17. března 2020

Vražda žádá metodu


Image result for dorothy sayers

Vážení studenti,
vzhledem k okolnostem budeme v semináři pokračovat pouze korespondenčně. Pro odlehčení atmosféry jsem vybrala jednu ze svých oblíbených detektivek - so typically British!
Dorothy Sayersová sice nebyla autorkou tak plodnou jako Agatha Christie, nicméně její detektivní příběhy jsou na srovnatelné profesionální úrovni. V otázkách vražedných metod a detektivních postupů se drží logiky věci s přesnou znalostí reálií - a její hlavní hrdina, Lord Petr Wimsey, si důsledností a specifikou svého mluveného projevu nikterak nezadá s Herculem Poirotem.

Kompletní text románu "Whose Body" máte k dispozici na capse. Zde pouze první dvě kapitoly :) Nespěchejte, čtěte, seznamte se nejprve s jednajícími postavami, a překládejte teprve tehdy, až vám ožijí před očima. Text k překladu je trochu delší (ve dvou částech, vyznačených tučně, jako obvykle), termín odevzdání první verze překladu do 14 dnů, tedy 31.3.

V případě nouze mi pište na mail.
A pokud vám nejde něco vložit do komentáře - zkuste nejprve jiný prohlížeč pro případ, že byste neviděli captcha - případně se příhlašte přes své google konto. Delsi texty musite vlozit nadvakrat :)

Good luck!

_____________________

Dorothy L. Sayers
Whose Body?


1
"Oh, damn!" said Lord Peter Wimsey at Piccadilly Circus. "Hi, driver!"
The taxi man, irritated at receiving this appeal while negotiating the intricacies of turning into Lower Regent Street across the route of a 19 'bus, a 38-B and a bicycle, bent an unwilling ear.
"I've left the catalogue behind," said Lord Peter deprecatingly.
"Uncommonly careless of me. D'you mind puttin' back to where we came from?"
"To the Savile Club, sir?"
"No-110 Piccadilly-just beyond-thank you."
"Thought you was in a hurry," said the man, overcome with a sense of injury.
"I'm afraid it's an awkward place to turn in," said Lord Peter, answering the thought rather than the words. His long, amiable face looked as if it had generated spontaneously from his top hat, as white maggots breed from Gorgonzola.
The taxi, under the severe eye of a policeman, revolved by slow jerks, with a noise like the grinding of teeth.
The block of new, perfect and expensive flats in which Lord Peter dwelt upon the second floor, stood directly opposite the Green Park, in a spot for many years occupied by the skeleton of a frustrated commercial enterprise. As Lord Peter let himself in he heard his man's voice in the library, uplifted in that throttled stridency peculiar to well-trained persons using the telephone.
"I believe that's his lordship just coming in again-if your Grace would kindly hold the line a moment."
"What is it, Bunter?"
"Her Grace has just called up from Denver, my lord. I was just saying your lordship had gone to the sale when I heard your lordship's latchkey."
"Thanks," said Lord Peter; "and you might find me my catalogue, would you? I think I must have left it in my bedroom, or on the desk."
He sat down to the telephone with an air of leisurely courtesy, as though it were an acquaintance dropped in for a chat.
"Hullo, Mother-that you?"
"Oh, there you are, dear," replied the voice of the Dowager Duchess. "I was afraid I'd just missed you."
"Well, you had, as a matter of fact. I'd just started off to Brocklebury's sale to pick up a book or two, but I had to come back for the catalogue. What's up?"
"Such a quaint thing," said the Duchess. "I thought I'd tell you. You know little Mr. Thipps?"
"Thipps?" said Lord Peter. "Thipps? Oh, yes, the little architect man who's doing the church roof. Yes. What about him?"
"Mrs. Throgmorton's just been in, in quite a state of mind."
"Sorry, Mother, I can't hear. Mrs. Who?"
"Throgmorton-Throgmorton-the vicar's wife."
"Oh, Throgmorton, yes?"
"Mr. Thipps rang them up this morning. It was his day to come down, you know."
"Yes?"
"He rang them up to say he couldn't. He was so upset, poor little man. He'd found a dead body in his bath."
"Sorry, Mother, I can't hear; found what, where?"
"A dead body, dear, in his bath."
"What?-no, no, we haven't finished. Please don't cut us off. Hullo! Hullo! Is that you, Mother? Hullo-Mother.-Oh, yes-sorry, the girl was trying to cut us off. What sort of body?"
"A dead man, dear, with nothing on but a pair of pince-nez. Mrs. Throgmorton positively blushed when she was telling me. I'm afraid people do get a little narrow-minded in country vicarages."
"Well, it sounds a bit unusual. Was it anybody he knew?"
"No, dear, I don't think so, but, of course, he couldn't give her many details. She said he sounded quite distracted. He's such a respectable little man-and having the police in the house and so on, really worried him."
"Poor little Thipps! Uncommonly awkward for him. Let's see, he lives in Battersea, doesn't he?"
"Yes, dear; 59, Queen Caroline Mansions; opposite the Park. That big block just round the corner from the Hospital. I thought perhaps you'd like to run around and see him and ask if there's anything we can do. I always thought him a nice little man."
"Oh, quite," said Lord Peter, grinning at the telephone. The Duchess was always of the greatest assistance to his hobby of criminal investigation, though she never alluded to it, and maintained a polite fiction of its non-existence.
"What time did it happen, Mother?"
"I think he found it early this morning, but, of course, he didn't think of telling the Throgmortons just at first. She came up to me just before lunch-so tiresome, I had to ask her to stay. Fortunately, I was alone. I don't mind being bored myself, but I hate having my guests bored."
"Poor old Mother! Well, thanks awfully for tellin' me. I think I'll send Bunter to the sale and toddle round to Battersea now an' try and console the poor little beast. So-long."
"Good-bye, dear."
"Bunter!"
"Yes, my lord."
"Her Grace tells me that a respectable Battersea architect has discovered a dead man in his bath."
"Indeed, my lord? That's very gratifying."
"Very, Bunter. Your choice of words is unerring. I wish Eton and Balliol had done as much for me. Have you found the catalogue?"
"Here it is, my lord."
"Thanks. I am going to Battersea at once. I want you to attend the sale for me. Don't lose time-I don't want to miss the Folio Dante* nor the de Voragine-here you are-see? 'Golden Legend'-Wynken de Worde, 1493-got that?-and, I say, make a special effort for the Caxton folio of the 'Four Sons of Aymon'-it's the 1489 folio and unique. Look! I've marked the lots I want, and put my outside offer against each. Go your best for me. I shall be back to dinner."
"Very good, my lord."
"Take my cab and tell him to hurry. He may for you; he doesn't like me very much. Can I," said Lord Peter, looking at himself in the eighteenth-century mirror over the mantelpiece, "can I have the heart to fluster the flustered Thipps further-that's very difficult to say quickly-by appearing in a top-hat and frock-coat? I think not. Ten to one he will overlook my trousers and mistake me for the undertaker. A grey suit, I fancy, neat but not gaudy, with a hat to tone, suits my other self better. Exit the amateur of first editions; new motive introduced by solo bassoon; enter Sherlock Holmes, disguised as a walking gentleman. There goes Bunter. Invaluable fellow-never offers to do his job when you've told him to do somethin' else. Hope he doesn't miss the 'Four Sons of Aymon.' Still, there is another copy of that-in the Vatican.** It might become available you never know-if the Church of Rome went to pot or Switzerland invaded Italy-whereas a strange corpse doesn't turn up in a suburban bathroom more than once in a lifetime-at least, I should think not-at any rate, the number of times it's happened, with a pince-nez, might be counted on the fingers of one hand, I imagine. Dear me! it's a dreadful mistake to ride two hobbies at once."
He had drifted across the passage into his bedroom, and was changing with a rapidity one might not have expected from a man of his mannerisms. He selected a dark-green tie to match his socks and tied it accurately without hesitation or the slightest compression of his lips, substituted a pair of brown shoes for his black ones, slipped a monocle into a breast pocket, and took up a beautiful Malacca walking-stick with a heavy silver knob.
"That's all, I think," he murmured to himself. "Stay-I may as well have you-you may come in useful-one never knows." He added a flat silver matchbox to his equipment, glanced at his watch, and seeing that it was already a quarter to three, ran briskly downstairs, and, hailing a taxi, was carried to Battersea Park.
Mr. Alfred Thipps was a small, nervous man, whose flaxen hair was beginning to abandon the unequal struggle with destiny. One might say that his only really marked feature was a large bruise over the left eyebrow, which gave him a faintly dissipated air incongruous with the rest of his appearance.
"I'm sure it's most kind of your lordship," he repeated for the dozenth time, rapidly blinking his weak little eyelids. "I appreciate it very deeply, very deeply, indeed, and so would Mother, only she's so deaf, I don't like to trouble you with making her understand. It's been very hard all day," he added, "with the policemen in the house and all this commotion. It's what Mother and me have never been used to, always living very retired, and it's most distressing to a man of regular habits, my lord, and reely, I'm almost thankful Mother doesn't understand, for I'm sure it would worry her terribly if she was to know about it. She was upset at first, but she's made up some idea of her own about it now, and I'm sure it's all for the best."
The old lady who sat knitting by the fire nodded grimly in response to a look from her son.
"I always said as you ought to complain about that bath, Alfred," she said suddenly, in the high, piping voice peculiar to the deaf, "and it's to be 'oped the landlord'll see about it now; not but what I think you might have managed without having the police in, but there! you always were one to make a fuss about a little thing, from chicken-pox up."
"There now," said Mr. Thipps apologetically, "you see how it is. Not but what it's just as well she's settled on that, because she understands we've locked up the bathroom and don't try to go in there. But it's been a terrible shock to me, sir-my lord, I should say, but there! my nerves are all to pieces. Such a thing has never 'appened-happened to me in all my born days. Such a state I was in this morning-I didn't know if I was on my head or my heels-I reely didn't, and my heart not being too strong, I hardly knew how to get out of that horrid room and telephone for the police. It's affected me, sir, it's affected me, it reely has-I couldn't touch a bit of breakfast, nor lunch neither, and what with telephoning and putting off clients and interviewing people all morning, I've hardly known what to do with myself."
"I'm sure it must have been uncommonly distressin'," said Lord Peter, sympathetically, "especially comin' like that before breakfast. Hate anything tiresome happenin' before breakfast. Takes a man at such a confounded disadvantage, what?"
"That's just it, that's just it," said Mr. Thipps, eagerly. "When I saw that dreadful thing lying there in my bath, mother-naked, too, except for a pair of eyeglasses, I assure you, my lord, it regularly turned my stomach, if you'll excuse the expression. I'm not very strong, sir, and I get that sinking feeling sometimes in the morning, and what with one thing and another I 'ad-had to send the girl for a stiff brandy, or I don't know what mightn't have happened. I felt so queer, though I'm anything but partial to spirits as a rule. Still, I make it a rule never to be without brandy in the house, in case of emergency, you know?"
"Very wise of you," said Lord Peter, cheerfully. "You're a very far-seein' man, Mr. Thipps. Wonderful what a little nip'll do in case of need, and the less you're used to it the more good it does you. Hope your girl is a sensible young woman, what? Nuisance to have women faintin' and shriekin' all over the place."
"Oh, Gladys is a good girl," said Mr. Thipps, "very reasonable indeed. She was shocked, of course; that's very understandable. I was shocked myself, and it wouldn't be proper in a young woman not to be shocked under the circumstances, but she is reely a helpful, energetic girl in a crisis, if you understand me. I consider myself very fortunate these days to have got a good, decent girl to do for me and Mother, even though she is a bit careless and forgetful about little things, but that's only natural. She was very sorry indeed about having left the bathroom window open, she reely was, and though I was angry at first, seeing what's come of it, it wasn't anything to speak of, not in the ordinary way, as you might say. Girls will forget things, you know, my lord, and reely she was so distressed I didn't like to say too much to her. All I said was: 'It might have been burglars,' I said, 'remember that, next time you leave a window open all night; this time it was a dead man,' I said, 'and that's unpleasant enough, but next time it might be burglars,' I said, 'and all of us murdered in our beds.' But the police-inspector-Inspector Sugg, they called him, from the Yard-he was very sharp with her, poor girl. Quite frightened her, and made her think he suspected her of something, though what good a body could be to her, poor girl, I can't imagine, and so I told the Inspector. He was quite rude to me, my lord-I may say I didn't like his manner at all. 'If you've got anything definite to accuse Gladys or me of. Inspector,' I said to him, 'bring it forward, that's what you have to do,' I said, 'but I've yet to learn that you're paid to be rude to a gentleman in his own 'ouse-house.' Reely," said Mr, Thipps, growing quite pink on the top of his head, "he regularly roused me, regularly roused me, my lord, and I'm a mild man as a rule."
"Sugg all over," said Lord Peter. "I know him. When he don't know what else to say, he's rude. Stands to reason you and the girl wouldn't go collectin' bodies. Who'd want to saddle himself with a body? Difficulty's usually to get rid of 'em. Have you got rid of this one yet, by the way?"
"It's still in the bathroom," said Mr. Thipps. "Inspector Sugg said nothing was to be touched till his men came in to move it. I'm expecting them at any time. If it would interest your lordship to have a look at it-"
"Thanks awfully," said Lord Peter. "I'd like to very much, if I'm not puttin' you out."
"Not at all," said Mr. Thipps. His manner as he led the way along the passage convinced Lord Peter of two things-first, that, gruesome as his exhibit was, he rejoiced in the importance it reflected upon himself and his flat, and secondly, that Inspector Sugg had forbidden him to exhibit it to anyone. The latter supposition was confirmed by the action of Mr. Thipps, who stopped to fetch the door-key from his bedroom, saying that the police had the other, but that he made it a rule to have two keys to every door, in case of accident.
The bathroom was in no way remarkable. It was long and narrow, the window being exactly over the head of the bath. The panes were of frosted glass; the frame wide enough to admit a man's body. Lord Peter stepped rapidly across to it, opened it and looked out.
The flat was the top one of the building and situated about the middle of the block. The bathroom window looked out upon the backyards of the flats, which were occupied by various small outbuildings, coal-holes, garages, and the like. Beyond these were the back gardens of a parallel line of houses. On the right rose the extensive edifice of St. Luke's Hospital, Battersea, with its grounds, and, connected with it by a covered way, the residence of the famous surgeon, Sir Julian Freke, who directed the surgical side of the great new hospital, and was, in addition, known in Harley Street as a distinguished neurologist with a highly individual point of view.
This information was poured into Lord Peter's ear at considerable length by Mr. Thipps, who seemed to feel that the neighbourhood of anybody so distinguished shed a kind of halo of glory over Queen Caroline Mansions.
"We had him round here himself this morning," he said, "about this horrid business. Inspector Sugg thought one of the young medical gentlemen at the hospital might have brought the corpse round for a joke, as you might say, they always having bodies in the dissecting-room. So Inspector Sugg went round to see Sir Julian this morning to ask if there was a body missing. He was very kind, was Sir Julian, very kind indeed, though he was at work when they got there, in the dissecting-room. He looked up the books to see that all the bodies were accounted for, and then very obligingly came round here to look at this"-he indicated the bath-"and said he was afraid he couldn't help us-there was no corpse missing from the hospital, and this one didn't answer to the description of any they'd had."
"Nor to the description of any of the patients, I hope," suggested Lord Peter casually.
At this grisly hint Mr. Thipps turned pale.
"I didn't hear Inspector Sugg inquire," he said, with some agitation. "What a very horrid thing that would be-God bless my soul, my lord, I never thought of it."
"Well, if they have missed a patient they'd probably have discovered it by now," said Lord Peter. "Let's have a look at this one."
He screwed his monocle into his eye, adding: "I see you're troubled here with the soot blowing in. Beastly nuisance, ain't it? I get it too-spoils all my books, you know. Here, don't you trouble, if you don't care about lookin' at it."
He took from Mr. Thipps's hesitating hand the sheet which had been flung over the bath and pulled it back.
The body which lay in the bath was that of a tall, stout man of about fifty.
The hair, which was thick and black and naturally curly, had been cut and parted by a master hand, and exuded a faint violet perfume, perfectly recognisable in the close air of the bathroom. The features were thick, fleshy and strongly marked, with prominent dark eyes, and a long nose curving down to a heavy chin. The clean-shaven lips were full and sensual, and the dropped jaw showed teeth stained with tobacco. On the dead face the handsome pair of gold pince-nez mocked death with grotesque elegance; the fine gold chain carved over the naked breast. The legs lay stiffly stretched out side by side; the arms reposed close to the body; the fingers were flexed naturally.
Lord Peter lifted one arm, and looked at the hand with a little frown.
"Bit of a dandy, your visitor, what?" he murmured. "Parma violet and manicure." He bent again, slipping his hand beneath the head. The absurd eye-glasses slipped off, clattering into the bath, and the noise put the last touch to Mr. Thipps's growing nervousness.
"If you'll excuse me," he murmured, "it makes me feel quite faint, it reely does."
He slipped outside, and he had no sooner done so than Lord Peter, lifting up the body quickly and cautiously, turned it over and inspected it with his head [garbled] on one side, bringing his monocle into play with the air of the late Joseph H. Chamberlain approving a rare orchid. He then laid the head over his arm, and bringing out the silver matchbox from his pocket, slipped it into the open mouth. Then making the noise usually written "Tut-tut," he laid the body down, picked up the mysterious pince-nez, looked at it, put it on his nose and looked through it, made the same noise again, readjusted the pince-nez upon the nose of the corpse, so as to leave no traces of interference for the irritation of Inspector Sugg, rearranged the body, returned to the window and, leaning out, reached upwards and sideways with his walking-stick, which he had somewhat incongruously brought along with him. Nothing appearing to come of these investigations, he withdrew his head, closed the window, and rejoined Mr. Thipps in the passage.
Mr. Thipps, touched by this sympathetic interest in the younger son of a duke, took the liberty, on their return to the sitting-room, of offering him a cup of tea. Lord Peter, who had strolled over to the window and was admiring the outlook on Battersea Park, was about to accept, when an ambulance came into view at the end of Prince of Wales Road. Its appearance reminded Lord Peter of an important engagement, and with a hurried "By Jove" he took his leave of Mr. Thipps.
"My mother sent kind regards and all that," he said, shaking hands fervently; "hopes you'll soon be down at Denver again. Good-bye, Mrs. Thipps," he bawled kindly into the ear of the old lady. "Oh, no, my dear sir, please don't trouble to come down."
He was none too soon. As he stepped out of the door and turned towards the station, the ambulance drew up from the other direction, and Inspector Sugg emerged from it with two constables. The Inspector spoke to the officer on duty at the Mansions, and turned a suspicious gaze on Lord Peter's retreating back.
"Dear old Sugg," said that nobleman, fondly, "dear, dear old bird! How he does hate me, to be sure."

2
"Excellent, Bunter," said Lord Peter, sinking with a sigh into a luxurious armchair. "I couldn't have done better myself. The thought of the Dante makes my mouth water-and the 'Four Sons of Aymon.' And you've saved me 60-that's glorious. What shall we spend it on, Bunter? Think of it-all ours, to do as we like with, for as Harold Skimpole so rightly observes, 60 saved is 60 gained, and I'd reckoned on spending it all. It's your saving, Bunter, and properly speaking, your 60. What do we want? Anything in your department? Would you like anything altered in the flat?"
"Well, my lord, as your lordship is so good"-the man-servant paused, about to pour an old brandy into a liqueur glass.
"Well, out with it, my Bunter, you imperturbable old hypocrite. It's no good talking as if you were announcing dinner-you're spilling the brandy. The voice is Jacob's voice, but the hands are the hands of Esau. What does that blessed darkroom of yours want now?"
"There's a Double Anastigmat with a set of supplementary lenses, my lord," said Bunter, with a note almost of religious fervour. "If it was a case of forgery now-or footprints-I could enlarge them right up on the plate. Or the side-angled lens would be useful. It's as though the camera had eyes at the back of its head, my lord. Look-I've got it here."
He pulled a catalogue from his pocket, and submitted it, quivering, to his employer's gaze.
Lord Peter perused the description slowly, the corners of his long mouth lifted into a faint smile.
"It's Greek to me," he said, "and 50 seems a ridiculous price for a few bits of glass. I suppose, Bunter, you'd say 750 was a bit out of the way for a dirty old book in a dead language, wouldn't you?"
"It wouldn't be my place to say so, my lord."
"No, Bunter, I pay you 200 a year to keep your thoughts to yourself. Tell me, Bunter, in these democratic days, don't you think that's unfair?"
"No, my lord."
"You don't. D'you mind telling me frankly why you don't think it unfair?"
"Frankly, my lord, your lordship is paid a nobleman's income to take Lady Worthington in to dinner and refrain from exercising your lordship's undoubted powers of repartee."
Lord Peter considered this.
"That's your idea is it, Bunter? Noblesse oblige-for a consideration. I daresay you're right. Then you're better off than I am, because I'd have to behave myself to Lady Worthington if I hadn't a penny. Bunter, if I sacked you here and now, would you tell me what you think of me?"
"No, my lord."
"You'd have a perfect right to, my Bunter, and if I sacked you on top of drinking the kind of coffee you make, I'd deserve everything you could say of me. You're a demon for coffee, Bunter-I don't want to know how you do it, because I believe it to be witchcraft, and I don't want to burn eternally. You can buy your cross-eyed lens."
"Thank you, my lord."
"Have you finished in the dining-room?"
"Not quite, my lord."
"Well, come back when you have. I have many things to tell you. Hullo! who's that?"
The doorbell had rung sharply.
"Unless it's anybody interestin' I'm not at home."
"Very good, my lord."
Lord Peter's library was one of the most delightful bachelor rooms in London. Its scheme was black and primrose. Its walls were lined with rare editions, and its chairs and Chesterfield sofa suggested the embraces of the houris. In one corner stood a black baby grand, a wood fire leaped on a wide old-fashioned hearth, and the Sevres vases on the chimneypiece were filled with ruddy and gold chrysanthemums. To the eyes of the young man who was ushered in from the raw November fog it seemed not only rare and unattainable, but friendly and familiar, like a colourful and gilded paradise in a mediaeval painting.
"Mr. Parker, my lord."
Lord Peter jumped up with genuine eagerness.
"My dear man, I'm delighted to see you. What a beastly foggy night, ain't it? Bunter, some more of that admirable coffee and another glass and the cigars. Parker, I hope you're full of crime-nothing less than arson or murder will do for us tonight. 'On such a night as this-' Bunter and I were just sitting down to carouse. I've got a Dante, and a Caxton folio that is practically unique, at Sir Ralph Brocklebury's sale. Bunter, who did the bargaining, is going to have a lens which does all kinds of wonderful things with its eyes shut, and

We both have got a body in a bath,
We both have got a body in a bath-
For in spite of all temptations,
To go in for cheap sensations
We insist upon a body in a bath-

Nothing less will do for us, Parker. It's mine at present, but we're going shares in it. Property of the firm. Won't you join us? You really must put something in the jack-pot. Perhaps you have a body.

