13. listopadu 2012

Science or Fiction?

I překladatel krásné literatury musí mít jisté odborné znalosti z oblastí, kterých se děj dotýká - přinejmenším takové, aby svévolně nekomolil sdělení autora a nevytvářel překladatelské perličky.
Typickým příkladem jsou některá díla z oblasti science fiction, zejména "technologického proudu" osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Za všechny připomeňme trojici králů sci-fi: Clark, Asimov, Bradbury. Vždyť A.C.Clark byl vzděláním matematik a fyzik, a mezi jeho "scifistické" vynálezy patří například satelitní navigační síť (tj. základ dnešního telekomunikčního systému), solární plachta nebo iontový pohon meziplanetárních sond.

Dokážete rozluštit kvalifikovaně přeložit následující úryvek z Pohlovy série o Heechee?

F.Pohl, Beyond the Blue Event Horizon


"I'm sorry, Henrietta, dear. If you want me to learn some astrophysics I will."
            "Damn right you will!" Pause. "It's terribly important, Tom!" Pause. And then: "We go back to the Big Bang. Are you listening, Tom?"
            "Of course I am, dear," said the program in its humblest and most endearing way.
            "All right! It goes back to how the universe got started, and we know that pretty well-with one little hazy transition point that's a little obscure. Call it Point X."
            "Are you going to tell me what `Point X' is, dear?"
            "Shut up, Tom! Listen! Before Point X, essentially the whole universe was packed into a tiny glob, no more than a matter of kilometers through, super-dense, super hot, so squeezed it had no structure. Then it exploded. It began to expand-up to Point X, and that part is pretty clear. Do you follow me so far, Tom?"
            "Yes, dear. That's basically simple cosmology, isn't it?"
            Pause. "Just pay attention," Henrietta's voice said at last. "Then, after Point X, it continued to expand. As it expanded, little bits of `matter' began to condense out of it. First came nuclear particles, hadrons and pious, electrons and protons, neutrons and quarks. Then `real' matter. Real hydrogen atoms, then even helium atoms. The exploding volume of gas began to slow. Turbulence broke it into immense clouds. Gravity pulled the clouds into clumps. As they shrank the heat of contraction set nuclear reactions going. They glowed. The first stars were born. The rest," she finished, "is what we can see going on now."
            The program picked up its cue. "I see that, Henrietta, yes. How long are we talking about, now?"
            "Ah, good question," she said, in a voice not at all complimentary. "From the beginning of the Big Bang to Point X, three seconds. From Point X to right now, about eighteen billion years. And there we have it."
str. 93

22 komentářů:

  1. Za modrým Horizontem událostí
    F.Pohl

    "Promiň, Henrietto, drahá. Jestli chceš, abych se naučil něco z astrofyziky, tak se naučím."
    "Samozřejmě, že se naučíš!" Pauza. "Je to sakra důležitý, Tome!" Pauza. A pak: "Vrátíme se k Velkému třesku. Posloucháš, Tome?"
    Samozřejmě, že poslouchám, drahá," řekl program nejskromněji a nejroztomileji.
    "Takže! Vše začíná jak vznikl vesmír a my víme docela dost dobře s jedním malým neujasněným bodem přechodu, který je stále ještě zahalen tajemstvím. Říkejme mu bod X."
    "Řekneš mi, co bod X je, drahá?"
    "Zmlkni, Tome! Poslouchej! Před bodem X, byl celý vesmír v podstatě zabalen do malé polotekuté koule, né víc než pár kilometrů v průměru, super hustý, super žhavý, tak ztlačený, že neměl strukturu. Pak explodoval. Začal se roztahovat až do bodu X, tahle část je celkem objasněná. Zatím to chápeš, Tome?"
    "Ano, drahá. To je v podstatě jednoduchá kosmologie, nebo ne?"
    Pauza. "Jen dávej pozor," Henriettin hlas řekl naposled. "Pak, po bodu X, pokračoval v expanzi. A jak expandoval, malé části 'hmoty' v něm začaly kondenzovat. Nejdříve elementární částice, hadrony a mezony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Pak 'skutečná' hmota. Skutečné atomy vodíku, pak atomy helia. Expanze plynů se začala zpomalovat. Turbulence plyny roztříštila do obrovitých mraků. Gravitace stlačovala mraky do hustějších a hustějších. Jak byly stlačovány, tak teplo ze zhuštění nastartovalo nukleární reakce. Zažehly. Zrodily se první hvězdy. Zbytek," zakončila "je to, co vidíme dnes."
    Program přerušil ticho. "Ano, Henrietto, samozřejmě. O jakém času se teď bavíme?"
    "A, dobrá otázka," řekla v zcela nelichotícím hlase. "Od počátku Velkého třesku do bodu X, tři sekundy. Od bodu X k dnešku asi 8 miliard let. A tady to máme."

    Harák

    OdpovědětVymazat
  2. PAGÁČOVÁ
    "Omlouvám se, Henrietto, drahá. Jestli chceš, abych se naučil něco z astrofyziky, tak se naučím."
    "Zatraceně ano, že se naučíš!" Odmlka. "Je to nesmírně důležité, Tome!" Odmlka. A pak: "Jdeme zpět k Velkému třesku. Posloucháš mě, Tome?"
    "Samozřejmě, že poslouchám, drahá," řekl program jak nejpokorněji a nejlíbezněji uměl.
    "Dobrá! Jdeme zpět k tomu, jak vesmír vznikl a my docela dobře víme, že jedním malým nejasným přestupním bodem, sotva znatelným. Nazývejme ho bod X."
    "Povíš mi, co °bod X° je, drahá?"
    "Sklapni, Tome! Poslouchej! Před bodem X byl v podstatě celý vesmír zabalen do titěrné kuličky, ne více než několik kilometrů, přehuštěná a přehřátá, tak namačkaná, že neměla žádnou strukturu. Pak to bouchlo. Začalo se to rozpínat do bodu X a tato část je docela jasná. Chápeš mě doposud, Tome?"
    "Ano, drahá. Je to v podstatě jednoduchá kosmologie, že ano?"
    Odmlka. "Jen dávej pozor," řekl na konec Henriettin hlas. "Potom, po bodu X, se to dále rozpínalo.

    OdpovědětVymazat
  3. Jiříková


    „Henrietto, drahá, omlouvám se. Pokud si přeješ, abych se naučil astrofyziku, naučím se jí.“
    „Zatraceně, samozřejmě, že se jí naučíš!“Pauza.
    „Je to strašně důležité, Tome!" Pauza.
    A pak:"Jdeme zpět k velkému třesku. Posloucháš, Tome vůbec?"
    „Samozřejmě ano drahá.“ Řekl jako naprogramovaný tak skromně a roztomile, jak to nejlépe dovedl. „V pořádku! Vrací se to tam, kde vesmír začal a víme to velmi dobře, že s jedním malým, nejasným přechodným cílem, který je nezřetelný. Nazývej to Bod X.“ Drahá a chystáš se mi vůbec říci, co je bod X?“
    „Bud zticha, Tome! Poslouchej! Před bodem X, neodmyslitelně celý vesmír byl zabalen do malé kapičky, ne více než několik kilometrů, byl báječně neproniknutelný, žhavý, tak vyždímaný, že to nemělo žádnou strukturu. Pak to explodovalo. Začalo se to rozšiřovat k bodu X a tato část je naprosto jasná. Zatím mě chápeš, Tome?“
    „Ano drahá. Je to přesně tak jednoduché jako kosmologie, ne?“ Pauza
    „Pouze dávej pozor,“ Henrrietin hlas řekl naposled.

    OdpovědětVymazat
  4. „Promiň Henriet zlatíčko, pokud chceš, abych se naučil něco z astrofyziky, udělám to.“
    „No to se sakra naučíš!“ Pauza. „Je to strašně důležité Tome!“ Pauza A pak: „Jsme zpět u Velkého třesku. Posloucháš, Tome?“
    „Samozřejmě poslouchám drahá.“ odvětil program jak nejpokorněji a nejroztomileji mohl.
    „Tak dobře. Odvíjí se to od toho, jak vznikl vesmír, a to my víme docela přesně- jedním trochu mlhavým bodem přenosu, který je trošku nejasný. Říkejme tomu bod X.“
    „Řekneš mi, co je bod X, drahá?“
    „Zmlkni, Tome! A poslouchej! Pře bodem X byl vesmír v podstatě obsažen v jedné malé kapce, ne víc jak pár kilometrů v průměru, extra hustý, extra žhavý, tak namačkaný, že neměl žádnou strukturu. Pak vybuchl. Začal se rozpínat až do bodu X, tahle část je dost jasná. Zatím mi rozumíš, že jo Tome?“
    „Ano drahá, je to vlastně základní kosmologie, vid?“
    Pauza. „ Prosím tě dávej pozor.“ řekla nakonec Henrietta. „ Za bodem X pokračovalo rozpínání. Jak se rozpínal, malé částečky hmoty se začaly srážet. První vznikly nukleární částice, hadrony a mezony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Potom konkrétní hmota. Konkrétní atomy vodíku, potom dokonce i atomy helia. Výbuch oblaku plynu se zpomalil. Turbulence je rozdělila do enormních mraků.

    OdpovědětVymazat
  5. Havránková
    “Promiň, Henrietto, drahá. Jestli chceš, abych se naučil něco z astrofyziky, udělám to.“
    “To si teda piš, že to uděláš!“ Pauza. “Je to strašně důležité, Tome!“ Pauza. A potom: “ Vrátíme se k Velkém třesku. Slyšíš, Tome?“
    „Samozřejmě, že ano, drahá,“ řekl program svým nejpokornějším a nejroztomilejším způsobem.
    „Jasně! Jde to zpět k tomu, jak začal vesmír, a to víme velmi přesně – jedním malým mlhavým bodem přechodu, který je trochu nejasný. Říkejme mu bod X.“
    „Chystáš se mi říct, co je to ten bod X, drahá?“
    „Zmlkni, Tome! Poslouchej! Před bodem X, byl v podstatě celý vesmír zabalen do malinké skvrnky, ne více než několik kilometrů, superhustý, superžhavý, a smrsklý tak, že neměl žádnou strukturu. A potom to explodovalo (vybouchlo). Začalo se to rozpínat až k Bodu X, a tahle část, je celkem jasná. Stíháš mě, zatím, Tome?“
    „Ano, drahá. To je v podstatě jednoduchá kosmologie, že?“
    Pauza. „ Prostě dávej pozor,“ řekl konečně Henriettin hlas. „ A pak, po bodu X, se to stále rozpínalo. Jak se to rozpínalo, malé kousky „hmoty“ se začaly vysrážet. Nejprve jaderné částice, hadrony a mezony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Potom „opravdová“ hmota. Opravdové atomy vodíku, potom dokonce atomy hélia. Explodovaný objem plynu se začal zpomalovat. Turbulence se dostala do obrovských mraků. Gravitace vtáhla mraky do shluků. A jak se zmenšovaly, teplo stahů zapříčinilo jadernou reakci. Zářily. Zrodily se první hvězdy. Zbytek“, dodala, „ je to, co můžeme vidět dnes.“
    Program zvedl jeho pokyn. “Chápu to, Henrietto, ano. Jak dlouho už spolu mluvíme?”
    “Oh, dobrá otázka, “ řekla, hlasem ne příliš lichotivým. “ Od začátku Velkého třesku a bodu X, tři sekundy. Od bodu X do teď, okolo osmnácti milliard let. A tak to je.”

    OdpovědětVymazat
  6. Za modrým horizontem událostí

    “Moc mě to mrzí, drahá Henrieto. Pokud si přeješ, abych se naučil něco o astrofyzice, udělám to. “
    “No, to si sakra piš, že uděláš!” odmlčí se “Je to strašně důležité, Tome!” znovu se odmlčí a dodá “Vracíme se zpátky k velkému třesku. Slyšíš mě dobře, Tome?”
    “To víš, že poslouchám, drahá,” odpoví program tím nejzdvořilejším a nejlaskavějším způsobem.
    “Dobře. Vrátíme se k tomu, jak vznikl vesmír, a víme toho dost kromě jednoho trochu mlhavého bodu přeměny, který je trochu nejasný. Říkejme mu bod X.”
    “Prozradíš mi, drahá, co bod X znamená?"
    “Sklapni, Tome, a poslouchej! Před bodem X, byl celý vesmír napěchován do malé kuličky nepřesahující v průměru řády kilometrů, extrémně husté, extrémně horké, tak stlačené, že neměla žádnou strukturu. Poté explodovala a začala se rozpínat až do bodu X. Tahle část je poměrně jasná. Stále mě posloucháš, Tome?”
    “Ano, drahá. To je v zásadě jednoduchá kosmologie, ne? “
    Po chvíli ticha: “Prostě jen poslouchej!” konečně odpověděl Henrietin hlas. “Po dosažení bodu X, se stále rozpínal. Jak se rozpínal, vykondenzovaly se z něj malé kousky hmoty. Nejdříve vnikly atomové částice, hadrony (elementární částice se silnou interakcí) a mezony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Poté skutečná hmota. Skutečné vodíkové atomy, potom dokonce atomy hélia. Exploze objemných plynů se začala zpomalovat. Turbulence ji rozmělnily na ohromné mračno.

    Válková

    OdpovědětVymazat
  7. Rodová

    "Je mi to líto, Henrietto, drahoušku. Jestli chceš abych se naučil něco o astrofyzice, udělám to."
    "Zatraceně že ano!" Nastala pauza. "Je to hrozně důležité, Tome!" Další pauza.. A pak: "Vracíme se zpátky k Velkému třesku. Posloucháš mě, Tome?"
    "Samozřejmě že ano, drahá," řekl program nejpokorněji a nejroztomileji jak uměl.
    "Dobře! Sahá to zpět k tomu jak začal vesmír, a my víme docela dobře že jedním přechodným bodem, který je trochu nejasný. Nazvěme to Bod X."
    "Chystáš se mi říct co je `Bod X', drahá?"
    "Sklapni, Tome! Poslouchej! Před Bodem X, celý vesmír byl v podstatě zabalen do maličké koule,v řádu několika kilometrů, super husté, super horké, při stlačení bez struktury. Pak explodovala. Začala se rozšiřovat do Bodu X, tahle část je docela jasná. Rozumíš tomu zatím, Tome?"
    "Ano, drahá. V podstatě je to jednoduchá kosmologie, není snad?"
    Nastala odmlka. "Jen dávej pozor," Henriettin hlas řekl nakonec. "Pak, po Bodu X, pokračovalo její rozpínání. Jak se vesmír rozpínal, malé částice se začaly smršťovat. První přišli nukleární částice, hadrony a piony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Pak `skutečná' hmota. Skutečné atomy vodíku, pak dokonce i atomy hélia. Vybuchování plynů začalo zpomalovat. Turbulence broke it into immense clouds. Gravitace shlukla mraky k sobě. As they shrank the heat of contraction set nuclear reactions going. Zářily. Zrodily se první hvězdy. Zbytek," dodala, "je to co sledujeme teď.
    Program přijal pokyn. "Vidím to, Henrietto, ano. Jak dlouho o tom teď mluvíme?"
    "Ach, dobrá otázka," řekla, vůbec ne lichotivým hlasem. "Od začátku Velkého třesku do Bodu X, tři sekundy. Od Bodu X do teď, okolo osmnácti bilionů let. A tady to máme."

    OdpovědětVymazat
  8. Čízová
    "Promiň, Henrietto, drahá. Jestli chceš, abych se naučil něco z astrofyziky, tak to udělám."
    "Kruci, to víš, že se to naučíš!" Odmlka. " Je to strašně důležité, Tome!" Odmlka. A ted: "Vrátíme se k teorii Velkého třesku. Posloucháš mě, Tome?
    "Samozřejmě, drahá," řekl program nejskromnějším a nejroztomilejším způsobem.
    "Dobře! A tím se dostáváme k tomu, jak vznikl vesmír a to víme velmi dobře - jedním malým mlhavým bodem přechodu, který je trochu nejasný. Nazývejme ho bodem X."

    OdpovědětVymazat
  9. Čízová
    „Promiň, Henrietto, drahá. Jestli chceš, abych se naučil něco z astrofyziky, tak to udělám.“
    „Kruci, to víš, že se to naučíš!“ Odmlka. „ Je to strašně důležité, Tome!“ Odmlka. A teď: „Vrátíme se k teorii Velkého třesku. Posloucháš mě, Tome?“
    „Samozřejmě, že ano, drahá,“ řekl program nejskromnějším a nejroztomilejším způsobem.
    „Dobře! A tím se dostáváme k tomu, jak vznikl vesmír a to víme velmi dobře - jedním malým mlhavým bodem přechodu, který je trochu nejasný. Nazývejme ho Bodem X.“
    „Řekneš mi, co je to ten “Bod X“, drahá?“
    „Buď ticho Tome! Poslouchej! Před Bodem X byl v podstatě celý vesmír zhuštěný do drobounké koule, o průměru ne více než několik kilometrů, měl velmi vysokou hustotu a teplotu, byl stlačený tak, že neměl žádnou strukturu. Pak vybuchl. Začal se rozpínat až do Bodu X a tato část je docela jasná. Rozumíš mi zatím, Tome?“
    „Ano, drahá. Je to v podstatě obyčejná kosmologie, nebo ne?“
    Odmlka. „Prostě dávej pozor,“ řekl nakonec Henriettin hlas. „Pak, po Bodu X, pokračoval v rozpínání. Jak se rozpínal, malé částice hmoty se začaly kondenzovat. Nejprve nukleární částice, hadrony a piony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Pak “opravdová“ hmota. Skutečné atomy vodíku, pak dokonce atomy hélia. Explodující objem plynů se začal zpomalovat. Turbulence je rozdělila do obrovských mraků. Gravitace ty mraky stlačila do shluků. Jak se srazily teplo ze sražení spustilo atomovou reakci. Vzplanuly. Zrodily se první hvězdy. Zbytek,“ zakončila, „ je to, co můžeme vidět dnes.“
    Program přijal signál. „Chápu to, Henrietto, ano. O jak dlouhé době teď mluvíme?“
    „Ach, dobrá otázka,“ řekla vůbec ne pochvalným hlasem. „Od počátku Velkého třesku do Bodu X tři vteřiny. Od Bodu X do teď asi osmnáct biliónů let. A máme to.“

    OdpovědětVymazat
  10. PAGÁČOVÁ
    "Omlouvám se, Henrietto, drahá. Jestli chceš, abych se naučil něco z astrofyziky, tak se naučím."
    "Zatraceně ano, že se naučíš!" Odmlka. "Je to nesmírně důležité, Tome!" Odmlka. A pak: "Jdeme zpět k Velkému třesku. Posloucháš mě, Tome?"
    "Samozřejmě, že poslouchám, drahá," řekl program jak nejpokorněji a nejlíbezněji uměl.
    "Dobrá! Jdeme zpět k tomu, jak vesmír vznikl a my docela dobře víme, že jedním malým nejasným přestupním bodem, sotva znatelným. Nazývejme ho bod X."
    "Povíš mi, co bod X je, drahá?"
    "Sklapni, Tome! Poslouchej! Před bodem X byl v podstatě celý vesmír zabalen do titěrné kuličky, ne více než několik kilometrů, přehuštěný a přehřátý, tak namačkaný, že neměl žádnou strukturu. Pak to bouchlo. Začalo se to rozpínat do bodu X a tato část je docela jasná. Chápeš mě doposud, Tome?"
    "Ano, drahá. Je to v podstatě jednoduchá kosmologie, že ano?"
    Odmlka. "Jen dávej pozor," řekl na konec Henriettin hlas. "Potom, po bodu X, se to dále rozpínalo.Jak se to rozpínalo, malé kousky 'hmoty' se začaly vysrážet. Nejprve se vystřbávaly jaderné částice, hadrony a mezony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Po té 'opravdová' hmota. Opravdové atomy vodíku a po té dokonce i atomy hélia. Vybuchlý objem plynu začal zpomalovat. Turbulence ho zbrzdila do ohromných mraků. Gravitace vtáhla mraky do chomáčů. Jak se smršťovaly, teplo sražení způsobilo jadernou reakci. Žhnuly. První hvězdy se zrodily. Zbytek", dokončila, "je to, co můžeme vidět dnes."
    Program tvedl svou úlohu. "Chápu, Henrietto, ano. Jak dlouho už spolu mluvíme?"
    "Oh, dobrá otázka," řekla hlasem ne moc lichotivým. "Od začátku Velkého třesku k bodu X, tři sekundy. Od bodu X do teď asi osmnáct miliard let. A tady to máme."

    OdpovědětVymazat
  11. Rodová
    "Je mi to líto, Henrietto, drahoušku. Jestli chceš abych se naučil něco o astrofyzice, udělám to."
    "Zatraceně že ano!" Odmlčela se. "Je to hrozně důležité, Tome!" Další odmlka. A pak: "Vracíme se zpátky k Velkému třesku. Posloucháš mě, Tome?"
    "Samozřejmě že ano, drahá," řekl program nejpokorněji a nejroztomileji jak uměl.
    "Dobře! Vrátíme se zpět k tomu jak začal vesmír, a my docela dobře víme, že vesmír začal jedním přechodným bodem, který je tak trochu nejasný. Nazvěme ho Bodem X."
    "Chystáš se mi říct co je `Bod X', drahá?"
    "Sklapni, Tome! Poslouchej! Před Bodem X, byl celý vesmír v podstatě zabalen do maličké koule,v řádu několika kilometrů, super husté, super horké, při stlačení bez struktury. Pak koule explodovala. Začala se rozšiřovat do Bodu X, tahle část je docela jasná. Rozumíš tomu zatím, Tome?"
    "Ano, drahá. V podstatě je to jednoduchá kosmologie, nebo ne?"
    Na chvíli nastalo ticho. "Jen dávej pozor," řekl nakonec Henriettin hlas. "Pak, po Bodu X, rozpínání pokračovalo. Jak se vesmír rozpínal, malé částice se začaly smršťovat. Nejdříve nukleární částice, hadrony a piony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Pak `skutečná' hmota. Skutečné atomy vodíku, pak dokonce i atomy hélia. Expanze plynů začala zpomalovat. Turbulence shlukla plyny do obrovských mraků. Jak gravitace mraky stlačovala, teplo dalo do pobyhu nukleární reakci. Zářily. Zrodily se první hvězdy. Zbytek," dodala, "je to co můžeme pozorovat dnes."
    Program zpracoval. "Vidím to, Henrietto, ano. O jak dlouhé době teď mluvíme?"
    "Ach, dobrá otázka," řekla, vůbec ne lichotivým hlasem. "Od začátku Velkého třesku do Bodu X, o třech sekundách. Od Bodu X do teď, okolo osmnáct bilionů let. A tak jsme teď tady."

