Dorothy Lucy Sayersová patří k trojhvězdí britských detektivkářek dvacátého století. Její hrdina, lord Petr Wimsey, je druhorozený syn vévodského rodu, aristokrat s překvapivou (až společensky pohoršující) zálibou v řešení zločinů. Jeho přístup k problému připomína Sherlocka Holmese, jeho velice specifický styl vyjadřování je "překladatelským oříškem" prvního řádu.
Povídka THE ABOMINABLE HISTORY OF THE MAN WITH COPPER FINGERS přináší jak ukázky popisných pasáží přímo dickensovských, tak monologické odstavce přímé řeči s náležitým dramatickým spádem - přece jen je to detektivka!
1. Přečtěte si úvodní text charaterizující Klub egoistů. Vžijte se do atmosféry a prostředí (Londýn na konci dvacátých let dvacátího století).
Vyberte klíčová slova, najděte neznámé výrazy ve slovníku, přeložte celou pasáž (termín 22.11.)
____________________________________________________________
THE ABOMINABLE HISTORY OF THE MAN WITH COPPER FINGERS
D. L. Sayers
The Egotists' Club is one of the most genial places in London. It is a place to which you may go when you want to tell that odd dream you had last night, or to announce what a good dentist you have discovered. You can write letters there if you like, and have the temperament of a Jane Austen, for there is no silence room, and it would be a breach of club manners to appear busy or absorbed when another member addresses you. You must not mention golf or fish, however, and, if the Hon. Freddy Arbuthnot's motion is carried at the next committee meeting (and opinion so far appears very favourable), you will not be allowed to mention wireless either. As Lord Peter Wimsey said when the matter was mooted the other day in the smoking-room, those are things you can talk about anywhere. Otherwise the club is not specially exclusive. Nobody is ineligible per se, except strong, silent men. Nominees are, however, required to pass certain tests, whose nature is sufficiently indicated by the fact that a certain distinguished explorer came to grief through accepting, and smoking, a powerful Trichinopoly cigar as an accompaniment to a '63 port. On the other hand, dear old Sir Roger Bunt (the coster millionaire who won the £20,000 ballot offered by the Sunday Shriek, and used it to found his immense catering business in the Midlands) was highly commended and unanimously elected after declaring frankly that beer and a pipe were all he really cared for in that way. As Lord Peter said again: "Nobody minds coarseness but one must draw the line at cruelty."
2. Přečtěte si následující úryvek a pokuste se nejprve charakterizovat styl promluvy anglických gentlemanů. Pak přeložte vyznačenou část textu.
The effect of Wimsey's voice on Varden had been extraordinary. He had leapt to his feet, and turned the lamp so as to light up Wimsey's face.
"Good evening, Mr. Varden," said Lord Peter. "I'm delighted to meet you again and to apologise for my unceremonious behaviour on the occasion of our last encounter."
Varden took the proffered hand, but was speechless.
"D'you mean to say, you mad mystery-monger, that you were Varden's Great Unknown?" demanded Bayes. "Ah, well," he added rudely, "we might have guessed it from his vivid description."
"Well, since you're here," said Smith-Hartington, the Morning Yell man, "I think you ought to come across with the rest of the story."
"Was it just a joke?" asked Judson.
"Of course not," interrupted Pettifer, before Lord Peter had time to reply. "Why should it be? Wimsey's seen enough queer things not to have to waste his time inventing them."
"That's true enough," said Bayes. "Comes of having deductive powers and all that sort of thing, and always sticking one's nose into things that are better not investigated."
"That's all very well, Bayes," said his lordship, "but if I hadn't just mentioned the matter to Mr. Varden that evening, where would he be?"
"Ah, where? That's exactly what we want to know," demanded Smith-Hartington. "Come on, Wimsey, no shirking; we must have the tale."
"And the whole tale," added Pettifer.
"And nothing but the tale," said Armstrong, dexterously whisking away the whisky-bottle and the cigars from under Lord Peter's nose. "Get on with it, old son. Not a smoke do you smoke and not a sup do you sip till Burd Ellen is set free."
"Brute!" said his lordship plaintively. "As a matter of fact," he went on, with a change of tone, "it's not really a story I want to get about. It might land me in a very unpleasant sort of position—manslaughter probably, and murder possibly."
"Gosh!" said Bayes.
"That's all right," said Armstrong, "nobody's going to talk. We can't afford to lose you from the club, you know. Smith-Hartington will have to control his passion for copy, that's all."
Pledges of discretion having been given all round, Lord Peter settled himself back and began his tale.
3. Dočtěte si celou povídku (k dispozici na capse) a vyberte si k překladu úryvek textu o přibližném rozsahu jedné normostrany (1800 znaků), obsahující především promluvu Lorda Petra. Termín odevzdání 29.11.2016.
