29. září 2010

A Simple Beginning


After lunch they went to the reptile house. It was cool and dark in
there, with lit windows all along the walls. Behind the glass, all sorts
of lizards and snakes were crawling and slithering over bits of wood and
stone. Dudley and Piers wanted to see huge, poisonous cobras and thick,
man-crushing pythons. Dudley quickly found the largest snake in the
place. It could have wrapped its body twice around Uncle Vernon's car
and crushed it into a trash can -- but at the moment it didn't look in
the mood. In fact, it was fast asleep.
Dudley stood with his nose pressed against the glass, staring at the
glistening brown coils.
"Make it move," he whined at his father. Uncle Vernon tapped on the
glass, but the snake didn't budge.
"Do it again," Dudley ordered. Uncle Vernon rapped the glass smartly
with his knuckles, but the snake just snoozed on.
"This is boring," Dudley moaned. He shuffled away.
Harry moved in front of the tank and looked intently at the snake. He
wouldn't have been surprised if it had died of boredom itself -- no
company except stupid people drumming their fingers on the glass trying
to disturb it all day long. It was worse than having a cupboard as a
bedroom, where the only visitor was Aunt Petunia hammering on the door
to wake you up; at least he got to visit the rest of the house.
The snake suddenly opened its beady eyes. Slowly, very slowly, it raised
its head until its eyes were on a level with Harry's.
It winked.
Harry stared. Then he looked quickly around to see if anyone was
watching. They weren't. He looked back at the snake and winked, too.
The snake jerked its head toward Uncle Vernon and Dudley, then raised
its eyes to the ceiling. It gave Harry a look that said quite plainly:
"I get that all the time.
"I know," Harry murmured through the glass, though he wasn't sure the
snake could hear him. "It must be really annoying."
The snake nodded vigorously.
"Where do you come from, anyway?" Harry asked.
The snake jabbed its tail at a little sign next to the glass. Harry
peered at it.
Boa Constrictor, Brazil.
"Was it nice there?"
The boa constrictor jabbed its tail at the sign again and Harry read on:
This specimen was bred in the zoo. "Oh, I see -- so you've never been to
Brazil?"
As the snake shook its head, a deafening shout behind Harry made both of
them jump.
"DUDLEY! MR. DURSLEY! COME AND LOOK AT THIS SNAKE! YOU
WON'T BELIEVE
WHAT IT'S DOING!"
Dudley came waddling toward them as fast as he could.
"Out of the way, you," he said, punching Harry in the ribs. Caught by
surprise, Harry fell hard on the concrete floor. What came next happened
so fast no one saw how it happened -- one second, Piers and Dudley were
leaning right up close to the glass, the next, they had leapt back with
howls of horror.
Harry sat up and gasped; the glass front of the boa constrictor's tank
had vanished. The great snake was uncoiling itself rapidly, slithering
out onto the floor. People throughout the reptile house screamed and
started running for the exits.
As the snake slid swiftly past him, Harry could have sworn a low,
hissing voice said, "Brazil, here I come.... Thanksss, amigo."
The keeper of the reptile house was in shock.
"But the glass," he kept saying, "where did the glass go?"

The zoo director himself made Aunt Petunia a cup of strong, sweet tea
while he apologized over and over again. Piers and Dudley could only
gibber. As far as Harry had seen, the snake hadn't done anything except
snap playfully at their heels as it passed, but by the time they were
all back in Uncle Vernon's car, Dudley was telling them how it had
nearly bitten off his leg, while Piers was swearing it had tried to
squeeze him to death. But worst of all, for Harry at least, was Piers
calming down enough to say, "Harry was talking to it, weren't you,
Harry?"
Uncle Vernon waited until Piers was safely out of the house before
starting on Harry. He was so angry he could hardly speak. He managed to
say, "Go -- cupboard -- stay -- no meals," before he collapsed into a
chair, and Aunt Petunia had to run and get him a large brandy.
Harry lay in his dark cupboard much later, wishing he had a watch. He
didn't know what time it was and he couldn't be sure the Dursleys were
asleep yet. Until they were, he couldn't risk sneaking to the kitchen
for some food.

VIDEO online :)

52 komentářů:

  1. Dudley, jak nejrychleji mohl, vyrazil k nim svou kolébavou chůzí. "Z cesty" řekl, a udeřil Harryho do žeber. Ten v překvapení z tvrda dopadl na betonovou podlahu. Události, které následovaly, se staly tak rychle, že nikdo neviděl jak k nim došlo. V jedné vteřině se Piers s Dudleym nakláněli ke sklu, v té další od něj uskakovali s výkřikem hrůzy. Harry se posadil a zalapal po dechu: sklo před teráriem Hroznýše královského zmizelo. Velký had, rychle se rozvinujíc, sklouzával na podlahu.