    OdpovědětVymazat
  12. ČÍZOVÁ - oprava
    „Promiň, Henrietto, drahá. Jestli chceš, abych se naučil něco z astrofyziky, tak to udělám.“
    „Kruci, to víš, že se to naučíš!“ Odmlka. „ Je to strašně důležité, Tome!“ Odmlka. A pak: „Vrátíme se k teorii Velkého třesku. Posloucháš mě, Tome?“
    „Samozřejmě, že ano, drahá,“ řekl program nejskromnějším a nejroztomilejším způsobem.
    „Dobře! A dostáváme se k tomu, jak vznikl vesmír a to víme velmi dobře - jedním malým mlhavým bodem přechodu, který je trochu nejasný. Nazývejme ho Bodem X.“
    „Řekneš mi, co je to ten “Bod X“, drahá?“
    „Buď ticho Tome! Poslouchej! Před Bodem X byl v podstatě celý vesmír zhuštěný do drobounké koule, o průměru ne více než několik kilometrů, měl velmi vysokou hustotu a teplotu, byl stlačený tak, že neměl žádnou strukturu. Pak vybuchl. Začal se rozpínat až do Bodu X a tato část je docela jasná. Rozumíš mi zatím, Tome?“
    „Ano, drahá. Je to v podstatě jednoduchá kosmologie, nebo ne?“
    Odmlka. „Prostě dávej pozor,“ řekl nakonec Henriettin hlas. „Pak, po Bodu X, pokračoval v rozpínání. Jak se rozpínal, malé částice hmoty začaly kondenzovat. Nejprve nukleární částice, hadrony a piony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Pak “opravdová“ hmota. Skutečné atomy vodíku, pak dokonce atomy hélia. Explodující objem plynů se začal zpomalovat. Turbulence je rozdělila do obrovských mraků. Gravitace ty mraky stlačila do shluků. Jak se srazily, vzniklé teplo spustilo nukleární reakci. Vzplanuly. Zrodily se první hvězdy. Zbytek,“ zakončila, „ je to, co můžeme vidět dnes.“
    Program přijal pokyn. „Chápu to, Henrietto, ano. O jak dlouhé době teď mluvíme?“
    „Ach, dobrá otázka,“ řekla vůbec ne pochvalným hlasem. „Od počátku Velkého třesku do Bodu X tři vteřiny. Od Bodu X do teď asi osmnáct biliónů let. A máme to.“

    OdpovědětVymazat
  13. Kuzmová
    „Promiň, Henrietto, drahá. Pokud chceš, abych se naučil něco o astrofyzice, tak to udělám.“
    „To si sakra piš, že se to naučíš!“ Pauza. „Je to sakra důležité, Tome!“ Pauza. A poté: „Vracíme se zpět k Velkému třesku. Posloucháš, Tome?“
    „Samozřejmě že poslouchám, drahá.“ Řekl program jak nejpokorněji a nejmileji uměl.
    „Dobře! Začněme v Bodě, kdy vesmír započal, a to my víme poměrně dobře – až na jeden malý nejasný Bod zlomu, který je trochu zvláštní. Říkejme mu Bod X.“
    „Chystáš se mi povědět co je Bod X, drahá?“
    „Mlč, Tome! Poslouchej! Před Bodem X byl vesmír v podstatě stlačený do malinkaté kapičky nepřesahující řádově kilometry, extra hustý, extra horký a extrémně stlačený, že neměl žádnou strukturu. Potom explodoval. Začal se rozpínat a k Bodu X, doteď je to poměrně jasné. Víš co tím myslím, Tome?“
    „Ano drahá. V podstatě to je to prostá kosmologie, ne?“
    Pauza. „Jen dávej pozor,“ řekla Henrietta konečně. „Potom, za Bodem X, rozpínání pokračovalo. A jak se vesmír rozrůstal, malé kousky hmoty začaly kondenzovat. První byly nukleární částice, hadrony a piony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. A potom skutečná hmota. Skutečné atomy vodíku, potom dokonce atomy helia. Množství vybuchujícího plynu se začne zmenšovat. Víření prorazí do obrovských mraků. Gravitace mraky přitáhne do shluků. Jak se budou smršťovat, teplo vyvolané smršťováním vyvolá nukleární reakci. Začali zářit. První hvězdy jsou na světě. Zbytek,“ dořekla, „je to co můžeme vidět teď.“
    Program zaregistroval pokyn. „Chápu, Henrietto, ano. Jak dlouho o tom teď mluvíme?“
    „Á, dobrá otázka,“ řekla s polichocením v hlase. „Od počátku Velkého třesku k Bodu X tři sekundy. Od Bodu X až doteď asi osmnáct bilionů let. A tady to máme.“

