13. listopadu 2012

So very much British: slovní hrátky a hříčky

Hra se slovy má v britské angličtině velkou tradici, počínaje cockney až po odlehčený "společenský slang" absolventů Etonu, Oxfordu a Cambridge, protkaný literárními a kulturními narážkami.
Například lord Petr Wimsey, hrdina detektivek Dorothy L. Sayersové, je typickým příkladem literárního hrdiny charakterizovaného (mimo jiné) také velmi specifickým způsobem řeči.

1. Vyhledejte si informace o autorce, hrdinovi, a synopsiníže citovaného díla.
2. Pomalu a v klidu si přečtěte úryvek (případně celou kapitolu nebo knihu) a přemýšlejte. Kdo jsou lidé, kteří spolu hovoří? V jakém prostředí? Které prvky v promluvách je odlišují nebo spojují? S čím budou při překládání potíže?
3. Pokuste se o překlad vyznačeného dialogu.
4. Ve spolupráci s dalším spolužákem či přítelem přečtěte přeložený text nahlas jako živý dialog. Vyznačte si místa, která jsou nelogická, nebo kde text vázne.
5. Upravte překlad.






DOROTHY L. SAVERS
Murder Must Advertise
CHAPTER I
Death Comes to Pym's Publicity

"And by the way," said Mr. Hankin, arresting Miss Rossiter as she rose
to go, "there is a new copy-writer coming in today."
"Oh, yes, Mr. Hankin?"
"His name is Bredon. I can't tell you much about him; Mr. Pym engaged
him himself; but you will see that he is looked after."
"Yes, Mr. Hankin."
"He will have Mr. Dean's room."
 "Yes, Mr. Hankin."
"I should think Mr. Ingleby could take him in hand and show him what
to do. You might send Mr. Ingleby along if he can spare me a moment."
"Yes, Mr. Hankin."
"That's all. And, oh, yes! Ask Mr. Smayle to let me have the Dairyfields
guard-book."
"Yes, Mr. Hankin."
Miss Rossiter tucked her note-book under her arm, closed the
glass-panelled door noiselessly after her and tripped smartly down the
corridor. Peeping through another glass-panelled door, she observed
Mr. Ingleby seated on a revolving chair with his feet on the cold radiator,
and talking with great animation to a young woman in green, perched
on the corner of the writing-table.
"Excuse me," said Miss Rossiter, with perfunctory civility, "but Mr.
Hankin says can you spare him a moment, Mr. Ingleby?"
"If it's Tomboy Toffee," replied Mr. Ingleby defensively, "it's being typed. Here! you'd better take these two bits along and
make it so. That will lend an air of verisimilitude to an otherwise—"
"It isn't Tomboy. It's a new copy-writer."
"What, already?" exclaimed the young woman. "Before those shoes were
old! Why, they only buried little Dean on Friday."
"Part of the modern system of push and go," said Mr. Ingleby. "All very
distressing in an old-fashioned, gentlemanly firm. Suppose I've got
to put this blighter through his paces. Why am I always left with the
baby?"
"Oh, rot!" said the young woman, "you've only got to warn him not to
use the directors' lav., and not to tumble down the iron staircase."
"You are the most callous woman, Miss Meteyard. Well, as long as they
don't put the fellow in with me—"
"It's all right, Mr. Ingleby. He's having Mr. Dean's room."
"Oh! What's he like?"
"Mr. Hankin said he didn't know, Mr. Pym took him on."
"Oh, gosh! friend of the management." Mr. Ingleby groaned.
"Then I think I've seen him," said Miss Meteyard. "Tow-coloured,
supercilious-looking blighter. I ran into him coming out of Pymmie's
room yesterday. Horn-rims. Cross between Ralph Lynn and Bertie
Wooster."
"Death, where is thy sting? Well, I suppose I'd better push off and
see about it."
Mr. Ingleby lowered his feet from the radiator, prised up his slow length
from the revolving chair, and prowled unhappily away.
"Oh, well, it makes a little excitement," said Miss Meteyard.
"Oh, don't you think we've had rather too much of that lately? By the
way, could I have your subscription for the wreath? You told me to remind
you."
"Yes, rather. What is it? A bob? Here's half-a-crown, and you'd better
take the sweep-money out of it as well."

23 komentářů:

  1. Čízová
    „Cože, už?“ zvolala mladá žena. „Before those shoes were old! Proč, vždyť malého Deana pochovali teprve v pátek.“
    „Součást moderního systému přitlač a máš místo,“ řekl pan Ingleby.
    „ Velmi zneklidňující ve staromódní, džentlmenské firmě. Předpokládám, že budu muset toho mizeru vyzkoušet. Proč vždycky já musím mít na krku nováčka?“
    „Och, nesmysl,“ řekla mladá žena, „musíte ho pouze varovat, ne mu to dát hnedka sežrat a ne dělat kotrmelce ze železných schodů.“
    „Vy jste ta nejbezohlednější žena, slečno Meteyardová. Dobrá, pokud ho nedají ke mně -“
    „To je v pořádku pane Ingleby. Bude mít kancelář pana Deana.“
    „Och! A jaký je?“
    „Pan Hankin říkal, že neví. Přijal ho pan Pym.“
    „Och, no nazdar! Kamarád vedení.“ zaúpěl pan Ingleby.
    „V tom případě si myslím, že jsem ho viděla,“ řekla slečna Meteyardová. „ Světlovlasý blonďák, od pohledu pohrdavý mizera. Včera jsem do něho vrazila, když vycházel z Pymmiho kanceláře. Měl brýle s obroučky. Něco mezi Ralphem Lynnem a Bertie Woosterem.“
    „Kde je tvoje Achillova pata? No, řekl bych, že raději zmizím a zařídím to.“
    Pan Ingleby sundal nohy z radiátoru, prised up his slow length z otáčecí židle a nešťastně se odplížil.
    „Och, no, alespoň se tu děje něco vzrušujícího,“ řekla slečna Meteyardová.
    „Och, nemyslíte si, že tu toho máme poslední dobou docela hodně? Mimochodem mohla byste mi dát váš příspěvek na věnec?“ Řekla jste mi, abych vám to připomněl.“
    „Ano, raději. Kolik to dělá? Šilink? Tady je půlka koruny a raději si taky z toho vezměte sweep-money.