    Marty A.

    OdpovědětVymazat
  2. Dudley se k nim přikolébal, co nejrychleji mohl.
    "Uhni", řekl a dloubl Harryho do žeber. Překvapen, Harry tvrdě dopadl na tvrdou zem.
    Co se stalo poté, se událo tak rychle, že to nikdo nestihl zaregistrovat - v jednu chvíli se Piers
    s Dudleym nakláněli blízko ke sklu terária, v té další, vystrašeni k smrti, od něj odskočili.

    -Joe Bartoň

    OdpovědětVymazat
  3. Duddley se k nim přikolébal jak nejrychleji mohl. "Jdi mi z cesty" vyštěkl, rýpaje Harryho mezi žebra. Harry leknutím upadl na betonovou podlahu. Následující se událo tak rychle, že nikdo nevěděl jak k tomu došlo. V jednu chvíli jsou Piers s Duddleyem nalepeni na sklo, ve druhé odskočí a zavyjí hrůzou.

    Roman Kálecký

    OdpovědětVymazat
  4. Dudley se k nim kolébal tak rychle jak mohl.
    "Uhni,"řekl a praštil Harryho do žeber, který zaskočený upadl tvrdě na zem. To, co následovalo, přišlo tak rychle, že nikdo nevěděl jak se to stalo..V jedné vteině se Piers a Dudley nakláněli ke sklu, a v té další couvali zděšením.
    Harry se posadil a lapal po dechu; sklo, za kterým byl hroznýš, zmizelo.

    Paučková

    OdpovědětVymazat
  5. Dudley se k nim přikolébal jak nejrychleji mohl.
    "Uhni," řekl a šťouchl Harryho do žeber. Překvapený
    Harry tvrdě upadl na betonovou podlahu. To, co následovalo, se seběhlo
    tak rychle, že to nikdo ani nepostřehl -- v jedné chvíli se Piers a Dudley
    nakláněli těsně ke sklu, a vzápětí odskakovali s výkřiky hrůzy.

    Tereza Zemanová

    OdpovědětVymazat
  6. Jiří Svozilek

    Dudley se k nim dobelhal jak nejrychleji mohl
    "Z cesty," řekl, bouchajíc Harryho do žeber. Ten, nečekaje takovou ránu, dopadl tvrdě na betonovou podlahu. Co přišlo pak se stalo tak rychle, že nikdo ani nezmerčil jak to doopravdy bylo -- v jedné chvíli se Piers a Dudley nakláněli ke sklu jak to šlo a druhou chvíli už sebou vrhali vystrašeně zpátky.

    OdpovědětVymazat
  7. Dudley se k nim kolébavě blížil, jak nejrychleji mohl. ‘Jdi mi z cesty, ty,’ řekl a praštil Harryho do žeber. Ten se překvapeně skácela na tvrdou podlahu. To, co následovalo, proběhlo tak rychle, že nikdo neviděl, jak se to přesně stalo - v jednu chvíli se Piers a Dudley opírali o sklo, pak se skáceli naznak s výkřiky zděšení. (Magrotová)

    OdpovědětVymazat
  8. Dudley se k nim dokolébal jak nejrychleji mohl.
    "Z cesty!", řekl, dloubajíc Harryho do žeber.
    Překvapený Harry těžce dopadl na betonovou zem.
    Co bylo dále, se stalo tak rychle,
    že nikdo ani nevěděl jak se to stalo -
    v jednu chvíli se Piers a Dudley nakláněli
    blízko ke sklu, a ve vteřině
    s výkřiky hrůzy uskočili zpět.

    - Veronika Valová

    OdpovědětVymazat
  9. Dudley se k nemu přikolébal jak nejrychleji mohl.
    "Uhni, ty" poté co harrymu uštědřil ránu do zeber.
    Harry ktery to necekal tvrde narazil na betonovou podlahu.
    Co nísledovalo se stalo tak rychle ze nikdo neviděl jak se to stalo.
    V jednu vteřinu se Piers a Dudley tiskly na na sklo, v te druhe, s vykrikem uskocily.