    OdpovědětVymazat
  14. FORTOVA_ OPRAVA
    „Promiň Henriett zlatíčko, pokud chceš, abych se naučil něco z astrofyziky, udělám to.“
    „No to se sakra naučíš!“ Pauza. „Je to velice závažné Tome!“ Pauza A pak: „Jsme zpět u Velkého třesku. Posloucháš, Tome?“
    „Samozřejmě, že ano drahá.“ odvětil program jak nejpokorněji a nejroztomileji bylo možné.
    „Tak dobře. Vše se odvíjí od toho, jak vznikl vesmír, a to my víme docela přesně- jedním trochu mlhavým bodem nula, který je tak trochu nejasný. Říkejme mu bod X.“
    „Řekneš mi, co je bod X, drahá?“
    „Zmlkni, Tome! A poslouchej! Pře bodem X byl vesmír v podstatě obsažen v jednom malém shluku hmoty, ne víc jak pár kilometrů v průměru, extra hustý, extra žhavý, tak namačkaný, že neměl žádnou strukturu. Pak vybuchl. Začal se rozpínat až do bodu X, tahle část je dost jasná. Zatím mi rozumíš, viď Tome?“
    „Ano drahá, je to vlastně základní kosmologie, že ano?“
    Pauza. „ Prosím tě dávej pozor.“ řekla nakonec Henrietta. „ Za bodem X pokračovalo rozpínání. Jak se rozpínal, malé částečky hmoty se začaly srážet. První vznikly nukleární částice, hadrony a mezony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Potom opravdová hmota. Opravdové atomy vodíku, poté dokonce i atomy helia. Výbuch oblaku plynu se zpomalil. Turbulence je rozdělila do enormních mraků. Gravitací se tyto mraky shlukly. Jak se zmenšovali, teplo smršťování rozproudilo jadernou reakci. Rozzářily se. Zrodily se první hvězdy. Zbytek, „dokončila“ je to, co vidíme dnes.
    Program rozpoznal pokyn. „Aha Henriett, ano. Jak dlouho to celé trvalo?“
    „Ach, dobrá otázka,“ řekla nepříjemným hlasem. „Od začátku Velkého Třesku to bodu X, to jsou 3 sekundy. Od bodu X až do teď to je kolem osmnáct bilionů let. A tak to je.

    OdpovědětVymazat
  15. Havránková - oprava
    “Promiň, Henrietto, drahá. Jestli chceš, abych se naučil něco z astrofyziky, udělám to.“
    “To si teda piš, že to uděláš!“ Pauza. “Je to strašně důležité, Tome!“ Pauza. A potom: “ Vrátíme se k Velkému třesku. Slyšíš, Tome?“
    „Samozřejmě, že ano, drahá,“ řekl program svým nejpokornějším a nejroztomilejším způsobem.
    „Jasně! Vraťme se zpět k tomu, jak začal vesmír, a to víme velmi přesně – jedním malým mlhavým bodem přechodu, který je trochu nejasný. Říkejme mu bod X.“
    „Chystáš se mi říct, co je to ten bod X, drahá?“
    „Zmlkni, Tome! Poslouchej! Před bodem X, byl v podstatě celý vesmír zahalen do malinké, ne více než několik kilometrů, superhustý, superžhavý, a stlačený tak, že neměl žádnou strukturu. A potom explodoval. Začalo se rozpínat až k Bodu X, a tahle část je celkem jasná. Stíháš mně, zatím, Tome?“
    „Ano, drahá. To je v podstatě jednoduchá kosmologie, že?“
    Pauza. „ Prostě dávej pozor,“ řekl konečně Henriettin hlas. „ A pak, po bodu X, se to stále rozpínalo. Jak se to rozpínalo, malé kousky „hmoty“ kondenzovat. Nejprve jaderné částice, hadrony a mezony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Potom „opravdová“ hmota. Opravdové atomy vodíku, potom dokonce atomy hélia. Explodující objem plynu se začal zpomalovat. Turbulence je rozdělila do obrovských mraků. Gravitace je stlačila do shluků . A jak se zmenšovaly, vzniklé teplo zapříčinilo jadernou reakci. Zářily. Zrodily se první hvězdy. Zbytek“, dodala, „ je to, co můžeme vidět dnes.“ Program přijal pokyn. “Chápu to, Henrietto, ano. O jak dlouhé době to mluvíme?“
    “Oh, dobrá otázka, “ řekla, hlasem ne příliš lichotivým. “ Od začátku Velkého třesku a bodu X, tři sekundy. Od bodu X do teď, okolo osmnácti miliard let. A tak to je.”

    OdpovědětVymazat
  16. Dodatek - Válková

    Gravitační síla mračna vtěsnala do shluků. Jak se smrskávaly, teplota smršťování spustila nukleární reakci. Došlo k záření. Zrodili se první hvězdy. Zbytek,“ dokončila „je to, co vidíme dnes.“
    Program dokončil svůj úkol. „Chápu, Henrieto, ano. Jak dlouho už o tom mluvíme?“
    "Hm, dobrá otázka,“ řekla ne příliš lichotivým hlasem, „ Od začátku velkého třesku do bodu X tři sekundy. Od bodu X právě teď okolo osmnácti milionů let. A jsme u toho."