Oh, do have a body.
Every body welcome.
Gin a body meet a body
Hauled before the beak,
Gin a body jolly well knows who murdered a body and that old Sugg is on the wrong track,
Need a body speak?
Not a bit of it. He tips a glassy wink to yours truly and yours truly reads the truth."
"Ah," said Parker, "I knew you'd been round to Queen Caroline Mansions. So've I, and met Sugg, and he told me he'd seen you. He was cross, too. Unwarrantable interference, he calls it."
"I knew he would," said Lord Peter. "I love taking a rise out of dear old Sugg, he's always so rude. I see by the Star that he has excelled himself by taking the girl, Gladys What's-her-name, into custody. Sugg of the evening, beautiful Sugg! But what were you doing there?"
"To tell you the truth," said Parker, "I went round to see if the Semitic-looking stranger in Mr. Thipps's bath was by any extraordinary chance Sir Reuben Levy. But he isn't."
"Sir Reuben Levy? Wait a minute, I saw something about that, I know! A headline: 'Mysterious disappearance of famous financier.' What's it all about? I didn't read it carefully."
"Well, it's a bit odd, though I daresay it's nothing really-old chap may have cleared for some reason best known to himself. It only happened this morning, and nobody would have thought anything about it, only it happened to be the day on which he had arranged to attend a most important financial meeting and do some deal involving millions-I haven't got all the details. But I know he's got enemies who'd just as soon the deal didn't come off, so when I got wind of this fellow in the bath, I buzzed round to have a look at him. It didn't seem likely, of course, but unlikelier things do happen in our profession. The funny thing is, old Sugg had got bitten with the idea it is him, and is wildly telegraphing to Lady Levy to come and identify him. But as a matter of fact, the man in the bath is no more Sir Reuben Levy than Adolf Beck, poor devil, was John Smith. Oddly enough, though, he would be really extraordinarily like Sir Reuben if he had a beard, and as Lady Levy is abroad with the family, somebody may say it's him, and Sugg will build up a lovely theory, like the Tower of Babel, and destined so to perish."
"Sugg's a beautiful, braying ass," said Lord Peter. "He's like a detective in, a novel. Well, I don't know anything about Levy, but I've seen the body, and I should say the idea was preposterous upon the face of it. What do you think of the brandy?"
"Unbelievable, Wimsey-sort of thing makes one believe in heaven. But I want your yarn."
"D'you mind if Bunter hears it, too? Invaluable man, Bunter-amazin' fellow with a camera. And the odd thing is, he's always on the spot when I want my bath or my boots. I don't know when he develops things-I believe he does 'em in his sleep. Bunter!"
"Yes, my lord."
"Stop fiddling about in there, and get yourself the proper things to drink and join the merry throng."
"Certainly, my lord."
"Mr. Parker has a new trick: The Vanishing Financier. Absolutely no deception. Hey, presto, pass! and where is he? Will some gentleman from the audience kindly step upon the platform and inspect the cabinet? Thank you, sir. The quickness of the 'and deceives the heye."
"I'm afraid mine isn't much of a story," said Parker. "It's just one of those simple things that offer no handle. Sir Reuben Levy dined last night with three friends at the Ritz. After dinner the friends went to the theatre. He refused to go with them on account of an appointment. I haven't yet been able to trace the appointment, but anyhow, he returned home to his house-9a, Park Lane-at twelve o'clock."
"Who saw him?"
"The cook, who had just gone up to bed, saw him on the doorstep, and heard him let himself in. He walked upstairs, leaving his greatcoat on the hall peg and his umbrella in the stand-you remember how it rained last night. He undressed and went to bed. Next morning he wasn't there. That's all," said Parker abruptly, with a wave of the hand.
"It isn't all, it isn't all. Daddy, go on, that's not half a story," pleaded Lord Peter.
"But it is all. When his man came to call him he wasn't there. The bed had been slept in. His pyjamas and all his clothes were there, the only odd thing being that they were thrown rather untidily on the ottoman at the foot of the bed, instead of being neatly folded on a chair, as is Sir Reuben's custom-looking as though he had been rather agitated or unwell. No clean clothes were missing, no suit, no boots-nothing. The boots he had worn were in his dressing-room as usual. He had washed and cleaned his teeth and done all the usual things. The housemaid was down cleaning the hall at half-past six, and can swear that nobody came in or out after that. So one is forced to suppose that a respectable middle-aged Hebrew financier either went mad between twelve and six A.M. and walked quietly out of the house in his birthday suit on a November night, or else was spirited away like the lady in the 'Ingoldsby Legends,' body and bones, leaving only a heap of crumpled clothes behind him."
"Was the front door bolted?"
"That's the sort of question you would ask, straight off; it took me an hour to think of it. No; contrary to custom, there was only the Yale lock on the door. On the other hand, some of the maids had been given leave to go to the theatre, and Sir Reuben may quite conceivably have left the door open under the impression they had not come in. Such a thing has happened before."
"And that's really all?"
"Really all. Except for one very trifling circumstance."
"I love trifling circumstances, said Lord Peter, with childish delight; "so many men have been hanged by trifling circumstances. What was it?"
"Sir Reuben and Lady Levy, who are a most devoted couple, always share the same room. Lady Levy, as I said before, is in Mentonne at the moment for her health. In her absence, Sir Reuben sleeps in the double bed as usual, and invariably on his own side-the outside-of the bed. Last night he put the two pillows together and slept in the middle, or, if anything, rather closer to the wall than otherwise. The housemaid, who is a most intelligent girl, noticed this when she went up to make the bed, and, with really admirable detective instinct, refused to touch the bed or let anybody else touch it, though it wasn't till later that they actually sent for the police."
"Was anybody in the house but Sir Reuben and the servants?"
"No; Lady Levy was away with her daughter and her maid. The valet, cook, parlourmaid, housemaid and kitchenmaid were the only people in the house, and naturally wasted an hour or two squawking and gossiping. I got there about ten."
"What have you been doing since?"
"Trying to get on the track of Sir Reuben's appointment last night, since, with the exception of the cook, his 'appointed was the last person who saw him before his disappearance. There may be some quite simple explanation, though I'm dashed if I can think of one for the moment. Hang it all, a man doesn't come in and go to bed and walk away again 'mid nodings on' in the middle of the night."
"He may have been disguised."
"I thought of that-in fact, it seems the only possible explanation. But it's deuced odd, Wimsey. An important City man, on the eve of an important transaction, without a word of warning to anybody, slips off in the middle of the night, disguised down to his skin, leaving behind his watch, purse, chequebook, and-most mysterious and important of all-his spectacles, without which he can't see a step, as he is extremely short-sighted. He-"
"That is important," interrupted Wimsey. "You are sure he didn't take a second pair?"
"His man vouches for it that he had only two pairs, one of which was found on his dressing-table, and the other in the drawer where it is always kept."
Lord Peter whistled.
"You've got me there, Parker. Even if he'd gone out to commit suicide he'd have taken those."
"So you'd think-or the suicide would have happened the first time he started to cross the road. However, I didn't overlook the possibility. I've got particulars of all today's street accidents, and I can lay my hand on my heart and say that none of them is Sir Reuben. Besides, he took his latchkey with him, which looks as though he'd meant to come back."
"Have you seen the men he dined with?"
"I found two of them at the club. They said that he seemed in the best of health and spirits, spoke of looking forward to joining Lady Levy later on-perhaps at Christmas-and referred with great satisfaction to this morning's business transaction, in which one of them-a man called Anderson of Wyndham's-was himself concerned."
"Then up till about nine o'clock, anyhow, he had no apparent intention or expectation of disappearing."
"None-unless he was a most consummate actor. Whatever happened to change his mind must have happened either at the mysterious appointment which he kept after dinner, or while he was in bed between midnight and 5.30 A.M."
"Well, Bunter," said Lord Peter, "what do you make of it?"
"Not in my department, my lord. Except that it is odd that a gentleman who was too flurried or unwell to fold his clothes as usual should remember to clean his teeth and put his boots out. Those are two things that quite frequently get overlooked, my lord."
"If you mean anything personal, Bunter," said Lord Peter, "I can only say that I think the speech an unworthy one. It's a sweet little problem, Parker mine. Look here, I don't want to butt in, but I should dearly love to see that bedroom tomorrow. 'Tis not that I mistrust thee, dear, but I should uncommonly like to see it. Say me not nay-take another drop of brandy and a Villar Villar, but say not, say not nay!"
"Of course you can come and see it-you'll probably find lots of things I've overlooked," said the other, equably, accepting the proffered hospitality.
"Parker, acushia, you're an honour to Scotland Yard. I look at you, and Sugg appears a myth, a fable, an idiot-boy, spawned in a moonlight hour by some fantastic poet's brain. Sugg is too perfect to be possible. What does he make of the body, by the way?"
"Sugg says," replied Parker, with precision, "that the body died from a blow on the back of the neck. The doctor told him that. He says it's been dead a day or two. The doctor told him that, too. He says it's the body of a well-to-do Hebrew of about fifty. Anybody could have told him that. He says it's ridiculous to suppose it came in through the window without anybody knowing anything about it. He says it probably walked in through the front door and was murdered by the household. He's arrested the girl because she's short and frail-looking and quite unequal to downing a tall and sturdy Semite with a poker. He'd arrest Thipps, only Thipps was away in Manchester all yesterday and the day before and didn't come back till late last night-in fact, he wanted to arrest him till I reminded him that if the body had been a day or two dead, little Thipps couldn't have done him in at 10.30 last night. But he'll arrest him tomorrow as an accessory-and the old lady with the knitting, too, I shouldn't wonder."
"Well, I'm glad the little man has so much of an alibi," said Lord Peter, "though if you're only gluing your faith to cadaveric lividity, rigidity, and all the other quiddities, you must be prepared to have some sceptical beast of a counsel walk slap-bang through the medical evidence. Impey Biggs defending in that Chelsea tea-shop affair? Six bloomin' medicos contradictin' each other in the box, an' old Impey elocutin' abnormal cases from Glaister and Dixon Mann till the eyes of the jury reeled in their heads! 'Are you prepared to swear. Dr. Thingumtight, that the onset of rigor mortis indicates the hour of death without the possibility of error?' 'So far as my experience goes, in the majority of cases,' says the doctor, all stiff. 'Ah!' says Biggs, but this is a Court of Justice, Doctor, not a Parliamentary election. We can't get on without a minority report. The law, Dr. Thingumtight, respects the rights of the minority, alive or dead.' Some ass laughs, and old Biggs sticks his chest out and gets impressive. 'Gentlemen, this is no laughing matter. My client-an upright and honourable gentleman-is being tried for his life-for his life, gentlemen-and it is the business of the prosecution to show his guilt-if they can-without a shadow of doubt. Now, Dr. Thingumtight, I ask you again, can you solemnly swear, without the least shadow of doubt,-probable, possible shadow of doubt-that this unhappy woman met her death neither sooner nor later than Thursday evening? A probable opinion? Gentlemen, we are not Jesuits, we are straightforward Englishmen. You cannot ask a British-born jury to convict any man on the authority of a probable opinion.' Hum of applause."
"Biggs's man was guilty all the same," said Parker.
"Of course he was. But he was acquitted all the same, an' what you've just said is libel." Wimsey walked over to the bookshelf and took down a volume of Medical Jurisprudence. "'Rigor mortis-can only be stated in a very general way-many factors determine the result.' Cautious brute. 'On the average, however, stiffening will have begun-neck and jaw-5 to 6 hours after death'-m'm-'in all likelihood have passed off in the bulk of cases by the end of 36 hours. Under certain circumstances, however, it may appear unusually early, or be retarded unusually long!' Helpful ain't it, Parker? 'Brown-Sequard states . . . 30 minutes after death. . . . In certain cases not until lapse of 16 hours after death . . . present as long as 21 days thereafter.' Lord! 'Modifying factors-age-muscular state-or febrile diseases-or where temperature of environment is high'-and so on and so on-any bloomin' thing. Never mind. You can run the argument for what it's worth to Sugg. He won't know any better." He tossed the book away. "Come back to facts. What did you make of the body?"
"Well," said the detective, "not very much-I was puzzled-frankly. I should say he had been a rich man, but self-made, and that his good fortune had come to him fairly recently."
"Ah, you noticed the calluses on the hands-I thought you wouldn't miss that."
"Both his feet were badly blistered-he had been wearing tight shoes."
"Walking a long way in them, too," said Lord Peter, "to get such blisters as that. Didn't that strike you as odd, in a person evidently well off?"
"Well, I don't know. The blisters were two or three days old. He might have got stuck in the suburbs one night, perhaps-last train gone and no taxi-and had to walk home."
"Possibly."
"There were some little red marks all over his back and one leg I couldn't quite account for."
"I saw them."
"What did you make of them?"
"I'll tell you afterwards. Go on."
"He was very long-sighted-oddly long-sighted for a man in the prime of life; the glasses were like a very old man's. By the way, they had a very beautiful and remarkable chain of flat links chased with a pattern. It struck me he might be traced through it."
"I've just put an advertisement in the Times about it," said Lord Peter. "Go on."
"He had had the glasses some time-they had been mended twice."
"Beautiful, Parker, beautiful. Did you realise the importance of that?"
"Not specially, I'm afraid-why?"
"Never mind-go on."
"He was probably a sullen, ill-tempered man-his nails were filed down to the quick as though he habitually bit them, and his fingers were bitten as well. He smoked quantities of cigarettes without a holder. He was particular about his personal appearance."
"Did you examine the room at all? I didn't get a chance."
"I couldn't find much in the way of footprints. Sugg & Co. had tramped all over the place, to say nothing of little Thipps and the maid, but I noticed a very indefinite patch just behind the head of the bath, as though something damp might have stood there. You could hardly call it a print."
"It rained hard all last night, of course."
"Yes; did you notice that the soot on the windowsill was vaguely marked?"
"I did," said Wimsey, "and I examined it hard with this little fellow, but I could make nothing of it except that something or other had rested on the sill." He drew out his monocle and handed it to Parker.
"My word, that's a powerful lens."
"It is," said Wimsey, "and jolly useful when you want to take a good squint at somethin' and look like a bally fool all the time. Only it don't do to wear it permanently-if people see you full-face they say: 'Dear me! how weak the sight of that eye must be!' Still, it's useful."
"Sugg and I explored the ground at the back of the building," went on Parker, "but there wasn't a trace."
"That's interestin'. Did you try the roof?"
"No."
"We'll go over it tomorrow. The gutter's only a couple of feet off the top of the window. I measured it with my stick-the gentleman-scout's vademecum, I call it-it's marked off in inches. Uncommonly handy companion at times. There's a sword inside and a compass in the head. Got it made specially. Anything more?"
"Afraid not. Let's hear your version, Wimsey."
"Well, I think you've got most of the points. There are just one or two little contradictions. For instance, here's a man wears expensive gold-rimmed pince-nez and has had them long enough to be mended twice. Yet his teeth are not merely discoloured, but badly decayed and look as if he'd never cleaned them in his life. There are four molars missing on one side and three on the other and one front tooth broken right across. He's a man careful of his personal appearance, as witness his hair and his hands. What do you say to that?"
"Oh, these self-made men of low origin don't think much about teeth, and are terrified of dentists."
"True; but one of the molars has a broken edge so rough that it had made a sore place on the tongue. Nothing's more painful. D'you mean to tell me a man would put up with that if he could afford to get the tooth filed?"
"Well, people are queer. I've known servants endure agonies rather than step over a dentist's doormat. How did you see that, Wimsey?"
"Had a look inside; electric torch," said Lord Peter. "Handy little gadget. Looks like a matchbox. Well-I daresay it's all right, but I just draw your attention to it. Second point: Gentleman with hair smellin' of Parma violet and manicured hands and all the rest of it, never washes the inside of his ears. Full of wax. Nasty."
"You've got me there, Wimsey; I never noticed it. Still-old bad habits die hard."
"Right oh! Put it down at that. Third point: Gentleman with the manicure and the brilliantine and all the rest of it suffers from fleas."
"By Jove, you're right! Flea-bites. It never occurred to me."
"No doubt about it, old son. The marks were faint and old, but unmistakable."
"Of course, now you mention it. Still, that might happen to anybody. I loosed a whopper in the best hotel in Lincoln the week before last. I hope it bit the next occupier!"
"Oh, all these things might happen to anybody-separately. Fourth point: Gentleman who used Parma violet for his hair, etc., etc., washes his body in strong carbolic soap-so strong that the smell hangs about twenty-four hours later."
"Carbolic to get rid of the fleas."
"I will say for you, Parker, you've an answer for everything. Fifth point: Carefully got-up gentleman, with manicured, though masticated, fingernails, has filthy black toenails which look as if they hadn't been cut for years."
"All of a piece with habits as indicated."
"Yes, I know, but such habits! Now, sixth and last point: This gentleman with the intermittently gentlemanly habits arrives in the middle of a pouring wet night, and apparently through the window, when he has already been twenty-four hours dead and lies down quietly in Mr. Thipps's bath, unseasonably dressed in a pair of pince-nez. Not a hair on his head is ruffled-the hair has been cut so recently that there are quite a number of little short hairs stuck on his neck and the sides of the bath-and he has shaved so recently that there is a line of dried soap on his cheek-"
"Wimsey!"
"Wait a minute-and dried soap in his mouth."
Bunter got up and appeared suddenly at the detective's elbow, the respectful man-servant all over.
"A little more brandy, sir?" he murmured.
"Wimsey," said Parker, "you are making me feel cold all over." He emptied his glass-stared at it as though he were surprised to find it empty, set it down, got up, walked across to the bookcase, turned round, stood with his back against it and said: "Look here, Wimsey-you've been reading detective stories; you're talking nonsense."
"No, I ain't," said Lord Peter, sleepily, "uncommon good incident for a detective story, though, what? Bunter, we'll write one, and you shall illustrate it with photographs."
"Soap in his- Rubbish!" said Parker. "It was something else-some discolouration-"
"No," said Lord Peter, "there were hairs as well. Bristly ones. He had a beard."
He took his watch from his pocket, and drew out a couple of longish, stiff hairs, which he had imprisoned between the inner and the outer case.
Parker turned them over once or twice in his fingers, looked at them close to the light, examined them with a lens, handed them to the impassible Bunter, and said: "Do you mean to tell me, Wimsey, that any man alive would"-he laughed harshly-"shave off his beard with his mouth open, and then go and get killed with his mouth full of hairs? You're mad."
"I don't tell you so," said Wimsey. "You policemen are all alike-only one idea in your skulls. Blest if I can make out why you're ever appointed. He was shaved after he was dead. Pretty, ain't it? Uncommonly jolly little job for the barber, what? Here, sit down, man, and don't be an ass, stumpin' about the room like that. Worse things happen in war. This is only a blinkin' old shillin' shocker. But I'll tell you what, Parker, we're up against a criminal-the criminal-the real artist and blighter with imagination-real, artistic, finished stuff. I'm enjoyin' this, Parker."

66 komentářů:

  1. Část 1.:

    Čí Tělo?
    Uchopil cíp plachty přehozené přes vanu, který pan Thipps nejistě svíral v ruce, a stáhl ji. Tělo ležící ve vaně patřilo vysokému, statnému muži kolem padesátky. Jeho vlasy, husté, černé a od přírody kudrnaté, byly zastřiženy a sčesány rukou profesionála a vycházela z nich jemná levandulová vůně, snadno zaznamenatelná v uzavřeném prostoru koupelny. Rysy měl tvrdé, masité a výrazné, oči tmavé a pronikavé, dlouhý nos směřující k široké bradě. Rty na čistě oholené tváři měl plné a svůdné a jeho mírně pokleslá čelist odhalovala zuby zažloutlé od tabáku. Nádherné cvikry na jeho mrtvé tváři se vysmívaly smrti s groteskní elegancí. Jejich zlatý řetízek mu spadal na holou hruď. Ztuhlé nohy měl natažené, paže blízko u těla a prsty přirozeně roztažené. Lord Peter zvedl jednu z nebožtíkových paží a s mírně svraštělým obočím si prohlédl jeho dlaň.
    „Celkem uhlazený, ten váš návštěvník, nemyslíte?“ zamumlal. „Parmské fialy a manikúra.“ Opět se sklonil a vtěsnal svou ruku pod jeho hlavu. Ty absurdní brýle sklouzly s cinknutím do vany, a právě ten zvuk byl poslední kapkou do stále rostoucí nervozity pana Thippse. „Pokud mě omluvíte,“ zamumlal, „dělá se mi z toho poněkud mdlo, opravdu.“
    Proklouzl ven z místnosti těsně před tím než Lord Peter kvapně, ale obezřetně zvedl to mrtvé tělo, obrátil ho a zkoumal s hlavou nakloněnou k jedné straně, přivádějíc svůj monokl na do hry. Vzduch v místnosti voněl po vzácných orchidejích díky parfému zesnulého Josepha H. Chamberlaina. Opřel jeho hlavu o svou paži, vytáhl stříbrnou krabičku od zápalek a strčil mu ji do pootevřených úst. Pak, se zvukem běžně psaným „Tut-tut“, tělo opět položil, zvedl ony prapodivné cvikry, prohlédl si je, nasadil je na nos a zkusil se skrz ně podívat, udělal opět stejný zvuk, narovnal ony brýle zpět na nebožtíkově nose ve snaze nezanechat žádnou stopu po jakémkoliv zásahu či narušení kvůli nespokojenosti Inspektora Sugga, poskládal tělo do původní polohy, vrátil se k oknu a vyklánějíc se z něj, zašátral nahoru a do stran svou vycházkovou holí, kterou si poněkud nepochopitelně přinesl s sebou. Jelikož tato vyšetřování nepůsobila nijak nadějně, vklouzl zpátky, okno zavřel a vrátil se k panu Thippsovi do chodby.

    Sára Moidlová

    OdpovědětVymazat
  2. Část 2.:

    „Inu, myslím, že většinu jste pokryl. Je tu ale pár malých kontradikcí. Například, ten muž nosí drahé cvikry se zlatými obroučkami a má je tak dlouho, aby byly dvakrát opravovány. Zároveň má ale zuby ne pouze zažloutlé, ale natolik zkažené, že to vypadá, jako by si je snad nikdy nečistil. Chybí mu čtyři stoličky na jedné straně, tři na druhé a přímo vepředu má zlomený zub. Je to muž dbající o svůj vzhled, podle vlasů a rukou. Co k tomu řeknete?“
    „Ale, tito muži nízkého původu, byť úspěšní, na zuby nikdy moc nemyslí, ještě k tomu se příšerně bojí zubařů.“
    „Pravda, jenže jednu ze stoliček má prasklou tak, že mu to odřelo jazyk. Není nic bolestivějšího. Chcete mi říct, že by tohle někdo trpěl, kdyby si ten zub mohl nechat zbrousit?“
    „No, lidi jsou zvláštní. Znal jsem sluhy, co raději trpěli v agónii, než aby překročili práh zubařské ordinace. Jak jste tohle zjistil, Wimsey?“
    „Podíval jsem se. Elektrická svítilna,“ řekl Lord Peter. „Šikovná to věcička. Vypadá jako krabička od zápalek. Já bych řekl, že je to dobré, ale teď tím akorát upoutávám vaši pozornost. Věc druhá: Gentleman s manikúrou, kterému vlasy mu voní Parmskou fialou si nikdy nečistil uši. Plné mazu. Hrůza.“
    „Dostal jste mě, Wimsey. Toho jsem si nikdy nevšiml. Ale stejně – starého psa novým kouskům nenaučíš.“
    „Právě! Nechme to tak. Třetí věc: Pán s manikúrou a pomádou a vším tím ostatním má blechy.“
    „U Jova, máte pravdu! Kousance od blech. To mě nikdy nenapadlo.“
    „Bezpochyby, starý brachu. Ta kousnutí byla stará, ale nezaměnitelná.“
    „Samozřejmě, teď, když o tom mluvíme. To se ale může stát komukoliv. Vypustil jsem úplné monstrum v nejlepším hotelu v Lincolnu dva týdny zpátky. Doufám, že to kouslo dalšího nájemníka!“
    „Ano, všechny ty věci mohou potkat kohokoliv – samostatně. Čtvrtá věc: Pán, co na vlasy používá Parmskou fialu a tak dále a tak dále se myje antibakteriálním mýdlem tak silným, že ho jde cítit ještě den poté.“
    „Aby se zbavil těch blech.“
    „Parkere, vy máte odpověď na všechno. Věc pátá: Řádně vyšňořený pán má manikúru na rukou, byť na okousaných nehtech, ale jeho nehty na nohou, černé a špinavé, vypadají, jako by je roky nestříhal.“
    „To všechno vypovídá o starých zvycích.“
    „Ano, já vím, ale takové zvyky! Konečně, šestá a poslední věc: Tento gentleman s občasnými gentlemanskými zvyky dorazí uprostřed deštivé noci a očividně oknem, už dvacet čtyři hodin mrtvý a lehne si tiše k panu Thippsovi do vany, s nepatřičnými cvikry na nose. Nemá zkřivený ani vlásek – byl dokonce ostříhán tak nedávno, že má pořád nějaké kratičké vlasy nalepené na krku i po stranách vany – a holil se také tak nedávno, že má na tváři zaschlé mýdlo-“
    „Wimsey!“
    „Počkat – a zaschlé mýdlo v ústech.“
    Bunter se zvedl a stál najednou po detektivově boku, uctivý sluha každým coulem.
    „Ještě brandy, pane?“ zamumlal.
    „Wimsey,“ ozval se Parker, „mám z vás husí kůži.“ Dopil svou sklenku a zadíval se na ni jako by ho překvapilo, že je prázdná, položil ji, zvedl se, přešel ke knihovně, otočil se k ní zády a pronesl: „Podívejte se, Wimsey – četl jste dost detektivních příběhů. Vykládáte nesmysly.“
    „Ne, nevykládám,“ opáčil Lord Peter ospale, „ale nezvykle dobrá událost pro detektivku, nemyslíte? Buntere, napíšeme ji a vy ji dozdobíte fotografiemi.“
    „Mýdlo v jeho – Hloupost!“ řekl Parker. „Bylo to něco jiného – nějaké zabarvení – “
    „Ne,“ opáčil Lord Peter, „byly tam také vlasy. Hrubé. Měl vousy.“
    Vylovil z kapsy hodinky a z těch vytáhl několik poněkud dlouhých, tvrdých vousů, které v nich byly uvězněné.
    Parker je promnul mezi prsty, prohlédl si je na světle, zkoumal je pod lupou, podal je Bunterovi, přes kterého nebylo možné projít a pravil: „Chcete mi říct, Wimsey, že jakýkoliv živoucí člověk –“ krátce se zasmál – „by si oholil plnovous s otevřenou pusou a pak se nechal zabít s ústy plnými vousů? Jste blázen.“

    Sára Moidlová

    OdpovědětVymazat
  3. Část 1.

    Z váhajících rukou pana Thippse si vzal plachtu, která byla přehozena přes vanu, a odkryl ji.
    Tělo, které v ní leželo, patřilo vysokému, korpulentnímu muži okolo padesátky. Z jeho hustých, tmavých a kudrnatých vlasů, jasně upravených od profesionála, se linula slabá květinová vůně, jasně rozeznatelná v zatuchlé koupelně. Měl silné, masité rysy s výraznýma, tmavýma očima a dlouhým, zakřiveným nosem směřujícím k mohutné bradě. Pootevřené rty na jeho čerstvě oholené tváři byly silné a smyslné, ale ukazovaly zuby zbarvené tabákem. Na tváři měl zlatý cvikr, který elegantně zesměšňoval jeho smrt, a na prsou jemný, zlatý řetízek. Nohy měl rovně natažené a ruce blízko u těla s prsty přirozeně ohnutými.
    Lord Peter zvedl jednu ruku a zamračeně se na ni podíval.
    “Váš návštěvník si zakládal na svém vzhledu, že ano?” zamumlal. “Violka bílá a manikúra.” Znovu se ohnul a rukou sklouzl pod hlavu. Ty nesmyslné brýle mu sklouzly z nosu a zařinčely ve vaně. Ten zvuk byl poslední kapkou pro stále více nervózního pana Thippse.
    “Když dovolíte,” zamumlal, “je mi z toho všeho mdlo, opravdu je.” Vyklouzl ven těsně před tím, než lord Peter rychle, ale opatrně zvedl tělo, otočil ho a prohlédl si ho pomocí svého monoklu s hlavou nakloněnou na jedné straně. Vypadal tak jako Joseph H. Chamberlain, který si prohlíží vzácnou orchidej. Poté hlavu položil přes svou ruku, pomocí druhé vyndal z kapsy stříbrnou krabičku zápalek a vložil jí nebožtíkovi do pusy. Poté, co se ozvalo “tut-tut”, tělo opět položil, zvedl záhadný cvikr a začal ho zkoumat. Nasadil si ho na nos, podíval se přes něj a udělal ten samý zvuk. Cvikr pak nasadil zpátky na nos nebožtíka a dal tělo, jak bylo před tím, aby inspektor Sugg nepoznal, že se s ním manipulovalo. Vrátil se zpátky k oknu, vyklonil se z něj a holí, kterou si sebou poněkud neslušně přinesl, zapátral po všech stranách okna. Z jeho vyšetřování nic nevyplynulo, vklouzl zpátky dovnitř, zavřel okno a vrátil se k panu Thippsovi, který čekal na chodbě.

    OdpovědětVymazat
  4. Část 2.

    “Myslím, že jste to celkem vystihl. Mám jen pár věcí, které si trochu odporují. Tak například, ten muž měl na sobě cenný, zlatý cvikr, který určitě vlastnil dlouho, jak napovídá to, že ho nechal dvakrát opravit. Jeho zuby ale nejsou jen zbarvené, jsou i hodně zkažené a vypadají, jakoby si je v životě nevyčistil. Na jedné straně mu chybí čtyři stoličky, na straně druhé tři a vepředu má zlomený zub. Podle jeho vlasů a rukou ale vypadá, že se o svůj vzhled stará. Co na to říkáte?”
    “No, tihle muži pocházející z nízkého původu se i přes to, že jsou teď úspěšní, o své zuby moc nestarají a bojí se zubaře.”
    “Pravda, ale jedna ze stoliček je zlomená tak nešikovně, že mu rozdrápala jazyk. Není nic bolestivějšího. Chcete mi snad říct, že muž, který si snadno může dovolit návštěvu zubaře, by s tím nic neudělal?”
    “Lidé jsou všelijací. Znám služebnictvo, co radši snáší bolest, než aby překročilo práh zubařské ordinace. Jak jste na to přišel Whimsey?”
    “Podíval jsem se dovnitř pomocí malé, elektrické svítilny,” řekl lord Peter. “Je to šikovná věcička. Vypadá jako krabička od zápalek. No, třeba to nic neznamená, ale jen jsem na to chtěl upozornit. Druhá věc: ten muž voní jako violky bílé, má udělanou manikúru a vše ostatní, ale nikdy si nemyje uši. Jsou plné mazu. Hrůza.”
    “Tím jste mě dostal Whimsey, toho jsem si nevšiml. Ale stejně, zvyk je železná košile.”
    “Dobře, půjdeme dál. Třetí věc: má manikúru, pomádu, ale má i blechy.”
    “Proboha, máte pravdu! Bleší kousnutí. To mi nedošlo.”
    “Není o tom pochyb starý brachu. Jizvy byly staré a už se pomalu vytrácely, ale byly tam.”
    “Teď, když to říkáte, je to jisté. To se ale pořád může stát každému. Mně se to přihodilo před dvěma týdny v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že kously i dalšího návštěvníka.”
    “Všechny tyto věci se mohly stát komukoli, ale ne všechny najednou. Čtvrtá věc: používal violku bílou na vlasy a na spoustu dalšího. Koupal se v silném karbolickém mýdle. Tak silném, že jím voněl i po tom, co jsme ho našli.”
    “To aby se zbavil těch blech.”
    “Teda já vám povím, Parkere, vy máte odpověď na všechno. Pátá věc: ten muž se stará o své nehty na rukou, má ale špinavé, černé nehty na nohou, které jsou, jakoby je nestříhal už celá léta.”
    “Všechno je to o zvycích.”
    “Ano, já vím, ale jsou to zvláštní zvyky! Mám už jen šestou a poslední věc. Tento gentleman, s občasnými gentlemanskými zvyky, dorazí uprostřed deštivé noci, zřejmě oknem, a v tichosti si lehne do vany pana Thippse, kde ho po dvaceti čtyřech hodinách najdeme mrtvého, zvláštně oblečeného a s cvikrem na nose. Vlasy nemá rozcuchané a je vidět, že byly nedávno ostříhány. Vlastně tak nedávno, že na krku a po stranách vany jsou přilepené ostříhané vlasy. A díky zaschlému mýdlu na tváři je vidět, že je čerstvě oholený-”
    “Whimsey!”
    “Ještě chvíli počkejte. A to zaschlé mýdlo má také v puse.”
    Bunter vstal a nečekaně se objevil u detektivova loktu. Skutečně úctyhodný služebník.
    “Chcete dolít brandy, pane?” zeptal se.
    “Whimsey,” řekl Parker, “leze mi z vás mráz po zádech.” Dopil svou skleničku, chvíli na ni zíral, jako kdyby ho překvapilo, že je prázdná, položil ji, vstal, přešel ke knihovně, otočil se k ní zády a řekl: “Podívejte Whimsey, z těch detektivek co čtete, mluvíte nesmysly.”
    “Ne nemluvím.” řekl lord Peter ospale. “Je to ale neobvykle dobrý detektivní případ, že? Buntere, jeden takový napíšeme a vy ho budete ilustrovat fotografiemi.”
    “Mýdlo v jeho- Hloupost!” řekl Parker. “Bylo to něco jiného, nějaké zbarvení-”
    “Nebylo,” řekl lord Peter, “byly tam také vlasy, co byly jako štětiny. Měl vousy.”
    Z kapsy vyndal hodinky a vytáhl z nich několik dlouhých, tvrdých vlasů, které si schoval mezi vnitřním a vnějším pouzdrem.
    Parker je mezi prsty jednou či dvakrát otočil, pozorně se na ně pod světlem podíval, prozkoumal je čočkou, podal je klidnému Brunterovi a řekl: “Chcete mi říct Whimesy, že by si někdo živý mohl-” zasmál se, “oholit vousy s otevřenou pusou a pak se s ústy plnými chlupů nechal zabít? Jste blázen.”

    OdpovědětVymazat
  5. 1
    Pan Thipps váhavě držel plachtu hozenou přes vanu. Vzal mu ji z ruky a stáhnul ji.
    Tělo ležící ve vane patřilo vysokému, obtloustlému muži okolo padesátky.
    Husté, černé, od přírody kudrnaté vlasy byly střižené a upravené rukou mistra; a byl z nich cítit jemný fialkový parfém, který se dokonale vmísil do vzduchu zavřené koupelny. Rysy měl zřetelné, korpulentní a velmi výrazné, s prominentně tmavýma očima a dlouhým nosem zakřiveným dolů k veliké bradě. Čistě oholené tváře byly plné a smyslné; pokleslá čelist odkryla zuby obarvené tabákem. Slušivý, zlatý cvikr se na mrtvé tváři vysmíval smrti s groteskní elegancí; zlatý řetízek se zařezával do holé hrudi. Ztuhlé nohy ležely natažené vedle sebe, paže spočívaly blízko u těla a prsty měl přirozeně ohnuté.
    Lord Peter zvedl jednu paži a se svraštělým čelem si prohlédl dlaň.
    „Docela švihák, ten váš návštěvník, nemyslíte?“ zamumlal. „Parmská fialka a manikúra.“ Znovu se sklonil a vsunul ruku pod nebožtíkovu hlavu. Nesmyslné brýle spadly do vany a řinčící zvuk, doprovázející pád, byl poslední kapkou rostoucí nervozity pana Thippse. „Pokud mě omluvíte,“ zamumlal, „cítím, jak jdou na mě mdloby, opravdu je tomu tak.“
    Vyklouzl ven. Ještě dříve než stihl odejít, lord Peter pohotově zvedl tělo, s obezřetností ho otočil a prohlédl si ho s hlavou [nakloněnou] do strany, čímž zapojil do vyšetřování i jeho monokl; stejně jako to dělával Joseph H. Chamberlain při schvalování vzácné orchideje. Pak si položil mrtvolnou hlavu přes paži, vytáhl z kapsy stříbrnou krabičku od zápalek a vsunul ji do otevřených úst. Poté se zvukem obvykle psaným „Tut-tut“, položil tělo zpět do vany, zvedl prapodivný cvikr, prohlédl si ho, nasadil na nos a zahleděl se skrz něj; se stejným zvukem nasadil brýle zpět nebožtíkovi, aby nezanechal stopy po neoprávněném zásahu, což by rozčílilo inspektora Sugga, srovnal tělo, došel k oknu a vyklonil se, aby dosáhl nahoru i do stran vycházkovou holí, kterou nosil poněkud nemístně s sebou. Zjevně toto vyšetřování nic nového nepřineslo, a tak zavřel okno a znovu se připojil k panu Thippsovi.