    O.Chudada

    OdpovědětVymazat
  10. Dudley přicházel kolébavou chuzí jejich směrem tak rychle jak jen mohl.
    'Z cesty!' vyhrkl, když nakládal pěstí Harryho žebra.
    Chycen v nedbalkách, Harry dopadl tvdě na podlahu.
    Co se stalo záhy, si nikdo nestačil ani uvědomit, jak se seběhlo.
    V jedné chvíli se Piers a Dudley tlačili na sklo, v další, s hrůzným křikem uskočili zpět.
    Mirda

    OdpovědětVymazat
  11. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  12. Dudley se k nim dokolébal jak rychle jen mohl.
    "Z cesty!" řekl a praštil Harryho do žeber. Překvapen Dudleyho ránou se skácel na tvrdou podlahu. To co se stalo dále bylo tak rychlé, že si nikdo nevšiml, jak se to vlastně stalo - v jedné vteřině se Piers a Dudley mačkali těsně na sklo, a v druhé odskakovali od skla se zděšeným křikem.

    Stránský 2nd try

    OdpovědětVymazat
  13. Dudley se za nimi přibelhal tak rychle, jak jen mohl.
    "Jdi pryč (odstup) "řekl šťouchajíce Harryho do žeber. Překvapený Harry tvrdě spadl na betonovou podlahu. Co se událo potom, bylo tak rychlé, že si nikdo neuvědomil, co se vlastně stalo -- ve vteřině byli Piers s Dudleym nalepeni na skle a v té další se od něj odvrátili se vší hrůzou ....atd Jitka

    OdpovědětVymazat
  14. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  15. Dudley se k němu přikolébal jak nejrychleji mohl.
    "Uhni, ty" řekl, poté co harrymu uštědřil ránu do zeber.
    Harry ktery to necekal tvrde narazil na betonovou podlahu.
    Co následovalo se udalo tak rychle ze nikdo neviděl jak se to stalo.
    V jednu vteřinu se Piers a Dudley tiskli na na sklo, v te druhe, s vykrikem uskocili.

    O.Chudada- version 2.0..

    OdpovědětVymazat
  16. Dudly se k nim přikolébal jak nejrychleji uměl. "Uhni mi z cesty," řekl a bouchl Harryho do žeber. Jelikož to Harry nečekal, dopadl tvrdě na betonovou podlahu. Ale to, co přišlo poté, se stalo tak rychle, že to nikdo nemohl ani zpozorovat - v jedné vteřině se Piers a Dudly dotýkali skla, a v té další s horovým vřískotem odskočili.
    Musilová

    OdpovědětVymazat
  17. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  18. Dudley se k nim přikolébal tak rychle, jak jen mohl.
    "Z cesty, pako," řekl, udeříc Harryho do žeber. Harry ani nemrkl a tvrdě dopadl na betonovou podlahu. Co následovalo, bylo tak rychlé, že nikdo neviděl, jak se to stalo -- v jednom momentě se Piers a Dudley přilepili těsně na sklo a v dalším odskočili s vřískotem.

    Olga Hulinková

    OdpovědětVymazat
  19. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  20. Dudley, jak nejrychleji mohl, vyrazil k nim svou kolébavou chůzí. "Z cesty" řekl, a udeřil Harryho do žeber. Ten v překvapení z tvrda dopadl na betonovou podlahu. Události, které následovaly, se staly tak rychle, že nikdo neviděl, jak k nim došlo. V jedné vteřině se Piers s Dudleym nakláněli ke sklu, v té další od něj uskakovali s výkřikem hrůzy. Harry se posadil a zalapal po dechu: sklo před teráriem hroznýše královského zmizelo. Velký had, rychle se rozvinujíc, sklouzával na podlahu. Lidé po celém komplexu křičeli a utíkali k východům. Když se had rychle proplazil kolem něj, tak by Harry přísahal, že nízký, syčivý hlas řekl, "Brazzzzílie, už jdu....Díky amigo." Hlídač terárií byl v šoku. "Ale to sklo," stále opakoval,"kam se podělo to sklo?"

    Martin Adam

    OdpovědětVymazat
  21. Duddley se k nim přikolébal jak nejrychleji mohl. "Jdi mi z cesty" vyštěkl a šťouchl Harryho do žeber. Harry leknutím tvrdě upadl na betonovou podlahu. Následující se událo tak rychle, že nikdo nevěděl, jak k tomu došlo. V jednu chvíli se Piers s Duddleyem lepili na sklo, najednou odskočili a zavyli hrůzou.
    Harry se posadil a zalapal po dechu. Přední sklo z přístřešku hroznýše královského bylo pryč. Had se rychle rozvíjel a plazil po podlaze ven. Všichni v pavilonu plazů začali kříčet a utíkat k východu.
    Jakmile se had odplazil za sprostě klejícího Harryho, zasyčel "Brazilie, užžž bežžžím...Díky, kámo." Majitel pavilonu byl zděšen. "Ale co to sklo," nepřestával opakovat, "kam zmizelo to sklo?"

