27. září 2011

První pokus

MacLean, Alistair - When Eight Bells Toll

Philip Calvert stealthily slips aboard the Nantesville. What has happened to the agents he planted on board? A chilly encounter with two broken backed men soon answers that one.

Millions of pounds of gold bullion are being pirated in the Irish Sea. With deadly efficiency. A sixth sense brings Philip Calvert to a bleak, lonely bay in the Western Highlands. But the sleepy atmosphere of Torbay is deceptive. The place is the focal point of many mysterious disappearances. Even the dour, unimaginative Highland Police Sergeant seems to be acting a part. Why?
-------------------------------

Jak se zdařil první pokus?
Které problémy jste objevili?

-------------------------------
1. Připomeňte si děj románu Charlese Dickense Oliver Twist.
fulltext například ZDE
S jakými problémy se můžeme při překladu střetnout?

2. Přelože následující ukázku (pouze části vyznačené tučně):

The schoolroom was a pretty large hall, on the quietest side of the
house, confronted by the stately stare of some half-dozen of the great
urns, and commanding a peep of an old secluded garden belonging to the
Doctor, where the peaches were ripening on the sunny south wall. There
were two great aloes, in tubs, on the turf outside the windows; the
broad hard leaves of which plant (looking as if they were made of
painted tin) have ever since, by association, been symbolical to me
of silence and retirement. About five-and-twenty boys were studiously
engaged at their books when we went in, but they rose to give the Doctor
good morning, and remained standing when they saw Mr. Wickfield and me.

'A new boy, young gentlemen,' said the Doctor; 'Trotwood Copperfield.'

One Adams, who was the head-boy, then stepped out of his place and
welcomed me. He looked like a young clergyman, in his white cravat, but
he was very affable and good-humoured; and he showed me my place, and
presented me to the masters, in a gentlemanly way that would have put me
at my ease, if anything could.


It seemed to me so long, however, since I had been among such boys,
or among any companions of my own age, except Mick Walker and Mealy
Potatoes, that I felt as strange as ever I have done in my life. I was
so conscious of having passed through scenes of which they could have
no knowledge, and of having acquired experiences foreign to my age,
appearance, and condition as one of them, that I half believed it was an
imposture to come there as an ordinary little schoolboy. I had become,
in the Murdstone and Grinby time, however short or long it may have
been, so unused to the sports and games of boys, that I knew I was
awkward and inexperienced in the commonest things belonging to them.
Whatever I had learnt, had so slipped away from me in the sordid cares
of my life from day to night, that now, when I was examined about what
I knew, I knew nothing, and was put into the lowest form of the school.
But, troubled as I was, by my want of boyish skill, and of book-learning
too, I was made infinitely more uncomfortable by the consideration,
that, in what I did know, I was much farther removed from my companions
than in what I did not.
My mind ran upon what they would think, if they
knew of my familiar acquaintance with the King's Bench Prison? Was there
anything about me which would reveal my proceedings in connexion with
the Micawber family--all those pawnings, and sellings, and suppers--in
spite of myself? Suppose some of the boys had seen me coming through
Canterbury, wayworn and ragged, and should find me out? What would they
say, who made so light of money, if they could know how I had scraped my
halfpence together, for the purchase of my daily saveloy and beer, or
my slices of pudding? How would it affect them, who were so innocent of
London life, and London streets, to discover how knowing I was (and was
ashamed to be) in some of the meanest phases of both? All this ran in
my head so much, on that first day at Doctor Strong's, that I felt
distrustful of my slightest look and gesture; shrunk within myself
whensoever I was approached by one of my new schoolfellows; and hurried
off the minute school was over, afraid of committing myself in my
response to any friendly notice or advance.

27 komentářů:

  1. MacLean, Alistair - Když osm zvonů vyzvání

    Philip Calvert nepozorovaně proklouzl na palubu Nantesville. Co se stalo s těmi agenty, které umístil na palubu? Mrazivé setkání se dvěma zmrzačenými muži mu brzy na to dalo odpověď.

    Milióny liber zlatých prutů jsou ukořistěny v Irském moři. S vražednou přesností. Šestý smysl přivádí Philipa Calverta do pochmurného, opuštěného zálivu v Západní Vysočině. Ale ospalá atmosféra Torbaye je ošidná.
    Toto místo je místem mnoha záhadných zmizení. Dokonce i ten zamračený, nenápaditý seržant vysočinské policie vypadá, že hraje svou roli. Proč?
    M.Rajtmajerová

    OdpovědětVymazat
  2. Philip Calvert nenápadně vklouznul na palubu Nantesville. Co se stalo se všemi agenty, které na palubu nastrčil? Nepříjemný pohled na dva muže se zlomenou páteří na tuto otázku brzy odpověděl.