    OdpovědětVymazat
  6. 2
    „Nuže, myslím si, že na většinu jste přišel. Existuje jen jeden nebo dva malé rozpory. Například, máme tu člověka, který nosí drahý zlatě lemovaný cvikr a měl ho dost dlouho na to, aby ho nechal dvakrát opravit. Zuby nejsou jen zežloutlé, dokonce je má hanebně zkažené a vypadají, jako by si je nikdy v životě nevyčistil. Na jedné straně chybí čtyři stoličky, na druhé tři a jeden přední zub je zlomený napříč. Je to muž, který pečuje o svůj vzhled, jak tomu nasvědčují vlasy a ruce. Co na to říkáte? “
    „Ba naopak, tito muži, jenž se sami vypracovali, nezapřou svůj nízký původ péčí o chrup, mají totiž strach ze zubařů.“
    „Pravda, ale jedna ze stoliček má tak drsnou hranu, že odřela kus jazyka. Neznám nic bolestivějšího. Mi snad chcete říct, že by člověk raději tu bolest snášel dál, i když si může dovolit výplň zubu?“
    „No, lidé jsou různí. Znám služebníky, co raději trpěli v agónii, než aby překročili práh zubařské ordinace. Jak jste na to přišel, Wimsey?“
    „Podíval jsem se dovnitř kapesní svítilnou“ řekl lord Peter. "Šikovná věcička. Vypadá jako krabička od zápalek. Inu, dovoluji si říct, že je vše v pořádku, jen jsem chtěl upoutat vaši pozornost na tento fakt. Druhý bod: Zámožný muž s vůní vlasů fialky parmské, který má pěstěné ruce a vše okolo, ale nikdy si neumyl uši. Má je plné mazu. Odporné.“
    „Dostal jste mě, Wimsey; nikdy bych si toho nevšiml. Ale stále si stojím za tím, že se starým návykům dá jen těžko odnaučit.“
    „To ano, souhlasím. Třetí bod: Vážený pán s manikúrou a brilliantinem ve vlasech, ale zbytek těla napaden blechami.“
    „U Jova, máte pravdu! Bleší kousnutí. To by mě nikdy nenapadlo.“
    „O tom není pochyb, starý brachu. Skvrny byly nepatrné a staré, nicméně nezaměnitelné.“
    „Teď to vidím jasně, když jste na to poukázal. Přesto, to se může stát komukoli. Zrovna týden před tím minulým jsem nechal utéct jednu blechu v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že poštípala i dalšího hosta!“
    „Ano, všechny tyto věci se mohou stát komukoli – jednotlivě. Čtvrtý bod: Džentlmen, který použil fialku parmskou na vlasy atd., atd., si umyl tělo silným karbolovým mýdlem – tak silným, že je vůně cítit i po dvaceti čtyřech hodinách.“
    „Karbolovým, aby se zbavil blech.“
    „Řeknu vám, Parkere, vy máte odpověď na všechno. Pátý bod: Pečlivě nafintěný pán, sice s okousanými, ale pěstěnými nehty, má špinavé černé nehty na nohou vypadající, jako by je roky nikdo nestříhal.“
    „Síla zvyku, jak jsem již zmiňoval.“
    „Ano, já vím, ale takové návyky! Nyní, k šestému a poslednímu bodu: Tento ušlechtilý muž s občasně ušlechtilými návyky přijde uprostřed propršené noci a zjevně oknem, i když už je čtyřiadvacet hodin mrtvý a tiše si lehne do vany pana Thippse, neobvykle oblečený v tomto ročním období s párem cvikru. Ani vlásek rozcuchaný – stříhal si je tak nedávno, že se jich pár zachytilo na krku a po stranách vany – a holil se tak nedávno, že na jeho tváři zůstal kousek zaschlé pěny- “
    „Wimsey!“
    „Počkejte chvilku – a zaschlou pěnu v ústech.“
    Bunter vstal a přiskočil k detektivovi, poctivý služebník skrz na skrz.
    „Ještě trochu brandy, pane?“ zamumlal.
    „Wimsey,“ řekl Parker, „běhá mi z toho mráz po zádech.“ Dopil sklenku – překvapeně hleděl na dno a jak rychle ji vypil, odložil ji, vstal, přešel ke knihovně, otočil se, postavil se k ní zády a řekl: „Podívejte se, Wimsey-vy čtete detektivky; říkáte nesmysly.“
    „Ne, neříkám,“ bránil se Lord Peter ospale, „ale byla by to dobrá zápletka pro detektivku, nemyslíte? Buntere, jednou ji napíšeme a vy ji doplníte o fotografie.“
    „Pěna v jeho – Hloupost!“ vykřikl Parker. „Bylo to něco jiného – nějaká barevná skvrna – “
    „Ne,“ řekl Lord Peter, „byly tam také vousy. Ježaté. Měl plnovous.“
    Vylovil z kapsy hodinky a z těch vyndal několik dlouhých, ostrých vousů, které byly uvězněné mezi vrchním a spodním pouzdrem.
    Parker je promnul mezi prsty jednou a pak podruhé, prozkoumal je na světle i pod lupou, podal je bezcitnému Bunterovi, a řekl: „Chcete mi tvrdit, Wimsey, že jakákoliv živá bytost by –“ krátce se zasmál – „si oholila plnovous s otevřenou pusou, pak šla a nechala se zabít s pusou plnou vousů? Jste šílenec.“

    OdpovědětVymazat
  7. 1

    Stáhl prostěradlo, které v rukou nervózně svíral pan Thipps a které bylo přehozené přes vanu. Ve vaně leželo tělo muže, vysoký, statný asi kolem padesátky. Jeho husté, tmavé a přirozeně kudrnaté vlasy, upravené a zastřižené mistrem, byly jemně cítit violkovým parfémem, dokonale rozpoznatelným v malých prostorách koupelny. Měl výrazné rysy, tmavé pronikavé oči a dlouhý nos který se stáčel k velké bradě. Tvář byla hladce oholena a smyslné, plné rty lehce pootevřené odkrývaly zuby se skvrnami od tabáku. Na jeho obličeji, krásný zlatý cvikr, který jako by se s groteskní elegancí vysmíval jeho smrti a kvalitní zlatý řetízek, ležící na jeho odhalené hrudi. Natažené nohy, ležely strnule jedna vedle druhé. Ruce měl podél těla a prsty byly nenuceně ohnuté. Lord Peter zdvihl paži oběti, a zamračeně se zadíval na jeho ruku.
    “Celkem fintil, ten váš návštěvník, co?” Zamumlal. “Parfém z violky bílé a manikúra.” Znovu se sklonil a vsunul ruku pod jeho hlavu. Z očí spadly ty nemožné brýle, a skutálely se do vany. Zvuk vydaný při dopadu, byl poslední kapkou pro, už tak nervózního pana Thippse.
    “Pokud mě omluvíte,” zamumlal “Je mi trochu na omdlení, to tedy opravdu jo.”
    Vyklouzl ven, a sotva to udělal, lord Peter rychle a opatrně zvedl tělo, otočil ho a prohlédl. Hlavu měl skloněnou na jednu stranu a vystavil tak svůj monokl kontaktu se vzduchem v místnosti, který byl cítit parfémem ze vzácných květin, patřící zesnulému Josephu H. Chamberlainovi. Opřel si jeho hlavu o rameno, vytáhl stříbrnou krabičku sirek z kapsy a vložil mu ji do úst. Nakonec se zvukem, běžně popsaným jako ,,Tut-tut”, tělo opět položil, zvedl ten zvláštní cvikr, prohlédl si jej, nasadil na nos a zadíval se skrze. Udělal stejný zvuk, narovnal cvikr na nos oběti tak aby nezanechal žádné stopy předešlého konání, především kvůli nespokojenosti inspektora Sugga. Poté naaranžoval tělo do původní polohy a vrátil se k oknu. Vyklonil se z okna, natahoval se nahoru i do stran, pomocí vycházkové hole, kterou si sebou poněkud nepatřičně přinesl a jelikož toto vyšetřování nepřineslo žádné ovoce, zaklonil se zpátky, zavřel okno a vrátil se k panu Thippsovi do chodby.

    OdpovědětVymazat
  8. 2

    “Tak tedy, myslím že na většinu jste přišel. Jen se zde nachází jedna či dvě menší nesrovnalosti. Pro přesnost, tento muž nosil drahý cvikr se zlatými obroučky a měl jej dost dlouho na to, aby ho stihl dát dvakrát opravit. Také jeho zuby nejsou jen poněkud nažloutlé, ale značně zkažené a vypadá to, že si je snad v životě nečistil. Chybí mu čtyři stoličky na jedné straně, tři na druhé a přední zub má zlomený. Je to muž, který dbá na svůj zevnějšek, soudě podle vlasů a rukou. Co by jste řekl tedy na tohle?”
    “Oh, no tihle muži neurozeného původu, i přes to že jsou úspěšní na zuby moc nepomýšlejí, navíc se příšerně bojí zubařů.”
    “Pravda, ale jedna z těch stoliček byla zlomená takovým způsobem, až to rozedíralo jazyk. Nic není bolestivější. Chcete mi tedy říct, že by si prošel něčím takovým, přesto že měl dost peněz na to si nechat zub opravit?”
    “Inu, lidé jsou zvláštní. Znal jsem sluhy, kteří si prošli agonií radši než si zajít k zubaři. Jak jste to vůbec viděl, Whimsey?”
    “Podíval jsem se dovnitř, elektrickou svítilnou,” řekl Lord Peter. ”Užitečná věcička. Vypadá jako krabička od sirek. Já bych řekl, že je to dobrá věc, ale teď jsem tím jen upoutal vaši pozornost. A druhá věc, džentlmen s vlasy vonícími po violkách a manikúře, a všem ostatním, si nikdy nečistil vnitřek uší. Plné mazu. Nechutné.”
    “Dostal jste mě Whimsey, toho jsem si vůbec nevšiml. Přeci jen, zvyk je železná košile.”
    “To je pravda! Nechme to tak. Nejasnost číslo tři, džentlmen s manikúrou a pomádou a tím vším dalším, se potýkal s blechami.”
    “U Jovy, vy máte pravdu! Kousance od blech. To by mě vůbec nenapadlo.”
    “O tom není pochyb, starý brachu. Ta kousnutí byla vybledlá a stará ale přesto nezaměnitelná.”
    “To samozřejmě, potom co jste to zmínil. Přesto, tohle se může stát komukoliv. Tuhle jsem týden zpátky, v nejlepším hotelu Lincoln také chytil blechu. Vsadím se, že pokousala i dalšího hosta!”
    “Ano, všechny tyto věci se mohou přihodit komukoliv, ale odděleně. Nesrovnalost číslo čtyři, džentlmen s vlasy vonícími po květinách, a tak dále, a tak dále, se myje tak silným karbolickým mýdlem, že se ho ten pach drží ještě takových dvacet hodin po umytí.”
    “To aby se zbavil těch blech.”
    “Řeknu vám tedy, Parkere, vy máte odpověď na všechno. Pátá nesrovnalost, pečlivě upravený džentlmen, s manikúrou, ovšem na okousaných nehtech, má ošklivě zčernalé nehty na nohou, nejspíš si je ani jedinkrát nestříhal.”
    “Všechno to jsou staré zvyky, jak jsem říkal.”
    “Ano, to vím, ale takové zvyky! Teď, šestý a poslední: Tento džentlmen s občasnými džentlmenskými návyky, dorazil uprostřed deštivé noci, očividně přes okno, již dvacet čtyři hodin mrtvý a lehl si klidně do vany pana Thippse. Nepatřičně, pouze s cvikry na nose. Vlasy mu byly ostříhány, tak nedávno, že nás stále na krku krátké vlásky a některé jsou stále po stranách vany a také byl oholen tak nedávno, že mé stále zaschlé mýdlo na tváři-“
    “Wimsey!”
    “Počkat, a zaschlé mýdlo v jeho ústech.”
    Bunter vstal a najednou stál po boku detektiva, uctivý služebník ve všech ohledech.
    “Ještě trochu brandy pane?” Zamumlal.
    “Wimsey,” řekl Parker “mám z vás husí kůži.” Vypil svou sklenici a hleděl na dno, jako by byl překvapen, že ji vypil do dna. Položil sklenici, vstal a přešel ke knihovně, otočil se zády k ní a řekl: ”Podívejte, četl jste moc detektivních příběhů, říkáte nesmysly.”
    “Ne, neříkám,” řekl lord Peter ospale, ”i když je to neobvykle dobrá zápletka pro detektivní příběh, že? Buntere, jeden napíšeme, a vy do něj přidáte fotografie.”
    “Mýdlo v jeho-Nesmysl!” Řekl Parker. “Bylo to něco jiného, jiné zabarvení-“
    “Ne,” řekl lord Pete,”byly tam i vlasy, hrubé. Měl vousy.”
    Vyndal z kapsy hodinky, a vytáhl pár dlouhých tvrdých chlupů, které se do nich zachytily.
    Parker je promnul v ruce a přidržel proti světlu, zkoumal s lupou, podal je Bunterovi a řekl: “Chcete mi říct, Wimsey, že jakýkoliv muž”- pronikavě se zasmál-“by si oholil vousy s otevřenými ústy, potom by šel a nechal se zabít, s pusou plnou chlupů? Jste blázen.”

    OdpovědětVymazat
  9. Čí Tělo? (ČÁST I):

    Z váhajících rukou pana Thippse vzal prostěradlo, které bylo přehozeno přes vanu, aby ji odkryl. Tělo, které zde bylo, náleželo vysokému, tlustšímu muži kolem padesátky.
    Jeho husté, černé, přirozeně kudrnaté vlasy, profesionálně sestříhané a učesané, byly slabě cítit po fialkovém parfému, dozajista rozeznatelný v tom uzavřeném prostoru. Rysy jeho obličeje byly oválné, masité a výrazné, oči nápadně tmavé, a nos zakřivený směrem k široké bradě. Měl plné a svůdné rty, zatímco čelist odhalovala zuby zašpiněné od tabáku. Na tváři měl položené pěkné, zlaté skřipce, které se nejen groteskně, ale i elegantně posmívaly smrti. K tomu měl na odhalených prsou vyřezaný zlatý řetízek. Ztuhlé nohy byly vedle sebe natažené; paže byly u těla; prsty byly přirozeným způsobem ohnuté.
    Lord Peter zvedl paži, a podíval na dlaň, ze které se trochu zamračil.
    "Elegán to byl, ten Vás návštěvník, že?" zamumlal.
    "Parmská fialka a manikúra." Znova se sklonil, při čemž sklouzl pod hlavou mrtvoly. Když ty absurdní brýle s rachotem sklouzly do vany, bylo to poslední kapkou pro nervózního pana Thippse.
    "Omluvte mě, prosím," zamumlal, "dělá se mi z toho vcelku mdlo."
    Vyklouzl z místnosti krátce předtím, než Lord Peter prudce, ale opatrně, nadzvedl tělo, otočil ho, a prozkoumal monoklem a hlavou přiloženou k jedné straně. Vypadal jako Joseph H. Chamberlain, schvalující vzácnou orchidej. Poté položil jeho hlavu přes svou paži, vyndal z kapsy stříbrnou krabičku na zápalky, a strčil ji do jeho pootevřených úst. Po následujícím zvuku, který by se dal popsat jako "Tut-tut", položil tělo, odebral podivné skřipce, které si nejen prohlédl, ale také dal na svůj nos, aby se podíval skrz naskrz. Zopakoval onen zvuk, narovnal skřipce zpět na nos mrtvoly z důvodu nezanechání žádných stop, které by popudily inspektora Sugga, narovnal tělo do původní podoby, a vrátil se zpět k oknu, ze které se vyklonil, a holí, kterou si z nějakého důvodu přinesl s sebou, přejel horem a do stran. Z vyšetřování nic nevyšlo a proto vklouzl zpět, zavřel okno, a přidal se k panu Thippsem na chodbě.

    – Doan Hai Nguyen

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čí Tělo? (ČÁST II):

      "No, myslím, že máte většinu odpovědí. I když jsou zde menší nesrovnalosti. Máme zde člověka, který nosí drahé, pozlacené skřipce, tak dlouho, že musely být dvakrát spraveny. Jeho zuby nejsou zašpiněné, ale zkažené a vypadají, že nikdy nebyly vyčištěny. Na jedné straně mu chybí čtyři stoličky, na druhé tři a přední zub má jednoznačně zlomený. Máme zde člověka, který se staral o svůj vzhled, jak můžete vidět z jeho vlasů a rukou. Co mi na to řeknete?"
      "Ach, tihle lidé nízkého původu se o své zuby příliš nestarají, a navíc se bojí zubařů."
      "Dobře, ale jedna stolička je poškozená natolik, že mu to odřelo jazyk. Taková hrozná bolest. Chcete mi tím naznačit, že si tím člověk potrpí, když si může prostě jít ten zub spravit?"
      "No, lidé mohou být zvláštní. Ve svém životě jsem poznal spoustu sluhů, kteří by raději snášeli neskutečnou bolest než, aby vkročili na práh dveří zubaře. A jak jste to viděl, Wimsey?"
      "Podíval jsem se, s doprovodem elektrické svítilny", řekl Lord Peter. "Vcelku užitečná věcička. I když to vypadá jako krabička na zápalky. Což je sice v pořádku, ale nicméně, zbytečně na to upoutávám pozornost. Druhá věc: urozený člověk s vlasy vonící po parmské fialce, manikúrou a tak dále, si nikdy nečistí uši. Proto je mají plné mazu. Nechutné."
      "Tak teď jste mě tedy dostal, Wimsey, nikdy jsem si toho nevšiml. Stále, staré zvyky jen tak neopomeneme."
      "Právě! Každopádně, třetí věc: urozený člověk, který má manikúru, používá brilantinu a tak dále, má blechy."
      "Pro pána Boha, máte pravdu! Bleší kousnutí. Také jsem si toho nevšiml."
      "Bez pochyb, starý pardále. Kousance byly sice vytracené a staré, ale stále rozpoznatelné."
      "No ovšem, jak jste to teď zmínil. I když toto se může stát každému. Já sám jsem blešku chytl před dvěma týdny, když jsem navštívil nejlepší hotel v Lincolnu. Páni, doufám, že to dostalo i toho, co si to po mně pronajal!"
      "Ach, ano, tato záležitost se může stát komukoliv, kdo je o samotě. Čtvrtá věc: urozený člověk, který používal přídavek s vůní parmské fialky a tak dále, a tak dále, by se myl silným, karbolickým mýdlem, tak silným, že by zapáchal až do dalšího dne."
      "Použití toho mýdla z důvodu zbavení těch blech."

      Vymazat
    2. Čí Tělo? (ČÁST III):

      "Musím ti to uznat, Parkere, máš odpověď na všechno. Páta věc: řádně uspořádaný, urozený člověk s manikúrou na svých prstech opomíná svoje zašpiněné, černé nehty na nohou, které vypadají jako nebyly roky ostříhány."
      "To jsou ty staré zlozvyky."
      "Ano, jsem si toho vědom, ale takové zlozvyky! Poslední věc: tento urozený člověk s občasnými, usnesenými zvyky údajně dorazí během deštivé noci v nevhodném oblečení spolu se skřipci, a vleze oknem do vany pana Thippse, i když je již tou dobou den mrtvý. Jeho vlasy jsou v dokonalém stavu, a které byly navíc nedávno ostříhány, jelikož je pár malých vlásků přilepeno nejen na krku, ale i ve vaně, a k tomu se holil tak nedávno, že má na tváři i zaschlé mýdlo –"
      "Wimsey!"
      "Počkejte – má zaschlé mýdlo i v ústech."
      Bunter se zvedl a náhle se objevil po boku detektiva jako úctyhodný služebník.
      "Ještě trocha koňaku, pane?" zamumlal.
      "Wimsey," řekl Parker, "mám z vás husí kůži." Dopil svoji skleničku, ze které byl překvapil, že byla prázdná, položil ji, vstal, vykročil ke knihovně, otočil se a pronesl:
      "Podívejte, Wimsey, myslím, že jste četl příliš detektivek, protože vykládáte nesmysly."
      "Ne, nevykládám," řekl zaspalý Lord Peter, "protože se jedná o vskutku neobyčejný případ, neřekl byste? Buntere, napíšeme ji, a vy k tomu ještě použijete fotografie k ilustraci.
      "Mýdlo v jeho – ale prd!" řekl Parker. "Jednalo se o něco jiného – něco odbarveného –"
      "Ne, nejednalo," řekl Lord Peter, "byly zde i vlasy. Štětinaté, jelikož měl plnovous."
      Vyndal si hodinky z kapsy a vytáhl několik poměrně dlouhé, štětinaté vousy, které byly schované v pouzdru. Parker si je jednou až dvakrát promnul mezi prsty a pozorně si je prohlédnul ve světle, prozkoumal pod lupou, předal necitelnému Bunterovi a řekl:
      "Chcete mi tím naznačit, Wimsey, že by si člověk" – zasmál se – oholil plnovous s otevřenou pusou a poté se nechat zabít s vlásky v ústech? Vy šílenče."

      Vymazat
  10. 1. část

    Z váhající ruky pana Thippsyho sebral prostěradlo, které bylo přehozené přes vanu, a stáhl jej.
    Tělo ležící ve vaně patřilo vysokému, statnému, asi padesátiletému muži.
    Jeho černé, husté, od přírody kudrnaté vlasy byly ostříhány a upraveny rukou mistra, a byl z nich cítit jemný fialkový parfém, dokonale rozeznatelný ve vzduchu uzavřené koupelny. Jeho rysy byly silné, masité a velice výrazné, především díky prominentním tmavým očím a dlouhému nosu přecházejícímu v silnou bradu. Měl plné, smyslné, hladce oholené rty, a pokleslá brada odhalovala zuby zažloutlé od tabáku. Úhledný zlatý cvikr se na nebožtíkově tváři vysmíval smrti s groteskní elegancí; prvotřídní zlatý řetízek byl vtesán do nahých prsou. Ztuhlé nohy měl natažené jednu vedle druhé; ruce spočinuvší blízko těla; prsty přirozeně pokrčené.
    Lord Peter nadzdvihl jednu z paží a při pohledu na ruku se mírně zamračil.
    „Trošku dandy, tenhle váš návštěvník, viďte,“ zamumlal. „Violka vonná a manikúra.“ Znovu se sehnul a vsunul ruku mrtvole pod hlavu, načež ty absurdní zlaté brýle se zařinčením sklouzly do vany. To byla poslední kapka do džbánu Thippsyho rostoucího rozrušení.
    „Pokud mne omluvíte,“ zamumlal, „jde tady z toho na mě slabost.“
    Vyklouzl ven, ještě ani nebyl ze dveří, a Lord Peter už rychle a s opatrností tělo nadzdvihl, otočil, a s hlavou mírně nakloněnou na stranu, vnášejíc do hry svůj monokl v duchu Josepha H. Chamberlaina pochvalujícího vzácnou orchidej, si ho dobře prohlédl. Pak si hlavu nebožtíka položil na paži, vytáhl z kapsy svou stříbrnou krabičku na zápalky a vložil mu ji do pootevřených úst. Se zvukem, který se povětšinou zapisuje „tsk tsk“, položil tělo zpátky, sebral ten podivuhodný cvikr, prohlédl si ho, nasadil si ho na nos a podíval se skrz něj, zopakoval ten samý zvuk, znovu cvikr nasadil na nos mrtvole, aby nezanechal žádné stopy manipulace, které by jistě vedly k rozčílení Inspektora Sugga, vrátil tělo do původní pozice, přešel zpět k oknu, vyklonil se ven a pomocí své vycházkové hole, kterou si trochu nevhodně vzal s sebou, zkoušel zapátrat nejprve vzhůru a poté do strany. Jelikož z tohoto vyšetřování nic zajímavého nevzešlo, stáhl se zpět dovnitř, zavřel za sebou okno a připojil se k panu Thippsymu na chodbě.

    OdpovědětVymazat
  11. 2. část

    „Nuže, myslím, že jste většinu věcí zmínil. Narazil jsem jen na jednu či dvě malé nesrovnalosti. Například, máme zde muže s drahým, zlatem orámovaným cvikrem, jež už nosil tak dlouho, že jej potřeboval dvakrát opravit. Na druhou stranu, zuby nemá jen zažloutlé, ale tak zkažené, že to vypadá, jako by si je v životě nevyčistil. Na jedné straně mu chybí čtyři stoličky, na druhé tři, a má úplně rozštípnutý jeden přední zub. Přitom se jedná o muže pečujícího o svůj vzhled, o čemž svědčí jeho vlasy a ruce. Co tomu říkáte?“
    „Oh, tihle zbohatlíci nevalného původu na své zuby příliš nedbají. A ze zubařů mají hrůzu.“
    „Pravda; ale jedna z jeho stoliček je zlomená tak ošklivě, že ho musela příšerně řezat do jazyka. Neznám bolestivější věc. Snažíte se mi říct, že by s tímhle člověk dobrovolně žil, kdyby si mohl dovolit nechat si ten zub spravit?“
    „Víte, lidé jsou všelijací. Znal jsem služebné, které raději přetrpěly agonii, než by byť jen překročily zubařův práh. Jak jste tohle vůbec zjistil, Whimsey?“
    „Nahlédl jsem dovnitř; s baterkou,“ řekl Lord Peter. „Šikovná věcička. Vypadá jako krabička zápalek. No, řekl bych že to je v pořádku, jen jsem vás na to upozornil. Můj druhý postřeh: džentlmen, s vlasy vonícími violkou vonnou a perfektně upravenýma rukama a bůh ví čím, si nikdy nečistí vnitřek uší. Plné mazu. Nechutné.“
    „Tady jste mne dostal, Whimsey; toho jsem si vůbec nevšiml. Přesto — zvyk je železná košile.“
    „Oh jistě! Viňme zvyk. Třetí postřeh: džentlmen, s manikúrou a brilantinou a tím vším, je úplně zablešený.“

    OdpovědětVymazat
  12. 3. část

    „Na mou duši, máte pravdu! Zablešený. To mě vůbec nenapadlo.“
    „Není o tom pochyb, starý brachu. Ty kousance jsou sice už staré a jen slabě viditelné, ale nezaměnitelné.“
    „Samozřejmě, dává to smysl. A přesto, tohle se může stát komukoliv. Před dvěma týdny jsem já sám měl čest s jednou takovou bleškou v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že kousla i dalšího návštěvníka!“
    „No jistě, všechny tyhle věci se mohou přihodit komukoli — ale ne najednou. Čtvrtá věc: džentlmen, který používá na své vlasy violku vonnou, a tak dál, a tak dál, si myje tělo v silném fenolovém mýdle; tak silném, že se jeho zápach drží ve vzduchu ještě o dvacet čtyři hodin později.“
    „Fenol na odblešení.“
    „Máte odpověď na všechno, Parkere, to se vám musí nechat. Můj pátý postřeh: pečlivě upravený džentlmen, s udržovanými, ačkoliv okousanými nehty, má odporné, zčernalé nehty na nohou, které vypadají, že si je roky neostříhal.“
    „To se všechno točí okolo jeho starých návyků.“
    „Ano, já vím, ale takové návyky! Ale zpět k mému šestému a poslednímu postřehu: tento džentlmen, se záblesky noblesních návyků, dorazí v lijáku uprostřed noci, očividně navíc oknem, zatímco už je dvacet čtyři hodin po smrti, a tiše se uloží ve vaně pana Thippsyho, nepřiměřeně oděn pouze ve cvikru. Na hlavě nemá jediný rozcuchaný vlas — a vlasy má ostříhané tak nedávno, že zbytky krátkých vlásků jsou ještě přilepené k jeho krku a ke stěnám vany — a oholil se tak nedávno, že má zaschlé mýdlo na tváři—“
    „Whimsey!“
    „Počkejte — a zaschlé mýdlo v ústech.“
    Bunter se zvedl a z ničeho nic se objevil u detektiva, jako uctivý sluha, kterým byl. „Ještě trochu brandy, pane?“ Zamumlal.
    „Whimsey,“ řekl Parker, „naháníte mi husí kůži.“ Vypil svou skleničku—zadíval se na ni, jako by byl překvapen, že je prázdná, položil ji, zvedl se, přešel k policím s knihami, otočil se, aby k nim byl zády, a řekl: „Podívejte se, Whimsey—čtete moc detektivky; vykládáte nesmysly.“
    „Nevykládám,“ řekl Lord Peter, trochu ospale, „i když je to nezvykle dobrá zápletka pro detektivku, co myslíte? Buntere, jednu napíšeme, a jako ilustraci použijeme tvé fotografie.“
    „Mýdlo v jeho—nesmysl!“ Řekl Parker. „Bylo to něco jiného—nějaké zabarvení—“
    „Ne,“ řekl Lord Peter, „byly tam i chloupky. Štětinky. Ten muž měl plnovous.“
    Z kapsy vyndal hodinky a vytáhl několik dlouhých, tvrdých chlupů, které věznil mezi vnitřním a vnějším krytem. Parker je jednou nebo dvakrát promnul mezi prsty, zblízka si je na světle prohlédl, prozkoumal je pod lupou, podal je netečnému Bunterovi, a řekl: „Snažíte se mi říct, Whimsey, že existuje nějaký žijící muž, který by si“ —ostře se zasmál— „oholil plnovous s otevřenou pusou, a pak se šel nechat zabít s pusou plnou chlupů? Jste blázen.“

    OdpovědětVymazat
  13. I.