    OdpovědětVymazat
  22. Dudley se k nim dokolíbal, jak jen to bylo nejrychleji možné.
    "Ty, z cesty!" řekl a přitom dloubl Harryho do žeber.
    Překvapením Harry tvrdě dopadl na betonovou podlahu. Co se stalo později nikdo nezaregistroval,protože se to stalo tak rychle - během sekundy, Piers a Dudley se nakláněli přímo ke sklu, poté odskočili a zavili hrůzou.
    Harry se posadil a zalapal po dechu; přední sklo terária škrtiče zmizelo. Veliký had se urychleně rozmotával a spouštěl se na zem. Lidé v oddělení plazů křičeli a utíkali směrem k východu.
    Když se had rychle proplazil okolo něj, Harry by mohl přísahat, že jej slyšel sykavě říkat, "Brazílie, těš se. Jsem na cestě!....Díky, kámo."
    Pracovník, který měl oddělení plazů na starost, byl v šoku.
    "Ale co to sklo?" stále opakoval,"kam zmizelo?"

    OdpovědětVymazat
  23. Duddley se k nim přikolébal jak nejrychleji mohl. "Jdi mi z cesty" vyštěkl a šťouchl Harryho do žeber. Harry leknutím tvrdě upadl na betonovou podlahu. Následující se událo tak rychle, že nikdo nevěděl jak k tomu došlo. V jednu chvíli se Piers s Duddleyem lepili na sklo, najednou odskočili a zavyli hrůzou.
    Harry se posadil a zalapal po dechu. Přední sklo z přístřešku hroznýše královského bylo pryč. Had se rychle rozvíjel a plazil po podlaze ven. Všichni v pavilonu plazů začali kříčet a utíkat k východu.
    Harry by býval odpřísáhl, že jakmile se k němu had připlasil, tiše zasyčel "Brazilie, užžž bežžžím...Díky, kámo." Majitel pavilonu byl zděšen. "Ale co to sklo," nepřestával opakovat, "kam zmizelo to sklo?"

    Roman Kálecký

    OdpovědětVymazat
  24. Dudley se k nim přikolébal tak rychle, jak jen mohl.
    "Hej, ty, z cesty," řekl a udeřil Harryho do žeber. Harry ani nemrkl a tvrdě dopadl na betonovou podlahu. Co následovalo, bylo tak rychlé, že nikdo neviděl, jak se to stalo -- v jednom momentě se Piers a Dudley přilepili těsně na sklo a v dalším odskočili s vřískotem.
    Harry se posadil a zalapal po dechu. Čelní sklo terária hroznýše královského zmizelo. Obrovský had se rychle rozvinul a sklouzl na podlahu. Lidé v celém oddělení plazů křičeli a rozbíhali se k východům.
    Když had proklouz hbitě za Harrym, klidně by odpřisáhl, e syčící hlas řekl: "Vzhůru do Brazílie... Graciasssss, amigo."
    Dozorce v oddělení plazů byl v šoku.
    "Ale to sklo," pořád říkal, "kam se podělo to sklo?"

    Olga Hulinková

    OdpovědětVymazat
  25. Jiří Svozilek

    Dudley se k nim dobelhal jak nejrychleji mohl
    "Uhni," řekl a praštil Harryho do žeber. Překvapený Harry dopadl tvrdě na betonovou podlahu. Co přišlo pak se stalo tak rychle, že si nikdo ani nevšiml jak to doopravdy bylo -- v jedné chvíli se Piers a Dudley nakláněli ke sklu jak to šlo a druhou chvíli už se vrhali s výkřiky zpátky.
    Harry se posadil a zalapal po dechu; přední sklo terária Hroznýše Královského zmizelo. Velký had se rychle rozmotával a začal se plazit po podlaze. Lidé v domě plazů křičeli a začali utíkat k východům.
    Jak had rychle proklouzl kolem něj, Harry mohl přísahat že slyšel tichý, syčívý hlas, "Brazílie, už jdu.... Díkesss, amigo." Hlídač domu plazů byl v šoku. "To sklo," pokračoval, "kam se to sklo podělo?"

