10. listopadu 2010

Pohádka o jednom Medvědovi


Překládání dětské literatury patří k nejkrásnějším úkolům, nejen kvůli velké zodpovědnosti vůči dětskému čtenáři. Dětská knížka vyžaduje od překladatele schopnost uvolnit se z pout konvence dospělých, zapojit fantazii, objevovat jazyk a hrát si s ním stejně, jako to dělají děti.

Anglicky psaná literatura obsahuje dva nesporné klenoty tohoto žánru: Carollovu Alenku a Milnova Medvídka Pú. Obě knihy se výrazně vymykají z běžného rámce pohádky a navíc vycházejí z britských reálií, jsou to proto texty pro překladatele obtížné i lákavé.

1. Celý text originálu A. A. Milne - Winnie The Pooh je k dispozici v CAPSE. (Přihlášení stejné jako do PC v naší učebně.)

2. Seznamte se s recenzí českého překladu Hany Skoumalové ZDE. Vaším cílem není s recenzí souhlasit či nikoli - vždyť před sebou nemáte český text - ale s její pomocí si uvědomit, jaké nástrahy vás čekají a kterých chyb je třeba se vyvarovat.

3. Pokud knížku neznáte nebo jste už zapomněli, připomeňte si její česká vydání například ZDE nebo ZDE či na Wikipedii.

4. Přeložte následující úryvek (své texty jako obyčejně vkládejte do komentáře k tomuto blogu). Pohrajte si s medvědí písničkou, využijte svých zkušeností z minulého překladu (přízvuky, počet slabik).


Winnie-The-Pooh - Chapter 8

...IN WHICH CHRISTOPHER ROBIN LEADS AN EXPOTITION TO THE NORTH POLE

One fine day Pooh had stumped up to the top of the Forest to see if his friend
Christopher Robin was interested in Bears at all. At breakfast that morning (a
simple meal of marmalade spread lightly over a honeycomb or two) he had suddenly
thought of a new song. It began like this:
"Sing Ho! For the life of a Bear."
When he had got as far as this, he scratched his head, and thought to himself
"That's a very good start for a song, but what about the second line?" He tried
singing "Ho," two or three times, but it didn't seem to help. "Perhaps it would
be better," he thought, "if I sang Hi for the life of a Bear." So he sang it . .
. but it wasn't. "Very well, then," he said, "I shall sing that first line
twice, and perhaps if I sing it very quickly, I shall find myself singing the
third and fourth lines before I have time to think of them, and that will be a
Good Song. Now then:"

Sing Ho! for the life of a Bear!
Sing Ho! for the life of a Bear!
I don't much mind if it rains or snows,
'Cos I've got a lot of honey on my nice new nose!
I don't much care if it snows or thaws,
'Cos I've got a lot of honey on my nice clean paws!
Sing Ho! for a Bear!
Sing Ho! for a Pooh!
And I'll have a little something in an hour or two!

He was so pleased with this song that he sang it all the way to the top of the
Forest, "and if I go on singing it much longer," he thought, "it will be time
for the little something, and then the last line won't be true." So he turned it
into a hum instead.
Christopher Robin was sitting outside his door, putting on his Big Boots. As
soon as he saw the Big Boots, Pooh knew that an Adventure was going to happen,
and he brushed the honey off his nose with the back of his paw, and spruced
himself up as well as he could, so as to look Ready for Anything.
"Good morning, Christopher Robin," he called out.
"Hallo, Pooh Bear. I can't get this boot on."
"That's bad," said Pooh.
"Do you think you could very kindly lean against me, 'cos I keep pulling so hard
that I fall over backwards."
Pooh sat down, dug his feet into the ground, and pushed hard against Christopher
Robin's back, and Christopher Robin pushed hard against his, and pulled and
pulled at his boot until he had got it on.
"And that's that," said Pooh. "What do we do next?"
"We are all going on an Expedition," said Christopher Robin, as he got up and
brushed himself. "Thank you, Pooh."

40 komentářů:

  1. Medvídek Pú - 8.Kapitola
    ... VE KTERÉ VEDE KRYŠTŮFEK ROBIN EXPEDICI K SEVERNÍ TOČNĚ

    Jednoho krásného dne se Pú vydal k vršku Lesa, aby zjistil, zda-li se jeho kamarád Kryštůfek Robin ještě vůbec zajímá o Medvědy.
    Toho rána ho najednou při snídani (jednoduché jídlo, jedna či dvě plástve medu jemně namazané marmeládou)
    napadla nová píseň. Začínala takto:

    "Zpívej Hej! Ať žije medvěd!"
    Když se dostal až sem, poškrábal se na hlavě a pomyslil si:
    "To je moc dobrý začátek písně, ale co bude na druhém řádku?" Zkusil asi třikrát zazpívat "Hej", ale nebylo to nic platné.
    "Možná by bylo lepší," pomyslil si, "kdybych zpíval: Hoj! Ať žije medvěd." Tak to zazpíval... ale nebylo to ono.
    "Dobře tedy" řekl si, "zazpívám ten první řádek dvakrát a možná, že když jej zazpívám hodně rychle, zjistím,
    že zpívám i třetí a čtvrtý ještě dříve, než budu mít čas je promyslet a bude to Pěkná Píseň. Tak tedy:"

    Zpívej Hej! Ať žije Medvěd!
    Zpívej Hej! Ať žije Medvěd!
    Když prší či sněží mně nevadí,
    Páč můj nový nos mám od medu!
    Když sněží či taje mně netrápí,
    Páč víc upatlaný už být nesvedu!
    Ať žije Medvěd!
    Ať žije Pú!
    A já si za hoďku, dvě dám medu úlu půl!

    Byl touto písní tak nadšen, že si ji zpíval celou cestu až na vrchol Lesa. "A když ji budu zpívat mnohem déle," pomyslil si,
    "už bude čas dát si něco malého na zub a pak ten poslední řádek již nebude pravdivý." A tak si místo toho na tu píseň začal broukat.
    Kryštůfek Robin seděl přede dveřmi a obouval si své Hezké Holínky. Jakmile Pú spatřil Hezké Holínky, věděl, že se bude dít dobrodružství
    a hřbetem pracky si setřel med z nosu a co nejlépe se upravil, aby vypadal, že je Připraven Na Všechno.
    "Dobré jitro, Kryštůfku Robine," zvolal.
    "Ahoj, Pú. Nemohu si nazout tuhle holínku."
    "To je zlé," řekl Pú.
    "Myslíš, že by ses o mne mohl opřít? Páč já táhnu tak silně, že se vždy převalím na záda." Pú se posadil,
    nohama se zapřel o zem a vší silou se opíral Kryštůfkovi Robinovi o záda a Kryštůfek se zas vší silou opíral
    o něho a tahal a tahal za holínku, až si jí natáhl.
    "Tak, to by bylo," řekl Pú. "Co budeme dělat teď?"
    "Všichni půjdeme na Expedici," řekl Kryštůfek Robin, když vstal a oprášil se. "Děkuju ti, Pú."

    OdpovědětVymazat
  2. Medvídek Pú – Kapitola 8
    …VE KTERÉ KRIŠTŮFEK ROBIN VEDE EXPUDICI NA SEVERNÍ TOČNU

    Jednoho krásného dne Pú vydusal až na samý kraj Lesa, aby se přesvědčil, jestli jeho kamarád Krištůfek Robin vůbec zajíma o medvědy. Toho rána u snídaně (prosté jídlo složené z marmelády jemně namazané na medové plástvi nebo dvou) mu náhle přišla na mysl nová píseň. Začínalo to takhle:
    „Pěj Hou! atˇ medvědi žijou.“
    Když se dostal až sem, poškrábal se na hlavě, a pomyslil si:
    „To je velice dobrý začátek písničky, ale jak by to mělo pokračovat?“ Zkusil si zazpívat „Hou,“ dvakrát nebo třikrát, ale nezdálo se, že by to pomohlo. „Možná, že by bylo lepší,“ pomyslil si, „kdybych zazpíval Ahoj, ať medvědi žijou.“ A tak to zazpíval… ale nebylo to lepší. „Nuže dobrá, tedy,“ řekl, „měl bych zazpívat ten první řádek dvakrát, a možná když to zazpívám velmi rychle, přistihnu se jak zpívám třetí a čtvrtý řádek ještě předtím než budu mít čas na ně pomyslet, a bude to Dobrá Píseň. Tak tedy:“

    Pěj Hou! ať Medvědi žijou!
    Pěj Hou! ať Medvědi žijou!

    Michal Janíček

    OdpovědětVymazat
  3. Medvídek Pú - Kapitola 8

    ...Ve které Kryštůfek Robin vede eksperici na Severní pól

    Jednoho krásného dne se Pú vykolébal na okraj Lesa aby zjistil, jestli se jeho přítel Kryštůfek Robin vůbec zajímá o Medvědy. Toho rána při snídani (složené z jedné nebo dvou medových pláství zlehka namazaných marmeládou) ho z ničeho nic napadla nová písnička. Začínala takhle:
    "Zazpívej Hej! Za Medvídkův svět."
    Když se dostal až sem, podrbal se na hlavě a pomyslel si
    "To je velice pěkný začátek písničky, ale jak bude pokračovat?" Pokusil se zazpívat si "Hej," dvakrát nebo třikrát za sebou, ale moc to nepomáhalo. "Třeba by bylo lepší," pomyslel si, "kdybych zpíval “Pozdrav Medvídkův svět." A také to udělal . . . ale nebylo. "No dobrá tedy," řekl, "Měl bych si ten začátek zazpívat dvakrát a možná, když to zazpívám hodně rychle za sebou, zjistím, že zpívám další řádky dřív, než budu mít čas se nad tím zamyslet a to pak bude Pěkná Písnička. Takže:"

    "Zazpívej Hej! Za Medvídkův svět."
    "Zazpívej Hej! Za Medvídkův svět."

    OdpovědětVymazat
  4. Jednoho dne Pú vystoupal na vrcholek Stokorcového lesa, aby se podíval, jestli se ještě vůbec jeho kamarád Kryštůfek Robin zajímá o medvídky. Ráno u snídaně (jednoduše jedné či dvou pláství potřených trochou marmelády) ho najednou napadla nová písnička. Začala takhle:
    „Zpívěj Hej! O životě medvedím,“
    Když už měl tohle, podrbal se na hlavě a pomyslel si: „To je skvělý začátek písničky, ale co druhý verš?“ zkusil zazpívat „Hej,“ dvakrát nebo třikrát, ale nezdálo se, že by to moc pomohlo.
    „Možná by bylo lepší,“ říkal si, „kdybych zpíval Hola o životě medvědím .“ Tak to zazpíval... ale lepší to nebylo. „Dobře tedy,“ řekl, „měl bych ten první verš zpívat dvakrát a možná, že kdybych ho zazpíval hodně rychle, zazpíval bych ten třetí a čtvrtý ještě předtím, než bych měl čas o nich přemýšlet, a byla by z toho hezká písnička. Tak teď:“

    Zpívej Hej! O životě medvědím!
    Zpívej Hej! O životě medvědím!
    Když prší nebo sněží, to mi vůbec nevadí,
    Protože s medem mám svůj nos medvědí.
    Když sněží nebo taje, to mě vůbec netrápí,
    Protože s medem mám své čisté tlapy.
    Zazpívej Hej! O životě medvědím!
    Zazpívej Hej! O životě Medvídka!
    A za hodinu nebo dvě mě čeká dobrůtka!

    Byl tak spokojený se svou písničkou, že ji zpíval celou cestu na vrcholek lesa. „A jestli ji budu zpívat ještě déle,“ pomyslel si, „bude čas na něco k snědku a potom by ten poslední verš už nebyl pravdivý.“ Tak si místo toho začal broukat. ¨
    Kryštůfek Robin seděl před dveřmi a nazouval si svoje Objevitelské holínky. Jakmile je Pú zahlédl, věděl, že je čeká velké dobrodružství, a tak si hřbetem packy otřel z nosu med a vyparádil se, jak nejlépe dovedl, aby vypadal připraven na cokoliv.
    „Dobré ráno, Kryštůvku Robine,“ zavolal.
    „Ahoj, Medvídku Pú. Nemůžu si tu botu obout.“
    „Jejda,“ řekl Pú.
    „Mohl by ses, prosím, o mě opřít, protože já tahám tak moc, že přepadávám dozadu.“
    Pú si sedl, zavrtal nohy do země a tlačil na záda Kryštůvka Robina a Kryštůfek Robin tlačil na záda jeho, a táhnul a táhnul za botu, dokud si ji nenazul.
    „A je to,“ řekl Pú. „Co budeme dělat?“
    „Všichni půjdeme na Expedici,“ řekl Kryštůfek Robin, když vstal a očistil se. „Díky, Pú.“

    Jana Leová

    OdpovědětVymazat
  5. Medvídek Pú - 8.Kapitola
    ... VE KTERÉ VEDE KRYŠTŮFEK ROBIN EXPEDICI K SEVERNÍ TOČNĚ

    Jednoho krásného dne se Pú vydal k vršku Lesa, aby zjistil, zda-li se jeho kamarád Kryštůfek Robin ještě vůbec zajímá o Medvědy. Toho rána ho najednou při snídani (jednoduché jídlo, jedna či dvě plástve medu jemně namazané marmeládou) napadla nová píseň. Začínala takto:

    "Zpívej Hej! Ať žije medvěd!"
    Když se dostal až sem, poškrábal se na hlavě a pomyslil si:
    "To je moc dobrý začátek písně, ale co bude na druhém řádku?" Zkusil asi třikrát zazpívat "Hej", ale nebylo to nic platné."Možná by bylo lepší," pomyslil si, "kdybych zpíval: Hoj! Ať žije medvěd." Tak to zazpíval... ale nebylo to ono."Dobře tedy" řekl si, "zazpívám ten první řádek dvakrát a možná, že když ho zazpívám hodně rychle, zjistím, že zpívám i třetí a čtvrtý ještě dříve, než budu mít čas je promyslet a bude to Pěkná Píseň. Tak tedy:"

    Zpívej Hej! Ať žije Medvěd!
    Zpívej Hej! Ať žije Medvěd!
    Když prší či sněží mně nevadí,
    Však můj nový nos mám od medu!
    Když sněží či taje mně netrápí,
    Však víc upatlaný už být nesvedu!
    Ať žije Medvěd!
    Ať žije Pú!
    A já si za hoďku, dvě dám něco na zub!

