V capse najdete bohatý výběr povídek Raye Bradburyho. Čtěte, ptejte se, vybírejte; název zvolené povídky a jména překladatele (či překladatelské dvojice) vložte do komentáře k tomuto blogu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
When the Bough Breaks - Sieberová
OdpovědětVymazatAll Summer in a Day - Stránská, Sedláček
OdpovědětVymazatPieta Summer - Roza
OdpovědětVymazatWhen the Bough Breaks - Sieberová, Andruskivova
OdpovědětVymazatA sound of Thunder - Strnad, Vöröšová
OdpovědětVymazatMurder - Vobořilová, Švecová
OdpovědětVymazatThe Thing At The Top Of The Stairs - Lovásová
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatBy the numbers - Procházková, Vogelová
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTwilight Greens - Kšírová, Pekárová
OdpovědětVymazatFever dream - Daniela Frycova
OdpovědětVymazatMassinello Pietro (We will always have Paris) - Udatná, Pernekrová
OdpovědětVymazatBanshee-Maříková Šárka
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatPater Caninus- Hájková+ Kubištová
OdpovědětVymazatThe Small Assassin - Balejová, Baránková
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatZměna: Marriage mender - Vogelová
OdpovědětVymazatzměna: The Foghorn - Lovásová
OdpovědětVymazatZměna - The End of the Beginning - Procházková
OdpovědětVymazatThe Reincarnate - Vlček
OdpovědětVymazatA MEDICINE FOR MELANCHOLY - Dobřická, Budková
OdpovědětVymazatZměna - Another fine mess - Vlček, Tokarová
OdpovědětVymazatDalší pěkná kaše (Another Fine Mess), Vlček, Tokarová
OdpovědětVymazatTy zvuky zazněly o půlnoci uprostřed léta.
Bela Wintersová seděla na posteli kolem třetí hodiny ranní, poslouchala a poté si opět lehla. O deset minut později zaslechla zvuky znovu, tam v noci, pod kopcem.
Bela Wintersová žila v bytě v prvním poschodí na vrchu Vendome Heights, poblíž Effie Street v Los Angeles. Bydlela tam jen pár dní, takže to bylo pro ni všechno nové, tenhle starý dům ve staré ulici se starým betonovým schodištěm, prudce stoupajícím vzhůru z roviny pod ním, čítajícím sto dvacet schodů. A právě teď…
„Někdo je na schodech,“ řekla si Bella pro sebe.
„Co?“ zeptal se rozespale její manžel Sam.
„Nějací lidé jsou na schodech,“ opakovala Bella. „Mluví, křičí, nezápasí, ale skoro. Minulou noc jsem je také slyšela, a tu předtím také, ale…“
„Co?“ zamumlal Sam.
„Pst, běž spát. Podívám se.“
Vylezla z postele do tmy a šla k oknu, a ano, dva muži se skutečně venku bavili, nadávali a reptali, chvílemi nahlas, chvílemi tiše. A bylo slyšet i další zvuky, něco jako údery, posouvání, bouchání, jako když někdo táhne nějaký obrovský předmět na kopec.
‚Nikdo by se nestěhoval v tuto noční hodinu, že?‘ zeptala se Bella tmy, okna a sama sebe.
„Ne,“ zamumlal Sam.
„Zní to jako…“
„Jako co?“ zeptal se Sam, teď už zcela probuzený.
„Jako když dva muži stěhují-“
„Stěhují co, proboha?“
„Stěhují piano. Nahoru po schodech.“
„Ve tři ráno!?“
„Piano a dva muži. Jen poslouchej.“
Manžel se posadil, zamrkal, zbystřil.
Daleko, uprostřed kopce, bylo slyšet jakoby brnkání na struny, zvuk, jaký vydává piano, když do něj někdo náhle udeří a jeho struny se rozdrnčí.
„Teď, slyšel jsi to?“
„Proboha, máš pravdu. Ale proč by někdo kradl-“
„Nekradou, doručují.“
„Piano?“
„Já jsem si to nevymyslela, Same. Jdi ven a zeptej se. Ne, nechoď, já půjdu.“
Oblékla si župan a vyšla ven ze dveří na chodník.“
„Bello,“ zašeptal Sam prudce zpoza síťky proti hmyzu. „Blázen.“
„Co se může v noci stát pětapadesátileté ženě, tlusté a ošklivé?“ podivila se.
