Dobrý popis dokáže představit scénu a jednající postavy tak věrně, jako bychom je viděli před sebou.
Vizualizace je také dobrým pomocníkem překladatele!
Agatha Christie
Murder in
Mesopotamia
Chapter 5
Tell
Yarimjah
I don’t
mind admitting that my first impression on seeing Mrs Leidner was one of
downright surprise. One gets into the way of imagining a person when one hears
them talked about. I’d got it firmly into my head that Mrs Leidner was a dark,
discontented kind of woman. The nervy kind, all on edge. And then, too, I’d
expected her to be - well, to put it frankly - a bit vulgar.
She wasn’t
a bit like what I’d imagined her! To begin with, she was very fair. She wasn’t
a Swede, like her husband, but she might have been as far as looks went. She
had that blonde Scandinavian fairness that you don’t very often see. She wasn’t
a young woman. Midway between thirty and forty, I should say. Her face was
rather haggard, and there was some grey hair mingled with the fairness. Her
eyes, though, were lovely. They were the only eyes I’ve ever come across that
you might truly describe as violet. They were very large, and there were faint
shadows underneath them. She was very thin and fragile-looking, and if I say
that she had an air of intense weariness and was at the same time very much alive,
it sounds like nonsense - but that’s the feeling I got. I felt, too, that she was
a lady through and through. And that means something - even nowadays.
She put out
her hand and smiled. Her voice was low and soft with an American drawl in it.
‘I’m so
glad you’ve come, nurse. Will you have some tea? Or would you like to go to
your room first?’
I said I’d
have tea, and she introduced me to the people sitting round the table.
Vražda v Mezopotámii
OdpovědětVymazatKapitola V
Tell Yamrjah
Ráda přiznám, že můj první dojem z paní Leidnerové byl naprostým překvapením. Když člověk slyší někoho o někom mluvit, začne si ho představovat svým vlastním způsobem. Já jsem si vzala do hlavy, že paní Leidnerová je tmavovlasá, věčně nespokojená, vynervovaná a na pokraji zhroucení. A pak jsem také čekala, že bude, mám-li být upřímná, trochu vulgární.
Jenže ona byla úplně jiná, než jak jsem si ji představovala! Především, byla to blondýna. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale podle zevnějšku by jí klidně mohla být. Měla takové ty skandinávské platinové blond vlasy, které se jen tak nevidí. Nebyla úplně mladá. Mezi třiceti a čtyřiceti, řekla bych. V obličeji byla docela hubená a v těch blond vlasech prosvítalo už pár šedivých. Oči ale měla nádherné. Za celý můj život to byly jediné oči, o kterých mohu říci, že byly opravdu fialové. Neobyčejně velké oči a pod nimi decentní stíny. Byla velice štíhlá a působila velmi křehce, a jestliže řeknu, že vypadala krajně unaveně a zároveň působila velice živě, bude to znít jako nesmysl, ale ten dojem jsem měla. Také jsem cítila, že je to dáma každým coulem. A to něco znamená – dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla hluboký a měkký, s ospalým americkým přízvukem. „Jsem ráda, že jste přijela, sestro. Dala byste si šálek čaje? Nebo byste si nejdřív raději zašla do pokoje, ve kterém budete bydlet?“ Řekla jsem, že bych si dala čaj, a paní Leidnerová mě představila lidem, sedícím u stolu.
Vražda v Mezopotámii
OdpovědětVymazatKapitola 5
Tell Yarimjah
Klidně se přiznám, že můj první dojem z paní Leidnerové bylo naprosté překvapení. Když člověk o někom slyší stále mluvit, chtě nechtě si vytvoří představu. Představovala jsem si, že je paní Leidnerová tmavá, nespokojená žena. Takový ten nervózní, vznětlivý typ. A také – abych byla upřímná - jsem čekala, že bude trochu vulgární.
Nebyla ani trochu jak jsem si jí představovala! Pro začátek byla blond. Nebyla Švédka jako její manžel, ale docela dobře na ní vypadala. Měla tu skandinávskou krásu, kterou často nevidíte. Nebyla mladá žena. Někde mezi třicítkou a čtyřicítkou, řekla bych. Měla vpadlé tváře a sem tam se jí v hlavě objevil šedý vlas. Její oči byly také krásné. Byly to jediné oči, které jsem viděla, které byste opravdu mohli popsat jako fialové. Byly velké, a měly pod sebou nepatrné stíny. Byla velmi hubená a vypadala křehce, a když řeknu, že vypadala neustále unaveně a zároveň byla velmi živá, bude to znít jako nesmysl, ale takový pocit jsem z ní měla. Také jsem poznala, že to byla dáma skrz naskrz. A to něco znamená – i dnes.
Vyndala ruku a usmála se. Měla tichý a jemný hlas s americkým, protáhlým přízvukem.
‚Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo chcete jít nejprve do svého pokoje?‘
Řekla jsem, že chci čaj a ona mě představila lidem sedícím okolo stolu.
Vražda v Mezopotámii
VymazatKapitola 5
Tell Yarimjah
Klidně se přiznám, že můj první dojem z paní Leidnerové bylo naprosté překvapení. Když člověk o někom slyší stále mluvit, chtě nechtě si udělá představu. Představovala jsem si, že je paní Leidnerová tmavovlasá, věčně nespokojená žena. Takový ten nervózní, vznětlivý typ. A také – abych byla upřímná - jsem čekala, že bude trochu vulgární.
Nebyla vůbec, jak jsem si jí představovala! Pro začátek - byla blond. Nebyla Švédka jako její manžel, ale co se týče vzhledu jí docela dobře být mohla. Měla tu skandinávskou krásu, kterou často nevidíte. Nebyla to mladá žena. Někde mezi třicítkou a čtyřicítkou, řekla bych. Měla vpadlé tváře a sem tam se jí na hlavě objevil šedý vlas. Její oči byly také krásné. Byly to jediné oči, jaké jsem kdy viděla, které byste opravdu mohli popsat jako fialové. Velké, s nepatrnými stíny. Postavu měla velmi hubenou a vypadala křehce, a když řeknu, že působila neustále unaveně a zároveň byla velmi živá, bude to znít jako nesmysl, ale takový pocit jsem z ní měla. Také jsem poznala, že to je dáma skrz naskrz. A to něco znamená – i dnes.
Vyndala ruku a usmála se. Měla tichý a jemný hlas s americkým, protáhlým přízvukem.
‚Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo chcete jít nejprve do svého pokoje?‘
Řekla jsem, že chci čaj a ona mě představila lidem sedícím okolo stolu.
Michaela Udatná
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola V.
Tell Yarimjah
Nevadí mi přiznat, že můj první dojem při pohledu na paní Leidnerovou byl vyloženě překvapivý. Každý si asi dokáže udělat představu o nějaké osobě, když o ní něco zaslechne. Měla jsem za to, že paní Leidnerová je tmavovlasá a nespokojená žena. Nervózní typ, vše na hraně. A pak také, upřímně řečeno, jsem očekávala, že bude trochu vulgární.
Vůbec ale nebyla taková, jak jsem si ji představovala! Za prvé, byla velmi krásná. Nebyla Švédka jako její manžel, i když by mohla být, pokud jde o její vzhled. Měla tu blond skandinávskou hřívu, která se jen tak nevidí. Nebyla mladá. Mezi třiceti až čtyřiceti, řekla bych. Tvář vypadala dost vyčerpaně a sem tam se uprostřed té záplavy blond mihl šedý vlas. Oči však měla krásné. Byly to jediné oči z těch, které jsem kdy viděla, o kterých bych mohla říct, že jsou fialkové. Velmi velké a pod nimi se objevovaly slabé stíny. Byla velmi útlá a působila křehce, a když řeknu, že z ní vyzařovala intenzivní únava a zároveň velká živost, může to působit jako nesmysl – ale přesně to byl ten pocit, který jsem z ní měla. Také jsem z ní cítila, že byla dámou za každé situace. A to něco znamená – i dnes.
Natáhla ruku a usmála se. Její hlas byl tichý a tenký s americkým přízvukem.
„Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste nejdřív chtěla jít do svého pokoje?“
Řekla jsem, že bych si dala čaj, tak mě představila lidem sedícím okolo stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Naleziště Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem z paní Leidnerové byl naprosto překvapující. Mé představy byly ovlivněné především tím, co jsem o ní slyšela vyprávět ostatní. Jednoduše jsem si vsugerovala, že paní Leidnerová je snědý typ ženy, která je mrzutá, nervózní a velice vznětlivá. Potom jsem také očekávala, že bude, upřímně řečeno, tak trochu vulgární.
Ovšem nebyla vůbec taková, jak jsem si ji představovala! Především to byla blondýna. Nebyla Švédka jako její muž, ale podle toho, jak vypadala, by jí klidně být mohla. Měla plavé vlasy, takovou tu skandinávskou blond, která se zas tak často nevidí. Řekla bych, že nebyla zrovna mladá, tak mezi třiceti a čtyřiceti. V obličeji byla docela pohublá a v těch jejích vlasech už prosvítalo pár šedin. Oči ale měla rozkošné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se kdy setkala a o kterých mohu říci, že byly skutečně fialové. Byly neobyčejně velké a pod nimi se rýsovaly nepatrné stíny. Paní Leidnerová byla velice štíhlá a působila křehce, a jestli řeknu, že vypadala krajně unaveně a zároveň i velice živě, bude to znít jako nesmysl, ale takový pocit ve mě vyvolávala. Také jsem cítila, že to byla dáma jak se patří. A to už něco znamená, dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla tichý a měkký, s americkým protáhlým přízvukem.
„Jsem velice ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste nejdříve raději šla do svého pokoje?"
Řekla jsem, že bych si dala čaj, a paní Leidnerová mě představila lidem sedícím kolem stolu.