    Byl tou písní tak nadšen, že si ji zpíval celou cestu až na vrchol Lesa. "A když ji budu zpívat mnohem déle," pomyslil si, "už bude čas dát si něco malého na zub a pak ten poslední řádek již nebude pravdivý." A tak si místo toho na tu melodii písně začal broukat. Kryštůfek Robin seděl přede dveřmi a obouval si své Hezké Holínky. Jakmile Pú spatřil Hezké Holínky, věděl, že se bude dít dobrodružství a hřbetem pracky si setřel med z nosu a co nejlépe se upravil, aby vypadal, že je Připraven Na Všechno.
    "Dobré jitro, Kryštůfku Robine," zvolal.
    "Ahoj, Pú. Nemohu si nazout tuhle holínku."
    "To je zlé," řekl Pú.
    "Myslíš, že by ses o mne mohl opřít? Já totiž táhnu tak silně, že se vždy převalím na záda." Pú se posadil, nohama se zapřel o zem a vší silou se opíral Kryštůfkovi Robinovi o záda a Kryštůfek se zas vší silou opíral
    o něho a tahal a tahal za holínku, až si jí natáhl.
    "Tak, to by bylo," řekl Pú. "Co budeme dělat teď?"
    "Všichni půjdeme na Expedici," řekl Kryštůfek Robin, když vstal a oprášil se. "Děkuji ti, Pú."

    OdpovědětVymazat
  6. Medvídek Pú - kapitola 8


    Jednoho krásného dne, se medvídek Pú rozhodl vyšplhat až na vrchol lesa, aby zjistil jestli se jeho kamarád Kryštůfek Robin vůbec zajimá o medvídky.
    U sídaně toho dne, (jednoduchý pokrm z marmelády lehce rozetřené na plástevci medu nebo dva ) ho najednou napadnul nápad na novou písničku, začíná takhle :
    ,,Ať žije medvídek''
    když se dostal ke konci, pokšrábal se na hlavě a pomyslel si, ,,to je hodně dobrý začátek písničky, ale co ta druhá část?'' a pokoušel se zpívat, dvakrát, třikrát, ale nezdálo se že by to pomohlo, ,,možná by bylo lepší, kdybych zazpíval..Sláva! Ať žije medvěd'' a tak jej zazpíval..
    ale nebylo to ono, ,,dobrá tedy'' řekl, ,,zazpívám tu první část dvakrát a možná když to zazpívám hodně rychle, možná se rozezpívám až ke třetímu a čtvrtému verši a nemusel bych nad nimi přemýšlet a to by byla dobrá písnička, a teď:

    ,,Sláva! Ať žije medvěd
    Sláva! Ať žije medvěd
    Zda prší nebo sněží, to mě starost nedělá
    protože med mi můj nosánek zahřívá
    zda sněží nebo je teplo, to mě starost nedělá
    protože med mi moje tlapky zakrývá
    Sláva! Medvědovi!
    Sláva! Pro Půa!
    Medvídek Pú byl tak nadšený z písničky, že si ji zpíval celou cestu když šplhal na vrchol lesa, ,,a když ji budu zpívat dál'' pomyslel si, budu mít čas na maličkost ale pak bude poslední verš lež.'' a tak jej přeměnil na mumlání místo toho

    Kryštůfek Robin, seděl venku před svými dveřmi a nasazoval si své holýnky, jen co Medvídek Pú viděl ty holýnky, tušil že se blíží dobrodružství.
    Utřel si med z nosu svojí tlapkou a upravil se, jak jen mohl, aby působil že je připraven k čemukoliv.
    ,,Dobré ráno Kryštůfku Robine,''zvolal
    ,,ahoj, medvídku Pú, nemůžu na sebe navléknout tuhle holínku''
    ,,to je špatné'' řekl Pú
    ,,myslíš že byses mohl laskavě o mně opřít, protože nasazuji tak silně že z toho padám dozadu''

    Aya El Hassanová

    OdpovědětVymazat
  7. Medvídek Pú - kapitola 8

    Jak Kryštůfek Robin vedl výpravu na Severní pól

    Jednoho krásného dne se medvídek Pú vyšplhal na vrchol lesa, aby se podíval jestli se jeho nový kamarád Kryštůfek Robin zajímá vůbec o medvědy. Téhož rána u snídaně (skládající se z marmelády
    lehce rozetřené na medové plástvi nebo dvou) náhle napadla medvídka nová písnička. Začíná asi takhle:
    "Zazpívej hou!, ať žije medvídek."
    Když se Pú dostal takhle daleko, poškrábal se na hlavě a pomyslel si. "To je velmi dobrý začátek písničky, ale co s druhým řádkem?" Pokusil se zazpívat "Hou," dvakrát nebo třikrát, ale nezdálo se, že by to pomáhalo. "Možná by bylo lepší," pomyslel si "když zazpívám ahoj, ať žijou všichni medvídci." A tak začal zpívat..,
    ale nezlepšilo se to. "Tak dobře," řekl " měl bych si zazpívat první řádek dvakrát a možná, když to zazpívám velmi rychle, dokážu zazpívat třetí a čtvrtý řádek než o nich začnu opravdu přemýšlet, a to bude dobrá písnička. Tak tedy:"

    Brum, brum! ať žijí medvídci
    Brum, brum! ať žijí medvídci
    Nevadí mi moc když prší a sněží
    Protože mám med na nose včelí
    Nevadí mi když sněží a taje,
    protože mám tlapky od medu a čaje!
    Zazpívej hou, pro malého medvídka!
    Zazpívej Hou! pro medvídka Pú!
    Za hodinku svou dá si svačinku snů!

    Pú byl tak potěšen, že se mu písnička povedla, že ji zpíval celou cestu na vrchol lesa. "Jestli budu zpívat ještě chvilku," pomyslel si," tak bude čas na malou svačinku a poslední věta nebude pravdivá." A tak si ji začal jenom broukat.
    Kryštůfek Robin si nasazoval své velké holinky venku přede dveřmi.
    Jakmile Pú spatřil Kryštůfkovy velké holinky, věděl že ho čeká nové dobrodružství. Tlapkami si utřel med z nosu, protáhl se jak jenom mohl, aby vypadal, že je připravený na všechno.
    "Dobré ráno, Kryštůfku Robine," pozdravil.
    "Ahoj, medvídku Pú. Nemůžu si nazout tuhle holinku."
    "To je špatné" řekl Pú.
    "Myslíš, že by jsi se o mě mohl lehce zapřít, protože vždycky když si ji nasazuji tak přepadnu dozadu."
    Pú se posadil, zabořil nohy do země a opřelse o Kryštůfkovy záda, a Kryštůfek Robin se opřel o medvídka, a tahali a tahali až holinku nasadili.
    "A je to," řekl Pú. "Co budeme dělat teď?"
    "Všichni vyrazíme na výpravu," řekl Kryštůfek Robin, zatímco se postavil na nohy a oprášil se. "Děkuji Pú."

    Vlastimil Stránský

    OdpovědětVymazat
  8. Medvídek Pú - kapitola osmá

    ...v které Krištůfek Robin vede expedici na severní pól

    Jednoho krásného dne se Medvídek Pú vydal na samý vršek lesa, aby zjistil, jestli se jeho kamarád Krištůfek Robin
    vůbec zajímá o medvědy. Při snídani toho rána ( prostého jídla ze včelích pláství pomazaných medem )Púa znenadání
    napadla nová písnička, která začínala takhle:

    "Zpívej si brum, brum! Pro život medvědí!
    Zpívej si brum, brum! Pro život medvědí!
    Tolik mi nevadí déšť, sníh ani led,
    když mám čumáček sladký, jenom samý med!
    Ani tolik nevadí, že taje nebo sněží,
    Když na čistých tlapkách spousta medu leží!
    Pro Púa zpívej si Brum!
    Pro Medvídka zpívej si Brum!
    A za chvíli uvidím Krištůvka Robina dům!

    Měl takovou radost z téhle písně, že si jí zpíval celou cestu až na samý vršek lesa, "a když si tu písničku budu zpívat déle"
    pomyslel si, "nebude poslední rým platit." A tak raději přestal Pú zpívat a začal si písničku pobrukovat.
    Krištůfek Robin zatím seděl venku u dveří a obouval si Dobrodružné Dobroboty.
    Jakmile to Medvídek spatřil, ihned zavětřil, i přes čumáček plný medu, že se chystá dobrodružná výprava a tak si med rychle
    slíznul, narovnal se jak jen mohl, aby vypadal, že je Připraven na Cokoliv.
    "Dobré ráno, Krištůfku Robine," zavolal.

    Miroslav Franc

    OdpovědětVymazat
  9. Medvídek Pů - kapitola 8

    ...ve které vede Kryštůfek Robin expedici k severní tyčce

    Jednoho krásného dne si Pů vykračoval na vrcholek Lesa, aby zjistil jestli má jeho kamarád Kryštůfek Robin vůbec nějaký zájem o medvědy. U snídaně (jedna nebo dvě medové plástve zlehka potřené marmeládou) dostal nápad na novou písničku. Začínala takto:
    "Jeď jó! medvěd si vyjde ven."
    Když se dostal takle daleko, poškrábal se na hlavě, a pomyslel si "To je velmi dobrý začátek písničky, ale jak pokračovat?"
    Zkusil zpívat "Jó," dvakrát nebo třikrát, ale nezdálo se, že by to pomohlo. "Možná by bylo lepší," zapřemýšlel, "kdybych zazpíval a pojď ven s medvědem." A tak zpíval . .
    . ale ne takle ne. "Nuže dobrá," řekl, "První řádek zazpívám dvakrát, a možná, že když ho budu zpívat velmi rychle, přistihnu se jak zpívám třetí a čtvrtý řádek aniž bych o nich přemýšlel, a to bude parádní písnička. Tak tedy:"

    Zpívej jó! a pojď ven s medvědem!
    Zpívej jó! a pojď ven s medvědem!
    Ať je vedro nebo mráz jdu si hrát,
    Hraju si každý den a cpu se medíkem
    Ať je vedro nebo mráz jdu si hrát
    Hraju si každý den a cpu se medíkem
    Zpívej hej! se mnou
    Zpívej hou! za mnou
    Jdeme ven přežrat se a hrát!!

    Měl z té písničky takovou radost, že si zpíval celou cestu až na vrchol Lesa, "pokud ji budu zpívat ještě déle," napadlo ho,"it will be time
    for the little something, and then the last line won't be true." A tak si začal raději jen pobrukovat.
    Kryštůfek Robin si v sedě přede dveřmi nazouval svoje Dospělačky. Jakmile je Pů zahlédl, bylo mu jasné, že se odehraje dobrodružství a utřel si med z nosu


    Petr Vnučko

    OdpovědětVymazat
  10. Jednoho pohodového dne si medvídek Pú vykročil na vrcholek lesíku, aby se podíval, jestli se

    jeho kamarád Kryštůfek Robin vůbec zajímá o medvídky. O snídani toho rána (jednoduchý pokrm z

    marmelády lehce se roztékající po medové plástvi nebo dvou) najednou se zamyslel nad novou

    písničkou. Začínala takto:

    Hola hou, sláva medvídkům
    Hola hou, sláva medvídkům
    Nevadí mi, že prší nebo sněží
    Protože na nosánku mám med včelí,
    ať sníh je, či taje, mě to nemrzí,
    na packách mám totiž med ryzí

    Když se dostal až sem, poškrábal se na hlavě a pomyslel si „Tohle je dobrý začátek písničky,

    ale co s druhým řádkem?" Zkoušel si to zazpívat dvakrát či třikrát, ale nezdálo se, že by to

    pomohlo. „Asi by bylo lepší", pomyslel si, „kdybych zazpíval Hi...." A tak si to zapěl...ale

    nebylo to ono. „Tak tedy dobrá", řekl, „Zazpívám si první řádek dvakrát a třeba, když to

    zazpívám dost rychle, možná najednou budu zpívat třetí a čtvrtý řádek, aniž bych měl čas o tom

    popřemýšlet, a pak to bude výýborná píseň. Tak tedy:"

    Byl tou písní tak potěšený, že si jí prozpěvoval celou cestu na vršek lesíku. „A jestli jí

    budu zpívat o moc moc déle, pak vyplním čas pro to něco a poslední řádek už vlastně nebude

    pravda." Tak si ji namísto toho začal broukat.
    Kryštůfek Robin si vysedával před svými dveřmi a nazouval holínky (botky samochodky). Jakmile

    Pú uviděl ty holínky, věděl, že se chystá velké dobrodružství, a tak si packou otřel nos

    ušmudlaný od medu a naparádil se jak jen to šlo, aby vypadal Připraven na všechno.
    „Dobré ráno, Kryštůfku Robine," zvolal.
    „Ahoj Pú. Nejde mi nazout tahle bota."
    „To je špatné," řekl Pú.

    OdpovědětVymazat
  11. MEDVÍDEK PÚ – KAPITOLA 8
    … JAK KRYŠTŮFEK ROBIN VEDL EXPERDICI NA SEVERNÍ PÓL

    Jednoho krásného dne se Medvídek Pú vydal k vršku lesa, aby se podíval, zda se jeho kamarád Kryštůfek Robin ještě vůbec zajímá o medvídky. Toho rána při snídani (prosté jídlo o jedné či dvou medových plástvích namazaných marmeládou) ho zčistajasna napadla nová písnička. Začíná takhle:

    „Zpívej si Hej! Ať žije Medvídek.“

    Když už měl tohle, poškrábal se na hlavě a pomyslel si.
    „To je ale pěkný začátek pro písničku, ale jak to bude dál?“ Dvakrát třikrát si zazpíval „Hej“, ale zdálo se, že to nepomohlo. Možná by bylo lepší, kdybych si zazpíval „Hej, ať žije Medvídek“, pomyslel si a tak taky udělal. Ale nebylo to ono. „Dobrá tedy,“ řekl si, „zazpívám si to dvakrát. Třeba když to udělám rychle, tak mě napadne třetí a čtvrtý rým sám. To pak bude pěkná písnička. Takže:“

    Zpívej si Hej! Ať žije Medvídek.
    Zpívej si Hej! Ať žije Medvídek.
    Sníh ani déšť mi nevadí,
    neboť můj nos je krásně medový!
    Zdali sněží nebo taje,
    mám své tlapky medem upatlané.
    Zpívej si Hej! Ať žije Medvídek.
    Zpívej si Hej! Ať žije Pú.
    Dám si něco dobrého za hodinu!

    Púovi se jeho písnička natolik zalíbila, že si ji zpíval celou cestu až na vrcholek lesa. „Když budu zpívat ještě chvilku,“ pomyslel si, „tak brzy bude čas dát si něco dobrého a poslední rým nebude pravdivý.“ A tak si raději začal broukat.
    Kryštůfek Robin seděl na zápraží a nazouval si holínky. Jakmile to Pú uviděl, bylo mu jasné, že ho čeká velké dobrodružství. Tlapkou si otřel upatlaný čumáček a narovnal se, aby vypadal, že je připraven Na Všechno.
    „Dobré ráno, Kryštůfku Robine,“ zavolal.
    „Ahoj Medvídku Pú. Nejde mi nazout holínka.“
    „Ojojoj,“ řekl Pú.
    „Myslíš, že bys mě mohl zapřít, jak strašně tahám, přepadnu vždy dozadu.“
    Pú se posadil, zapřel se nohama do země a tlačil proti zádům Kryštůfka Robina, který táhl a táhl, až holínky natáhl.
    „A je to,“ řekl Pú. „Co bude teď?“
    „Jdeme na výpravu,“ řekl Kryštůfek Robin, když vstal a oprášil se.
    „Děkuju, Pú.“

    Dana Dužeková

    OdpovědětVymazat
  12. Medvídek Pú - Kapitola 8

    ...ve které Krištůfek Robin vede ixpedici na Severní Točnu (Severní Pól)

    Jednoho pěkného dne vystoupil Pú na vrchol Stokorcového lesa, aby se podíval, zda je vůbec
    Krištůfek Robin natěšen na Púovu návštěvu.

