1. Přečtěte si celý následující úryvek. Pokuste se charakterizovat autorský styl. Kdo byl Gerald Durrell? Najděte si podrobné informace o autorovi.
2. Vyberte neobvyklá slovesa a navrhněte jejich překlad. Hrajte si s jazykem, nespěchejte, hledejte barvy a rytmus.
3. Přeložte tučně vyznačenou část načisto a překlad vložte do komentáře k tomuto blogu.
_______________________
GOLDEN BATS AND PINK PIGEONS
Gerald Durrell, 1977
Chapter 1
MACABEE AND THE DODO TREE
When you are venturing into a new area of the world for the
first time, it is essential – especially if you are an animal collector – that
you do two things. One is to get as many personal introductions as you can to
people on the spot; the second to amass as much information as possible, no matter
how esoteric or apparently useless, about the place that you are going to. One
of the ways you accomplish this latter is by contacting the London Embassy or
High Commission of the country concerned. In many cases, this yields excellent results
and you are inundated with maps and vividly coloured literature containing many
interesting facts and much missing information. In other cases, the response is
not quite so uplifting. I am, for example, still waiting for all the
information promised me by a charming Malay gentleman in the London High
Commission when I was going to that country. My trip there was eight years ago.
However, the response you get from the Embassy or High Commission generally
gives you some sort of a clue as to the general attitude prevailing towards
life in the country concerned.
…………..
The
Mascarene Islands, of which Mauritius is the second largest, lie embedded in
the Indian Ocean, east of Madagascar. Forty miles by twenty, Mauritius gleams
in a million tropical greens, from the greens of dragon wing and emerald, to
delicate dawn greens and the creamy greens of bamboo shoot. All this is
encrusted with a rainbow of flowers from the great trees that flame like magic
bonfires of fragile violet-shaped magenta blooms, lying like a thousand shed butterfly
wings among the grass, which itself can be green or yellow, or as pink as the sunset.
In the dawn of the world, Mauritius was formed – when the great
volcano pustules were still bursting and spilling out fire and lava. In a
series of cataclysmic convulsions, the island was wrenched from the sea bed and
lifted skywards, the hot rocks glowing and melting so that cyclone and tidal
wave, hot wind and great rains, moulded and fretted it, and tremendous earth shudders
shook it and lifted it into strange mountain ranges, churning the tender rocks
as a chef whips egg whites until they become stiff and form weird peaks when
lifted up on a fork tip. So the strange-shaped mountains of Mauritius grew; miniature
mountains all under 3,000 feet, but as distinctive, unique and Daliesque, as if
carefully designed for a stage backdrop. A multitude of coral polyps, as
numerous as stars, then formed a protecting roof round it and contained the
lagoon, which encircled the island as a moat encircles a fortress.
Gradually, as the earth formed, seeds arrived, either sea or
air-borne, to send their roots into the volcanic soil, now soft and rich,
watered by many bright rivers. Following, came birds and bats carried by errant
winds, tortoises and lizards like shipwrecked mariners on rafts of branches and
creepers from other lands. These settled and prospered and gradually, over millions
of years, their progeny evolved along their own lines, unique to the islands.
So the Dodo came into being; and the big, black, flightless parrot.
The tortoises grew larger and larger until they were the size of an armchair
and weighed over two thousand pounds, and the lizards vied with each other in
evolving strange shapes and rainbow colours. There being no major predators
except an owl and a small kestrel, the creatures evolved without defence. The
Dodo became flightless, fat and waddling, nesting on the ground in safety, as
did the parrot. There was nothing to harass the slow, antediluvian life of the
tortoise; only the quick, glittering lizards and the golden-eyed geckos needed
to fear the hawk and the owl.
There, on this speck of volcanic soil in the middle of a
vast sea, a complete, unique and peaceful world was created slowly and
carefully. It waited there for hundreds of thousands of years for an
annihilating invasion of voracious animals for which it was totally unprepared,
a cohort of rapacious beasts led by the worst predator in the world, Homo
sapiens. With man, of course, came all his familiars: the dog, the rat, the pig,
and, in this instance, probably one of the worst predators next to man, the
monkey.
In an incredibly short space of time, a number of unique species
had vanished – the Dodo; the giant, black, flightless parrot; the giant
Mauritian tortoise, rapidly followed by the Rodrigues tortoise; and that
strange bird, the Solitaire. The dugong, which used to throng the reefs,
vanished and all that was left of a unique and harmless fauna was a handful of
birds and lizards. These, together with what is left of the native forest, face
enormous pressures. Not only is
Mauritius one of the most densely populated parts of the globe, but as well as
dogs, cats, rats and monkeys, a number of other things have been introduced in
that dangerous, unthinking way that man has.
There are, for example, 20 introduced species of bird, which
include the ever-present house sparrow and the swaggering, dominating mynah.
There is the sleek and deadly mongoose and less damaging but still out of
place, the hedgehog-like tenrec from Madagascar. Then there are the introduced
plants and trees, so that the native vegetation is jostled and strangled by
Chinese guava, wild raspberries, privet and a host of other things. In the face
of all this, the indigenous flora and fauna of Mauritius can be said to be
hanging on to its existence by its finger nails.
Když se úplně poprvé vydáváte do nových oblastí světa, je velmi důležité - hlavně jestliže jste sběratel zvířat - abyste udělali dvě věci. Jedna z nich je seznámit se s co nejvíce lidmi na tom místě: ta druhá je nahromadit tolik informací, kolik jen půjde o místě, kam se vydáváte, nezáleží na tom jak nesrozumitelné, nebo zbytečné budou. Jedna z možností, jak tuhle věc zařídit, je kontaktovat Londýnskou ambasádu, nebo Nejvyšší komisi té země, kam chcete vycestovat. Ve většině případů se dočkáte skvělých výsledků a skončíte zaplaveni mapami a živě líčenou literaturou, obsahující spoustu zajímavých faktů a také spoustu chybějících informací. V jiných případech nejsou odpovědi tak vstřícné, já například stále čekám na všechny ty informace slíbené okouzlujícím malajským gentemanem z Londýnské nejvyšší komise, z doby kdy jsem chtěl tu zemi navštívit. Moje cesta tam se uskutečnila před osmi lety. Nicméně odpověď, kterou od ambasády, nebo nevyšší komise dostanete, vám vcelku dobře nastíní jejich postoj vůči přírodě té země.
OdpovědětVymazatNa počátku světa se zformoval Mauricius - když velké sopečné útvary stále chrlili a plivali oheň a lávu. V důsledku kataklyzmatických otřesů se ostrov odlepil od mořského dna a vyrazil směrem nahoru. Žhavé lávové kameny byli pomocí cyklónů, obřích vln, teplého větru a ohromných dešťů spolu s ohromnými zemětřeseními vymrštěny směrem nahoru do tvaru podivných pohoří, které vypadali tak, jako když šéfkuchař jemným šleháním vaječných bílků vytváří sníh, který ztuhne do zvláštních vrcholků na konci vidličky. Takto vznikli zvláštně tvarované hory ostrova Mauricius. Miniaturní hory, všechny výškou pod 3000 stop, avšak všechny tak různorodé, unikátní a tak snové, jako kdyby byla jedna po druhé pečlivě vytvarovány do divadelního pozadí. Zástup korálových polypů, kterých bylo stejně jako hvězd na obloze vytvořil lagunu, která obkroužila ostrov, jako hradní příkop.
Postupně, jak se země tvarovala, přišla semínka, které přinesl vítr, nebo voda, aby zasadili své kořeny do vulkanické půdy, v té době již měkké a bohaté, zavodněné spoustou čirých řek. Jako další přišli ptáci a netopýři, kteří tam zabloudili pomocí větru. Přišli želvy a ještěři, jako ztroskotaní námořníci na člunech z větviček a plodů z jiných zemí. Usadili se a blaze se postupně v řádu milionů let vyvíjeli skrze různé linie, které byli pro tento ostrov unikátní.
Tak vznikl Dodo: velký, černý papoušek, co neuměl létat. Želvy stále rostly a rostly, dokud nevyrostly do velikosti křesla a nevážily přes dva tisíce liber. Ještěrky mezi sebou soutěžili v tom, kdo si vyvine divnější tvary a kdo bude mít duhovější barvy. Tím, že tu nebyli jiní predátoři než sovy a malé poštolky, se tvorové tohoto ostrova vyvinuli bez obranných prvků. Dodo přestal létat, zlenivěl a ztloustl. Hnízdil v bezpečí na zemi, stejně jako ostatní papoušci. Nebylo tu nic, co by mohlo otravovat pomalé životy želv. Pouze rychlé, třpytivé ještěrky a zlatoocí gekončíci se museli obávat jestřábů a sov.
Zde na tomto smítku vulkanické půdy uprostřed pustého moře, se pomaličku zrodil plný, unikátní a mírumilovný život, který zde čekal po stovky a tisíce let na zničující vpád nenasytných zvířat, na která ostrov nebyl ani trochu připravený. Kohorta dravých zvířat, vedených tím nejhorším predátorem na světě - Homo sapiens. S člověkem samozřejmě přišli všichni jeho známí: psi, krysy, prasata a při této příležitosti nejspíše i jeden z nejhorších predátorů hned vedle člověka: Opice.
Tupý Michael, AJ/VV
Když se vydáváte poprvé do nového koutu světa, je nezbytné – zvláště, jste-li sběratelem zvířectva – abyste udělali dvě věci. Jednak byste se měli na místě spřátelit s tolika lidmi, jak je jen možné; a jednak byste si měli o místě, na které jedete, nashromáždit dostatek informací, nehledě na to, jak tajemnými a na první pohled zbytečnými se mohou zdát. Jedním ze způsobů, jak toho můžete dosáhnout, je spojení s ambasádou či velvyslanectvím daného státu v Londýně. To v mnoha případech přináší vynikající výsledky, díky čemuž jste zavaleni hromadami map a pestrobarevnou literaturou, obsahující mnoho zajímavých faktů a tolik kýžené informace. V některých případech není odezva tak pozitivní. Já kupříkladu stále čekám na informace, které mi byly přislíbeny jedním váženým pánem z malajského velvyslanectví v Londýně, které jsem navštívil před odjezdem. To bylo před osmi lety. Odpověď, již dostanete z ambasády nebo velvyslanectví vám povětšinou dá jakousi představu o tom, jak lidé v dané zemi žijí.
OdpovědětVymazatMauricius byl stvořen spolu se Zemí – když vulkanické vředy stále praskaly a plivaly oheň s lávou. V řadě kataklyzmatických otřesů se zrodil ze dna oceánu ostrov ze žhnoucí lávy, jehož povrch byl tvarován a formován cyklony a přílivovými vlnami, teplými větry a mohutnými dešti. Neustávající záchvěvy země ostrovem otřásaly a vymodelovaly na něm horská pásma, víříce nezbroušenými pohořími, jako šéfkuchař šlehá vaječné bílky, dokud neztvrdnou a nevytvoří na hrotu vidličky nezvyklé pahorky. A tak byly stvořeny ty divně vypadající hory na Mauriciu; miniaturní hůrky, které stěží dosahují 3000 stop, ale jsou tak odlišné, jedinečné a dalíovské, jako by byly předurčeny, aby se staly kulisami v divadle. Nespočet polypů korálnatců, kterých je jako na nebi hvězd, poté okolo srostly v ochrannou bariéru a obklopily lagunu, která obehnala ostrov, stejně jako jsou pevnosti obehnány hradbami.
Když se formovala pevnina, připlula a přiletěla semena, aby zaklíčila ve vulkanické půdě, která se mezitím stala kyprou a živnou, zavlažovanou řadou řvoucích řek. Potom přiletěli ptáci a netopýři hnaní nezkrotnými větry, želvy a plazi připluli jako ztroskotaní námořníci na vorech z větví a rostlin z cizích krajin. A protože se jim dařilo, všichni se zde usadili, během milionů let se postupně jejich potomstvo vyvíjelo svým specifickým způsobem až do dnešní podoby, kdy se z nich stal endemit.
A tak se vyvinul dodo: ten velký, černý, nelétavý blboun. Želvy rostly a rostly, až dorostly do velikosti houpacích křesel a vážily přes dva tisíce liber. Plazi mezi sebou zápasili v tom, komu se podaří vyvinout v divnější tvar a pastelovější barvu. Jelikož tu nežili žádní větší predátoři (vyjma sovy a poštolky), tak se všichni živočichové vyvinuli bez obranných mechanismů. Z doda se stal nelétavý, tlustý a ťapkavý tvor, který hnízdí na zemi. A to se stalo i papouškovi. Nebylo tu ani nic, co by ztěžovalo pomalý a staromódní život želvy; jen mrštní, lesklí plazi a zlatoocí gekoni se museli bát jestřába a sovy.