Sam neodpověděl.
Bella tiše přešla k úpatí kopce. Někde tam dole slyšela ty dva muže zápasící s obrovským předmětem. Piano příležitostně zadrnčelo a pak zase utichlo. Občas jeden z mužů zakřičel nebo rozkázal.
„Ty hlasy,“ řekla Bella. „Odněkud je znám,“ zašeptala a přešla na schody do naprosté tmy, kde byl jen dlouhý pruh světla směřující dolů, kde se hlasy ozývaly:
„Dostal jsi nás do další pěkné kaše.“
Bella ztuhla. ‚Kde jsem ty hlasy slyšela,‘ podivila se ‚milionkrát!‘
„Haló,“ zavolala.
Pohla se, počítaje kroky, a zastavila se.
A nikdo tam nebyl.
Najednou jí přeběhl mráz po zádech. Nebylo, kudy by mohli cizinci zmizet. Kopec byl strmý, byla to dlouhá cesta nahoru a dolů, a oni byli zatíženi pianinem, nebo ne?
‚Jak vím, že pianinem?‘ Pomyslela si. ‚Jen jsem slyšela. Ale-ano, pianino! Ne jen tak, ale uvnitř bedny!‘
Pomalu se otočila a šla zpět, krok za krokem, pomalu, pomaličku, ty hlasy se začínaly znovu ozývat zespoda, jako kdyby vyrušeny, čekaly, až odejde.
„Co to děláš?“ zeptal se prudce jeden hlas.
„Jen jsem-“ řekl druhý hlas.
„Dej mi to!“ zaječel ten první.
‚Ten druhý hlas,‘ pomyslela si Bella ‚já ho znám také. A vím, co řeknou dál!‘
„Teď,“ zazněla ozvěna v noci dole pod kopcem, „tak tam jen tak nestůj, pomoz mi!“
„Ano!“ Bella zavřela oči, hlasitě polkla, sesunula se na schody a lapala po dechu, když se jí v hlavě promítaly černobílé obrazy. Náhle byl rok 1929 a byla velmi malá, seděla v biografu v první řadě, nad kterou se rýsovaly černé a bílé snímky, byla ohromená, pak se smála, a pak byla ohromená a znovu se smála.
Otevřela oči. Dva hlasy byly stále dole, nocí se ozýval chabý zápas, jak si zoufali a bušili jeden do druhého svou vlastní buřinkou.
‚Zelda,‘ pomyslela si Bella Wintersová. ‚Zavolám Zeldě. Ví všechno. Řekne mi, co to je. Zelda, ano!‘
Uvnitř vytočila Z-E-L-D-A, než si uvědomila, co dělá a začala znovu. Telefon zvonil dlouho a Zeldin hlas, rozespale rozzlobený, mluvil z druhé poloviny L. A.
„Zeldo, tady Bella!“
OdpovědětVymazat„Sam umřel?“
„Ne, ne, Omlouvám se-“
„Tak ty se omlouváš?“
„Zeldo, já vím, že si budeš myslet, že jsem se zbláznila, ale…“
„Pokračuj, buď blázen.“
„Zeldo, za starých časů, když točili filmy z okolí L. A., natáčeli na hodně místech, že? Jako Venice Beach, akvárium Ocean Park…“
„Chaplin ano, Langdon ano, Harold Lloyd, jistě.“
„Laurel a Hardy?“
„Co?“
„Laurel a Hardy, natáčeli na hodně místech?“
„Palms, natáčeli hodně v Palms, v hlavní ulici Culver City, v Effie Street.“
„Effie Street!“
„Neřvi, Bello.“
„Řekla si Effie Street?“
„Jistě, a proboha, jsou tři ráno!“
„Přímo na vrchu Effie Street!?“
„Hej, jo, schody. Každý je zná. Tam, kde music box pronásledoval Hardyho dolů z kopce a přejel ho.“
„Jasně, Zeldo, jasně! Ach Bože, Zeldo, kdybys tak mohla vidět, slyšet, co slyším já!“
Zelda byla najednou na drátě naprosto vzhůru. „Co se děje? Mluvíš vážně?“
„Ach, Bože, ano. Právě teď na schodech, a minulou noc a možná i tu noc předtím. Slyšela jsem, slyším – dva muže tahat p-p-piano nahoru na kopec.“
„Někdo si z tebe střílí!“
„Ne, ne, jsou tam. Vyjdu ven a nic tam není. Ale ty kroky jsou strašidelné, Zeldo! Jeden hlas říká: ‚Dostal jsi nás do další pěkné kaše.‘ Musíš ten hlas slyšet!“
„Jsi opilá a tohle děláš, protože víš, že jsem do nich blázen.“
„Ne, ne. Přijď, Zeldo. Poslouchej. Řekni!“
Zhruba o půl hodiny později Bella zaslechla starý plechový Frivver, jak rachotí vzhůru uličkou za byty. Bylo to auto, které si Zelda koupila ve své radosti z navštěvování tichých filmů v biografech, aby se mohla přepravovat, zatímco psala o minulosti, vždy o minulosti, a její auto vyfukovalo páru ve starém bydlišti Cecil B. DeMille. Nebo kroužila kolem národního státu Harolda Lloyda, startovala auto a s rachotem jezdila kolem divadla, s obdivem k Fantomu opery, nebo seděla na verandě Ma a Pa Kettlových, žvýkajíc sendvič k obědu. To byla Zelda, která jednou psala v tiché zemi v tichém čase pro Stříbrné plátno.
Zelda se vlekla přes přední verandu, obrovské tělo s nohama velkýma jako Beminniho sloupy před bazilikou sv. Petra v Římě a s obličejem jako měsíc v úplňku.
Na tom kulatém obličeji bylo znát stejnou měrou podezření, cynismus a skepsi. Ale když spatřila Bellin bledý upřený pohled, zakřičela:
„Belle!“
OdpovědětVymazat„Vidíš, že nelžu!“ ohradila se Bella.
„Vidím!“
„Buď tiše, Zeldo. Ach, je to strašidelné a podivné, strašné a příjemné. Tak pojď!“
A dvě ženy směřovaly podél pěšiny až k úpatí starého kopce poblíž starých schodů ve starém Hollywoodu a najednou, jak se pohnuly, pocítily, jak se s nimi čas zpola obrátil a byl další rok. Protože se nic nezměnilo, všechny budovy byly tak, jak byly v roce 1928 a kopce pod nimi stály jako v roce 1926 a schody, přesně tak, jako když byl čerstvě nalit cement v roce 1921.
„Poslouchej, Zeldo. Tam!“
A Zelda poslouchala, nejprve bylo slyšet pouze skřípání kol dole ve tmě, jako cvrčci, a potom vrzání dřeva a drnčení pianových strun, poté jeden hlas lamentoval nad svou prací a další hlas si stěžoval, že s tím nemá co dočinění, a potom žuchnutí, jako když spadnou dvě buřinky a rozčilený hlas prohlásil:
„Dostal jsi nás do další pěkné kaše.“
Zelda strnula, skoro se svalila z kopce. Pevně se držela Belliny paže, jak se jí oči zalévaly slzami.
„Je to trik. Někdo má magnetofon nebo-“
„Ne, kontrolovala jsem to. Nic, než schody, Zeldo, schody!“
Slzy stékaly po Zeldiných buclatých tvářích.