    Bylo to při snídani tohoto rána (jednoduše vrstva marmelády na jedné nebo dvou včelích plástvích), když
    ho zničehonic napadla nová písnička. Začínala takto:

    Tralala! Tralala!
    Život medvěda je fajn.

    Když dospěl až sem, podrbal se na hlavě a pomyslel si:
    "Hm, to je skvělý začátek písničky, ale co dál?"

    Zkoušel zpívat Tralala! dvakrát či třikrát, ale vůbec to nepomohlo.

    Možná, že bude lepší zpívat, že život medvěda je fajn,tak to zpíval pořád dokola, ale lepší to nebylo.

    "Nu, dobrá,"řekl. "Možná bych měl zpívat první rým dvakrát a možná, že když budu zpívat rychle,
    tak se mi podaří vymyslet druhý rým a třetí tak rychle, že si to ani neuvědomím a rovnou je budu zpívat.
    A pak to bude skvělá písnička. Takže tedy:"


    Tralala! Tralala!
    Život medvěda je fajn.
    Tralala! Tralala!
    Život medvěda je fajn.
    Nevadí mi, jestli leje,
    nevadí mi, jestli sněží.
    Tralala! Tralala!
    Hlavně, že mám spoustu medu
    na svém méďovském nosu.Tralala!
    A to je to je oč tu běží!

    Nevadí mi, jestli sněží nebo taje,
    hlavně, že mám na svých tlapkách medu roje.
    Tralala! Tralala!
    Život medvěda je fajn.
    Tralala! Tralala!
    Život Púa ten je fajn.

    A asi tak za hoďku bude pauza na mňamku!

    Byl ze své písničky tak nadšen, že si ji zpíval celou cestu až na vrchol Stokorcového lesa. Pomyslel si:
    "Pokud budu zpívat tu písničku ještě o chvilku déle, bude čas na mňamku, a tím pádem ten poslední rým ztratí
    smysl." Proto se rozhodl, že si bude dál jen broukat melodii.

    Krištůfek Robin seděl před dveřmi a snažil si nazout své kouzelné holinky. Hned, jak Pú zahlédl kouzelné holinky, věděl, že nějaké dobrodružství je na dosah. Tlapkou si očistil med z nosu a protáhl se, jak jen to nejvíc bylo možné,
    aby bylo vidět, že je připraven na cokoli.

    "Dobré ráno, Krištůfku Robine,"zvolal.
    "Zdravím, Medvídku Pú! Nemohu si nazout jednu svoji kouzelnou holinku."
    "O, ooo, to je zlé!"řekl Pú.
    "Myslíš, že by ses mohl o mě opřít, poněvadž se ji snažím nazout tak vehementně, až z toho přepadavám na záda."

    Pú se tedy posadil, zapřel tlapy do země a začal tlačit na Krištůfkova záda,seč mu síly stačily a Krištůfek
    zase tlačil zpátky proti Púovi. Tlačil, tlačil a tlačil, až se mu podařilo kouzelnou holinku nazout.
    "A je to!"řekl Pú. "A co je na řadě teď?"

    "Teď se všichni společně vydáme na expedici", vysvětloval při vstávání a oprašování Krištůfek Robin.

    "Děkuji ti, Pú!"

    Martina Truhlářová

    OdpovědětVymazat
  13. Medvídek Pú - 8.Kapitola
    ... VE KTERÉ VEDE KRYŠTŮFEK ROBIN EXPEDICI NA SEVERNÍ PÓL

    Jednoho dne Pú vystoupal na vrcholek Stokorcového lesa, aby se podíval, jestli se ještě vůbec jeho kamarád Kryštůfek Robin zajímá o medvídky. Ráno u snídaně (jednoduše jedné či dvou pláství potřených trochou marmelády) ho najednou napadla nová písnička. Začala takhle:
    „Zpíve j Hej! O životě medvedím,“
    Když už měl tohle, podrbal se na hlavě a pomyslel si: „To je skvělý začátek písničky, ale co druhý verš?“ Zkusil zazpívat „Hej,“ dvakrát nebo třikrát, ale nezdálo se, že by to moc pomohlo.
    „Možná by bylo lepší,“ říkal si, „kdybych zpíval Hola o životě medvědím.“ Tak to zazpíval… ale lepší to nebylo. „Dobře tedy,“ řekl, „měl bych ten první verš zpívat dvakrát a možná, že kdybych ho zazpíval hodně rychle, zazpíval bych ten třetí a čtvrtý ještě předtím, než bych měl čas o nich přemýšlet, a byla by z toho hezká písnička. Tak teď:“

    Zpívej Hej! O životě medvědím!
    Zpívej Hej! O životě medvědím!
    Když prší nebo sněží, to mi vůbec nevadí,
    Neb s medem mám svůj nosík medvědí.
    Když sněží nebo taje, to mě vůbec netrápí,
    Neb s medem mám svoje čisté tlapy.
    Zazpívej Hej! O životě medvědím!
    Zazpívej Hej! O životě Medvídka!
    A za hodinu nebo dvě mě čeká dobrůtka!

    Byl tak spokojený se svou písničkou, že ji zpíval celou cestu na vrcholek lesa. „Ale jestli ji budu zpívat ještě déle,“ pomyslel si, „bude
    už čas na něco k snědku a potom by ten poslední verš už nebyl pravdivý.“ Tak si místo toho začal broukat.
    Kryštůfek Robin seděl před dveřmi a nazouval si svoje Objevitelské holínky. Jakmile je Pú zahlédl, věděl, že je čeká velké dobrodružství, a tak si packou otřel z nosu med a vyparádil se, jak nejlépe dovedl, aby vypadal, že je připraven na cokoliv.
    „Dobré ráno, Kryštůvku Robine,“ zavolal.
    „Ahoj, Medvídku Pú. Nemůžu si tu botu obout.“
    „Jejda,“ řekl Pú.
    „Mohl by ses, prosím, o mě opřít, protože já tahám tak moc, že přepadávám dozadu.“
    Pú si sedl, zavrtal nohy do země a tlačil na záda Kryštůvka Robina a Kryštůfek Robin tlačil na záda jeho, a táhnul a táhnul za botu, dokud si ji nenazul.
    „A je to,“ řekl Pú. „Co budeme dělat
    teď?“
    „Všichni půjdeme na Expedici,“ řekl Kryštůfek Robin, když vstal a očistil se. „Díky, Pú.“

    Jana Leová

    OdpovědětVymazat
  14. Jednoho pohodového dne si medvídek Pú vykročil na vrcholek lesíku, aby zjistil, jestli se
    jeho kamarád Kryštůfek Robin vůbec zajímá o medvídky. O snídani toho rána (jednoduchý pokrm z
    marmelády lehce se roztékající po medové plástvi nebo dvou) najednou se zamyslel nad novou
    písničkou. Začínala takto:
    „Hola hou, sláva medvídkům! "
    Když se dostal až sem, poškrábal se na hlavě a pomyslel si „Tohle je dobrý začátek písničky,
    ale co s druhým řádkem?" Zkoušel si to zazpívat hou dvakrát či třikrát, ale nezdálo se, že by to
    pomohlo. „Asi by bylo lepší", pomyslel si, „kdybych zazpíval Hola hej, sláva medvídkům" A tak si to zapěl...ale
    nebylo to ono. „Tak tedy dobrá", řekl, „Zazpívám si první řádek dvakrát a třeba, když to
    zazpívám dost rychle, možná najednou budu zpívat třetí a čtvrtý řádek, aniž bych měl čas o tom
    popřemýšlet, a pak to bude výýborná píseň. Tak tedy:"

    Hola hou, sláva medvídkům!
    Hola hou, sláva medvídkům!
    Nevadí, že prší, sněží
    Na nosánku mám med včelí,
    Že sníh taje mě nemrzí,
    na packách mám totiž med ryzí.

    Byl tou písní tak potěšený, že si jí prozpěvoval celou cestu na vršek lesíku. „A jestli jí
    budu zpívat o moc moc déle, pak vyplním čas pro to něco a poslední řádek už vlastně nebude
    pravda." Tak si ji namísto toho začal broukat.

    Kryštůfek Robin si vysedával před svými dveřmi a nazouval holínky. Jakmile
    Pú uviděl ty holínky, věděl, že se chystá velké dobrodružství, a tak si hřbetem packy otřel nos
    upatlaný od medu a protáhl se, jak jen to šlo, aby vypadal Připraven na všechno.
    „Dobré ráno, Kryštůfku Robine," zvolal.
    „Ahoj Pú. Nejde mi nazout tahle bota."
    „To je zlé," řekl Pú.
    Myslíš, že by ses o mě mohl opřít, protože se snažím tu botu tak horlivě nazout, že pořád přepadávám dozadu.
    Pú se posadil, zapřel svou nohu do země a opíral se o Kryštůfkova záda tak silně, jak jen mohl, a Kryštůfek se zase opíral o jeho, a tlačil a tlačil, až nakonec botu nazul.
    „Tak to by bylo," řekl Pú. „Co uděláme dál? "
    „Všichni vyrážíme na expedici, " prohlásil Kryštůfek Robin, jak vstal a oprášil se. „Díky, Pú".

    Lucie Šindelářová

    OdpovědětVymazat
  15. Medvídek Pú - Kapitola 8

    ...Ve které Kryštůfek Robin vede eksperici na Severní pól

    Jednoho krásného dne se Pú vykolébal na okraj Lesa aby zjistil, jestli se jeho přítel Kryštůfek Robin vůbec zajímá o Medvědy. Toho rána při snídani (složené z jedné nebo dvou medových pláství zlehka namazaných marmeládou) ho z ničeho nic napadla nová písnička. Začínala takhle:
    "Zazpívej Hej! Za Medvídkův svět."
    Když se dostal až sem, podrbal se na hlavě a pomyslel si
    "To je velice pěkný začátek písničky, ale jak bude pokračovat?" Pokusil se zazpívat si "Hej," dvakrát nebo třikrát za sebou, ale moc to nepomáhalo. "Třeba by bylo lepší," pomyslel si, "kdybych zpíval “Pozdrav Medvídkův svět." A také to udělal . . . ale nebylo. "No dobrá tedy," řekl, "Měl bych si ten začátek zazpívat dvakrát a možná, když to zazpívám hodně rychle za sebou, zjistím, že zpívám další řádky dřív, než budu mít čas se nad tím zamyslet a to pak bude Pěkná Písnička. Takže:"

    "Zazpívej Hej! Za Medvídkův svět."
    "Zazpívej Hej! Za Medvídkův svět."
    Ať je vítr, déšť a nebo zima,
    Mému čumáčku je stále prima!
    Nestarám se jestli je horko či led,
    dokud mám na tlapkách slaďoučký med!
    Zazpívej hej všem Medvídkům!
    Zazpívej hej pro medvídka Pú!
    A za malou chvilku dám si svačinku snů!

    Pú byl svou písničkou tak potěšený, že ji zpíval celou cestu až okraj Lesa. "A když si ji budu zpívat dostatečně dlouho," pomyslel si, "tak už bude čas na tu svačinku a ta poslední řádka už nebude pravdivá." A tak se rozhodl, že si ji bude jen broukat.
    Kryštůfek Robin seděl přede dveřmi a obouval si Vysoké Boty. Jakmile Pú uviděl Vysoké Boty, věděl, že mají před sebou velké dobrodružství a setřel si z čenichu med hřbetem packy a očistil se, jak to jen šlo, aby vypadal Připraven na Všechno.
    "Dobré ráno, Kryštůfku Robine," zavolal.
    "Ahoj, Medvídku Pú. Nemůžu si natáhnout tuhle botu."
    "To je zlé," řekl Pú.
    "Byl bys tak hodný a opřel se o mě, protože vždycky táhnu tak silně, až se svalím na záda."
    Pú se posadil, zapřel se nohami o zem a ze všech sil se opíral o záda Kryštůfka Robina, Kryštůfek Robin se opíral o něho a táhl a táhl až si botu natáhl.
    "A je to," řekl Pú. "A co budeme dělat teď?"
    "Všichni vyrazíme na Expedici," řekl Kryštůfek Robin, když vstával a oprašoval se. "Děkuji ti, Pú."

    OdpovědětVymazat
  16. Aya El Hassanová

    Medvídek Pú - kapitola 8


    Jednoho krásného dne, se medvídek Pú rozhodl vyšplhat na vrchol lesa, aby zjistil jestli se jeho kamarád Kryštůfek Robin vůbec zajímá o medvídky.
    U snídaně toho dne, (jednoduchý pokrm z marmelády lehce rozetřeném na plástevci medu nebo dvou ) ho najednou napadnul nápad na novou písničku, začínala takhle :
    ,,Ať žije medvídek''
    když se dostal ke konci, poškrábal se na hlavě a pomyslel si, ,,to je hodně dobrý začátek písničky, ale co ta druhá část?'' a pokoušel se zpívat, dvakrát, třikrát, ale nezdálo se že by to pomohlo, ,,možná by bylo lepší, kdybych zazpíval..Sláva! Ať žije medvěd'' a tak to zkusil..ale nebylo to ono, ,,dobrá tedy'' řekl, ,,zazpívám tu první část dvakrát a možná když to zazpívám hodně rychle, možná se rozezpívám až ke třetímu a čtvrtému verši a nemusel bych nad nimi přemýšlet a to by byla dobrá písnička, tak tedy:

    ,,Sláva! Ať žije medvěd
    Sláva! Ať žije medvěd
    Zda prší nebo sněží, to mě starost nedělá
    protože med mi můj nosánek zahřívá
    zda sněží nebo je teplo, to mě starost nedělá
    protože med mi moje tlapky zakrývá
    Sláva! Medvědovi!
    Sláva! Pro Púa!‘‘

    Medvídek Pú byl tak nadšený z písničky, že si ji zpíval celou cestu zatímco šplhal na vrchol lesa ,,když si ji budu zpívat dál'' pomyslel si, ,,budu mít čas na něco malého na zub ale pak bude poslední verš lživý.'' a tak jej přeměnil na broukání.