A na tomto ždibečku vulkanické půdy uprostřed rozlehlého moře, byl pomalu a opatrně stvořen celistvý, unikátní a mírumilovný svět, který čekal stovky tisíc let na smrtící invazi nenasytných zvířat, na nějž vůbec nebyl připraven. Armáda dravých stvůr vedená nejhorším predátorem ze všech: člověkem moudrým. A s člověkem přišli i jeho blízcí známí: pes, krysa, prase, a v tomto případě i druhý nejhorší predátor po člověku: opice.
Marek Lukinič, AJ/ČJ
Když se poprvé odvážíte vstoupit do nové části světa, je nezbytné udělat dvě věci, zvláště pak pokud jste sběratelem zvířat . Za prvé je potřeba se osobně seznámit s tolika místními, s kolika to jen jde; za druhé nashromáždit největší možné množství informací o daném místě, nehledě na to, jak moc bizarní nebo zdánlivě zbytečné se mohou zdát. Jedním ze způsobů dosažení druhého z těchto bodů je kontaktování ambasády nebo vysokého výboru dané země, které se nacházejí v Londýně. Tento postup v mnohých případech přináší vynikající výsledky a vy jste zaplaveni mapami a barvitou literaturou, která obsahuje mnoho zajímavých skutečností a mnoho chybějících informací. Ve zbývajících případech odezva není tolik příznivá. Já například stále čekám na veškeré informace, které mi byly přislíbeny okouzlujícím malajským džentlmenem z londýnského vysokého výboru ještě předtím, než jsem odjel. Tato moje výprava se uskutečnila před osmi lety. Nicméně odpověď, kterou od ambasády nebo vysokého výboru získáte, vám obecně předá jakési povědomí o přístupu, který obecně převládá pro život v dané zemi.
OdpovědětVymazatNa úsvitu světa, kdy ohromný sopečný kráter stále ještě pukal a rozléval kolem sebe oheň a lávu, byl vytvořen Mauricius. V průběhu série kataklyzmatických otřesů byl ostrov vyrván z mořského dna a vyzvednut vzhůru k nebi. Žhavé, roztavené horniny byly formovány a obrušovány bouřemi, přílivovými vlnami, horkými větry a silnými dešti. Ohromné zemské záchvěvy jimi třásly a vyzvedaly je do podivných horských pásem se skalami jemně vytvarovanými tak, jako když šéfkuchař šlehá vaječné bílky, dokud nevytvoří zvláštní ztuhlé vrcholky na špičce vidličky. A tak prapodivně tvarovaná mauricijská pohoří rostla. Byla to pohoří malá, všechna měla méně než 3,000 stop, ale zároveň osobitá, unikátní a snová, jakoby opatrně vytvořená pro roli jevištního pozadí. Poté nesčetné množství korálových polypů, kterých bylo jako hvězd na obloze, vytvořilo ochrannou střechu pro lagunu, která obklopila ostrov kolem dokola, tak jako vodní příkop obklopuje pevnost.
Postupně s tím, jak se země formovala, dorazila na ostrov po moři či vzduchem semínka, a ta zakořenila v sopečné, nyní vodou z mnoha řek změklé a obohacené půdě. Následně přilétli ptáci a netopýři, které sem donesl potulný vítr, želvy a ještěři připluli jako ztroskotaní námořníci na vorech z větviček a rostlin z různých pevnin. Tito všichni se zde usadili a dařilo se jim natolik dobře, že postupně v průběhu milionů let se jejich potomci vyvinuli podle své vlastní osy, která byla unikátní pro tyto ostrovy.
Tak vznikl dodo; velký, černý, nelétavý papoušek. Želvy se stále zvětšovaly a zvětšovaly, až dorostly do velikosti křesla a vážily přes dva tisíce liber a ještěři soupeřili jeden s druhým o to, který z nich se vyvine do nejvíc zvláštních tvarů a duhových barev. Jelikož zde nebyli žádní velcí predátoři, vyjímaje sovu a malou poštolku, místní tvorové se vyvinuli bez jakékoliv ochrany. Z doda se stal nelétavý, tlustý, kolébavý pták, který hnízdil na zemi v bezpečí stejně jako papoušek. Nebylo tu nic co by obtěžovalo pomalý a předpotopní život želv; pouze ty rychlé, třpytivé ještěrky a zlatoocí gekoni se museli obávat jestřába a sovy.
Tady, na kousku sopečné půdy, uprostřed rozlehlého oceánu, se pomalu a opatrně vytvořil ucelený, unikátní a mírumilovný svět. Čekal zde po stovky tisíců let na zdrcující invazi nenasytných zvířat, na které byl naprosto nepřipravený, na skupinu chamtivých stvůr vedených tím nejhorším predátorem na světě, homo sapiens. Samozřejmě, že s člověkem přišli všichni ti zdomácnělí; pes, krysa, prase a v tomto případě i pravděpodobně jeden z nejhorších predátorů hned vedle člověka, opice.
Tereza Kopecká, ČJ/AJ
Když se poprvé vydáte do nové oblasti světa, je důležité – zejména, pokud jste sběratel zvířat – udělat dvě věci. Za prvé navázat co nejvíce kontaktů s místními lidmi a za druhé nashromáždit co nejvíce informací o daném místě a je jedno, jak nesrozumitelné či nepoužitelné budou. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je kontaktovat místní ambasádu nebo konzulát. V hodně případech to poskytuje skvělé výsledky a náležitě jste zaplaveni mapkami a pestrobarevnými letáky, které obsahují mnoho zajímavých faktů, ale často zde chybí základní důležité informace. V jiném případě odpověď nemusí být vždy tak skvělá. Např. já stále čekám na všechny informace o zemi, které mi slíbil šarmantní malajský mladík pracující na konzulátu v Londýně. Výprava byla uskutečněna před osmi lety. Nicméně, informace, které dostanete od ambasády nebo konzulátu vám dají nějaký přehled o poměrech převládajících v té dané zemi.
OdpovědětVymazat…
Na úsvitu světa, kdy se tvořil ostrov Mauricius – velké sopky ještě chrlily oheň a lávu. V sérii zemských pochodů se ostrov vytrhl z mořského dna a následně byl vyzvednut k oblakům. Nový povrch se formoval za pomoci cyklonů a přívalových vln, teplých větrů a velikých dešťů, horkých a zářících kamenů z lávy. Ohromné zemské chvění zatřáslo ostrovem a zvedlo povrch do podivného pohoří, jako když šéfkuchař šlehá vaječné bílky do pevné hmoty a následně vidličkou formuje podivné vrcholky. Tak vznikly zajímavě tvarované hory na Mauriciu: nízké kopce, všechny pod 3000 stop, ale rozlišné, unikátní a Dálího rázu, jako by byly opatrně navrženy speciálně pro horizont. Množství korálových polypů, početných jako hvězdy, vytvořili ochranu ostrova, která zahrnovala lagunu obklopující ostrov, jako příkop obklopuje pevnost.
Postupně, jak se Země formovala, se zde objevila semena, pocházející buď z moře, nebo vznášející se vzduchem, aby zakořenila v sopečné půdě, jemně a bohatě prolévané čistými řekami. Následně se zde objevili ptáci a netopýři, které sem zavanuly proměnlivé větry, a také želvy a plazi, kteří se na ostrov dostali na vorech z větví a lián z jiných zemí jako ztroskotaní námořníci. Zvířata se zde usadila a dařilo se jim tu miliony let. Jejich potomci vyvíjeli vlastní linie, specifické pro tento ostrov.
Tak vznikl pták dodo, velký, černý, nelétavý papoušek. Želvy rostly do velikosti křesla a vážily přes dva tisíce liber a plazi se navzájem křížili mezi sebou, tím vytvářeli různé druhy a barevné variace. Až na sovu a malou poštolku tu nebyli žádní predátoři, a tak se zvířata mohla vyvíjet bez jakékoliv obrany. Dodo se stal nelétavým, tlustým a kolíbavým ptákem, jenž hnízdí na zemi, jako tomu bylo kdysi u papouška. Nebylo tu nic, co by narušovalo klidný, předpotopní život želv, pouze rychlí a třpytiví plazi a zlatoocí gekoni čelili strachu z jestřábů a sov.
Zde, na kusu sopečné půdy uprostřed obrovského moře, se pomalu a opatrně vytvářel jedinečný a mírumilovný svět. Čekal tu stovky tisíc let na zničující invazi dychtivých zvířat, skupinu hladových bestií vedenou nejhorším predátorem na světě, Homo sapiens. S člověkem samozřejmě přišli další jeho stoupenci: pes, krysa, prase a také pravděpodobně jeden z nejhorších predátorů vedle člověka, opice.
Vendula Zmítková, AJ/NJ
Když se odvážíte do nového koutu světa, je přirozené, obzvláště pokud jste sběratel zvířat, že uděláte dvě věci. První krokem je představit se a získat tolik kontaktů s místními, kolik je jen možné. Druhým krokem je nahromadění co nejvíce informací, nehledě na to jak bizardní či neužitečné se vám budou zdát, o místě, kam máte namířeno. Jedním ze způsobů, jak tohoto docílit, je zkontaktování ambasády či konzulátu v cílové destinaci. V mnoha případech tím dosáhnete skvělých výsledků a jste zaplaveni mapami, barvitou literaturou obsahující mnoho zajímavých poznatků a ovšem také mnoho chybících informací. V dalších případech není odezva až tak skvělá. Kupříkladu stále čekám na slíbené informace od jednoho okouzlujícího malajského muže z londýnského konzulátu, když jsem mířil do jeho země. Cestu jsem podnikl před 8 lety. Nicméně odpověď, kterou dostanete od ambasády nebo konzulátu, vám obecně dává určitou představu o přístupu k životu v dané zemi.
OdpovědětVymazatNa úsvitu světa, kdy ohromné sopečné útvary stále ještě pukaly a chrlily kolem sebe oheň a lávu, byl stvořen Mauricius. V sérii kataklyzmických otřesů byl ostrov vytržen z mořského dna a vyzvednut na hladinu. Žhnoucí a roztavené horniny byly formovány a obrušovány pomocí cyklónů, obřích přílivových vln, horkého větru a prudkých dešťů. Strašlivé zemské otřesy třásly a vyzvedaly povrch do neobvyklých horských hřebenů a chvěly křehkými kameny tak, jako když šéfkuchař šlehá vaječné bílky, dokud z nich nevytvoří zvláštní ztuhlé vrcholky na špičce vidličky. A tak roztodivně tvarovaná pohoří na Maurícii rostla; miniaturní hory nedosahující více než 3000 stop, ovšem tak osobité, unikátní a snové, jakoby byly pečlivě vytvořeny pro roli jevištního pozadí. Nesčetné množství korálových polypů, stejněně nesčetných jako je na nebi hvězd, poté srostlo v ochrannou bariéru a obklopilo lagunu, která poté obehnala ostrov tak, jako vodní příkop obklopuje pevnost.
Postupně, jak se formovala země, dorazila na ostrov po moři či vzduchem semínka, aby zakořenila v sopečné, nyní již kypré, výživné a mnoha řekami zavlažované půdě. Následně přiletěli ptáci a netopýři neseni proměnlivým větrem a želvy s ještěrkami připluly jako ztroskotaní námořníci na vorech z větviček a lián jiných krajů. Usadili se zde a dařilo se jim miliony let, v průběhu nichž se jejich potomci vyvíjeli vlastním unikátním způsobem.
Tak vznikl Dodo; velký, černý a nelétavý papoušek. Želvy se stávaly většími a většími, až dorostly do velikosti křesla a vážily přes dva tisíce liber a ještěři vzájemně soupeřili v tom, kdo dosáhne roztodivnějších tvarů a barev. Jelikož zde nežili žádní větší predátoři, kromě sov a malých poštolek, zvířata se vyvinula bez obrany. Z Dodo se stal nelétavý, tlustý a kolíbavý opeřenec, jenž hnízdí v bezpečí na zemi stejně jako kdysi papoušek. Nic neobtěžovalo pomalý a předpotopní život želv; pouze hbité a blištivé ještěrky se spolu se zlatookými gekony musely obávat jestřábů a sov.
A zde, na tomto zrnku vulkanické půdy uprostřed rozlehlého moře, byl pomalu a opatrně stvořen celistvý, unikátní a mírumilovný svět. Čekal stovky tisíc let na smrtící invazi nenasytných zvířat, na níž vůbec nebyl připraven. Hromadu nenasytných stvůr vedenou tím nejhorším predátorem ze všech: Homo sapiens. A s člověkem přišli i jeho blízcí známí: pes, krysa, prase, a v tomto případě i druhý nejhorší predátor hned po člověku, opice.