Pavlína Janoušková
OdpovědětVymazat„Dobrý večer, pane Vardene,“ řekl lord Peter. „Těší mne, že se s vámi znovu setkávám a chtěl bych se omluvit za své nevhodné chování při našem posledním shledání.“
Varden byl zaražen; nabízenou ruku ale přijal.
„Chcete říct, vy šílený šarlatáne, že to vy jste byl Vardenova velká neznámá?“ domáhal se Bayes odpovědi. „Tedy,“ dodal hrubě, „mohlo nás to napadnout už díky tomu barvitému vylíčení.“
„Dobrý večer pane Vardene,“ pronesl Lord Petr. „ Je mi potěšením vás znovu potkat a omluvit se vám za své neurvalé chování při našem posledním setkání.“
OdpovědětVymazatVarden bez hlesnutí přijal podávanou ruku.
„Chcete snad říct, vy potrhlý tajnůstkáři, že to vy jste to Vardovo Velké Tajemství?“ naléhal Bayes. „Á, ovšemže,“ dodal sveřepě, „to jsme měli odhadnout z jeho názorného popisu.
„Takže Wimsey, žádné otálení; musíme znát ten příběh.“
„Celý příběh,“ dodal Pettifier.
„A nic než příběh,“ zaburácel Armstrong, obratně odsunul lahev whisky a doutníky z dosahu Lorda Petra. „Můžete začít, starý brachu. Ani doutníku šluk ani whisky lok, dokud nebude princezna z věže osvobozena.“
„Hulváte!“ řeklo jeho lordstvo plačtivě.
„Dobrý večer, pane Vardene,“ řekl lord Peter. „Jsem potěšen, že se znovu setkáváme a omlouvám se za své neformální chování při příležitosti našeho posledního setkání.“
OdpovědětVymazatVarden přijmul nabídnuté potřesení ruky, neměl slov.
„Snažíte se snad říci, vy šílenený řešitěli záhad, že jste Vardenův Velký Neznámý?“ dožadoval se Bayes. „No, inu,“ dodal hrubě, „z tak živého popisu nás to mohlo napadnout.“
„Ale tak Wimsey, žádné přeskakování, řekni nám ten příběh.“
„Ale pověz pravdu,“ dodal Pettifer.
„A nic než pravdu,“ řekl Armstrong,
“Dobrý večer, pane Vardene,“ řekl Lord Petr. “ Je mi potěšením vás znovu vidět a omluvit se vám za mé neformální chování na našem posledním setkání.“
OdpovědětVymazatVarden omluvu přijal, a byl překvapený, že z toho ani nemohl mluvit.
“Chtěl jste říci, vy tajemný muži, že vy jste ten úžasný neznámý pana Vardena?“ ptal se Bayes. “ No tedy dobrá,“ podotkl nevychovaně, “ tušili jsme to z jeho jasného popisu.
“No tak, Wimsey, nevyhýbej se tomu: musíme znát ten příběh.“
“Ale celý příběh,“ dodal Pettifier.
“Nic jiného než příběh,“ řekl Armstrong, šikovně a rychle vzal whisky a cigarety přímo pod nosem Lorda Petra. “Přiznej si to, starý muži. Ani si nezakouříš a ani se nenapiješ do té doby, než Burd Ellen bude osvobozena. “
“Brute!“ řeklo jeho lordstvo naříkavě.
Sýkorová
Sůva Michal
OdpovědětVymazat„Dobrý večer pane Vardene”, řekl lord Peter. „Jsem potěšen, že vás zase vidím, rád bych se omluvil za své nevhodné chování během našeho posledního setkání.”
Varden omluvu přijal, ale byl jí naprosto zaskočen.
„Chcete tím říci, vy bláznivý XXX, že to vy jste byl tím Vardenovým Velkým neznámým?” dožadoval se Bayes. „Ale co,“ dodal nezdvořile, jsme mohli čekat z jeho jasného popisu.“
„No tak Wimsey, nesnaž se z toho vykroutit a sem s tím příběhem.” „A s celým příběhem,” dodal Pettifer. „A jen tím příběhem,“ řekl Armstrong, zatímco Lordu Petrovi obratně ulehčoval od whisky a doutníků přímo jemu pod nosem. „Tak ven s tím, synku. Žádnej doutník ani chlast dokud nebude Burd Ellen na svobodě.“
„Hulváte! ...
Ondřej Kurz
OdpovědětVymazatKlub egoistů je jedno z nejžoviálnějších míst v Londýně. Tam jdete, když chcete někomu sdělit, co podivného se vám zdálo minulou noc, nebo kde oznamujete, jakého skvělého zubaře jste našli. Můžete tam psát dopisy, pokud chcete, a budete se cítit jako Jane Austenová, jelikož zde není žádná tichá místnost. Nesmíte vypadat zaneprázdněně, když vás jiný člen klubu osloví, to je porušením pravidel klubu. Ovšem tématem nemůže být golf nebo ryby, a když návrh konzula Freddyho Arburhnota bude prosazen na příštím shromáždění (což vypadá pravděpodobně), nebudete moct zmínit ani rádio.
