4. října 2011

V říši nemejského lva


Agatha Christie patří mezi mistry detektivkářského jazyka a zejména konverzace; sbírka povídek "Herkulovské úkoly Hercula Poirota" (The Labours of Hercules, 1947) je toho zajisté dokladem.

1. Přečtěte si nejprve celou povídku - je k dispozici v úložišti http://prekladani.capsa.cz. Zaměřte se zejména na děj předcházející ukázce.
2. Pokuste se v duchu o charakteristiku promlouvajících osob z následující ukázky určené k překladu, najděte v jejich řeči typické jazykové prostředky a uvažujte, jak je přeložit. Nakolik se jejich řeč vzájemně liší? Nakolik odráží jejich společenské postavení a povahu?
3. Představte si jednotlivé postavy (věk, oblečení, gestkulace...) pomoci může i filmová ukázka, například TATO.
4. Přeložte část textu vyznačenou tučně a vložte svůj překlad do komentáře k tomuto blogu. (Tuto část jsme probrali v hodině.)
5. Přeložte celou ukázku. Vložte svůj překlad do komentáře k tomuto blogu do 10.10. 20:00.



Prémiová otázka: Název tohoto příspěvku je inspirován jistým literárním a historickým kontextem. Jakým?

--------------------

"But surely. Sir Joseph, the proper thing (and a very much more inexpensive thing) would have been to send for the police ?"
Sir Joseph rubbed his nose. He said: "Are you married, Mr. Poirot ?"
"Alas," said Poirot, "I have not that felicity."
"H'm," said Sir Joseph. "Don't know about felicity, but if you were, you'd know that women are funny creatures. My wife went into hysterics at the mere mention of the police — she'd got it into her head that something would happen to her precious Shan Tung if I went to them. She wouldn't hear of the idea—and I may say she doesn't take very kindly to the idea of your being called in. But I stood firm there and at last she gave way. But, mind you, she doesn't like it."
Hercule Poirot murmured: "The position is, I perceive, a delicate one. It would be as well, perhaps, if I were to interview Madame your wife and gain further particulars from her whilst at the same time reassuring her as to the future safety of her dog ?
Sir Joseph nodded and rose to his feet. He said: "I'll take you along in the car right away.


In a large, hot, ornately-furnished drawingroom two women were sitting. As Sir Joseph and Hercule Poirot entered, a small Pekinese dog rushed forward, barking furiously, and circling dangerously round Poirot's ankles.
"Shan -- Shan, come here. Come here to mother, lovey-- Pick him up. Miss Carnaby."
The second woman hurried forward and Hercule Poirot murmured: "A veritable lion, indeed."
Rather breathlessly Shan Tung's captor agreed.
"Yes, indeed, he's such a good watchdog. He's not frightened of anything or any one. There's a lovely boy, then.
Having performed the necessary introduction, Sir Joseph said: "Well, Mr. Poirot, I'll leave you to get on with it," and with a short nod he left the room.
Lady Hoggin was a stout, petulantlooking woman with dyed henna red hair. Her companion, the fluttering Miss Carnaby, was a plump, amiable-looking creature between forty and fifty. She treated Lady Hoggin with great deference and was clearly frightened to death of her.
Poirot said: "Now tell me. Lady Hoggin, the full circumstances of this abominable crime."
Lady Hoggin flushed. "I'm very glad to hear you say that, Mr.
Poirot. For it was a crime. Pekinese are terribly sensitive -- just as sensitive as children. Poor Shan Tung might have died of fright if of nothing else.
Miss Carnaby chimed in breathlessly: "Yes, it was wicked -- wicked!"
"Please tell me the facts."
"Well, it was like this. Shan Tung was out for his walk in the Park with Miss Camaby -- "
"Oh dear me, yes, it was all my fault," chimed in the companion. "How could I have been so stupid -- so careless -- "
Lady Hoggin said acidly: "I don't want to reproach you. Miss Carnaby, but I do think you might have been more alert."
Poirot transferred his gaze to the companion. "What happened?"
Miss Carnaby burst into voluble and slightly flustered speech.
"Well, it was the most extraordinary thing! We had just been along the flower walk -- Shan Tung was on the lead, of course -- he'd had his little run on the grass -- and I was just about to turn and go home when my attention was caught by a baby in a pram -- such a lovely baby - it smiled at me -- lovely rosy cheeks and such curls. I couldn't just resist speaking to the nurse in charge and asking how old it was -- seventeen months, she said – and I'm sure I was only speaking to her for about a minute or two, and then suddenly I looked down and Shan wasn't there any more. The lead had been cut right through -- "
Lady Hoggin said: "If you'd been paying proper attention to your duties, nobody could have sneaked up and cut that lead.

34 komentářů:

  1. "Ale jistě. Sir Josephe, nebyla by ta správná věc (ale také ta opravdu o hodně méně drahá) kdyby, jste se obrátil na policii? Sir Joseph se podrbal na nose. Řekl:
    "Jste ženatý, pane Poirote?"
    "Alas" řekl Poirot, "neměl jsem to štěstí."
    "Hm" zamumlal Sir Joseph. "Nevím nic o potěšení, ale kdybyste byl, věděl byste, že
    ženy jsou zvláštní stvoření. Moje žena začala být hysterická při pouhé zmínce o policii - vzala si do hlavy že by se stalo něco jejímu milovanému Shan Tungovi, kdybych se na ně obrátil. Nechtěla o tom ani slyšet - a musím říci, že nepřijala, lehce ani to že jsem se obrátil na vás. Nicméně trval jsem na tom a ona ustoupila. Ale chci vás jen upozornit, že s tím nesouhlasí.

    Hercule Poirot zamumlal: "Tento případ, zdá se, je poněkud choulostivý. Bylo by vhodné, možná, kdybych vyslechl vaši paní a získal od ní další podrobnosti, zatímco ji budu ujišťovat o budoucí bezpečnosti jejího psa?
    Sir Joseph přikývl a postavil se. "Vezmu vás k nám ihned autem."

    BB
    Barbora Kapounová

    OdpovědětVymazat
  2. "Ale jistě. Sire Josephe, správná věc (a také mnohem méně finančně nákladná) by byla obrátit se na policii?"
    Sir Joseph se poškrábal na nose.
    Řekl:
    "Jste ženatý, pane Poirote?"
    "Tedy," řekl Poirot, "nemám to štěstí."
    "Hmm," řekl Sir Joseph. " Nemluvte mi o stěstí- ale kdyby jste byl, věděl byste že ženy jsou zvlástní tvorové.
    Moje žena dostala hysterický záchvat jenom při pouhé zmínce o přivolání policie - vzala si do hlavy, že by se jejímu drahocenému Shan Tungovi něco stalo, kdybych se na ně obrátil. Nechtěla o tom ani slyšet - a musím říct, že ani nenesla velice dobře to, že jsem poslal pro vás. Ale stál jsem si pevně za svým a ona to nakonec vzdala. Ale musím vás upozornit, že se jí to nelíbí."
    Hercule Poirot zamumlal:
    Vaše pozice zdá se být nelehká. Bylo by možná dobré, kdybych se zeptal vaší ženy a získal nějaké další informace a pochopitelně ji také ujistil, že se jejímu psovi se nic nestane? Sir Joseph přikývl a rychle vstal.
    Řekl:"Hned vás tam vezmu autem."

    Alžběta Kapounová

    OdpovědětVymazat
  3. "Ale jistě. Sire Josephe, nebylo by lepší (a zajisté i mnohem levnější) poslat pro

    policii?" Sir Joseph si promnul nos a řekl: "Jste ženatý, detektive Poirote?"

    "Bohužel," řekl Poirot, "neměl jsem to štěstí."
    "Hm, řekl Sir Joseph. "Nemáte to štěstí, ale kdyby ano, věděl byste, že ženy jsou

    zvláštní bytosti. Má manželka dostala hysterický záchvat jen při pouhé zmínce o

    policii - vzala si do hlavy, že by se jejímu zlatému Shan Tung něco stalo,

    kdybychom je zavolali. Nechtěla o tom ani slyšet, a mohu říci, že se jí nelíbil

    ani ten nápad zavolat vás. Ale já trval na svém a nakonec povolila. Ale, i tak se

    jí to nelíbí.
    Hercule Poirot zamumlal: "Situace je vskutku delikátní. I přesto by bylo dobré,

    kdybych mohl promluvit s vaší ženou, a dozvěděl se další detaily, aby v

    budoucnosti mohla zajistit vetší bezpečnost svého psa.
    Sir Joseph přikývl a zvedl se. Dodal: "Odvezu vás autem."
    Pavla Růžičková

    OdpovědětVymazat
  4. "Ale samozřejmě. Sire Josephe, nebylo by bývalo lepší (a také mnohem méně nákladnější) poslat pro policii?" Sir Joseph se poškrábal na nose a řekl:"Jste ženatý, pane Poirote?" "O běda," odpověděl Poirot, "neměl jsem to štěstí."
    "Hm," řekl Sir Joseph. "Nevím nic o štěstí, ale kdyby jste byl, vědel by jste, že ženy jsou zvláštní stvoření. Moje žena začala hysterčit jenom při pouhé zmínce o policii - vzala si do hlavy, že by se něco mohlo stát jejímu drahému Shan Tungovi pokud bych pro ni poslal. Neslyšela na ten nápad-a mohu říct, že též není příliš nakloněna myšlence, že jsem poslal pro Vás. Ale trval jsem si pevně na svém a nakonec to vzdala. Ale, promiňte, není z toho nadšená."
    Hercule Poirot zamumlal: "Situace je, jak chápu, citlivá. To by asi byla také, pravděpodobně, pokud bych vyzpovídal vaši ženu abych od ní získal další podrobnosti a zárověň bych ji ujistiťoval o bezpečnosti jejího psa?
    Sir Joseph přikývl, vzedl se a řekl: "Vezmu vás tam hned svým vozem".

    M.Rajtmajerová

    OdpovědětVymazat
  5. "Ale jste si jistý, Sire Josephe,že by nebylo lepší (a také mnohem méně nákladnější) obrátit se v téhle věci na policii?" Sir Joseph si otřel nos a řekl: "Jste ženatý, pane Poirote?"
    "Bohužel," řekl Poirot, "neměl jsem to štěstí."
    "Hm,"odpověděl Sir Joseph. "O tom štěstí nic nevím, ale kdybyste byl ženatý, věděl byste, že ženy jsou zvláštní stvoření. Mojí manželku přepadl hysterický záchvat už jen při pouhé zmínce o policii - má dojem, že by se něco jejímu drahocennému Shan Tungovi mohlo stát, kdybych šel na policii. Nechtěla o tom ani slyšet- a musím také přiznat, že nebyla nadšená ani z toho, že byste měl být přizván vy.Ale stál
    jsem si za svým a nakonec souhlasila. Akorát vás upozorňuji, že se jí to i tak nelíbí."Hercule Poirot zamumlal: "Tato situace je, jak vidím, choloustivá. Ale přesto by bylo dobré, kdybych mohl vyslechnout vaší manželku a získat tak od ní další detaily a mezitím bych jí mohl také ujistit o tom, že je její pes v bezpečí?
    Sir Joseph přikývl a povstal. Řekl: " Pojedete se mnou autem."

    V.Vášová

    OdpovědětVymazat
  6. "Ale jistě, sire Josephe. A nebylo by lepší (a zcela jistě i levnější), obrátit se na policii?" Sir Joseph se podrbal na nose a řekl:
    "Pane Poirote, jste ženatý?"
    "Ne, vskutku," řekl Poirot, "Nemám to štěstí."
    "Hm," zamumlal sir Joseph. "O štěstí nic nevím, ale kdybyste byl ženatý, věděl byste, že ženy jsou zvláštní bytosti. Má žena začala být hysterická při pouhé zmínce o policii - vzala si do hlavy, že by se jejímu drahému Shan Tungovi něco stalo, kdybychom šli na policii. Nechtěla o tom ani slyšet-a musím přiznat, že ani z vaší přítomnosti u případu nebyla zrovna nadšená. Ale já jsem si rázně stál na svém a ona přece jen ustoupila. Ale nezapomínejme, že se jí to vůbec nelíbí."
    Hercule Poirot zabručel: "Tento případ, jak ho já vnímám, je velice delikátní. Možná proto by bylo vhodné vyzpovídat Vaši paní manželku ohledně dalších podrobností a zároveň ji ujistit o úplném bezpečí jejího psa, co myslíte?"
    Sir Joseph pokýval hlavou a vstal. "Doprovodím vás směrem k autu."

    Klára Černá

    OdpovědětVymazat
  7. "Ale zajisté. Sire Josephe, správné (a určitě mnohem levnější) jednání by bylo zkontaktovat policii že ?" Sir Joseph si otřel nos a řekl: "Jste ženatý pane Poirot ?"
    "Bohužel," řekl Poirot, "Nemám to štěstí."
    "H'm," odvětil Sir Joseph. "Nevím zda-li se jedná o štěstí, ale kdybyste byl, věděl byste, že ženy jsou zvláštní stvoření. Moji ženu popadl hysterický záchvat vždy při pouhé zmínce o policii. Utkvělo ji v hlavě, že pokud bych za nimi opravdu šel, něco by se stalo jejímu zlatíčku Shan Tungovi. Nechtěla o tom vůbec slyšet a musím říct, že ani vaše prítomnost ji příliš netěší. Ale stál jsem si tvrdě za svým, a ona nakonec ustoupila. Avšak upozorňuji vás, nelíbí se ji to.
    Hercule Poirot zamumlal: "Situace je řekněme, citlivá. Pravděpodobně by to bylo stejné, i kdybych vyzpovídal vaši paní a dozvídal se další podrobnosti zatímco bych ji ujišťoval o bezpečí jejího psa, že ano?
    Sir Joseph přikývl hlavou, zvedl se a řekl: "Ihned vás tam zavezu."

    Radek Puršl

    OdpovědětVymazat
  8. "Zajisté. Ale sire Josephe nebylo by vhodnější a také mnohem levnější povolat policii?"
    Sir Joseph se poškrábal na nose. A řekl:
    "Jste ženatý pane Poirote?"
    "Bohužel, řekl Poirot "Takové blaženosti se mi nedostalo."
    "Hmm," řekl sir Joseph. "O blaženosti nic nevím, ale být ženatý, věděl byste jaká jsou ženy zvláštní stvoření. Při pouhé zmínce o policii měla má žena hysterický záchvat-vzala si do hlavy, že se může něco stát jejímu drahému Shang Tungovi, pokud se zapojí policie. O tom nechtěla ani slyšet-a mohu vám říct, že ani vaše zapojení do případu jí není příliš po vůli. Nicméně trval jsem na svém a nakonec ustoupila. Ale, říkám vám, není z toho nadšená."
    Hercule Poirot zamumlal: "Jak jsem si všiml, situace je ožehavá. A tak to zůstane, až budu muset Madam, vaší paní, ujistit, že se psovi nic nestane a zároveň se ptát na podrobnosti k případu." Sir Joseph přitakal a zvedl se. Řekl: "Hned vás tam svezu autem."

    OdpovědětVymazat
  9. „Ale jistě. Sire Josephe, nemyslíte, že by bylo lepší (a mnohem levnější), kdybyste poslal pro policii?
    Sir Joseph se podrbal na nose. Odvětil:
    „Jste ženatý, pane Poirote?“
    „Běda,“ řekl Poirot, „nedostává se mi takové blaženosti.“
    „Hm,“ zabručel Sir Joseph. „Nevím, jestli je to zrovna blaženost, ale kdybyste byl, věděl byste, že ženy jsou podivná stvoření. Při pouhé zmínce o policii propadla má žena hysterii – vzala si ho hlavy, že kdybych tam zašel, jejímu milovanému Shan Tungovi by se stalo něco hrozného. Ani o tom nechtěla slyšet – a musím přiznat, že nenese s přílišnou laskavostí ani to, že jste byl zavolán vy. Přesto jsem na tom pevně trval a tak nakonec svolila. Ale varuji vás, nelíbí se jí to.“
    Hercule Poirot zamumlal: „Uvědomuji si, že situace je velmi choulostivá. Snad by bylo nejlepší, kdybych jel k vaší paní a získal od ní další podrobnosti a zároveň ji ujistil o budoucím bezpečí jejího psa?“
    Sir Joseph přikývl a povstal. „Okamžitě vás tam zavezu.“

    O. Burešová

    OdpovědětVymazat
  10. "Zajisté. Ale sire Josephe nebylo by vhodnější a také mnohem levnější povolat policii?"
    Sir Joseph se poškrábal na nose. A řekl:
    "Jste ženatý pane Poirote?"
    "Bohužel, řekl Poirot "Takové blaženosti se mi nedostalo."
    "Hmm," řekl sir Joseph. "O blaženosti nic nevím, ale být ženatý, věděl byste jaká jsou ženy zvláštní stvoření. Při pouhé zmínce o policii měla má žena hysterický záchvat-vzala si do hlavy, že se může něco stát jejímu drahému Shang Tungovi, pokud se zapojí policie. O tom nechtěla ani slyšet-a mohu vám říct, že ani vaše zapojení do případu jí není příliš po vůli. Nicméně trval jsem na svém a nakonec ustoupila. Ale, říkám vám, není z toho nadšená."
    Hercule Poirot zamumlal: "Jak jsem si všiml, situace je ožehavá. A tak to zůstane, až budu muset Madam, vaší paní, ujistit, že se psovi nic nestane a zároveň se ptát na podrobnosti k případu." Sir Joseph přitakal a zvedl se. Řekl: "Hned vás tam svezu autem."

    Petr Vnučko

    OdpovědětVymazat
  11. "Zajisté Sire Josephe, ale nebyla by správná (a zajisté mnohem levnější) věc, kdybychom kontaktovali policii?
    Sir Joseph se poškrábal na nose.
    Řekl:
    "Jste ženatý pane Poirote?"
    "Běda," pronesl pan Poirot. "neměl jsem to štěstí."
    "Hm," pronesl Sir Joseph. "Nevím nic o Vašem štěstí, ale kdybyste byl ženat, tak byste zcela jistě věděl, že jsou ženy směšná stvoření. Má žena vždy propadne hysterii při pouhé zmínce o policii - má stále v hlavě zakotvené, že
    pokud půjde na policii, tak se něco stane jejímu drahému Shan Tungovi. echtěla o tom vůbec slyšet a musím říct, že ani vaše prítomnost ji příliš netěší. Ale zůstal jsem rázný a nakonec se podvolila. Ale, nezapomínejme, nezamlouvá se jí to."
    Hercule Poirot zamumlal "Situace je, jak vidím, velmi delikátní. Bylo by dobré, možná, kdybych si mohl promluvit se společnicí Vaší ženy a získal další podrobnosti od ní, zatímco bych jí ujišťoval o bezpečné budoucnosti jejího psa?"
    Sir Joseph přikývl a zvedl se ze židle. "Odvezu vás tam ihned kočárem."

    Jan Dvořáček

    OdpovědětVymazat
  12. „Ale ovšem. Nebylo by rozumnější (a mnohem levnější) pověřit tím policii, Sire Josephe?“ Sir Joseph se podrbal na nose. Otázal se: „Jste ženatý, pane Poirote?“
    „Bohužel,“ řekl Poirot, „dosud jsem neměl to potěšení.“
    „Hmm,“ zamumlal Sir Joseph. „Nevím, jestli se dá mluvit o potěšení, ale kdybyste ženatý byl, věděl byste, že ženy jsou podivná stvoření. Pouhá zmínka o policii vyvolala u mé ženy hysterii - vzala si do hlavy, že pokud bych ji kontaktoval, jejímu milovanému Shan Tungovi by se něco stalo. O této možnosti nechtěla ani slyšet - a musím říct, že nápadem kontaktovat vás také nebyla příliš nadšena. Ale já si stál za svým, takže nakonec souhlasila. Přesto se jí to, na to nezapomínejme, nezamlouvá.“
    Hercule Poirot zamumlal: „Vidím, že se jedná o citlivou záležitost. Snad by byl výsledek stejný, kdybych si pohovořil s vaší paní ženou a získal od ní další údaje a zároveň ji ubezpečil, že jejímu psovi v budoucnu nic nehrozí?
    Sir Joseph přitakal a zvedl se. Řekl: „Ihned vás za ní zavezu.“
    Denis Rus

    OdpovědětVymazat
  13. "Ale jistě. Sire Josephe, nebyla by ta správná věc (a také mnohem méně finančně náročná) poslat pro policii?"
    Sir Joseph se poškrábal na nose. Řekl: "Jste ženatý, pane Poirote?"
    "Želbohu," řekl Poirot, "neměl jsem to štěstí."
    "Hm," řekl Sir Joseph. "Nevím jestli štěstí, ale kdybyste byl, věděl byste, že ženy jsou zvláštní stvoření. Moje žena dostala téměř hysterický záchvat při

    zmínce o policii - vzala si do hlavy, že by se jejímu drahému Shan Tungovi jistě něco stalo, kdybych za nimi šel. Nechce o tom ani slyšet - a abych byl

    upřímný nepřijala velmi dobře ani nápad obrátit se na vás. Ale na tom jsem trval a tak nakonec ustoupila. Měl byste ale vědět, že se jí to nelíbí."
    Hercule Poirot zamumlal: "Celá situace, jak to vidím, je dost choulostivá. Možná by bylo dobré, kdybych se zeptal vaší paní, získal nějaké další informace

    zatímco ji ujistím o bezpečí jejího psa?"
    Sir Joseph přikývl a postavil se. "Hned vás tam zavezu svým vozem."

    Michala Rusňáková

    OdpovědětVymazat
  14. Ve velkém, teplém, a květy ozdobeném pokoji seděly dvě ženy. Když Sir Joseph a Hercule Porirot vstoupili dovnitř, přihnal se k nim malý Pekinézký pes, vztekle štěkal a nebezpečně se točil kolem Poirotových kotníků.
    „Shan—Shan, pojď sem. Pojď ke své mamince, miláčku — Přineste ho slečno Carnabyová.”
    Druhá žena přispěchala a Hercule Poirot zamumlal: „ Opravdový lev, vážně”
    Opatrovatelka psa Shan Tunga jen tiše souhlasila.
    „Ano, máte pravdu, je to vážně dobrý hlídač. Nebojí se vůbec ničeho, ani nikoho. Pojď sem ty můj pejsku.”
    Po nezbytném představení se Sir Joseph řekl: „Inu, pane Poirote, nechám vás pokračovat ve své práci,” a s malým pokývnutím hlavy opustil místnost.
    Lady Hogginová byla silná, nevrlá žena s červenými vlasy obarvenými hennou. Její společnicí byla chvějící se slečna Carnabyová, která byla silná, s milým výrazem ve tváři, ve věku mezi čtyřiceti až padesáti lety. Chovala se k Lady Hogginové s velikou úctou a viditelně se jí bála k smrti.
    Poirot řekl: „Lady Hogginová, vyprávějte mi nyní všechny detaily tohoto ohavného zločinu.”
    Lady Hogginová se zarděla. „Jsem mile potěšena, že to říkáte, pane Poirote. Protože to zločin byl. Pekinézové jsou velmi citliví – stejně tak citliví jako jsou děti. Ubohý Shan Tung mohl zemřít strachy, když nic jiného.”
    Slečna Carnabyová tiše přizvukovala: „Ano, bylo to hanebné – hanebné!”
    „Prosím, říkejte fakta.”
    „Inu, bylo to takto. Shan Tung šel na procházku do Parku se slečnou Camabyovou --”
    „Ach, ano, to všechno byla má vina,” přizvučila. „Jak jsem jen mohla být tak hloupá -- tak neopatrná”
    Lady Hogginová sarkasticky odpověděla: „Nechci vám nic vyčítat, slečno Carnabyová, ale myslím si, že jste mohla být opatrnější.”
    Poirot se podíval na společnici. „Co se stalo?”
    Slečna Carnabyová přešla k výřečné a nervózní řeči.
    „No, bylo to opravdu zvláštní! Procházeli jsme se zrovna kolem květinového záhonu -- Shan Tung byl samozřejmě na vodítku -- běhal po trávníku -- a zrovna jsem se chtěla otočit a jít domů, když v tom jsem zahlédla miminko v kočárku -- tak překrásné miminko – usmálo se na mě – mělo krásné růžové tvářičky a takové kudrlinky. Nemohla jsem si pomoci a musela jsem promluvit s jeho ošetřovatelkou, a zeptala jsem se, jak je staré – sedmnáct měsíců, odpověděla – jsem si opravdu jistá, že jsem s ní mluvila jen minutu či dvě, a pak jsem se podívala dolů, a Shan už tam nebyl. Vodítko bylo přestřiženo.”
    Lady Hogginová dodala: „ Kdybyste dávala větší pozor, jak je vaší povinností, nikdo by se nemohl vplížit a přestříhnout to vodítko.”

