Texty Agathy Christie se vyznačují plynulostí, čtivostí, bohatou slovní zásobou a barvitým vyjadřováním. Slovní hříčky, narážky, ironie a hrátky se jmény jsou téměř pravidlem; živá, realistická přímá řeč tvoří více než polovinu textu a často slouží k výrazné charakterizaci jednotlivých postav.
1. Seznamte se krátce s autorkou - například na Wikipedii nebo na stránkách AC či Mystery. Bližší údaje o textu, kterým se budeme zabývat, najdete ZDE.
Uvědomte si, v jakém historickém a sociálním prostředí se detektivní příběh odehrává, a jaké tedy budou odpovídající stylové roviny textu.
2. Přečtěte si text určený k překladu v kontextu celé knihy (str. 80) - ke stažení na
CAPSE (Login a heslo se dozvíte v hodině). Rozhodněte, s jakými problémy se budete muset při překládání vypořádat.
- So Miss Marple had duly been fetched by Lucy and installed by the fire...
- Really, your grandfather did? In the classical style, aren't they? Very handsome. How delightful...
- Miss Marple launched full steam ahead...
- ...the boys rather wet and dirty as a result of an enthusiastic search for clues.
- Very naughty about it, he was.
3. Pusťte se do překládání :) Nešetřete prací se slovníky!!
4. Prémiová otázka: co může v kontextu této detektivky znamenat zkratka A.C.? (Nápověda: najděte v knize místo, kde je použita, pomocí vyhledavače - Ctrl+F.)
ŘEŠENÍ
Dodatek pro zajímavost...
_____________________________________
TEXT K PŘEKLADU
So Miss Marple had duly been fetched by Lucy and installed by the fire and she was now smiling up at Alfred as he handed her sandwiches with the approval she always showed towards a good-looking man.
"Thank you so much... May I ask...? Oh, egg and sardine, yes, that will be very nice. I'm afraid I'm always rather greedy over my tea. As one gets on, you know... And, of course, at night only a very light meal... I have to be careful."
She turned to her hostess once more. "What a beautiful house you have. And so many beautiful things in it. Those bronzes, now, they remind me of some my father bought - at the Paris Exhibition. Really, your grandfather did? In the classical style, aren't they? Very handsome. How delightful for you having your brothers with you? So often families are scattered - India, though I suppose that is all done with now - and Africa - the west coast, such a bad climate."
"Two of my brothers live in London."
"That is very nice for you."
"But my brother Cedric is a painter and lives in Ibiza, one of the Balearic Islands."
"Painters are so fond of islands, are they not?" said Miss Marple. "Chopin - that was Majorca, was it not? But he was a musician. It is Gauguin I am thinking of. A sad life - misspent, one feels. I myself never really care for paintings of native women - and although I know he is very much admired - I have never cared for that lurid mustard colour. One really feels quite bilious looking at his pictures."
She eyed Cedric with a slightly disapproving air.
"Tell us about Lucy as a child, Miss Marple," said Cedric.
She smiled up at him delightedly. "Lucy was always so clever," she said. "Yes, you were, dear - now don't interrupt. Quite remarkable at arithmetic. Why, I remember when the butcher overcharged me for topside of beef..."
Miss Marple launched full steam ahead into reminiscences of Lucy's childhood and from there to experiences of her own in village life.
The stream of reminiscence was interrupted by the entry of Bryan and the boys rather wet and dirty as a result of an enthusiastic search for clues. Tea was brought in and with it came Dr. Quimper who raised his eyebrows slightly as he looked round after acknowledging his introduction to the old lady.
"Hope your father's not under the weather, Emma?"
"Oh, no - that is, he was just a little tired this afternoon -"
"Avoiding visitors, I expect," said Miss Marple with a roguish smile. "How well I remember my own dear father. 'Got a lot of old pussies coming?' he would say to my mother. 'Send my tea into the study.' Very naughty about it, he was."
"Please don't think -" began Emma, but Cedric cut in. "It's always tea in the study when his dear sons come down. Psychologically to be expected, eh, Doctor?"
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatA tak Lucy vyzvedla slečnu Marpelovou, usadila ji ke krbu a usmívala se na Alfreda, zatímco ji podával sendviče, s uznáním které vždy věnovala dobře-vypadajícímu muži.
OdpovědětVymazat,,mnohokrát děkuji…Mohu se zeptat…? Ah, vejce a sardinky, ano, to by bylo moc hezké. Obávám se, že o čaj se nerada dělím, když se to tak vezme víte, a samozřejmě, večer jenom velmi lehké jídlo, musím si dávat pozor.‘‘
Otočila se ke své hostitelce ještě jednou. ,,máte tak nádherný dům, a ještě krásnější vnitřní zařízení. ,,tyhle bronzové předměty, mi teď připomínají, jedny podobné co můj otec koupil – na výstavě v Paříži.
Opravdu? ty koupil tvůj dědeček? Jsou v klasickém stylu že? Velmi hezké. Jak hezké to pro tebe musí být mít svoje bratry vedle sebe? Velmi často se rodiny rozcházejí - Indie, myslela jsem, že je všemu konec – a Afrika – západní pobřeží, jak špatné klima.‘‘
,,dva z mých bratrů žijí v Londýně‘‘
,,to je moc hezké‘‘
,,ale můj bratr Cedric, je malíř a žije na v Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů.‘‘
,,malíři mají rádi ostrovy, nebo ne?‘‘ Řekla slečna Marplová. ‚‘‘Chopin – ten byl na Malorce, nebo snad ne? Ale on byl hudební skladatel. Myslela jsem Gauguina. Smutný život - promrhaný, jeden by cítil. Nikdy se mi osobně, nezamlouvaly malby domorodých žen a ačkoliv vím že je velmi uznávaný – nikdy jsem se nezajímala o tu zářivou hořečnatou barvou. Jeden by se cítil špatně při pohledu na tyhle obrázy.‘‘
Podívala se na Cedrica trochu odmítavě.
,,vyprávějte nám o Lucy když byla ještě malá, slečno Marplová‘‘ řekl Cedric
Nadšeně se usmála , ,,Lucy byla vždy chytrá,‘‘ odpověděla. ,,Ano, byla jsi má drahá – a teď mně nevyrušuj. Docela pozoruhodná v aritmetice. Proč, vzpomínám si když mi řezník chtěl předražit hovězí kýtu.
Slečna Marplová se ponořila do vzpomínek na Lucyino dětství a na její vlastní zkušenosti z vesnického života.
Proud vzpomínek byl přerušen vstupem Bryana a kluků, kteří byly mokří a ušpinění, nejspíš následkem nadšeného hledání stop.
Čaj byl donesen a ve stejnou chvíli vešel Doktor Quimper, který nepatrně pozvedl své obočí, když se podíval okolo po té co byl představen staré dámě.
,,Doufám že váš otec není unavený z tohoto hrozného počasí, Emmo?‘‘
,,Ale ne – věc se má tak, že byl jen trochu unavený dnes odpoledne‘‘
,,vyhýbal se návštěvníkům, předpokládám‘‘ Řekla slečna Marplová s uličnickým úsměvem. ,,moc dobře, si pamatuju svého drahého otce. Příjde ti dnes hodně těch tvých drben? Říkával mé matce, pošli mi čaj do pracovny, mluvil o tom vždy tak neslušně, celý on.‘‘
,,prosím nemyslete si‘‘ začala Emma, ale Cedric ji přerušil. ,,to je vždy čaj v pracovně, jak se jeho drazí synové objeví. Z psychologického pohledu se to ale dalo očekávat, že Doktore?‘‘
Aya El Hassanová
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatLucy náležitě uvedla slečnu Marplovou, která se, nyní usazena u krbu, usmívala na Alfreda, jenž jí podával sendviče, s uznáním které vždy projevovala dobře vypadajícímu muži.
OdpovědětVymazat"Mnohokrát děkuji... Mohu poprosit...? Ó, vejce a sardinky, ano, to bude skvělé. Obávám se, že když piji čaj, jsem vždy velice hladová. Jak jednou člověk začne... A na noc, samozřejmě, jen velmi lehké jídlo... Musím o sebe dbát."
Znovu se otočila ke své hostitelce. "Máte tak krásný dům. A v něm tolik nádherných věcí.Tyhle bronzové sošky mi připomínají ty, co mi koupil můj otec - a na výstavě v Paříži. Váš dědeček, vážně? V klasickém stylu, že? Velice pohledné. Není to rozkošné, že tu žijete se všemi svými bratry? Rodiny jsou tak často rozptýlené - Indie, i když předpokládám, že ta už je pasé - a Afrika - západní pobřeží, hrozné podnebí."
"Dva z mých bratrů žijí v Londýně."
"To je pro vás skvělé."
"Ale můj bratr Cedrik je malíř a žije na Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů."
"Malíři mají ostrovy v oblibě, že?" řekla slečna Marplová. "Chopin - to byla Mallorca, nebo ne? Ale to byl vlastně skladatel. Mám na mysli Gauguina. Nešťastný život - jeden by řekl, že promrhaný. Já osobně se nezajímám o obrazy nahých domorodých žen - a i když vím, že je velice obdivován - mou pozornost nikdy neupoutala ta křiklavá hořčicová barva. Člověku je z těch jeho obrazů nevolno."
Trochu odmítavě si prohlédla Cedrika.
"Vyprávějte nám o tom, jak byla Lucy malá, slečno Marplová," řekl Cedric.
Potěšeně se na něj usmála. "Lucy byla vždy tak bystrá," prohlásila. "Ano, opravdu drahoušku - a teď mě nepřerušuj. Dosti nadaná v aritmetice. Pamatuji si, že když mi řezník naúčtoval příliš za hovězí kýtu..."
Slečna Marplová zamířila plnou parou vpřed do vzpomínek na Lucyino dětství a následně i do svých vlastních zážitků ze života na vesnici.
Proud vzpomínek byl přerušen příchodem Bryana a chlapců, poněkud promočených a špinavých z nadšeného hledání stop. Služebná přinesla čaj a následně přišel i doktor Quimper, jenž pozvedl obočí když se rozhlédl kolem poté, co byl představen staré dámě.
"Doufám, že vašemu otci není nevolno, Emmo?"
"Ale ne - byl dnes odpoledne jen trochu unavený -"
"Vyhýbá se hostům, řekla bych," řekla slečna Marplová s rozpustilým úsměvem. "Jak dobře se pamatuji na svého drahého otce. 'Přijde dnes hodně starých dámiček?' říkával mé matce. 'Pošli mi čaj do studovny.' Maminku tím hodně zlobil."
"Prosím, nemyslete si -" začala Emma, ale Cedrik jí skočil do řeči. "Vždy si nechává čaj poslat do studovny, když se objeví jeho drazí synové. Z psychologického hlediska se to dalo čekat, že pane doktore?"
Zemanová
A tak byla slečna Marplová náležitě uvedena Lucií a usazena u krbu. Usmála se na Alfréda, který jí podával chlebíčky, s uznáním, které vždy prokazovala pohledným mužům.
OdpovědětVymazat„Děkuji mnohokrát... Mohu poprosit...? Ó, vejce a sardinky, ano, to bude velice chutné. Obávám se, že jsem během svačiny vždy poněkud hladová. Jak člověk stárne, však víte... A samozřejmě k večeru jen něco lehkého... Musím se hlídat.“
Znovu se otočila ke své hostitelce. „Máte nádherný dům. A v něm tolik překrásných věcí. Tyto bronzové sošky mi připomínají ty, co koupil můj otec – na Pařížské výstavě. Opravdu? Váš dědeček? Jsou v klasickém stylu, že? Velmi pěkné. Musí vás těšit, že máte bratry u sebe? Rodiny jsou často roztroušené – Indie, ačkoliv předpokládám, že s tím už je konec – a Afrika – západní pobřeží, velmi špatné podnebí.“
„Dva z mých bratrů žijí v Londýně.“
„To je opravdu dobře.“
„Ale můj bratr Cedrik je malíř a žije na Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů.“
„Malíři mají hodně rádi ostrovy, nemám pravdu?“ řekla slečna Marplová. „Chopin – žil na Malorce, ne? Ale to byl hudebník. Mám na mysli Gauguina. Smutný život – člověk by řekl promarněný. Nikdy jsem se nezajímala o jeho malby domorodých žen – a přestože vím, že je velmi obdivovaný – nikdy jsem neměla ráda tu křiklavou hořčicovou barvu. Člověku je trochu nevolno při pohledu na jeho obrazy.“
Prohlédla si Cedrika s mírně nesouhlasným výrazem.
„Vyprávějte nám o Lucii, když byla ještě dítě, slečno Marplová,“ řekl Cedrik.
Potěšeně se na něj usmála. „Lucie byla vždy velice chytrá,“ řekla. „Ano, byla jsi, drahoušku – a už nepřerušuj. Naprosto znamenitá v aritmetice. Nuže, pamatuji si jak mi řezník naúčtoval více za hovězí kýtu...“
Slečna Marplová vyrazila plnou parou vpřed do vzpomínek Lucčiného dětství a odtud do vlastních zážitků života na venkově.
Proud vzpomínek byl přerušen vstupem Bryana a chlapců, kteří byli poněkud mokří a špinaví, díky jejich zanícenému hledání stop. Služebná donesla čaj a spolu s ní přišel i Doktor Quimper, který se poté co byl představen staré paní, rozhlédl kolem s mírně pozdviženým obočím.
„Doufám Emmo, že váš otec není nemocný?
„Ale ne – jen, odpoledne byl trochu unaven –“
„Domnívám se, že se vyhýbal hostům,“ řekla slečna Marplová se šibalským úsměvem. „Jak jen mi to připomíná mého drahého otce. ‚Přijde hodně starých dámiček?‘ zeptal by se mé matky. ‚Pošli mi čaj do pracovny.‘ Co se hostů týče, byl velmi nevychovaný.“
„Nemyslete si prosím – „ začala Emma, ale Cedrik ji přerušil. „Vždy chce čaj do pracovny, když mají přijet jeho drazí synové. Z hlediska psychologického se to dá očekávat, že Doktore?“
M. Janíček
Lucy tedy náležitě vyzvedla slečnu Marplovou a přivedla ji ke krbu, a když jí Alfred podal sendviče, usmála se na něj s výrazem uznání, se kterým se vždy usmívá na dobře vypadající muže.