Jak lord Peter Wimsey řekl, když byla záležitost diskutována v kuřárně, jsou věci, o kterých je lepší diskutovat jinde. Jinak klub není nijak zvlášť exkluzivní. Každý se může stát členem, s výjimkou silných, tichých mužů. Nominovaní ovšem musí projít jistými testy, jejichž povaha je dostatečně patrná z faktu, že určitý známý průzkumník neuspěl, když přijal a vykouřil silný doutník Trichinopoly jako přílohu k portskému z '63.
Na druhou stranu, vážený starý Sir Roger Bunt (Milionář prodávající ovoce, který získal 20 tisíc liber, když vyhrál tajné volby nabídnuté týdeníkem Sunday Shriek. Tyto prostředky použil k založení cateringové společnosti ve střední Anglii.) byl veleben a jednohlasně zvolen poté, co upřímně prohlásil, že mu jde jen o pivo a dýmku. Jak lord Peter opět řekl: "Nikomu nevadí nekultivovanost, ale krutost je příliš."
"Dobrý večer, pane Vardene," řekl lord Peter. "Mile rád vás opět vidím a moc se omlouvám za svou nezdvořilost během našeho posledního setkání."
Varden potřásl jeho nataženou pravicí, ale byl z toho celý nesvůj.
"Chceš říct, ty jeden potrhlý lovci duchů, že jsi Vardenovým velkým tajemstvím?" dožadoval se Bayes. "Nu což," neurvale dodal, "z jeho živého popisu nás to taky mohlo napadnout."
"Neflákej se, Wimsey, ten příběh je náš."
"Celý příběh," podotkl Pettifer.
"A nic víc než ten příběh," řekl Armstrong, zatímco obratně ukořistil whisky a doutníky lordovi Peterovi. "Pohni, staříku. Ani hlt, ani šluk, dokud nebude Burd Ellen vysvobozena."
"Hulváte!" prohlásilo jeho lordstvo žalostně.
Jedním z nejpřívětivějších míst v Londýně je Klub sobců. Je to místo, kam můžete zajít, kdykoliv chcete s někým sdílet podivný sen, který se vám zdál minulou noc nebo povědět někomu o dobrém zubaři, jehož jste objevili. Lze se tu zabavit psaním dopisů a cítit se jako Jane Austenová neboť se zde nenachází žádná odpočívárna, a tvářit se zaneprázdněně, když vás někdo osloví, by znamenalo narušení klubových zásad. Golf či rybaření jsou považovány za vyloučená témata, jenže když na další členské radě projde návrh ctihodného pána Freddyho Arthnota (a zatím vypadá vše příznivě) nebudete se moci zmínit ani o moderní technologii. Jak lord Peter Winsey poznamenal při nedávné debatě v kuřácké místnosti, takové záležitosti můžete probírat všude jinde. Mimo tyto výhrady není klub nijak výjimečný. Až na silné tiché muže není nikdo sám o sobě nehoden. Ovšemže je po kandidátech považováno projít přijímacím řízením, jehož obsah dostatečně vyjadřuje ten fakt, že jeden významný objevitel nevyhovoval daným standardům, protože vykouřil silný Trichinopolský doutník a dopřál si k tomu portské z ´63. Na druhé straně o drahém starém Siru Rogeru Buntovi (bohatém prodavači z ulice, který získal £20,000 tím, že vyhrál tajné volby, které navrhl Sunday Shriek a peníze využil na založení ohromného skladu s potravinami ve vnitrozemí) jsme hovořili jen v dobrém a jednohlasně jsme ho přijali poté, co otevřeně prohlásil, že vše co jej zajímá je pivo a dýmka. Jak lord Peter znovu pronesl: „Nikomu nevadí hrubost, ale musíme ji rozlišit od krutosti.“
OdpovědětVymazatKlub sobců je jedno z nejlaskavějších míst v Londýně. Je to místo, do kterého můžete zajít, když se chcete podělit o svůj podivný sen, který se vám zdál minulou noc, nebo někomu sdělit, jakého dobrého zubaře jste objevili. Můžete tam psát i dopisy, jestli chcete a tvářit se jako Jane Austenová, jelikož zde není žádná tichá místnost. Kdyby vás někdo oslovil, a tvářil se zaneprázdněn, tak byste porušovali klubové zásady. Nesmíte zmiňovat golf či rybaření, nicméně na dalším komisním setkání prošel návrh pana Freddyho Arthota (a zatím vypadá vše příznivě), nebude vám dovoleno se zmínit ani o moderní technologii.
