohla by se na chvíli

    ohlédnout jiným směrem.
    9.A v té chvíli bych mohl Já s Klokánkem utéct pryč.
    10. Rychle.
    11.Klokanice by nic nepoznala, jedině až Potom.
    Libor Klasna část. 2

    OdpovědětVymazat
  9. NIKDO zřejmě neměl ani ponětí, kde se vzali, ale byli tady v Lese: Klokanice a Malý Rú. Když se Pú zeptal Kryštůfka Robina: "Kde se tu vzali?" Kryštůfek Robin řekl:"Obvyklým Způsobem, jestli víš, co tím myslím, Pú," a Pú, který to nevěděl, řekl "Aha!" Pak dvakrát pokýval hlavou, a řekl, "Obvyklým Způsobem. Aha!" Poté šel za svým kamarádem Prasátkem zjistit, co si o tom myslí. A u Prasátka doma našel Králíka.
    A tak o tom všichni mluvili společně.
    "Tohle se mi na tom nelíbí," pravil Králík.
    Jsme tu my - ty, Pú a ty, Prasátko a Já - a najednou"
    "A Ijáček," řekl Pú.
    "A Ijáček - a pak najednou -"
    "A Sova," řekl Pú
    "A Sova - a pak znenadání -"
    "Ach, a Ijáček," řekl Pú. "Málem bych na něj zapomněl."
    "Jsme - tu," pravil velmi pomalu a pečlivě Králík, my - všichni, a pak, zničehonic, se jednoho rána probudíme, a co zjistíme? Zjistíme, že tu mezi námi v Lese je Podivné Zvíře. Zvíře, o kterém nikdo z nás ani neslyšel! Zvíře, co si nosí svou rodinu s sebou ve své kapse! Představte si, kdybych si Já měl nosit svou rodinu s sebou v kapse, kolik bych asi musel mít kapes?"
    "Šestnáct," řeklo Prasátko.
    "Sedmnáct, ne?" pravil Králík. "A ještě jedna na kapesník--to je osmnáct. Osmnáct kapes v jednou obleku! Na to nemám čas."
    Zavládlo dlouhé, zadumané ticho... a pak Pú, který se už nějakou dobu mračil pravil: "Řekl bych, že patnáct."
    "Cože?" zeptal se Králík.
    "Patnáct."
    "Patnáct čeho?"
    "Tvá rodina."
    "Co s ní."
    Pú se poškrábal na nose a řekl, že si myslel, že Králík mluvil o své rodině.
    "Opravdu?" řekl bezstarostně Králík.
    "Ano, říkal jsi--"
    "To je jedno, Pú," řeklo netrpělivě Prasátko. "Otázkou je, Co uděláme s Klokanicí?"
    "Aha, už chápu," řekl Pú.
    "Nejlepší bude," pravil Králík, "když to uděláme takhle. Nejlepší by bylo ukrást Malého Rú a schovat ho. A pak až se Klokanice bude ptát, 'Kde je Malý Rú?' řekneme, 'Aha!'"
    "Aha!" procvičoval si Pú. "Aha! Aha!... Ale samozřejmě," pokračoval, "bychom mohli říct 'Aha!' i když bychom Malého Rú neukradli."
    "Pú," řekl mile Králík, "ty to nechápeš."
    "Já vím," řekl pokorně Pú.
    "Řekneme 'Aha!' aby Klokanice věděla, že my víme, kde Malý Rú je. 'Aha!' znamená 'Řekneme ti, kde Malý Rú je, když nám slíbíš že z Lesa odejdete a nikdy se nevrátíte.' A už nemluv když přemýšlím."
    Pů přešel do rohu a zkoušel si říkat 'Aha!' hlasem, který popisoval Králík. Někdy mu připadalo, že tomu přišel na kloub, a někdy zase ne. "Nejspíš to je o cvičení," myslel si. "Zajímalo by mě, jestli to Klokanice taky bude muset cvičit, aby tomu rozumněla."