Zdeňka Tokarová
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola pátá
Tell Yarimjah
Nestydím se přiznat, že můj první dojem při pohledu na paní Leidnerovou byl jedním z mých naprostých překvapení. Když člověk o někom vyslechne rozhovor, udělá si o dotyčném nějakou představu. Já měla pevnou představu o paní Leidnerové jako o tmavém a nespokojeném typu ženy. Ten nervózní typ. A také jsem čekala, že bude – no, řeknu to na rovinu - trochu hrubá.
Vůbec nebyla taková, jakou jsem si ji představovala. Pro začátek byla světlý typ. Nebyla Švédka jako její manžel, ale co do vzhledu by jí klidně být mohla. Byla ten plavovlasý skandinávský typ, jaký vídáte jen zřídka. Nebyla to žádná mladice, tak mezi třicítkou a čtyřicítkou, řekla bych. Její obličej byl dosti pohublý a světlé vlasy měla protkané stříbrem, třebaže její oči byly rozkošné. Ze všech očí, které jsem u lidí dosud viděla, bych jen ty její popsala jako fialové. Byly velké a pod nimi se skvěly nepatrné stíny. Byla velmi hubená a jakoby křehká, a kdybych řekla, že působila značně unaveně a zároveň velmi živě, znělo by to jako nesmysl – nicméně takový jsem z ní měla pocit. Také jsem vycítila, že je to dáma velmi přímá a rázná. A to už něco znamená – dokonce i dnes.
Natáhla ruku a usmála se. Její hlas byl tlumený a měkký s americkým přízvukem.
„Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději nejprve šla do svého pokoje?“
Řekla jsem, že si dám čaj a ona mě představila lidem okolo stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola V
Tell Yarimjah
Nevadí mi přiznat se, že můj první dojem z paní Leidnerové byl naprosto překvapující. Když člověk slyší, jak se jiní o někom baví, začne si sám tohoto člověka představovat. Ve své hlavě jsem si jasně představila paní Leidnerovou jako tmavší typ s vlastnostmi věčně nepříjemné, nervózní a rozrušené ženy. A pak jsem také očekávala, že bude spíše – no, abych byla upřímná – trochu více prostá.
Jenže ona ani při nejmenším nebyla taková, jakou jsem si ji představila. Za prvé byla světlovlasá. Na rozdíl od svého manžela to nebyla Švédka, ale díky svému vzhledu na to vypadala. Měla ty světlé skandinávské vlasy, které se tak často nevidí. Nebyla to zrovna mladá žena. Řekla bych, že byla spíše středního věku mezi třiceti a čtyřiceti lety. V obličeji byla dost pohublá a ve světlých vlasech jí šly vidět šedivé proužky. I přesto všechno, měla krásné oči. Byly to jediné oči, na které jsem kdy narazila a mohla říct, že byly fialové. Oči měla opravdu velké a pod nimi se skrývaly prchavé stíny.
Byla to velmi štíhlá a křehká žena, a když řeknu, že vypadala obzvlášť vyčerpaně a unaveně a zároveň byla velice živá, bude to znít jako nesmysl – ale to byl přesně ten pocit, který jsem z ní měla. Také jsem cítila, že to je rozená pravá dáma. A to něco znamená – dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl hluboký a jemný s americkým pomalým přízvukem. „Jsem velice ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste nejdříve chtěla vidět svůj pokoj?“ Řekla jsem, že bych si dala čaj a ona mě následně představila lidem, kteří již seděli u stolu.
Daniela Fryčová
OdpovědětVymazat5.kapitola
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem při pohledu na paní Leidnerovou byl jedno naprosté překvapení. Z vyprávění druhých získáváme o lidech lecjakou představu. Vzala jsem si do hlavy, že paní Leidnerová bude snědá žena, neustále s něčím nespokojená a nervózní. A upřímně řečeno, očekávala jsem, že bude lehce vulgární.
Ani trochu nebyla taková, jakou jsem si ji představovala. V první řadě byla velice světlý typ. Nepocházela ze Švédska, tak jako její manžel, ale díky svému vzhledu by Švédkou klidně mohla být. Měla takové ty skandinávské světlé blond vlasy, které nejsou jen tak k vidění. Nebyla to zrovna mladá žena. Řekla bych mezi třiceti a čtyřiceti lety. V obličeji byla značně pohublá a mezi světlými vlasy se objevovalo již několik šedivých vlasů. Avšak její oči byly nádherné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se kdy setkala, které bych popsala jako fialkové. Byly velké a pod nimi se objevoval nepatrný stín. Byla to velice hubená žena křehkého vzhledu, řeknu-li, že působila unaveným dojmem a zároveň byla velice aktivní, bude to znít jako nesmysl, ale přesně takový pocit jsem z ní měla. Také na mě působila dojmem, že je to dáma každým coulem. A to něco znamená – dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla hluboký a laskavý s americkým přízvukem. „Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si šálek čaje? Nebo byste šla raději nejdříve do svého pokoje?“
Řekla jsem, že bych si ráda dala čaj a představila mě lidem, kteří seděli okolo stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem z paní Leidnerové byl naprostým překvapením. Když člověk slyší druhé o někom vyprávět, začne si ho představovat. Vzala jsem si do hlavy, že paní Leidnerová je tmavovlasá, nespokojená žena. Taková, která je pořád nervózní. Také jsem předpokládala, že je – abych byla upřímná – trochu vulgární.
Nebyla ani trochu taková, jakou jsem si ji představovala! Začala bych s tím, že byla blond. Nebyla Švédka jako její manžel, ale vypadala tak, že by být mohla. Měla ty světlé skandinávské vlasy, které se moc často nevidí. Nebyla to mladá žena. Řekla bych, že jí bylo tak mezi třiceti a čtyřiceti. Její obličej byl poněkud vyzáblý a mezi jejími světlými vlasy se objevovalo několik šedivých. Její oči ale byly půvabné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se setkala, které můžete opravdu popsat jako fialové. Byly velmi velké a pod nimi se objevovaly slabé stíny. Byla velmi štíhlá a vypadala křehce, a když řeknu, že působila velmi unaveně a živě zároveň, bude to znít jako nesmysl - ale takový jsem z ní měla pocit. Také jsem cítila, že to byla dáma skrz na skrz. A to něco znamená - dokonce i v dnešní době.
Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl slabý a jemný s ospalým americkým přízvukem.
„Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste chtěla jít nejdříve do svého pokoje?“
Odpověděla jsem, že bych si dala čaj a ona mě představila lidem, kteří seděli u stolu.
Alena Hájková
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Přiznám se, že můj první dojem ze setkání s paní Leidnerovou bylo naprosté překvapení. Někdy si ostatní vykreslíme podle toho, co o něm lidé říkají. Představovala jsem si paní Leidnerovou jako typ tmavší, věčně nespokojené ženy. Takový ten nervózní typ, jen vybuchnout. A také jsem předpokládala, že bude – abych byla upřímná – lehce neomalená.
Nebyla ale ani trochu taková, jak jsem očekávala! Za prvé, byla poměrně světlá. Nepocházela ze Švédska, jako její manžel, ale klidně by se za Švédku vydávat mohla. Vynikala krásou skandinávských plavovlásek, která se moc často nevidí. Moc mladá nebyla. Řekla bych, že jí bylo něco mezi třiceti a čtyřiceti lety. Její obličej vypadal poměrně vyčerpaně a mezi světlými vlasy se občas našel šedý pramínek. Nicméně oči měla nádherné. Šlo o jediné oči, o kterých mohu upřímně říci, že měly barvu dofialova. Byly značně velké a zezdola je lemovaly nepatrné stíny. Postavu měla dost vyhublou, která působila křehce, a i když to bude znít podivně, cítila jsem z ní únavu a zároveň ustavičnou chuť k životu. Byla to dáma se vším všudy. A to něco znamená - dokonce i dnes.
Napřáhla ke mě ruku a usmála se. Její hlas byl tichý a jemný, s americkým přízvukem.
„Jsem ráda, že jste přijela, sestro. Nedáte si šálek čaje? Nebo byste raději nejdříve viděla svůj pokoj?"
Odpověděla jsem, že bych si dala čaj a ona mě představila lidem, kteří seděli u stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Přiznávám, že když jsem poprvé uviděla paní Leidnerovou, byla jsem naprosto překvapená. Člověk si o někom utvoří představu, podle toho, co o něm slyší. Vykreslila jsem si paní Leidnerovou jako snědou, nespokojenou ženu. Ten typ, který je neustále nervózní. Abych byla upřímná, tak jsem předpokládala, že bude trochu vulgární.
Nebyla ani trochu taková, jakou jsem si jí představovala! Pro začátek byla opravdu světlý typ. Nebyla Švédka jako její manžel, ale někomu tak mohla připadat. Měla ty plavé skandinávské vlasy, které se jen tak často nevidí. Nebyla to mladá žena. Řekla bych, že měla tak kolem 30-40 let. Obličej měla poněkud vyčerpaný a šedé pramínky se jí prolínaly ve světlých vlasech. Nicméně oči měla nádherné. Byly to jediné oči, na které jsem kdy narazila, které bych mohla popsat jako fialkové. Oči měla opravdu velké a pod nimi slabé kruhy. Byla velice hubená a křehká. Kdybych řekla, že v jednu chvíli vypadala velmi vyčerpaně a zároveň zcela živě, znělo by to jako nesmysl- ale já jsem to tak cítila. Připadala mi jako pravá dáma. A to něco znamená- dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla slabý a laskavý s americkým přízvukem. „Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo chcete jít nejprve do svého pokoje?“
Odpověděla jsem, že čaj bych si dala, a tak mě představila lidem, kteří seděli u stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
5.kapitola
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem, když jsme viděla paní Leidnerovou byl naprostým překvapením. Jeden si člověka představí, když o něm slyší mluvit ostatní. Představovala jsem si, že paní Leidnerová je snědá a nespokojená žena. Ten typ ženy, která je stále nervózní. A také jsem očekávala, upřímně řečeno, že bude trochu hrubá.
