8. dubna 2015

Námořníci a suchozemci

Námořní tradice je pro obyvatele britských ostrovů stále něčím naprosto samozřejmým. Se stejnou samozřejmostí se očekává, že běžný anglicky čtoucí občan ovládá základy námořnické a lodnické terminologie - a totéž musí zvládnut i překladatel.

V capse máte k dispozici knihu N. Monsarrata The Cruel Sea. Ukázky, které budeme překládat, jsou ze dvou různých kapitol.
Než začnete překládat, zjistěte si základní fakta o autorovi a knize, vyhnete se tak trapným omylům!


další technické termíny, obvyklé v námořní literautře na téma 2. světové války:


asdic

aldis
 


PART ONE 1939: Learning
Chapter 11 (p. 40)
For three weeks they worked very hard indeed. From the moment that the Admiral's barge approached in a wide, treacherous sweep right under their stern and almost caught the Captain
unawares, the ship's company was in a continual state of tension. If they were not out exercising
with the submarine, they were doing gun-drill or running through Action Stations in harbour: if they were not fighting mock fires or raising the anchor by hand, an urgent signal would order them to lower a boat and put an armed landing-party ashore on the nearest beach. In between times, relays of men attended drills and lectures ashore: sometimes, with half the crew thus absent and their normal organization unworkable, a fearsome directive from the Admiral would set them to some manoeuvre which necessitated every available man tackling the nearest job, irrespective of his rating.
Stokers would find themselves firing guns, seamen had to try their hand at hoisting flag-signals: telegraphists and coders, gentlemanly types, would take on the crude job of connecting up filthy oil-pipes from the oiler. 'Blast the old bastard!' said Bennett sourly, when some crisis or other found him hauling on a rope instead of watching other people do it: 'I'll be cleaning out the lavatories next.' Lockhart wished it might be true. ... The three week's ordeal was exhilarating, and profoundly good for the ship, as far as training was concerned; but there were occasions when they all felt due for a holiday, and none too sure that it would arrive in time.



PART FOUR 1942: Fighting
Chapter 5 (p.195)
The torpedo struck Compass Rose as she was moving at almost her full speed: she was therefore mortally torn by the sea as well as by the violence of the enemy. She was hit squarely about twelve feet from her bows: there was one slamming explosion, and the noise of ripping and tearing metal, and the fatal sound of sea-water flooding in under great pressure: a blast of heat from the stricken fo'c'sle rose to the bridge like a hideous waft of incense. Compass Rose veered wildly from her course, and came to a shaking stop, like a dog with a bloody muzzle: her bows were very nearly blown off, and her stern was already starting to cant in the air, almost before the way was off the ship.
At the moment of disaster, Ericson was on the bridge, and Lockhart, and Wells: the same incredulous shock hit them all like a sickening body-blow. They were masked and confused by the pitch-dark night, and they could not believe that Compass Rose had been struck. But the ugly angle of the deck must only have one meaning, and the noise of things sliding about below their feet confirmed it. There was another noise, too, a noise which momentarily paralysed Ericson's brain and prevented him thinking at all; it came from a voice-pipe connecting the fo'c'sle with the bridge - an agonized animal howling, like a hundred dogs going mad in a pit. It was the men caught by the explosion, which must have jammed their only escape: up the voice-pipe came their shouts, their crazy hammering, their screams for help. But there was no help for them: with an executioner's hand, Ericson snapped the voice-pipe cover shut, cutting off the noise.
To Wells he said: 'Call Viperous on R/T. Plain Language. Say --' he did an almost violent sum in his brain; 'Say: "Torpedoed in position oh-five-oh degrees, thirty miles astern of you".'
To Lockhart he said: 'Clear away boats and rafts. But wait for the word.'
The deck started to tilt more acutely still. There was a crash from below as something heavy broke adrift and slid down the slope. Steam began to roar out of the safety-valve alongside the funnel.
Ericson thought: God, she's going down already, like Sorrel.
Wells said: 'The R/T's smashed, sir.'
Down in the wardroom, the noise and shock had been appalling; the explosion was in the very next
compartment, and the bulkhead had buckled and sagged towards them, just above the table they
were eating at. They all leapt to their feet, and jumped for the doorway: for a moment there were
five men at the foot of the ladder leading to the upper deck - Morell, Ferraby, Baker, Carslake, and
Tomlinson, the second steward. They seemed to be mobbing each other: Baker was shouting 'My
lifebelt - I've left my lifebelt!' Ferraby was being lifted off his feet by the rush, Tomlinson was
waving a dish-cloth, Carslake had reached out above their heads and grabbed the hand-rail. As the
group struggled, it had an ugly illusion of panic, though it was in fact no more than the swift
reaction to danger. Someone had to lead the way up the ladder: by the compulsion of their peril,
they had all got there at the same time.
Morell suddenly turned back against the fierce rush, buffeted his way through, and darted into his
cabin. Above his bunk was a photograph of his wife: he seized it, and thrust it inside his jacket. He
looked round swiftly, but there seemed nothing else he wanted.
He ran out again, and found himself already alone: the others had all got clear away, even during
the few seconds of his absence. He wondered which one of them had given way.... Just as he
reached the foot of the ladder there was an enormous cracking noise behind him: foolishly he
turned, and through the wardroom door he saw the bulkhead split asunder and the water burst in. It
flooded towards him like a cataract: quickly though he moved up the ladder, he was waist-deep
before he reached the top step, and the water seemed to suck greedily at his thighs as he threw
himself clear. He looked down at the swirling chaos which now covered everything - the
wardroom, the cabins, all their clothes and small possessions. There was one light still burning
under water, illuminating the dark-green, treacherous torrent that had so nearly trapped him. He
shook himself, in fear and relief, and ran out into the open, where in the freezing night air the
shouting was already wild, the deck already steep under his feet.
The open space between the boats was a dark shambles. Men blundered to and fro, cursing wildly,
cannoning into each other, slipping on the unaccustomed slope of the deck: above their heads the steam from the safety-valve was reaching a crescendo of noise, as if the ship, pouring out her vitals,
was screaming her rage and defiance at the same time. One of the boats was useless -it could not be
launched at the angle Compass Rose had now reached: the other had jammed in its chocks, and no
effort, however violent, could move it. Tonbridge, who was in charge, hammered and punched at it:
the dozen men with him strove desperately to lift it clear: it stuck there as if pegged to the deck, it
was immovable. Tonbridge said, for the fourth or fifth time: 'Come on, lads - heave!' He had to roar
to make himself heard; but roaring was no use, and heaving was no use either. Gregg, who was by
his shoulder, straining at the gunwale, gasped: 'It's no bloody good, Ted ... she's fast.... It's the list...'
and Tonbridge called out: The rafts, then - clear the rafts!'
The men left the boat, which in their mortal need had failed them and wasted precious minutes, and
made for the Carley floats: they blundered into each other once more, and ran full tilt into the
funnel-guys, and shouted fresh curses at the confusion. Tonbridge started them lifting the raft that
was on the high side of the ship, and bringing it across to the other rail; in the dark, with half a
dozen fear-driven men heaving and wrenching at it, it was as if they were already fighting each
other for the safety it promised. Then he stood back, looking up at the bridge where the next order -
the last order of all - must come from. The bridge was crooked against the sky. He fingered his lifejacket and tightened the straps. He said, not bothering to make his voice audible:
'It's going to be cold, lads.'
Down in the engine-room, three minutes after the explosion, Watts and E.R.A. Broughton were
alone, waiting for the order of release from the bridge. They knew it ought to come, they trusted
that it would. ... Watts had been 'on the plate' when the torpedo struck home: on his own initiative,
he had stopped the engine, and then, as the angle of their list increased, he had opened the safetyvalve
and let the pressure off the boilers. He had followed what was happening from the noise
outside, and it was easy enough to follow. The series of crashes from forward were the bulkheads
going, the trampling overhead was the boats being cleared away: the wicked down-hill angle of the
ship was their doom. Now they waited, side by side in the deserted engine-room: the old E.R.A.
and the young apprentice. Watts noticed that Broughton was crossing himself, and remembered he
was a Roman Catholic. Good luck to him tonight.. . . The bell from the bridge rang sharply, and he
put his mouth to the voice-pipe:
'Engine-room!' he called.
'Chief,' said the Captain's far-away voice.
'Sir?'
'Leave it, and come up.'
That was all - and it was enough. 'Up you go, lad!' he said to Broughton. 'We're finished here.'
'Is she sinking?' asked Broughton uncertainly.
'Not with me on board.... Jump to it!'

36 komentářů:

  1. VÍT SEIDL

    Vlastně již tři týdny pracovali velmi tvrdě. Od okamžiku, kdy se admirálův člun přiblížil v rozlehlé zatáčce, který se přímo pod jejich zádí a neočekávaně zastihla kapitána, byla posádka neustále ve střehu. Ti co necvičili s ponorkou, cvičili obsluhu děla či běhali za bojového poplachu v přístavu. Kdyby se nezúčastnili zkušebních výstřelů nebo nezvedali ručně kotvu, byli by zavoláni dolů do podpalubí k hlášení a byli by vybráni do příštího vylodění na nejbližší pláži. Mezitím se ostatní účastnili cvičení a přednášek na pevnině. Někdy, když chyběla polovina posádky a nefungovala normální organizace, admirál zavelel hrozný manévr, který nezbytně vyžadoval všechny dostupné muže, aby se chopili té nejbližší práce, bez ohledu na jejich hodnost. Topiči se tak mohli ocitnout u děl, námořníci si museli vyzkoušet vlajkové signály: telegrafování a kódování, gentlemanské typy si zkusili řvát skrze připojovací špinavou rouru od olejničky. „Tahej ty starej mizero,“ řekl Bennett kysele, když ho kritická situace či něco jiného shledalo vytahovat lano namísto pozorování ostatních. „Příště vyčistím umývárny já.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda… Třítýdenní muka byla rozveselením a nesmírně dobré pro plavbu pokud šlo o trénink. Ale byly i chvíle kdy cítili, že mají nárok na dovolenou, ale nikdo si nebyl jistý, že by přišla včas.
    Torpédo zasáhlo Compass Rose když plula téměř maximální rychlostí. Byla ihned smrtelně zasažena mořem stejnou intenzitou jako nepřátelským násilím. Trefena byla přímo, přibližně dvanáct stop od přídě. Ozvala se jedna ohlušující exploze, následoval rámus z trhání a deformování oceli a také zde byl zvuk nesoucí smrt v podobě mořské vody, která pod velkým tlakem zaplavovala postiženou loď. Proud horkého vzduchu zasažené přídě se stoupal až k lodnímu můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se prudce natočila z kurzu a přestala se chvět jako pes se zkrvaveným čumákem. Příď lodi se skoro utrhla a záď se pomalu začala naklánět do vzduchu, téměř kolmo na moře. V ten moment hrůzy byl Ericson na lodním můstku s Lockhartem a Wellsem. Všichni nedůvěřivě zírali na ten odporný okamžik a zklamání. Černočerná noc je maskovala a zároveň mátla, přičemž nemohli uvěřit, že torpédo zasáhlo Compass Rose. Ale ošklivý pohled na úhel paluby znamenal jen jedno a také zvuk věcí, které jim sjížděly pod nohy, to jen potvrdily. Byl tu ale ještě další zvuk. Zvuk, který okamžitě paralyzoval Ericsonův mozek a zabránil mu v přemýšlení. Vycházel z lodního amplionu, který spojoval příď s lodním můstkem. Jako když mučíte zvíře nebo jako když se stovky psů zblázní v kotci. Byli to muži, které zachvátila exploze a kteří musel být zaseknutí v jediné únikové cestě. Z ampliónu vyházelo jejich halekání, bouchání a zoufalé výkřiky o pomoc. Ta ale nemohla přijít. Ericson popravčí rukou uchopil amplion a uzavřel ho záklopkou, čímž odřízl ten hluk. Řekl Wellsovi: „spoj se přes rádio s lodí Viperous. Srozumitelnou řečí. Řekni--“ V duchu si přemítl divoký obsah; “Řekni: Připravte torpéda 050 stupňů, třicet mil za vámi.“ Lockhartovi řekl: „Rozptylte lodě a čluny, ale čekejte na rozkaz.“ Paluba se začala prudce naklánět. Zespoda se ozvala rána, jakoby něco těžkého zlomilo a nespoutaně sklouzlo dolů. Pára začala skučet z pojistného ventilu podél komínu. Ericson se zamyslel: Bože, už jde ke dnum jako Sorrel. Wells řekl: „ Rádio je zničeno, pane.“

    OdpovědětVymazat
  2. Už tři týdny pracovali velmi tvrdě. Od okamžiku, kdy se admirálova námořní loď přiblížila rozlehlé, zrádné zatáčce, jež se objevila přímo pod jejich zádí a neočekávaně zastihla kapitána, byla posádka neustále ve střehu. Ti co nebyli cvičeni na práci s ponorkou, obsluhovali děla či běhali během bojového poplachu v přístavu: kdyby se nezúčastnili zkušebních výstřelů či ručního zvedání kotvy, tak by si je zavolali naléhavým hlášením do podpalubí a nasadili je do příštího pobřežního výsadku na nejbližší pláži. Mezitím se čerstvá posádka zapojila do cvičení a přednášek na pevnině. Někdy, když chyběla polovina posádky a jejich normální organizace nefungovala, hrůzostrašný povel od admirála zavelel nějaký manévr, který nezbytně potřeboval všechny volné muže, aby se chopili té nejbližší práce, bez ohledu na jejich hodnost. Topiči se tak mohli ocitnout u děl, námořníci si vyzkoušeli vlajkové signály: telegrafování a kódování, gentlemanské typy si zkusili vyřvávat připojovací špinavou rourou z olejničky. „Tahej ty starochu!“ řekl Bennett kysele, když jej kritická situace či ostatní našli vytahovat lano namísto pozorování ostatních. „Příště vyčistím umývárny já.“ přál si Lockhart, aby to byla pravda… Třítýdenní muka byla potěšující a nesmírně dobré pro plavbu, pokud šlo o trénink. Ale byly i případy kdy cítili, že mají nárok na dovolenou, ale nikdo si nebyl jistý, zda by přišla včas.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, ačkoliv plula téměř maximální rychlostí. Byla tedy smrtelně poškozená mořem stejně jako nepřátelským násilím. Trefily ji přímo dvanáct stop od přídě. Ozvala se jedna ohlušující exploze, následoval rámus z trhání a deformování oceli a osudný zvuk nesoucí smrt v podobě mořské vody, která pod velkým tlakem zaplavovala postiženou loď. Závan horkého vzduchu ze zasažené přídě stoupal až k lodnímu můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se prudce natočila z kurzu a přestala se chvět jako pes se zkrvaveným čumákem. Svou příď měla skoro celou rozmetanou a záď se jí pomalu začala naklánět do vzduchu, téměř kolmo k moři. V ten moment hrůzy byl Ericson na lodním můstku s Lockhartem a Wellsem. Všechny zasáhl nevěřící šok z toho odporného a vážného zklamání. Černočerná noc je maskovala a zároveň mátla. Nemohli uvěřit, že torpédo zasáhlo Compass Rose. Ale ošklivý pohled na úhel paluby znamenal jen jedno a zvuky věcí, které jim sjížděly pod nohy, to jen potvrzovaly. Byl tu také ještě další zvuk. Zvuk, který okamžitě paralyzoval Ericsonův mozek a zabránil mu v přemýšlení. Vycházel z lodní roury, která spojovala příď s lodním můstkem. Zněl, jako když mučíte zvíře nebo jako když se stovky psů zblázní v kotci. Byl to muž, kterého zachvátila exploze a který musel ucpat jejich jedinou únikovou cestu. Z roury vycházely jejich výkřiky, bláznivé bouchání a zoufalý řev o pomoc. Nebylo jim ale pomoci. Ericson popravčí rukou uchopil rouru a uzavřel ji záklopkou, čímž odřízl hluk. Řekl Wellsovi: „Spoj se přes vysílačku s lodí Viperous. Jednoduchým jazykem řekni…“ V duchu si vše rozrušeně shrnul; “Řekni: Připravte torpéda 050 stupňů, třicet mil vzad.“ Lockhartovi řekl: „Rozptylte lodě a čluny, a čekejte na rozkaz.“ Paluba se začala prudce naklánět. Zespoda se ozvala rána, jakoby se něco těžkého zlomilo a sklouzlo dolů. Pára začala skučet z pojistného ventilu podél lodního komína. Ericson si pomyslel: Bože, už jde ke dnu, jako Sorrel. Wells řekl: „ Vysílačka je zničena, pane.“

    OdpovědětVymazat
  3. N. Monsarrat

    Cvičení

    Poslední tři měsíce pracovali téměř nepřetržitě. Když se admirálův člun blížil přes široký a záludný oblouk, hned pod záď lodě se prudká vlna málem svalila i kapitána, který si neuvědomoval, že na lodi zavládla napjatá situace. Pokud zrovna nebyli na cvičení s ponorkou, trénovali v přístavu pochody se zbraní a cvičný poplach. Pokud nehasili falešný požár nebo nevytahovali ručně kotvu, naléhavý signál by jim nařídil spustit loď a vylodit ozbrojenou posádku na nejbližší břeh. Mezitím naštěvovala mužská posádka výcviky a přednášky, které se konaly na pevnině. Když nebyla občas polovina posádky přítomna a její organizace chátrala, potom je přísný pokyn Admirála dokázal popohnat k nějakým manévrů, které vyžadovaly aby se každý chopil nějaké práce, bez ohledu na svou funkci. Topiči pak pálili z děl, námořníci museli vytahovat vlajkové signály, telegrafisté, kodéři, uhlazené typy, by převzali hrubou práci se spojováním olejově špinavých trubek od tankovníku. „K čertu s tím starým parchantem!” řekl Bennet mrzutě, když měl zrovna nějakou krizi nebo ho našli vytahovat lano místo toho aby sledoval jak to dělají ostatní. „Příště budu vytírat hajzly.” Lockhart si přál aby to byla pravda. Třitýdenní dřina byla do jisté míry vzrušující a ukázala se jako prospěšná pro loď, tedy pokud šlo o samotný trénink. Byly však chvíle, kdy měli pocit, že je na čase si odpočinout, ale nikdo si nebyl jistý, kdy ta doba vůbec příjde.

