14. dubna 2010

Jack London



Dobrodružná literatura musí mít především spád. Správný autor tohoto žánru se nezdržuje dlouhými popisy a jde přímo k věci. To ovšem neznamená, že by jeho text byl méně bohatý! Jen využívá např. k charakteristice postav jiných literárních prostředků.

Jack London byl mistrem dobrodružné literatury; jeho texty jsou dramatické, dynamické, úsporné a přitom barvité.
Máte před sebou ukázku z knihy "Smoke Bellew", která dvakrát vyšla česky (Mezi zlatokopy: Praha, Albatros 1974, přel. Milan Rejl; Praha, Svoboda 1988, přel. Milan Rejl a Vladimír Svoboda); dokonce byla zdramatizována jako rozhlasová hra pro děti ("Ten kouř kolem tebe" - napsal Viktorín Šulc). Literární rozcestník ji uvádí jako "povídkový cyklus o znuděném intelektuálovi, který najde sám sebe mezi zlatokopy na Aljašce" (ref)

Plný text je volně k dispozici díky projektu Guttenberg.

1. Nejprve si přečtěte/prolistujte začátek románu; proč se hlavní hrdina vydal na Aljašku? Nemyslete na překládání, čtěte rychle, bavte se a hledejte dobrodružství :)
2. Soustředěně si několikrát pročtete následující odstavec. Co se z něho o Kitovi dozvíte? Jakých prostředků London používá k tomu, aby měl text rychlý spád?
==============================================================
On his way back to the beach, Kit turned the phrase over and over. It
rankled to be called tenderfoot by a slender chit of a woman.
Going into a corner among the heaps of freight, his mind still filled
with the vision of the Indian with the redoubtable pack, Kit essayed
to learn his own strength. He picked out a sack of flour which he knew
weighed an even hundred pounds. He stepped astride it, reached down,
and strove to get it on his shoulder. His first conclusion was that one
hundred pounds were real heavy. His next was that his back was weak. His
third was an oath, and it occurred at the end of five futile minutes,
when he collapsed on top of the burden with which he was wrestling. He
mopped his forehead, and across a heap of grub-sacks saw John Bellew
gazing at him, wintry amusement in his eyes.
==============================================================
Vložte své názory do komentáře k tomuto blogu.


3. Přeložte následující úryvek (nejprve si ho najděte v kontextu):

==============================================================
"What other men can do, we can do," Kit told Robbie, though down in his
heart he wondered whether or not he was bluffing.

"And I am twenty-seven years old and a man," he privately assured
himself many times in the days that followed. There was need for it. At
the end of a week, though he had succeeded in moving his eight hundred
pounds forward a mile a day, he had lost fifteen pounds of his own
weight. His face was lean and haggard. All resilience had gone out
of his body and mind. He no longer walked, but plodded. And on the
back-trips, travelling light, his feet dragged almost as much as when he
was loaded.

He had become a work animal. He fell asleep over his food, and his sleep
was heavy and beastly, save when he was aroused, screaming with agony,
by the cramps in his legs. Every part of him ached. He tramped on raw
blisters; yet even this was easier than the fearful bruising his feet
received on the water-rounded rocks of the Dyea Flats, across which the
trail led for two miles. These two miles represented thirty-eight miles
of travelling. He washed his face once a day. His nails, torn and broken
and afflicted with hangnails, were never cleaned. His shoulders and
chest, galled by the pack-straps, made him think, and for the first time
with understanding, of the horses he had seen on city streets.

56 komentářů:

  1. prostředky: krátké věty (někdy pouze slovesa) podporují rychlý spád textu, dále také využití pohybových "rychlých" sloves.
    Kit má zřejmě rád nové výzvy a rád si vše vyzkouší na svou kůži, není trénovaný na nošení těžkých břemen:) je přemýšlivý. Markéta Netopilová

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. využití krátkých větných útvarů, které někdy obsahují pouze sloveso
    konkrétní a přímé popisy

    OdpovědětVymazat
  4. Autor používá kratší, jednoduché věty, vše je tak, jak je psáno, pokud se podaří si text přeložit (a to není lehké:), myslím, že není nic skryté mezi řádky.
    Michaela Pastyříková

    OdpovědětVymazat
  5. Ani jeden trpný rod nebyl použitý. To podle mě napomáhá tomu rychlému spádu. Věty jsou naprosto přímočaré, žádné složité větné konstrukce...

    Dozvim se, že neunese 100 liber na vic jak 5 minut :-)

    Pavel Chabr

    OdpovědětVymazat
  6. London píše nepochybně velmi jednoduše, text má spád, rychlost, nedává čtenáři víc informací než je nutné a přesto je popisovaná situace "detailní". Používá slovesa, která přesně situaci vystihnou a navodí určitý pocit při čtení.
    Michaela Polónyová, AJ SV VZ

    OdpovědětVymazat
  7. Autor používá krátké, jednoduché věty, nezdržuje se popis "zbytečných" věcí. Popisuje jen danou scénu a neodbočuje od ní.