Nebyla ani trochu taková, jak jsme si jí představovala. Začnu s tím, že byla velmi světlá. Na rozdíl od svého manžela nebyla Švédka, ale podle svého vzhledu by mohla být. Měla světlé skandinávské vlasy, které se jen tak nevidí. Nebyla to mladá žena. Řekla bych, že jí bylo něco mezi třiceti a čtyřiceti. Její tvář byla spíše pohublá a ve světlých vlasech se objevovalo i pár šedých. I přesto byly její oči velmi milé. Byly to jediné oči, které jsem kdy viděla, které bych mohla popsat jako fialkové. Oči měla opravdu velké a lemované jemnými stíny. Byla velmi štíhlá a křehká. Bude to znít jako nesmysl, když řeknu že vypadala velmi unaveně a zároveň byla plná života, ale takový byl můj pocit. Poznala jsem, že je to opravdová dáma. A to už něco znamená, dokonce i dnes. Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla nízký a jemný s americkým přízvukem. ,,Jsem moc ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si šálek čaje? Nebo chcete jít nejprve do svého pokoje?''
Odpověděla jsem, že bych si dala čaj a paní Leidnerová mě představila ostatním lidem, kteří seděli u stolu.
Lucie Pernekrová
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Tell Yarimjah
Nevadí mi přiznat, že můj první dojem při pohledu na paní Leidnerovou byl vyloženě překvapivý. Každý si dokáže utvořit představit o nějaké osobě, když o ní slyší. Představovala jsem si, že paní Leidnerová je tmavovlasá, nespokojená žena. Nervózní typ, vše na hraně. A pak bych také čekala, že bude, mám-li být upřímná, trochu vulgární.
Nebyla ani trochu taková, jak jsem si jí představovala! Především byla velmi krásná. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale mohla by být, pokud šlo o její vzhled. Měla ty blond skandinávské světlé vlasy, které se tak často nevidí. Nebyla to mladá žena. Řekla bych, že bylo tak mezi třiceti a čtyřiceti. Obličej vypadal poněkud vyčerpaně, sem tam se s jejími světlými vlasy smíchal nějaký ten šedý vlas. Oči však byli krásné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se setkala, které můžete opravdu popsat jako fialové. Byly velmi velké a pod nimi se objevovaly slabé stíny. Byla velmi štíhlá a vypadala křehce, a když řeknu, že působila velmi unaveně a živě zároveň, bude to znít jako nesmysl - ale takový jsem z ní měla pocit. Připadala mi jako pravá dáma. A to něco znamená- dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla tichý a jemný s americkým přízvukem. „Jsem tak ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si šálek čaje? Nebo chcete jít nejprve do svého pokoje?“
Odpověděla jsem, že bych si dala čaj, a představila mě lidem sedícím okolo stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Přiznávám, že můj první dojem z paní Leidnerové, byl naprostým překvapením. Člověk si začne představovat osobu dle svého, když slyší ostatní, jak o ní hovoří. Rozhodně jsem si vzala do hlavy, že paní Leidnerová je snědá, nespokojená žena. Takový ten typ, který je stále nervózní. Dále jsem očekávala - abych řekla pravdu – že bude také trochu vulgární.
Nebyla však ani trochu taková, jak jsem si jí představovala! Především byla velmi světlá. Nebyla to Švédka jako její manžel, ale tím jak vypadala, klidně mohla být. Měla takové ty světlé skandinávské vlasy, které jen tak často neuvidíte. Nebyla to mladá žena. Řekla bych, že jí bylo mezi třiceti až čtyřiceti lety. Její tvář vypadala poněkud pohuble, a několik šedých pramínků se mísilo s těmi blonďatými. Avšak její oči byly nádherné. Byly to jediné oči, s kterými jsem se kdy setkala, jež mohu opravdu popsat jako fialkové. Byly velmi velké, a vespod je lemovaly nepatrné stíny. Byla velmi štíhlá a působila křehce, a když řeknu, že vypadala značně vyčerpaně a velice živě zároveň, zní to jako nesmysl – ale takové pocity jsem z ní měla. Také jsem z ní vycítila, že je to dáma skrz na skrz. A to něco znamená – dokonce i v dnešní době.
Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl tlumený a jemný, s protáhlým americkým přízvukem.
„Jsem tak ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději nejdříve zašla do svého pokoje?“
Řekla jsem, že bych si dala čaj, a tak mě představila lidem, kteří seděli kolem stolu.
Simona Sieberová
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Ráda přiznávám, že můj první dojem ze setkání s paní Leidnerovou byl naprostým překvapením. Jeden si často vytvoří představu o člověku z vyprávění druhých. Měla jsem za to, že paní Leidnerová bude tmavá, nespokojená žena. Takový ten nervózní typ. Krom toho - abych byla upřímná -představovala jsem si, že bude trochu vulgární.
Nebyla ani trochu taková, jakou jsem si ji představovala! V první řadě byla blond. Nebyla švédské národnosti jako její manžel, ale co do vzhledu by klidně Švédkou být mohla. Měla takové ty plavé skandinávské vlasy, které se jen tak často nevidí. Nebyla to mladá žena. Řekla bych, že jí bylo něco mezi třiceti a čtyřiceti. Její obličej vypadal poměrně vyčerpaně, ve světlých vlasech se objevilo i pár šedých. Nicméně oči měla nádherné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se setkala, které bych skutečně mohla popsat jako fialové. Oči měla velké a pod nimi se objevovaly slabé stíny. Byla velmi štíhlá a křehká. Pokud bych řekla, že působila velmi vyčerpaně a v tu samou chvíli plná života, znělo by to jako nesmysl, ale takový byl můj pocit. Připadala mi jako opravdová dáma. A to něco znamená – dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl tichý a jemný s americkým přízvukem. „“Jsem moc ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo chcete jít nejprve do svého pokoje?“
Řekla jsem, že bych si dala čaj a ona mě představila lidem, kteří seděli u stolu.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatAgatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem z paní Leidnerové byl naprosto překvapující. Když člověk o někom slyší mluvit, začne si ho určitým způsobem představovat. Byla jsem pevně přesvědčená, že paní Leidnerová je tmavovlasý a nespokojený typ ženy. Nervózní, neustále nabroušená. A upřímně, taky jsem čekala, že bude poněkud hrubá.
Jenže ona nebyla ani trochu taková, jakou jsem si ji představovala! V první řadě to byla blondýna. Nebyla Švédka jako její manžel, ale vzhledově na to vypadala. Měla ty zlatavé skandinávské vlasy, se kterými se tak často nesetkáte. Nebyla to zrovna mladá žena. Něco mezi 30 a 40 lety. V obličeji byla poněkud pohublá a mezi plavými vlasy vykukovalo pár šedin. Nicméně její oči byly rozkošné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se kdy setkala a mohu o nich říct, že byly opravdu fialové. Byly to neobvykle velké oči, pod kterými se rozprostíraly jemné kruhy. Byla dost hubená a křehká, a pokud řeknu, že vypadala unaveně a zároveň byla velice živá, bude to znít jako nesmysl, ale přesně takový dojem jsem měla. Také jsem cítila, že je to dáma skrz na skrz.A to už něco znamená - dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl hluboký a jemný, s protáhlým americkým přízvukem.
„Jsem moc ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději nejdříve viděla svůj pokoj?“
Řekla jsem, že si dám čaj a ona mě představila lidem sedícím u stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Klidně přiznám, že můj první dojem ze setkání s paní Leidnerovou byl naprosto překvapivý. Člověk si zvykne představovat si druhé podle toho, jak se o nich mluví.
Měla jsem utkvělou představu, že paní Leidnerová je takový ten snědý, věčně nespokojený typ ženy. Nervózní a krajně podrážděný. A také jsem čekala, že bude - no, upřímně řečeno - poněkud vulgární.
Nebyla ani z daleka taková, jak jsem si ji představovala! Tak především, vypadala velmi hezky. Nebyla Švédka jako její manžel, ale klidně by jí být mohla, alespoň co se vzhledu týče. Měla tu typickou skandinávskou plavost, která se jen tak nevidí. Nebyla nejmladší. Něco mezi třícítkou a čtyřicítkou, řekla bych. Její obličej byl poněkud znavený a v těch plavých vlasech už se dalo najít i pár stříbrných. Oči ale měla krásné. Byly to jediné oči, co jsem kdy viděla, které by se skutečně daly popsat jako fialové. Veliké, s nepatrnými stíny pod nimi. Vypadala velmi štíhle a křehce, a když řeknu, že působila velice unaveně a zároveň živě, bude to znít jako nesmysl - ale přesně takový pocit ve mně vyvolávala. Také jsem cítila, že je veskrze dámou. A to něco znamená - dokonce i dnes. Podala mi ruku a usmála se. Měla tlumený, jemný hlas s americkým přízvukem.
"Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději nejdříve šla do svého pokoje?"
Řekla jsem, že bych si dala čaj, a ona mě představila lidem sedícím u stolu.
Eva Kšírová
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
5. kapitola
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem z paní Leidnerové byl naprostým překvapením. Každý člověk si představuje toho druhého podle toho, co o něm slyší vyprávět ostatní. Byla jsem přesvědčená, že paní Leidnerová bude snědá a věčně nespokojená žena. Takový ten věčně nervózní typ, který je stále na hraně. A také jsem očekávala, že bude – no, upřímně řečeno – lehce vulgární.
Nebyla ani trochu, jak jsem si ji představovala! Abych začala od začátku, byla velmi světlá. Nebyla Švédka jako její manžel, ale vzhledem jako jedna vypadala. Měla ty typické skandinávské světlé vlasy, které se moc často nevidí. Nebyla nejmladší. Řekla bych, že jí bylo mezi třiceti až čtyřiceti lety. Její obličej působil poněkud vyčerpaně a mezi jejími světlými vlasy se dalo najít i pár stříbrných. Avšak oči měla půvabné. Byly to jediné oči, co jsem kdy viděla, a s jistotou mohu říci, že byly fialkové. Byly neobyčejně velké a pod nimi se rýsovaly nepatrné stíny. Vypadala velmi hubeně a působila křehce, a když řeknu, že z ní vyzařovala intenzivní unavenost a zároveň velká živelnost, může to znít jako nesmysl – ale přesně to byl ten pocit, který jsem z ní měla. Také jsem cítila, že je to dáma skrz naskrz. A to něco znamená – dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla hluboký a jemný s americkým přízvukem.
„Jsem moc ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději nejdříve viděla svůj pokoj?“
Řekla jsem, že si dám čaj a ona mě představila lidem sedícím u stolu.
Tereza Budková
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezapotamii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Ráda přiznávám, že můj první dojem z paní Leidnerové byl naprosto překvapující. Když člověk o někom slyší mluvit, začne si ho nějak představovat. Já jsem si vzala do hlavy, že paní Leiderová je zamračená, mrzutá a velmi nervózní žena. A pak jsem také čekala, že bude - no, upřímně řečeno - trochu vulgární.
Jenže ona byla úplně jiná, než jsem si ji představovala! Především byla blondýna. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale proporce by k tomu měla. Měla ty světlé blonďaté skandinávské vlasy, jaké se jen tak nevidí. Nebyla zrovna nejmladší. Řekla bych, něco mezi třiceti a čtyřiceti. Ve tváři byla poněkud ztrhaná a v těch plavých vlasech měla už i pár šedin. Ovšem oči měla půvabné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se kdy setkala, a o kterých mohu říct, že byly opravdu fialové. Neobyčejně velké oči, a pod nimi jemné stíny. Byla velice štíhlá a křehká, a když řeknu, že vypadala velmi unaveně a zároveň byla neuvěřitelně živá, bude to znít jako nesmysl, ale přesně ten dojem jsem měla. Také jsem cítila, že je to dáma, jak se patří. A to už něco znamená – dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla hluboký a jemný, s americkým přízvukem. „Jsem moc ráda, že jste přijela, sestro. Nedáte si čaj? Nebo se chcete nejdříve podívat do svého pokoje?
Řekla jsem, že bych prosila čaj, a paní Leidnerová mě představila lidem kolem stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že když jsem poprvé spatřila paní Leidnerovou bylo to pro mě naprostým překvapením. Člověk si vždy udělá obrázek o někom, koho nezná, na základě toho co o něm říkají ostatní. Vzala jsem si do hlavy, že paní Leidnerová je ten mrzutý a nespokojený typ ženy. Taková nervózní a pořád celá napjatá. Taky jsem očekávala, a řekněme si to na rovinu, že bude trochu vulgární. Nebyla ani trochu taková jakou jsem si ji představovala! Začala bych tím, že byla takový ten světlý typ. Nebyla švédka, jako její manžel, ale vypadala tak, že by jí mohla být. Měla tu pravou skandinávskou blond, která není často k vidění. Nebyla nejmladší. Řekla bych tak něco mezi třiceti a čtyřiceti. Měla trochu unavený obličej, a mezi blond vlasy jí prosvětlovalo pár šedivých. Její oči byly nádherné. Byly to jediné oči, které jsem kdy viděla a mohla je popsat jako opravdu fialové. Byly velké s nepatrnými stíny pod nimi. Byla velice štíhlá a křehká, kdybych řekla, že dokázala být ve stejnou chvíli netečná i energická, znělo by to jako nesmysl – ale přesně takový pocit jsem z ní měla. Taky jsem cítila, že je opravdovou dámou. A to něco znamená – dokonce i v dnešní době. Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl tichý a jemný s typicky americkým přízvukem. „Jsem velice ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději šla do svého pokoje? “ Řekla jsem, že bych si ráda dala čaj, a ona mě představila lidem u stolu.
Vít Strnad
OdpovědětVymazatTell Yarimjah
Nevadí mi přiznat, že můj první dojem po spatření paní Leidnerové byl jedno naprosté překvapení. Člověk si představuje osoby podle toho, co o nich ví z doslechu. V hlavě mi převládalo silné přesvědčení, že paní Leidnerová je snědá a nepřístupná žena. Nevyrovnaný typ, co se brzy zhroutí. A pak jsem také očekávala – upřímně řečeno – že bude lehce neomalená.
Nevypadala ani trochu tak, jak jsem si jí představovala! Na první pohled byla velmi světlá. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale podle vzhledu by jí klidně mohla být. Měla tu skandinávskou světlovlasost, kterou moc často nevidíte. Již nebyla mladou ženou. Odhadla bych, že jí něco mezi 30 a 40 lety. Měla propadlé tváře, a pár šedých vlasů, které byli promíchány s jejími blond vlasy. Nicméně její oči byly nádherné. Byly to jediné oči, o kterých by se dalo s pravdou říci, že jsou fialové. Byly opravdu velké, a pod nimi se nacházeli vybledlé stíny. Byla velmi hubená a vypadala křehce, a pokud bych řekla, že působila vyčerpaně, ale plná života zároveň, tak by to sice znělo jako nesmysl, ale to byl pocit, který jsem z ní měla. Také jsem z ní měla pocit, že je skrz na skrz dámou. A to něco znamená i v dnešní době.
Vytáhla ruku a usmála se. Její hlas byl nízký a jemný s americkým přízvukem.
„Jsem strašně ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si s námi čaj? Nebo byste raději šla nejprve do svého pokoje?“
Řekla jsem, že bych si dala čaj a ona mne představila lidem, kteří seděli kolem stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Nevadí mi přiznat, že můj první dojem ze setkání s paní Leidnerovou byl naprosto překvapivý. Člověk se naučí představovat si ostatní podle toho, co o nich slyší.
Byla jsem pevně přesvědčená, že paní Leidnerová je typem snědé, nespokojené ženy. Stále nervózní, úzkostlivá.
Také jsem čekala, že bude - no, upřímně řečeno - poněkud vulgární.
Vůbec nebyla taková, jakou jsem si ji představovala!
Především byla velmi hezká. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale podle vzhledu by jí mohla být. Měla tu typickou skandinávskou plavost, která se často nevidí. Nebyla nejmladší. Řekla bych, že jí bylo mezi třiceti a čtyřiceti. Její obličej vypadal poněkud vyčerpaně a v těch plavých vlasech již měla několik šedivých pramínků. Oči ale měla krásné. Byly to jediné oči, co jsem kdy viděla, o kterých bych mohla říci, že byly opravdu fialové. Byly velké a zezdola je lemovaly nepatrné stíny. Také byla velmi štíhlá a vypadala křehce, a kdybych řekla, že z ní vyzařovala silná únava a zároveň byla plná života, znělo by to hloupě – ale takový jsem z ní měla pocit. Také jsem cítila, že je to skutečná dáma. A to něco znamená – dokonce i v dnešní době.
Podala mi ruku a usmála se. Měla tichý, jemný hlas s americkým přízvukem.
„Jsem velice ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději šla nejdříve do svého pokoje?“
Řekla jsem, že bych si dala čaj, a poté mě představila lidem kolem stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem z paní Leidnerové byl jedním naprostým překvapením. Člověk si dokáže druhého představit, když o něm slyší mluvit. V hlavě mi zavládlo pevné přesvědčení, že paní Leidnerová je tmavá, nepřístupná žena. Velmi nervózní a plná úzkosti. A pak také, upřímně řečeno, jsem očekávala, že bude trochu vulgární.
Ale nebyla ani trochu taková, jakou jsem si jí představovala. Začala bych tím, že byla světlý typ. Nebyla Švédka jako její muž, ale její vzhled by tomu jistě napovídal. Měla tu pověstnou skandinávskou světlovlasost, kterou zas tak často nevidíte. Nebyla to mladá žena. Řekla bych kolem třiceti až čtyřiceti. Měla vpadlé tváře a pár šedých vlasů, které se míchaly s jejími světlými vlasy. Nicméně její oči byly nádherné. Poprvé jsem se setkala s očima, které vypadaly jako fialové. Byly velké a pod nimi se objevovaly nesmělé stíny. Byla velmi hubená a křehká, a pokud řeknu, že působila velmi unaveně a ve stejnou chvíli i plná života, bude to znít jako nesmysl – ale byl to přesně ten pocit, který jsem z ní měla. Cítila jsem, že je to dáma každým coulem. A to něco znamená – i v dnešní době.
Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl hluboký a laskavý, s americkým přízvukem.
„Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději nejdříve šla do svého pokoje?“
Řekla jsem, že bych si dala čaj a ona mě představila lidem sedícím kolem stolu.
Jiří Sedláček
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yamrjah
Nebojím se přiznat, že mé první setkání s paní Leidnerovou bylo obrovským překvapením. Člověk si o někom udělá obraz, když se o něm mluví. Ihned jsem si udělala takovou představu, že paní Leidnerová je snědý, věčně nespokojený typ ženy. Takový ten nervózní a mrzutý typ. A abych se přiznala, očekávala jsem, že bude i trochu sprostá.