    OdpovědětVymazat
  26. Dudley se přikolébal jak nejrychleji mohl. "Uhni," řekl a praštil Harryho do žeber. Překvapen, Harry dopadl tvrdě na betonovou podlahu.
    Co následovalo, se seběhlo tak rychle, že nikdo neví jak se to stalo -- v jednu vteřinu, Piers a Dudley byli těsně opřeni o sklo, v tu další, se zděšeným výkřikem uskočili.
    Harry se posadil a zalapal po dechu; přední sklo terária hroznýše královského zmizelo. Velký had se rychle rozvinul a sklouznul na podlahu.
    Lidé v pavilonu plazů začali křičet a utíkat k východu.
    Jak had hbitě proklouznul kolem něho, Harry by mohl přísahat, že slyšel hluboký, syčivý hlas říct: "Brazílie, už se plazim... Díkesss, kámo."
    Dozorce pavilonu plazů byl v šoku. "Ale to sklo," stále opakoval, "kam zmizelo?"

    Janíček Michal

    OdpovědětVymazat
  27. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  28. Jitka:

    Dudley se za nimi přibelhal tak rychle, jak jen mohl.
    "Jdi pryč xxx(odstup)! "řekl a rýpl Harryho do žeber. Překvapený Harry tvrdě spadl na betonovou podlahu. Co se událo potom, bylo tak rychlé, že si nikdo neuvědomil, co se vlastně stalo -- ve vteřině byli Piers s Dudleym nalepeni na skle a v té další se od něj s hrůzou odvrátili.
    Harry si sedl a těžce oddychoval; přední sklo akvária škrtiče zmizelo. Ten ohromný had se náhle začal rozvíjet a plazit se po zemi. Všichni návštěvníci oddělení plazů křičeli a začali prchat k východu. Jak se had plížil kolem Harryho, mohl by odpřisánout, že syčící hlas řekl, "Brazílie, tady jssssem.... Díkyssss, amigo."
    Pečovatel oddělení s plazy byl šokován.
    "Ale to sklo," stále opakoval, "kam se podělo?"

    OdpovědětVymazat
  29. Dudley se k nim přikolébal jak nejrychleji uměl. "Uhni mi z cesty," řekl a bouchl Harryho do žeber. Jelikož to Harry nečekal, dopadl tvrdě na betonovou podlahu. Ale to, co přišlo poté, se stalo tak rychle, že to nikdo nemohl ani zpozorovat - v jedné vteřině se Piers a Dudly dotýkali skla, a v té další s vřískotem odskočili. Harry se posadil a zalapal po dechu; přední sklo hroznýšova terária zmizelo. Tento obrovský had se rychle vzpamatoval a plazil se venku po podlaze. Lidé skrz naskrz celým plazím světem křičeli a začali utíkat směrem k východům. Když se had mrštně plazil kolem, tak by Harry přísahal, že uslyšel hluboký, syčivý hlas říkat " Brazílie, těš se na mě...Díkessss, amigo." Majitel plazího světa byl v šoku. "Ale to sklo,"říkal stále dokola, "kam zmizelo?"

    OdpovědětVymazat
  30. Dudley se k němu přikolébal jak nejrychleji mohl.
    "Uhni, ty" vyštěkl, poté co harrymu uštědřil ránu do žeber.
    Překvapený Harry tvrdě narazil na betonovou podlahu.
    Co následovalo se událo tak rychle ze nikdo neviděl jak se to stalo.
    V jednu vteřinu se Piers a Dudley tiskli na sklo, v te druhe, s výkřikem uskočili.
    Harry se posadil a zalapal po dechu, sklo u hroznýšova teraria bylo pryč!
    Obrovitý had se rychle rozvinul, a sklouznul na podlahu. Lide po celem pavilonu plazů se dali do křiku a hnali se k nejbližšímu východu.
    Had se kolem něj urychleně proplazil, Harry mohl odpřísáhnout že zaslechl tichý syčivý hlas který říkal. "Ušš jdu Brazilie.... Dííky, amigo"
    Správce domu plazu byl v šoku.
    "Ale to sklo," stále opakoval, "kam se podělo to sklo?!"

    O.Chudada version 3.0 :D

    OdpovědětVymazat
  31. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  32. Dudley se k nim kolébavě blížil, jak nejrychleji mohl. ‘Uhni, ty,’ řekl a praštil Harryho do žeber. Harry ránu nečekal a tvrdě se skácel na betonovou podlahu. Následující události se seběhly tak rychle, že nikdo nepostřehl, jak k nim vlastně došlo - v jednu chvíli byli Piers a Dudley těsně přimáčknuti ke sklu, pak se s výkřiky zděšení svalili naznak.
    Harry se posadil a zalapal po dechu: přední sklo terária Hroznýše královského prostě zmizelo. Obrovský had se prudce rozvinul a plazil se k zemi. Lidé v celém teráriu křičeli a začali se řítit k východům.
    Když se kolem něj had rychle protáhl, Harry by přísahal, že slyšel hluboký syčivý hlas, jak říká, “Vssssshůru do Brasssssílie! Mášššš to u mě, amigo!” Hlídač terária byl v naprostém šoku. “Ale to sklo,” opakoval stále dokola, “kam zmizelo to sklo?”