OdpovědětVymazat„Děkuji mnohokrát… Mohu se požádat…? Oh, vejce a sardinky, ano, to bude skvělé. Obávám se, že jsem po svém čaji vždy trochu nenasytná. Když člověk jednou začne, však víte… A na večer samozřejmě pouze lehká jídla… Musím se hlídat.“
Ještě jednou se obrátila na svou hostitelku. „Jaký máte krásný dům. A tolik překrásných věcí v něm. A tyhle bronzové sochy mi teď připomínají ty, které můj otec koupil na pařížské výstavě. Opravdu už váš dědeček? Jsou v klasickém stylu, že? Velmi pěkné. Jak rozkošné, že u sebe máte své bratry. Rodiny jsou často rozptýlené - v Indii, ačkoli předpokládám, že to už je pryč – a Africe – na západním pobřeží je špatné klima.“
„Dva mí bratři žijí v Londýně.“
„Tak to je dobře.“
„Ale můj bratr Cedrik je malířem a žije na Ibize, jednom z Baleárských ostrovů.“
„Malíře velice zajímají ostrovy, že?“ pronesla slečna Marplová. „Chopin – ten byl na Malorce, pokud se nepletu? Vlastně to byl hudebník. Myslím Gaugaina. To si člověk říká, jak smutný život – takový promrhaný. Já osobně jsem se nikdy nezajímala o jeho malby domorodých žen– přestože vím, jak moc je uznávaný – nikdy jsem neměla ráda tu křiklavě hořčicovou barvu. Člověku je z prohlížení jeho obrazů až na zvracení.“
Pohlédla na Cedrika s lehce nesouhlasným výrazem.
„Vyprávějte nám, jaká byla Lucy jako dítě, slečno Marplová,“ řekl Cedrik.
Ta se na něj radostně usmála. „Lucy byla vždy velice chytrá,“ řekla.
„Ano, bylas, drahoušku – a teď nepřerušuj. Velmi nadaná v aritmetice. Nu, vzpomínám si, jednou mě řezník ošidil na hovězí kýtě…“
Slečna Marplová se zcela ponořila do vzpomínek na Luciino dětství, a dále i do svých vlastních zážitků z vesnického života.
Proud jejích vzpomínek byl přerušen až příchodem Bryana a chlapců, kteří byli trochu mokří a špinaví díky nadšenému hledání stop. Služebná přinesla čaj a s ní do místnosti vešel Dr. Quimper, který mírně pozvedl obočí, když se po představení staré dámě rozhlížel kolem.
„Snad váš otec není ve špatné náladě, Emmo.“
„Oh, ne – byl jen dnes odpoledne trochu unavený-“
„Předpokládám, že se vyhýbá se hostům .“ Řekla slečna Marplová s šibalským úsměvem. „Dobře si vzpomínám na svého drahého otce ‚To přišlo tolik starých žen?‘ by řekl mé matce. ‚Tak mi přines čaj do pracovny.‘ Ohledně toho byl velmi nevychovaný, celý on.“
„Prosím, nemyslete si, -“ začala Emma, ale Cedric jí do toho skočil.
„To chce vždy čaj do pracovny, když jeho drazí synové sejdou. Psychologicky se to dá čekat, že, Doktore?“
Jana Leová
Lucy řádně vyzvedla slečnu Marplovou a přivedla ji ke krbu, a když jí Alfred podal sendviče, usmála se na něj s uznáním, jakým se vždy usmívá na dobře vypadající muže.
OdpovědětVymazat„Děkuji…Mohla bych vás poprosit.. Hmm, vejce a sardinky, ano, to bude milé. Obávám se, že jsem po čaji vždy trochu nenasytná. Znáte to, jak člověk jednou začne…A samozřejmě na večer jen něco lehkého..Musím se hlídat."
Znovu se otočila ke své hostitelce. „Jaký máte krásný dům. A je tu tolik krásných věcí. Ty bronzové sochy mi teď připomínají ty, co koupil můj otec – na pařížské výstavě. Opravdu? Váš dědeček? Jsou v klasickém stylu, že? Opravdu nádherné. Jaké rozkošné to pro vás musí být mít bratry při sobě? Rodiny jsou tak často rozptýlené – Indie.. stejně předpokládám, že teď už je tomu všemu konec – a v Africe – západní pobřeží, takové hrozné klima."
„Dva z mých bratrů žijí v Londýně."
„To je pro vás hezké." „Ale můj bratr Cedrik je malíř a žije na Ibize na jednom z Baleárských ostrovů. Malíři milují ostrovy, není-liž pravda," řekla slečna Marplová. „Chopin - ten byl z Malorky, že? Ale to byl muzikant. Měla jsem na mysli Gauguina. Smutný život – promarněný, člověk by řekl. Mě osobně neoslovují malby domorodých žen. A i když vím, že je velmi obdivován, nikdy mě nezajímala ta křiklavá hořčicová barva. Člověku se chce až zvracet při pohledu na jeho obrazy."
Pohlédla na Cedrika s mírně nesouhlasným výrazem.
„Povězte nám o Lucy, když byla ještě malá, slečno Marplová," řekl Cedrik.
Usmála se na něj potěšeně. „Lucy byla vždycky tak chytrá," řekl, „Ano, bylas, drahá- a teď nevyrušuj. Znamenitá v aritmetice. Nuže, pamatuji si, jak mi řezník naúčtoval více za hovězí kýtu.."
Slečně Marplové se až kouřilo z hlavy při rozvzpomínání se na Lucyino dětství a odtud potom na zážitky ze svého vlastního života na vesnici.
Proud vzpomínek přerušil příchod Briana a chlapců, promoklých a špinavých ze zaníceného pátrání po stopách. Služebná přinesla čaj a s ní vešel i Dr. Quimper, který pozvednul obočí, jak se tak rozhlédl kolem sebe potom, co byl představen staré dámě.
„Doufám, že se otec necítí špatně, Emmo?" „Ale, ne..necítí, jen byl dnes odpoledne trochu unaven-"
„Vyhýbá se hostům, předpokládám," řekla slečna Marplová se šibalským úsměvem. „Moc dobře si pamatuji svého vlastního drahého otce. ‘Přijde hodně starých dam?‘ Řekl by mé matce. ‘Pošli mi čaj do pracovny. ‘Kvůli tomu byl ošklivý, celý on."„Jen si prosím nemyslete, že-" začala Emma, ale Cedrik ji přerušil – „Vždy si nechává poslat čaj do pracovny, když se jeho drazí synové sejdou. Psychologicky se to dá očekávat, co? Doktore?"
Lucie Šindelářová
A tak Lucie náležitě přivedla slečnu Marplovou a usadila ji ke krbu. Ta se nyní usmívala na Alfreda, který jí nabízel sendviče, s uznáním, jež vždy projevovala všem pohledným mužům.
OdpovědětVymazat"Děkuji mnohokrát…mohla bych požádat…? Hm, vejce a sardinky, ano, to je milé. Obávám se, že jak se dám do pití čaje jsem trochu nenasytná, však víte…A, samozřejmě, na večer jen lehké jídlo…Musím se hlídat. "
Znovu se otočila se ke své hostitelce. "Jaký překrásný dům máte a v něm tolika krásných věcí. Tyto bronzové sošky mi připomínají ty co otec koupil na jedné pařížské výstavě. Opravdu? Váš dědeček? V klasickém stylu, že? Velmi hezké. Není to rozkošné, že tu žijete se svými bratry? Rodiny jsou tak často rozptýlené – Indie, ačkoliv předpokládám, že nyní je tomu konec– a Afrika – západní pobřeží, strašné klima. "
"Dva z mých bratrů žijí v Londýně. "
"To je jistě skvělé. "
"Ale můj bratr Cendrik je malíř a žije na Ibize, jeden z Beleárských ostrovů. "
"Malíři mají ostrovy v lásce, nemyslíte? " řekla slečna Marplová. "Chopin – to byla Malorka, nebo ne? Ale to byl vlastně hudební skladatel. Myslela jsem Gauguina. Jeden smutný život – promarněný, člověk by řekl. Osobně jsem se nikdy nezajímala o malby domorodých žen – i přesto, že vím, že byl velmi uznávaný – Nikdy se mi nezamlouvaly ty křiklavé, hořčicové barvy. Člověku je až nevolno při pohledu na jeho malby. " Pohlédla na Cedrika lehce nesouhlasným výrazem.
"Vyprávějte mi o Lucy, když byla malá, slečno Marplová, " pobízel ji Cedrik.
Potěšeně se usmála. "Lucy vždy byla velmi chytrá, " řekla. "Ano, drahá, opravdu jsi byla – teď mě prosím nepřerušuj. Znamenitá v počtech. Pamatuji si, když mi řezník naúčtoval příliš za hovězí kýtu…"
Slečna Marplová se ponořila do vzpomínek z Lucyina dětství a rovzpomněla se na zážitky ze života na vesnici
Proud vzpomínek byl přerušen příchodem Bryana a chlapců, kteří byli poměrně mokří a špinaví z horlivého pátrání po stopách. V okamžiku kdy přinesli čaj vešel dovnitř doktor Quimper. Nepatrně nadzvedl obočí dívajíc se kolem po té co byl představen starší dámě.
"Doufám, že se má váš otec dobře, Emmo? "
"Ó ano, to jen... byl trošku unavený dnes odpoledne. "
"Vyhýbal se návštěvníkům, předpokládám, " řekla slečna Marplová se šibalským úsměvem. "Moc dobře si pamatuji svého drahého otce. 'Přijde ti dnes hodně těch tvých starých dámiček? ' říkával mé matce. 'Pošli mi čaj do pracovny. ' V tomhle ohledu byl velmi nezdvořilý. "
"Prosím nemyslete si-" začala Emma, ale Cedrik ji přerušil. "To je vždy čaj v pracovně, když se sejdou drazí synové, ale to se dá z psychologického hlediska očekávat, že doktore? "
Denisa Markaczová
Takže Lucy řádně uvedla slečnu Marplovou, která se nyní usazená u krbu usmívala na Alfreda, jež ji podával sendviče, s uznáním které ukazuje jen dobře vypadajícímu muži.
OdpovědětVymazat„Děkuji mnohokrát… Mohla bych poprosit…? Ó, vejce a sardinky, ano, to by bylo velmi milé. Obávám se, že jsem vždy u čaje trošičku nenasytná. Jakmile se do toho jednou pustím, však to znáte… A na noc, jen nějaké lehké jídlo… Musím být opatrná."
Ještě jednou se obrátila na svojí hostitelku. „Máte tak krásný dům a v něm tolik nádherných věcí. Ty to bronzové sošky mi připomínají ty, co můj otec koupil na Pařížské expozicy. Opravdu, váš dědeček? Jsou v klasickém stylu, že? Moc pěkné. Jak rozkošné mít své bratry u sebe. Velmi často se rodiny rozcházejí – Indie, i když předpokládám, že to už je věcí minulosti – a Afrika – západní pobřeží, tak špatné klima.“
„Oba moji bratři žijí v Londýně.“
„To je od vás velmi pěkné.“
„Ale můj bratr Cedrik je malíř a žije na Ibize, na jednom z Beleárských ostrovů.“
„Malíři milují ostrovy, nemyslíte?“ řekla slečna Marplová. „Chopin – ten byl na Majorce, ne? Ale to byl hudebník. Měla jsem na mysli Gauguina. Takový smutný život – promrhaný, by jeden řekl. Já osobně jsem nikdy neměla zájem o obrazy s domorodými ženami – a i přesto že vím, jak moc je uznávaný – nikdy jsem se nezajímala o tu křiklavou hořčicovou barvu. Jednomu se jen z pohledu na ty obrazy dělá špatně.“
Prohlédla si Cedrika s troškou pohrdání.
„Vyprávějte nám o Lucy, jaké byla dítě, slečno Marplová.“ pobídnul ji Cedrik.
Potěšeně se na něj pousmála. „Lucy byla vždycky moc chytrá,“ odpověděla. „Ano drahá, byla jsi moc chytrá a teď mě nepřerušuj. Znamenitá v aritmetice. Proč, vzpomínám si, když mi řezník předražil hovězí kýtu…“
Slečna Marplová se ponořila do proudu vzpomínek na Lucyino dětství a dále i ke svým vlastním zážitkům z života na vesnici.
Proud vzpomínek byl přerušen příchodem Bryana a chlapců, kteří byli spíše mokří a špinavý z nadšeného pátrání po stopách. Čaj byl donesen a sním vešel do místnosti i doktor Quimper, který nepatrně pozvedl obočí, jak se díval okolo, po té co byl představen staré dámě.
„Doufám, že váš otec není unavený z toho hrozného počasí, Emmo?“
„Ale ne, - jen je trošku unavený po dnešním odpoledni.“
„Vyhýbal se návštěvníkům, předpokládám“ odvětila slečna Marplová s šibalským úsměvem. „Jak dobře si pamatuji na svého drahého otce. Přijde ti dnes spousta starých paniček? řekl by matce. „Pošli mi čaj do studovny. Ohledně toho byl velmi nevychovaný.“
„Prosím, nemyslete si“ začala Emma, ale Cedrik ji přerušil. „Vždy mívá čaj ve studovně, když se jeho drazí synové objeví. Z psychologického hlediska se to dá očekávat, že doktore?
A tak Lucie spořádaně uvedla slečnu Marplovou a usadila ji u krbu. Ta se nyní oplátkou za nabídnuté sendviče usmívala směrem k Alfrédovi, s uznáním, jež vždy projevovala dobře vypadajícím mužům. „Děkuji mnohokrát … Mohu požádat …? Mmm, vejce a sardinky, ano, to bude skvělé. Obávám se, že v době odpolední svačiny jsem vždy poněkud nenasytná. To víte, jak jeden začne … K večeři ovšem jen něco lehkého … Musím se hlídat.“
OdpovědětVymazatZnovu se otočila ke své hostitelce. „Máte nádherný dům. A všechny ty krásné věci, které tu jsou. Tamhle ty bronzové sochy vypadají jako ty, které můj otec jednou koupil na pařížské výstavě. Skutečně, už váš dědeček? Jedná se o klasický styl, že? Opravdu velmi pěkné. Není to rozkošné, mít zde zase své bratry? Rodiny jsou často rozptýlené všude možně – v Indii, i když předpokládám, že to je nyní za námi – v Africe – na západním pobřeží, jaké hrozné klima.“
„Dva z mých bratrů žijí v Londýně.“
„To pro vás musí být velmi příjemné.“
„Ovšem bratr Cedrik je malířem a žije na Ibize, jednom z Baleárských ostrovů.“
„ Malíři milují ostrovy, že?“ řekla slečna Marplová. „Myslím, že Chopin žil na Mallorce. To byl ovšem skladatel. Měla jsem na mysli Gauguina. Smutný život – promarněný, pomyslíte si. Ve skutečnosti jsem se nikdy nezajímala o obrazy domorodých žen – přesto vím, jak moc jsou obdivovány – nikdy se mi nelíbila ta hrozná hořčicová barva. Člověku je téměř mdlo při pohledu na jeho obrazy.
Prohlédla si Cedrika s pohrdavým nesouhlasem ve tváři.
„Slečno Marplová, řekněte nám něco o Lucy, když byla malá,“ řekl Cedrik. Slečna se radostně usmála a pravila: „Lucy byla vždy velmi bystrá. Ano, byla jsi drahoušku – nepřerušuj mě teď. Výborná v počtech. Ach, pamatuji si, jak mi chtěl řezník prodat předraženou svíčkovou …“
Slečna Marplová se zcela ponořila do vzpomínek na Lucyino dětství a odtud se dostala ke zkušenostem z vlastního vesnického života. Proud vzpomínek přerušil příchod Bryana a chlapců, kteří byli mokří a špinaví díky zanícenému hledání stop.
Služebná přinesla čaj a spolu s ním dorazil i doktor Quimper, který pozvedl zlehka obočí, když se rozhlédl kolem, potom, co byl představen starší dámě.
„Doufám, Emo, že se otec cítí dobře.“
„No, víte, on je dnes jen trochu unavený.“
„Aby se vyhnul návštěvám, tuším,“ pronesla slečna Marplová se šibalským úsměvem.
„Moc dobře si pamatuji, když se můj drahý otec ptal matky: Přijde mnoho těch tvých dámiček? Pošli mi tedy čaj do pracovny.“ „To od něj bylo velmi nevhodné.“
„Prosím, nemyslete si -“ začala Emma, ale Cedrik ji přerušil.
„Vždy pije čaj v pracovně, když se jeho drazí synové sejdou. To lze z psychologického hlediska očekávat, že doktore?“
Dana Dužeková
A tak Lucy náležitě uvedla slečnu Marplovou a usadila ji u krbu. Ta se nyní usmívala směrem k Alfrédovi, který jí nabídl sendviče, s uznáním, jež vždy projevovala ku dobře vypadajícím mužům. „Děkuji mnohokrát … Mohu požádat …? Mmm, vejce se sardinkami, ano, to bude vynikající. Obávám se, že jsem během odpolední svačiny vždy poněkud nenasytná. To víte, jak jeden začne … K večeři jen něco velmi lehkého … Musím se hlídat.“
OdpovědětVymazatZnovu se otočila ke své hostitelce. „Máte to ale nádherný dům. A v něm tolik nádherných věcí. Tamhle ty bronzové sochy mi připomínají ty, které můj otec jednou koupil na pařížské výstavě. Skutečně, váš dědeček? V klasickém stylu, že? Velmi pěkné. Není to rozkošné, mít zde zase své bratry? Rodiny jsou tak často rozptýlené - Indie, i když předpokládám, že tam už je všemu konec - a Afrika - západní pobřeží, jaké špatné podnebí."
"Dva z mých bratří žijí v Londýně."
"To je pro vás skvělé."
"Jen můj bratr Cedric je malíř a žije na Ibize, jednom z Baleárských ostrovů."
"Malíři mají ostrovy tak v oblibě, že?" řekla slečna Marplová. "Chopin - to byla Mallorca, nebo ne? Ale on byl muzikant. Mám na mysli Gauguina. Smutný život, dalo by se říct, že promarněný. Nikdy jsem opravdu neměla v oblibě jeho malby domorodých žen - i když vím, že byl velmi oblíbený - nikdy se mi nelíbila ta ponurá hořčicová barva. Jednomu se při pohledu na jeho obrazy opravdu zvedá žaludek."
Pohlédla na Cedrika s lehkým nesouhlasem.
"Slečno Marplová, vyprávějte nám o tom, když byla Lucy malá," řekl Cedrik.
Nadšeně se na něj usmála. "Lucy byla vždy velmi chytrá," řekla. "Ano, byla jsi, má drahá - a nepřerušuj. Opravdu výjimečná v počtech. Ha, pamatuji si, jak se mne řezník snažil ošidit při koupi hovězí kýty..."
Slečna Marplová se ponořila hluboko do vzpomínek na Lucyino dětství a od něj se přesunula ke zkušenostem z vlastního života na vesnici. Proud vzpomínek byl přerušen příchodem Bryana a chlapců, ušpiněných a mokrých po zaníceném hledání stop. Byl donesen čaj a spolu s ním přišel doktor Quimper, který se po té, co byl představen starší dámě, s lehce pozvednutým obočím rozhlížel kolem.
"Doufám, Emo, že se váš otec cítí dobře."
"To nic, jen je dnes odpoledne trošičku unavený."
"Předpokládám, aby se vyhnul návštěvám," pronesla slečna Marplová s uličnickým úsměvem.
"Moc dobře si pamatuji svého otce, jak se ptával matky. 'Přijde spousta těch tvých starých paniček? Pošli mi čaj do pracovny.' V tomhle ohledu byl velmi nezdvořilý."
"Nemyslete si, prosím-" začala Emma, ale Cedrik ji přerušil.
"Vždy, když jsou doma jeho drazí synové, pije čaj v pracovně. Ale to se dá z psychologického hlediska očekávat, že, doktore?"
A tak Lucy vyzvedla slečnu Marplovou jak se sluší a patří a uvedla jí ke krbu. Ta se mile usmívala na Alfréda jenž jí nesl sendviče, s uznáním jenž vždy projevovala vůči dobře vypadajícím mužům.
OdpovědětVymazat„Děkuji převelice... Mohu poprosit? Oh vajíčka a sardinky, ano to bude dobré. Obávám se že po čaji jsem nenasytná. Znáte to, dáte si jeden kousek...a samozřejme na noc jen lehké jídlo, musím se hlídat.“
Znovu se otočila k hostitelce, „Máte nádherný dům...a ta výzdoba...tyhle bronzové předměty mi připomínají podobné co můj otec kdysi koupil – na výstavě v Paříži. Opravdu? Tvůj dědeček? Jsou v klasickém stylu že? Velmi hezké. Musí být báječné mít bratry po ruce že? Velice často jsou rodiny roztroušeny - Indie, ale s tím už je asi konec – a Afrika – západní pobřeží, jak špatné klima.“
,,dva z mých bratrů žijí v Londýně“
,,Jak milé“
,,Můj bratr Cedricje malíř, žije na v Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů.“
,,´Malíři mají rádi ostrovy, že?‘‘ Řekla slečna Marplová.‘“Chopin – ten byl na Malorce, nebo ne? Ale on byl hudební skladatel. Vlastě mluvím o Gauguinovi. Smutný život - promrhaný, dá se říci. Nikdy mne zrovna nezajímaly malby domorodých žen a ačkoliv vím že je velmi obdivován – nikdy mě nenadchla ta hořčicová barva. Člověku se dělá špatně jen se na ty obrazy podívá.“
Lehce nesouhlasně pohlédla na Cedrika.
,,Vyprávějte nám o Lucy když byla ještě dítě slečno Marplová‘‘ řekl Cedric.
Mile se na něj usmála.“Lucy byla vždy tak chytrá,‘‘ odpověděla. ,,Ano, byla jsi má drahá – a teď mně nevyrušuj. Velmi dobrá v aritmetice. Pamatuji jak se mi řezník snažil prodat dráž hovězí … “
Slečna Marplová se ponořila do vzpomínek na Lucyino dětství a na její vlastní zkušenosti z vesnického života.
Proud vzpomínek byl přerušen vstupem Bryana a kchlapců, kteří byly mokří a ušpinění z nadšeného hledání stop.
Čaj byl donesen a ve stejnou chvíli vešel Doktor Quimper, který pozvedl obočí jak se tak rozhlédl kolem sebe potom, co byl představen staré dámě.
,,Doufám že je váš otec v pořádku Emmo?“
,,Oh ano – jen byl dnes odpoledne trochu unavený“
,,Skrýval se před návštěvníky, předpokládám“ řkla slečna Marplová s uličnickým úsměvem. ,,Moc dobře si pamatuju svého drahého otce. „Příjde dnes hodně těch tvých rašplí?“ Říkával mé matce. „Pošli mi čaj do pracovny.“ „Vždy se o tom vyjadřoval velice neslušně‘‘
,,Prosím nemyslete si‘‘ začala Emma, ale Cedric ji přerušil. ,Je to vždy čaj v pracovně, jak se jeho drazí synové objeví.To se ale dalo očekávat, že Doktore?‘‘
Jan Giurg
Na minutku přesně vyzvedla slečna Marplová Lucy na nádraží a usadila ji ke krbu. Lucy se nyní usmívala na Alfreda, který ji zrovna podával její sendvič, s uznáním, jímž vždy projevovala dobře vypadajícím mužům.
OdpovědětVymazat'' Děkuji mnohokrát... Mohu se zeptat...? Ó, vajíčka a sardinky, ano, to bude velice chutné. Obávam se jen, pokud jde o odpolední svačinu, že se nerada dělím. Znáte to.. a, samozřejmě, v noci si dávám jen lehké jídlo... musím si dávat pozor.
Znovu se otočila k její hostitelce. ''Máte nádherný dům a tolik krásných věcí. Ty bronzové sošky mi připomínají ty, které můj otec koupil v pařížské výstvě.'' ''Opravdu je koupil váš dědeček? V klasickém stylu, že?'' Velmi hezké.
Jak rozkošné je mít vaše bratry s sebou. Často jsou rodiny roztroušeny – pobývala jste v Indii a v Africe - západním pobřeží, kde bylo velmi špatné podnebí . Ale to vše už je za vámi, že?''
''Dva z mých bratrů žiji v Londýně.''
''To je pěkné''
''Ale můj bratr Cedric je malíř a žije na Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů''
''Malíři mají rádi ostrovy, není-li pravda?'' řekla slečna Marplová.
''Chopin- žil na ostově Mallorca, že? ''Ale on byl skladatel.'' It is Gauguin, kterého jsem měla na mysli. Nešťastný život, dalo by se řict promrhaný.
''Nikdy jsem se nezajímala o malování domorodkyní. I kdy vím, jak je obdivován, nikdy jsem nenašla pochopení pro takovou křiklavou hořčicovou barvu. Při pohledu na jeho díla to v člověku vyvolává až pocit nevolnosti.''
''Při pohledu na Cedrica měla lehce odsuzující výraz.
''Vyprávějte nám něco o Lucy, když byla ještě malá, slečno Marplová'' řekl Cedric.
Lehce se na něj pousmála. ''Lucie byla vždy moc chytré děcko“, řekla. ''Ano, byla jsi, moje milá a teď nevyrušuj. Vynikala v počtech. Pamatuju si, když mě chtěl řezník ošidit za hovězí kýtu.
Slečna Marplová zavzpomínala s velkým nadšením na zážitky z Lucyino dětství, ale také z její rodné vesnice. To vše bylo přerušeno příchodem Bryana a mokrých a špinavých kluků, kteří se s elánem pustili do hledaní důkazů. Byl přinesen čaj a v ten samý moment přišel i doktor Quimper, který lehce pozvedl obočí, rozhlédl se po místnosti a všiml si staré paní, které byl poté představen.
"Doufám, že vašemu otci není nevolno, Emmo?"
"Ale ne - byl dnes odpoledne jen trochu unavený -"
"Vyhýbá se hostům, řekla bych," řekla slečna Marplová se šibalským úsměvem. "Jak dobře se pamatuji na svého drahého otce. 'Přijde dnes hodně starých dámiček?' říkával mé matce. 'Pošli mi čaj do studovny.' Maminku tím hodně zlobil."
"Prosím, nemyslete si -" začala Emma, ale Cedrik jí skočil do řeči. "Vždy si nechává čaj poslat do studovny, když se objeví jeho drazí synové. Z psychologického hlediska se to dalo čekat, že pane doktore?"
Lucy přivedla slečnu Marplovou a usadila ji ke krbu jak se sluší a patří, ta se nyní souhlasně usmívala na Alfréda, když jí podával obložené chleby, jak se ostatně vždy usmívala na dobře vypadající muže.
OdpovědětVymazat"Děkuji vám mnohokrát...mohu vás požádat...? Ach, vejce a sardinky, ano, to bude velice milé. Obávám se, že jsem při odpoledních svačinách poněkud nenasytná. Jak člověk jednou začne, znáte to...a samozřejmě na večer jen něco lehkého...Musím být důkladná."
Znovu se otočila na svou hostitelku. "Jaká nádhera, váš dům. A je tu tolik překrásných věcí. Tamty bronzové sochy, ty mě upomněly, že můj otec koupil pár takových - na pařížské výstavě. Opravdu je dělal váš dědeček? Jsou v klasickém stylu, že ano? Velice pohledné. Jak potěšitelné mít u sebe své bratry? Rodiny jsou nezřídka rozptýleny - Indie, ačkoli mám dojem, že tomu už je konec - a Afrika - západní pobřeží, tak špatné podnebí."
"Dva z mých bratrů žijí v Londýně."
"To je pro vás velmi příjemné."
"Ale můj bratr Cedrik je malíř a žije na Ibize, jednom z Baleárských ostrovů."
"Malíři jsou tak zakoukaní do ostrovů, nejsou snad?" řekla slečna Marplová. "Chopen – ten byl na Mallorce, byl že? Ale to byl muzikant. Tak to je Gougain kterého myslím. Smutný život – člověku připadá promarněný. Sama jsem se nikdy skutečně nezajímala o obrazy domorodých žen – a přestože vím, že je velice obdivovaný – nikdy jsem se nezajímala o tu křiklavou hořčicovou barvu. Člověku je docela na zvracení, když se dívá na jeho malby."
Prohlédla si Cedrika lehce nesouhlasným pohledem.
"Povězte nám o Lucy, když byla dítě, slečno Marplová," řekl Cedrik.
Potěšeně se na něj usmála. "Lucy byla vždy tak chytrá", řekla. "Ano byla si drahoušku – teď neskákej do řeči. Zcela mimořádná v aritmetice. Hle, vzpomínám si, když řezník předražil hovězí kýtu…"
Slečna Marplová se nechala unášet proudem vzpomínek na dětství Lucy a pak na své vlastní zkušenosti z vesnického života. Proud myšlenek byl přerušen příchodem Bryana a chlapců, dosti mokrých a zamazaných, to byl následek jejich nadšeného hledání stop. Čaj dorazil a společně s ním přišel Dr. Quimber, mírně pozvednul obočí, když se rozhlížel, poté co přitakal na pozdrav staré dámě.
"Doufám, že se váš otec necítí pod psa, Emo? "
"Ale ne – jen byl dnes odpoledne trochu utahaný. "
"Vyhýbá se návštěvám, předpokládám," řekla slečna Marplová se šibalským pousmáním. "Jak dobře si pamatuji na svého drahého otce. Přijde hodně starých grácií? byl by řekl mé matce. Pošli mi čaj do pracovny. V tomto byl velmi nezvedený."
"Prosím nemyslete si – začala Ema, ale Cedrik jí vskočil do řeči. "Vždy je to čaj v pracovně když se jeho milý synové ukážou. Psychologicky to lze předpokládat, že, Doktore?"
Petr Vnučko
Nuže Lucy přivedla slečnu Marplovou, usadila jí ke krbu a jak Alfred servíroval sendviče, usmála se a pokývla hlavou s uznáním,
OdpovědětVymazatjaké vždy projevovala pohledným mužům.
"Děkuji mnohokrát... Smím se zaptat...? Ó ano, vejce se sardinkami, ano, to bude velmi milé.
Obávám se, že mi vždy při čaji vyhládne. Když se někomu daří, však víte....
A samozřejmě večer pouze něco lehčího k snědku. Musím být opatrná."
Ještě jednou se obrátila na svou hostitelku. "Jaký krásný dům to máte. A tolik krásných věcí.
Ty bronzové sošky mi teď připomněly některé z těch, které můj otec koupil na výstavě v Paříži.
Opravdu je vytvořil váš dědeček? Klasický styl, že? Skutečně nádherné. Jak nádherné je mít bratry nablízku?
Rodiny bývají tak často roztroušeny - Indie, ačkoliv se domnívám,
že dnes je vše ztracené - a Afrika - ach to západní pobřeží, tak špatné podnebí.
"Dva moji bratři žíjí v Londýně."
"To je pro vás velmi příjemné."
"Ale můj bratr Cedric je malířem a žije v Ibize, na jednom z balérských ostrovů."
"Malíři tak milují ostrovy, není liž pravda?" Odvětila slečna Marplová.
"Chopin - to byla Mallorka, že mám pravdu? Ale on byl hudebník. Je to Gaugin, koho mám na mysli. Smutný život.
Promrhaný. Já osobně se příliš nezajímám o obrazy domorodých žen. A ačkoliv vím, že je velmi obdivován,
nikdy jsem se nezajímala o tu do očí bijící horčicovou barvu.Jeden by se cítil churavý při pozorování toho obrazu.
Pohlédla na Cedrika s nesouhlasným výrazem. "Řekněte nám o Lucy, jaká byla jako malá, slečno Marplová," řekl Cedrik.
Radostně se na něj usmála. "Lucy vždy bývala tak chytrá," odpověděla. "Ano, to jsi byla, drahá - nyní mne nepřerušuj.
Značně vyjímečná v aritmetice. Nevím proč, pamatuji se, jak mi řezník účtoval vyšší cenu za libové hovězí..."
Slečna Marplová se naplno rozhovořila o Lucyině dětství a poté o vlastních zážitcích z vesnického života.
Proud vzpomínek byl náhle přerušen příchodem Bryana a chlapců poněkud mokrých a špinavých v důsledku nadšeného pátrání po stopách.
Čaj byl přinešen a s ním vešel Dr. Quimper, který se s mírně pozvednutým obočím ohlédl poté, co byl představen staré dámě.
"Doufám, že váš otec není churav, Emmo?"
Oh, ne, - byl jen odpoledne trochu unavený -"
"Vyhýbáním se hostů, domnívám se," odvětila slečna Marplová se šibalským úsměvem. "Jak si pamatuji mého drahého otce.
'Tolik starých dam přišlo?' říkával mamince. "Pošli mi čaj do studovny.' Býval ohledně toho velmi rozlobenný."
"Prosím, nemyslete si - " začala Emma, ale Cedric ji přerušil. " Vždy si dává čas do studovny, když příjdou jeho drazí synové,
psychologicky se to dá očekávat, hm, Doktore?"
Lenka Nečasová
Lucy vyzvedla slečnu Marplovou, náležitě ji uvedla a usadila ji ke krbu kde se s uznáním, které vždy projevovala vůči dobře vypadajícím mužům, usmívala na Alfreda, jenž jí podával sendviče
OdpovědětVymazat"Mnohokrát děkuji...mohu požádat...? Ó, vejce a sardinky, ano, to bude velice milé. Obávám se, že během odpolední svačinky jsem vždy poněkud nenasytná. Jak člověk začne, však víte...A, samozřejmě, na večer jen něco velmi lehkého...musím být opatrná."
Znovu se otočila ke své hostitelce. " Máte tak nádherný dům. A v něm tolik překrásných věcí. Tamty bronzové sošky mi připomínají ty, které můj otec koupil - na Pařížské Výstavě. Váš dědeček, vážně? Jsou v klasickém stylu, že? Velice pohledné. Jak rozkošné, že máte své bratry u sebe. Rodiny jsou tak často rozptýlené - Indie, i když předpokládám, že s tím už je konec - a Afrika - západní pobřeží, tak hrozné podnebí."
"Dva z mých bratří žijí v Londýně."
"To je pro vás skvělé"
"Ale můj bratr Cedrik je malíř a žije na Ibize, jednom z Baleárských Ostrovů.
"Malíři jsou do ostrovů tak zamilovaní, nemyslíte?" řekla slečna Marplová."Chopin - to byla Malorka, že ano? Ale on byl skladatel. Mám na mysli Gaugina. Smutný život - jeden by si pomyslel že promrhaný. Já osobně jsmem nikdy nejevila zájem o malby domorodých žen - a i když vím, že je velice obdivován - tak mne nikdy nezajímala ta křikavá hořčicová barva. Člověku se z těch jeho obrazů dělá nevolno."
Trošku nesouhlasně pohlédla na Cedrika.
"Vyprávějte nám o tom, jak byla Lucy malá, slečno Marplová," řekl Cedrik.
Potěšeně se na něj usmála. "Lucy byla vždy velmi chytrá," řekla. "Ano, je to tak, drahá - a už mě nepřerušuj. Znamenitá v aritmetice.
Vzpomínám si, jak mi řezník naúčtoval příliš za hovězí kýtu.
Slečna Marplová se ponořila do vzpomínek z Lucyina dětství a rovzpomněla se i na své vlastní zážitky ze života na vesnici.
Proud vzpomínek byl přerušen příchodem Bryana a hochů, poněkud promočených a špinavých z nadšeného hledání stop.
Služebná donesla čaj a spolu s ní přišel i Doktor Quimper, který pozvednul obočí, jak se tak rozhlédl kolem sebe poté, co byl představen postarší dámě.
"Doufám, že vašemu otci není zle, Emmo?"
"Ale ne - byl dnes odpoledne jen trochu unavený -"
"Vyhýbá se hostům, řekla bych," pronesla slečna Marplová s rozpustilým úsměvem. "Jak dobře se pamatuji na svého drahého otce. 'Přijde dnes hodně těch tvých starých dámiček' říkával mé matce. 'Pošli mi čaj do studovny.' Vždy se o tom vyjadřoval velice neslušně."
"Prosím, nemyslete si -" začala Emma, ale Cedrik jí skočil do řeči. "Vždy si nechává čaj poslat do studovny, když se objeví jeho drazí synové. Z psychologického hlediska se to dalo čekat, že pane doktore?"
Martin Adam
A tak Lucy, podle očekávání přivedla slečnu Marplovou a usadila ji ke krbu, ta se již usmívala na Alfréda, který ji podal sendviče. Vždy tak oceňovala dobře vypadající muže.
OdpovědětVymazat„Velmi Vám děkuji.. Mohu požádat..? Hmm, vejce a sardinky, ano, to bude hezké. Jen se obávám, že jsem poněkud nenasytná v době odpoledního čaje. Znáte to, když se do jídla jednou pustíte... A samozřejmě, večer už jen lehkou večeři... Musím být obezřetná.“
Ještě jednou se pak otočila ke své hostitelce. „Jaký to ale máte krásný dům. A v něm tolik krásných věcí. Ty bronzové sošky mi právě připomínají ty, které koupil můj otec – na výstavě v Paříži.
Opravdu, to váš děda? Jsou ve stylu klasiky, že? Velmi pěkné. Rozkošné, že máte bratry u Vás? Tak často jsou rodiny roztroušené – i když v Indii předpokládám, je vše nyní u konce – a Afrika – západní pobřeží, takové špatné podnebí.
„Dva z mých bratrů žijí v Londýně.“
„To je pro vás moc dobře.“
„Ale můj bratr Cedrik je malíř a žije na Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů.“
„Malíři mají ostrovy v oblibě, není-liž pravda.“ řekla slečna Marplová. „Chopin - to byla Malorka, že ano? Ale to byl vlastně muzikant. Přemýšlím o Gauguinovi. Vidím to jako smutný a promrhaný život. Já osobně neumusím tu jeho odpornou hořčičnou barvu. Je mi špatně, když se dívám na jeho obrazy.“
Podívala se na Cedrika s téměř odsuzujícím pohledem.
„Řekněte nám o Lucy, když byla ještě malá, slečno Marlplová,“ pobídl Cedrik.
Pousmála se na něj radostně. „Lucy byla vždy tak rozumná,“ řekla. „Ano, opravdu jsi byla, moje drahá – teď mě nepřerušuj. Docela mimořádná v počtech. Proč mi vytane na mysli jak mě řezník ošidil na svíčkové...“
Slečna Marlplová vyrazila plnou parou vpřed do vzpomínek na dětství Lucy a odtud rovnou do jejích vlastních zážitků ze života v její rodné vísce.
Tento proud vzpomínek byl přerušen příchodem Briana a hochů, docela promáčených a špinavých z horlivého hledání stop. Čaj byl právě donesen s příchodem doktora Quimpera, který pozvedl obočí, když se rozhlížel kolem, jen co se představil staré paní.
„Doufám Emmo, že se váš pan otec necítí pod psa.“
„Ale ne – to bylo jen, že se cítil dnes odpoledne trochu unaveně -“
„Vyhýbá se hostům, domnívám se,“ řekla slečna Marplová s šibalským úsměvem. „Jak si dobře vzpomínám na mého drahého otce. 'Přijde dnes hodně starých štěbetalek?' říkával mé matce. 'Pošli mi čaj do studovny.' Byl v tomto velmi neomalený.“
„Nemyslete si prosím - „ začala Emma, ale Cedrik jí skočil do řeči. „Vždy je čaj ve studovně, když se jeho drazí synové sejdou. Psychologicky vzato, hm, co říkáte doktore?“
Miroslav Franc
Lucy náležitě vyzvedla slečnu Marplovou a usadila jí ke krbu, a když jí Alfred podal sendviče, slečna Marplová se na něj usmála s uznáním, jenž vždy projevovala hezkým mužům.
OdpovědětVymazat"Děkuji mnohokrát... Mohu poprosit...? Ó, vejce a sardinky, ano, to bude skvělé. Obávám se, že když piji čaj, jsem vždy poněkud hladová. No však to znáte, jak člověk jednou začne... A samozřejmě, na noc jen velmi lehké jídlo... Musím být opatrná."
Znovu se otočila ke své hostitelce. "Jaký to ale máte krásný dům. A tolik krásných věcí v něm. Bronzové sochy, to mi nyní připomíná ty, které koupil můj otec na Pařížské výstavě.
Opravdu, váš dědeček? V klasickém stylu, že ano? Moc krásné. Je opravdu skvělé mít tu také své bratry, že? Tak často bývají rodiny roztroušené po světě - Indie, avšak předpokládám, že s tím je teď konec - a Afrika - západní pobřeží, takové špatné podnebí."
"Dva z mých bratrů žijí v Londýně."
"To je ale opravdu hezké."
"Ale můj bratr Cedric je malíř a žije na Ibize, jednom z Baleárských ostrovů."
"Malíři mají ale opravdu rádi ostrovy, není-liž pravda?" řekla slečna Marplová. "Chopin - ten byl na Mallorce, že? Ale to byl hudebník. Myslela jsem Gauguina. Smutný život - až promarněný, zdá se. Já osobně se o obrazy domorodých žen moc nezajímám - i přesto, že vím, že je velmi obdivovaný - se mi ta jeho odporná hořčicová barva nikdy nezamlouvala. Člověku je docela špatně, když se dívá na ty jeho obrazy."
Odmítavě se podívala na Cedrika.
"Řekněte nám o Lucy, když byla malá, slečno Marplová" řekl Cedric.
Potěšeně se na něj usmála. "Lucy byla vždycky tak chytrá," řekla. "Ano, to jste byla, má drahá - a nepřerušujte mě. Celkem znamenitá v počítání. Nu pamatuji si, jak mě jednou řezník ošidil při nákupu hovězí kýty..."
Slečna Marplová se pustila plnou parou do líčení vzpomínek o Lucyině dětství, od toho se dostala až ke svým vlastním zkušenostem s životem na venkově. Smršť vzpomínek byla přerušena příchodem Bryana a chlapců, kteří byli mokří a špinaví následkem nadšeného hledání stop.
Služebná přinesla čaj s příchodem doktora Quimpera, který se staré dámě představil, a mírně nadzdvihl obočí, jak se rozhlížel kolem.
"Doufám, že vašemu panu otci není špatně, Emmo?"
"Ale ne - to jen, byl dnes odpoledne malinko unavený - "
"Předpokládám, že se vyhýbá hostům...," řekla slečna Marplová s šibalským úsměvem. "Však si dobře pamatuji svého vlastního otce. ´Přijde tolik starých dámiček´, říkával mé matce.´Pošli mi čaj do studovny´. Byl to ale nezdvořák.