    OdpovědětVymazat
  10. "Je tu ještě tohle," řeklo Prasátko. "mluvil jsem s Kryštůfkem Robinem, a ten řekl, že Klokanice je Obecně Považována za Jedno z Divočejších Zvířat. Normálně se Divokých Zvířat nebojím, ale je všeobecně známo, že když je Jedno z Divočejších Zvířat Připraveno o Své Mládě, stane se divoké jako Dvě Divoká Zvířata. V Tom případě by asi říct 'Aha!' nebylo to nejchytřejší."
    "Prasátko," řekl Králík, zatímco vytáhnul tužku a olíznul jí, "nemáš žádnou kuráž."
    "Je těžké být statečné," řeklo Prasátko, popotahujíc, "když jseš jenom Velmi Malé Zvířátko."
    Králík, který začal upěnlivě psát, se na něj podíval a pravil: "Práve proto, že jsi Velmi Malé Zvířátko, nám budeš v nadcházejícím dobrodružství Užitečné."
    Prasátko bylo tak nadšené z toho, že bude Užitečné, že se zapomnělo bát, a když Králík řekl, že Klokanice jsou divoké pouze během zimních měsíců, jindy by neublížily ani mouše, tak nemohlo v klidu sedět, těšilo se, že bude jednou konečně užitečné.
    "A co já?" řekl smutně Pú, "počítám, že já užitečný nebudu?"
    "To nevadí, Pú," utěšovalo ho Prasátko, "Snad příště."
    "Bez Púa," řekl Králík vážně, "by to dobrodružství bylo nemožné."
    "Ach!" řeklo Prasátko, a snažilo se nedat najevo své zklamání. Ale Pú přešel do rohu místnosti a hrdě pravil, "Nemožné beze Mě! Bez Púa ani ránu."
    "Teď všichni poslouchejte," řekl Králík, když dopsal, a Pú a Prasátko si k němu sedli a byli jedno ucho. A králík četl:

    PLÁN CHYCENÍ MALÉHO RÚ
    1. Obecná Poznámka. Klokanice běhá rychleji, než kdokoli z Nás, i než Já.
    2. Další Obecná Poznámka. Klokanice spustí z Malého Rú oči, jen tehdy, když je bezpečně zalezlý v její kapse.
    3. Tím pádem. Jestli máme ukrást Malého Rú, musíme mít Náskok, protože Klokanice běhá rychleji, než kdokoli z Nás, i než Já.(Viz 1.)
    4. Nápad. Kdybychom vyměnili Prasátko za Malého Rú, Klokanice by nepoznala rozdíl, protože Prasátko je Velmi Malé Zvířátko.
    5. Jako Rú.
    6. Ale Klokanice by se musela dívat jinam, aby Prasátko neviděla.
    7. Viz 2.
    8. Další Nápad. Ale kdyby s ní Pú mluvil velice nadšeně, mohla by se na chvilku koukat jinam.
    9. A pak bychom mohli utéct s Malým Rú.
    10. Rychle
    11. A Klokanice by nepoznala rozdíl, až Potom.