    OdpovědětVymazat
  15. Dvě ženy seděly ve velkém, horkém a nábytkem přezdobeném přijímacím pokoji. Hned jak Sir Joseph a Hercule Poirot vstoupili, malý pekingský palacový psík vyrazil kupředu, zuřivě stěkal a kroužil nebezpečně okolo Poirotových kotníků.
    "Shane - Shane, pojď sem. Pojď sem k mamince, drahoušku- Zvědněte ho, paní Carnabyová."
    Druhá žena spěchala k nim a Hercule Poirot zamumlal: "Učiněný lev, vskutku."
    Shan Tungova uchvatitelka sotva popadaje dechu souhlasila.
    "Ano, vskutku, on je výborný hlídač. Nebojí se nikoho a ničeho. Je to můj báječný chlapeček."
    Po nezbytném představování řekl Sir Joseph: "Tedy, pane Poirote, nechám vás pokračovat," krátce se uklonil a odešel.
    Lady Hogginová byla zavalitá, nevrle vyhlížející žena s červenými, henou obarvenými vlasy. Její společnice, chvějící se paní Carnabyová, byla buclatá, přívětivě působící bytost mezi čtyřiceti a padesáti. Jednala s Lady Hogginsovou s velkou úctou a zjevně se jí k smrti bála.
    Poirot řekl: "Teď mi sdělte, Lady Hogginsová, všechny okolnosti tohoto hanebného zločinu."
    Lady Hogginsová zrudla. "Jsem moc ráda, že jste to tak řekl pane Poirote. Protože to byl zločin. Pekinézi jsou velice citliví - tak citliví jako děti. Ubohý Shan Tung mohl umřít strachy, kdyby ne z jiných příčin."
    Paní Carnabyová se zadýchaně připojila: "Ano, bylo to podlé - podlé!"
    "Tedy, bylo to takhle. Shan Tung byl venku na své procházce v parku s paní Carnabyovou -"
    "Ach, jémine, byla to všechno moje chyba," přisvědčovala společnice. "Jak jsem mohla být tak hloupá - tak lehkovážná - "
    Lady Hogginová řekla kysele: "Nechci vám to vyčítat, paní Carnabyová, ale myslím, že jste mohla být trochu více ostražitá."
    Poirot se zahleděl na společnici. "Co se stalo?"
    Paní Carnabyová propukla v mnohomluvný a trochu zmatený proslov.
    "Tedy, byla to ta nejpodivnější věc! Zrovna jsme přišli k záhonům - Shan Tung byl samozřejmě na vodítku - trochu se proběhl po trávě - a zrovna když jsem se chtěla otočit a vrátit se domů, všimla jsem si toho miminka v kočárku - takové překrásné miminko - usmálo se na mě - krásné růžové tvářičky a takové kudrlinky. Nemohla jsem odolat a musela si promluvit s chůvou, zeptala jsem se jak je staré - sedmnáct měsíců, řekla - jsem si jistá, že jsem s ní mluvila jen minutku nebo dvě, a pak jsem se nájednou podívala dolů a Shan už tam nebyl. Vodítko bylo přeříznuté -"
    Lady Hogginová řekla: "Kdybyste věnovala dostatek pozornosti svým povinnostem, nikdo by se k vám nemohl připlížit a to vodítko přeříznout."

    Michala Rusňáková

    OdpovědětVymazat
  16. Ve velkém, teplém a luxusním salonu seděly dvě ženy. V momentě, kdy vešli Sir Joseph a Hercule Poirot, začal malý pekinézský psík štěkat a nebezpečně kroužit okolo Poirotových kotníků.
    "Shane -- Shane, k noze. Poběž k mamince zlatíčko -- Seberte ho Slečno Carnabyová."
    Druhá žena pospíchala kupředu a Hercule Poirot zamumlal "Opravdový lev, vskutku."
    Opatrovatelka psíka Shana Tunga potichu souhlasila.
    "Ano, vskutku, je dobrý hlídací pes. Nikdo a nic ho nevystraší. Pojď sem malé psisko."
    Poté, co se uskutečnilo nezbytné představení, Sir Joseph řekl: "Nuže, Pane Poirote, nechám Vás pokračovat ve vaší práci." a s krátký pokývnutím opustil pokoj.
    Paní Hoginová byla zavalitá, nevrle vypadající žena s vlasy obarvenými rudou henou. Její společnice, nervózní slečna Carnabyová, byla kyprá, laskavě vypadající ženština mezi čtyřicátým a padesátým rokem života. Jednala s paní Hogginovou s notnou dávkou úcty a očividně z ní byla k smrti vyděšená.
    Poirot pronesl: "Teď mi povězte. Slečno Hogginsová, veškeré okolnosti tohoto ohavného zločinu."
    Tváře paní Hogginsové se zalily ruměncem. "Jsem velmi ráda, že Vás to slyším říkat, pane Poirot. Projednou byl to zločin. Pekinéžští psíci jsou nesmírně citliví -- stejně jako děti. Nebohý Shan Tung mohl umřít."
    Slečna Carnaby pronesla vážně: "Ano, bylo to zlé -- zlé!"
    "Prosím, řekněte mi fakta."
    "Nuže, bylo to následovně. Shan Tung byl na procházce v parku se slečnou Carnabyovou --"
    "Jémine, ano, bylo to všechno moje chyba," rozechvěla se společnice. "jak jsem mohla být tak neskutečně hloupá -- tak bezstarostnná --"
    Paní Hogginová pronesla jedovatým tónem: "Nechci se vás opět dotknout. Ale mohla jste být víc ostražitá slečno Carnabyová."
    Poirot přesunul svůj upřený pohled ke společnici. "Co se stalo?"
    Slečna Carnabyová se rychle a zmateně rozhovořila.
    "Nuže, toto je ta nejpozoruhodnější věc! Šli jsme podél květinové ulice -- Shan Tung byl na vodítku -- trochu pobíhal po trávě -- a já jsem se zrovna otáčela a šla domů, když náhle jsem uviděla dítě v kočárku -- takové přakrásné dítě - smálo se na mě - krásné červené tvářičky a jaké mělo kudrlinky. Nemohla jsem odolat a šla se zeptat chůvičky, jak je staré -- sedmnáct měsíců, řekla - a jsem si jistá, že jsem s ní mluvila jenom minutu nebo dvě, a pak jsem se podívala dolu a Shan tady už nebyl. Vodítko bylo čistě přeřezané --"
    Paní Hogginová řekla: "Kdybyste se věnovala Vašim povinnostem, tohle by se nestalo."

    Jan Dvořáček

    OdpovědětVymazat
  17. Ve velkém, vyhřátém a zdobně zařízeném salonku seděly dvě ženy. Jakmile vešli Sir Joseph a Hercule Poirot do dveří, okamžitě se k nim rozběhl malý pekingský psík. Zuřivě štěkal a nebezpečně běhal kolem Poirotových nohou.
    „Shane -- Shane, k noze. Zlatíčko, pojď k mamince -- Vezměte ho, slečno Carnabyová.“
    Druhá žena rychle přispěchala. „Skutečně, učiněný lev,“ pronesl tiše Hercule Poirot.
    Shan Tungova opatrovnice poněkud zadýchaně souhlasila.
    „To ano, je to spolehlivý hlídač. Nikoho a ničeho se nebojí. Je to poslušný psík.“
    „Nuže, Poirote, nechám to na vás,“ řekl Sir Joseph po nezbytném představení hosta, a s malou úklonou se odebral pryč.
    Lady Hogginová byla statná, nabručeně vyhlížející žena s vlasy obarvenými načerveno. Její roztržitá společnice, slečna Carnabyová, byla podsaditá, laskavým dojmem působící žena mezi čtyřicítkou a padesátkou. K Lady Hogginové se chovala velmi uctivě a bylo vidět, že se jí k smrti bojí.
    „Lady Hogginová, seznamte mne nyní s podrobnostmi toho ohavného zločinu,“ řekl Poirot.
    Lady Hogginová zčervenala. „Jsem ráda, že to říkáte, pane Poirote. Skutečně to byl zločin. Pekingské plemeno je velmi citlivé -- úplně jako děti. Chudáček Shan Tung mohl klidně umřít hrůzou.“
    Slečna Carnabyová bez ustání opakovala: „Byla to hanebnost -- hanebnost!“
    „Řekněte mi všechna fakta, prosím.“
    „Stalo se to takhle. Slečna Carnabyová byla se Shan Tungem na procházce -- “
    „Božínku, je to moje chyba,“ skočila jí do řeči slečna Carnabyová. „Jak jsem mohla být tak hloupá -- tak neopatrná -- “
    „Nechci vás z ničeho obviňovat, slečno Carnabyová, ale podle mého jste mohla být ostražitější,“ řekla Lady Hogginová ostře.“
    Poirot pohlédl na slečnu Carnabyovou. „Co se tedy stalo?“
    Slečna Carnabyová se dala do plynulého, poněkud zmateného výkladu.
    „Byla to ta nejpodivnější věc! Byli jsme u květinových záhonů -- Shan Tung byl pochopitelně na vodítku -- běhal po trávě jako obvykle -- už už jsem se chystala jít domů, když jsem si všimla miminka v kočárku -- tak rozkošné miminko - usmálo se na mě -- a ty krásné růžové tvářičky a kudrlinky. Nemohla jsem odolat a šla se zeptat chůvy, jak je staré - sedmnáct měsíců, odpověděla mi - a určitě jsem s ní mluvila nanejvýš minutu nebo dvě, pak jsem shlédla k zemi a Shan byl pryč. Někdo přeříznul vodítko -- “
    „Kdybyste se věnovala svým povinnostem, nikdo by se k vám nemohl připlížit a vodítko přeříznout,“ řekla Lady Hogginová.

    Denis Rus

    OdpovědětVymazat
  18. "Ale jistě, sire Josephe. A nebylo by lepší (a zcela jistě i levnější), obrátit se na policii?" Sir Joseph se podrbal na nose a řekl:
    "Pane Poirote, jste ženatý?"
    "Ne, vskutku," řekl Poirot, "Nemám to štěstí."
    "Hm," zamumlal sir Joseph. "O štěstí nic nevím, ale kdybyste byl ženatý, věděl byste, že ženy jsou zvláštní bytosti. Má žena začala být hysterická při pouhé zmínce o policii - vzala si do hlavy, že by se jejímu drahému Shan Tungovi něco stalo, kdybychom šli na policii. Nechtěla o tom ani slyšet-a musím přiznat, že ani z vaší přítomnosti u případu nebyla zrovna nadšená. Ale já jsem si rázně stál na svém a ona přece jen ustoupila. Ale nezapomínejme, že se jí to vůbec nelíbí."
    Hercule Poirot zabručel: "Tento případ, jak ho já vnímám, je velice delikátní. Možná proto by bylo vhodné vyzpovídat Vaši paní manželku ohledně dalších podrobností a zároveň ji ujistit o úplném bezpečí jejího psa, co myslíte?"
    Sir Joseph pokýval hlavou a vstal. "Hned vás tam autem zavezu."

    Ve velkém, horkém, zdobně zařízeném salónku seděli dva muži. Jakmile sir Joseph a Hercule Poirot vešli, malý pekingský psík rychle přispěchal se zuřivým štěkotem a začal Poirotovi nebezpečně kroužit kolem kotníků.
    "Shane -- Shane, pojď sem. Pojď k mamince, zlatíčko -- zvedněte ho, slečno Carnabyová."
    Druhá žena rychle přispěchala a Hercule Poirot zamumlal: "Skutečný lev, opravdu."
    Spíše se zatajeným dechcem Shan Tungova uchvatitelka souhlasila.
    "Ano, skutečně, je tak výborný hlídač. Nebojí se ničeho a nikoho. Tady je můj milovaný chlapeček."
    Po nezbytném představování, sir Joseph prohlásil: "Tak, pane Poirote, nechám vás tu se s tím vypořádat," a s mírným pokývnutím hlavy pokoj opustil.
    Lady Hogginová byla silná nevrle vyhlížející dáma s vlasy barvenými rudou henou.
    Její společnice, kolem poletující slečna Carnabyová byla plnoštíhlá, přívětivě vypadající bytost kolem čtyřiceti až padesáti let. K lady Hogginové se chovala s velkou úctou a očividně z ní byla k smrti vyděšená.
    Poirot řekl: "Teď mi lady Hogginová prozraďte veškeré okolnosti tohoto odporného zločinu."
    Lady Hogginová zrudla. "Jsem moc ráda, že to říkáte, pane Poirote. Protože to skutečně zločin byl. Pekinéšští psíci jsou hrozně vnímaví -- stejně vnímaví jako malé děti. Ubohý Shan Tung mohl zemřít hrůzou, když ne ničím jiným."
    Slečna Carnabyová nehlasně přizvukovala: "Ano, bylo to hrozivé -- hrozivé!"
    "Prosím, řekněte mi fakta."
    "No, bylo to asi takhle. Shan Tung byl venku na procházce se slečnou Carnabyovou -- "
    "Proboha, ano, takže to všechno byla moje chyba," vmísila se její společnice. Jak jsem mohla být tak hloupá -- tak neopatrná -- "
    Lady Hogginová sarkasticky odvětila: "Nechci vám nic vyčítat, slečno Carnabyová, ale myslím si, že jste mohla být trochu ostražitější."
    Poirot obrátil svůj pohled na společnici. "Co se stalo?"
    Slečně Carnabyová pohotově spustila a hlas se jí trochu třásl.
    "Byla to ta nejneobvyklejší věc! Zrovna jsme byli na procházce v parku -- Shan Tung mě vedl, samozřejmě -- šel se trochu proběhnout na trávu -- a zrovna jsme se chystali otočit a jít domů, když moji pozornost upoutalo malé dítě v kočárku -- tak kouzelné děťátko -- smálo se na mě -- a ty růžové tvářičky a kudrlinky. Nemohla jsem odolat touze promluvit si s jeho opečovatelkou a zeptat se, jak je staré -- sedmnáct měsíců, řekla -- a jsem si jistá, že jsem s ní mluvila jenom minutku nebo dvě a pak najednou, když jsem se podívala dolů, Shan už tam nebyl. Vodítko bylo přeříznuté --"
    Lady Hogginová řekla: "Kdybyste se dostatečně věnovala svým povinnostem, nikdo by se nemohl připlížit a vodítko přeříznout."