    Vzal z Thippsových nejistých rukou prostěradlo, které bylo přehozené přes vanu, a odkryl ji.
    Tělo, které ve vaně leželo, patřilo vysokému, robustnímu muži kolem padesátky. Jeho vlasy, tmavé, husté a kučeravé, byly očividně ostříhány i učesány rukou mistra, a linula se z nich jemná vůně fialkového parfému, která byla v zatuchlé koupelně obzvlášť výrazná. Muž měl výrazné výrazné rysy, pronikavě tmavé oči a dlouhý nos, který se stáčel k jeho velké bradě. Na hladce oholené tváři jeho lehce pootevřené, plné a smyslné rty odkrývaly zuby poseté skvrnami od tabáku. Na nose mu seděl pěkný zlatý cvikr, který se s jistou groteskní elegancí takřka vysmíval jeho smrti, na odhalené hrudi se mu stáčel kvalitní zlatý řetízek. Nohy měl strnule natažené vedle sebe, paže podél těla, prsty nenuceně ohnuté.
    Lord Peter zdvihl jednu z bezvládných paží a s nepatrným zamračením zkoumal její dlaň.
    “Vcelku elegán ten váš návštěvník, že?” zamručel. “Manikůra a bílé fialky.” Znovu se sehl a podepřel nebožtíkovi hlavu. Groteskní brýle sklouzly z jeho nosu a s rachtáním dopadly do vany, což byla pro kulminující nervozitu pana Thippse poslední kapka.
    “Kdybyste mě laskavě omluvil,” zamumlal, “Dělá se mi z toho všeho poněkud mdlo.
    Vyklouzl z koupelny ven, avšak ne dřív, než stačil Lord Peter opatrně nadzvednout a následně otočit tělo. Zkoumal jej, hlavu nakloněnou ke straně, přes svůj monokl, čímž nápadně připomínal Josepha H. Chamberlaina při zkoumání vzácné orchideje. Pak si nebožtíkovu hlavu opřel o rameno, z kapsy vytáhl stříbrnou krabičku zápalek a vložil mu ji do úst. Udělal své obvyklé “tut-tut”, tělo opět položil a zvedl onen tajemný zlatý cvikr. Nejprve si ho prohlédl, pak jej neboštíkovi vrátil zpět na nos a vrátil tělo do původní polohy, aby zametl veškeré stopy o narušení místa činu a předešel tak podráždění inspektora Sugga. Pak se vrátil k oknu, vyklonil se ven a svou vycházkovou holí, kterou měl tentokrát překvapivě s sebou, šťoural nahoru a do stran. To mu ovšem nepřineslo žádné nové poznatky, a tak se stáhl zpět dovnitř, okno zavřel a připojil se k panu Thippsovi v chodbě.

    - Svobodová

    OdpovědětVymazat
  14. II. (1/2)

    “Nu, zdá se, že jste většinu rozluštil. Avšak je tu pár drobných nejasností. Kupříkladu, máme tu muže v drahých brýlých se zlatými obroučkami, které měl dostatečně dlouho na to, aby je nechal dvakrát opravit. A přesto má zuby ne jen jemně zažloutlé, ale tak zkažené, jako by si je snad nikdy v životě nečistil. Na jedné straně mu chybí tři a na druhé hned čtyři stoličky, a jeden zub má dokonce v půli zlomený. Máme zde muže, který velice dbá o svůj zevnějšek, což je patrné z toho, jak má upravené vlasy i nehty. Co vy na to?”
    “Ale, tihle muži nízkého původu, kteří se vypracovali k penězům, na zuby vůbec nemyslí a ze zubařů mají hrůzu.”
    “Pravda, avšak jedna z jeho stoliček se zlomila tak ostře, že si o ni poranil jazyk. Jen máloco je tak bolestivé. Chcete mi říct, že by tohle člověk dobrovolně podstupoval, i kdyby si mohl dovolit nechat si zub opravit?”
    “Nu, lidé jsou různí. Znal jsem sloužící, kteří raději překousli agónii, než by kdy překročili práh zubaře. Jak jste na to vlastně přišel, Wimsey?”
    “Posvítil jsem si na to; kapesní svítilna,” odvětil Lord Peter. “Šikovná věcička. Vypadá jako krabička od sirek. No, možná to nic neznamená, jen jsem vás na to upozornil. Nicměně, za druhé: džentlmen, jehož vlasy voní po fialkách, s manikůrou a tím vším ostatním, si nikdy nečistí uši. Samý maz. Nechutné.”
    “To jste mě doběhl, Wimsey, nevšiml jsem si toho. Ale přesto, zvyk je železná košile.”
    “Dobrá, tak tedy dál. Ten džentlmen má manikůru a pomádu, ale také má blechy.”
    “U Joviše, máte pravdu! Štípance od blech, ty jsem také nezaznamenal.”
    “O tom není pochyb, starý brachu, ty štípance jsou už téměř zahojené, ale jsou tam.”
    “Jistě, teď když jste to zmínil. Přesto, to se přeci může stát každému. Zrovna předminulý týden jsem sám nechal utéct jednu velikou v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že poštípala dalšího hosta!”
    “Ano, samozřejmě, to vše by se mohlo stát úplně každému, avšak nikoliv naráz. Za čtvrté: džentlmen, který používá fialkovou pomádu na vlasy, a tak dále, a tak dále, se myje silným karbolovým mýdlem, tak silným, že je cítit i o čtyřiadvacet hodin později.”
    “Karbolovým, aby se zbavil těch blech.”

    - Svobodová

    OdpovědětVymazat
  15. II. (2/2)

    “Tedy, Parkere, vy máte odpověď úplně na vše. Za páté: upravený džentlmen, s upravenými, ač trochu okousanými nehty, má nehty na nohou od špíny úplně černé, a dlouhé jako by si je nestříhal celá léta.”
    “To je opět jen o zvyku.”
    “Ano, samozřejmě, ale takové návyky! Nyní k šestému a poslednímu bodu: tento džentlmen se všemi džentlmenskými návyky dorazí uprostřed noci v průtrži mračen, navíc zjevně oknem, ačkoliv je mrtvý už dvacet čtyři hodin a leží tiše ve vaně pana Thippse, nevhodně oblečen pro tuto roční dobu a s brýlemi na nose. Na hlavě nemá skřiven jediný vlásek, nechal se ostříhat tak nedávno, že má hrstku ustřižených vlasů za krkem i po stranách vany, a oholen je tak čerstvě, že mu na tváři zaschlo mýdlo-“
    “Wimsey!”
    “Vydržte - a také zaschlé mýdlo v ústech.”
    Bunter se znenadání objevil po detektivově boku, vzorný sluha každým coulem.
    “Ještě kapku brandy, pane?” zeptal se.
    “Wimsey,” ozval se Parker, “mě z vás úplně mrazí.” Zíral na svou dopitou sklenici brandy, jako by jej udivovalo, že je náhle prázdná. Nakonec sklenici odložil,vstal, přešel celou místnost až ke knihovně, otočil se k ní zády a prohlásil: “Podívejte se, Wimsey, četl jste příliš mnoho detektivek. Vykládáte nesmysly.”
    “Nikoliv,” odvětil Lord Peter ospale, “je to však až příhodně dobrá zápletka pro detektivku, což? Buntere, nějakou spolu napíšeme a ty ji doplníš fotografiemi.”
    “Zaschlé mýdlo v- Nesmysl!” vyprskl Parker. “Bylo to něco jiného, nějaká barevná skvrna-“
    “Nikoliv,” odvětil Lord Peter, “měl tam i vousy, dlouhé a tvrdé. Měl plnovous.”
    Sáhl do kapsy pro hodinky a vytáhl z nich hrstku dlouhých štětin, které před tím uvěznil mezi vnitřním a vnějším krytem.
    Parker je otáčel mezi prsty sem a tam, zblízka si je prohlížel na světle, prozkoumal je pod lupou, nakonec je podal nezlomnému Bunterovi a řekl: “Chcete mi snad, Wimsey, namluvit, že by se kdokoliv na světě,” poněkud hrubě se zasmál, “nejprve oholil s otevřenými ústy, a pak šel a nechal se zabít s plnou pusou vousů? Vy jste blázen!”

    - Svobodová

    OdpovědětVymazat
  16. 1.
    Z váhavé ruky pana Thippse vzal plachtu, která byla přehozena přes vanu, a stáhl ji.
    Tělo, které leželo ve vaně patřilo vysokému zavalitému muži, ve věku kolem padesáti let.
    Vlasy, které byly přirozeně hustě kudrnaté, černé barvy, byly ostříhány a odděleny profesionální rukou. Šířily jemně fialkový pach, perfektně rozpoznatelný v uzavřeném prostoru koupelny.
    Jeho rysy, byly silné, masité a nápadně značené, od výrazných tmavých kruhů pod očima, dlouhého dolů zakřiveného nosu, až po těžkopádnou bradu.
    Čistě oholené rty byly plné a smyslné, spadlá čelist ukazovala tabákem poskvrněné zuby.
    Na mrtvém obličeji se nádherné zlaté cvikry vysmívaly smrti s groteskní elegancí, jejich jemný zlatý řetízek spadal na jeho holou hruď.
    Nohy byly ztuhle natažené vedle sebe, paže ležely blízko u těla a prsty byly přirozeně roztažené.
    Lord Peter zvedl jednu z paží, a zamračeně se podíval na dlaň.
    "Celkem sebestředný, ten váš návštěvník, nemyslíte?" zamumlal.
    "Violka vonná a manikúra." Znovu se sklonil aby vsunul ruku pod nebožtíkovu hlavu.
    Ty absurdní brýle spadly s cinknutím do vany, a tento zvuk byl poslední kapkou v nervozitě pana Thippse. "Pokud mně omluvíte," zamumlal, " opravdu se mi z toho dělá poněkud mdlo."
    Proklouzl ven, těsně před tím, než Lord Peter spěšně ale obezřetně otočil tělo a zkoumal ho s hlavou překroucenou k jedné straně, čímž přivedl svůj monokl do hry. Vzhledem napodobuje zesnulého Josefa H. Chamberlaina obdivujícího vzácnou orchidej.
    Poté opřel nebožtíkovu hlavu o svou paži, vytáhl z kapsy stříbrnou krabičku zápalek a vsunul mu jí do otevřených úst.
    Poté se zvukem často popsaným jako "tut-tut", položil tělo zpět.
    Zvedl ony prapodivné cvikry, prohlédl si je, nasadil na nos a podíval se skrze ně. Vydal stejný zvuk jako před tím, nasadil cvikry na nos mrtvoly aby nezanechal žádné stopy o jakémkoliv zásahu, pro podrážděnost inspektora Suggu, vrátil tělo do původní polohy, vrátil se k oknu, vyklonil se z něj aby mohl dosáhnout nahoru a do stran se svou vycházkovou holí, kterou rozporuplně přinesl s sebou.
    Vypadalo to, že z tohoto vyšetřování nic nevzešlo. Odtáhl hlavu zpět, zavřel okno a přidal se k panu Thippsovy na chodbě.

    OdpovědětVymazat
  17. 2. část 1.
    "Dobrá, myslím si, že jste většinu uhodl. Jsou tu jen jedna či dvě malé nesrovnalosti. Například, zde je muž, který nosí drahé pozlacené cvikry, které vlastní dost dlouho na to aby je nechal dvakrát opravit.
    Přesto však jeho zuby nejsou pouze vybledlé, nýbrž úplně zkažené, a vypadá to jako by si je nikdy v životě nečistil. Na jedné straně mu chybí čtyři stoličky a na druhé straně tři, a také má napříč zlomený jeden přední zub. Přesto je to muž opatrný na svůj vzhled, jak můžeme vidět s ohledem na jeho vlasy a ruce. Co můžete říct na tohle?"
    Ach, tito samozvaní muži nízkého původu, velice nedbají na zuby, a ze zubařů mají hrůzu."
    "Pravda, ale jedna z těchto stoliček má zlomenou hranu tak drsně, že to způsobilo bolavé místo na jazyku. Nic nebolí více. Chcete mi snad říci, že muž, který by si mohl snadno dovolit opravu tohoto zubu, by tuto bolest trpěl."
    "Inu, lidé jsou zvláštní. Zažil jsem služebníky, kteří radši tolerovali agónii, než aby překročili práh u zubaře. Jak jste to viděl, Wimsey?"
    "Podíval jsem se dovnitř, baterkou," řekl lord Peter. "Šikovná malá věcička. Vypadá jako krabička od zápalek. Inu, dovolil bych si říci, že je to v pořádku, jen jsem vás na to chtěl upozornit. Druhý bod: džentlmen s vůní violy vonné ve vlasech a dobrou manikúrou, a se vším tím ostatním, si nikdy nemyje vnitřek uší. Plné mazu. Nechutné."
    "Dostal jste mně, Wimsey, toho jsem si nikdy nevšiml. Ale přes to, zvyk je železná košile."
    "Ano, jistě! Hoďte to na zvyk. Třetí bod: džentlmen s manikúrou a vonným olejem ve vlasech a tím vším ostatním, je přesto zablešený."
    "U Jupitera, máte pravdu. Kousance od blech. To mně nikdy nenapadlo."
    "Není pochyb, starý brachu. Stopy byly slabé a staré, ale nezaměnitelné."

    OdpovědětVymazat
  18. část 2.
    "Ale jistě, teď, když jsi to zmínil. Přesto tohle se může stát každému. Já sám jsem před dvěma týdny uvolnil jedno takové monstrum v nejlepším hotelu Lincoln. Doufám, že kousla dalšího návštěvníka!"
    "Ach ano všechny tyto věci se můžou stát komukoliv, ale samostatně. Čtvrtý bod: džentlmen, který používá violu vonnou na vlasy, atd., atd., se koupe v silném antiseptickém mýdlem, tak silném, že je na něm cítit ještě po dvaceti čtyřech hodinách."
    "Antiseptické na zbavení se blech."
    "Řeknu vám Parkere, vy máte odpověď na všechno. Pátý bod: pečlivě upravený džentlmen, s upravenými ačkoliv ožvýkanými nehty, má špinavé, černé nehty na nohou, které vypadají jako by si je už léta nestříhal."
    "Ano to vše je součástí jeho návyků, jak už bylo uvedeno."
    "Ano já vím, ale takovéto návyky!"
    "A teď, šestý a poslední bod: tento džentlmen s občasnými džentlmenskými návyky, dorazí uprostřed nočního lijáku, nejspíše oknem, když měl být už dvacet čtyři hodin mrtvý a lehne si bez povšimnutí do vany pana Thippse, nepřiměřeně oblečen nosíc jen cvikry. Na hlavě nemá jediný rozcuchaný vlas, přesto jsou jeho vlasy tak čerstvě ostříhané, že ještě dost malých vlásků má přilepených na krku, a na stranách vany. Oholil se tak nedávno, že je zaschlá vrstva mýdla na jeho tváři..."
    "Wimsey!"
    "Počkat chvilku, a usušené mýdlo v puse."
    Bunter najednou vstal a objevil se po detektivově boku, jako uctivý služebník, kterým je."
    "Ještě trochu brendy, pane?" zamumlal.
    "Wimsey," řekl Parker "naháníte mi všude husí kůži." vyprázdnil obsah skleničky a a zahleděl se na ní jako by byl překvapen, že je prázdná, položil ji, přešel místnost až ke knihovně, otočil se opřel se o ni zády a řekl: "Podívejte se zde, Wimley, četl jste detektivní příběhy, vykládáte nesmysly."
    "Ne nevykládám," řekl Lord Peter, ospale, "neobvykle dobrý incident pro detektivní příběh, skrze, co? Buntere, napíšeme jeden, a ty ho doplníš o fotografie."
    "Mýdlo v jeho...Nesmysl!" řekl Parker "Bylo to něco jiného nějaká vybledlost..."
    "Ne," řekl Lord Peter, "také tam byly chlupy, pichlavé. Měl vousy."
    Z kapsy vyndal hodinky a vytáhl z nich pár delších tvrdých chlupů, které věznil mezi vnitřním a vnějším pouzdrem.
    Párkrát je promnul mezi prsty, podíval se na ně z blízka naproti světlu, prozkoumal je lupou, a podal je flegmatickému Bunterovi a řekl : "Vážně mi chcete namluvit, Wimsey, že živý muž.." -krutě se zasmál- "by si holil vousy s otevřenou pusou a poté šel a nechal se zabít, s pusou plnou chlupů? Jste šílený."

    OdpovědětVymazat
  19. Horáková

    Z páně Thippsovy váhající ruky sebral cíp prostěradla, které bylo rozprostřené přes vanu, a odtáhl jej.
    Tělo ležící ve vaně patřilo vysokému, statnému muži kolem padesátky.
    Husté, černé a vlnité vlasy byly ostříhány a upraveny rukou mistra a zaváněla z nich lehká vůně fialek, perfektně rozeznatelná ve vzduchu uzavřené koupelny. Jeho rysy byly výrazné a masité, s vynikajícíma černýma očima a dlouhým nosem zahnutým k široké bradě. Hladce oholené tváře byly plné a (smyslné), a otevřená ústa odhalovala zuby poznamenané tabákem. Pěkný zlatý cvikr posazený na mrtvém obličeji se vysmíval smrti s groteskní elegancí; jemný zlatý řetízek se vinul přes nahý hrudník. Nohy strnule ležely natažené jedna vedle druhé; paže spočívaly blízko k tělu, prsty přirozeně zkroucené.
    Lord Petr zvedl jednu paži a zamračeně se na ni podíval.
    “Váš návštěvník byl trochu fintil, že?” zamumlal. “Violka bílá a manikúra.” Znovu se ohnul a vměstnal ruku pod mužovu hlavu. Absurdní cvikr sklouzly do vany s cinknutím, které se zdálo být poslední kapkou pro rostoucí nervozitu pana Thippse.
    “Když dovolíte,” zamumlal, “je mi z toho mdlo, opravdu mdlo.”
    Vyklouzl z místnosti, a sotva byl venku, Lord Petr rychle a opatrně nadzvedl tělo, otočil je a prozkoumal s hlavou stočenou na stranu, vnášející monokl do hry ve stylu zesnulého Josefa H. Chamberlaina hodnotícího vzácnou orchidej. Potom is položil mužovu hlavu přes paži, vytáhl z kapsy stříbrnou krabičku zápalek a vložil ji muži do otevřených úst. Potom, cvakaje jazykem, položil tělo zpět do vany, sebral ten mysteriózní cvikr, podíval se na něj, nasadil si jej a podíval se skrz něj, znovu cvakl jazykem a naaranžoval ho mrtvole na nos, aby nezanechal žádné stopy zásahu, které by mohly popudit inspektora Sugga. Poté, co vrátil tělo do původní pozice, vrátil se k oknu, vyklonil se ven a zašátral nahoru a do stran hůlkou kterou si s sebou poněkud nepochopitelně přinesl. Když jeho průzkum nepřinesl žádné ovoce, vrátil se zpět, zavřel okno, a připojil se v chodbě k panu Thippsovi.
    _
    “Nuže, myslím si, že jste pokryl většinu bodů. Mám tu pouze pár kontradikcí. Například, máme tu muže, který nosí drahý cvikr se zlatými obroučkami a vlastní je dost dlouho na to, aby je bylo potřeba opravit dvakrát. A přesto jeho zuby nejsou pouze zbarvené, ale zle ztrouchnivělé, jako kdyby si je nikdy v životě nevyčistil. Na jedné straně mu chybí čtyři stoličky, na druhé tři, a jeden přední zub je příčně zlomený. Toto je muž, který si zakládá na svém vzhledu, jak můžeme posoudit podle jeho vlasů a rukou. Co na to říkáte?”
    “Ale, tito muži nízkého původu se moc nestarají o své zuby, a ukrutně se bojí zubařů.”
    “Pravda; ale jedna stolička má hranu zlomenou a tak hrubou, že mu sedřela jazyk. Nic není bolestivějšího. Snažíte se mi říci, že by to někdo trpěl, když si může dovolit nechat si zub opravit?”
    “Nu, lidé jsou zvláštní. Znal jsem služebníky, kteří si vytrpěli muka než aby přešli zubaři přes práh. Jak jste na to přišel, Wimsey?”
    “Podíval jsem se na to baterkou,” řekl Lord Petr. “Šikovná malá věcička. Vypadá jako krabička zápalek. Tedy-troufám si říci že je poměrně dobrá, ale vidím, že upoutala vaši pozornost. Za druhé; gentleman s vlasy vonícími po bílé violce a s upravenými nehty a tím vším si nikdy nevyčistil vnitřek uší. Jsou plné vosku. Nechutné.”

    OdpovědětVymazat
  20. Horáková

    “Dostal jste mě, Wimsey; nevšiml jsem si. Ale i tak- zvyk je železná košile.”
    “Pravda! Zůstaňme u toho. Za třetí: Gentleman s manikúrou a brilantinou a tím vším má blechy.”
    “Proboha, máte pravdu! Bleší kousance. To mě nikdy nenapadlo.”
    “Bezpochyby, příteli. Ty kousance byly staré a sotva viditelné, ale nezaměnitelné.”
    “Samozřejmě, jak to tak říkáte. Stejně, to se může stát každému. Vypustil jsem jednu velikou v nejlepším hotelu v Lincolnu zrovna před dvěma týdny. Doufám, že kousla dalšího návštěvníka!”
    “Ano, všechny tyto náhody se mohly stát každému-zvlášť. Za čtvrté: Gentleman, kterému voní vlasy po bílých violkách, a tak dále, a tak dále, se myje silným karbolovým mýdlem-tak silným, že jím zavání čtyřiadvacet hodin později.”
    “Karbolové, aby se zbavil blech.”
    “Povídám vám, Parkere, vy máte odpověď na vše. Za páté: Pečlivě pěstěný gentleman, nehty s manikúrou, i když okousané, má špinavé, až černé nehty na nohou, které vypadají, jako kdyby roky nebyly stříhány.”
    “Jak již bylo řečeno, zvyky.”
    “Ano, vím, ale takové zvyky! Nyní, šestý a poslední bod: Tento gentleman s občasnými gentlemanskými zvyky dorazí za deště uprostřed noci, a podle všeho oknem, když už byl čtyřiadvacet hodin mrtev, a tiše si lehne do páně Thippsovy vany, bezdůvodně s cvikrem na nose. Ani vlásek neni rozcuchaný-jeho vlasy byly ostříhány tak nedávno, že mu pěkná řádka ulpěla na krku a na stěnách vany-a oholen je tak čerstvě, že má na tváři zaschlé mýdlo-”
    “Wimsey!”
    “Vydržte-a zaschlé mýdlo v ústech.”
    Bunter se sebral a náhle se objevil po detektivově boku, uctivý sluha se vším všudy.
    “Ještě trochu brandy, pane?” zamumlal.
    “Wimsey,” řekl Parker, “mě z vám mrazí.” Vyprázdnil svou sklenici-zíral na ni, jako by snad byl překvapen, že je prázdná, položil ji, zvedl se, přešel ke knihovně, otočil se k ní zády a řekl: “Podívejte, Wimsey-vy jste četl moc detektivek; mluvíte nesmysly.
    “Nemluvím,” řekl Lord Petr ospale, “nezvykle příhodný incident pro detektivku, co? Buntere, napíšeme jednu spolu a vy jí budete ilustrovat fotografiemi.”
    “Mýdlo v jeho-nesmysl!” řekl Parker. “Muselo to být něco jiného-nějaké zabarvení-”
    “Ne,” řekl Lord Petr, “byly tam i chlupy. Pichlavé. Měl vousy.”
    Vytáhl hodinky z kapsy a vytáhl z nich pár polodlouhých, hrubých vousů, které uvěznil mezi vnitřní a vnější schránkou.
    Parker je jednou či dvakrát otočil, podíval se na ně ve světle, prozkoumal je s čočkou, podal je netečnému Bunterovi a řekl: “Snažíte se mi snad říci, Wimsey, že by si jakýkoliv muž”-zasmál se hrubě-”oholil vousy s ústy otevřenými dokořán a potom se nechal zabít s ústy plnými vousů? Jste blázen.”

    OdpovědětVymazat
  21. Vrabcová Lucie - 1. část


    Čí je to tělo?

    Z váhajících rukou pana Thippse vzal za prostěradlo a stáhl ho z vany, přes kterou bylo přehozené. V ní leželo tělo vysokého, statného muže, tak kolem padesátky.

    Jeho husté, černé a přirozeně kudrnaté vlasy byly zastřiženy a učesány rukou profesionála a vycházela z nich vůně, která nezaměnitelně nasycovala vzduch koupelny lehkým nádechem fialek.

    Měl výrazné, masité a silně vyhraněné rysy, výrazné tmavé oči a dlouhý nos zahnutý k silné bradě. Čistě oholená ústa měla plné a smyslné rty, a pokleslá čelist odhalovala tabákem zabarvené zuby. Zlaté brýle na jeho nose se vysmívaly smrti až s absurdní elegancí; kvalitní zlatý řetízek se stáčel na obnažené hrudi.

    Strnulé nohy pospolu trčely ven z vany, ruce byly složené blízko u těla, prsty byly přirozeně ohnuté.

    Lord Peter nadzvedl jednu z paží a při pohledu na dlaň se zachmuřil.

    ,,Docela švihák, ten Váš návštěvník, co?" zabrblal. ,,Violka vonná a manikúra." Znovu se sehnul a zajel mu dlaní pod hlavu. Absurdní brýle sjely z nosu mrtvého a zařinčely o stěny vany - ten rámus byla poslední kapka do šálku rostoucí nervozity pana Thippse.

    ,,Pokud mě omluvíte," zamumlal pan Thipps, "je mi z toho vskutku mdlo."

    Vyklouzl ven z místnosti, a jen tak tak utekl pohledu, jak lord Peter rychle a obezřetně zvedá mrtvé tělo, otáčí jej a s hlavou nakloněnou na stranu jej počíná zkoumat svým monoklem ve stylu Josepha H. Chamberlaina obdivujícího vzácnou orchidej.

    Poté si opřel nebožtíkovu hlavu o svou ruku, a vytahujíc stříbrnou krabičku zápalek ze své kapsy ji zasunul do jeho otevřených úst. Vydávajíc zvuk, často popisovaný jako "tsk-tsk," opět tělo položil a zvedl záhadné brýle. Důkladně si je prohlédl, nasadil na nos a podíval se skrz ně, načež udělal stejný zvuk jako předtím a nasadil je zpět na nos mrtvoly tak, aby nezanechal žádné důkazy o narušení místa činu, a nepodpořil rozmrzelost vyšetřovatele Sugga. Srovnal tělo a vrátil se k oknu, kde se vyklonil ven a svou holí, kterou si nesmyslně vzal s sebou, šmátral nejdříve nahoru a pak po stranách. Jak se zdálo, z tohoto vyšetřování nic nezjistí, a tak stáhl hlavu zpět do místnosti, zavřel okno a přidal se k panu Thippsovi na chodbě.

    OdpovědětVymazat
  22. Vrabcová Lucie - 2. část

    ,,No myslím, že máte většinu detailů. Je tu však jedna či dvě nesrovnalosti. Například, máme tu muže, který nosí drahé zlatě-orámované brýle a má je natolik dlouho, aby byly již dvakrát sletované. Přesto jeho zuby nejsou jen lehce zabarvené, ale hrozně zkažené a vypadají, jako by si je v životě nečistil. Na jedné straně mu chybí čtyři stoličky a na druhé tři, a vepředu má v půli zlomený zub. Je to muž, který si zakládá na svém vzhledu, jak dokazují jeho vlasy a ruce. Tak jak to tedy vysvětlíte?"

    ,,Ach, to víte, tito muži, kteří se vypracovali z úplného nic, se nezajímají o své zuby, a navíc ke všemu mají hrůzu ze zubařů."

    ,,Budiž; ale jedna z jeho stoliček je odštípnutá tak, že mu rozdrásala jazyk - to muselo být neskutečně bolestivé. Chcete mi tvrdit, že by toto dobrovolně vytrpěl, když by si mohl dovolit ten zub nechat spravit?"

    ,,No, lidé jsou všelijací. Znával jsem sluhy, kteří raději vytrpěli hotová muka, než aby překročili práh u zubaře. Jak jste si toho vlastně všiml, Wimsey?"

    ,,Podíval jsem se dovnitř kapesní svítilnou," řekl lord Peter. ,,Šikovná to věcička. Vypadá jako krabička od zápalek. Tedy - dovolím si říct, že je to tedy v pořádku, jen jsem vás na to chtěl upozornit . Za druhé: Gentleman s vlasy vonícími po fialkách a manikúrou a tím vším ostatním, který si ovšem nikdy nečistí uši. Jsou plné mazu. Nechutné."

    ,,Tady jste mě nachytal, Wimsey; toho jsem si nevšiml. Ale jak se říká - starého psa novým trikům nenaučíš."

    ,,Dobrá! Nechme to být. Třetí věc: Gentleman s manikúrou a brilantinou ve vlasech, a přesto je vše ostatní napadeno blechami."

    ,,Propána, máte pravdu! Kousance od blech. To jsem nepostřehl."

    ,,To bez pochyby, starý brachu. Jizvičky jsou vybledlé a staré, ale bez pochyb nezaměnitelné."

    ,,Jistěže, teď když jste to zmínil, už to vidím. Ale stejně, to se může stát komukoliv. Zrovinka předminulý týden jsem sám jednu vypustil v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že pokousala i dalšího nájemníka!"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vrabcová Lucie - 3. část

      ,,Ach ano, všechno tohle se může stát komukoliv - ale ne naráz. Čtvrtá nesrovnalost: Gentleman, který použil violu vonnou na své vlasy atd., atd., se umyje v silném karbolovém mýdlu - tak silném, že jeho pach jde cítit dalších zhruba dvacet-čtyři hodin.

      ,,Karbolové na zbavení se těch blech."

      ,,Řeknu vám Parkere, vy máte odpověď na všechno. Tak za páté : Pečlivě upravený gentleman, s udržovanými, leč okousanými nehty na rukou, má odpornou špínu pod nehty na nohou, které vypadají, jako by nebyly ostříhané po celé roky."

      ,,Jak jsem říkal, všechno je to jen součástí jeho zvyků."

      ,,Ano, já vím, ale jakých zvyků! A nyní šestý a poslední detail: Tento gentleman s nesrovnalými noblesními zvyky dorazí, ke všemu zřejmě oknem, uprostřed deštivé noci, přitom je již dvacet-čtyři hodin mrtvý, a potichu ulehne do vany pana Thippse, nedostatečně oblečen a v brýlích. Na hlavě nemá rozcuchaný ani vlásek - a musel být ostříhán před krátkou dobou, protože na krku a po stranách vany mu zůstalo přilepených pár vlásků - a také se musel nedávno oholit, protože na tváři má ještě zaschlé mýdlo -"

      ,,Wimsey!"