"Prosím nemyslete si -" začala Emma, ale Cedrik jí zarazil. "Vždycky si dává čaj ve studovně, když přijedou jeho drazí synové. Ale to se dá z psychologického hlediska očekávat, že, pane doktore?
-Veronika Valová
A tak Lucy uvedla slečnu Marplovou jak se patří a usadila ji u krbu. Ta se nyní usmívala na Alfreda, který jí podával sendviče, s uznáním, které dávala najevo pouze dobře vypadajícím mužům.
OdpovědětVymazat„Děkuji mnohokrát…mohu poprosit…? Ó, vejce a sardinky, to by bylo moc milé. Obávám se, že odpolední pití čaje ze mě dělá nenasytnou. Jak jednou začnu, však víte…Samozřejmě ale, na noc si dám pouze velmi lehké jídlo…Musím se hlídat.“
Ještě jednou se otočila ke své hostitelce. „Máte to ale krásný dům. A v něm tolik krásných věcí. Všechny ty bronzové sošky mi připomínají ty, které můj otec koupil – na výstavě v Paříži. Opravdu je Váš dědeček vyráběl sám? V klasickém stylu, že ano? Velmi krásné. Musí být velice příjemné mít u sebe své bratry. Spousta rodin je rozptýlených – Indie, ačkoliv mám dojem, že dnes je tomu už konec – a Afrika – západní pobřeží, takové špatné podnebí.“
„Dva z mých bratrů žijí v Londýně.“
„Toto je pro Vás velmi dobré.“
„Jen můj bratr Cedric je malíř a žije na Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů.“
„Malíři jsou tak uneseni ostrovy, že ano?“ odvětila paní Marplová. „Chopin – u něj to byla Mallorca, že ano? Ale on byl hudebník. To Gauguina mám namysli. Ten smutný život – promrhaný. Já sama jsem se nikdy nezajímala o obrazy místních žen – a přestože vím, že je velice oceňován – nikdy mě nezajímala ta křiklavá hořčičná barva. Někomu může přijít až odporné dívat se na jeho obrazy.“
Nesouhlasně se podívala na Cedrika.
„Povězte nám něco o Lucy, když byla ještě malá, paní Marplová.“ požádal Cedric.
Nadšeně se na něj usmála. „Lucy byla vždy velmi chytrá,“řekla. „Ale ano, byla jsi, drahá – a teď mě nepřerušuj. Vynikala v počtech. Pamatuji si, když mě chtěl řezník ošidit o kus hovězího masa…“
Paní Marplová se s vervou pustila do vzpomínání na Lucyino dětství a nezapomněla se i zmínit o svém vyrůstání v rodné vesnici.
Proud vzpomínek byl však přerušen příchodem Bryana a chlapců, kteří na důkaz hledání stopy, byli řádně mokří a špinaví. Čaj byl přinesen a spolu s ním vešel Dr. Quimper, který lehce nadzvedl obočí poté, co byl představen staré dámě.
„ Doufám, že se Váš otec necítí špatně, Emmo?“
Ale ne, to je jen, že byl odpoledne trochu unavený-“
„Vyhýbá se návštěvníkům, předpokládám,“ podotkla paní Marplová se šibalským úsměvem. „Jak dobře znám svého drahého otce. Vždy se vyptával : ’Přijde hodně těch tvých starých ženských?’ ’Pošlete mi čaj do studovny. ’ Vždy byl v tomto velice nezdvořilý.”
“Prosím nemyslete si, že – “spustila Emma, ale Cedric jí přerušil. “ Vždy má čaj ve studovně, když se jeho drazí synové ukážou. Co můžeme z psychologického hlediska očekávat, pane Doktore?”
Marie Musilová
Jan Giurg- Oprava
OdpovědětVymazatA tak Lucy vyzvedla slečnu Marplovou jak se sluší a patří a uvedla jí ke krbu. Ta se mile usmívala na Alfréda, jenž jí nesl sendviče, s uznáním jenž vždy projevovala dobře vypadajícím mužům.
„Děkuji převelice... Mohu poprosit? Oh vajíčka a sardinky, ano, to bude velmi milé. Obávám se, že po čaji jsem nenasytná. Znáte to, dáte si jeden kousek...a samozřejme na noc jen lehké jídlo, musím se hlídat.“
Znovu se otočila k hostitelce, „Máte nádherný dům...a ta výzdoba...tyhle bronzové předměty mi připomínají podobné co můj otec kdysi koupil – na výstavě v Paříži. Opravdu? Váš dědeček? Jsou v klasickém stylu že? Velmi hezké. Musí být báječné mít bratry po ruce, že? Velice často jsou rodiny roztroušeny - Indie, ale s tím už je asi konec – a Afrika – západní pobřeží, jak špatné klima.“
„Dva z mých bratrů žijí v Londýně.“
„Jak milé.“
Můj bratr Cedric je malíř, žije na v Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů.“
„Malíři mají rádi ostrovy, že?‘‘ řekla slečna Marplová. „Chopin – ten byl na Malorce, nebo ne? Ale on byl hudební skladatel. Vlastně hovořím o Gauguinovi. Smutný život - promrhaný, dá se říci. Nikdy mne zrovna nezajímaly malby domorodých žen a ačkoliv vím, že je velmi obdivován, nikdy mě nenadchla ta hořčicová barva. Člověku se dělá špatně, jen se na ty obrazy podívá.“
Lehce nesouhlasně pohlédla na Cedrika.
„Vyprávějte nám o Lucy když byla ještě dítě, slečno Marplová‘‘ řekl Cedric.
Mile se na něj usmála. „Lucy byla vždy tak chytrá,‘‘ odpověděla. „Ano, byla jsi má drahá – a teď mně nevyrušuj. Velmi dobrá v aritmetice. Pamatuji, jak se mi řezník snažil prodat hovězí nad cenou … „
Slečna Marplová se ponořila do vzpomínek na Lucyino dětství, a na její vlastní zkušenosti z vesnického života.
Proud vzpomínek byl přerušen vstupem Bryana a chlapců, kteří byli mokří a ušpinění z nadšeného hledání stop.
Čaj byl donesen, a ve stejnou chvíli vešel Doktor Quimper, který pozvedl obočí jak se tak rozhlédl kolem sebe potom, co byl představen staré dámě.
„Doufám, že je váš otec v pořádku Emmo?“
„Ano, samozřejmě – jen byl dnes odpoledne trochu unavený“
„Vyhýbal se návštěvám, předpokládám“ řekla slečna Marplová s uličnickým úsměvem. „Moc dobře si pamatuju svého drahého otce. „Přijde dnes hodně těch tvých dámiček?“, říkával mé matce. „Pošli mi čaj do pracovny.“ „Vždy se o tom vyjadřoval velice neslušně‘‘
„Prosím nemyslete si‘‘ začala Emma, ale Cedric ji přerušil. ,Je to vždy čaj v pracovně, jak se jeho drazí synové objeví.To se ale dalo očekávat, že Doktore?‘‘
Zemanová, upravená verze:
OdpovědětVymazatLucy náležitě uvedla slečnu Marplovou, a ta se ze svého místa u krbu usmívala na Alfreda, který jí zrovna podával sendviče, s uznáním, které vždy projevovala dobře vypadajícímu muži.
"Mnohokrát děkuji... Mohu poprosit...? Ó, vejce a sardinky, ano, to bude skvělé. Obávám se, že když piji čaj, jsem vždy velice hladová. Jak jednou člověk začne... A na noc, samozřejmě, jen velmi lehké jídlo... Musím o sebe dbát."
Znovu se otočila ke své hostitelce. "Máte tak krásný dům. A v něm tolik nádherných věcí. Tyhle bronzové sošky mi připomínají ty, co si koupil můj otec na výstavě v Paříži. Váš dědeček, vážně? V klasickém stylu, že? Velice pohledné. Není to rozkošné, že tu žijete se všemi svými bratry? Rodiny jsou tak často rozptýlené - Indie, i když předpokládám, že ta už je pasé - a Afrika - západní pobřeží, hrozné podnebí."
"Dva z mých bratrů žijí v Londýně."
"To je pro vás skvělé."
"Ale můj bratr Cedrik je malíř a žije na Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů."
"Malíři mají ostrovy v oblibě, že?" řekla slečna Marplová. "Chopin - to byla Mallorca, nebo ne? Ale to byl vlastně skladatel. Mám na mysli Gauguina. Nešťastný život - jeden by řekl, že promrhaný. Já osobně se nezajímám o obrazy nahých domorodých žen - a i když vím, že je velice obdivován, mou pozornost nikdy neupoutala ta křiklavá hořčicová barva. Člověku je z těch jeho obrazů nevolno."
Trochu odmítavě pohlédla na Cedrika.
"Vyprávějte nám o tom, jak byla Lucy malá, slečno Marplová," řekl Cedric.
Potěšeně se na něj usmála. "Lucy byla vždy tak bystrá," prohlásila. "Ano, opravdu drahoušku - a teď mě nepřerušuj. Dosti nadaná v aritmetice. Pamatuji si, že když mi řezník naúčtoval příliš za hovězí kýtu..."
Slečna Marplová zamířila plnou parou vpřed do vzpomínek na Lucyino dětství a následně i do svých vlastních zážitků ze života na vesnici.
Proud jejích myšlenek byl přerušen příchodem Bryana a chlapců, poněkud promočených a špinavých z nadšeného hledání stop. Služebná přinesla čaj a následně přišel i doktor Quimper, jenž pozvedl obočí když se rozhlédl kolem poté, co byl představen staré dámě.
"Doufám, že vašemu otci není nevolno, Emmo?"
"Ale ne - byl dnes odpoledne jen trochu unavený -"
"Vyhýbá se hostům, řekla bych," řekla slečna Marplová s rozpustilým úsměvem. "Jak dobře se pamatuji na svého drahého otce. 'Přijde dnes hodně starých dámiček?' říkával mé matce. 'Pošli mi čaj do studovny.' Maminku tím hodně zlobil."
"Prosím, nemyslete si -" začala Emma, ale Cedrik jí skočil do řeči. "Vždy si nechává čaj poslat do studovny, když se objeví jeho drazí synové. Z psychologického hlediska se to dalo čekat, že pane doktore?"
Aya Hassanová - oprava
OdpovědětVymazatA tak Lucy vyzvedla slečnu Marplovou, usadila ji ke krbu a usmívala se na Alfreda, zatímco ji podával sendviče, s uznáním které vždy věnovala pohlednému muži.
„děkuji moc…Mohu se zeptat…? Ah, vejce a sardinky, ano, to by bylo moc hezké. Obávám se, že se o čaj nepodělím, když se to tak vezme víte, a samozřejmě, večer jenom velmi lehké jídlo, musím si dávat pozor.“
Otočila se znovu ke své hostitelce. „máte tak nádherný dům, a ještě krásnější vnitřní zařízení, tyhle bronzové předměty, mi teď připomínají podobné co můj otec koupil – na výstavě v Paříži.“
„Opravdu? Tyhle předměty koupil tvůj dědeček? Jsou v klasickém stylu že? Velmi hezké. Není to hezké, že tu máte všechny bratry vedle sebe? Velmi často se rodiny rozcházejí – Indie, i když ta už dnes není oblíbená – a Afrika – západní pobřeží, jak špatné klima.“
„dva z mých bratrů žijí v Londýně“
„to je moc hezké“
„ale můj bratr Cedric, je malíř a žije na v Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů.“
„malíři mají rádi ostrovy, nebo ne?“ řekla slečna Marplová. „Chopin – ten byl na Malorce, nebo snad ne? Ale on byl hudební skladatel. Myslela jsem Gauguina. Smutný život - promrhaný, jeden by řekl. Nikdy se mi osobně, nezamlouvaly malby domorodých žen a ačkoliv vím že je velmi uznávaný – nikdy se mi nelíbila ta křiklavá hořčicová barva. Člověku je, z pohledu na tyhle obrázy, špatně.“
Podívala se na Cedrica trochu odmítavě.
„vyprávějte nám o Lucy když byla ještě malá, slečno Marplová“ řekl Cedric
Nadšeně se usmála , „Lucy byla vždy chytrá,“ odpověděla. „Ano, bylas má drahá – a teď mně nevyrušuj. Docela pozoruhodná v aritmetice. Proč? Vzpomínám si když mi řezník chtěl předražit hovězí kýtu.“
Slečna Marplová se ponořila do vzpomínek na Lucyino dětství i na vlastní zkušenosti z vesnického života.
Proud vzpomínek byl přerušen vstupem Bryana a ostatních chlapců, kteří byly mokří a ušpinění, nejspíš následkem nadšeného hledání stop. syntax ok!
Donesla čaj, ve stejnou chvíli co vešel Doktor Quimper. Po té co byl představen staré dámě, se rozhlédl kolem sebe a pozvedl nepatrně obočí.
„Doufám že váš otec není unavený z tohoto hrozného počasí, Emmo?“
„Ale ne – popravdě, byl jen trochu unavený dnes odpoledne“
„vyhýbal se návštěvníkům, předpokládám“ Řekla slečna Marplová s uličnickým úsměvem. „moc dobře si pamatuji svého drahého otce. Příjde ti dnes hodně těch tvých drben? Říkával mé matce, pošli mi čaj do pracovny, byl v tomhle vždy tak nevychovaný, celý on.“ „prosím nemyslete si“ začala Emma, ale Cedric ji přerušil. „vždy chtěl přinést čaj do pracovny, jak se jeho drazí synové objeví. Z psychologického pohledu se to ale dalo očekávat, že, doktore?“
Aya Hassanová - oprava
OdpovědětVymazatA tak Lucy vyzvedla slečnu Marplovou, usadila ji ke krbu a usmívala se na Alfreda, zatímco ji podával sendviče, s uznáním které vždy věnovala pohlednému muži.
