30. září 2009

Harry Potter. Harry Potter!!!



Potterománie je fenomén v podstatě celosvětový. Aby se původní text dostal ke čtenářům v tolika zemích, je zajisté třeba pořizovat jeho překlady, a to v takové podobě, která co nejvíce zachová kouzlo originálu, včetně tajupných zaříkadel, kuzelnichých formulí a pitoreskních jmen.

Pokuste se přeložit tento úryvek - jedná se o první odstavce posledního dílu potterovské série.
Na jaké obtíže přitom překladatel naráží? Označte ve svém textu větu, kterou považujete za nejobtížnější.
Nezapomeňte si text napřed pečlivě přečíst.

Tip na internetové slovníky:
http://slovnik.cz/
http://www.merriam-webster.com/


The Dark Lord Ascending
The two men appeared out of nowhere, a few yards apart in the narrow, moonlit lane. For a second they stood quite still, wands directed at each other’s chests; then, recognizing each other , they stowed their wands beneath their cloaks and started walking briskly in the
same direction.
“News?” asked the taller of the two.
”The best,” replied Severus Snape.
The lane was bordered on the left by wild, low-growing brambles, on the right by a high, nearly manicured hedge. The men’s long cloaks flapped around their ankles as they marched.
“Thought I might be late,” said Yaxley, his blunt features sliding in and out of sight as the branches of overhanging tress broke the moonlight. “It was a little trickier than I expected. But I hope he will be satisfied. You should confident that your reception will be good?”
Snape nodded, but did not elaborate. They turned right, into a wide driveway that led off the lane. The high hedge curved into them, running off into the distance beyond the pair of impressive wrought-iron gates barring the men’s way. Neither of them broke step; In silence both raised their left arms in a kind of salute and passed straight through, as though the dark metal were smoke. The yew hedges muffled the sound of the men’s footsteps. There was a rustle somewhere to their right; Yaxley drew his wand again, pointing it over his companion’s head, but the source of the noise proved to be nothing more than a pure-white peacock, strutting majestically along the top of the hedge.

47 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Temný pán na vzestupu
    Dva muži se z ničeho nic se objevili, několik yardů od sebe v úzké, měsícem osvícené uličce. Chvilku stáli bez pohybu, kouzelné hůlky měli obrácené navzájem proti sobě, ale poté co se poznali, schovali kouzelné hůlky pod svoje pláště a hbitě se vydali na cestu.
    ,,Novinky?" zeptal se ten vyšší.
    ,,Ty nejlepší." odpověděl Severus Snape.

    OdpovědětVymazat
  4. Vzestup Temného Pána.
    Ti dva muži se objevili odnikud, několik yardů od sebe v uličce zalité

    měsíčním světlem . Na vteřinu ztuhli, hůlky namířené na hrud toho

    druhého,poté co rozpoznali jeden druhého, schovali hůlky pod svými

    dlouhými plášti a rázně vykročili stejným směrem.

    Záprt Michal

    OdpovědětVymazat
  5. Vzestup Temného pána
    Najdou se z ničeho nic, v úzké, měsícem osvětlené uličce,se jen pár metrů od sebe objevili dva muži. Chvíli stáli jako zaražení, hůlky vzájemně namířené proti hrudi toho druhého, jakmile poznali jeden druhého, uložili hůlky pod pláště a hbitě vykročili stejným směrem.
    "Zprávy?" zeptal se vyšší z těch dvou.
    "Ty nejlepší," odpověděl Severus Snape
    Ulička byla nalevo ohraničená nízkými ostružníky a napravo vysokým elegantně ostříhaným živým plotem. Jak oba muži kráčeli jejich pláště se jim třepotaly okolo kotníků.

    OdpovědětVymazat
  6. Temný Pán Nastupje

    Dva muži se objevili odnikud, pár yardů od sebe v úzké, měsícem osvětlené uličce.
    Na okamžik stáli naprosto tiše, hůlkami můřili jeden druhému na hruď; poté, když se
    poznali, schovali své hůlky pod pláště, a svižně vykročili stejným směrem.
    “Novinky?“ zeptal se ten vyšší z nich.
    “TY nejlepší,“ odpověděl Severus Snape.
    Uličku zleva ohraničovalo divoké, nízké ostružiní, zprava vysoký, úhledně zušlechtěný
    živý plot. Dlouhé pláště můžů jim plandaly u kotníků zatímco kráčeli.

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Temná černota na vzrůstu
    Dva muži se zjevili z neznáma několik jardů od sebe v blízkosti osvěcené uličky měsícem.
    Po nějakou dobu tam stály v klidu mířejíc kouzelnýma hůlkama proti sobě.Poté co rozpoznali sami sebe, hůlku položili k pasu a vyrazili stejným směrem s energií a svižností.“Něco nového?ptá se ten vyšší.“ Jen to nejlepší odpověděl Severus Snape.

    OdpovědětVymazat
  9. Pán Temnot na vzestupu
    Z ničeho nic se pár metrů od sebe v úzké, měsíčním světlem zalité uličce objevili dva muži. Chvilku stáli naprosto nehybně, hůlky namířené proti sobě navzájem. Jakmile poznali jeden druhého , schovali hůlky pod pláště a rázně vykročili stejným směrem.
    Lucka Masopustová

    OdpovědětVymazat
  10. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  11. Vzestup temného lorda
    Dva muži se z ničeho nic objevili pár yardů od sebe v úzké, měsíčním svitem osvícené uličce. Na chvíli stáli téměr bez pohnutí s hůlkami namířenými na cizincovu hruď. Po vzájemném rozpoznání uložili zpět své hůlky do pláště a vykročili ve stejném směru.
    "Nové zprávy?" zeptal se ten vyšší.
    "Ty nejlepší," odpověděl Severus Snape.
    Ulička byla nalevo obložena divokými, nízkými ostružiníkami a napravo vysokým, skoro až uhlazeným, živým plotem. Jak pochodovali jejich pláště jim mávali kolem chodidel.