    OdpovědětVymazat
  17. Jiříková - oprava

    „Henrietto, drahá, omlouvám se. Pokud si přeješ, abych se naučil astrofyziku, udělám to.“
    „Zatraceně, samozřejmě, že se to naučíš!“ Pauza.
    „Je to strašně důležité, Tome!" Pauza.
    A poté: „Vrátíme se zpět k teorii velkého třesku. Posloucháš, Tome vůbec?“
    „Samozřejmě ano drahá.“ Odvětil program tak skromně a roztomile, jak to nejlépe dovedl. „V pořádku! Dostáváme se tedy k tomu, kde vesmír začal, ale to my víme velmi dobře, že s jedním malým, nejasným bodem, který se zdá být zvláštní. „Nazývej to Bod X.“
    „Drahá a chystáš se mi říci, co je bod X?“
    „Bud zticha, Tome! Poslouchej! Před bodem X byl celý vesmír zabalen do malé kapičky, o průměru ne více než několik kilometrů, byl báječně neproniknutelný, žhavý a tak stlačený, že ve skutečnosti neměl žádnou strukturu. Potom explodoval. Začalo se to rozšiřovat k bodu X a tato část je naprosto jasná. Zatím mě chápeš, Tome?“
    „Ano drahá. V podstatě je to jednoduchá kosmologie, nebo se pletu?“ Pauza
    „Pouze dávej pozor.“ Řekl Henrrietin hlas naposled. „A pak po bodu X se opět rozpínání rozšiřovalo. Jak se rozpínal, částice hmoty se začaly srážet. Nejprve vznikly jaderné částice, hadrony a mezony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. A nakonec ta ‘skutečná‘ hmota. Pravé vodíkové atomy a také heliové atomy. Síla exploze plynu se začala zpomalovat. Turbulence způsobila shluk plynů, které se přeměnily v mraky. Gravitace stlačovala mraky a teplo dalo do pohybu nukleární reakci. Vzplanuly. Zrodily se první hvězdy. Zbytek,“ dodala, „je to co pozorujeme dnes.“ Program provedl zpracování. „Ano Henrietto, vidím to. Jak dlouho se už o tom bavíme?“
    „ To je výborná otázka.“ Řekla hlasem, ne zrovna zdvořilým. „Od počátku velkého třesku až do bodu X, tři sekundy. Od bodu X do této chvíle, okolo osmnáct miliard let. A tak to je.“

    OdpovědětVymazat
  18. PAGÁČOVÁ-OPRAVA
    "Omlouvám se, Henrietto, drahá. Jestli chceš, abych se naučil něco z astrofyziky, tak se naučím."
    "To si zatraceně piš, že se naučíš!" Odmlka. "Je to nesmírně důležité, Tome!" Odmlka. A pak: "Jdeme zpět k Velkému třesku. Posloucháš mě, Tome?"
    "Samozřejmě, že poslouchám, drahá," řekl program jak nejpokorněji a nejlíbezněji uměl.
    "Dobrá! A dostáváme se zpět k tomu, jak vesmír vznikl a my docela dobře víme, že jedním malým nejasným přestupním bodem, sotva znatelným. Nazývejme ho bod X."
    "Povíš mi, co bod X je, drahá?"
    "Sklapni, Tome! Poslouchej! Před bodem X byl v podstatě celý vesmír zabalen do titěrné kuličky, o průměru ne více než několik kilometrů, přehuštěný a přehřátý, tak namačkaný, že neměl žádnou strukturu. Pak to bouchlo. Začalo se to rozpínat do bodu X a tato část je docela jasná. Chápeš mě doposud, Tome?"
    "Ano, drahá. Je to v podstatě jednoduchá kosmologie, že ano?"
    Odmlka. "Jen dávej pozor," řekl nakonec Henriettin hlas. "Potom, po bodu X, se dále rozpínal. Jak se rozpínal, malé kousky 'hmoty' začaly kondenzovat. Nejprve se vystebávaly jaderné částice, hadrony a mezony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Pak 'opravdová' hmota. Opravdové atomy vodíku a pak dokonce i atomy hélia. Vybuchlý objem plynů se začal zpomalovat. Turbulence ho zbrzdila do ohromných mraků. Gravitace stlačila mraky do chomáčů. Jak se smršťovaly, vzniklé teplo způsobilo jadernou reakci. Žhnuly. Zrodily se první hvězdy. Zbytek", dokončila, "je to, co můžeme vidět dnes."
    Program přijal svůj úkol. "Chápu, Henrietto, ano. O jak dlouhé době mluvíme?"
    "Oh, dobrá otázka," řekla hlasem ne moc lichotivým. "Od začátku Velkého třesku k bodu X, tři sekundy. Od bodu X do teď asi osmnáct miliard let. A tady to máme."

    OdpovědětVymazat
  19. PAGÁČOVÁ-OPRAVA (TA SPRÁVNÁ)
    "Omlouvám se, Henrietto, drahá. Jestli chceš, abych se naučil něco z astrofyziky, tak se naučím."
    "To si zatraceně piš, že se naučíš!" Odmlka. "Je to nesmírně důležité, Tome!" Odmlka. A pak: "Jdeme zpět k Velkému třesku. Posloucháš mě, Tome?"
    "Samozřejmě, že poslouchám, drahá," řekl program jak nejpokorněji a nejlíbezněji uměl.
    "Dobrá! A dostáváme se zpět k tomu, jak vesmír vznikl a my docela dobře víme, že jedním malým nejasným přestupním bodem, sotva znatelným. Nazývejme ho bod X."
    "Povíš mi, co bod X je, drahá?"
    "Sklapni, Tome! Poslouchej! Před bodem X byl v podstatě celý vesmír zabalen do titěrné kuličky, o průměru ne více než několik kilometrů, přehuštěný a přehřátý, tak namačkaný, že neměl žádnou strukturu. Pak bouchl. Začal se rozpínat do bodu X a tato část je docela jasná. Chápeš mě doposud, Tome?"
    "Ano, drahá. Je to v podstatě jednoduchá kosmologie, že ano?"
    Odmlka. "Jen dávej pozor," řekl nakonec Henriettin hlas. "Potom, po bodu X, se dále rozpínal. Jak se rozpínal, malé kousky 'hmoty' začaly kondenzovat. Nejprve se vystebávaly jaderné částice, hadrony a mezony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Pak 'opravdová' hmota. Opravdové atomy vodíku a pak dokonce i atomy hélia. Vybuchlý objem plynů se začal zpomalovat. Turbulence ho zbrzdila do ohromných mraků. Gravitace stlačila mraky do chomáčů. Jak se smršťovaly, vzniklé teplo způsobilo jadernou reakci. Žhnuly. Zrodily se první hvězdy. Zbytek", dokončila, "je to, co můžeme vidět dnes."
    Program přijal svůj úkol. "Chápu, Henrietto, ano. O jak dlouhé době mluvíme?"
    "Oh, dobrá otázka," řekla hlasem ne moc lichotivým. "Od začátku Velkého třesku k bodu X, tři sekundy. Od bodu X do teď asi osmnáct miliard let. A tady to máme."

