Detektivky, thrillery, horory...
Jako by moderní doba žádala stále více krve a násilí. Chceme ho opravdu? Ať už ano či ne, jsme jím obklopeni i ve světě "brožované" literatury.
Knihy Dana Browna jsou podle mého názoru ještě tím lepším z oblasti tajuplných thrillerů. Těžko by snesly srovnání například s Eccovým Jménem růže, nicméně přinášejí dostatek víceméně logického děje a občas i pár zajímavých informací. Jejich obliba je založena kromě jiného na atraktivním prostředí a dobře napsaných akčních scénách. Zkusme si tedy přeložit jednu takovou vypjatou scénu, v níž jde několika lidem o život.
Úkoly
1. Jakými jazykovými prostředky autor urychluje děj, navozuje dojem naléhavosti, napětí? Jsou tyto prostředky specifické pro angličtinu nebo se dají podobně použít i v češtině? Vložte své návrhy do komentáře k tomuto blogu.
2. Vyhledejte si základní informace o autorovi a připomeňte si zápletku knihy (film není přesným převodem děje v knize!)
3. Přeložte úryvek z knihy (viz níže) a hotový překlad vložte do komentáře k tomuto blogu do 14.3.2011.
Originál ve formátu pdf je k nahlédnutí v capse.
4. Prémiová otázka: kdo je to Hassassin? Připojte k překladu webový odkaz, který to vysvětluje.
-------------------------------------------------------------------------------
Dan Brown
Angels and Demons
str. 280
Langdon pulled the trigger, and the silencer spat. The bullet exploded through the toe of the Hassassin’s left boot. Instantly Langdon felt the soles of the Hassassin’s boots connect with his chest, driving him back with a crushing kick.
The two men splashed down in a spray of blood and water.
As the icy liquid engulfed Langdon’s body, his first cognition was pain. Survival instinct came next. He realized he was no longer holding his weapon. It had been knocked away. Diving deep, he groped along the slimy bottom. His hand gripped metal. A handful of coins. He dropped them. Opening his eyes, Langdon scanned the glowing basin. The water churned around him like a frigid Jacuzzi.
Despite the instinct to breathe, fear kept him on the bottom. Always moving. He did not know from where the next assault would come. He needed to find the gun! His hands groped desperately in front of him.
You have the advantage, he told himself. You are in your element. Even in a soaked turtleneck Langdon was an agile swimmer. Water is your element.
When Langdon’s fingers found metal a second time, he was certain his luck had changed. The object in his hand was no handful of coins. He gripped it and tried to pull it toward him, but when he did, he found himself gliding through the water. The object was stationary.
Langdon realized even before he coasted over the cardinal’s writhing body that he had grasped part of the metal chain that was weighing the man down. Langdon hovered a moment, immobilized by the sight of the terrified face staring up at him from the floor of the fountain.
Jolted by the life in the man’s eyes, Langdon reached down and grabbed the chains, trying to heave him toward the surface. The body came slowly . . . like an anchor. Langdon pulled harder. When the cardinal’s head broke the surface, the old man gasped a few sucking, desperate breaths. Then, violently, his body rolled, causing Langdon to lose his grip on the slippery chains. Like a stone, Baggia went down again and disappeared beneath the foaming water.
Langdon dove, eyes wide in the liquid murkiness. He found the cardinal. This time, when Langdon grabbed on, the chains across Baggia’s chest shifted . . . parting to reveal a further wickedness . . . a word stamped in seared flesh.
image source