Ale vůbec nebyla taková, jak jsem si ji představovala! Začala bych tím, že byla velmi příjemná. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale vypadala tak. Měla takové ty skandinávské blonďaté vlasy, které se jen tak nevidí. Úplně mladá ale nebyla. Řekla bych něco mezi třiceti a čtyřiceti. Měla znavený obličej a sem tam se v jejích krásných vlasech objevil i vlas šedivý. Oči ale měla krásné. Byly to jediné oči, které jsem kdy viděla, o kterých mohu prohlásit, že byly fialové. Velké oči a pod nimi i nenápadné stíny. Byla velmi štíhlá a křehká a říct, že vypadala unaveně a zároveň působila velice živě. Bude to znít jako nesmysl, ale ten dojem jsem měla. Také jsem cítila, že je to skutečná dáma. A to něco znamená – dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla hluboký a měkký s americkým přízvukem.
„Jsem ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo chcete jít prvně do svého pokoje?“ Řekla jsem, že bych si dala čaj, a poté mě představila lidem, kteří seděli u stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem o paní Leidnerové bylo naprosté překvapení. Každý si představí člověka podle toho, co o něm vyprávějí ostatní. Představovala jsem si paní Leidnerovou jako ten typ mrzuté a nespokojené ženy. Navenek trochu nervózní. Také jsem čekala, že bude - abych pravdu řekla – lehce vulgární.
Nebyla ani trochu taková, jakou jsem si ji představovala! S čím začít, byla velmi krásná. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale pokud jde o vzhled, mohla by jí být. Měla tu typickou plavost, která se jen tak nevidí. Nebyla nejmladší. Řekla bych tak mezi třiceti, čtyřiceti. Její obličej vypadal unaveně a ve vlasech se jí sem tam objevoval šedý vlas. Ale její oči byly nádherné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se setkala a můžete o nich říct, že jsou fialové. Byly velké a lemovaly je slabé stíny. Byla velmi štíhlá a vypadala křehce, a když řeknu, že vypadala vyčerpaně a živě zároveň, zní to jako nesmysl, ale takový jsem z ní měla pocit. Také jsem cítila, že to je dáma skrz na skrz. To něco znamená i dnes.
Podala mi svou ruku a usmála se. Její hlas byl tichý a jemný s americkým přízvukem.
„Jsem moc ráda, že jsi přijela, sestro. Dáš si čaj? Nebo bys chtěla nejdřív jít to svého pokoje?“
Řekla jsem, že si dám čaj a představila mě lidem u stolu.
Vražda v Mezopotámii
OdpovědětVymazatKapitola 5
Tell Yarimjah
Klidně přiznám, že můj první dojem z paní Leidnerové bylo naprosté překvapení. Když člověk o někom slyší stále mluvit, chtě nechtě si vytvoří představu. Představovala jsem si, že je paní Leidnerová tmavá, nespokojená žena. Takový ten nervózní, vznětlivý typ. A také – abych byla upřímná - jsem čekala, že bude trochu vulgární.
Nebyla ani trochu jak jsem si jí představovala! Pro začátek byla blond. Nebyla Švédka jako její manžel, ale docela dobře na ní vypadala. Měla tu skandinávskou krásu, kterou často nevidíte. Nebyla mladá žena. Někde mezi třicítkou a čtyřicítkou, řekla bych. Měla vpadlé tváře a sem tam se jí v hlavě objevil šedý vlas. Její oči byly také krásné. Byly to jediné oči, které jsem kdy viděla, které byste opravdu mohli popsat jako fialové. Byly velké, a měly pod sebou nepatrné stíny. Byla velmi hubená a vypadala křehce, a když řeknu, že vypadala neustále unaveně a zároveň byla velmi živá, bude to znít jako nesmysl, ale takový pocit jsem z ní měla. Také jsem poznala, že to byla dáma skrz naskrz. A to něco znamená – i dnes.
Vyndala ruku a usmála se. Měla tichý a jemný hlas s americkým, protáhlým přízvukem.
‚Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo chcete jít nejprve do svého pokoje?‘
Řekla jsem, že chci čaj a ona mě představila lidem sedícím u stolu.
Jan Roza
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem ze setkání s paní Leidnerovou byl naprostým překvapením. Člověk se neubrání představě osoby, o které slyší jiné mluvit. Byla jsem pevně přesvědčená, že paní Leidnerová bude tmavá, věčně nespokojená žena. Nervózní typ, stále napjatá. Také jsem očekávala, že bude - když to řeknu upřímně - trochu vulgární. Nebyla vůbec taková, jakou jsem si jí představovala! Tak za prvé, byla velmi světlá. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale jen podle vzhledu klidně mohla být. Měla tu blonďatou švédskou světlost, kterou moc často nevidíte. Nebyla to mladá žena. Řekla bych, že měla něco mezi 30 a 40 lety. Obličej měla trochu pohublý a několik šedých vlasů se proplétalo mezi těmi světlými. Její oči však byly rozkošné. Byly to jediné oči, které jsem kdy viděla, co mohly být pravdivě popsány jako fialky. Byly opravdu velké a pod nimi byly matné stíny. Byla velmi hubená a vypadala křehce, a když řeknu, že měla nádech intenzivní únavy, ale zároveň vypadala velmi živě, bude to znít jako nesmysl – ale to je pocit, který jsem měla. Také jsem cítila, že to byla dáma skrz na skrz. A to něco znamená – i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl tichý a hebký s americkým protahováním. „Jsem tak ráda že jste přišla, sestřičko (chůvo?). „Dáte si čaj? Nebo chcete raději nejdříve jít do svého pokoje?“
Řekla jsem, že si dám čaj, a ona mě představila lidem, kteří seděli okolo stolu.
Simona Sieberová - oprava
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Ráda přiznávám, že můj první dojem ze setkání s paní Leidnerovou byl naprostým překvapením. Člověk si o druhém vytvoří představu z toho, co o něm slyší. Měla jsem za to, že paní Leidnerová bude tmavá, nespokojená žena. Takový ten nervózní typ. Krom toho - abych byla upřímná -představovala jsem si, že bude trochu vulgární.
Nebyla ani trochu taková, jakou jsem si ji představovala! V první řadě byla blond. Nebyla švédské národnosti jako její manžel, ale co do vzhledu by klidně Švédkou být mohla. Měla takové ty plavé skandinávské vlasy, které se jen tak často nevidí. Nebyla to mladá žena. Řekla bych, že jí bylo něco mezi třiceti a čtyřiceti. Její tvář působila poměrně vyčerpaně, ve světlých vlasech se objevilo i pár šedých. Nicméně oči měla nádherné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se setkala, které bych skutečně mohla popsat jako fialové. Oči měla velké a pod nimi se objevovaly slabé stíny. Byla velmi štíhlá a křehká. Pokud bych řekla, že působila velmi vyčerpaně a v tu samou chvíli plná života, znělo by to jako nesmysl, ale takový byl můj pocit. Připadala mi jako opravdová dáma. A to něco znamená – dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl tichý a jemný s americkým přízvukem. „“Jsem moc ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo chcete jít nejprve do svého pokoje?“
Řekla jsem, že bych si dala čaj, a ona mě představila lidem, kteří seděli u stolu.
Oprava
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem z paní Leidnerové byl jedním naprostým překvapením. Člověk si dokáže druhého představit, když o něm slyší mluvit. Byla jsem pevně přesvědčená o tom, že paní Leidnerová je tmavá, nepřístupná žena. Velmi nervózní a plná úzkosti. A pak také, upřímně řečeno, jsem očekávala, že bude trochu vulgární.
Ale nebyla ani trochu taková, jakou jsem si jí představovala. Začala bych tím, že byla světlý typ. Nebyla Švédka jako její muž, ale její vzhled by tomu jistě napovídal. Měla tu pověstnou skandinávskou světlovlasost, kterou zas tak často nevidíte. Nebyla to mladá žena. Řekla bych kolem třiceti až čtyřiceti. Měla vpadlé tváře a pár šedých vlasů promíchaných s blonďatými. Nicméně její oči byly nádherné. Poprvé jsem se setkala s očima, které vypadaly jako fialové. Byly velké a pod nimi se objevovaly nesmělé stíny. Byla velmi hubená a křehká, a pokud řeknu, že působila velmi unaveně a ve stejnou chvíli byla svěží a energická, bude to znít jako nesmysl – ale byl to přesně ten pocit, který jsem z ní měla. Cítila jsem, že je to dáma každým coulem. A to něco znamená – i v dnešní době.
Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl hluboký a laskavý, s americkým přízvukem.
„Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději nejdříve šla do svého pokoje?“
Řekla jsem, že bych si dala čaj, a ona mě představila lidem sedícím kolem stolu.
Zdeňka Tokarová
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola pátá
Tell Yarimjah
Nestydím se přiznat, že můj první dojem při pohledu na paní Leidnerovou byl naprostým překvapením. Když zaslechnete někoho o někom mluvit, uděláte si o dotyčném nějakou představu. Já si paní Leidnerovou představovala jako věčně nespokojenou a nervózní ženu tmavšího typu. A take jsem čekala, že bude - no, řeknu to na rovinu - trochu vulgární.
Vůbec nebyla taková, jakou jsem si ji představovala. Pro začátek byla světlý typ. Nebyla Švédka jako její manžel, ale co do vzhledu by jí klidně být mohla. Byla ten plavovlasý skandinávský typ, jaký vídáte jen zřídka. Nebyla zrovna mladá, tak mezi třicítkou a čtyřicítkou, řekla bych. Obličej měla dosti pohublý a světlé vlasy měla protkané stříbrem, třebaže její oči byly rozkošné. Ze všech očí, které jsem u lidí dosud viděla, bych jen ty její popsala jako fialové. Byly velké a pod nimi byly vidět nepatrné stíny. Byla velmi hubená a jakoby křehká, a kdybych řekla, že působila značně unaveně a zároveň velmi živě, znělo by to jako nesmysl - nicméně takový jsem z ní měla pocit. Také jsem vycítila, že je to dáma ve všech směrech. A to už něco znamená - dokonce i dnes.
