Jsme dva má
lásko
a milování
směje se a zpívá
ale když den
odeznívá
v kanafasu
utrpení
je člověk
zase sám.
Je nás
deset, abychom bránili
živé před
mrtvými
ale když
člověka svým popelem přibili
ke kůlu
výčitek
člověk je
zase sám.
Je nás sto
kteří tančíme
na plese
dobrých kamarádů
ale při
posledním lampiónu
při prvním
smutku
je člověk
zase sám.
Je nás tisíc
proti tisíci
a věříme že
jsme z těch silnějších
ale za pár
hloupých hodin
kdy je z nás
dva tisíce zabitých
je člověk
zase sám.
Je nás sto
tisíc a smějeme se sto tisícům
který nám
stojí tváří v tvář
ale ani dva
miliony smíchů
nezabrání
aby v zrcadle a tichu
nebyl člověk
zase sám.
Je nás tisíc
a sedáme si
na samý
vrchol štěstěny
ale když
odvaha nás opouští
a za luny se
všechno rozpouští
člověk je
zase sám.
Je nás sto
které sláva pozvala
aniž měla
důvody
ale když
umírají náhody
když píseň
končí
je člověk
zase sám.
Je nás deset
a chceme
v posteli
moci spát
ale když
vidí její vojska
sama sebe v
tichu pohřbívat
je člověk
zase sám.
Jsme dva
abychom zestárli
v boji s
časem hlava nehlava
ale tváří v
tvář když přichází
a směje se
ta smrtka bělavá
je každý
zase sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat