24. listopadu 2010

Row, row, row your boat


Technická poznámka:
Omlouvám se za zrušení výuky 24.11, ale přišlo mi to jako lepší řešení než šířít virózu a rušit výuku další týden pro absenci studentů :)
Prosím zapracujte na dalším textu, jeho konkrétní záludnosti společně probereme příště.


Nicholas Monsarrat - Kruté moře

Český překlad tohoto válečného bestselleru samozřejmě existuje; dnešním úkolem tedy není vytvořit jeho novou verzi, ale seznámit se s typem textu, který může překladateli řádně zamotat hlavu - jedná se o text, který zasvěceně využívá odbornou terminologii.


1. Seznamte se s autorem a synopsí knihy. Mějte na paměti, že jde o text na pomezí románu a literatury faktu.
2. Pročtěte si následující úryvek a vypište si z něj námořnické a vojenské termíny (výzbroj, výstroj, vybavení lodi, povely, hodnosti...) Najděte si jejich český překlad a ověřte nejméně ve dvou zdrojích včetně kontextového užití!
3. Najděte si úryvek v textu celého románu (viz capsa), seznamte se blíže s okolnostmi a představte si celou situaci. Vizualizace vám pomůže vytvořit text, který bude mít logickou stavbu a zároveň bude srozumitelný a čtivý.
Informace o tom, jak taková korveta vypadá, najdete například ve Wikipedii, či na stránkách lodních modelářů a v diskusích. zajímavý soubor informací nabízí také server věnovaný válečným lodím.
4. Při překládání se často setkáte s oblastmi lidské činnosti, o kterých nic nevíte. Ať vás zajímají nebo ne, je vaší povinností překladatele proniknout do dané problematiky natolik, abyste dokázali text správně a srozumitelně přeložit. A tak se i v beletrii často přiučíte něco zajímavého :)
5. Posledním úkolem, jako obvykle, je souvislý překlad následujícího úryvku.


Kompletní text románu najdete jako obyčejně v CAPSE.


----------------------------------------
PART THREE 1941: Grappling
Chapter 10
page 160

Ericson bent to the voice-pipe, and cleared his throat with a growl. 'Radar!'
'Radar - bridge!' answered Sellars.
'What about this echo?'
'Still there, sir.' He gave the range and the bearing. 'That makes it about ten miles astern of the last ship of the convoy.'
'Nothing wrong with the set, is there?'
'No, sir,' said Sellars, with the brisk air of a man who, at ten minutes to eight on a cold morning, was disinclined for this sort of slur, even coming from a bad-tempered Captain. 'The set's on the top line.'
'Have you had an echo like this before?'
There was a pause below. Then: 'Not exactly, sir. It's about the size we'd get from a buoy or a small boat.'
'A trawler? A drifter?'
'Smaller than that, sir. Ship's boat, more like.'
'H'm....' Ericson looked at the radar-screen again, while Lock-hart, watching him, smiled to himself. It was clear that his bad temper was fighting a losing battle with his acknowledgement of Sellars' competence. Behind them, the rest of the bridge personnel, and Baker, who had just come up to take over the watch, were also eyeing the Captain speculatively, alert for any decision. But when it came, it was still a surprise.
'Sound "Action Stations",' said Ericson, straightening up suddenly. And to the wheel-house, in the same sharp voice: 'Full ahead! Steer ten degrees to starboard.'
Lockhart opened his mouth to speak, and then snapped it shut again. Taken by surprise, he had been about to say something phenomenally silly, like 'Do you really think it's a submarine, sir ?'
The loud, endless shrilling of the alarm-bells all over the ship, and the thud of heavy boots along the decks and up the ladder, gave the best answer of all to this foolish speculation... He stood by the battery of voice-pipes, conscious of more than the usual excitement as the various positions were reported to him, and he acknowledged the reports: the pattern and the sequence of this were yawningly familiar, it was all old stuff, they had been doing it, in fun or in earnest, for two whole years: but this time, this time it really might have some point to it. ... One by one the voices pricked his eagerness. Ferraby from aft: 'Depth-charge crews closed up!' Morell from the fo'c'sle: 'Gun's crew closed up!' Baker from amidships: 'Two-pounder gun closed up!' Chief E.R.A. Watts from far below: 'Action steaming-stations!'
Tallow from the wheel-house: 'Coxswain on the wheel, sir!' Lockhart gave a swift glance round him, and fore and aft, a final check for his own satisfaction. The bridge look-outs were at their places on the Hotchkiss guns: Leading-Signalman Wells was ready by the big signal-lamp. Grouped round the four-inch gun just below the bridge, the steel-helmeted crew stood alert, with Morell staring ahead through his binoculars and then turning back to direct the loading: far aft, Ferraby was the centre of another group of men, clearing away the safety-lashings from the depthcharges and preparing them for firing. Satisfied, Lockhart turned to the Captain, presenting the completed pattern for whatever use he chose to make of it.
'Action Stations closed up, sir!' he called out. Then he dropped back to his own charge, the asdicset: the killing instrument itself, if one were needed. ... Underneath them, as if conscious of her weight of tensed and ready men, Compass Rose began to tremble.

34 komentářů:

  1. Link co by mohl pomoct s terminologií http://help.bigames.info/index.php/Vojensk%C3%A1_terminologie

    OdpovědětVymazat
  2. http://www.valka.cz/clanek_176.html

    OdpovědětVymazat
  3. ČÁST TŘETÍ 1941: Střetnutí
    Kapitola 10
    Strana 160

    Ericson se naklonil k zvukovodu a chraptivě si odkašlal.
    "Radar!"
    "Radar - můstku!" odpověděl Sellars.
    "Co to je za ozvěnu?"
    "Stále je tam, pane kapitáne." Udal vzdálenost a polohu. "Asi tak deset mil vzádu za poslední lodí konvoje."
    "Přijímač je v pořádku, že?"
    "Ano, pane" odsekl Sellars, který deset minut před osmou za chladného rána nebyl zrovna ochotný trpět takovýto
    způsob jednání, a to i od rozmrzelého kapitána. "Přijímač je v perfektním stavu."
    "Zachytili jste už někdy dříve takové echo?"
    Vespod se krátce odmlčeli. Potom: "Ani ne, pane. Má asi tak velikost bóje nebo malého člunu."
    "Rybář? Opozdilec?"
    "Menší než to, pane. Spíš záchranný člun."
    "Hmm..." Ericson se znovu podíval na obrazovku radaru, zatímco Lockhart, který ho pozoroval, se pro sebe usmál.
    Bylo jasné, že Ericsonova špatná nálada bojuje marnou bitvu s jeho uznáním Sellarsovy spolehlivosti.
    Za nimi ostatní personál můstku a Baker, který právě přišel, aby převzal hlídku, také zvědavě hleděl na kapitána,
    připraven na jakékoli rozhodnutí. Ale když přišlo, stejně byl překvapen.
    "Vyhlaste poplach," řekl Ericson a prudce se narovnal. Stejně ostrým hlasem pak nařídil kormidelně:
    "Plnou parou vpřed! Kormidlo deset stupňů na pravobok."
    Lockhart otevřel ústa aby něco řekl, ale pak je zase sklapl. Zaskočen, málem prohlásil něco tak neobyčejně pitomého jako:
    "Opravdu si myslíte, pane, že je to ponorka?"
    Hlasitý, nekonečný zvuk poplachových zvonků po celé lodi a dupot těžkých bot po palubách a žebřících nejlépe odpověděly
    takovému hloupému uvažování... Stál u řady zvukovodů, vzrušený více než obvykle jak mu různá stanoviště podávala hlášení
    a on je potvrzoval: způsob a pořadí byly únavně stejné, prakticky beze změn, ať už pro zábavu nebo při nácvyku,
    to prováděli po celé dva roky: ale tentokrát, tentokrát by k tomu mohl být i důvod... Jeden hlas za druhým v něm
    rozněcovaly zaujetí.
    Ferraby ze zádě: "Četa hlubinných náloží připravena!"
    Morell ze přídě: "Obsluha děl připravena!"
    Baker ze středu lodi: "Dvouliberní kanón připraven!"
    Vedoucí strojník Watts z podpalubí: "Připraveni na bitevní chod!"
    Tallow z kormidelny: "Kormidelník u kola, pane!"
    Lockhart se rychle rozhlédl kolem a pro vlastní klid ještě na konec zběžně obhlédl příď a záď lodi. Hlídky na můstku byly
    na svých místech za šestiliberními děly: hlavní signalista Wells byl připraven u velké signální lampy. Kolem čtyřpalcového
    děla čekala v plné pohotovosti osádka s přilbami a Morellem, který hleděl vpřed skrze dalekohled, aby se poté otočil
    a dohlédl na nabíjení: daleko na zádi velel Ferraby další skupině mužů, kteří odjišťovali bezpečnostní popruhy z hlubinných
    náloží a připravovali je k odpalu. Spokojen, otočil se Lockhart ke kapitánovi, aby podal celkové hlášení o stavu lodi, ať už
    se rozhodne pro jakýkoliv další krok.
    "Loď je v plné pohotovosti, pane!" zvolal.
    Potom se otočil a zamířil na svoji vlastní pozici, k proti-ponorkovému sonaru: samotnému nástroji zkázy, pokud jej bylo třeba.
    ...Pod nimi, jako by vnímala tu váhu napjatých a připravených mužů, se Compass Rose začala otřásat.

    OdpovědětVymazat
  4. ČÁST TŘETÍ 1941: Zakotvení
    Kapitola 10
    strana 160

    Ericson se naklonil ke zvukovodu a odkašlal si. „Radar!“
    „Radar – můstku!“ odpověděl Sellars.
    „Co to echo?“
    „Je tam stále, pane.“ Udal souřadnice a směr. „Asi 10 mil za poslední lodí konvoje.“
    „Není porouchaný přijímač?“
    „Není, pane,“ řekl Sellars, se svižností muže, který, za chladného rána 10 minut před osmou, je znechucený tímto osočením, přesto, že přichází od popudlivého kapitána. „Přístroj je v pořádku.“
    „Měl jste tam echo i předtím?“
    Následovala odmlka. Pak: „Ne tak docela, pane. Velikostně to vypadalo spíše na bóji nebo malý člun.“
    „Rybářská loď? Plachetnice?“
    „Menší, pane. Něco jako veslice.“
    „Aha …“ Ericson znova pohlédl na obrazovku radaru, zatímco ho Lockhart pozoroval, usmíval se sám pro sebe.
    „ Bylo zřejmé, že jeho špatná nálada bojovala prohranou bitvu s ubezpečením sebe sama o Sellarsově způsobilosti. Zbytek lidí na můstku za nimi, spolu s Bakerem, který zrovna přišel převzít stráž, nyní upírali svůj zrak ke kapitánovi, ostražití jakéhokoli rozhodnutí. Když však přišlo, bylo stejně překvapující.
    „Vyhlaste poplach“, řekl Ericson, který se náhle napřímil. Stejně ostrým hlasem zavelel i do kormidelny: „Naplno vpřed! Směr 10 stupňů na pravobok.“
    Lockhart otevřel ústa, aby promluvil, ale hned zase sklapl. V překvapení chtěl říct něco strašně hloupého, jako „Pane, opravdu si myslíte, že je to ponorka?“
    Hlasitý, nekonečný jekot alarmů po celé lodi a dunění těžkých bot po celé palubě, i nahoru po žebříku, dal nejlepší odpověď na všechny tyto hloupé spekulace… Stál u baterie zvukovodů, vědom si neobvyklého vzrušení, jak mu byly hlášeny různé pozice, a přijímal hlášení: způsob a pořadí bylo monotónně známé. To samé dělali poslední dva roky, z legrace nebo doopravdy. Tentokrát to však může mít skutečně význam. … Ty hlasy jeden po druhém zvyšovaly jeho dychtivost. Ferraby ze zádi: „Posádka hlubinných náloží na místě!“ Morell z přídě: „Dělostřelecká posádka na místě!“ Baker ze středu lodi: Posádka u dvojčat na místě!“
    Velitel strojovny Watts z podpalubí: „Stroje v bojovém chodu.“
    Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“ Lockhart se rychle rozhlédl kolem sebe a pro své vlastní zadostiučinění si zkontroloval příď a záď. Hlídky z můstku byly na svých místech u Hotchkissových zbraních: vedoucí dispečer Wells byl připraven u signálního světla. Posádka s helmami stála v pozoru seskupená kolem čtyřpalcových zbraní přímo pod můstkem. Morell se díval dalekohledem vpřed a pak se obrátil zpět, aby mohl řídit nabíjení. Ferraby stál ve středu další skupiny mužů, kteří sundávali bezpečnostní uvazovací lana z hlubinných náloží a připravovali je k odpálení. Spokojen, otočil se Lockhart ke kapitánovi dávaje najevo, že posádka je připravena, k čemukoli si vybere. „Posádka na bojových pozicích, pane!“ zahlásil. Pak se vrátil zpět k vlastnímu pověření, sonaru: vražednému nástroji, pokud by bylo třeba.
    … Pod nimi, jako by si vědoma napětí a připravenosti mužů, se začala Compass Rose třást.

    Dana Dužeková

    OdpovědětVymazat
  5. Ericson se sklonil k zvukovodu a z plna hrdla zabručel: „Radar!“
    „Radar –můstek!“ odpověděl Sellars.
    „Co s touhle odezvou?“
    „Pořád tam je, pane.“ A uvedl vzdálenost a směr. „ Je asi deset mil za poslední lodí konvoje.“
    „Není něco s přijímačem?“
    „Ne, pane.“ Řekl Sellars s čilým zjevem muže, který byl v 7:50 za chladného rána znechucený kvůli takovému nařčení, i když přišlo od rozladěného Kapitána.
    „Je v pořádku.“
    „Měl jste už někdy takovou odezvu?“
    Po krátké odmlce: „Ne tak úplně, pane. Jde o rozměr, který by přišel od bóje nebo malého plavidla.“
    „Rybářská loď? Opozdilec?“
    „Menší, pane. Spíše lodní člun.“
    „Hm…“ Ericson se znovu podíval na monitor radaru, zatímco ho Lockhart pobaveně sledoval. Bylo jasné, že jeho špatná nálada bojovala prohranou bitvu s uznáním Sellarsových schopností. Za nimi zbytek posádky můstku a Baker, který právě přišel převzít hlídku, zvědavě pozorovali Kapitána, připraveni na jakékoliv rozhodnutí. Ale když přišlo, bylo to i přesto překvapující.
    „Ohlaste Bojový poplach!“ Řekl Ericson a zprudka se narovnal. A stejně přísným hlasem do kormidelny: „Naplno vpřed! Kormidlo 10 stupňů na pravobok.“
    Lockhart už otvíral ústa, aby něco dodal, ale hned ji zase zavřel. Jak byl překvapený, málem řekl něco mimořádně hloupého jako třeba „Opravdu si myslíte, že je to ponorka, pane?“
    Hlasitý a nekonečný jekot poplašného zařízení na lodi a dunění těžkých bot po celé palubě a po žebřících daly jasnou odpověď těmto směšným dohadům… Stál u skupiny zvukovodů, vědomý si svého abnormálního rozrušení, když mu byly ohlašovány nerůznější pozice a on je potvrzoval: jejich formát a pořadí byly nudně známé. Až otřepané, jak to celé ty dva roky dělávali, ať už z legrace nebo vážně. Tentokrát to ale možná bude vážné. Ty hlasy jeden za druhým dráždily jeho nedočkavost.
    Ferraby ze zádi: „Obsluha hlubinných náloží je na stanovištích!“
    Morrell z přídi: „Obsluha děl je na stanovištích!“
    Baker od středu: „Pom-Pom připraven!“
    Velitel strojovny Watts ze spodu: „Parní elektrárna v chodu!“
    Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“
    Lockhart se pro kontrolu rychle ohlédl kolem sebe, na příď a záď, aby se naposledy ujistil.
    Pozorovatelny můstku byly umístěny u děl: Vedoucí signalista Wells byl připraven u velkého signálního světla. U pětipalcové zbraně přímo pod můstkem byla v pozoru seskupena posádka v ocelových helmách v čele s Morellem. Ten se právě díval přes dalekohled a poté se vrátil, aby dohlížel nad nabíjením: na zádi Ferraby, který byl ve středu jiné skupiny mužů, odstraňoval bezpečnostní jištění hlubinných náloží a připravoval je na odpálení. Spokojen se Lockhart obrátil na Kapitána a podal mu úplný obraz skutečnosti, než se bude moci rozhodnout, co dál.
    Bojová pohotovost zajištěna, pane!“ zvolal a pak se vrátil ke svému vlastnímu pověření – sonaru: smrtícímu nástroji, pokud to bylo potřeba. … Pod nimi se Compass Rose, jakoby si vědoma váhy napjatých a připravených mužů, začala třást.

    Jana Leová

    OdpovědětVymazat
  6. ČÁST TŘETÍ: 1941 Potyčka

    Erikson se sklonil ke zvokovodu, odkašlal si a zavrčel. „Radar!“
    „Radar – můstku!“ odpověděl Sellars.
    „Co to je za ozvěnu?“
    „Pořád tam je, pane“ Udal vzdálenost a polohu. „Bude to asi tak deset mil za poslední lodí konvoje.“
    „Není s tím nic, že ne?“
    „Ne, pane,“ řekl Sellars rázně, protože za deset minut osm chladného rána nechtěl snášet takovéhle osočování, a to ani od rozmrzelého kapitána. „Přístroj funguje skvěle.“
    „Už jste někdy zachytili takovouhle ozvěnu?“
    Následovala odmlka. Potom: „Vlastně ne, pane. Je to velké asi jako bój nebo menší člun.“
    „Rybářská loď? Opozdilec?“
    „Menší než to, pane. Spíš záchranný člun“
    „Hmm...“ Erikson se podíval znovu na obrazovku radaru a Lockhart, který ho pozoroval, se pro sebe usmál. Bylo jasné, že jeho špatná nálada právě prohrávala bitvu s uvědomováním si Sellarovy šikovnosti. Za nimi zbytek pracovníků z můstku a Baker, který právě přišel převzít službu, také hloubavě sledovali kapitána, připraveni na jakékoli rozhodnutí. Ale když přišlo, stejně je překvapilo.
    „Vyhlaste poplach,“ řekl Ericson a prudce se narovnal. „Plnou parou vpřed! Kormidlo deset stupňů doprava,“ nařídil stejně ostrým hlasem kormidelně.
    Lockhart otevřel pusu, aby něco řekl, ale zase ji hned zavřel. V překvapení chtěl říci něco tak fenomenálně hloupého, jako „Opravdu myslíte, že je to ponorka, pane?“
    Hlasité a nekonečné ječení poplachu přes celou loď a dupot těžkých bot po palubách a po žebřících odpovídali nejlépe těmto hloupým dohadům... Stál u baterie zvokovodů, a když jednotlivá stanoviště podávala hlášení, zažíval více než jen obvyklé vzrušení. Po ty dva roky to bylo vždycky hrozně nudné, pořád to samé, ale tentokrát, tentokrát by na tom mohlo něco být. Jeden po druhém hlasy zvyšovaly jeho nedočkavost.
    „Jednotka hlubinných náloží připravena!“ nahlásil Ferraby ze zádi.
    Morrel z přídi: „Zbrojní posádka připravena!“
    Baker ze střední části lodi: „Dvoulibrové dělo připraveno!“
    Velitel strojovny Watts z podpalubí: „Parní chody připraveny!“
    Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kola, pane!“
    Lockhart se rychle rozhlédl kolem sebe a pro jeho klid ještě zkontroloval příď a záď.
    Hlídky z můstku byly na svých pozicích u kulometů a vedoucí signalista Wells byl připraven u velké signální lampy. Posádka v železných helmách stála seskupena kolem čtyřpalcového děla pod můstkem spolu s Morellem, který se dalekohledem díval vpřed a potom se otočil a přikázal nabíjet. Daleko vzadu stál Ferraby ve středu další skupiny mužů, kteří odstraňovali bezpečnostní jištění hlubinných náloží a připravovali je k odpalu. Spokojený Lockhart se obrátil ke kapitánovi a vše mu nahlásil, nehledě na to, k jakým účelům to bude potřebovat.
    „Plná pohotovost zajištěna, pane!“ zvolal. Potom se vrátil zpět ke svému úkolu, k sonaru: smrtícímu stroji, pokud by bylo třeba. ... Compass Rose se pod nimi začala chvět, jako by si byla vědoma váhy napjatých a připravených mužů.

    - Veronika Valová

    OdpovědětVymazat
  7. Třetí část 1941: Vyrovnání sil
    Kapitola 10.
    Strana 160

    Ericson se naklonil ke zvukovodu a odkašlal si. „Radar!“
    „Radar můstku“ odpověděl Sellars.
    „Co to echo?“
    „Stále tam je, pane.“ Udávajíc mu vzdálenost a směr. „Takže je přibližně deset mil za poslední lodí konvoje.“
    „Nějaké potíže s přijímačem?“
    „Ne, pane,“ odsekl Sellar s rázným nádechem muže, který je za chladného rána, deset minut před osmou, znechucen tímto druhem sekýrování vzešlého od mrzutého kapitána.
    „Přijímač je v naprostém pořádku.“
    „Viděl jste takové echo někdy předtím?“
    Nastalo chvilkové ticho a pak Sellar odvětil: „Ne přesně takové pane. Je přibližně o velikosti, kterou mají bóje nebo menší lodě.“
    „Že by rybářská loď nebo opozdilec?“
    „Menší než to, pane. Je to pravděpodobně člun.“
    „Hmm..“ Erikson se znovu zadíval na radarovou obrazovku, zatímco Lockhart, který ho pozoroval, se pro sebe usmál. Bylo jasné, že jeho mrzutost prohrávala bitvu s jeho uznáním Sellarsových schopností. Za nimi se Baker, který zrovna přišel převzít hlídku, na můstku se zbytkem personálu spekulativně díval na kapitána, připraven na jakékoli rozhodnutí. Ale když přišlo, stejně ho zaskočilo.
    „Vyhlašte bojový poplach“, nařídil Erikson a náhle se narovnal. A stejně ostrým tónem v hlase zařval do kormidelnovny: „Plnou parou vpřed! Deset stupňů na pravobok.“
    Lockhart otevřel pusu, aby něco řekl, ale pak ji znovu zavřel. Překvapen, téměř řekl něco neuvěřitelně hloupého, jako třeba: „Opravdu si myslíte, že to je ponorka pane?“
    Hlasité, nekončící ječení alarmu po celé lodi a dusot těžkých bot na palubách a žebřících daly tu nejlepší odpověď ze všech těch bláznivých spekulací.
    Stál u baterie zvukovodů, vědom si více než obyčejného z hlášení rozmanitých pozic, zatímco je potvrzoval: typ a postup byly únavně podobné, byla to stará věc, v minulosti to dělali pro zábavu nebo jen pro nácvik celé dva roky, ale tentokrát vycítil, že to mělo nějaký důvod... Hlasy ze zvukovodů v něm jeden po druhém probouzely horlivost.
    Ferraby ze zádi lodě: „Posádka hlubinných náloží na svém stanovišti!“ Merrel ze přídi: „Zbraňová posádka na svém stanovišti!“ Baker ze středu lodě: „Dvoulibrová děla na svém stanovišti!“ Šéf inženýr z podpalubí: „Strojovna na svém stanovišti!“
    Talow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“ Lockhart se rozhlédl kolem a pro své vlastní ujištění zkontroloval příď a záď. Hlídky na můstku byly na svých pozicích u Hotchkissových děl. Vedoucí signalista Wells byl připraven u velké signalizační lampy. U čtyř-palcových děl stála ostražitá jednotka v ocelových přilbách v čele s Morrelem dívajícím se před loď dalekohledem, aby se po chvíli otočil a dohlížel na nabíjení: dále na zádi byl středem jiné jednotky mužů Ferraby, který zbavoval hlubinné nálože bezpečnostních popruhů, aby je připravil k odpalu.
    Spokojen se Lockhart otočil ke kapitánovi, aby mu ohlásil kompletní stav, ať už chce kapitán udělat cokoliv.
    „Všichni na bojových stanovištích, pane!“ zvolal.
    Otočil se a vrátil se na svou pozici u sonaru ASDIC, který když je potřeba, dokáže být vražedným nástrojem sám o sobě.
    ...Pod nimi, jako by vnímala tu váhu napjatých a připravených mužů, se Compass Rose začala otřásat.

    Vlastimil Stránský

    OdpovědětVymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  9. Aya El Hassanová

    ČÁST TŘETÍ 1941:

    PART THREE 1941: Ukotvení
    Kapitola 10
    Strana 160

    Ericson se sehnul ke zvukovodu a odkašlal si. „Radar!“
    „Radar – můstku!“ odpověděl Sellar.
    „co ta ozvěna?“
    „Ještě je tam, pane.“ Podal vzdálenost a ložisko. „Bude to tak deset mil dozadu od poslední lodě konvoje.“
    „Je něco s přijímačem?“
    „ne, pane“ odpověděl Sellar, poměrně rychle na muže který deset minut před osmou, v chladném ránu, nebyl v náladě přetrpět podobné zacházení, i když pocházelo od rozladěného Kapitána.
    „přijímač je v naprostém pořádku“
    „Měl jste tam tu ozvěnu už předtím?“
    následovala chvilka ticha. Pak: „Ne tak úplně, pane. Co se velikosti týče, bude to spíš boj nebo menší loďka.“
    „rybářská loď? Plachetnice?“
    ,,Hm…Ericson se znovu podíval na obraz radaru, zatímco Lockhart se na něj díval a usmíval se sám pro sebe.
    Bylo jasné, že jeho špatná nálada v boji prohrává s přesvědčením o Sellarově schopnosti. Za nimi se zbytek personálu z Můstku a Baker, který právě dorazil, aby převzal hlídku, si také prohlíželi kapitána hlubokým pohledem, připraveni k jakémukoliv rozhodnutí. Ale když nakonec přišlo, bylo to stále překvapení.
    „vyhlaste bojový poplach“ řekl Ericson, najednou se narovnal, se stejně rychlým hlasem nařídil do kormidelny „plnou parou vpřed! Deset stupňů na pravobok“
    Lockhart se chystal promluvit, ale pak se zase zarazil. Docela překvapen, tím že se chystal říct něco tak hloupého jako „opravdu si myslíte, že to bude ponorka pane?“
    Hlasitý, nekonečný pronikavý jekot alarmu po celé lodi a dupot těžkých bot přes paluby a žebříky, odpověď na všechny tyto hloupé otázky…
    Stál vedle řady zvukovodů, nadšený víc než obvykle jak různé pozice mu podávala hlášení a bral ty hlášení na vědomý: způsob a souslednost byly unaveně povědomé, všechno bylo při starém, ať už pro zábavu nebo ze zvyku, po celé dva roky: ale tentokrát, tentokrát to mělo opravdu nějaký smysl.
    Hlas po hlase v něm vzbuzoval dychtivost. Ferraby za zády: „Posádka hlubinných náloží připravena“ Morell z přídě, „dělostřelecká posádka připravená“
    Baker ze středu lodi: „PomPom připraven“ šéf strojovny Watt z podpalubí: „ohlaste bojový poplach“, Tallow z kormidelny: „kormidelník u kola pane!“ Lockhart se rychle rozhlédl kolem sebe a pro vlastní jistotu a zadostiučinění, zkontroloval nakonec i příď a záď lodi. Hlídky můstku byly na svých místech za Hotchkissovými zbraněmi: Vedoucí operátor Wells byl připraven u signálního světla. Posádka s přilbami stála kolem čtyřlibrového děla vedle můstku, s Morellem který se díval do dálky přes svůj dalekohled a pak se otočil zpátky aby řídil nabíjení.
    Vzadu stál Ferraby ve středu další skupiny mužů. Odklízeli bezpečnostní lana z hlubinných náloží a připravovali je k odpálení. Spokojen, se Lockhart otočil ke kapitánovi, aby podal už kompletní hlášení, ať si vybere cokoliv.
    „Posádka je připravena na bojových pozicích, pane!“ nahlásil, poté se obrátil ke své vlastnímu řízení, k Sonaru: vražednému přístroji, kdyby ho bylo potřeba … Pod nimi, jakoby cítila tu váhu napětí a připravenosti mužů, se Copass Rose začala třást.

    OdpovědětVymazat
  10. ČÁST TŘETÍ 1941: Zahákování
    Kapitola 10
    strana 160

    Ericson se sehnul ke zvukovodu, a se zavrčením si odkašlal. 'Radar!'
    'Radar - můstku!' odpověděl Sellars.
    'Co je to za echo?'
    'Těžko říct, pane.' Sellars udal vzdálenost a směr. 'To je zhruba deset mil za zádí poslední lodi v konvoji."
    'Může to být chyba radaru?'
    'Ne, pane,' řekl Sellars, tónem někoho, kdo si ani za chladného rána za deset minut osm nenechal zkazit náladu dokonce i špatně naladěným kapitánem. 'Radar je úplně v pořádku.'
    'Už jste to někdy předtím viděl?'
    Dole bylo chvíli ticho. Potom: 'Ne tak docela, pane. Je to zhruba stejné velikosti jako bóje nebo malá loď.'
    'Rybářská loď? Nějaký opozdilec?'
    'Menší, pane. Spíše lodní člun.'
    'H'm....' Ericson se znovu podíval na radar, zatímco Lockhart, který ho sledoval, se sám pro sebe usmíval. Bylo jasné, že jeho špatná nálada svádí marnou bitvu s uznáním Sellersových schopností. Za nimi stál zbytek můstku a Baker, který právě přišel převzít hlídku, a všichni zvědavě sledovali kapitána, připraveni na jakékoli rozhodnutí. Přesto byli překvapeni, když konečně přišlo.
    'Vyhlašte "Bojové pozice",' řekl Ericson a rychle se narovnal. A stejně ostrým hlasem vzkázal do kormidelny: 'Plnou parou vpřed! Kormidlo deset stupňů doprava.'
    Lockhart otevřel ústa, aby promluvil ale hned je zase s klapnutím zavřel. Pod tíhou překvapení chtěl říct něco neuvěřitelně hloupého, jako 'Opravdu si myslíte, že je to ponorka, pane?'
    Hlasité, nekonečné řinčení poplašných zvonů po celé lodi, a dunění těžkých bot po palubách a nahoře na žebříku byl nejlepší odpovědí na všechny jeho hloupé úvahy... Stál u baterie zvukovodů, vědom is více než obyčejného vzrušení jak mu byly nahlašovány různé pozice, a poslouchal hlášení: vzorec a pořadí byly stále stejné, známé, tak jak to dělali v legraci nebo vážně už celé dva roky: ale tentokrát, tentokrát by to opravdu mohlo mít smysl. ... Jeden po druhém zvyšovaly hlasy jeho nadšení. Ferraby ze zádi: 'Posádka hlubinných náloží připravena!' Morell z přídi: 'Obsluha zbraní připravena!' Baker ze středu lodi: 'Dvoulibrové dělo připraveno!' Velitel strojovny Watts z hloubky pod nimi: 'Kormidelna připravena!'
    Tallow z kormidelny: 'Kormidelník u kormidla, pane!' Lockhart očima rychle přelétl příď a záď, poslední kontrola pro jeho vlastní spokojenost. Hlídka na můstku byla na svých místech u Hotchkissových zbraní: hlavní signalista Wells byl připraven u velké signální lampy. U čtyřpalcového děla hned pod můskem stála seskupena v pohotovosti posádka s ocelovými přílbami, spolu s Morellem, který zíral do do svého dalekohledu a pak se otočil zpět aby dohlédl na nabíjení: daleko na zádi řídil Ferraby další skupinu mužů, kteří odstraňovali bezpečnostní lana z hlubinných náloží a připravovali je k výstřelu. Lockhart se otočil ke kapitánovi, spokojený, že mu může předvést posádku připravenou na cokoli, co nařídí.
    'Bojové pozice připraveny, pane!' zavolal. Pak se vrátil ke své vlastní povinnosti - k asdicu: samotnému smrtícímu nástroji jako takovému, pokud by bylo zapotřebí. ... Pod jejich nohama, jako by vědoma si váhy napjatých a připravených mužů, se Compass Rose začala chvět.

    OdpovědětVymazat
  11. Jan Giurg

    Ericson se naklonil k zvukovodu a chraplavě si odkašlal.
    „Radar!“
    „Radar - můstek!“ odpověděl Sellars
    „Co to echo?“
    „Stále tam je, pane.“ Udal vzdálenost a polohu. „Asi tak deset mil za poslední lodí konvoje.“
    „Přístroj je doufám v pořádku?“
    „Ano pane „ odvětil Sellars s rázností muže, jenž  za studeného rána deset minut před osmou byl pohoršen takovým osočením, a to i od někoho, jako byl popudlivý Kapitán. „Přístroj je v perfektním stavu!“
    „Už jste viděl podobné echo?“
    Chvíli bylo ticho. „To zrovna ne, pane. Je zhruba o velikosti bóje či malého člunu.“
    „Rybář? Opozdilec?“
    „Menší než to pane. Spíše záchranný člun.“
    „Mm“ … Ericson se znovu zahleděl na obrazovku radaru, zatímco Lockhart, který ho pozoroval, se pro sebe usmál.
    Bylo jasné, že Ericsonova špatná nálada bojuje předem prohranou bitvu s jeho uznáním Sellarsovy spolehlivosti. Za nimi, zbytek obsluhy můstku společně s Bakerem, jež přišel převzít hlídku, zamyšleně přihlížel, připraven na jakékoliv rozhodnutí. A když přišlo, bylo překvapivé.
    „Vyhlaste poplach“ pravil Erricson, náhle se napřimujíc. Pak nařídil kormidelně:  „Naplno vpřed! Kormidlo deset stupňů na pravobok.“
    Lockhart otevřel ústa aby promluvil, ale pak je zase rychle sklapnul. Překvapen, málem řekl něco mimořádně  hloupého jako: „Jste si jistý, že je to ponorka, pane?“
    Hlasité, nekonečné drnčení alarmu po celé lodi a dupot těžkých bot po palubě dával jasnou odpověď na veškeré hloupé spekulace. Stál u baterie zvukovodů a uvědomil si, že pociťuje větší vzrušení než obvykle, jak se mu jednotlivé stanice hlásily a on potvrzoval příjem.  Způsob a pořadí byl monotónní, bylo to stále stejné, jak to dělali po celé dva roky, ať už pro zábavu či vážně. Ale dnes, dnes to možná mělo konečně nějaký význam. Jeden po druhém, hlasy přiživovaly jeho dychtivost.
    Ferraby ze zádi: „Obsluha hlubinných náloží na místě“
    Morell z přídi: „Obsluha děl připravena“
    Baker ze středu lodi: „Obsluha dvouliberních děl připravena“
    Velitel strojovny Watts z podpalubí: „Připraveni na bojový chod“
    Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“
    Lockhart se svižně rozhlédl kolem sebe, pro jistotu kontrolujíc příď i záď.
    Hlídky na můstku byly na svých místech u Hotchkissových děl, Hlavní Signalista Wells byl připraven u velké signální lampy. Dole pod můstkem, seskupena kolem čtyřpalcových děl, stála posádka v helmách, připravena k akci. Byl s nimi Morrel, jenž nejprve pozoroval moře dalekohledem, a následně se otočil, aby dohlédl na nabíjení. Daleko na zádi velel Ferraby četě mužů při odjišťování hlubinných náloží. Spokojen, Lockhart se otočil ke Kapitánovi,  aby mu sdělil že loď je připravena pro jakoukoliv situaci.
    „Posádka připravena k akci, pane!“ ohlásil. Pak se odebral na svou vlastní pozici, k protiponorkovému sonaru, ničivému nástroji, pokud to bylo třeba. Dole pod nimi, jako by pociťovala váhu napětí mužů, střelka kompasu se začala třást.
     
     

    OdpovědětVymazat
  12. ČÁST TŘETÍ 1941: Ukotvení
    Kapitola 10
    strana 160

    Ericson se sehnul ke zvukovodu, a odkašlal si. „Radar!“
    „Radar – můstku!“ odpověděl Sellars.
    „Co to echo?“
    „Pořád tu je, pane.“ Udal vzdálenost a polohu. „To je zhruba deset mil za poslední lodí konvoje.“
    „Nemůže být něco v nepořádku s radarem, že ne?“
    „Ne pane,“ odpověděl Sellars, s rázným výrazem muže který, v tohle chladné ráno deset minut před osmou, byl znechucen touto otázkou, dokonce i od náladového Kapitána.
    „S radarem nic není.“
    „Už jste někdy měli takové echo?“
    Chvilková pomlka. Potom: „To ani ne, pane. Je to ve velikosti bóje nebo malé lodi.“
    „Trauler? Opozdilec?
    „Menší než to, pane. Spíš záchranný člun.“
    „Hm...“ Ericson se znovu podíval na radar, zatímco Lockhart, který ho pozoroval, se v duchu smál. Bylo jasné, že kapitánova špatná nálada prohrává bitvu s uznáním Sellarsovích schopností. Za nimi, zbytek můstkového personálu, i Baker, který právě přišel převzít hlídku, také sledovali kapitána, připraveni na každý rozkaz. Ale stejně je překvapil.
    „Vyhlaste poplach,“ přikázal Ericson, a napřímil se. Otočil se ke kormidelně a ostrým hlasem rozkázal: „Plnou silou vpřed! Deset stupňů na pravobok.“
    Lockhart otevřel pusu aby promluvil, pak jí zase zavřel. Samým překvapením by řekl něco neobyčejně hloupého, jako třeba: „Opravdu si myslíte, že je to ponorka, pane?“
    Hlasité, nekončící řinčení alarmu po celé lodi a dusot těžkých bot po palubě a schůdcích, daly nejlepší odpověď na tyto bláznivé dohady... Stál u baterie zvukovodů, s vědomím naplněným více než jen obvyklým nadšením, když mu jednotlivá stanoviště podávala hlášení, a on je potvrzoval: vzor a postup byl až nudně zažitý, všechno to byli známé věci, nacvičovali to, pro zábavu nebo vážně, po celé dva roky: ale teď, teď to může být něco jiného.
    Hlasy, jeden po druhém, popichovaly jeho nedočkavost.
    Ferraby ze záďi: „Posádka hlubinných náloží připravena!“
    Morell z příďové nástavby: „Posádka děla připravena!“
    Baker ze středu loďe: „Dvoulibrovky připraveny!
    Vedoucí strojovny Watts z útrob lodi: „Bojová stanoviště obsazena!“
    Tallow z kormidelny: „Kormidelník na místě, pane!“
    Lockhart se rychle rozhlédnul kolem sebe, na příď i záď, konečná kontrola pro jeho uklidnění. Můstek v pozoru na svých místech u kulometů. Hlavní signalista Wells byl připraven u velké signální lampy. Posádka kolem čtyřpalcového děla přímo pod můstkem stála s ocelovými helmami v pozoru. Morell zíral dalekohledem dopředu a pak se otočil a nařídil nabíjet.
    Na zádi byl Ferraby ve středu další skupiny mužů, kteří sundavali bezpečnostní vázání z hlubinných náloží a připravovali je k odpalu. Spokojen, Lockhart se otočil ke Kapitánovi a podal hlášení.
    „Bojové jednotky na svých pozicích, pane!“ nahlásil. Pak se posadil k sonaru: smrtící nástroj sám o sobě, když někdo potřebuje.
    Jakoby vědoma si tíhy napjatých a připravených mužů, Compass Rose se pod nimi začala chvět.

    Michal Janíček

    OdpovědětVymazat
  13. viz oprava (teď je to už s nadpisem:)

    ČÁST TŘETÍ 1941: Do boje
    Kapitola 10
    Strana 160

    Ericson se sklonil k zvukovodu a z plna hrdla zabručel: „Radar!“
    „Radar –můstek!“ odpověděl Sellars.
    „Co s touhle odezvou?“
    „Pořád tam je, pane.“ A uvedl vzdálenost a směr. „ Je asi deset mil za poslední lodí konvoje.“
    „Není něco s přijímačem?“
    „Ne, pane.“ Řekl Sellars s čilým zjevem muže, který byl v 7:50 za chladného rána znechucený kvůli takovému nařčení, i když přišlo od rozladěného Kapitána.
    „Je v pořádku.“
    „Měl jste už někdy takovou odezvu?“
    Po krátké odmlce: „Ne tak úplně, pane. Jde o rozměr, který by přišel od bóje nebo malého plavidla.“
    „Rybářská loď? Opozdilec?“
    „Menší, pane. Spíše lodní člun.“
    „Hm…“ Ericson se znovu podíval na monitor radaru, zatímco ho Lockhart pobaveně sledoval. Bylo jasné, že jeho špatná nálada bojovala prohranou bitvu s uznáním Sellarsových schopností. Za nimi zbytek posádky můstku a Baker, který právě přišel převzít hlídku, zvědavě pozorovali Kapitána, připraveni na jakékoliv rozhodnutí. Ale když přišlo, bylo to i přesto překvapující.
    „Ohlaste Bojový poplach!“ Řekl Ericson a zprudka se narovnal. A stejně přísným hlasem do kormidelny: „Naplno vpřed! Kormidlo 10 stupňů na pravobok.“
    Lockhart už otvíral ústa, aby něco dodal, ale hned ji zase zavřel. Jak byl překvapený, málem řekl něco mimořádně hloupého jako třeba „Opravdu si myslíte, že je to ponorka, pane?“
    Hlasitý a nekonečný jekot poplašného zařízení na lodi a dunění těžkých bot po celé palubě a po žebřících daly jasnou odpověď těmto směšným dohadům… Stál u skupiny zvukovodů, vědomý si svého abnormálního rozrušení, když mu byly ohlašovány nerůznější pozice a on je potvrzoval: jejich formát a pořadí byly nudně známé. Až otřepané, jak to celé ty dva roky dělávali, ať už z legrace nebo vážně. Tentokrát to ale možná bude vážné. Ty hlasy jeden za druhým dráždily jeho nedočkavost.
    Ferraby ze zádi: „Obsluha hlubinných náloží je na stanovištích!“
    Morrell z přídi: „Obsluha děl je na stanovištích!“
    Baker od středu: „Pom-Pom připraven!“
    Velitel strojovny Watts ze spodu: „Parní elektrárna v chodu!“
    Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“
    Lockhart se pro kontrolu rychle ohlédl kolem sebe, na příď a záď, aby se naposledy ujistil.
    Pozorovatelny můstku byly umístěny u děl: Vedoucí signalista Wells byl připraven u velkého signálního světla. U pětipalcové zbraně přímo pod můstkem byla v pozoru seskupena posádka v ocelových helmách v čele s Morellem. Ten se právě díval přes dalekohled a poté se vrátil, aby dohlížel nad nabíjením: na zádi Ferraby, který byl ve středu jiné skupiny mužů, odstraňoval bezpečnostní jištění hlubinných náloží a připravoval je na odpálení. Spokojen se Lockhart obrátil na Kapitána a podal mu úplný obraz skutečnosti, než se bude moci rozhodnout, co dál.
    Bojová pohotovost zajištěna, pane!“ zvolal a pak se vrátil ke svému vlastnímu pověření – ASDICu: smrtícímu nástroji, pokud to bylo potřeba. … Pod nimi se Compass Rose, jakoby si vědoma váhy napjatých a připravených mužů, začala třást.