    OdpovědětVymazat
  11. NIKDO nevěděl jak se tam dostali, ale najednou byli v Lese: Klokanice a Klokánek. Když se Pú zeptal Kryštůfka Robina: “Kde se tu vzali?” Kryštůfek Robin řekl: “Tak Nějak Normálně, jestli mě chápeš, Pú,” a Pú, který ho nechápal, řekl “Aha!” Pak párkrát pokýval hlavou a řekl: “Tak Nějak Normálně. Aha!” Pak zavolal Prasátko aby věděl co si ono o tom myslelo. A v Prasátkově domečku potkal Králíka.
    Tak o tom mluvili všichni společně.
    “Mě se na tom nelíbí toto,” řekl Králík.
    “Jsme tady - ty, Pú, a ty, Prasátko, a Já - a najednou “
    “A Ijáček,” řekl Pú.
    “A Ijáček - a pak najednou -
    “A Sova,” řekl Pů
    “A Sova - a pak zničeho nic -”
    “Jo a Ijáček,” řekl Pů. “Na toho bych zapomněl”
    “Tak - jsme - tady,” řekl Králík velice pomalu a důrazně, “my - všichni, a pak, najednou, se jednoho rána vzbudíme, a co najdeme? Najdeme mezi námi Podivné Zvířátko. Zvířátko, o kterém jsme doposud nikdy ani neslyšeli! Zvířátko, co si nosí rodinu v kapse! Představte si, kdybych já nosil svojí rodinu po kapsách, kolik bych jich musel mít?”
    “Šestnáct,” řeklo Prasátko.
    “Snad sedmnáct ne?” řekl Králík. “A jednu navíc na kapesník - to je osmnáct. Osmnáct kapes na jednom obleku! Na to nemám čas.”
    Pak bylo dlouho ticho. . . a pak Pú, který se několik minut mračil, řekl: “Řekl bych patnáct.”
    “Co?” řekl Králík.
    “Patnáct.”
    “Patnáct čeho?”
    “Tvé rodiny.”
    “Co s ní?”
    Pú se poškrábal na nose a řekl, že si myslel, že Králík mluvil o Králíkovo rodině.
    “Opravdu?” řekl Králík neomaleně.
    “Ano, řekl jsi--”
    “To je jedno, Pú,” řeklo Prasátko netrpělivě. “Otázkou je, Co uděláme s Klokanicí?”
    “Jo tak,” řekl Pú.
    “Nejlepší způsob,” řekl Králík, “by byl takovýhle. Nejlepší způsob by byl ukrást Klokánka a schovat ho, a potom, až Klokanice řekne, ‘Kde je klokánek?’ my řekneme, ‘Aha!’”
    “Aha!” řekl Pú, na zkoušku. “Aha! Aha! . . . Samozřejmě,” pokračoval, “mohli by jsme říct ‘Aha!’ i kdyby jsme neukradli Klokánka.”
    “Pú,” řekl Králík vlídně, “moc rozumu jsi nepobral.”
    “Já vím,” řekl Pú pokorně.
    “Řekneme ‘Aha!’, aby Klokanice věděla že my víme kde Klokánek je. ‘Aha!’ znamená ‘Řekneme ti kde je Klokánek, když nám slíbíš že odejdeš z Lesa a nikdy se nevrátíš.’
    A nemluv když přemýšlíš.”
    Pú odešel do kouta a zkoušel říkat ‘Aha!’ v tom tónu. Někdy mu připadalo, že to znamená to co Králík myslel, a někdy mu připadalo, že ne. “Asi je to jen o cviku,” myslel si. “Zajímalo by mě, jestli Klokanice bude muset cvičit taky, aby tomu rozuměla.”