    Boj

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula téměř plnou rychlostí. Poté byla mořem smrtelně rozvrácena, stejně tak ji postihl i násilný útok nepřátel. Byla zasažena dvanácti stop od přídě. Poté se ozvala explozivní rána, řachot z trhajícího kovu a osudový šum mořské vody, která se přes velký tlak drala dovnitř. Závan tepla ze zasažené příďové nástavby se zvedl k můstku jako odporný oblak kadidla. Compass Rose se divoce odchýlila ze svého kurzu, a pak se zastavila jako pes s krvavým náhubkem. Příď lodi málem vyletěla do povětří, a její záď se už začala naklánět do vzduchu. V okamžiku zkázy byl Ericson společně s Lockhartem a Wellsem na můstku. Všichni pocítili neskutečný šok, který je zasáhl jako ohavně prudká pěst. Byli zahalení a zároveň zmatení černočernou nocí. Nemohli uvěřit tomu, že byla Compass Rosse napadena. Ovšem nehezký úhel z paluby mohl znamenat jen jednu věc, a rachot z věcí, které jim sklouzávaly pod nohy, to jenom potvrzovalo. Pak tu byl další rámus, který na okamžik ochromil Ericsnův mozek a zabránil mu myslet. Hluk se linul ze zvukovodu spojující příď s můstkem - bolestný, zvířecí nářek, který připomínal hordu vzteklých psů v jámě. Byli to muži postihnutí výbuchem, který jim zatarasil jedinou únikovou cestu. Ze zvukovodu se ozýval jejich řev, bušení a křik o pomoc. Ale žádná pomoct nepřišla. S rukou exekutora, zaklap Ericson víko od zvukovodu a odřízl jejich nářek. Obrátil se k Wellsovi a říká: „Zavolete Viperous přes vysílač. Bez kódování. Řeknete—“ V hlavě udělal téměř násilný výpočet. Řeknete: Torpédování v pozici o-pět-o stupňů, třicet mil za vaší zádi. Lockhartovi řekl: „Odkliďte lodě a čluny. Ale čekejte na můj rozkaz.” Paluba se začala intenzivně naklánět. Z dola se ozval výbuch jako kdyby se něco těžkého uvolňilo a sjělo dolů po svahu. Přes loďní komín, hřměla pára z pojistných ventilů. Ericsonovi proléto myslí: Proboha, půjde ke dnu, stejně jako Sorrel.

    OdpovědětVymazat
  4. Téměř tři týdny velmi tvrdě pracovali. Od chvíle kdy se admirálova pramice přiblížila široké zákeřné zatáčce přímo za její zádí a téměř znenadání zastihla kapitána, celá posádka lodi byla nepřetržitě ve střehu.
    Když necvičili s ponorkou, cvičili se zbraněmi či běhali v přístavu za doprovodu bojového poplachu. Kdyby zkušebně nebojovali nebo nezvedali ručně kotvu, tak by jim naléhavý signál nařídil spustit člun a vylodit ozbrojené mužstvo na nejbližší pláži. Na pobřeží mezitím docházela část posádky na výcviky a přednášky. Někdy, když chyběla polovina posádky a běžná organizace nefungovala, hrůzu nahánějící povel od kapitána ji poslal vykonat takový manévr, který vyžadoval, aby se všichni muži chopili jakékoliv práce, nehledě na jejich hodnost.
    Topiči se tak mohli ocitnout u děl, námořníci si zase museli vyzkoušet vlajkové signály: telegrafování a kódování, gentlemanské typy si zkusili vyřvávat skrze připojovací špinavou rouru od tankeru. „Prašti do toho ty starej mizero!“ řekl Bennett kysele, když jej kritická situace či něco jiného shledala vytahovat lano namísto pozorování ostatních. „Příště budu vytírat hajzly.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda… Třítýdenní muka byla do jisté míry vzrušující a ukázala se jako prospěšná pro loď, tedy pokud šlo o samotný trénink. Byly však chvíle, kdy měli pocit, že je na čase si dát dovolenou, ale nikdo si nebyl jistý, že by dorazila včas.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose v momentu kdy se pohybovala svou největší rychlostí. Nicméně moře ji trhalo stejně smrtelně, jako útok nepřítele. Byla zasažena přímo, téměř dvanáct stop od své přídi. Ozvala se jedna dechberoucí exploze, a následný lomoz z ničení a trhání oceli, a také osudový šum mořské vody, která pod velkým tlakem zaplavovalo loď. Proud horkého vzduchu, který přicházel z paluby na přídi lodi stoupal až ke kapitánskému můstku, stejně jako stoupá odporná vůně kadidla. Compass Rose prudce vybočila ze svého kurzu a přestala se třást jako zakrvácený čenich psa. Příď lodi se téměř odtrhla výbuchem a záď se už začala naklánět nahoru, téměř kolmo k moři.
    V ten katastrofální okamžik stál Ericson spolu s Lockhartem a Wellsem na kapitánskémmůstku. Všechny zasáhl ten stejný nevěřící šok, a odporný okamžik neúspěchu. Černočerná noc je maskovala a zároveň mátla, stále nemohli uvěřit tomu, že Compass Rose byla zasažena. Ošklivý pohled na palubu však znamenal jen jedno, a rámus věcí, které jim sjížděly pod nohami do podpalubí to jen potvrzoval. Byl tu také jiný zvuk, hluk, který krátkodobě potlačil všechny Ericsonovy myšlenky. Vycházel z amplionu, který spojoval příď paluby s můstkem – bylo to kvílení zoufalého zvířete, jako když jsou psi chycení v pasti a kvílejí. Byli to muži, kteří byli postihnuti explozí, která jimucpala jejich jedinou cestu k útěku. Z reproduktoru přicházeli jejich výkřiky, zběsilé tlučení , skučení , vřískot po pomoci. Ale nebyla tu žádá možnost jak jim pomoct, Ericson uchopil amplion a popravčí rukou ho zaklapl , a tím ukončil řev uvězněných.
    Řekl Wellsovi: „ Zavolejte Viperous přes vysílač.“ Srozumitelně. Řekni – “ v duchu si udělal téměř násilný výpočet. Řekněte: „ Torpédováno v pozici o-pět-o stupňů, třicet mil vzad.“
    Lockhartovi řekl: „ Skliďte lodě a čluny. Ale čekejte až dám příkaz.
    Paluba se začala prudce naklánět. Zespod se ozvala rána jako kdyby se něco těžkého utrhlo a sjelo dolů. Z pojistných ventilů začala utíkat pára přes lodní komín.
    Ericsonovi blesklo hlavou: Pane bože, už jde ke dnu, stejně jako Sorrel.
    Wells řekl: „ Pane, vysílačka je zničena.“

    OdpovědětVymazat
  5. Pracovali tři týdny vskutku tvrdě. Od okamžiku kdy se admirálův člun přiblížil k široké, zrádné zatáčce přímo pod jejich zádí a znenadání ho málem zachytila, posádka lodi byla stále ve střehu. Když zrovna necvičili venku s ponorkou, čistili děla nebo běhali v přístavu za cvičného poplachu; kdyby se nezúčastnili falešných výstřelů nebo zvedání kotvy ručně, tak by je naléhavý signál poslal níže do podpalubí na ozbrojené vylodění na nejbližší pláži. Mezitím se čety účastnili cvičení a přednášení na pevnině: někdy, s polovinou posádky, se kterou nefungovala běžná organizace, hrůzostrašná direktiva od Admirála zavelela na nějaký manévr, který vyžadoval každého dostupného muže, aby se zaměřil na nejbližší práci, bez ohledu na jeho hodnost. Topiči by se ocitli u děl, námořníci by museli zvedat vlajku: telegrafisté a kódovači, džentlmenské typy, by musely dělat hrubou práci - spojování špinavých olejových trubek z olejničky. "Tahej ty starej basrtarde" řekl Bennet nevrle, když nějaká krizová situace nebo někdo ho našel, jak vytahuje lano místo toho, aby sledoval ostatní, jak to dělají. "Příště čistím záchody já. "Lockhart si přál, aby to byla pravda. ... Třítýdenní zatěžkávací zkouška byla povznášející a zásadně dobrá pro loď, pokud jde o znepokojující trénink, ale objevily se případy kdy pocítili chuť na dovolenou a nikdo si nebyl jistý, že by časem přišla.

    druhou část zatím nemám, ale pokusím se jí dodat co nejdříve

    OdpovědětVymazat
  6. Téměř tři týdny pracovali nepřetržitě. Od chvíle, kdy se admirálova plavidlo blížila široké zrádné zatáčce přímo za její zádí a znenadání zasáhla kapitána, celá posádka lodi byla neustále v napětí.
    Když necvičili s ponorkou, cvičili se zbraněmi či běhali po přístavu za doprovodu bojového poplachu. Kdyby zkušebně nebojovali, nebo nezvedali kotvu pomocí rukou, tak by jim naléhavý signál nařídil spustit člun a vylodit ozbrojené mužstvo na nejbližší pláži. Na pobřeží mezitím docházela část posádky na výcviky a přednášky. Někdy chyběla polovina posádky, a tak běžná organizace nefungovala, hrůzou nahánějící povel od kapitána ji poslal vykonat takový manévr, který si vynucoval, aby se všichni muži vypořádali s jakoukoliv prací, bez ohledu na jejich hodnost.
    Topiči se tak mohli ocitnout u děl, námořníci si museli vyzkoušet, jak se vztyčují vlajkové signály: telegrafování a kódování, gentlemanské typy si zkoušeli vyřvávat skrze připojovací špinavou trubku od tankeru. „Táhni k čertu ty starej mizero!“ řekl Bennett mrzutě, když si jej kritická situace či něco jiného našla vytahovat lano namísto pozorování ostatních. „Příště budu vytírat záchody.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda… Třítýdenní muka byla do jisté míry plná radosti, a ukázala se být nesmírně prospěšná pro loď, tedy do té doby, pokud šlo o samotný trénink. Byly však chvíle, kdy všichni pociťovali, že je načase vzít si dovolenou, ale nikdo z nich si nebyl úplně jistý, že by dorazila včas.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose v momentu, kdy se plavila svou největší rychlostí. Nicméně moře ji smrtelně trhalo, jakoby útočilo na nepřítele. Byla zasažena přímo, téměř dvanáct stop od své přídi. Ozvala se ohromná exploze a následný hluk z ničení a trhání oceli, a také šum mořské vody, která pod velkým tlakem zaplavovala loď. Nápor horka, který přicházel z paluby na přídi lodi, stoupal až k můstku, stejně jako stoupá ohavný závan dýmu. Compass Rose prudce vybočila ze svého kurzu, začala se třást a zastavila jako zakrvácený psí čenich. Příď lodi se téměř odtrhla výbuchem a záď se už začala naklánět, téměř kolmo k moři.

    V ten okamžik katastrofy stál Ericson spolu s Lockhartem a Wellsem na můstku. Všechny zasáhl ten samý nevěřící šok a hrozivý okamžik zklamání. Černočerná noc je maskovala a zároveň zmátla, protože nemohli uvěřit tomu, že Compass Rose byla zasažena. Ale ošklivý pohled na palubu však znamenal jen jedno, a to rámus věcí, které jim sjížděly pod nohami do podpalubí, to jen potvrzoval. Byl tu také další zvuk, který momentálně ochromil Ericsonův motek, a zabránil mu tím přemýšlet. Ten zvuk vycházel z trubky, která spojovala příď paluby s můstkem – bylo to jako kvílení zoufalého zvířete, nebo jako když jsou psi chycení v pasti a kvílejí. Byli to muži, kteří byli postihnuti explozí, která jim musela ucpat jejich jedinou cestu k východu. Z reproduktoru přicházeli jejich výkřiky, zběsilé bušení a výkřiky po pomoci. Ale nebyla tu žádná jiná možnost, jak jim pomoct, Ericson uchopil amplion a popravčí rukou ho zaklapl, a tím skončil řev uvězněných.
    Wellsovi řekl: „ Zavolej Viperous přes vysílač. Srozumitelně. Řekni – “ v duchu si spočítal téměř násilný výpočet. Řekni: „ Torpédováno v pozici o-pět-o stupňů, třicet mil vzad.“
    Lockhartovi řekl: „ Skliďte lodě a čluny. Ale čekejte na můj příkaz.“
    Paluba se začala prudce naklánět. Zespod se ozvala rána, jako kdyby se něco těžkého utrhlo a sjelo dolů. Motor začal řvát a z pojistných ventilů utíkala pára přes lodní komín.
    Ericson si pomyslel: Pane bože, už jde ke dnu, stejně jako Sorrel.
    Wells řekl: „ Pane, vysílačka je zničena.“

    OdpovědětVymazat
  7. Kateřina Ksandrová

    Po tři týdny skutečně pracovali velmi tvrdě. Od té chvíle, kdy se admirálův člun přiblížil širokým zrádným obloukem těsně k jejich zádi a málem zaskočil kapitána nepřipraveného, musela být posádka lodi neustále ve střehu. Když zrovna venku neprobíhala cvičení s ponorkou, obsluhovali děla nebo zaujímali své pozice během bojového poplachu v přístavu: když nezápolili s falešnými požáry nebo ručně nevytahovali kotvu, bylo jim signalizováno, aby spustili člun a vyslali ozbrojenou posádku k nejbližšímu břehu. V mezičasech se část čety účastnila cvičení a přednášek na souši: někdy, zrovna když chyběla polovina posádky a nemohli pracovat jako obvykle, přišlo hrůzu nahánějící nařízení od admirála vykonat manévr, který nezbytně vyžadoval, aby se každý přítomný muž chopil nejbližšího úkolu bez ohledu na jeho hodnost. Topiči tak pálili z děl, námořníci se ujali vlajkové signalizace, telegrafisté a kodéři, džentlmenské typy, se pustili do hrubého spojování špinavého potrubí promazaného olejničkou. „K čertu s tím starým bláznem!“ zaklel Bennett kysele, když v jedné takové krizové situaci musel sám vytahovat lano, místo aby sledoval, jak to dělají jiní: „Příště budu vytírat záchody.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda. … Tato třítýdenní zkouška byla osvěžující a nesmírně přínosná, co se tréninku týče; ovšem v určitých chvílích posádka jasně pociťovala svůj nárok na dovolenou a nikdo z nich nevěděl jistě, zda přijde včas.
    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula téměř plnou rychlostí: byla tedy nenapravitelně poškozena jak silou moře, tak útokem nepřítele. Zasáhli ji přímo, asi dvanáct stop od přídě: následovala ohlušující exploze, ozvalo se praskání a trhání kovu a osudný zvuk vody valící se dovnitř do lodi pod velkým tlakem: proud horkého vzduchu ze zasažené příďové nástavby stoupal k můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se prudce vychýlila z kurzu a přestala se třást jako pes se zkrvaveným čumákem: její příď byla skoro celá pryč a záď se již začínala naklánět do vzduchu. V momentě neštěstí byli Ericson, Lockhart a Wells na můstku, všichni silně zasaženi stejným neskutečným šokem a pocitem hnusu. Noc černá jako uhel je oslepila a zmátla a nemohli uvěřit tomu, že byla Compass Rose zasažena. Nepřirozený náklon paluby ovšem mohl znamenat jen jednu věc a lomoz věcí, které jim klouzaly pod nohami, ji jen potvrzoval. Ozýval se ještě další hluk, hluk, který ochromil Ericsonův mozek a zanechal jej neschopného přemýšlet; vycházel ze zvukovodu spojujícího příď s můstkem – bolestné zvířecí vytí, které znělo jako by stovka psů zešílela v jámě. Byli to muži uvěznění explozí, která zatarasila jejich jedinou únikovou cestu: ze zvukovodu vycházel jejich křik, bouchání a volání o pomoc. Žádná ovšem nepřišla: s pocity popravčího Ericson zaklapl vývod zvukovodu, čímž odřízl ono zoufalé volání.
    Wellsovi řekl: „Spojte se s Viperous. Mluvte jasně a jednoduše. Řekněte --,“ sečetl si v hlavě všechny škody, „řekněte: Zasaženi torpédem v pozici 0-5-0 stupňů, 30 mil za vámi.“
    Pak se otočil na Lockharta: „Odkliďte čluny a rafty, ale čekejte na rozkaz.“
    Paluba se nakláněla stále víc. Odněkud zespoda se ozvala rána, jak se něco těžkého utrhlo a sklouzlo dolů. Z ventilu podél komínu začala unikat pára.
    Ericson si pomyslel: „Bože, už jde ke dnu, stejně jako Sorrel.“
    Wells řekl: „ Vysílačka je rozbitá, pane.“

    OdpovědětVymazat
  8. Část první 1939- příprava
    Kapitola 11 (str40)
    Tří týdny pracovali opravdu tvrdě. Od chvíle, kdy se admirálova svěřenkyně přihnala s rychlostí, kterou divoce čeřila vodu za zádí a téměř tak zaskočila nic netušícího kapitána, byla posádka lodi v neustálém napětí. Pakliže nebyli na výjezdu s ponorkou, tak cvičili se zbraněmi nebo procházeli stanicemi v přístavu. Pakliže nenacvičovali případné hašení plamenů nebo nevytahovali lodní kotvu holýma rukama, dostali příkaz, aby spustili člun a ozbrojení přistáli na břehu nejbližší pláže. Čas od času se muži účastnili výcviku právě na souši. Navzdory občasnému, nedostatečnému množství mužů z posádky, občas zadával admirál tak hrůzostrašný příkaz, který vedl k určitému manévru, jenž nutil kteréhokoliv schopného muže bez ohledu na jeho postavení k manipulaci s lanovím.
    Topiči překvapovali sami sebe při střelbě z děl, lodníci se museli uplatnit při napínaní signálních praporů, telegrafisté a programátoři, jinak nažehlení pánové, se museli dát do tak neomalené práce jakou je spojování špinavého olejového potrubí z maznice. „Táhni s tím k čertu dědku prašivej!“ řekl si Bennett mrzutě, když ho nějaký problém nebo něco jiného donutilo k tahání lana namísto sledování ostatních lidí při této práce: „Příště budu uklízet záchody.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda… Ačkoliv ty tři týdny plné utrpení a oddaného tréninku byly prospěšné a nesmírně obohacující pro loď, občas se někteří cítili zralý na dovolenou a nikdo si nebyl jist tím, že je možné, aby dosáhli cíle včas.
    Část čtvrtá 1942- bitva
    Kapitola 5 (str195)
    Compass Rose uháněla téměř plnou rychlostí, když do ní narazilo torpédo. Byla neskutečně roztrhaná a to jak násilím nepřítele, tak samotným mořem. Byla silně zasažena zhruba dvanáct stop od své přídi. Zazněla ohlušující exploze, zvuk trhajícího a praskajícího kovu, a také děsivý zvuk mořské vody, která se pod obrovským tlakem vlévala do lodi. Únik tepla ze zasaženého podpalubí se šířil až k můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se prudce odklonila ze svého kurzu a poté s třesotem strnula na jednom místě, jako těžce zraněné zvíře. Její příď se pomalu ztrácela pod hladinou a záď se nadzvedávala, jakoby teď její kurz měl směřovat do hlubin.
    Ericson, Lockhart a Wells stáli v době této pohromy na můstku, bez nejmenší víry šokováni. Byla černo-černá noc, pod jejímž závojem byli maskováni, zmateni. Nedokázali uvěřit, že by Compass Rose mohla být zasažena. Ten nepřirozený úhel paluby, podpořen věcmi klouzajícími pod jejich nohama, znamenal jediné. Zvuk, který zněl zvukovým potrubím spojující podpalubí s můstkem na okamžik Ericsona paralyzoval a znemožnil mu jakékoliv racionální myšlení. Ten zvuk byl srdce rvoucí kňučení a kvílení zaživa pohřbených zvířat. Vydávali ho však samotní muži, kteří byli uvězněni výbuchem. Jejich jediná šance na únik teď byla znemožněna. Jejich výkřiky, bouchání, žádosti o pomoc se stále šířily potrubím. Ale nebylo jim pomoci. Stylem popravčího, uzavřel Ericson zvukové potrubí a umlčel tak veškeré nářky.
    Poté povídá Wellsovi: „Žádejte vysílačkou Viperous. Mluvte jasně. Řekněte, že…“ vmžiku si vše v hlavě ujasnil. „Řekněte: zásah torpédem, pozice nula-pět-nula stupňů, 30 mil od vás.“ Pak povídá Lockhartovi: „Zbavte se loděk a člunů. Počkejte však na pokyn.“ Paluba se začala opět prudce naklánět. Někde pod nimi zazněla rána, jakoby se něco těžkého utrhlo a nekontrolovatelně sklouzlo z nakloněné paluby. Pára začala silným pískáním ucházet z přetlakového ventilu podél lodního komína. Ericson si pomyslel: Kriste pane potápí se jako Sorrel. Wells povídá: „Vysílačka je zničena, pane.“