„děkuji moc…Mohu se zeptat…? Ah, vejce a sardinky, ano, to by bylo moc hezké. Obávám se, že se o čaj nepodělím, když se to tak vezme víte, a samozřejmě, večer jenom velmi lehké jídlo, musím si dávat pozor.“
Otočila se znovu ke své hostitelce. „máte tak nádherný dům, a ještě krásnější vnitřní zařízení, tyhle bronzové předměty, mi teď připomínají podobné co můj otec koupil – na výstavě v Paříži.“
„Opravdu? Tyhle předměty koupil tvůj dědeček? Jsou v klasickém stylu že? Velmi hezké. Není to hezké, že tu máte všechny bratry vedle sebe? Velmi často se rodiny rozcházejí – Indie, i když ta už dnes není oblíbená – a Afrika – západní pobřeží, jak špatné klima.“
„dva z mých bratrů žijí v Londýně“
„to je moc hezké“
„ale můj bratr Cedric, je malíř a žije na v Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů.“
„malíři mají rádi ostrovy, nebo ne?“ řekla slečna Marplová. „Chopin – ten byl na Malorce, nebo snad ne? Ale on byl hudební skladatel. Myslela jsem Gauguina. Smutný život - promrhaný, jeden by řekl. Nikdy se mi osobně, nezamlouvaly malby domorodých žen a ačkoliv vím že je velmi uznávaný – nikdy se mi nelíbila ta křiklavá hořčicová barva. Člověku je, z pohledu na tyhle obrázy, špatně.“
Podívala se na Cedrica trochu odmítavě.
„vyprávějte nám o Lucy když byla ještě malá, slečno Marplová“ řekl Cedric
Nadšeně se usmála , „Lucy byla vždy chytrá,“ odpověděla. „Ano, bylas má drahá – a teď mně nevyrušuj. Docela pozoruhodná v aritmetice. Proč? Vzpomínám si když mi řezník chtěl předražit hovězí kýtu.“
Slečna Marplová se ponořila do vzpomínek na Lucyino dětství i na vlastní zkušenosti z vesnického života.
Proud vzpomínek byl přerušen vstupem Bryana a ostatních chlapců, kteří byly mokří a ušpinění, nejspíš následkem nadšeného hledání stop. syntax ok!
Donesla čaj, ve stejnou chvíli co vešel Doktor Quimper. Po té co byl představen staré dámě, se rozhlédl kolem sebe a pozvedl nepatrně obočí.
„Doufám že váš otec není unavený z tohoto hrozného počasí, Emmo?“
„Ale ne – popravdě, byl jen trochu unavený dnes odpoledne“
„vyhýbal se návštěvníkům, předpokládám“ Řekla slečna Marplová s uličnickým úsměvem. „moc dobře si pamatuji svého drahého otce. Příjde ti dnes hodně těch tvých drben? Říkával mé matce, pošli mi čaj do pracovny, byl v tomhle vždy tak nevychovaný, celý on.“ „prosím nemyslete si“ začala Emma, ale Cedric ji přerušil. „vždy chtěl přinést čaj do pracovny, jak se jeho drazí synové objeví. Z psychologického pohledu se to ale dalo očekávat, že, doktore?“
Oprava
OdpovědětVymazatLucy tedy náležitě slečnu Marplovou přivedla, usadila ke krbu a Alfred jí podal sendviče. Ta se na něj usmála s výrazem uznání, který vždy projevuje dobře vypadajícím mužům.
„Děkuji mnohokrát… Mohu požádat…? Oh, vejce a sardinky, ano, to bude skvělé. Obávám se, že jsem u čaje vždy trochu nenasytná. Když člověk jednou začne, však víte… A na večer samozřejmě pouze lehká jídla… Musím se hlídat.“
Ještě jednou se obrátila na svou hostitelku. „Jaký máte krásný dům. A tolik překrásných věcí v něm. A tyhle bronzové sochy mi teď připomínají ty, které můj otec koupil na pařížské výstavě. Opravdu už váš dědeček? Jsou v klasickém stylu, že? Velmi pěkné. Jak rozkošné, že u sebe máte své bratry. Rodiny jsou často rozptýlené - v Indii, ačkoli předpokládám, že to už je pryč – a Africe – na západním pobřeží je špatné klima.“
„Dva mí bratři žijí v Londýně.“
„Tak to je opravdu skvělé.“
„Ale můj bratr Cedrik je malířem a žije na Ibize, jednom z Baleárských ostrovů.“
„Malíře velice zajímají ostrovy, že?“ pronesla slečna Marplová. „Chopin – ten byl na Malorce, pokud se nepletu? Vlastně to byl hudebník. Myslím Gaugaina. To si člověk říká, jak smutný život – takový promrhaný. Já osobně jsem se nikdy nezajímala o jeho malby domorodých žen – přestože vím, jak moc je uznávaný – nikdy jsem neměla ráda tu křiklavě hořčicovou barvu. Člověku je z prohlížení jeho obrazů až na zvracení.“
Pohlédla na Cedrika s lehce nesouhlasným výrazem.
„Vyprávějte nám, jaká byla Lucy jako dítě, slečno Marplová,“ řekl Cedrik.
Ta se na něj radostně usmála. „Lucy byla vždy velice chytrá,“ řekla.
„Ano, bylas, drahoušku – a teď nepřerušuj. Velmi nadaná v aritmetice. Nu, vzpomínám si, jednou mě řezník ošidil na hovězí kýtě…“
Slečna Marplová se zcela ponořila do vzpomínek na Luciino dětství, i do vlastních zážitků z vesnického života.
Proud jejích vzpomínek byl přerušen až příchodem Bryana a chlapců, kteří byli trochu mokří a špinaví díky nadšenému hledání stop. Služebná přinesla čaj a s ní do místnosti vešel Dr. Quimper, který mírně pozvedl obočí při rozhlížení kolem, poté co byl představen staré dámě.
„Snad vašemu otci není špatně, Emmo.“
„Oh, ne – byl jen dnes odpoledne trochu unavený-“
„Předpokládám, že se vyhýbá se hostům,“ řekla slečna Marplová se šibalským úsměvem. „Dobře si vzpomínám na svého drahého otce ‚To dnes přijde tolik starých žen?‘ říkával mé matce.‚Tak mi přines čaj do pracovny.‘ V tomto ohledu byl velmi nevychovaný.“
„Prosím, nemyslete si, -“ začala Emma, ale Cedric ji přerušil.
„Vždy chce čaj přinést do pracovny, když se jeho drazí synové sejdou. Psychologicky se to dá čekat, že, doktore?“
Jana Leová
Lucy vyzvedla slečnu Marplovou, náležitě ji uvedla a usadila ji ke krbu, kde se s uznáním, které vždy projevovala vůči dobře vypadajícím mužům, usmívala na Alfreda, jenž jí podával sendviče.
OdpovědětVymazat"Mnohokrát děkuji...mohu požádat...? Ó, vejce a sardinky, ano, to bude velice milé. Obávám se, že během odpoledního čaje jsem vždy poněkud nenasytná. Jak člověk začne, však víte...A, samozřejmě, na večer jen něco velmi lehkého...musím být opatrná."
Znovu se otočila ke své hostitelce. "Máte tak nádherný dům. A v něm tolik překrásných věcí. Tamty bronzové sošky mi připomínají ty, které můj otec koupil - na Pařížské výstavě. Váš dědeček, vážně? Jsou v klasickém stylu, že? Velice pohledné. Jak rozkošné, že máte své bratry u sebe. Rodiny jsou tak často rozptýlené - Indie, i když předpokládám, že s tím už je konec - a Afrika - západní pobřeží, tak hrozné podnebí."
"Dva z mých bratří žijí v Londýně."
"To je pro vás skvělé"
"Ale můj bratr Cedrik je malíř a žije na Ibize, jednom z Baleárských ostrovů.
"Malíři jsou do ostrovů tak zamilovaní, nemyslíte?" řekla slečna Marplová."Chopin - to byla Malorka, že ano? Ale on byl skladatel. Mám na mysli Gaugina. Smutný život - jeden by si pomyslel že promrhaný. Já osobně jsem nikdy nejevila zájem o malby domorodých žen - i když vím, že je velice obdivován - tak se mi nikdy nelíbila ta křiklavá hořčicová barva. Člověku se z těch jeho obrazů dělá nevolno."
Trošku nesouhlasně pohlédla na Cedrika.
"Vyprávějte nám o tom, jak byla Lucy malá, slečno Marplová," řekl Cedrik.
Potěšeně se na něj usmála. "Lucy byla vždy velmi chytrá," řekla. "Ano, je to tak, drahá - a nepřerušuj. Znamenitá v aritmetice.
Vzpomínám si, jak mi řezník naúčtoval příliš za hovězí kýtu.
Slečna Marplová se ponořila do vzpomínek z Lucyina dětství a od něj se přesunula ke zkušenostem z vlastního života na vesnici.
Proud vzpomínek byl přerušen příchodem Bryana a hochů, poněkud promočených a špinavých z nadšeného hledání stop.
Služebná donesla čaj a spolu s ní přišel i Doktor Quimper, který pozvedl obočí, jak se tak rozhlédl kolem sebe poté, co byl představen postarší dámě.
"Doufám, že vašemu otci není zle, Emmo?"
"Ale ne - byl dnes odpoledne jen trochu unavený -"
"Vyhýbá se hostům, řekla bych," pronesla slečna Marplová s rozpustilým úsměvem. "Jak dobře se pamatuji na svého drahého otce. 'Přijde dnes hodně těch tvých starých dámiček?' říkával mé matce. 'Pošli mi čaj do studovny.' Vždy se o tom vyjadřoval velice neslušně."
"Prosím, nemyslete si -" začala Emma, ale Cedrik jí skočil do řeči. "Vždy si nechává čaj poslat do studovny, když se objeví jeho drazí synové. Ale to se dá z psychologického hlediska očekávat, že, doktore?"
Martin Adam - Oprava
Slečna Marplová náležitě vyzvedla Lucy na nádraží a usadila ji ke krbu.
OdpovědětVymazatLucy se nyní usmívala na Alfréda, který ji podal sendviče. Vždy tak oceňovala dobře vypadající muže.
„Děkuji mnohokrát... mohla bych vás poprosit...? Ó, vajíčka a sardinky, ano, to bude velice chutné. Obávam se jen, pokud jde o odpolední svačinu, jsem nenasytná. Znáte to.. a, samozřejmě, v noci si dávám jen lehké jídlo... musím se hlídat.“
Znovu se otočila k její hostitelce. „Máte nádherný dům a tolik krásných věcí. Ty bronzové sošky mi připomínají ty, které můj otec koupil na výstavě v Paříži.“ „Opravdu váš dědeček? V klasickém stylu, že?“ Velmi hezké. Jak rozkošné, že máte své bratry u sebe. Rodiny jsou tak často rozptýlené - Indie, i když předpokládám, že s tím už je konec - a Afrika - západní pobřeží, tak hrozné podnebí.“
„Dva z mých bratrů žiji v Londýně.“
„To je pěkné“
„Ale můj bratr Cedric je malíř a žije na Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů.“
„Malíři mají rádi ostrovy, není-li pravda?“ řekla slečna Marplová.
„Chopin- žil na ostově Mallorca, že? „Ale on byl skladatel.“ Toje Gauguin, kterého jsem měla na mysli. Nešťastný život, dalo by se řict promrhaný.
„Nikdy jsem se nezajímala o malování domorodých žen. I přesto, že vím jak je obdivovál, nikdy jsem nenašla pochopení pro takovou křiklavou hořčicovou barvu.
Člověku je docela špatně, když si prohlíží na ty jeho obrazy..“
„Prohlížela si Cedrica s lehce odsuzujícím výrazem.”
„Vyprávějte nám něco o Lucy, když byla ještě malá, slečno Marplová,“ řekl Cedric.
Lehce se na něj pousmála. „Lucie byla vždy moc chytré děcko,“ řekla. „Ano, byla jsi, moje milá a teď nevyrušuj. Vynikala v počtech. Pamatuju si, když mě chtěl řezník ošidit při nákupu hovězí kýty.
Plnou parou zavzpomínala Slečna Marplová na zážitky z Lucyino dětství, ale také z jejího vesnického života. To vše bylo přerušeno příchodem Bryana a mokrých a špinavých kluků, kteří s elánem hledali důkazy. Služka přinesla čaj a v ten samý moment vešel Dr. Quimper, který lehce nadzvedl obočí poté, co byl představen staré dámě.
„Doufám, že vašemu otci není nevolno, Emmo?“
„Ale ne - byl dnes odpoledne jen trochu unavený -“
„Vyhýbá se hostům, řekla bych,“ řekla slečna Marplová se šibalským úsměvem. ”
„Jak dobře se pamatuji na svého drahého otce. „Přijde dnes hodně starých dámiček?' Říkával mé matce. „Pošli mi čaj do studovny.“ Maminku tím hodně zlobil.
„Prosím, nemyslete si -“ začala Emma, ale Cedrik jí skočil do řeči. „Vždy si nechává čaj poslat do studovny, když se objeví jeho drazí synové. Z psychologického hlediska se to dá čekat, že pane doktore? ”
Hurdálek - oprava
Michaela Hodanová
OdpovědětVymazat4:50 Vlak z Paddingtonu
Lucy poslušně vyzvedla slečnu Marplovou na nádraží, dovedla ji do domu a usadila ji u krbu, kde ji Alfred podával sendviče a slečna Marplová se na něj na oplátku usmívala s výrazem, který vždy prokazovala dobře vypadajícímu muži.
„Děkuji Vám velmi pěkně….. Mohu Vás o něco požádat ….? Ah, vejce a sardinky, ano, to bylo hezké, obávám se, že se o čaj nerada dělím. Víte, jak jeden začne .... A samozřejmě na noc si dávám jenom velmi lehké jídlo.... Musím se hlídat.“
Ještě jednou se obrátila se k hostitelce :“ Máte to ale nádherný dům. Je tu tolik nádherných věcí. No víte, tyto bronzové sochy, mi připomínají ty, které koupil můj otec - na pařížské výstavě. Opravdu? Ty koupil Váš dědeček? A jsou v klasickém stylu, že? Velmí hezké. Jak milé, že máte bratry u sebe? Tak velmi často jsou rodiny roztroušené - v Indii, ale myslím, že to už je teď za námi – a v Africe – a na západním pobřeží, takové špatné klima.“
„Dva moji bratři žijí v Londýné.“
„To musíte být ráda.“
„Ale můj bratr Cedrik je malíř a žije na Ibize, jednom z Baleárských ostrovů.“
„Malíři zkrátka milují ostrovy, nemyslíte?“ řekla slečna Marplová. „Chopin – u něj to byla Mallorca, že? Ale on byl hudebník. Já myslím Gauguina. Měl smutný život – promarněný, nemyslíte? Já jsem se nikdy nezajímala o jeho obrazy domorodých žen – a přestože vím, že byl velmi obdivovaný - nikdy jsem neměla ráda tu křiklavou hořčicovou barvu. Člověk cítí odpor, když se kouká na jeho obrazy.“
Slečna Marplová si měřila Cedrika nesouhlasným pohledem.