    Kryštůfek Robin, seděl venku před dveřmi a nasazoval si své Holínky, jen co Medvídek Pú viděl ty Holínky, tušil že se blíží dobrodružství.
    Hřbetem své packy si utřel med z nosu svojí a upravil se, jak jen mohl, aby Působil že je připraven k čemukoliv.
    ,,Dobré ráno Kryštůfku Robine,''zvolal
    ,,ahoj, medvídku Pú, nemůžu na si nazout tuhle Holínku
    ,,to je špatné'' řekl Pú‘‘

    ,,myslíš že byses mohl laskavě o mně opřít, protože já nasazuji tak silně až z toho padám na záda‘‘
    Pú se posadil na zem, zapřel se nohama do země a opřel se silně Kryštůfkovi Robinovi o jeho záda, Kryštůfek Robin se naopak opíral o něj a tahal a tahal za Holínku až ji na sebe natáhl.
    ,,a máme to za sebou‘‘ ,,co budeme teď dělat?‘‘
    ,,teď půjdeme na expedici‘‘ řekl po té co vstal a oprášil se ,,Děkuji Pú‘‘

    OdpovědětVymazat
  17. Medvídek Pú - Kapitola 8

    ...VE KTERÉ VEDE KRYŠTŮFEK ROBIN EXPEDICI K SEVERNÍ TOČNĚ

    Jednoho krásného dne se Pú vybelhal k vršku Lesa, aby zjistil,
    zda-li se jeho kamarád Kryštůfek Robin ještě vůbec zajímá o Medvědy.
    Toho rána při snídani(jednoduché jídlo, marmeládou jemně namazaná plástev medu či dvě)
    ho najednou napadla nová písnička.Začínala takle:
    "Hurá! Za život Medvěda"
    Když se dostal takhle daleko, podrbal se na hlavě, a pomyslel si
    "To je moc dobrý začátek písničky, ale co s druhým veršem?" Zkoušel
    zpívat "Hurá," dvakrát nebo třikrát po sobě, ale moc to nepomohlo.
    "Možná by bylo lepší," pomyslel si," když zazpívám Jupí za život medvěda."
    Tak to zazpíval...ale lepší to nebylo."Tak dobrá," řekl," Zazpívám ten první verš
    dvakrát, a možná, když to zazpívám hodně rychle, tak zazpívám i další verše bez toho,
    abych nad nimi přemýšlel, a to bude Dobrá Písnička. Takže:"

    Hurá! Za život medvěda!
    Hurá! Za život medvěda!
    Nevadí mi když blesk za oknem se blýskne,
    protože mám spoustu medu ve své nové misce!
    Nevadí mi vidět na okně kapky,
    protože mám medu plné tlapky!
    Hurá! pro Medvěda!
    Hurá! pro Medvídka!
    protože za chvilku mě čeká další dobrůtka!

    Byl s tou písničkou tak spokojený, že jí zpíval celou cestu až na vršek
    lesa,"ale jestli ji budu zpívat ještě chvilku," pomyslel si, "tak bude opravdu čas na dobrůtku,
    a mě už žádná nezbyla." A tak si místo toho začal radši broukat.
    Kryštůfek Robin seděl venku přede dveřmi, a obouval si své Holinky.
    Jakmile ty Holinky uviděl, tak Pú veděl že se blíží dobrodružství,
    hned si hřbetem packy otřel z nosu med, a upravil se jak jen to šlo, takže vypadal Připravený na Vše.
    "Dobré ráno, Kryštůfku Robine," zavolal.
    "Ahoj Medvídku Pú. Nemůžu si nazout tuhle holinku."
    "To je špatné," řekl Pú.
    "Mohl by jsi být od té dobroty a pomoct mi, protože tahám tak silně,
    že se převracím na záda."
    Pú se posadil, nohami se zapřel o zem, a tlačil silně proti zádům Kryštůfka Robina
    a Kryštůfek Robin silně tlačil proti zádům Medvídka, a tahal a tahal za botu až se nazula.
    "A je to," řekl Pú. "Co budeme dělat dál?"
    "Všichni půjdeme na Expedici," řekl Kryštůfek Robin, když vstával a oprašoval se.
    "Děkuji ti, Pú."

    OdpovědětVymazat
  18. Medvídek Pú - Kapitola 8
    ... ve které Kryštůfek Robin vede výpravu na Severní pól

    Jednoho krásného dne se Pú vyškrábal na samý vrchol Lesa, aby viděl, zda se Kryštůfek Robin vůbec zajímá o Medvědy.
    Toho rána u snídaně (jednoduché jídlo, plástev nebo dvě medu, s lehoulince potřenou marmeládou)
    ho náhle napadla nová písnička. Začátek byl asi takhle:
    "Zpívej ohoo! Pro Medvídka."
    Když se dostal až sem, poškrábal se na hlavě a pomyslel si:
    "To je velmi dobrý začátek pro písničku, ale co druhý verš?"
    Zkusil si dvakrát nebo třikrát zazpívat "Ohoo"ale zdá se, že to nepomohlo.
    "Možná by bylo lepší," pomyslel si, "kdybych zpíval Hola pro Medvídka." Tak si to takhle zazpíval...ale lepší to nebylo.
    "Nu dobrá tedy" řekl, "Měl bych zpívat první verš dvakrát, a možná, když budu zpívat hodně rychle,zazpívám třetí a čtvrtý verš
    ještě před tím, než o nich budu muset přemýšlet, to pak bude Dobrá Písnička. Tak tedy:"
    Zpívej ohoo! Pro Medvídka!
    Zpívej ohoo! Pro Medvídka!
    Ani mi nevadí, jestli prší nebo sněží,
    neb na nosíku mém krásném, hodně medu mám!
    Ani mi nevadí, jestli sněží nebo taje
    neb na tlapkách mých, krásně čistých, hodně medu mám!
    Zpívej ohoo! Pro Brumču!
    Zpívej ohoo! Pro Púa!
    Dobrůtku si já dám, za hodinu nebo dvě!

    Byl tak potěšen tou písničkou, že si ji zpíval celou cestu až na vrcholek lesa,
    "a jestli budu takhle zpívat mnohem déle," pomyslel si, už bude ten správný čas na dobrůtku a poslední verš nebude pravdivý."
    Tak to místo toho změnil na brumlání.

    Kryštůfek Robin seděl před svými dveřmi a navlékal si své Velké Boty. Hned jak Pú uviděl ty velké boty, věděl, že zažije nějaké dobrodružství
    a hřbetem své packy si oprášil med ze svého čumáčku a upravil se jak jen nejlépe mohl, aby vypadal, že je na vše připravený.

    "Dobré ráno, Kryštůfku Robine," zvolal.
    "Ahoj, medvídku Pú. Nemohu si nazout tuhle botu."
    "To je zlé," řekl Pú.
    "Mohl by ses laskavě o mě opřít, upadnu na záda, jestli tak moc zatlačím.
    Pú si sedl, zapřel svou nožku do země a silně s ní tlačil na Kryštůfka Robina a Kryštůfek Robin
    také pevně opřel o Púa a táhl a táhl, dokud se mu nepodařilo svou botu nasadit.
    "A je to," řekl Pú. "Co uděláme dál?"
    "Všichni se vypravíme na expedici," řekl Kryštůfek Robin, vstal a oprášil se. "Děkuji, Pú."

    Lenka Nečasová

    OdpovědětVymazat
  19. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  20. Medvídek Pú – Kapitola 8
    …VE KTERÉ KRIŠTŮFEK ROBIN VEDE EXPUDICI NA SEVERNÍ TOČNU

    Jednoho krásného dne Pú vydusal až na samý kraj Lesa, aby se přesvědčil, jestli jeho kamarád Krištůfek Robin vůbec zajíma o medvědy. Toho rána u snídaně (prosté jídlo složené z marmelády jemně namazané na medové plástvi nebo dvou) mu náhle přišla na mysl nová píseň. Začínalo to takhle:
    „Pěj Hou! atˇ medvědi žijou.“
    Když se dostal až sem, poškrábal se na hlavě, a pomyslil si:
    „To je velice dobrý začátek písničky, ale jak by to mělo pokračovat?“ Zkusil si zazpívat „Hou,“ dvakrát nebo třikrát, ale nezdálo se, že by to pomohlo. „Možná, že by bylo lepší,“ pomyslil si, „kdybych zazpíval Ahoj, ať medvědi žijou.“ A tak to zazpíval… ale nebylo to lepší. „Nuže dobrá, tedy,“ řekl, „měl bych zazpívat ten první řádek dvakrát, a možná když to zazpívám velmi rychle, přistihnu se jak zpívám třetí a čtvrtý řádek ještě předtím než budu mít čas na ně pomyslet, a bude to Dobrá Píseň. Tak tedy:“

    Pěj Hou! ať Medvědi žijou!
    Pěj Hou! ať Medvědi žijou!
    Nevadí mi, když prší či sněží,
    Poněvadž na svém pěkném nose spoustu medu mám!
    Nevadí mi, když sníh padá nebo taje,
    Poněvadž na svých pěkných tlapkách spoustu medu mám!
    Pěj Hou! ať Medvědi žijou!
    Pěj Hou! ať Medvídek Pú žije!
    A já si dám něco malého za hodinu či dvě!

    Byl tou písní tak potěšen, že jí zpíval celou cestu až na kraj Lesa, „a jestli to budu zpívat ještě chvilku,“ pomyslel si, „bude čas na to něco malého, a pak ten poslední řádek nebude pravda.“ Tak to změnil v broukání.
    Krištůfek Robin seděl venku před dveřmi a nasazoval si svou Obří Obuv. Hned jak spatřil Obří Obuv, Pú věděl, že ho čeká Dobrodružství, otřel si med z nosu zadní stranou tlapy, a dal se do pořádku, jak nejlépe mohl, aby vypadal jako Na Všechno Připraven.
    „Dobré ráno, Krištůfku Robine,“ zvolal.
    „Ahoj, Medvídku Pú. Tahle bota mi nejde nasadit.“
    „To je zlé,“ řekl Pú.
    „Myslíš, že by jsi se o mne mohl opřít, poněvaďž si jí natahuju tak usilovně, že bych mohl přepadnout dozadu.“
    Pú si sednul, zapřel nohy o zem, a usilovně tlačil proti zádům Krištůfka Robina, a Krištůfek Robin usilovně tlačil proti jeho zádům, a tahal a tahal svou botu, dokud si jí nenasadil.
    „To by bylo,“ řekl Pú. „Co budeme dělat dál?“
    „My všichni se vydáme na Expedici,“ odpověděl Krištůfek Robin, vyskočil a opucoval se. „Děkuji ti, Pú.“

    Michal Janíček

    OdpovědětVymazat
  21. Mirek Franc

    Medvídek Pú - kapitola osmá

    ...v které Krištůfek Robin vede expedici na severní pól

    Jednoho krásného dne se Medvídek Pú vydal na samý vršek lesa, aby zjistil, jestli se jeho kamarád Krištůfek Robin
    vůbec zajímá o medvědy. Při snídani toho rána ( prostého jídla z jedné či dvou včelích pláství pomazaných medem )Púa
    znenadání napadla nová písnička, která začínala takhle:
    "Zpívej si brum, brum! Pro život medvědí!"
    Když se dostal až takhle daleko, podrbal se za uchem a pomyslel si
    "To je pěkný začátek písničky, ale jak by měla asi pokračovat?" Zkoušel zpívat
    "Brum, brum" dvakrát nebo třikrát, ale stále ho nic nenapadalo. "Možná by bylo lepší,"
    pomyslel si,
    "Zpívej si brum, brum pro život medvědí."
    Ale stále to nebylo ono. "Dobrá tedy," řekl si, "Možná bych si to měl zazpívat dvakrát
    a když to zaspívám rychle, ani si to neuvědomím a přijdu na celou sloku.
    Pak to jistě bude dobrá písnička. Tak tedy:

    "Zpívej si brum, brum! Pro život medvědí!
    Zpívej si brum, brum! Pro život medvědí!
    Tolik mi nevadí déšť, sníh ani led,
    když mám čumáček sladký, jenom samý med!
    Ani tolik nevadí, že taje nebo sněží,
    Když na čistých tlapkách spousta medu leží!
    Pro Púa zpívej si Brum!
    Pro Medvídka zpívej si Brum!
    A za chvíli uvidím Krištůfka Robina dům!

    Měl takovou radost z téhle písně, že si jí zpíval celou cestu až na samý vršek lesa, "a když si tu písničku budu zpívat déle"
    pomyslel si, "nebude poslední rým platit, protože dojdu až k domu Krištůfka Robina."
    A tak raději přestal Pú zpívat a začal si písničku pobrukovat.
    Krištůfek Robin zatím seděl venku u dveří a obouval si Dobrodružné Dobroboty.
    Jakmile to Medvídek spatřil, ihned zavětřil, i přes čumáček plný medu, že se chystá dobrodružná výprava a tak si med rychle
    slíznul, narovnal se jak jen mohl, aby vypadal, že je Připraven na Cokoliv.
    "Dobré ráno, Krištůfku Robine," zavolal.
    "Buď zdráv, Medvídku Pú. Tahle bota mi nejde nasadit."
    "To je nemilé," řekl Pú.
    "Byl bys od té dobroty a pomohl mi jí nasadit, protože tlačím tak moc, že přepadávám dozadu."
    Pú se posadil, zabořil tlapičky do země a opřel se do zad Krištůfka Robina, co mu síly stačily. Tlačil a tlačil až se
    konečně bota nazula.
    "A je to." řekl Pú. "Co budeme dělat teď?"
    "My všichni jdeme na Výpravu," řekl Krištůfek Robin, zatímco se postavil a česal si vlasy.
    "Děkuji ti Pú."

    OdpovědětVymazat
  22. Medvídek Pú – Kapitola Osmá
    ... VE KTERÉ VEDE KRYŠTŮFEK ROBIN EKSPEDICI K SEVERNÍMU PÓLU

    Jednoho krásného dne se Pú vypravil na vršek Lesa, aby zjistil, jestli se jeho přítel Kryštůfek Robin ještě vůbec zajímá o Medvědy. Toho rána ho při snídani (obyčejné jídlo, skládající se z jedné či dvou pláství medu namazaných marmeládou) najednou napadla nová písnička. Začínala asi takhle: Hola hej! S medvědem zpívej!
    Když vymyslel tohle, podrbal se na hlavě a pomyslel si:
    „To je ale moc pěkný začátek písničky, ale co další verš?“ Asi dvakrát nebo třikrát zkoušel zpívat „Hola hej“, ale nezdálo se, že by mu to nějak pomohlo.
    „Možná by bylo lepší,“ pomyslel si, „kdybych zpíval Hej Hou.“ A tak to zkusil, ale lepší to nebylo. „No tak dobře,“ řekl si, „možná, když zazpívám ten první verš rychle dvakrát za sebou, tak ty další přijdou, než budu mít vůbec čas přemýšlet, a třeba to nakonec bude hezká písnička. Takže:“

    Hola hej! S medvědem zpívej!
    Hola hej! S medvědem zpívej!
    Ať si prší, ať si sněží, mě to nevadí
    Protože mám od medu můj nosík špinavý
    Ať nasněží, pak roztaje, mě to nevadí
    Protože mám packy od medové dobroty
    Hola hej! S medvědem!
    Hola hej! Si zpívej!
    A za hodinku nebo dvě, dám si zas plástve dobroučké!

