Vaším dnešním úkolem je vybrat si z nabídnutých knih tu, která vás zaujme, seznámit se s ní a pak zvolit úryvek textu k překladu.
Pracujte ve dvojicích (nebo individuálně, dle vlastní volby).
Využijte internet - najděte si informace o autorovi, kritiky zvolené knihy atd.
Do komentáře k tomuto blogu uveďte, kterou knihu jste si zvolili, a který úryvek, a to v podobě normovaných bibliografických údajů.
Do 18. května odevzdejte hotový překlad v rozsahu minimálně jedné normostrany (30 řádek, 60 znaků na řádku) VYTIŠTĚNÝ, spolu s kopií originálního textu.
Durrell,G.(1976).My Family and Other Animals. (pp. 55-56).New York: Penguin Books.
OdpovědětVymazatI. Fictumová, D. Šubová
Walter Vettermann, Markéta Netopilová:
OdpovědětVymazatKING,S.(1989). People will talk.The Dark Half(pp.22-24).New York: Penguin Group
McEwan, I. (1997). The Cement Garden. (pp. 95-97). London, Vintage.
OdpovědětVymazatM. Vojáčková, M. Čermáková
Polónyová, Chabr:
OdpovědětVymazatJack Kerouac, On the Road, p. 173 - 175, chapter 3
Golding, W.(1988). Lord of the Flies. (pp. 203-205). London: Faber and faber.
OdpovědětVymazatE. Kapušiová, M. Štěpková
Michaela Benešová
OdpovědětVymazatDahl, R.(1988).Danny, The Champion of the World. (pp.90-92).New York:Penguin Group.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTolkien, J. R. R. (1966). The Hobbit.(pp. 74-76). HarperCollinsManufacturing Glasgow
OdpovědětVymazatRadka Hubáčková a Michaela Formanová
Nina Konášová & Michaela Pastyříková
OdpovědětVymazatLawrence, D.H. (1993). Women in Love. Chapter 26 - A Chair (pp.353-354). Orion House
Oprava - Francis:
OdpovědětVymazatSledoval jsem Derryho Welframa z bezpečné vzálenosti padesáti kroků, když zakopl,
upadl tváří na mokrý asfalt a zůstal ležet.
Zastavil jsem se, pozoroval jsem, jak se ruce těch, co byli nejbíž, natahovaly, aby
mu pomohly zpátky na nohy, a viděl v tvářích přihlížejících,jak tomu ostatně nasvědčovala jejich otevřená ústa, rostoucí pochybnost, obavu a šok. Slovo, které mi následně vytanulo na mysli, nebylo právě z těch vybraných.
Derry Welfram ležel nehybně obličejem k zemi, zatímco čtrnáct závodníků dostihu začínajícího tady v Yorku ve tři třicet
vykračovalo v těsné blízkosti kolem něj. Promočení žokejové, jejichž těla se chvěla díky
časnému říjnovému déšti, shlíželi dolů či se ohlíželi s potlačovanou zvědavostí,
myšlenkami u blížícího se závodu.
Ten muž byl opilý. Jakoby člověk mohl číst, co si myslí.
Opilci, už odpoledne se kácející k zemi, nebyli na závodišti ničím novým.
Bylo to nepříjemné, znepokojující odpoledne. Hodně štěstí, opilče.
"Jak to myslíte, že je mrtvý? To není možné."
"Selhalo mu srdce," řekl jsem.
"Někdo ho zabil?"
Nikoho z nás by nepřekvapilo, kdyby to tak bylo, odpověděl jsem však:"Ne, nic tomu nenasvědčuje.
Sledoval jsem toho chlapa celou věčnost. Neviděl jsem nikoho, kdo by se s ním setkal, nebo tak něco.
Navíc tam prej nebyla žádná krev. Nic podezřelýho. Prostě zemřel."
"Kruci." Ten jeho rozzuřený tón zněl jako by to byla nejspíš moje vina.
John Millington, vysloužilý policista (šéfinspektor), toho času zástupce ředitele bezpečnostní služby Jockey Clubu, nikdy nevypadal,
že přistoupil na podmínky, za jakých jsem byl tajně jmenován na jeho oddělení, přestože během tří let, co jsem pro něj pracoval,
jsme viděli dobrých pár ničemů utéct ze závodiště.
"Ten kluk je mizernej amatér," protestoval, když jsem mu byl představen jako fakt, ne jen jako návrh.
"Celá tahle věc je směšná."
Víckrát už něřekl, že je to směšné, ale nikdy jsme se nestali blízkými přáteli.
"Šťoural se v tom někdo? Ptal se někdo na něj?" zajímal se.
"Ne, nikdo."
"Určitě,?" Jako vždy pochyboval o mých schopnostech.
"Ano, určitě." Řekl jsem mu o svém hlídkování před různými dveřmi.
"S kým se teda setkal? Předtím než natáhl bačkory?"
"Nemyslím, že se s někým setkal, pokud to teda nebylo hodně brzo ráno, ještě předtím než jsem ho vypátral.
Po nikom se nijak nesháněl. Dal si pár sázek na Tote, vypil pár piv, kouknul na koně a sledoval závody. Neměl dneska moc práce."
Millington utrousil ta slova, která já prve potlačil ve své mysli. "A jsme tam, kde jsme začali."
"Hm," souhlasil jsem.
"V pondělí ráno mi zavolejte," řekl Millington a já odpověděl:"Dobře," a zavěsil jsem.
Oprava - Kipling:
Další muž se připojil k poradě s křikem: "Hlupáci! To, co říká to dítě, je pravda.
On je pro ta bílá vojska vším. V zájmu míru,
nechte je jít oba, protože, jestli ho zajmete,
celý regiment bude jako utržený ze řetězu a zpustoší údolí.
V údolí jsou naše vesnice a my neutečeme. Tihle vojáci jsou ďasové.
Zkopali Khodu Yara, když se pokusil vzít pušky, tak, že má roztříštěný hrudník. A jestliže se jen dotkneme tohohle dítětě, budou pálit,
loupit a rabovat celý měsíc, dokud nezůstane kámen na kameni.
Lepší bude poslat někoho zpátky, aby donesl zprávu a dostal nálezné.
Říkám vám, to dítě je pro ně posvátné a nikoho z nás neušetří,
ani naše ženy ne, jestli mu ublížíme."
Byl to Din Mahommed, plukovníkův propuštěný podkoní, který je vyrušil a následně rozpoutal rozčilenou a vášnivou debatu.
Wee Willie Winkie, který hleděl zblízka na slečnou Allardyceovou, čekal na verdikt.
Samozřejmě jeho "uegiment", jeho vlastní "uegiment" by ho neopustil, kdyby věděl o jeho potížích.
(Michaela Formanová)