OdpovědětVymazatJak lord Peter Wimsey řekl, když se probírala záležitost v kuřárně, jsou věci, o kterých je lepší mluvit jinde. Jinak tento klub není nějak zvlášť exkluzivní. Nikdo nemá nárok na sám sebe, kromě silných, tichých mužů. Kandidáti avšak musí úspěšně složit určité testy, jejichž skutečnost je dostatečně naznačována, tím že uznávaný výzkumník neuspěl, když vykouřil silný doutník Trichinopoly a k tomu jako doprovod měl portské víno 63.
Na druhé straně, drahý starý pan Roger Bunt (milionář který vyhrál 20,000 liber v tajném hlasování, které mu bylo nabídnuto týdeníkem Sunday Shriek, a použil tyto peníze na založení cateringové společnosti v Midlands) byl velice pochválen a jednotně zvolen po tom, co upřímně prohlásil, že pivo a dýmka je to, co ho nejvíce zajímá. Jak pan Peter znovu řekl: “Nikomu nevadí hrubost, ale někdo ji musí rozlišit od krutosti.“
Sůva Michal
OdpovědětVymazatKlub Egoistů je jedním z nejpřívětivějších míst v Londýně. Je to místo, kam můžete zajít, pokud se chcete s někým podělit o svůj podivný sen z předešlé noci nebo pokud chcete ostatním sdělit, jakého dobrého zubaře jste objevili. Pokud chcete, můžete tam psát dopisy a cítit se při tom jako Jane Austinová, jelikož tam není žádné tiché místo, ale tvářit se zaneprázdněně, když vás někdo osloví, by bylo proti společenským zásadám klubu. Také se nesmíte zmínit o rybaření nebo golfu, a pokud návrh váženého pana Freddyho Arbuthnota na příští schůzce klubové komise projde (a zatím to tak vypadá), nebudete se moci zmínit ani o rádiu. Jak lord Peter Wimsey řekl, když se tato záležitost nedávno probírala v kuřáckém salónku, o těchto záležitostech můžete mluvit kdekoli jinde. Jinak tento klub není nijak výjimečný. Kromě silných, tichých mužů se může stát členem v podstatě kdokoli. Kandidáti musí ovšem projít určitými testy, jejichž charakter je dostatečně patrný z faktu, že jistý známý průzkumník nebyl přijat, jelikož přijal a následně si dopřál silný Trichinopolský doutník jako přílohu k portskému vínu z ‘63. Na druhou stranu s váženým panem Roger Buntem (milionáři a pouličnímu prodavači, který vyhrál dvacet tisíc liber v losování, které navrhl Sunday Shriek, a použil je k založení vlastní ohromné společnosti specializující se na dovoz potravin ve střední Anglii) jsme byli nadmíru spokojeni a jednomyslně ho přijali potom, co upřímně prohlásil, že jediné co ho opravdu zajímá je pivo a dýmka. Jak lord Peter znovu pronesl: „ Nikomu nevadí hrubost, ale je třeba ji rozlišit od krutosti.“
Barbora Černá, Jana Sýkorová, Ondřej Kurz, Pavlína Janoušková
OdpovědětVymazatJedním z nejpřívětivějších míst v Londýně je Klub egoistů. Je to místo, kam člověk může zajít, když chce s někým sdílet podivný sen, který se mu zdál minulou noc nebo povědět někomu o dobrém zubaři, jehož objevil. Lze se tu zabavit psaním dopisů a chovat se jako Jane Austenová, neboť zde není žádná tichá místnost, a tvářit se zaneprázdněně, když vás někdo osloví, by znamenalo narušení klubových zásad. Golf či rybaření jsou považovány za vyloučená témata a navíc, pokud na další členské radě projde návrh ctihodného pána Freddyho Arbuthnota (a zatím se zdá, že se tak stane), nebudete se moci zmínit ani o radiotelegrafii.
Jak lord Peter Wimsey poznamenal při nedávné debatě v kuřárně, takové záležitosti můžete probírat kdekoli jinde. Mimo tato pravidla není klub nijak exkluzivní. Sám o sobě není nikdo vyloženě nevhodným členem; až na silné, tiché muže. Je nicméně nutné, aby kandidáti složili určité testy, jejichž obsah dostatečně naznačuje fakt, že jeden proslulý badatel vstoupil v nemilost, když přijal a vykouřil silný trichinopolský doutník k portskému ročníku 1863.