„Vyprávějte nám o Lucyině dětství, paní Marplová,“ řekl Cedrik.
Potěšeně se na něj usmála. „Lucy byla vždy velice chytrá“ řekla. „Ano, to jsi byla, drahoušku - a teď mě nepřerušuj. Byla velmi dobrá v počtech. Proč si to myslím, nuže pamatuju si, když jsem tehdy kupovala hovězí kýtu a řezník mě ošidil....“
Slečna Marplová se plně ponořila do svých vzpomínek na Lucyino dětství a také do vlastních zkušeností z vesnického života.
Proud vzpomínek byl přerušen vstupem Bryana a chlapců, kteří byli mokří a špinaví, jelikož venku zapáleně hledali důkazy. Služebná přinesla čaj a s ní přišel Dr. Quimper, který lehce pozvedl obočí a rozhlédl se kolem a všiml si slečny Marplové, které ho představili
„Doufám, Emmo, že tvůj otec není moc ovlivněn tímto hrozným počasím?“
„Ale ne – dnes odpoledne byl jenom trochu unavený - “
„No očekávám, že se vyhýbá návštěvě,“ řekla slečna Marplová s šibalským usměvem. „Jak dobře si pamatuji svého vlastního otce. Přijde dnes hodně starých dam? Říkával mé mamince.“„Nech mi poslat čaj do pracovny.“ Říkal to velmi ošklivě, to tedy ano.“
Prosím, nemysli si – „začala Emma, ale Cedrik ji přerušil. „Vždy to byl čaj v pracovně, když jeho synové přijeli. Z psychologického hlediska by to měl člověk očekávat, že doktore?
Lucie vyzvedla slečnu Marplovou a odvedla ji ke krbu, odkud se právě pousmála se na Alfreda, který jí podával sendviče, s pohledem, který vždy věnovala dobře vypadajícímu muži.
OdpovědětVymazat"Děkuji mnohokrát...Mohu se zeptat...? Hm, vaječné a sardinkové, ano, ty budou velmi chutné."
Je mi líto, ale jsem velmi vybíravá v jídle. Jako každý z nás, znáte to...A, samozřejmě, na noc jím jen velmi lehká jídla...Musím se hlídat."
Ještě jednou se pootočila k hostitelce. "Máte nádherný dům. A také spousty nádherných věcí. Ty bronzové sošky mi nyní připomněly, že můj otec koupil podobné na pařížské výstavě. Skutečně je koupil Váš dědeček? Jsou v klasickém provedení, není-liž pravda? Velmi pěkné. Musíte být potěšena společností Vašich bratrů. Velmi často jsou rodiny rozptýlené všude možně - v Indii, ačkoliv tomu už nyní je konec - a Africe - západní pobřeží s tím hrozným klimatem."
"Dva z mých bratrů žijí v Londýně."
"To Vás musí těšit."
"Ale můj bratr Cedric je malíř a žije na Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů."
"Malíři jsou tak nadšení z ostrovů, že?" řekla slečna Marplová. "V Chopinově případě to byla Mallorka nebo ne? Ale on byl vlastně hudebník. Pak mě napadá Gauguin. Člověk má pocit, že prožil smutný život. Mně osobně obrazy domorodých žen moc nezajímají - a ačkoliv jsem si vědoma, že je velmi obdivován - nikdy se mi nelíbila ta křiklavá hořčicová (oranžová) barva.
Lehce odmítavě se podívala na Cedrica.
"Povyprávějte nám o tom, jaká byla Lucy jako dítě, slečno Marplová,"řekl Cedric.
S potěšením se na něj usmála. "Lucy byla vždy tak bystrá," řekla. "Ano, byla, má drahá - a nyní mě nepřerušuj. Byla celkem nadaná i aritmetice. Proč, to si pamatuji přesně, jednou mi řezník za hovězí kýtu naúčtoval víc..."
Slečna Marplová zamířila plnou parou vpřed do pamětí Lucyina dětství a následovně i do vlastních zkušeností ze života na venkově.
Ten proud pamětí byl přerušen příchodem Bryana a chlapců, kteří byli celkem promočení a ušpinění z nadšeného hledání stop. Podával se čaj a ve stejný čas přisel i doktor Quimper, jemně pozvedl obočí při rozhlédnutí kolem poté, co byl představen staré dámě.
"Doufám, že se váš otec cití dobře, Emmo?"
Ale ne - jen se odpoledne cítil trošku unavený -"
"Předpokládám, že se vyhýbá návštěvám," prohlásila slečna Marplová s šibalským úsměvem. "Jak si dobře pamatuji na svého vlastního otce.´Očekáváte mnoho starých dámiček?´říkával mé matce. ´Pošli mi čaj do studovny.´ Byl tím velmi protivný."
"Prosím, nemyslete si -" začala Emma, ale Cedric jí do toho skočil. "Vždy s nechává servírovat čaj do studovny, když dorazí jeho drazí synáčkové. Dalo se to očekávat z psychologického hlediska, že, doktore?
Martina Truhlářová
Lucy přivedla slečnu Marplovou a usadila ji ke krbu jak se sluší a patří, ta se nyní souhlasně usmívala na Alfréda, když jí podával obložené chleby, jak se ostatně vždy usmívala na dobře vypadající muže.
OdpovědětVymazat"Děkuji vám mnohokrát...mohu vás požádat...? Ach, vejce a sardinky, ano, to bude velice milé. Obávám se, že jsem při odpoledních svačinách poněkud nenasytná. Jak člověk jednou začne, znáte to...a samozřejmě na večer jen něco lehkého...Musím být důkladná."
Znovu se otočila na svou hostitelku. "Jaká nádhera, váš dům. A je tu tolik překrásných věcí. Tamty bronzové sochy, ty mě upomněly, že můj otec koupil pár takových - na pařížské výstavě. Opravdu je dělal váš dědeček? Jsou v klasickém stylu, že ano? Velice pohledné. Jak potěšitelné mít u sebe své bratry? Rodiny jsou nezřídka rozptýleny - Indie, ačkoli mám dojem, že tomu už je konec - a Afrika - západní pobřeží, tak špatné podnebí."
"Dva z mých bratrů žijí v Londýně."
"To je pro vás velmi příjemné."
"Ale můj bratr Cedrik je malíř a žije na Ibize, jednom z Baleárských ostrovů."
"Malíři jsou tak zakoukaní do ostrovů, nejsou snad?" řekla slečna Marplová. "Chopen – ten byl na Mallorce, že? Ale to byl muzikant. Tak to je Gauguin, kterého myslím. Smutný život – člověku připadá promarněný. Sama jsem se nikdy skutečně nezajímala o obrazy domorodých žen – a přestože vím, že je velice obdivovaný – nikdy jsem se nezajímala o tu křiklavou hořčicovou barvu. Člověku je docela na zvracení, když se dívá na jeho malby."
Prohlédla si Cedrika lehce nesouhlasným pohledem.
"Povězte nám o Lucy, když byla dítě, slečno Marplová," řekl Cedrik.
Potěšeně se na něj usmála. "Lucy byla vždy tak chytrá", řekla. "Ano byla si drahoušku – teď neskákej do řeči. Zcela mimořádná v aritmetice. Hle, vzpomínám si, když řezník předražil hovězí kýtu…"
Slečna Marplová se nechala unášet proudem vzpomínek na dětství Lucy a pak na své vlastní zkušenosti z vesnického života. Proud myšlenek byl přerušen příchodem Bryana a chlapců, dosti mokrých a zamazaných, to byl následek jejich nadšeného hledání stop. Čaj dorazil a společně s ním přišel Dr. Quimber, mírně pozvednul obočí, když se rozhlížel, poté co přitakal na pozdrav staré dámě.
"Doufám, že se váš otec necítí pod psa, Emo? "
"Ale ne – jen byl dnes odpoledne trochu utahaný. "
"Vyhýbá se návštěvám, předpokládám," řekla slečna Marplová se šibalským pousmáním. "Jak dobře si pamatuji na svého drahého otce. Přijde hodně starých grácií?, byl by řekl mé matce. Pošli mi čaj do pracovny. V tomto byl velmi nezvedený."
"Prosím nemyslete si – začala Ema, ale Cedrik jí vskočil do řeči. "Vždy je to čaj v pracovně když se jeho milý synové ukážou. Psychologicky to lze předpokládat, že, Doktore?"
Petr Vnučko - oprava
Lucy řádně vyzvedla slečnu Marplovou a usadila ji ke krbu. Ta se nyní usmívala na Alfreda, když jí podával sendviče, s uznáním, jenž vždy projevovala dobře vypadajícím mužům.
OdpovědětVymazat„Děkuji…Mohla bych vás poprosit.. Hmm, vejce a sardinky, ano, to bude milé. Obávám se, že během odpolední svačiny jsem vždy trochu nenasytná. Znáte to, jak člověk jednou začne…A samozřejmě na večer jen něco lehkého..Musím se hlídat.“
Znovu se otočila ke své hostitelce. „Jaký máte krásný dům. A je tu tolik krásných věcí. Ty bronzové sochy mi teď připomínají ty, co koupil můj otec – na pařížské výstavě. Opravdu? Váš dědeček? Jsou v klasickém stylu, že? Opravdu nádherné. Jak rozkošné, že máte své bratry při sobě. Rodiny jsou tak často rozptýlené – Indie.. stejně předpokládám, že teď už je tomu všemu konec – a v Africe – západní pobřeží, takové hrozné klima.“
„Dva z mých bratrů žijí v Londýně.“
„To je jistě skvělé.“
„Ale můj bratr Cedrik je malíř a žije na Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů.
„Malíři milují ostrovy, není-liž pravda,“ řekla slečna Marplová. „Chopin - ten byl na Malorce, že? Ale to byl muzikant. Měla jsem na mysli Gauguina. Smutný život – promarněný, člověk by řekl. Mě osobně neoslovují malby domorodých žen - přestože vím, že je velmi obdivován, nikdy se mi nelíbila ta křiklavá hořčicová barva. Člověku se chce až zvracet při pohledu na jeho obrazy.“
Pohlédla na Cedrika s mírně nesouhlasným výrazem.
„Povězte nám o Lucy, když byla ještě malá, slečno Marplová,“ řekl Cedrik.
Usmála se na něj potěšeně. „Lucy byla vždycky tak chytrá,“ řekl, „Ano, bylas, drahá- a teď nevyrušuj. Znamenitá v aritmetice. Nuže, pamatuji si, jak mi řezník naúčtoval více za hovězí kýtu.. “
Slečně Marplové se nechala unášet proudem myšlenek na Lucyino dětství a pak na své vlastní zážitky ze života na vesnici.
Proud vzpomínek přerušil příchod Briana a chlapců, promoklých a ušpiněných v důsledku zaníceného hledání stop.
Služebná přinesla čaj a s ní vešel i Dr. Quimper, který mírně pozvedl obočí, jak se tak rozhlédl kolem sebe potom, co byl představen staré dámě.
„Doufám, že se otec necítí špatně, Emmo? “ „Ale, ne - necítí, jen byl dnes odpoledne trochu unaven-“
„Vyhýbá se hostům, předpokládám,“ řekla slečna Marplová se šibalským úsměvem. „Moc dobře si pamatuji svého vlastního drahého otce. 'Přijde hodně starých dam?' říkával mé matce. 'Pošli mi čaj do pracovny'. V tomhle ohledu byl velmi nevychovaný.“
„Jen si prosím nemyslete, že-“ začala Emma, ale Cedrik ji přerušil – „Vždy si nechává poslat čaj pracovny, když se jeho drazí synové sejdou. Psychologicky se to dá očekávat, že doktore?“
Lucie Šindelářová - oprava
O.CHudada
OdpovědětVymazatLucy vyzvedla slečnu Marplovou, a ta se teď ze svého místa u krbu usmívala na Alfreda, který jí zrovna podával sendviče, s uznáním, které vždy projevovala dobře vypadajícímu muži.
"Mnohokrát děkuji... Mohu se zeptat...? Óh, vejce a sardinky, ano, to je skvělé. Obávám se, že když piji čaj, jsem vždy velice nenasytná. Jak jednou člověk začne. Víte… A samozřejmě, na noc, jen velmi lehké jídlo... Musím o sebe pečovat."
Otočila se zpět ke své hostitelce. "Máte tak krásný dům. A v něm tolik nádherných věcí. Tyhle bronzové sošky mi připomínají ty, co si koupil můj otec na jedné Pařížské výstavě. Váš dědeček, vážně? Klasický styl, že? Velice pěkné. Není to rozkošné, že tu žijete se všemi svými bratry? Rodiny jsou tak často rozptýlené - Indie, i když předpokládám, že tomu už je konec- a Afrika - západní pobřeží,příšerné počasí."
"Dva z mých bratrů žijí v Londýně."
"To je pro vás skvělé."
"Ale můj bratr Cedrik je malíř a žijicí na Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů."
"Malíři milují ostrovy, že?" řekla slečna Marplová. "Chopin - to byla Mallorca, nebo ne? Ale on byl shudebník. Mám na mysli Gauguina. Nešťastný život – promrhaný, přijde mi. Já osobně se nezajímám o obrazy domorodých žen - i když vím, že je velice obdivován, mou pozornost nikdy neupoutala ta křiklavá hořčicová barva. Člověku je při pohledu na ty obrazy nevolno."
S trochu odmítavým výrazem pohlédla na Cedrika.
"Vyprávějte nám o Lucy, když byla dítě, slečno Marplová," řekl Cedric.
Potěšeně se na něj usmála. "Lucy byla vždy tak bystrá," prohlásila. "Ale byla, drahoušku - a teď mě nepřerušuj. Dosti nadaná v aritmetice. Pamatuji si, že když mi řezník naúčtoval příliš za hovězí kýtu..."
Slečna Marplová zamířila plnou parou do vzpomínek na Lucyino dětství a odtamtud do vlastních zkušeností ze života na vesnici.