    Klára Černá

    OdpovědětVymazat
  19. Dvě ženy seděly ve velkém, horkém a ozdobně zařízeném pokoji. Jakmile Sir Joseph a Hercule Poirot vstoupili do pokoje, spěchal jim naproti se zuřivým štěkotem, malý pekinéský pes a začal nebezbečně kroužit kolem Poirotových kotníků.
    "Shan -- Shan, pojď sem. Pojď k mamince zlatíčko-- Zvedněte ho, paní Carnabyová. "
    Druhá žena rychle přispěchala a Hercule Poirot zamumlal: " Vskutku, opravdový lev. "
    Shan Tungova ukořistitelka poněkud bez dechu souhlasila.
    "Ano, je to vskutku výborný hlídač. Ničeho a nikoho se nebojí. Tady je můj roztomilý pejsek.
    Po nezbytném představování řekl Sir Joseph: " Tedy pane Poirote, teď vás tady ponechám, abyste mohl pokračovat v případu," a s lehkým pokývnutím hlavy opustil místnost.
    Paní Hogginová byla rázná žena, s červeně obarvenými vlasy, která budila dojem jisté nedůtklivosti. Její společnice, chvějící se paní Carnabyová, byla baculatá, přívětivá bytost mezi čtyřiceti a padesáti roky. K paní Hogginové se chovala s obrovskou úctou a očividně z ní byla na smrt vystrašená.
    Poirot řekl: " A teď mi, paní Hogginová, řekněte všechny okolnosti toho hanebného zločinu. "
    Paní Hogginová se zarděla. "Jsem velice potěšena, že vás tohle slyším říkat, pane Poirote, protože zločin to tedy opravdu byl. Pekinéští psi jsou velice choulostivý-- stejně tak choulostivý jako děti. Chudáček Shan Tung mohl zemřít přinejmenším hrůzou. "
    Paní Carnabyová se zatajeným dechem přizvukovala: "Ano, bylo to zlomyslné-- sprosté! "
    "Prosím vás řekněte mi okolnosti. "
    "Tedy, bylo to takhle. Shang Tung byl na své procházce v parku s paní Carnabyovou-- "
    "Och Bože, ano, bylo to celé moje chyba, " souhlasila společnice. "Jak jen jsem mohla být tak hloupá -- tak neopatrná -"
    Paní Hogginová řekla sarkasticky: "Nechci vám nic vyčítat, paní Carnabyová, ale myslím si, že jste mohla být více opatrná. "
    Poirot přesunul svůj upřený pohled na společnici. "Co se stalo? "
    Paní Carnaby se dala do výřečného a lehce nervózního vyprávění.
    "Tedy, stala se ta nejvíce zvláštní věc! Procházeli jsme akorát kolem záhonů s květinami-- Shan Tung byl samozřejmě na vodítku-- běhal po trávníku-- a já jsem se akorát chtěla otočit a jít zpátky domů, když v tom jsem si všimla miminka v kočárku--takové krásné děťátko- usmálo se na mě--mělo sladké růžové tvářičky a takové kudrlinky. Nemohla jsem odolat a zeptala se chůvy, jak je staré-- sedmnáct měsíců, řekla--a jsem si jistá, že jsem s ní mluvila pouhou minutu či dvě, a najednou když jsem se podívala dolů, Shan nikde nebyl. Vodítko bylo přeřízlé--"
    Paní Hogginová řekla: "Kdybyste věnovala více pozornosti svým povinnostem, nikdo by se k vám nepřiplížil a nepřeřízl vodítko.
    Viki Vášová

    OdpovědětVymazat
  20. „Ale jistě. Sire Josephe, nemyslíte, že by bylo lepší (a mnohem levnější), kdybyste poslal pro policii?
    Sir Joseph se podrbal na nose. Odvětil:
    „Jste ženatý, pane Poirote?“
    „Běda,“ řekl Poirot, „nedostává se mi takové blaženosti.“
    „Hm,“ zabručel Sir Joseph. „Nevím, jestli je to zrovna blaženost, ale kdybyste byl, věděl byste, že ženy jsou podivná stvoření. Při pouhé zmínce o policii propadla má žena hysterii – vzala si ho hlavy, že kdybych tam zašel, jejímu milovanému Shan Tungovi by se stalo něco hrozného. Ani o tom nechtěla slyšet – a musím přiznat, že nenese s přílišnou laskavostí ani to, že jste byl zavolán vy. Přesto jsem na tom pevně trval a tak nakonec svolila. Ale varuji vás, nelíbí se jí to.“
    Hercule Poirot zamumlal: „Uvědomuji si, že situace je velmi choulostivá. Snad by bylo nejlepší, kdybych jel k vaší paní a získal od ní další podrobnosti a zároveň ji ujistil o budoucím bezpečí jejího psa?“
    Sir Joseph přikývl a povstal. „Okamžitě vás tam zavezu.“
    Ve velkém, rozpáleném obývacím pokoji, vybaveném bohatě zdobeným nábytkem, seděly dvě ženy. Jakmile Sir Joseph a Hercule Poirot vešli, malý pekingský psík vyběhl proti nim se zuřivým štěkotem a začal nebezpečně kroužit kolem Poirotových kotníků.
    „Shane, Shane, pojď sem. Pojď k mamince, miláčku – zvedněte ho, slečno Carnabyová.“
    Druhá žena se za ním rozběhla a Poirot zamumlal: „Učiněný lev, vskutku.“
    Shan Tungova uchvatitelka téměř bez dechu přitakala.
    „Ano, skutečně, je to výborný hlídač. Nebojí se ničeho a nikoho. Tady je můj pejsánek.“
    Po nezbytném představení sir Joseph oznámil: „Dobře, Pane Poirote, nechávám vás pracovat,“ a s pokývnutím odešel z místnosti.
    Lady Hogginsová byla zavalitá, nedůtklivě vyhlížející žena s červenými vlasy obarvenými henou. Její společnice, nervózní slečna Karnabiová, byla baculatá, přívětivě se tvářící bytost mezi čtyřiceti nebo padesáti lety. Chovala se k lady Hogginsové s velkou úctou a bylo jasné, že je z ní k smrti vystrašená. Poirot promluvil: „Lady Hogginsová, sdělte mi teď všechny okolnosti týkající se tohoto hanebného zločinu.“
    Lady Hogginsová se začervenala: „Jsem opravdu ráda, že vás slyším tohle říkat, pane Poirote. Protože to skutečně byl zločin. Pekinézové jsou hrozně citliví – přesně jako děti. Ubohý Shan Thung mohl umřít strachy, když už kvůli ničemu jinému.“
    Slečna Carnabyová přitakala se zatajeným dechem: „Ano, bylo to hanebné – hanebné!“
    „Prosím, sdělte mi fakta.“
    „Dobrá, bylo to nějak takhle. Shan Tung byl venku na procházce se slečnou Carnabyovou …“
    „Ach bože, ano, všechno to byla má chyba,“ řekla slečna Carnabyová. „Jak jsem mohla být tak hloupá – tak bezstarostná…“
    Lady Hogginsová kysele odvětila: „Nechci vám nic vytýkat, slečno Carnabyová, ale opravdu si myslím, že jste mohla být víc ostražitá.“
    Poirot obrátil svůj pohled ke společnici. „Co se stalo?“
    Slečna Carnabyová se dala rychle do řeči, lehce zneklidněná.
    „Byla to ta nejzvláštnější věc! Zrovna jsme se procházeli kolem květinového záhonu – Shan Tung byl samozřejmě na vodítku – zrovna běhal na trávě – a já už se chtěla otočit a jít domů, když mou pozornost upoutalo miminko v kočárku – takové rozkošné děťátko – usmívalo se na mě – roztomilé tvářičky a kudrlinky. Nedokázala jsem odolat a dala jsem se do řeči s chůvou a zeptala jsem se, kolik je mu let – sedmnáct měsíců, odpověděla – a jsem si jistá, že jsme s ní mluvila tak minutu nebo dvě, a najednou jsem se rozhlédla a Shan už tam nebyl. Vodítko bylo přeřezané.
    Lady Hogginsová odtušila: „Kdybyste řádně dbala svých povinností, nikdo by se nepřiplížil a vodítko nepřeřízl.“

    O. Burešová

    OdpovědětVymazat
  21. Ve velkém, přetopeném, ornamentově zařízeném pokoji seděly dvě ženy. Jakmile vešli Sir Joseph a Hercule Poirot, malý pekinský psík jim vyběhl naproti, zuřivě štěkal a nebezpečně kroužil kolem Poirotových kotníků.
    "Shane - Shane, pojď sem. Pojď k mamince, miláčku - zvedněte ho slečno Carnabiová."
    V tu vteřinu se žena vydala vpřed a Hercule Poirot zamumlal: "vskutku, skutečný lev."
    Docela bez dechu Shan Tungůva lapitelka souhlasila.
    "Ano, v skutku, je to tak skvělý hlídač. Nebojí se ničeho a nikoho. Je tak roztomilý".
    Když Sir Joseph všechny seznámil, řekl: "Takže, pane Poirote, nechám vás." s drobným pokývnutím pak odešel z pokoje.
    Lady Hoggisová byla zavalitá, nabručeně vyhlížející žena s hennou barvenými rudými vlasy. Její společnice, nervózní slečna Carnabiová, byla baculatá, laskavě vyhlížející čtyřicátnice až padesátnice. Chovala se k lady Hodgginsové s respektem a evidentně se jí k smrti bála.
    Poirot řekl:"Tak teď mi povězte. Lady Hogginsová, veškeré podrobnosti tohoto nepominutelného zločinu."
    Lady Hogginsová se zarděla. " Jsem ráda, že to říkáte, pane Poirote. Protože to je zločin. Pekinští psíci jsou hrozně citliví -- zrovna tak citliví jako děti. Ubohý Shan Tung může umřít strachy, když už ničím jiným. Slečna Carnabiová jí bez dechu přizvukovala? "Ano, bylo to ohavné--ohavné!"
    "Prosím, řekněte mi nějaká fakta."
    "Shan Tung byl na procházce se slečnou Carnabyovou--"
    "Oh, bože, byla to moje chyba" přizvukovala společnice. "Jak jsem jen mohla být tak loupá--tak nevšímavá." Lady Hogginsová řekla kysele: "Nechci vás nijak kárat slečno Carnabyová, ale myslím si, že jste mohla dávat větší pozor.
    Poirot se obrátil zpět ke společnici. "Co se stalo?"
    Slečna Carnabyová se nadechla k poněkud frustrované výpovědi.
    "No, byla to neobyčejné! Procházeli jsme právě okolo květinové zahrady -- Shan Tung byl na vodítku, samozřejmě -- a trochu se probíhal po trávě -- a já se právě chystala jít domů
    když v tom jsem si všimla dítěte v kočárku -- takové roztomilé dítě -- smálo se na mě -- mělo roztomile růžové tvářičky
    a kudrny. Nemohla jsem odolat a chtěla jsem se chůvy zeptat kolik mu je -- sedmnáct měsíců, řekla-- jsem si jistá že jsem s ní mluvila jen okolo minuty nebo dvou, a najednou jsem se podívala a Shan už tam nebyl. Vodítko bylo přestřižené--"
    Lady Hoggisová řekla: "Kdybyste se opravdu věnovala svým povinnostem, nikdo by se k vám nemohl přiblížit a přestříhnout to vodítko."

    BB Kapounová

    OdpovědětVymazat
  22. Ve velké, dusné, ornátově zařízené místnosti, seděly dvě ženy. Jakmile Sir Joseph a Hercule Poirot vešli, malý
    Pekinesský psík jim vyrazil naproti, zuřivě štěkal a nebezpečně kroužil Poirotovi kolem kotníků.
    "Shan -- Shan, poď sem. Poď k mamince, miláčku -- Zvedněte ho slečno Carnabyová."
    Druhá žena přiběhla blíž a Hercule Poirot zamumal: "Zajisté Skutečný lev."
    Shan Tungova polapitelka bez dechu přikývla.
    "Jistě, je to tak skvělý hlídací pes. Nebojí se ničeho a nikoho. A je tak roztomilý."
    Když už se všichni seznámili, řekl Sir Joseph: " Dobrá pane Poirote, tak já vás nechám vyšetřovat," a s krátkým přikývnutím
    opustil místnost.
    Lady Hogginová byla zavalitá žena nabručeného vzezření a henou barvenými vlasy. Její společnice, rozechvelá slečna
    Carnabiová byla baculatá, vlídná žena po čtyřicítce. Chovala se k Lady Hogginové velice uctive a viditelně se jí strašně bála.
    Poirot řekl: "Teď bych velice rád slyšel, Lady Hogginová, všechny okolnosti toho příšerného zločinu.
    Lady Hogginová zčervenala."Jsem velice ráda, že jste to řekl, pane Poirote. Protože to byl zločin. Pekinesové jsou strašně citliví -- stejně jako děti.
    Chudák Shan Tung mohl zemřít děsem, jestli ne něčím jiným.
    Slečna Carnabiová šokovaně přizvukovala: "Ano, bylo to hrozné -- hrozné!"
    "Prosím, řekněte mi fakta."
    "No, bylo to asi takhle. Shan Tung byl venku na procházce v parku se slečnou Carnabiovou --"
    "Ach samozřejmě, ano, byla to moje chyba," přizvukovala společnice. " Jak jsem jnom mohla být tak hloupá -- tak neopatrná -- "
    Lady Hogginová jízlivě řekla: " Nechci vám nic vyčítat, slečno Carnabiová, ale mohla jse si víc dávat pozor."
    Poirot se zaměřil na společnici. " Co se stalo?"
    Slečna Carnabiová začala překotně vyprávět.
    "No, bylo to docela zvláštní! Byli jsme právě u květinových záhonů -- Shan Tung byl samozřejmě na vodítku -- běhal si po trávě -- a já jsem se právě chystala domů,
    když jsem zahlédla miminko v kočárku -- tak krásné dítě - smálo se na mě -- krásné červené tvářičky a takové kudrnaté vlásky. Nemohla jsem se jeho chůvy nezeptat, jak je staré
    -- sedmnáct měsíců, říkala - jsem si jistá, že jsme spolu mluvili jen minutku nebo dvě, a pak jsem se najednou podívala dolů a Shan byl pryč. Vodítko bylo přeříznuté --"
    Lady Hogginová řekla: " Kdyby jste se věnovala svým povinnostem, nikdo by se za vás nepřiplížil a nepřeřízl vodítko.