    Lukáš Janičík

    OdpovědětVymazat
  12. Vzestup temného pána
    Z ničeho nic se objevili dva muži, několik metrů od sebe, v uzké uličce osvícené měsícem. Na chvilku nehybně stáli, jejich hůlky směřovaly na hruď toho druhého. Když se pak rozpoznali, schovali své hůlky zpět do pláště a vykročili stejným směrem.
    "Novinky?" zeptal se ten vyšší
    "Ty nejlepší." odpověděl Severus Snape
    Na levé straně byla cesta lemována nízkým ostružinovým keřem a na straně pravé vysokým skoro až šlechtěným živým plotem.
    Volhejnová Barbora

    OdpovědětVymazat
  13. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  14. Temný lord na vzestupu
    Dva muži se z ničeho nic objevili pár metrů od sebe, v úzké,

    měsícem osvětlené uličce. Na chvíli stáli nehybně s hůlkami

    namířenými proti sobě, pak,když se vzájemně poznali, schovali

    hůlky pod kabát a vykročili svižně stejným směrem.
    "Nějaké novinky?",zeptal se ten vyšší.
    "Ty nejlepší,"odpověděl Severus Snape.

    David Hradílek, Veronika Lánská

    OdpovědětVymazat
  15. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  16. Temný pán na vzestupu
    Dva muži se z ničeho nic objevili v úzké měsícem osvícené uličce pár metrů od sebe. Na vteřinu stáli docela nehybně, hůlky namířené jeden na druhého. Teprve když se navzájem poznali, ukryli hůlky pod své pláště a rázně vykročili
    stejným směrem.
    "Nějaké zprávy?" zeptal se vyšší z nich.
    "Ty nejlepší," odpověděl Severus Snape.

    OdpovědětVymazat
  17. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  18. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  19. Vzestup temného pána
    Za měsíčního svitu se v úzké uličce vynořili pár metrů od sebe dva muži.
    Na vteřinu nehybně stáli s hůlkami namířenými na hruď toho druhého. Poznajíc se, schovali hůlky pod své pláště a rychle vykročili stejným směrem.
    "Nějaké novinky?" zeptal se vyšší z dvojice.
    "Ty nejlepší" odpověděl Severus Snape.
    Veronika Křivanová, Vlaďka Novotná

    OdpovědětVymazat
  20. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  21. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  22. Vzestup temného pána
    V úzké uličce zalité měsíčním světlem, se vynořili dva muži jen pár metrů od sebe.
    Na moment strnuli, hůlky namířené proti sobě; když poznali o koho jde,
    schovali své hůlky pod plášť a vykročili rázně stejným směrem.
    "Nějaké novinky ?" zeptal se ten vyšší.
    "Jen ty nejlepší." odvětil Severus Snape.
    Ulice byla nalevo lemována nízkými keříky divokých ostružin, napravo vysokým nedbale
    upraveným živým plotem. Dlouhé pláště oběma mužům při chůzi pleskaly kolem kotníků.
    "Myslel jsem, že jdu pozdě." řekl Yaxley, jehož hrubé rysy se chvilkami ztrácely, jak spleť větví
    zastiňovala měsíční světlo. "Bylo to trochu obtížnější, než jsem čekal. Ale doufám, že bude spokojen.
    Jsi si jistý, že tě přijme dobře? "
    Snape přikývl, ale víc o tom nemluvil. Zahnuli vpravo na širokou silnici, která vedla z uličky.
    Vysoký živý plot zatočil stejně jako oni a ubíhal do dálky až ke dvěma impozantním branám
    z tepaného železa, které stály mužům v cestě. Aniž by se zastavili, v tichosti oba dva pozvedli
    levou paži k pozdravu a prošli skrz brány, jako by temný kov byl jen vzduch. Plot z tisů
    tlumil jejich kroky. Napravo od nich něco zašustilo, Yaxley opět zvedl svou hůlku a namířil ji
    přes hlavu svého společníka, ale nebylo to nic jiného než čistě bílý páv, který si pyšně
    vykračoval po vršku živého plotu.

    OdpovědětVymazat
  23. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  24. Vzestup Temného Pána

    Dva muži se zhmotnili několi metrů od sebe v úzké, měsícem zalité uličce. Na okamžik stáli téměř nehybně, hůlky namířené na hruď toho druhého; pak, když jeden druhého poznali, shovali své hůlky pod plášť a vykročili svižně stejným směrem.
    "Novinky?" zeptal se vyšší z obou mužů.
    "Ty nejlepší," odpověděl Severus Snape.
    Ulička byla vlevo ohraničena nízkým, divokým ostružiním, napravo vysokým, upraveným živým plotem. Jak šli, dlouhé kabáty obou mužů se třepotaly kolem jejich kotníků.
    "Už jsem myslel, že přijdu pozdě," řekl Yaxley. Jeho hrubé rysy se objevovaly a zase mizely jak byl měsíční svit přerušován převislými větvemi stromů. "Bylo to trochu obtížnější než jsem čekal. Ale doufám, že bude spokojen. Jste přesvědčen že vaše přijetí bude dobré?"
    Snape přikývl, ale mlčel. Zabočili doprava, na širokou příjezdovou cestu vedoucí z uličky. Vysoký plot se zatáčel s nimi a za impozantní bránou z tepaného železa, která přehrazovala jejich cestu, pokračoval dál. Ani jeden z nich se nezastavil; oba tiše pozvedli levou ruku jako na znamení pozdravu a prošli přímo skrz, jako by černý kov nebyl nic než vzduch. Tisové ploty tišily zvuky jejich kroků. Někde po jejich pravici něco zašustilo; Yaxley znovu vytasil svou hůlku, kterou mířil přes hlavu svého společníka, ale zdrojem zvuku se ukázal být jen bílý páv, vznešeně kráčející na vrcholu plotu.