    OdpovědětVymazat
  9. Po celé tři týdny pracovali skutečně tvrdě. Od chvíle kdy admirálův člun připlul dlouhým, zrádným obloukem přímo pod jejich záď a téměř zaskočil kapitána nepřipraveného, posádka lodě byla v neustálém napětí. Když venku nenacvičovali s ponorkou, cvičili se zbraněmi nebo v přístavu trénovali cvičný poplach: když cvičně nehasili požár nebo ručně nezvedali kotvu, objevil se urgentní signál nařizující jim spustit člun a vyslat na něm ozbrojený výsadek k nejbližší mu pobřeží. Mezitím zbytek mužů navštěvoval cvičení a přednášky na pobřeží: A někdy, s polovinou posádky chybějící a tedy organizací naprosto nepoužitelnou, jim hrůzostrašný admirálův rozkaz nařídil zúčastnit se manévrů, jež přinutily každého dostupného muže chopit se práce, bez ohledu na jeho hodnost.
    Topiči pálili z děl, námořníci signalizovali vlajkové signály: telegrafisté a šifranti, páni džentlmeni, dělali takové kruťárny, jako spojování špinavých olejových trubek z tankeru.
    „Ďas aby ho spral parchanta!“ prohlásil mrzutě Bennet, když mu nějaká ta krize, zajistila táhání lan, místo toho aby se jen díval jak to dělají ostatní: „Příště asi budu čistit záchody.“ Lockhart zadoufal ať je to pravda. … Třítýdenní zážitek byl vzpružující a výcvikově nesmírně dobrý pro loď. Avšak přeci jen se někdy stalo, že všichni pocítili potřebu si odpočinout, nicméně nebyli si ani jisti, zda odpočinek přijde včas.
    Torpédo narazilo do Compass Rose v její plné rychlosti: smrtelně trhána byla mořem, i svým nepřítelem. Dostala plná zásah asi dvanáct stop od přídě: ozval se výbuch a zvuk trhajícího se a praskajícího kovu, a osudný zvuk vody vnikající pod velkým tlakem dovnitř: nápor horka ze zasažené příďové nástavby povstal k můstku jako odporný závan z kadidla. Compass Rose se divoce otočila ze svého kursu a začala se chvět jako pes s krvavou mordou. Příď už byla téměř roztržena, záď se začala překlápět do vzduchu.
    V okamžik té katastrofy byli na můstku jak Ericson tak i Lockhart a Wells: nevěřícný šok je všechny proklál , jako by snad dostali osudovou ránu. Byli maskováni, skryti černočernou tmou, nemohli uvěřit, že Compass Rose byla zasažena. Ale ten ošklivý úhel paluby musel mít jen jediné vysvětlení, a hluk jenž vydávaly sesunující se věci, to jen potvrzoval. Ještě tu byl jeden zvuk, zvuk jenž momentálně paralyzoval Ericsonův mozek a zabraňoval mu myslet na cokoli jiného: přicházel z trouby jež spojovala příďovou palubu s můstkem- zoufalé zvířecí vytí , jako sto vzteklých psů v díře. Byli to muži, jež zasáhla exploze a zahradila jim jejich jedinou únikovou cestu. Troubou přicházeli jejich výkřiky, šílené tlučení, řev o pomoc. Jim ale nebylo pomoci: rukou popravčího, Ericson zavřel troubu a odstřihl tím křik.
    „Zavolej rádiově Viperous. Nekódovaně. Řekni“—rozkázal Wellsovi a přinutil mozek k výpočtu. „Torpédováni na pozici 0-5-0 stupňů, třicet mil za vámi.“
    Lockhartovi nařídil: „Připrav čluny a lodě. Ale čekej na signál.“ Paluba se začala naklánět ještě prudčeji. Zezdola se ozval rachot, jak se něco těžkého rozbilo a sesulo. Pára začala přes pojistný ventil na komíně pořádně hřímat.
    „Bože, a jde dolů, jako Sorrel. Pomyslel si Ericson. „Radiostanice je zničená.“ řekl Wells.
    Libor Zelenka

    OdpovědětVymazat
  10. Dana Koppová
    Část první 1939: Výcvik
    Kapitola 11
    Po tři týdny pracovali opravdu velmi tvrdě. Od okamžiku, kdy se admirálův člun přiblížil v široké, záludné otočce

    přímo pod jejich záď a skoro chytil kapitána v nestřeženém okamžiku, posádka lodi byla v neustálém stavu napětí.

    Když nebyli venku zacvičovat se s ponorkou, tak cvičili obsluhu děla nebo si připomínali co dělat v případě bojového

    poplachu v přístavu: když by zrovna nestříleli slepými střelami nebo ručně nezvedali kotvu, alarm je zavolal, aby

    spustili člun a poslali ozbrojenou posádku na břeh nejbližší pláže. Mezitím čerstvá posádka mužů očekávala dril a

    lekci na břehu. Někdy, když jim chyběla polovina posádky, přišel hrůzostrašný povel od Admirála, který byl v jejich

    normálním uspořádání neproveditelný, a nařídil jim nějaký manévr, jenž si vynutil každého muže, který byl k

    dispozici, aby se chopil nejbližší práce nehledě na jeho hodnost.
    Topiči najednou pálili ze zbraní, námořníci museli vyzkoušet svou dovednost vlajkových signálů: telegrafisti a

    kódovači, spíše jemnější typy mužů, by vzali hrubou práci, a to spojování špinavých, ropných trubek. „Odstřelte toho

    starého zmetka!“ řekl mrzutě Bennett, když ho nějaká krize nebo něco zastihlo ve chvíli, kdy sám táhnul za lano,

    místo aby jen pozoroval ostatní dělat to: „Příště budu uklízet záchody.“ Lockhart si přál aby to byla pravda. ...

    Tří týdenní utrpení bylo radostné a nesmírně dobré pro loď, alespoň co se týká tréninku, ale byly zde chvíle, kdy se

    všichni cítili na náležité volno a nikdo si nebyl příliš jistý, jestli přijde včas.

    Část čtvrtá 1942: Boj
    Kapitola 5
    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula plnou rychlostí: proto byla smrtelně trhána mořem stejně jako brutálností

    nepřítele. Torpédo jí zasáhlo přesně dvanáct stop od její přídě: ozvala se jedna praskající exploze a skřípavý zvuk

    praskajícího kovu a osudný zvuk mořské vody, která pod velkým tlakem začala zaplavovat loď: nápor žáru ze zasažené

    přídě stoupal až ke kapitánskému můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose prudce změnila kurs a zastavila,

    třesoucí se jako pes s krvácejícím čumákem: její příď měla velmi blízko k odtrhnutí a její záď se už začala naklánět

    do vzduchu, téměř kolmo k moři.
    V okamžiku, kdy se stala tahle katastrofa, Ericson byl na kapitánském můstku s Lockhartem a Wellsem: stejná vlna

    neuvěřitelného šoku je zasáhla všechny jako odporná rána. Černo - černá noc je kryla a zároveň mátla, nemohli uvěřit

    tomu, že Compass Rose byla zasažena. Ale šeredný úhel její paluby mohl znamenat jen jedno a rachot předmětů, které

    jim klouzali pod nohama to jen potvrdil. Poté rozeznali další zvuk, zvuk, který okamžitě ochromil Ericsonův mozek a

    zabránil mu myslet na cokoliv, tento hluk přicházel z rozhlasových trubek, které spojovali příď s kapitánským

    můstkem - slyšeli trýznivé, nelidské kvílení, jakoby se zbláznila stovka psů v malém prostoru. To slyšeli muže

    zachycené v explozi, kteří se museli zaseknout v jediné únikové cestě: rozhlasovou trubkou se nahoru nesli jejich

    výkřiky, šílené tlučení a volání o pomoc. Ale nebylo jim pomoci: popravčí rukou Ericson zaklapl víko trubky, aby

    umlčel zvuk jejich zoufalství.
    Wellsovi řekl: „Zavolej vysílačkou Viperous. Nekódovaně. Řekni - “, hlavou mu proběhlo téměř násilné shrnutí

    situace; „řekni: Torpédováni na pozici 50 stupňů, 30 mil za vámi“.
    Lockhartovi řekl: „Připravte lodě a čluny. Ale čekejte na rozkazy.“
    Paluba se začala naklánět ještě prudčeji. Zespoda se ozvala rána, jak se rozbilo něco těžkého a neovladatelně to

    sklouzlo dolů. Pára začala se skučivým zvukem unikat z přetlakového ventilu podél lodního komínu.
    Ericson si pomyslel: Bože, loď už se potápí, přesně jako Sorrel.
    Wells řekl: „Vysílačka je rozbitá, pane.“

    OdpovědětVymazat
  11. Slawisch Jan

    Po dobu třech týdnu všichni pracovali velmi tvrdě. Od okamžiku, kdy se admirálův člun přiblížil k rozlehlé zatáčce. Zrádně se hnal pod zádí lodi a málem zastihl kapitána nepřipraveného, doprovodné lodě byli stále ve střehu. Ti co nebyli cvičeni na boj s ponorkami, cvičili obsluhu děl nebo trénovali bojový poplach v přístavu. Kdyby se nezúčastnili zkušební střelby nebo ručního zvedání kotvy, tak by jim důležitý signál rozkázal spustit lodě a poslat je na nejbližší pláž. Mezitím se nováčci zapojili do cvičení a přednášek na pobřeží. Občas, když zde byla pouze polovina posádky a organizace nefungovala, hroziví rozkaz admirála zavelel manévr, na který byla potřeba celá posádka, a každý se musel chopit nejbližší práce, bez ohledu na jeho hodnost.
    Tak se mohlo stát, že topiči stříleli z děl, námořníci by zkoušeli vlajkové signály: telegrafování, kódování a gentlemanské typy by museli spojovat olejem ušpiněné roury. „Dělej starochu!“ Řekl Bennett zhnuseně, když jej při těžké situaci, ostatní našli vytahovat lano místo pozorování ostatních. „Příště záchody uklízím já“ přál si Lockhart. Třítýdenní utrpení bylo skvělé pro loď, co se týkalo cvičení. Ale byli zde i výjimky, když posádka cítila dovolenou, ale nikdo si nikdy nebyl jistý, že by dorazila v čas.
    Torpédo zasáhlo Compass Rose, i když plula skoro plnou rychlostí. Byla tedy vážně poškozená jak mořem, tak i násilím nepřítele. Byla zasažena 12 stop od přídě. Ozvala se jedna velká exploze, a hluk trhaní a deformování oceli, a smrtelný zvuk mořské vody, která pod velkým tlakem zaplavovala loď. Nápor horka ze zasáhnuté přídě stoupal k můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se divoce vychýlila z kurzu a přestala se chvět, jako pes se zatraceným čenichem. Její přít‘ byla téměř celá pryč a její záď se začala zvedat do vzduchu, skoro kolmo k moři. V tento nešťastný moment, Ericson byl na můstku s Lockhartem a Wellsem. Všechny je zasáhla hrůza z té strašlivé události. Černá noc je mátla a zároveň maskovala. Nemohli uvěřit, že Compass Rose byla zasažena. Ale ten ošklivý úhel pohledu na palubu musel znamenat pouze jednu věc, a zvuk, který jim sjížděl pod nohy, jim to potvrdil. Byl tu ještě jeden zvuk, zvuk dočasně paralyzoval Ercisnův mozek a zabránil mu v přemýšlení. Vycházel ze spojovací trubky, která spojovala příď s můstkem. Jako mučivé kvílení, jako by se sto psu zbláznilo v jámě. Byl to muž, kterého zastihla exploze a zablokovala mu jedinou únikovou cestu. Z trubky vycházel jejich křik, šílené bouchání a zoufalý křik o pomoc. Ale nebylo pro ně pomoci. Ericsnova popravčí ruka uzavřela Trubku, což umlčelo ten zoufalý křik. Řekl Wellsovi: „Zavolej Vipera přes vysílačku. Nekódovaným jazykem řekni…“ V duchu si vše násilně shrnul. „Řekni: Torpédo do pozice 050 stupňů, třicet mil vzad.“ Lockhartovi řekl: „ Oddělte lodě a čluny, ale čekejte na rozkaz.“ Paluba se začala naklánět. Zezdola se ozvala rána, jakoby se něco těžkého rozbilo a sesulo. Pára začala vřískat přes pojistné ventily. Pane bože, jde dolu jako sorrel. Myslel Ericson. Wells řekl: „ vysílačka je zničená pane.“

    OdpovědětVymazat
  12. Karel Klenor

    Po tři týdny pracovali velmi tvrdě. Od chvíle kdy se admirálovo plavidlo přiblížilo v širokém, zrádném oblouku hned pod jejich záď a skoro tak načapal kapitána nepřipraveného, byla lodní posádka ve stavu nepřetržitého napětí. Ti, co nebyli na cvičení na práci s ponorkou, tak cvičili s děly, nebo si nacvičovali bojové poplachy v přístavu: jestliže nehasili falešný požár, nebo ručně nezvedali kotvu, tak jim naléhavý signál rozkázal spustit loďku a udělat ozbrojený výsadek na nejbližší pláži. Mezitím, čety mužů se účastnili cvičení a přednášek na břehu: někdy, když chyběla půlka posádky a tak normální organizace lodi byla nemožná, děsný rozkaz od admirála vyžadoval nějak naložit s každým volným mužem, aby se postaral o nejbližší práci, bez ohledu na jeho hodnost. Topiči se tak mohli ocitnout u děl, námořníci si vyzkoušeli vlajkové signály: telegrafové a kódovači, ty gentlemanské typy museli vzít drsnou práci, spojování špinavých trubek z olejničky. „Do háje s tím starým bastardem!“ řekl Bennett kysele, když je nějaká krize zastihla a musel tak vytahovat lano namísto toho, aby se koukal, jak to dělají ostatní. „Příště snad budu umývat záchody.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda… Třítýdenní muka byla povznášející a nesmírně dobrá pro loď, teda pokud šlo o trénink. Ale byly zde i chvíle kdy cítili, že už dávno potřebují dovolenou, ale nikdo si nebyl jistý, zda přijde včas.
    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když se plavila plnou rychlostí, byla tak nelítostně a smrtelně trhána, jak mořem, tak zuřivostí nepřítele. Byla zasažena kolmo, dvanáct stop od její přídě, byla zde bouchavá exploze a zvuk trvajícího kovu a osudný zvuk mořské vody zaplavující loď pod velkým tlakem. Závan horka ze zasažené přídě se zvedal k můstku jako ohyzdný závan kadidla. Compass Rose se divoce stačila ze svého kurzu a třesouc se zastavila, jako pes s krvavým náhubkem. Příď lodi byla skoro rozmetena na kousky a její záď začínala trčet ve vzduchu.
    V moment zkázy, byl Ericson na můstku, stejně jako Lockhart a Wells. Všichni pocítili nevěřící šok, který je zasáhl jako rána do těla. Byli maskovaní a zmatení černo-černou nocí a nemohli uvěřit tomu, že Compass Rose byla zasažena. Ale ošklivý úhel paluby mohl znamenat pouze jedno a hluk z pod jejich nohou, kde se věci kutálely, jim jejich tušení potvrdilo. Byl zde i jiný hluk, který paralyzoval mozek Ericsona a zabránil mu v myšlení. Přicházel z hlásné trouby, která spojuje můstek s přídí – mučivý zvířecí nářek, stejně jako stovka šílících psů, zavřených v jámě. Bylo to muži, které zasáhla exploze, která musela zatarasit jejich jedinou únikovou cestu. Z hlásné trouby byl slyšet jejich křik, bušení a řev o pomoc. Ale nebylo jim pomoci a tak jako popravčí, Ericson rychle zavřel hlásnou troubu a tak umlčel hluk. Řekl Wellsovi: „Zavolejte Viperous přes vysílač. Nekódovaně. Řekněte —v hlavě si vše shrnul, Řekněte: Zasaženi torpédy na padesáti stupních, třicet mil od vaší zádi.“ Lockhartovi řekl: „Připravte čluny a rafty, ale čekejte na můj povel.“

    Paluba se začala naklánět rychleji. Zdola se ozval náraz, jak se něco těžkého uvolnilo a sjelo dolů po svahu. Pára se začala valit z bezpečnostních ventilů u lodního komína. Ericson si pomyslel: „Proboha, už se potápí, stejně jako Sorrel.
    Wells řekl: „Ústředna byla zničena, pane.“