    OdpovědětVymazat
  8. používání krátších, výstižných vět, které neobsahují více než je nezbytné si situaci představit

    OdpovědětVymazat
  9. Rychlý spád: užití krátkých vět, popis dané situace (žádné dlouhé popisné pasáže o ničem:)

    OdpovědětVymazat
  10. Kit chce zřejmě testovat, co všechno vydrží a pomyslně porovnává své síly s Indiány. Statečně bojuje s těžkým pytlem, ikdyž je mu asi jasné, že ho neunese... Ujišťuje se, že všehno, co dělá, má svůj smysl.

    London používá krátké výstižné věty.

    Walter Vettermann

    OdpovědětVymazat
  11. Text je na první pohled složitý, ale když si člověk vyhledá pár nesrozumitelných slovíček, začne mu text dávat smysl. Krátká, výstižná souvětí - děj si čtenář lépe představí.

    OdpovědětVymazat
  12. Autor nepoužívá dlouhá, složitá souvětí, ale krátké a výstižné věty. Text je úderný.

    OdpovědětVymazat
  13. "Co zvládnou jiní, zvládneme i my," řekl Kit Robbiemu a hloubal v mysli, jestli blafoval nebo ne.

    "Je mi sedmadvacet let a jsem muž," ujišťoval několikrát sám sebe v následujících dnech. Bylo to potřeba. Po týdnu, ačkoli úspěšně přemístil svých osm set liber nákladu každý den o míli, zhubnul patnáct liber. Jeho tvář byla pohublá a vyčerpaná. Z jeho těla i mysli se vytratila veškerá nezlomnost. Už nekráčel, ale plahočil se. Když se vracel zpět pro náklad, kráčel zlehka, ale jeho nohy se vlekly, jako by byl opilý.

    Stalo se z něj zvíře určené pouze k práci. Usínal nad talířem a spal proklatě tvrdě, pokud ho však neprobouzely, křičícího v agónii, křeče v nohou. Bolel ho celý člověk. Šlapal po nezhojených puchýřích, pořád to však nebylo horší než střašné pohmoždění jeho chodidel, které mu způsobily oblázky na Dyea Flats, kudy se cesta táhla dvě míle. Tyto pouhé dvě míle vydaly za třicet osm mil cesty. Obličej si myl jednou denně. Nehty, které si nikdy nečistil, měl zatrhané a zlámané. Ramena a hruď opruzené režnými pásky, ho poprvé přiměly myslet na koně, které viděl v ulicích města, s porozuměním.

    Walter Vettermann

    OdpovědětVymazat
  14. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  15. "Co dokáží ostatní muži, dokážeme také," řekl Kit Robbiemu, i když v hloubi srdce ho napado, jestli blafoval nebo to myslel vážně.

    "A je mi dvacet sedm let a jsem muž," ujišťoval několikrát sám sebe v následujících dnech. Bylo toho zapotřebí. Na konci týdne, i přesto, že úspěšně přemístil jeho osm set liber ve vzdálenosti jedné míle za den, ztratil patnáct liber jeho vlastní váhy. Jeho obličej byl vyhublý a vypadal vyčerpaně. Všechna nezlomnost odešla z jeho těla a jeho mysli. Už déle nechodil, ale plahočil se. A při zpátečních cestách, kdy už bylo cestování snadnější, se vlekl skoro stejně, jako když byl naložený.

    Stalo se z něj zvíře, které znalo jen práci. Usínal nad jídlem a jeho spal velmi tvrdě, pokud zrovna nebyl podnícen a nekřičel bolestí kvůli křečím v jeho nohách. Bolelo ho celé tělo. Dále se plahočil, i přesto, že na nohách měl otevřené puchýře; ale i to bylo stále snazší než strašlivé pohmoždění jeho nohou, způsobené oblázky na Dyea Flats, přes kterou vedla dvoumílová stezka. Tyto dvě míle pro něj představovaly třicet osm mílí cestování. Myl si svůj obličej jednou denně. Jeho nehty - restrain, zlámané a postiženy záděrami, nebyly nikdy čištěny. Ramena a hrudník mu tríznila spousta řemínků, a to ho poprvé přimělo soucítit s koňmi, které viděl v městských ulicích.

    Monika Štěpková

    OdpovědětVymazat
  16. "Co dokážou jiní, dokážeme i my," řekl Kit Robbiemu a přemýšlel, jestli ho klamal nebo ne.

    "Je mi sedmadvacet let a jsem muž," ujišťoval sám sebe v následujících dnech několikrát. Bylo to potřeba. Na konci týdne, ačkoli úspěšně přemístil svých osm set liber na vzdálenost jedné míle za den, ztratil patnáct liber vlastní váhy.V obličeji byl pohublý a vyčerpaný. Z jeho těla i mysli se vytratila veškerá nezlomnost. Už nechodil, ale trmácel se. Když se vracel zpět pro náklad, kráčel lehce, ale jeho nohy se vlekly, jako by byl naložený.

    Stalo se z něj pracující zvíře. Hlava mu padala do talíře s jídlem únavou a spal tak tvrdě, ale příšerně, jak ho budily křeče v nohou a jak křičel v agonii. Bolel ho každý kousek těla. Plahočil se po popraskaných puchýřích, pořád to však bylo lepší než hrozné pohmoždění jeho chodidel, které mu přivodily oblé kameny na Dyea Flats, kudy se cesta táhla dvě míle. Tyto pouhé dvě míle byly jako třiceit osmi mil cesty. Obličej si myl jednou denně. Jeho nehty, které si nikdy nečistil, byly poškozené a zlámané. Ramena a hruď odřené od řemínků, ho poprvé přinutily myslet na koně, které vádal v ulicích města, s porozuměním.

    OdpovědětVymazat
  17. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  18. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  19. "Co dokážou jiní, my zládneme taky," řekl Kit Robbiemu, ačkoli v hloubi duše přemítal, zda jen neblafuje.

    "Je mi sedmadvacet a jsem muž," ujišťoval mnohokrát sám sebe v následujících dnech.
    Bylo to potřeba.
    Na konci týdne, přestože se mu za den podařilo o celou míli přemístit osm set liber, byl o patnáct liber hubenější.
    Tvář měl propadlou a vyčerpanou.
    Veškerá jeho nezlomnost byla tentam.
    Už nekráčel, ale plahočil se.
    A na zpátečních cestách, ač cestoval bez nákladu, vlekl nohy, jakoby byl opilý.

    Stal se tažným zvířetem.
    Usínal u jídla a spal tvrdě až na chvíle, kdy se s bolestivým křikem budil kvůli křečím v nohou.
    Bolelo ho celé tělo.
    Došlapoval na nezhojené puchýře, i když to bylo pořád snazší než strašné podlitiny na nohou, které mu působily
    vodou omleté kameny na Dyea Flats, přes něž vedla cesta po dvě míle.
    Tyhle dvě míle vydaly za třicet osm mil cestování.
    Jednou denně si umyl obličej.
    Nehty, zatrhané a olámané, se spoustou záděrek, měl stále špinavé.
    Ramena a hrudník, odřené od popruhů, ho donutily se poprvé s porozuměním
    zamyslet nad koňmi, které viděl v ulicích města.

    (Michaela Formanová)

    OdpovědětVymazat
  20. "Co zvládnou jiní, zvládneme také," řekl Kit Robbiemu. Navzdory tomu, že v hloubi své duše přemítal, zda blafoval či ne.

    "Je mi sedmadvacet a jsem muž," v následujících dnech sám sebe nesčetněkrát ujišťoval. Byla to potřeba. Na konci týdne, ačkoli se mu podařilo přesunout svých osm set liber na míli za den, byl už o patnáct liber hubenější. Jeho tvář byla pohublá vyčerpáním. Veškeré odhodlání opustilo jeho tělo i mysl. Už nechodil, jen se plahočil. Na zpáteční cestě, když už cestoval nalehko, se jeho nohy ploužily stejně, jako když byl naložený.
    Stal se z něj soumar. Usínal při jídle a jeho spánek byl bestiálně tvrdý, až na okamžiky, kdy se budil a skučel bolestí, kterou mu zapříčinily křeče v nohách. Celé tělo ho bolelo. Našlapával na mokvavé puchýře, přesto to nebylo tak hrozné jako odřeniny na chodidlech, které mu způsobily vodou omleté kameny na Dyea Flats, přes které vedla po dvě míle stezka. Tyto dvě míle vydaly za třicet osm mil cestování. Jednou za den si myl tvář. Jeho nehty, rozdrásané a zlámané, se spoustou záděr, nebyly nikdy čištěny. Jeho ramena a hruď, sedřené od popruhů nákladu, ho přinutily poprvé se s porozuměním zamyslet nad koňmi, které viděl v městských ulicích.

    Markéta Netopilová

    OdpovědětVymazat
  21. "Co zvládnou jiní, zvládneme i my," řekl Kit Robbiemu, ačkoli ve svém nitru přemýšlel, jestli jenom neblafoval.

    "A je mi dvacet sedm a jsem muž," ujišťoval mnohokrát sám sebe v následujících dnech. Bylo to zapotřebí. Na konci týdne,
    i když se mu za den podařilo pokročit kupředu se svými osmi sty librami o jednu míli, ztratil patnáct liber své vlastní
    váhy. V obličeji byl hubený a vyčerpaný. Z jeho těla i mysli se vytratila veškerá nezdolnost. Už ani nechodil, jen se
    plahočil. Při zpátečních cestách, přestože už kráčel nalehko, vlekl nohy skoro stejně, jako kdyby byl naložený.

    Stalo se z něj zvíře určené jen pro práci. Usínal nad jídlem, jeho spánek byl tvrdý, ale mizerný, pokud se zrovna nebudil
    s křikem plným bolesti způsobeným křečemi v nohách. Bolelo ho celé tělo. Plahočil se s otevřenými puchýři na nohou; ale
    to nebylo nic proti podlitinám, které mu způsobily omleté balvany na Dyea Flats, kudy vedla cesta dvě míle. Tyto dvě míle
    však pro něj byly stejné jako třicet osm mil putování. Obličej si myl jednou denně. Své rozdrásané a zlámané nehty se
    záděrami si nikdy nečistil. Jeho ramena a hrudník, odřené od popruhů, ho přiměly, aby si poprvé s porozuměním vzpomenul na
    koně, které vídával v ulicích města.

    Darina Šubová

    OdpovědětVymazat
  22. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  23. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  24. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  25. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  26. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  27. „Co zvládnou ostatní, zvládneme i my“ řekl Kid Robbiemu, i když uvnitř sám přemýšlel, zda blafuje nebo ne.
    „Je mi dvacetsedm let a jsem muž“ kolikrát ujišťoval sám sebe v průběhu dalších dnů. Vlastně to bylo nutné. Na konci týdne, ačkoliv úspěšně přesouval svých 800 liber vpřed o míli denně, ztratil 15 liber na své vlastní váze. Obličej měl vyhublý a ztrhaný. Všechna odolnost vymizela jak z těla, tak z mysli. Už moc nechodil, spíše se vlekl. A na zpáteční cestě, už odlehčen, vlekl nohy stejně jako předtím.

    Stal se pracujícím zvířetem. Usínal i nad jídlem, a jeho spánek byl tvrdý a mizerný, tedy zrovna když nebyl probuzený a nekřičel bolestí kvůli křečím v nohou. Bolela ho každá část těla. Plahočil se s otevřenými puchýři, ale bylo to stále snesitelnější než hrozné modřiny, které si přivodil na vodou zaoblených skálách Dynea Flats, přes které vedla 2 míle dlouhá cesta. Tyto dvě míle byli stejné jako třicetdevět mílí cestování. Obličej si myl jednou denně. Jeho nehty, roztrhané a zlámané plné záděr si neumyl nikdy. Jeho ramena a hrudník, odřená od popruhů, ho donutili se zamyslet, a poprvé to bylo s pochopením, nad koňmi, které vídával na ulicích.

    Michaela Benešová

    OdpovědětVymazat
  28. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  29. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  30. Oprava:
    "Co dokážou jiní, my zládneme taky," řekl Kit Robbiemu, ačkoli v hloubi duše přemítal, zda jen neblafuje.

    "Je mi sedmadvacet a jsem muž," ujišťoval mnohokrát sám sebe v následujících dnech. Bylo to potřeba. Na konci týdne, přestože se mu za den podařilo o celou míli přemístit osm set liber, ztratil patnáct liber na své vlastní váze. Tvář měl propadlou a vyčerpanou. Veškerá jeho nezlomnost byla tentam. Už nekráčel, ale plahočil se. A na zpátečních cestách, ač cestoval bez nákladu, vlekl nohy, jakoby byl opilý.

    Stal se tažným zvířetem. Usínal u jídla a spal tvrdě až na chvíle, kdy se s bolestivým křikem budil kvůli křečím v nohou. Bolelo ho celé tělo. Došlapoval na nezhojené puchýře, i když to bylo pořád snazší než strašné podlitiny na nohou, které mu působily vodou omleté kameny na Dyea Flats, přes něž vedla cesta po dvě míle.Tyhle dvě míle vydaly za třicet osm mil cestování. Jednou denně si umyl obličej. Nehty, zatrhané a olámané, se spoustou záděrek, měl stále špinavé. Ramena a hrudník, odřené od popruhů, ho donutily se poprvé s porozuměním zamyslet nad koňmi, které viděl v ulicích města.

    (Michaela Formanová)

    OdpovědětVymazat
  31. Oprava:
    "Co zvládnou jiní, zvládneme i my," řekl Kit Robbiemu, ačkoli ve svém nitru přemýšlel, jestli jenom neblafuje.

    "A je mi dvacet sedm a jsem muž," ujišťoval mnohokrát sám sebe v následujících dnech. Bylo to zapotřebí. Na konci týdne,
    i když se mu za den podařilo postoupit se svými osmi sty librami o jednu míli, ztratil patnáct liber své vlastní
    váhy. V obličeji byl hubený a vyčerpaný. Z jeho těla i mysli se vytratila veškerá nezdolnost. Už ani nechodil, jen se
    plahočil. Při zpátečních cestách, přestože už kráčel nalehko, vlekl nohy skoro stejně, jako kdyby byl naložený.

    Stalo se z něj zvíře určené jen pro práci. Usínal nad jídlem, jeho spánek byl opravdu tvrdý, pokud se zrovna nebudil
    s bolestivým křikem způsobeným křečemi v nohách. Bolelo ho celé tělo. Došlapoval na otevřené puchýře na nohou; ale
    to nebylo nic proti podlitinám, které mu způsobily omleté balvany na Dyea Flats, kudy vedla cesta dvě míle. Tyto dvě míle
    však vydaly za třicet osm mil putování. Obličej si myl jednou denně. Rozdrásané a zlámané nehty se
    záděrami si nikdy nečistil. Jeho ramena a hrudník, odřené od popruhů, ho přiměly, aby si poprvé s porozuměním vzpomněl na
    koně, které vídával v ulicích města.

    Darina Šubová

    OdpovědětVymazat
  32. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  33. "Co zvládnou ostatní, zvládneme taky." řekl Kit Robbiemu, avšak v hloubi srdce přemýšlel, zda jen neblafuje.
    "A je mi sedmadvacet a jsem chlap." ujišťoval několikrát sám sebe v následujících dnech. A bylo to potřeba. Ke konci týdne, ačkoli denně úspěšně přemístil osm set liber na vzdálenost jedné míle, ztratil patnáct liber své váhy. Jeho tvář byla vychrtlá a vyčerpaná. Všechna odolnost jeho těla a mysli byla pryč. Už nekráčel, ale plahočil se. A cestou zpět bez nákladu se vlekl skoro tak, jako s zátěží.
    Stalo se z něj pracovní zvíře. Usínal nad jídlem a jeho spánek byl zvířecky hluboký, až na chvíle kdy ho budily bolesti a křeče v nohách. Celé tělo ho bolelo. Chodil po rozpraskaných puchýřích; ale to nebylo nic proti strašlivým odřeninám na nohou, které si způsobil na vodou omletých blavanech v mělčinách Dyea, přes které cesta vedla dvě míle. Tyto dvě míle znamenaly třicet osm mil trmácení. Tvář si umýval jednou denně. Nehty, které si nikdy nečistil, byly polámané, zatrhané a samá záděra. Ramena a hruď odřené od popruhů, ho se soucítěním přiměly myslet na koně, které vídal na ulicích.

    OdpovědětVymazat
  34. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  35. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  36. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  37. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  38. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  39. „Co zvládnou ostatní, zvládneme i my“ řekl Kid Robbiemu, i když uvnitř sám přemýšlel, zda blafuje nebo ne.
    „Je mi dvacet sedm let a jsem muž“ kolikrát sám sebe přesvědčoval během dalších dnů. Bylo to nutné. Na konci týdne, ačkoliv úspěšně přesouval svých osm set liber vpřed o míli denně, ztratil patnáct liber na váze vlastní. Obličej měl vyhublý a ztrhaný. Všechna odolnost vymizela jak z těla, tak z mysli. Už moc nechodil, spíše se vlekl. A na zpáteční cestě, když cestoval bez břemene, vlekl nohy stejně jako předtím.

    Dřel jako zvíře. Usínal i nad jídlem, a jeho spánek byl tvrdý a hluboký, tedy zrovna když se neprobudil a nekřičel bolestí kvůli křečím v nohou. Bolela ho každá část těla. Šlapal s otevřenými puchýři, ale bylo to stále snesitelnější než hrozné modřiny, které si přivodil na vodou omletých skálách Dynea Flats, přes které vedla cesta 2 míle. Tyto dvě míle byly stejné jako třicet devět mil cestování sem a tam. Obličej si myl jednou denně. Jeho nehty, potrhané, zlámané a plné záděr si neumyl nikdy. Jeho ramena a hrudník, odřená od popruhů, ho donutily vzpomenout si, a poprvé to bylo s pochopením, nad koňmi, které vídal na ulicích.

    Michaela Benešová

    OdpovědětVymazat
  40. "Co dokážou jiní, dokážeme i my," řekl Kit Robbiemu a přemýšlel, jestli blafuje nebo ne.

    "Je mi sedmadvacet let a jsem muž," ujišťoval sám sebe v následujících dnech několikrát. Bylo to potřeba. Na konci týdne, ačkoli úspěšně přemístil svých osm set liber na vzdálenost jedné míle za den, ztratil patnáct liber vlastní váhy. V obličeji byl pohublý a vyčerpaný. Z jeho těla i mysli se vytratila veškerá nezlomnost. Už nechodil, ale plahočil se. Když se vracel zpět pro náklad, pohyboval se lehce, ale nohy vlekl za sebou, jako by byl naložený.

    Stalo se z něj tažné zvíře. Hlava mu padala únavou do talíře s jídlem a spal tvrdě jako zvíře, když ho zrovna nebudily bolesti, kterou mu způsobovaly křeče v nohou. Bolel ho každý kousek těla. Našlapoval na popraskané puchýře, pořád to však bylo lepší než hrozné pohmoždění
    chodidel, které mu přivodily oblázky na Dyea Flats, kudy se cesta táhla dvě míle. Tyto pouhé dvě míle představovaly třicet osm mil denní cesty. Obličej si myl jednou denně. Nehty, které
    si nikdy nečistil, měl poškozené a zlámané. Ramena a hruď odřené od řemenů ho poprvé přinutily myslet na koně, které vídal v ulicích města, s porozuměním.

    OdpovědětVymazat
  41. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  42. Opravené:


    "Co zvládnou jiní, zvládneme také," řekl Kit Robbiemu. Navzdory tomu, že v hloubi své duše přemítal, zda blafuje či ne.

    "Je mi sedmadvacet a jsem muž," ujišťoval se často během následujících dnů. Bylo to potřeba. Ke konci týdne, ačkoli se mu podařilo přesunout požadovaných osm set liber o míli za den, ztratil 15 liber. Tvář měl pohublou a vyčerpanou. Jeho mysl i tělo opustilo veškeré odhodlání. Už nechodil, jen se plahočil. Na zpáteční cestě, když cestoval nalehko, se vlekl stejně, jako když byl naložený.

    Stal se z něj soumar. Usínal při jídle, spal tvrdě jako zvíře, až na okamžiky, kdy se budil a skučel bolestí způsobenou křečemi v nohách. Bolelo ho celé tělo. Našlapoval na sedřené puchýře, což nebylo tak hrozné jako podlitiny na chodidlech, které mu způsobily vodou omleté kameny na Dyea Flats, kudy vedla stezka dvě míle. Tyto pouhé dvě míle představovaly třicet osm mil cesty. Tvář si myl jednou za den. Nehty, rozdrásané, zlámané a se spoustou záděr, si nikdy nečistil. Ramena a hruď, odřené od popruhů nákladu, ho přiměly poprvé s porozuměním myslet na koně, které vídal v ulicích města.

    Markéta Netopilová

    OdpovědětVymazat
  43. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  44. "Co zvládnou ostatní, zvládneme taky," řekl Kit Robbiemu, ačkoli ve svém srdci uvažoval nad tím, jestli neblafuje.

    "A je mi dvacet sedm let a jsem muž, "ujišťoval mnohokrát sám sebe v následujících dnech. Bylo to zapotřebí. Na konci týdne, i přes to, že úspěšně přemístil svých osm set liber nákladu o míli denně, zhubnul patnáct liber. Jeho tvář byla propadlá a ztrhaná. Všechna nezlomnost se vytratila z jeho těla i mysli. Už nekráčel, ale plahočil se. A při zpátečních cestách, když už cestoval bez zátěže, vlekl nohy stejně, jako když byl naložený.

    Stal se z něj tažný mezek. Usínal u jídla a spal tvrdě jako zvíře. Probouzel se a křičel bolestí, kterou mu způsobovaly křeče v nohou. Bolela ho každičká část těla. Chodil po popraskaných puchýřích, ale i to bylo snesitelnější než strašlivé podlitiny na nohou, které mu přivodily oblázky na Dyea Flats, kudy stezka vedla dvě míle. Tyto dvě míle znamenaly třicet osm mil plahočení. Tvář si myl jednou denně. Nehty, které si nikdy nečistil, byly rozlámané, zničené a plné oděrek. Ramena a hrudník, které měl odřené od řemenů, ho poprvé přiměly s porozuměním myslet na koně, které vídal v ulicích.

    Martina Vojáčková

    OdpovědětVymazat
  45. London podruhé...

    "Co zvládnou jiní, zvládneme i my," řekl Kit Robbiemu a hloubal v mysli, jestli blafuje nebo ne.

    "Je mi sedmadvacet let a jsem muž," ujišťoval se několikrát v následujících dnech. Bylo to potřeba. Po týdnu, ačkoli úspěšně přemístil osm set liber nákladu každý den o míli, jak měl, ztratil na váze patnáct liber. Jeho tvář byla pohublá a vyčerpaná. Z jeho těla i mysli se vytratila veškerá nezlomnost. Už nekráčel, ale plahočil se. Když se vracel zpátky pro náklad, kráčel bez zátěže, ale jeho nohy se vlekly, jako by byl naložený.

    Stalo se z něj zvíře určené pouze k práci. Usínal nad talířem a spal tvrdě jako medvěd, pokud však nekřičel v agónii, když ho probudily křeče v nohou. Bolel ho celý člověk. Šlapal po nezhojených puchýřích, pořád to však nebylo horší než strašné pohmoždění chodidel, které mu způsobily oblázky na Dyea Flats, kudy se cesta táhla dvě míle. Zdolat tyto pouhé dvě míle znamenalo ve skutečnosti ujít třicet osm mil cesty. Obličej si myl jednou denně. Nehty, které si nikdy nečistil, měl zatrhané a zlámané. Ramena a hruď sedřené režnými popruhy, ho poprvé přiměly myslet na koně, které viděl v ulicích města, s porozuměním.

    1 libra = 0,45 kg
    1 míle = 1,6 km


    Walter Vettermann

    OdpovědětVymazat
  46. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  47. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  48. "Co zvládnou jiní, zvládneme i my," řekl Kit Robbiemu, ačkoli v hloubi duše přemýšlel, jestli jenom neblafuje.

    "A je mi dvacet sedm a jsem muž," ujišťoval mnohokrát sám sebe v následujících dnech. Bylo to zapotřebí. Na konci týdne,
    i když se mu za den podařilo postoupit s osmi sty librami o jednu míli, ztratil patnáct liber své vlastní
    váhy. V obličeji byl hubený a vyčerpaný. Z jeho těla i mysli se vytratila veškerá nezdolnost. Už ani nechodil, jen se
    plahočil. Při zpátečních cestách, přestože už kráčel nalehko, vlekl nohy skoro stejně, jako kdyby byl naložený.

    Stalo se z něj zvíře určené jen pro práci. Usínal při jídle a spal hluboce a tvrdě, pokud se zrovna nebudil
    s bolestivým křikem způsobeným křečemi v nohách. Bolelo ho celé tělo. Došlapoval na otevřené puchýře na nohou; ale
    to nebylo nic proti podlitinám, které mu způsobily omleté balvany na Dyea Flats, kudy vedla cesta dvě míle. Tyto dvě míle
    však vydaly za třicet osm mil putování. Obličej si myl jednou denně. Rozdrásané a zlámané nehty se
    záděrami si nikdy nečistil. Jeho ramena a hrudník, odřené od popruhů, ho přiměly, aby si poprvé s porozuměním vzpomněl na
    koně, které vídával v ulicích města.

    Darina Šubová

    OdpovědětVymazat
  49. "Co dokážou jiní, dokážeme i my," řekl Kit Robbiemu,
    přestože v hloubi duše přemýšlel, jestli jen neblafuje.

    "Je mi sedmadvacet a jsem přece muž," jak sám sebe v následujících dnech několikrát přesvědčoval.
    A bylo to potřeba. Ačkoliv se mu do konce týdne podařilo přesunout těch osm set liber nákladu
    o míli každý den, sám ztratil na váze patnáct liber. Jeho tvář byla vyhublá a ztrhaná.
    Z jeho těla i mysli se vytratila veškerá nezlomnost. Už nechodil, jen se plahočil.
    A při zpátečních cestách, přesto, že je chodil bez nákladu, nohy vlekl stejně,
    jako kdyby byl naložený.

    Stalo se z něj pracující zvíře. Usínal při jídle a jeho spánek byl tvrdý, zvířecí, až na chvíle, kdy ho
    probouzely bolesti, které mu způsobovaly křeče v nohou.
    Bolel ho každičký kousek těla. Došlapoval na rozpraskané puchýře,
    ale i to pro něj bylo lepší než odřeniny na nohou, které mu přivodily oblé kameny na Dyea Flats,
    kudy se cesta táhla dvě míle. Tyto dvě míle znamenaly třicet osm mil trmácení.
    Tvář si myl jednou denně. Nehty si vůbec nečistil, měl je zlámané a zatrhané.
    Ramena a hruď odřené od popruhů ho poprvé přiměly přemýšlet se soucitem o koních,
    které viděl v ulicích města.

    OdpovědětVymazat
  50. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  51. „Co dokážou ostatní, dokážeme i my,“ řekl Kit Robbiemu, ačkoliv hluboko uvnitř pochyboval, jestli neklame sám sebe.

    „A je mi dvacet sedm let a jsem muž,“ ujišťoval se mnohokrát během následujících dní. Bylo to potřeba. Sice se mu podařilo odnosit přidělených osm set liber každý den o jednu míli dále, ale ztratil přitom patnáct liber ze své váhy. V obličeji byl vyzáblý a ztrhaný. Všechna odhodlanost zmizela z jeho těla i duše. Už nechodil, ale trmácel se. Po cestě zpět, i když už nalehko, nohy vlekl skoro stejně, jako když měl náklad.

    Stal se z něj soumar. Usínal při jídle, a jeho spánek byl tvrdý a hluboký, pokud se nevzbudil křikem z bolesti, způsobenou křečemi v nohou. Bolelo ho celé tělo. Musel šlapat s otevřenými puchýři, ale bylo to stále snesitelnější než strašné podlitiny na nohou, které utrpěl o vodou vymleté skály na mělčinách Dyea, přes které se cesta táhla dvě míle. Tyto dvě míle obsahovaly třicet osm mil jeho putování. Obličej si myl jednou denně. Nehty, zatrhané a zlámané a plné záděrek, si nečistil nikdy. Jeho ramena a hruď, odřené od řemenů, ho přiměly poprvé s porozuměním myslet na koně, které vídal v ulicích města.

    Michaela Pastyříková

    OdpovědětVymazat
  52. „Co zvládnou ostatní, to zvládnem také,“ řekl Kit Robbiemu, přesto hluboko v srdci sám přemýšlel, jestli náhodou neblafuje.

    „A mně je 27 a jsem chlap,” takto se soukromě ujistil jestě mnohokrát v následujících dnech. Bylo to zapotřebí. Na konci týdne, přesto, že se mu povedlo přemístit denně těch 800 liber o jednu míli vpřed, ztratil 15 liber vlastní váhy. Měl tvář strhanou a vychrtlou. Jeho tělo i mysl opustilo všechno odhodlání. Už nechodil, už se plahočil. A na zpátečních cestách, když šel nalehko, táhl nohy za sebou stejně jako když byl naložený.

    Stala se z něho nákladní mula. Usínal nad jídlem spánkem těžkým až zvířecím, kromě toho když se probouzel a ječel v agónii z křečí v nohou.
    Celé tělo ho bolelo. Chodil po čerstvých puchýřích; to však bylo snazší než ty příšerné modřiny, které jeho nohy utržily na vodou omletých kamenech Dyejských planin, přes které jeho cesta vedla dvě míle. Tyto dvě míle však představovaly třicet osm mil chůze. Obličej si umýval jednou denně. Nehty, roztrhané, zničené a plné záděr, si nečistil vůbec. Jeho ramena a hruď, otlačené od popruhů, mu připoměla (a tentokrát s velkým porozuměním) koně které vídal na městských ulicích.


    Pavel Chabr - upraveno

    OdpovědětVymazat
  53. "To, co zvládnou jiní, zvládneme i my," řekl Kit Robbiemu, přestože někde hluboko ve svém srdci váhal, jestli blafuje či ne.
    "A je mi dvacet sedm a jsem chlap," ujišťoval sám sebe mnohokrát během následujících několika dní. Bylo to nutné. Ke konci týdne, přestože se mu podařilo přesunout každý den o míli kupředu těch 800 liber, ztratil 15 liber vlastní váhy. Tvář měl vyhublou a přepadlou. Nezlomnost jeho těla i duše byla tatam. Už nechodil, trmácel se. A při cestách zpátky, když cestoval nalehko, vlekl nohy skoro stejně, jako když měl náklad.
    Stal se z něj mezek. Usínal nad jídlem a spal těžce a mizerně, kromě chvíle, kdy ho probudil vlastní křik plný agónie, způsobený křečemi v nohou. Bolelo ho úplně celé tělo. Plahočil se na krvácejících puchýřích; což nebylo nic oproti strašlivým podlitinám, ke kterým přišel na vodou zaoblených kamíncích močálů Dyea, kudy stezka vedla dvě míle. Tyto dvě míle znamenaly putování dlouhé třicet osm mil. Obličej si myl jednou denně. Nehty, otrhané, polámané a bolavé kvůli záděrám, si nikdy nečistil. Ramena a hrudník, které byly vinou popruhů odřené, ho přiměli pomyslet na koně, které viděl v ulicích města, a poprvé jim porozuměl.

    Michaela Polónyová
    Aj Sv Vz

    OdpovědětVymazat
  54. "Co dokážou ostatní, dokážeme také," řekl Kit Robbiemu, ale ve skrytu duše
    si říkal, jestli sám sebe neklame.

    "Je mi sedmadvacet a jsem muž," v následujícíh dnech se v duchu mnohokrát
    uklidňoval. Bylo to potřeba. Na konci týdne, ač se mu podařilo
    přesunout osmset liber každý den o celou míli, ztratil patnáct liber
    vlastní váhy. Jeho tvář byla vyzáblá a přepadlá. Z jeho těla i mysli
    zmizela všechna nezdolnost. Už nechodil, jen se plahočil. A při cestě zpět bez nákladu se mu nohy vlekly skoro jako by ho nesl.

    Stalo se z něj tažné zvíře. Usínal nad jídlem a spal hluboce a mizerně,
    pokud se nevzbudil křečemi v nohách a neřval v agónii. Každá část těla ho bolela.
    Chodil po krvácejících puchýřích; ale dokonce to bylo snazší než ty hrozné
    podlitiny, které si přivodil na vodou omletých skalách v Dyea Flats, přes něž
    vedla trasa dvě míle. Tyto dvě míle představovaly osmatřicet mil
    běžné chůze. Jednou denně si omyl tvář. Nehty, strhané, zlámané
    a trápené záděrami, si nikdy nečistil. Ramena a hruď, rozedřené popruhy, ho
    přinutily přemýšlet, a poprvé s porozuměním, o koních, které vídal v ulicích města.

    Míša Čermáková

    OdpovědětVymazat
  55. London

    "Co jiní dokáží, dokážeme taky," Řekl Kid Robbiemu, i když v hloubi srdce si nebyl jist, zda se neklame. "A je mi 27 a jsem přece muž, " v uplynulých dnech se o tom několikrát soukromě ujišťoval. Byla to potřeba. Ke konci týdne, tím, že dokázal denně přesunout osm set liber nákladu na míli daleko, začal se strácet před očima, vážil o 15 liber méně. Obličej měl propadlý a ztrhaný. Veškerá životní síla odešla z jeho těla i mysli. Sotva chodil, jen se plahočil. A cestou zpátky bez nákladu, nohy ho neposlouchaly jako kdyby byl opilý. Byl utahaný jako zvíře. Celý zkroucený tvrdě usnul. Ze spánku probral se s křikem kvůli nesnesitelné křeči v noze. Bolelo ho celé tělo. Byl nucen jít se sedředými puchýři, bylo to přesto přece jen snadnější než zranění nohou, které utrpěl na vodou zaoblených útesech Dyea Flats, přes které vedla dvě míle dlouhá cesta. Tyto dvě míle byly jako třicet takových. Obličej si umyl jednou za den. Jeho nehty rozdrásané a zlámané, trpící na záděry nebyly nikdy čišteny. Jeho hruď a ramena, otlačená od popruhů, ho přiměla k zamyšlení, v tu chvíli poprvé pochopil koně, které vídal na ulicích.

    Nina Konasova

    OdpovědětVymazat
  56. "Co dokážou ostatní, dokážeme také," řekl Kit Robbiemu, i když v hloubi srdce přemýšlel, jestli jen neblafuje.

    "A je mi dvacet sedm let a jsem muž," ujišťoval několikrát sám sebe v následujících dnech. Bylo toho zapotřebí. Na konci týdne, i přesto, že úspěšně přemístil jeho osm set liber o jednu míli denně, ztratil patnáct liber vlastní váhy. Jeho obličej byl vyhublý a vyčerpaný. Všechna nezlomnost ustoupila z jeho těla a mysli. Už nechodil, ale plahočil se. A při zpátečních cestách, kdy už bylo cestování snadnější, se vlekl stejně tak, jako když byl naložený.

    Stalo se z něj zvíře, které znalo jen práci. Usínal nad jídlem a spal velmi tvrdě. Probouzel ho vlastní křik plný agónie, způsobený křečmi v jeho nohách. Bolelo ho celé tělo. Dále se plahočil na popraskaných puchýřích; ale i to bylo snesitelnější než strašlivé podlitiny, které mu způsobily oblázky na Dyea Flats, kudy vedla stezka dvě míle. Tyto dvě míle představovaly třicet osm mil plahočení. Obličej si myl jednou denně. Rozdrásané a zlámané nehty, které měl plné záděr, si nikdy nečistil. Ramena a hrudník, odřené od popruhů, ho poprvé přiměly pomyslet s porozuměním na koně, které vídával v ulicích města.

    Štěpková Monika - oprava

    OdpovědětVymazat