    Alžběta Kapounová

    OdpovědětVymazat
  23. "Ale zajisté. Sire Josephe, správné (a určitě mnohem levnější) jednání by bylo zkontaktovat policii že ?" Sir Joseph si otřel nos a řekl: "Jste ženatý pane Poirot ?"
"Bohužel," řekl Poirot, "Nemám to štěstí."
"H'm," odvětil Sir Joseph. "Nevím zda-li se jedná o štěstí, ale kdybyste byl, věděl byste, že ženy jsou zvláštní stvoření. Moji ženu popadl hysterický záchvat vždy při pouhé zmínce o policii. Utkvělo ji v hlavě, že pokud bych za nimi opravdu šel, něco by se stalo jejímu zlatíčku Shan Tungovi. Nechtěla o tom vůbec slyšet a musím říct, že ani vaše prítomnost ji příliš netěší. Ale stál jsem si tvrdě za svým, a ona nakonec ustoupila. Avšak upozorňuji vás, nelíbí se ji to.
Hercule Poirot zamumlal: "Situace je řekněme, citlivá. Pravděpodobně by to bylo stejné, i kdybych vyzpovídal vaši paní a dozvídal se další podrobnosti zatímco bych ji ujišťoval o bezpečí jejího psa, že ano?
Sir Joseph přikývl hlavou, zvedl se a řekl: "Ihned vás tam zavezu."
    Ve velkém, teplém, vyzdobeném salónku seděly dvě ženy. Jakmile vešli Sir Joseph a Hercule Poirot, malý pekingský pes vystartoval vpřed a začal zuřivě štěkat a nebezpečně pobíhat okolo Poirotových nohou. "Shane -- Shane, pojď sem. Pojď sem k paničce, miláčku-- Vezměte ho, slečno Carnabyová."
    Druhá slečna přispěchala a Hercule Poirot zamumlal: "Vskutku opravdový lev."
    Poněkud bez dechu polapitelka Shan Tunga odsouhlasila.
    "Ano, to rozhodně, je to opravdu dobrý hlídací pes. Nebojí se ničeho a nikoho. Zde je ten rozkošný chlapeček.
    Po nezbytném představování, Sir Joseph řekl: "Inu, pane Poirot, nechám vás tu abyste se s tím vypořádal," a s lehkým pokývnutím hlavy opustil místnost.
    Lady Hogginová, byla rázná, nevrle vyhlížející žena, henou nabarvenými vlasy na červeno. Její společnice, slečna Carnabyová, byla podsaditá, přívětivě vypadající osůbka něco mezi 40 a 50 lety. Zacházela s Lady Hogginovou s velkou úctou a byla z ni očividně vyděšena k smti.
    Poirot řekl: "Tak a nyní mi Lady Hogginová sdělte veškeré okolnosti týkající se tohoto odporného zločinu."
    Lady Hogginová se začervenala. "Jsem velmi ráda, že od vás toto slyším, pane Poirot. Neboť to byl skutečně zločin. Pekinézové jsou ohromně citlivý, stejně tak jako děti. Ubohý Shan Tung mohl klidně umřít strachy, když už ne z ničeho jiného.
    Slečna Carnabyová se zatajeným dechem přitakala : "Ano, bylo to hanebné -- hanebné!"
    "Prosím vás, sdělte mi okolnosti."
    "Stalo se to zhruba takto. Shan Tung byl na procházce v parku se slečnou Carnabyovou--"
    "Ach bože můj, ano, všechno to byla moje chyba," skočila do řeči společnice. "Jak sem mohla být tak hloupá -- tak bezohledná -- "
    Lady Hogginová řekla poněkud sarkasticky: "Nechci vás z ničeho nařknout slečno Carnabyová, ale myslím si, že jste mohla být více ostražitá."
    Poirot upřel svůj zrak na společnici. "Co se tedy stalo?"
    Slečna Carnabyová se dala do poněkud neklidného výkladu.
    "Vskutku, byla to ta nejpodivnější věc! Byli jsme zrvona poblíž květinového záhonu -- Shan Tung byl pochopitelně na vodítku -- pobíhal v trávě jako obvykle -- a já jsem byla už téměř rozhodnuta jít zpět domů, když v tu chvíli jsem upřela svoji pozornost na miminko v kočárku -- jak rozkošné děťatko - usmívalo se na mne -- a ty sladké růžové tvářičky a kudrlinky. Nemohla jsem zkrátka odolat a nezeptat se chůvy, jak je staré -- sedmnáct měsíců, odpověděla - jsem si však jista, že jsem s ní mluvila jen minutku nebo dvě, ale pak najednou jsem pohlédla dolu a Shan už tam nebyl. Vodítko bylo přeříznuté --"
    Lady Hogginová řekla: Kdyby jste se bývala řádně věnovala vašim povinnostem, nikdo by se nemohl připlížit a to vodítko přeříznout.

    Radek Puršl

    OdpovědětVymazat
  24. "Zajisté. Ale sire Josephe, nebylo by vhodnější a také mnohem levnější povolat policii? "
    Sir Joseph se poškrábal na nose. A řekl:
    "Jste ženatý, pane Poirote? "
    "Bohužel, řekl Poirot "Takové blaženosti se mi nedostalo. "
    "Hmm," řekl sir Joseph. "O blaženosti nic nevím, ale být ženatý, věděl byste, jaká jsou ženy zvláštní stvoření. Při pouhé zmínce o policii, měla má žena hysterický záchvat - vzala si do hlavy, že se může něco stát jejímu drahému Shang Tungovi, pokud se zapojí policie. O tom nechtěla ani slyšet-a mohu vám říct, že ani vaše zapojení do případu jí není příliš po vůli. Nicméně trval jsem na svém a nakonec ustoupila. Ale, říkám vám, není z toho nadšená. "
    Hercule Poirot zamumlal: "Jak jsem si všiml, situace je ožehavá. A tak to zůstane, až budu muset Madam, vaší paní, ujistit, že se psovi nic nestane a zároveň se ptát na podrobnosti k případu." Sir Joseph přitakal a zvedl se. Řekl: "Hned vás tam zavezu."

    Ve velkém, vytopeném obývacím pokoji, s ornamentálně zdobeným nábytkem, seděly dvě ženy. Když vešli Sir Joseph a Hercule Poirot, malý pekingský ratlík se vyřítil se zuřivým štěkotem a nebezpečně kroužil kolem Poirotových kotníků.
    "Shane -- Shane, pojď sem. Pojď k mamince, zlatíčko -- zvedněte ho, slečno Carnabyová. "
    Ta druhá žena se za ním rozběhla a Poirot zamumlal: "Opravdový lev, skutečně. "
    Shan Tungova uřícená uchvatitelka souhlasila.
    "Ano, opravdu, je to výborný hlídač. Má pro strach uděláno. To je můj drahoušek. "
    Po nevyhnutelném úvodu sir Joseph oznámil: "Dobře, Pane Poirote, je to ve vašich rukách, " kývl hlavou a odešel z místnosti.
    Lady Hogginsová byla zavalitá, nedůtklivě vyhlížející žena s vlasy obarvenými červenou henou. Její společnice, vystresovaná slečna Carnabiová, byla baculatá, přívětivě se tvářící žena mezi čtyřiceti až padesáti lety. Chovala se k lady Hogginsové se značnou uctivostí a byla z ní zcela jistě k smrti vystrašená. Poirot začal: " A nyní mi Lady Hogginsová, sdělte všechny podrobnosti týkající se tohoto hanebného zločinu. "
    Lady Hogginsová zrudla: "Jsem opravdu ráda, to od vás slyším, pane Poirote. Protože to byl opravdový zločin. Pekinézové jsou hrozně choulostivý – jako malé děti. Ubohý Shan Thung mohl zemřít hrůzou. "
    Slečna Carnabyová přitakala polohlasně: "Ano, bylo to šílené – šílené! "
    "Prosím, řekněte mi fakta. "
    "Dobrá, bylo to asi takhle. Shan Tung byl venku na procházce se slečnou Carnabyovou--"
    "Ach božínku, ano, všechno to byla moje chyba, " řekla slečna Carnabyová. "Jak jsem mohla být tak hloupá -- tak bláhová--"
    Lady Hogginsová kysele odvětila: "Nechci do vás rýpat, slečno Carnabyová, ale opravdu mám za to, že jste mohla být více ostražitá. "
    Poirot se obrátil ke společnici. "Co se stalo? "
    Slečna Carnabyová zpustila, lehce zneklidněná.
    "Byla to ta nejprazvláštnější věc! Zrovna jsme procházeli kolem květinového záhonu -- samozřejmě jsem měla Shan Thunga na vodítku -- zrovna běhal po trávě -- už jsem se chtěla otočit a jít domů, když mou pozornost upoutalo děťátko v kočárku -- takové rozkošné děťátko -- usmívalo se na mě -- tváře jako slabikáře a kudrlinky. Nemohla jsem si pomoci a dala jsem se do řeči s chůvou a zeptala jsem se, jak je staré -- sedmnáct měsíců, odpověděla – mluvila jsem s ní tak minutu možná dvě, tím sem si jistá, když najednou jsem se rozhlédla a Shan už tam nebyl. Vodítko bylo přestřižené. "
    Lady Hogginsová pronesla: "Kdybyste si hleděla svých povinností, nikdo by se nepřikradl a vodítko nepřestřihl. "

    Petr Vnučko

    OdpovědětVymazat
  25. "Ale jistě. Sire Josephe, patřičná věc (a mnohem levnější věc) by byla zavolat policii?" Sir Joseph si otřel nos a řekl:
    "Jste ženatý, pane Poirote?"
    "Bohužel", řekl Poirot, "nemám to štěstí."
    "Hm," řekl Sir Joseph. "Nejsem si jist štěstím, ale kdybyste byl, věděl byste, že ženy jsou podivná stvoření. Moje žena začala hysterčit při pouhé zmínce o policii - vzala si do hlavy, že by se jejímu drahému Shan Tungovi něco stalo, kdybych za nimi šel. Ten nápad se jí nelíbil - a musím říci, že ani moc neschvaluje nápad, abyste byl povolán na pomoc vy.
    Trval jsem však na tom a nakonec ustoupila. Ale upozorňuji vás, nelíbí se jí to."
    Hercule Poirot zašeptal: "Uvědomuji si, že je to choulostivá situace. Bylo by možná dobré, kdybych vyslechl vaší paní ženu a získal od ní více podrobností, během toho bych ji ujistil, že její pes bude v pořádku. Sir Joseph přikývl and postavil se. "Hned vás tam zavezu."