Jana Pešková, AJ/ČJ
Když se poprvé vydáváte do vámi dosud neprozkoumané části světa, je zcela nezbytné - zejména pokud jste sběratel zvířat - abyste dodrželi dvě věci. Prvně je třeba získat v dané lokalitě co nejvíce známostí. Druhou věcí je nashromáždit co největší množství informací o místě, kam se chystáte vycestovat, ať už se budou jevit jakkoliv absurdní a zdánlivě neužitečné. Jedním ze způsobů, jakým můžete dosáhnout svého cíle je kontaktování Ambasády v Londýně nebo konzulátu dané země. V mnoha případech tímto dosáhnete skvělých výsledků, díky kterým jste rázem zaplaveni množstvím map a pestrobarevné literatury obsahující spousty zajímavostí a tolik kýžené informace. V ostatních případech odezva není natak příznivá. Například já sám stále čekám na informace, které mi byly přislíbené jedním okouzlujícím malajským gentlemanem z londýnského konzulátu, když jsem se do oné země chystal. To bylo před osmi lety. Nicméně z odpovědi, které se od ambasády nebo konzulátu dočkáte získáte alespoň jakési povědomí a obecný přehled o životním stylu dané země.
OdpovědětVymazatNa úsvitu světa, kdy sopečné útvary stále ještě chrlily oheň a prskaly lávu, byl stvořen Mauricius. Během série kataklyzmatických otřesů se ze zvrásněného mořského dna zrodil blyštivý lávový ostrov, jehož žhnoucí kamenný povrch byl omýván tropickými cyklóny a přílivovými vlnami, které jej s horkým větrem a mohutnými dešti postupně formovaly. Ohromné zemské záchvěvy ostrovem otřásaly a vyzvedly do výše podivně ale jemně vytvarovaná horská pásma, která připomínají kuchařem vyšlehané vaječné bílky, tvořící pod vidličkou malé špičky. Tak vznikaly ty podivně tvarované hory na Muariciu. Miniaturní hory, z nichž všechny měří méně než 3,000 stop, ale jsou tak rozdílné, jedinečné a dalíovské, jako pečlivě navržené divadelní kulisy. Nesmírný počet polypů korálnatců, kterých je zde jako hvězd na obloze, utvořil střechu chránící ostrov před lagunou, která jej obtéká tak, jako vodní příkop obtéká pevnost.
Postupem času, jak se země formovala, přistála na ostrově - ať už po moři nebo vzduchem - semínka, připravená zapustit kořeny do měkké a úrodné sopečné půdy, zavlažované mnohými řekami. Potom na ostrov přiletěli ptáci a netopýři, které tam odvál nečekaný poryv větru, následováni příchodem želv a plazů, kteří jako ztroskotaní námořníci připluli na vorech z větviček a liján z jiných pevnin. Těmto prvním osadníkům se natolik dařilo, že se během milionů let jejich potomstvo postupně vyvíjelo dle vlastních linií, specifických pro tyto ostrovy.
Tak se vyvinul pták Dodo; a velký, černý, nelétavý papoušek - papoušek širokozobý. Želvy dorůstaly stále větších rozměrů, až začaly dosahovat velikosti křesla a vážily více než 2,000 liber. Ještěři mezi sebou soutěžili, kterému z nich se podaří dosáhnout podivnějšího tvaru a pestřejší barvy a vzhledem k tomu, že se na ostrově nenacházeli žádní přirození nepřátelé, vyjma sovy a poštolky, vyvinuli se místní živočichové bez obranných mechanismů. Pták dodo zapomněl jak létat, ztloustl a pohyboval se houpavou chůzí. Hnízdil v bezpečí na zemi, stejně jako papoušek a nebylo zde nic, co by narušovalo pomalý a staromódní život želvy; pouze mrštné, třpytivé ještěrky a zlatoocí gekoni se museli mít na pozoru před jestřábi a sovami.
Zde, na tomto kousku sopečné půdy, uprostřed rozlehlého oceánu dala příroda pomalu a opatrně vzniknout zcela unikátnímu mírumilovnému světu. Čekal tu stovky tisíc let na zničující invazi nenasytných zvířat, na která nebyl ani v nejmenším připraven. Armáda dravých bestií v čele s nejhorším predátorem na světě - Homo sapiens. S člověkem pak samozřejmě přišli všichni jeho společníci: pes, krysa, prase a v tomto případě i pravděpodobně jeden z nejhorších predátorů, hned vedle člověka - opice.
Natalija Radujko, AJ/VV
Když se poprvé vydáváte do nového koutu světa, je důležité, zvláště pokud jste sběratel zvířat, abyste udělal dvě věci. První je se na místě seznámit s co nejvíce možnými lidmi. Druhá je získat co nejvíce možných informací o místě, které chcete navštívit, a je úplně jedno, jak moc zvláštní či zbytečné vám přijdou. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je kontaktování příslušné ambasády nebo konzulátu dané země. Ve spoustě případů to přináší skvělé výsledky a jste na zahlcení mapami a pestrobarevnými brožurami obsahujícími spoustu zajímavých faktů a postrádajími důležité informace. V jiném případě je odezva zajímavější. Já například stále ještě čekám na všechny informace přislíbené milým malajským pánem z tamního konzulátu v Londýně, když jsem se chystal navštívit tuto zemi. Malajsii jsem navštívil před 8 lety. Přesto odpověď, kterou z ambasády či konzulátu obdržíte, vám většinou poskytne nadhled o všeobecném přístupu a pohledu na život, který ve vámi vybrané zemi převládá.
OdpovědětVymazatNa počátku zrodu světa byl Mauricius formován, ještě když vršky vulkánu stále vřely a plivaly oheň a lávu. V sérii kataklyzmatických otřesů, byl ostrov vyrván z hlubin moře a vyzvednut k nebi. Horké, rudé kameny zářící a rozpouštějící se působením cyklonů, nárazových vln, horkých větrů a mohutných smrští deště jej roztříštily a ztvárnily, pnutí země otřáslo a vyzdvihlo jeho atypické horské vrchy, rozvířili křehké kamení jako kuchař, když míchá bílky vajec, dokud nejsou pevné a tuhé, a potom zformovaly zvláštní vrcholky, jakoby vyzvednuty na špičce vidličky. A tak rostly unikátně formované hory Mauriciu. Miniaturní hory, všechny menší jak 3000 stop, ale jedinečné a odlišné a Daliesqní, jako by byly určeny sloužit jako opona. Spousty korálových polypů, početných jako samy hvězdy, poté vytvořily ochranou stříšku okolo a zahrnuly do ní lagunu, která obklopuje ostrov jako příkop obklopuje pevnost.
Postupně, jak se zem formovala, dorazila semena, buď po moři či po větru aby zapustily své kořeny do vulkanické zeminy, nyní měkké a bohaté, zalévané mnoha čirými řekami. Následovně dorazili ptáci a netopýři, neseni nespoutaným větrem, želvy a ještěři, jako ztroskotavší námořníci na vorech z větví a lián z jiných pevnin. Ti se zde usadili a prosperovali miliony let, jejich potomci se vyvinuli podle své vlastní linie, specifické pro ostrov.
A tak vznikl dodo a velký černý, neletající papoušek. Želvy rostly a rostly dokud nebyly o velikosti křesla a vážily dva tisíce liber a ještěři soupeřili o to, který z nich dokáže vyvíjet okázalejší tvary a barvy. Jelikož zde nebyl žádný větší predátor, jenom sovy a malé poštolky, tak se stalo, že se zvířata vyvinula bez obranných schopností. Dodo se stal nelétavý, tlustý a neohrabaný, hnízdící na zemi v bezpečí jako papoušek. Nic nenarušovalo pomalý, starodávný život želv. Jenom rychlé, třpytící se ještěři a zlatoocí gekoni se museli bát sokola a sovy.
Tam, na to tom kousku vulkanické půdy ve středu širého moře, se pomalu a poklidně vytvořil unikátní a poklidný svět. Čekal tisíce let na devastující invazi nenasytných zvířat, na které nebyl vůbec připraven. Legie hrabivých stvůr, vedené nejhorším predátorem na světě, homo sapiens. S člověkem také přišli i jemu podobní. Pes, krysa, prase a v tomto případě, zřejmě jeden z nejhorších predátorů spolu s člověkem, opice. Alexandr Šmat AJ/HI
Když se poprvé vydáváte do neznámých míst, je naprosto nezbytné - především pokud jste sběratel zvířat – udělat dvě věci. První, je co nejvíce se seznámit s tamními obyvateli, druhá, je nashromáždit co nejvíce informací o daném místě, nehledě na jejich nezvyklost či zjevnou zbytečnost. Jednou z možností jak toho dosáhnout, je kontaktovat Londýnskou ambasádu nebo velvyslanectví příslušného státu. V mnoha případech to přináší vynikající výsledky. Jste zahrnuti mapami a velmi detailní literaturou, která obsahuje zajímavá fakta, ale také mnoho mylných informací. V ostatních případech není odezva tak povznášející. Já, například, stále čekám na všechny informace, které mi slíbil jeden šarmantní malajský gentleman v Londýnském velvyslanectví, když jsem jel do této země. Cestu jsem podnikal před osmi lety. Nicméně, odezva, která přijde z Londýnské ambasády nebo velvyslanectví, vám zpravidla poskytne jen určité vodítko k všeobecnému postoji k životu, který převládá v příslušné zemi.
OdpovědětVymazatV úsvitu světa vznikl Mauricius – když ohromné sopečné pustuly stále praskaly a chrlily oheň a lávu. V důsledku kataklyzmatických erupcí byl ostrov vytržen ze dna moře a vyzdvihnut vzhůru k nebi. Roztavené horniny žhnuly tak, že je cyklon, přílivové vlny, teplý vítr a prudké lijáky tvarovaly a obrušovaly a ohromná zemětřesení s nimi třásla a vyzdvihla je ve zvláštní pohoří. Křehké horniny vířily, jako když kuchař šlehá bílky, dokud neztuhnou a neutvoří podivné špičky na hrotu vidličky. Tak podivně tvarované hory Mauriciu rostly, byly to miniaturní hory pod 3000 stop, ale tak osobité, jedinečné a tak daliovské, jako by byly pečlivě navrženy pro scenérii pozadí. Nespočet korálových polypů, jako je hvězd na nebi, potom vytvořilo kolem ochranný útes, obsahující lagunu, která ohraničila ostrov jako příkop obklopující pevnost.
Postupně, jak byla země tvořena, dorazila i semena, ať už po moři nebo vzduchem, aby zde zapustily kořeny do vulkanické půdy, nyní již měkké a bohaté, zavlažené mnohými průzračnými řekami. Následně přiletěli za pomoci větru ptáci a netopýři. Želvy a ještěrky, jako ztroskotaní námořníci na vorech z větví a popínavých rostlin, sem dorazily z jiných zemí. Usadili se zde, dobře se jim dařilo a postupně, po více než milionu let se jejich potomstvo samostatně vyvíjelo v druhy, jedinečné pro tento ostrov.
Tak vznikl pták Dodo a velký, černý, nelétavý papoušek. Želvy rostly závratným tempem až téměř do velikosti křesla a vážily přes dva tisíce liber, a ještěrky mezi sebou soupeřily o to, která z nich bude mít rozmanitější tvar a duhové barvy. Jelikož se na ostrově nevyskytovali žádní velcí predátoři, s výjimkou sovy a malé poštolky, zvířata byla vyvinutá bez jakékoli obrany. Dodo se stal nelétavým, omezeným, kolébavým ptákem hnízdícím v bezpečí na zemi, jako papoušek. Nebylo zde nic, co by narušilo ten pomalý předpotopní život želvy, jen ti rychlí třpytiví ještěři a gekoni se zlatýma očima se obávali jestřába a sovy.
Na tomto kousku vulkanické půdy uprostřed rozlehlého moře, byl postupně vytvořen úplný, jedinečný a mírumilovný svět. Čekal tam stovky tisíc let na drtivou invazi nenasytných zvířat, na které byl naprosto nepřipraven, skupina hladových nestvůr vedená tím nejhorším predátorem na světě, Homo sapiens. S člověkem ovšem přišli všichni jeho známí: pes, krysa, prase a v tomto případě, pravděpodobně jeden z nejhorších predátorů hned vedle člověka, opice.