      ,,Tak moment - v puse ho má také."

      Bunter se zvedl a najednou se zjevil vedle vyšetřovatele, jako zdvořilý služebník za každé situace.

      ,,Ještě trochu brandy, pane?" zahlaholil.

      ,,Wimsey," řekl Parker, "celého mě z vás mrazí." Dopil obsah své sklenky a zíral na ni, jako by v šoku, že je skutečně prázdná. Položil ji na stůl, zvedl se, přešel ke knihovně, kde se otočil a opřel se o ni zády. ,,Podívejte se, Wimsey - četl jste přeci detektivky; plácáte nesmysly."

      ,,To sotva," řekl lord Peter ospale, "je to ale zajímavá zápletka pro detektivní příběh, že? Buntere, napíšeme o tom detektivku a vy ji budete ilustrovat fotografiemi."

      ,,Mýdlo v jeho - blbost!" řekl Parker. "Bylo to něco jiného - nějaké zbarvení-"

      ,,Kdepak," řekl lord Peter, "byly tam i jiné chlupy - jako štětiny. Ten muž musel mít vousy."

      Z kapsy vyndal hodinky a z nich vytáhl pár delších, tvrdých chlupů, které uschoval mezi vnějším a vnitřním krytem.

      Parker je několikrát promnul mezi prsty, podíval se na ně zblízka pod světlem, zkoumal je lupou, a nakonec předal netečnému Bunterovi. ,,Chcete mi snad říct Wimsey, že by-" hrubě se zachechtal "- že by si někdo na světě nejprve oholil vousy s otevřenými ústy, a potom šel a nechal se zabít s pusou plnou chlupů? No vy jste se zbláznil."

      Vymazat
  23. Část 1
    Vzal si od pana Thippse prostěradlo, které pevně svíral v ruce a které bylo přehozené přes vanu a odkryl ho.
    Tělo, které leželo ve vaně patřilo vysokému, robustnímu muži, asi padesátníkovi.
    Černé, husté, přirozeně kudrnaté vlasy byly precizně zastřiženy a učesány do strany. Voněli po fialkovém parfému, který byl lehce rozpoznatelný ve stálém vzduchu uzavřené místnosti.
    Jeho rysy byly tvrdé, silné a masité. Měl pozoruhodné tmavé oči a dlouhý, zakřivený nos který směřoval k široké bradě. Byl hladce oholen. Jeho plné rty vynikaly a sváděly. Ústa měl otevřená tak, že bylo možné spatřit zuby, na nichž se nacházely kousky tabáku. Muž byl velice pohledný. Celou tu groteskní smrtelnou eleganci doplňoval zlatý cvikr. Na odhalené hrudi měl vystavený zlatý řetízek. Ztuhlé nohy byly natažené po straně vany. Ruce měl položené podél těla. Prsty byly přirozeně ohnuté.
    Lord Peter nadzvedl jednu ruku a pozorně prozkoumal dlaň. “Pán byl docela fešák, co?” zamumlal. “Fialka bílá a manikúra.” Znovu se sklonil a vsunul mrtvému ruku za hlavu. Absurdně vypadající brýle spadly do vody. Šplouchnutí, které brýle vydaly, bylo poslední kapkou pro stále nervóznějšího pana Thippse.
    “Kdyby jste mě ráčil omluvit,” zamumlal, “nedělá mi to moc dobře, opravdu,” a zamířil ke dveřím. Nestihl však odejít dříve než Lord Peter obratně nadzvedl tělo a otočil jej, aby si ho mohl prohlédnout. Nahl hlavu na stranu a nasadil si monokl. Vlil se do něho pocit jako kdyby postarší Joseph H. Chamberlain schvaloval vzácnou Orchidej. Poté si opřel hlavu o rameno a vytáhl stříbrnou krabičku sirek, kterou následně si vsunul do pusy a udělal zvuk, který se obvykle zapisuje jako “Tut-tut”. Při tom položil tělo dolů. Pak vzal tajemný cvikr, podíval se na něj, posadil jej mrtvému na nos a podíval se přes něj. Znovu udělal “Tut-tut” a poupravil cvikr. Udělal tak, aby nebylo vidět, že jakkoli zasahoval do vyšetřování otravného inspektora Sugga. Dal tělo do původního stavu a přesunul se k oknu. Naklonil se z něho a pomocí své procházkové hole, kterou si s sebou tak trošku nevhodně vzal, zapátral nahoru a do stran. Nic zajímavého z toho však nevzešlo a tak se vrátil, zavřel okno a následoval pana Thippse na chodbu.

    OdpovědětVymazat
  24. Jakub Lain - Část 2
    “No, myslím, že většinu máte správně. Jen dvě menší věci nesouhlasí. Například to, že na muže takových poměrů měl již dvakrát spravované své zlaté brýle. Jeho zuby nejsou pouze vybledlé, ale zkažené tak, že to vypadá, že si je v životě nečistil. Chybí mu čtyři stoličky na jedné straně a tři na druhé. Jeden přední zub má podélně zlomený. O člověku, co si zjevně zakládá na dobrém vzhledu, když má takový účes a ruce to moc nevypovídá. Co myslíte?.”
    “No, tihle boháči z nižších poměrů si na zdravé zuby moc nepotrpí a zubařů se bojí.”
    “To je pravda; ale jedna ze zbývajících stoliček má uraženou stranu, a tady pán vypadá, že si o ni pořezal jazyk. Není moc bolestivějších věcí. Chcete mi říct, že by si člověk, který si může dovolit jej spravit by nad tím mávl rukou?”
    “Inu, lidé jsou zvláštní. Znal jsem sluhy, kteří by raději trpěli, než aby překročili práh do zubní ordinace. Jak jste si toho všiml pane Wimsey?”
    “Podíval jsem se dovnitř elektrickou baterkou,” odpověděl Lord Peter. “Poměrně užitečná věcička. Vypadá jako krabička od sirek. Užitečné, ale neodbíhejme. Za druhé: Neříkejte mi, že člověk, který si může dovolit, aby mu vlasy voněly po fialkách bílých, manikúru a takové věci si nebude čistit uši. Má je plné mazu. Nechutné.”
    “Máte pravdu, Wimsey, toho jsem si nevšiml. Člověk se asi těžko zbavuje starých zvyků.”
    “Přesně tak to určitě bylo. Za třetí: Určitě taky takový člověk s manikúrou a brilantinou bude mít blechy.”
    “Probůh, máte pravdu! Pokousali ho blechy. Toho jsem si nevšiml. Bezpochyby, příteli. Ty kousance jsou starší ale pořád dobře viditelné.”
    “To se může stát každému. Asi dva týdny zpátky jsem také ztratil blechu a to v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že pokousala dalšího hosta.”
    “Jistě, všechny tyhle věci se mohou stát každému z nás. Za čtvrté: Člověk jako je tento se určitě myje tak silným karbolickým mýdlem, že je cítit i druhý den.”
    “To je aby se zbavil blech.”

    OdpovědětVymazat
  25. Jakub Lain - část 3
    “Řeknu vám, Parkere, vy máte odpověď na všechno. Za páté: Člověk, který si potrpí na vzhledu a manikúru, má okousané nehty a na nohou má palce tak černé, že to vypadá, jako by si je nestříhal už několik let.”
    “Síla zvyku, jak už jsem říkal.”
    “Ano, ano, ale jakých! Za šesté: Tento Člověk, se zvyky, které jsou občas pozorovatelné u vyšší společenské třídy sem přijde uprostřed noci, kdy leje, že by psa nevyhnal, pravděpodobně oknem, když už by měl být čtyřiadvacet hodin mrtvý a lehne si tiše do vany pana Thippse oblečený jako by šel na nějaký večírek. Ten člověk nemá zkřivený vlas. Je to jakoby právě odešel od kadeřníka - podívejte, ještě má vlasy na krku, dokonce je jich pár i na vaně a to ani nemluvím o tom, že je byl pravděpodobně i oholen, protože na jeho tváři můžete vidět i zbytky zaschlého mýdla-”
    “Wimsey!”
    “Jo a taky ještě má zaschlé mýdlo v puse.”
    Bunter se prudce zvedl a objevil se po boku detektiva, jako správný podřízený.
    “Ještě skleničku brandy, pane?” zamumlal.
    “Wimsey,” řekl Parker “Mám z vás husinu” otočil do sebe sklenku a zadíval se do ní jakoby byl překvapený, že byla prázdná. Pak ji položil, zvedl se a přesunul se napříč místností ke knihovně, pak se otočil, opřel se o ní a řekl: “Podívejte, Wimsey, asi jste četl moc detektivek, říkáte nesmysly.”
    “Dovolím si nesouhlasit,” řekl Lord Peter ospale, “ale byla by to dobrá a neobvyklá zápletka, nemyslíte? Buntre, co kdyby jsme nějakou detektivku napsali a vy tam přidal nějaké fotografie jako ilustrace.”
    “Měl mýdlo v- nesmysl!” rozčílil se Parker. “Bylo to něco jiného, nějaké zbarvení-”
    “Ne,” odpověděl Lord Peter, “byly tam také chlupy, naježené, měl vousy.”
    Z kapsy vylovil hodinky a vytáhl několik delších, tvrdších chlupů, které měl zapečetěné v pouzdře.
    Parker si je v ruce několikrát přehodil. Zblízka si je prohlédl pod světlem a pod lupou. Poté je předal Bunterovi, který je pozoroval a řekl: “Chcete mi říct, Wimsey, že existuje někdo, kdo” -zasmál se- “někdo, kdo by se dobrovolně oholil s otevřenou pusou a pak se šel někam nechat zabít s plnou pusou chlupů? Jste blázen.”

    OdpovědětVymazat
  26. Vzal z váhavé ruky pana Thippse prostěradlo, které bylo přehozené přes vanu, a stáhlo ho zpět.
    Tělo, které leželo ve vaně, bylo tělo vysokého, obtloustlého, asi padesátiletého muže.
    Vlasy, které byly husté a černé a přirozeně kudrnaté, byly ostříhány a upraveny rukou profesionála, vylučovaly slabý fialkový parfém, dokonale rozeznatelný ve vzduchu koupelny. Rysy měl silné, masité a silně výrazné, s výraznýma tmavýma očima a dlouhým nosem zakřiveným dolů k těžké bradě. Čistě oholené rty byly plné a smyslné a klesající čelist ukazovala zuby zabarvené tabákem. Na mrtvé tváři pár hezkých zlatých skřipců zesměšňovala smrt s groteskní elegancí; jemný zlatý řetízek zarytý do nahých prsou.. Nohy ležely napjatě natažené vedle sebe; paže odpočívaly blízko těla; prsty přirozeně ohnuty.
    Lord Peter zvedl jednu paži a zamračil se nad ní.
    "Frajírek, ten váš návštěvník, co?" zamumlal. "Parma violet a manikúra." Znovu se ohnul a zajel rukou pod hlavu. Absurdní brýle sklouzly dolů se zařinčením o vanu, ten hluk akorát přidal na rostoucí nervozitě pana Thippse.
    „Pokud mě omluvíte,“ zamumlal, „cítím se docela slabě, opravdu.“
    Vyklouzl ven, ale ne dříve než lord Peter rychle a opatrně zvedl tělo, otočil ho a prohlédl si ho s hlavou [nakřivenou] na jednu stranu, nasadil si monokl stejně jako když Joseph H. Chamberlain potrvdil, že se jedná o vzácnou orchidej. Pak položil hlavu na paži a vytáhl ze své kapsy stříbrnou krabičku na zápalky, vsunul ji do otevřených úst. Potom ze sebe vydal zvuk, obvykle psaný jako „Tůt-tůt“, a položil tělo dolů, zvedl záhadné skřipce, podíval se na ně, nasadil je na nos a podíval se skrze ně, znovu vydal stejný zvuk, poupravil skřipce na nose mrtvoly, aby nezanechal žádné stopy zasahování pro podráždění inspektora Sugga, poupravil pozici těla, vrátil se k oknu a vyklonil se, natáhl se vzhůru a do strany svou holí, kterou měl poněkud nemístně s sebou. Zdálo se, že z těchto vyšetřování nic nevyplývá, opustil okno, zavřel ho a znovu se připojil k panu Thippsovi.

    enge1

    OdpovědětVymazat
  27. „No, myslím, že máte většinu detailů. Existují jen jeden nebo dva malé rozpory. Například, tady je muž, který nosí drahé zlaté skřipce, které měl dost dlouho na to, aby byly dvakrát opravované. Avšak jeho zuby nejsou jen trochu zbarvené, ale velmi zkažené a vypadají, jako by si je nikdy v životě nečistil. Na jedné straně chybí čtyři stoličky a na druhé tři a jeden přední zub zlomený přímo v půli. Je to muž opatrný na osobní vzhled, jak svědčí jeho vlasy a ruce. Co na to říkáte? “
    „Ach, tito muži z nízkého původu na zuby příliš nedbají a bojí se zubařů.“
    „Pravda, ale jedna ze stoliček je zlomená tak, že její hrana je tak ostrá, že to udělalo bolestivé místo na jazyku. Nic není bolestivější. Chcete mi říct, že by se s tím člověk smířil, kdyby si mohl dovolit ten zub opravit? “
    „No, lidé jsou zvláštní. Znám služebníky, kteří raději snášejí utrpení, než aby překročili práh zubaře. Jak jste to našel, Wimsey?“
    „Podívejte se dovnitř; zapalovač,“ řekl lord Peter. "Malá šikovná věcička. Vypadá to jako krabička na zápalky. No - troufám si říct, že je to v pořádku, ale právě jsem tím upoutal vaši pozornost. Druhý bod: Gentleman s vlasy navoněnými Parma violet a pěstěnýma rukama a vším ostatním, ale nikdy nemytýma ušima. Plné ušního mazu. Nechutné. "
    „Dostal jste mě, Wimsey; nikdy jsem si toho nevšiml. Špatné návyky umírají těžce.“
    „Ano, oh! Podívejte se na tohle. Třetí bod: Gentleman s manikúrou a briliantinou a vším ostatním, ale má blechy.“
    "Jove, máte pravdu! Bleší kousnutí. Nikdy be mě to nenapadlo."
    "O tom není pochyb, kolego. Kousnutí jsou světlé a staré, ale nezpochybnitelné."
    „Samozřejmě, že to teď zminíte. Přesto by se to mohlo stát každému. Předminulý týden jsem pustil cvrčka v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že kousnul dalšího hosta.
    „Ach, všechny tyto věci se mohou stát komukoli - samostatně. Čtvrtý bod: Gentleman, který používal Parma violet na vlasy, a tak dále, a tak dále, myl si tělo silným karbolickým mýdlem - tak silné, že vůně jde cítit ještě dvacetčtyři hodin po použití."
    "Karbolický, aby se zbavil blech."
    "Řeknu vám, Parkere, máte odpověď na všechno. Pátý bod: Dobře vychovaný pán, s pěstěnými, i když okousanými nehty, má špinavé černé nehty na nohou, které vypadají, jako kdyby je léta nestříhal."
    "Všechno to jsou zvyky, jak už bylo zmíněno."
    "Ano, já vím, ale takové návyky! Nyní, šestý a poslední bod: Tento pán s občasně gentlemanskými návyky dorazí uprostřed deštivé noci a zjevně oknem, když už byl čtyřiadvacet hodin mrtvý a tiše si leží ve vaně pana Thippse, nesmyslně oblečený s párem skřipců. Ani jeden vlas na jeho hlavě není nakřivo - vlasy byly stříhány tak nedávno, na krku to jde ještě vidět - a holil se tak nedávno, že na jeho tváři je vidět stopa uschlého mýdla - “
    "Wimsey!"
    "Vydržte - a uschlé mýdlo v ústech."
    Bunter vstal a objevil se najednou u loktu detektiva, ctěného sluhy.
    "Ještě brandy, pane?" zamumlal.
    "Wimsey," řekl Parker, "Jde mi z vás mráz po zádech." Vyprázdnil svou sklenici - upřeným pohledem na ni zíral, jako kdyby byl překvapený, že je prázdná, položil ji, vstal, přešel ke knihovně, otočil se a stoupl si k ní zády a řekl: „Podívejte, Wimsey - vy čtete detektivní příběhy; mluvíte o nesmyslech. “
    „Ne, nečtu," řekl lord Peter ospale, „ačkoliv neobvykle dobrá nehoda pro detektivní příběh, co? Buntere, napíšeme jeden a vy to ilustrujete fotografiemi."
    "Mýdlo v jeho - nesmysl!" řekl Parker. "Bylo to něco jiného - nějaké zabarvení -"
    „Ne," řekl lord Peter, „také tam byly vlasy. Štětiny. Měl plnovous."
    Vyndal hodinky z kapsy a vytáhl několik dlouhých, ztuhlých vlasů, které byly uvězněny mezi vnitřním a vnějším pouzdrem.
    Parker je jednou nebo dvakrát převrátil v prstech, podíval se na ně oproti světla, prozkoumal je pod lupou, podal je neoblomnému Bunterovi a řekl: „Chcete mi říct, Wimsey, že by kdodoliv živý „- krutě se zasmál - “si oholil vousy s otevřenými ústy, a pak se nechal zabít s ústy plných chlupů? Jste blázen.

    enge2

    OdpovědětVymazat
  28. Dorothy L.Sayers
    Čí tělo?

    Vzal prostěradlo z rukou nervózního Pana Thippse a stáhl ho z vany, přes kterou bylo přehozené. Tělo které leželo ve vaně patřilo poměrně vysokému statnému muži kolem padesátky. Vlasy, které byly husté, černé a přirozeně vlnité, byly ostříhány a upraveny rukou profesionála a voněly silným květinovým parfémem, který byl cítit po celém prostoru v čerstvém vzduchu koupelny. Měl masité, silné a výrazné rysy s o výraznýma tmavýma očima a dlouhým nosem směřujícím k nápadné bradě. Rty na hladce oholené tváři byly plné a smyslné a spadnutá brada ukazovala zuby na kterých měl zbytky tabáku. Pěkný pár zlatých skřipců na obličeji mrtvoly se až s groteskní elegancí vysmívali smrti. Jemný zlatý řetízek obtisknutý na nahém hrudníku. Ztuhlé nohy mu ležely natažené vedle sebe. Ruce měl položené vedle sebe. Prsty byly přirozeně natažené.
    Lord Peter zvedl jednu paži a zamračeným pohledem se koukl na ruku.
    “Celkem švihák, ten tvůj návštěvník, co?” zamumlal.”Květinový parfém a manikůra.”
    Znovu se ohnul, vklouzl rukou za jeho hlavu. Absurdní brýle spadly s rámusem do vany a poslední zvuk rachotu byl poslední kapkou nervozity pana Thippse.
    “Pokud mne omluvíte,” zamumlal, ”Je mi z toho vcelku nevolno, doopravdy.”
    Vyklouzl ven ještě dřív, než Lord Peter rychle a obezřetně obrátil tělo a prozkoumal ho s hlavou nakloněnou na jednu stranu tak, že přivedl do hry svůj monokl. Vzduch v místnosti voněl po vzácných orchidejích díky parfému zesnulého Josepha H. Chamberlaina. Potom si položil jeho hlavu na svou paži a vytáhl z kapsy stříbrné pouzdro na sirky a vložil mu do otevřených úst. Potom se zvukem, který se většinou píše jako “tut-tut”, položil tělo, sebral tajemné brýle, koukl na ně, nasadil si je na nos a koukl skrze ně, udělal ten stejný zvuk, narovnal brýle na nebožtíkově nose aby nezanechal žádnou stopu po jakémkoliv zásahu či narušení inspektora Sugga, naaranžoval tělo, obrátil se k oknu a vyklonil se z něj. Natáhl se se z něj nahoru a po bocích jeho vycházkovou holí, kterou sebou nemístně vzal sebou. Nevypadalo to, že by z tohoto vyšetřování něco vzešlo. Stáhl hlavu z okna, zavřel ho a znovu se připojil k prohlídce s Panem Tippsem.

    Tetemondová

    OdpovědětVymazat
  29. “No, myslím že skoro vše dává smysl. Je tu jen jeden či dva rozpory. Například, je tu muž který nosí drahé skřipce se zlatými obroučky a měl je natolik dlouho, aby byly dvakrát spravené. Jeho zuby jsou ale nejen zažlutlé ale i velmi zkažené a vypadají, jako kdyby si je nikdy v životě nevyčistil. Čtyři stoličky na jedné straně mu chybí, na druhé tři. Jeden přední zub má zlomený. Je to muž který o sebe dbá, podle jeho vlasů a rukou. Co na to řeknete?”
    “Ach, tito úspěšní muži prostého původu na zuby moc nemyslí a ze zubařů jsou vyděšení.”
    “Pravda, ale jednu ze stoliček měl na okraji tak hrozně zlomenou, že z toho měl odřené místo na jazyku. Nic není více bolestivé. Chcete mi říct, že muž který měl peníze na zubaře by se potýkal s takovou bolestí?”
    “No, lidé jsou zvláštní. Znal jsem sluhy co prožívali agonii raději, než by šli k zubaři. Jak jste na to přišel, Wimsey?”
    “Kouknul jsem se dovnitř, kapesní svítilnou”” řekl Lord Peter. “Šikovná malá pomůcka. Vypadá jako krabička od sirek. Inu, odvážil bych se říct že je to tedy v pořádku ale věnoval jste tomu pozornost. Druhý bod: Gentleman s vlasy vonícími jako květinový parfém a s nehty po manikúře a tím vším, si nikdy nemyl své uši. Plné vosku. Nechutné.”
    “Tady jste mne dostal, Wimsey. Nikdy jsem si toho nevšiml. Starého psa novým kouskům nenaučíš.”
    “No jistě! Nechme to tak. Třetí bod: Gentleman s manikúrou a brilantinou a celý poštípaný od blech.”
    “U Jova, máte pravdu! Kousance od blech. To mně vůbec nenapadlo.”
    “O tom nepochybuji, starý brachu. Jizvy byly staré a skoro neviditelné, ale nezaměnitelné.”
    “Jistě, když to říkáte. Ale přesto, to by se mohlo stát komukoliv. Mě se to stalo v nejlepším hotelu v Lincolnu minulý týden. Doufám, že kousla dalšího hosta!”
    “Ach, všechny tyto věci se mohly stát komukoliv-jednotlivě. Čtvrtý bod: Gentleman který používá květinový parfém a tak dále, ale myje se karbolickým mýdlem-tak silným že jde cítit ještě další den.”
    “Karbolické, aby se zbavil blech.”
    “Řeknu Vám, Parkere, Vy máte odpověd na vše. Pátý bod: Pečlivě udržovaný gentleman, s manikůrou, i když s okousanými nehty, s černými nehty na nohou které vypadají jako kdyby je nikdo leta neostříhal.”

    Tetemondová

    OdpovědětVymazat
  30. “Všechno jen zlozvyky, řekl bych.”
    “Ano, já vím, ale takové zlozvyky! Nyní, šestý a poslední bod: Tento gentleman s částečnými gentlemanskými návyky se dostaví uprostřed deštivé noci a očividně oknem, když už byl pravděpodobně celý den mrtvý a poklidně leží ve vaně pana Thippse, v oblečení mimo sezónu a s párem skřipců. Ani jediný vlas na jeho hlavě není zkřiven-vlasy měl ostříhané tak nedávno, že má ještě poměrně dost malých černých odstřižků na krku a na stranách vany-a byl oholen tak nedávno, že měl ještě na tváři zaschlé mýdlo-”
    “Wimsey!”
    “Počkejte chvilku-a zaschlé mýdlo v jeho ústech.”
    Bunter se zvedl a najednou se objevil u detektivova lokte, skutečně úctyhodný služebník.
    “Ještě brandy, sire?” zamumlal.
    “Wimsey,” řekl Parker, “Jsem z Vás nesvůj.” Vypil svou sklenici-hleděl na ni jako by byl překvapen že je prázdná, položil ji, vstal, prošel kolem knihovny, otočil se, otočil se ke sklence zády a řekl: “Podívejte se, Wimsey, čtete detektivní příběhy, říkáte nesmysly.”
    “Ne, neříkám” řekl ospale Lord Peter, “nezvyklá shoda okolností pro detektivní příběh, že ano? Buntere, jednu napíšeme, měl byste ji ilustrovat fotografiemi.”
    “Mýdlo v jeho- nesmysl!” řekl Parker. “Bylo to něco jiného, nějaké zbarvení-”
    “Ne,” řekl Lord Peter, “byly tam také vlasy, štětinaté. Měl vousy.”
    Vyndal si hodinky z kapsy a vytáhl dlouhé, pevné vlasy které si do nich schoval. Parker si je párkrát prohmátl mezi prsty, koukl na ně zblízka na světle, přezkoumal je čočkami, podal je netečnému Bunterovi a řekl: “Chcete mi říct, Wimsey, že jakýkoliv živý muž by si”-zasmál se hrubě-”oholil vousy s otevřenou pusou a pak šel a nechal se zabít s ústy plnými chlupů? Zešílel jste.”

    Tetemondová

    OdpovědětVymazat
  31. Z váhavých rukou pana Thippse vzal cíp látky, kterou byla vana překryta, a odtáhl ji. Tělo, které ve vaně leželo, patřilo robustnímu muži okolo padesáti let. Vlasy - husté, černé a přirozeně vlnité - byly stříhány a udržovány někým, kdo se ve svém oboru očividně vyznal, a byla z nich cítit jemná vůně fialek, která v malé místnosti o to víc vynikla.
    Mužovy rysy byly silné a výrazné, a doplňovaly je nápadné černé oči, a orlí nos, směřující k masité bradě. Pečlivě oholené rty byly plné a smyslné, a pokleslá sanice odhalovala zuby zbarvené tabákem. Posazený na tváři bez života se zlatý cvikr vysmíval smrti s groteskní elegancí; řetízek z ryzího zlata byl stočený na odhalené hrudi.
    Nebožtíkovy ztuhlé nohy byly natažené u sebe a paže měl složené u těla; prsty na nich byly ohnuté v přirozeném úhlu.
    Lord Peter jednu z paží nadzvedl a poněkud zamračeně si prohlédl ruku.
    "Ten váš host je docela švihák, což?" zamumlal. "Manikúra a vonné fialky…"
    Znovu se sehnul, a nadzvedl nebožtíkovu hlavu. Směšný cvikr sklouzl z obličeje a s rachotem dopadl na dno vany. Ten zvuk byl pro stále nervóznějšího pana Thippse poslední kapkou.
    "Když dovolíte," zamumlal, "dělá se mi z toho všeho poněkud mdlo."
    Ještě než stačil vyklouznout ven z místnosti, Lord Peter už tělo rychle a opatrně zvedl, otočil a zkoumal s hlavou nakloněnou na stranu, přitom do vyšetřování zapojil i svůj monokl ve stylu Josepha H. Chamberlaina, který schvaluje vzácnou orchidej.
    Potom si nebožtíkovu hlavu položil na paži, z kapsy vytáhl stříbrnou krabičku od zápalek, a vložil ji do jeho úst.
    Poté se zamlaskáním tělo položil, a zvedl ten tajuplný monokl. Prohlédl si ho. Nasadil si ho na nos a podíval se skrz skla. Nakonec znovu zamlaskal a vrátil monokl na nos nebožtíka. Inspektora Sugga by zajisté podráždilo, kdyby zjistil, že s tělem někdo manipuloval, a tak nebožtíka vrátil do původní pozice. Potom přešel k oknu a vyklonil se z něj. Vycházkovou holí, kterou si poněkud nemístně vzal s sebou, zašátral nejprve nahoru a pak do stran. Když nic zjevného neobjevil, stáhl se z okna zpět, zavřel ho, a připojil se k panu Thippsovi na chodbě.

    Vránek

    OdpovědětVymazat
  32. "Ano… myslím že většinu věcí už znáte. Je tu jen několik malých nesrovnalostí. Tak například, máme tu muže, který má drahý cvikr se zlatými obroučkami, a nosí ho dost dlouho na to, aby ho už dvakrát nechal opravit. Zato jeho zuby jsou nejen žluté jako jeho cvikr, ale navíc zkažené, jakoby si je nikdy v životě nevyčistil. Na jedné straně úst mu chybí čtyři stoličky, na druhé tři, a jeden z předních zubů má úplně rozštípnutý. A přitom, soudě podle jeho vlasů a rukou, je to muž, který si zakládá na svém vzhledu. Co si o tom myslíte?"
    "Prosím vás, tyhle zbohatlíky z nižších vrstev jejich zuby nezajímají; navíc mají strach ze zubařů.
    "To připouštím, nicméně jedna z jeho stoliček byla tak poškozená, že mu úplně pořezala jazyk. Velice bolestivé… Chcete mi snad říct, že by s tím žil dobrovolně, když si klidně mohl dovolit nechat si ten zub vyspravit?"
    "Inu, lidé jsou různí. Já kupříkladu znám služebnictvo, které raději bolest přetrpí, než aby překročilo zubařův práh. Jak jste na to vůbec přišel, Wimsey?"
    "Nahlédl jsem dovnitř, s elektrickou svítilnou," odpověděl Lord Peter. "Užitečný nástroj. Vypadá jako krabička od zápalek. Každopádně si dovolím tvrdit, že je to v pořádu, jen jsem vás na to chtěl upozornit. Ale zadruhé: muž, jehož vlasy voní po fialkách a rukám dopřává manikúru, si nikdy nevyčistí uši, až jsou plné špíny. To je poněkud nechutné."
"Teď jste mě dostal Wimsey, to jsem, zdá se, přehlédl. Ale zvyk je železná košile."
    "To jistě, ale nemůžete ze všeho vinit zvyky. Zatřetí: muž, který si dopřává manikúru a používá brilantinu je celý zablešený."
    "U Joviše, máte pravdu! Kousance od blech. To mi také uniklo."
    "Bezpochyby, starý příteli. Stopy po kousancích byly sice staré a mizivé, ale přesto nezaměnitelné."
    "Teď už ano, když o tom mluvíte. I přesto se to však může stát každému. Já sám jsem před týdnem našel blechu, a to v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že kousne i dalšího hosta."
    "Všechny tyto věci se opravdu mohou stát komukoliv - ale ne najednou. Tak, začtvrté: muž, který používá vůni fialek do vlasů - však už to znáte - si myje tělo mýdlem s vysokým obsahem fenolu, které je tak silné, že zápach visí ve vzduchu ještě celý další den."
    "Zřejmě ho používá proti těm blechám."
    "Vy máte odpověď na všechno, Parkere, to vám tedy povím.