    OdpovědětVymazat
  13. Nikol Jančiová

    Pracovali tvrdě již tři týdny. Ve chvíli, kdy se admirálovo plavidlo přiblížilo v široké, zrádné zatáčce za jejich záď, málem zachytili kapitána nepřipraveného, posádka byla v nepretržitém napětí. Ti, jež nebyly zacvičeni na práci s ponorkou, cvičili s děly, nebo nacvičovali poplachy k boji v přístavu. Pokud zrovna nehasili falešný požár, nebo nezvedali kotvu, tak jim urgentní signal nařídil spustit loďku a udělat výsadek na pobřeží. Zástupy mužů se mezitím účastnili cvičení a přednášek na souši. V momentě kdy chyběla půlka posádky, což znemožnilo chod lodi, vydal admirál příšerný rozkaz, kdy vyžadoval, aby se každý volný muž zhostil nejbližší možné práce, bez ohledu na jeho hodnost. Topiči se tak dostali k dělům, námořníci zkoušeli vlajkové signály. Telegrafové a kódovači, ty více prestižní hodnosti museli zakusit tvrdou práci jako bylo spojování špinavých trubek tankeru. “Dělej ty šmejde!” řekl Bennet kysele, vždy když je zastihla krize a on musel sám vytahovat lano, místo aby se jen díval, jak to dělají ostatní. “Příště snad budu vytírat I záchody!” Lockhart si přál, aby to tak bylo… Tato třídenní krize byla povznášející a pro loď velice přínosná, pokud vezmeme v potaz trénink. Avšak byly zde i momenty, kdy si uvědomili, že už dlouho potřebují dovolenou, ale nikdo z nich nevěděl, zda přijde za včasu. Torpédo zasáhlo Compass Rose, když se plavila plnou rychlostí, byla nenávratně poškozena jak mořem, tak zuřivostí nepřítele. Byla zasažena přímo, zhruba dvanáct stop od přídě, zazněla exploze, zvuk trhajícího se kovu a osudný zvuk vody, jež se nezadržitelně valila dovnitř. Vlna horka ze zasažené přídě se valila k můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se prudce vychýlila z kurzu a pak se zastavila, třesoucí jako pes s krvavým čumákem. Příď lodi byla skoro pryč a záď začínala trčet do vzduchu. V momentu zkázy, byl Ericson na můstku, stejně tak jako Lockhart a Wells. Všichni v opojení neskutečného šoku a zhnusení. Černočerná tma je zmátla natolik, že nedokázali uvěřit zasažení Compass Rose. Avšak děsivý náklon paluby znamenal pouze jedno a hluk pod jejich nohama, kde bylo slyšet kutálení věcí, jejich obavy potvrdil. Bylo slyšet i jiný hluk, jež ochromil Ericsonův mozek a zabránil mu nadále myslet. Vycházel z hlasného zařízení, které spojovalo můstek s přídí – mučivé zvířecí vytí, jako by stovka psů vyla ze zavřené jámy. Byli to muži, kteří bylo zasaženi explozí, jež jim zatarasila jedinou únikovou cestu. Z hlasného zařízení bylo slyšet jejich křik, bušení a volání o pomoc. Žádna ale nepřišla: jako popravčí Ericson zavřel hlasné zařízení, čímž hluk umlčel. Wellsovi řekl: “Spojte se s Viperous.” Mluvte stručně a jasně. Řekněte pouze: Byli jsme zasaženi torpédy na padesáti stupních, třicet mil od vaší zádi.” Pak se otočil na Lockharta: “Připravte čluny a rafty, ale čekejte na můj rozkaz.”
    Paluba se nakláněla stale více. Zespod se ozvala rána, jak se něco těžkého utrhlo a valilo dolů. Z ventilů u lodního komínu začala unikat pára. Ericson si pomyslel: “Proboha, už jdeme ke dnu, stejně jako Sorrel.” Wells řekl: “ Vysílačka je zničena, pane.”

    OdpovědětVymazat
  14. ČÁST PRVNÍ 1939: Výcvik
    Tři týdny pracovali opravdu velmi těžce. Od okamžiku, kdy admirálova loď připlula širokým, zrádným obloukem přímo k jejich zádi a téměř tak přistihla neostražitého kapitána, byla lodní posádka v neustálém stavu napětí. Když zrovna netrénovali s ponorkou, nacvičovali výstřely z děl nebo reagování na poplach k boji v přístavu: kdyby nebojovali s falešnými požáry nebo ručně nevytahovali kotvu, naléhavý signál by jim nařídil spustit člun a vylodit výsadek na nejbližší pláži. Mezitím se další muži střídali v účasti na cvičení a přednáškách na pobřeží: někdy, když chyběla půlka posádky a běžná organizace nefungovala, je Admirálův hrůzostrašný příkaz poslal na takový manévr, který nepodmíněně přinutil každého muže, aby se chopil nejbližší práce, nehledě na hodnost.
    Topiči stříleli z děl, námořníci museli vyzkoušet svou zručnost ve vysílání signálů pomocí praporů, telegrafisti a ti, kdo se starali o kódování, což byly spíše jemné typy, museli vzít hrubou práci zapojování zamazané olejové trubky z olejničky. „K čertu s tím starým zmetkem!“ řekl Bennett mrzutě, když ho zastihla krize a musel tahat za lano, místo aby pouze sledoval, jak si ostatní počínají. „Příště snad budu čistit i hajzly.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda… Třítýdenní muka byla vlastně vzrušující a nesmírně prospěšná pro loď, pokud v nich byla zahrnuta cvičení, ale v některých případech už všichni cítili potřebu odpočinku, nikdo si ovšem nebyl jistý, zda dorazí včas.
    ČÁST ČTVRTÁ 1942: Bitva
    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula svou skoro nejvyšší rychlostí: Tudíž ji rozervalo jak samotné moře, tak násilí nepřítele. Byla zasažena přímo asi dvanáct stop od přídě, ozval se ohlušující výbuch, zvuk trhajícího se kovu a smrtonosný hlas mořské vody, která se pod velkým tlakem vehnala dovnitř: nápor horka ze zasažené příďové nástavby stoupal až můstku jako zuřivý závan hněvu. Compass Rose se s otřesem prudce odklonila z kurzu a zastavila, jako pes s krvavým čenichem: příď už skoro zmizela a záď se začala zdvihat do vzduchu, jako kdyby to byl původní kurz lodi.
    V okamžiku neštěstí byl Ericson na můstku, stejně tak Lockhart a Wells: stejný neuvěřitelný šok je zasáhl jako drsný úder do těla. Nejčernější tma je oslepila a zmátla, nemohli uvěřit, že Compass Rose byla zasažena. Avšak ošklivý náklon paluby mohl mít jenom jeden význam, a zvuk věcí, které jim klouzaly kolem nohou, to potvrdil. Ozval se ještě další zvuk, zvuk, který na chvíli ochromil Ericsonův mozek a úplně mu zabránil myslet; vycházel z hlásné trubky, která spojovala příďovou nástavbu s můstkem – zoufalé zvířecí naříkání, jako kdyby v jámě vyla stovka šílených psů. Byli to muži zasaženi výbuchem, který ucpal jejich jediný východ: jejich řev se hlásnou trubkou vyšplhal nahoru, stejně jako šílený tlukot a křik o pomoc. Ale nebylo jim už pomoci: jako kat zaklapl Ericson závěr hlásné trubky, čímž hlasy umlčel.
    Řekl Wellsovi: „Zavolej vysílačem Viperous. Nekódovaně. Řekni--“ téměř se musel přinutit, aby si to vše v hlavě shrnul; ‘Řekni „zasaženi torpédem v pozici padesát stupňů, třicet mil vzad“ ‘. Lockhartovi řekl: „Připrav loďky a nafukovací čluny. Ale čekej na příkaz."
    Paluba se začala naklánět více a více. Zezdola se ozvala rána, jako by se něco těžkého uvolnilo a sklouzlo. Z pojistných ventilů podél komínu začala vřít a skučet pára.
    Ericson si pomyslel: „Bože, už jde ke dnu, stejně jako Sorrel.“
    „Vysílač se zničil, pane.“ řekl Wells.

    Stočesová

    OdpovědětVymazat
  15. K. Pištěková

    Po tři týdny pracovali skutečně tvrdě. Posádka byla neustále ve střehu od chvíle, kdy se admirálova loď široce přibližovala k zrádné vlně přímo pod zádí, a která málem smetla i kapitána. Když zrovna neprobíhalo cvičení s ponorkou, obsluhovali děla nebo byl v přístavu vyhlášen cvičný poplach: kdyby nehasili falešné požáry nebo necvičili ruční zvedání kotvy, naléhavý signál by je svolal do podpalubí a nařídil by jim vylodit ozbrojenou posádku na nejbližší pláži. Mezitím přišla čerstvá posádka mužů na výcvik a kurzy na pevnině: občas, když chyběla polovina posádky a organizace normálně nefungovala, vydal admirál děsivý povel, kterým jim poručil nějaký manévr. Všichni volní muži se chopili nejbližší práce bez ohledu na hodnost. Topiči tak mohli pálit z děl, námořníci zkoušeli vlajkové signály: telegrafisté a šifrovači a gentlemanské typy si zkusili zapojování špinavého olejového potrubí. „Tahej, ty starej mizero!“ řekl Bennett kysele, když ho přepadla krize nebo něco, při přitahování lana namísto pozorování ostatních při práci. „Příště budu mejt záchody“. Lockhart si přál, aby to byla pravda... Třítýdenní těžká zkouška se zdála být osvěžující a pro loď prospěšná, tedy pokud šlo o výcvik; byly zde chvíle, kdy prahli po odpočinku, ale nikdo si nebyl jistý, zda ta chvíle vůbec přijde.

    Torpédo zasáhlo loď Compass Rose, ačkoliv plula téměř naplno: byla vážně poškozena mořem stejně jako nepřítelem. Byla zasažena přímo, dvanáct stop od přídě: ozvala se ohlušující exploze, pak skřípění trhání a deformování ocele a smrtelný zvuk mořské vody, která se pod obrovským tlakem valila a zaplavovala loď: nápor tepla ze zasažené přídě stoupal k lodnímu můstku jako odporný závan z kadidla. Compass Rose prudce vybočila z kurzu a přestala se chvět, stejně jako zakrvácený čenich umírajícího psa: její příď byla rozmetaná výbuchem a záď se zvedala do vzduchu, téměř kolmo k hladině. V této děsivé chvíli stáli Ericson s Lockhartem a Wellsem na kapitánském můstku: byli ohromeni, jako kdyby je zasáhla tvrdá rána. Stáli zmatení a schovaní v černočerné tmě a nemohli uvěřit, že byla Compass Rose zasažena. Ale děsivý náklon paluby mohl znamenat jen jedno, a rachot věcí kutálejících se pod jejich nohy to jen potvrdil. Ericson nebyl schopný přemýšlet, protože mu mysl paralyzoval ještě další zvuk: vycházel ze spojovací šachty mezi můstkem a palubou – bolestné úpění týraného zvířete, jako sto vyjících psů uvězněných v pasti. Byli to muži zasažení výbuchem, který jim zatarasil jediný východ. Z šachty vycházel jejich nářek, šílené bušení a volání o pomoc. Žádná ale nepřišla. S pocitem popravčího zavřel Ericson šachtu a nářek utichl. Wellsovi řekl: „Spojte se s Viperem. Sozumitelně. Rekněte-“ a v hlavě si spočítal obrovské číslo; „Řekněte: Zasaženi torpédem v pozici 0-5-0 °, třicet mil za vámi.“ Lockhartovi řekl: “Připravte čluny a rafty, ale počkejte na rozkaz.“ Paluba se nakláněla čím dál víc. Zezdola se ozvala rána, jako by se něco těžkého rozbilo a sesulo po palubě. Z bezpečnostních ventilů komína se začala valit pára. Ericson si pomyslel: „Bože, už jde ke dnu, stejně jako Sorrel.“ Wells řekl: „Pane, vysílačka je rozbitá.“

    OdpovědětVymazat
  16. Nikol Jančiová

    Pracovali tvrdě již tři týdny. Od chvíle, kdy se admirálův člun přiblížil v širokém, zrádném oblouku za jejich záď, málem zachytil kapitána nepřipraveného, musela být posádka lodi neustále ve střehu. Ti, jež nebyly zacvičeni na práci s ponorkou, cvičili s děly, nebo nacvičovali bojové poplachy v přístavu. Pokud zrovna nehasili cvičný požár, nebo ručně nezvedali kotvu, tak jim bylo nařízeno spustit člun a vyslat ozbrojenou posádku na pobřeží. Zástupy mužů se mezitím účastnili cvičení a přednášek na souši: někdy když chyběla půlka posádky, což znemožnilo chod lodi, vydal admirál příšerný rozkaz, kdy vyžadoval, aby se každý volný muž zhostil nejbližší možné práce, bez ohledu na jeho hodnost. Topiči se tak dostali k dělům, námořníci zkoušeli vlajkové signály. Telegrafové a kódovači, ty více prestižní hodnosti museli zakusit tvrdou práci jako bylo spojování špinavých trubek tankeru. “Ty starý bastarde!” řekl Bennet kysele, vždy když je zastihla krize a on musel sám vytahovat lano, místo aby se jen díval, jak to dělají ostatní. “Příště snad budu vytírat I záchody!” Lockhart si přál, aby to tak bylo… Tato třítýdenní krize byla povznášející a pro loď velice přínosná, pokud vezmeme v potaz výcvik. Byli chvíle, kdy si uvědomili, že už je na čase si odpočinout, ale nikdo z nich nevěděl, zda ta chvíle přijde. Torpédo zasáhlo Compass Rose, když se plavila plnou rychlostí, byla nenávratně poškozena jak mořem, tak zuřivostí nepřítele. Byla zasažena přímo, zhruba dvanáct stop od přídě, zazněla exploze, zvuk trhajícího se kovu a osudný zvuk vody, jež se nezadržitelně valila dovnitř. Vlna horka ze zasažené přídě se valila k můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se prudce vychýlila z kurzu a pak se zastavila, třesoucí jako pes s krvavým čenichem. Příď lodi byla skoro pryč a záď začínala trčet do vzduchu. V momentu zkázy, byl Ericson na můstku, stejně tak jako Lockhart a Wells. Všichni v opojení neskutečného šoku a zhnusení. Černočerná tma je zmátla natolik, že nedokázali uvěřit, že Compass Rose byla zasažena. Avšak děsivý náklon paluby znamenal pouze jedno a hluk pod jejich nohama, kde bylo slyšet kutálení věcí, jejich obavy potvrdil. Bylo slyšet i jiný hluk, jež ochromil Ericsonův mozek a zabránil mu nadále myslet. Vycházel z hlasného zařízení, které spojovalo můstek s přídí – mučivé zvířecí vytí, jako by stovka psů vyla ze zavřené jámy. Byli to muži, kteří bylo zasaženi explozí, jež jim zatarasila jedinou únikovou cestu. Z hlasného zařízení bylo slyšet jejich křik, bušení a volání o pomoc. Žádna ale nepřišla: jako popravčí Ericson zavřel hlasné zařízení, čímž hluk umlčel. Wellsovi řekl: “Spojte se s Viperous.” Mluvte nekódovaně. Řekněte pouze: Byli jsme zasaženi torpédy na padesáti stupních, třicet mil od vaší zádi.” Pak se otočil na Lockharta: “Připravte čluny a rafty, ale čekejte na můj rozkaz.”
    Paluba se nakláněla stale více. Zespod se ozvala rána, jak se něco těžkého utrhlo a valilo dolů. Z ventilů u lodního komínu začala unikat pára. Ericson si pomyslel: “Proboha, už jdeme ke dnu, stejně jako Sorrel.” Wells řekl: “ Vysílačka je zničena, pane.”


    OdpovědětVymazat
  17. Nikol Jančiová

    Pracovali tvrdě již tři týdny. Od chvíle, kdy se admirálův člun přiblížil v širokém, zrádném oblouku za jejich záď, málem zachytil kapitána nepřipraveného, musela být posádka lodi neustále ve střehu. Ti, jež nebyly zacvičeni na práci s ponorkou, cvičili s děly, nebo nacvičovali bojové poplachy v přístavu. Pokud zrovna nehasili cvičný požár, nebo ručně nezvedali kotvu, tak jim bylo nařízeno spustit člun a vyslat ozbrojenou posádku na pobřeží. Zástupy mužů se mezitím účastnili cvičení a přednášek na souši: někdy když chyběla půlka posádky, což znemožnilo chod lodi, vydal admirál příšerný rozkaz, kdy vyžadoval, aby se každý volný muž zhostil nejbližší možné práce, bez ohledu na jeho hodnost. Topiči se tak dostali k dělům, námořníci zkoušeli vlajkové signály. Telegrafisté a kódéři, ty více prestižní hodnosti museli zakusit tvrdou práci jako bylo spojování špinavých trubek tankeru. “Ty starý bastarde!” řekl Bennet kysele, vždy když je zastihla krize a on musel sám vytahovat lano, místo aby se jen díval, jak to dělají ostatní. “Příště snad budu vytírat I záchody!” Lockhart si přál, aby to tak bylo… Tato třítýdenní krize byla povznášející a pro loď velice přínosná, pokud vezmeme v potaz výcvik. Byli chvíle, kdy si uvědomili, že už je na čase si odpočinout, ale nikdo z nich nevěděl, zda ta chvíle přijde.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když se plavila plnou rychlostí, byla nenávratně poškozena jak mořem, tak zuřivostí nepřítele. Byla zasažena přímo, zhruba dvanáct stop od přídě, zazněla exploze, zvuk trhajícího se kovu a osudný zvuk vody, jež se nezadržitelně valila dovnitř. Vlna horka ze zasažené přídě se valila k můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se prudce vychýlila z kurzu a pak se zastavila, třesoucí jako pes s krvavým čenichem. Příď lodi byla skoro pryč a záď začínala trčet do vzduchu. V momentu zkázy, byl Ericson na můstku, stejně tak jako Lockhart a Wells. Všichni v opojení neskutečného šoku a zhnusení. Černočerná tma je zmátla natolik, že nedokázali uvěřit, že Compass Rose byla zasažena. Avšak děsivý náklon paluby znamenal pouze jedno a hluk pod jejich nohama, kde bylo slyšet kutálení věcí, jejich obavy potvrdil. Bylo slyšet i jiný hluk, jež ochromil Ericsonův mozek a zabránil mu nadále myslet. Vycházel ze zvukovodu, které spojovalo můstek s přídí – mučivé zvířecí vytí, jako by stovka psů vyla ze zavřené jámy. Byli to muži, kteří bylo zasaženi explozí, jež jim zatarasila jedinou únikovou cestu. Ze zvukovodu byl slyšet jejich křik, bušení a volání o pomoc. Žádna ale nepřišla: jako popravčí Ericson zavřel zvukovod, čímž hluk umlčel. Wellsovi řekl: “Spojte se s Viperous.” Mluvte nekódovaně. Řekněte pouze: Byli jsme zasaženi torpédy na padesáti stupních, třicet mil od vaší zádi.” Pak se otočil na Lockharta: “Připravte čluny a rafty, ale čekejte na můj rozkaz.”