Na druhou stranu o drahém starém siru Rogeru Buntovi (pouliční prodavač, který se stal milionářem díky výhře 20 000 liber v loterii plátku Nedělní výkřik a tomu, že výhru použil k založení potravinářského podniku ve střední Anglii) se hovořilo jen v dobrém a byl jednohlasně přijat poté, co upřímně prohlásil, že mu ke spokojenosti stačí jen pivo a dýmka. Řečeno opět slovy lorda Petera: „Hrubost nikomu nevadí, ale musíme ji odlišit od krutosti.“
Ondřej Kurz
OdpovědětVymazat"Podivný případ Erika P. Lodera nám ukazuje, jak jistá nadpřirozená síla určuje lidské osudy. Někteří jí říkají osud, jiní prozřetelnost..."
"A jiní říkají přeskočit tuto část." prohlásil Bayes.
Lord Peter zabručel a pokračoval znovu.
"No, první věc, která mě zaujala na Loderovi byla poznámka muže v Emigračním úřadu v New Yorku, kde jsem se zabýval tou hloupou záležitostí paní Biltové. Řekl, "Co bude sakra Eric Loder dělat v Austrálii? Býval bych si myslel, že Evropa bude spíše podle jeho gusta."
"Austrálie?" řekl jsem, "pletete se, starouši. Slyšel jsem ho včera, že za tři týdny se chystá do Itálie."
"Itálie, to tak" odpověděl, "byl tu celý den, ptal se, jak se dostane do Sydney a co musí vyřídit za formality a tak podobně."
"Ha," odvětil jsem, "Asi to vezme přes Tichý oceán, a cestou se zastaví v Sydney." Ale přemýšlel jsem, proč se o tom včera vůbec nezmínil. Jasně říkal, že popluje do Evropy a zastaví se v Paříži nejdřív a v Římě až poté.
"Byl jsem tak zvědavý, že jsem ho dva dny poté navštívil."
"Byl příjemně překvapen mou návštěvou a mluvil hodně o své nadcházející cestě. Zeptal jsem se ho opět na jeho trasu a jasně mi odpověděl, že pojede přes Paříž."
"No, zkusil jsem to, a vzhledem k tomu, že to nebyla moje starost, mluvili jsme o jiných věcech. Řekl mi, že pan Varden s ním bude bydlet, než Loder odcestuje. Taktéž doufá, že mu zapózuje, než se budou muset rozloučit. Prohlásil, že člověka tak dokonalých tvarů jaktěživ neviděl. "Chtěl jsem, aby mi zapózoval už dříve, ale vypukla válka a on šel do armády dříve, než jsem začal.""
"V tu dobu se povaloval na tom svém příšerném gauči, a když jsem se na něj podíval, viděl jsem v jeho očích zář, z které mě zamrazilo. Hladil sochu na krku a uculoval se."
"Doufám, že toto není jeden z vašich pokusů se Sheffieldským plechem." řekl jsem.
"No, napadlo mě udělat společníka k tomuhle, Spícímu atletovi, jo, nebo něco takového." odvětil.
"Bude mnohem lepší to odlít. Proč to máte tak tlusté? Kazíte tím jemné detaily." řekl jsem.
"To ho naštvalo. Nikdy neměl rád námitky k tomuto uměleckému dílu."
"Toto je experiment. Příští bude mistrovské dílo, však uvidíte."
Pohovka stála na svém místě zčásti schovaná za zástěnou a tak jsem se stočil pod pokrývku připraven si zdřímnout.
OdpovědětVymazatUž jsem znovu zabíral, když jsem uslyšel kroky přicházející ne z průchodu, ale patrně z opačného konce místnosti. Překvapilo mě to, protože jsem nevěděl, že je na tom místě nějaký další vchod. Lehl jsem si níže a brzy jsem zahlédl paprsek světla vycházející z místa ve skříni, kde měl Loder uložené různé nářadí. Paprsek se rozšířil a objevil se Loder nesoucí elektrickou svítilnu. Opatrně za sebou zavřel dveře skříně a tiše prošel ateliérem. Před stojanem se zastavil, aby jej odkryl; viděl jsem ho štěrbinou v zástěně. Několik minut stál a zíral na skicu na stojanu a potom vyloudil jeden z nejodpornějších kloktavých smíchů, jaké jsem kdy měl to potěšení slyšet. Pokud jsem předtím uvažoval o tom na sebe upozornit, po tomhle jsem ten nápad úplně vyloučil. Znovu zakryl stojan a vyšel dveřmi, kterými jsem já vešel.
Když jsem si byl jistý, že je pryč, vstal jsem – a mohu říct, že mimořádně tiše. Odcupital jsem ke stojanu, abych viděl, jak vypadá to okouzlující umělecké dílo. Ihned jsem poznal, že je to návrh sochy Spící atletka, a jak jsem ho tak prohlížel, začalo se mě zmocňovat hrůzné přesvědčení. Ta myšlenka jako by se mi zrodila v žaludku a rozšířila se až ke konečkům vlasů.