    OdpovědětVymazat
  25. Vzestup Temného Pána
    V úzké, měsíčním svitem zalité uličce se z ničeho nic objevili několik metrů od sebe dva muži. Okamžik stáli docela nehybně a mířili jeden druhému na hruď hůlkou; poté, co se navzájem poznali, schovali své hůlky pod pláště a vyrazili stejným směrem.
    "Novinky?" zeptal se ten vyšší.
    "Ty nejlepší," odpověděl Severus Snape.
    Zleva uličku lemoval nízký keř divokých ostružin a zprava vysoký opečovávaný živý plot. Jak muži pochodovali, jejich dlouhé pláště jim vlály okolo kotníků.
    "Už jsem myslel, že přijdu pozdě," řekl Yaxley, jehož hrubé rysy se objevovaly v měsíčním svitu a ztrácely se z dohledu, když na ně padl stín převislých větví stromů. "Bylo to trochu složitější, než jsem předpokládal. Ale doufám, že bude spokojen. Jsi si jistý, že tebe přijme dobře?" Snape přikývl, ale nerozhovořil se. Odbočili vpravo do široké příjezdové cesty, vedoucí pryč z uličky. Vysoký živý plot se stáčel stejným směrem a pokračoval dál za párem působivých tepaných bran, které mužům zatarasily cestu. Ani jeden z nich se nezastavil; oba v tichosti zvedli levou ruku jako na vojenský pozdrav a prošli branami, jako by temný kov byl pouhým dýmem. Plot z tisů tlumil jejich kroky. Odkudsi zprava se ozval šelest; Yaxley opět zvedl hůlku a zamířil nad hlavu svého společníka, ale ukázalo se, že zvuk nezpůsobilo nic jiného než bělostný páv, majestátně kráčející po vrcholu živého plotu.

    OdpovědětVymazat
  26. Pán Zla na vzestupu
    Z ničeho nic se pár metrů od sebe v úzké, měsíčním světlem zalité uličce objevili dva muži. Chvilku stáli naprosto nehybně, hůlky namířené navzájem proti sobě. Jakmile poznali jeden druhého, schovali hůlky pod pláště a rázně vykročili stejným směrem.
    „Nějaké novinky?“, zeptal se vyšší z nich.
    „Ty nejlepší,“odpověděl Severus Snape.
    Ulička byla po levé straně lemována nízkými keříky divoce rostoucího ostružiní, vpravo zas vysokým, pečlivě zastřiženým živým plotem. Dlouhé pláště vlály oběma mužům při chůzi kolem kotníků.
    „Už jsem myslel, že to nestihnu,“ řekl Yaxley, jehož hrubé rysy se střídavě objevovaly a zase se ztrácely, jak ho měsíční záře osvětlovala skrze spleť převislých větví. „Bylo to poněkud složitější, než jsem čekal. Ale doufám, že bude spokojený. Jste si jistý, že Vás přijme dobře?“
    Snape přikývnul, ale dál to nechtěl rozvádět. Zahnuli doprava na širokou příjezdovou cestu, která vedla z uličky. Vysoký živý plot se zatáčel stejným směrem jako oni a táhl se do dálky za impozantní železné brány, které stály mužům v cestě. Ani jeden z nich se nezastavil; oba mlčky pozvedli levou paži, jako kdyby salutovali, a prošli přímo skrze ně, jako by ten tmavý kov byl pouhým dýmem. Keře tisů tlumily jejich kroky. Někde napravo od nich cosi zašustilo; Yaxley znovu vytáhl svou hůlku, namířil ji nad hlavu svého společníka, ale ukázalo se, že zdrojem zvuku nebylo nic víc než sněhobílý páv, který si majestátně vykračoval po vršku živého plotu.

    OdpovědětVymazat
  27. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  28. Pán temnot vzestupuje

    Dva muži se vynořili odnikud, pár metrů od sebe, v měsícem osvětlené ulici. Na okamžik stáli docela strnule, hůlky namířené na hruď jeden druhému, poté co se navzájem poznali, schovali své hůlky pod pláště a hbitě vykročili stejným směrem.
    "Novinky?" zeptal se ten vyšší.
    "Nejlepší" odpověděl Severus Snape.
    Po levé straně byla cesta lemována nízkým, divokým ostružiním, po pravé straně vysokým, téměř pěstěným živým plotem. Dlouhé pláště obou mužů se třepotaly kolem jejich kotníků dle jejich chůze.
    "Myslel jsem, že přijdu pozdě", řekl Yaxley, jehož hrubé rysy se objevovaly a zase ztrácely z dohledu, jakmile větve převislých stromů lámaly měsíční svit."Bylo to o trochu záludnější, než jsem čekal. Ale doufám, že bude spokojený. Jsi přesvědčený, že tvoje přijetí proběhne v pořádku?"
    Snape přikývl, ale dál se nerozpovídal. Odbočili vpravo na širokou příjezdovou cestu, která vedla z úzké uličky. Vysoký živý plot se stáčel jejich směrem a táhl se do dálky za párem působivých železných bran, které mužům zamezovaly cestu. Nikdo z nich se nezastavil; V tichosti pozvedli levou paži jakoby na znamení pozdravu a prošli přímo skrz ně, jako kdyby ten tmavý kov byl jen dým. Tisové ploty tlumily zvuk jejich kroků. Po jejich pravici něco zašustilo; Yaxley znovu zvedl hůlku, namířil nad hlavu svého druha, ale ukázalo se, že původcem zvuku nebyl nikdo jiný, než průzračně bílý páv, který si velebně vykračoval podél vrcholu živého plotu.