    Paluba se nakláněla stale více. Zespod se ozvala rána, jak se něco těžkého utrhlo a valilo dolů. Z ventilů u lodního komínu začala unikat pára. Ericson si pomyslel: “Proboha, už jdeme ke dnu, stejně jako Sorrel.” Wells řekl: “ Vysílačka je zničena, pane.”






    OdpovědětVymazat
  18. K. Pištěková

    Po tři týdny pracovali skutečně tvrdě. Od chvíle, kdy se admirálův člun přiblížil v široké, zrádné zatáčce přímo pod záď lodi a admirál málem zastihl kapitána nepřipraveného, byla posádka neustále ve střehu. Když zrovna neprobíhalo na moři cvičení s ponorkou, obsluhovali děla nebo byl v přístavu vyhlášen cvičný poplach: když nehasili cvičné požáry nebo ručně nezvedali kotvu, naléhavý signál je svolal do podpalubí a nařídil jim vylodit ozbrojenou posádku na nejbližší pláži. Mezitím přišla čerstvá posádka mužů na výcvik a přednášky na pevnině: občas, když chyběla polovina posádky a organizace normálně nefungovala, vydal admirál děsivý povel, kterým posádce poručil nějaký manévr. Všichni volní muži se chopili nejbližší práce bez ohledu na hodnost. Topiči tak mohli pálit z děl, námořníci zkoušeli vlajkové signály: telegrafisté, šifrovači a gentlemanské typy si zkusili zapojování špinavého olejového potrubí. „K čertu s tebou, ty starej mizero!“ řekl Bennett kysele, když v takové krizové situaci přitahoval lano namísto pozorování ostatních při práci. „Příště budu mejt záchody“. Lockhart si přál, aby to byla pravda... Třítýdenní těžká zkouška se zdála být osvěžující a pro loď prospěšná, tedy pokud šlo o výcvik; byly zde chvíle, kdy prahli po odpočinku, ale nikdo si nebyl jistý, zda ta chvíle vůbec přijde.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula téměř naplno: byla vážně poškozena mořem stejně jako nepřítelem. Zasažena byla přímo, dvanáct stop od přídě: ozvala se ohlušující exploze, pak skřípění a praskání ocele a osudný zvuk mořské vody, která se pod obrovským tlakem valila a zaplavovala loď: nápor tepla ze zasažené přídě stoupal k lodnímu můstku jako odporný závan z kadidla. Compass Rose prudce vybočila z kurzu a přestala se chvět, stejně jako pes se zakrváceným čenichem: její příď byla rozmetaná výbuchem a záď se zvedala do vzduchu. V této děsivé chvíli stáli Ericson s Lockhartem a Wellsem na kapitánském můstku: byli ohromeni, jako kdyby je zasáhla tvrdá rána. Zmatení stáli v černočerné tmě a nemohli uvěřit, že byla Compass Rose zasažena. Ale hrozivý náklon paluby mohl znamenat jen jedno, a rachot věcí kutálejících se pod jejich nohy to potvrdil. V tom okamžiku nebyl Ericson schopný přemýšlet, protože mu mysl paralyzoval ještě další zvuk: vycházel ze zvukovodu mezi můstkem a palubou – bolestné úpění týraného zvířete, jako sto vyjících psů uvězněných v pasti. Byli to muži zasažení výbuchem, který jim zatarasil jediný východ. Ze zvukovodu vycházel jejich nářek, šílené bušení a volání o pomoc. Žádná ale nepřišla. Rukou popravčího zavřel Ericson víko zvukovodu a nářek utichl. Wellsovi řekl: „Spojte se s Viperous. Nešifrovaně. Pošlete-“ a v hlavě si s velkým úsilím spočítal souřadnice; „Pošlete: Zasaženi torpédem v pozici 0-5-0 °, třicet mil za vámi.“ Lockhartovi řekl: „Připravte záchranné čluny a rafty, ale počkejte na rozkaz.” Paluba se nakláněla čím dál víc. Zezdola se ozvala rána, jak se něco těžkého utrhlo a sesulo po palubě. Z tlakových ventilů podél komína se začala valit pára. Ericson si pomyslel: „Bože, už jde ke dnu, stejně jako Sorrel.“ Wells řekl: „Pane, ústředna je zničená.“

    OdpovědětVymazat
  19. Kateřina Ksandrová

    Po tři týdny skutečně pracovali velmi tvrdě. Od té chvíle, kdy se admirálův člun přiblížil širokým zrádným obloukem těsně k jejich zádi a málem zaskočil kapitána nepřipraveného, musela být posádka lodi neustále ve střehu. Když zrovna venku na moři neprobíhala cvičení s ponorkou, obsluhovali děla nebo zaujímali své pozice během bojového poplachu v přístavu: když nezápolili s cvičným požárním poplachem nebo ručně nevytahovali kotvu, bylo jim signalizováno, aby spustili člun a vyslali ozbrojenou četu k nejbližšímu břehu. V mezičasech se část posádky účastnila cvičení a přednášek na souši: někdy, zrovna když chyběla polovina mužů a nemohli pracovat jako obvykle, přišlo hrůzu nahánějící nařízení od admirála vykonat manévr, který nezbytně vyžadoval, aby se každý přítomný muž chopil nejbližšího úkolu bez ohledu na jeho hodnost. Topiči tak pálili z děl, námořníci se ujali vlajkové signalizace, telegrafisté a kodéři, džentlmenské typy, se pustili do hrubého spojování špinavého potrubí z tankeru. „K čertu s tím starým bláznem!“ zaklel Bennett kysele, když v jedné takové krizové situaci musel sám vytahovat lano, místo aby sledoval, jak to dělají jiní: „Příště budu vytírat záchody.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda. … Tato třítýdenní zkouška byla osvěžující a nesmírně přínosná z hlediska výcviku; ovšem v určitých chvílích posádka jasně pociťovala svůj nárok na dovolenou a nikdo z nich nevěděl jistě, zda přijde včas.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula téměř plnou rychlostí: byla tedy nenapravitelně poškozena jak silou moře, tak útokem nepřítele. Zásah přišel kolmo, asi dvanáct stop od přídě: následovala ohlušující exploze, ozvalo se praskání a trhání kovu a osudný zvuk vody valící se do lodi pod velkým tlakem: proud horkého vzduchu ze zasažené příďové nástavby stoupal k můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se prudce vychýlila z kurzu a s otřesem se zastavila jako pes se zkrvaveným čumákem: její příď byla skoro celá pryč a záď se již začínala naklánět do vzduchu. V momentě neštěstí byli Ericson, Lockhart a Wells na můstku, všichni silně zasaženi stejným neskutečným šokem a pocitem hnusu. Noc černá jako uhel je oslepila a zmátla a nemohli uvěřit tomu, že byla Compass Rose zasažena. Nepřirozený náklon paluby ovšem mohl znamenat jen jednu věc a lomoz věcí, které jim klouzaly pod nohama, ji jen potvrzoval. Ozýval se ještě další hluk, hluk, který dočasně ochromil Ericsonův mozek a zanechal jej neschopného přemýšlet; vycházel ze zvukovodu spojujícího příď s můstkem – bolestné zvířecí vytí, které znělo jako by stovka psů zešílela v jámě. Byli to muži uvěznění explozí, která zatarasila jejich jedinou únikovou cestu: ze zvukovodu vycházel jejich křik, bouchání a volání o pomoc. Žádná ovšem nepřišla: gestem popravčího Ericson zaklapl vývod zvukovodu, čímž odřízl ono zoufalé volání.
    Wellsovi řekl: „Spojte se s Viperous. Nekódovaně. Řekněte --,“ téměř násilím se přinutil ujasnit si jejich pozici, „řekněte: Zasaženi torpédem v pozici 0-5-0 stupňů, 30 mil za vámi.“
    Pak se otočil na Lockharta: „Připravte záchranné čluny a rafty ke spuštění, ale čekejte na rozkaz.“
    Paluba se nakláněla stále víc. Odněkud zespoda se ozvala rána, jak se něco těžkého utrhlo a sklouzlo dolů. Z ventilu podél komínu začala unikat pára.
    Ericson si pomyslel: „Bože, už jde ke dnu, stejně jako Sorrel.“
    Wells se ozval: „ Ústředna je zničena, pane.“

    OdpovědětVymazat
  20. Tří týdny pracovali opravdu tvrdě. Od chvíle, kdy se admirálův člun přihnal s rychlostí, kterou divoce čeřil vodu za zádí a téměř tak zaskočil nic netušícího kapitána, byla posádka lodi v neustálém napětí. Když zrovna nebyli na výjezdu s ponorkou, obsluhovali děla nebo zaujímali své pozici při bojovém poplachu v přístavu. Když nenacvičovali případné hašení plamenů nebo nevytahovali lodní kotvu holýma rukama, dostali příkaz, aby spustili člun a vyslali ozbrojenou posádku na břeh nejbližší pláže. Mezitím se na pobřeží někteří muži účastnili výcviku a přednášek. Někdy, když chyběla polovina posádky a nemohli pracovat jako obvykle, přišlo hrůzu nahánějící nařízení od admirála vykonat manévr, jenž nutil kteréhokoliv schopného muže bez ohledu na jeho postavení, aby se vypořádal s nejbližším úkolu.
    Topiči tak pálili z děl, lodníci se museli uplatnit při vlajkové signalizaci, telegrafisté a programátoři, jinak nažehlení pánové, se museli dát do tak neomalené práce jakou je spojování mazem špinavého pohonného potrubí. „Táhni s tím k čertu dědku prašivej!“ řekl si Bennett mrzutě, když měl zrovna nějakou krizi nebo ho našli vytahovat lano místo toho aby sledoval, jak to dělají ostatní. „Příště budu uklízet záchody.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda… Ačkoliv ty tři týdny plné utrpení a tvrdé dřiny byly do jisté míry prospěšné a nesmírně obohacující pro loď, občas se někteří cítili na dovolenou, ale nikdo si nebyl jist tím, že taková chvíle vůbec nastane.
    Část čtvrtá 1942- bitva
    Kapitola 5 (str195)
    Compass Rose uháněla téměř plnou rychlostí, když do jí zasáhlo torpédo. To jí způsobilo nenapravitelná poškození, jak silou moře, tak útokem nepřítele. Byla silně zasažena zhruba dvanáct stop od přídi. Zazněla ohlušující exploze, zvuk trhajícího a praskajícího kovu, a také děsivý zvuk mořské vody, která se pod obrovským tlakem vlévala do lodi. Proud horkého vzduchu ze zasaženého podpalubí se šířil až k můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se prudce odklonila ze svého kurzu a poté strnula na jednom místě, jako těžce zraněný pes. Její příď se pomalu ztrácela pod hladinou a záď se nadzvedávala.
    Ericson, Lockhart a Wells byli v době neštěstí na můstku, všichni silně zasaženi stejným neskutečným šokem a pocitem hnusu. Byla černo-černá noc, pod jejímž závojem byli maskováni, zmateni. Nedokázali uvěřit, že by Compass Rose mohla být zasažena. Ten nepřirozený náklon paluby a věci klouzající pod jejich nohama, znamenaly jediné. Zvuk, který zněl zvukovým potrubím spojující podpalubí s můstkem na okamžik Ericsona paralyzoval a znemožnil mu jakékoliv racionální myšlení. Ten zvuk byl srdce rvoucí kňučení a kvílení zaživa pohřbených zvířat. Vydávali ho však samotní muži, kteří byli uvězněni výbuchem. Jejich jediná šance na únik teď byla znemožněna. Jejich výkřiky, bouchání, žádosti o pomoc se stále šířily potrubím. Ale nebylo jim pomoci. Stylem popravčího uzavřel Ericson zvukové potrubí a umlčel tak veškeré nářky.
    Poté řekl Wellsovi: „Spojte se s Viperous. Mluvte jasně. Řekněte, že…“ vmžiku si vše v hlavě ujasnil. „Řekněte: zásah torpédem, pozice nula-pět-nula stupňů, 30 mil od vás.“ Pak řekl Lockhartovi: „Vypusťte čluny a rafty. Čekejte na povely.“ Paluba se začala opět prudce naklánět. Někde pod nimi zazněla rána, jakoby se něco těžkého utrhlo a nekontrolovatelně sklouzlo z nakloněné paluby. Pára začala silným pískáním ucházet z přetlakového ventilu podél lodního komína. Ericson si pomyslel: Bože, potápí se jako Sorrel. Wells povídá: „Vysílačka je zničena, pane.“

    OdpovědětVymazat
  21. Karel Klenor
    Po tři týdny pracovali velmi tvrdě. Od chvíle kdy se admirálovo plavidlo přiblížilo v širokém, zrádném oblouku hned za jejich zádí a skoro tak načapal kapitána nepřipraveného, byla lodní posádka ve stavu nepřetržitého napětí. Ti, co nebyli na cvičení na práci s ponorkou, tak cvičili s děly, nebo si nacvičovali bojové poplachy v přístavu: jestliže nehasili cvičný, falešný požár, nebo ručně nezvedali kotvu, tak jim naléhavý signál rozkázal spustit loďku a provést ozbrojený výsadek na nejbližší pláži. Mezitím, čety mužů se účastnili výcviku a přednášek na břehu: někdy, když chyběla půlka posádky a byla tak normální organizace lodi nemožná, přísný rozkaz od admirála, vyžadoval nějak naložit s každým volným mužem, aby se postaral o nejbližší práci, bez ohledu na jeho hodnost. Topiči se tak mohli ocitnout u děl, námořníci si vyzkoušeli vlajkové signály: telegrafisté a kodéři, ty gentlemanské typy musely zastat drsnou práci spojování špinavých trubek z tankeru. „Do háje s tím starým bastardem!“ řekl Bennett kysele, když je zastihla nějaká krize a musel tak vytahovat lano namísto toho, aby se koukal, jak to dělají ostatní. „Příště snad budu umývat záchody.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda… Třítýdenní muka byla povznášející a nesmírně dobrá pro loď, teda pokud šlo o trénink. Ale byly zde i chvíle, kdy cítili, že už dávno potřebují dovolenou, ale nikdo si nebyl jistý, zda přijde včas.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když se plavila plnou rychlostí a byla tak nelítostně a smrtelně trhána, jak mořem, tak zuřivostí nepřítele. Byla zasažena kolmo, dvanáct stop od její přídě, se ozvala exploze a zvuk trvajícího kovu a osudný zvuk mořské vody zaplavující loď pod velkým tlakem. Závan horka ze zasažené přídě se zvedal k můstku jako ohyzdný závan kadidla. Compass Rose se divoce stačila ze svého kurzu a třesouc se zastavila, jako pes s krvavým čenichem. Příď lodi byla skoro rozmetena na kousky a její záď začínala trčet ve vzduchu.
    V moment zkázy, byl Ericson na můstku, stejně tak jako Lockhart a Wells. Všichni pocítili nevěřící šok, který je zasáhl jako rána do těla. Byli maskováni a zmateni černo-černou nocí a nemohli uvěřit tomu, že Compass Rose byla zasažena. Ale ošklivý úhel paluby mohl znamenat pouze jedno a hluk z pod jejich nohou, které vydávaly kutálející se věci, jim jejich tušení potvrdilo. Byl zde i jiný hluk, který na moment paralyzoval mozek Ericsona a zabránil mu v myšlení. Přicházel z hlásné trouby, který spojuje můstek s přídí – mučivý zvířecí nářek, podobný jako stovka šílících psů, zavřených v jámě. Bylo to muži, které zasáhla exploze a musela jim zatarasit jejich jedinou únikovou cestu. Z hlásné trouby byl slyšet jejich křik, bušení a řev o pomoc. Ale nebylo jim pomoci a tak jako gestem popravčího, Ericson rychle zaklapl víko trouby a tak umlčel hluk. Řekl Wellsovi: „Zavolejte Viperous přes vysílač. Nekódovaně. Řekněte —v hlavě si vše shrnul, Řekněte: Zasaženi torpédy na padesáti stupních, třicet mil od vaší zádi.“ Lockhartovi řekl: „Připravte čluny a rafty, ale čekejte na můj povel.“

    Paluba se začala naklánět rychleji. Zdola se ozval náraz, jak se něco těžkého uvolnilo a sjelo dolů po svahu. Pára se začala valit z bezpečnostních ventilů u lodního komína. Ericson si pomyslel: „Proboha, už se potápí, stejně jako Sorrel.
    Wells řekl: „Ústředna byla zničena, pane.“

    OdpovědětVymazat
  22. Kruté moře (druhá verze)

    Výcvik

    Tři měsíce pracovali téměř nepřetržitě. V momentě, kdy se admirálův člun přiblížil širokým a zrádným obloukem, těsně k zádi lodě a málem zaskočil nepřipraveného kapitána, byla posádka lodi v neustálém napjetí. Pokud nebyli zrovna na cvičení s ponorkou, obsluhovali v přístavu děla a prováděli cvičný poplach. Pokud nehasili cvičný požár nebo nevytahovali ručně kotvu, naléhavý signál jim nařídil aby spustili loď a vylodit ozbrojenou výsadku na nejbližší břeh. Mezitím navštěvovala posádka výcviky a přednášky, které se konaly na pevnině. Občas když nebyla polovina posádky přítomna a organizace neprobíhala tak jak by měla, potom je přísný pokyn admirála dokázal popohnat k nějakým manévrů, které vyžadovaly aby se každý chopil nějaké práce, bez ohledu na svou funkci. Topiči pak pálili z děl, námořníci museli vytahovat vlajkové signály, telegrafisté, kodéři, uhlazené typy by pak převzali hrubou práci se spojováním špinavých a pomazaných trubek od tankeru. „K čertu s tím starým parchantem!” řekl Bennet mrzutě, když měl zrovna nějakou krizi nebo ho našli vytahovat lano místo toho aby sledoval jak to dělají ostatní. „Příště budu vytírat hajzly.” Lockhart si přál aby to byla pravda. Třítýdenní dřina byla do jisté míry vzrušující a ukázala se jako prospěšná pro loď, tedy pokud šlo o samotný výcvik. Byly však chvíle, kdy měli pocit, že je na čase si odpočinout, ale nikdo si nebyl jistý, kdy ta doba vůbec přijde.