    OdpovědětVymazat
  2. "Cože, už?" zvolala mladá žena. "Before those shoes were old! Proč, vždyť pohřbili malého Deana teprve v pátek."
    "Součástí moderního systému je zatlačit a jít," řekl pan Ingleby. "Ve staromódní, gentlemanské firmě je to velmi zarmucující. Předpokládám, že mám tohoto chlápka prosadit jeho tempem. Proč na mě vždy zbyde nováček?"
    "Ach, nesmysl!" řekla mladá žena, "dostal jste ho jen, aby jste ho varoval, že nemá používat directors' lav., a dělat kotrmelce ze železného schodiště."
    "Jste nejvíc necitelná žena, slečno Meteyardová. No, tak dlouho dokud toho chlapíka nepřidělí kemě-"
    "To je v pořádku, pane Ingleby. Má kancelář pana Deana."
    "Ach! Jaký je?"
    "Pan Hankin řekl že neví, pan Pym si ho vzal na starost."
    "Ach, bože! Přítel ve vedení." Pan Ingleby zasténal.
    "Pak tedy myslím, že jsem ho viděla," řekla slečna Meteyardová. "Světlovlasý, pohrdavě vypadající chlápek. Narazila jsem na něj, když vycházel z Pymovy kanceláře. Horn-rims. Něco mezi Ralphem Lynnem a Bertiem Woosterem."
    "Death, where is thy sting? No, myslím, že bych raději měla vypadnout a jít se podívat. "
    Pan Ingleby spustil nohy z radiátoru, prised up his slow length z otočné židle, a seštastně se odloudal pryč.
    "Ach, dobře, alespoň to vytvoří trochu vzrušení," řekla slečna Meteyardová.
    "Ach, nemyslíte si, že toho jsme zažili v poslední době příliš? Mimochodem, mohla bych dostat Váš příspěvek na veněc? Řekla jste mi ať Vám to připomenu."
    "Ano, raději. Co je to? Šilink? Tady jsou 2 šilinky a šest pencí a raději si z toho vezměte též sweep-money.

    OdpovědětVymazat
  3. Kuzmová
    "Cože, už?" zvolala mladá žena. "Ještě než stihnul prochodit boty tak malého Deana v pátek pohřbili. Proč!"
    "Součástí moderního systému je protlačit se vpřed" řekl pan Ingleby. "Všechno je velmi
    stresující ve staromódní, gentlemanské společnosti. Předpokládejme, že mám
    prosadit tohohle mizeru. Proč na mě vždy zbyde nováček? "
    "Ale no tak!" řekla mladá žena, "dostala jste ho jen, aby ho varovala před používáním ředitelské toalety, a ne hned skákat ze železného schodiště. "
    "Vy jste ta nejnecitlivější žena, slečno Meteyardová. No, tak dlouho dokud nedají do hromady mě s tím chlapíkem- "
    "To je v pořádku, pane Ingleby. Má pokoj pana Deana."
    "Ach! A co je zač?"
    "Pan Hankin řekl, že neví, najal ho pan Pym."
    "Ach, bože! Přítel s vedením." zasténal pan Ingleby.
    "Pak tedy myslím, že jsem ho viděla," řekla slečna Meteyard. " Světlý,
    arogantně vypadající chlápek. Narazil jsem na něj včera při odchodu z Pymmieho kanceláře. Měl brýle s kostěnými obroučkami. Zkřížil cestu Ralphovi Lynn a Bertie
    Woosterové. "
    "Smrti, kde je tvůj osten? No, myslím, že bych měl radši vypadnout a
    podívat se na to. "
    Pan Ingleby sundal nohy z topení, pomalu se vymotal
    z otočné židle, a odplížil se nešťastně pryč.
    "No, dobře, to dělá věc trochu zajímavější," řekla slečna Meteyardová.
    "Ach, nemyslíte, že jsme toho měli až příliš mnoho poslední dobou
    Mimochodem, mohl bych dostat příspěvek na věnec? Řekla jste mi, abych se připomněl."
    "Ano, ale. Co to je? Šilink? Tady je šestipence, a vy byste radši měl
    vzít ještě do zásoby. "