    Anita Slabová

    OdpovědětVymazat
  29. Vzestup temného pána
    Za měsíčního svitu se v úzké uličce vynořili pár metrů od sebe dva muži.
    Na vteřinu nehybně stáli s hůlkami namířenými na hruď toho druhého. Poznajíc se, schovali hůlky pod své pláště a rychle vykročili stejným směrem.
    "Novinky?" zeptal se vyšší z dvojice.
    "Ty nejlepší" odpověděl Severus Snape.
    Ulice byla zleva lemována nízkými keříky divokého ostružiní a zprava vysokým pečlivě upraveným živým plotem. Oběma mužům se při chůzi kolem kotníků třepotaly jejich dlouhé pláště.
    "Už jsem myslel, že to nestihnu." řekl Yaxley, jehož hrubé rysy se střídavě objevovaly v měsíčním svitu a zase ztrácely ve stínu větví. "Bylo to trochu těžší, než jsem čekal. Ale doufám, že bude spokojen.
    Jste si jist, že vás přijme dobře? "
    Snape přikývl, ale neřekl nic. Zahnuli vpravo na širokou příjezdovou cestu, která vedla ven z uličky.Vysoký živý plot se stáčel za nimi až k ohromné železné bráně, která mužům bránila v cestě. Aniž by se jeden z nich zastavil, v tichosti pozvedli
    levou paži na pozdrav a prošli skrz, jako by ten tmavý kov byl vzduch. Plot z tisů
    tišil jejich kroky. Zprava od nich něco zašustilo, Yaxley opět zvedl hůlku a namířil ji
    přes hlavu svého společníka, ale nakonec to nebylo nic jiného než bělostný páv, který si vznešeně vykračoval po živém plotu.

    Vladka Novotna

    OdpovědětVymazat
  30. Vzestup Pána Zla
    Z ničeho nic se kousek od sebe objevili dva muži v úzké, měsíčním světlem zalité uličce. Nejprve stáli docela nehybně a míříli na sebe hůlkami a pak,když se poznali, schovali hůlky do svých hábitů a rázně vykročili stejným směrem.
    "Něco nového?" zeptal se vyšší z nich.
    "Jen o nejlepší," odvětil Severus Snape.
    Ulička byla zleva lemována nízkými divokými ostružinami, zprava pak vysokým, uhledně sestříhaným živým plotem. Jak kráčeli, jejich dlouhé hábity jim povlávaly okolo kotníků.
    "Už jsem se obával, že to nestihnu," řekl Yaxley, jehož neotesané rysy se střídavě objevovaly a mizely ve stínu stromů tak, jak jejich převislé větévky narušovaly měsíční svit.
    "Bylo to trochu složitější, než jsem očekával. Ale doufám, že bude spokojen. Jste si tedy jistý, že vás přijme v dobrém?"
    Snape přikývl, ale víc to nerozebíral. Zahnuli do prava na širokou příjezdovou cestu, která odbočovala z uličky. Vysoký živý plot se stáčel stejným směrem a táhl se do dáli za dvě křídla impozantních železných vrat, která jim zahradila cestu. Aniž by jeden z nich zpomalili, zdvihli jen v tichu levé ruce, jakoby salutovali a prošli vraty, jakoby jejich tmavý kov byl kouřem. Tisový plot utlumil klapot kroků obou mužů. Ozvalo se jakési zašustění kdesi po jejich pravici. Yaxley znovu pozvedl svou hůlku a zamířil nad hlavu svého společníka, ale ukázalo se, že zdrojem hluku nebylo nic jiného než sněhobílý bílý páv, jež si majestátně vykračoval na vršku živého plotu.

    Míša Cihelníková

    OdpovědětVymazat
  31. Vzestup Temného Pána.
    Ti dva muži se objevili odnikud, několik yardů od sebe v uličce zalité měsíčním světlem . Na vteřinu ztuhli, hůlky namířené na hrud toho druhého,poté co rozpoznali jeden druhého, schovali hůlky pod svými dlouhými plášti a rázně vykročili stejným směrem.
    "Novinky?" zeptal se vyšší z obou mužů.
    "Vynikající" odpověděl Severus Snape.
    Ulička byla nalevo lemována divokými, nízko rostoucími keři, napravo vysokým, pečlivě upraveným živým plotem. Jejich dlouhé pláště se jim během chůze třepotali kolem kotníků.
    "Myslel jsem že přijdu pozdě" řekl Yaxley, jeho hrubé rysy mizeli a objevovali se jak převislé větve stromů střídavě zastinovali měsíční světlo. "Bylo to trochu složitejší než jsem očekával. Doufám že ho výsledek uspokojí. Věříte že přijetí bude v pořádku?
    Snape přikývl ale nepromluvil. Zahnuli vpravo na široký vjezd vedoucí z uličky. Živý plot se stáčel s nimi, pokračujíce do dálky za dvojici působivých železem tepaných bran blokujících cestu oběma mužům. Ani jeden z nich nezpomalil, v tichosti pozvedli levé ruce jakoby k pozdravu a prošli přímo skrz, jakoby temný kov nebyl nic než kouř. Tisové křoví utlumilo kroky obou mužů. Někde po jejich pravé ruce se ozvalo zachrastění, Yaxley znovu vytáhl hůlku a namířil přes hlavu svého společníka, ale zdrojem zvuku se ukázal být pouze čistě bílý páv, vznešeně kráčející po vrcholu plotu.