    Miliony liber ve zlatých cihlách jsou ukradeny v Irském moři. S vražednou efektivitou. Šestý smysl přivedl Philipa Calverta do pusté, osamocené zátoky v západní vysočině. Ale ospalá atmosféra v Torbay je jen zdánlivá. To místo je ohniskem mnoha záhadných zmizení. I nepřístupný a nenápaditý policejní seržant, zdá se, jen hraje svou roli. Proč?

    Michala Rusňáková

    OdpovědětVymazat
  3. Pavla Ruzickova
    MacLean, Alistair - Když bijou zvony
    Philip Calvert nepozorovaně vklouzne na palubu Nantesville. Co se stalo s agenty, kteří sem byli nasazeni? Po chladném seznámení se dvěma zlomenými muži, jeden odpověděl.
    Milion liber ve zlatě, pirátsky uloupených, se nachází v Irském moři. Se smrtícím účinkem. Šestý smysl Philip Calverta varuje,osamělý záliv ve Western Highlands.Avšak ospalá atmosféra v Torbay je záludná. Místo je ohniskem mnoha záhadných zmizení. Zdá se, že dokonce i zarputilý, nenápadný seržant Highlandské Policie se tomu vyhýbá. Proč?

    OdpovědětVymazat
  4. MacLean, Alistair - Když zvoní osm zvonů

    Philip Calvert tajně vklouzl na palubu Natesville. Co se stalo s agenty,které nasadil na palubu? Mrazivé setkání se dvěma neústupnými muži mu na to odpoví.

    Miliony liber zlatých prutů jsou pašovány Irským mořem.S nebezpečnou účinností. Šestý smysl přivádí Philipa Calverta do pusté, opuštěnné zátoky ve Western Highlands. Ale ospalá atmosféra Torbay je jen klam. Toto místo je výchozím bodem mnoha záhadných zmizení. Dokonce i zakaboněný,nenápaditý seržant Highlandské policie v tom hraje svou roli.Proč?

    A.Kapounová

    OdpovědětVymazat
  5. MacLean, Alistair - Když zvoní osm zvonů

    Philip Calvert kradmo vklouzl na palubu lodi Nateshville. Co se stalo s agenty,které umístil na palubu? Cladné setkání se dvěma drsnými muži mu záhy odpoví.

    Miliony liber ve zlatých prutech se právě pačují v Irském moři.Se smrtící úspěšností.Šestý smysl přivedl Philipa Calvert do zachmuřilé osamělé kotliny v Západních pohořích.Ale ospalá atmosféra Torbaje klame.Je to hlavní místo mnoha záhadných zmizení.Dokonce i zamračený,nenápaditý seržant horské policie v tom, zdá se,hraje svou roli. Proč?

    BB Kapounová(the other twin)

    OdpovědětVymazat
  6. Maclean, Alistair - Když zvoní zvony
    Philip Calvert nepozorovaně proklouzl na palubu Nantesville. Co se stalo s agenty, nastrčil? Chladné setkání s dvěma postiženými muži mělo brzo zodpovědět tuto otázku.

    Miliony tun surového zlata jsou pašovány irským mořem. Se smrtící efektivností. Šestý smysl přivedl Philipa Calverta do bezútěšné situace, byl v opuštěné zátoce kdesi v Západních Výšinách. Ale ospalá atmosféra Torbaye je zrádná. Toto místo je ohniskem mnoha záhadných zmizení. Dokonce i zakaboněný, nenápadný Seržant vysokohorské policie je v tom namočen. Proč?

    J. Dvořáček

    OdpovědětVymazat
  7. MacLean, Alistair - Když se osm zvonů rozezní

    Philip Calvert se potichu vkradl na palubu Nantesville. Co se stalo s agenty, které na palubě ukryl? Na to brzy odpoví mrazivé střetnutí s dvěma zraněnými muži.

    Ve vodách Irského moře bylo uloupeno několik milionů liber zlatých prutů. S chladnou přesností. Philipa Calverta přivedl do liduprázdné zátoky v Západní vysočině šestý smysl. Ale ospalá atmosféra Torbay je zrádná. Na tomto místě došlo už k mnoha podivným zmizením. A vypadá to, že v nich má prsty i místní seržant bez jakékoliv představivosti.
    Denis Rus™

    OdpovědětVymazat
  8. MacLean, Alistar - Když osmá hrana odzvonila

    Philip Calvert nepozorovaně vkouzl na palubu lodě Nantesville. Co se stalo prostředníkům které nastrčil na palubu? Odpovědí mu brzy bude chladné setkání se dvěma zlomenými muži.

    Miliony liber zlatých prutů jsou ilegálně přepravovány přes Irské moře s neuvěřitelnou účinností. Šestý smysl přivede Philipa Calverta do pochmurné, opuštěné zátoky Západních výšin. Ospalá atmosféra města Torbay je ovšem zrádná. Toto místo je totiž ústředním bodem pro mnohá záhadná zmizení. Dokonce i zarputilý seržant Highlandské policie bez známky fantazie v nich evidentně hraje nějakou roli. Ale proč?