    OdpovědětVymazat
  4. "Cože, to už?" zvolala mladá žena. "Než si stihl prošlápnout nové boty, pohřbili mladého pana Deana. Proč!
    "Částečka moderního systému tlačenky," řekl pan Ingleby. "Všechno to je velmi bolestivé ve staromódní firmě, jako stvořené pro pány. Předpokládám, že toho mizeru musím protlačit. Proč vždycky dostanu na starost amatéra?"
    "Ale no tak!" řekla mladá žena, "měl jsi ho jen varovat a ne si hned hrát na ředitele a vystrašit ho."
    "Vy jste ta nejotrlejší žena, slečno Meteyardová. Inu, pokud mi nedaj na starosti toho chlápka-"
    "To je v pořádku, pane Ingleby. Má kancelář po panu Deanovi".
    "Aha! Jaký je?"
    "Pan Hankin říkal, že neví, pan Pym ho přijal."
    "Ale ne! kamarádíček s vedením." Pan Ingleby zareptal.
    "Pak jsem ho, myslím, viděla," řekla slečna Meteyardová. "Špinavý blonďák, už od pohledu mizera. Narazila jsem na něj včera, když vycházel z Pymmieho kanceláře. Brýle s kostěnými obroučky. Něco mezi Ralphem Lynnem a Beritem Woosterem."
    "Kde je, smrti tvé vítězství? Nuže, předpokládám že raději zmizím a uvidím co pak."
    Pan Ingleby dal nohy z topení, vypáčil se z otočné židle, a vyplížil se smutně pryč.
    "Aspoň něco se tu děje," řekla slečna Meteyardová.
    "Ach, nemyslíš si, že už toho poslední dobou bylo dost? Mimochodem, můžu dostat Vaší sázku? Chtěla jste, abych Vám to připomněl."
    "Ano, jistě. Který to je? Ten s ustřiženým ocasem? Tady je půl koruny, a doufám že tu sázku navýšíš!

    OdpovědětVymazat
  5. PAGÁČOVÁ
    "Cože, už?" vykřikla mladá žena. " Ještě než stačil prošlapat boty! Proč jen už pohřbili malého Deana."
    "Část moderního systému protlač a máš místo," řekl pan Ingleby. "Vše je velmi hrozivé ve staromódní, uhlazené firmě. Předpokládám, že budu muset toho mizeru prověřit. Proč mám vždycky na starost zelenáče?"
    "Ach, nesmysl!" řekla mladá žena, "měl jste ho pouze varovat a ne si hrát na šéfa a dělat mu to sakra těžký."
    "Vy jste ta nejbezcitnější ženská, slečno Meteyard. Dobrá, dokud mi nedají toho chlápka na starost-"
    "To je v pořádku, pane Ingleby. On má pokoj pana Deana."
    "Ach! Jaký je?"
    "Pan Hankin říkal, že neví, pan Pym ho přijal."
    "Oh, sakra! přítel z vedení." zabručel pan Ingleby.
    "Pak jsi myslím, že jsem ho viděla," řekla slečna Mateyard. "Světlovlasý povýšeně vypadající protiva. Narazila jsem na něj včera, když šel z Pymmiho kanceláře. Měl brýle se silnou obrubou. Něco mezi Ralphem Lynnem a Bertiem Woosterem."
    "Smrti, kde je tvoje slabina? Dobrá, raději zmizím a postarám se o to."
    Pan Ingleby sundal nohy z topení, pomaluse se vypáčil z otáčecí židle a plížil se smutně pryč.
    "Ah, dobrá, alespoň je tu trošku vzrušení," řekla slečna Meteyardová.
    "Ach, nemyslíte si, že už toho bylo poslední dobou trochu moc? Mimochodem, mohu dostat Váš příspěvek do sázky? Říkala jste, ať Vám to připomenu."
    "Ach, ano. Kolik to dělá? Šilink? Tady je šestipence a Vy by jste si měl také raději vzít the sweep money."

    OdpovědětVymazat
  6. Fortova

    „Cože? Tak brzy?“ Zakřičela mladá dáma. „Nestačil ani ošoupat boty! Proč? Teprve v pátek pohřbili malého Deana.“
    „Součást moderního systému zatlač a projdi.“ Řekl pan Ingleby. „ Všechno je to stresující, v této staromódní, ušlechtilé společnosti. Předpokládám, že mám položit tadyten hajzlík skrz jeho nohy. Proč mi vždycky nechaj to mimino.“
    „Do prčic.“ Řekla mladá dáma. „Máš ho jenom varovat a ne…“
    „Ty seš ta nejnecitelnější ženská, slecno Mateyardova. No, dokud ho nedají ke mně“
    „Je to v poradku pane Ingleby. Má pokoj pana Deana. „
    „Aha a jaký je?“ „Pan Hankin říkal,že neví. Pan Pym ho přijal.“
    „Ach bože, kamarádičkuje s vedením.“ Zabručel Mr. Ingleby „Ja si myslim, že jsem ho videla.“ Řekla slečna Meteyardová. „Falešný, nafoukaný hajzlik. Potkala jsem ho, když jsem odcházela včera od Pymmieho. Měl tmavé obroučky vypadal jako někdo mezi Ralphem Lynnem a Bertiem Woosterem.“
    „Do prkynka. No, tak koukám, že bude lepší se stáhnout a vobhlídnout to.“
    Pan Ingleby sundal nohy z topení, zvednul se z otáčecí židle, a odploužil se smutně pryč.
    „No, tak aspoň je tady vzrušení.“ Řekla paní Mateyardova.
    „Nemyslíš si, že toho tady máme až až v poslední době? Mimochodem, mužete mi dát váš příspěvek na věnec? Říkal jste, ať vám to připomenu.“
    „Jasně, samozřejmě. Kolik ? Pěťák? Tady je pěťák, a vemte si z toho taky na úklid.“