„Ach, Bože, to je jeho hlas! Jsem odborník, jsem šílenec, fanatik, Bello. To je Ollie. A ten další hlas, Stan! A ty vůbec nejsi blázen!“
Hlasy dole sílily a utichaly a jeden zaječel: „Proč něco neuděláš, abys mi pomohl?“
Zelda zasténala. „Ach, Bože, to je tak krásné!“
„Co to znamená?“ zeptala se Bella. „Proč tu jsou? Jsou to opravdu duchové? A proč by duchové lezli na tenhle kopec každou noc, tahali ten music box noc co noc, řekni, Zeldo, proč?“
Zelda zamžourala dolů z kopce a na chvíli zavřela oči, aby se zamyslela. „Proč duchové někam chodí? Odplata? Pomsta? Ne, ne tihle dva. Láska je možná ten důvod, ztracené lásky nebo něco, že ano?“
Bella poslouchala své srdce, jak jednou, dvakrát tlouklo, a potom řekla, „Možná jim to nikdo neřekl.“
„Neřekl co?“
„Nebo jim možná řekli mnoho, ale oni stále nevěřili, protože možná v jejich časech se věci vyvíjely špatně. Chci říct, že byli znechucení, a někdy, když jsi znechucená, zapomeneš.“
„Co zapomněli?“
„Jak moc jsme je milovali.“
„To věděli!“
„Věděli? Jistě, řekli jsme si to mezi sebou, ale možná ne dost z nás vždy napsalo nebo zamávalo, když procházeli a prostě zakřičeli ‚Milujeme vás!‘ nemyslíš?“
„Sakra, Bello, jsou v televizi každý večer!“
„Jo, ale to se nepočítá. Od té doby, co nás opustili, přišel někdo sem k těmto schodům a řekl to? Možná ty hlasy dole, duchové nebo co to je, tu jsou každou noc už léta, tahají ten music box a nikdo ani nepomyslí, nebo nezkusí jen zašeptat nebo vykřičet všechnu tu lásku, kterou jsme k nim po celá ta léta chovali. Proč by ne?“
‚Proč by ne?‘ Zelda zírala dolů do pusté tmy, kde se pravděpodobně hýbaly stíny a možná i piano se mezi nimi nemotorně kymácelo. „Máš pravdu.“
„Pokud mám pravdu,“ řekla Bella, „jak říkáš, je jen jedna věc, kterou je potřeba udělat-“
„Myslíš ty a já?“
„Kdo jiný? Tiše. Pojď.“
Popošly o schod dolů. Ve stejném okamžiku se kolem nich rozsvítila světla, tady v okně a támhle v dalším. Někde se otevřely prosklené dveře a do noci pronikla naštvaným hlasem slova:
„Hej, co se děje?“
„Ticho tam!“
„Víte, kolik je hodin?“
„Proboha,“ zašeptala Bella, „Všichni je teď slyší!“
„Ne, ne.“ Zelda se široce rozhlížela kolem. „Všechno zkazí!“
„Zavolám policii!“ a okno se zabouchlo.
„Bože,“ řekla Bella, „Jestli přijede policie-“
„Co?“
„Všechno bude špatně. Jestli jim někdo řekne, aby se uklidnili, ztichli, budeme to my. Záleží nám na tom, nebo ne?“
„Bože, ano, ale-“
„Žádné výmluvy. Seber se. A jdeme na to.“
Ty dva hlasy dole mumlaly a piano sem tam zadrnčelo, jak jej dole sunuly schod po schodu, sucho v puse, s bušícím srdcem, a noc byla tak temná, že mohly vidět jen chabé světlo na nejspodnějším schodu. Osvětlení té jedné ulice bylo tak vzdálené, že bylo smutné tam být o samotě, čekat, až se stíny pohnou.
Zabouchlo se více oken, více prosklených dveří se otevřelo. Každou chvíli mohla propuknout lavina protestů, ohromná bouře nevole, pravděpodobně pár výstřelů, a tohle všechno by zmizelo navždy.
OdpovědětVymazatVšechny tyto možnosti zvažujíc, ty ženy se třásly a pevně se držely, jako kdyby do sebe navzájem tloukly, aby vznesly námitky proti tomu běsnění.
„Řekni něco, Zeldo, rychle.“
„Co?“
„Cokoliv! Budou zranění, když my-“
„Oni?“
„Víš, co tím myslím. Zachraň je.“
„Dobře. Kriste!“ Zelda ztuhla, pevně zavřela oči, aby našla slova, pak je otevřela a řekla, „Ahoj.“
„Hlasitěji.“
„Ahoj,“ zavolala Zelda měkce, pak nahlas.
Dole ve tmě se zavlnily siluety. Jeden z hlasů sílil, zatím co ten druhý utichal a piano brnkalo schovanými strunami.
„Nebojte se,“ zavolala Zelda.
„Je to dobré. Pokračuj.“
„Nebojte se,“ zavolala Zelda, nyní už statečněji. „Neposlouchejte ty ostatní, co křičí. Neublížíme vám. Jsme to jen my. Já jsem Zelda, nepamatovali byste si mě, a tohle tady je Bella, a my vás známe po celou dobu a navěky, už od dob, co jsme děti, a milujeme vás. Je pozdě, ale my jsme myslely, že byste to měli vědět. Milovaly jsme vás už od dob, co jste byli v poušti nebo na té lodi s duchy, nebo jste se snažili prodat vánoční stromky ode dveří ke dveřím, nebo jste v tom dopravním ruchu vyrvali všechny reflektory aut, a pořád vás milujeme, že, Bello?“
Noc pod nimi byla temná, čekaly.
Zelda šťouchla Bellu do paže.
„Ano!“ zaječela Bella, „Je to tak, jak říká. Milujeme vás.“
„Nemůžeme vymyslet nic dalšího, co bychom řekly.“
„Ale stačí to, že ano?“ Bella se nejistě naklonila dopředu. „Stačí to?“
Noční vítr vířil listí a trávu kolem schodů a stíny pod nimi se přestaly hýbat s music boxem zavěšeným mezi sebou, jak se dívaly nahoru na ty dvě ženy, které najednou začaly plakat. První slzy stékaly po Belliných tvářích, a když je Zelda spatřila, nechala stéci své vlastní.
„Takže teď,“ řekla Zelda, užaslá, že může zformulovat slova, ale i tak zvládla mluvit, „chceme, abyste věděli, že už se nemusíte vracet. Nemusíte lézt na ten kopec každou noc, čekat na to, co jsme právě řekly, viďte? Chci říct, že jste to chtěli slyšet tady na tomhle kopci, s těmi schody, a to piano, ano, to je celá věc, musí to tak být, že? Takže teď jsme tady a vy jste tam a bylo to vyřčeno. To je celé, drazí přátelé.“
„Ach, tam, Ollie,“ dodala Bella velmi smutným šepotem. „Ach, Stan, Stanley.“
Piano, schované ve tmě, měkce rozeznělo své struny a zavrzalo starobylým dřevem.
A potom se stala ta nejneuvěřitelnější věc. Byla to řada výkřiků a potom obrovská třesknutá rána, jak se music box ve tmě řítil dolů z kopce, přelétal schody, hrál akordy tam, kde sebou udeřil, vychýlil se a hnal se kupředu, dva obrysy utíkaly, pronásledovány hudební příšerou, ječely, klopýtaly, křičely, hořekovaly, dovolávaly se bohů, níž a níž, čtyřicet, šedesát, osmdesát a sto schodů.
Na schodech v půli cesty dolů to ty dvě ženy slyšely a cítily, křičely a ječely, teď se smály a držely jedna druhou. Samy v noci, pevně se svírajíc a lapajíc po dechu, se je snažily zahlédnout a byly si téměř jisté, že zahlédly tři obrysy, jak odskakují pryč, dokud nepřistály na ulici, kde jedna z vrchních pouličních lamp okamžitě dodělala, jako když do ní něco narazí, a stíny se zmítaly, proháněny hudební příšerou.
A ty dvě opuštěné ženy pohlédly dolů, vyčerpány smíchem dokud neplakaly a plakající dokud se nedaly do smíchu, až najednou měla Zelda na tváři tak strašlivý výraz, jako kdyby jí někdo střelil.
„Můj Bože!“ začala panikařit, vzpínajíc ruce. „Počkejte. My jsme to tak nemyslely, nechceme – neodcházejte navždy! Jistě, běžte, aby tu sousedi mohli spát. Ale jednou za rok, slyšíte? Jednou za rok, jednu noc za rok ode dneška a každý rok poté, se vraťte. To by nikoho nemělo tolik obtěžovat. Ale musíme vám to všechno říct znova, co? Vraťte se a vezměte tu krabici s sebou, a my tu budeme čekat, že ano, Bello?“
OdpovědětVymazat„Čekat, ano.“
Od schodů směrem dolů k černobílému, tichému Los Angeles se táhlo dlouhé ticho.
„Myslíš, že to slyšeli?“
Poslouchaly.