    Klára Černá

    OdpovědětVymazat
  9. Alistair Mclean, Když osm zvonů zvoní

    Philip Calvert tiše proklouzl na palubu Nanetsvilleu. Co se stalo s agenty, které na loď dosadil? Mrazivý nález dvou mužů se zlomenými vazy na tuto otázku brzy odpověděl.

    V Irském moři jsou kradeny miliony liber zlatých cihel. Se smrtící účinností.Jeho šestý smysl přivedl Philipa Calverta do nehostinné, osamělé zátoky ve Western Highlands. Ale ospalá atmosféra Torbay je jen klam. Je to ústřední místo mnoha záhadných zmizení. Dokonce i nepřístupný, nenápaditý seržant highlandské policie se zdá být zapojen. Proč?

    Martin Kopecký

    OdpovědětVymazat
  10. Filip Calvert netušeně proklouzl na palubu Nantesville. Co se stalo s agenty které nasadil na palubu? Mrazivé střetnutí s dvěma pobudy to brzy zodpoví.

    V Irském moři rozkrádají piráti zlaté pruty v hodnotě milionů liber. S brutální zdatností. Šestý smysl přivádí Filipa Calverta do bezútěšné, opuštěné zátoky na Západní Vysočině. Avšak linkavá atmosféra Torbay je ošidná. To místo je ohnisko mnoha záhadných zmizení. Dokonce se zdá, že i tvrdošíjný, přihlouplý policejní seržant z Vysočiny, hraje svoji roli. Proč?

    Petr Vnučko

    OdpovědětVymazat
  11. MacLean, Alistar - Philip Calvert - Když zvoní osm zvonů
    Philip Calvert proklouzl nepozorovaně na palubu Nantesville. Co se stalo zprostředkovatelům, kteří byli nastrčeni na palubě? Mrazivé setkání se dvěma zničenými muži brzo tuto otázku
    zodpoví.
    V Irském moři jsou kradeny miliony liber zlatých prutů piráty. S naprostou samozřejmostí. Šestý smysl přivedl Philipa Calverta k nehostinnému, pustému zálivu na západu Skotské Vysočiny. Ale ospalá atmosféra Torbay je klamná. Toto místo je hlavním centrem s největšími počty záhadných zmizení. Dokonce se zdá, že i zarputilý seržant Higlandské policie bez fantazie by v tom mohl být zapleten. Proč?
    Viktorie Vášová

    OdpovědětVymazat
  12. MacLean, Alistar - Když Osm Zvonků Vyzvánějí

    Philip Calvertov nepozorovaně klouže na palubě Nantesville. Co se stalo s agenty, které zasadil na palubu? Chladné setkání se dvěma muži se zlomenými zádami brzo na to odpovidá.

    Miliony liber zlata jsou pirátské v Irském moři. Se smrticí účinnosti. Šestý smysl přináší Philipa Calvertova k bezútěšnému, osamělému zálivu na Západní Vysočině. Ale ospalá atmosféra Torbay je ošidná. Toto misto je ústředním bodem mnoha záhadných zmizení. Dokonce i zarputilý nanápaditý policejní seržant Hilghland se zdá, že hrá svou část. Proč?
    Mironenko

    OdpovědětVymazat
  13. MacLean, Alistair - Když osm zvonců zazvoní

    Philip Calvert nenápadně vklouzne na palubu Nantesville. Co se stalo s agenty, které nasadil na palubu? To brzy zodpovědělo chladné setkání se dvěma muži se zlomenou páteří.

    Piráti kradou miliony liber zlata v Irském moři. Se smrtící efektivitou. Šestý smysl přináší Philipa Calverta do pusté, osamělé zátoky v Západní Vysočině. Ale ospalá atmosféra Torbay je zavádějící. Toto místo je ohniskem mnoha záhadných zmizeních. Dokonce i zarputilý, nenápaditý policejní seržant z vysočiny by v tom mohl hrát roli. Proč?

    Adéla Novotná

    OdpovědětVymazat
  14. MacLean Alistair- Když zvoní osm zvonů

    Philip Calvert nepozorovaně vklouzne na palubu Nantesville. Co se stalo s agenty, které dostal na palubu? Mrazivé setkání s dvěma zmrzačenými muži mu na to brzy poskytlo odpověď.


    Miliony liber zlatých prutů jsou ukořisťovány v Irském moři. S vražednou přesností. Šestý smysl přivádí Philipa Calverta do pochmurného, opuštěného zálivu v Západní Vysočině. Ale ospalá atmosféra V Torbay je jen klam. Toto místo je ohniskem mnoha záhadných zmizení. I nepřístupný, nenápaditý seržant highlandské policie zdá se jen hraje svou roli. Proč?