    OdpovědětVymazat
  7. „Čože, už?“ vykríkla Inglebyho spoločníčka. „Veď len v piatok pochovali mladého Deana. Ešte mu ani stolička nevychladla.“
    „Patrí to k modernému podnikateľskému tempu,“ povedal pán Ingleby. „To všetko je veľmi trápne u takej staromódnej gavalierskej firmy. Predstavte si, iste ho budem musieť zaúčať. Prečo vždy zverujú dojčatá mne?“
    „Nepreháňajte!“ povedala mladá žena. „Vy ho máte iba varovať, aby nechodil do riaditeľskej umyvárne a nezrútil sa zo železných schodov.“
    „Ste tá najbezcitnejšia žena, slečna Meteyardová. Nuž, pokiaľ ho nedajú ku mne...“
    „To je v poriadku, pán Ingleby. Dostane Deanovu miestnosť.“
    „Ako vyzerá?“
    „Pán Hankin povedal, že nevie; pán Pym ho sám prijímal.“
    „Namojveru, istotne nejaký miláčik riaditeľstva,“ zahundral pán Ingleby.
    „Myslím, že som ho videla,“ povedala slečna Meteyardová. „Bude to nejaký rozmaznaný horenos. Vletela som do neho, keď včera vychádzal z Pymovej kancelárie. Kostené okuliare. Kríženec medzi Ralphom Lynnom a Bertom Woosterom.“
    „Ó, smrť, kde je tvoj osteň? No, ale ja radšej vypadnem a pozriem, o čo ide.“
    Pán Ingleby opierajúci nohy o radiátor sa pomaly zdvihol z otáčacej stoličky, vystierajúc svoju vysokú postavu, a nešťastlivo sa pobral preč.
    „Ach, bude to aspoň trochu vzrušujúce,“ povedala slečna Meteyardová.
    „Nemyslíte, že sme toho vzrušenia mali v poslednom čase dosť? Mimochodom, mohli by ste mi dať svoj podiel na veniec? Povedali ste, aby som vám to pripomenula.“
    „Pravdaže. Koľko je to? Jeden šiling? Tu máte pol koruny a odpočítajte si z toho aj peniaze na dostihy.“

    OdpovědětVymazat
  8. Kuzmová - oprava
    "Cože, už?" zvolala mladá žena. "Ještě než jsme se s ním stačili rozloučit, už za něj mají náhradu."
    "Součástí moderního systému je protlačit se vpřed" řekl pan Ingleby. "Velmi stresující ve staromódní, gentlemanské firmě. Předpokládejme, že mám proškolit tohohle mizeru. Proč na mě vždy zbyde nováček? "
    "Ale no tak!" řekla mladá žena, "měl jste ho jen, aby ho varovala před používáním ředitelské toalety, a skákáním ze železného schodiště. "
    "Vy jste ta nejnecitlivější žena, slečno Meteyardová. No, tak dlouho dokud nedají do hromady mě s tím chlapíkem- "
    "To je v pořádku, pane Ingleby. Má kancelář pana Deana."
    "Ach! A co je zač?"
    "Pan Hankin řekl, že neví, najal ho pan Pym."
    "Ach, bože! Určitě nějaký ředitelův známý." zasténal pan Ingleby.
    "Pak tedy myslím, že jsem ho viděla," řekla slečna Meteyard. " Světlovlasý, arogantně vypadající chlápek. Narazil jsem na něj včera při odchodu z Pymmieho kanceláře. Měl brýle s kostěnými obroučkami. Něco mezi Ralphem, Lynn a Bertiem Woosterem. "
    "Smrti, kde je tvůj osten? No, myslím, že bych měl radši vypadnout a podívat se na to."
    Pan Ingleby sundal nohy z topení, pomalu se vymotal z otočné židle, a odplížil se nešťastně pryč.
    "No, dobře, to dělá věc trochu zajímavější," řekla slečna Meteyardová.
    "Ach, nemyslíte, že jsme toho měli až příliš mnoho poslední dobou. Mimochodem, mohl bych dostat příspěvek na věnec? Řekla jste mi, ať se vám připomenu."
    "Ano, ale. Co to je? Šilink? Tady je šestipence, a odeberte si z toho i na dostihy "

    OdpovědětVymazat
  9. "Cože, tak rychle?" zvolala mladá žena. "Ani parte ještě nesundali a už je za Deana náhrada. Vždyť měl pohřeb v pátek!“
    "Součást moderního systému, jsme jen kolečka ve stroji," řekl pan Ingleby. "Všechno to je velmi bolestivé ve staromódní, gentlemanské firmě. Předpokládám, že toho floutka musím zaučit. Proč vždy dostanu na starost amatéra?"
    "Ale běž!" řekla mladá žena, " musíš ho jen varovat aby nepoužíval ředitelovu umývárnu a aby nepadal z železných schodů..."
    "Vy jste ta nejotrlejší žena, slečno Meteyardová. Inu, pokud mi nedají na starosti toho chlápka-"
    "To je v pořádku, pane Ingleby. Má kancelář po panu Deanovi".
    "Aha! Jaký je?"
    "Pan Hankin říkal, že neví, pan Pym ho přijal."
    "Ale ne! kamarádíček s vedením," zareptal pan Ingleby.
    "Pak jsem ho, myslím, viděla," řekla slečna Meteyardová. "Špinavý blonďák, prosťáček. Narazila jsem na něj včera, když vycházel z Pymmieho kanceláře. Brýle s kostěnými obroučkami. Něco mezi Ralphem Lynnem a Beritem Woosterem."
    "Kde je, smrti, tvé vítězství? Nuže, myslím, že raději zmizím a uvidím potom."
    Pan Ingleby dal nohy z topení, vypáčil se z otočné židle, a vyplížil se smutně pryč. 
    "Aspoň něco se tu děje," řekla slečna Meteyardová. 
    "Ach, nemyslíš si, že už toho poslední dobou bylo dost? Mimochodem, můžu dostat peníze na věnec? Chtěla jste, abych Vám to připomněla."
    "Ano, jistě. Kolik to je? Šilink? Tady je půl koruny, zbytek máte na dostihy.“