    Michal Záprt

    OdpovědětVymazat
  32. Vzestup Temného Pána

    Jako dva duchové se pár yardů od sebe v úzké, měsícem osvětlené ulici objevili dva muži. Na vteřinu oba stáli naprosto nehybně, hůlky vzájemně namířené na hruď, a poté co rozpoznali jeden druhého, schovali své hůlky pod plášť a hbitě se vydali stejným směrem.
    “Nějaké novinky?” zeptal se ten vyšší z nich.
    „Ty nejlepší“ odpověděl Severus Snape.
    Ulice byla po levé straně lemována nízkým divokým ostružiníkem a po pravé vysokým, velmi pěstěným živým plotem. Oběma mužům za pochodu vlály kolem kotníků jejich dlouhé pláště.
    „Myslel jsem si, že budu mít zpoždění,“ řekl Yaxley. Hrubý výraz jeho tváře se objevoval a mizel z dohledu, když převislé větve stromů bránily měsíčnímu svitu. „Bylo to o trošku náročnější, než jsem čekal. Ale doufám, že bude spokojen. Jste si jistý, že vaše přijetí bude dobré?“
    Snape přikývl, ale dál nic neupřesnil. Zahnuli doprava na širokou příjezdovou cestu, jež vedla mimo ulici. Vysoký živý plot se zatáčel spolu s nimi a pokračoval až za impozantní železnou bránu, jež mužům stála v cestě. Ani jeden se nezastavil, v tichosti zvedli levou paži v nějakém druhu pozdravu a prošli skrz, jako kdyby železo bylo jen kouřem. Živé ploty z tisu tlumily zvuky jejich kroků. Někde po jejich pravici bylo slyšet šelest, Yaxley opět pozvedl svou hůlku a namířil ji někam za hlavu svého společníka. Ale původcem zvuku se neukázalo být nic jiného, než bílý páv, majestátně kráčející na vrcholu živého plotu.

    Veronika Lojková

    OdpovědětVymazat
  33. Vzestup Temného Pána
    Za měsíčního svitu se v úzké uličce vynořili pár metrů od sebe dva muži.
    Na vteřinu nehybně stáli s hůlkami namířenými na hruď toho druhého.
    Poté, co rozpoznali jeden druhého, schovali hůlky pod své pláště a rychle vykročili stejným směrem.
    "Nějaké novinky?" zeptal se vyšší z dvojice.
    "Ty nejlepší" odpověděl Severus Snape.
    Cesta byla lemována divokými ostružinami po levé straně a vzrostlým upraveným živým plotem po straně pravé.
    Když kráčeli, pláště jim vlály kolem kotníků.
    "Už jsem myslel, že to nestihnu," řekl Yaxley, jehož hrubé rysy pod měsíčním světlem střídavě halily stíny větví.
    "Bylo to trošku těžší, než jsem si myslel, ale i tak doufám, že On bude spokojen.
    Spoléháš na to, že Tvé přijetí bude úspěšné?"
    Snape přikývl, ale dále to nerozebíral. Oba odbočili vpravo na širokou přijezdovou cestu, která vedla z uličky.
    Vzrostlý živý plot se táhl s nimi, stáčící se do dálky až za impozantní železné brány, které zatarasily oboum mužům cestu.
    Ani jeden nezastavil, jen tiše zvedli levé ruce, jako by chtěli pozdravit a prošli skrz, temný kov se zdál být pouhým kouřem.
    Tisové ploty tlumily mužské kroky, když napravo od nich něco zašramotilo, Yaxley znovu vytáhl svou hůlku a zamířil s ní za společníkovu hlavu.
    Jak se však ukázalo, nebylo to nic jiného než nádherně bílý páv, majestátně kráčející na vršku plotu.

    Křivanová V.

    OdpovědětVymazat
  34. Vzestup temného pána
    Z ničeho nic se objevili dva muži, několik metrů od sebe, v úzké uličce osvícené měsícem. Na chvilku nehybně stáli, jejich hůlky směřovaly na hruď toho druhého. Když se pak rozpoznali, schovali své hůlky zpět do pláště a rázně vykročili stejným směrem.
    "Novinky?" Zeptal se ten vyšší
    "Ty nejlepší." Odpověděl Severus Snape
    Na levé straně byla cesta lemována nízkým ostružinovým keřem a na straně pravé vysokým, skoro až upraveným, živým plotem. Jejich douhé pláště jim vláky kolem kotníků jak pochodovali.
    ''Už jsem si myslel, že jdu pozdě'' řekl Yaxley, měsíční svit střídavě zahaloval a odhaloval jeho hrubé rysy podle toho, jak světlo prosvědcovalo skrze převyslé větve stromů.
    ''Bylo to trochu obtížnější než jsem si myslel, ale doufám že bude spokojen. Myslíte si, že vaše přijetí proběhne v pořádku?''
    Snape mlčky přikývnul. Odbočili v pravo na širokou příjezdovou cestu která vedla z uličky. Vysoký živý plot kopíroval jejich cestu a táhl se dále až za dvě impozantí brány tepané železem, které stály mužům v cestě. Ani jeden se však nezastavil. V tichosti zvedli své levé paže jako kdyby chtěli salutovat a prošli skrz, jako by železo bylo jen pára nad hrncem. Tisové keře tlumily jejich kroky. Na pravo od nich něco zašustilo, Yaxley znovu vyndal svou hůlku a zamával s ní nad hlavou svého společníka, ale později se ukázalo, že hluk způsobil jen bělostný páv vykračující si majestátně na temeni plotu.
    Volhejnová Barbora

    OdpovědětVymazat
  35. Vzestup temného pána

    Dva muži se objevili z temnot, jen několik metrů od sebe v úzké, měsícem osvícené uličce. Stáli nehnutě, svými kouzelnými hůlkami si navzájem mířili na hruď; poznali se a poté schovali hůlky pod pláště a prudce vykročili stejným směrem.
    „Novinky?“ zeptal se ten vyšší
    „Ty nejlepší,“ odpověděl Severus Snape.
    Ulička byla zleva obklopena divokými, nízkými ostružinami a zprava vysokým téměř šlechtěným živým plotem. Dlouhé pláště mužům vlály u kotníků, jak pochodovali. „Myslel jsem, že přijdu pozdě,“ řekl Yaxley, jeho hrubé rysy se objevovaly a opět mizely díky větvím převislých stromů, které lámaly měsíční svit. „Bylo to trochu složitější, než jsem očekával. Ale doufám, že bude spokojen. Měl by sis být jistý, že tě dobře přivítají?“ Snape přikývl, ale nerozváděl to. Vydali se vpravo na širokou příjezdovou cestu, která vedla ven z uličky. Vysoký živý plot se k nim stáčel a sahal až do vzdálenosti dvou impozantních z železa tepaných bran, které jim stály v cestě. Muži stáli nehnutě; v tichosti oba pozvedli levou paži, jako by chtěli vzdát poctu a prošli branou, stejně tak jako procházel dým skrz tmavý kov. Tisový plot tlumil zvuk jejich kroků. Někde zprava od nich se šustlo; Yaxley opět vytáhl svoji kouzelnou hůlku, směřujíc jí proti hlavě jeho společníka, ale příčinou zvuku nebylo nic jiného, než nevinný bílý páv, majestátně rozepřen na živém plotě.