    Radek Puršl

    OdpovědětVymazat
  15. Učebna v nejklidnější části domu, byl vcelku prostorný sál, v průčelí bylo zhruba půl tuctu velikých vznešeně vypadajících uren a něco nutilo podívat se do Doktorovy staré odloučené zahrady, na slunečné jižní straně domu, kde právě dozrávaly meruňky. Na trávníku před okny byly ve vědrech dvě obrovské aloe, ty široké silné listy (vypadají jako by byly z cínu), odjakživa ve mě vzbuzovali pocit ticha a odloučení. Když jsme vešli dovnitř, asi pětadvacet kluků se bez rozptylování učilo ze svých učebnic, ale zvedli se, aby popřáli Doktorovi dobrého jitra, a zůstali stát, když viděli pana Wickfielda a mě.
    'Nový chlapec, mladí muži,' řekl Doktor;'Trotwood Copperfield.'
    Poté se ze svého místa zvedl učitelův pověřenec, jistý Adams, a přivítal mě. Se svým bílým nákrčníkem vypadal jako mladý duchovní, avšak byl velmi přátelský a měl smysl pro humor; ukázal mi moje místo a přestavil mě starším klukům, džentlmenským způsobem, který mi měl trochu odtížit, pokud něco vůbec mohlo.
    Ať jsem se naučil cokoliv, mé mrzké životní starosti způsobily, že jsem přes noc vše zapomněl, a nuže když jsem byl zkoušen z toho co znám, nevěděl jsem nic, a byl jsem zařazen do nejhorší třídy ve škole. Jenže, i když jsem byl ztrápený svým nedostatkem klukovského fortelu a také učením, úvaha nad tím, že tím co znám se svým vrstevníkům vzdaluji mnohem více než v tom co neznám, mě činila nesmírně více znepokojeného.

    Petr Vnučko

    OdpovědětVymazat
  16. Omlouvám se, že jsem chyběla, přeložila jsem vše najednou.

    MacLean, Alistair – Když vyzvání osm zvonů

    Philip Calvert nenápadně vklouzne na palubu Nantesville. Co se stalo s agenty, které očekával uvnitř? Mrazivé setkání se dvěma strhanými muži mu na tuhle otázku brzy odpoví.

    Piráti v irském moři kradou miliony zlatého mincovního kovu. Se smrtící přesností. Šestý smysl přivádí Philipa Calverta do bezútěšné, opuštěné zátoky v západní vrchovině. Ale ospalá atmosféra Torbaye je klamná. Toto místo je ohniskem mnoha záhadných zmizení. Zdá se, že dokonce i zarputilý, nenápaditý policejní seržant z vrchoviny v tom hraje svou roli. Proč?

    Školní třída byla poměrně rozlehlá místnost v nejtišší části domu, umístěná naproti řadě půl tuctu velkých, majestátně vyhlížejících uren a vybízející k pohledu na skrytou zahradu patřící doktorovi, kde na prosluněné jižní stěně dozrávaly broskve. Na trávníku před okny rostly v dřevěných květináčích dvě velké aloe, jejichž široké tvrdé listy (vypadající jako z pomalovaného plechu), se pro mě navždy staly, když jsem na ně vzpomínal, symbolem ticha a odpočinku. Když jsme vešli, přibližně dvacet pět chlapců se pilně zabývalo svými knihami, ale vstali, aby doktorovi popřáli dobré ráno, a když uviděli pana Wickfielda a mě, zůstali stát.

    „Nový chlapec, mladí pánové,“ řekl doktor. „Trotwood Copperfield.“

    Adams, který byl učitelův pomocník, pak vystoupil ze svého místa a uvítal mě. Se svým bílým nákrčníkem vypadal jako mladý kněz, ale byl velmi přívětivý a veselý. Ukázal mi mé místo a představil mě pánům tak zdvořilým způsobem, že by mě to hned uklidnilo, kdyby to bylo vůbec možné.
    Cokoli jsem se dosud naučil, mě opustilo při hrozných starostech o můj život, které jsem prožíval dnem i nocí, takže když jsem byl zkoušen ze svých znalostí, nevěděl jsem nic a byl jsem zařazen do nejnižší třídy. Přesto, ač jsem byl jakkoli ztrápený tím, že jsem se toužil naučit to, co ostatní chlapci a také rozumět učebnicím, ještě nepříjemněji jsem se cítil, když jsem zvážil, že v tom, co jsem věděl, jsem byl svým společníkům ještě více vzdálený než v tom, co jsem nevěděl.