    OdpovědětVymazat
  33. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  34. Dudley se k nim přkolébal, co nejrychleji mohl.
    "Uhni!", řekl a dloubl Harryho do žeber. Překvapen, Harry tvrdě dopadl na betonovou zem.
    Co se stalo poté, se událo tak rychle, že to nikdo nestihl zaregistrovat - v jednu chvíli se Piers
    s Dudleym nakláněli blízko ke sklu terária, v té další od něj s vyděšeným výkřikem odskočili.
    Harry se posadil a lapnul po dechu: přední sklo terária hroznýše královského bylo pryč.
    Obří had se rychle rozmotával a sklouzával se na podlahu. Lidé v sekci s plazi zaječeli a začali utíkat k východům.
    Když se had svižně proplazil kolem něj, Harry by odpřísáhl, že slyšel hluboký, syčivý hlas říci, "Brazílie, už jdu... Díkysss, Amigo."
    Hlídač terária byl v šoku.
    "Ale to sklo," stále opakoval, "kam se podělo to sklo?"

    -Bartoň

    OdpovědětVymazat
  35. Dudley se k nim dokolébal jak rychle jen mohl.
    "Z cesty!" řekl a praštil Harryho do žeber. Harry upadl tvrdě na betonovou podlahu. To co se událo dále bylo tak rychlé, že si nikdo nevšiml, jak se to vlastně stalo - v jedné vteřině se Piers a Dudley mačkali těsně na sklo, a v druhé
    odskakovali od skla se zděšeným křikem. Harry se posadil snažíc se popadnout dech: sklo od terária s hroznýšem zmizelo. Veliký stočený had se rychle plazil po podlaze. Návštěvníci pavilonu s hady začali s křikem utíkat k východu.Harry by mohl přísahat, že když se had plazil kolem něj, tak na něj zasyčel,"Brazílie, už jdu.... Díkess, amigo." Správce pavilonu byl v šoku. "To sklo," nepřestával se ptát, "kam zmizelo to sklo?"

    Stránský V.

    OdpovědětVymazat
  36. Dudley se k nim dokolébal jak nejrychleji mohl. "Z cesty!", řekl, a dloubl Harryho do žeber.
    Překvapený Harry tvrdě dopadl na betonovou zem. Co bylo dále, se stalo tak rychle,
    že nikdo ani nevěděl jak se to stalo - v jednu chvíli se Piers a Dudley nakláněli
    blízko ke sklu, a ve vteřině uskočili s výkřiky hrůzy.

    Harry si sedl a lapal po dechu; přední sklo hroznýšova terária zmizelo.
    Obrovský had se rychle rozvinul, a plazil se po podlaze ven. Lidé v pavilonu plazů
    ječeli a začali utíkat k východům.

    Harry by přísahal, že když kolem něj had hbitě proklouzl, slyšel syčivý hlas říkat,
    "Brazzzílie, už jdu.... Díky, amigo"
    Hlídač pavilonu plazů byl v šoku. "Ale to sklo", opakoval, "kam zmizelo to sklo?".

    - Veronika Valová

    OdpovědětVymazat
  37. Dudley se k nim přikolébal jak nejrychleji mohl.
    "Uhni," řekl a šťouchl Harryho do žeber. Překvapený
    Harry tvrdě dopadl na betonovou podlahu. To, co následovalo, se seběhlo
    tak rychle, že to nikdo ani nepostřehl -- v jedné chvíli se Piers a Dudley
    nakláněli těsně ke sklu, a vzápětí odskakovali s výkřiky hrůzy.
    Harry se posadil a zalapal po dechu: přední sklo hroznýšova terária
    zmizelo. Velký had se rychle rozvinul a plazil se
    ven na podlahu. Lidé v celém pavilonu křičeli a začali utíkat k východům.
    Když se had proplazil okolo něj, Harry by přísahal, že
    ho slyšel zasyčet, "Už jdu, Brazzzílie.... Díky, amigo."
    Hlídač pavilonu plazů byl v šoku.
    "Ale to sklo," neustále opakoval, "kam se podělo to sklo?"