    Šebek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. “Je tu ale zádrhel,” řeklo Prasátko, trochu nervózní. “Mluvilo jsem s Kryštůfkem Robinem, a řekl že “Klokanice byla Široce Známa jako Jedno z Divočejších Zvířat. Normálně se nebojím Divokých Zvířat, ale je známo, že pokud Jedno z Divočejších Zvířat je Odděleno od svých Mláďat, stane se divoké jako Dvě Divočejší Zvířata.
      V tom případě ‘Aha!’ je možná hloupé říci.”
      “Prasátko,” řekl Králík, zatímco si bral tužku, “nemáš špetku odvahy.”
      “Je obtížné být odvážný,” řeklo Prasátko, posmrkávajíce trochu, “když jsi jen Velmi Malé Zvířátko.”
      Králík, který začal psát, velice zabraně, zvedl hlavu a řekl: “Je to právě proto, že jsi malinkaté zvířátko, že budeš Užitečné v tom dobrodružství které nás čeká.”
      Prasátko bylo tak nadšené, z představy že bude Užitečné, že zapomnělo že by mělo být vystrašené, a když Králík řekl, že Klokanice je Divoká pouze přes zimu, a jindy je pouze Láskyplně Starostlivá, tak mohlo stěží sedět v klidu, jak moc se těšilo až bude užitečné.
      “A co já?” řekl Pú smutně “Já tedy nebudu užitečný?”
      “To je v pořádku, Pú,” řeklo prasátko, aby ho utěšilo. “Možná někdy jindy “
      “Bez Púa,” řekl Králík skromně zatím co si ostřil tužku, “to by bylo to dobrodružství nemožné.”
      “Jé!” řeklo Prasátko, a zkusilo se netvářit zklamaně. Ale Pú šel do rohu místnosti a řekl si pyšně sám pro sebe, “Nemožné beze Mě! Takový já jsem Medvídek.”
      “Teď všichni poslouchejte,” řekl Králík když dopsal, a Pú s Prasátkem si sedli a poslouchali s ústy dokořán otevřenými. A tohle Králík přečetl:

      PLÁN NA CHYCENÍ KLOKÁNKA
      1. Obecné Poznámky. Klokanice běhá rychleji než kdokoliv z Nás, dokonce i Já.
      2. Ještě více Obecné Poznámky. Klokanice nikdy nepustí zrak z Klokánka, pokud tedy není bezpečně schovaný v jejím vaku.
      3. Tudíž. Pokud máme chytit Klokánka, musíme mít Velký Náskok, protože Klokanice běhá rychleji než kdokoliv z Nás, dokonce i Já. (viz. 1.)
      4. Nápad. Pokud Klokánek vyskočí z vaku Klokanice a Prasátko skočilo dovnitř, Klokanice by nepoznala rozdíl, protože Prasátko je Velice Malé Zvířátko.
      5. Jako Klokánek.
      6. Ale Klokanice by se nejdřív musela dívat jinam, aby nevidělo Prasátko jak skáče do vaku.
      7. viz. 2.