    Boj

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula téměř plnou rychlostí - moře ji poškodilo stejně tak fatálně jako útok nepřítele. Byla zasažena asi dvanáct stop od přídě. Ozval se mohutný výbuch a krátce nato rachot trhajícího kovu a šum mořské vody, která se velkým tlakem drala dovnitř. Závan tepla ze zasažené příďové nástavby se zvedl k můstku jako odporný oblak kadidla. Compass Rose se divoce odchýlila ze svého kurzu, a pak se zastavila jako třesoucí pes s pobitým čenichem. Příď lodi byla téměř strhnutá a záď se již začala naklánět do vzduchu. V okamžiku zkázy byl Ericson společně s Lockhartem a Wellsem na můstku. Všichni pocítili neskutečný šok, jenž je znenadání zasáhl jako ohavná pěst. Černočerná noc je zahalila a zároveň mátla. Nemohli uvěřit tomu, že byla Compass Rose postihnuta. Nehezký úhel paluby mohl ovšem znamenat jen jednu věc, a rachot věcí, které jim sklouzávaly pod nohy, to jenom potvrzoval. Pak tu byl další rámus, který na okamžik ochromil Ericsnův mozek a zabránil mu myslet. Hluk se linul ze zvukovodu spojující příď s můstkem - bolestný, zvířecí nářek, který připomínal hordu vzteklých psů v jámě. Byli to muži polapeni výbuchem, který jim zatarasil jedinou únikovou cestu. Ze zvukovodu se ozýval řev, bušení a křik o pomoc. Na žádnou pomoct už ale nebyl čas. S pohybem ruky popravčího, zaklapl Ericson víko zvukovodu a odřízl jejich nářek. Obrátil se k Wellsovi a nařizuje mu: „Zavolejte Viperous přes rádio. Nekódovaně. Řeknete—“ V hlavě udělal téměř násilný výpočet. Řeknete: Torpédováni v pozici nula-pět-nula stupňů, třicet mil za vaší zádí. Lockhartovi řekl: „Připravte lodě a čluny. Ale čekejte na můj rozkaz.” Paluba se začala prudce naklánět. Z dola se ozval výbuch jako kdyby se něco těžkého uvolnilo a sklouzlo dolů po svahu. Lodním komínem hřměla pára z pojistných ventilů. Ericsonovi prolétlo myslí: Proboha, už se chýlí ke dnu, stejně jako Sorrel. Wells řekl: „Ústředna je zničena, pane."

    OdpovědětVymazat
  23. Vít Seidl

    Tři týdny pracovali skutečně velmi tvrdě. Od okamžiku, kdy se admirálův člun přiblížil širokým obloukem k jejich zádi a málem zastihl nepřipraveného kapitána, byla posádka neustále ve střehu. Ti co necvičili na moři s ponorkou, cvičili obsluhu a střelbu z děla či zaujímali pozice během bojového poplachu v přístavu. Když se neúčastnili zkušebních požárů nebo nezvedali ručně kotvu, byli zavoláni dolů do podpalubí a bylo jim přikázáno, aby vyslali ozbrojené muže k nejbližšímu břehu. Mezitím se ostatní účastnili cvičení a přednášek na pevnině. Někdy, když chyběla polovina posádky a nefungovala normální organizace, přišel admirál s hrůzným rozkazem, který nezbytně vyžadoval všechny dostupné muže, aby se chopili té nejbližší práce, bez ohledu na jejich hodnost. Topiči se tak mohli ocitnout u děl, lodníci si museli vyzkoušet vlajkové signály: telegrafisté a kodéři a jiné gentlemanské typy si zkusili spojování špinavého potrubí od tankeru. „K čertu s tim starým mizerou,“ zanadával si Bennett, když v takové jedné situaci musel sám vytahovat lano, namísto aby sledoval, jak to dělají jiní. Příště záchody čistím já.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda… Třítýdenní muka byl osvěžujícím přínosem a nesmírně obohatila každého z hlediska výcviku. Byly i chvíle kdy posádka cítila, že má nárok na dovolenou, ale nikdo si nebyl jistý, zda přijde včas.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula téměř maximální rychlostí. Jak síla moře, tak útok nepřítele zapříčinil fatální poškození na lodi. Zásah inkasovala přibližně dvanáct stop od přídě. Ozvala se jedna ohlušující exploze, následoval zvuk deformace a trhající se a ocele a také zde byl zvuk nesoucí smrt v podobě mořské vody, která pod velkým tlakem zaplavovala postiženou loď. Proud horkého vzduchu ze zasažené přídě stoupal až k lodnímu můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se prudce natočila z kurzu a roztřeseně se zastavila jako pes se zkrvaveným čumákem. Příď lodi se skoro utrhl a záď se pomalu začala naklánět do vzduchu, téměř kolmo k moři. V ten klíčový okamžik byl Ericson na lodním můstku s Lockhartem a Wellsem. Všichni byli zasaženi neskutečným šokem a pocitem hnusu. Černočerná noc je maskovala a zároveň mátla, přičemž nemohli uvěřit, že mohlo torpédo zasáhnout Compass Rose. Ale ošklivý pohled na úhel paluby znamenal jen jedno a také zvuk věcí, které jim sjížděly pod nohy, to jen potvrdil. Byl tu ale ještě další hluk. Hluk, který dočasně paralyzoval Ericsonův mozek a zabránil mu v přemýšlení. Vycházel z lodního zvukového potrubí, který spojoval příď s lodním můstkem. Jako když mučíte zvíře nebo jako když se stovky psů zblázní v kotci. Byli to muži, které odřízla exploze a znemožnila jim únik z jediných dvěří. Jejich bouchání a zoufalé výkřiky o pomoc vycházely ze zvukovodu. Ta ale nemohla přijít. Ericson gestem kata uzavřel zvukové potrubí záklopkou, čímž ten hluk odřízl. Řekl Wellsovi: „spojte se s lodí Viperous. Nekódovaně řekněte--“ V duchu si situaci ujasnil; “Řekni: Zasaženi torpédem 0-5-0 stupňů, třicet mil za vámi.“ Lockhartovi řekl: „připravte záchranné čluny a rafty ke spuštění, ale čekejte na rozkaz.“ Paluba se začala prudce naklánět. Zespoda se ozvala rána, jakoby se něco těžkého zlomilo a bez jakékoliv kontroly sklouzlo dolů. S pískáním začala ucházet pára z pojistného ventilu podél komínu. Ericson se zamyslel: Bože, už jde ke dnu jako Sorrel. Wells řekl: „ Ústředna je zničena, pane.“

    OdpovědětVymazat
  24. Po tři týdny pracovali téměř nepřetržitě. Od chvíle, kdy se admirálovo plavidlo přiblížilo široké zrádné zatáčce přímo pod jejich záď a zasáhla tak kapitána nepřipraveného, celá posádka lodi byla neustále v napětí.
    Když zrovna necvičili s ponorkou, obsluhovali děla nebo zaujímali své pozice během bojového poplachu: když nezápolili s požárním poplachem, nebo ručně nezvedali kotvu, bylo nařízeno spustit člun a vylodit ozbrojenou posádku na nejbližší pláž. Na pobřeží se mezitím část posádky účastnila výcviku a přednášek. Někdy když zrovna chyběla polovina posádky, a běžná organizace nefungovala, přišel hrůzu nahánějící povel od admirála vykonat takový manévr, který si vynucoval, aby se všichni muži vypořádali s jakoukoliv prací, bez ohledu na jejich hodnost.
    Topiči se tak mohli ocitnout u děl, námořníci si museli vyzkoušet, jak se vztyčují vlajkové signály: telegrafisté a kodéři, gentlemanské typy se pustili do hrubého spojování špinavého potrubí z tankeru. „Táhni k čertu, ty starej mizero!“ řekl Bennett mrzutě, když v kritické situaci musel vytahovat lano, místo toho, aby sledoval, jak to dělají ostatní. „Příště budu vytírat záchody.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda… Ovšem tato třítýdenní muka byla do jisté míry nutná, a pro úspěch výcviku na lodi nesmírně prospěšná. Byly však chvíle, kdy všichni pociťovali, že je načase vzít si dovolenou, ale nikdo z nich si nebyl úplně jistý, zda ta chvíle vůbec přijde.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, kdy se zrovna plavila svou největší rychlostí: to jí způsobilo nenávratná poškození, jak silou moře, tak útokem nepřítele. Byla zasažena přímo, téměř dvanáct stop od své přídi. Ozvala se ohromná exploze a následné praskání a trhání oceli, a také šum mořské vody, která pod velkým tlakem zaplavovala loď. Proud horka ze zasaženého podpalubí, stoupal až k můstku, stejně jako se šíří ohavný závan kadidla. Compass Rose prudce vybočila ze svého kurzu, začala se třást a zastavila se jako pes se zakrváceným čumákem. Příď lodi se téměř odtrhla výbuchem a záď se už začala naklánět, téměř kolmo k moři.

    V okamžik katastrofy stál Ericson spolu s Lockhartem a Wellsem na můstku. Všechny zasáhl ten samý nevěřící šok a hrozivý okamžik zklamání. Černočerná noc je maskovala a zároveň zmátla, protože nemohli uvěřit tomu, že Compass Rose byla zasažena. Ale ošklivý pohled na palubu znamenal jen jediné a rámus věcí, které jim sjížděly pod nohami do podpalubí, to jen potvrzoval. Byl tu také další zvuk, který momentálně ochromil Ericsonův mozek, a znemožnil mu dál přemýšlet. Ten zvuk vycházel z trubky, která spojovala příď s můstkem – bylo to jako bolestné skučení zoufalého zvířete, nebo jako když jsou psi chycení v pasti a vyjí. Byli to muži, kteří byli uvěznění explozí, která jim ucpala jejich jedinou únikovou cestu. Ze zvukovodu se šířilo jejich zběsilé bušení, výkřiky a žadonění o pomoc. Ale nebylo jim pomoci. Ericson gestem kata zaklapl vývod zvukovodu, a tím řev uvězněných ustal.
    Wellsovi řekl: „ Zavolejte Viperous. Nekódovaně. Řekněte – “ v duchu si ujasnil jejich pozici. Řekněte: „ Zasažení torpédem v pozici 0-5-0 stupňů, třicet mil za vámi“
    Lockhartovi řekl: „ Připravte záchranné čluny a rafty ke spuštění. Ale čekejte na můj příkaz.“
    Paluba se začala prudce naklánět. Zespod se ozvala rána, jako kdyby se něco těžkého utrhlo a sjelo dolů. Z pojistných ventilů utíkala pára přes lodní komín.
    Ericson si pomyslel: „Pane bože, už jde ke dnu, stejně jako Sorrel.“
    Wells řekl: „ Pane, vysílačka je zničena.“

    OdpovědětVymazat
  25. Už tři týdny pracovali velmi tvrdě. Od okamžiku, kdy se admirálův člun přiblížil širokým zrádným obloukem těsně k jejich zádi a málem zaskočil kapitána nepřipraveného, musela být posádka lodi neustále ve střehu. Když venku neprobíhala cvičení s ponorkou, obsluhovali děla či zaujímali své pozice během bojového poplachu v přístavu: když se nezúčastnili zkušebních výstřelů či ručního zvedání kotvy, bylo jim signalizováno, aby spustili člun a vyslali ozbrojenou posádku k nejbližšímu břehu. Mezitím se čerstvá posádka zapojila do cvičení a přednášek na pevnině. Někdy, když chyběla polovina posádky a jejich normální organizace nefungovala, hrůzostrašný povel od admirála zavelel nějaký manévr, který nezbytně potřeboval všechny volné muže, aby se chopili té nejbližší práce, bez ohledu na jejich hodnost. Topiči se tak mohli ocitnout u děl, námořníci si vyzkoušeli vlajkové signály: telegrafování a kódování, gentlemanské typy se pustili do hrubého spojování špinavého potrubí promazaného tankeru. „K čertu s tím starým parchantem!!“ řekl Bennett kysele, když měl zrovna nějakou krizi nebo ho našli vytahovat lano místo toho aby sledoval, jak to dělají ostatní. „Příště budu vytírat hajzly.” přál si Lockhart, aby to byla pravda… Třítýdenní dřina byla do jisté míry vzrušující a ukázala se jako prospěšná pro loď, tedy pokud šlo o samotný výcvik. Ale byly i chvíle kdy cítili, že je na čase si odpočinout, ale nikdo si nebyl jistý, kdy ta doba vůbec přijde.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula téměř plnou rychlostí: byla tedy nenapravitelně poškozena jak silou moře, tak útokem nepřítele. Byla zasažena přímo dvanáct stop od přídě. Ozvala se jedna ohlušující exploze, ozvalo se praskání a trhání kovu a osudný zvuk nesoucí smrt v podobě mořské vody, která pod velkým tlakem zaplavovala postiženou loď. Závan horkého vzduchu ze zasažené přídě stoupal až k lodnímu můstku jako odporný vůni kadidla. Compass Rose se prudce natočila z kurzu a s otřesem se zastavila jako pes se zkrvaveným čumákem. Její příď byla skoro celá rozmetaná a záď se jí pomalu začala naklánět do vzduchu. V momentě neštěstí byl Ericson na lodním můstku s Lockhartem a Wellsem. Všechny zasáhl stejný neskutečný šok a pocit hnusu. Černočerná noc je maskovala a zároveň mátla. Nemohli uvěřit tomu, že byla Compass Rose zasažena. Ale ošklivý pohled na úhel paluby znamenal jen jedno a zvuky věcí, které jim sjížděly pod nohy, to jen potvrzovaly. Byl tu také ještě další zvuk. Zvuk, který na okamžik paralyzoval Ericsonův mozek a zabránil mu v přemýšlení. Vycházel z lodní roury, která spojovala příď s lodním můstkem. Bolestné zvířecí vytí, které znělo, jako když mučíte zvíře nebo jako když se stovky psů zblázní v kotci. Byli to muži uvěznění explozí, jež zatarasila jejich jedinou únikovou cestu. Z roury vycházely jejich výkřiky, bouchání a zoufalý řev o pomoc. Nebylo jim ale pomoci. Ericson popravčí rukou uchopil rouru a uzavřel ji záklopkou, čímž odřízl zoufalé volání. Řekl Wellsovi: „Spoj se přes vysílačku s lodí Viperous. Nekódovaným jazykem řekni…“ téměř násilím se přinutil ujasnit si jejich pozici, “Řekněte: Zásah torpédem, 050 stupňů, třicet mil vámi“. Lockhartovi řekl: „Připravte záchranné čluny a rafty ke spuštění a čekejte na rozkaz.“ Paluba se začala prudce naklánět. Zespoda se ozvala rána, jakoby se něco těžkého zlomilo a sklouzlo dolů. Z ventilu podél komínu začala unikat pára. Ericson si pomyslel: Bože, už jde ke dnu, jako Sorrel. Wells řekl: „ Vysílací místnost je zničená, pane.“

    Kondacsová Káťa

    OdpovědětVymazat
  26. ČÁST PRVNÍ 1939: Výcvik
    Tři týdny pracovali opravdu velmi těžce. Od okamžiku, kdy admirálova loď připlula širokým, zrádným obloukem přímo k jejich zádi a téměř tak přistihla neostražitého kapitána, byla lodní posádka v neustálém stavu napětí. Když zrovna nebyli na moři s ponorkou, nacvičovali výstřely z děl nebo reagovali na poplach k boji v přístavu: kdyby nehasili cvičný požár nebo ručně nevytahovali kotvu, naléhavý signál by jim nařídil spustit člun a vylodit výsadek na nejbližší pláži. Mezitím se další muži střídali v účasti na specializovaném výcviku a přednáškách na pobřeží: někdy, když chyběla půlka posádky a běžná organizace nefungovala, je Admirálův nekompromisní příkaz poslal na takový manévr, který nepodmíněně přinutil každého muže, aby se chopil nejbližší práce, nehledě na hodnost.
    Topiči stříleli z děl, námořníci museli vyzkoušet svou zručnost ve vysílání signálů pomocí praporů, telegrafisti a signalisti, jinak jemné typy, dostali hrubou práci v podobě zapojování zamazané olejové trubky tankeru. „K čertu s tím starým zmetkem!“ řekl Bennett mrzutě, když ho zastihla krize, tudíž musel tahat za lano, místo aby pouze sledoval, jak to dělají jiní. „Příště snad budu čistit i latríny.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda… Třítýdenní muka byla vlastně vzrušující a nesmírně prospěšná pro loď, pokud v nich byla zahrnuta cvičení, ale v některých případech už všichni cítili potřebu odpočinku, nikdo si ovšem nebyl jistý, zda dorazí včas.