Eliška Suchomelová TV/AJ
Když se poprvé odvážíte do nové oblasti světa, je nezbytné - zvlášť když jste sběratel zvířat, abyste udělali dvě věci. Za prvé spřátelit se s co možná nejvíce lidmi v daném místě, a za druhé, nashromáždit tolik informací, kolik je jen možné. Bez ohledu na to, jak se mohou na první pohled zdát neobvyklé nebo snad zbytečné. Jeden ze způsobů jak toho dosáhnout je kontaktovat ambasádu, nebo konzulát dané země v Londýně. Ve většině případů jsou získané výsledky skvělé a budete zavaleni hromadou map a literaturou, která obsahuje krásně barevné obrázky a také spoustu chybějících informací. V ostatních případech odpověď není tak povznášející. Já například stále čekám na všechny informace, které mi byly slíbené okouzlujícím malajským gentlemanem z konzulátu v Londýně. Cestu do Malajsie jsem podnikl před osmi lety. Ovšem odpověď, kterou dostanete z ambasád, nebo konzulátů vám dá v podstatě aspoň nějaké vodítko, jak se v dané zemi žije.
OdpovědětVymazatNa úsvitu světa – když sopečné krátery stále praskaly a plivaly oheň s lávou byl stvořen Mauricius. V řadě kataklyzmatických otřesů byl ostrov vyrván ze samého mořského dna vzhůru k nebesům. Stále žhavé a roztavené horniny byly formovány cyklony, přílivovými vlnami, teplými větry a mohutnými dešti. Silné záchvěvy země otřásaly ostrovem a vymodelovaly na něm podivná horská pásma a skály, které byly vytvarované tak, jako když šéfkuchař šlehá vaječné bílky, dokud nevytvoří zvláštní tuhé vrcholky na špičce vidličky. A tak podivná mauricijská pohoří vyrostla; miniaturní hůrky, které stěží dosahují 3000 stop, ale jsou tak odlišné, ojedinělé a „dalíovské“ jako kdyby byly stvořeny, na jeviště v divadle. Nespočet korálových polypů, kterých je jako hvězd na nebi, srostly v ochranou střechu a obklopily lagunu tak, jako vodní příkop obklopuje pevnost.
Jak se postupně formovala země, přiletěla či připlula na ni semínka aby mohla zapustit své kořeny v sopečné půdě, již měkké a bohaté na živiny, zásobované vodou z několika řek. Následně přiletěli ptáci a netopýři, kteří byli odneseni nezkrotnými větry, želvy a ještěři připluli jako ztroskotaní námořníci na vorech z větší a rostlin z ostatních pevnin. Všichni se zde usadili, protože se jim dařilo a v průběhu milionů let se jejich potomci vyvíjeli svou vlastní cestou až do dnešní podoby, která je typická pro tyto ostrovy.
A tak vznikl dodo; velký, černý, nelétavý papoušek. Želvy rostly a rostly až do doby, kdy měly velikost křesla a vážily přes dva tisíce liber. Ještěři mezi sebou soupeřili o to, kdo se vyvine v podivnější tvar s duhovou barvou. Protože zde nebyli žádní hlavní predátoři, kromě sovy a malé poštolky, místní tvorové se vyvinuli bez obrany. Z Doda se stal nelétavý, tlustý, kolébavý pták, který hnízdil v bezpečí na zemi jako papoušek. Nebylo tu nic, co by ohrožovalo pomalý a předpotopní život želv. Jediní kdo se měli čeho obávat byli třpytivé ještěrky a zlatoocí gekoni a to již zmiňované sovy a jestřába.
Tady, na kousku sopečné půdy, uprostřed rozlehlého oceánu se pomalu a opatrně vytvořil unikátní a mírumilovný svět. Zde čekal po stovky a tisíce let, na zničující invazi nenasytných zvířat, na které nebyl vůbec připravený a na skupiny stvůr vedených tím nejhorším predátorem na světě, homo sapiens. Samozřejmě, že s člověkem přišli všichni jeho staří známí; pes, krysa, prase a v tomto případě i pravděpodobně jeden z nejhorších predátorů hned vedle člověka, opice.
Pavel Prchal TV/AJ
Když se poprvé vydáváte do úplně nové části světa, je nezbytné- zvláště pokud jste sběratel zvířat- abyste udělali dvě věci. První je navázat co nejvíce kontaktů s místními obyvateli; druhá je pak nashromáždit co nejvíce informací, nehledě na to jak netypické nebo zdánlivě neužitečné se zdají, o místě, kam míříte. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je kontaktovat ambasádu nebo velvyslanectví příslušného státu ve vaší zemi. V mnoha případech dosáhnete skvělých výsledků a budete v mžiku zaplaveni mapami a pestrobarevnými brožurkami obsahujícími spoustu zajímavých faktů a doplňujících informací. V jiných případech však odpověď není zdaleka tak povzbudivá. Já například stále čekám na všechny ty informace, které mi byly přislíbeny sympatickým malajským mladíkem z konzulátu v Londýně, když jsem plánoval cestu do tamní země. Ta cesta proběhla před osmi lety. Avšak i přesto vám odpověď, kterou obdržíte z ambasády či konzulátu, většinou aspoň trochu přiblíží obecné informace vztahující se k životu v dané zemi.
OdpovědětVymazat....
Na počátku světa byl stvořen Mauricius- v době, kdy mohutné sopečné krátery neustále vřely a chrlily ven oheň a lávu. V řadě kataklyzmatických výbuchů byl ostrov vyrván z mořského dna a vyzdvižen vzhůru. Horké skály žhnuly a tavily se, byly tvarovány a formovány hurikány, přívalovými vlnami, horkým vzduchem a vydatnými dešti. Ohromné otřesy zem modelovali do podivných horských hřbetů, tvarující skály jako šéfkuchař šlehající vaječné bílky, dokud neztuhnou a nevytvoří prapodivné vrcholky na špičce vidličky. A tak se utvářely zvláštně tvarované hory Mauricia; miniaturní pohoří všechna pod tři tisíce stop, ale tak odlišné, unikátní a dálíovské, jako kdyby byly pečlivě a přesně navrženy do divadelních kulis. Množství korálových polypů, početných jako hvězdy na nebi, vytvořilo ochranný pás kolem ostrova a stvořilo tak lagunu, která obkroužila ostrov jako hradní příkop.
Jak se země formovala, přiletěla semena, přinesená mořem či vzduchem, aby vyklíčila a zapustila své kořeny do vulkanické zeminy, nyní jemné a výživné, zavlažované spoustou blyštivých řek. Dále přiletěli ptáci a netopýři, neseni zbloudilými větry, želvy a plazi připluli jako ztroskotaní námořníci na vorech z větví a rostlin z cizích zemí. Zde se usadili a rozrůstali a během milionů let se jejich geny vyvíjely pospolu, jako zcela specifický ekosystém jen pro tento ostrov.
Tak se zrodil Dodo a také velký, černý, nelétavý papoušek. Želvy rostly a rostly, dokud nebyly velké jako křesla a nevážily přes dva tisíce liber. Ještěrky mezi sebou během evoluce soupeřily ve zvláštních tvarech a duhových barvách. Tato stvoření se vyvinula bez pudu sebezáchovy, jelikož zde nebyl žádný větší predátor než sova či poštolka. Z Doda se stal nelétavý, tlustý a kolébavý pták, který hnízdil v bezpečí na zemi, stejně tak i papoušek. Nebylo tu nic, co by narušovalo pomalý, předpotopní život želvy. Mrštné, třpytivé ještěrky a zlatoocí gekoni je báli jen jestřábů a sov.
Na tomto kousku vulkanické půdy uprostřed rozlehlého moře byl pomalu a pečlivě stvořen komplexní, unikátní a mírumilovný svět. Čekal zde stovky tisíc let na ničivou invazi dravých zvířat, na které byl zcela nepřipraven, na zástup chamtivých monster vedených nejhorším predátorem na světě- Homo sapiens. S člověkem samozřejmě přišla i celá řada jeho společníků: pes, krysa, prase a v tomto případě pravděpodobně jeden z nejhorších predátorů mimo člověka, opice.
Michaela Nežerná ČJ/AJ
Když se poprvé odvážíte do nové krajiny světa, je nezbytné, zvláště pokud jste sběratel zvířat, aby jste udělali dvě věci. První, je snažit se získat co nejvíce známostí v dané lokalitě; druhá, je shromáždit co nejvíce možných informací, nezáleží jak nezvyklé nebo zjevně neužitečné se zdají, o místě kam směřujete. Jedna z možností jak dosáhnout posledně zmiňovaných je kontaktovat ambasádu v Londýně nebo konzulát týkající se země. V mnoha případech toto přináší excelentní výsledky a jste zaplaveni mapami a živě zabarvenou literaturou obsahující spoustu zajímavých faktů a mnoho chybějícíh informací. V ostatních případech reakce není moc povzbudivá. Já, například, stále čekám na slíbené informace pro mojí další cestu od malayského gentlemana z londýnského konzulátu. Jel jsem tam před osmi lety. Nicméně, odpověď kterou dostanete od ambasády nebo konzulátu vám zpravidla dá nějaké podvědomí o obvyklém přístupu převládajícím vůči/k životu v týkající se země.
OdpovědětVymazatNa počátku světa byl stvořen Mauritius - když velké vůlkánické krátery stále překypovaly a plivaly oheň a lávu. V sérii kataklyzmických otřesů byl ostrov vyrván od mořského dna, žhavé kameny roztávaly a obrušovaly se pomocí bouří, přílivových vln, horkých větrů a silných dešťů. Obrovské zemské otřesy zatřásly a pozvedly ostrov do podivného pohoří, jako když šéfkuchař šlehá vaječné bílky, které následně ztvrdnou a vytvoří zvláštní vrcholky. Tyto podivuhodně vyklenuté hory Mauritiusu rostly. Miniaturní hory menší než 3000 stop, ale zároveň výrazné, unikátní a Daliesqkní, jako by byly opatrně navrženy za účelem připomínat jevištní pozadí. Zástup korálových polyp, nespočetně jako hvězd, se začal formovat aby ochránil klenbu kolem ostrova, včetně laguny, která ho obklopovala jako hradní příkop obklopuje pevnost.
Postupně jak se země formovala, byly zasazeny semínka, které byly přineseny pomocí větru nebo vody, aby zapustily své kořeny do vulkanické půdy, v té době již měkké a bohaté, zavodněné mnoha řekami. Následně přilétly zbloudilý ptáci a netopýři, želvy a ještěrky jako ztroskotaní námořníci na raftech z větví a popínavých rostlin z jiných zemích. Tyto se usadily, prosperovaly a postupně se jejich potomstvo rozvíjelo miliony let podle vlastních liniích, jedinečné k ostrovům.
Takto byl stvořen velký, černý, nelétavý papoušek Dodo. Želvy se stávaly větší a větší dokuď nebyly veliké jako křeslo a nevážily víc než dva tisíce liber. Ještěrky se vzájemně předháněly v podivuhodných tvarech a duhových barvách. Jelikož na ostrově nebylo jiných predátorů než sov a malých poštolek, vyvíjela se zvířata bez obranných reflexů. Dodo se stal nelétajícím, tlustým a kolebajícím se, bezpečně hnízdícím na zemi, jako papoušek. Nic neobtěžovalo pomalý, předčasný život želvy. Pouze rychlé a třpytivé ještěrky a zlatavý gekoni se musely obávat jestřábů a sov.
Tam, na malém kousku vulkanické půdy uprostřed rozsáhlého moře, byl pomalu a opatrně stvořen unikátní a harmonický svět. Vyčkával tam statisíce let než přisla zničujíci invaze nenasytných zvířat na které nebyla zvířata Mauritiusu připravena. Skupina dravých bestií, vedená tím nejhorším predátorem na světě - Homo sapiens. Samozřejmě že s muži přišla celá jeho rodina: pes, krysa, prase a v této situaci také jeden z nejhorších predátorů, hned vedle muže, opice.
Radka Kudrnáčová ČJ/AJ
Když se vydáte do nové části světa úplně poprvé, pak je nezbytné – zejména pokud jste sběratel zvířat – abyste udělali dvě věci. Zaprvé, pokuste se navázat kontakt s místními. Zadruhé, nashromážděte co nejvíce informací, ať jsou nezvyklé či zbytečné, o místě, kam se chystáte. Jedna z cest, jak toho dosáhnout, je kontaktovat ambasádu v Londýně nebo zastupitelstvo dané země. V mnoha případech to přináší výborné výsledky a budete zaplaveni mapami a obrazovými publikacemi, které obsahují mnoho zajímavých faktů a tolik chybějící informace. V jiných případech ale odpověď nemusí být tak příjemná. Já kupříkladu stále čekám na informace, které mi byly přislíbeny okouzlujícím gentlemanem ze zastupitelstva, když jsem do té země měl odjet. Můj výlet se konal před osmi lety. Nicméně, odpověď, kterou dostanete z ambasády nebo zastupitelstva vám dá alespoň určitou představu o životě, který vás v dané zemi čeká.