    Jana Leová

    OdpovědětVymazat
  14. Ericson se naklonil ke zvukovodu a odkašlal si. "Radare!"
    "Radar můstku!" reagoval Sellars
    "Co to echo?"
    "Pořád je tam, pane." To je deset mil v zádi poslední lodi konvoje."
    "Není nic s přijímačem, že ne?"
    "Ne pane," odvětil Sellars s rázností muže, který deset minut před osmou toho chladného rána nebyl ochotný přijímat takováto osočení,
    byť od špatně naladěného kapitána. "Zařízení je v perfektním stavu."
    "Už jste někdy viděl podobné echo?"
    Následovala pauza. Pak: "Né tak úplně, pane. Je to přibližně velikost v jaké se nám zobrazuje bóje nebo malý člun."
    "Rybářská loď? Zatoulaná loď?"
    "Menši, pane. Spíše záchranný člun."
    "Hm..." Ericson se znova podíval na obrazovku radaru, zatímco Lockhart, který jej sledoval, se pro sebe pousmál.
    Bylo jasné, že jeho špatná nálada prohrávala bitvu s uznáním Sellarovy způsobilosti.
    Za nimi zbytek posádky na můstku a Baker, který se právě objevil,
    aby převzal dohled, také hloubavě sledovali kapitána, v pohotovosti k jakémukoliv rozhodnutí. Ale jakmile k němu došlo, stejně překvapilo.
    "Zvuk bojové postavení", řekl Ericson a náhle se vzpřímil a ke kormidelně , stějně razantným hlasem: "Plnou parou vpřed!
    Stočte to deset stupňů v pravobok."
    Lockhart otevřel ústa, aby něco řekl a pak je zase rychle zavřel. Zaskočen překvapením, chtěl říct něco skutečně hloupého,
    jako třeba "Opravdu si myslíte, že to je ponorka, pane?"
    Hlasitý, nekonečně pronikavý zvuk poplašných zvonců po celé lodi a dunění těžkých bot v podpalubí a na žebříku odpověděly na tuto hloupou spekulaci nejlépe...
    Postavil se k baterii zvukovodu, vědom si neobvyklého vzrušení jak mu byly různé pozice hlášeny a on ta hlášení přijímal:
    Model a sekvence toho všeho mu byly nudně a důvěrně známy, byla to stará posádka, dělali to pro zábavu nebo vážně po celé roky, ale tentokrát, tentokrát to mohlo
    mít smysl. ...Jeden po druhém, hlasy vzbuzovaly jeho dychtivost. Ferraby ze zádi: "Posádka hlubinných náloží připravena!"
    Morell z přídě: "Dělostřelecká posádka připravena!" Baker ze středu lodi: Dělo připraveno!"
    Velitel strojovny Wats z podpalubí:"Připraveni k vyplutí!"
    Tallow z kormidelny: "Kormidelník u kormidla, pane!" Lockhart vrhl letmý pohled kolem sebe, na příď a záď,poslední kotrola pro svůj klid.
    Pozorovatelny na můstku byly na svých pozicích pro protiletadlová děla: Hlavní signalista byl připraven u velké signální lampy.
    Kolem čtyřpalcového děla těsně pod můstkem stála seskupená posádka v ocelových helmách v pohotovosti, s Morellem, který hleděl dalekohledem před sebe
    a pak se otočil, aby nařídil nabíjení: Ferraby na zádi byl uprostřed skupiny jiných mužů,
    kteří odstraňovali bezpečnostní lana z hlubinných náloží a připravovali je k palbě.
    Spokojený Lockhart se otočil ke kapitánovi, a předpisově podával hlášení ať už z
    "Posádka připravena, pane!" zvolal. Pak se vrátil zpět ke své pozici - k zařízení sonaru: k samotnému zabíjejícímu stroji, kdyby byl nějaký zapotřebí.
    Pod nimi, jak si byl vědom její váhy napjatých a připravených můžů, kompasová růžice se začala chvět.


    Lenka Nečasová

    OdpovědětVymazat
  15. Ericson se naklonil ke zvukovodu a odkašlal si. "Radare!"
    "Radar můstku!" reagoval Sellars
    "Co to echo?"
    "Pořád je tam, pane." To je deset mil v zádi poslední lodi konvoje."
    "Není nic s přijímačem, že ne?"
    "Ne pane," odvětil Sellars s rázností muže, který deset minut před osmou toho chladného rána nebyl ochotný přijímat takováto osočení,
    byť od špatně naladěného kapitána. "Zařízení je v perfektním stavu."
    "Už jste někdy viděl podobné echo?"
    Následovala pauza. Pak: "Né tak úplně, pane. Je to přibližně velikost v jaké se nám zobrazuje bóje nebo malý člun."
    "Rybářská loď? Zatoulaná loď?"
    "Menši, pane. Spíše záchranný člun."
    "Hm..." Ericson se znova podíval na obrazovku radaru, zatímco Lockhart, který jej sledoval, se pro sebe pousmál.
    Bylo jasné, že jeho špatná nálada prohrávala bitvu s uznáním Sellarovy způsobilosti.
    Za nimi zbytek posádky na můstku a Baker, který se právě objevil,
    aby převzal dohled, také hloubavě sledovali kapitána, v pohotovosti k jakémukoliv rozhodnutí. Ale jakmile k němu došlo, stejně překvapilo.
    "Zvuk bojové postavení", řekl Ericson a náhle se vzpřímil a ke kormidelně , stějně razantným hlasem: "Plnou parou vpřed!
    Stočte to deset stupňů v pravobok."
    Lockhart otevřel ústa, aby něco řekl a pak je zase rychle zavřel. Zaskočen překvapením, chtěl říct něco skutečně hloupého,
    jako třeba "Opravdu si myslíte, že to je ponorka, pane?"
    Hlasitý, nekonečně pronikavý zvuk poplašných zvonců po celé lodi a dunění těžkých bot v podpalubí a na žebříku odpověděly na tuto hloupou spekulaci nejlépe...
    Postavil se k baterii zvukovodu, vědom si neobvyklého vzrušení jak mu byly různé pozice hlášeny a on ta hlášení přijímal:
    Model a sekvence toho všeho mu byly nudně a důvěrně známy, byla to stará posádka, dělali to pro zábavu nebo vážně po celé roky, ale tentokrát, tentokrát to mohlo
    mít smysl. ...Jeden po druhém, hlasy vzbuzovaly jeho dychtivost. Ferraby ze zádi: "Posádka hlubinných náloží připravena!"
    Morell z přídě: "Dělostřelecká posádka připravena!" Baker ze středu lodi: Dělo připraveno!"
    Velitel strojovny Wats z podpalubí:"Připraveni k vyplutí!"
    Tallow z kormidelny: "Kormidelník u kormidla, pane!" Lockhart vrhl letmý pohled kolem sebe, na příď a záď,poslední kotrola pro svůj klid.
    Pozorovatelny na můstku byly na svých pozicích pro protiletadlová děla: Hlavní signalista byl připraven u velké signální lampy.
    Kolem čtyřpalcového děla těsně pod můstkem stála seskupená posádka v ocelových helmách v pohotovosti, s Morellem, který hleděl dalekohledem před sebe
    a pak se otočil, aby nařídil nabíjení: Ferraby na zádi byl uprostřed skupiny jiných mužů,
    kteří odstraňovali bezpečnostní lana z hlubinných náloží a připravovali je k palbě.
    Spokojený Lockhart se otočil ke kapitánovi, a předpisově podával hlášení ať už z
    "Posádka připravena, pane!" zvolal. Pak se vrátil zpět ke své pozici - k zařízení sonaru: k samotnému zabíjejícímu stroji, kdyby byl nějaký zapotřebí.
    Pod nimi, jak si byl vědom její váhy napjatých a připravených můžů, kompasová růžice se začala chvět.


    Lenka Nečasová

    OdpovědětVymazat
  16. Michaela Hodanová

    10. Kapitola
    Část Třetí, rok 1941 : Zakotvení
    Strana 160

    Ericson se sehnlu k rozhlasu a pročistil si hrdlo zachrčením. „Radar!“
    „ Radar - tady je můstek!“ odpověděl Sellars.
    „Co je s tou ozvěnou?"
    „Pořád jí slyšíme pane“ Udal vzdálenost a směr. „ To by bylo asi deset mil vzad za poslední lodí z konvoje.“
    „ A není s tím nastavením něco v nepořádku?
    „Ne pane,“ odpověděl Sellars, a s hbitostí muže, který deset minut před osmou jednoho chladného rána nebyl dale ochotný přijímat takové nadávky. „Je nastavená horní linka.“
    Slyšel jste už někdy něco takového?
    Chvíli bylo ticho na druhém konci. Potom:“ No předtím ne, pane. No je to asi velké jako bójka nebo malá loďka.“
    „Rybářská loď? Opozdilec?
    „No menší než ty dvě, pane. Vypadá to víc na člun.
    „Hmm.....“ Ericson se znovu podíval na brazovku radaru, zatímco Lockhart ho sledoval a smál se sám pro sebe. Bylo čím dál jasnější, že jeho pravá povaha začíná vybublávat na povrch a začíná vidět, že Sellars je taky schopný. Za nimi se zatím všichni, co byli přítomní na můstku a Baker, který zrovna přišel převzít hlídku, se dívali na sebe se zdviženým obočím a koukali na kapitána a čekali na jeho rozhodnutí. Ale, když se ho dočkali, byli pořádně překvapení.
    Oznamte „Poplach všem postům“, zavelel Ericson, zatímco se narovnával. A na kormidelníka zakřičel stejným ostrým hlasem:“Plnou parou vpřed! Sklon 10 stupňů na pravobok.“
    Lockhart otevřel pusu a chtěl něco říct, ale pak jí zase rychle zavřel. V šoku chtěl říct něco tak neskutečně naivního jako :“Pane, opravdu si myslíte, že je to ponorka?“
    Neskutečně hlasité a stále znějící zvuk alarmu na celé lodi a klapot těžkých bot na podlažích a po schodech bylo dostatečnou odpovědí na jeho spekulace...... Stál u skupiny rozhlasových trubek a víc než kdy jindy si byl vědom , že se něco děje. Jeho podezření se potvrdila, jak mu byly podávány zprávy z různých stanovišť, reagoval na ně, tato část mu byla známá, jak vlastní boty. Tuto rutinu opakovaly poslední dva roky, ať to bylo naostro a nebo jenom jako cvičení. Ale tentokrát to byla opravdová situace! ... Jeden po druhém, hlasy mu kazily jeho odhodlání. Ferraby ze zádi:“ Ferraby ze zádi: "Posádka hlubinných náloží připravena!"
    Morell z přídě: "Dělostřelecká posádka připravena!" Baker ze středu lodi: Dělo připraveno!"
    Velitel strojovny Wats z podpalubí:"Připraveni k vyplutí!"
    Tallow z kormidelny: "Kormidelník u kormidla, pane!" Lockhart vrhl letmý pohled kolem sebe, na příď a záď,poslední kotrola pro jeho klid.
    Pozorovatelé na můstku byly na svých pozicích pro použití protiletadloýchá děl: Hlavní signalista byl připraven u velké signální lampy.
    Kolem čtyřpalcového děla těsně pod můstkem stála s Morellem, který hleděl dalekohledem před sebe, pohromadě posádka v ocelových helmách v pohotovosti, pak se otočil, aby nařídil nabíjení: Ferraby na zádi byl uprostřed skupiny ostatních mužů, kteří odstraňovali bezpečnostní lana z hlubinných náloží a připravovali je k palbě.
    Spokojený Lockhart se otočil ke kapitánovi, a předpisově podával hlášení :"Posádka připravena, pane!" zvolal. Pak se vrátil zpět na svou pozici - k zařízení sonaru: k samotnému zabíjejícímu stroji, kdyby byl někdy zapotřebí.
    Pod nimi, jakoby si byla vědoma svojí váhy napjatých a připravených můžů, se začala kompasová růžice chvět.

    OdpovědětVymazat
  17. ČÁST TŘETÍ 1941: Střetnutí
    Kapitola 10
    Strana 160

    Ericson se sehnul k zvukovodu, a pročistil si hrdlo zavrčením. 'Radar!'
    'Radar - můstek!' odpověděl Sellars.
    'Co to echo?'
    'Pořád tam je, pane.' Udal vzdálenost a vektor. 'Takže je to asi deset mil od zádi poslední lodě v konvoji.'
    'S příjmačem nic není, že?'
    'Ne pane,' řekl Sellars, se svěžím nádechem muže, který za deset minut osm chladného rána, byl znechucen touto pomluvou, jenž navíc pocházela od špatně naladěného kapitána, 'Přijímač je naprosto v pořádku.'
    'Měl jste někdy takovéhle echo?'
    Podpalubí se na chvíli odmlčelo. Potom: 'Ne docela, pane. Má to zhruba velikost echa, kterou dostáváme od bóje nebo malé lodě.'
    'Trauler, opozdilec?'
    'Ještě menší, pane. Pravděpodobněji lodní člun.'
    'Hmm....' Ericson se znovu podíval na obrazovku radaru, zatímco se Lockhart, pozorujíc ho, usmíval sám pro sebe. Bylo jasné, že jeho špatná nálada zápasila a prohrávala bitvu s jeho uznáním Sellarsovi kompetence. Za nimi, zbytek personálu můstku, a Baker, který zrovna přišel nahoru převzít hlídku, také spekulativně pozorovali kapitána, připraveni na jakékoliv rohodnutí. Ale když přišlo, bylo stále překvapující.
    'Zavelte"Bojový poplach",' řekl náhle se narovnávající Ericson. Stejně silným hlasem zavelel kormidelně: 'Plnou parou vpřed! Deset stupňů na pravobok.'
    Lockhart otevřel ůsta aby promluvil, ale pak je zase sklapl. V překvapení mohl říct něco opravdu hloupého, jako ' Opravdu si myslíte, že je to ponorka, pane?'
    Hlasité, nekonečné ječení alarmů po celé lodi, a dusot těžkých bot po palubách a žebřícich, daly tu nejlepší odpověď na všechn tohle hloupé spekulování...Stál u série zvukovodů, vědom si neobyčejného vzrušení jak se mu hlásila různá stanoviště, a on je potvrzoval: způsob a pořadí byly únavně stejné, prakticky beze změn, ať už pro zábavu nebo při nácviku,
    to prováděli po celé dva roky: ale tentokrát, tentokrát pro to mohl být i důvod...Jeden za druhým v něm hlasy popichovaly jeho nedočkavost.Ferraby ze zádě: "Posádka hlubinných náloží připravena! "Morell ze přídě: "Obsluha děl připravena!" Baker ze středu lodi: "Dvouliberní kanón připraven!" Vedoucí strojník Watts z podpalubí: "Připraveni na bitevní chod!" Tallow z kormidelny: "Kormidelník u kola, pane!" Lockhart se rychle rozhlédl kolem sebe, a z vlastní satisfakce obhlédl příď i záď lodi. Hlídky na můstku byly na svých místech za šestiliberními děly: hlavní signalista Wells byl připraven u velké signální lampy. Kolem čtyřpalcového děla čekala v plné pohotovosti posádka s přilbami a Morellem, který hleděl vpřed skrze dalekohled, aby se poté otočil
    a dohlédl na nabíjení: daleko na zádi velel Ferraby další skupině mužů, kteří odjišťovali bezpečnostní popruhy z hlubinných
    náloží a připravovali je k odpalu. Spokojen, otočil se Lockhart ke kapitánovi, aby podal celkové hlášení o stavu lodi, ať už
    se rozhodne pro jakýkoliv další krok.
    "Loď je v plné pohotovosti, pane!" zvolal.
    Potom se otočil a zamířil na svoji vlastní pozici, k proti-ponorkovému sonaru: samotnému nástroji zkázy, pokud jej bylo třeba.
    ...Pod nimi, jako by vnímala tu váhu napjatých a připravených mužů, se začala Compass Rose třást.