    OdpovědětVymazat
  38. Dudley přišel kolébavou chuzí tak rychle, jak jen mohl.
    "Z cesty, ty," řekl, a štouchl Harryho do žeber.
    Překvapením upadl Harry tvrdě na betonovou podlahu.
    Co bylo dál se stalo tak rychle, že nikdo neviděl,
    jak se to stalo. V jedné chvili se Piers a Dudleym
    nakláněli tak blízko ke sklu a ve druhé s hrůzostrašným křikem uskočili. Harry se posadil a zalapal po dechu, přední sklo hroznýšova terária zmizelo. Velký had se rychle odvinul a odplazil se ven na podlahu. Lidé v pavilonu plazů začali křičet a utíkat k východům. Jak ho had rychle míjel, Harry by mohl přísahat, že syčení hlas řekl: "Brazílie, uš jsem na cestě .... Díkesssss, amigo."
    Chovatel pavilonu plazů byl v šoku. "Ale sklo," pořád říkal, "kam se to sklo podělo?" Ondra Hurdálek

    OdpovědětVymazat
  39. Jitky oprava:


    Dudley se za nimi přikolébal tak rychle, jak jen mohl.
    "Zmiz," řekl a rýpl Harryho do žeber. Překvapený Harry tvrdě spadl na betonovou podlahu. Co se událo potom, bylo tak rychlé, že si nikdo neuvědomil, co se vlastně stalo -- ve vteřině byli Piers s Dudleym nalepeni na skle a v té další ustoupili hrůzou.
    Harry si sedl a těžce oddychoval; přední sklo akvária hroznýše královského zmizelo. Ten ohromný had se náhle začal rozvíjet a plazit se po zemi. Všichni návštěvníci oddělení plazů křičeli a začali prchat k východu. Jak se had plazil kolem Harryho, mohl by odpřisánout, že syčící hlas řekl, "Brazílie, už běžím :).... Díkyssss, amigo."
    Chovatel oddělení plazů byl šokován.

    OdpovědětVymazat
  40. Dudley se k nim kolébal tak rychle jak jen mohl.
    "Z cesty!" vyhrkl, když dal Harrymu pěstí do žeber.
    S překvapením Harry dopadl tvdě na betonovou podlahu.
    Co se stalo záhy, si nikdo nestačil ani uvědomit, jak se seběhlo.
    V jedné chvíli se Piers a Dudley tlačili na sklo terária, v další, s hrůzným křikem uskočili zpět.
    Harry se posadil a popadal dech; sklo, které oddělovalo hroznýše, zmizelo.
    Obrovský had se rychle rozmotával a plazil se z terária ven.
    Návštěvníci pavilónu plazů křičeli a běželi ven.
    Jak se had rychle plazil kolem, Harry by mohl přísahat, že slyšel hada syčivým hlasem říct:
    "Brasssílie, už se plížím... Díkessss, amígo."
    Správce byl v šoku.
    "Ale to sklo," stále říkal,"kam zmizelo?"

    Franc M.

    OdpovědětVymazat
  41. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  42. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  43. Dudley k nim kolébavou chůzí došel co nejrychleji.
    "Z cesty" řekl a dloubl Harryho do žeber.
    Překvapený Harry tvrdě dopadl na betonovou zem.
    Co se dělo potom, se odehrálo tak rychle, že to nikdo nepostřehl.
    V jednu chvíli se Piers a Dudley tiskli ke sklu a najednou s výkřikem hrůzy uskočili.

    Harry se vzpřímil a zalapal po dechu. Přední sklo terária zmizelo. Obrovský had se rychle rozvinul
    a plazil se z terária. Lidi v celém pavilonu hadů se rozkřičeli a začali utíkat k východu.

    Jak se had rychle plazil kolem, Harry by mohl přísahat, že had syčivým hlasem pravil:
    "Brazílie, už se plazím.... Jsssssem ti zzzavázzzán, amigo."
    Ošetřovatel pavilonu hadů byl v šoku. "Ale to sklo," pořád říkal, "kam se to sklo podělo?"

    Lenka Nečasová

    OdpovědětVymazat
  44. Dudley se k nim přikolébal tak rychle, jak jen mohl.
    "Hej, ty, z cesty," řekl a udeřil Harryho do žeber. Přistižen, Harry dopadl tvrdě na betonovou podlahu. Co následovalo, bylo tak rychlé, že nikdo neviděl, jak se to stalo -- v jednom momentě se Piers a Dudley přilepili těsně na sklo a v dalším odskočili s vřískotem.
    Harry se posadil a zalapal po dechu. Čelní sklo terária hroznýše královského zmizelo. Obrovský had se rychle rozvinoval a sklouzával na podlahu. Lidé v celém oddělení plazů křičeli a rozbíhali se k východům.
    Když had proklouzl hbitě za Harrym, klidně by odpřisáhl, že syčící hlas řekl: "Vzhůru do Brazílie... Graciasssss, amigo."
    Dozorce v oddělení plazů byl v šoku.
    "Ale to sklo," pořád říkal, "kam se podělo to sklo?"