Příbuzní o mně říkají, že jsem až moc zvědavý. Mohu říct jen to, že by mě nikdo ani párem volů nezadržel před prozkoumáním té skříně. Měl jsem pocit, že na mě odtamtud může vyskočit něco opravdu odporného – byl jsem rozrušený a navíc už bylo opravdu pozdě v noci – hrdinně jsem položil ruku na kliku dveří.
„Surovče!“ prohlásilo jeho lordstvo žalostně. „Ve skutečnosti,“ změnil tón v hlase a pokračoval, „vám ten příběh nechci sdělit. Takové činy mne mohou dostat do nemilé situace – zabití, snad i vražda.“
OdpovědětVymazat„Kristepane!“ řekl Bayes.
„To je v pořádku,“ řekl Armstrong, „nikdo nic neřekne. Nemůžeme si dovolit ztrátu vašeho členství, víte? Jen Smith-Hartington bude muset ovládat svou náruživost, toť vše.“
Všichni se zavázali slibem mlčenlivosti, lord Peter se usadil a začal vyprávět příběh.
„Podivuhodný případ Erica P. Lodera nabízí ještě jednu zvláštní situaci, ve které jakési nadpřirozené síly řídí lidské záležitosti. Říkejme tomu Prozřetelnost – říkejme tomu Osud –.“
„Pozastavme se,“ řekl Bayes; „tuhle část můžete vynechat.“
Lord Peter si povzdechl a začal znovu vyprávět.
„Nuže, poprvé, kdy mi ohledně Lodera něco nesedělo bylo, když jeden newyorský emigrační úředník vyřkl tu náhodnou poznámku, a já jsem se zrovna zabýval případem paní Biltové. On totiž poznamenal, ´Co proboha bude dělat Eric Loder v Austrálii? Býval bych si myslel, že je spíše evropský typ.´
„V Austrálii?´ řekl jsem, ´jste roztěkaný drahý příteli. On mi totiž nedávno říkal, že odjíždí za tři týdny do Itálie.´
´„Žádná Itálie,´ řekl, ´dnes se tu potulovat a vyptával se na vás a vaši cestu do Sydney, jaké s tím byly spojeny nezbytné formality a další záležitosti.´
´„Ach,´ povzdechl jsem, ´předpokládám, že bude cestovat po pacifické trase, možná má v plánu zastávku v Sydney.´ Říkám si, proč mne neoslovil, když jsme se předtím potkali. Zcela jistě se zmínil o plachtění do Evropy a cestou do Paříže než zamíří do Říma.
„Cítil jsem se tak zatraceně zvídavě, že jsem musel Lodera po dvou dnech navštívit.“
„Zdál se mi být vcelku potěšen mojí návštěvou, a byl nadšený z blížící se cesty. Ptal jsem se na jeho trasu a řekl mi zcela zřetelně, že bude cestovat přes Paříž.“
„No, vlastně mi do toho nic nebylo a bavili jsme se také o jiných věcech. Sdělil mi, že než odjede, chystá se s ním bydlet pan Varden, doufal, že jej přemluví, aby pro něj pózoval jako model, než odcestuje. Tvrdil, že předtím nikdy tak dokonale vytvarovaného muže neviděl. ´Měl jsem v úmyslu ho k tomu přimět již dříve,´ řekl, ´ale začala válka a on se přidal k armádě předtím, než jsem měl možnost ho oslovit.´
„Jistě mi nedovolíte zmínit Providence, řeknu tedy jen, že to byla nevšední událost, pokud bych se měl ve dvě hodiny po půlnoci probudit a nalézt sebe sama ležícího v kaluži vody. Ten muž zastrčil do lože láhev s horkou vodou, a poněvadž nebyla později využita, ta ďábelská věc zmizela a odzátkovala se. Po deset minut jsem v bdělosti ležel v hlubinách utápějící mizérie, než se ve mně vzedmul dostatek síly k prošetřování. Zjistil jsem však, že je to beznadějné – povlečení, přikrývky, matrace, všechno promáčené. Podívaje se na ušák, dostal jsem skvělý nápad. Rozpomněl jsem se, že ve zkušebně je krásná ohromná pohovka s velkou hnědou kožešinou a nepřeberně polštářků. Proč zde nepřečkat zbytek noci? Popadl jsem malou elektrickou svítilnu, kterou nosím vždy u sebe, a odešel.“
OdpovědětVymazat„Zkušebna byla prázdná, předpokládal jsem tedy, že Loder již skončil a pelášil na kutě. A tu byla pohovka, v pořádku a částečně potažená pokrývkou. Schoulil jsem se tedy pod kožešinu, připraven ke spánku.