    ČÁST ČTVRTÁ 1942: Bitva
    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula svou skoro nejvyšší rychlostí: tudíž ji rozervalo jak samotné moře, tak násilí nepřítele. Byla zasažena přímo asi dvanáct stop od přídě, ozval se ohlušující výbuch, zvuk trhajícího se kovu a smrtonosný hlas mořské vody, která se pod velkým tlakem vehnala dovnitř: nápor horka ze zasažené příďové nástavby stoupal až můstku jako zuřivý závan hněvu. Compass Rose se prudce odklonila z kurzu a otřeseně zastavila, jako pes s krvavým čenichem: příď už skoro zmizela a záď se začala zdvihat do vzduchu, jako kdyby to byl původní kurz lodi.
    V okamžiku neštěstí byl Ericson na můstku, stejně tak Lockhart a Wells: stejný neuvěřitelný šok je zasáhl jako drsný úder do těla. Nejčernější tma je oslepila a zmátla, nemohli uvěřit, že Compass Rose byla zasažena. Avšak ošklivý náklon paluby mohl mít jen jeden význam, a zvuk věcí, které jim klouzaly kolem nohou, to potvrdil. Ozval se ještě další zvuk, zvuk, který na chvíli ochromil Ericsonův mozek a úplně mu zabránil myslet; vycházel z hlásné trubky, která spojovala příďovou nástavbu s můstkem – zoufalé zvířecí naříkání, jako kdyby v jámě vyla stovka šílených psů. Byli to muži zasaženi výbuchem, který jim ucpal jediný východ: nahoru se zvukovodem nesl jejich řev, jejich šílené bušení, jejich křik o pomoc. Ale nebylo jim už pomoci: pohybem kata zaklapl Ericson závěr zvukovodu, čímž hlasy umlčel.
    Řekl Wellsovi: „Zavolejte vysílačem Viperous. Nekódovaně. Pošlete --“ téměř se musel přinutit, aby si to vše v hlavě shrnul; ‘Pošlete „zasaženi torpédem v pozici padesát stupňů, třicet mil za vámi“ ‘. Lockhartovi řekl: „Připravte záchranné čluny a rafty. Ale počkejte na příkaz."
    Paluba se začala naklánět více a více. Zezdola se ozvala rána, jako by se uvolnilo a sklouzlo něco velmi těžkého. Z pojistných ventilů podél komínu začala vřít a skučet pára.
    Ericson si pomyslel: „Bože, jde ke dnu, jako Sorrel.“
    „Ústředna je rozbitá, pane.“ řekl Wells.
    P. Stočesová

    OdpovědětVymazat
  27. Dana Koppová
    Část první 1939: Výcvik
    Kapitola 11
    Po tři týdny pracovali opravdu velmi tvrdě. Od okamžiku, kdy se admirálův člun přiblížil v široké, záludné otočce přímo pod jejich záď a skoro zaskočil kapitána v nestřeženém okamžiku, posádka lodi byla v neustálém stavu napětí. Když nebyli venku zacvičovat se s ponorkou, tak cvičili obsluhu děla nebo si připomínali co dělat v případě bojového poplachu v přístavu: když by zrovna nestříleli slepými střelami nebo ručně nezvedali kotvu, alarm je zavolal, aby spustili člun a poslali ozbrojenou posádku na břeh nejbližší pláže. Mezitím čerstvá posádka mužů čekala na výcvik a přednášky na břehu. Někdy, když jim chyběla polovina posádky a nefungovalo jejich běžné uspořádání, přišel hrůzostrašný povel od Admirála, a nařídil jim nějaký manévr, jenž si vynutil každého muže, který byl k dispozici, aby se chopil nejbližší práce nehledě na jeho hodnost.
    Topiči najednou pálili z děl, námořníci museli vyzkoušet svou dovednost vlajkových signálů: telegrafisti a kódovači, spíše uhlazenější typy mužů, vzali hrubou práci, a to spojování od oleje špinavých trubek. „Odstřelte toho starého zmetka!“ řekl mrzutě Bennett, když ho krizová situace nebo někdo zastihli ve chvíli, kdy sám táhnul za lano, místo aby jen pozoroval ostatní, jak to dělají: „Příště budu uklízet záchody.“ Lockhart si přál aby to byla pravda. ... Ačkoliv byli celé tři týdny velmi náročné, bylo to zároveň radostné a nesmírně dobré období pro loď, alespoň co se týká tréninku, ale přesto zde byly chvíle, kdy se všichni cítili na náležité volno a nikdo si nebyl příliš jistý, jestli přijde včas.

    Část čtvrtá 1942: Boj
    Kapitola 5
    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula plnou rychlostí: proto byla smrtelně trhána mořem stejně jako útokem nepřítele. Torpédo jí zasáhlo přesně dvanáct stop od přídě: ozvala se jedna ohlušující exploze a skřípavý zvuk deformujícího se kovu a osudný zvuk mořské vody, která pod velkým tlakem začala zaplavovat loď: nápor žáru ze zasažené přídě stoupal až ke kapitánskému můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose prudce změnila kurs, zastavila a třásla se jako pes s krvácejícím čumákem: její příď měla vypadala, že se velmi brzy odtrhne a její záď se už začala naklánět do vzduchu, téměř kolmo k moři.V tento hrůzný okamžik, byl Ericson na kapitánském můstku s Lockhartem a Wellsem: stejná vlna neuvěřitelného šoku je zasáhla všechny jako odporná rána. Černočerná noc je kryla a zároveň mátla, nemohli uvěřit tomu, že Compass Rose byla zasažena. Ale šeredný úhel paluby mohl znamenat jen jedno a rachot předmětů, které jim sklouzávaly pod nohy je v tom utvrdil. Poté rozeznali další zvuk, zvuk, který na okamžik ochromil Ericsonův mozek a zabránil mu myslet na cokoliv, tento hluk přicházel ze zvukovodů, které spojovaly příď s kapitánským můstkem - slyšeli trýznivé, nelidské kvílení, jakoby se zbláznila stovka psů v malém prostoru. To slyšeli muže uvězněné explozí, museli se zaseknout v jediné únikové cestě: zvukovodem se nesly nahoru jejich výkřiky, šílené tlučení a volání o pomoc. Ale nebylo jim pomoci: popravčí rukou Ericson zaklapl víko trubky, aby umlčel zvuk jejich zoufalství. Wellsovi řekl: „Zavolej vysílačkou Viperous. Nekódovaně. Řekni - “, hlavou mu proběhlo téměř násilné shrnutí situace; „řekni: Torpédováni na pozici 50 stupňů, 30 mil za vámi“. Lockhartovi řekl: „Připravte čluny a rafty. Ale čekejte na rozkazy.“ Paluba se začala naklánět ještě prudčeji. Zespoda se ozvala rána, jak se rozbilo něco těžkého a neovladatelně to sklouzlo dolů. Pára začala se skučivým zvukem unikat z přetlakového ventilu podél lodního komínu. Ericson si pomyslel: Bože, loď už se potápí, přesně jako Sorrel. Wells řekl: „Vysílačka je rozbitá, pane.“

    OdpovědětVymazat
  28. Jana Žikavská

    Tři týdny pracovali vskutku velmi tvrdě. Od okamžiku kdy admirálův člun připlul dlouhým, zrádným obloukem přímo pod jejich záď a téměř zaskočil kapitána nepřipraveného, posádka lodě byla v neustálém napětí. Když neměli výcvik s ponorkou, nacvičovali nabíjení děl nebo v přístavu zkoušeli cvičný poplach: když nehasili falešný požár nebo ručně nezvedali kotvu, objevil se urgentní signál nařizující jim spustit člun a vyslat na něm ozbrojený výsadek k nejbližšímu pobřeží. Mezitím zbytek mužů navštěvoval cvičení a přednášky na pobřeží: Občas když na lodi byla jen polovina posádky a organizace nefungovala, admirál vydal hrozivý rozkaz, který nařizoval zúčastnit se manévrů, jež přinutily každého dostupného muže chopit se práce, bez ohledu na jeho hodnost.
    Topiči tak pálili z děl, námořníci se ujali vlajkové signalizace, telegrafisté a kodéři, jinak džentlmenské typy, se pustili do hrubého spojování špinavých trubek umazaných od oleje.
    „K čertu s tím starým parchantem!“ prohlásil mrzutě Bennet, když mu nějaká ta krize, zajistila táhání lan, místo toho aby se jen díval, jak to dělají ostatní: „Příště budu čistit záchody.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda. …. Třitýdenní dřina byla do jisté míry vzrušující a ukázala se jako prospěšná pro loď, tedy pokud šlo o samotný výcvik. Byly však chvíle, kdy měli pocit, že je na čase si odpočinout, ale nikdo si nebyl jistý, že odpočinek přijde včas.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula plnou rychlostí: byla tedy nenapravitelně poškozena jak silou moře, tak útokem nepřítele. Dostala plný zásah asi dvanáct stop od přídě: ozval se výbuch a zvuk trhajícího se a praskajícího kovu, a osudný zvuk vody vnikající pod velkým tlakem dovnitř: proud horkého vzduchu ze zasažené příďové nástavby stoupal k můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose prudce vybočila ze svého kurzu, začala se třást a zastavila jako pes se zkrvaveným čumákem. Příď už byla téměř roztržena, záď se začala překlápět do vzduchu. V momentě neštěstí byli Ericson, Lockhart a Wells na můstku, všichni silně zhnuseni a zasaženi stejným neskutečným šokem. Noc černá jako uhel je oslepila a zmátla a nemohli uvěřit tomu, že Compass Rose byla zasažena. Ale ten ošklivý úhel paluby musel mít jen jediné vysvětlení a hluk, jenž vydávaly sesunující se věci, to jen potvrzoval. Ještě tu byl jeden zvuk, zvuk, jenž na okamžik paralyzoval Ericsonův mozek a zabraňoval mu myslet na cokoli jiného: vycházel ze zvukovodu, jež spojoval příďovou palubu s můstkem - zoufalé zvířecí vytí jako sto vzteklých psů v díře. Byli to muži, které zasáhla exploze a zahradila jim jejich jedinou únikovou cestu. Ze zvukovodu vycházely jejich výkřiky, šílené tlučení, řev o pomoc. Jim ale nebylo pomoci: rukou popravčího Ericson zavřel vývod zvukovodu a odřízl tím ten zoufalý křik.
    Wellsovi řekl: „Spojte se s Viperous. Nekódovaně. Řekněte --“ a přinutil mozek k výpočtu. „Řekněte: Torpédováni na pozici 0-5-0 stupňů, třicet mil za vámi.“
    Lockhartovi řekl: „Připravte čluny a lodě. Ale čekejte na rozkaz.“ Paluba se nakláněla stále víc. Odněkud zespoda se ozvala rána, jak se něco těžkého utrhlo a sklouzlo dolů. Z ventilu podél komínu začala unikat pára.
    Ericson si pomyslel: „Bože, už jde ke dnu, stejně jako Sorrel.“
    „Radiostanice je zničená, pane.“ řekl Wells.

    OdpovědětVymazat
  29. Pracovali tři týdny vskutku tvrdě. Od okamžiku kdy se admirálův člun přiblížil širokým zrádným obloukem k jejich zádi a téměř zastihl kapitána nepřipraveného, byla posádka lodi stále ve střehu. Když zrovna necvičili venku s ponorkou, tak trénovali střelbu z děl nebo běhali po přístavu za bojového poplachu; když se zrovna neúčastnili cvičných požárních výcviků nebo nezvedali kotvu ručně, tak je naléhavý signál svolal do podpalubí a bylo jim přikázáno, aby vyslali ozbrojenou četu k nejbližšímu břehu. Mezitím část posádky docházela na výcvik a přednášky na pobřeží: někdy, s polovinou posádky, se kterou nefungovala běžná organizace, hrůzu nahánějící povel admirála je poslal vykonat takový manévr, který vyžadoval každého dostupného muže, aby se zaměřil na nejbližší práci, bez ohledu na jeho hodnost. Topiči se tak mohli octnout u děl, námořníci si museli vyzkoušet vztyčování vlajkových signálů: telegrafisté a kódovači, džentlmenské typy, by musely dělat hrubou práci - spojování špinavých olejových trubek z tankeru. "K čertu s tím mizerou" řekl Bennet nevrle, když měl nějakou krizovou situaci nebo ho někdo našel vytahovat lano místo toho, aby sledoval, jak to dělají ostatní. "Příště budu vytírat záchody. "Lockhart si přál, aby to byla pravda. Třítýdenní zatěžkávací zkouška byla povznášející a zásadně dobrá pro loď, pokud šlo o samotné cvičení, ale objevily se chvíle, kdy všichni měli pocit, že je na čase si odpočinout, ale nikdo si nebyl jistý tím, zdali taková chvíle přijde včas.

    Compass Rose byla zasažena torpédem, když plula téměř plnou rychlostí: byla fatálně poškozená útokem nepřítele i samotným mořem. Byla zasažena zpříma asi tři a půl metru od přídě: ozvala se neskutečná rána, zvuk párajícího a trhajícího se kovu a fatální zvuk mořské vody, která se valila do lodi silou tlaku: až k lodnímu můstku vystoupal proud horkého vzduchu ze zasažené oblasti přídě jako strašný závan kadidla. Compass Rose se prudce vychýlila z kurzu a zastavila se roztřeseně jako pes se zakrváceným čumákem: její příď se téměř rozpadla a záď se začala zvedat do vzduchu. Ericson, Lockhart a Wells byli v té hrůzostrašné době na můstku, stejně nevěřícný šok je všechny zasáhl jako strašná rána. Černočerná tma noci je maskovala a mátla. Nemohli uvěřit tomu, že torpédo zasáhlo Compass Rose. Ale otřesný úhel paluby mohl znamenat jen jedno. Hluk klouzajících věcí pod jejich nohama to potvrdil. Byl tu ale ještě jeden zvuk, hluk, který dočasně paralyzoval Ericsonův mozek a nedovolil mu vůbec přemýšlet; vycházel ze zvukového potrubí spojující příď s můstkem - zoufalé zvířecí vytí, jako sto psů, kteří šílí v jámě. Byli to muži, které dostihla exploze. Ta jim odřízla únikovou cestu: ze zvukových trubek vycházely jejich výkřiky, jejich šílené bušení, jejich řev o pomoc. Ale nebylo jim jak pomoci. Ericson, gestem popravčího, uzavřel zvukové trubky a tím umlčel zoufalé volání.
    „Spojte se s lodí Viperious. Nekódovaně, Řekněte--" řekl Wellsovi. V duchu si téměř násilně ujasnil jejich pozici; řekl: „Zásah torpédem 0-5-0 stupňů, 56 kilometrů za vámi."
    Pak řekl Lockhartovi: „Připravte záchranné čluny a rafty ke spuštění, ale čekejte na můj rozkaz." Paluba se začala prudce naklánět. Rána se ozvala zespoda a něco těžkého se neovladatelně řítilo dolů. Z bezpečnostního ventilu podél komínu začala ucházet pára. Ericson se tak zamyslel: Bože, jde ke dnu jako Sorrel. Wells řekl: Ústředna je zničena, pane."

    OdpovědětVymazat
  30. Tři týdny pracovali opravdu tvrdě. Od chvíle, kdy admirálův člun připlul přímo pod jejich záď a málem přistihl nic netušícího kapitána, byla posádka neustále ve střehu. Pokud zrovna necvičili s ponorkou, cvičili se zbraněmi nebo zaujímali své pozice při bojovém poplachu v přístavu: když cvičně nehasili požár nebo ručně nezvedali kotvu, bylo jim nařízeno spustit člun a vyslat ozbrojený výsadek k nejbližšímu břehu. V mezičasech se směny účastnily cvičení a přednášek na souši: někdy, když zrovna polovina posádky chyběla a každodenní organizace nefungovala, admirálův hrozivý rozkaz jim nařídil vykonat manévr, pro který bylo nezbytné, aby se každý přítomný muž chopil nejbližší práce bez ohledu na svou hodnost.
    Topiči tak pálili z děl, námořníci museli vyzkoušet svou schopnost vysílání vlajkových signál: telegrafisté a kodéři, ti dženlmeni, se ujali hrubé práce spojovaní olejem zamazaných trubek. "Do háje s tím starým šmejdem!" zaklel Bennet mrzutě, když v jednom takovém krizovém okamžiku musel vytahovat lano místo, aby sledoval druhé, jak to dělají. "Příště budu čistit záchody." Lockhart si přál, aby to byla pravda. ...Ta třítýdenní muka byla vzpružující a nesmírně přínosná pro loď, co se výcviku týče, ale byly tu chvíle, kdy všichni pociťovali svůj nárok na dovolenou a nikdo nevěděl, zda příjde včas.
    Torpédo zasáhlo Compass Rose v plné rychlosti: moře jí trhalo stejně jako síla nepřítele. Byla zasažena přímo kolem dvanácti stop od svojí přídi: ozvala se exploze a zvuk ničení a trhání kovu a ten ostudný zvuk mořské vody, která pod silným tlakem zaplavovala loď: proud horkého vzduchu ze zasažené přední nástavby stoupal k můstku jako nevábný závan kadidla. Compass Rose se prudce stočila ze svého kurzu a přešla do otřesného konce, jako pes s krvavým čumákem: její příď byla skoro odvanuta a její záď se již začínala vztyčovat do vzduchu.
    Ve chvíli neštěstí byl Ericson, Lockhart a Wells na můstku, všichni silně zasaženi a zhnuseni tím neuvěřitelným šokem. Byli oslepeni černočernou nocí a nemohli uvěřit, že Compass Rose byla zasažena. Ale ten ošklivý úhel paluby musel mít jediný význam hluk věcí, které se jim sunuly pod nohama to jen potvrzoval.Byl tu ještě jeden hluk, hluk, který na okamžik ochromil Ericsnův mozek a bránil mu v přemýšlení: vycházel ze zvukovodu spojujícího příď s můstkem - bolestné zvířecí vytí, jako stovka vzteklých psů v jámě. Byli to muži uvězněni explozí, která musela ucpat jejich jediný východ: ze zvukovodu vycházel jejich křik, bouchání, volání o pomoc. Ale nebylo jim pomoci: rukou popravčího Ericson zakryl víko zvukovodu aby utišil ten hluk. Wellsovi řekl: „Spojte se s Viperem, strohým jazykem. Řekněte --" v hlavě se mu vybavila horentní suma, „řekněte: Zasažení torpédem v pozici 0-5-0 stupňů, třicet mil za vámi. Lokhartovi řekl: „Odkliďte čluny a rafty. Ale čekejte na rozkaz."
    Paluba se nakláněla stále prudčeji. Odněkud zespoda se ozvala rána, jak se něco těžkého utrhlo a sklouzlo dolů. Z ventilu podél komínu začala unikat pára.
    Ericson si pomyslel: Bože, už jde ke dnu, jako Sorrel.
    Wells řekl: "Vysílačka je rozbitá, pane."