    OdpovědětVymazat
  10. Havránková
    "Cože, to už?" zvolala mladá žena. " Vždyť jen v pátek pohřbili mladého Deana, ještě mu ani židle nevychladla“.
    "Část moderního systému ´další prosím´", řekl pan Ingleby. "Všechno to je velmi bolestivé ve staromódní firmě, jako stvořené pro pány. Předpokládám, že toho mizeru musím zaučit. Proč vždycky dostanu na starost amatéra?"
    "Ale no tak!" řekla mladá žena, " Máte ho pouze varovat, aby nechodil do ředitelovy umývárny a neskutálel se ze železných schodů“.
    "Vy jste ta nejotrlejší žena, slečno Meteyardová. Inu, pokud mi nedají na starosti toho chlápka-"
    "To je v pořádku, pane Ingleby. Má kancelář po panu Deanovi".
    "Aha! Jaký je?"
    "Pan Hankin říkal, že neví, přijímal ho pan Pym."
    "Ale ne! Kamarádíček s vedením, zareptal pan Ingleby.
    "Pak jsem ho, myslím, viděla," řekla slečna Meteyardová. "Špinavý blonďák, už od pohledu mizera. Narazila jsem na něj včera, když vycházel z Pymmieho kanceláře. Brýle s kostěnými obroučkami. Něco mezi Ralphem Lynnem a Beritem Woosterem."
    "Kde je, smrti, tvé vítězství? Nuže, raději zmizím a uvidím co pak."
    Pan Ingleby dal nohy z topení, vypáčil se z otočné židle, a vyplížil se smutně pryč.
    "Aspoň něco se tu děje," řekla slečna Meteyardová.
    "Ach, nemyslíš si, že už toho poslední dobou bylo dost? Mimochodem, můžu dostat Váš podíl na věnec? Chtěl jste, abych Vám to připomněla"
    "Ano, jistě. Kolik že to je? Jeden šilink? Tady je půlkoruna a odpočítejte si z toho i peníze na dostihy“.

    OdpovědětVymazat
  11. PAGÁČOVÁ-OPRAVA
    "Cože, už?" vykřikla mmladá žena. "Páni, vždyť teprve v pátek jsme mladého Deana pochovali, ještě mu ani židle nevystydla."
    "Část moderního systému rychlotempa," řekl pan Ingleby. "Všechno je tak stresující v téhle staromódní, uhlazené firmě. Předpokládám, že budu muset toho mizeru zaučit. Proč mám vždycky na starost zelenáče?"
    "Ach, nesmysl!" řekla mladá žena, "vy ho máte pouze varovat, aby nepoužíval ředitelovu umývárnu a nespadl z železného schodiště."
    "Vy jste ta nejbezcitnější ženská, slečno Meteyardová. Dobrá, pokud toho chlápka nedají ke mě-"
    "To je v pořádku, pane Ingleby. zdědil kancelář po panu Deanovi."
    "Ach! Jaký je?"
    "Pan Hankin říkal, že neví, pan Pym ho přijal."
    "Á ježiš!, přítelíček vedení." zabručel pan Ingleby.
    "Pak jsi myslím, že jsem ho viděla," řekla slečna Meteyardová. "Světlovlasý povýšenecký protiva. Narazila jsem na něj včera, když šel z Pymmiho kanceláře. Měl brýle s kostěnnou obrubou. Něco mezi Ralphem Lynnem a Bertiem Woosterem."
    "Smrti, kde je tvoje žihadlo? Dobrá, raději zmizím a postarám se o to."
    Pan Ingleby sundal nohy z topení, pomalu se vypáčil z otáčivé židle a odplížil se smutně pryč.
    "Ach, dobrá, alespoň je tu trošku vzrušení," řekla slečna Meteyardová.
    "Ach, nemyslíte si, že u toho bylo poslední dobou trochu moc? Mimochodem, mohu dostat váš příspěvek na věnec? Říkala jste, ať vám to připomenu."
    "Ach, ano. Kolik to dělá? Šilink? Tady je půl koruna a vezměte si z toho i peníze na dostihy.