    V prostorném a vřelém obývacím pokoji, který byl vybaven zdobným nábytkem, seděly dvě ženy. Když Sir Joseph a Hercule Poirot vešli, přispěchal k nim malý Pekingský palácový psík, rozčíleně štěkal a nebezpečně kroužil kolem Poirotových kotníků.
    “Shan -- Shan, k noze. Pojď k paničce, drahoušku-- Chyťte ho. Slečno Carnabyová.”
    Druhá žena přispěchala a Hercule Poirot zašeptal: “Učiněný lev, vskutku.”
    Slečna Carnabyová zadýchaně přitakala.
    “Ano, jistě, je tak dobrý hlídač. Ničeho ani nikoho se nebojí. To je hodný kluk.
    Po provedení nezbytného představení řekl Sir Joseph: “Tak, pane Poirote, nechám to na vás,” a s mírným kývnutím opustil místnost.
    Paní Hogginová byla silná, nevrlá žena s obarvenými vlasy na zrzavo. Její pomocnice, poletující paní Carnabyová, byla baculaté a laskavé stvoření mezi čtyřiceti a padesáti lety. Chovala se k paní Hogginové s ohromnou úctou a očividně z ní byla vystrašená k smrti.
    Poirot řekl: “Nyní mi paní Hogginová povězte přesné okolnosti tohoto ohavného zločinu.”
    Paní Hogginová se začervenala. “Jsem moc ráda, že to říkáte, pane Poirote. Protože to byl zločin. Pekingští palácoví psíci jsou hrozně citliví -- stejně citliví jako děti. Ubohý Shan Tung mohl samým zděšením, když ne ničím jiným, umřít.
    Paní Carnabyová ihned dodala se zatajeným dechem: “Ano, bylo to strašné –strašné!”
    “Řekněte mi prosím jak se to stalo.”
    “Nuže, bylo to takhle. Shan Tung byl na procházce v parku se slečnou Carnabyovou --”
    “Ó Bože, ano, je to celé moje vina,” vložila se do toho pomocnice. “Jak jsem mohla být tak hloupá -- tak neopatrná -- “
    Paní Hogginová kysele prohodila: “Nechci vám to vyčítat, paní Carnabyová, ale myslím, že jste mohla být více ostražitá.”
    Poirot se zahleděl na pomocnici. “Co se stalo?”
    Slečna Carnabyová se dala do plynulého a mírně zmateného vyprávění.
    “Takže, byla to ta nejzvláštnější situace! Zrovna jsme byli u záhonů s květinami -- Shan Tung byl samozřejmě na vodítku -- pobíhal po trávníku -- a já jsem se zrovna chtěla otočit a jít domu, když v tom moje pozornost padla na miminko v kočárku -- tak roztomilé miminko -- usmálo se na mě – mělo rozkošné narůžovělé tvářičky a takové kudrlinky. Nemohla jsem odolat a nepopovídat si s jeho chůvou, zeptala jsem se jí, jak je miminko staré -- sedmnáct měsíců, řekla - a jsem si jistá, že jsem se s ní bavila jenom asi minutu nebo dvě a pak jsem se najednou podívala dolu a Shan byl pryč. Vodítko bylo přeříznuto -- “
    Paní Hogginová řekla: “Kdybyste více dbala vašich povinností, nikdo by se nepřiplížil a vodítko nepřeřízl.

    Adéla Novotná

    OdpovědětVymazat
  26. Opravený překlad:
    "Ale jste si jistý, Sire Josephe,že by nebylo lepší (a také mnohem levnější) obrátit se v téhle záležitosti na policii?" Sir Joseph si otřel nos a řekl: "Jste ženatý, pane Poirote?"
    "Bohužel," řekl Poirot, "neměl jsem to štěstí."
    "Hm,"odpověděl Sir Joseph. "O štěstí si nejsem vědom, ale kdybyste byl ženatý, věděl byste, že ženy jsou zvláštní stvoření. Mojí manželku přepadl hysterický záchvat už jen při pouhé zmínce o policii - má dojem, že by se něco jejímu drahocennému Shan Tungovi mohlo stát, kdybych šel na policii. Nechtěla o tom ani slyšet- a musím také přiznat, že nebyla nadšená ani z toho, že byste měl být přizván vy.Ale stál jsem si za svým a nakonec souhlasila. Ale i tak vás upozorňuji, že se jí to nelíbí."Hercule Poirot zamumlal: "Tato situace je, jak vidím, choloustivá. Ale přesto by bylo dobré, kdybych mohl vyslechnout vaší manželku a získat tak od ní další detaily a mezitím bych jí mohl také ujistit o tom, že je její pes v bezpečí, co myslíte?
    Sir Joseph přikývl a povstal. Řekl: " Pojedete se mnou autem."
    Dvě ženy seděly ve velkém, horkém a ozdobně zařízeném pokoji. Jakmile Sir Joseph a Hercule Poirot vstoupili do pokoje, vyrazil jim naproti se zuřivým štěkotem, malý pekingský psík a začal nebezbečně pobíhat kolem Poirotových kotníků.
    "Shane -- Shane, pojď sem. Pojď k mamince zlatíčko-- Zvedněte ho, slečno Carnabyová. "
    Druhá žena rychle přispěchala a Hercule Poirot zamumlal: " Vskutku, opravdový lev. "
    Shan Tungova lapitelka poněkud bez dechu souhlasila.
    "Ano, je to vskutku výborný hlídač. Ničeho a nikoho se nebojí. No ty si můj kluk.
    Po nezbytném představování řekl Sir Joseph: " Tedy pane Poirote, teď vás tady ponechám, abyste mohl pokračovat v případu," a s lehkým pokývnutím hlavy opustil místnost.
    Paní Hogginová byla rázná žena, s červenými vlasy obarvenými hennou, která budila dojem jisté nedůtklivosti. Její společnice, nervózní slečna Carnabyová, byla baculatá, přívětivá bytost mezi čtyřiceti a padesáti roky. K paní Hogginové se chovala s obrovskou úctou a očividně z ní byla na smrt vystrašená.
    Poirot řekl: " A teď mi, paní Hogginová, řekněte všechny okolnosti toho hanebného zločinu. "
    Paní Hogginová se zarděla. "Jsem velice potěšena, že vás tohle slyším říkat, pane Poirote, protože zločin to tedy opravdu byl. Pekingský psi jsou velice citliví-- stejně tak citliví jako děti. Chudáček Shan Tung mohl zemřít přinejmenším hrůzou. "
    Paní Carnabyová se zatajeným dechem přizvukovala: "Ano, bylo to zlomyslné-- sprosté! "
    "Prosím vás sdělte mi fakta. "
    "Tedy, bylo to takhle. Shang Tung byl na své procházce v parku se slečnou Carnabyovou-- "
    "Och Bože, ano, bylo to celé moje chyba, " souhlasila společnice. "Jak jen jsem mohla být tak hloupá -- tak neopatrná -"
    Paní Hogginová řekla sarkasticky: "Nechci vám nic vyčítat, paní Carnabyová, ale myslím si, že jste mohla být opatrnější. "
    Poirot obrátil svůj pohled na společnici. "Co se stalo? "
    Paní Carnaby se dala do výřečného a lehce nervózního vyprávění.
    "Tedy, stala se ta nejzvláštnější věc! Zrovna jsme procházeli kolem záhonů s květinami-- Shan Tung byl samozřejmě na vodítku-- běhal po trávníku-- a já jsem se chtěla už otočit a jít zpátky domů, když v tom jsem si všimla miminka v kočárku--takové krásné děťátko- usmálo se na mě--mělo sladké růžové tvářičky a takové kudrlinky. Nemohla jsem odolat a zeptala se chůvy, jak je staré-- sedmnáct měsíců, řekla--a jsem si jistá, že jsem s ní mluvila pouhou minutu či dvě, a najednou když jsem se podívala dolů, Shan už tam nebyl. Vodítko bylo přeřezané--"
    Paní Hogginová řekla: "Kdybyste věnovala více pozornosti svým povinnostem, nikdo by se k vám nepřiplížil a nepřeřízl vodítko.
    Viki Vášová

    OdpovědětVymazat
  27. "Ale jistě. Sire Josephe, nebyla by ta správná věc (a také mnohem méně finančně náročná) poslat pro policii?"
    Sir Joseph se poškrábal na nose. Řekl: "Jste ženatý, pane Poirote?"
    "Želbohu," řekl Poirot, "neměl jsem to štěstí."
    "Hm," řekl Sir Joseph. "Nevím jestli štěstí, ale kdybyste byl, věděl byste, že ženy jsou zvláštní stvoření. Moje žena dostala téměř hysterický záchvat při zmínce o policii - vzala si do hlavy, že by se jejímu drahému Shan Tungovi jistě něco stalo, kdybych za nimi šel. Nechce o tom ani slyšet - a abych byl upřímný nepřijala velmi dobře ani nápad obrátit se na vás. Ale na tom jsem trval a tak nakonec ustoupila. Měl byste ale vědět, že se jí to nelíbí."
    Hercule Poirot zamumlal: "Celá situace, jak to vidím, je dost choulostivá. Možná by bylo dobré, kdybych se zeptal vaší paní, získal nějaké další informace zatímco ji ujistím o bezpečí jejího psa?"
    Sir Joseph přikývl a postavil se. "Hned vás tam zavezu svým vozem."

    Dvě ženy seděly ve velkém, horkém a nábytkem přezdobeném přijímacím pokoji. Hned jak Sir Joseph a Hercule Poirot vstoupili, malý pekingský palacový psík vyrazil kupředu, zuřivě štěkal a kroužil nebezpečně okolo Poirotových kotníků.
    "Shane - Shane, pojď sem. Pojď sem k mamince, drahoušku- Zvědněte ho, Slečno Carnabyová."
    Druhá žena spěchala k nim a Hercule Poirot zamumlal: "Učiněný lev, vskutku."
    Shan Tungova uchvatitelka sotva popadaje dechu souhlasila.
    "Ano, vskutku, on je výborný hlídač. Nebojí se nikoho a ničeho. Ty jsi můj hodný pejsek."
    Po nezbytném představování řekl Sir Joseph: "Tedy, pane Poirote, nechám vás pokračovat v práci," krátce se uklonil a odešel.
    Lady Hogginová byla zavalitá, nevrle vyhlížející žena s červenými, henou obarvenými vlasy. Její společnice, chvějící se Slečna Carnabyová, byla buclatá, přívětivě působící bytost mezi čtyřiceti a padesáti. Jednala s Lady Hogginovou s velkou úctou a zjevně se jí k smrti bála.
    Poirot řekl: "Teď mi sdělte, Lady Hogginová, všechny okolnosti tohoto hanebného zločinu."
    Lady Hogginová zrudla. "Jsem moc ráda, že jste to tak řekl pane Poirote. Protože to byl zločin. Pekinézi jsou velice citliví - tak citliví jako děti. Ubohý Shan Tung mohl umřít strachy, když ne z jiných příčin."
    Slečna Carnabyová se zadýchaně připojila: "Ano, bylo to podlé - podlé!"
    "Prosím, sdělte mi fakta."
    "Tedy, bylo to takhle. Shan Tung byl venku na procházce v parku se Slečnou Carnabyovou -"
    "Ach, jémine, byla to všechno moje chyba," přisvědčovala společnice. "Jak jsem mohla být tak hloupá - tak lehkovážná - "
    Lady Hogginová řekla kysele: "Nechci vám to vyčítat, Slečno Carnabyová, ale myslím, že jste mohla být trochu více ostražitá."
    Poirot se zahleděl na společnici. "Co se stalo?"
    Slečna Carnabyová propukla v mnohomluvný a trochu zmatený proslov.
    "Tedy, byla to ta nejpodivnější věc! Zrovna jsme se procházeli u květinových záhonů - Shan Tung byl samozřejmě na vodítku - trochu se proběhl po trávě - a zrovna když jsem se chtěla otočit a vrátit se domů, všimla jsem si toho miminka v kočárku - takové překrásné miminko - usmálo se na mě - krásné růžové tvářičky a takové kudrlinky. Nemohla jsem odolat a musela si promluvit s chůvou, zeptala jsem se jak je staré - sedmnáct měsíců, řekla - jsem si jistá, že jsem s ní mluvila jen minutku nebo dvě, a pak jsem se podívala dolů a Shan už tam nebyl. Vodítko bylo přeříznuté -"
    Lady Hogginová řekla: "Kdybyste věnovala dostatek pozornosti svým povinnostem, nikdo by se k vám nemohl připlížit a to vodítko přeříznout."