OdpovědětVymazat__
N úsvitu světa byl stvořen Mauricius – ještě když vřídla velkého vulkánu chrlila oheň a lávu. V sérii katastrofických událostí vyvřel z mořského dna ostrov směrem k nebi, horké kameny se leskly a tavily, aby je bouře a přílivové vlny, horké větry a velké deště zformovali a otesali. Aby z něj zemětřesení vytáhlo podivně tvarovaná pohoří a stloukalo kameny jako šéfkuchař šlehá bílky, dokud z nich není sníh, který tvoří různorodé tvary na hrotech vidličky. Podobně vypadají hory Mauriciu; hory veliké 3 000 stop, ale tak zvláštní, jedinečné a jakoby malované v Daliesqueho stylu posazené do pozadí. Velké množství korálů a hvězdic zformovalo ochrannou střechu kolem laguny, která obklíčila ostrov jako vodní příkop kolem pevnosti.
Postupně jak se země utvářely, semínka přišla, ať už z moře nebo ze vzduchu, aby zakořenila ve vulkanické půdě, teď jemné a bohaté, zavlažované mnoha čistými řekami. Poté ptáci a netopýři přiletěli, želvy a ještěři jako ztroskotaná námořní pěchota se připlavili na vorech z větví a hmyz se vynořil ze země. Usadili se a rostly postupně, přes miliony let, jejich potomci se dále vyvíjeli. Stali se jedinečností ostrova.
Tak se zrodil Dodo, velký černý nelétavý papoušek. Želvy rostly a rostly, dokud nebyly stejně velké jako křeslo a nevážily přes dva tisíce liber. Ještěři se vyvinuly do mnoha tvarů a barev duhy. Nebylo zde žádných větších predátorů kromě sov a malých poštolek, proto zvířata neměla potřebu vyvinout jakoukoli obranu. Dodo se stali nelétavými, tlustí a kolébající se hnízdili na zemi bez obav, stejně jako papoušci. Nebylo zde nic, co by ohrozilo tento pomalý předpotopní život plazů, možná kromě mrštných ještěrů a gekonů se zlatými očima, kteří se museli mít na pozoru před jestřábi a sovami.
Tady, na tom kousku sopečné půdy uprostřed rozlehlého moře se pomalu a opatrně utvořil jedinečný a mírumilovný svět. Čekal zde po sta tisíce let na drtivou invazi dychtivých zvířat, na kterou nebyl připraven. Na skupinu nejhorších dravců na světě, Homo sapiens. S člověkem samozřejmě přišli další: psi, krysy, prasata a v této situaci i druhý nejhorší dravec vedle člověka, opice.
Michaela Vlčková AJ/HI
Keď sa prvýkrát vydávate do novej oblasti sveta, je nevyhnutné – obzvlášť ak ste zberateľom zvierat- aby ste urobili dve veci. Jednou je, aby ste získali čo najviac kontaktov s ľuďmi priamo na mieste; druhou je nahromadiť čo najviac možných informácií o mieste kam idete, bez ohľadu na to ako neobvyklé alebo zbytočné sa môžu zdať. Jednou z možností ako to dosiahnuť je kontaktovať Londýnsku ambasádu alebo Vysokú komisiu príslušnej krajiny. V mnohých prípadoch to prináša vynikajúce výsledky a vy ste zaplavení mapami a živo zafarbenou literatúrou, obsahujúcou veľa zaujímavých faktov a množstvo chýbajúcich informácii. V ostatných prípadoch, odpoveď nie je taká povznášajúca. Ja napríklad stále čakám na všetky informácie, ktoré mi prisľúbil okúzľujúci malajzský gentleman z Londýnskej vysokej komisie, keď som išiel do tejto krajiny. Môj výlet bol pred ôsmymi rokmi. Avšak odpoveď ktorú dostanete z ambasády alebo Vysokej komisie vám všeobecne dá akúsi nápoveď k základnému postoju k životu v krajine, ktorej sa to týka.
OdpovědětVymazatPri vzniku sveta bol vytvorený Mauricius – keď obrovské vulkanické vredy stále praskali a vytekali z nich oheň a láva. V sérii kataklizmatických otrasov bol ostrov vytrhnutý z morského dna a pozdvihnutý k nebu. Horúce kamene žiarili a roztápali sa aby ich cyklóny, nárazové vlny, horúci vietor a mohutné dažde mohli tvarovať a prehlbovať. Obrovské zemské otrasy ich triasli a vydvihli do nezvyčajných pohorí a vmiešali jemné kamene ako keď kuchár šľahá vaječné bielka až kým sú tuhé a tvoria zvláštne špice, keď sa zdvihnú na hrote vidličky. A tak rástli nezvyčajne tvarované pohoria Maurícia – drobné pohoria všetky nižšie ako 3000 stôp, avšak tak osobité, unikátne a Dalíovské, ako keby boli opatrne vytvorené pre pozadie divadla. Množstvo koralových polypov, tak početných ako hviezd, potom vytvorili ochraňujúci strop a ten obsahoval lagúnu, ktorá obklopila ostrov ako priekopa obkolesuje pevnosť.
Postupne ako sa formoval svet sa objavili semienka, z mora alebo zo vzduchu, aby vytvorili svoje korene vo vulkanickej pôde, ktorá je teraz mäkká a úrodná, zvlhčená mnohými priezračnými riekami. Následne blúdiace vetry priniesli vtáky a netopiere. Korytnačky a jašterice prišli ako stroskotaní námorníci na pltiach z konárov a popínavých rastlín z iných zemí. Usadili sa a postupne prosperovali počas miliónov rokov, ich potomstvo vyvinulo ich vlastné línie, unikátne pre tieto ostrovy.
A tak vznikol Dodo; veľký, čierny, nelietavý papagáj. Korytnačky sa zväčšovali a zväčšovali až boli také veľké ako kreslá a vážili cez dvetisíc libier. Jašterice navzájom súťažili vo vývoji zvláštnejších tvarov a dúhovejších farieb. Neboli tu väčší dravci, až na sovu a malého sokola, živočíchy sa vyvíjali bez obrany. Dodo sa stal nelietavým, tučným a tackavým, hniezdil na zemi v bezpečí tak ako papagáj. Nebolo tu nič čo by prenasledovalo pomalý a predpotopný život korytnačky. Len rýchle lesklé jašterice a zlatooké gekony sa museli báť jastraba a sovy.
Tu, na kúsku vulkanickej pôdy v strede rozľahlého mora, bol pomaly a dôsledne vytvorený úplný, unikátny a pokojný svet. Čakal tam stovky tisíc rokov na ničivú inváziu nenásytných zvierat, na ktorú nebol vôbec pripravený - na skupinu dravých šeliem vedených najhorším predátorom na svete, Homo sapiens. S človekom, samozrejme, prišli všetci jeho príbuzní: pes, potkan, prasa, a v tomto prípade, pravdepodobne jeden z najhorších predátorov hneď po človeku, opica.
Patrícia Partlová
Pred tým ako sa odvážite vstúpiť do neznámej oblasti sveta prvýkrát, - špeciálne v prípade ak ste zberateľ zvierat - je nutné urobiť dve veci. Prvá vec je získať čo najviac osobných kontaktov s miestnymi ľuďmi. Druhá vec je nazhromaždiť čo najväčšie možné množstvo informácií o mieste kam sa chystáte, bez ohľadu na to ako tajomné alebo zdanlivo neužitočné sa tie informácie môžu zdať. Jedna z možností ako úspešne dokončiť tento list, je kontaktovať ambasádu v Londýne alebo konzulát krajiny, ktorej sa to týka. Častokrát, to prinesie excelentné výsledky a vy ste zaplavený mapami a pestro farebnou literatúrou obsahujúcou veľmi zaujímavé fakty a nič nehovoriace informácie. A v niektorých prípadoch odpoveď nie je úplne prívetivá. Ja, napríklad, ešte stále čakám na sľúbené informácie od pána Malaya z konzulátu v Londýne, keď som bol navštíviť túto krajinu. Tento výlet som podnikol pred 8 rokmi. Avšak, odpoveď, ktorú som dostal z ambasády alebo konzulátu mi dal nejaký taký matný prehľad, prevažne všeobecného charakteru z hľadiska života krajiny, ktorej sa to týka.
OdpovědětVymazat---
Na počiatku sveta bol Mauritius - vtedy keď veľké sopkovité pľuzgiere praskali a vylievali oheň a lávu. V rade kataklimatických záchvevov bol ostrov vytrhnutý z dna mora a vyzdvihnutý do výšky, horúce kamene tleli a roztápali sa tak že, cyklóna a prílivové vlny, horúci dášť a mohutné dažde, rozožierali a a všetko to formovali, a majestátné zemské chvenie nimi zatriaslo, zdvihlo premeniac ich v divný horský hrebeň, ako keď šéf kuchár vyšľahá vajíčka do tuha, a potom vytvorí zvláštne vrcholce na končekoch vidličky. Takže divnotvaré vrcholce hôr sa rástli. Miniatúry hôr, všetky vysoké do 3000 krokov, ale tak odlišné, unikátne a daliesque, ako keby boli dôkladne navrhované pre divadelné kulisy. Obrovské množstvo koralových polypov, tak nespočetné ako hviezd na nebi, potom formovali ochranu obsahujúcu lagúnu, ktorá obklopovala ostrov ako hradby obklopujú pevnosť.
Postupne, ako bola formovaná zem, prišli aj semienka, buď z mora alebo nesené vetrom, aby zasadili svoje korene to vulkanickej zeminy, teraz už mäkkej a úrodnej, zavlažovanej množstvom čerstvých riek. Potom nasledovali vtáky a netopiere vedené bludiacim vetrom, potom korytnačky a jašterice ako stroskotaní námorníci na pĺti konárov a rastlinách z iných ostrovov. Títo sa usadili a prosperovali, a postupne, počas miliónov rokov, si ich potomstvo vyvinulo svoje vlastné druhy, unikátne pre dané ostrovy.
A Dodo sa stal bytosťou spolu s veľkým, čiernym nelietavím papagájom. Korytnačky sa zväčšovali a zväčšovali, až kým neboli veľké ako kreslo a nevážili cez 2000 libier, a jašterice zápasili jedna s druhou, ktorá z nich bude mať najzvláštnejší tvar a farby dúhy. Neexistovali žiadny veľký predátory okrem sovy a malej pustovky, a preto sa tvorstvo vyvíjalo bez obranných mechanizmov. Dodo sa stal nelietavým vtákom, tučným a tackajúcim sa, hniezdacim na bezpečnej zemi, rovnako ako aj papagáj. Neexistovalo nič čo by prenasledovalo pomalý, predpotopný život korytnačiek; no rýchle, lesklé jaštery a zlatookí gekóni sa museli báť jastrabov a sov.
Tam, na zvyšku vulkanickej zeminy uprostred širokého mora, sa pomaly ale isto vykresával unikátny svet plný mieru a pokoja. Čakal stovky tisíc rokov na inváziu pažravých zvierat, pre ktoré nebol absolútne pripravený. Invázia zástupu nenásytných príšer na čele s najhorším predátorom, Homo sapiens. Spolu s človekom, samozrejme, prišlo celé osadenstvo: pes, potkan, prasa a v tomto prípade, veľmi pravdepodobne aj jeden z najhorších predátorov, hneď vedľa človeka, opica.
Natália Šimmer, AJ/SV
Když poprvé pronikáte do nového koutu světa, je zásadní, obzvláště pokud jste sběratel zvířat, aby jste udělal dvě věci. První je osobně se na místě seznámit s co nejvíce lidmi a druhá je nasbírat tolik informací o místě kam cestujete, kolik je jen možné. A nezáleží na tom jak podivné a zbytečné se na první pohled zdají. Jednou z cest jak toho dosáhnout, je kontaktovat příslušné ambasády nebo konzulátu dané země. Ve velkém množství případů to vede ke skvělým výsledkům a vy se ocitnete zaplaveni mapami a pestrobarevnou literaturou, která obsahuje mnoho zajímavých informací a zároveň jich mnoho postrádá. V ostatních případech není odezva tak povzbuzující. Já například stále čekám na všechny informace mě slíbené od okouzlujícího Malajského gentlemana z londýnského konzulátu. Slíbil mi je, když jsem tam jel a to bylo před osmi lety. Nicméně, z odezvy ambasády nebo konzulátu alespoň vypozorujete jaká bude obecná nálada a životní styl dané země.