    OdpovědětVymazat
  45. Michaela Hodanová

    TEXT 5

    Dudley sek nim přikolébal tak rychle, jak jen mohl. “Kliď se mi z cesty, ty…” řekl, a uhodil Harryho do žeber. Harry to nečekal a natáhl se jak široký, tak dlouhý na betonovou podlahu. Co se stalo potom, se stalo tak rychle, že nikdo neviděl, jak se to stalo – jednu chvíli se Piers a Dudley naklánějí blízko ke sklu a za chvíli odskočili s výkřiky hrůzy. Harry se posadil a zalapal po dechu; sklo z terária hada Boa Constrictor zmizelo. Obrovský had rychle vyklouznul z terária a odplazil se ven z terária. Lidé po celé budově zařvali a začali běžet k východům. Jak se jim had proplétal mezi nohama, Harry by přísahal, že slyšel, jak tichý syčivý hlas řekl „Dííííííííky, amigo.“ Hlídač byl v šoku “Ale to sklo“, opakoval pořád dokola, „kam se podělo to sklo?“

    OdpovědětVymazat
  46. Dudley se k nim přikolébal, jak nejrychleji mohl.
    „Uhni!" řekl, když Harryho udeřil do žeber. Překvapený Harry padl tvrdě na betonovou podlahu. To, co potom následovalo, se stalo tak rychle, že nikdo ani nemohl postřehnout, jak se to vlastně přihodilo. V jednom momentu se Piers a Dudley opírali o sklo, v dalším od něj s vyděšenými výkřiky odskočili.
    Harry se posadil a zalapal po dechu: přední sklo hroznýšova terária najednou zmizelo. Obrovský had se rychle rozvinul a plazil se na podlahu. Lidé v celém pavilonu začali řvát a utíkat k východům.
    Když se had hbitě plazil kolem, Harry by mohl přísahat, že slyšel v jeho syčení: „Už jdu, Brazílie... Díksss, amigo."
    Hlídač pavilonu plazů byl úplně v šoku.
    „Ale to sklo," stále opakoval, „kam zmizelo?"

    Jana Leová

    OdpovědětVymazat
  47. Dudley se k nim přikolébal, jak nejrychleji mohl.
    "Uhni ty" řekl, praštíc Harryho do žeber. Zaskočený Harry sebou praštil o betonovou podlahu. To co následovalo, se přihodilo tak rychle, že si nikdo nevšiml, jak se to stalo – v jednu chvíli, se Piers a Dudley skláněli nad sklem, v tu ránu odskočili a vili zděšením.
    Harry se posadil a dýchal ztěžka; sklo výběhu hroznýše zmizelo. Ohromný had se rychle rozvinul, sklouznul ven na podlahu. Lidé v celém pavilonu plazů ječeli a začali utíkat k východům. Když za ním had hbitě proklouzl, Harry by mohl odpřísáhnout, jak tichý syčivý hlas řekl, "Brazílie, už jdu…..díkeccc, kamaráde. "
    Ošetřovatel z pavilonu plazů byl v šoku.
    "Ale to sklo ", opakoval stále, " kam se podělo?"

    Petr Vnučko

    OdpovědětVymazat
  48. Dudley se k nim přikolébal, co nejrychleji mohl."Z cesty," řekl, dloubajíc Harryho do žeber. Překvapen, Harry tvrdě dopadl na betonovou zem.
    To, co se stalo potom, se odehrálo tak rychle, že to nikdo nestačil zaregistrovat. V jednu chvíli se Piers a Dudley tiskli těsně ke sklu, a v další odskočili s výkřiky hrůzy.
    Harry se posadil a zalapal po dechu; přední sklo terária hroznýše královského bylo tatam. Obrovitánský had se prudce rozvinul a sklouznul na podlahu.
    Všichni v pavilonu plazů začali křičet a utíkat k východu. Když had hbitě proklouzl kolem Harryho, přísahal by, že slyšel syčivý hlas říct,"Vssssshůru do Brassssílie... Díkesssssss amigo."
    Dozorce pavilonu byl v šoku. "Ale to sklo", pořád opakoval, "kam zmizelo to sklo?"

    Lucie Šindelářová

    OdpovědětVymazat