    Ta písnička ho tak nadchla, že si ji zpíval celou cestu až na vršek Lesa, „ale jestli budu zpívat ještě déle,“ pomyslel si, „bude už čas si dát nějakou tu svačinku, a to potom ten poslední verš mé písničky nebude pravdivý.“ A tak si tu píseň raději začal jen broukat.
    Kryštůfek Robin seděl venku přede dveřmi a nazouval si své Cestovatelské Holínky. Když Pú Cestovatelské Holínky uviděl, věděl že přijde nějaké dobrodružství. Packou si setřel med z nosu a co celý se vypulíroval, aby bylo vidět, že je připraven na všechno.
    „Dobré ráno, Kryštůfku Robine,“ zvolal.
    „Dobré, Medvídku Pú. Nejde mi nazout holínka.“
    „To je špatné,“ řekl Pú.
    „Myslíš, že by ses o mě mohl opřít? Natahuji ji tak silně, že pořád přepadávám...“
    Pú si sedl na zem, zabořil tlapky do hlíny a opřel se do Kryštůfkových zad. Ten tu svou botu tahal a tahal, až si ji nakonec nasadil.
    „Tak a je to“ řekl Pú. „Co budeme dělat teď?“
    „Vydáme se všichni na Expedici,“ řekl Kryštůfek Robin, pak vstal a opucoval se. „Děkuji ti, Pú.“

    - Veronika Valová

    OdpovědětVymazat
  23. Jan giurg

    Medvídek Pú

    Kapitola osmá, ve které Kryštůfek Robin vede expedici k Severní točně…

    Jednoho krásného dne se medvídek Pú vydal k vršku lesa, aby zjistil, zda se jeho kamarád Kryštůfek Robin ještě vůbec zajímá o medvědy. Ráno u snídaně (skládající se z jedné či dvou pláství medu, jemně namazané marmeládou) ho napadla písnička. Začínala nějak takhle: „Zpívej hola! Krásný to život medvěda!“
    Když se dostal až sem, poškrábal se na hlavě a pomyslel si: „To je ale pěkný začátek písně. Jak ale bude pokračovat?“ Zkusil si ještě párkrát zanotovat, ale moc to nepomáhalo. „Možná by bylo lepší, kdybych zpívat: Hurá! Krásný to život medvěda!“ Zkusil to tedy, ale lepší to nebylo. „Dobrá tedy,“ pravil, „zkusím zazpívat ta slova dvakrát a rychle, třeba budu pokračovat, aniž bych nad tím musel moc přemýšlet a bude z toho hezká písnička. Tak tedy:
    „Zpívej hola! Krásný to život medvěda!
    Zpívej hola! Krásný to život medvěda!
    Nevadí mi zlé počasí, jež udeří hned,
    Hlavně že mám na nose lahodný med.
    Nevadí mi ani, pod nohama klacky,
    Hlavně že mám od medu packy!
    Zpívej hurá! Krásný to život medvěda!
    Zpívej hurá! Krásný to život médi Pú.
    A za pár hodin, dám si jídlo svých snů.“
    Byl svou písní tak nadšen, že si jí zpíval celou cestu až k vršku lesa. „Kdybych s tím zpíváním ještě chvíli pokračoval,“ pomyslel si, „tak by mi vyhládlo, že bych porušil konec písničky.“ A tak si začal jen broukat. Kryštůfek Robin seděl na prahu svých dveří a natahoval si své Velké boty. Pú okamžitě věděl, že se chystá dobrodružství. Setřel z nosu vrstvičku medu a narovnal se tak, aby působil, že je připraven na vše. „Dobré ráno, Kryštůfku Robine!“ zvolal.
    „Ahoj Medvídku Pú. Nemohu tu botu obout.“
    „To je nepříjemné,“ řekl Pú.
    „Co myslíš, mohl bys mne lehce podepřít? Vždy když zatáhnu pořádně, převalím se na záda.“
    Pú se posadil, zapřel se nohama, a pevně tlačil proti Kryštůfkovým zádům. Ten se o něj opřel a tahal a tahal, až botu konečně nazul.
    „Tak to by bylo,“ řekl Pú.„Co teď?“
    „Vyrazíme na expedici,“ řekl Krištůfek Robin, zvedajíce se ze země. „Děkuji, Pú.“


    He was so pleasedwiththis song that he sangitalltheway to the top ofthe
    Forest, "and if I go on singingit much longer," he thought, "itwillbetime
    forthelittlesomething, and thenthe last line won'tbetrue." So he turnedit
    into a huminstead.
    Christopher Robin wassittingoutside his door, putting on his Big Boots. As
    soon as he sawthe Big Boots, PoohknewthatanAdventurewasgoing to happen,
    and he brushedthehoneyoff his nose withthebackof his paw, and spruced
    himself up as well as he could, so as to lookReadyforAnything.
    "Goodmorning, Christopher Robin," he calledout.
    "Hallo, PoohBear. I can'tgetthisboot on."
    "That'sbad," saidPooh.
    "Do youthinkyoucould very kindlyleanagainstme, 'cos I keeppulling so hard
    that I falloverbackwards."
    Poohsatdown, dug his feetintotheground, and pushed hard against Christopher
    Robin'sback, and Christopher Robin pushed hard against his, and pulled and
    pulledat his bootuntil he had gotit on.
    "And that'sthat," saidPooh. "What do we do next?"
    "We are allgoing on anExpedition," said Christopher Robin, as he got up and
    brushedhimself. "Thankyou, Pooh."

    OdpovědětVymazat
  24. Jan Giurg - pardon za doublepost, nejak mi to tu zlobi

    Medvídek Pú

    Kapitola osmá, ve které Kryštůfek Robin vede expedici k Severní točně…

    Jednoho krásného dne se medvídek Pú vydal k vršku lesa, aby zjistil, zda se jeho kamarád Kryštůfek Robin ještě vůbec zajímá o medvědy. Ráno u snídaně (skládající se z jedné či dvou pláství medu, jemně namazané marmeládou) ho napadla písnička. Začínala nějak takhle: „Zpívej hola! Krásný to život medvěda!“

    Když se dostal až sem, poškrábal se na hlavě a pomyslel si: „To je ale pěkný začátek písně. Jak ale bude pokračovat?“ Zkusil si ještě párkrát zanotovat, ale moc to nepomáhalo. „Možná by bylo lepší, kdybych zpívat: Hurá! Krásný to život medvěda!“ Zkusil to tedy, ale lepší to nebylo. „Dobrá tedy,“ pravil, „zkusím zazpívat ta slova dvakrát a rychle, třeba budu pokračovat, aniž bych nad tím musel moc přemýšlet a bude z toho hezká písnička. Tak tedy:

    „Zpívej hola! Krásný to život medvěda!

    Zpívej hola! Krásný to život medvěda!

    Nevadí mi zlé počasí, jež udeří hned,

    Hlavně že mám na nose lahodný med.

    Nevadí mi ani, pod nohama klacky,

    Hlavně že mám od medu packy!

    Zpívej hurá! Krásný to život medvěda!

    Zpívej hurá! Krásný to život médi Pú.

    A za pár hodin, dám si jídlo svých snů.“

    Byl svou písní tak nadšen, že si jí zpíval celou cestu až k vršku lesa. „Kdybych s tím zpíváním ještě chvíli pokračoval,“ pomyslel si, „tak by mi vyhládlo, že bych porušil konec písničky.“ A tak si začal jen broukat. Kryštůfek Robin seděl na prahu svých dveří a natahoval si své Velké boty. Pú okamžitě věděl, že se chystá dobrodružství. Setřel z nosu vrstvičku medu a narovnal se tak, aby působil, že je připraven na vše. „Dobré ráno, Kryštůfku Robine!“ zvolal.
    „Ahoj Medvídku Pú. Nemohu tu botu obout.“
    „To je nepříjemné,“ řekl Pú.
    „Co myslíš, mohl bys mne lehce podepřít? Vždy když zatáhnu pořádně, převalím se na záda.“
    Pú se posadil, zapřel se nohama, a pevně tlačil proti Kryštůfkovým zádům. Ten se o něj opřel a tahal a tahal, až botu konečně nazul.
    „Tak to by bylo,“ řekl Pú.„Co teď?“
    „Vyrazíme na expedici,“ řekl Krištůfek Robin, zvedajíce se ze země. „Děkuji, Pú.“

    OdpovědětVymazat
  25. Medvídek Pú – Kapitola 8

    …ve které Kryštúfek Robin vede expedici na severní točně

    Jednoh krásného dne se šel medvídek Pú podívat na konec lesa jestli jeho kamaráda Kryštůfka Robina vůbec zajímají medvědi. Toho dne při snídani (jenom jednoduše marmeláda potřená lehce na jednu medovou plástev, nebo to byly dvě?!) přišel Pú na novou písničku. Začínala asi takto:

    „Zpívejme si Jóo! Pro život medvědí,“

    Jakmile se ale dostal do tohoto místa, nevěděl jak dál a začal se škrábat na hlavě, pomyslel si: „To je velmi dobrý začátek pro písničku, ale co bude dál?“ Zkoušel si zpívat „Jóo“ dvakrát nebo i třikrát, ale to moc nepomáhalo. „Možná by to šlo líp,“ pomyslel si, „kdybych si to zazpíval celé, Buď zdráv živote medvědí.“ Tak to zkusil zazpívat,...ale nebylo to co... „No dobře tedy“ řekl medvídek Pú, „Zkusím zazpívat ten první řádek dvakrát a možná to zazpívám i velmi rychle, a třeba příjdu na to, že zpívám třetí a čtvrtý řádek aniž bych na ně předtím pomyslel, a to bude panečku písnička. No tak tedy:

    „Zpívejme Jóo Jóo Jupí! Na život medvědí!
    Zpívejme Jóo Jóo Jupí! Na život medvědí!
    Ani trošku mi nevadí, jestli je venku sněhu nebo děšťe,
    Protože Já mám hooodně moc medu na mém sladkém nose!
    Ani trošku mi nevadí, jestli venku sněží nebo sníh taje,
    Protože Já mám hooodně moc medu na mých čstých packách!
    Zpívejme Jóo Jóo Jupí!Na medvěda!
    Zpívejme Jóo Jóo Jupí! Na Púa!
    A bude hotovo ani ne za hodinku nebo dvě!

    Tak ho potěšila jeho nová písnička, že ji zpíval celou cestu do lesa, „... a jestli tu písničku budu zpívat moc dlouho,“ pomyslel si,“ Budu mít hotovo a potom ten poslední řádek už nebude pravda.“ Tak si začal místo zpíváni broukat.
    Kryštůfek Robin seděl před Púovými dveřmi a nazouval si svoje Velké boty. Jakmile je Pú uviděl, věděl, že bude následovat nějaké dobrodružství, a očistil si nos od medu hřbetem svojí ruky, upravil se jak mohl, tak aby vypadal, že je připravený Na Vše.
    „Dobré ráno, Kryštůfku Robine,“ zavolal Pú.
    „Ahoj, Medvídku Pú, nemůžu za nic na světě nazout tuto botu.“
    „Tak to je tedy špatné“ potvrdil Pú.
    „Myslíš, že by ses mohl o mě opřít, protože já vždycky táhnu tak moc, že vždycky přepadnu.“
    Pú si sednul, zabořil se pořádně nohama do země a pevně se opřel o záda Kryštůfka Robina a začal táhnout tu botu. Táhnul a táhnul až se mu ji podařilo nazout.
    „Tak to bychom měli,“ řekl Pú. „Co budeme dělat teď?“
    „No přece všichni jdeme na expedici,“ řekl Kryštúfek Robin, a začal vstávat a oprašovat se. „Děkuji ti Pú.“

    Michaela Hodanová

    OdpovědětVymazat
  26. Medvídek Pú – Kapitola 8

    …ve které Kryštúfek Robin vede expedici na severní točně

    Jednoh krásného dne se šel medvídek Pú podívat na konec lesa jestli jeho kamaráda Kryštůfka Robina vůbec zajímají medvědi. Toho dne při snídani (jenom jednoduše marmeláda potřená lehce na jednu medovou plástev, nebo to byly dvě?!) přišel Pú na novou písničku. Začínala asi takto:

    „Zpívejme si Jóo! Pro život medvědí,“

    Jakmile se ale dostal do tohoto místa, nevěděl jak dál a začal se škrábat na hlavě, pomyslel si: „To je velmi dobrý začátek pro písničku, ale co bude dál?“ Zkoušel si zpívat „Jóo“ dvakrát nebo i třikrát, ale to moc nepomáhalo. „Možná by to šlo líp,“ pomyslel si, „kdybych si to zazpíval celé, Buď zdráv živote medvědí.“ Tak to zkusil zazpívat,...ale nebylo to co... „No dobře tedy“ řekl medvídek Pú, „Zkusím zazpívat ten první řádek dvakrát a možná to zazpívám i velmi rychle, a třeba příjdu na to, že zpívám třetí a čtvrtý řádek aniž bych na ně předtím pomyslel, a to bude panečku písnička. No tak tedy:

    „Zpívejme Jóo Jóo Jupí! Na život medvědí!
    Zpívejme Jóo Jóo Jupí! Na život medvědí!
    Ani trošku mi nevadí, jestli je venku sněhu nebo děšťe,
    Protože Já mám hooodně moc medu na mém sladkém nose!
    Ani trošku mi nevadí, jestli venku sněží nebo sníh taje,
    Protože Já mám hooodně moc medu na mých čstých packách!
    Zpívejme Jóo Jóo Jupí!Na medvěda!
    Zpívejme Jóo Jóo Jupí! Na Púa!
    A bude hotovo ani ne za hodinku nebo dvě!