A odněkud zespoda se ozvala ta nejchabější rána, jako když se motor staré rachotiny probudí opět k životu, a potom ten nejjemnější záchvěv tónů bláznivé hudby z temného divadla, když byly velmi mladé. Odeznělo to.
Po dlouhé době stoupaly nahoru do schodů a otíraly si oči vlhkým kapesníkem. Poté se otočily, aby se naposledy podívaly dolů do noci.
„Víš ty co?“ řekla Zelda. „Myslím, že to slyšeli.“
Massinelo Pietro - Michaela Udatná, Lucie Pernekrová
OdpovědětVymazatČÁST 1.
Nakrmil kanáry a husy a psy a kočky. Potom zapnul zrezavělý gramofon a zpíval, až syčel „Povídky z vídeňského lesa“:
Jednou jsi nahoře, jednou jsi dole, ale prosím usměj se, nevzdychej, nemrač se.
Uprostřed tance uslyšel nějaké auto, které zastavilo před jeho krámkem. Uviděl muže s šedým kloboukem, jak letmo pohlédl nahoru a dolů na výlohu obchodu, a zjistil, že si ten muž přečetl nápis, který velkými a nerovnoměrně modrými písmeny hlásal: VŠE ZADARMO! LÁSKA A CHARITA PRO VŠECHNY.
Muž napůl vstoupil otevřenými dveřmi a zastavil se. „Pan Massinello Pietro?“ Pietro energicky a s úsměvem přikývl. „Vstupte. Chcete mě zatknout? Chcete mě zavřít do vězení?“
Muž si četl ve svých poznámkách. „Známý spíše jako Alfred Flonn?“ Pohlédl na stříbrné zvonky na rukávech Pietrovy košile.
„To jsem já!“ zablesklo se Pietrovi v oku.
Muž nebyl ve své kůži. Rozhlédl se po místnosti plné šustících ptačích klecí a přepravních beden. Husy se vřítily dovnitř zadním vchodem, zlostně se na něj zadívaly a vyřítily se zpátky ven. Čtyři papoušci na svých nejvyšších bidýlkách líně zamrkali. Dvě indické hrdličky tichounce zavrkaly. Tři jezevčíci poskakovali kolem Pietrových nohou, čekali, až na ně položí alespoň jednu svou ruku, aby je pohladil. Na jednom rameni nesl majnu s zobákem žlutým jako banán, na druhém měl zebřičku.
„Posaďte se!“ zazpíval Pietro. „Jen jsem si dopřával trochu hudby, to je způsob, jak začít den!“ Pohotově natáhl přenosný gramofon a znovu nasadil jehlu.
„Já vím, já vím.“ Muž se zasmál, snažíc se působit tolerantně. „Jmenuji se Tiffany a jsem z kanceláře okresního prokurátora. Obdrželi jsme spoustu stížností.“ Mávl rukou kolem zaneřáděného obchodu. „Zdraví veřejnosti. Všechny tyto kachny, mývalové, bílé myšky. Špatná oblast, špatné sousedství. Budete to muset uklidit.“
„Šest lidí mi to už řeklo,“ počítal Pietro s hrdostí na prstech. „Dva soudci, tři policisté a sám státní zástupce!“
„Byl jste varován před měsícem a měl jste třicet dní na to, abyste ty nepříjemnosti zastavil, nebo půjdete do vězení,“ řekl Tiffany přes hudbu. „Jsme trpěliví.“
„Já,“ řekl Pietro, „jsem trpělivý. Čekám, až svět přestane být pošetilý. Čekám, až svět ukončí války. Čekám, až politici budou čestní. Čekám – la la la- až budou realitní makléři dobrými občany. Ale zatímco čekám, tančím!“ Předvedl to.
„Ale podívejte se na tohle místo!“ zaprotestoval Tiffany.