Natáhla ruku a usmála se. Její hlas byl tichý a jemný s americkým přízvukem.
"Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději nejprve šla do svého pokoje?"
Řekla jsem, že si dám čaj a ona mě představila lidem okolo stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že když jsem poprvé spatřila paní Leidnerovou, byla jsem velice překvapená. Člověk si vždy udělá obrázek o někom, koho nezná, na základě řečí ostatních. Vzala jsem si do hlavy, že paní Leidnerová je ten mrzutý a nespokojený typ ženy. Taková nervózní a pořád celá napjatá. Taky jsem očekávala, a řekněme si to na rovinu, že bude trochu vulgární. Nebyla ani trochu taková jakou jsem si ji představovala! Začala bych tím, že byla takový ten světlý typ. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale vypadala tak, že by jí mohla být. Měla tu pravou skandinávskou světlou barvu vlasů, která není často k vidění. Nebyla nejmladší. Řekla bych tak něco mezi třiceti a čtyřiceti. Měla trochu unavený obličej, a mezi blond vlasy se jí třpytilo pár šedivých. Měla nádherné oči. Byly to jediné oči, které jsem kdy viděla a mohla je popsat jako opravdu fialové. Byly velké s nepatrnými stíny. Byla velice štíhlá a křehká, kdybych řekla, že dokázala být ve stejnou chvíli netečná i energická, znělo by to jako nesmysl – ale takový pocit jsem z ní měla. Taky jsem cítila, že je opravdovou dámou. A to něco znamená – dokonce i v dnešní době. Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl tichý a jemný s typicky americkým přízvukem. „Jsem velice ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději šla do svého pokoje? “ Řekla jsem, že bych si ráda dala čaj, a ona mě představila lidem u stolu.
Tereza Budková - oprava
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezapotamii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Ráda přiznávám, že můj první dojem z paní Leidnerové byl naprosto překvapující. Když člověk o někom slyší mluvit, začne si ho nějak představovat. Já jsem si vzala do hlavy, že paní Leiderová je typem snědé, věčně nespokojené ženy. Stále nervózní, úzkostlivá. A pak jsem také čekala, že bude - no, upřímně řečeno - trochu vulgární.
Jenže ona byla úplně jiná, než jsem si ji představovala! Především byla blondýna. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale podle vzhledu by jí mohla být. Měla ty světlé plavé skandinávské vlasy, jaké se jen tak nevidí. Nebyla zrovna nejmladší. Řekla bych něco mezi třiceti a čtyřiceti. Ve tváři byla unavenější a v těch plavých vlasech měla už i pár šedin. Ovšem oči měla půvabné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se kdy setkala a o kterých mohu říct, že byly opravdu fialové. Neobyčejně velké oči, a pod nimi jemné stíny. Byla velice štíhlá a křehká, a když řeknu, že vypadala velmi unaveně a zároveň byla neuvěřitelně živá, bude to znít jako nesmysl, ale přesně ten dojem jsem měla. Také jsem cítila, že je to paní, jak se patří. A to už něco znamená – dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla hluboký a jemný, s americkým přízvukem. „Jsem moc ráda, že jste přijela, sestro. Nedáte si čaj? Nebo se chcete nejdříve podívat do svého pokoje?
Řekla jsem, že bych prosila čaj, a paní Leidnerová mě představila lidem kolem stolu.
Jiří Sedláček - oprava
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yamrjah
Nebojím se přiznat, že mé první setkání s paní Leidnerovou bylo obrovským překvapením. Člověk si o někom udělá obraz, když se o něm mluví. Ihned jsem si paní Leidnerovou představila jako snědou, věčně nespokojenou žena. Takový ten nervózní a mrzutý typ. A abych se přiznala, očekávala jsem, že bude i trochu vulgární.
Ale vůbec nebyla taková, jak jsem si ji představovala! Začala bych tím, že byla plavovlasá. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale vypadala tak. Měla takové ty skandinávské světlé vlasy, které se jen tak nevidí. Úplně mladá ale nebyla. Řekla bych něco mezi třiceti a čtyřiceti. Měla znavený obličej a sem tam se v jejích světlých vlasech objevil i vlas šedivý. Oči ale měla půvabné. Byly to jediné oči, které jsem kdy viděla, o kterých mohu prohlásit, že byly fialové. Velké oči a pod nimi byly nenápadné stíny. Byla velmi štíhlá a křehká a říct, že vypadala unaveně a zároveň působila velice živě, může sice znít jako velký nesmysl - ale přesně ten dojem jsem měla. Také jsem cítila, že je to skutečná dáma. A to něco znamená – dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla hluboký a měkký s americkým přízvukem.
„Jsem ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo chcete jít prvně do svého pokoje?“ Řekla jsem, že bych si dala čaj, a poté mě představila lidem, kteří seděli u stolu.
Vít Strnad - oprava
OdpovědětVymazatAgata Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem po spatření paní Leidnerové byl jedno naprosté překvapení. Člověk si představuje osoby podle toho, co o nich ví z doslechu. Byla jsem silně přesvědčena o tom, že paní Leidnerová je snědá a nepřístupná žena. Nevyrovnaný typ, co se brzy zhroutí. A pak jsem také očekávala – upřímně řečeno – že bude lehce neomalená.
Nevypadala ani trochu tak, jak jsem si jí představovala! Na první pohled byla velmi světlý typ. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale podle vzhledu by jí klidně mohla být. Měla tu skandinávskou světlovlasost, kterou moc často nevidíte. Již nebyla nejmladší. Odhadla bych, že jí něco mezi 30 a 40 lety. Měla propadlé tváře, a pár šedých vlasů promíchaných s blonďatými. Nicméně ty oči byly nádherné. Byly to jediné oči, o kterých by se dalo říci, že jsou fialové. Byly opravdu velké, a pod nimi se nacházely vybledlé stíny. Byla velmi hubená a vypadala křehce, a pokud bych řekla, že působila vyčerpaně, ale zároveň velmi energická, tak by to sice znělo jako nesmysl, ale takový pocit jsem z ní měla. Také jsem z ní cítila, že je skrz na skrz dámou. A to něco znamená i v dnešní době.
Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl nízký a jemný s americkým přízvukem.
„Jsem strašně ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si s námi čaj? Nebo byste raději šla nejprve do svého pokoje?“
Řekla jsem, že bych si dala čaj, a ona mne představila lidem, kteří seděli kolem stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Naleziště Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem z paní Leidnerové bylo naprosté překvapení. Když člověk slyší, jak se o někom druzí baví, udělá si o daném člověku představu. Jednoduše jsem si představila, že paní Leidnerová je snědý typ ženy, která je mrzutá, nervózní a velice vznětlivá. Potom jsem také očekávala, že bude, upřímně řečeno, tak trochu vulgární.
Ovšem nebyla vůbec taková, jak jsem si ji představovala! Především to byla blondýna. Nebyla Švédka jako její muž, ale podle toho, jak vypadala, by jí klidně být mohla. Měla takové ty plavé skandinávské blond vlasy, které se zas tak často nevidí. Řekla bych, že nebyla zrovna mladá, tak mezi třiceti a čtyřiceti. V obličeji byla docela pohublá a v těch světlých vlasech už prosvítalo pár šedin. Oči ale měla rozkošné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se kdy setkala a o kterých mohu říci, že byly skutečně fialové. Byly neobyčejně velké a pod nimi se rýsovaly nepatrné stíny. Paní Leidnerová byla velice štíhlá a působila křehce, a jestli řeknu, že vypadala krajně unaveně a zároveň i velice živě, bude to znít jako nesmysl, ale takový pocit ve mě vyvolávala. Také jsem cítila, že to je dáma jak se patří. A to už něco znamená, dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla tichý a měkký s americkým, protáhlým přízvukem.
„Jsem velice ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste nejdříve raději šla do svého pokoje?"
Řekla jsem, že bych si dala čaj, a paní Leidnerová mě představila lidem sedícím kolem stolu.
Michaela Udatná - OPRAVA TEXTU
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola V.
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem při pohledu na paní Leidnerovou byl vyloženě překvapivý. Každý si asi dokáže udělat představu o nějaké osobě, když o ní něco zaslechne. Měla jsem za to, že paní Leidnerová je tmavovlasá a nespokojená žena. Nervózní typ, vše na hraně. A pak také, upřímně řečeno, jsem očekávala, že bude trochu vulgární.
Vůbec ale nebyla taková, jak jsem si ji představovala! Za prvé, byla velmi krásná. Nebyla Švédka jako její manžel, i když by mohla být, pokud jde o její vzhled. Měla tu blond skandinávskou hřívu, která se jen tak nevidí. Nebyla mladá. Mezi třiceti až čtyřiceti, řekla bych. Vypadala dost vyčerpaně a sem tam se uprostřed té záplavy blond mihl šedý vlas. Oči však měla krásné. Byly to jediné oči, které jsem kdy viděla a o kterých bych mohla říct, že jsou fialkové. Neobyčejně veliké a pod nimi se rýsovaly slabé stíny. Byla velmi útlá a působila křehce, a když řeknu, že z ní vyzařovala intenzivní únava a zároveň velká živost, může to působit jako nesmysl – ale přesně to byl ten pocit, který jsem z ní měla. Také jsem z ní cítila, že zůstává dámou za každé situace. A to něco znamená – i dnes. Natáhla ruku a usmála se. Její hlas byl tichý a jemný s americkým přízvukem.
„Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste nejdřív chtěla jít do svého pokoje?“
Řekla jsem, že bych si dala čaj, tak mě představila lidem sedícím okolo stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Přiznávám, že můj první dojem z paní Leidnerové byl naprostým překvapením. Člověk si začne představovat osobu, když slyší ostatní, jak o ní hovoří. Rozhodně jsem si vzala do hlavy, že paní Leidnerová je snědá, nespokojená žena. Takový ten typ, který je stále nervózní. Dále jsem očekávala - abych řekla pravdu – že bude také trochu vulgární.