„Už, už jsem začínal být opět krásně ospalý, než jsem nezaslechl kroky, nikoliv však na chodbě, ale zřejmě na druhé straně místnosti. Byl jsem udiven, jelikož jsem netušil, že je tímto směrem i jiný východ. Pomalu jsem ulehl, přičemž jsem spatřil paprsek světla z almary kde si Loder schraňoval své nástroje a věci. Kužel světla se rozšířil, Loder se vynořil nesouce elektrickou svítilnu. Lehce za sebou zavřel dveře almary a zlehka našlapujíc přes zkušebnu. Zastavil se před podstavcem a odkryl jej; Sledoval jsem ho skrze trhlinu pokrývky. Postával tam několik minut, zíraje na nákres na podstavci, až se zasmál způsobem nestoudným, jež jsem měl tu čest slyšet. Kdybych jen někdy vážně uvažoval o prozrazení mé neoprávněné přítomnosti, hned bych opustil od této představy. Současně zakryl podstavec, a odešel dveřmi, kterými já přišel.
„Posečkal jsem do doby, než jsem si byl jist, že je pryč, a poté jsem vstal – nezvykle tiše řekl bych. Po špičkách jsem se přikradl k podstavci, co za uchvacující umělecké dílo to jest. Pojednou jsem spatřil návrh postavy Spícího atleta, a jak jsem se naň tak díval, vkrádalo se do mě jakési hrůzné přesvědčení. Byla to myšlenka, která zdá se začínala někde v mém žaludku, a vytvářela si cestičku až k vlasovým kořínkům.
“Podivný případ Erica P. Lodera nám představuje, jak nám nadpřirozená síla určuje lidské osudy. Někdo tomu říká osud, někdo prozřetelnost.“
OdpovědětVymazat“Odvoláme to,“ řekl Bayes : “tu část můžete vynechat.“
Lord Peter zabrblal a pokračoval znovu.
„Dobře, první věc, díky které jsem se začal cítit trochu zvědav o Lordu, byla bezmyšlenkovitá poznámka mužem na emigračním úřadu v New Yorku, (Pg 152) kde jsem náhodou řešil hloupou aféru paní Biltové. Řekl, “Co na světě Erica Lodra přimělo jet do Austrálie? Mohl jsem tušit, že Evropa byla spíš pro něj.“ “Austrálie?“ řekl jsem, “vy jste takový tulák“ řekl mi následující den, kdy se připravoval na odjezd do Itálie, uvidíme se za 3 týdny.“
“Itálie nic,“ řekl, “ celý den byl u nás a ptal se, jak se dostal do Sydney a co musí vyřídit za formality a atd.“ “Ale,“ pověděl jsem, “předpokládám, že bude mít cestu před Tichý oceán, a cestou se zastaví v Sydney. “Ale tak jsem přemýšlel, proč mi to neřekl, když jsme se včera viděli. Mluvil převážně o plachtění v Evropě a také o Paříži, předtím než pojede do Říma.
“Cítil jsem se tak zatraceně zvědavý, že jsem ho dva dny poté navštívil.“
“Vypadal docela potěšen, že mě vidí, a byl celý nedočkavý svého výletu. Znovu jsem se ho zeptal o jeho cestě, a jasně mi řekl, že pojede přes Paříž.
“Dobře, tak to bylo tak, a opravdu mi do toho nic nebylo, tak jsme se bavili o jiných věcech. Řekl mi, že pan Varden s ním bude bydlet, než Loder odcestuje. Také doufá, že mu zapózuje, než odjede. Řekl, že nikdy neviděl lépe staveného chlapa. “Chtěl jsem, aby mi zapózoval už dříve, ale válka vypukla a on odešel do armády, než jsme mohli začít.“
“V tu dobu se válel na svém příšerném gauči, a když jsem se na něj podíval, viděl jsem v jeho očích zář, z které mě zamrazilo. Hladil sochu kolem krku a smál se na ní.
“Doufám, že toto není jeden z vašich úsilí ve stříbrném talíři“, řekl jsem.
“No,“ řekl, “přemýšlel jsem, že vyrobím něco k tomu spacímu atletovi, víš, nebo něco podobného.“
“Udělal bys to mnohem lépe,“ řekl. “Proč jsi položil ty věci na tak tlustého? Kazí to jemné detaily. “Moc ho to rozčilovalo. Nerad slyšel jakékoli námitky k jeho uměleckému dílu.
Sůva Michal
OdpovědětVymazat„No, jelikož jsi tu,“ řekl Smith-Hartington, tzv. Ranní křikloun, „Myslím si, že by ses měl podělit i se zbytkem té historky.“
„To nebyl jen vtip?“ zeptal se Judson.