      Vymazat
  12. Nikdo nevěděl odkud se vzali ale byly tady, v lese. Klokanice s Klokánkem. Když se Medvídek Pú zeptal Kyštůfka Robina “Kde se tu vzali?” Kryštůfek Robin odpovědě, “Klasickým způsobem, pokud víš co myslím, Pú” a Pú, který nevěděl, řekl “Ach tak!”
    Potom dvakrát zakroutil hlavou a řekl, “Klasickým způsobem, Aha!” Potom šel zavolat na svého kamaráda Prasátko aby zjistil, co si o tom myslí. A u Prasátkovo domu našel Králíka.
    A tak si o tom všichni promluvili.
    “To co se mi na tom nelíbí, je to,” řekl Králík
    “Jsme tu my- ty, Pú, a také ty, Prasátko, a já- a najednou”
    “A Íjáček,” řekl Pú.
    “A Íjáček-a najednou-”
    “A Sova,” řekl Pú
    “A Sova-a pak najednou-”
    “Ach, a Íjáček,” řekl Pú. “Zapomněl jsem na něj.”
    “Jsme--tu--my,” řekl Králík velmi pomalu a zřetelně, “my-všichni, a pak, najednou, jedno ráno se probudíme a co najdeme? Najdeme mezi námi podivné zvíře. Zvíře o kterém jsme předtím nikdy neslyšeli! Zvíře které nosí svou rodinu sebou ve své kapse! Představte si že bych sebou nosil svou rodinu já, kolik kapes bych měl chtít?”
    “Šestnáct,” řeklo Prasátko.
    “Sedmnáct, není-liž?” řekl Králík. “A jednu navíc pro kapesník--to je osmnáct. Osmnáct kapes v jednom kožichu! Nemám čas.”
    Zavládlo tiché přemýšlivé ticho… a potom Pú, který se několik minut velmi mračil, řekl: “Řekl bych patnáct.”
    “Co?”řekl Králík.
    “Patnáct.”
    “Patnáct čeho?”
    “Členů tvé rodiny.”
    “Co je s nimi?”
    Pů si poškrábal čumák a řekl že si myslel že Králík mluvil o své rodině.
    “Vážně?” odbyl ho Králík.
    “Ano, řekl jsi--.”
    “Na tom nezáleží, Pú,” řeklo prasátko netrpělivě. “Otázka je, co uděláme s Klokanicí?”
    “Aha, chápu,” řekl Pú.
    “Nejlepší,” řekl Králík, “by bylo toto. Nejlepší by bylo ukrást Klokánka a schovat ho a potom, co Klokanice řekne ‘Kde je Klokánek?’ řekneme, ‘Ha!
    “Ha” řekl Pú cvičně. “Ha! Ha! … samozřejmě,”pokračoval, “Mohli by jsme říct ‘Ha!’ i kdyby jsme Klokánka neukradli.”
    “Pú,” řekl Králík jemně, “Ty vůbec nemáš rozum.”
    “Já vím,” řekl Pú zkroušeně.
    “Řekneme ‘Ha!’ aby Klokanice věděla, že víme kde je Klokánek. ‘Ha!’ znamená ‘Řekneme ti kde je Klokánek, pokud slíbíš, že z lesa odejdete a nikdy se nevrátíte. ‘ a teď nemluvte, přemýšlím.”
    Pú šel do kouta a zkoušel říkat ‘Ha!’ tím správným tónem.
    Občas mu připadalo že to znělo tak, jak Králík myslel a občas mu to tak nepřipadalo vůbec.
    “Myslím že je to jen o tréninku,” zamyslel se, “Napadlo mne, jestli si to klokanice také bude muset trénovat aby jí to dávalo smysl.”
    “Je tu jen jedna věc,” řeklo Prasátko, troch use vrtějíc. “Mluvilo jsem s Kryštůfkem Robinem a ten řekl, že pokud se Klokanice je obecně uznávána jako jedno z nejzuřivějších zvířat. Normálně se zuřivých šelem nebojím ale ale je obecně známé, že pokud se zuřivé šelmě odebere mladé, je zuřivá jak šelmy dvě. V tom případě by ‘Ha!’ mohlo být nerozumné.”
    “Prasátko,” řekl Králík beroucí si tužku a olízl její konec, ty nemáš žádnou kuráž.”
    “Je těžké být statečný když jste jen malé zvířátko.”
    Králík, který začal horlivě psát, pohlédl a řekl: “Proto, že jsi tak malé zvířátko, budeš velmi užitečné.”
    Prasátko bylo velmi nadšené z té myšlenky, že bude nápomocno tak, že zapomnělo na to se bát a když Králík říkal, že Klokanice je zuřivá jen v zimních měsících a jindy je vcelku mírumilovná, už se sotva udržel na židli, tak bylo horlivé, že najednou bude nápomocno.
    “A co já?” řekl Pú smutně “Já nebudu nápomocný?”
    “To nevadí, Pú”, utěšovalo ho Prasátko, “Třeba příště”
    “Bez Púa,” řekl Králík slavnostně zatímco si ořezával tužku,” by plán ani nebyl možný”
    “Aha!” řeklo Prasátko a pokoušelo se nevypadat zklamaně. Ale Pú šel do kouta místnosti a pyšně si řekl, “Bezemne by to nešlo! Takový já jsem medvěd.”
    “Teď všichni poslouchejte,” řekl Králík když přestal psát a Pú a Prasátko seděli a s pusou dokořán pozorně poslouchali” Králík nahlas předčítal:

    OdpovědětVymazat
  13. PLÁN JAK CHYTIT KLOKÁNKA:
    1. Obecná poznámka. Klokanice běhá rychleji než kdokoliv z nás, včetně mne.
    2. Další obecná poznámka. Klokanice nikdy nespouští malého Klokánka z očí. Jen když je Klokánek bezpečně uložen v kapse.
    3. To znamená, že jestli chceme chytit Klokánka, musíme mít velký náskok protože Klokanice běhá rychleji než kdokoliv z nás, včetně mne. (Viz 1.)
    4. Nápad. Pokud Klokánek vyskočí z kapsy a Prasátko skočí dovnitř, Klokanice by neměla poznat rozdíl, protože prasátko je velmi malé zvířátko.
    5. Jako Klokánek.
    6. Ale Klokanice by se musela dívat jinak, aby neviděla jak Prasátko skáče do kapsy.
    7. viz 2.
    8. Další myšlenka. Ale pokud by na ni Pú mluvil velmi nadšeně, možná by se na chvíli jinam koukala.
    9. Potom by jsme utekli s Klokánkem.
    10. Rychle.
    11. A Klokanice by nic nepoznala, až později.

    OdpovědětVymazat
  14. Zdálo se, že nikdo netuší, odkud přišli, ale najednou byli v Lese: Klokanice a Malý Klokánek.
    Když se Pú zeptal Kryštůfka Robina: "Jak se sem dostali?" Kryštůfek Robin odpověděl: "Obvyklým způsobem, jestli víš, co tím myslím, Pú," a Pú, který nevěděl, řekl "Ach!" A pokýval dvakrát hlavou a řekl: “Obvyklým způsobem. Aha!" Potom se šel zeptat svého kamaráda Prasátka, co si o tom myslí. A u Prasátka doma našel i Králíka.
    Tak o tom mluvili všichni společně.
    "Něco se mi na tomhle nelíbí," řekl Králík.
    "My jsme tady – ty, Pú a ty, Prasátko a Já – a najednou"
    "A Ijáček," řekl Pú.
    "A Ijáček – a najednou – "
    "A Sova," řekl Pú
    "A Sova – a pak najednou –"
    "Ach, a Ijáček," řekl Pú. "Málem jsem na něj zapomněl."
    "My – jsme – tady," řekl Králík velmi pomalu a pečlivě, my – všichni, a najednou se probudíme jedno ráno a co objevíme? Objevíme Neobvyklé Zvířátko. Zvířátko, které jsme nikdy předtím neviděli! Takové zvířátko, které nosí rodinu v kapse! Představte si, kdybych já nosil rodinu po kapsách, kolik kapes bych asi potřeboval?"
    "Šestnáct," řeklo Prasátko.
    "Snad sedmnáct, ne?" řekl Králík. " Jednu navíc pro kapesníček – To je osmnáct. Osmnáct kapes na jednom obleku! Na to nemám čas."
    Nějakou dobu všichni zamyšleně mlčeli... A pak Pú, který se několik minut strašivě mračil, řekl: „Vychází mi patnáct.“
    „Cože?“ řekl Králík.
    „Patnáct.“
    „Patnáct čeho?“
    „Tvojí rodiny.“
    „Co s nimi?“
    Pú se odrbal na nose a řekl, že si myslel, že Králík mluvil o rodině.
    „Vážně?“ odbyl ho Králík.
    „Ano, řekl jsi - “
    „To je jedno Pú,“ řeklo Prasátko netrpělivě. “Důležité je, co uděláme s Klokanicí?
    „ Aha, chápu,“ řekl Pú.
    „Nejlepší bude,“ řekl Králík, “udělat tohle. Nejlepší bude ukrást Malého Klokánka a schovat ho, a pak když se Klokanice zeptá, ‘Kde je Malý Klokánek?' my řekneme, ‘Aha!'“
    „Aha!“ nacvičoval Pú. „Aha! Aha!... Jistě,“ pokračoval,“ bychom mohli říct 'Aha!' i kdybychom Malého Klokánka neschovali.“
    „Pú.“ řekl Králík vlídně „ty nemáš žádný rozum.“
    „Já vím,“ řekl Pú smutně.
    „Řekneme 'Aha!' aby Klokanice věděla, že víme, kde je Malý Klokánek. 'Aha!' znamená 'Řekneme kde Malý Klokánek je, když slíbíš, že odejdete z Lesa a nikdy se nevrátíte.' A buď chvíli Pú odešel do kouta a zkoušel si pro sebe říkat Áha! tak, aby to znělo, jak Králík říkal. „Asi je to jen o cviku,“ myslel si Pú. „Napadá mě, bude muset Klokanice taky trénovat, aby tomu rozuměla?“