    Martin Adam

    OdpovědětVymazat
  18. Jan Giurg
    -oprava te "střelky kompasu"

    Ericson se naklonil k zvukovodu a chraplavě si odkašlal.
    „Radar!“
    „Radar - můstek!“ odpověděl Sellars
    „Co to echo?“
    „Stále tam je, pane.“ Udal vzdálenost a polohu. „Asi tak deset mil za poslední lodí konvoje.“
    „Přístroj je doufám v pořádku?“
    „Ano pane „ odvětil Sellars s rázností muže, jenž za studeného rána deset minut před osmou byl pohoršen takovým osočením, a to i od někoho, jako byl popudlivý Kapitán. „Přístroj je v perfektním stavu!“
    „Už jste viděl podobné echo?“
    Chvíli bylo ticho. „To zrovna ne, pane. Je zhruba o velikosti bóje či malého člunu.“
    „Rybář? Opozdilec?“
    „Menší než to pane. Spíše záchranný člun.“
    „Mm“ … Ericson se znovu zahleděl na obrazovku radaru, zatímco Lockhart, který ho pozoroval, se pro sebe usmál.
    Bylo jasné, že Ericsonova špatná nálada bojuje předem prohranou bitvu s jeho uznáním Sellarsovy spolehlivosti. Za nimi, zbytek obsluhy můstku společně s Bakerem, jež přišel převzít hlídku, zamyšleně přihlížel, připraven na jakékoliv rozhodnutí. A když přišlo, bylo překvapivé.
    „Vyhlaste poplach“ pravil Erricson, náhle se napřimujíc. Pak nařídil kormidelně: „Naplno vpřed! Kormidlo deset stupňů na pravobok.“
    Lockhart otevřel ústa aby promluvil, ale pak je zase rychle sklapnul. Překvapen, málem řekl něco mimořádně hloupého jako: „Jste si jistý, že je to ponorka, pane?“
    Hlasité, nekonečné drnčení alarmu po celé lodi a dupot těžkých bot po palubě dával jasnou odpověď na veškeré hloupé spekulace. Stál u baterie zvukovodů a uvědomil si, že pociťuje větší vzrušení než obvykle, jak se mu jednotlivé stanice hlásily a on potvrzoval příjem. Způsob a pořadí byl monotónní, bylo to stále stejné, jak to dělali po celé dva roky, ať už pro zábavu či vážně. Ale dnes, dnes to možná mělo konečně nějaký význam. Jeden po druhém, hlasy přiživovaly jeho dychtivost.
    Ferraby ze zádi: „Obsluha hlubinných náloží na místě“
    Morell z přídi: „Obsluha děl připravena“
    Baker ze středu lodi: „Obsluha dvouliberních děl připravena“
    Velitel strojovny Watts z podpalubí: „Připraveni na bojový chod“
    Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“
    Lockhart se svižně rozhlédl kolem sebe, pro jistotu kontrolujíc příď i záď.
    Hlídky na můstku byly na svých místech u Hotchkissových děl, Hlavní Signalista Wells byl připraven u velké signální lampy. Dole pod můstkem, seskupena kolem čtyřpalcových děl, stála posádka v helmách, připravena k akci. Byl s nimi Morrel, jenž nejprve pozoroval moře dalekohledem, a následně se otočil, aby dohlédl na nabíjení. Daleko na zádi velel Ferraby četě mužů při odjišťování hlubinných náloží. Spokojen, Lockhart se otočil ke Kapitánovi, aby mu sdělil že loď je připravena pro jakoukoliv situaci.
    „Posádka připravena k akci, pane!“ ohlásil. Pak se odebral na svou vlastní pozici, k protiponorkovému sonaru, ničivému nástroji, pokud to bylo třeba. Dole pod nimi, jako by pociťovala váhu napětí mužů, Compass Rose se začala třást.

    OdpovědětVymazat
  19. Připraveni k akci

    Ericson se sehnul k zvukovodu a chraptivě si odkašlal. 'Radar!'
    'Radar - můstek!'odpověděl Sellars.
    'Co to echo?'
    'Pořád tam je, pane.' Udal vzdálenost a rychlost. 'Takže je to asi deset mil od zádi poslední lodě v konvoji.'
    'S příjmačem není nic v nepořádku, že?'
    'Ne, pane,' řekl Sellars svižně, jako muž, který chladného ráno za deset minut osm byl znechucen touto připomínkou, ačkoliv přicházela od špatně naladěného kapitána. 'Ten přijímač je ve špičkovém stavu.'
    'Setkal jste se již s takových echem?'
    Následovala pauza. Poté:'Nikoliv, pane. Je to echo, které znázorňuje něco o velikosti bójky nebo malého člunu.'
    'Rybářská loď nebo nějaký ztroskotanec?'
    'Menší než to, pane. Záchranný člun nebo něco takového.'
    'Hm...' Ericson se znovu podíval na displej radaru, zatímco Lockhart, který ho sledoval, se sám sobě pousmál.
    Bylo jisté, že jeho špatná nálada bojovala s bitevní prohrou s vědomím Sellarovy kompetence. Za nimi, zbytek můstkového personálu a Baker, který zrovna přišel na střídání hlídky, spekulativně hleděli na kapitána, připraveni na jakékoliv rozhodnutí. Ale když rozhodnutí dorazilo, stejně bylo překvapením.
    'Vyhlašte poplach!' řekl Ericson a zničehonic se narovnal. A kormidelně vyřiďte:'Plnou parou vpřed! Zatočit deset stupňů na pravobok.'
    Lockhart otevřel ústa, aby promluvil, ale poté je okamžitě opět zavřel. Překvapením chtěl prohlásit něco fenomenálně hloupého, jako:'Pane, myslíte si, že je to ponorka?'
    Hlasité, nekonečně pronikavé zvonění poplachových alarmů po celé lodi a dusot těžkých bot na palubě a na žebříku dávalo jednoznačnou odpověď této bláznivé spekulaci...
    Stál u akumulátoru zvukovodů, vědom si více než obvykle vzrušení, jak se mu rozdílná posádka hlásila a on bral jejich hlášení na vědomí: opakovaná rutina a jejich pořadí byly zívavě známé, bylo to monotónní, dělali to buď z legrace nebo z povinnosti po celé dva roky: ale tentokrát to bude možná mít ten správný účel....Jeden hlas po druhém označoval svoji dychtivost. Ferraby ze zádě:'Posádka hlubinných náloží připravena!'Morell z přídi:'Obsluha děl připravena!' Baker ze středu lodi:'Obsluha dvoupalicových děl připravena!'Velitel strojovny Watts ze podpalubí:'Všichni v pohotovosti!'
    Tallow z kormidelny:'Coxwain u kormidla, pane!' Lockhart se ostře rozhlédl kolem sebe a na příď a záď, poslední kontrolní pohled pro svoji vlastní spokojenost. Hlídky na můstku byly na svých pozicích u kulometů: hlavní signalista Wells byl připraven u velké signální lampy. Seskupeni kolem čtyřpalcového děla přímo pod můstkem, posádka s plechovými helmami na hlavách byla v pozoru, Morell zíral vpřed svým dalekohledem a poté se vrátil zpět k nabíjení: daleko na zádi, Ferraby byl uprostřed jiné skupiny mužů, kteří odjišťovali bezpečnostní popruhy hlubinných náloží a připravovali je k odpálení. Spokojen, natočil se Lockhart ke kapitánovi a podal mu hlášení, že je vše připraveno na jakékoliv použití.
    'Pohotovostní jednotky připraveny, pane!' zařval. Poté se usadil zpět ke svému práci - sonaru, zabijácký nástroj sám o sobě, když by někdo chtěl....Pod nimi, jako by si vědoma tíhy napnutých a připravených mužů, Compass Rose se začala třást.

    OdpovědětVymazat
  20. ČÁST TŘETÍ 1941: Ukotvení
    Kapitola 10
    strana 160

    Ericson se naklonil k zvukovodu a nahlas si odkašlal.
    "Radar!"
    "Radar - můstku!" odpověděl Sellars.
    "Co ten signál?"
    "Stále je tam, pane." Nahlásil vzdálenost a polohu. "Přibližně deset mil za poslední lodí konvoje."
    "Zařízení je v pořádku, že ano?"
    "Ano, pane" odsekl Sellars, který nebyl ochotný, v chladné ráno deset minut před osmou, poslouchat takové osočování ani od špatně naladěného kapitána. "Zařízení je v perfektním stavu."
    "Zachytili jste už někdy dříve takový signál?"
    U radaru se krátce odmlčeli. Potom: "Ne přesně takový, pane. Má asi tak velikost bóje nebo malého lodi."
    "Rybářská loď? Plachetnice?"
    "Menší, pane. Spíše záchranný člun."
    "Hmm..." Ericson se znovu podíval na obrazovku radaru, zatímco Lockhart, který ho pozoroval, se pousmál sám pro sebe.
    Bylo jasné, že Ericsonova špatná nálada neměla šanci uznat Sellarsovu způsobilost.
    Za nimi ostatní posádka můstku a Baker, který právě přišel, aby převzal hlídku, pohlíželi na kapitána rozpačitě, připraveni na jakékoliv rozhodnutí. Ale když přišlo, stejně byli překvapeni.
    "Vyhlaste poplach," řekl Ericson a prudce se narovnal. Stejně přísným hlasem pak nařídil kormidelně:
    "Plnou parou vpřed! Kormidlo deset stupňů na pravobok."
    Lockhart otevřel ústa, aby něco řekl, ale zase je zavřel. Zaskočen, málem řekl něco tak mimořádně hloupého jako:
    "Opravdu si myslíte, že je to ponorka, pane?"
    Onen hlasitý, nekonečný zvuk poplašných zvonů po celé lodi a dupání těžkých bot po palubách a žebřících, poskytli nejlepší odpověď takovému hloupému uvažování... Stál u řady zvukovodů, nad míru vzrušený z toho jak mu různá stanoviště podávala hlášení a on je potvrzoval: systém hlášení byl únavně stejný, nic nového pod sluncem, z legrace nebo při cvičeních, to prováděli celé dva roky: ale nyní to už mohlo mít opodstatnění...Jeden hlas za druhým v něm vzbuzovali zapálení pro věc.
    Ferraby ze zádě: "Posádka hlubinných náloží připravena!"
    Morell ze přídě: "Posádka střelců připravena!"
    Baker ze středu lodi: "Posádka kanónu připravena!"
    Watts, vedoucí strojovny v podpalubí : "Připraveni přidat páru!"
    Tallow z kormidelny: "Kormidelník u řízení, pane!"
    Lockhart se pohotově rozhlédl kolem sebe a pro uklidnění ještě naposledy obhlédl příď a záď lodi. Můstkové hlídky byly na svých místech u Hotchkissových děl: hlavní signalista Wells byl připraven u velké signální lampy. Kolem čtyřpalcového děla, přímo pod můstkem, čekala v plné pohotovosti posádka s ocelovými přilbami společně s Morellem, který se díval vpřed dalekohledem, posléze se otočil, aby řídil nabíjení: na zádi velel Ferraby jiné skupině mužů, kteří odstraňovali bezpečnostní popruhy z hlubinných náloží a připravovali je k odpálení. Spokojený Lockhart se otočil ke kapitánovi a prezentoval mu ucelený obrázek situace, ať už z toho odvodí cokoliv.
    "Loď je v plné pohotovosti, pane!" zvolal.
    Poté se usadil na své vlastní místo, k proti-ponorkovému sonaru: doslova zabijáckému přístroji, pokud jej bylo třeba. ...Pod nimi, jako by si byla vědoma váhy nervózních ale připravených mužů, se začala třást růžice kompasu.

    Petr Vnučko

    OdpovědětVymazat
  21. ČÁST TŘETÍ 1941: Vzhůru do boje
    Kapitola 10
    Strana 160

    Ericson se ohnul k zvukovodu a odkašlal si. „Radar!“
    „Radar – můstku!“ odpověděl Sellars.
    „Co to echo?“
    „Pořád je tam, pane.“ Udal vzdálenost a směr. „Je asi tak 10 mil za poslední lodí konvoje.“
    „S přijímačem nic není, že ne?“
    „Ne, pane,“ řekl Sellars, s rázným výrazem muže, který byl, deset minut před osmou za chladného rána, znechucen takovým osočením, dokonce i když bylo od rozladěného kapitána. „Přijímač je v perfektním stavu.“
    „Už jste někdy takové echo zachytili?“
    Následovala krátká pauza. „Ne tak docela, pane. Velikostí se to podobá bóji nebo menší loďce.“
    „Rybář? Opozdilec?“
    „Menší, pane. Spíš jako člun.“
    „Hm... Ericson znovu pohlédl na displej radaru, zatímco Lockhart se, sledujíce ho, usmíval sám pro sebe. Bylo jasné, že jeho špatná nálada bojovala předem prohranou bitvu s uznáním Sellarsových schopností. Za nimi, zbytek můstku a Baker, který právě přišel převzít hlídku, pátravě hleděli na kapitána, připraveni na jakékoliv rozhodnutí. Ale když to přišlo, byli stejně překvapení.
    „Vyhlaste bojový poplach,“ řekl Eriscon, náhle se narovnávajíce. A stejně ostrým hlasem ke kormidelně: „Plnou parou vpřed! Deset stupňů na pravobok!“
    Lockhart otevřel ústa, aby promluvil, ale pak je zase rychle zavřel. Překvapen, málem řekl něco mimořádně hloupého jako – „Vážně myslíte, že je to ponorka, pane?“
    Hlasité, nekonečně pronikavé řinčení alarmu po celé lodi, a dusot těžkých bot na palubě a žebříku, byly jednoznačnou odpovědí na toto pošetilé spekulování... Postavil se k řadě zvukovodů, vědom si toho více než jen obvyklého vzrušení, jak mu byly hlášeny různé pozice, a on potvrzoval jejich příjem. Vzorec a pořadí mu byly až nudně vlastní, pořád to samé dokola, dělali to poslední dva roky, jen tak pro zábavu i v rámci nácviku: ale tentokrát, tentokrát by to opravdu mohlo mít význam. ...Jeden po druhém, hlasy popichovaly jeho dychtivost. Ferraby ze zádi: „Četa hlubinných náloží připravena!“ Morell z přídě: „Dělostřelecká četa připravena!“ Baker ze středu: „Dvoulibrové dělo připraveno!“ Velitel strojovny Watts z podpalubí: „Připraveni k vyplutí!“
    Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“ Lockhart se hbitě rozhlédl kolem sebe a pro uklidnění ještě na příď a záď. Pozorovatelé na můstku byli na svých pozicích pro protiletadlová děla: Hlavní signalista byl připraven u velké signální lampy. Pod můstkem kolem čtyřpalcového děla stála v pozoru seskupená posádka s ocelovými helmami spolu s Morellem, jenž hleděl vpřed dalekohledem a poté se otočil zpět, aby dohlédl na nabíjení: Daleko na zádi byl Ferraby uprostřed skupiny jiných mužů, kteří odstraňovali bezpečnostní lana z hlubinných náloží a připravovali je k palbě. Spokojen, otočil se Lockhart ke kapitánovi,a podal mu hlášení o stavu, ať už toho využije jakkoliv.
    „Posádka na svých místech pane!“ zvolal. Pak se vrátil na svou pozici, k zařízení sonaru: k samotnému stroji na zabíjení, kdyby byl jeden potřeba...Pod nimi se Compass Rose, jakoby si vědoma té tíhy napjatých a připravených mužů, začala třást.