    OdpovědětVymazat
  12. „Cože? Tak brzy?“ zakřičela mladá dáma. „Teprve v pátek pohřbili mladého Deana, ještě mu ani nemá zavřené oči.“ „Je to součást moderního bezohledného systému,“ řekl pan Ingleby. „ Všechno je to znepokojující, v této staromódní, ušlechtilé společnosti. Předpokládám, že mám dělat tomu chlápkovi průvodce. Proč mi vždycky přidělí nováčka.
    „Ale prosím vás!“ řekla mladá dáma. „Máte ho jen varovat, aby nepoužíval ředitelské umývárny, a aby nepadal z kovového schodiště.
    „Vy jste ta nejnecitelnější ženská, slečno Meteyardova. No, dokud ho nepřidělí mě-“
    „To je v pořádku, pane Ingleby. Má pokoj pana Deana. „
    „Aha a jaký je?“ „Pan Hankin říkal, že neví. Přijímal ho pan Pym.“
    „Ach bože, má kamarády ve vedení,“ zabručel Mr. Ingleby „Tak pak si myslím, že jsem ho viděla.“ řekla slečna Meteyardová. „Falešný, arogantní chlápek. Potkala jsem ho, když jsem odcházela včera od Pymmieho. Měl kostěné obroučky. Vypadal jako někdo mezi Ralphem Lynnem a Bertiem Woosterem.“
    „Smrti, kde je tvůj osten? No, tak koukám, že bude lepší se zvednout a obhlédnout, o co jde.“
    Pan Ingleby sundal nohy z topení, zvedl se z otáčivé židle, a odploužil se smutně pryč.
    „No, tak aspoň je tady vzrušení.“ řekla paní Meteyardova.
    „Nemyslíte si, že toho vzrušení tady máme až až v poslední době? Mimochodem, můžete mi dát váš podíl na věnec? Říkal ste, ať vám to připomenu.“
    „Ano, samozřejmě. Kolik? Šilink? Tady je půl koruny a vezměte si z toho peníze na dostih.



    OdpovědětVymazat
  13. "Cože, tak brzo?“ vykřikla mladá ženština „ Ještě se po něm ani prach neusadil. Proč? Vždyť malého Deana pohřbili teprve v pátek!“
    „Součást moderního systému „ kupředu, zpátky ani krok“, „ řekl pan Ingleby . „Všechno je v téhle staromódní gentlemanské společnost tak skličující. Předpokládám, že toho mizeru budu muset zaučovat. Proč na mě zbude vždycky nějaký zelenáč?“
    "Ale no tak!" řekla mladá žena, „máte ho jen varovat před používáním toalety ředitele, a skákáním ze železného schodiště.“
    "Vy jste ta nejlhostejnější ženská, slečno Meteyard. Pokud ho nedají ke mně.“
    "To je v pořádku, pane Ingleby. Dostane Deanovu místnost."
    "Aha, jak vypadá?"
    "Pan Hankin říkal, že neví. Přijímal ho pan Pym.“
    "Proboha! Zase nějaký kamarádíček vedení." zabrblal Ingleby.
    "Myslím, že jsem ho zahlédla,“ řekla slečna Meteyard „Světlovlasý namyšlený chlápek. Vrazila jsem do něj, když jsem šla včera od Pyma. Brýle s kostěnými obroučkami. Něco mezi Raphem Lynnem a Bertie Wooster.“
    "Kde asi nechala smrt svůj hrot? No, myslím, že se radši vypařím a uvidím.“
    Ingleby sundal nohu z radiátoru, vystrnadil své tělo z otáčecí židle a odploužil se ne příliš šťastně pryč.
    "No, konečně trochu nějaké vzrušení.“ řekla Metayardová
    "No, nemyslíte, že je toho na nás poslední dobou trochu moc? Mimochodem, mohla bych dostat váš příspěvek na věnec? Řekli jste, že se mám ozvat.“
    "No jo, vlastně, kolik to dělá? Šilink? Tady je padesáťák. A radši si z toho vezměte i podíl na dostihy.“
    Válková

    OdpovědětVymazat
  14. ČÍZOVÁ - oprava
    „Cože, už?“ zvolala mladá žena. „Vždyť jeho židle ještě ani nevychladla! Páni, mladého Deana přece pochovali teprve v pátek.“
    „Je to součást moderního podnikatelského tempa,“ řekl pan Ingleby.
    „ Velmi zneklidňující ve staromódní, džentlmenské firmě. Předpokládám, že budu muset toho mizeru zaučit. Proč vždycky já musím mít na krku nováčka?“
    „Och, nesmysl,“ řekla mladá žena, „musíte ho pouze varovat, aby nechodil do ředitelské umývárny a nespadnul ze železných schodů.“
    „Vy jste ta nejbezohlednější žena, slečno Meteyardová. Dobrá, pokud ho nedají ke mně -“
    „To je v pořádku pane Ingleby. Bude mít kancelář pana Deana.“
    „Ach! A jaký je?“
    „Pan Hankin říkal, že neví. Přijal ho pan Pym.“
    „Och, no nazdar! Kamarádíček s vedením.“ zaúpěl pan Ingleby.
    „V tom případě si myslím, že jsem ho viděla,“ řekla slečna Meteyardová. „Světlovlasý blonďák, od pohledu pohrdavý mizera. Včera jsem do něho vrazila, když vycházel z Pymmiho kanceláře. Měl brýle s kostěnými obroučkami. Něco mezi Ralphem Lynnem a Bertie Woosterem.“
    „Kde je tvoje Achillova pata? No, řekl bych, že raději zmizím a zařídím to.“
    Pan Ingleby sundal nohy z radiátoru, pomalu se zvedl z otáčecí židle a nešťastně se odplížil.
    „Ach, no, alespoň se tu děje něco vzrušujícího,“ řekla slečna Meteyardová.
    „Ach, nemyslíte si, že tu toho máme poslední dobou docela hodně? Mimochodem mohla byste mi dát váš příspěvek na věnec?“ Řekla jste mi, abych vám to připomněla.“
    „Ano, raději. Kolik to dělá? Šilink? Tady je půlkoruny a vezměte si z toho taky na dostihy.