    OdpovědětVymazat
  31. Téměř tři týdny velmi tvrdě pracovali. Od chvíle, kdy se admirálův člun přiblížil širokým zákeřným obloukem přímo k jejich zádi a téměř znenadání zastihl kapitána, celá posádka lodi byla nepřetržitě ve střehu.
    Když necvičili s ponorkou, obsluhovali děla či zkoušeli své pozice během bojového poplachu v přístavu. Když zrovna nenacvičovali s cvičným požárním poplachem nebo nevytahovali kotvu holýma rukama, tak jim naléhavý signál nařídil spustit člun a vylodit ozbrojené mužstvo na nejbližší pláži. Na pobřeží mezitím docházela část posádky na výcviky a přednášky. Někdy, když chyběla polovina posádky a běžná organizace nefungovala, hrůzu nahánějící povel od admirála je poslal vykonat takový manévr, který vyžadoval, aby se všichni muži chopili jakékoliv práce, nehledě na jejich hodnost.
    Topiči se tak mohli ocitnout u děl, námořníci se ujali vlajkových signálů: telegrafové a kódeři, gentlemanské typy se museli ujmout spojování špinavého potrubí z tankeru. „Do háje s tím starým mizerou!“ zanadával Bennett kysele, když v jedné takové krizové situaci musel on sám vytahovatlano, místo aby dohlížel na to jak to dělají jiní. „Příště budu vytírat hajzly.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda… Třítýdenní muka byla do jisté míry vzrušující a ukázala se jako prospěšná pro loď, tedy pokud šlo o samotný výcvik. Byly však chvíle, kdy měli pocit, že je na čase si dát dovolenou, ale nikdo si nebyl jistý, zda vůbec přijde.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když se pohybovala svou největší rychlostí: moře ji trhalo stejně smrtelně, jako útok nepřítele. Byla zasažena přímo, téměř dvanáct stop od přídi. Ozvala se jedna d echberoucí exploze, a následný lomoz ničení a trhání oceli, a také osudový šum mořské vody, která pod velkým tlakem zaplavovalloď. Proud horkého vzduchu stoupal z příďové nástavby ke kapitánskému můstku, jako stoupá odporná vůně kadidla. Compass Rose prudce vybočila ze svého kurzu a s otřesem se zastavila jako pes se zakrváceným čumákem. Příď lodi se téměř odtrhla výbuchem a záď se už začala naklánět nahoru, téměř kolmo ke hladině.
    V ten katastrofální okamžik stál Ericson spolu s Lockhartem a Wellsem na kapitánském můstku. Všechny zasáhl ten stejně nevěřící šok, a odporný okamžik neúspěchu. Černočerná noc je maskovala a zároveň mátla, stále nemohli uvěřit tomu, že Compass Rose byla zasažena. Ošklivý pohled na palubu musel znamenat jen jediné, a rámus věcí, které kolem nich sjížděly dolů, to jen potvrzoval. Byl tu také jiný zvuk, hluk, který krátkodobě potlačil všechny Ericsonovy myšlenky. Vycházel ze zvukovodu, který spojoval příď paluby s můstkem – bylo to kvílení zoufalé zvěře, jako když jsou psi chycení v pasti a vyjí. Byli to muži uvězněni explozí, která jim zatarasila jejich jedinou cestu k útěku. Z reproduktoru vycházely jejich výkřiky, zběsilé tlučení , skučení, volání o pomoc. Ale žádná pomoc se jim nedostala, gestem popravčího zaklapl Ericson vývod zvukovodu, čímž odřízl řev uvězněných.
    Řekl Wellsovi: „ Spojte se s Viperous.“ Nekódovaně. Pošlete – “ v duchu si udělal téměř násilný výpočet. Řekněte: „ Torpédováni v pozici 0-5-0 stupňů, třicet mil vzad.“
    Otočil se k Lockhartovi : „ Připravte záchranné čluny a rafty na spuštění, ale čekejte na příkaz.“
    Paluba se začala prudce naklánět. Odněkud zdola se ozvala rána jako kdyby se něco těžkého utrhlo a sjelo dolů. Z pojistných ventilů podél komínu začala utíkat pára.
    Ericsonovi blesklo hlavou: Pane bože, už jde ke dnu, stejně jako Sorrel.
    Wells řekl: „ Pane, vysílačka je zničena.“

    OdpovědětVymazat
  32. Po celé tři týdny pracovali skutečně tvrdě. Od chvíle kdy admirálův člun připlul dlouhým, zrádným obloukem přímo pod jejich záď a téměř zaskočil kapitána nepřipraveného, posádka lodě byla v neustálém napětí. Když venku nenacvičovali s ponorkou, cvičili se zbraněmi nebo v přístavu trénovali cvičný poplach: když cvičně nehasili požár nebo ručně nezvedali kotvu, objevil se urgentní signál nařizující jim spustit člun a vyslat na něm ozbrojený výsadek k nejbližší mu pobřeží. Mezitím zbytek mužů navštěvoval na pobřeží cvičení a přednášky. Někdy, když polovina posádky chyběla a nemohli tedy vykonávat běžnou činnost, jim hrůzostrašný admirálův rozkaz nařídil provést manévr, jenž přinutil každého dostupného muže, bez ohledu na jeho určení, chopit se práce. Topiči pálili z děl, námořníci signalizovali vlajkové signály: telegrafisté a šifranti, páni džentlmeni, dělali hrubé práce, jako spojování špinavých palivových trubek z tankeru.
    „Ďas aby ho spral parchanta!“ prohlásil mrzutě Bennet, když mu nějaká ta krize, zajistila táhání lan, místo toho aby se jen díval, jak to dělají ostatní: „Příště asi budu čistit záchody.“ Lockhart zadoufal ať je to pravda. … Třítýdenní zážitek byl vzpružující a výcvikově nesmírně dobrý pro loď. Avšak přeci jen se někdy stalo, že všichni pocítili potřebu si odpočinout, nicméně nebyli si ani jisti, zda odpočinek přijde včas.

    Torpédo narazilo do Compass Rose v její plné rychlosti: byla ničena mořem stejně jako útokem nepřítele. Dostala plný zásah asi dvanáct stop od přídě: ozval se výbuch a zvuk trhajícího se a praskajícího kovu, a osudný zvuk vody vnikající pod velkým tlakem dovnitř: nápor horka ze zasažené příďové nástavby stoupal k můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se prudce vychýlila ze svého kursu a zatřásla se jako pes s krvavou mordou. Příď už byla téměř celá odtržena a záď se začala naklápět do vzduchu.
    Ve chvíli té katastrofy byli na můstku jak Ericson tak i Lockhart a Wells: všichni najednou měli pocit, jako by dostali ránu do žaludku. Byli skryti, ale zároveň zmateni černočernou tmou, nemohli uvěřit, že Compass Rose byla zasažena. Ale ten ošklivý úhel paluby musel mít jen jediné vysvětlení, a hluk jenž vydávaly sesunující se věci, to jen potvrzoval. Ještě tu byl jeden zvuk, zvuk, jenž na okamžik paralyzoval Ericsonův mozek a zabraňoval mu myslet na cokoli jiného: přicházel z trouby, jež spojovala příďovou palubu s můstkem- zoufalé zvířecí vytí, jako sto vzteklých psů v díře. Byli to muži, které zasáhla exploze a zahradila jim jejich jedinou únikovou cestu. Zvukovodem přicházely jejich výkřiky, šílené tlučení, řev o pomoc. Jim ale nebylo pomoci: rukou popravčího, Ericson zavřel zvukovod a odstřihl tím křik.
    „Zavolejte rádiově Viperous. Nekódovaně. Řekni“— rozkázal Wellsovi a přinutil mozek k výpočtu. „Torpédováni na pozici 0-5-0 stupňů, třicet mil za vámi.“
    Lockhartovi nařídil: „Připravte čluny a prámy. Ale čekejte na rozkaz.“ Paluba se začala naklánět ještě prudčeji. Zezdola se ozval rachot, jak se něco těžkého rozbilo a sesulo. Pára začala přes pojistný ventil na komíně pořádně burácet.
    „Bože, a jde dolů, jako Sorrel“ pomyslel si Ericson. „Radiostanice je zničená.“ řekl Wells.

    Libor Zelenka

    OdpovědětVymazat
  33. Po dobu třech týdnů všichni pracovali velmi tvrdě. Od okamžiku, kdy se admirálův člun přiblížil širokým zrádným obloukem k jejich zádi a málem zaskočil kapitána nepřipraveného, musela být posádka stále ve střehu. Když zrovna necvičili boj proti ponorkám, obsluhovali děla nebo trénovali bojový poplach v přístavu: když nehasili cvičný požár nebo ručně nevytahovali kotvu, bylo jim signalizováno, aby spustili výsadkový člun k nejbližšímu břehu. Mezitím se nováčci účastnili cvičení a přednášek na souši. Občas, když zde byla pouze polovina posádky a organizace nefungovala, přišel hrozný rozkaz admirála, vykonat manévr, který vyžadoval, aby se každý člen posádky chopil nejbližšího úkolu bez ohledu na jeho hodnost.
    Tak se mohlo stát, že topiči stříleli z děl, námořníci prováděli vlajkovou signalizaci, telegrafisté a kódeři (džentlmenské typy), museli spojovat špinavé olejové potrubí z tankeru. „K čertu s tím starochem!“ Odsekl Bennett zhnuseně, když v jedné takové těžké situaci, musel sám vytahovat lano, místo toho aby se koukal, jak to dělají jiní: „Příště budu určitě čistit záchody“ přál si Lockhart. Třítýdenní utrpení bylo skvělé pro loď, co se týkalo výcviku. Ale byli chvíle, kdy posádka cítila, že je čas na dovolenou, ale nikdo si nebyl jistý, zda se jí dočká.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula skoro plnou rychlostí. Byla tedy vážně poškozená jak silou mořem, tak i útokem nepřítele. Byla zasažena kolmo. Asi 12 stop od přídě se ozvala ohlušující exploze, bylo slyšet praskání a trhání kovu a zvuk vody valící se do lodi pod velkým tlakem. Proud horkého vzduchu ze zasáhnuté přídě stoupal k můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se prudce vychýlila z kurzu a otřásla se, jako pes se zakrváceným čenichem. Její příď byla téměř celá pryč a její záď se začala zvedat do vzduchu. V tento nešťastný moment. Byl Ericson na můstku s Lockhartem a Wellsem a všichni byli paralyzováni hrůzou z té strašlivé události. Černá noc je oslepila a mátla zároveň. Nemohli uvěřit, že Compass Rose byla zasažena, ale ten ošklivý náklon paluby mohl znamenat pouze jednu věc a mnoho předmětu, které jim klouzali pod nohami, to jen potvrzovaly. Byl tu ještě jeden zvuk, který dočasně paralyzoval Ercisnův mozek a zabránil mu v přemýšlení. Vycházel ze zvukovodu, který spojovala příď s můstkem. Mučivé zvířecí kvílení, jakoby se sto psů zbláznilo v jámě. Byli to muži, kterým exploze zablokovala jedinou únikovou cestu. Ze zvukovodu vycházel jejich křik, šílené bouchání a zoufalé volání o pomoc. Ale nebylo jim pomoci. Gestem popravčího Ricson zaklapl vývod zvukovodu, čímž odříznul to zoufalé volání. Wellsovi řekl: „Spojte se s Viperem přes vysílačku. Nekódovaným jazykem řekněte…“ Násilně si v duchu ujasnil jejich pozici. „Řekněte: „Zasaženi torpédem v pozici 0-5-0 stupňů, 30 mil za vámi.“ Pak řekl Lockhartovi : „ Připravte záchranné čluny a rafty ke spuštění, ale vyčkejte na rozkaz.“ Paluba se nakláněla víc a víc. Zezdola se ozvala rána, jakoby se něco těžkého utrhlo a sklouzlo dolů. Z pojistných ventilu začala unikat pára. Ericson si pomyslel: „Pane bože, jde ke dnu jako sorrel. A Wells řekl: „ vysílač je zničený pane.“

    Slawisch Jan

    OdpovědětVymazat
  34. Po tři týdny skutečně pracovali velmi tvrdě. Od okamžiku, kdy se admirálův člun přiblížil širokým zrádným obloukem těsně k jejich zádi a zaskočil kapitána téměř nepřipraveného, musela být posádka lodi neustále ve střehu. Pokud zrovna na moři neprobíhala cvičení s ponorkou, obsluhovali děla nebo zaujímali své pozice během bojového poplachu v přístavu: když nebojovali s falešným požárním poplachem nebo ručně nevytahovali kotvu, bylo jim signalizováno, aby spustili člun a udělali výsadek na nejbližším pobřeží. Část posádky se účastnila cvičení a přednášek na souši: někdy, když chyběla polovina mužů a nebylo možné pracovat jako obvykle, nařídil admirál, aby se každý přítomný muž chopil nejbližšího úkolu bez ohledu na jeho hodnost. Topiči tak pálili z děl, námořníci se ujali vlajkové signalizace, telegrafisté a kodéři spojovali špinavé potrubí tankeru. „K čertu s tím starým bláznem!“ zaklel Bennett kysele, když v jedné krizové situaci musel sám vytahovat lano, místo aby se díval, jak to dělají jiní: „Příště budu i vytírat záchody.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda. … Tato třítýdenní zkouška byla povznášející a nesmírně přínosná z hlediska výcviku; ovšem v určitých momentech posádka pociťovala, že potřebují dovolenou, ale nikdo z nich nevěděl jistě, zda přijde včas.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když plula téměř plnou rychlostí: byla tedy nenávratně poškozena nejen silou moře, ale i útokem nepřítele. Zásah přišel kolmo, asi dvanáct stop od přídě: následně zazněla exploze, ozvalo se trhání kovu a osudný zvuk vody, jež se valila do lodi pod obrovským tlakem: vlna teplého vzduchu ze zasažené přídě stoupala k můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se vychýlila prudce z kurzu a zastavila se s otřesem jako pes se zkrvaveným čumákem: její příď byla skoro celá pryč a záď se již začínala trčet do vzduchu. V momentě zkázy byli Ericson, Lockhart i Wells na můstku, všichni zasaženi stejným šokem a pocitem hnusu. Černočerná noc je oslepila a zmátla, a tak nemohli uvěřit tomu, že Compass Rose byla opravdu zasažena. Nepřirozený náklon paluby ovšem mohl znamenat jen jednu věc a rámus věcí, které se jim kutáleli pod nohama, ji jen potvrzoval. Ozýval se ještě další hluk, který ochromil dočasně Ericsonův mozek a zabránil mu přemýšlet; vycházel ze zvukovodu, který spojoval příď s můstkem – mučivé zvířecí vytí, které znělo jako by stovka psů byla zavřená v jámě. Byli to muži, kterým exploze zatarasila jejich jedinou únikovou cestu: ze zvukovodu vycházel jejich křik, bouchání a volání o pomoc. Žádná ovšem nepřišla: Ericson, jako popravčí, zaklapl vývod zvukovodu, čímž odřízl ono zoufalé volání.
    Wellsovi řekl: „Spojte se s Viperous. Mluvte stručně a jasně, „řekněte: Zasaženi torpédem v pozici 0-5-0 stupňů, 30 mil za vámi.“
    Pak se otočil na Lockharta: „Připravte záchranné čluny a rafty ke spuštění, ale čekejte na rozkaz.“ Paluba se nakláněla stále víc. Zespoda se ozvala rána, jak se něco těžkého utrhlo a sklouzlo dolů. Z ventilu podél komínu začala unikat pára.
    Ericson si pomyslel: „Bože, už jdeme ke dnu, stejně jako Sorrel.“
    Wells řekl: „ Vysílačka je zničena, pane.“

    OdpovědětVymazat
  35. Tři týdny pracovali vskutku tvrdě. Od okamžiku, kdy admirálova loď širokým, záludným obloukem připlula přímo k zádi jejich lodě a málem tak zastihla kapitána ve chvilce nepozornosti, byla posádka v neustálém stavu napětí. Když zrovna na moři neprobíhal výcvik s ponorkou, obsluhovali děla nebo zaujímali svá bojová stanoviště v přístavu pro případ poplachu: když se zrovna nepotýkali s cvičným požárem nebo ručně nevytahovali kotvu, naléhavý signál vydával rozkaz, aby spustili loď a vylodili ozbrojený výsadek na nejbližší pláži. Mezitím se zbytek posádky věnoval tréninku a přednáškám na pobřeží. Občas, když zrovna půlka posádky chyběla a nefungovala ani běžná organizace, vydal admirál hrůzostrašné nařízení k manévru, který si vyžadoval všechny muže, kteří jsou k dispozici, aby se chopili nejbližší práce nehledě na jejich hodnost.
    Topiči pálili z děl, námořníci vyzkoušeli svou zručnost při vztyčováni vlajek a dávaní signálů: telegrafisté a kodéři, džentlmeni každým coulem, se chopili surové práce a spojovali špinavé trubky z tankeru. „Do háje s tím starým mizerou!“ mrzutě pronesl Bennett, když ho krizová situace zastihla a on musel tahat za lano místo toho, aby se jen díval, jak to dělají jíní. „Příště budu vytírat záchody.“ Lockhart si přál, aby to byla pravda… Třítýdenní muka byla svým způsobem vzpružující a nesmírně prospěšná pro loď, pokud jde o trénink, ale byly momenty, kdy se všichni cítili zralí na volno, ale nikdo si nebyl příliš jistý, jestli přijde včas.

    Torpédo zasáhlo Compass Rose, když se zrovna pohybovala téměř největší rychlostí. Moře jí tak smrtelně trhalo stejně tak jako násilí konané nepřítelem. Loď dostala plný zásah asi dvanáct stop od přídě, zazněla exploze, a hřmot kovu, jak se trhá a praská, a osudový zvuk mořské vody, která pod obrovským tlakem pronikala dovnitř lodě. Proud horkého vzduchu ze zasažené přídě stoupal až k lodnímu můstku jako odporný závan kadidla. Compass Rose se prudce vychýlila z kurzu a zastavila roztřeseně jako pes se zakrváceným čumákem. Příď byla už téměř úplně zničená a záď se začala zvedat do vzduchu. Ve chvíli neštěstí byl Ericson, Lockhart a Wells na lodním můstku. Nevěřili vlastním očím a šoku, který je zasáhl jako rána do živého. Byli oslepeni a zmateni v černočerné tmě a nemohli uvěřit, že Compass Rose byla zasažena. Avšak hrůzostrašný pohled na vzpřímenou palubu mohl znamenat jenom jedno a hluk věcí, které prokluzovaly po jejich nohami, to jenom potvrzoval. Ve vzduchu zněl ještě jeden zvuk, hluk, který v okamžiku ochromil Ericsonovu mysl a bránil mu jakkoliv přemýšlet. Přicházel ze zvukovodu, který spojoval příď s můstkem – bolestivé vytí zvěře, jako stovka psů, kteří šílí v jámě. Byli to muži, které zasáhla exploze a jejichž jediná úniková cesta musela být zacpaná. Zvukovodem se nahoru nesly jejich výkřiky, šílené bušení a volání o pomoc. Ale nebylo jim už pomoci. Ericson rukou popravčího zaklapl víko zvukovodu, čímž utišil ten hluk.
    Řekl Wellsovi: „Spojte se vysílačkou s lodí Viperous. Nekódovaným jazykem řekněte… „ téměř násilím si v hlavě vše sesumíroval, „řekněte: zasaženi v pozici 50 stupňů, 30 mil za vámi.“
    Lockhartovi řekl: „Připravte čluny a rafty, ale počkejte na povel.“
    Paluba se začala čím dál víc naklánět. Zespoda se ozval náraz, jak se cosi těžkého rozbilo a klouzalo po svahu dolů. Pára začala unikat z ventilu podél komínu.
    Ericson si pomyslel: „Bože, už jde ke dnu, stejně tak jako Sorrel.“
    Wells oznámil: „Vysílačka je zničená, pane.“

    OdpovědětVymazat