    OdpovědětVymazat
  22. 31. prosince 2010 20:23 - Lucie Šindelářová

    OdpovědětVymazat
  23. Lucie Šindelářová OPRAVA

    ČÁST TŘETÍ 1941: Vzhůru do boje
    Kapitola 10
    Strana 160

    Ericson se naklonil k zvukovodu a odkašlal si. „Radar!“
    „Radar – můstku!“ odpověděl Sellars.
    „Co to echo?“
    „Pořád je tam, pane.“ Udal vzdálenost a směr. „Je asi tak 10 mil za poslední lodí konvoje.“
    „S přijímačem nic není, že ne?“
    „Ne, pane,“ řekl Sellars, s rázností muže, který byl, deset minut před osmou za chladného rána, znechucen takovým osočením, dokonce i když přišlo od rozladěného kapitána. „Přijímač je v perfektním stavu.“
    „Už jste někdy takové echo zachytili?“
    Následovala krátká pauza. „Ne tak docela, pane. Velikostí se to podobá bóji nebo menší loďce.“
    „Rybář? Opozdilec?“
    „Menší, pane. Spíš jako člun.“
    „Hm... Ericson znovu pohlédl na displej radaru, zatímco Lockhart, který ho sledoval, se usmíval sám pro sebe. Bylo jasné, že Ericsonova špatná nálada bojuje předem prohranou bitvu s uznáním Sellarsových schopností. Za nimi, zbytek můstku a Baker, který právě přišel převzít hlídku, pátravě hleděli na kapitána, připraveni na jakékoliv rozhodnutí. Ale když přišlo, byli stejně překvapení.
    „Vyhlaste bojový poplach,“ narovnal se Ericson. A stejně ostrým hlasem ke kormidelně: „Plnou parou vpřed! Deset stupňů na pravobok!“
    Lockhart otevřel ústa, aby promluvil, ale pak je zase rychle zavřel. Překvapen, málem řekl něco mimořádně hloupého jako – „Vážně myslíte, že je to ponorka, pane?“
    Hlasité, nekonečně pronikavé řinčení alarmu po celé lodi, a dusot těžkých bot na palubě a žebříku, byly jednoznačnou odpovědí na toto pošetilé spekulování... Postavil se k řadě zvukovodů, vědom si více než jen obvyklého vzrušení, jak mu byla hlášena různá stanoviště, a on potvrzoval jejich příjem. Vzorec a pořadí mu byly až nudně vlastní, pořád to samé dokola, dělali to poslední dva roky, ať už jen tak nebo v rámci nácviku: ale tentokrát, tentokrát by to opravdu mohlo mít význam. ...Jeden po druhém, hlasy dráždily jeho nedočkavost. Ferraby ze zádi: „Četa hlubinných náloží připravena!“ Morell z přídě: „Dělostřelecká četa připravena!“ Baker ze středu: „Dvoulibrové dělo připraveno!“ Velitel strojovny Watts z podpalubí: „Připraveni na bitevní chod!“
    Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“ Lockhart se hbitě rozhlédl kolem sebe a pro uklidnění ještě na příď a záď. Pozorovatelé na můstku byli na svých pozicích u Hotchkissových děl: Hlavní signalista byl připraven u velké signální lampy. Pod můstkem kolem čtyřpalcového děla stála v pozoru seskupená posádka s ocelovými helmami spolu s Morellem, jenž hleděl vpřed dalekohledem a poté se otočil zpět, aby dohlédl na nabíjení: Daleko na zádi byl Ferraby uprostřed skupiny jiných mužů, kteří odstraňovali bezpečnostní lana z hlubinných náloží a připravovali je k palbě. Spokojen, otočil se Lockhart ke kapitánovi a podal mu hlášení o stavu, ať už toho využije jakkoliv.
    „Posádka na svých místech pane!“ zvolal. Pak se vrátil na svou pozici, k zařízení sonaru: k samotnému stroji na zabíjení, kdyby byl jeden potřeba...Pod nimi se Compass Rose, jakoby si vědoma té tíhy napjatých a připravených mužů, začala třást.

    OdpovědětVymazat
  24. OPRAVA

    ČÁST TŘETÍ 1941: Do boje
    Kapitola 10
    Strana 160

    Ericson se sklonil k zvukovodu a odkašlal si: „Radar!“
    „Radar –můstek!“ odpověděl Sellars.
    „Co to echo?“
    „Pořád tam je, pane.“ A uvedl vzdálenost a směr. „ Je asi deset mil za poslední lodí konvoje.“
    „Není něco s přijímačem?“
    „Ne, pane.“ Řekl Sellars s rázností muže, který byl v 7:50 za chladného rána znechucený kvůli takovému nařčení, i když přišlo od rozladěného kapitána.
    „Je v pořádku.“
    „Už jste někdy takové echo zachytili?“
    Po krátké odmlce: „Ne tak úplně, pane. Jde spíš o velikost bóje nebo malého plavidla.“
    „Rybářská loď? Opozdilec?“
    „Menší, pane. Spíše lodní člun.“
    „Hm…“ Ericson se znovu podíval na monitor radaru, zatímco ho Lockhart pobaveně sledoval. Bylo jasné, že Ericsonova špatná nálada bojuje předem prohranou bitvu s uznáním Sellarsových schopností. Za nimi zbytek posádky můstku a Baker, který právě přišel převzít hlídku, zvědavě pozorovali Kapitána, připraveni na jakékoliv rozhodnutí. Ale když přišlo, bylo to i přesto překvapující.
    „Vyhlaste poplach!“ řekl Ericson a zprudka se narovnal. A stejně přísným hlasem do kormidelny: „Naplno vpřed! Kormidlo 10 stupňů na pravobok.“
    Lockhart už otvíral ústa, aby něco dodal, ale hned ji zase zavřel. Jak byl překvapený, málem řekl něco mimořádně hloupého jako třeba „Opravdu si myslíte, že je to ponorka, pane?“
    Hlasitý a nekonečný jekot poplašného zařízení na lodi a dunění těžkých bot po celé palubě a po žebřících daly jasnou odpověď těmto směšným dohadům… Stál u skupiny zvukovodů, vědomý si svého abnormálního rozrušení, když se mu hlásila nejrůznější stanoviště a on je potvrzoval: jejich formát a pořadí byly nudně známé. Až otřepané, jak to celé ty dva roky dělávali, ať už jen tak nebo vážně. Tentokrát to ale možná bude doopravdy. Ty hlasy jeden za druhým dráždily jeho nedočkavost.
    Ferraby ze zádi: „Obsluha hlubinných náloží je na stanovištích!“
    Morrell z přídi: „Obsluha děl je na stanovištích!“
    Baker od středu: „Pom-Pom připraven!“
    Velitel strojovny Watts ze spodu: „Bojová stanoviště obsazena“
    Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“
    Lockhart se rychle rozhlédl kolem sebe, pro jistotu kontrolujíc příď a záď.
    Hlídky na můstku byly na svých místech u Hotchkissových děl: Vedoucí signalista Wells byl připraven u velkého signálního světla. U čtyřpalcového děla přímo pod můstkem byla v pozoru seskupena posádka v ocelových helmách v čele s Morellem. Ten se právě díval dalekohledem a poté se vrátil, aby dohlédl na nabíjení: na zádi Ferraby, který byl ve středu jiné skupiny mužů, odstraňoval bezpečnostní jištění hlubinných náloží a připravoval je na odpálení. Spokojen se Lockhart obrátil na kapitána a podal mu úplný obraz skutečnosti, než se bude moci rozhodnout, co dál.
    „Bojová pohotovost zajištěna, pane!“ zvolal a pak se vrátil ke své vlastní pozici – sonaru: smrtícímu nástroji, pokud to bylo potřeba. … Pod nimi se Compass Rose, jakoby si vědoma váhy napjatých a připravených mužů, začala třást.

    Jana Leová

    OdpovědětVymazat
  25. Hurdálek - oprava

    ČÁST TŘETÍ 1941: Konflikt
    Kapitola 10
    strana 160
    Erison se naklonil k zvukovodu, a odkašlal si. „Radar!“
    „Radar - můstku! “odpověděl Sellars.
    „Co to echo?“„Stále tam je, pane.“Udal vzdálenost a polohu.
    „Asi tak deset mil za poslední lodí konvoje. „„Není nic s radarem?“
    „Ne, pane, odsekl Sellars. Deset minut před osmou za chladného rána neměl náladu pro takové dotazy, které přicházely od rozmrzelého kapitána.
    „Radar je v pořádku.“
    „Už jste někdy předtím chytili takové echo?“
    Na chvíli nastalo ticho. Potom: „Ne tak úplně, pane. Je to ve velikosti bóje nebo malé lodi.“„Rybářská loď?“„Ještě menší, pane. Spíš jako záchranný člun.“
    „Hm...“Ericson se znovu podíval na monitor radaru, zatím co Lockhart, který ho pozoroval, se pousmíval. Bylo zřejmé, že kapitánova špatná nálada hraje prohranou bitvou s uznáním Sellersovy spolehlivosti.
    Za nimi, zbytek posádky na můstku, a Baker, který právě přišel k předání hlídky, také hloubavě pohlíželi na kapitána, přichystáni na jakékoliv rozhodnutí. Přesto byli překvapeni, když konečně přišlo.
    „Vyhlaste poplach!",“řekl Ericson, a náhle se narovnal. A do kormidelny, tím samým ostrým hlasem: „Plnou parou vpřed! Nastavit kormidlo o deset stupňů vpravo.“
    Lockhart otevřel ústa s úmyslem promluvit, ale ihned zase je zase zavřel. Unesen překvapením chtěl prohlásit něco pošetile fenomenálního, jako, „Myslíte si, že to je ponorka, pane?“
    Hlasitý, nekonečně pronikavý zvuk alarmu po celé lodi, a dunění těžkých bot po palubách a žebříku, daly jasnou odpověď všemu tomu bláznivému spekulování… Stál u baterií zvukovodů a prožíval více než obvykle pocit vzrušení při hlášení, která mu byla podávána z různých stanovišť: po celé dva roky se vše pořád opakovalo, stejná rutina, ať už se vší vážností či legrace, ale tentokrát, tentokrát by to mohlo mít nějaký smysl...
    Jeden po druhém ty hlasy stupňovaly jeho nedočkavost.
    Ferraby ze zádi: „Četa hlubinných náloží nastoupena!“Morrel z přídi: „Dělostřelecká četa připravena!“ Baker ze středu: „Dvoulibrové dělo připraveno!“ Velitel strojovny Watts ze spoda. „Bojové postavení!“ Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kola, pane!“
    Lockhart se rychle rozhlédl okolo sebe, pro svůj vlastní klid a také jako poslední kontrolu, zkontroloval příď a záď lodi.
    Pozorovatelé na můstku byla na svých pozicích u Hotchkissových děl: Hlavní signalista Wells připraven u velkého signálního světla. Pod můstkem,v čele s Morellem, stála skupina v ocelových helmách v pohotovosti u čtyřpalcového děla.
    Morell zíral dalekohledem dopředu a pak se otočil a nařídil nabíjet. Daleko na zádi, stál Ferraby ve středu další skupiny mužů, která odstraňovala bezpečnostní lana z hlubinných náloží a připravovala je k odpalu.
    Spokojen, otočil se Lockhart ke kapitánovi, aby podal celkové hlášení o stavu lodi, ať už
    se rozhodne pro jakýkoliv další krok.
    „Plná pohotovost zajištěna, pane!“ zvolal. Potom se vrátil zpět ke svému úkolu, k sonaru: smrtícímu stroji, pokud by bylo třeba
    ... Pod nimi, jako úmyslně, váhou napjatých a připravených námořníků, se Compass Rose začala chvět.

    Hurdálek

    OdpovědětVymazat
  26. O.Chudada

    Část třetí, 1941: Ukotvení
    Kapitola 10
    Strana 160

    Ericson se přikrčil k hlásné zvukovod, a zavrčením si pročistil hrdlo. "Radar!"
    "Radar - Můstek!" odpověděl Sellars.
    " Co ten….?“
    "Pořád tam je Pane." Předávajíc vzdálenost a azimut. "Takže je přibližně 10 mil za poslední lodí konvoje"."Ne, pane." řekl Sellars, se svěžím vzduchem člověka, který, v 07:50 na chladné ráno, byl neochotný pro tento druh nadávka, a to i z popudlivým kapitánem.
    "Funguje jak má."
    " Zažil jsi už takový signal?"
    Po chvilkové odmlce se ozvalo: "Ne tak úplně, pane. Má to velikost bóje, nebo malé loďky."
    "rybářská, nebo opozdilec?"
    "Menší, pane. Spíše lodní člun."
    "Hm….“ Ericson znovu vzhledl k obrazovce radaru, zatímco Lockhart se na něj usmál a pozoroval ho. Bylo zřejmé, že jeho vznětlivá povaha svadí předem prohranou bitvu s uznáním Sellarsovi kompetence. Za nimi zbytek členů můstku a Baker, který právě přišel převzít hodinky, také obezřetně sledovaly kapitána, vyčkávající rozkazu. I přes to zavládlo překvapení, když přišel.
    "Vyhlaste, Do bitevních pozic!"vyzval Ericson, zatímco se rázně napřímil. A se stejně razantním hlasem vyzval kormidelníka: "Plný poplach! 10` na pravobok."
    Lockhart otevřel pusu jako by chtěl mluvit, ale zase ji hned zavřel. Zaskočen překvapením se chystal říct něco nevýslovně hloupého jako: "Opravdu se domníváte/si myslíte, že je to ponorka, pane?"
    Hlasité, nepřetržité zvonění zvonů po celé lodi a dusot těžkých bot po palubě a po žebřících, dala tu nejlepší odpověď všem hloupím spekulacím… Stál poblíž baterie zvukovodu, vědom si víc než obvyklí pocit vzrušení zatímco se postupně hlásily nejrůznější stanoviště, a on potvrdil jejich hlášení: tento postup byl až nudně známí, nebylo to nic nového, dělali to pro bez důvodně poslední dva roky. Tentokrát to ale konečně mělo mít smysl…
    Jeden po druhém, hlasy přiživovaly jeho dychtivost.
    Ferraby ze zádi: „Obsluha hlubinných náloží připravena.“
    Morell z přídi: „Obsluha děl připravena.“
    Baker ze středu lodi: „Obsluha dvouliberních děl připravena.“
    Velitel strojovny Watts z podpalubí: „Připraveni na bojový chod.“
    Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“
    Lockhart se rychle rozhlédl kolem sebe, pro jistotu zkontroloval příď i záď, pro jeho vlastní zadostiučinění. Hlídky na můstku byly na svých místech u Hotchkissových děl, Hlavní Signalista Wells byl připraven u velké signální lampy. Dole pod můstkem, seskupena kolem čtyřpalcových děl, stála posádka v helmách, připravena k akci. Byl s nimi Morrel, jenž nejprve pozoroval moře dalekohledem, a následně se otočil, aby dohlédl na nabíjení. Daleko na zádi velel Ferraby četě mužů při odjišťování hlubinných náloží. Spokojen, Lockhart se otočil ke Kapitánovi, aby mu sdělil, že loď je připravena na vše.
    „Posádka připravena k akci, pane!“ ohlásil. Pak se odebral na svou vlastní pozici, k protiponorkovému sonaru, ničivému nástroji, pokud to bylo třeba. Dole pod nimi, jako by pociťovala váhu napětí mužů. Střelka kompasu se začala třást.

    OdpovědětVymazat
  27. O.Chudada-to nad, je špatna verze..