    Tak ho potěšila jeho nová písnička, že ji zpíval celou cestu do lesa, „... a jestli tu písničku budu zpívat moc dlouho,“ pomyslel si,“ Budu mít hotovo a potom ten poslední řádek už nebude pravda.“ Tak si začal místo zpíváni broukat.
    Kryštůfek Robin seděl před Púovými dveřmi a nazouval si svoje Velké boty. Jakmile je Pú uviděl, věděl, že bude následovat nějaké dobrodružství, a očistil si nos od medu hřbetem svojí ruky, upravil se jak mohl, tak aby vypadal, že je připravený Na Vše.
    „Dobré ráno, Kryštůfku Robine,“ zavolal Pú.
    „Ahoj, Medvídku Pú, nemůžu za nic na světě nazout tuto botu.“
    „Tak to je tedy špatné“ potvrdil Pú.
    „Myslíš, že by ses mohl o mě opřít, protože já vždycky táhnu tak moc, že vždycky přepadnu.“
    Pú si sednul, zabořil se pořádně nohama do země a pevně se opřel o záda Kryštůfka Robina a začal táhnout tu botu. Táhnul a táhnul až se mu ji podařilo nazout.
    „Tak to bychom měli,“ řekl Pú. „Co budeme dělat teď?“
    „No přece všichni jdeme na expedici,“ řekl Kryštúfek Robin, a začal vstávat a oprašovat se. „Děkuji ti Pú.“

    Michaela Hodanová

    OdpovědětVymazat
  27. Medvídek Pú – Kapitola 8

    …ve které Kryštúfek Robin vede expedici na severní točně

    Jednoh krásného dne se šel medvídek Pú podívat na konec lesa jestli jeho kamaráda Kryštůfka Robina vůbec zajímají medvědi. Toho dne při snídani (jenom jednoduše marmeláda potřená lehce na jednu medovou plástev, nebo to byly dvě?!) přišel Pú na novou písničku. Začínala asi takto:

    „Zpívejme si Jóo! Pro život medvědí,“

    Jakmile se ale dostal do tohoto místa, nevěděl jak dál a začal se škrábat na hlavě, pomyslel si: „To je velmi dobrý začátek pro písničku, ale co bude dál?“ Zkoušel si zpívat „Jóo“ dvakrát nebo i třikrát, ale to moc nepomáhalo. „Možná by to šlo líp,“ pomyslel si, „kdybych si to zazpíval celé, Buď zdráv živote medvědí.“ Tak to zkusil zazpívat,...ale nebylo to co... „No dobře tedy“ řekl medvídek Pú, „Zkusím zazpívat ten první řádek dvakrát a možná to zazpívám i velmi rychle, a třeba příjdu na to, že zpívám třetí a čtvrtý řádek aniž bych na ně předtím pomyslel, a to bude panečku písnička. No tak tedy:

    „Zpívejme Jóo Jóo Jupí! Na život medvědí!
    Zpívejme Jóo Jóo Jupí! Na život medvědí!
    Ani trošku mi nevadí, jestli je venku sněhu nebo děšťe,
    Protože Já mám hooodně moc medu na mém sladkém nose!
    Ani trošku mi nevadí, jestli venku sněží nebo sníh taje,
    Protože Já mám hooodně moc medu na mých čstých packách!
    Zpívejme Jóo Jóo Jupí!Na medvěda!
    Zpívejme Jóo Jóo Jupí! Na Púa!
    A bude hotovo ani ne za hodinku nebo dvě!

    Tak ho potěšila jeho nová písnička, že ji zpíval celou cestu do lesa, „... a jestli tu písničku budu zpívat moc dlouho,“ pomyslel si,“ Budu mít hotovo a potom ten poslední řádek už nebude pravda.“ Tak si začal místo zpíváni broukat.
    Kryštůfek Robin seděl před Púovými dveřmi a nazouval si svoje Velké boty. Jakmile je Pú uviděl, věděl, že bude následovat nějaké dobrodružství, a očistil si nos od medu hřbetem svojí ruky, upravil se jak mohl, tak aby vypadal, že je připravený Na Vše.
    „Dobré ráno, Kryštůfku Robine,“ zavolal Pú.
    „Ahoj, Medvídku Pú, nemůžu za nic na světě nazout tuto botu.“
    „Tak to je tedy špatné“ potvrdil Pú.
    „Myslíš, že by ses mohl o mě opřít, protože já vždycky táhnu tak moc, že vždycky přepadnu.“
    Pú si sednul, zabořil se pořádně nohama do země a pevně se opřel o záda Kryštůfka Robina a začal táhnout tu botu. Táhnul a táhnul až se mu ji podařilo nazout.
    „Tak to bychom měli,“ řekl Pú. „Co budeme dělat teď?“
    „No přece všichni jdeme na expedici,“ řekl Kryštúfek Robin, a začal vstávat a oprašovat se. „Děkuji ti Pú.“

    Michaela Hodanová

    OdpovědětVymazat
  28. Medvídek Pú – Kapitola 8.

    ...VE KTERÉ KRYŠTŮFEK ROBIN VEDE VÝPRANU NA SEVERNÍ PÓL
    Jednoho slunečního dne vystoupal medvídek Pú na vrchol Lesa, aby videl, jestli se ještě jeho kamarád
    Kryštůfek Robin vůbec zajímá o medvídky. U snídaně toho rána (jednoduché jídlo z marmelády lehce natřené na plástev medu) ho najednou napadla nová písnička. Začínala takhle :
    „Zpívej si hou. Ať méďa dělá co dělá.“
    Když se dostal nakonec tohohle, poškrábal se na hlavě a pomyslel si: „To je velmi dobrý začátek, ale jaký bude druhý verš?“ Zkusil zazpívat „Hou“ dvakrát nebo třikrát, ale nezdálo se, že to pomohlo. „Možná by bylo lepší, pomyslel si, „když zazpívám Hej ať si méďa dělá co chce.“ A tak to zazpíval… ale nebylo. „Dobře tedy, „řekl, „měl bych zazpívat první verš dvakrát, a pak možná, když to zazpívám hodně rychle, zjistím, že zpívám třetí a čtvrtý verš předtím, než bud mít čas o nich přemýšlet, a bude z toho Dobrá Písnička. Takže:“
    Zpívám si hou. Ať si méďa dělá co dělá.
    Zpívám si hou. Ať si méďa dělá co dělá.“
    Je mi jedno, jestli prší, nebo sněží
    Protože mám hodně medu na nose
    Je mi jedno, jestli sněží nebo nastalo tání
    Protože mám hodně medu na mé pěkně čisté tlapce
    Zpívám si Hou! Pro medvídka.
    Zpívám si Hou! Pro Púa.
    A za hodinku nebo dvě bude na řadě nějaká dobrůtka.
    Byl tak nadšený svojí písničkou, že si ji zpíval pořád dokola až na konec Lesa, „ale když si ji budu zpívat tak dlouho“ pomyslel si, „už bude čas na dobrůtku a tak poslední verš už nebude pravda.“ A tak si místo toho začal broukat.
    Kryštůfek Robin seděl za dveřmi a nazouval si svoje Velké Boty. Když Pú uviděl ty Velké Boty, věděl, že se bude dít nějaké dobrodružství. A tak si tlapkou utřel zbytek medu z nosu a vyparádil se tak moc jak mohl, aby bylo vidět, že je Připravený na Cokoliv.
    „Dobré ráno, Kryštůfku Robine, „ vyvolával.
    „Ahoj, medvídku Pú. Nejde mi nazout tahle bota.“
    „To je špatné,“ řekl Pú.
    „Myslíš, že by ses o mě mohl lehce opřít? Protože pořád je tahám tak silně, až z toho přepadnu.“
    Pú si sedl, zavrtal nohy do země, zapřel se a silně tlačil proti zádům Kryštůfka Robina, a Kryštůfek Robin tlačil silně proti jeho, a tahal a tahal za svoje boty, až si je natáhnul.
    „A je to,“ řekl Pú. „Co budeme dělat teď?“
    „Jdeme na Výpravu,“řekl Kryštůfek Robin, když vstal a oprášil se. „Děkuju ti, Pú.“
    Hurdálek

    OdpovědětVymazat
  29. Medvídek Pú – Kapitola 8

    …ve které Kryštůfek Robin vede expedici na severní točnu

    Jednoho krásného dne se šel medvídek Pú podívat na konec lesa jestli jeho kamaráda Kryštůfka Robina vůbec zajímají medvědi. Toho dne při snídani (jenom jednoduše, marmeláda potřená lehce na jednu medovou plástev, nebo to byly dvě?!) přišel Pú na novou písničku. Začínala asi takto:

    „Zpívejme si Jóo! Pro život medvědí,“

    Jakmile se ale dostal do tohoto místa, nevěděl jak dál a začal se škrábat na hlavě, pomyslel si: „To je velmi dobrý začátek pro písničku, ale co bude dál?“ Zkoušel si zpívat „Jóo“ dvakrát nebo i třikrát, ale to moc nepomáhalo. „Možná by to šlo líp,“ pomyslel si, „kdybych si to zazpíval celé, Buď zdráv živote medvědí.“ Tak to zkusil zazpívat,...ale nebylo to co... „No dobře tedy“ řekl medvídek Pú, „Zkusím zazpívat ten první řádek dvakrát a možná to zazpívám i velmi rychle, a třeba příjdu na to, že zpívám třetí a čtvrtý řádek aniž bych na ně předtím pomyslel, a to bude panečku písnička. No tak tedy:

    „Zpívejme Jóo Jóo Jupí! Na život medvědí!
    Zpívejme Jóo Jóo Jupí! Na život medvědí!
    Ani trošku mi nevadí, jestli je venku sněhu nebo děšťe,
    Protože Já mám hooodně moc medu na mém sladkém nose!
    Ani trošku mi nevadí, jestli venku sněží nebo sníh taje,
    Protože Já mám hooodně moc medu na mých čistých packách!
    Zpívejme Jóo Jóo Jupí!Na medvěda!
    Zpívejme Jóo Jóo Jupí! Na Púa!
    A bude hotovo ani ne za hodinku nebo dvě!

    Tak ho potěšila jeho nová písnička, že ji zpíval celou cestu do lesa, „... a jestli tu písničku budu zpívat moc dlouho,“ pomyslel si,“ Budu mít hotovo a potom ten poslední řádek už nebude pravda.“ Tak si začal místo zpíváni broukat.
    Kryštůfek Robin seděl před Púovými dveřmi a nazouval si svoje Velké boty. Jakmile je Pú uviděl, věděl, že bude následovat nějaké dobrodružství, a očistil si nos od medu hřbetem svojí packy, upravil se jak mohl, tak aby vypadal, že je připravený Na Vše.
    „Dobré ráno, Kryštůfku Robine,“ zavolal Pú.
    „Ahoj, Medvídku Pú, nemůžu za nic na světě nazout tuto botu.“
    „Tak to je tedy špatné“ potvrdil Pú.
    „Myslíš, že by ses mohl o mě opřít, protože já vždycky táhnu tak moc, že vždycky přepadnu.“
    Pú si sednul, zabořil se pořádně nohama do země a pevně se opřel o záda Kryštůfka Robina a začal táhnout tu botu. Táhnul a táhnul, až se mu ji podařilo nazout.
    „Tak to bychom měli,“ řekl Pú. „Co budeme dělat teď?“
    „No přece všichni jdeme na expedici,“ řekl Kryštúfek Robin, a začal vstávat a oprašovat se. „Děkuji ti Pú.“

    Michaela Hodanová

    OdpovědětVymazat
  30. Aya Hassanová

    Medvídek Pú - kapitola 8

    Ve které vede Kryštůfek Robin expedici k severní točně

    Jednoho krásného dne, se medvídek Pú rozhodl vyšplhat na vrchol lesa, aby zjistil jestli se jeho kamarád Kryštůfek Robin vůbec zajímá o medvídky.
    U snídaně toho dne, (jednoduchý pokrm z marmelády lehce rozetřeném na plástve medu nebo dvou ) najednou dostal nápad na novou písničku, začínala takhle:
    ,,Ať žije Medvídek“
    když se dostal ke konci, poškrábal se na hlavě a pomyslel si, ,,to je hodně dobrý začátek písničky, ale co ta druhá část?'' a pokoušel se zpívat, dvakrát, třikrát, ale nezdálo se že by to pomohlo, ,,možná by bylo lepší, kdybych zazpíval… Sláva! Ať žije medvěd'' a tak to zkusil...ale nebylo to ono, ,,dobrá tedy'' řekl, ,,zazpívám tu první část dvakrát a možná když to zazpívám hodně rychle, možná se rozezpívám až ke třetímu a čtvrtému verši a nemusel bych nad nimi přemýšlet a to by byla dobrá písnička, tak tedy:

    ,,Sláva! Ať žije medvěd!
    Sláva! Ať žije medvěd!
    Zda prší nebo sněží, to mě starost nedělá,
    protože med mi můj nosánek zahřívá,
    zda sněží nebo je teplo, to mě starost nedělá,
    protože med mi moje tlapky zakrývá,
    Sláva! Medvědovi!
    Sláva! Pro Púa!“
    a já si za hodinu nebo dvě, dám něco malého

    Medvídek Pú byl tak nadšený z písničky, že si ji zpíval celou cestu zatímco šplhal na vrchol lesa ,,když si ji budu zpívat dál'' pomyslel si, ,,budu mít čas na něco malého na zub ale pak bude poslední verš lživý.'' a tak jej přeměnil na broukání.

    Kryštůfek Robin, seděl venku před dveřmi a nasazoval si své holínky, jen co Medvídek Pú viděl ty holínky, tušil že se blíží nějaké dobrodružství.
    Hřbetem pracky si utřel med z nosu a upravil se, jak jen mohl, aby působil, že je připraven k čemukoliv.
    ,,Dobré ráno Kryštůfku Robine,''zvolal
    ,,Ahoj, medvídku Pú, nemůžu na si nazout tuhle Holínku.“
    ,,to je špatné.'' řekl Pú‘‘
    ,,myslíš že by jsi se mohl laskavě o mně opřít, protože já nazouvám tak silně až z toho padám na záda‘‘
    Pú se posadil na zem, zapřel se nohama do země a opřel se silně Kryštůfkovi Robinovi o jeho záda, Kryštůfek Robin se naopak opíral o něj a tahal a tahal za Holínku až ji na sebe natáhl.
    ,,a máme to za sebou,“ ,,co budeme teď dělat?‘‘
    ,,teď půjdeme na expedici,‘‘ řekl po té co vstal a oprášil se ,,Děkuji Pú.‘‘

    OdpovědětVymazat
  31. Medvídek Pú - Kapitola 8

    ...ve které Krištůfek Robin vede ixpedici na Severní Točnu (Severní Pól)

    Jednoho pěkného dne vystoupil Pú na vrchol Stokorcového lesa, aby se podíval, zda se
    Krištůfek Robin vůbec ještě zajímá o medvědy.
    Tohoto rána při snídani (jednoduše vrstva marmelády na jedné nebo dvou včelích plástvích), když ho zničehonic napadla nová písnička. Začínala takto:
    Tralala! Tralala!
    Život medvěda je fajn.
    Když dospěl až sem, podrbal se na hlavě a pomyslel si:
    "Hm, to je skvělý začátek písničky, ale co dál?"
    Zkoušel zpívat Tralala! dvakrát či třikrát, ale vůbec to nepomohlo.
    Možná by bylo lepší, kdybych zpíval: „Život medvěda je fajn!“, tak to zazpíval znovu, ale lepší to nebylo.
    "Nu, dobrá,"řekl. "Možná bych měl zpívat první řádek dvakrát a možná, že když budu zpívat rychle,
    tak se mi podaří vymyslet druhou řádku a třetí tak rychle, že si to ani neuvědomím a rovnou je budu zpívat.
    A pak to bude skvělá písnička. Takže tedy:"

    Tralala! Tralala!
    Život medvěda je fajn.
    Tralala! Tralala!
    Život medvěda je fajn.
    Nevadí mi, jestli leje,
    nevadí mi, jestli sněží.
    Tralala! Tralala!
    Hlavně, že mám spoustu medu
    na svém méďovském nosu.Tralala!
    A to je to je oč tu běží!
    Nevadí mi, jestli sněží nebo taje,
    hlavně, že mám na svých tlapkách medu hodně.
    Tralala! Tralala!
    Život medvěda je fajn.
    Tralala! Tralala!
    Život Púa ten je fajn.
    Za necelou chviličku bude čas na medovou hamičku!