    OdpovědětVymazat
  20. Havránková - oprava opravy
    “Promiň, Henrietto, drahá. Jestli chceš, abych se naučil něco z astrofyziky, udělám to.“
    “To si teda piš, že to uděláš!“ Pauza. “Je to strašně důležité, Tome!“ Pauza. A potom: “ Vrátíme se k Velkému třesku. Slyšíš, Tome?“
    „Samozřejmě, že ano, drahá,“ řekl program svým nejpokornějším a nejroztomilejším způsobem.
    „Jasně! Vraťme se zpět k tomu, jak začal vesmír, a to víme velmi přesně – jedním malým mlhavým bodem přechodu, který je trochu nejasný. Říkejme mu bod X.“
    „Chystáš se mi říct, co je to ten bod X, drahá?“
    „Zmlkni, Tome! Poslouchej! Před bodem X, byl v podstatě celý vesmír zahalen do malinké skvrnky, ne více než několik kilometrů, superhustý, superžhavý, a stlačený tak, že neměl žádnou strukturu. A potom explodoval. Začal se rozpínat až k Bodu X, a tahle část je celkem jasná. Stíháš mně, zatím, Tome?“
    „Ano, drahá. To je v podstatě jednoduchá kosmologie, že?“
    Pauza. „ Prostě dávej pozor,“ řekl konečně Henriettin hlas. „ A pak, po bodu X, se to stále rozpínalo. Jak se to rozpínalo, malé kousky „hmoty“ začaly kondenzovat. Nejprve jaderné částice, hadrony a mezony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. Potom „opravdová“ hmota. Opravdové atomy vodíku, potom dokonce atomy hélia. Explodující objem plynu se začal zpomalovat. Turbulence ho rozdělila do obrovských mraků. Gravitace ho stlačila do shluků. A jak se zmenšovaly, vzniklé teplo zapříčinilo jadernou reakci. Zářily. Zrodily se první hvězdy. „Zbytek“, dodala, „ je to, co můžeme vidět dnes.“ Program přijal pokyn. “Chápu to, Henrietto, ano. O jak dlouhé době to mluvíme?“
    “Ach, dobrá otázka, “ řekla, hlasem ne příliš lichotivým. “ Od začátku Velkého třesku a bodu X, tři sekundy. Od bodu X do teď, okolo osmnácti miliard let. A tak to je.”

    OdpovědětVymazat
  21. Jiříková - oprava opravy
    „Henrietto, drahá, omlouvám se. Pokud si přeješ, abych se naučil astrofyziku, udělám to.“
    „Zatraceně, samozřejmě, že se to naučíš!“ Pauza.
    „Je to strašně důležité, Tome!" Pauza.
    A poté: „Vrátíme se zpět k teorii velkého třesku. Posloucháš mě, Tome?“
    „Samozřejmě, že poslouchám drahá,“ odvětil program tak skromně a roztomile, jak to nejlépe dovedl. „V pořádku! Dostáváme se tedy k tomu, kde vesmír začal a my docela dobře víme, že jedním malým nejasným přestupním bodem, sotva znatelným. „Nazývej to Bod X.“
    „Drahá a chystáš se mi říci, co je bod X?“
    „Bud zticha, Tome! Poslouchej! Před bodem X byl celý vesmír zabalen do malé kapičky, o průměru ne více než několik kilometrů, byl báječně neproniknutelný, žhavý a tak stlačený, že ve skutečnosti neměl žádnou strukturu. Potom explodoval. Začal se rozšiřovat k bodu X a tato část je naprosto jasná. Zatím mě chápeš, Tome?“
    „Ano drahá. V podstatě je to jednoduchá kosmologie, nebo se pletu?“ Pauza
    „Pouze dávej pozor,“ řekl nakonec Henrrietin hlas. „A pak po bodu X se opět rozpínal. Jak se rozpínal, částice hmoty se začaly srážet. Nejprve vznikly jaderné částice, hadrony a mezony, elektrony a protony, neutrony a kvarky. A nakonec ta ‘skutečná‘ hmota. Opravdové atomy vodíku a také atomy hélia. Síla exploze plynu se začala zpomalovat. Turbulence je rozdělila do obrovských mraků. Gravitace stlačovala mraky a teplo způsobilo nukleární reakci. Vzplanuly. Zrodily se první hvězdy. Zbytek,“ dodala, „je to co pozorujeme dnes.“ Program přijal pokyn k zpracování. „Chápu to, Henrietto, ano. O jak dlouhé době se teď bavíme?“
    „ To je výborná otázka,“ řekla hlasem, ne zrovna zdvořilým. „Od počátku velkého třesku až do bodu X, tři sekundy. Od bodu X do této chvíle, okolo osmnáct miliard let. A tak to je.“

    OdpovědětVymazat