    Vránek

    OdpovědětVymazat
  33. Zapáté: muž, s upravenými - byť okousanými - nehty na rukou, má naprosto zanedbané a zčernalé nehty na nohou, které snad v životě nestříhal."
    "Jak jsem řekl - zvyk je železná košile."
    "Ano, ano, já vím - ale tohle? Konečně zašesté: tento muž, který se evidentně vyzná ve způsobech gentlemana, dorazí za deštivé noci, k tomu navíc oknem, když už má být den po smrti, a neslyšně se složí do vany pana Thippse, přičemž na nose má bůhvíproč cvikr. Jeho vlasy jsou stále upravené, ba dokonce nedávno ostříhané - tak nedávno, že na vaně i na jeho krku jsou zbytky ostříhaných vlasů. Je také čerstvě oholený, na tváři má zaschlé mýdlo-"
    "Wimsey!"
    "Vydržte - a mýdlo má také v ústech."
    Bunter se zvedl a vmžiku se objevil po boku detektiva, uctivý jako služebník.
"Ještě trochu brandy, pane?" zamumlal.
    "Wimsey," řekl Parker, "až mi z vás běhá mráz po zádech"
    Vyprázdnil svou sklenici a poněkud udiveně se na ni podíval, jako by ho překvapilo, že je prázdná. Poté ji položil, zvedl se z křesla, a přešel ke knihovně. Nakonec se k ní otočil zády a řekl:
    "Podívejte, Wimsey… zřejmě jste četl až příliš dektektivních příběhů; říkáte nesmysly."
    "Neříkám," odpověděl Lord Peter unaveně, "přesto by to byla dobrá zápletka pro nějaký příběh, co říkáte? Jednu bychom mohli napsat, Buntere, a vy byste ji mohl doplnit fotografiemi."
    "Ale mýdlo v jeho - to je prostě nesmysl!," zvolal Parker. "Bylo to něco jiného - nějaké zabarvení-"
    "Ne," řekl Lord Peter, "byly tam také pichlavé vousy. Měl plnovous."
    Vytáhl z kapsy hodinky a vyndal několik dlouhých, tvrdých vousů, lapených v jejich kovovém krytu.
    Parker je jednou či dvakrát otočil mezi prsty, prohlédl si je zblízka na světle, a zkoumal lupou. Načež je podal netečnému Bunterovi a řekl:
    "Chcete mi snad říct, že kterýkoliv člověk" - pronikavě se zasmál - "by se nechal oholit s otevřenými ústy a poté se také s ústy plnými chlupů nechal zabít, Wimsey? Vy jste blázen."

    Vránek

    OdpovědětVymazat
  34. Z váhavé ruky pana Thippse vzal prostěradlo, kterým byla vana překryta, a odtáhl ji.
    Tělo, které ve vaně leželo, patřilo vysokému, robustnímu muži, okolo padesáti.
    Vlasy měl husté, černé a přirozeně vlnité - byly stříhány a udržovány mistrem svého řemesla a byla z nich cítit jemná vůně fialek, která byla ve stísněném prostoru koupelny o to víc nápadná.
    Jeho rysy byly velmi výrazné a umocňovaly je nápadně tmavé oči a dlouhý nos, který se vlnil k mužné bradě. Pečlivě oholený, rty měl plné a smyslné a pokleslá čelist odhalovala zuby zbarvené tabákem. Noblesní zlatý skřipec na nose mrtvého se až s groteskní elegancí vysmíval smrti. Jemný zlatý řetízek obtisknutý na nahém hrudníku. Ztuhlé nohy mu ležely natažené jedna vedle druhé. Ruce měl položené u těla. Prsty byly přirozeně natažené.
    Lord Peter zvedl jednu paži a trochu se zamračil při pohledu na prsty.
    “Celkem štramák, ten tvůj návštěvník, co?” zamumlal.”Květinový parfém a manikůra.”
    Znovu se sehnul, vklouzl rukou za hlavu mrtvého. Absurdní brýle spadly s rámusem do vany a ono řinčení bylo poslední kapkou pro rostoucí nervozitu pana Thippse.
    „Pokud mě omluvíte,“ zamumlal, „cítím se na omdlení, opravdu“.
    Vyklouzl ven ještě dřív, než Lord Peter rychle a opatrně obrátil tělo a prohlédl si ho s hlavou nakloněnou na jednu stranu tak, že přivedl do hry svůj monokl. Vzduch v místnosti voněl po vzácných orchidejích díky parfému zesnulého Josepha H. Chamberlaina. Poté si položil hlavu zesnulého na paži a vytáhl z kapsy stříbrné pouzdro na sirky a vložil mu ji do otevřených úst. Potom se zvukem, který se většinou píše jako “tut-tut”, položil tělo, sebral záhadné brýle, podíval se na ně, nasadil si je na nos a hleděl skrze ně, udělal ten stejný zvuk, nasadil brýle na nebožtíkův nos, aby nezanechal žádnou stopu po jakémkoliv zásahu, aby nedráždil inspektora Sugga, naaranžoval tělo, obrátil se k oknu a vyklonil se z něj. Prohledal prostor nad a po bocích okna jeho vycházkovou holí, kterou sebou nemístně vzal. Nevypadalo to, že by z tohoto něco vzešlo. Zavřel tedy okno a připojil se k Panu Tippsovi v chodbě.

    “Inu, myslím si, že jste pokryl většinu bodů. Mám tu pouze pár rozdílností. Například, máme tu muže, který nosí drahý skřipec se zlatými obroučkami a vlastní je dost dlouho na to, aby je bylo potřeba opravit dvakrát. A přesto jeho zuby nejsou pouze zbarvené, ale nahnilé, jako kdyby si je nikdy v životě nečistil. Na jedné straně mu chybí čtyři stoličky, na druhé tři, a přední zub má zlomený. Toto je muž, který si zakládá na zevnějšku, jak můžeme usoudit podle jeho vlasů a rukou. Co říkáte?”
    “ Tito muži nízkého původu o své zuby moc nedbají a ukrutně se bojí zubařů.”
    “Pravda; ale jedna stolička má hranu zlomenou a tak hrubou, že mu sedřela jazyk. Nic není bolestivějšího. Snažíte se mi říci, že by to někdo trpěl, když si může dovolit nechat si zub opravit?”
    “Nu, lidé jsou zvláštní. Znal jsem služebné, kteří si by vytrpěli muka než aby navštívili zubaře. Jak jste si toho všiml, Wimsey?”
    “Podíval jsem se na to s baterkou,” řekl Lord Peter. “Šikovná věcička. Vypadá jako krabička zápalek. Tedy, troufám si říci že je poměrně dobrá, ale vidím, že upoutala vaši pozornost. Za druhé; gentleman s vlasy vonícími po fialkách a s upravenými nehty a tím vším si nikdy nevyčistil vnitřek uší. Jsou plné mazu. Nechutné.”

    Radil

    OdpovědětVymazat
  35. “Dostal jste mě, Wimsey; nevšiml jsem si. Ale i tak- zlozvyků se těžko zbavuje.”
    “Pravda! Zůstaňme u toho. Za třetí: Gentleman s manikúrou a tím vším má blechy.”
    “Proboha, máte pravdu! Bleší kousance. To mě nikdy nenapadlo.”
    “Bezpochyby, příteli. Ty kousance byly staré a sotva viditelné, ale nezpochybnitelné.”
    “Samozřejmě, jak říkáte. Ale stejně, to se může stát každému. Vypustil jsem jednu velikou v nejlepším hotelu v Lincolnu zrovna před pár týdny. Doufám, že kousla dalšího návštěvníka!”
    “Ano, všechny tyto náhody se mohly stát každému. Za čtvrté: Gentleman, kterému voní vlasy po květinách, a tak dále, a tak dále, se myje silným karbolovým mýdlem-tak silným, že jím zavání čtyřiadvacet hodin později.”
    “Karbolové, aby se zbavil blech.”
    “Řeknu vám, Parkere, vy máte odpověď na vše. Za páté: Pečlivě pěstěný gentleman, nehty s manikúrou, i když okousané, má špinavé, až černé nehty na nohou, které vypadají, jako kdyby roky nebyly stříhány.”
    “Jak již bylo řečeno, zvyky.”
    “Ano, vím, ale takové zvyky! Nyní, šestý a poslední bod: Tento gentleman s občasnými gentlemanskými zvyky dorazí za deště uprostřed noci, a podle všeho oknem, když už byl čtyřiadvacet hodin mrtev, a tiše si lehne do vany pana Thippse, bezdůvodně se skřipcem na nose. Ani vlásek neni rozcuchaný - jeho vlasy byly ostříhány tak nedávno, že mu pěkná řádka zůstala na krku a na stěnách vany a oholen je tak čerstvě, že má na tváři zaschlé mýdlo”
    “Wimsey!”
    “Vydržte - a zaschlé mýdlo v ústech.”
    Bunter se sebral a náhle se objevil po boku detektiva, uctivý služebník se vším všudy.
    “Ještě trochu brandy, pane?” zamumlal.
    “Wimsey,” řekl Parker, “mě z vás mrazí.” Dopil svou sklenici a zíral na ni, jako by snad byl překvapen, že je prázdná, položil ji, zvedl se, přešel ke knihovně, otočil se k ní zády a řekl: “Podívejte, Wimsey, vy jste četl moc detektivek; mluvíte nesmysly.
    “Nemluvím,” řekl Lord Petr ospale, “nezvykle příhodný incident pro detektivku, co? Buntere, napíšeme jednu spolu a vy jí budete ilustrovat fotografiemi.”
    “Mýdlo v jeho - nesmysl!” řekl Parker. “Muselo to být něco jiného - nějaké zabarvení-”
    “Ne,” řekl Lord Petr, “byly tam i chlupy. Pichlavé. Měl vousy.”
    Vytáhl hodinky z kapsy a vytáhl z nich pár polodlouhých, hrubých vousů, které uvěznil mezi vnitřním a vnějším obalem.
    Parker je jednou či dvakrát otočil, podíval se na ně ve světle, prozkoumal je s čočkou, podal je netečnému Bunterovi a řekl: “Snažíte se mi snad říci, Wimsey, že by si jakýkoliv muž”-zasmál se hrubě-”oholil vousy s ústy otevřenými dokořán a potom se nechal zabít s ústy plnými vousů? Jste blázen.”

    Radil

    OdpovědětVymazat
  36. Vzal z ruky váhajícího pana Thippse prostěradlo, které bylo hozeno přes lázeň a stáhl ho zpátky.
    Tělo, které leželo v lázni patřilo vysokému, statnému muži okolo padesáti.
    Vlasy, které měl husté a černé a přirozeně kurnaté byly ostříhány a odděleny rukou mistra a slabě
    zaváněly parfémem violky, perfektně rozeznatelným v uzavřeném ovzduší koupelny. Rysy byly silné,
    masité a výrazné, s napadnýma tmavýma očima a dlouhým nosem, stočeným dolů k tlusté bradě. Čistě
    oholená ústa byla plná a smyslná a kleslá čelist ukazovala zuby poskvrněné tabákem. Na mrtvém
    obličeji se pěkné, zlaté brýle vysmívaly smrti s groteskní elegancí; skvělý zlatý řetízek se vinul
    okolo nahého prsa. Nohy ležely pevně natažené vedle sebe; paže spočívaly blízko k tělu; prsty
    přizozeně pokrčené.
    Lord Peter zvedl jednu z paží a zamračeně pohlédl na ruku.
    "Docela kavalír, ten váš návštěvník, že?", zamumlal. "Parma violet a manikúra." Znovu se sehnul a
    zasunul svou ruku pod hlavu. Absurdní brýle sklouzly, šplouchly do lázně a tento zvuk byl poslední
    kapkou pro nervozitu pana Thippse.
    "Když mne omlvíte", zamumlal "dělá se mi z toho mdlo, opravdu."
    Vyklouznul ven, zrovna když Lord Peter zvedl rychle a obezřetně tělo, obrátil ho a prohlížel ho s
    hlavou nakloněnou na stranu, a počínal si se svým monoklem jako když Joseph H. Chamberlain zkoumá
    vzácnou orchidej. Pak položil hlavu na své rameno a jak vytahoval stříbrnou krabičku zápalek z
    kapsy, strčil ji do otevřených úst.
    Pak za zvuku obvykle psaného "Tut-tut," položil tělo, sebral tajemné brýle, pohlédl na ně, nasadil
    si je na nos a hleděl přez ně, udělal ten samý zvuk, nasadil je na nos mrtvole, aby nenezachal
    žádné známky zásahu k podráždění inspektora Sugga, naranžoval tělo zpátky, vrátil se k oknu a jak
    se vyklonil, natahoval se vzhůru a do strany se svou vycházkovou holí, kterou si nepochopitelně
    přinesl s sebou. Jelikož z těchto pátrání niz nevzešlo, stáhnul hlavu zpět, zavřel okno a připojil
    se k panu Thippsovi v půchodu.

    "No, myslím, že jste z větší části na dobré stopě. Je tu pouze jeden nebo dva měnší rozpory.
    Například, tento muž, který nosí drahé, pozlacené brýle, ale má je dost dlouho na to, aby byly
    dvakrát spravované. Jenže jeho zuby nejsou jen vybledlé, ale dost zkažené a vypadají jakoby si je
    v životě nečistil. Na jedné straně mu chybí čtyři stoličky a na druhé tři a jeden zlomený přední
    zub má hned naproti. Je to muž, který je pečlivý na svůj vlastní vzhled, jak tomu nasvědčují jeho
    vlasy a ruce."
    "Co k tomu řeknete?"
    "Ale, tihle muži, kteří se sami vypracovali a jsou prostého původu si se zuby nedělají moc starostí
    a bojí se dentistů."
    "Pravda, ale jedna ze stoliček měla ulomenou hranu tak hrubě, že mu to udělalo bolavé místo na
    jazyku. Není nic bolestivějšího. Chcete mi říct, že by to takový člověk snášel, kdyby si mohl
    dovolit nechat si ten zub spravit?"
    "No, lidé jsou zvláštní. Znám sluhy, kteří radějí trpí v agoniích než aby překročili práh u zubaře.
    Jak jste si toho všiml, Wimsey?"
    "Nahlédl jsem dovnitř s elektrickým svítidlem." řekl Lord Peter. "Šikovná věcička. Vypadá jako
    krabička od sirek. Nuže, řekl bych, že je to v pořádku, ale právě jsem vás na to upozornil. Druhý
    bod: Gentleman s vlasy navoněnými Parmou violet a s rukama po manikůře a vším ostatním si nikdy
    nečistí uši. Plné vosku. Odporné."

    Svačina

    OdpovědětVymazat
  37. "To jste mě dostal, Wimsey. Toho jsem si nevšiml. Nicméně - starých návyků se špatně zbavuje." (starého psa novým kouskům nenaučíš)
    "Pravda! Nechme to tak. Třetí věc: Gentleman s manikůrou a vší tou brilantinou a tím ostatním má
    blechy."
    "U Jupitera, máte pravdu! Bleší kousance. To mi nedošlo."
    "Není divu, starý příteli. Ty stopy byly vybledlé a staré, ale nepochybné."
    "Samozřejmě, teď, když o tom mluvíte. Přesto se to může stát komukoli. Já jsem se zbavil blechy v
    nejlepším hotelu v Lincolnu předminulý týden. Doufám, že kousla dalšího nájemníka!"
    "No, všechny tyto věci se mohou stát komukoli zvlášť. Čtvrtý bod: Gentleman, který požíval Parmu
    violet na své vlasy a tak dále a tak dále, si myje tělo silným karbolickým mýdlem - tak silným, že
    se ten pach drží ještě dalších čtyřiadvacet hodin."
    "Karbolické, aby se zbavil těch blech."
    "Řeknu vám, Parkere, vy máte odpověď na všechno. Pátý bod: Pečlivě udržovaný gentleman má nehty po
    manikůře, ale okousané, má špinavé, černé nehty u hnohou, které vypadají, jako by si je nestříhal
    roky."
    "Jde zase o návyky, jak jsem řekl."
    "Ano, já vím, ale takové návyky! Teď šestý a poslední bod: Tento gentleman s místy gentlemanskými
    návyky se dostaví uprostřed silně deštivé noci a podle všeho oknem, když už byl čtyřiadvacet hodin
    mrtvý a leží v lázni pana Thippse s brýlemi, které jsou nevhod. Ani vlas na jedo hlavě není
    rozcuchaný - vlasy mu byly ostříhány tak nedávno, že má ještě dost ustříhaných vlasů popadaných na
    krku a po stranách lázně - a byl oholen tak nedávno, že má zaschlou čáru mýdla na tváři."
    "Wimsey!"
    "Počkat - také zaschlé mýdlo v ústech."
    Bunter vstal a náhle se objevil u detektiovova lokte, tak, jako zdvořilý sluha.
    "Ještě trochu brandy, pane?", zamumlal.
    "Wimsey," řekl Parker, "běhá mi z vás mráz po zádech." Vypráznil svou sklenku - zíral na ni jako
    kdyby byl překvapen, že je prázdná, položil ji, vstal, přešel ke knihovně, otočil se, postavil se k
    ní zády a řekl: "Podívějte, Wimsey - četl jste detektivní příběhy, říkáte nesmysly."
    "Ale kdepak," řekl Lord Peter ospale. "neobvykle dobrá příhoda pro detektivní příběh, že? Buntere,
    napíšeme ho a vy ho ilustrujete fotografiemi."
    "Mýdlo v jeho- Hloupost!", řekl Parker. "Bylo to něco jiného, nějaké odbarvení-"
    "Ne", řekl Lord Peter, "měl tam i vousy. Štětinaté. Měl plnovous."
    Sáhl do kapsy pro hodinky a vytáhl pár delších, silných vousů, které měl schované mezi vnitřním a
    vnějším víčkem.
    Parker je jednou nebo dvakrát otočil v ruce, podíval se na ně na světle, prozkoumal je pod čočkou,
    podal je strnulému Bunterovi a řekl: "Chcete mi říct, Wimsey, že by si někdo" - trpce se zasmál -
    "oholil plnovous s otevřenými ústy a pak se nechal zabít s ústy plnými vousů? Jste blázen."

    Svačina

    OdpovědětVymazat
  38. Z nejistých rukou Pana Thippsiho mu vzal prostěradlo, které bylo přehozeno přes vanu a odhalil tělo.
    Mrtvé tělo, které leželo ve vaně bylo vysokého a silného muže kolem padesáti let. Vlasy muže byly husté,
    černé, přírodně kudrnaté a stříhány a česány profesionálem. Jeho vlasy také vydávaly aroma fialkového
    parfému, který byl perfektně rozeznatelný v malé koupelně. Měl silné, masité a výrazné rysy. Oči byly výrazně
    temné a jeho nos byl zahnutý k jeho bradě. Rty oholené do hladka měl plné a smyslné a jeho spadlá čelist
    ukázala zuby zabarvené od tabáku. Na nose měl krásný zlatý cvikr, který zesměšňoval smrt s groteskní elegancí.
    Zlatý řetízek cvikru se vřezal do jeho prsou. Nohy muže, ztuhle nataženy, ležely vedle sebe. Jeho ruce položeny
    blízko těla a prsty přirozeně roztaženy. Lord Peter zvedl jednu paži mrtvého muže a podíval se na dlaň s malou
    vráskou. „Váš host byl celkem fešák, že ano?“ zamumlal. „Parma fialková a manikúra.“ Znovu se ohnul a svou ruku
    dal pod hlavu mrtvého muže. Jeho absurdní brýle sklouzly z obličeje do vany a zvuk který vydaly dodaly poslední
    kapku nervozity Pana Thippsiho. „Omluvte mě prosím,“ zamumlal, „je mi trochu nevolno, opravdu.“ Pan Thipps
    vyklouzl ven, ale než to stihl Lord Peter rychle a opatrně nadzdvihnul mrtvé tělo, otočil ho a prohlédnul
    si hlavu muže jenž byla nakloněná na stranu. Do hry vstoupil monokl Lorda Petera se vzduchem pozdního
    Josepha H. Chamberlaina schvalující vzácnou orchidej. Poté položil hlavu mrtvého muže přes svou ruku a vytáhl
    stříbrnou krabičku na sirky a vložil ji do otevřených úst. Poté se zvukem většinou psaným „Tut-tut,“ položil tělo,
    zvedl záhadný cvikr, prohlédl si ho, dal si ho na svůj nos a podíval se přes něj. Udělal ten samý zvuk.
    Cvikr vrátil zpět na nos mrtvého muže, aby nenechal žádné důkazy o manipulaci s tělem pro inspektora Sugga.
    Přerovnal mrtvé tělo, vrátil se k oknu a vyklonil se z něj. Svou holí, kterou si nevhodně vzal sebou se snažil
    dosáhnout do stran. Z tohoto vyšetřování nic nevzešlo, proto zalezl zpět dovnitř, zavřel okno a vrátil se k Panu Thippsovi na chodbě.

    Kraus 1/2

    OdpovědětVymazat
  39. „Nuže, myslím, že jste pokryl téměř vše. Až na jeden nebo dva malé rozpory. Například, máme tu muže, který nosí
    drahý, pozlacený cvikr a měl ho tak dlouho, že už byl dvakrát opravený. Jenže jeho zuby nejsou nejen lehce zbarvené,
    ale rozpadající se jako kdyby si je v životě nečistil. Chybí mu čtyři stoličky na jedné a tři na druhé straně,
    aby toho nebylo málo jeho přední zub je zlomený přímo uprostřed. Byl to muž, který se staral o svůj vzhled jen
    se podívejte na jeho ruce a vlasy. Co mi řeknete na tohle?“
    „Á, tihle muži nízkého původu, co se sami vypracovali moc nemyslí na své zuby, a navíc se bojí zubařů.“
    „Pravda, ale jedna ze stoliček měla poškozenou hranu tak moc, že vytvořila podrážděné místo na jazyku.
    Neexistuje nic bolestivějšího. To se mi snažíte říct, že by někdo trpěl takovou bolestí i když si dokáže dovolit opravu jeho zubu od zubaře?
    „No, lidé jsou podivní. Znal jsem sluhy, kteří by raději trpěli bolestí, než aby přešli přes práh zubaře. Jak jste to viděl Wimsey?“
    „Podíval jsem se dovnitř. Elektrická svítilna,“ řekl Lord Peter. “Malý a šikovný přístroj. Vypadá jako krabička na sirky.
    Řeknu, že je vše v pořádku, ale teď jsem tím upoutal je vaši pozornost. Zadruhé, našemu mrtvému muži voněly vlasy
    po Parmě fialkové a nehty na rukou měl upravené, ale ten zbytek, nikdy si nečistil uši zevnitř. Byli plné vosku. Odporné.“
    „Tady jste mne dostal Wimsey. To jsem si nevšiml. Nicméně, starého psa nové triky nenaučíte.“
    „Necháme to tak. Zatřetí, náš mrtvý muž s manikúrou a se vším tím okolo má blechy.“
    „Můj Bože, máte pravdu! Bleší kousance. To mi vůbec nedošlo.“
    „Bez pochyby, můj starý příteli. Tyto kousance byli nepatrné a staré, ale nepochybné.“
    „Samozřejmě když jste to teď zmínil. I tak to se může stát každému. Stalo se to i mě předminulý týden v nejlepším hotelu v Lincolnu.
    Doufám, že kousnou i dalšího nájemníka!“
    „Tyhle věci se mohou stát každému. Začtvrté, náš mrtvý muž, který používal Parma fialku, atd., atd., používal karbolické mýdlo
    tak silné, že ho lze cítit ještě dvacet čtyři hodin později.“
    „Použil karbolické, aby se zbavil blech.“
    „Já vám řeknu Parkere vy máte odpověď na všechno. Zapáté, náš mrtvý muž, který o sebe pečoval s manikúrou, sice s rozkousanými nehty,
    má černé nehty na nohou, které vypadají jako kdyby nebyly stříhané roky.“
    „Jak jsem řekl, starého psa nové triky nenaučíte.“
    „Já vím, ale i tak. Nyní, Šestý a poslední bod: Náš mrtvý muž s nesouvislými džentlmenskými zvyky dorazí uprostřed deštivé noci a
    podle všeho skrze okno, když už byl dávno dvacet čtyři hodin mrtvý, si v pořádku a potichu lehne do vany Pana Thippse a bez
    vysvětlení má na nose cvikr. Jeho vlasy nebyly ani trochu rozcuchané. Popravdě jeho vlasy byly nedávno stříhány, na jeho krku a
    po stranách vany jsou malé kousky vlasů. K tomu by nedávno oholený, měl pořád zaschlé mýdlo na jeho bradě -“
    „Wimsey!“
    „Počkejte chvíli – a také v ústech.“
    Bunter se zvedl a stoupnul si vedle detektiva, zdvořilý sluha skrz na skrz.
    „Přejete si ještě trochu brandy, pane?“ zamumlal.
    „Wimsey,“ řekl Parker, „mám z vás husí kůži.“ Vyprázdnil svou sklenku a koukal na ní jako kdyby byl překvapený, že je prázdná.
    Položil svoji sklenku, stoupnul si, přešel místnost ke knihovně, otočil se zády k ní a řekl: „Podívejte se, Wimsey. Čtete moc detektivky, říkáte nesmysly.“
    „Ne, to není pravda,“ řekl Lord Peter ospale “ale je to neobvyklý příběh pro detektivku, nemyslíte? Buntere, nějaký příběh napíšeme a vy nám poskytnete fotografie.“
    „Mýdlo v jeho – Nesmysl!“ řekl Parker. „Bylo to něco jiného. Nějaké zbarvení.“
    „Ne,“ řekl Lord Peter “ vlasy, ano vlasy. Ježaté. Také měl vousy.“
    Vzal své hodinky ze své kapsy a vytáhl pár delších, tvrdých vlasů, které v nich byly schované.
    Parker je otočil svými prsty jednou nebo dvakrát. Podíval se na ně zblízka ve světle, prozkoumal je svou lupou, podal je Bunterovi a řekl:
    “Chcete mi říct, Wimsey, že jakýkoliv živý muž“- výrazně se zasmál – „by si nechal oholit svůj plnovous s otevřenými ústy
    a poté se nechal zabít s jeho ústy plnými vlasů? Vy jste šílený.“

    Kraus 2/2

    OdpovědětVymazat
  40. Převzal prostěradlo zakrývající vanu z váhavého úchopu pana Thippse a odhrnul jej. Ve vaně leželo tělo vysokého, statného muže ve věku okolo padesáti.Jeho husté, černé a přirozeně kudrnaté vlasy byly zastřihnuty a učesány profesionální rukou, a vycházela z nich jemná fialková vůně, snáze rozpoznatelná v uzavřené koupelně. Rysy měl robustné, masité a ostře rýsované. Měl pronikavé černé oči a dlouhý nos zahnutý k široké bradě. Čistě oholen, ústa plná a smyslná. Pokleslá čelist ukazovala zuby zabarvené tabákem. Na mrtvé tváři se smrti vysmíval krásný zlatý cvikr s groteskní elegancí a zlatý řetízek z něj se táhl přes nahé prso. Nohy ležely ztuhle natažené jedna vedle druhé, paže podél těla, prsty přirozeně uvolněné.Lord Peter zvedl jednu paži a podíval se na ruku s mírným zamračením."Docela světák, ten Váš návštěvník, co?" zamumlal. "Parma fialová a manikůra." Znovu se ohl a vsunul ruku pod hlavu mrtvoly. Ten absurdní cvikr sklouzl z obličeje a se zacinkáním spadl do vany - ten zvuk byl poslední kapkou pro stále více a více nervózního pana Thippse."Pokud mě omluvíte," zamumlal, "je mi z toho mdlo, opravdu."Vyklouzl ven zatímco lord Peter rychle a opatrně zvedl tělo, obrátil ho a s nakloněnou hlavou a nasazeným monoklem zkoumal tělo nebožtíka Josepha H. Chamberlaina, vonícího po vzácné orchideji. Poté si jeho hlavu položil přes paži, vyndal si z kapsy stříbrnou krabičku na zápalky a vložil ji do otevřených úst nebožtíka. Poté tělo položil zpět do vany se zvukem většinou napsaným jako "Tut-tut". Zvedl onen záhadný cvikr, podíval se na něj, nasadil si ho na nos a podíval se skrze něj, vydal znovu ten samý zvuk a vrátil cvikr na obličej neožtíka tak, aby nebylo poznat, že s ním někdo hýbal - což by podráždilo inspektora Snugga. Srovnal zbytek těla a vrátil se k oknu. Vyklonil se a svou vycházkovou holí, kterou si nepochopitelně vzal sebou, zašátral nad oknem. Nic se nedozvěděl a tak zastrčil hlavu zpět dovnitř, zavřel okno a vydal se přidat k panu Thippsovi na chodbě.
    Máchová 1. část