    OdpovědětVymazat
  36. Temný lord na vzestupu
    Dva muži se z ničeho nic objevili pár metrů od sebe, v úzké, měsícem osvětlené uličce. Na chvíli stáli nehybně s hůlkami namířenými proti sobě, pak, když se vzájemně poznali, schovali hůlky pod kabát a vykročili svižně stejným směrem.
    „Nějaké novinky ?“, zeptal se ten vyšší.
    "Ty nejlepší,"odpověděl Severus Snape.
    Ulička byla po levé straně lemovaná nízkým divoce rostoucím ostružníkem, vpravo vysokým pečlivě zastřiženým živým plotem. Dlouhé pláště obou mužů se při chůzi vlnily kolem jejich kotníků.
    "Myslel jsem, že přijdu pozdě," řekl Yaxley. Jeho hrubé rysy se objevovaly a ztrácely, jak větve stromů zastiňovaly měsíční svit. "Bylo to trochu obtížnější, než jsem předpokládal. Ale doufám, že bude spokojený. Jsi přesvědčený, že tvoje zprávy ho potěší?"Snape přikývl, ale nic nedodal. Zahnuli vpravo na širokou příjezdovou cestu, která odbočovala z uličky. Vysoký živý plot se stáčel stejným směrem až k bráně z kovaného železa, která jim zatarasila cestu. Ani jeden z nich se nezastavil, v tichosti oba zvedli levé paže s gestem vojenského pozdravu a prošli branou, jako by tmavý kov byl jen dým. Tisový plot utlumil zvuk jejich kroků. Někde vpravo od nich se ozval šum. Yaxley znovu vytáhl hůlku a zamířil s ní nad společníkovu hlavu, ukázalo se, že zdrojem hluku nebylo nic jiného než majestátně se natřásající páv na vrcholu živého plotu.
    Veronika Lánská, David Hradílek

    OdpovědětVymazat
  37. Temný pán na vzestupu
    Dva muži se z ničeho nic se objevili, několik yardů od sebe v úzké, měsícem osvícené uličce. Chvilku stáli bez pohybu, kouzelné hůlky měli obrácené navzájem proti sobě, ale poté co se poznali, schovali kouzelné hůlky pod svoje pláště a hbitě se vydali na cestu.
    ,,Novinky?" zeptal se ten vyšší.
    ,,Ty nejlepší." odpověděl Severus Snape.
    Nalevo byla ulička lemována divokými, nízkými ostružinami, napravo vysokým téměř šlechtěným živým plotem. Během cesty jim dlouhé pláště pleskaly okolo kotníků.
    ,,Myslel jsem, že přijdu pozdě." řekl Yaxley a jeho hrubé rysy mizely střídavě z dohledu jak větve převislého stromu zacláněly měsíčnímu svitu. ,,Bylo to trochu složitější než jsem očekával. Ale doufám že bude spokojený. Jsi si jistý, že tvé přivítání proběhne dobře?"
    Snape přikývl a nijak dále to nekomentoval. Zabočili doprava na širokou cestu, která vedla z uličky. Vysoký živý plot se stáčel směrem k nim, a dále vedl do dáli k páru úchvatných, železem tepaných bran, které bránily mužům v cestě. Ani jeden z nich se nezastavil; v tichosti oba dva pozvedli levou ruku aby pozdravili a prošli skrz, jako kdyby tmavý kov byl jen kouřem. Kroky obou mužů byly tlumeny tisovým křovím. Napravo od nich něco zašustilo; Yaxley znovu vytáhl kouzelnou hůlku, namířil s ní nad hlavu svého společníka ale ukázalo se, že původem tohoto zvuku není nic víc než čistě bílý páv, který se velkolepě vzpínal na vrcholu křoví.

    OdpovědětVymazat
  38. Pán zla na vzestupu
    Dva muži se objevili z ničeho nic, několik metrů stranou v úzké uličče osvícené měsíčním svitem.
    Oba na vteřinu zůstali docela bez pohybu, hůlky namířené na hruď toho druhého; poté, co rozeznali jeden druhého, uložili své hůlky pod své pláště a vykročili stejným směrem ve svižném tempu.
    "Novinky?" Optal se vyšší z nich.
    "Nejlepší," odvětil Snape.
    Zleva byla ulice ohraničená nízkými, divoce rostoucími ostružinovníky, zprava vysokým pečlivě pěstěným plotem. Pláště oněch mužů se třepotaly kolem jejich kotníků, zatímco pochodovali. „Myslel jsem si, že jdu pozdě,“ řekl Yaxley, jehož tupé rysy se objevovaly a mizely díky převislým větvím stromů přerušujícím svit měsíce. „Bylo to trochu záludnější, než jsem očekával. Ale doufám, že bude spokojen. Budíš dojem jistoty, že tvé přijetí bude kladné?“Snape přikývl, ale neupřesňoval to. Zabočili doprava, k široké příjezdové cestě vedoucí z uličky. Vysoký plot se kroutil s nimi a stáčel se do dálky za impozantní železnou bránou, která mužům zatarasila cestu. Ani jeden se nezastavil v chůzi: oba v tichosti zvedli levou paži, jakoby na pozdrav, a prošli skrz, jako by ten temný kov byl pouhým kouřem.
    Zvuk kroků těch mužů tlumily tisové keře. Někde napravo od nich něco zašustilo: Yaxley opět vytáhl svou hůlku a namířil ji přes hlavu svého společníka, ale ukázalo se, že zdrojem hluku nebylo nic jiného, než pouhý bílý páv, který si majestátně vykračoval na vrchu plotu.