„Není to nádhera? Vidíte mou svatyni Panny Marie?“ ukázal Pietro. „A tady, na zdi, zarámovaný dopis od samotného arcibiskupského tajemníka, ve kterém stojí, kolik dobrého jsem udělal pro chudé! Kdysi jsem byl bohatý, měl jsem majetek, hotel. Jeden muž mi všechno vzal, i mou ženu, ach, před dvaceti lety. Víte, co jsem udělal? Investoval jsem to málo, co jsem měl, do psů, hus, myší, papoušků, kteří nemění své názory, kteří jsou stále přátelé. Navždy a navždy. Koupil jsem si gramofon, který nikdy není smutný, který nikdy nepřestane zpívat!“
„To je další věc,“ řekl Tiffany a škubl sebou. „Sousedi říkají, že ve čtyři ráno, ehm, vy a gramofon…“
„Hudba je lepší než mýdlo a voda!“
Tiffany zavřel oči a zarecitoval řeč, kterou tak dobře znal. „Pokud se nezbavíte těch králíků, opic, papoušků, všeho, do západu slunce, tak pro vás přijede policejní transportér.“
Pan Pietro s každým slovem přikyvoval, s úsměvem, pozorně. „Co jsem udělal? Zavraždil jsem člověka? Kopl jsem dítě? Ukradl jsem hodinky? Nechal jsem propadnout hypotéku? Bombardoval jsem město? Střílel jsem z pušky? Lhal jsem? Podvedl jsem zákazníka?
Massinelo Pietro - Udatná, Pernekrová
OdpovědětVymazatČÁST 2.
Odvrátil jsem se od Pána Boha? Vzal jsem úplatek? Prodával jsem drogy? Prodávám nevinné ženy?“
„Ne, samozřejmě, že ne.“
„Tak mi řekněte, co jsem provedl? Ukažte na to, položte na to ruku. Moji psi, ti jsou zlo, což? Tito ptáci, jejich zpěv je příšerný, což? Můj gramofon – předpokládám, že ten je taky špatný, což? Dobře, dejte mě do vězení, zahoďte klíč. Nás nerozdělíte.“
Hudba zesílila v ohromné crescendo. Zpíval s ní:
Tiffa-nee! Slyš prosbu mou!
Usměj se, posaď se, budeme přáteli?
Pes nadskočil a zaštěkal.
Pan Tiffany odešel k svému autu.
Pietro ucítil bolest na prsou. Stále ještě se usmíval, ale přestal tančit. Husa se vřítila dovnitř a mírně ho štípla do boty, stál ohnutý, držel se za hrudník.
Když nastal čas oběda, Pietro si otevřel konzervu domácího maďarského guláše a posilnil se.
Přestal jíst a dotkl se hrudníku, ale ta známá bolest už zmizela. Dojedl a šel se podívat přes vysoký dřevěný plot na dvorku za domem.
Byla tam! Paní Gutierrezová, velice silná a hlučná jako hudební automat, vykládala si se sousedy na druhé straně pozemku.
„Krásná dámo!“ zavolal pan Massinello Pietro. „Dnes večer půjdu do vězení. Bojovala jste a zvítězila. Odevzdávám vám svůj meč, své srdce, svou duši.“
Paní Gutierrezová těžkopádně přešla přes zablácený dvůr. „Prosim?“ pravila, jako by ho neviděla ani neslyšela.
„Vy jste oznámila policii, policie oznámila mně a já se smál.“ Mávl svou rukou do vzduchu, dva prsty se kroutily. „Doufám, že budete spokojená.“
„Žádnou policii jsem nevolala!“ řekla rozhořčeně.
„Ach, paní Gutierrezová, napíšu pro vás píseň!“
„To museli bejt ty vostatní lidi,“ tvrdila.
„A když dnes půjdu do vězení, dám vám dárek.“ Poklonil se.
„Řikám vám, já to nebyla!“ křičela. „Vy a vaše nevymáchaná huba!“
„Blahopřeji vám,“ řekl upřímně. „Jste tak uvědomělá občanka. Všechna špína, všechen hluk, všechny podivné věci musejí zmizet.
„Vy, vy!“ vykřikovala. „Ach, vy!“ neměla už více slov.
„Tančím pro vás“ zazpíval a waltzovým krokem vtančil do domu.