    OdpovědětVymazat
  41. "No, myslím, že jste na většinu přišel. Je tu jen pár věcí, co nesedí. Například, máme tu muže co nosí drahý zlatem orámovaný cvikr a má ho dost dlouho na to, aby byl dvakrát opravený. Ale tento samý muž má zuby nejen skvrnité, ale přímo zkažené - vypadají jakoby si je v životě nevyčistil. Na jedné straně mu chybí 4 stoličky, na druhé straně tři a jeden z jeho předních zubů je rozlomený v půli. Je to muž co dba na svůj osobní vzhled, jak naznačují jeho vlasy a ruce. Co na to říkáte?"
    "Ále, tito muži nuzného původu, co se vypracovali do vyšší třídy se nezajímají o své zuby a hrozí se zubařů."
    "Pravda; ale jedna ze zlomených stoliček má tak ostrý okraj, že mu musela odřít jazyk. Není bolestivější věci. Chcete mi tvrdit, že by toto snášel muž, co si může dovolit nechat ten zub opravit?"
    "Nuže, lidé jsou zvláštní. Znal jsem sluhy co raději snášeli agonii, než aby překročili přes zubařův práh. Jak jste to vůbec objevil, Wimsey?"
    "Kouknul jsem se dovnitř; elektrický hořák," řekl lord Peter. "Šikovná malá věcička. Vypadá jako krabička zápalek. Nuže-dovoluji si říci, že je to v pořádku, jen jsem k tomu chtěl připoutat Vaši pozornost. Zadruhé: Džentlemen kterému vlasy voní po fialkách Parma a má udělanou manikůru a tak dále, ale nikdy si nečístí uši. Plné mazu. Nechutné."
    "Tady jsi mě nachytal, Wimsey; toho jsem si nevšiml. Přesto-starého psa novým trikům nenaučíš."
    "V pořádku! Ale ještě navíc k tomu všemu, zatřetí. Džentlemen s manikůrou, brilantínou a tím vším ostatním má blechy."
    "U Jova, máte pravdu! Blešší kousance. Toho jsem si nevšiml."
    "Bez pochyb. Ty kousance byly nepatrné a staré, ale byly tam."
    "Samozřejmě, teď když to říkáš, tak je to jasné. Přesto, to se může stát komukoliv. Stalo se to i mně předminulý týden, v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že to kouslo i dalšího návštěvníka!"
    "Ah, všechny tyto věci se mohou stát komukoliv-nezávazně. Za čtvrté: Džentlemen co užívá fialku Parma na své vlasy atd. atd., umývá se silným karbolickým mýdlem - tak silným, že jeho vůně přetrvává i o 24h později."
    "Karbolické mýdlo na zbavení se blech."
    "Řeknu ti Parkře, máš odpověď na všechno. Za páté: Pečlivě upravený džentlemen, s nehty upravenými manikůrou, i když okousanými, má odporné černé nehty na nohou, co vypadají jakoby nebyly stříhané celé roky."
    "Jak jsem řekl, starého psa novým kouskům nenaučíte."
    "Ano, já vím, avšak! Nyní, šestý a poslední argument: Tento džentlemen s nesouvislými návyky se dostane upřostřed deštivé noci, skrze okno, přestože byl podle všeho již 24 hodin mrtev a poklidně si lehne do vany pana Thippse, navzdory počasí nesouce pouze cvikr. Na hlavě nemá jediný rozcuchaný vlásek a u holiče byl tak nedávno, že má stále za krkem krátké ústřižky vlasů, stejné jako jsou i kolem něj po stranách vany. A byl oholen tak nedávno, že má na tváři stále zaschlé mýdlo-"
    Máchová 2. část

    OdpovědětVymazat
  42. "Wimsey!"
    "Vydržte moment - a zaschlé mýdlo v ústěch."
    "Bunter se náhle zvedl a postavil vedle detektiva, zdvořilý sluha skrz na skrz.
    "Je-libo další sklenka brandy, pane?" zamumlal.
    "Wimsey," řekl Parker, "mám z tebe husí kůži." Vypil svou sklenici a pak se na ní zadíval, jakoby byl překvapený, že je prázdná. Posadil se, znovu se zvedl, přešel ke knihovně, otočil se k ní zády a řekl: "Podívejte, Wimsey - četl jste si detektivky a vyprávíte tu nesmysly."
    "Ne, nevyprávím," řekl lord Peter ospale, "ale je to neobvykle dobrý příběh pro detektivku, co? Buntere, napíšeme ji a ty ji budeš ilustrovat fotografiemi."
    "Mýdlo v jeho- Nesmysl!" řekl Parker. "Bylo to něco jiného, nějaké zabarvení-"
    "Ne," řekl lord Peter, "byly tam i chlupy. Hrubé. Měl plnovous."
    Vytáhl si z kapsy hodinky a vytáhl pár dlouhých, tvrdých chlupů, které uvěznil mezi vnitřním a vnějším pouzdrem.
    Parker je jednou dvakrát otočil v prstech, podíval se na ně pod světlem, prozkoumal je lupou, předal je lhostejnému Bunterovi a řekl: "Chcete mi říci Wimsey, že jakýkoliv živý muž by"-hrubě se zasmál-"si oholil plnovous s otevřenými ústy a pak se šel nechat zavraždit s pusou plnou chlupů? Jste blázen!"
    Máchová 3. část

    OdpovědětVymazat
  43. Sára Moidlová9. dubna 2020 v 15:57

    Část 1. - OPRAVA

    Uchopil cíp plachty přehozené přes vanu, který pan Thipps nejistě svíral v ruce, a stáhl ji. Tělo ležící ve vaně patřilo vysokému, statnému muži kolem padesátky. Jeho vlasy, husté, černé a od přírody kudrnaté, byly zastřiženy a sčesány rukou profesionála a vycházela z nich jemná levandulová vůně, snadno zaznamenatelná v uzavřeném prostoru koupelny. Rysy měl tvrdé, masité a výrazné, oči tmavé a pronikavé, dlouhý nos směřující k široké bradě. Rty na čistě oholené tváři měl plné a svůdné a jeho mírně pokleslá čelist odhalovala zuby zažloutlé od tabáku. Nádherný cvikr na jeho mrtvé tváři se vysmíval smrti s groteskní elegancí. Zlatý řetízek od něj mu spadal na holou hruď. Ztuhlé nohy měl natažené, paže blízko u těla a prsty přirozeně ohnuté. Lord Peter zvedl jednu z nebožtíkových paží a s mírně svraštělým obočím si prohlédl jeho dlaň.
    „Celkem uhlazený, ten váš návštěvník, nemyslíte?“ zamumlal. „Parmské fialy a manikúra.“ Opět se sklonil a vtěsnal ruku pod jeho hlavu. Ty absurdní brýle sklouzly s cinknutím do vany, a právě ten zvuk byl poslední kapka pro stále rostoucí nervozitu pana Thippse. „Pokud mě omluvíte,“ zamumlal, „dělá se mi z toho poněkud mdlo, opravdu.“
    Proklouzl ven z místnosti těsně před tím než Lord Peter kvapně, ale obezřetně zvedl to mrtvé tělo, obrátil ho a zkoumal s hlavou nakloněnou k jedné straně, přiváděje svůj monokl ke hře. Vzduch v místnosti voněl po vzácných orchidejích díky parfému zesnulého Josepha H. Chamberlaina. Opřel jeho hlavu o svou paži, vytáhl stříbrnou krabičku od zápalek a strčil mu ji do pootevřených úst. Pak, se zvukem běžně psaným „Tut-tut“, tělo opět položil, zvedl onen prapodivný cvikr, prohlédl si jej, nasadil ho na nos a zkusil se skrz něj podívat, udělal opět stejný zvuk, narovnal ony brýle zpět na nebožtíkově nose ve snaze nezanechat žádnou stopu po jakémkoliv zásahu či narušení, která by mohla popudit Inspektora Sugga, vrátil tělo do původní polohy, vrátil se k oknu a vykláněje se z něj, zašátral nahoru a do stran svou vycházkovou holí, kterou si poněkud nepochopitelně přinesl s sebou. Jelikož tato vyšetřování nepůsobila nijak nadějně, vklouzl zpátky, okno zavřel a vrátil se k panu Thippsovi do chodby.

    Sára Moidlová

    OdpovědětVymazat
  44. Sára Moidlová9. dubna 2020 v 15:58

    Část 2. - OPRAVA

    „Inu, myslím, že většinu jste zmínil. Je tu ale pár malých nesrovnalostí. Například, ten muž nosí drahý cvikr se zlatými obroučkami a má jej tak dlouho, že byl dvakrát opravován. Zároveň má ale zuby ne pouze zažloutlé, ale natolik zkažené, že to vypadá, jako by si je snad nikdy nečistil. Chybí mu čtyři stoličky na jedné straně, tři na druhé a přímo vepředu má zlomený zub. Je to muž dbající o svůj vzhled, podle vlasů a rukou. Co k tomu řeknete?“
    „Ale, tito muži nízkého původu, byť úspěšní, na zuby nikdy moc nemyslí, ještě k tomu se příšerně bojí zubařů.“
    „Pravda, jenže jednu ze stoliček má prasklou tak, že mu to odřelo jazyk. Není nic bolestivějšího. Chcete mi říct, že by tohle někdo trpěl, kdyby si ten zub mohl nechat zbrousit?“
    „No, lidi jsou zvláštní. Znal jsem sluhy, co raději trpěli v agónii, než aby překročili práh zubařské ordinace. Jak jste tohle zjistil, Wimsey?“
    „Podíval jsem se. Elektrická svítilna,“ řekl Lord Peter. „Šikovná to věcička. Vypadá jako krabička od zápalek. Řekl bych, že je to v pořádku, akorát jsem na to chtěl upozornit. Věc druhá: Gentleman s manikúrou, kterému vlasy mu voní violkou parmskou si nikdy nečistil uši. Plné mazu. Hrůza.“
    „Dostal jste mě, Wimsey. Toho jsem si vůbec nevšiml. Ale stejně – starého psa novým kouskům nenaučíš.“
    „Právě! Nechme to tak. Třetí věc: Pán s manikúrou a pomádou a vším tím ostatním má blechy.“
    „U Jova, máte pravdu! Kousance od blech. To mě vůbec nenapadlo.“
    „Bezpochyby, starý brachu. Ta kousnutí byla stará, ale nezaměnitelná.“
    „Samozřejmě, teď, když o tom mluvíme. To se ale může stát komukoliv. Narazil jsem na úplné monstrum dva týdny zpátky v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že to kouslo dalšího nájemníka!“
    „Ano, všechny ty věci mohou potkat kohokoliv – samostatně. Čtvrtá věc: Pán, co na vlasy používá violku parmskou a tak dále a tak dále se myje antibakteriálním mýdlem tak silným, že páchne ještě den poté.“
    „Aby se zbavil těch blech.“
    „Parkere, vy máte odpověď na všechno. Věc pátá: Řádně vyšňořený pán má manikúru na rukou, byť na okousaných nehtech, ale jeho nehty na nohou, černé a špinavé, vypadají, jako by je roky nestříhal.“
    „To všechno vypovídá o starých zvycích.“
    „Ano, já vím, ale takové zvyky! Konečně, šestá a poslední věc: Tento gentleman s občasnými gentlemanskými zvyky dorazí uprostřed deštivé noci a očividně oknem, už dvacet čtyři hodin mrtvý a lehne si tiše k panu Thippsovi do vany, s nepatřičným cvikrem na nose. Nemá zkřivený ani vlásek – byl dokonce ostříhán tak nedávno, že má pořád nějaké kratičké vlasy nalepené na krku i po stranách vany – a holil se také tak nedávno, že má na tváři zaschlé mýdlo-“
    „Wimsey!“
    „Počkat – a zaschlé mýdlo v ústech.“
    Bunter se zvedl a stál najednou po detektivově boku, uctivý sluha každým coulem.
    „Ještě brandy, pane?“ zamumlal.
    „Wimsey,“ ozval se Parker, „mám z vás husí kůži.“ Dopil svou sklenku a zadíval se na ni, jako by ho překvapilo, že je prázdná, položil ji, zvedl se, přešel ke knihovně, otočil se k ní zády a pronesl: „Podívejte se, Wimsey – četl jste dost detektivních příběhů. Vykládáte nesmysly.“
    „Ne, nevykládám,“ opáčil Lord Peter ospale, „ale nezvykle dobrý námět na detektivku, nemyslíte? Buntere, napíšeme ji a vy ji dozdobíte fotografiemi.“
    „Mýdlo v jeho – Hloupost!“ řekl Parker. „Bylo to něco jiného – nějaké zabarvení – “
    „Ne,“ opáčil Lord Peter, „byly tam také vousy. Hrubé. Měl plnovous.“
    Vylovil z kapsy hodinky a z těch vytáhl několik poněkud dlouhých, tvrdých vousů, které v nich byly schované.
    Parker je promnul mezi prsty, prohlédl si je na světle, zkoumal je pod lupou, podal je netečnému Bunterovi, a pravil: „Chcete mi říct, Wimsey, že jakýkoliv živoucí člověk –“ krátce se zasmál – „by si oholil plnovous s otevřenou pusou a pak se nechal zabít s ústy plnými vousů? Jste blázen.“

    Sára Moidlová

    OdpovědětVymazat
  45. Část 1 - OPRAVA

    Stáhl prostěradlo, které v rukou nervózně svíral pan Thipps a které bylo přehozené přes vanu. Tělo které leželo ve vaně patřilo vysokému, statnému muží asi kolem padesátky. Jeho vlasy byly husté, tmavé, kudrnaté, upravené a zastřižené rukou profeisonála. Byly jemně cítit violkovým parfémem, dokonale rozpoznatelným v malém prostoru koupelny. Měl výrazné rysy, tmavé pronikavé oči a dlouhý nos který se stáčel k velké bradě. Tvář byla hladce oholena a smyslné, lehce pootevřené rty odkrývaly zuby se skvrnami od tabáku. Na nebožtikově tváři krásný zlatý cvikr, který se s groteskní elegancí vysmíval smrti a na jeho prsou ležel jemný, zlatý řetízek. Natažené nohy ležely strnule jedna vedle druhé. Ruce měl podél těla a prsty byly přirozeně ohnuté. Lord Peter zdvihl paži oběti, a zamračeně se zadíval na jeho ruku.
“Celkem fintil, ten váš návštěvník, co?” zamumlal. “Parfém z violky bílé a manikúra.” Znovu se sklonil a vsunul ruku pod jeho hlavu. Z očí spadly ty nemožné brýle, a skutálely se do vany. Zvuk způsobený při dopadu, byl poslední kapkou pro už tak nervózního pana Thippse.
“Pokud mě omluvíte,” zamumlal “je mi z toho na omdlení.”
Vyklouzl ven, a sotva to udělal, lord Peter rychle a opatrně zvedl tělo, otočil ho a prohlédl. Hlavu měl skloněnou na jednu stranu a zapojil tak do vyštřování svůj monokl. Vypadal tak jako Joseph. H. Chamberlain při zkoumání vzácné orchideje. Opřel si nebožtíkovu hlavu o rameno, vytáhl stříbrnou krabičku sirek z kapsy a vložil mu ji do úst. Nakonec se zvukem, běžně popsaným jako ,,Tut-tut”, tělo opět položil, zvedl ten zvláštní cvikr, prohlédl si jej, nasadil na nos a zahleděl se skrze něj. Udělal stejný zvuk, narovnal cvikr na nos oběti tak, aby nezanechal žádné stopy předešlého konání, což by mohlo rozčílit inspektora Sugga. Poté naaranžoval tělo do původní polohy a vrátil se k oknu. Vyklonil se z okna, a aby z něj dosáhl nahoru i do stran, vzal si na pomoc svou vycházkovou hůl, kterou nosil poněkud nemístně sebou. Zjevně toto vyšetřování nepřineslo žádné ovoce, tak zavřel okno a vrátil se do chodby k panu Thippsovi.

    OdpovědětVymazat
  46. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  47. “Tak tedy, myslím že na většinu jste přišel. Méme tu jen, jednu či dvě nesrovnalosti. Pro přesnost, tento muž nosil drahý cvikr se zlatými obroučkami a měl jej dost dlouho na to, aby ho stihl dát dvakrát opravit. Také jeho zuby nejsou jen poněkud nažloutlé, ale značně zkažené a vypadá to, že si je snad v životě nečistil. Chybí mu čtyři stoličky na jedné straně, tři na druhé a přední zub má zlomený. Je to muž, který dbá na svůj zevnějšek, soudě podle vlasů a rukou. Co na to říkáte?”

    “No, tihle muži neurozeného původu, i přes to že jsou úspěšní, na zuby moc nepomýšlejí, navíc se příšerně bojí zubařů.”
    
“Pravda, ale jedna z těch stoliček byla zlomená takovým způsobem, až to rozedíralo jazyk. Nic není bolestivější. Chcete mi tedy říct, že by si prošel něčím takovým, přesto že měl dost peněz, na to si nechat zub opravit?”

    “Inu, lidé jsou zvláštní. Znal jsem sluhy, kteří si prošli agonií radši než si zajít k zubaři. Jak jste to vůbec viděl, Wimsey?”

    “Podíval jsem se dovnitř, elektrickou svítilnou,” řekl Lord Peter. ”Užitečná věcička. Vypadá jako krabička od sirek. No, třeba to nic neznamená, ale chtěl jsem na to upozornit. A druhá věc, džentlmen s vlasy vonícími po violkách a manikúře, a všem ostatním, si nikdy nečistil vnitřek uší. Plné mazu. Nechutné.”
    
“Dostal jste mě Wimsey, toho jsem si vůbec nevšiml. Přeci jen, zvyk je železná košile.”

    “To je pravda! Nechme to tak. Nejasnost číslo tři, džentlmen s manikúrou a pomádou a tím vším dalším, se potýkal s blechami.”
    
“Proboha, vy máte pravdu! Kousance od blech. To by mě vůbec nenapadlo.”
    
“O tom není pochyb, starý brachu. Ta kousnutí byla vybledlá a stará ale přesto nezaměnitelná.”

    “Teď, když to říkéte, už to vidím. Přesto, tohle se může stát komukoliv. Tuhle jsem týden zpátky, v nejlepším hotelu v Lincolnu také chytil blechu. Doufám jen, že pokousala i dalšího hosta!”
    
“Ano, všechny tyto věci se mohou přihodit komukoliv, ale odděleně. Nesrovnalost číslo čtyři, džentlmen s vlasy vonícími po květinách, a tak dále, a tak dále, se myje tak silným karbolickým mýdlem, že se ho ten pach drží ještě takových dvacet hodin po umytí.”

    “To aby se zbavil těch blech.”
    
“Řeknu vám tedy, Parkere, vy máte odpověď na všechno. Pátá nesrovnalost, pečlivě upravený džentlmen, s manikúrou, ovšem na okousaných nehtech, má ošklivě zčernalé nehty na nohou, nejspíš si je ani jedinkrát nestříhal.”

    “Všechno to jsou staré zvyky, jak jsem říkal.”

    “Ano, to vím, ale takové zvyky! Teď, šestý a poslední: Tento džentlmen s občasnými džentlmenskými návyky, dorazil uprostřed deštivé noci, očividně oknem, již dvacet čtyři hodin mrtvý a lehl si klidně do vany pana Thippse. Nepatřičně, pouze s cvikrem na nose. Vlasy mu byly ostříhány, tak nedávno, že nás stále na krku krátké vlásky a některé jsou stále po stranách vany, a také byl oholen tak nedávno, že má stále zaschlé mýdlo na tváři-“

    “Wimsey!”
    
“Počkat, a zaschlé mýdlo v ústech.”
Bunter vstal a najednou stál po boku detektiva, uctivý služebník ve všech ohledech.

    “Ještě trochu brandy pane?” zamumlal.

    “Wimsey,” řekl Parker “mám z vás husí kůži.” Vypil svou sklenici a hleděl na ni, jako by byl překvapen, že je prázdná. Položil sklenici, vstal a přešel ke knihovně, otočil se zády k ní a řekl: ”Podívejte, četl jste moc detektivních příběhů, říkáte nesmysly.”

    “Ne, neříkám,” řekl lord Peter ospale, ”i když je to neobvykle dobrá zápletka pro detektivní příběh, že? Buntere, jeden napíšeme, a vy do něj přidáte fotografie.”
    
“Mýdlo v jeho-Nesmysl!” řekl Parker. “Bylo to něco jiného, jiné zabarvení-“

    “Ne,” řekl lord Pete,”byly tam i chlupy, hrubé. Měl vousy.”
Vyndal z kapsy hodinky, a vytáhl pár dlouhých tvrdých chlupů, které si do nich schoval.

    Parker je promnul v ruce a přidržel proti světlu, zkoumal s lupou, podal je Bunterovi a řekl: “Chcete mi říct, Wimsey, že by si nějaký člověk” - pronikavě se zasmál-“oholil vousy s otevřenými ústy, potom by šel a nechal se zabít, s pusou plnou chlupů? Jste blázen.”

    OdpovědětVymazat
  48. Vzal z váhavé ruky pana Thippse prostěradlo, které bylo přehozené přes vanu, a odkryl ho.
    Tělo, ležící ve vaně, bylo tělo vysokého, obtloustlého, asi padesátiletého muže.
    Vlasy, husté a černé a přirozeně kudrnaté, byly ostříhány a upraveny rukou profesionála, vydávaly vůni slabého fialkového parfému, dokonale rozeznatelný ve vzduchu koupelny. Rysy měl silné, masité a tvrdé, s výraznýma tmavýma očima a dlouhým nosem zakřiveným dolů k těžké bradě. Rty na čistě oholené tváři byly plné a smyslné a klesající čelist ukazovala zuby zabarvené tabákem. Na mrtvé tváři hezký zlatý cvikr zesměšňoval smrt s groteskní elegancí; jemný zlatý řetízek ležící na nahých prsou. Nohy ležely napjatě natažené vedle sebe; paže odpočívaly blízko těla; prsty přirozeně ohnuty.
    Lord Peter zvedl jednu paži a zamračil se nad ní.
    "Frajírek, ten váš návštěvník, co?" zamumlal. "Fialky a manikúra." Znovu se ohnul a zajel rukou pod hlavu. Absurdní brýle sklouzly se zařinčením o vanu, ten hluk jen přidal na rostoucí nervozitě pana Thippse.
    „Pokud mě omluvíte,“ zamumlal, „je mi z toho docela nevolno, opravdu.“
    Vyklouzl ven, dříve než lord Peter rychle a opatrně zvedl tělo, otočil ho a prohlédl si ho s hlavou natočenou na jednu stranu, nasadil si monokl stejně jako když Joseph H. Chamberlain souhlasil, že se jedná o vzácnou orchidej. Pak položil jeho hlavu na paži a vytáhl z kapsy stříbrnou krabičku na zápalky, vsunul ji do otevřených úst. Potom ze sebe vydal zvuk, obvykle psaný jako „tsk tsk”, položil tělo, zvedl záhadný cvikr, podíval se na něj, nasadil ho na nos a podíval se skrze něj, znovu vydal stejný zvuk, poupravil cvikr na nose mrtvoly, aby nezanechal žádné stopy po zasahování pro podráždění inspektora Sugga, poupravil pozici těla, vrátil se k oknu a vyklonil se, natáhl se vzhůru a do strany svou holí, kterou měl poněkud nemístně s sebou. Zdálo se, že z tohoto vyšetřování nic nevyplývá, vrátil se zpět, zavřel okno a znovu se připojil k panu Thippsovi.

    Engeová oprava1

    OdpovědětVymazat
  49. „No, myslím, že máte většinu detailů. Existují jen jeden nebo dva malé rozpory. Například, muž, který nosí drahý zlatý cvikr, který měl dost dlouho na to, aby byl dvakrát opravovaný. Avšak jeho zuby nejsou jen zažloutlé, ale velmi zkažené a vypadají, jako by si je nikdy v životě nečistil. Na jedné straně chybí čtyři stoličky a na druhé tři a jeden přední zub má zlomený přímo v půli. Je to muž dbalý na osobní vzhled, jak o tom svědčí jeho vlasy a ruce. Co na to říkáte? “
    „Ach, tito muži nízkého původu na zuby příliš nedbají a bojí se zubařů.“
    „Pravda, ale jedna ze stoliček je zlomená tak, že ho její hrana musela ošklivě řezat do jazyka. Nic není bolestivějšího. Chcete mi říct, že by se s tím člověk smířil, kdyby si mohl dovolit ten zub opravit? “
    „No, lidé jsou zvláštní. Znám služebníky, kteří raději snášejí utrpení, než aby překročili práh zubaře. Jak jste to našel, Wimsey?“
    „Podívaj jsem se dovnitř maloukapesní svítilnou,“ řekl lord Peter. "Malá šikovná věcička. Vypadá to jako krabička na zápalky. No - troufám si říct, že je to v pořádku, ale právě jsem tím upoutal vaši pozornost. Druhý bod: Gentleman s vlasy navoněnými fialkami a pěstěnýma rukama a vším ostatním, ale nikdy nemytýma ušima. Plné ušního mazu. Nechutné. "
    „Dostal jste mě, Wimsey; vůbec jsem si toho nevšiml. Špatné návyky umírají těžce.“
    „Ach, ano! Podívejte se na tohle. Třetí bod: Gentleman s manikúrou a briliantinou a vším ostatním, ale má blechy.“

    Engeová oprava2

    OdpovědětVymazat
  50. "Panečku, máte pravdu! Bleší kousnutí. Nikdy by mě to nenapadlo."
    "O tom není pochyb, drahý kolego. Kousnutí jsou světlá a stará, ale nezpochybnitelná."
    „Samozřejmě, že to teď zmiňujete. Přesto by se to mohlo stát každému. Předminulý týden jsem pustil blechu v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že kousnula dalšího hosta.
    „Ach, všechny tyto věci se mohou stát komukoli - samostatně. Čtvrtý bod: Gentleman, který používal fialkový šampón na vlasy, a tak dále, a tak dále, tělo si myl silným karbolickým mýdlem - tak silným, že je vůně cítit ještě dvacetčtyři hodin po použití."
    "Karbolickým mýdlem, aby se zbavil blech."
    "Řeknu vám, Parkere, máte odpověď na všechno. Pátý bod: Dobře vychovaný pán, s pěstěnými, i když okousanými nehty, má špinavé černé nehty na nohou, které vypadají, jako kdyby je léta nestříhal."
    "Všechno to jsou zlozvyky, jak už bylo zmíněno."
    "Ano, já vím, ale takové návyky! Nyní, šestý a poslední bod: Tento pán s občasně gentlemanskými návyky dorazí uprostřed deštivé noci a zjevně oknem, když už byl čtyřiadvacet hodin po smrti a tiše si leží ve vaně pana Thippse, nesmyslně oblečený pouze se cvikrem. Nemá skřivený ani jeden vlásek - vlasy byly stříhány tak nedávno, na krku to je ještě vidět - a holil se tak nedávno, že na jeho tváři je vidět stopa uschlého mýdla - “
    "Wimsey!"
    "Vydržte - a uschlé mýdlo v ústech."
    Bunter vstal a objevil se najednou u loktu detektiva, jako uctivý sluha, kterým byl.
    "Ještě brandy, pane?" zamumlal.
    "Wimsey," řekl Parker, "Jde mi z vás mráz po zádech." Vyprázdnil svou sklenici - upřeným pohledem na ni zíral, jako kdyby byl překvapený, že je prázdná, položil ji, vstal, přešel ke knihovně, otočil se a stoupl si k ní zády a řekl: „Podívejte, Wimsey - vy čtete detektivní příběhy; mluvíte nesmysly. “
    „Ne, nečtu," řekl lord Peter ospale, „ačkoliv neobvyklá záhada pro detektivní příběh, co? Buntere, napíšeme jeden a vy to ilustrujete fotografiemi."
    "Mýdlo v jeho - nesmysl!" řekl Parker. "Bylo to něco jiného - nějaké zabarvení -"
    „Ne," řekl lord Peter, „také tam byly chlupy. Štětiny. Měl plnovous."
    Vyndal hodinky z kapsy a vytáhl několik dlouhých, tvrdých vlasů, které byly uvězněny mezi vnitřním a vnějším pouzdrem.
    Parker je jednou nebo dvakrát převrátil v prstech, zblízka se na ně podíval na světle, prozkoumal je pod lupou, podal je nezlomnému Bunterovi a řekl: „Chcete mi říct, Wimsey, že by si kdodoliv živý „- krutě se zasmál - “oholil vousy s otevřenými ústy, a pak se nechal zabít s plnou pusou chlupů? Jste blázen.

    Engeová oprava3

    OdpovědětVymazat
  51. 1 OPRAVA
    Pan Thipps váhavě držel plachtu hozenou přes vanu. Vzal mu ji z ruky a stáhnul ji.
    Tělo ležící ve vane patřilo vysokému, obtloustlému muži okolo padesátky.
    Husté, černé, od přírody kudrnaté vlasy byly střižené a upravené rukou mistra; a byl z nich cítit jemný fialkový parfém, který se dokonale vmísil do vzduchu zavřené koupelny. Rysy měl tvrdé, korpulentní a masité, s pronikavýma tmavýma očima a dlouhým nosem zakřiveným dolů k veliké bradě. Čistě oholené tváře byly plné a smyslné; pokleslá čelist odkryla zuby obarvené tabákem. Slušivý, zlatý cvikr se na mrtvé tváři vysmíval smrti s groteskní elegancí; zlatý řetízek mu spadal na holou hruď. Ztuhlé nohy ležely natažené vedle sebe, paže spočívaly blízko u těla a prsty měl přirozeně ohnuté.
    Lord Peter zvedl jednu paži a se svraštělým čelem si prohlédl dlaň.
    „Docela švihák, ten váš návštěvník, nemyslíte?“ zamumlal. „Parmská fialka a manikúra.“ Znovu se sklonil a vsunul ruku pod nebožtíkovu hlavu. Nesmyslné brýle spadly do vany a řinčívý zvuk, doprovázející pád, byl poslední kapkou pro pana Thippse. „Pokud mě omluvíte,“ zamumlal, „jde tady z toho na mě slabost.“
    Vyklouzl ven, ještě ani nebyl ze dveří, a Lord Peter už rychle a s obezřetností tělo otočil a prohlédl si ho s hlavou [nakloněnou] do strany, čímž zapojil do vyšetřování i svůj monokl; stejně jako to dělával Joseph H. Chamberlain při chvále vzácné orchideje. Pak si hlavu nebožtíka položil na paži, vytáhl z kapsy stříbrnou krabičku od zápalek a vsunul ji do otevřených úst. Poté se zvukem obvykle psaným „Tut-tut“, položil tělo zpět do vany, zvedl prapodivný cvikr, prohlédl si ho, nasadil na nos a zahleděl se skrz něj; se stejným zvukem nasadil brýle zpět nebožtíkovi, aby nezanechal stopy po neoprávněném zásahu, což by rozčílilo inspektora Sugga, srovnal tělo, došel k oknu a vyklonil se, aby dosáhl nahoru i do stran vycházkovou holí, kterou nosil poněkud nemístně s sebou. Zjevně toto vyšetřování nic nového nepřineslo, a tak zavřel okno a znovu se připojil k panu Thippsovi.