    Martin Svoboda

    OdpovědětVymazat
  39. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  40. Temný Pán na vzestupu

    Dva muži se objevili odnikud, pár yardů od sebe v úzké, měsícem osvětlené uličce.
    Na okamžik stáli naprosto tiše, hůlkami mířili jeden druhému na hruď, a poté, když se
    poznali, schovali své hůlky pod pláště, a svižně vykročili stejným směrem.
    “Novinky?“ zeptal se ten vyšší z nich.
    “Ty nejlepší,“ odpověděl Severus Snape.
    Uličku zleva ohraničovalo divoké, nízké ostružiní, zprava vysoký, úhledně zušlechtěný
    živý plot. Dlouhé pláště můžů jim plandaly u kotníků zatímco kráčeli.
    ''Myslel jsem že přijdu pozdě,'' řekl Yaxley. Jeho strohé rysy se objevovaly a zase ztrácely, jak větve převislých stromů narušovaly svit měsíce. ''Bylo to trošku složitější něž jsem řekal. Ale doufám že bude spokojen. Jseš si jistý že tě přijme dobře?''
    Snape přikývl, ale nerozváděl to. Zahnuli doprava, na širokou příjezdovou cestu která vedla z uličky pryč. Vysoký živý plot se stáčel s nimi a táhl se do dáli až za dvojici impozantních železných bran, které stály mužům v cestě. Ani jeden se nezastavil; v tichosti oba zvedli levice na způsob pozdravu a prošli přímo skrz, jako kdyby temný kov byl vzduch. Tisový živý plot utlumil zvuk jejich kroků.
    Někde napravo od nich se něco šustlo; Yaxley opět vytáhl svou hůlku, namířil ji přes hlavu svého společníka, ale zdroj zvuku se neukázal být ničím jiným než ryze bílým pávem, vznešeně si kráčejícím po hořejšku plotu.

    Jiří Kunášek

    OdpovědětVymazat
  41. Pán temnot na vzestupu
    Dva muži se zničehonic objevili v úzké měsícem osvícené uličce pár metrů od sebe. Na vteřinu stáli docela nehybně, hůlky namířené jeden na druhého. Teprve když se navzájem poznali, ukryli hůlky pod své pláště a rázně vykročilistejným směrem.
    "Nějaké zprávy?" zeptal se vyšší z nich.
    "Ty nejlepší," odpověděl Severus Snape.
    Ulička byla obkolopena divokým, nízko rostoucím ostružiním po levé straně a pečlivě ostříhaným živým plotem po pravé straně. Jejich dlouhé pláště jim při chůzi vlály kolem kotníků. "Myslel jsem, že přijdu pozdě," řekl Yaxley, jeho hrubé rysy mizely a objevovaly jak se měsíční světlo prodíralo větvemi stromu. "Bylo to trochu záludnější než jsem očekával. Ale doufám, že bude spokojen. Jsi si jistý, že budeš přijat v pořádku?"
    Snape přikývl, ale nerozváděl to. Odbočili doprava k široké příjezdové cestě, co vedla z uličky. Vysoký živý plot se k nim stáčel a vedl do dálky mezi dvě impozantní železné brány, ktreré jim stály v cestě. Žádný z nich se nezastavil; v tichosti zvedli levé paže jako při pozdravu a prošli temným kovem jako by to byl jen kouř. Tisový plot tlumil zvuky jejich kroků. Vpravo od nich cosi zašustilo. Yaxley znovu vytáhl svou hůlku a namířil ji nad hlavu svého společníka. Ale ukázalo se, že zdrojem zvuku nebylo nic jiného než sněhobílý páv majestátně si vykračující po živém plotu.

    OdpovědětVymazat
  42. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  43. Vzestup temného pána
    Dva muži se z ničeho nic zjevili pár metrů od sebe v úzké, měsíčním svitem osvícené uličce. Chvíli stáli téměř bez pohnutí s hůlkami namířenými jeden druhému na hruď. Po vzájemném rozpoznání uložili zpět své hůlky do pláště a vykročili rázně ve stejném směru.
    "Zprávy?" zeptal se ten vyšší.
    "Ty nejlepší," odpověděl Severus Snape.
    Ulička byla nalevo obložena divokými, nízkými ostružiníkami a napravo vysokým, skoro až uhlazeným, živým plotem.
    Jak pochodovali jejich pláště jim vlály kolem kotníků.
    "Myslel sem si, že budu mít zpoždění," řekl Yaxley, jeho hrubé rysy se objevovali a zase mizeli, když jim větve stromů stínily v měsíční záři. "Bylo to trochu náročnější, než jsem očekával, ale doufám, že bude spokojen. Můžeš si být jist, že tvůj recept bude fungovat?"
    Snape přikývl, ale nerozhovořil se. Zahnuli vpravo na širokou příjezdovou cestu, která vedla z uličky. Vysoké křoví se na oko křivilo, jak se táhlo do dáli až za impozantní železnou bránu, která jim teď stála v cestě. Nevynechali ani jediný krůček a se zdviženými levími pažemi, skoro na způsob salutování, prošli skrz bránu, jako kdyby temný kov byl nic než pouhá mlha. Křoviny tisu jim tlumily zvuky kroků. Vpravo cosi zašustilo, Yaxley opět vytáhl svou hůlku a namířil ji přes společníkovu hlavu, avšak ukázalo se, že zvuk vydával pouze sněhobílý páv majestátně se naparující na vrcholku křoví.

    Lukáš Janičík

    OdpovědětVymazat
  44. Vzestup Temného pána

    Dva muži se náhle zjevili jen pár metrů jeden od druhého v úzké, měsícem osvícené uličce.
    Chvíli stáli nehnutě, mířili hůlkami jeden na druhého.
    Když se poznali, složili své hůlky do pláště a hbitě vykročili stejným směrem.
    Novinky? Zeptal se vyšší z nich.
    Ty nejlepší, odpověděl Severus Snape.
    Ulička byla zleva ohraničena nízkými divokými ostružinami a zprava vysokým, pečlivě upraveným živým plotem.
    Při chůzi jim dlouhé pláště vlály kolem kotníků.
    Myslej jsem, že příjdu pozdě, řekl Yaxley, jehož drsné rysy se střídavě objevovaly v měsíční záři a zase se ztrácely ve stínu větví.
    Bylo to trochu složitejší než jsem očekával. Doufám, že bude spokojen. Jste si jist, že vás přijme dobře? Snape přikývl, ale více to nerozebíral.
    Odbočili vpravo na širokou příjezdovou cestu, která vedla z uličky. Vysoký živý plot se za nimi stáčel až k ohromné železné bráně, která bránila mužům v cestě.
    Ani jeden nezpomalil; v tichosti zvedli lenou ruku, jakoby salutovali a prošli skrze bránu, jako by bylo železo pouhá pára.
    Plot z tisů tlumil jejich kroky. Napravo cosi zašustilo, Yaxley zvedl hůlku a namířil přes hlavu svého společníka, ale nebylo ti nic jiného, než bílý páv, který vznešeně kráčel po živém plotu.

    OdpovědětVymazat
  45. Vzestup Temného pána
    Najdou se z ničeho nic, v úzké, měsícem osvětlené uličce,se jen pár metrů od sebe objevili dva muži. Chvíli stáli jako zaražení, hůlky vzájemně namířené proti hrudi toho druhého, jakmile poznali jeden druhého, uložili hůlky pod pláště a hbitě vykročili stejným směrem.
    "Zprávy?" zeptal se vyšší z těch dvou.
    "Ty nejlepší," odpověděl Severus Snape
    Ulička byla nalevo ohraničená nízkými ostružníky a napravo vysokým, uhlazeně ostříhaným živým plotem. Jak oba muži kráčeli, jejich pláště se jim třepotaly okolo kotníků.
    "Ačkoli jdu asi pozdě", řekl Yaxley, jeho drsné rysy se zjevovali a zase mizeli jak jak větve převislých stromů protínali měsíční paprsky."Bylo to trochu těžší než sem přepokládal. Ale doufám, že bude spokojen. Myslíte, že vás přijmou vřele?"
    Snape přikývl, ale dál se již nevyjadřoval. Zabočili doprava na širokou příjezdovou cestu, která je svedla z uličky. Vysoký živý plot zatočil s nimi, a táhl se až k dvojici impozantních železných bran, které mužům blokovali cestu.
    Ani jeden se nezastavil; Oba tiše zvedli levé ruce jakoby salutovali a prošli přímo skrz jakoby ten tmavý kov byl kouř. Tisové živé ploty tlumily kroky obou mužů. Kdesi napravo něco zašustilo; Yaxley tasil svou hůlku proti hlavě svého společníka, ale zdroj toho zvuky, jak se ukázalo, nebyl nic jiného než čistě bílí páv, vznešeně se naparující nahoře na plotě.

    OdpovědětVymazat
  46. Temný lord na vzestupu
    Dva muži se z ničeho nic objevili pár metrů od sebe, v úzké, měsícem osvětlené uličce. Na chvíli stáli nehybně s hůlkami namířenými proti sobě, pak, když se vzájemně poznali, schovali hůlky pod kabát a vykročili svižně stejným směrem.
    „Nějaké novinky ?“, zeptal se ten vyšší.
    "Ty nejlepší,"odpověděl Severus Snape.
    Ulička byla po levé straně lemovaná nízkým divoce rostoucím ostružníkem, vpravo vysokým pečlivě zastřiženým živým plotem. Dlouhé pláště obou mužů se při chůzi vlnily kolem jejich kotníků.
    "Myslel jsem, že přijdu pozdě," řekl Yaxley. Jeho hrubé rysy se objevovaly a ztrácely, jak větve stromů zastiňovaly měsíční svit. "Bylo to trochu obtížnější, než jsem předpokládal. Ale doufám, že bude spokojený. Jsi přesvědčený, že tvoje zprávy ho potěší?"Snape přikývl, ale nic nedodal. Zahnuli vpravo na širokou příjezdovou cestu, která odbočovala z uličky. Vysoký živý plot se stáčel stejným směrem až k bráně z kovaného železa, která jim zatarasila cestu. Ani jeden z nich se nezastavil, v tichosti oba zvedli levé paže s gestem vojenského pozdravu a prošli branou, jako by tmavý kov byl jen dým. Tisový plot utlumil zvuk jejich kroků. Někde vpravo od nich se ozval šum. Yaxley znovu vytáhl hůlku a zamířil s ní nad společníkovu hlavu, ukázalo se, že zdrojem hluku nebylo nic jiného než majestátně se natřásající páv na vrcholu živého plotu.

    David Hradílek

    OdpovědětVymazat
  47. Ti dva muži se zničehonic objevili, jen pár jardů od sebe, v úzké, měsíčním světlem zalité uličce. Na okamžik oba stáli docela nehybně, kouzelnické hůlky namířené na hruď toho druhého, když se navzájem poznali, uložili své hůlky zpět pod hábity a společně energicky vyrazili stejným směrem.
    „Zprávy?“ zeptal se ten vyšší z dvojice.
    „Jen ty nejlepší,“ odpověděl Severus Snape.

    OdpovědětVymazat