    Michala Rusňáková

    OdpovědětVymazat
  28. Opraveno - konečná verze

    „Ale jistě. Sire Josephe, nemyslíte, že by bývalo lepší (a mnohem levnější), kdybyste zavolal policii?
    Sir Joseph se podrbal na nose. Odvětil:
    „Jste ženatý, pane Poirote?“
    „Běda,“ řekl Poirot, „nedostává se mi takové blaženosti.“
    „Hm,“ zabručel Sir Joseph. „Nevím, jestli je to zrovna blaženost, ale kdybyste byl, věděl byste, že ženy jsou podivná stvoření. Při pouhé zmínce o policii propadla má žena hysterii – vzala si do hlavy, že kdybych to udělal, jejímu milovanému Shan Tungovi by se stalo něco hrozného. Ani o tom nechtěla slyšet – a musím přiznat, že není příliš nadšená ani z toho, že jsem zavolal vás. Přesto jsem na tom pevně trval a tak nakonec svolila. Ale varuji vás, nelíbí se jí to.“
    Hercule Poirot zamumlal: „Uvědomuji si, že situace je velmi choulostivá. Snad by bylo nejlepší, kdybych jel k vaší paní a získal od ní další podrobnosti a zároveň ji ujistil o budoucím bezpečí jejího psa?“
    Sir Joseph přikývl a povstal. „Okamžitě vás tam zavezu.“

    Ve velkém, rozpáleném obývacím pokoji, vybaveném bohatě zdobeným nábytkem seděly dvě ženy. Jakmile Sir Joseph a Hercule Poirot vešli, malý pekingský psík se proti nim vrhl se zuřivým štěkotem a začal nebezpečně kroužit kolem Poirotových kotníků.
    „Shane, Shane, pojď sem. Pojď k mamince, miláčku – zvedněte ho, slečno Carnabyová.“
    Druhá žena se za ním rozběhla a Poirot zamumlal: „Učiněný lev, vskutku.“
    Shan Tungova uchvatitelka téměř bez dechu přitakala.
    „Ano, skutečně, je to výborný hlídač. Nebojí se ničeho a nikoho. Viď, ty můj pejsánku.“
    Po nezbytném představení sir Joseph oznámil: „Dobře, Pane Poirote, nechávám vás pracovat,“ a s pokývnutím odešel.
    Lady Hogginsová byla zavalitá, nedůtklivě vyhlížející žena s červenými vlasy obarvenými henou. Její společnice, nervózní slečna Carnabyová, byla baculatá, přívětivě se tvářící bytost mezi čtyřiceti nebo padesáti lety. Chovala se k lady Hogginsové s velkou úctou a bylo jasné, že je z ní k smrti vystrašená. Poirot promluvil: „Lady Hogginsová, sdělte mi teď všechny okolnosti týkající se tohoto hanebného zločinu.“
    Lady Hogginsová se začervenala: „Jsem opravdu ráda, že vás slyším tohle říkat, pane Poirote. Protože to skutečně byl zločin. Pekinézové jsou hrozně citliví – přesně jako děti. Ubohý Shan Thung mohl umřít strachy, když už kvůli ničemu jinému.“
    Slečna Carnabyová přitakala se zatajeným dechem: „Ano, bylo to hanebné – hanebné!“
    „Prosím, sdělte mi fakta.“
    „Dobrá, bylo to nějak takhle. Shan Tung byl venku na procházce se slečnou Carnabyovou …“
    „Ach bože, ano, všechno to byla má chyba,“ souhlasila slečna Carnabyová. „Jak jsem mohla být tak hloupá – tak neopatrná…“
    Lady Hogginsová kysele odvětila: „Nechci vám nic vytýkat, slečno Carnabyová, ale opravdu si myslím, že jste mohla dávat lepší pozor.“
    Poirot obrátil svůj pohled ke společnici. „Co se stalo?“
    Slečna Carnabyová začala překotně a lehce rozčileně vyprávět:
    „Byla to ta nejzvláštnější věc! Zrovna jsme se procházeli kolem květinového záhonu – Shan Tung byl samozřejmě na vodítku – proháněl se na trávníku – a já už se chtěla otočit a jít domů, když jsem si všimla miminka v kočárku – takové rozkošné děťátko – usmívalo se na mě – roztomilé tvářičky a kudrlinky. Nedokázala jsem odolat, dala jsem se do řeči s chůvou a zeptala jsem se, jak je staré – sedmnáct měsíců, odpověděla – jsem si jistá, že jsem s ní mluvila jen pár minut, a najednou jsem se rozhlédla a Shan už tam nebyl. Vodítko někdo přeříznul.
    Lady Hogginsová odtušila: „Kdybyste řádně dbala svých povinností, nikdo by se nepřiplížil a vodítko nepřeřízl.“

    Bonus - Héraklés neboli Herkules je postava ze starých řeckých bájí. Dostal od krále Eurysthea 12 úkolů, jedním z nich bylo zabít nemejského lva.

    O. Burešová

    OdpovědětVymazat
  29. "Ale jistě. Sire Josephe, patřičná věc (a mnohem levnější) by byla zavolat policii?" Sir Joseph si otřel nos a řekl:
    "Jste ženatý, pane Poirote?"
    "Bohužel", řekl Poirot, "nemám to štěstí."
    "Hm," řekl Sir Joseph. "Nejsem si jist štěstím, ale kdybyste byl, věděl byste, že ženy jsou podivná stvoření. Moje žena začala hysterčit při pouhé zmínce o policii - vzala si do hlavy, že by se jejímu drahému Shan Tungovi něco stalo, kdybych za nimi šel. Ten nápad se jí nelíbil - a musím říci, že ani moc neschvaluje to, abyste byl povolán na pomoc vy.
    Trval jsem však na tom a nakonec ustoupila. Ale upozorňuji vás, nelíbí se jí to."
    Hercule Poirot zašeptal: "Uvědomuji si, že je to choulostivá situace. Bylo by možná dobré, kdybych vyslechl vaší paní ženu a získal od ní více podrobností, během toho bych ji ujistil, že její pes bude v pořádku. Sir Joseph přikývl a postavil se. "Hned vás tam zavezu."

    V prostorném a vřelém obývacím pokoji, který byl vybaven zdobným nábytkem, seděly dvě ženy. Když Sir Joseph a Hercule Poirot vešli, přispěchal k nim malý Pekingský palácový psík, rozčíleně štěkal a nebezpečně kroužil kolem Poirotových kotníků.
    “Shane -- Shane, k noze. Pojď k paničce, drahoušku-- Chyťte ho. Slečno Carnabyová.”
    Druhá žena přispěchala a Hercule Poirot zašeptal: “Učiněný lev, vskutku.”
    Slečna Carnabyová zadýchaně přitakala.
    “Ano, jistě, je tak dobrý hlídač. Ničeho ani nikoho se nebojí. To je hodný pejsek.“
    Po provedení nezbytného představení řekl Sir Joseph: “Tak, pane Poirote, nechám to na vás,” a s mírným kývnutím opustil místnost.
    Paní Hogginová byla silná, nevrlá žena s obarvenými vlasy na zrzavo. Její pomocnice, poletující paní Carnabyová, byla baculaté a laskavé stvoření mezi čtyřiceti a padesáti lety. Chovala se k paní Hogginové s ohromnou úctou a očividně z ní byla vystrašená k smrti.
    Poirot řekl: “Nyní mi paní Hogginová povězte přesné okolnosti tohoto ohavného zločinu.”
    Paní Hogginová se začervenala. “Jsem moc ráda, že to říkáte, pane Poirote. Protože to byl zločin. Pekingští palácoví psíci jsou hrozně citliví -- stejně citliví jako děti. Ubohý Shan Tung mohl samým zděšením, když ne ničím jiným, umřít.
    Paní Carnabyová ihned dodala se zatajeným dechem: “Ano, bylo to strašné –strašné!”
    “Řekněte mi prosím jak se to stalo.”
    “Nuže, bylo to takhle. Shan Tung byl na procházce v parku se slečnou Carnabyovou --”
    “Ó Bože, ano, je to celé moje vina,” vložila se do toho pomocnice. “Jak jsem mohla být tak hloupá -- tak neopatrná -- “
    Paní Hogginová kysele prohodila: “Nechci vám to vyčítat, paní Carnabyová, ale myslím, že jste mohla být ostražitější.”
    Poirot se zahleděl na pomocnici. “Co se stalo?”
    Slečna Carnabyová se dala do plynulého a mírně zmateného vyprávění.
    “Takže, byla to ta nejzvláštnější situace! Zrovna jsme byli u záhonů s květinami -- Shan Tung byl samozřejmě na vodítku -- poběhl se po trávníku -- a já jsem se zrovna chtěla otočit a jít domu, když v tom mojí pozornost upoutalo miminko v kočárku -- tak roztomilé miminko - usmálo se na mě -- mělo rozkošné narůžovělé tvářičky a takové kudrlinky. Nemohla jsem odolat a nepopovídat si s jeho chůvou, zeptala jsem se jí, jak je miminko staré -- sedmnáct měsíců, řekla - a jsem si jistá, že jsem se s ní bavila jenom asi minutu nebo dvě a pak jsem se najednou podívala dolu a Shan byl pryč. Vodítko bylo přeříznuto -- “
    Paní Hogginová řekla: “Kdybyste více dbala vašich povinností, nikdo by se nepřiplížil a vodítko nepřeřízl.“

    Adéla Novotná

    OdpovědětVymazat
  30. Oprava

    Ve velké, dusné, zdobně zařízené místnosti, seděly dvě ženy. Jakmile Sir Joseph a Hercule Poirot vešli, malý
    Pekingský psík jim vyrazil naproti, zuřivě štěkal a nebezpečně kroužil Poirotovi kolem kotníků.
    "Shane -- Shane, poď sem. Poď k mamince, miláčku -- Zvedněte ho slečno Carnabyová."
    Druhá žena přiběhla blíž a Hercule Poirot zamumal: "Zajisté je to skutečný lev."
    Shan Tungova polapitelka bez dechu přikývla.
    "Jistě, je to tak skvělý hlídací pes. Nebojí se ničeho a nikoho. Viď miláčku."
    Když už se všichni seznámili, řekl Sir Joseph: " Dobrá pane Poirote, tak já vás nechám pracovat," a s krátkým přikývnutím
    opustil místnost.
    Lady Hogginová byla zavalitá žena nabručeného vzezření a s barvenými vlasy henou. Její společnice, nervózní slečna
    Carnabiová byla baculatá, vlídná žena po čtyřicítce. Chovala se k Lady Hogginové velice uctivě a na první pohled se jí strašně bála.
    Poirot řekl: "Teď bych velice rád slyšel, Lady Hogginová, všechny okolnosti toho příšerného zločinu.
    Lady Hogginová zčervenala."Jsem velice ráda, že to říkáte, pane Poirote. Protože to byl zločin. Pekingští psíci jsou strašně citliví -- stejně jako děti.
    Chudák Shan Tung mohl zemřít děsem, jestli ne něčím jiným.
    Slečna Carnabiová šokovaně přizvukovala: "Ano, bylo to hrozné -- hrozné!"
    "Prosím, řekněte mi fakta."
    "No, bylo to asi takhle. Shan Tung byl venku na procházce v parku se slečnou Carnabiovou --"
    "Ach samozřejmě, ano, byla to moje chyba," přizvukovala společnice. " Jak jsem jnom mohla být tak hloupá -- tak neopatrná -- "
    Lady Hogginová jízlivě řekla: " Nechci vám nic vyčítat, slečno Carnabiová, ale mohla jste si víc dávat pozor."
    Poirot se obrátil na společnici. " Co se stalo?"
    Slečna Carnabiová začala překotně vyprávět.
    "No, bylo to docela zvláštní! Byli jsme právě u květinových záhonů -- Shan Tung byl samozřejmě na vodítku -- běhal si po trávě -- a já jsem se právě chystala domů,
    když jsem zahlédla miminko v kočárku -- tak krásné dítě - smálo se na mě -- krásné červené tvářičky a takové kudrnaté vlásky. Nemohla jsem se jeho chůvy nezeptat, jak je staré
    -- sedmnáct měsíců, říkala - jsem si jistá, že jsme spolu mluvili jen minutku nebo dvě, a pak jsem se najednou podívala dolů a Shan byl pryč. Vodítko bylo přeříznuté --"
    Lady Hogginová řekla: " Kdybyste se věnovala svým povinnostem, nikdo by se okolo vás neproplížill a nepřeřízl vodítko.

    Alžběta Kapounová

    OdpovědětVymazat
  31. OPRAVA

    Ve velkém, přetopeném, zdobně zařízeném pokoji, seděly dvě ženy. Jakmile Sir Joseph a Hercule Poirot vešli, malý pekinský psík jim vyběhl naproti, zuřivě štěkal a nebezpečně kroužil kolem Poirotových kotníků.
    "Shane - Shane, pojď sem. Pojď k mamince, miláčku - zvedněte ho slečno Carnabiová."
    V tu vteřinu se žena vydala vpřed a Hercule Poirot zamumlal: "vskutku, skutečný lev."
    Docela bez dechu Shan Tungůva lapitelka souhlasila.
    "Ano, v skutku, je to tak skvělý hlídač. Nebojí se ničeho a nikoho. Že ano, můj miláčku".
    Když Sir Joseph všechny seznámil, řekl: "Takže, pane Poirote, nechám vás dělat vaší práci." s přikývnutím odešel z pokoje.
    Lady Hoggisová byla zavalitá, nabručeně vyhlížející žena s hennou barvenými rudými vlasy. Její společnice, nervózní slečna Carnabiová, byla baculatá laskavě vyhlížející čtyřicátnice až padesátnice. Chovala se k lady Hodgginsové s úctou a evidentně se jí k smrti bála.
    Poirot řekl:"Tak teď mi povězte. Lady Hogginsová, veškeré podrobnosti tohoto hrozného zločinu."
    Lady Hogginsová se zarděla. " Jsem ráda že to říkáte, pane Poirote. Protože to je zločin. Pekinští psíci jsou hrozně citliví -- zrovna tak citliví jako děti. Ubohý Shan Tung mohl umřít strachy, když už ničím jiným. Slečna Carnabiová jí bez dechu přizvukovala? "Ano, bylo to ohavné--ohavné!"
    "Prosím, řekněte mi nějaká fakta."
    "Shan Tung byl na procházce se slečnou Carnabyovou--"
    "Oh, bože, byla to moje chyba" přizvukovala společnice. "Jak jsem jen mohla být tak loupá -- tak nevšímavá." Lady Hogginsová řekla kysele: "Nechci vás nijak kárat slečno Carnabyová, ale myslím si, že jste mohla dávat větší pozor.
    Poirot se obrátil zpět ke společnici. "Co se stalo?"
    Slečna Carnabyová se nadechla k poněkud frustrované výpovědi.
    "No, bylo to neobyčejné! Procházeli jsme právě okolo květinové zahrady -- Shan Tung byl na vodítku, samozřejmě -- a trochu se probíhal po trávě -- a já se právě chystala jít domů
    když v tom jsem si všimla dítěte v kočárku -- takové roztomilé dítě -- smálo se na mě -- mělo roztomile růžové tvářičky
    a kudrny. Nemohla jsem odolat a chtěla jsem se chůvy zeptat kolik mu je -- sedmnáct měsíců, řekla-- jsem si jistá že jsem s ní mluvila jen pár minut, a najednou jsem se podívala a Shan už tam nebyl. Vodítko bylo přeříznuté --"
    Lady Hoggisová řekla: "Kdybyste se opravdu věnovala svým povinnostem, nikdo by se k vám nemohl přiblížit a přeříznout to vodítko."