    OdpovědětVymazat
  52. 2 OPRAVA
    „Nuže, myslím si, že na většinu jste přišel. Existuje jen jeden nebo dva malé rozpory. Například, máme tu člověka, který nosí drahý zlatě lemovaný cvikr a měl ho dost dlouho na to, aby ho nechal dvakrát opravit. Zuby nejsou jen zežloutlé, dokonce je má hanebně zkažené a vypadají, jako by si je nikdy v životě nečistil. Na jedné straně chybí čtyři stoličky, na druhé tři a jeden přední zub je přeražený. Je to muž, který pečuje o svůj vzhled, jak tomu nasvědčují vlasy a ruce. Co na to říkáte? “
    „Ba naopak, tito muži, jenž se sami vypracovali, nezapřou svůj nízký původ péčí o chrup, mají totiž strach ze zubařů.“
    „Pravda, ale jedna ze stoliček má tak drsnou hranu, že odřela jazyk. Neznám nic bolestivějšího. Chcete mi snad říct, že by člověk raději tu bolest snášel dál, i když si může dovolit nechat si ten zub spravit?“
    „No, lidé jsou různí. Znám sloužící, co raději trpěli v agónii, než aby překročili práh zubařské ordinace. Jak jste na to přišel, Wimsey?“
    „Podíval jsem se dovnitř; s kapesní svítilnou“ řekl lord Peter. "Šikovná věcička. Vypadá jako krabička od zápalek. Inu, dovoluji si říct, že je vše v pořádku, jen jsem jen jsem vás na to upozornil. Druhý bod: Zámožný muž s vlasy vonícími fialkou parmskou, který má pěstěné ruce a vše okolo, ale nikdy si neumyl uši. Má je plné mazu. Odporné.“
    „Dostal jste mě, Wimsey; nikdy bych si toho nevšiml. Ale stále si stojím za tím, že se starým návykům dá jen těžko odnaučit.“
    „To ano, souhlasím. Třetí bod: Vážený pán s manikúrou a brilliantinou ve vlasech, ale zbytek těla je úplně zablešený.“
    „U Jova, máte pravdu! Bleší kousnutí. To by mě nikdy nenapadlo.“
    „O tom není pochyb, starý brachu. Skvrny byly nepatrné a staré, nicméně nezaměnitelné.“
    „Teď to vidím jasně, když jste na to poukázal. Přesto, to se může stát komukoli. Zrovna týden před tím minulým jsem nechal utéct jednu blechu v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že poštípala i dalšího hosta!“
    „Ano, všechny tyto věci se mohou stát komukoli – jednotlivě. Čtvrtý bod: Džentlmen, který použil fialku parmskou na vlasy atd., atd., si umyl tělo silným karbolovým mýdlem – tak silným, že je zápach cítit i po dvaceti čtyřech hodinách.“
    „Karbolovým, aby se zbavil blech.“

    OdpovědětVymazat
  53. 2 OPRAVA 2. část
    „Řeknu vám, Parkere, vy máte odpověď na všechno. Pátý bod: Pečlivě nafintěný pán, sice s okousanými, ale pěstěnými nehty, má špinavé černé nehty na nohou tak dlouhé, jako by je roky nikdo nestříhal.“
    „Síla zvyku, jak jsem již zmiňoval.“
    „Ano, já vím, ale takové návyky! Nyní, k šestému a poslednímu bodu: Tento ušlechtilý muž s občasně ušlechtilými návyky přijde uprostřed propršené noci a zjevně oknem, i když už je čtyřiadvacet hodin mrtvý a tiše si lehne do vany pana Thippse, v tomto ročním období neobvykle oblečený pouze ve cvikru. Ani vlásek rozcuchaný – stříhal si je tak nedávno, že se jich pár zachytilo na krku a po stranách vany – a holil se tak nedávno, že na jeho tváři zůstal kousek zaschlé pěny- “
    „Wimsey!“
    „Počkejte chvilku – a zaschlé pěny v ústech.“
    Bunter vstal a z ničeho nic se objevil u detektiva, poctivý služebník skrz na skrz.
    „Ještě trochu brandy, pane?“ zamumlal.
    „Wimsey,“ řekl Parker, „běhá mi z toho mráz po zádech.“ Dopil sklenku – překvapeně hleděl na dno, že je prázdná, položil ji, vstal, přešel ke knihovně, otočil se, postavil se k ní zády a řekl: „Podívejte se, Wimsey-vy čtete detektivky; říkáte nesmysly.“
    „Ne, neříkám,“ bránil se Lord Peter ospale, „ale byla by to dobrá zápletka pro detektivku, nemyslíte? Buntere, jednou ji napíšeme a vy ji doplníte o fotografie.“
    „Pěna v jeho – Hloupost!“ vykřikl Parker. „Bylo to něco jiného – nějaká barevná skvrna – “
    „Ne,“ řekl Lord Peter, „byly tam také vousy. Ježaté. Měl plnovous.“
    Vylovil z kapsy hodinky a z těch vyndal několik dlouhých, ostrých vousů, které byly uvězněné mezi vrchním a spodním pouzdrem.
    Parker je promnul mezi prsty jednou a pak podruhé, prozkoumal je na světle i pod lupou, podal je netečnému Bunterovi, a řekl: „Chcete mi tvrdit, Wimsey, že existuje muž, který by –“ krátce se zasmál – „si oholil plnovous s otevřenými ústy, pak šel a nechal se zabít s pusou plnou vousů? Jste šílenec.“

    OdpovědětVymazat
  54. 1. OPRAVA
    Z váhavé ruky pana Thippse vzal plachtu, která byla přehozena přes vanu, a stáhl ji.
    Tělo, které ve vaně leželo, patřilo vysokému zavalitému muži, ve věku kolem padesáti let.
    Vlasy, které byli přirozeně hustě kudrnaté, černé barvy, byli ostříhány a učesány profesionální rukou. Šířily jemně fialkový pach perfektně rozpoznatelný v uzavřeném prostoru koupelny.
    Jeho rysy byly silné, masité a výrazně značené, od výrazných tmavých kruhů pod očima, dlouhého dolů zakřiveného nosu, až po těžkopádnou bradu.
    Měl čistě oholený obličej a jeho rty byly plné a smyslné, spadlá čelist ukazovala tabákem poskvrněné zuby.
    Na mrtvém obličeji se nádherný zlatý cvikr vysmíval smrti s groteskní elegancí, jemný zlatý řetízek spadal na jeho holou hruď.
    Nohy byly ztuhle natažené vedle sebe, paže leželi blízko u těla a prsty byly přirozeně pokrčené.
    Lord Peter zvedl nebožtíkovu paží, a zamračeně se podíval na dlaň.
    "Celkem sebestředný, ten váš návštěvník, nemyslíte?" zamumlal.
    "Violka vonná a manikůra." Znovu se sklonil, aby vsunul ruku pod nebožtíkovu hlavu.
    Ty absurdní brýle spadli s cinknutím do vany, a tento zvuk byl poslední kapkou v nervozitě pana Thippse. "Pokud mně omluvíte," zamumlal, " opravdu se mi z toho dělá poněkud mdlo."
    Proklouzl ven, těsně před tím, než Lord Peter spěšně ale obezřetně otočil tělo a zkoumal ho s hlavou mírně nakloněnou na stranu, čímž zapojil svůj monokl do hry, v atmosféře zesnulého Josefa H. Chamberlaina schvalujícího vzácnou orchidej.
    Poté opřel nebožtíkovu hlavu o svou paži, vytáhl z kapsy stříbrnou krabičku zápalek a vsunul mu jí do otevřených úst.
    Poté se zvukem často popsaným jako "tut-tut", položil tělo zpět.
    Zvedl onen prapodivný cvikr, prohlédl si jej, nasadil na nos a podíval se skrze něj. Vydal stejný zvuk jako před tím, nasadil cvikr na nos mrtvole, aby nezanechal žádné stopy o jakémkoliv zásahu, který by jistě vedl k podrážděnost inspektora Sugga, vrátil tělo do původní polohy, vrátil se k oknu, vyklonil se z něj, aby mohl dosáhnout nahoru a do stran svou vycházkovou holí, kterou nevhodně přinesl s sebou.
    Vypadalo to, že z tohoto vyšetřování nic nevzešlo. Odtáhl hlavu zpět, zavřel okno a přidal se k panu Thippsovi na chodbě.

    OdpovědětVymazat
  55. 2. OPRAVA
    Dobrá, myslím si, že jste většinu uhodl. Jsou tu jen jedna či dvě malé nesrovnalosti. Například, je zde muž, který nosí drahý pozlacený cvikr, jenž vlastní dost dlouho na to, aby jej nechal dvakrát opravit.
    Přesto však jeho zuby nejsou pouze vybledlé, nýbrž úplně zkažené, a vypadá to, jako by si je nikdy v životě nečistil. Na jedné straně mu chybí čtyři stoličky a na druhé straně tři, a také má napříč zlomený jeden přední zub. Přesto je to muž opatrný na svůj vzhled, jak můžeme vidět s ohledem na jeho vlasy a ruce. Co můžete říct na tohle?"
    Ach, tito samozvaní muži nízkého původu, velice nedbají na zuby, a ze zubařů mají hrůzu."
    "Pravda, ale jedna z těchto stoliček má zlomenou hranu tak drsně, že ho musela příšerně řezat do jazyka. Nic nebolí více. Chcete mi snad říci, že muž, který by si mohl snadno dovolit opravu tohoto zubu, by tuto bolest trpěl."
    "Inu, lidé jsou zvláštní. Zažil jsem služebníky, kteří radši tolerovali agónii, než aby překročili práh u zubaře. Jak jste to viděl, Wimsey?"
    "Podíval jsem se dovnitř, baterkou," řekl lord Peter. "Šikovná malá věcička. Vypadá jako krabička od zápalek. Inu, dovolil bych si říci, že je to v pořádku, jen jsem vás na to chtěl upozornit. Druhý bod: džentlmen s vůní violky vonné ve vlasech a dobrou manikúrou, a se vším tím ostatním, si nikdy nemyje vnitřek uší. Plné mazu. Nechutné."
    "Dostal jste mně, Wimsey, toho jsem si vůbec nevšiml. Ale přes to, zvyk je železná košile."
    "Ano, jistě! Hoďte to na zvyk. Třetí bod: džentlmen s manikúrou a vonným olejem ve vlasech a tím vším ostatním, je přesto zablešený."
    "U Jupitera, máte pravdu. Kousance od blech. To mně vůbec nenapadlo."
    "Není pochyb, starý brachu. Stopy byli slabé a staré, ale nezaměnitelné."
    "Ale jistě, teď, když jste to zmínil. Ovšem tohle se může stát každému. Já sám jsem před dvěma týdny uvolnil jedno takové monstrum v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že kousla dalšího návštěvníka!"
    "Ach ano všechny tyto věci se můžou stát komukoliv, ale samostatně. Čtvrtý bod: džentlmen, který používá violku vonnou na vlasy, atd., atd., se koupe v silném antiseptickém mýdle, tak silném, že je na něm cítit ještě po dvaceti čtyřech hodinách."
    "Antiseptické na odblešení"

    OdpovědětVymazat
  56. 3. OPRAVA
    "Řeknu vám Parkere, vy máte odpověď na všechno. Pátý bod: pečlivě upravený džentlmen, s upravenými ačkoliv okousanými nehty, má špinavé, černé nehty na nohou, které vypadají jako by si je už léta nestříhal."
    "Ano to vše je součástí jeho návyků, jak už bylo uvedeno."
    "Ano já vím, ale takovéto návyky!"
    "A teď, šestý a poslední bod: tento džentlmen s občasnými džentlmenskými návyky, dorazí uprostřed nočního lijáku, nejspíše oknem, když byl už dvacet čtyři hodin mrtvý a lehne si nepovšimnutě do vany pana Thippse, nepřiměřeně oděn pouze ve cvikru. Na hlavě nemá jediný rozcuchaný vlas, přesto jsou jeho vlasy tak čerstvě ostříhané, že ještě dost malých vlásků má přilepené na krku, a na stranách vany. Oholil se tak nedávno, že má na tváři zaschlou vrstvu mýdla..."
    "Wimsey!"
    "Počkat chvilku, a zaschlé mýdlo v puse."
    Bunter najednou vstal a objevil se po detektivově boku, jako uctivý služebník, kterým je.
    "Ještě trochu brandy, pane?" zamumlal.
    "Wimsey," řekl Parker "naháníte mi husí kůži." vyprázdnil obsah skleničky a a zahleděl se na ni, jako by byl překvapen, že je prázdná, položil ji, přešel místnost až ke knihovně, otočil se k nim zády a řekl: "Podívejte se, Wimsey, četl jste detektivní příběhy, vykládáte nesmylsy."
    "Ne nevykládám," řekl Lord Peter, ospale, "neobvykle dobrý incident pro detektivní příběh, skrze, co? Buntere, napíšeme jeden, a vy ho doplníte o fotografie."
    "Mýdlo v jeho...Nesmysl!" řekl Parker "Bylo to něco jiného- nějaké zabarvení-"
    "Ne," řekl Lord Peter, "také tam byli chlupy, pichlavé. Měl vousy."
    Z kapsy vyndal hodinky a vytáhl z nich pár delších tvrdých chlupů, které věznil mezi vnitřním a vnějším pouzdrem.
    Párkrát je promnul mezi prsty, podíval se na ně z blízka naproti světlu, prozkoumal je lupou, a podal je flegmatickému Bunterovi a řekl : "Vážně mi chcete namluvit, Wimsey, že živý muž.." -krutě se zasmál- "by si holil vousy s otevřenou pusou a poté šel a nechal se zabít, s pusou plnou chlupů? Jste šílený."

    OdpovědětVymazat
  57. Svobodová - Oprava

    I.

    Vzal z Thippsových nejistých rukou prostěradlo, které bylo přehozené přes vanu, a odkryl ji.
    Tělo, které ve vaně leželo, patřilo vysokému, robustnímu muži kolem padesátky. Jeho vlasy, tmavé, husté a kučeravé, byly očividně ostříhány i učesány rukou mistra, a linula se z nich jemná vůně fialkového parfému, která byla v zatuchlé koupelně obzvlášť výrazná. Muž měl výrazné rysy, pronikavě tmavé oči a dlouhý nos, který se stáčel k jeho velké bradě. Hladce oholená tvář, lehce pootevřené, plné a smyslné rty odkrývaly zuby poseté skvrnami od tabáku. Na nose mu seděl pěkný zlatý cvikr, který se s jistou groteskní elegancí takřka vysmíval jeho smrti, na odhalené hrudi se mu stáčel kvalitní zlatý řetízek. Nohy měl strnule natažené vedle sebe, paže podél těla, prsty nenuceně ohnuté.
    Lord Peter zdvihl jednu z bezvládných paží a s nepatrným zamračením zkoumal její dlaň.
    “Vcelku elegán ten váš návštěvník, že?” zamručel. “Manikura a bílé fialky.” Znovu se sehnul a podepřel nebožtíkovi hlavu. Groteskní brýle sklouzly z nebožtíkova nosu a zazvonily na dně vany, což byla pro kulminující nervozitu pana Thippse poslední kapka.
    “Kdybyste mě laskavě omluvil,” zamumlal, “Dělá se mi z toho všeho poněkud mdlo.
    Vyklouzl z koupelny, ale až poté, co stačil Lord Peter opatrně nadzvednout a následně otočit tělo. Zkoumal jej, hlavu nakloněnou ke straně, přes svůj monokl, čímž nápadně připomínal Josepha H. Chamberlaina při zkoumání vzácné orchideje. Pak si nebožtíkovu hlavu podepřel paží, z kapsy vytáhl stříbrnou krabičku zápalek a vložil mu ji do úst. Udělal své obvyklé “tut-tut”, tělo opět položil a zvedl onen tajemný zlatý cvikr. Nejprve si ho prohlédl, pak jej nebožtíkovi odložil zpět na nos a vrátil tělo do původní polohy, aby zametl veškeré důkazy o narušení místa činu a předešel tak podráždění inspektora Sugga. Pak se vrátil k oknu, vyklonil se ven a svou vycházkovou holí, kterou měl tentokrát překvapivě s sebou, šťoural nahoru a do stran. To mu ovšem nepřineslo žádné nové poznatky, a tak se stáhl zpět dovnitř, okno zavřel a připojil se k panu Thippsovi v chodbě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. II. (1/2)

      “Nu, zdá se, že jste většinu rozluštil. Avšak je tu pár drobných nejasností. Kupříkladu, máme tu muže v drahých brýlých se zlatými obroučkami, které měl dostatečně dlouho na to, aby je nechal dvakrát opravit. A přesto má zuby ne jen jemně zažloutlé, ale tak zkažené, jako by si je snad nikdy v životě nečistil. Na jedné straně mu chybí tři a na druhé hned čtyři stoličky, a jeden zub má dokonce v půli zlomený. Máme zde muže, který velice dbá o svůj zevnějšek, což je patrné z toho, jak má upravené vlasy i nehty. Co vy na to?”
      “Ale, tihle muži nízkého původu, kteří se vypracovali k penězům, na zuby vůbec nedbají a ze zubařů mají hrůzu.”
      “Pravda, avšak jedna ze stoliček je ulomená tak, že si o ni poranil jazyk. Jen máloco je tak bolestivé. Chcete mi říct, že by tohle člověk dobrovolně podstupoval, i kdyby si mohl dovolit nechat si zub opravit?”
      “Nu, lidé jsou různí. Znal jsem sloužící, kteří raději zůstali v agónii, než by kdy překročili práh zubaře. Jak jste na to vlastně přišel, Wimsey?”
      “Posvítil jsem si na to; kapesní svítilna,” odvětil Lord Peter. “Šikovná věcička. Vypadá jako krabička od sirek. No, možná to nic neznamená, jen jsem vás na to upozornil. Nicměně, za druhé: džentlmen, jehož vlasy voní po fialkách, s manikurou a tím vším ostatním, si nikdy nečistí uši. Samý maz. Nechutné.”
      “To jste mě doběhl, Wimsey, nevšiml jsem si toho. Ale přesto, zvyk je železná košile.”
      “Dobrá, tak tedy dál. Ten džentlmen má manikuru a pomádu, ale také má blechy.”
      “U Joviše, máte pravdu! Štípance od blech, ty jsem také nezaznamenal.”
      “O tom není pochyb, starý brachu, ty štípance jsou už téměř zahojené, ale jsou tam.”
      “Jistě, teď když jste to zmínil. Přesto, to se přeci může stát každému. Zrovna předminulý týden jsem sám nechal utéct jednu velikou v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že poštípala dalšího hosta!”
      “Ano, samozřejmě, to vše by se mohlo stát úplně každému, avšak nikoliv naráz. Za čtvrté: džentlmen, který používá fialkovou pomádu na vlasy, a tak dále, a tak dále, se myje silným karbolovým mýdlem, tak silným, že je cítit i o čtyřiadvacet hodin později.”

      Vymazat
    2. II. (2/2)

      “Karbolovým, aby se zbavil těch blech.”
      “Tedy, Parkere, vy máte odpověď úplně na vše. Za páté: upravený džentlmen, s upravenými, ač trochu okousanými nehty, má nehty na nohou úplně zčernalé špínou, a narostlé, jako by si je nestříhal celá léta.”
      “To je opět jen o zvyku.”
      “Ano, samozřejmě, ale takové návyky! Nyní k šestému a poslednímu bodu: tento džentlmen se všemi džentlmenskými návyky dorazí uprostřed noci v průtrži mračen, navíc zjevně oknem, ačkoliv je mrtvý už dvacet čtyři hodin a tiše se položí do vany pana Thippse, nevhodně oblečen pro tuto roční dobu a s brýlemi na nose. Na hlavě nemá zkřiven jediný vlásek, nechal se ostříhat tak nedávno, že má hrstku ostříhaných vlasů za krkem i po stranách vany, a oholen je tak čerstvě, že mu na tváři zaschlo mýdlo-“
      “Wimsey!”
      “Vydržte – a má také zaschlé mýdlo v ústech.”
      Bunter se znenadání objevil po detektivově boku, vzorný sluha každým coulem.
      “Ještě kapku brandy, pane?” zeptal se.
      “Wimsey,” ozval se Parker, “mě z vás úplně mrazí.” Zíral na svou dopitou sklenici brandy, jako by jej udivovalo, že je náhle prázdná. Nakonec sklenici odložil,vstal, přešel celou místnost až ke knihovně, otočil se k ní zády a prohlásil: “Podívejte se, Wimsey, četl jste příliš mnoho detektivek. Vykládáte nesmysly.”
      “Nikoliv,” odvětil Lord Peter ospale, “je to však až příhodně dobrá zápletka pro detektivku, což? Buntere, nějakou spolu napíšeme a vy ji doplníte fotografiemi.”
      “Zaschlé mýdlo v- Nesmysl!” vyprskl Parker. “Bylo to něco jiného, nějaká barevná skvrna-“
      “Nikoliv,” odvětil Lord Peter, “měl tam i vousy, dlouhé a tvrdé. Nosil plnovous.”
      Sáhl do kapsy pro hodinky a vytáhl z nich hrstku dlouhých štětin, které před tím uvěznil v plášti hodinek.
      Parker je otáčel mezi prsty sem a tam, zblízka si je prohlížel na světle, prozkoumal je pod lupou, nakonec je podal nezlomnému Bunterovi a řekl: “Chcete mi snad, Wimsey, namluvit, že by se kdokoliv na světě,” poněkud hrubě se zasmál, “nejprve oholil s otevřenými ústy, a pak šel a nechal se zabít s plnou pusou vousů? Vy jste blázen!”

      Vymazat
  58. Jakub Lain - oprava - část 1
    Vzal si od pana Thippse prostěradlo, které pevně svíral v ruce a které bylo přehozené přes vanu a odkryl ho.
    Tělo, které leželo ve vaně, patřilo vysokému, robustnímu muži, asi padesátníkovi.
    Černé, husté, přirozeně kudrnaté vlasy byly precizně zastřiženy a učesány do strany. Voněly po fialkovém parfému, který, o to více vynikal v malé, uzavřené místnosti.
    Jeho rysy byly tvrdé, silné a masité. Měl pozoruhodné tmavé oči a dlouhý, zakřivený nos, který směřoval k široké bradě. Byl hladce oholen a jeho rty byly plné a smyslné. Ústa měl otevřená tak, že bylo možné spatřit zuby zbarvené tabákem. Celou tu groteskní eleganci doplňoval slušivý zlatý cvikr, který měl mrtvý muž nasazený; na odhalené hrudi měl vystavený zlatý řetízek. Ztuhlé nohy byly natažené u sebe. Ruce měl položené podél těla; prsty byly přirozeně ohnuté.
    Lord Peter nadzvedl jednu ruku a pozorně prozkoumal dlaň. “Pán byl docela fešák, co?” zamumlal. “Fialka bílá a manikúra.” Znovu se sklonil a vsunul mrtvému ruku za hlavu. Absurdně vypadající cvikr spadl do vany. Zarachocení, které následně zaznělo, bylo poslední kapkou pro stále nervóznějšího pana Thippse.
    “Kdyby jste mě ráčil omluvit,” zamumlal, “nedělá mi to moc dobře, opravdu,” a zamířil ke dveřím. Odešel však až poté, co Lord Peter obratně nadzvedl tělo a otočil jej, aby si ho mohl prohlédnout, načež naklonil hlavu na stranu a nasadil si monokl, jaký by si vzal postarší Joseph H. Chamberlain, kdyby schvaloval vzácnou Orchidej. Poté si opřel nebožtíkovu hlavu o rameno a vytáhl stříbrnou krabičku sirek, kterou mu následně vsunul do pusy a udělal zvuk, který se obvykle zapisuje jako “Tut-tut”, při tom položil tělo. Pak vzal tajemný cvikr, podíval se na něj, posadil si jej na nos a podíval se přes něj, znovu udělal “Tut-tut” a vrátil cvikr mrtvému, aby nebylo vidět, že jakkoli zasahoval do vyšetřování otravného inspektora Sugga, načež uvedl tělo do původního stavu a přesunul se k oknu, ze kterého se naklonil a pomocí své vycházkové hole, kterou si s sebou tak trošku nevhodně vzal, zapátral nahoru a do stran. Nic zajímavého z toho však nevzešlo, a tak se vrátil, zavřel okno a následoval pana Thippse na chodbu.

    OdpovědětVymazat
  59. Jakub Lain - oprava - část 2
    “No, myslím, že většinu máte správně. Jen jedna nebo dvě maličkostí nesouhlasí. Například to, že tu máme muže, který své drahé zlaté brýle nosí tak dlouho, že je již měl dvakrát spravované. Jeho zuby nejsou pouze nažloutlé, ale zkažené tak, že to vypadá, že si je v životě nečistil. Chybí mu čtyři stoličky na jedné straně a tři na druhé. Jeden přední zub má rozštípnutý. O člověku, co si zjevně zakládá na dobrém vzhledu soudě podle jeho účesu a rukou, to moc nevypovídá. Co myslíte?.”
    “No, tihle zbohatlíci z nižších poměrů si na zdravé zuby moc nepotrpí a zubařů se bojí.”
    “To je pravda; ale jedna ze zbývajících stoliček má uraženou hranu, a zde pán vypadá, že si o ni pořezal jazyk. Není moc bolestivějších věcí. Chcete mi říct, že by si člověk, který si může dovolit opravit stoličku, by nad tím mávl rukou?”
    “Inu, lidé jsou zvláštní. Znal jsem sluhy, kteří by raději trpěli, než aby překročili práh zubní ordinace. Jak jste si toho všiml Wimsey?”
    “Podíval jsem se dovnitř elektrickou baterkou,” odpověděl Lord Peter. “Poměrně užitečná věcička. Vypadá jako krabička od sirek. No, řekl bych, že to je v pořádku, ale právě jsem vás na to upozornil. Za druhé: Člověk, který si může dovolit, aby mu vlasy voněly po fialkách bílých, dbá na manikúru a takové věci, si nečistí uši. Má je plné mazu. Nechutné.”
    “Máte pravdu, Wimsey, toho jsem si nevšiml. Člověk se asi těžko zbavuje starých zvyků.”
    “To máte pravdu, ale nemyslím že je to tento případ. Za třetí: Člověk, co nepohrdne manikúrou a brilantinou je zablešený.”
    “Probůh, máte pravdu! Pokousaly ho blechy. Toho jsem si nevšiml. Bezpochyby, příteli. Ty kousance jsou starší, ale pořád dobře viditelné.”
    “To se může stát každému. Asi dva týdny zpátky jsem také nechal utéct blechu, a to v nejlepším hotelu v Lincolnu. Doufám, že pokousala dalšího hosta.”
    “Jistě, všechny tyhle věci se mohou stát každému z nás, ale ne nejednou. Za čtvrté: Člověk jako je tento se určitě myje tak silným karbolickým mýdlem, že je cítit i druhý den.”
    “To aby se zbavil blech.”

    OdpovědětVymazat
  60. Jakub Lain - oprava - část 3
    “Řeknu vám, Parkere, vy máte odpověď na všechno. Za páté: Člověk, který si potrpí na vzhled a manikúru, má okousané nehty a na nohou má palce tak černé, že to vypadá, jako by si je nestříhal už několik let.”
    “Síla zvyku, jak už jsem říkal.”
    “Ano, ano, ale jakých zvyků. Za šesté: Tento Člověk, se zvyky, které jsou občas pozorovatelné u vyšší společenské třídy, sem přijde uprostřed noci, kdy leje, že by psa nevyhnal, pravděpodobně oknem, když už byl čtyřiadvacet hodin mrtvý a složí se tiše do vany pana Thippse se zlatým cvikrem na nose a oblečený jako by šel na nějaký večírek. Ten člověk nemá zkřivený vlas. Je to, jako by právě odešel od kadeřníka - podívejte, ještě má vlasy na krku, dokonce je jich pár i na vaně a to ani nemluvím o tom, že je byl pravděpodobně i oholen, protože na jeho tváři můžete vidět i zbytky zaschlého mýdla-”
    “Wimsey!”
    “Moment – zaschlé mýdlo má i v puse.”
    Bunter se zvedl a najednou se objevil po boku detektiva, jako správný sluha.
    “Ještě skleničku brandy, pane?” zamumlal.
    “Wimsey,” řekl Parker “Mrazí mě z vás na zádech” vyprázdnil do sebe sklenku a zadíval se do ní jako by byl překvapený, že je prázdná. Pak ji položil, zvedl se a přesunul se napříč místností ke knihovně, pak se otočil, opřel se o ní a řekl: “Podívejte, Wimsey, asi jste četl moc detektivek, říkáte nesmysly.”
    “Dovolím si nesouhlasit,” řekl Lord Peter ospale, “ale byla by to dobrá a neobvyklá zápletka, nemyslíte? Buntre, co kdyby jsme nějakou detektivku napsali a vy tam přidal nějaké fotografie jako ilustrace.”
    “Mýdlo v- nesmysl!” rozčílil se Parker. “Bylo to něco jiného, nějaké zbarvení-”
    “Ne,” odpověděl Lord Peter, “byly tam také chlupy, naježené, měl vousy.”
    Z kapsy vylovil hodinky a vytáhl několik delších, tvrdších chlupů, které měl uložené v jejich krytu.
    Parker si je v ruce několikrát přehodil. Zblízka si je prohlédl pod světlem a pod lupou. Poté je předal Bunterovi, který je pozoroval a řekl: “Chcete mi říct, Wimsey, že existuje někdo, kdo” -zasmál se- “někdo, kdo by se dobrovolně oholil s otevřenou pusou a pak se šel někam nechat zabít s plnou pusou chlupů? Jste blázen.”

    OdpovědětVymazat