    Olga Burešová

    OdpovědětVymazat
  17. Učebna nacházející se v nejklidnější části domu, kde byl vcelku prostorný sál, v čele s průčelí s zhruba 6 vznešenými urnami, něco nás nutilo podívat se do Doktorovy staré odloučené zahrady, na slunečné jižní straně domu, kde právě dozrávaly meruňky. Na trávníku před okny byly ve vědrech dvě obrovské květiny aloe, široké silné listy (vypadají jako by byly z cínu), které odjakživa ve mě vzbuzovali pocit ticha a odloučení. Když jsme vešli dovnitř, asi pětadvacet kluků se bez rozptylování učilo ze svých učebnic, ale zvedli se, aby popřáli Doktorovi dobrého jitra, a zůstali stát, když viděli pana Wickfielda a mě.
    'Nový chlapec, mladí muži,' řekl Doktor;'Trotwood Copperfield.'
    Poté se ze svého místa zvedl učitelův pověřenec, jistý Adams, a přivítal mě. Se svým bílým nákrčníkem vypadal jako mladý duchovní, avšak byl přátelský se smyslem pro humor; ukázal mi moje místo a přestavil mě starším klukům, gentlemanským způsobem, který mi měl trochu odtížit, pokud mi něco vůbec mohlo odtížit.
    Ať jsem se naučil cokoliv, mé mrzké životní starosti způsobily, že jsem přes noc vše pozapomněl, nuže když jsem byl zkoušen z mých znalostí, nevěděl jsem nic, a byl jsem zařazen do nejhorší třídy na škole. Navzdory tomu, že jsem byl ztrápený nedostatkem klukovského fortelu a učením, úvaha o tom, že se svými vědomosti vzdaluji mým vrstevníkům, mě tížila čím dál více.

    Jan Dvořáček

    OdpovědětVymazat
  18. Učebna se nacházela v nejtišší části domu a byla poměrně prostorná. V okamžiku, kdy člověk spatřil šestici nádherně vyhlížejících váz, ihned dostal chuť nahlédnout do doktorovy staré, opuštěné zahrady, v jejíž jižní části se dařilo broskvím, protože na ně dopadal dostatek slunečních paprsků. Na trávníku za okny rostly v květináčích dvě veliké aloe. Jejich pevné a široce rozevřené listy (které vypadaly jako pomalovaný plech) ve mně od té doby vyvolávaly pocit klidu a pohody. Když jsme vstoupili dovnitř, asi pětadvacet hochů pročítalo se zjevným zájmem knihy, ale zvedli se, aby popřáli doktorovi dobré ráno. Vzápětí si všimli mě a pana Wickfielda, a tak zůstali stát.

    „Váš nový spolužák, chlapci,“ oznámil doktor; „Trotwood Copperfield.“

    Třídní zástupce, hoch jménem Adams, se zvedl a šel mě přivítat. S tím svým bílým límečkem sice vypadal jako kněz, avšak byl velmi přátelský a milý. Ukázal mi, kde budu sedět a poté mě, opět velmi slušně, seznámil s ostatními žáky. Pokud mě něco mělo dostat do pohody, pak právě tohle.

    Vše, co jsem se naučil, jsem kvůli každodenním starostem vzápětí zase zapomněl, takže když jsem byl zkoušen z látky, kterou jsem uměl, tak jsem měl v hlavě prázdno. Proto mě přeřadili do nejnižší třídy. Přestože mě trápilo, že se nemůžu vzdělávat a dělat to, co je pro kluky v mém věku běžné, více mne znepokojoval fakt, že tím, co jsem znal, jsem se svým vrstevníkům vzdaloval víc než tím, co jsem neznal.

    Denis Rus

    OdpovědětVymazat
  19. Třída byla opravdu veliká, v nejtišší části domu, naproti stálo půl tuctu velkých zásobníků na čaj a s
    pohledem na starou izolovanou zahradu, patřící Doktorovi, kde broskvičky zrály na jižní zdi. Byly tam dvě
    velké aloe v květnících na velkém trávníku za okny; široké tvrdé listy každé květiny (vypadaly jako z
    nabarveného cínu) mi až doposud byly symbolem ticha a samoty.Okolo pětadvaceti chlapců bylo snaživě
    zabráno do knih, když jsem vstoupil, ale snaživě přáli Doktorovi dobrého rána a zůstali stát, když viděli pana
    Wickfielda a mě.

    "Nový chlapec, mladý gentleman," řekl Doktor "Trotwood Copperfield."

    Adams, který byl hlavním z chlapců, přišl ze svého místa, aby mě pozdravil. Díval se na mě jako duchovní, ve
    své bílé vázance, ale byl velmi příjemný a vtipný; a ukázal mi mé místo a představil mě mladým pánům tak
    zdvořile, až mě to uklidnilo, jestli vůbec něcco mohlo.