    OdpovědětVymazat
  15. Je tady menší problém,“ řeklo prasátko nervózně. „Mluvilo jsem s Kryštůfkem Robinem, který řekl, že Klokanice je považována za Jednu z Divokých Šelem. Já se nebojím Divokých Šelem, ale je známo, že když Divoká Šelma ztratí své mláďátko, stane se stejně Divokou jako Dvě Divoké Šelmy. V tom případě Áha možná není zrovna vhodné slovo." „Prasátko,“ řekl králík, vyndal tužku a olízl její konec, „nemáš žádnou kuráž.“
    „Je těžké být statečný,“ řeklo a popotáhlo Prasátko, „když jsi Velmi Malé Zvířátko.“
    Králík, který začal velmi snaživě psát, vzhlédl a řekl: „Díky to mu, že jsi malé zvířátko, budeš Velkou Pomocí v našem plánu.“ Prasátko bylo tak nadšené, že bude Velkou Pomocí, že zapomnělo být vystrašené, a když Králík řekl, že Klokanice jsou Divoké Šelmy pouze v zimě, a jindy jsou celkem Láskyplné, už se tak moc nemohlo dočkat, až bude nápomocné, že se jen stěží udrželo na židli.
    „A co já?“ řekl Pú smutně „Já asi nebudu užitečný?“
    „To nevadí, Pú,“ řeko Prasátko chlácholivě. „Třeba příště“
    „Kdyby Pú nepomáhal,“ řekl Králík důležitě, zatímco si ořezával tužku, „Tohle dobrodružství by bylo nemožné.“
    „Ó!“ řeklo Prasátko, a snažilo se netvářit zklamaně. Pú však šel do rohu pokoje a hrdě si řekl, „Nemožné bez mojí pomoci! Takový jsem já Medvěd!“
    „Teď všichni poslouchejte,“ řekl, když už měl vše dopsané. ú s Prasátkem napnuli uši a bedlivě naslouchali s pusou dokořán. Králík nahlas předčítal:

    PLÁN JAK CHYTIT MALÉHO KLOKÁNKA
    1.Obecná Poznámka. Klokanice je rychlejší něž My, dokonce než Já.
    2.Další Obecná Poznámka. Klokanice vždycky sleduje Malého Klokánka, když není v bezpečí její kapsy.
    3.To znamená. Jestli chceme ukrást Malého Klokánka, musíme získat Velký Náskok, Protože Klokan je rychlejší než My, dokonce než Já. (Viz. 1.)
    4.Nápad. Kdyby Malý Klokánek vyskočil z kapsy a Prásátko skočilo do ní, Klokanice by nic nepoznala, protože Prasátko je Velmi Malé Zvířátko.
    5.Jako Malý Klokánek.
    6.Ale Klokanice by se musela dívat jiným směrem, aby neviděla Prasátko skákat dovnitř.
    7.Jak říká 2.
    8.Další Nápad. Mohla by se podívat jinam, kdyby s ní Pú vzrušeně mluvil.
    9.A já bych mohl utéct s Malým Klokánkem.
    10.Rychle.
    11.A Klokanice by o ničem nevěděla, jedině až potom.

    OdpovědětVymazat