    BB Kapounová

    OdpovědětVymazat
  32. „Ale ovšem. Nebylo by rozumnější (a mnohem levnější) pověřit tím policii, Sire Josephe?“ Sir Joseph se podrbal na nose. „Jste ženatý, pane Poirote?“ otázal se.
    „Bohužel,“ řekl Poirot, „dosud jsem neměl to potěšení.“
    „Hmm,“ zamumlal Sir Joseph. „Nevím, jestli se dá mluvit o potěšení, ale kdybyste ženatý byl, věděl byste, že ženy jsou podivná stvoření. Pouhá zmínka o policii vyvolala u mé ženy hysterii - vzala si do hlavy, že pokud bych ji kontaktoval, jejímu milovanému Shan Tungovi by se něco stalo. O této možnosti nechtěla ani slyšet - a musím říct, že nápadem kontaktovat vás také nebyla příliš nadšena. Ale já si stál za svým, takže nakonec souhlasila. Přesto se jí to však nezamlouvá.“
    Hercule Poirot zamumlal: „Vidím, že se jedná o citlivou záležitost. Snad by byl výsledek stejný, kdybych si pohovořil s vaší paní ženou a získal od ní další údaje a zároveň ji ubezpečil, že jejímu psovi v budoucnu nic nehrozí, co myslíte?
    Sir Joseph přitakal a zvedl se. „Ihned vás za ní zavezu,“ řekl.

    Ve velkém, vyhřátém a zdobně zařízeném salonku seděly dvě ženy. Když vstoupil Sir Joseph a Hercule Poirot do dveří, okamžitě se k nim rozběhl malý pekingský psík. Zuřivě štěkal a nebezpečně běhal kolem Poirotových kotníků.
    „Shane -- Shane, k noze. Zlatíčko, pojď k mamince -- Vezměte ho, slečno Carnabyová.“
    Druhá žena rychle přispěchala. „Skutečně, učiněný lev,“ pronesl tiše Hercule Poirot.
    Shan Tungova opatrovnice poněkud zadýchaně souhlasila.
    „To ano, je to spolehlivý hlídač. Nikoho a ničeho se nebojí. Hodný pejsek.“
    „Nuže, Poirote, nechám to na vás,“ řekl Sir Joseph po nezbytném představení hosta, a s malou úklonou opustil místnost.
    Lady Hogginová byla statná, nedůtklivě vyhlížející žena s vlasy obarvenými červenou hennou. Její roztržitá společnice, slečna Carnabyová, byla podsaditá, laskavě vypadající žena mezi čtyřicítkou a padesátkou. K Lady Hogginové se chovala velmi uctivě a bylo vidět, že se jí k smrti bojí.
    „Lady Hogginová, seznamte mne nyní s podrobnostmi toho ohavného zločinu,“ řekl Poirot.
    Lady Hogginová zčervenala. „Jsem ráda, že to říkáte, pane Poirote. Skutečně to byl zločin. Pekingští psi jsou velmi citliví -- úplně jako děti. Chudáček Shan Tung mohl klidně umřít hrůzou, pokud ne jinak.“
    Slečna Carnabyová bez dechu přizvukovala: „Byla to hanebnost -- hanebnost!“
    „Řekněte mi všechna fakta, prosím.“
    „Stalo se to takhle. Slečna Carnabyová byla se Shan Tungem na procházce -- “
    „Božínku, je to moje chyba,“ skočila jí do řeči slečna Carnabyová. „Jak jsem mohla být tak hloupá -- tak neopatrná -- “
    „Nechci vás z ničeho obviňovat, slečno Carnabyová, ale podle mého jste mohla být ostražitější,“ řekla Lady Hogginová ostře.“
    Poirot pohlédl na slečnu Carnabyovou. „Co se tedy stalo?“
    Slečna Carnabyová se dala do plynulého, poněkud zmateného výkladu.
    „Byla to ta nejpodivnější věc! Byli jsme u květinových záhonů -- Shan Tung byl pochopitelně na vodítku -- běhal po trávě jako obvykle -- už už jsem se chystala jít domů, když jsem si všimla miminka v kočárku -- tak rozkošné miminko - usmálo se na mě -- a ty krásné růžové tvářičky a kudrlinky. Nemohla jsem odolat a šla se zeptat chůvy, jak je staré - sedmnáct měsíců, odpověděla mi - a určitě jsem s ní mluvila nanejvýš minutu nebo dvě, pak jsem se ohlédla a Shan byl pryč. Někdo přeříznul vodítko -- “
    „Kdybyste se řádně věnovala svým povinnostem, nikdo by se k vám nemohl připlížit a vodítko přeříznout,“ řekla Lady Hogginová.

    Denis Rus

    OdpovědětVymazat
  33. OPRAVA

    Ve velkém, teplém a luxusním pokoji seděly dvě ženy. V momentě, kdy vešli Sir Joseph a Hercule Poirot, začal malý pekinézský psík štěkat a nebezpečně kroužit okolo Poirotových kotníků.
    "Shane -- Shane, pojď sem. Poběž k mamince zlatíčko – Vezměte ho Slečno Carnabyová."
    Druhá žena vyrazila kupředu a Hercule Poirot zamumlal "Opravdový lev, vskutku."
    Opatrovnice psíka Shana Tunga mlčky souhlasila.
    "Ano, vskutku, je dobrý hlídací pes. Nikdo a nic ho nevystraší. Pojď sem ty malé psisko."
    Poté, co se uskutečnilo nezbytné představení, Sir Joseph řekl: "Nuže, Pane Poirote, nechám Vás pokračovat ve vaší práci." a s krátký pokývnutím opustil pokoj.
    Paní Hogginová byla zavalitá, nevrle vypadající žena s vlasy obarvenými rudou henou. Její společnice, nervózní slečna Carnabyová, byla kyprá, laskavě vypadající žena mezi čtyřicátým a padesátým rokem života. Jednala s paní Hogginovou s notnou dávkou úcty a očividně z ní byla k smrti vyděšená.
    Poirot pronesl: "Teď mi povězte. Slečno Hogginsová, veškeré okolnosti tohoto ohavného zločinu."
    Tváře Paní Hogginsové se zalily ruměncem. "Jsem velmi ráda, že Vás to slyším říkat, Pane Poirot. „Projednou byl to zločin. pekinéžští psíci jsou nesmírně citliví -- stejně jako děti. Nebohý Shan Tung nemusel být mezi námi."
    Slečna Carnaby pronesla vážně: "Ano, byla to hanebnost!!"
    "Prosím, řekněte mi fakta."
    "Nuže, bylo to následovně. Shan Tung byl na procházce v parku se slečnou Carnabyovou --"
    "Jémine, ano, bylo to všechno moje chyba," rozechvěla se společnice. "jak jsem mohla být tak neskutečně hloupá -- tak bezstarostnná --"
    Paní Hogginová pronesla jedovatým tónem: "Nechci se vás dotknout. Ale mohla jste být víc ostražitá slečno Carnabyová."
    Poirot přesunul svůj upřený pohled ke společnici. "Co se stalo?"
    Slečna Carnabyová se rychle a zmateně rozhovořila.
    "Nuže, toto je ta nejpozoruhodnější věc! Šli jsme květinovou ulicí -- Shan Tung byl na vodítku -- trochu pobíhal po trávě -- a já jsem se zrovna otáčela a šla domů, když náhle jsem uviděla dítě v kočárku -- takové přakrásné dítě - smálo se na mě - krásné červené tvářičky a jaké mělo kudrlinky. Nemohla jsem odolat a šla se zeptat chůvičky, jak je staré -- sedmnáct měsíců, řekla - a jsem si jistá, že jsem s ní mluvila jenom minutu nebo dvě, a pak jsem se podívala dolu a Shan tady už nebyl. A --"
    "Kdybyste se věnovala povinnostem, tohle by se nestalo." řekla Paní Hogginová.

    Jan Dvořáček

    OdpovědětVymazat
  34. "Ale jistě, sire Josephe. A nebylo by lepší (a zcela jistě i levnější), obrátit se na policii?" Sir Joseph se podrbal na nose a řekl:
    "Pane Poirote, jste ženatý?"
    "Ne, vskutku," řekl Poirot, "Nemám to štěstí."
    "Hm," zamumlal sir Joseph. "O štěstí nic nevím, ale kdybyste byl ženatý, věděl byste, že ženy jsou zvláštní bytosti. Má žena začala být hysterická při pouhé zmínce o policii - vzala si do hlavy, že by se jejímu drahému Shan Tungovi něco stalo, kdybychom šli na policii. Nechtěla o tom ani slyšet-a musím přiznat, že ani z vaší přítomnosti u případu nebyla zrovna nadšená. Ale já jsem si rázně stál na svém a ona přece jen ustoupila. Ale nezapomínejme, že se jí to vůbec nelíbí."
    Hercule Poirot zabručel: "Tento případ, jak ho já vnímám, je velice delikátní. Možná proto by bylo vhodné vyzpovídat Vaši ženu ohledně dalších podrobností a zároveň ji ujistit o úplném bezpečí jejího psa, co myslíte?"
    Sir Joseph pokýval hlavou a vstal. "Hned vás tam zavezu automobilem."

    Ve velkém, horkém, zdobně zařízeném salónku seděly dvě ženy. Jakmile sir Joseph a Hercule Poirot vešli, malý pekingský psík přiběhl se zuřivým štěkotem a začal Poirotovi nebezpečně kroužit kolem kotníků.
    "Shane -- Shane, pojď sem. Pojď k mamince, zlatíčko -- zvedněte ho, slečno Carnabyová."
    Druhá žena rychle přispěchala a Hercule Poirot zamumlal: "Skutečný lev, opravdu."
    Spíše se zatajeným dechem Shan Tungova polapitelka souhlasila.
    "Ano, skutečně, je tak výborný hlídač. Nebojí se ničeho a nikoho. Viď, ty můj pejsánku."
    Po nezbytném představování, sir Joseph prohlásil: "Tak, pane Poirote, nechám vás pokračovat ve vaší práci," a s mírným pokývnutím hlavy pokoj opustil.
    Lady Hogginová byla baculatá, nevrle vyhlížející dáma s vlasy barvenými rudou henou.
    Její společnice, třesoucí se slečna Carnabyová byla plnoštíhlá, přívětivě vypadající bytost ve věku mezi čtyřiceti až padesáti let. K lady Hogginové se chovala s velkou úctou a očividně z ní byla k smrti vyděšená.
    Poirot řekl: "Nyní mi řekněte. Lady Hogginová, veškeré okolnosti tohoto odporného zločinu."
    Lady Hogginová zrudla. "Jsem moc ráda, že to říkáte, pane Poirote. Protože to skutečně zločin byl. Pekinští psíci jsou hrozně vnímaví -- stejně vnímaví jako malé děti. Ubohý Shan Tung mohl zemřít hrůzou, jestli ne něčím jiným."
    Slečna Carnabyová nehlasně přizvukovala: "Ano, bylo to hrozivé -- hrozivé!"
    "Prosím, řekněte mi fakta."
    "No, bylo to asi takhle. Shan Tung byl venku na procházce se slečnou Carnabyovou -- "
    "Proboha, ano, celé to byla moje chyba," vmísila se její společnice. Jak jsem mohla být tak hloupá -- tak neopatrná -- "
    Lady Hogginová sarkasticky odvětila: "Nechci vám nic vyčítat, slečno Carnabyová, ale myslím si, že jste mohla být trochu ostražitější."
    Poirot obrátil svůj pohled na společnici. "Co se stalo?"
    Slečně Carnabyová pohotově spustila a hlas se jí trochu třásl.
    "Bylo to velice zvláštní! Zrovna jsme procházeli kolem květinového záhonu -- Shan Tung mě vedl, samozřejmě -- šel se trochu proběhnout na trávu -- a zrovna jsme se chystali otočit a jít domů, když moji pozornost upoutalo malé dítě v kočárku -- tak kouzelné děťátko -- smálo se na mě -- a ty růžové tvářičky a kudrlinky. Nemohla jsem odolat touze promluvit si s jeho chůvou a zeptat se, jak je staré -- sedmnáct měsíců, řekla -- a jsem si jistá, že jsem s ní mluvila jenom minutku nebo dvě a pak najednou, když jsem se podívala dolů, Shan už tam nebyl. Vodítko bylo přeříznuté --"
    Lady Hogginová řekla: "Kdybyste se dostatečně věnovala svým povinnostem, nikdo by se nemohl připlížit a vodítko přeříznout."

    Klára Černá

    OdpovědětVymazat