    OdpovědětVymazat
  15. RODOVÁ - OPRAVA
    "Cože, už?" zvolala mladá žena. "Vždyť mladého Deana pohřbili teprve v pátek. Jeho židle ještě ani nestačila vychladnout!"
    "Součástí moderního podnikání je rychlá náhrada“ řekl pan Ingleby. "Ve staromódní, gentlemanské firmě je to velmi zarmucující. Předpokládám, že mám tohoto chlápka zaučit. Proč na mě vždy zbyde nováček?"
    "Ach, nesmysl!" řekla mladá žena, "dostal jste ho na starost jen proto, abyste ho varoval, že nemá chodit do ředitelské umývárny a dělat kotrmelce ze železného schodiště."
    "Jste ta nejbezcitnější žena, slečno Meteyardová. No, tak dlouho dokud toho chlapíka nepřidělí ke mně-"
    "To je v pořádku, pane Ingleby. Má kancelář pana Deana."
    "Ó! Jaký je?"
    "Pan Hankin řekl, že neví, pan Pym si ho vzal na starost."
    "Ach, bože! Miláček vedení." Pan Ingleby zasténal.
    "Pak tedy myslím, že jsem ho viděla," řekla slečna Meteyardová. "Světlovlasý, od pohledu povýšenecký chlápek. Narazila jsem na něj, když vycházel z Pymovy kanceláře. Brýle s kostěnými obroučkami. Něco mezi Ralphem Lynnem a Bertiem Woosterem."
    "Kde jest, ó smrti, osten tvůj? No, myslím, že bych raději měla vypadnout a jít se podívat. "
    Pan Ingleby spustil nohy z radiátoru, zvedl se z otočné židle, vypadal u toho, že se co nevidět sesype, a nešťastně se odplížil pryč.
    "Ach, dobře, alespoň to vytvoří trochu vzrušení," řekla slečna Meteyardová.
    "Ach, nemyslíte si, že toho jsme zažili v poslední době příliš? Mimochodem, mohla bych dostat Váš příspěvek na věnec? Řekla jste mi, ať Vám to připomenu."
    "Ano, raději. Kolik to dělá? Šilink? Tady jsou 2 šilinky a šest pencí a raději si z toho vezměte též peníze na dostihy.

    OdpovědětVymazat
  16. FORTOVA- OPRAVA
    „Cože? Tak brzy?“ zakřičela mladá dáma. „Teprve v pátek pohřbili mladého Deana „Je to součást moderního bezohledného systému,“ řekl pan Ingleby. „ Všechno je to stresující, v této staromódní, ušlechtilé společnosti. Předpokládám, že mám dělat tomu chlápkovi průvodce. Proč mi vždycky přidělí nováčka.
    „Ale prosím vás!“ řekla mladá dáma. „Máte ho jen varovat, aby nepoužíval ředitelské umývárny, a aby nepadal z kovového schodiště.
    „Vy jste ta nejnecitelnější ženská, slečno Meteyardova. No, dokud ho nepřidělí mě-“
    „To je v pořádku, pane Ingleby. Má pokoj pana Deana. „
    „Aha a jaký je?“ „Pan Hankin říkal, že neví. Přijímal ho pan Pym.“
    „Ach bože, má kamarády ve vedení,“ zabručel Mr. Ingleby „Tak pak si myslím, že jsem ho viděla.“ řekla slečna Meteyardová. „Falešný, nafoukaný chlápek. Potkala jsem ho, když jsem odcházela včera od Pymmieho. Měl kostěné obroučky. Vypadal jako někdo mezi Ralphem Lynnem a Bertiem Woosterem.“
    „Smrti, kde je tvůj osten? No, tak koukám, že bude lepší se zvednout a obhlédnout, o co jde.“
    Pan Ingleby sundal nohy z topení, zvedl se z otáčivé židle, a odploužil se smutně pryč.
    „No, tak aspoň je tady vzrušení.“ řekla paní Meteyardova.
    „Nemyslíte si, že toho vzrušení tady máme až až v poslední době? Mimochodem, můžete mi dát váš podíl na věnec? Říkal ste, ať vám to připomenu.“
    „Ano, samozřejmě. Kolik? Šilink? Tady je půl koruny a vezměte si z toho peníze na dostih.