    Byl ze své písničky tak nadšen, že si ji zpíval celou cestu až na vrchol Stokorcového lesa. Pomyslel si:
    "Pokud budu zpívat tu písničku ještě o chvilku déle, bude čas na mňamku, a tím pádem ten poslední rým ztratí
    smysl." Proto se rozhodl, že si bude dál jen broukat melodii.
    Krištůfek Robin seděl před dveřmi a snažil si nazout své holinky. Hned, jak Pú zahlédl kouzelné holinky, věděl, že nějaké dobrodružství je na dosah. Tlapkou si očistil med z nosu a protáhl se, jak jen to nejvíc bylo možné,
    aby bylo vidět, že je připraven na cokoli.
    "Dobré ráno, Krištůfku Robine,"zvolal.
    "Zdravím, Medvídku Pú! Nemohu si nazout tuhle svoji holinku."
    "O, ooo, to je zlé!"řekl Pú.
    "Myslíš, že by ses mohl o mě opřít, poněvadž se ji snažím nazout tak vehementně, až z toho přepadavám na záda."
    Pú se tedy posadil, zapřel tlapy do země a začal tlačit na Krištůfkova záda,seč mu síly stačily a Krištůfek
    zase tlačil zpátky proti Púovi. Tlačil, tlačil a tlačil, až se mu podařilo holinku nazout.
    "A je to!"řekl Pú. "A co je na řadě teď?"
    "Teď se všichni společně vydáme na expedici", vysvětloval při vstávání a oprašování Krištůfek Robin.
    "Děkuji ti, Pú!"

    Martina Truhlářová - oprava

    OdpovědětVymazat
  32. Medvídek Pú - kapitola 8

    ...ve které vede Kryštůfek Robin expedici k severní tyčce

    Jednoho krásného dne si Pú vykračoval na vrcholek Lesa, aby zjistil, jestli má jeho kamarád Kryštůfek Robin vůbec nějaký zájem o medvědy. U snídaně (jedna nebo dvě medové plástve zlehka potřené marmeládou) dostal nápad na novou písničku. Začínala takto:
    "Zpívej jé! medvěd si vyjde ven."
    Když se dopracoval takhle daleko, poškrábal se na hlavě, a pomyslel si "To je velmi dobrý začátek písničky, ale jak pokračovat?"
    Zkusil zpívat "Jó," dvakrát nebo třikrát, ale nezdálo se, že by to pomohlo. "Možná by bylo lepší," zapřemýšlel, "kdybych zazpíval a pojď ven s medvědem." A tak zpíval . .
    . ale ne takhle ne. "Nuže dobrá," řekl, "První řádek zazpívám dvakrát, a možná, že když ho budu zpívat velmi rychle, přistihnu se, jak zpívám třetí a čtvrtý řádek aniž bych o nich přemýšlel, a to bude parádní písnička. Tak tedy:"

    Zpívej jó! a pojď ven s medvědem!
    Zpívej jó! a pojď ven s medvědem!
    Ať je vedro nebo mráz jdu si hrát,
    Hraju si každý den a cpu se medíkem
    Ať je vedro nebo mráz jdu si hrát
    Hraju si každý den a cpu se medíkem
    Zpívej hej! se mnou
    Zpívej hou! za mnou
    Jdeme ven raz dva tři, jdem si hrát!!

    Měl z té písničky takovou radost, že si zpíval celou cestu až na vrchol Lesa, "pokud ji budu zpívat ještě déle," napadlo ho,"tak to nebude jen raz dva tři ale i čtyři a pět, pak už to nebude dávat smysl." A tak si začal raději jen pobrukovat.
    Kryštůfek Robin seděl přede dveřmi a nazouval si svoje holinky. Jakmile je Pú zahlédl, bylo mu jasné, že se odehraje velké dobrodružství, packou si setřel med z nosu, a upravil se, jak nejlépe dovedl, aby vypadal připravený na vše.
    "Dobré ráno, Kryštůfku Robine," zvolal.
    "Ahoj Medvídku Pú. Nemůžu si nasadit tuhle holinku."
    "To je zlé", řekl Pú.
    "Myslíš, že by ses o mne mohl opřít, protože si ji nazouvám takovou silou, až přepadnu na záda.
    Pú si sedl, zapřel se nohama o zem, a pevně se opřel o záda Kryštůfka Robina, ten se zas opřel o Medvídka, a tahal a tahal, až si holinku nazul.
    "A je to," řekl Pú. "Co budeme dělat dále?"
    "Všichni se vydáme na expedici," řekl Kryštůfek Robin, když vstával a očistil se. "Děkuji ti, Pú."

    Petr Vnučko - oprava

    OdpovědětVymazat
  33. MEDVÍDEK PÚ - KAPITOLA 8
    ...VE KTERÉ VEDE KRYŠTŮFEK ROBIN EXPEDICI NA SEVERNÍ PÓL

    Jednoho pohodového dne si medvídek Pú vystoupal na vrchol Stokorcového lesa, aby zjistil, jestli se jeho kamarád Kryštůfek Robin vůbec zajímá o medvídky. O snídani toho rána (jednoduchý pokrm z jedné či dvou pláství namazaných marmeládou) ho napadla ho nová píseň. Začínala tahle:
    „Hola hou, sláva medvídkům!“
    Když se dostal až sem, poškrábal se na hlavě a pomyslel si „Tohle je dobrý začátek písničky, ale co s druhým řádkem?“ Zkoušel si zazpívat hou dvakrát či třikrát, ale nezdálo se, že by to pomohlo. „Asi by bylo lepší“, pomyslel si, „kdybych zazpíval Hola hej, sláva medvídkům“. A tak si to zapěl...ale nebylo to ono. „Tak tedy dobrá“, řekl, „Zazpívám si první řádek dvakrát a třeba, když to zazpívám dost rychle, možná najednou budu zpívat třetí a čtvrtý řádek, aniž bych měl čas o tom popřemýšlet, a pak to bude skvělá písnička. „Tak tedy:“

    Hola hou, sláva medvídkům!
    Hola hou, sláva medvídkům!
    Nevadí, že prší, sněží
    Na nosánku mám med včelí,
    Že sníh taje mě nemrzí,
    na packách mám totiž med ryzí.
    Hola hou, sláva medvídkům!
    Hola hou, sláva Púovi,
    Bříško plné budu mít za dvě hodiny.

    Byl tou písní tak potěšený, že si jí prozpěvoval celou cestu na vršek lesíku. „A jestli jí budu zpívat ještě o chvilku déle, pak vyplním čas pro to něco a poslední řádek už vlastně nebude pravda.“ Tak si ji namísto toho začal broukat.

    Kryštůfek Robin seděl před dveřmi a nazouval holínky. Jakmile to Pú uviděl, věděl, že se chystá velké dobrodružství, a tak si hřbetem packy otřel med z nosu a protáhl se, jak jen to šlo, aby vypadal Připraven na všechno.
    „Dobré ráno, Kryštůfku Robine,“ zvolal.
    „Ahoj Pú. Nejde mi nazout tahle bota.“
    „To je zlé,“ řekl Pú.
    Myslíš, že by ses o mě mohl opřít, protože se snažím tu botu tak horlivě nazout, že pořád přepadávám dozadu.
    Pú se posadil, zapřel se nohama do země a opíral se o Kryštůfkova záda tak silně, jak jen mohl, a Kryštůfek se zase opíral o jeho, a tlačil a tlačil, až nakonec botu nazul.
    „Tak to by bylo,“ řekl Pú. „Co uděláme dál?“
    „Všichni vyrážíme na expedici,“ prohlásil Kryštůfek Robin, jak vstal a oprášil se. „Díky, Pú“.
    Lucie Šindelářová - oprava

    OdpovědětVymazat
  34. Medvídek Pú – Kapitola 8
    …VE KTERÉ KRYŠTŮFEK ROBIN VEDE EXPUDICI NA SEVERNÍ TOČNU

    Jednoho krásného dne Pú vydusal až na samý kraj Lesa, aby se přesvědčil, jestli jeho kamarád Krištůfek Robin vůbec zajíma o medvědy. Toho rána u snídaně (prosté jídlo složené z jednoho nebou dvou plástů medu namazané marmeládou) mu náhle přišla na mysl nová píseň. Začínala takhle:
    „Pěj Hou! Ať medvědi žijou.“
    Když se dostal až sem, poškrábal se na hlavě, a pomyslil si:
    „To je velice dobrý začátek písničky, ale jak by měla pokračovat?“ Zkusil si zazpívat „Hou,“ dvakrát nebo třikrát, ale nezdálo se, že by to pomohlo. „Možná, že by bylo lepší,“ pomyslil si, „kdybych zazpíval Ahoj, ať medvědi žijou.“ A tak to zazpíval… ale nebylo to lepší. „Nuže dobrá, tedy,“ řekl, „měl bych zazpívat ten první řádek dvakrát, a možná když to zazpívám velmi rychle, přistihnu se jak zpívám třetí a čtvrtý řádek ještě předtím než budu mít čas na ně pomyslet, a bude to Dobrá Píseň. Tak tedy:“

    Pěj Hou! ať Medvědi žijou!
    Pěj Hou! ať Medvědi žijou!
    Když prší nebo sněží, to já dobře znám,
    A k tomu ještě na svém nose spoustu medu mám!
    Předtím než sníh roztaje, oddáme se hrám,
    A k tomu navíc na svých tlapkách spoustu medu mám!
    Pěj Hou! ať Medvědi žijou!
    Pěj Hou! ať Medvídek Pú žije!
    A já si dám něco malého za hodinu či dvě!

    Byl tou písní tak nadšen, že jí zpíval celou cestu až na kraj Lesa, „a jestli to budu zpívat ještě chvilku,“ pomyslel si, „bude čas na to něco malého, a pak ten poslední řádek nebude pravda.“ Tak si začal broukat.
    Kryštůfek Robin seděl venku před dveřmi a nasazoval si svou Obří Obuv. Hned jak spatřil Obří Obuv, Pú věděl, že ho čeká Dobrodružství, otřel si med z nosu hřbetem tlapky, a dal se do pořádku, jak nejlépe mohl, aby vypadal jako Na Všechno Připraven.
    „Dobré ráno, Kryštůfku Robine,“ zvolal.
    „Ahoj, Medvídku Pú. Tahle bota mi nejde nazout.“
    „To je zlé,“ řekl Pú.
    „Myslíš, že by ses o mne mohl opřít, protože si jí natahuju tak usilovně, že vždycky přepadnu na záda.“
    Pú si sednul, zapřel nohy o zem, a usilovně tlačil proti zádům Kryštůfka Robina, a Kryštůfek Robin usilovně tlačil proti jeho zádům, a tahal a tahal svou botu, dokud si jí nenazul.
    „To by bylo,“ řekl Pú. „Co budeme dělat dál?“
    „Všichni se vydáme na Expedici,“ odpověděl Kryštůfek Robin, vyskočil a oprášil se. „Děkuji ti, Pú.“

    Michal Janíček

    OdpovědětVymazat
  35. Medvídek Pú - kapitola 8
    Jak Kryštůfek Robin vedl výpravu na Severní pól

    Jednoho krásného dne se medvídek Pú vyšplhal na vrchol lesa, aby se podíval, jestli se jeho kamarád Kryštůfek Robin zajímá vůbec o medvědy. Téhož rána u snídaně (skládající se z marmelády
    lehce rozetřené na dvou medových plástvích) náhle napadla medvídka nová písnička. Začínala asi takhle:
    "Zazpívej hou!, ať žije medvídek."
    Když se Pú dostal takhle daleko, poškrábal se na hlavě a pomyslel si. "To je velmi dobrý začátek písničky, ale co s druhým řádkem?" Pokusil se zazpívat "Hou," dvakrát nebo třikrát, ale nezdálo se, že by to pomáhalo. "Možná by bylo lepší," pomyslel si "když zazpívám ahoj, ať žijou všichni medvídci." A tak začal zpívat..,
    ale nezlepšilo se to. "Tak dobře," řekl " měl bych si zazpívat první řádek dvakrát a možná, když to zazpívám velmi rychle, dokážu zazpívat třetí a čtvrtý řádek než o nich začnu opravdu přemýšlet, a to bude dobrá písnička. Tak tedy:"

    Brum, brum! ať žijí medvídci
    Brum, brum! ať žijí medvídci
    Nevadí mi moc když prší a sněží
    Protože mám med na nose včelí
    Nevadí mi když sněží a taje,
    protože mám tlapky od medu a čaje!
    Zazpívej hou, pro malého medvídka!
    Zazpívej Hou! pro medvídka Pú!
    Za hodinku svou dá si svačinku snů!

    Pú byl tak nadšen, že se mu písnička povedla, že ji zpíval celou cestu na vrchol lesa. "Jestli budu zpívat ještě chvilku," pomyslel si," tak bude čas na malou svačinku a poslední věta nebude pravdivá." A tak si ji začal jenom broukat.
    Kryštůfek Robin seděl přede dveřmi a nasazoval si své cestovatelské holínky.
    Jakmile Pú spatřil Kryštůfkovy cestovatelské holínky, věděl že ho čeká nové dobrodružství. Tlapkami si utřel med z nosu, protáhl se jak jenom mohl, aby vypadal, že je připravený na všechno.
    "Dobré ráno, Kryštůfku Robine," pozdravil.
    "Ahoj, medvídku Pú. Nemůžu si nazout tuhle holinku."
    "To je špatné" řekl Pú.
    "Myslíš, že by ses o mne mohl opřít? Já totiž tahám tak silně, že pokaždé přepadnu dozadu."
    Pú se posadil, zabořil nohy do země a opřel se do zad Kryštůfka, a Kryštůfek Robin se opřel o medvídka, a tahali a tahali až holinku nazuli.
    "A je to," řekl Pú. "Co budeme dělat teď?"
    "Všichni vyrazíme na výpravu," řekl Kryštůfek Robin, zatímco se postavil na nohy a oprášil se. "Děkuji Pú."

    Vlastimil Stránský

    OdpovědětVymazat
  36. O.Chudada

    Medvídek Pů- Kapitola 8

    Jak Kryštůfek Robin vedl výpravu na Severní pól.