OdpovědětVymazatNa úsvitu světa, byl stvořen Mauricius – když lávové pupeny stále ještě pukaly a tryskala z nich láva. V řadě kataklysmických otřesů byl ostrov vyrván mořského pelechu a vyzdvižen k obloze. Žhnoucí kameny byly kuty větrem a deštěm bouří. Ohromné zemětřasy je vyzvedly do podivných horských útvarů. Jednotlivé kameny byly čechrány jako vaječné bílky šéfkuchařem, dokud se neutvoří podivné hrudky na špičce vidličky. A tak podivně tvarované hory na Mauriciu rostly. Hory to nebyly velké, měřili do 3000 stop. Každá ale měla svůj charakter. Unikátní a Dálíovská - jako kdyby byla vytaženy z jeho obrazů. Tolik polypů jako je na nebi hvězd, pak utvořili kolem sebe ochranné přístřeší a ohraničili tak lagunu korálovými útesy tak, jako příkop ohraničuje pevnost.
Postupně jak se zem formovala, dorazila semínka. Po moři i vzduchem, aby zapustila kořínky do vulkanické půdy – teď měkké a úrodné – napájené mnoha průzračnými řekami. Další následovali ptáci a netopýři unášeni bludnými větry. Želvy a ještěři jako trosečníci na vorech z větví a houštin z jiných zemí. Těmto osadníkům se zde dařilo a postupně, s odstupem milionů let, se jejich potomstvo vyvinulo v nové linie, unikátní pro tento ostrov.
A tak se Dodo stal velkým, černým, nelétavým papouškem. Želvy rostly víc a víc, až do velikosti houpacího křesla a váhy přes dva tisíce liber. A ještěři se navzájem předháněli v tom, kdo bude barevnější. Bez přítomnosti predátorů, s výjimkou sovy a malých ptáků, rostly zvířata bez obrany. Dodo přestal lítat, ztloustl, změkl a hnízdil na zemi. V bezpečí tak jako papoušek. Nebylo zde nic, co by mohlo rušit pomalý a poklidný život želvy. Jenom hbité ještěrky a zlatoocí gekoni si museli dávat pozor na ptáky dravé ptáky a sovy.
Zde, na kousku vulkanické půdy uprostřed nekonečného moře, byl pomalu a pečlivě vytvořen jedinečný, mírumilovný a poklidný svět. Čekal zde tisíce let na ničivý zásah nenasytných zvířat, na který nebyl ale vůbec připraven. Banda dravých bestií v čele s nejstrašnějším predátorem na světě, Homo sapiens. S lidmi pochopitelně přišli i jeho druzi. Psi, krysy, prasata a vedle člověka pravděpodobně nejhorší predátor – opice.
Tom Visinger AJ/VV
Když se prvně odvažujete vstoupit do nové části světa, je nutné, obzvlášť když jste sběratel zvířat , učinit dvě věci. Jednou z nich je navázat u místních lidí tolik osobních setkání, kolik to jen jde. Druhá, nashromáždit co nejvíce informací o daném místě, kolik je jen možné, nehledě na to, jak podrobné, možná až nepotřebné se zdají být. Jedna z možností, jak toho dosáhnout, je kontaktovat londýnskou ambasádu nebo velvyslanectví. V mnoha případech to přináší výnosy excelentních výsledků a jste tedy zatopeni mapami a živě vybarvenou literaturou obsahující mnoho zajímavých faktů a dalších chybějících údajů. V jiných případech není odezva až tak příhodná. Kupříkladu já stále čekám na všechny ty slíbené informace od úchvatného malajského džentlmena z londýnského vysokého výboru, když jsem do této země přijížděl. Tato má cesta se uskutečnila už před osmi lety. Nicméně odpověď, jenž od ambasády nebo vysokého výboru obdržíte, vám obecně dává povědomí o postoji a přístupu k životu v dané zemi.
OdpovědětVymazatNa počátku světa se zformoval Mauritius, v době kdy se obrovitý kráter sopky stále rozpukával a chrlil okolo sebe lávu a oheň. V průběhu řady kataklyzmatických otřesů se ostrov vyrval ze dna moře a byl vyzdvihnut až k nebi, rozpálené kameny žhnoucí a tavící tak, že vichřice a přívalové vlny, prudký vítr a mocné deště ho formovaly a přesouvaly s otřesy do neobvyklých horských pásů, se skalami, jako když šéfkuchař našlehá vaječné bílky, až dokud neztuhnou a neutvoří tím zvláštní vrcholy jak hroty na vidličce. Takto podivně tvarované hory Mauricie rostly. Miniaturní hory, menší 3000 stop, ale jedinečné. Unikátní tak, jako by byly pečlivě navrženy pro jevištní pozadí. Dále pak kvanta korálových polypů, početných jako hvězd, jakoby vytvořily přístřeší chránící lagunu, stejně tak jako vodní příkop, obkličující ostrov jako pevnost.
Jak se zem postupně utvářela, přibyla po moři i vzduchem na ostrov semena, která zakořenila ve vulkanické, nyní měkké a bohaté půdě, svlažené vodou z mnoha ryzích řek. Dále následovali ptáci a netopýři, které sem zanesl vítr. I ještěři s želvami připluli jako námořníci, kteří ztroskotali na vorech z popínavých rostlinek a kousků větviček z jiných končin. Všichni se zde úspěšně usadili a jejich potomci se postupně více jak miliony let vyvíjeli podle svých vlastních linií, neobyčejných pro tyto ostrovy.
Tak se začal vyvíjet i Dodo – velký, černý a nelétavý papoušek. Želvy se zvětšovaly a zvětšovaly až tak, dokud nebyly velikostí coby křesla a nevážily více než dvě tisíce liber, a ještěři se mezi sebou nepřebíjeli ve zvláštnostech, tvarech a duhových barvách. Protože zde neexistují žádní podstatnější dravci, krom sovy a poštolky, všichni tvorové se vyvinuly bez obrany.
Dodo se stal nelétavým, tlustým a kolébajícím se papouškem, hnízdícím na bezpečné zemi. Nic tu neobtěžovalo vleklý a předvěký život želv- snad jen ti hbití, třpytící se ještěři a zlataví gekoni se museli obávat jestřábů nebo sov.
Zde na tomto kousíčku vulkanické půdy se uprostřed rozlehlého moře utvořil zcela nový svět. Jedinečný a klidný tu čekal stovky tisíc let na devastující invazi lačných zvířat, vedených tím nejničemnějším tvorem, a to člověkem. S ním pak přišli další podobní, pes, krysa, prase a pravděpodobně i ten po člověku nejhorší, opice.
Soňa Pluhařová AJ/ČJ
Vydáváte-li se do nějakého kouta světa poprvé, jsou klíčové - obzvlášť pokud jste sběratel zvířat - dvě věci. První je, abyste se setkali s co nejvíce tamními lidmi, druhou je sesbírat pokud možno co nejvíce informací o místě určení - bez ohledu na to, jak nesrozumitelné či zbytečné se zprvu zdají. Jedním způsobem, jak toho dosáhnout je kontaktovat ambasádu či velvyslanectví konkrétní země. V mnoha případech přináší tento postup vynikající výsledky a jste rázem zaplaveni mapami a pestrou literaturou, která obsahuje spoustu zajímavých fakt, a ještě více chybějících informací. V horším případě nebývá výsledek tak povznášející. Já například stále čekám na veškeré podklady, které mi slíbil okouzlující malajský džentlmen na jenom z konzulátů, z dob, kdy jsem se do Malajsie chystal. Byl jsem tam před osmi lety. Tak jako tak vám odezva z ambasád či konzulátů alespoň nastíní, jak přistupovat ke způsobu života v dané zemi.
OdpovědětVymazatZa úsvitu světa vznikl Mauricius – v dobách, kdy ještě vybuchovaly ohromné sopečné krátery a chrlily kolem oheň a lávu. V řadě kataklyzmatických otřesů byl ostrov vyrván od mořského dna a pozvednut k nebesům. Horké horniny rozžhavené tak, že je formovaly a obrušovaly vichřice a přívalové vlny spolu s horkým větrem a velkými dešti. Děsivá zemětřesení formovala pevninu do podivných horských hřbetů a pěnila jemné kamínky, jako když kuchař šlehá bílky, dokud neztuhnou a neulpívají na špičce vidličky. A tímto způsobem rostlo nepravidelné pohoří Mauriciu. Menší hory pod 3000 stop - výrazné, unikátní a dalíovské, jako by byly navržené pro divadelní pozadí. Korálové polypy, kterých bylo nespočet stejně jako hvězd, pak kolem hor vytvořily jakýsi ochranný štít, jímž sevřely lagunu obklopující ostrov stejně jako příkop obklopuje pevnost.
Postupně, jak se tvořila země, přibyla semena, která zdolala moře nebo byla zrozena ve vzduchu, aby zapustily své kořínky do vulkanické půdy, nyní tak měkké a bohaté, napojené mnoha jasnými řekami. Následovalo ptactvo a netopýři, které sem zanesly nevlídné větry, želvy a ještěrky jako ztroskotaní námořníci připluly na vorech z větví a popínavých rostlin z jiných zemí. Usadili se zde a prosperovali. Postupně za více než miliony let, se jejich potomci samostatně vyvinuli v endemity, jedinečné pro tyto ostrovy.
Vznikl dronte - velký černý nelétavý papoušek. Želvy rostly víc a víc, až dosahovaly velikosti křesla a vážily přes dvě stě liber. Ještěrky mezi sebou soutěžily v rozmanitosti zvláštních tvarů a duhových barev. A protože nebyli na ostrově až na sovu a malou poštolku žádní velcí predátoři, vyvíjela se stvoření bez schopnosti se chránit. Z dronta se stal nelétavý batolící tlouštík, který stejně jako papoušek hnízdil bezpečně na zemi. Nic nemohlo rušit pomalý předpotopní želví život. Jen třpytivé ještěrky a gekoni se zlatýma očima se musely obávat jestřába a sovy.
Tam, na smítku vulkanické půdy uprostřed rozlehlého moře, byl pozvolna a pečlivě utvořen jedinečný a pokojný svět. Čekal tam stovky a tisíce let na zkáznou invazi neukojených zvířat, na něž nebyl vůbec připravený. Na skupinu chtivých šelem v čele s nejhorším dravcem na světě, homo sapiens. S ním samozřejmě přišli i všichni jeho známí: pes, krysa, prase a také - v tomto případě za člověkem další nejhorší predátor - opice.
Betková Kateřina (Aj-Čj)
Omlouvám se, ale od čtvrtka mám silnou angínu a jsem na nemocenské. Na hodinu se tak s největší pravděpodobností nedostavím. Potvrzení donesu.
Když se poprvé odvážíte vycestovat do nového koutu světa, je nezbytné, zvláště pak pokud jste sběratel zvířat, udělat dvě věci. Zaprvé, vyhledejte si co nejvíce známostí s místními, kolik jen můžete a zadruhé, nashromážděte si co nejvíce informací, je jedno jak zvláštní či nepoužitelné budou, o místě, do kterého se vydáváte. Jedním ze způsobů, který můžete použít je, že se obrátíte na ambasádu nebo velvyslanectví dané země. V mnoha případech to přináší vynikající výsledky, jelikož jste zaplaveni mraky map a barevných brožurek obsahujících mnoho zajímavých a chybějících informací. V ostatních případech není odezva až tak povznášející. Já, kupříkladu, stále ještě čekám na všechny informace, slíbené okouzlujícím malajským džentlmenem z velvyslanectví, když jsem se vydával do oné země. Má cesta proběhla před osmi lety. Nicméně, odpověď, poskytnuta ambasádou či velvyslanectvím, vám dá alespoň nějaké povědomí o všeobecném postoji k životu panujícím v dotyčné zemi.
OdpovědětVymazat(…)
Mauricius byl stvořen na samém úsvitu světa – kdy velkolepé sopečné pupence stále ještě pukaly a chrlily oheň a lávu. V sérii kataklyzmatických otřesů se ostrov vymanil z mořského dna až k nebesům, kde horké skály, rozžhavené a tající, byly díky vichřici a přílivovým vlnám, horkému větru a přívalům deště, vylisovány a ořezány, a obrovské zemské otřesy jím třásly a zvedly ho do podivného pohoří, víříce jemné kamení, jako když kuchař šlehá bílky, dokud z nich nevytvoří tuhý sníh, ze kterého se dají vytvořit zvláštní vrcholky, když z něj pozvednete metličku.
Takže ty podivně-tvarované hory Mauricia rostly; miniaturní hory měřící sotva 900 m. n. m., ale i tak osobité, unikátní, a podobné dílu Salvadora Dalí, jako by byly pečlivě navržené pro jevištní pozadí. Množství korálových polypů, početných jako hvězd, pak utvořili okolo ochranou střechu včetně lagun kolem, které obepínají ostrov, jako vodní příkop obepíná pevnost.