    Všechno co jsem se naučil ze mě vypadlo v těch nejhroznějších starostech mého života ze dne na den, takže teď,
    když jsem byl zkoušen z toho co vím, nevěděl jsem nic a byl jsem přeřazen do jedné z nejhorších škol. Ale přesto
    mou nejhorší obavou bylo, i přes moji touhou získat chlapecké znalosti a porozumět knihám, že jsem byl odloučen od
    mých přátel, což mě velice tížilo.

    Alžběta Kapounová

    OdpovědětVymazat
  20. Třída byla obrovká hala v nejtišší části budovy, stojící před impozantím půl tuctem velkých krabic s čaji, umožňující nahlédnutí do staré izolované zahrady patřící panu Doktorovi, kde broskvičky dozrávaly na slunné jižní stěně.Byly zde dvě velké aloe v květnících na trávnících před okny;široké tvrdé listy každé rostliny(vypadající jako by byly vyrobeny z malovaného cínu)jsem si až do posud spojoval s tichem a ústraním.
    Okolo pětadvaceti chlapců bylo horlivě zaměstnáno svími knihami když jsme vešli dovnitř, ale jejich snaha pořát
    Doktorovi dobrého rána a zůstali stát když vidšli pana Wikfielda a mě.

    "Nový chlapec, mladý gentleman," řekl doktor, "Trotwood Copperfield."

    Adams, který byl hlavním z chlapců, vystoupil z řady a uvítal mě. Vypadal jako mladý kněz, se svou bílou vázankou, ale byl velmi milý a vripn; a ukázal mi mé místo a představil mě pánům velmi gentlemanskámi způsoby, které mě uklidnily, pokud mě něco mohlo uklidnit.

    Vše co jsem se naučil, mi vypadlo z paměti v nejhorších dnech mého života z rána do noci, takže nyní, když jsme byl zkoušen
    z toho co umím, nevěděl jsem nic, proto jsem byl přeložen do nejhorší třídy. Ale, s problémy které jsem měl, s mojí snahou získat
    chlapecké schopnosti a naučit se knihy, bylo mi rozhodně pramálo příjemné, že, i se vším co znám, jsem se vzdaloval svým
    vrstevníkům čím dál tím víc.


    BB
    Barbora Kapounová

    OdpovědětVymazat
  21. Prostorná učebna se nacházela v nejtišší části domu, naproti ní stálo půltuctu velkých, krásných uren. Něco jakoby vybízelo k pohledu na odlehlou zahradu patřící doktorovi, kde na jižní stěně dozrávaly broskve. Na trávníku pod okny byly v dřevěných květináčích zasazeny dvě obrovské aloe, s širokými, tvrdými listy (které vypadaly jako by byly z malovaného cínu), které se pro mě staly symbolem ticha a odpočinku. Když jsme vešli dovnitř, asi pětadvacet chlapců bylo zabráno do učebnic, ale povstali, aby popřáli doktorovi dobré ráno a když uviděli mě a pana Wickfielda, zůstali stát.
    „Váš nový spolužák, chlapci, “ oznámil doktor ; „Trotwood Copperfield.“
    Adams, zástupce třídy, se zvedl a šel mě přivítat. Se svou bílou vázankou vypadal jak kněz, ale byl velmi milý a přátelský. Ukázal mi, kde je mé místo a zdvořile mě představil spolužákům, jeho chování mě uklidnilo, pokud mě ovšem vůbec něco mohlo uklidnit.
    Přeložili mě do nejhorší třídy, protože všechno, co jsem se dosud naučil, mi při starostech o můj život, vypadlo z paměti. Takže když jsem byl zkoušen, nevěděl jsem nic. A i když mě trápilo, že se nemůžu vzdělávat a věnovat činnostem, které jsou pro kluka mého věku běžné, větší strach jsem měl z toho, že tím, co znám, se svým vrstevníkům vzdaluji víc, než tím, co neznám.
    Viktorie Vášová

    OdpovědětVymazat
  22. Učebna byla velká místnost v nejtišší části domu, čelila důstojnému pohledu půl tuctu velkých urn a
    nutila ke kradmému pohled na starou osamocenou Doktorovu zahradu, ve které broskve zrály na slunné jižní straně.
    Byly tam dvě velké aloe v neckách na trávníku před okny; ty široké tvrdé listy téhle rostliny
    (vypadaly jako vyrobené z pomalované plechovky) byly pro mne od té doby symbolem ticha a odpočinku.
    Asi pětadvacet chlapců bylo zaměstnáno studiem knih když jsme vstoupili, ale povstali, aby popřáli Doktorovi
    dobré ráno, a zůstali stát, když uviděli pana Wickfielda a mně.

    "Nový chlapec, mládenci," řekl doktor, "Trotwood Copperfield."

    Jeden z Adamsů, který byl předseda třídy, vystoupil ze svého místa a přívítal mne. Vypadal jako mladý knež ve své
    bílé kravatě, ale byl velmi přátelský a veselý, ukázal mi mé místo a představil mě kantorům tak uhlazeným způsobem,
    že by mě to jistě zbavilo rozpaků, kdyby to vůbec bylo možné.