    Jednoho krásného dne se medvídek Pů vyšplhal na vrchol lesa, aby se podíval, jestli se jeho nový kamarád Kryštůfek Robino medvědy vůbec zajímá. Téhož rána u snídaně (složené z marmelády lehce rozetřené na medové plástvi nebo dvou) náhle napadla medvídka Pů nová písnička. Začínala asi takhle:
    "Zazpívej hou!, ať žijí medvědi."
    Když se Pú dostal takhle daleko, poškrábal se na hlavě a pomyslel si. "To je dobrý začátek písničky, ale co druhý řádek?" Pokusil se zazpívat "Hou," dvakrát nebo třikrát, ale nepomohlo to. "Možná by bylo lepší," pomyslel si "když zazpívám hi(ahoj), ať žijí medvědi." Tak to zazpíval…
    ale nepomohlo to. "Tak dobra tedy," řekl " měl bych si zazpívat první řádek dvakrát. Možná, když to zazpívám velmi rychle, dokážu zazpívat třetí a čtvrtý řádek než o nich začnu přemýšlet, a bude dobrá písnička. Tak tedy:"

    >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
    Hohohaha- ať žijí medvědi.
    Hohohaha- ať žijí medvědi.
    ať´si prší, nebo sněží.
    Trocha medu na nohou mě udrží.
    Ať´je hezky, nebo ne.
    Trochou medu nikdo nepohrdne.
    Hohohaha- ať žijí medvědi.
    Hohohaha- ať žijí medvědi.
    >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

    Pú byl tak nadšený z jeho nové písničky, že ji zpíval celou cestu na vrchol lesa. "Jestli budu zpívat moc dlouho," pomyslel si," tak bude čas na malou svačinku a poslední věta nebude pravda." A takto, změnil na broukání.
    Kryštůfek Robin si venku přede dveřmi, nasazoval své veliké boty.
    Jakmile Pú spatřil, Kryštůfkovy velké boty věděl, že ho čeká nové dobrodružství. Hřbetem tlapky si utřel z nosu med, protáhl se, jak nejvíce dovedl, tak aby vypadal, že je připravený na všechno.
    "Dobré ráno, Kryštůfku Robine," pozdravil.
    "Ahoj, medvídku Pú. Nemůžu si nazout tuhle botu!"
    "To je špatné." řekl Pú.
    "Myslíš, že by jsi se o mě mohl lehce zapřít? Protože vždycky když si ji zkusím nasadit tak přepadnu dozadu."
    Pú si sedl, zabořil nohy do země a opřel se o Kryštůfkova záda, a Kryštůfek se stejně opřel o medvídka Pů, a tahali, dokud ji nenazul. "A je to," řekl Pú. "Co budeme dělat teď?"
    "Vyrazíme na výpravu," řekl Kryštůfek Robin, zatímco se postavil na nohy a oprášil se. "Děkuju, Pú."

    OdpovědětVymazat
  37. Denisa Markaczová

    Medvídek Pú – kapitola 8
    VE KTERÉ KRYŠTŮFEK ROBIN VEDE EXPEDICI NA SEVERNÍ PÓL

    Jednoho pěkného dne se medvídek Pú vyšplhal až na vrchol Stokorcového lesa, aby zjistil, jestli se jeho kamarád Kryštůfek vůbec zajímá o Medvědy. Během snídaně toho rána (jednoduchý pokrm medového plástu nebo dvou lehce potřeným marmeládou) ho napadla nová písnička. Začínala takto: „Ó lala! Píseň pro medvěda.“
    Když se dostal až sem, podrbal se na hlavě a pomyslel si „To je velmi dobrý začátek písničky, jakpak by mohl být druhý verš?“ Zkoušel si pobrukovat „Ó lala“ několikrát za sebou, ale moc mu to nepomáhalo. „Možná by bylo lepší,“ přemýšlel, „kdybych zazpíval Hola hej, píseň pro medvěda.“ Tak si to zazpíval…ale nebylo to ono. „Nuže dobrá“ řekl si, „Asi bych měl zazpívat první verš dvakrát, a když to zazpívám hodně rychle, třeba pak zazpívám třetí a čtvrtý a ani nebudu mít čas o tom přemýšlet a to pak bude Pěkná Písnička. Tak teda:

    „Ó lala! Píseň pro medvěda!
    Ó lala! Píseň pro medvěda!
    Nevadí mi trocha deště či sněhu,
    dokud si medím čumáčkem v medu!
    Ať je zima nebo tání čas,
    vždycky packy namočím si rád a zas!
    Hola pěj! Medvědům je hej!
    Hola pěj! Pro medvídka Pú!
    Mňam, dám si brzy do nosu!“

    Písnička mu dělala takovou radost, že si ji zpíval po celou cestu na vrchol lesa, „jestliže si ji budu zpívat ještě o něco déle, tak ten poslední verš nebude pravdivý.“ A tak si raději jen pobručoval.
    Kryštůfek seděl před dveřmi jeho domečku a obouval si Velké boty. Hned jak uviděl Velké boty, věděl, že zažije nějaké dobrodružství a napřímil se, jak jen mohl, aby vypadal, že je připraven na všechno.
    „Dobré ráno, Kryštůfku Robine,“ pozdravil.
    „Ahoj, medvídku Pú. Nemůžu si obout tyhle boty.“
    „To je špatné,“ řekl Pú.

    „Myslíš, že bys byl tak laskav a zatlačil proti mně, tlačím tak moc, že přepadávám do zadu.“
    Pú si sednul, zapřel nohy o zem a zprudka zatlačil proti Kryštůfkovo Robinovo zádům a Kryštůfek Robin tlačil silně proti jeho a tlačil a tlačil, až ty body konečně obul.
    „Tak a je to,“ řekl medvídek Pú. „Co budeme dělat teď?“
    „Všichni půjdeme na Expedici,“ řekl Kryštůfek, když se zvedal ze země a oprašoval. „Děkuji, Pú.“

    OdpovědětVymazat
  38. Aya El Hassanová
    Medvídek Pú - kapitola 8

    Ve které vede Kryštůfek Robin expedici k severní točně

    Jednoho krásného dne se medvídek Pú rozhodl vyšplhat na vrchol lesa, aby zjistil jestli se jeho kamarád Kryštůfek Robin vůbec zajímá o medvídky.
    U snídaně toho dne, (jednoduchý pokrm z marmelády lehce potřené na plástvi medu nebo dvou) najednou dostal nápad na novou písničku, začínala takhle:
    ,, ,,Sláva! Ať žije medvěd!“
    když se dostal nakonec, poškrábal se na hlavě a pomyslel si, ,,to je hodně dobrý začátek písničky, ale co ta druhá část?'' a pokoušel se zpívat, dvakrát, třikrát, ale nezdálo se že by to pomohlo, ,,možná by bylo lepší, kdybych zazpíval… Sláva! Ať žije medvěd'' a tak to zkusil...ale nebylo to ono, ,,dobrá tedy'' řekl, ,,zazpívám tu první část dvakrát a možná když to zazpívám hodně rychle, možná se dostanu až ke třetímu a čtvrtému verši a nemusel bych nad nimi přemýšlet a to by byla dobrá písnička, tak tedy:

    ,,Sláva! Ať žije medvěd!
    Sláva! Ať žije medvěd!
    Zda prší nebo sněží, to mě starost nedělá,
    protože med mi můj nosánek zahřívá,
    zda sněží nebo je teplo, to mě starost nedělá,
    protože med mi moje tlapky zakrývá,
    Sláva! Medvědovi!
    Sláva! Pro Púa!“
    a já si za hodinu nebo dvě, dám něco malého

    Medvídek Pú byl tak nadšený z písničky, že si ji zpíval celou cestu zatímco šplhal na vrchol lesa ,,když si ji budu zpívat dál'' pomyslel si, ,,budu mít čas na něco malého na zub ale pak nebude poslední verš pravdivý.'' a tak jej přeměnil na broukání.

    Kryštůfek Robin, seděl venku před dveřmi a nasazoval si své holínky, jen co Medvídek Pú viděl ty holínky, tušil že se blíží nějaké dobrodružství.
    Hřbetem pracky si utřel med z nosu a upravil se jak jen mohl, aby působil, že je připraven k čemukoliv.
    ,,Dobré ráno Kryštůfku Robine,''zvolal
    ,,Ahoj, medvídku Pú, nemůžu na si nazout tuhle Holínku.“
    ,,to je špatné.'' řekl Pú‘‘
    ,,myslíš že, by ses mohl laskavě o mně opřít, protože já se snažím nazout tak silně až z toho padám na záda‘‘
    Pú se posadil na zem, zapřel se nohama do země a opřel se silně Kryštůfkovi Robinovi o jeho záda, Kryštůfek Robin se naopak opíral o něj a tahal a tahal za Holínku až ji nakonec nazul.
    ,,a máme to za sebou,“ ,,co budeme teď dělat?‘‘
    ,,teď půjdeme na expedici,‘‘ řekl potom co vstal a oprášil se ,,Děkuji Pú.‘‘

    OdpovědětVymazat
  39. Lenka Nečasová - oprava
    Medvídek Pú - Kapitola 8
    ... ve které Kryštůfek Robin vede expedici na Severní pól

    Jednoho krásného dne se Pú vyškrábal na samý vrchol Lesa, aby viděl, zda se Kryštůfek Robin vůbec zajímá o Medvědy.
    Toho rána u snídaně (jednoduché jídlo, byla to jedna nebo dvě plástve medu lehoulince namazané marmeládou)
    ho náhle napadla nová písnička. Začátek byl asi takhle:
    "Zpívej ohoo! Pro Medvídka."
    Když se dostal až sem, poškrábal se na hlavě a pomyslel si:
    "To je velmi dobrý začátek pro písničku, ale co druhý verš?"
    Zkusil si dvakrát nebo třikrát zazpívat "Ohoo"ale zdá se, že to nepomohlo.
    "Možná by bylo lepší," pomyslel si, "kdybych zpíval Hola pro Medvídka." Tak si to takhle zazpíval...ale lepší to nebylo.
    "Nu dobrá tedy" řekl, "Měl bych zpívat první verš dvakrát, a možná, když budu zpívat hodně rychle,zazpívám třetí a čtvrtý verš
    ještě před tím, než o nich budu muset přemýšlet, to pak bude Dobrá Písnička. Tak tedy:"
    Zpívej ohoo! Pro Medvídka!
    Zpívej ohoo! Pro Medvídka!
    Ani mi nevadí, jestli prší nebo sněží,
    neb na nosíku mém krásném, hodně medu mám!
    Ani mi nevadí, jestli taje nebo sněží
    neb na tlapkách mých, krásně čistých, hodně medu mám!
    Zpívej ohoo! Pro Brumču!
    Zpívej ohoo! Pro Púa!
    Za hodinu nebo dvě, já dobrůtku si dám!

    Měl takovou radost z té písničky, že si ji zpíval celou cestu až na vrcholek lesa,
    "a jestli budu takhle zpívat mnohem déle," pomyslel si, už bude ten správný čas na dobrůtku a poslední verš nebude pravdivý."
    Tak to místo toho změnil na broukání.

    Kryštůfek Robin seděl před svými dveřmi a navlékal si své Velké Boty. Hned jak Pú uviděl ty Velké Boty, věděl, že zažije nějaké dobrodružství
    a hřbetem packy si oprášil med z čumáčku a upravil se jak jen nejlépe mohl, aby vypadal, že je na vše připravený.

    "Dobré ráno, Kryštůfku Robine," zvolal.
    "Ahoj, medvídku Pú. Nemohu si nazout tuhle botu."
    "To je zlé," řekl Pú.
    "Mohl by ses laskavě o mě opřít, vždy upadnu na záda, když tak moc zatlačím.
    Pú si sedl, zapřel nožky do země a silně s nimi tlačil na záda Kryštůfka Robina a Kryštůfek Robin
    také pevně opřel o Púa a táhl a táhl, dokud se mu nepodařilo botu nazout.
    "A je to," řekl Pú. "Co uděláme dál?"
    "Všichni se vypravíme na Expedici," řekl Kryštůfek Robin, vstal a oprášil se. "Děkuji, Pú."

    OdpovědětVymazat
  40. Michaela Hodanová Oprava

    Medvídek Pú – Kapitola 8

    …ve které Kryštúfek Robin vede expedici k severní točně

    Jednoho krásného dne se šel medvídek Pú podívat na konec lesa, aby zjistil jestli jeho kamaráda Kryštůfka Robina vůbec zajímají medvědi. Toho dne při snídani (jenom jednoduše marmeláda potřená lehce na jednu medovou plástev) přišel Pú na novou písničku. Začínala asi takto:

    „"Zpívej Hej! Ať žije medvěd!"

    Jakmile se ale dostal do tohoto místa, nevěděl jak dál a začal se škrábat na hlavě, pomyslel si: „To je velmi dobrý začátek pro písničku, ale co bude dál?“ Zkoušel si zpívat „Jóo“ dvakrát nebo i třikrát, ale to moc nepomáhalo. „Možná by to šlo líp,“ pomyslel si, „kdybych si to zazpíval celé, Buď zdráv živote medvědí.“ Tak to zkusil zazpívat,...ale nebylo to ono.
    „No dobře tedy“ řekl medvídek Pú, „Zkusím zazpívat ten první řádek dvakrát a možná, když je zazpívám velmi rychle, zjistím, že zpívám třetí a čtvrtý řádek aniž bych na ně předtím pomyslel, a to bude panečku písnička. No tak tedy:

    Zpívej Hej! Ať žije Medvěd!
    Zpívej Hej! Ať žije Medvěd!
    Ani trošku mi nevadí, jestli je venku sníh nebo děšť,
    Protože mám med na mojem sladkém nose!
    Ani trošku mi nevadí, jestli venku sněží nebo sníh taje,
    Protože víc upatlat se už ani nemůžu!
    Ať žije Medvěd!
    Ať žije Pú!
    Za hoďku nebo dvě sním všechen med co je tu!

    Tak ho potěšila jeho nová písnička, že ji zpíval celou cestu do lesa, „... a jestli tu písničku budu zpívat moc dlouho,“ pomyslel si,“ Bude zase čas na malou svačinku a potom ten poslední řádek už nebude pravda.“ Tak si začal místo zpíváni broukat.
    Kryštůfek Robin seděl před dveřmi a nazouval si svoje Velké boty. Jakmile je Pú uviděl, věděl, že bude následovat nějaké dobrodružství, a očistil si nos od medu hřbetem packy, upravil se, jak mohl, aby vypadal, že je připravený na dobrodružství.
    „Dobré ráno, Kryštůfku Robine,“ zavolal Pú.
    „Ahoj, Medvídku Pú, nemůžu nazout mojí botu.“
    „Tak to je tedy špatné“ potvrdil Pú.
    „Myslíš, že by ses mohl o mě opřít, protože já vždycky táhnu tak moc, že vždycky přepadnu.“
    Pú si sednul, zabořil se pořádně nohama do země a pevně se opřel o záda Kryštůfka Robina a začal táhnout botu. Táhnul a táhnul až se mu ji podařilo nazout.
    „Tak to bychom měli,“ řekl Pú. „Co budeme dělat teď?“
    „Ať žije Medvěd!
    Všichni jdeme na expedici,“ řekl Kryštúfek Robin, a začal vstávat a oprašovat se.
    „Děkuji ti Pú.“

    OdpovědětVymazat