„Samozřejmě že ne,“ přerušil ho Pettifer předtím, než mohl lord Peter odpovědět. „Proč by měl? Wimsey viděl dost podivných věcí nato, aby musel ztrácet čas jejich vymýšlením.“
„Hm, to je asi pravda,“ dodal Bayes. „Hádám, že to souvisí s jeho deduktivními schopnostmi a ostatními s tím spojenými věcmi, a také neustálého strkání nosu do věcí, které je lepší nechat být.“
„To je vše pěkné Bayesi,“ řeklo jeho lordstvo, „ale kdybych se o tom toho večera panu Vardenovi nezmínil, kde by jinak byl?“
„Hm kde? To je přesně to, co chceme vědět,“ dožadoval se Smith Hartington.
„No tak Wimsey, nesnaž se z toho vykroutit a sem s tím příběhem.”
„A s celým příběhem,” dodal Pettifer.
„A jen tím příběhem,“ řekl Armstrong, zatímco Lordu Petrovi obratně ulehčoval od whisky a doutníků přímo jemu pod nosem. „Tak ven s tím, synku. Nebude žádnej doutník ani gajst dokud nebude Burd Ellen na svobodě.“
„Hulváte!“ prohlásilo jeho lordstvo žalostně. „Abych řekl pravdu,“ změnil tón v hlase a pokračoval, „není to zrovna historka, kterou bych chtěl dále šířit. Mohla by mě dostat do velmi nepříjemné situacevězení nejspíše, buď za neúmyslné zabití, nebo možná i vraždu.
„A Sakra!“ řekl Bayes.
„To je v pořádku,“ řekl Armstrong, „nikdo o tom nebude mluvit. Víš přece, že si nemůžeme tvoji ztrátu v klubu dovolit. Smith-Hartington hold bude muset svoji vášeň pro sdílení informací trochu zkrotit, toť vše.“
Všichni se zapřísahali k mlčenlivosti, lord Peter se uvolnil a začal vyprávět.
„Podivný případ Erica P. Lodera nám nabízí další náhled na to, jak nějaká nadpřirozená síla řídí lidské záležitosti. Někteří ji nazývají osudem jiní Boží prozřetelností.
„Tohle není podstatné“, řekl Bayes: „to můžeš vynechat.“
Lord Peter si povzdechl a začal znovu.
“Podivný případ Erica P. Lodera nám představuje, jak jistá nadpřirozená síla určuje lidské osudy. Někdo tomu říká osud, někdo prozřetelnost.“
OdpovědětVymazat“A jiní říkají přeskočit tuto část.” Řekl Bayes.
Lord Peter zabrblal a pokračoval znovu.
„Dobře, první věc, která mě zaujala na Lodrovi, byla bezmyšlenkovitá poznámka muže v Emigračním úřadu v New Yorku, kde jsem náhodou řešil hloupou aféru paní Biltové. Řekl, “Co na světě Erica Lodra přimělo jet do Austrálie? Myslel jsem si, že Evropa bude spíše jeho šálek kávy.“ “Austrálie?“ řekl jsem, “jste na omylu staříku.”Slyšel jsem ho včera, že za tři týdny se chystá do Itálie.”
“Itálie, to tak,“ řekl, “ celý den byl u nás a ptal se, jak by se dostal do Sydney a co musí vyřídit za formality a tak podobně.“ “Ale,“řekl jsem, “předpokládám, že to vezme přes Tichý oceán, a cestou se zastaví v Sydney. Ale tak jsem přemýšlel, proč mi to neřekl, když jsme se včera viděli. Mluvil převážně o plachtění v Evropě, a že se zastaví nejdřív v Paříži a v Římě až poté.
“Cítil jsem se tak zatraceně zvědavý, že jsem ho dva dny poté navštívil.“
“Vypadal docela potěšen, že mě vidí, a byl celý nedočkavý svého výletu. Zeptal jsem se ho opět na jeho trasu, a jasně mi řekl, že pojede přes Paříž.
“Dobře, tak to bylo tak, a opravdu mi do toho nic nebylo, tak jsme se bavili o jiných věcech. Řekl mi, že pan Varden s ním bude bydlet, než Loder odcestuje. Také doufá, že mu zapózuje, než odjede. Řekl, že nikdy neviděl lépe stavěného chlapa. “Chtěl jsem, aby mi zapózoval už dříve, ale vypukla válka a on odešel do armády, než jsme mohli začít.“
“V té době se válel na svém příšerném gauči, a když jsem se na něj podíval, viděl jsem v jeho očích zář, z které mě zamrazilo. Hladil sochu u krku a smál se na ní.
“Doufám, že toto není jeden z vašich pokusů s talířem ze stříbra a mědi“, řekl jsem.
“No,“ řekl, “přemýšlel jsem, že vyrobím něco k tomu spícímu atletovi, jo, nebo něco podobného.“
“Mohlo by to vypadat lépe,“ řekl. “Proč je to tak tlusté? Kazí to jemné detaily. “Moc ho to rozčilovalo. Nerad slyšel námitky k tomuto uměleckému dílu.