    OdpovědětVymazat
  17. Jiříková
    „Prosím, už?“ Zvolala mladá žena. „Ještě než si prošoupal boty, stihli pohřbít mladého Deana, proč!“ „Součást moderního systému je protlačit se dopředu.“ Řekl pan Ingleby. „Vše je velmi hrozivé ve staromódní, uhlazené firmě. Předpokládám, že budu muset toho mizeru zaučit. Proč mám vždy na starosti nováčka?“
    „ Jémináčku!“ Řekla mladá žena. „Měl jste ho pouze varovat, aby nepoužíval ředitelovu toaletu a aby nedělal kotrmelce po železném schodišti.“
    „Vy jste ta nejbezcitnější ženská, slečno Meteyardová. Tedy pokud mi nedají na starosti toho chlápka.“
    „To je v pořádku, pane Ingleby. Má kancelář po panu Deanovi.“
    „Aha! Jaký je?“
    „Pan Hankin říkal, že neví, pan Pym ho přijal.“
    „Ach Bože! Stoupenec ve vedení.“ Zasténal pan Ingleby.
    „Myslím, že jsem ho zahlédla.“ Řekla slečna Meteyard. „Světlovlasý,
    arogantně vypadající chlápek. Narazila jsem na něj včera při odchodu z Pymmieho kanceláře.
    Měl brýle s kostěnou obrubou. Něco mezi Ralphem Lynnem a Bertie Woosterovou.“
    „Smrti, kde je tvá pointa? No, myslím, že bych si měl raději pospíšit a podívat se na to.“
    Pan Ingleby sundal nohy z topení, vymotal se z otáčecí židle a vyplížil se nešťastně pryč. „Tak přeci jen se tu alespoň něco děje.“ Řekla slečna Meteyardová.
    „Nemyslíte si, že už toho poslední dobou bylo dost? Mimochodem, mohla bych dostat Váš příspěvek na veněc? Řekla jste mi, ať vám to připomenu.“

    OdpovědětVymazat
  18. Kuzmová - oprava opravy
    "Cože, už?" zvolala mladá žena. "Ještě než jsme se s ním stačili rozloučit, už za něj mají náhradu."
    "Součástí moderního systému je protlačit se vpřed" řekl pan Ingleby. "Velmi stresující ve staromódní, gentlemanské firmě. Předpokládejme, že mám proškolit tohohle mizeru. Proč zrovna já dostanu vždy na starost nováčka? "
    "Ale no tak!" řekla mladá žena, "stačí abys ho varoval před požíváním ředitelské toalety a aby neskákal ze schodů. "
    "Vy jste ta nejnecitlivější žena, slečno Meteyardová. No, pokud toho nováčka nepřidělí mně.“

    "To je v pořádku, pane Ingleby. Má kancelář pana Deana."
    "Ach! A co je zač?"
    "Pan Hankin říkal, že neví; najal ho pan Pym."
    "Ach, bože! Určitě nějaký ředitelův známý," zasténal pan Ingleby.
    "Pak tedy myslím, že jsem ho viděla," řekla slečna Meteyardová. " Světlovlasý, arogantně vypadající chlápek. Narazil jsem na něj včera při odchodu z Pymmieho kanceláře. Měl brýle s kostěnými obroučkami. Něco mezi Ralphem, Lynnem a Bertiem Woosterem. "
    "Smrti, kde je tvůj osten? No, myslím, že bych měl radši vypadnout a podívat se o co jde."
    Pan Ingleby sundal nohy z topení, pomalu se vymotal z otočné židle, a odplížil se nešťastně pryč.
    "No, dobře, aspoň máme trochu vzrušení," řekla slečna Meteyardová.
    "Ach, nemyslíte, že jsme toho měli až poslední dobou trtochu moc? Mimochodem, mohu bych dostat příspěvek na věnec? Říkala jste mi, ať se vám připomenu."
    "Ach, ano. Kokik to je? Šilink? Tady je šestipence, a vezměte si z toho rovnou i na dostih. "

    OdpovědětVymazat
  19. Jiříková - oprava
    „Cože, už?“ Zvolala mladá žena. „Ježiš vždyť mladého Deana pochovali teprve v pátek. Jeho židle ještě ani nestačila vychladnout.“
    „Součást moderního systému je protlačit se dopředu,“ řekl pan Ingleby. „Vše je velmi hrozivé ve staromódní, uhlazené firmě. Předpokládám, že budu muset toho mizeru zaučit. Proč mám vždy na starosti nováčka?“
    „ Jémináčku!“ řekla mladá žena. „Máte ho pouze varovat, aby nepoužíval ředitelovu toaletu a aby nedělal kotrmelce po železném schodišti.“
    „Vy jste ta nejbezcitnější ženská, slečno Meteyardová. No, dokud ho nepřidělí ke mně.“
    „To je v pořádku, pane Ingleby. Má kancelář po panu Deanovi.“
    „Aha! Jaký je?“
    „Pan Hankin říkal, že neví, pan Pym ho přijal.“
    „Ach Bože! Má kamarády ve vedení,“ zasténal pan Ingleby.
    „Myslím, že jsem ho zahlédla,“ řekla slečna Meteyardová. „Světlovlasý,
    arogantně vypadající chlápek. Narazila jsem na něj včera při odchodu z Pymmieho kanceláře.
    Měl brýle s kostěnou obrubou. Něco mezi Ralphem Lynnem a Bertiem Woosterem.“
    „Smrti, kde je tvůj osten? No, myslím, že bych si měl raději pospíšit a podívat se na to.“
    Pan Ingleby sundal nohy z topení, vymotal se z otáčecí židle a vyplížil se nešťastně pryč. „Tak přeci jen se tu alespoň něco děje,“ řekla slečna Meteyardová.
    „Nemyslíte si, že už toho poslední dobou bylo dost? Mimochodem, mohla bych dostat Váš příspěvek na veněc? Řekla jste mi, ať vám to připomenu.“
    „Ach, ano. Kolik to dělá? Šilink? Tady je půl koruny a vezměte si z toho také peníze na dostihy.“

    OdpovědětVymazat