Postupně, jak se země utvářela, dorazila semínka, ať už po moři, nebo vzduchem, aby zapustila své kořeny do sopečné půdy, teď měkké a bohaté na živiny, zavlažována pomocí spousty čirých řek. Následně tam svoji cestu našli ptáci a netopýři, unášeni bludnými větry, želvy a ještěrky, vypadající jako ztroskotalí námořníci na vorech z větví a lián z jiných zemí. Usadili se zde, prosperovali a postupně, v průběhu milionů let, si jejich potomci vyvinuli vlastní linie, zcela unikátní pro tyto ostrovy.
Takto vznikl Blboun nejapný; velký, černý, nelétavý papoušek. Želvy se stále zvětšovaly a zvětšovaly, až dosahovaly velikosti křesla a vážily přes devět set kilogramů, a ještěrky, pářící se mezi sebou, se vyvíjející do podivných tvarů a zbarvení připomínající duhu. Kvůli nepřítomnosti velkého predátora, s výjimkou sovy a malé poštolky, se tvorové vyvinuly bez obrany. Blboun nejapný se stal nelétavým, tlustým a kolébajícím se, hnízdícím na zemi v bezpečí, stejně jako papoušek. Neexistovalo zde nic, co by ohrožovalo pomalý, předpotopní život želvy; jen ty rychlé, třpytivé ještěrky a zlatooké žáby měly strach z jestřába a sovy.
Tam, na tom smítku sopečné půdy uprostřed širého moře, se pomalu a opatrně tvořil kompletní, jedinečný a poklidný svět. Čekal tam několik stovek tisíců na zničující invazi do nenasytných zvířat zvířat, na které nebyli naprosto připraveni, skupiny šelem vedené nejhorší predátor na světě: Homo Sapiens. Spolu s člověkem samozřejmě přišli i všichni jeho pomocníci: pes, krysa, prase, a v tomto případě pravděpodobně i jeden z nejhorších predátorů vyjma člověka, opici.
Kovaříková Hana ČJ/AJ
Když se poprvé chystáte vstoupit do nového kousku světa, je nezbytné - obzvláště jste-li sběratelem zvířat - abyste udělali dvě věci. Jednou z nich je seznámit se s co nejvíce místními lidmi, druhou pak nahromadit co nejvíce informací, a je jedno jak esoterických či zdánlivě nepodstatných, o místě, kam se chystáte. Jeden ze způsobů, jak to udělat, je kontaktovat londýnskou ambasádu nebo konzulát daného státu. V mnoha případech vaše snaha přinese úžasné výsledky a vy budete zaplaveni mapami a barvitou literaturou se spoustou zajímavých faktů a spoustou chybějících informací. Jindy zase odpověď nebude až tak povznášející. Já například stále čekám na slíbené informace od okouzlujícího malajského gentlemana z malajské ambasády v Londýně z dob, kdy jsem se tam chystal. Jel jsem tam před osmi lety. Nicméně odpovědi od ambasád a konzulátů vám často alespoň naznačí, jaký přístup k životu můžete od dané země očekávat.
OdpovědětVymazatMauritius byl formován už na úsvitu světa – v době, kdy velké sopečné útvary stále ještě chrlily a plivaly oheň a lávu. V sérii kataklyzmatických otřesů byl ostrov vytržen z mořského dna a vytažen vzhůru. Skály tak žhavé, že až tály, byly formovány cyklónami, přílivovými vlnami, horkými vichry a mohutnými dešti. Mohutné zemské otřesy rozmíchaly poddajné horniny do podivných pohoří stejně, jako když kuchař šlehá vaječné bílky dokud neztuhnou a nevytvoří zvláštní špičky, když je nabere na vidličku. Tak vyrostly podivně tvarované hory Mauricia; droboučké hory, dosahující sotva výšky 900 metrů, ale za to tak odlišné, jedinečné a dalíovské, jako pečlivě navržené divadelní kulisy. Obrovská spousta korálových polypů, jejichž počet odpovídal hvězdám na nebi, pak okolo vytvořila ochrannou vrstvu, do níž obsáhla i lagunu, která obíhá ostrov stejně, jako vodní příkop obíhá pevnost.
Jak se země formovala, postupně se objevovala semena, která přinesl buď vítr nebo moře, aby zakořenila ve vulkanické půdě, nyní bohaté a kypré, zavlažované mnoha třpytivými řekami. Jako další přišli ptáci a netopýři, nesení zbloudilými vzdušnými proudy, a želvy a ješterky jako ztroskotaní námořníci na vorech z větví a lián z jiných krajin.
Tak se zrodil Dodo; a velký černý nelétavý papoušek. Želvy stále rostly a rostly, dokud nebyly velké jako křeslo a nevážily přes 900 kilogramů a ještěrky spolu zase soutěžily o to, která z nich si vyvine podivnější tvary a duhovější barvy. Protože na Mauriciu nebyl žádný velký predátor, snad kromě sovy a malé poštolky, vyvinuli se živočichové bez jakýchkoliv obranných schopností. Dodo byl nelétavý, tlustý a kolébavý a hnízdil bezpečně na zemi, stejně jako zmíněný papoušek. Nic nemohlo ohrozit pomalý, předpotopní život želv; jen rychlé a blyštivé ještěrky a zlatoocí gekoni se museli mít na pozoru před sovami a jestřáby.
Tady, na kousku sopečné půdy uprostřed širého moře, byl pomalu a opatrně stvořen ucelený, jedinečný a klidný svět. Čekal zde stovky tisíc let na ničivou invazi nenasytných zvířat, na které nebyl ani zdaleka připravený – hromada žravých oblud v čele s nejhorším predátorem světa, Homo sapiens. S člověkem přišli samozřejmě i všichni jeho dobří známí – psi, krysy, prasata a také v tuto chvíli další z hrozivých predátorů – opice.
Pokorná Zuzana AJ/ČJ
Ještě jednou se omlouvám za pozdní dodání.
Když se poprvé odvážíte do nového koutu světa, je nezbytné, zvláště pokud jste sběratelem zvířat, udělat dvě věci. První, je snažit se získat co nejvíce známostí v dané lokalitě; druhá, je shromáždit co nejvíce možných informací o místě kam směřujete. Nezáleží na tom jak nezvyklé nebo zdánlivě neužitečné se zdají. Jedna z možností jak toho dosáhnout je kontaktovat ambasádu v Londýně nebo konzulát dané země. V mnoha případech toto přináší excelentní výsledky a jste zaplaveni mapami a pestrobarevnou literaturou obsahující spoustu zajímavých faktů a mnoho chybějícíh informací. V jiných případech reakce není moc povzbudivá. Já například stále čekám na informace od malayského gentlemana z londýnského konzulátu, které mi byly přislíbeny, když jsem se vydával do tamní země. Jel jsem tam před osmi lety. Nicméně, odpověď kterou dostanete od ambasády nebo konzulátu vám zpravidla dá nějaké podvědomí o obvyklém životním stylu v týkající se zemi.
OdpovědětVymazatNa počátku světa byl stvořen Mauritius - když velké vulkánické krátery překypovaly a plivaly oheň a lávu. V sérii kataklyzmických otřesů byl ostrov vyrván z mořského dna, žhavé kameny žhnuly a obrušovaly se za pomoci bouře, přílivových vln, horkých větrů a silných dešťů. Obrovské zemské otřesy zatřásly a pozvedly ostrov do podivného pohoří, jako když šéfkuchař šlehá vaječné bílky, které následně ztvrdnou a vytvoří zvláštní vrcholky. Tyto podivuhodně vyklenuté hory Mauriciu rostly. Miniaturní hory menší než 3000 stop, ale zároveň výrazné, unikátní a dáliovské, jako pečlivě navržené jevištní pozadí. Zástup korálových polyp nespočetně jako hvězd, se začal formovat aby ochránil klenbu kolem ostrova, včetně laguny, která ho obklopovala jako hradní příkop obklopuje pevnost.
Postupem času při formaci země, přistála na ostrově semínka, která byla přinesena pomocí větru nebo vody, aby zapustila své kořeny do vulkanické půdy, v té době již změkklé a bohaté, zavodněné mnoha řekami. Následně přilétli ptáci a netopýři, želvy a ještěrky jako ztroskotaní námořníci na lodičkách z větví a popínavých rostlin z jiných zemích. Usadily se, prosperovaly a postupně se jejich potomstvo rozvíjelo miliony let podle vlastních liniích, jedinečné k těmto ostrovům.
Takto byl stvořen velký, černý, nelétavý papoušek Dodo. Želvy se stávaly většími a většími až byly veliké jako křeslo a vážily víc než dva tisíce liber. Ještěrky se vzájemně předháněly v podivuhodných tvarech a duhových barvách. Jelikož na ostrově nebylo jiných predátorů než sov a malých poštolek, vyvíjela se zvířata bez obranných reflexů. Dodo přestal létat a stal se z něj tlustý a kolebající se, bezpečně hnízdící na zemi, papoušek. Nic neobtěžovalo pomalý, předpotopní život želv. Pouze rychlé a třpytivé ještěrky a zlatoocí gekoni se museli bát jestřábů a sov.
Tam, na malém kousku vulkanické půdy uprostřed rozsáhlého moře, se pomalu a opatrně vytvořil unikátní a harmonický svět. Vyčkával tam statisíce let nepřipraven na zničujíci invazi nenasytných zvířat. Skupina dravých bestií, vedená tím nejhorším predátorem na světě - Homo sapiens. Samozřejmě že s člověkem přišla celá jeho parta: pes, krysa, prase a v této situaci také jeden z nejhorších predátorů, hned vedle člověka, opice.
OPRAVA
Radka Kudrnáčová AJ/ČJ
Když se vydáte do nové části světa úplně poprvé, pak je nezbytné – zejména pokud jste sběratel zvířat – abyste udělali dvě věci. Zaprvé, pokuste se navázat kontakt a získat informace od místních. Zadruhé, nashromážděte co nejvíce informací, ať jsou nezvyklé či zbytečné, o místě, kam se chystáte. Jednou z cest, jak toho dosáhnout, je kontaktovat ambasádu v Londýně nebo zastupitelstvo dané země. V mnoha případech to přináší výborné výsledky a budete zaplaveni mapami a obrazovými publikacemi, které obsahují mnoho zajímavých faktů a chybějící informace. V jiných případech ale odpověď nemusí být tak povznášející. Já kupříkladu stále čekám na informace, které mi byly přislíbeny okouzlujícím malajským gentlemanem ze zastupitelstva, když jsem do té země měl odjet. Můj výlet se konal před osmi lety. Nicméně, odpověď, kterou dostanete z ambasády nebo zastupitelstva vám dá alespoň určitou představu o životě, který vás v dané zemi čeká.
OdpovědětVymazat__
Na úsvitu světa, kdy vřídla velkého vulkánu chrlila oheň a lávu byl stvořen Mauricius. V sérii katastrofických událostí vyvřel z mořského dna ostrov nad hladinu. Horké kameny se leskly a tavily, aby je bouře a přílivové vlny, horké větry a velké deště zformovali a obrousili. Aby z něj zemětřesení vytáhlo podivně tvarovaná pohoří a stloukalo kameny jako šéfkuchař šlehá bílky, dokud z nich není sníh, který tvoří různorodé tvary na hrotech vidličky. Podobně vypadají hory Mauriciu; hory veliké tři tisíce stop, ale tak zvláštní, jedinečné a snové, jakoby namalované do pozadí divadelní scény. Velké množství korálů a hvězdic zformovalo ochrannou hradbu kolem laguny, která obehnala ostrov stejně jako vodní příkop obklopuje pevnost.
Postupně, jak se země utvářela, dorazila na ostrov semínka ať už z moře nebo ze vzduchu, aby zakořenila ve vulkanické půdě, teď jemné a bohaté, zavlažované mnoha čistými řekami. Poté přiletěli ptáci a netopýři, želvy a ještěři připluli jako ztroskotaní námořníci na vorech z větví a lián z jiných krajů. Usadili se a žili zde přes miliony let, v jejichž průběhu se jejich potomci dále vyvíjeli svým jedinečným způsobem.
Tak se zrodil pták dodo a velký černý nelétavý papoušek. Želvy rostly a rostly, dokud nebyly velké jako křeslo a nevážily přes dva tisíce liber. Ještěři soupeřili o to, kdo dosáhne roztodivnějších tvarů a barev. Nebylo zde žádných větších predátorů kromě sov a malých poštolek, proto zvířata neměla potřebu vyvinout jakoukoli obranu. Ptáci dodo se stali nelétavými, ztloustli a pohybovali se houpavou chůzí. Hnízdili na zemi bez obav, stejně jako papoušci. Nebylo zde nic, co by ohrozilo tento pomalý předpotopní život plazů, možná kromě mrštných ještěrů a gekonů se zlatými očima, kteří se museli mít na pozoru před sokoli a sovami.