    Všechno, co jsem se naučil, se vypařilo v nečestném způsobu života, takže nyní, když jsem byl zkoušen, co znám,
    neznal jsem nic, a byl jsem zařazen do té nejhorší ze všech tříd. I když mě trápila vlastní touha po chlapeckých
    dovednostech i znalostech z knih, ještě více mě znepokojovala úvaha, že jsem se svým společníkům vzdaloval více tím,
    co jsem znal, než tím co jsem neznal.

    Michala Rusňáková

    OdpovědětVymazat
  23. Školní třída byla značně velká hala, která se nacházela na nejtišší straně domu a byla vystavená majestátně upřenému pohledu skoro půl tuctu velkých uren. Nutila také k pohledu do staré odlehlé zahrady, která patřila Doktorovi a kde na sluneční jižní stěně dozrávaly broskve. Pod okny na trávníku byly v nádobách dvě velké aloe, jejichž široké, pevné listy (vypadající jako by byly z malovaného plechu), pro mě od té doby vždy symbolizovaly ticho a odpočinek. Když jsme vešli, bylo tam asi pětadvacet chlapců zabráno do svých knih, ale povstali, aby Doktorovi popřáli dobré ráno a zůstali stát když viděli pana Wockfielda a mě.

    „Nový chlapec, mladí páni“, řekl Doktor, „Trotwood Copperfield“.

    Jistý chlapec jménem Adams, který byl zástupcem žáků, vystoupil ze svého místa a přivítal mě. Vypadal ve svém bílém nákrčníku jako mladý duchovní, ale byl velmi přívětivý a dobře naladěný. Ukázal mi, kde bude mé místo a představil mě řediteli, tak džentlmentským způsobem, který by mě byl schopný uklidnit, pokud by něco mohlo.

    Všechno, co jsem kdy uměl se mi v důsledku hrozné celodenní snahy o můj život, vypařilo z hlavy. A tak když jsem teďbyl tázán na to co znám, neznal jsem nic a tím pádem jsem byl ve škole zařazen do nejnižšího stupně. Ale i přes mou obavu ze své tsnahy po chlapeckých dovednostech a také učení z knih, mi byla mnohem více nepříjemná okolnost, že to co jsem znal, mě ještě více vzdalovalo od mých společníku, než to co jsem neznal.

    M.Rajtmajerová

    OdpovědětVymazat
  24. Školní učebna byla vcelku velká místnost nacházející se v nejtišší části domu, čelila upřeným pohledům půl tuctu velkých uren a přísným pohledům staré odlehlé zahrady patřící Doktorovi, kde na slunečné jižní straně dozrávaly broskve. Na trávníku pod oknem rostly v květináčích dvě rostliny aloe. Jejich široké a tvrdé listy (které vypadaly jako vyrobené z natřeného plechu) jsem měl od té doby vždy spojené s klidem a stářím.
    Když jsme vešli dovnitř , asi dvacetpět chlapců bylo ponořeno do čtení knih, i přesto povstali aby Doktorovi popřáli dobré ráno a zůstali stát i když spatřili pana Wickfielda a mě. „Mladí pánové, toto je nový žák“, řekl Doktor, „Jmenuje se Trotwood Copperfield.“ Adams, který byl předsedou třídy, vstal ze svého místa, aby mě uvítal. V bílé kravatě vypadal jako mladý duchovní, ale byl velmi vlídný a s dobrým smyslem pro humor. Ukázal mi mé místo, představil mě učitelům a snažil se zmírnit mé obavy, bylo-li to vůbec možné.
    Cokoliv jsem se naučil, jsem díky zase hned zapomněl kvůli obavám o svůj život, a proto když mě ve škole zkoušeli jsem věděl pouze to, že nic nevím, a proto mě poslali do třídy pro nejpomalejší žáky z celé školy. Avšak i přes to, jak mne trápilo, že se nemohu věnovat běžným chlapeckým činnostem a porozumění knih, mne nejvíce znepokojovala představa, že tím co znám, se více vzdaluji od svých spolužáků, spíše než než tím, co neznám.

    Klára Černá

    OdpovědětVymazat
  25. Učebna byla dost velká hala v nejtišší části domu, naproti níž stálo půl tuctu velkých, vznešeně vyhlížejících uren. Disponovala také pohledem na starou odloučenou zahradu, patřící panu Doktorovi, kde na slunné jižní stěně dozrávaly broskve. Na trávníku před okny byly v květnících dvě velké aloe, široké silné listy (vypadající jako by byly z malovaného cínu), pro mě odjakživa symbolizovaly ticho a odpočinek. Když jsme vešli dovnitř, zhruba pětadvacet chlapců bylo se studijním zájmem ponořeno do svých učebnic, ale povstali, aby popřáli Doktorovi dobré ráno a zůstali nadále stát, když záhlédli pana Wickfielda a mě.