Nebyla však ani trochu taková, jak jsem si jí představovala! Především byla blonďatá. Nebyla to Švédka jako její manžel, ale podle toho, jak vypadala, by jí klidně mohla být. Měla takové ty světlé skandinávské vlasy, které jen tak často neuvidíte. Nebyla to mladá žena. Řekla bych, že jí bylo mezi třiceti až čtyřiceti lety. Tvář měla poněkud pohublou, a několik šedých pramínků se mísilo s těmi blonďatými. Avšak oči měla nádherné. Byly to jediné oči, s kterými jsem se kdy setkala, jež mohu opravdu popsat jako fialkové. Byly neobyčejně velké, a vespod je lemovaly nepatrné stíny. Byla velmi štíhlá a působila křehce, a když řeknu, že vypadala značně vyčerpaně a velice živě zároveň, zní to jako nesmysl – ale takové pocity jsem z ní měla. Také jsem z ní vycítila, že je to dáma každým coulem. A to něco znamená – dokonce i v dnešní době.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla tlumený a jemný, s protáhlým americkým přízvukem.
„Jsem tak ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději nejdříve zašla do svého pokoje?“
Řekla jsem, že bych si dala čaj, a tak mě představila lidem, kteří seděli kolem stolu.
Lucie Pernekrová - oprava
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Tell Yarimjah
Nevadí mi přiznat, že můj první dojem ze setkání s paní Leidnerovou byl naprosto překvapivý. Každý si dokáže představit nějakou osobu, když o ní slyší vyprávět. Představovala jsem si, že paní Leidnerová je tmavovlasá, nespokojená žena. Nervózní typ, vše na hraně. A pak bych také čekala, že bude, mám-li být upřímná, trochu vulgární.
Nebyla ani trochu taková, jak jsem si jí představovala! Především byla velmi krásná. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale mohla by být, pokud šlo o její vzhled. Měla ty blond skandinávské světlé vlasy, které se tak často nevidí. Nebyla to mladá žena. Řekla bych, že jí bylo tak mezi třiceti a čtyřiceti. Obličej vypadal poněkud vyčerpaně, sem tam se mezi jejími blond vlasy mihl nějaký ten šedý vlas. Oči však měla krásné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se setkala, které můžete opravdu popsat jako fialové. Byly neobyčejně velké a pod nimi se objevovaly slabé stíny. Byla velice štíhlá a vypadala křehce, a když řeknu, že působila poměrně unaveně a živě zároveň, bude to znít jako nesmysl - ale takový jsem z ní měla pocit. Připadala mi jako pravá dáma. A to něco znamená- dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla tichý a jemný s americkým přízvukem. „Jsem tak ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si šálek čaje? Nebo chcete jít raději nejdříve do svého pokoje?“
Řekla jsem, že si dám čaj, a ona mě představila lidem, kteří seděli okolo stolu.
Oprava
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem ze setkání s paní Leidnerovou byl naprosto překvapivý. Člověk se naučí představovat si ostatní podle toho, co o nich slyší.
Byla jsem pevně přesvědčená, že paní Leidnerová je typem snědé, nespokojené ženy. Stále nervózní, úzkostlivá.
Také jsem čekala, že bude - no, upřímně řečeno - poněkud vulgární.
Vůbec nebyla taková, jakou jsem si ji představovala!
Především byla velmi hezká. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale podle vzhledu by jí mohla být. Měla tu typickou skandinávskou plavost, která se často nevidí. Nebyla nejmladší. Řekla bych, že jí bylo mezi třiceti a čtyřiceti. Její obličej vypadal poněkud vyčerpaně a v těch plavých vlasech již měla několik šedivých pramínků. Oči ale měla krásné. Byly to jediné oči, co jsem kdy viděla, o kterých bych mohla říci, že byly opravdu fialové. Byly velké a zdola je lemovaly nepatrné stíny. Také byla velmi štíhlá a vypadala křehce, a kdybych řekla, že z ní vyzařovala silná únava a zároveň byla plná života, znělo by to hloupě – ale takový jsem z ní měla pocit. Také jsem cítila, že je to skutečná dáma. A to něco znamená – dokonce i v dnešní době.
Podala mi ruku a usmála se. Měla tichý, jemný hlas s americkým přízvukem.
„Jsem velice ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději šla nejdříve do svého pokoje?“
Řekla jsem, že bych si dala čaj, a poté mě představila lidem kolem stolu.
Vražda v Mezopotámii
OdpovědětVymazatKapitola V
Tell Yamrjah
Ráda přiznám, že můj první dojem z paní Leidnerové byl naprostým překvapením. Když člověk slyší o někom stále mluvit, začne si tu danou osobu představovat svým vlastním způsobem. Já jsem si vzala do hlavy, že paní Leidnerová je tmavovlasá, věčně nespokojená, vynervovaná a na pokraji zhroucení. A pak jsem také čekala, že bude, mám-li být upřímná, trochu vulgární.
Jenže ona byla úplně jiná, než jak jsem si ji představovala! Především, byla to blondýna. Nebyla Švédka, jako její manžel, i když by jí mohla být, pokud jde o vzhled. Měla takové ty skandinávské platinové blond vlasy, které se jen tak nevidí. Nebyla úplně mladá. Mezi třiceti a čtyřiceti, řekla bych. V obličeji byla docela hubená a v těch blond vlasech prosvítalo už pár šedivých. Oči ale měla nádherné. Za celý můj život to byly jediné oči, o kterých mohu říci, že byly opravdu fialové. Neobyčejně velké oči a pod nimi decentní stíny. Byla velice štíhlá a zdála se být velmi křehkou, a jestliže řeknu, že vypadala krajně unaveně a zároveň působila velice živě, bude to znít jako nesmysl, ale ten dojem jsem měla. Také jsem cítila, že je to dáma každým coulem. A to něco znamená – dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla hluboký a měkký, s ospalým americkým přízvukem. „Jsem ráda, že jste přijela, sestro. Dala byste si šálek čaje? Nebo byste si nejdřív raději zašla do pokoje, ve kterém budete bydlet?“ Řekla jsem, že bych si dala čaj, a paní Leidnerová mě představila lidem u stolu.
Agatha Christie
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
5.kapitola
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že když jsem poprvé viděla paní Leidnerovou byla jsem naprosto překvapená. Každý si člověka představí, když o něm slyší mluvit ostatní. Představovala jsem si, že paní Leidnerová je snědá a nespokojená žena. Ten typ ženy, která je stále nervózní. A také jsem očekávala, upřímně řečeno, že bude trochu vulgární.
Nebyla ani trochu taková, jak jsme si jí představovala. Začnu s tím, že byla blond. Na rozdíl od svého manžela nebyla Švédka, ale podle svého vzhledu by mohla být. Měla světlé skandinávské vlasy, jaké se jen tak nevidí. Nebyla to mladá žena. Řekla bych, že jí bylo něco mezi třiceti a čtyřiceti. Byla spíše hubená a ve světlých vlasech se objevovalo i pár šedivých. I přesto byly její oči nádherné. Byly to jediné oči, o kterých můžu říci, že měly fialkovou barvu. Oči měla opravdu velké a lemované jemnými stíny. Byla velmi štíhlá a křehká. Bude to znít jako nesmysl, když řeknu, že vypadala velmi unaveně a zároveň byla plná života, ale takový byl můj pocit. Poznala jsem, že je to opravdová dáma. A to už něco znamená, dokonce i dnes. Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla slabý a jemný s americkým přízvukem. „Jsem moc ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si šálek čaje? Nebo chcete jít nejprve do svého pokoje?''
Odpověděla jsem, že bych si dala čaj, a paní Leidnerová mě představila ostatním lidem, kteří seděli u stolu.
Ladislava Procházková
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem z paní Leidnerové byl naprostým překvapením. Když člověk slyší druhé o někom vyprávět, začne si ho představovat. Vzala jsem si do hlavy, že paní Leidnerová je tmavovlasá, nespokojená žena. Takový ten nervózní typ. Také jsem předpokládala – abych byla upřímná – že bude trochu vulgární.
Nebyla ani trochu taková, jakou jsem si ji představovala! Začala bych tím, že byla blond. Nebyla Švédka jako její manžel, ale co se vzhledu týče, klidně být mohla. Měla ty světlé skandinávské vlasy, které se moc často nevidí. Nebyla úplně mladá. Řekla bych, že jí bylo tak mezi třiceti a čtyřiceti. Obličej měla poněkud vyzáblý a mezi světlými vlasy se již objevovalo několik šedivých. Oči ale měla půvabné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se setkala, které můžete opravdu popsat jako fialové. Byly opravdu velké a pod nimi se objevovaly slabé stíny. Byla štíhlá a vypadala křehce, a když řeknu, že působila velmi unaveně a živě zároveň, bude to znít jako nesmysl - ale takový jsem z ní měla pocit. Také jsem cítila, že je to dáma skrz na skrz. A to něco znamená - dokonce i v dnešní době.
Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl slabý a jemný s ospalým americkým přízvukem.
„Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste chtěla jít nejdříve do svého pokoje?“
Odpověděla jsem, že bych si dala čaj, a ona mě představila lidem, kteří seděli u stolu.
Eva Kšírová
OdpovědětVymazatVražda v Mezopotámii
5. kapitola
Tell Yarimjah
Nebojím se přiznat, že můj první dojem z paní Leidnerové byl naprostým překvapením. Každý člověk si představuje toho druhého podle toho, co o něm slyší vyprávět ostatní. Byla jsem přesvědčená, že paní Leidnerová bude snědá a věčně nespokojená žena. Takový ten věčně nervózní typ, který je stále na hraně. A také jsem očekávala, že bude – no, upřímně řečeno – lehce vulgární.