Tady, na tom kousku sopečné půdy, uprostřed rozlehlého moře, se pomalu a opatrně utvořil jedinečný a mírumilovný svět. Čekal zde po sta tisíce let na drtivou invazi dychtivých zvířat, na kterou nebyl připraven. Na skupinu nejhorších dravců na světě, Homo sapiens. S člověkem samozřejmě přišli další: psi, krysy, prasata a v této situaci i druhý nejhorší dravec vedle člověka, opice.
OPRAVA
Michaela Vlčková AJ/HI
Když se prvně odvažujete vstoupit do nové části světa, je nutné, obzvlášť když jste sběratel zvířat , učinit dvě věci. Jednou z nich je navázat u místních co nejvíce osobních setkání, kolik to jen jde. A druhá, nashromáždit co nejvíce informací o daném místě, nehledě na to, jak podrobné nebo nepotřebné se zdají být. Jedna z možností, jak toho dosáhnout, je kontaktovat londýnskou ambasádu anebo velvyslanectví. V mnoha případech to přináší excelentní výsledky a jste tedy zahlceni mapami a živě vybarvenou literaturou obsahující mnoho zajímavých faktů a dalších chybějících údajů. V jiných případech není odezva až tak příhodná. Kupříkladu já stále čekám na všechny ty slíbené informace od úchvatného malajského džentlmena z londýnského vysokého výboru, když jsem do této země přijížděl. Má cesta se uskutečnila už před osmi lety. Nicméně odpověď, jenž od ambasády nebo vysokého výboru obdržíte, vám obecně dává povědomí o postoji a přístupu k životu v dané zemi.
OdpovědětVymazatNa počátku světa se zformoval Mauritius, v době kdy se obrovitý kráter sopky stále rozpukával a chrlil okolo sebe lávu a oheň. V průběhu řady kataklyzmatických otřesů se ostrov vyrval ze dna moře a byl vyzdvihnut až k nebi, rozpálené kameny žhnoucí a horoucí tak, že vichřice a přívalové vlny, prudký vítr a mocné deště ho formovaly a přesouvaly se zemětřeseními do neobvyklých horských pásů, se skalami, jako když šéfkuchař našlehá vaječné bílky, až dokud neztuhnou a neutvoří tím zvláštní vrcholy jak hroty na vidličce. Takto podivně tvarované hory Mauricie rostly. Miniaturní hory, menší 3000 stop, ale jedinečné. Unikátní tak, jako by byly pečlivě navrženy pro jevištní pozadí. Dále pak množství korálových polypů, početných jako hvězd, co vytvořily přístřeší chránící lagunu tak, jako vodní příkop, obkličující ostrov jako pevnost.
Jak se zem postupně utvářela, přibyla po moři i vzduchem na ostrov semena, která zakořenila ve vulkanické, nyní měkké a bohaté půdě, svlažené vodou z mnoha ryzích řek. Dále následovali ptáci a netopýři, které sem zanesl vítr. I ještěři s želvami připluli jako námořníci, kteří ztroskotali se svými vory z popínavých rostlinek a kousků větviček z jiných končin. Všichni se zde úspěšně usadili a jejich potomci se déle jak miliony let vyvíjeli podle své vlastní linie, neobyčejné pro tyto ostrovy.
Tak se začal vyvíjet i Dodo – velký, černý a nelétavý papoušek. Želvy se zvětšovaly a zvětšovaly, dokud nedosáhly velikosti křesla a nevážily více než dva tisíce liber, a ještěři se mezi sebou nepřebíjeli ve zvláštnostech, tvarech a duhových barvách. Protože zde neexistují žádní podstatnější dravci, krom sovy a poštolky, všichni tvorové se vyvinuli bez obrany.
Dodo se stal nelétavým, tlustým, kolébajícím, a stejně jako papoušci, hnízdil na bezpečné zemi. Nic tu nemohlo obtěžovat vleklý život želv- snad jen ti hbití, třpytící se ještěři a zlataví gekoni se museli obávat jestřábů nebo sov.
Zde na tomto kousíčku vulkanické půdy se uprostřed rozlehlého moře utvořil zcela nový svět. Jedinečný a klidný tu čekal stovky tisíc let na devastující invazi lačných zvířat, vedených tím nejničemnějším tvorem, a to člověkem. S ním pak přišli další jeho blízcí, pes, krysa, prase a pravděpodobně i ten po člověku nejhorší PREDÁTOR, opice.
OPRAVA
Soňa Pluhařová AJ/ČJ
Když se vydáváte poprvé do nového koutu světa, je nezbytné – zvláště, jste-li sběratelem zvířectva – abyste udělali dvě věci. Jednak byste se měli spřátelit s co nejvíce místními lidmi; a jednak byste si měli o místě, na které jedete, nashromáždit dostatek informací, nehledě na to, jak tajemnými a na první pohled zbytečnými se mohou zdát. Jedním ze způsobů, jak toho můžete dosáhnout, je spojení s ambasádou či velvyslanectvím daného státu v Londýně. To v mnoha případech přináší vynikající výsledky, díky čemu jste zavaleni hromadami map a pestrobarevnou literaturou, obsahující mnoho zajímavých faktů a mnoho chybějících informací. V některých případech není odezva tak pozitivní. Já kupříkladu stále čekám na informace, které mi byly přislíbeny jedním džentlmenem z malajského velvyslanectví v Londýně, které jsem navštívil před odjezdem. To bylo před osmi lety. Odpověď, již dostanete z ambasády nebo konzulátu vám povětšinou dá jakousi představu o tom, jak lidé v dané zemi žijí.
OdpovědětVymazatNa úvistu věků byl stvořen Mauricius – když vulkanické vředy ještě praskaly a plivaly oheň s lávou. V řadě kataklyzmatických otřesů byl vyrván ze dna oceánu ostrov ze žhnoucí lávy, jehož povrch byl tvarován a formován cyklony a přílivovými vlnami, teplými větry a mohutnými dešti. Neustávající záchvěvy země ostrovem otřásaly a vymodelovaly na něm horská pásma, víříce nezbroušenými pohořími, jako šéfkuchař šlehá vaječné bílky, dokud neztvrdnou a nevytvoří na hrotu vidličky nezvyklé pahorky. A tak byly stvořeny ty divně vypadající hory na Mauriciu; miniaturní pahorky, které stěží dosahují tří tisíc stop, ale jsou tak odlišné, jedinečné a dalíovské, jako by byly předurčeny, aby se staly kulisami v divadle. Nespočet polypů korálnatců, kterých je jako na nebi hvězd, poté okolo srostly v ochrannou bariéru a obklopily lagunu, která obehnala ostrov, stejně jako jsou pevnosti obehnány hradbami.
Když se formovala pevnina, připlula a přiletěla semena, aby zaklíčila ve vulkanické půdě, která se mezitím stala kyprou a živnou, zavlažovanou řadou průzračných řek. Potom přiletěli ptáci a netopýři hnaní nezkrotnými větry, želvy a plazi připluli jako ztroskotaní námořníci na vorech z větví a popínavých rostlin. A protože se jim dařilo, všichni se zde usadili, během milionů let se postupně jejich potomstvo vyvíjelo svým specifickým způsobem až do dnešní podoby, která je pro tento ostrov unikátní.
A tak se vyvinul dodo; a i velký, černý, nelétavý papoušek. Želvy rostly a rostly, až dorostly do velikosti houpacích křesel a vážily přes dva tisíce liber. Plazi mezi sebou zápasili v tom, komu se podaří vyvinout divnější tvar a duhovější barvu. Jelikož tu nežili žádní větší predátoři (vyjma sovy a poštolky), tak se všichni živočichové vyvinuli bez obranných mechanismů. Z doda se stal nelétavý, tlustý a ťapkavý tvor, který hnízdí na zemi, stejně jako papoušek. Nebylo tu ani nic, co by omezovalo pomalý a staromódní život želvy; jen mrštní, lesklí plazi a zlatoocí gekoni se museli bát jestřába a sovy.
A na tomto ždibečku vulkanické půdy uprostřed rozlehlého moře byl pomalu a opatrně stvořen celistvý, unikátní a mírumilovný svět, který čekal stovky tisíc let na smrtící invazi nenasytných zvířat, na nějž vůbec nebyl připraven. Armáda dravých stvůr vedená nejhorším predátorem ze všech: homo sapiens. A s člověkem přišli i jeho blízcí: pes, krysa, prase, a v tomto případě i druhý nejhorší predátor po člověku: opice.
OPRAVA
Marek Lukinič, ČJ/AJ
Když se poprvé vydáváte do nového koutu světa, je důležité, zvláště pokud jste sběratel zvířat, abyste udělal dvě věci. První je se na místě seznámit, s co nejvíce možnými lidmi. Druhá je získat, co nejvíce možných informací o místě, které chcete navštívit, a je úplně jedno, jak zvláštní či zbytečné vám přijdou. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je kontaktovat příslušnou ambasádu nebo konzulát dané země. V mnoha případech to přináší skvělé výsledky a jste zahlcení mapami a pestrobarevnými brožurami obsahujícími spoustu zajímavých faktů a postrádající důležité informace. V jiném případě je odezva méně uspokojivá. Já například stále ještě čekám na všechny informace přislíbené milým malajským pánem z tamního konzulátu v Londýně, když jsem se chystal navštívit tuto zemi. Má návštěva Malajsie proběhla před 8 lety. Přesto odpověď, kterou z ambasády či konzulátu obdržíte, vám většinou poskytne náhled a obecný přehled o životním stylu, který ve vámi vybrané zemi převládá.
OdpovědětVymazatNa počátku zrodu světa byl Mauricius formován, ještě když vrcholy vulkánu stále vřely a chrlily oheň a lávu. V sérii kataklyzmatických otřesů byl ostrov vyrván z hlubin moře a vyzvednut k nebi. Horké, rudé, zářící kameny se působením cyklonů, nárazových vln, horkých větrů a mohutných smrští deště jej vyrvaly z mořského lůna a zformovaly, rozpínání země otřáslo a vyzdvihlo jeho atypické horské vrchy, rozvířily křehké kamení jako kuchař, když míchá bílky vajec, dokud nejsou pevné a tuhé, a potom zformovaly zvláštní vrcholky, jakoby vyzvednuty na špičce vidličky. A tak rostly unikátně formované hory Mauriciu. Miniaturní hory, všechny menší než 3000 stop, ale jedinečné a odlišné a dalíovské, jako by byly určeny sloužit jako divadelní rekvizity. Spousty korálových polypů, početných jako samy hvězdy, poté vytvořily ochranný val okolo a zahrnul do ní lagunu, která obklopuje ostrov, jako příkop obklopuje pevnost.
Postupně, jak se zem formovala, dorazila semena, buď po moři či po větru aby zapustila své kořeny do vulkanické zeminy, nyní měkké a bohaté, zalévané mnoha průzračnými řekami. Následovně dorazili ptáci a netopýři, neseni nespoutaným větrem, želvy a ještěři jako ztroskotavší námořníci na vorech z větví a lián z jiných pevnin. Ti se zde usadili a prosperovali miliony let, jejich potomci se vyvinuli podél své vlastní evoluční linie, specifické pro ostrov.
A tak vznikl dodo a velký černý, nelétavý papoušek. Želvy rostly a rostly, dokud nebyly veliké jako houpací křeslo a vážily dva tisíce liber a ještěři soupeřili o to, který z nich dokáže vyvíjet okázalejší tvary a barvy. Jelikož zde nebyl žádný větší predátor, jenom sovy a malé poštolky, tak se stalo, že se zvířata vyvinula bez obranných schopností. Dodo se stal nelétavým, tlustým a neohrabaným, na zemi hnízdícím v bezpečí jako papoušek. Nic nenarušovalo pomalý, staromódní život želv. Jenom rychlí, třpytící se ještěři a zlatoocí gekoni se museli bát poštolky a sovy.
Tam, na to tom kousku vulkanické půdy uprostřed širého moře, se pomalu a poklidně vytvořil unikátní a pokojný svět. Čekal tisíce let na devastující invazi nenasytných stvůr, na kterou nebyl vůbec připraven. Legie hrabivých stvůr, vedeny nejhorším predátorem na světě, homo sapiens. S člověkem také přišli i jeho blízcí: pes, krysa, prase a v tomto případě, zřejmě jeden z nejhorších predátorů spolu s člověkem, opice. Oprava Alexandr Šmat AJ/HI