    "Nový spolužák, mladí muži," řekl Doktor; "Trotwood Copperfield."

    Jistý Adams, jenž byl hlavním z chlapců, vystoupil ze svého místa a uvítal mě. Se svým bílým nákrčníkem vypadal jako mladý kněz, ale byl velmi přívětivý a se smyslem pro humor; ukázal mi mé místo a představil mě vyučujícím zdvořilým způsobem, který mě měl dostat do určitého klidu, pokud to bylo vůbec možné.

    Všechno co jsem se naučil, se ze mě vytratilo díky každodenním starostem mého života, takže když jsem byl zkoušen ze svých znalostí, nevěděl jsem nic, tudíž jsem byl zařazen do nejnižšího stupně výuky. Ale i přestože mě trápila má touha po běžných chlapeckých aktivitách a také po vzdělávání z knih, mi byla více nepříjemná úvaha, že tím co jsem znal, jsem se svým společníkům vzdaloval více než tím, co jsem neznal.

    Radek Puršl

    OdpovědětVymazat
  26. Učebna byla vskutku velká místnost, v nejtišší části domu, která vznešeně
    čelila půl tuctu ohromných nádob, a imponovala pohledem na starou osamocenou
    zahradu, která patřila Doktorovi, kde na slunné jižní zdi dozrávaly broskve.
    Byly tam dvě velké aloe v nádobách, na zeleném trávníku za okny; široké, těžké
    listy této rostliny (které vypadaly jako by byly natřeny cínem) pro mě vždy
    byli symbolickým spojením ticha a odpočinku. Zhruba dvacetpět chlapců bylo ponořeno
    do jejich knih, když jsem vstoupil, ale oni povstali, aby řekli
    Doktorovi dobré ráno, a zůstali stát, když uviděli mě a pana Wickfielda.

    "Nový chlapec, pánové," řekl Doktor, "Trotwood Copperfield."

    Jeden chlapec Adams, který byl vedoucím chlapcem, vystoupil ze svého místa
    a přivítal mě. Vypadal jako malý kněz, ve své bílé vázance, ale byl velmi
    přátelský a měl smysl pro humor; ukázal mi mé místo a přestavil
    mě zdvořilým způsobem učitelům,
    čímž by mě mohl uklidnit, kdyby to šlo.

    Cokoliv jsem se dříve naučil, to mé trpké životní vzdělání, jsem tiše zapomněl
    ze dne na den, což nyní vedlo k tomu, že když jsem byl zkoušen z toho co jsem
    znal, nevěděl jsem nic, a byl jsem poslán do nejnižší třídy ve škole.
    Ale, byl jsem ustaraný svou chlapeckou touhou něco znát, a také čtením,
    cítil jsem se neustále velmi unaven, a i to, co jsem věděl, bylo mnohem víc,
    než znali moji spolužáci.
    Pavla Růžičková

    OdpovědětVymazat
  27. Učebna byla poměrně velká hala na nejtišší straně budovy, která majestátně čelila upřeným pohledům asi půl tuctu ohromných uren a nabízela pohled do doktorovy staré zahrady v ústraní, kde na slunečné jižní straně dozrávaly broskve. Ve vaničkách na trávníku venku za oknem byly dvě velké rostliny aloe; široké dlouhé listy této rostliny (které vypadaly jako z malovaného cínu) pro mne od té doby byly, díky této souvislosti, symbolem klidu a odpočinku. Když jsme vkročili, asi pětadvacet chlapců bylo ponořeno do knih. Postavili se, aby popřáli doktorovi dobré ráno a zůstali stát při pohledu na mě a pana Wickfielda.

    'Nový chlapec, pánové,' řekl doktor; 'Trotwood Copperfield.'

    Nějaký Adams, představitel třídy, vzápětí vystoupil, aby mne přivítal. Ve své bílé kravatě vypadal jako mladý kněz, byl však velmi milý a sympatický; ukázal mi mé místo a zdvořile mne představil učitelům, což mne uklidnilo více než cokoliv jiného.
    .
    .
    .
    Cokoliv jsem se naučil, kvůli každodenní odporné starosti o svůj život jsem zapomněl a nyní, když došlo na to co umím, zjistil jsem, že neumím nic a byl jsem zařazen do nejnižšího ročníku školy. Už tak dost znepokojený svou touhou po osvojení si chlapeckých dovedností a učení se z knih, byl jsem ještě stokrát více nesvůj z uvážení, že v tom, co jsem věděl, jsem byl svým společníkům mnohem vzdálenější, než v tom, co jsem nevěděl.

    Adéla Novotná

    OdpovědětVymazat