Nebyla ani trochu taková, jak jsem si ji představovala! Začala bych tím, že byla velmi hezká. Nebyla Švédka jako její manžel, ale klidně by jí být mohla, alespoň co se vzhledu týče. Měla ty typické skandinávské světlé vlasy, které se moc často nevidí. Nebyla nejmladší. Řekla bych, že jí bylo mezi třiceti až čtyřiceti lety. Její tvář působila poněkud vyčerpaně a mezi jejími světlými vlasy se dalo najít i pár stříbrných. Avšak oči měla půvabné. Byly to jediné oči, co jsem kdy viděla, a s jistotou mohu říci, že byly fialkové. Byly neobyčejně velké a pod nimi se rýsovaly nepatrné stíny. Vypadala velmi hubeně a křehce, a když řeknu, že z ní vyzařovala velká únava a zároveň působila živě, může to znít jako nesmysl – ale přesně to byl ten pocit, který jsem z ní měla. Také jsem cítila, že je to skutečná dáma. A to něco znamená – dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla hluboký a měkký s americkým přízvukem.
„Jsem moc ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději nejdříve viděla svůj pokoj?“
Řekla jsem, že si dám čaj, a ona mě představila lidem sedícím u stolu.
Michaela Švecová - oprava
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Klidně přiznám, že můj první dojem ze setkání s paní Leidnerovou byl naprosto překvapivý. Člověk si zvykne představovat si druhé podle toho, jak se o nich mluví.
Měla jsem utkvělou představu, že paní Leidnerová je takový ten snědý, věčně nespokojený typ ženy. Nervózní a krajně podrážděný. A také jsem čekala, že bude - no, upřímně řečeno - poněkud vulgární.
Nebyla ani trochu taková, jak jsem si ji představovala! Tak především, vypadala velmi hezky. Nebyla Švédka jako její manžel, ale klidně by jí být mohla, alespoň co se vzhledu týče. Měla tu typickou skandinávskou plavost, která se jen tak nevidí. Nebyla nejmladší. Něco mezi třícítkou a čtyřicítkou, řekla bych. Její obličej byl poněkud znavený a v těch plavých vlasech už se dalo najít i pár stříbrných. Oči ale měla krásné. Byly to jediné oči, co jsem kdy viděla, které by se skutečně daly popsat jako fialové. Veliké, zdola lemované nepatrnými stíny. Vypadala velmi štíhle a křehce, a když řeknu, že působila velice unaveně a zároveň živě, bude to znít jako nesmysl - ale přesně takový pocit ve mně vyvolávala. Také jsem cítila, že je veskrze dámou. A to něco znamená - dokonce i dnes. Podala mi ruku a usmála se. Měla tlumený, jemný hlas s americkým přízvukem.
"Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste raději nejdříve šla do svého pokoje?"
Řekla jsem, že bych si dala čaj, a ona mě představila lidem sedícím u stolu.
Alena Hájková - oprava
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Přiznám se, že můj první dojem ze setkání s paní Leidnerovou bylo naprosté překvapení. Někdy si ostatní vykreslíme podle toho, co o nich lidé říkají. Představovala jsem si paní Leidnerovou jako typ tmavší, věčně nespokojené ženy. Takový ten nervózní typ, jen vybuchnout. A také jsem předpokládala, že bude – abych byla upřímná – lehce vulgární.
Nebyla ale ani trochu taková, jak jsem očekávala! Za prvé, byla velmi hezká. Nepocházela ze Švédska, jako její manžel, ale klidně by Švédkou být mohla. Vynikala tou krásou skandinávských plavovlásek, jaká se moc často nevidí. Moc mladá nebyla. Řekla bych, že jí bylo něco mezi třiceti a čtyřiceti lety. Její tvář vypadala poměrně vyčerpaně a mezi světlými vlasy se občas našel šedý pramínek. Nicméně oči měla nádherné. Byly to jediné oči, o kterých mohu upřímně říci, že měly barvu dofialova. Veliké, zdola lemované nepatrnými stíny. Postavu měla dost vyhublou, což působilo křehce, a i když to bude znít podivně, cítila jsem z ní únavu a zároveň ustavičnou chuť k životu. Byla to dáma se vším všudy. A to něco znamená - dokonce i dnes.
Napřáhla ke mně ruku a usmála se. Hlas byl tichý a jemný, s americkým přízvukem.
„Jsem ráda, že jste přijela, sestro. Nedáte si šálek čaje? Nebo byste raději nejdříve viděla svůj pokoj?"
Odpověděla jsem, že bych si dala čaj, a ona mě představila lidem, kteří seděli u stolu.
Oprava
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola V
Tell Yarimjah
Přiznám se, že můj první dojem z paní Leidnerové byl naprosto překvapující. Když člověk slyší, jak se jiní o někom baví, začne si sám tohoto člověka představovat. Představila jsem si paní Leidnerovou jako tmavovlasý a věčně rozrušený typ ženy. A pak jsem také očekávala, že bude spíše – no, abych byla upřímná – poněkud vulgární.
Jenže ona ani při nejmenším nebyla taková, jakou jsem si ji představovala. Za prvé byla světlovlasá. Nebyla Švédka jako její manžel, ale vypadala tak, že by jí mohla být. Měla světlé skandinávské vlasy, které se tak často nevidí. Nebyla zrovna moc mladá. Řekla bych, že byla spíše středního věku mezi třiceti a čtyřiceti lety. V obličeji byla dost pohublá a ve světlých vlasech už měla vidět šedivé proužky. Oči ale měla opravdu krásné. Byly to jediné oči, co jsem kdy viděla, o kterých bych mohla říct, že byly fialové. Byly opravdu velké a pod nimi se skrývaly nepatrné stíny.
Byla to velmi štíhlá a křehká žena, a když řeknu, že vypadala obzvlášť vyčerpaně a unaveně a zároveň byla velice živá, bude to znít jako nesmysl – ale to byl přesně ten pocit, který jsem z ní měla. Také jsem cítila, že to je skutečná dáma. A to něco znamená – dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Její hlas byl hluboký a jemný s typicky americkým přízvukem. „Jsem velice ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si čaj? Nebo byste nejdříve chtěla vidět svůj pokoj?“ Řekla jsem, že bych si dala čaj, a ona mě představila lidem, kteří již seděli u stolu.
Michaela Kubištová- Oprava
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Kapitola 5
Tell Yarimjah
Přiznávám, že když jsem poprvé uviděla paní Leidnerovou, byla jsem zcela překvapená. Člověk si o někom utvoří představu, podle toho, co o něm slyší. Vykreslila jsem si paní Leidnerovou jako snědou, nespokojenou ženu. Ten typ, který je neustále nervózní. Abych byla upřímná, tak jsem předpokládala, že bude trochu vulgární.
Nebyla ani trochu taková, jakou jsem si jí představovala! Pro začátek byla opravdu světlý typ. Nebyla Švédka jako její manžel, ale někomu tak mohla připadat. Měla ty plavé skandinávské vlasy, které se jen tak často nevidí. Moc mladá nebyla. Řekla bych, že jí bylo něco kolem třiceti a čtyřiceti lety. Obličej vypadal poněkud vyčerpaně a ve světlých vlasech se objevilo i pár šedých. Nicméně oči měla nádherné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se setkala, které bych mohla popsat jako fialkové. Oči měla opravdu velké a pod nimi slabé kruhy. Byla velice hubená a křehká. Kdybych řekla, že vypadala zároveň vyčerpaně a zcela živě, znělo by to jako nesmysl- ale já jsem to tak cítila. Připadala mi jako pravá dáma. A to něco znamená- dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla slabý a laskavý s americkým přízvukem. „Jsem tak ráda, že jste přišla, sestro. Dáte si čaj? Nebo chcete jít nejprve do svého pokoje?“
Odpověděla jsem, že bych si dala čaj, a tak mě představila lidem, kteří seděli u stolu.
Lucie Pernekrová - oprava
OdpovědětVymazatAgatha Christie
Vražda v Mezopotámii
Tell Yarimjah
Nevadí mi přiznat, že můj první dojem ze setkání s paní Leidnerovou byl naprosto překvapivý. Každý si dokáže představit nějakou osobu, když o ní slyší vyprávět. Představovala jsem si, že paní Leidnerová je tmavovlasá, nespokojená žena. Nervózní typ, vše na hraně. A pak bych také čekala, že bude, mám-li být upřímná, trochu vulgární.
Nebyla ani trochu taková, jak jsem si jí představovala! Především byla velmi krásná. Nebyla Švédka, jako její manžel, ale mohla by být, pokud šlo o její vzhled. Měla ty blond skandinávské světlé vlasy, které se tak často nevidí. Nebyla to mladá žena. Řekla bych, že jí bylo tak mezi třiceti a čtyřiceti. Obličej vypadal poněkud vyčerpaně, sem tam se mezi jejími blond vlasy mihl nějaký ten šedý vlas. Oči však měla krásné. Byly to jediné oči, se kterými jsem se setkala, které můžete opravdu popsat jako fialové. Byly neobyčejně velké a pod nimi se objevovaly slabé stíny. Byla velice štíhlá a vypadala křehce, a když řeknu, že působila poměrně unaveně a živě zároveň, bude to znít jako nesmysl - ale takový jsem z ní měla pocit. Připadala mi jako pravá dáma. A to něco znamená- dokonce i dnes.
Podala mi ruku a usmála se. Hlas měla tichý a jemný s americkým přízvukem. „Jsem tak ráda, že jste přijela, sestro. Dáte si šálek čaje? Nebo chcete jít raději nejdříve do svého pokoje?“
Řekla jsem, že si dám čaj, a ona mě představila lidem, kteří seděli okolo stolu.