    Část třetí, 1941: Ukotvení
    Kapitola 10
    Strana 160

    Ericson se přikrčil k hlásné zvukovod, a zavrčením si pročistil hrdlo. "Radar!"
    "Radar - Můstku!" odpověděl Sellars.
    " Co to echo?“
    "Pořád tam je Pane." Předávajíc vzdálenost a azimut. "Takže je přibližně 10 mil za poslední lodí konvoje"."Ne, pane." řekl Sellarsse svižností muže, který, za chladného rána 10 minut před osmou, je znechucený tímto osočením, přesto, že přichází od popudlivého kapitána.
    "Funguje jak má."
    " Zažil jsi už takový signal?"
    Po chvilkové odmlce se ozvalo: "Ne tak úplně, pane. Má to velikost bóje, nebo malé loďky."
    "rybářská, nebo opozdilec?"
    "Menší, pane. Spíše člun."
    "Hm….“ Ericson znovu vzhledl k obrazovce radaru, zatímco Lockhart se na něj usmál a pozoroval ho. Bylo zřejmé, že jeho vznětlivá povaha svadí předem prohranou bitvu s uznáním Sellarsovi kompetence. Za nimi zbytek členů můstku a Baker, který právě přišel převzít hodinky, také obezřetně sledovaly kapitána, vyčkávající rozkazu. I přes to zavládlo překvapení, když přišel.
    "Vyhlaste, Do bitevních pozic!"vyzval Ericson, zatímco se rázně napřímil. A se stejně razantním hlasem vyzval kormidelníka: "Plný poplach! 10` na pravobok."
    Lockhart otevřel pusu jako by chtěl mluvit, ale zase ji hned zavřel. Zaskočen překvapením se chystal říct něco nevýslovně hloupého jako: "Opravdu se domníváte/si myslíte, že je to ponorka, pane?"
    Hlasité, nepřetržité řinčení sirény po celé lodi a dusot těžkých bot po palubě a po žebřících, dala tu nejlepší odpověď všem hloupím spekulacím… Stál poblíž baterie zvukovodu, vědom si víc než obvyklí pocit vzrušení zatímco se postupně hlásily nejrůznější stanoviště, a on potvrdil jejich hlášení: tento postup byl až nudně známí, nebylo to nic nového, dělali to pro zábavu, nebo z vážnosti poslední dva roky. Tentokrát to ale konečně mělo mít smysl…
    Jeden po druhém, hlasy přiživovaly jeho dychtivost.
    Ferraby ze zádi: „Obsluha hlubinných náloží připravena.“
    Morell z přídi: „Obsluha děl připravena.“
    Baker ze středu lodi: „Obsluha dvouliberních děl připravena.“
    Velitel strojovny Watts z podpalubí: „Připraveni na bojový chod.“
    Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“
    Lockhart se rychle rozhlédl kolem sebe, pro jistotu zkontroloval příď i záď, pro jeho vlastní zadostiučinění. Hlídky na můstku byly na svých místech u Hotchkissových děl, Hlavní Signalista Wells byl připraven u velké signální lampy. Dole pod můstkem, seskupena kolem čtyřpalcových děl, stála posádka v helmách, připravena k akci. Byl s nimi Morrel, jenž nejprve pozoroval moře dalekohledem, a následně se otočil, aby dohlédl na nabíjení. Daleko na zádi velel Ferraby četě mužů při odjišťování hlubinných náloží. Spokojen, Lockhart se otočil ke Kapitánovi, aby mu sdělil, že loď je připravena na vše.
    „Posádka připravena k akci, pane!“ ohlásil. Pak se odebral na svou vlastní pozici, k protiponorkovému sonaru, ničivému nástroji, pokud to bylo třeba. Dole pod nimi, jako by pociťovala váhu napětí mužů. Střelka kompasu se začala třást.

    OdpovědětVymazat
  28. ČÁST TŘETÍ 1941: Zakotvení
    Kapitola 10
    strana 160

    Ericson se naklonil ke zvukovodu a odkašlal si. „Radar!“
    „Radar – můstku!“ odpověděl Sellars.
    „Co to echo?“
    „Je tam stále, pane.“ Udal souřadnice a směr. „Asi 10 mil za poslední lodí konvoje.“
    „Není porouchaný přijímač?“
    „Není, pane,“ řekl Sellars s rázností muže, který, za chladného rána 10 minut před osmou, je znechucený tímto osočením, přesto, že přichází od popudlivého kapitána. „Přístroj je v pořádku.“
    „Měl jste takové echo někdy předtím?“
    Následovala odmlka. Pak: „Ne tak docela, pane. Podle velikosti to vypadalo spíše na bóji nebo malý člun.“
    „Rybářská loď? Plachetnice?“
    „Menší, pane. Něco jako záchranný člun.“
    „Aha …“ Ericson znova pohlédl na obrazovku radaru, zatímco ho Lockhart pozoroval, usmíval se sám pro sebe.
    „ Bylo zřejmé, že kapitánova špatná nálada svádí prohranou bitvu s uznáním Sellarsovy způsobilosti. Zbytek lidí na můstku za nimi, spolu s Bakerem, který zrovna přišel převzít hlídku, nyní ostražitě hleděli na kapitána, připraveni na každé rozhodnutí. Když však přišlo, bylo stejně překvapující.
    „Vyhlaste poplach“, řekl Ericson, který se náhle napřímil. Stejně ostrým hlasem zavelel i do kormidelny: „Naplno vpřed! Směr 10 stupňů na pravobok.“
    Lockhart otevřel ústa, aby promluvil, ale hned zase sklapl. V překvapení chtěl říct něco strašně hloupého, jako „Pane, opravdu si myslíte, že je to ponorka?“
    Hlasitý, nekonečný jekot alarmů po celé lodi a dunění těžkých bot po celé palubě, i nahoru po žebříku, dal nejlepší odpověď na všechny tyto hloupé spekulace… Stál u baterie zvukovodů, vědom si neobvyklého vzrušení, jak mu byly hlášeny různé pozice, a přijímal hlášení: způsob a pořadí bylo monotónně známé. To samé dělali poslední dva roky, cvičně nebo doopravdy. Tentokrát to však může mít skutečně význam. … Ty hlasy jeden po druhém zvyšovaly jeho dychtivost. Ferraby ze zádi: „Posádka hlubinných náloží na místě!“ Morell z přídě: „Dělostřelecká posádka na místě!“ Baker ze středu lodi: „Dvouliberní kanón připraven!“
    Velitel strojovny Watts z podpalubí: „Stroje v bojovém chodu.“
    Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“ Lockhart se rychle rozhlédl kolem sebe a pro své vlastní zadostiučinění obhlédl ještě příď a záď. Hlídky z můstku byly na svých místech za šestiliberními děly: hlavní signalista Wells byl připraven u signálního světla. Posádka v pohotovosti stála i s přilbami seskupená kolem čtyřpalcových zbraní přímo pod můstkem. Morell se díval dalekohledem vpřed a pak se obrátil zpět, aby mohl řídit nabíjení. Ferraby stál ve středu další skupiny mužů, kteří sundávali bezpečnostní uvazovací lana z hlubinných náloží a připravovali je k odpálení. Lockhart se spokojeně otočil ke kapitánovi s hlášením, že posádka je připravena a čeká na jeho rozkazy. „Posádka na bojových pozicích, pane!“ zahlásil. Pak se vrátil zpět k vlastnímu pověření, sonaru: vražednému nástroji, pokud by bylo třeba.
    … Pod nimi, jako by si vědoma napětí a připravenosti mužů, se začala Compass Rose třást.

    Dana Dužeková - oprava

    OdpovědětVymazat
  29. Stránský - oprava

    Třetí část 1941: Vyrovnání sil
    Kapitola 10.
    Strana 160

    Ericson se naklonil ke zvukovodu a odkašlal si. „Radar!“
    „Radar můstku“ odpověděl Sellars.
    „Co to echo?“
    „Stále tam je, pane.“ Udal mu vzdálenost a polohu. „Takže je přibližně deset mil za poslední lodí konvoje.“
    „Nějaké potíže s přijímačem?“
    „Ne, pane,“ odsekl Sellar rázně muže, který je za chladného rána, deset minut před osmou, znechucen tímto druhem sekýrování, a to ani od mrzutého kapitána.
    „Přijímač je v naprostém pořádku.“
    „Viděl jste takové echo někdy předtím?“
    Nastalo chvilkové ticho a pak Sellar odvětil: „Ne přesně takové pane. Je to veliké jako bóje nebo menší loď.“
    „Že by rybářská loď nebo opozdilec?“
    „Menší než to, pane. Spíš člun.“
    „Hmm..“ Erikson se znovu zadíval na radarovou obrazovku, zatímco Lockhart, který ho pozoroval, se pro sebe usmál. Bylo jasné, že jeho špatná nálada svádí už předem prohranou bitvu s uznáním Sellarsových schopností. Za nimi se Baker, který zrovna přišel převzít hlídku, na můstku se zbytkem posádky zvědavě díval na kapitána, připraven na jakékoli rozhodnutí. Ale když přišlo, stejně ho zaskočilo.
    „Vyhlašte bojový poplach“, nařídil Erikson a náhle se narovnal. Otočil se ke kormidelně a ostrým hlasem rozkázal: „Plnou parou vpřed! Deset stupňů na pravobok.“
    Lockhart otevřel pusu, aby něco řekl, ale pak ji znovu zavřel. Překvapen, téměř řekl něco neuvěřitelně hloupého, jako třeba: „Opravdu si myslíte, že to je ponorka pane?“
    Hlasité, nekončící ječení alarmu po celé lodi a dusot těžkých bot na palubách a žebřících daly tu nejlepší odpověď všem těm bláznivým dohadům.
    Stál u baterie zvukovodů, vědom si většího vzrušení, jak mu hlásili rozmanité pozice, zatímco je potvrzoval: typ a postup byly únavně podobné, byla to stará věc, v minulosti to dělali jak pro zábavu tak i ve vší vážnosti celé dva roky, ale tentokrát vycítil, že to má nějaký důvod... Hlasy ze zvukovodů v něm jeden po druhém probouzely dychtivost.
    Ferraby ze zádi lodě: „Posádka hlubinných náloží na svém stanovišti!“ Morrel z přídi: „Posádka děl na svém stanovišti!“ Baker ze středu lodě: „Posádka dvouliberních děl připravena!“ Šéf inženýr z podpalubí: „Bojová stanoviště obsazena!“
    Talow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“ Lockhart se rozhlédl kolem a pro své vlastní ujištění zkontroloval příď a záď. Hlídky na můstku byly na svých pozicích u Hotchkissových děl. Vedoucí signalista Wells byl připraven u velké signalizační lampy. U čtyřpalcových děl stála na pozoru jednotka v ocelových přilbách v čele s Morrelem, který se dalekohledem díval před loď, aby se po chvíli otočil a dohlížel na nabíjení: dále na zádi byl středem jiné jednotky mužů Ferraby, který zbavoval hlubinné nálože bezpečnostních popruhů, aby je připravil k odpalu.
    Spokojen se Lockhart otočil ke kapitánovi, aby mu vše ohlásil, ať už chce kapitán udělat cokoliv.
    „Všichni na bojových stanovištích, pane!“ zvolal.
    Otočil se a vrátil se na svou pozici u sonaru, který když je potřeba, dokáže být vražedným nástrojem.
    ...Pod nimi, jako by vnímala tu váhu napjatých a připravených mužů, se Compass Rose začala otřásat.

    OdpovědětVymazat
  30. Denisa Markaczová

    Ericson se naklonil k radaru a odkašlal si. „Radar!“
    „Radar – můstek!“ odpověděl Sellars.
    „Co to echo?“
    „Pořád je tam, pane.“ Udal vzdálenost a polohu. „Asi deset mil východně od posledního konvoje.“
    „Není něco s přijímačem?“
    „Ne, pane,“ odpověděl Seller rázně. Deset minut před osmou toho chladného rána neměl na takové osočení náladu, ani od rozladěného kapitána. „Přijímač je naprosto v pořádku.“
    „Měli jste takové echo někdy předtím?“
    Následovala pauza. „Ne docela, pane. Je zhruba ve velikosti bóje či malého člunu.“
    „Rybář? Opozdilec?“
    „Menší, pane. Spíš jako záchranný člun.“
    „Hm…“ Ericson se znova zahleděl na obrazovku radatu. Lockhart, který ho pozoroval se pousmál. Bylo jasné, že ta kapitánova rozladěnost vede předem prohranou bitvu o uznání Sellerovi kompetence. Za nimi ho pozoroval i zbytek posádky společně s Bakerem, který právě došel převzít hlídku. Ostražitě vyčkávali na rozhodnutí. Když přišlo, nikdo to nečekal.
    „Vyhlaste poplach!“, zavelel Ericson, když se napřimoval. Stejně silným hlasem nařídil kormidelně: „Naplno vpřed! Kormidlo deset stupňů na pravobok.“
    Lockhart už otevíral ústa chystaje se promluvit, ale pak je rychle zavřel, když si uvědomli, že málem řekl něco obzvláště hloupého, jako „Jste si opravdu jistý, že je to ponorka, pane?“
    Pronikavý a nekonečný zvuk alarmu po palubě a dupot těžkých bot vyvracel veškeré nesmyslné spekulace… Stál u baterie zvukovodů a pociťoval nebývalé vzrušení, jak se mu hlásily jednotlivé pozice a on je potvrzoval: způsob a pořadí byli až únavně známé, beze změn, ať už při nácviku či vážně, praktikovaný po celé dva roky: ale tentokrát to konečně mohlo mít smysl. …Každé další hlasy podněcovaly jeho netrpělivost. Ferraby ze zádi: „Obsluha hlubinných náloží připravena! Morell z přídi: „Obsluha děl připravena!“ Baker ze středu lodi: „Dvouliberní kanón připraven!“ Velitel strojovny Watts z podpalubí: „Připraveni na bitevní chod!“ Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kormidla, pane!“ Lockhart se podíval na příď, na záď a hbitě kolem sebe pro jeho spokojenost. Hlídky byly na svém místě u Hotchkissových děl: Hlavní signalista Wells byl připraven u velké signální lampy. Dole pod můstkem, seskupena kolem čtyřpalcových děl, stála posádka v helmách, připravena k akci v čele s Morelliem, který nejprve pozoroval dalekohledem moře a poté se otočil k posádce, aby dohlížel na nabíjení: vzadu na zádi velel Ferraby skupině mužů při odjišťování hlubinných náloží. Lockhart se spokojen otočil ke kapitánovi, aby podal celkové hlášení, že loď je připravena na vše, ať se rozhodne jakkoliv.
    „Posádka připravena k akci, pane!“ zahlásil. Pak se odebral na svou vlastní pozici k protiponorkovému sonaru: vražednému stroji, pokud by ho byla potřeba…Dole pod nimi se začala třást Compass Ross, jakoby vnímala váhu napjatých a připravených mužů.