Proud jejích myšlenek byl přerušen příchodem Bryana a chlapců, poněkud promočených a špinavých z nadšeného hledání stop. Služebná přinesla čaj a následně přišel i doktor Quimper, jenž pozvedl obočí, jak se rozhlédl kolem poté, co byl představen staré dámě.
"Doufám, že vašemu otci není zle, Emmo?"
"Ale ne - byl dnes odpoledne jen trochu unavený -"
"Vyhýbá se hostům, řekla bych," řekla slečna Marplová s rozpustilým úsměvem. "Jak dobře se pamatuji na svého drahého otce. 'Přijde dnes hodně starých dámiček?' říkával matce. 'Pošli můj čaj do studovny.' Velice neslušný v tomto ohledu, to ano.“
"Prosím, nemyslete si -" začala Emma, ale Cedrik jí. "Vždy si nechává čaj poslat do studovny, když se objeví jeho drazí synové. Z psychologického hlediska se to dalo čekat, že pane doktore?"
Jan Giurg - tak snad již finální úprava
OdpovědětVymazatA tak Lucy vyzvedla slečnu Marplovou, jak se sluší a patří, a uvedla ji ke krbu. Ta se mile usmívala na Alfréda, jenž jí nesl sendviče, s uznáním, jež vždy projevovala dobře vypadajícím mužům.
„Děkuji převelice… Mohu poprosit? Oh, vajíčka a sardinky, ano, to bude velmi milé. Obávám se, že po čaji jsem nenasytná. Znáte to, dáte si jeden kousek… a samozřejmě na noc jen lehké jídlo, musím se hlídat.“
Znovu se otočila k hostitelce. „Máte nádherný dům. A ta výzdoba… Tyhle bronzové předměty mi připomínají podobné, jako kdysi koupil můj otec – na výstavě v Paříži. Opravdu? Váš dědeček? Jsou v klasickém stylu, že? Velmi hezké. Musí být báječné mít bratry po ruce, že? Velice často jsou rodiny roztroušeny - Indie, ale s tím už je asi konec – a Afrika – západní pobřeží, jak špatné klima.“
„Dva z mých bratrů žijí v Londýně.“
„Jak milé.“
Můj bratr Cedric je malíř, žije na Ibize, jednom z Baleárských ostrovů.“
„Malíři mají rádi ostrovy, že?‘‘ řekla slečna Marplová. „Chopin – ten byl na Mallorce, nebo ne? Ale on byl hudební skladatel. Vlastně hovořím o Gauguinovi. Smutný život. Promrhaný, dá se říci. Nikdy mne zrovna nezajímaly malby domorodých žen, a ačkoliv vím, že je velmi obdivován, nikdy mne nenadchla ta hořčicová barva. Člověku se dělá špatně, jen se na ty obrazy podívá.“
Lehce nesouhlasně pohlédla na Cedrika.
„Vyprávějte nám o Lucy, když byla ještě dítě, slečno Marplová“ řekl Cedric.
Mile se na něj usmála. „Lucy byla vždy tak chytrá,‘‘ odpověděla. „Ano, byla jsi, má drahá. A teď mě nevyrušuj. Velmi dobrá v aritmetice. Pamatuji, jak se mi řezník snažil prodat hovězí nad cenou …“
Slečna Marplová se ponořila do vzpomínek na Lucyino dětství a na její vlastní zkušenosti z vesnického života.
Proud vzpomínek byl přerušen vstupem Bryana a chlapců, kteří byli mokří a ušpinění z nadšeného hledání stop.
Čaj byl donesen a ve stejnou chvíli vešel doktor Quimper, který pozvedl obočí, jak se tak rozhlédl kolem sebe potom, co byl představen staré dámě.
„Doufám, že je váš otec v pořádku, Emmo?“
„Ano, samozřejmě. Jen byl dnes odpoledne trochu unavený.“
„Vyhýbal se návštěvám, předpokládám“ řekla slečna Marplová s uličnickým úsměvem. „Moc dobře si pamatuju svého drahého otce. ´Přijde dnes hodně těch tvých dámiček´?“, říkával mé matce. ´Pošli mi čaj do pracovny. ´ Vždy se o tom vyjadřoval velice neslušně.‘‘
„Prosím nemyslete si…‘‘ začala Emma, ale Cedric ji přerušil. „A je to také vždy čaj v pracovně, když se objeví jeho drazí synové. To se ale dalo očekávat, že doktore?‘‘
Lenka Nečasová
OdpovědětVymazatoprava:
Nuže Lucy přivedla slečnu Marplovou, usadila jí ke krbu. Ta se usmála na Alfreda, který servíroval sendviče,
a pokývla hlavou s uznáním,jaké vždy projevovala pohledným mužům.
"Děkuji mnohokrát... Smím požádat...? Ó ano, vejce se sardinkami, ano, to bude velmi milé.
Obávám se, že mi vždy při čaji vyhládne. Jak jednou člověk začne, však víte....
A samozřejmě večer pouze něco lehčího k snědku. Musím být opatrná."
Ještě jednou se obrátila na svou hostitelku. "Jaký krásný dům to máte. A tolik krásných věcí.
Ty bronzové sošky mi teď připomněly některé z těch, které můj otec koupil na výstavě v Paříži.
Opravdu váš dědeček? Klasický styl, že? Skutečně nádherné. Není to nádherné, mít bratry nablízku?
Rodiny bývají tak často roztroušeny - Indie, ačkoliv se domnívám,že dnes je vše ztracené - a Afrika - ach to západní pobřeží, tak špatné podnebí.
"Dva z mých bratrů žijí v Londýně."
"Jak milé."
"Ale můj bratr Cedric je malířem a žije v Ibize, na jednom z Balérských ostrovů."
"Malíři tak milují ostrovy, mám pravdu?" Dodala slečna Marplová."Chopin - to byla Mallorka, že mám pravdu? Ale on byl hudebník.
Je to Gauguin, koho mám na mysli. Smutný život.
Promrhaný. Já osobně se příliš nezajímám o obrazy domorodých žen. A ačkoliv vím, že je velmi obdivován,
nikdy jsem se nezajímala o tu do očí bijící hořčicovou barvu. Jeden by ochuravěl při pozorování toho obrazu.
Pohlédla na Cedrika s nesouhlasným výrazem. "Řekněte nám o Lucy, jaká byla jako malá, slečno Marplová," řekl Cedrik.
Radostně se na něj usmála. "Lucy vždy bývala tak chytrá," odpověděla. "Ano, to jsi byla, drahá - nyní mne nepřerušuj.
Opravdu výborná v aritmetice. Nevím proč, pamatuji se, jak mi řezník účtoval vyšší cenu za libové hovězí..."
Slečna Marplová se naplno rovzpomínala na Lucyino dětství a poté o vlastních zážitcích z vesnického života.
Proud vzpomínek byl náhle přerušen příchodem Bryana a chlapců poněkud mokrých a špinavých v důsledku nadšeného pátrání po stopách.
Čaj byl podáván a v ten okamžik vešel Dr. Quimper, který se s mírně pozvednutým obočím rozhlédl poté, co byl představen staré dámě.
"Doufám, že váš otec není nemocen, Emmo?"
Oh, ne, - byl jen odpoledne trochu unavený -"
"Domnívám se, že se vyhýbá hostům." odvětila slečna Marplová se šibalským úsměvem. "Vzpomínám si na mého drahého otce.
'Přijde dnes hodně starých dam?' říkával mamince. "Pošli mi čaj do studovny.' Býval ohledně toho velmi rozlobenný."
"Prosím, nemyslete si - " začala Emma, ale Cedric ji přerušil. " Vždy si dává čaj do studovny, když se objeví jeho drazí synové,
psychologicky se to dá očekávat, hm, doktore?"
A tak Lucy, podle očekávání uvedla slečnu Marplovou a usadila ji ke krbu, ta se již usmívala na Alfréda, který ji podal sendviče, vždy tak oceňovala dobře vypadající muže.
OdpovědětVymazat„Velmi Vám děkuji.. Mohu požádat..? Hmm, vejce a sardinky, ano, to bude hezké. Jen se obávám, že jsem poněkud nenasytná v době odpoledního čaje. Znáte to, když se do jídla jednou pustíte... A samozřejmě, večer už jen lehké jídlo... Musím být obezřetná.“
Ještě jednou se pak otočila ke své hostitelce. „Jaký to ale máte krásný dům. A v něm tolik krásných věcí. Ty bronzové sošky mi právě připomínají ty, které koupil můj otec – na výstavě v Paříži.
Opravdu, váš dědeček? Jsou v klasickém stylu, že? Velmi pěkné. Jak rozkošné, že máte bratry u sebe. Rodiny bývají často roztroušené – ale v Indii předpokládám, je vše nyní u konce – a Afrika – západní pobřeží, takové špatné podnebí.
„Dva z mých bratrů žijí v Londýně.“
„To je pro vás moc dobře.“
„Ale můj bratr Cedrik je malíř a žije na Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů.“
„Malíři mají ostrovy v oblibě, není-liž pravda.“ řekla slečna Marplová. „Chopin - to byla Malorka, že ano? Ale to byl vlastně muzikant. Mám na mysli Gauguina. Dalo by se říct, že je to smutný a promrhaný život. Já osobně nemusím tu jeho odpornou hořčičnou barvu. Dělá se mi nevolno, když se dívám na jeho obrazy.“
Podívala se na Cedrika s téměř odsuzujícím pohledem.
„Řekněte nám o Lucy, když byla ještě malá, slečno Marlplová,“ řekl Cedrik.
Pousmála se na něj radostně. „Lucy byla vždy tak rozumná,“ řekla. „Ano, opravdu jsi byla, moje drahá – teď mě nepřerušuj. Docela mimořádná v počtech. Vždy mi vytane na mysli jak mě řezník ošidil na svíčkové...“
Slečna Marplová vyrazila plnou parou vpřed do vzpomínek na dětství Lucy a odtud rovnou do jejích vlastních zážitků ze života na vesnici.
Tento proud vzpomínek byl přerušen příchodem Briana a hochů, docela promáčených a špinavých z horlivého hledání stop. Právě co se podával čaj, přišel doktor Quimper, který se představil staré paní, a pozvedl obočí, jak se rozhlížel kolem.
„Doufám Emmo, že se váš pan otec necítí pod psa.“
„Ale ne – to bylo jen, že se cítil dnes odpoledne trochu unaveně -“
„Vyhýbá se hostům, domnívám se,“ řekla slečna Marplová s šibalským úsměvem. „Jak si dobře vzpomínám na mého drahého otce. 'Přijde dnes hodně starých štěbetalek?' říkával mé matce. 'Pošli mi čaj do studovny.' Byl v tomto velmi neomalený.“
„Nemyslete si prosím - „ začala Emma, ale Cedrik jí skočil do řeči. „Vždy má čaj ve studovně, když se jeho drazí synové sejdou. Psychologicky vzato, je to pochopitelné, že ano pane doktore?“
Franc
OdpovědětVymazatHassanová - oprava 2
OdpovědětVymazatA tak Lucy vyzvedla slečnu Marplovou, usadila ji ke krbu a usmívala se na Alfreda, zatímco ji podával sendviče s uznáním, které vždy věnovala pohlednému muži.
„Děkuji moc…Mohu se zeptat…? Ah, vejce a sardinky, ano, to by bylo moc hezké. Obávám se, že se o čaj nepodělím, když se to tak vezme, víte, a samozřejmě, večer jenom velmi lehké jídlo, musím si dávat pozor.“
Otočila se znovu ke své hostitelce. „Máte tak nádherný dům a ještě krásnější vnitřní zařízení, tyhle bronzové předměty, mi teď připomínají podobné, co můj otec koupil – na výstavě v Paříži.“
„Opravdu? Tyhle předměty koupil tvůj dědeček? Jsou v klasickém stylu že? Velmi hezké. Není to hezké, že tu máte všechny bratry vedle sebe? Velmi často se rodiny rozcházejí – Indie, i když ta už dnes není oblíbená – a Afrika – západní pobřeží, jak špatné klima.“
„Dva moji bratři žijí v Londýně.“
„To je moc hezké.“
„Ale můj bratr, Cedric, je malíř a žije na v Ibize, na jednom z Baleárských ostrovů.“
„Malíři mají rádi ostrovy, nebo ne?“ řekla slečna Marplová. „Chopin – ten byl na Malorce, nebo snad ne? Ale on byl hudební skladatel. Myslela jsem Gauguina. Smutný život - promrhaný, jeden by řekl. Nikdy se mi osobně, nezamlouvaly malby domorodých žen, a ačkoliv vím, že je velmi uznávaný – nikdy se mi nelíbila ta křiklavá béžová barva. Člověku je, z pohledu na tyhle obrazy, špatně.“
Podívala se na Cedrica trochu odmítavě.
„Vyprávějte nám o Lucy, když byla ještě malá, slečno Marplová.“ řekl Cedric
Nadšeně se usmála, „Lucy byla vždy chytrá,“ odpověděla. „Ano, bylas má drahá – a teď mně nevyrušuj. Docela pozoruhodná v aritmetice, proč? Vzpomínám si když mi řezník chtěl předražit hovězí kýtu.“
Slečna Marplová se ponořila do vzpomínek na Lucyino dětství i na vlastní zkušenosti z vesnického života.
Proud vzpomínek byl přerušen vstupem Bryana a ostatních chlapců, kteří byli mokří a ušpinění, nejspíš následkem nadšeného hledání stop.
Donesla čaj, ve stejnou chvíli co vešel Doktor Quimper. Po té co byl představen staré dámě, se rozhlédl kolem sebe a pozvedl nepatrně obočí.
„Doufám, že váš otec není unavený z tohoto hrozného počasí, Emmo?“
„Ale ne – popravdě, byl jen trochu unavený dnes odpoledne.“
„Vyhýbal se návštěvníkům, předpokládám.“ Řekla slečna Marplová s uličnickým úsměvem. „Moc dobře si pamatuji svého drahého otce. Příjde ti dnes hodně těch tvých drben? Říkával mé matce, pošli mi čaj do pracovny, byl v tomhle vždy tak nevychovaný, celý on.“ „Prosím nemyslete si,“ začala Emma, ale Cedric ji přerušil. „Vždy chtěl přinést čaj do pracovny, jak se jeho drazí synové objeví. Z psychologického pohledu se to ale dalo očekávat, že, doktore?“