    OdpovědětVymazat
  31. Aya El Hassanová

    ČÁST TŘETÍ 1941: Ukotvení


    Kapitola 10
    Strana 160

    Ericson se sehnul ke zvukovodu a odkašlal si. „Radar!“
    „Radar – můstku!“ odpověděl Sellar.
    „co ta ozvěna?“
    „Ještě je tam, pane.“ Podal vzdálenost a ložisko. „Bude to tak deset mil za zádí poslední lodě konvoje.“
    „Je něco s přijímačem?“
    „ne, pane“ odpověděl Sellar, s klidným tónem někoho, kdo si deset minut před osmou, v chladném ránu, nemíní zkazit náladu, dokonce ani rozladěným kapitánem.
    „přijímač je v naprostém pořádku.“
    „Měl jste tam tu ozvěnu už předtím?“
    následovala chvilka ticha. Pak: „Ne tak úplně, pane. Co se velikosti týče, bude to spíš bóje nebo menší loďka.“
    „rybářská loď? Plachetnice?“
    ,,Hm…" Ericson se znovu podíval na obraz radaru, zatímco Lockhart se na něj díval a usmíval se sám pro sebe.
    Bylo jasné, že jeho špatná nálada prohrává boj s uznáním Sellarových schopnosti. Za nimi zbytek personálu Můstku a Baker, který právě dorazil, aby převzal hlídku, si také prohlíželi kapitána upřeným pohledem, připraveni na jakémukoliv rozhodnutí. Ale když nakonec přišlo, bylo to i tak překvapení.
    „vyhlaste bojový poplach!“ řekl Ericson, najednou se narovnal, se stejně ostrým hlasem nařídil do kormidelny „plnou parou vpřed! Deset stupňů na pravobok!“
    Lockhart se chystal promluvit, ale pak se zase zarazil. Docela překvapen, tím že se chystal říct něco tak hloupého jako „opravdu si myslíte, že to bude ponorka pane?“
    Hlasitý, nekonečný pronikavý jekot alarmu po celé lodi a dupot těžkých bot přes paluby a žebříky, byly nejlepší odpovědí na všechny tyto hloupé otázky…
    Stál vedle řady zvukovodů, cítil se víc nadšený než obvykle, jak mu byly nahlašovány pozice a poslouchal hlášení: způsob a pořadí byly unaveně povědomé, všechno bylo při starém, ať už pro zábavu nebo ze zvyku, po celé dva roky: ale tentokrát, tentokrát to mělo opravdu nějaký smysl.
    Hlas po hlase v něm vzbuzoval dychtivost. Ferraby za zády: „Posádka hlubinných náloží připravena!“ Morell z přídě, „dělostřelecká posádka připravená!“
    Baker ze středu lodi: „PomPom připraven!“ šéf strojovny Watt z podpalubí: „Vyhlašte Bojový poplach!“, Tallow z kormidelny: „Kormidelník u kola pane!“ Lockhart se rychle rozhlédl kolem sebe a pro vlastní jistotu a zadostiučinění, zkontroloval nakonec i příď a záď lodi. Hlídky můstku byly na svých místech u Hotchkissových zbraní: Vedoucí operátor Wells byl připraven u signálního světla. Posádka s přilbami stála kolem čtyřlibrového děla vedle můstku, s Morellem který se díval do svého dalekohledu a pak se otočil zpátky aby řídil nabíjení.
    Vzadu stál Ferraby ve středu další skupiny mužů. Odstraňovali bezpečnostní lana z hlubinných náloží a připravovali je k odpálení. Spokojen, se Lockhart otočil ke kapitánovi, aby podal už kompletní hlášení, ať si vybere cokoliv.
    „Posádka je připravena na bojových pozicích, pane!“ nahlásil, poté se obrátil ke své vlastní práci, k Asdicu: vražednému přístroji, kdyby ho bylo potřeba … Pod nimi, jakoby cítila tu váhu napětí a připravenosti mužů, se Copass Rose začala třást.

    OdpovědětVymazat
  32. Miroslav Franc

    Střet

    Ericson se naklonil k troubě, odkašlal si a zavrčel.
    „Radar!“
    „Radarový můstek!“ odpověděl Sellars.
    „Co to echo?“
    „Stále je tam, pane.“ Udal dosah a zaměření. „Je to tak kolem deseti mil od zádi poslední lodí konvoje.“
    „Nastavení je správné?“
    „Ano pane,“ řekl Sellars s rázností muže, co za pět minut osm v chladném ránu, byl dost znechucen tímto zachroptěním, přestože pocházelo od věčně nevrlého kapitána. „Nastavení je v naprostém pořádku.“
    „Už jste se někdy předtím s takovým echem setkal?“
    Dole bylo chvíli ticho. „Přesně s takovým ne, pane. Může to být velikosti bóje nebo malé lodě.“
    „Jako třeba rybářské lodi? Nebo plachetnice?“
    „Menší než to, pane. Něco asi jako záchranný člun, řekl bych.“
    „Hm...“ Ericson se podíval ještě jednou na radarový lokátor, zatímco Lockhart se díval na něj a v duchu se usmíval. Bylo jasné, že kapitánova nevraživost zápasí a prohrává se Sellarsovými schopnostmi. Za nimi postával zbytek osádky můstku, a také Baker, který právě přišel nahoru, aby převzal hlídku, také on pozoroval kapitána se zadumáním a ostražitě vyčkával jakékoliv rozhodnutí. Ale když přišlo, byl stejně překvapen.
    „Vyhlaste poplach“, prohlásil Ericson a náhle se napřímil.
    „Stejně ostrým hlasem pak zavelel kormidelně: „Plnou rychlostí vpřed! Kormidlem deset stupňů na pravobok.“
    Lockhard jen otevřel pusu, aby promluvil, ale jen zalapal po vzduchu a zase pusu zavřel. Takhle překvapen by ze sebe nedostal nic chytřejšího než: „Pane, vy si opravdu myslíte, že je to ponorka?“
    Hlasitý a nekonečný vřískot sirén na celé lodi a dusot těžkých bot po palubě a nahoru po žebříku, odpovídaly jasně těmto přihlouplým úvahám. Stál u řady hlásných trubek, uvědomoval si to neobvyklé vzrušení jak mu přicházela hlášení z různých pozic a on tyto hlášení potvrzoval: schéma a sled byly tak všední k uzívání, to všechno znal jak své boty, nacvičovali to roky, z legrace nebo vážně, ale tentokrát, tentokrát to může mít opravdu smysl. Hlasy jeden po druhém, popichovaly jeho horlivost. Ferraby ze zádi: „Posádka hlubinných náloží na svých pozicích!“
    Morell na přídi: „Dělostřelci na svých pozicích!“ Baker na středu lodi: Obsluha děla na své pozici!“ Velitel strojovny Watts ze samotného trupu lodi: „Motory v bojovém režimu!“ Tallow z řídícího můstku: „Kormidelník u kormidla, pane!“ Lockhart se krátce porozhlédl kolem sebe, na příď, na záď a ještě jednou pro kontrolu, pro svůj dobrý pocit. Hlídky na můstku byly na svých pozicích u kulometů. Hlavní signalista Wells byl připraven u velkého signalizačního reflektoru. Čtyřpalcové dělo bylo obklopeno obsluhou přímo pod řídícím můstkem, muži v ocelových helmách byli ve střehu, společně s Morellem, který se díval dalekohledem vpřed a poté se vrátil, aby dohlížel na nabíjení. Daleko na zádi, Ferraby byl ve středu dalšího hloučku mužů, kteří odstraňovali bezpečnostní popruhy z hlubinných náloží a připravovali je ke spouštění.
    Spokojen, Lockhart se otočil ke kapitánovi a zahlásil, že rozkaz byl splněn, ať už k jakémokoliv dalšímu záměru. „Posádka v plné pohotovosti pane!“ zakřičel a vrátil se ke svému pověření, k sonaru, což byl sám o sobě vražedný nástroj, kdyby bylo třeba. … Pod nimi, jakoby pod vědomím tíhy napjatých a připravených mužů, se Compass Rose začala třást.

    OdpovědětVymazat
  33. Lenka Nečasová - oprava

    Ericson se naklonil ke zvukovodu a odkašlal si. "Radar!"
    "Radar můstku!" reagoval Sellars
    "Co to echo?"
    "Pořád je tam, pane." Je deset mil v zádi poslední lodi konvoje."
    "Není nic s přijímačem, že ne?"
    "Ne pane," odvětil Sellars s rázností muže, který deset minut před osmou toho chladného rána nebyl ochotný přijímat takováto osočení,
    byť od špatně naladěného kapitána. "Zařízení je v perfektním stavu."
    "Už jste někdy viděl podobné echo?"
    Následovala pauza. Pak: "Ne tak úplně, pane. Je to přibližně velikost v jaké se nám zobrazuje bóje nebo malý člun."
    "Rybářská loď? Opožděná loď?"
    "Menši, pane. Spíše záchranný člun."
    "Hm..." Ericson se znova podíval na obrazovku radaru, zatímco Lockhart, který jej sledoval, se pro sebe pousmál.
    Bylo jasné, že kapitánova špatná nálada prohrávala bitvu s uznáním Sellarovy způsobilosti.
    Za nimi zbytek posádky na můstku a Baker, který se právě objevil,
    aby převzal velení, také zvědavě sledovali kapitána, v pohotovosti k jakémukoliv rozhodnutí. Ale když k němu došlo, stejně překvapilo.
    "Zvuk bojové postavení", řekl Ericson a náhle se vzpřímil a ke kormidelně , stějně razantným hlasem: "Plnou parou vpřed!
    Deset stupňů na pravobok."
    Lockhart otevřel ústa, aby něco řekl a pak je zase rychle zavřel. Zaskočen překvapením, chtěl říct něco skutečně hloupého,
    jako třeba "Opravdu si myslíte, že to je ponorka, pane?"
    Hlasitý, nekonečně pronikavý zvuk alarmu po celé lodi a dunění těžkých bot v podpalubí a na žebříku odpověděly na tuto hloupou spekulaci nejlépe...
    Postavil se k baterii zvukovodu, vědom si neobvyklého vzrušení jak mu byly různé pozice nahlašovány a on ta hlášení přijímal:
    Model a sekvence toho všeho mu byly nudně a důvěrně známy, bylo to stále stejné, dělali to pro zábavu nebo vážně po celé roky, ale tentokrát, tentokrát to mohlo
    mít smysl. ...Jeden po druhém, hlasy vzbuzovaly jeho dychtivost. Ferraby ze zádi: "Posádka hlubinných náloží připravena!"
    Morell z přídě: "Dělostřelecká posádka připravena!" Baker ze středu lodi: Dělo připraveno!"
    Velitel strojovny Wats z podpalubí:"K boji připraveni!"
    Tallow z kormidelny: "Kormidelník u kormidla, pane!" Lockhart vrhl letmý pohled kolem sebe, na příď a záď,aby se naposledy ujistil.
    Pozorovatelny u protiletadlových děl na můstku byly na svých pozicích: Hlavní signalista byl připraven u velké signální lampy.
    Kolem čtyřpalcového děla těsně pod můstkem stála seskupená posádka v ocelových helmách v pohotovosti, s Morellem, který hleděl dalekohledem před sebe
    a pak se otočil, a nařídil nabíjet: Ferraby na zádi byl uprostřed skupiny jiných mužů,
    kteří odstraňovali bezpečnostní lana z hlubinných náloží a připravovali je k palbě.
    Spokojený Lockhart se otočil ke kapitánovi, a předpisově podával hlášení.
    "Posádka připravena, pane!" zvolal. Pak se vrátil zpět ke své pozici - k zařízení sonaru: smrtícímu stroji, kdyby byl nějaký zapotřebí.
    Pod nimi, jak si byl vědom její váhy napjatých a připravených můžů, se kompasová růžice začala chvět.

    OdpovědětVymazat
  34. Michaela Hodanová Oprava

    10. Kapitola
    Část Třetí, rok 1941 : Zakotvení
    Strana 160

    Ericson se sehnul k rozhlasu a pročistil si hrdlo zachrčením. „Radar!“
    „ Radar - můstku!“ odpověděl Sellars.
    „Co je to echo?"
    „Pořád je tam pane“ Udal vzdálenost a směr. „ To by bylo asi deset mil vzad za poslední lodí z konvoje.“
    „ A není s tím přijímačem něco v nepořádku?
    „Ne pane,“ odpověděl Sellars, a s hbitostí muže, který deset minut před osmou za chladného rána je znechucený tímto osočením, přesto, že přichází od popudlivého kapitána. „Přijímač je v pořádku.“
    „Bylo tam echo už někdy předtím?“
    Chvíli bylo ticho na druhém konci. Potom:“ No předtím ne, pane. No je to asi velké jako bójka nebo malá loďka.“
    „Rybářská loď? Opozdilec?
    „Menší, pane. Něco jako veslice.
    „Hmm.....“ Ericson se znovu podíval na obrazovku radaru, zatímco Lockhart ho sledoval a smál se sám pro sebe. Bylo čím dál jasnější, že jeho špatná nálada bojovala prohranou bitvu a začínal vidět, že Sellars je způsobilý. Za nimi se zatím všichni, co byli přítomní na můstku a Baker, který zrovna přišel převzít hlídku, se dívali na sebe se zdviženým obočím a upřeli zrak na kapitána a čekali na jeho rozhodnutí. Když však přišlo, bylo stejně překvapující.Oznamte „Poplach“, zavelel Ericson, zatímco se narovnával. A na kormidelníka zakřičel stejným ostrým hlasem:“Plnou parou vpřed! Směr 10 stupňů na pravobok.“
    Lockhart otevřel pusu a chtěl něco říct, ale pak jí zase rychle zavřel. V šoku chtěl říct něco tak neskutečně naivního jako :“Pane, opravdu si myslíte, že je to ponorka?“
    Neskutečně hlasité a stále znějící zvuk alarmu na celé lodi a klapot těžkých bot na podlažích a po schodech bylo dostatečnou odpovědí na jeho spekulace...... Stál u skupiny rozhlasových trubek a víc než kdy jindy si byl vědom , že se něco děje. Jeho podezření se potvrdila, jak mu byly podávány zprávy z různých stanovišť, reagoval na ně, tato část mu byla známá, jak vlastní boty. Tuto rutinu opakovaly poslední dva roky, ať to bylo naostro a nebo jenom jako cvičení. Ale tentokrát to byla opravdová situace! ... Jeden po druhém, hlasy mu kazily jeho odhodlání. Ferraby ze zádi:“ Ferraby ze zádi: "Posádka hlubinných náloží připravena!"
    Morell z přídě: "Dělostřelecká posádka připravena!" Baker ze středu lodi: Dělo připraveno!"
    Velitel strojovny Wats z podpalubí:"Připraveni k vyplutí!"
    Tallow z kormidelny: "Kormidelník u kormidla, pane!" Lockhart vrhl letmý pohled kolem sebe, na příď a záď,poslední kotrola pro jeho klid.
    Pozorovatelé na můstku byly na svých pozicích pro použití protiletadloýchá děl: Hlavní signalista byl připraven u velké signální lampy.
    Kolem čtyřpalcového děla těsně pod můstkem stála s Morellem, který hleděl dalekohledem před sebe, pohromadě posádka v ocelových helmách v pohotovosti, pak se otočil, aby nařídil nabíjení: Ferraby na zádi byl uprostřed skupiny ostatních mužů, kteří odstraňovali bezpečnostní lana z hlubinných náloží a připravovali je k palbě.
    Spokojený Lockhart se otočil ke kapitánovi, a předpisově podával hlášení :"Posádka připravena, pane!" zvolal. Pak se vrátil zpět na svou pozici - k zařízení sonaru: k samotnému zabíjejícímu stroji, kdyby byl někdy zapotřebí.
    Pod nimi, jakoby si byla vědoma svojí váhy napjatých a připravených můžů, se začala kompasová růžice chvět.

    OdpovědětVymazat