V pozdních odpoledních hodinách si nasadil červený hedvábný šátek, masivní zlaté náušnice a červený pásek, a oblékl si modrou vestu se zlatým lemováním. Obul si boty s přezkami a natáhl jezdecké kalhoty. „Pojďte! Ještě poslední procházka, což?“ řekl svým psům a vyšli z krámku. Pietro pod paží nesl přenosný gramofon, prohýbal se pod jeho tíhou, protože jeho žaludek a tělo byly už nějakou dobu nemocné a něco nebylo v pořádku; dělalo mu potíže cokoliv zvedat. Psi tlapkali vedle něho, papoušci na jeho rameni divoce křičeli. Slunce bylo nízko, vzduch byl chladný a klidný. Díval se na vše, jako by to bylo nové. Každému přál dobrý večer, mával, zdravil.
Ve stánku na hamburgery postavil na stoličku gramofon, který se otáčel a vyškraboval píseň. Lidé se otáčeli, aby se podívali, jak je ponořen do písně a září smíchy. Luskl prsty, prohnul se v nohách, sladce hvízdl, zavřel oči, zatímco symfonický orchestr sílil se Straussem. Donutil psy stát v řadě, když tančil. Donutil papoušky sletět na podlahu. Chytal roztočené a blýskavé deseticenty od překvapeného, ale vnímavého publika.
„Vypadni!“ řekl prodavač hamburgerů. „Co si k čertu myslíte, že tu je, opera?“
„Děkuji, dobří přátelé!“ Psi, hudba, papoušci, Pietro vběhli do noci, zvonky tiše zvonily.
Na rohu ulice zpíval do nebe, novým hvězdám a říjnovému měsíci. Zvedl se noční vítr. Smějící se tváře se dívaly ze stínů. Pietro opět mrkl, smál se, hvízdal a točil se.
Massinelo Pietro - Udatná, Pernekrová
OdpovědětVymazatČÁST 3.
Pro charitu, pro chudé!
Ach miláčku, ach cudnosti.
A viděl všechny ty tváře, dívající se tváře. A viděl mlčenlivé domy s mlčenlivými lidmi. A, při svém zpěvu, přemýšlel, proč je poslední na světě, kdo zpívá. Proč nikdo jiný netancoval, neotevřel ústa, nezamrkal, nevykročil, nerozkvetl? Proč byl svět mlčenlivý, s mlčenlivými domy, mlčenlivými tvářemi? Proč všichni lidé sledovali ostatní místo toho, aby tančili. Proč všichni byli diváci a jen on byl herec? Co oni zapomněli, co on si stále a stále pamatuje? Jejich domy, malé, zamčené, mlčenlivé a nehlučné. Jeho dům, jeho Krmelec, jeho obchod, tak odlišné!
Plný kvičení, rozruchu a brblání ptačích zvuků, plný šepotu peří, šumění tlapek, srsti a zvuku, který vydávají zvířata, když mrkají ve tmě. Jeho dům, planoucí děkovnými svíčkami a obrázky stoupajících - létajících svatých, záblesk medailónků. Jeho gramofon, který se otáčí o půlnoci, v jednu, dvě, tři, čtyři ráno, sám zpívá, ústa dokořán, srdce otevřené, oči napjaté, svět nevpouští dovnitř, nic než hudba. A tady byl nyní mezi domy, které byly v devět zamčené, v deset spaly, probuzeny z dlouhé mlčenlivé dřímoty teprve nad ránem. Lidé v domech postrádali pouze černé věnce na předních dveřích.
Někdy, když běžel, lidé si na okamžik vzpomněli. Někdy zakřičeli poznámku nebo dvě, nebo klepali nohama, rozpačitě, ale většinou jediný pohyb, který dělali k muzice, byl kvůli dosažení alespoň desetníku v jejich kapsách.
Jednou, pomyslel si Pietro, jednou jsem měl mnoho deseticentů, mnoho dolarů, tolik půdy, mnoho domů. A to vše zmizelo, a já jsem plakal, až se ze mě stala socha. Dlouho jsem se nemohl pohnout. Zabili mě mrtvého, odnášejíce mě pryč. A pomyslel jsem si, že už nenechám nikoho, aby mě zabil znovu. Ale jak? Co mám, co mohu nechat lidem odnést, aniž by někomu ublížili? Co mohu dát, co ještě mám?
A odpověď byla, samozřejmě, svůj talent.
Můj talent! myslel si Pietro. Čím více rozdáte, tím lepší to je, tím více máte. Ti, co mají talent, se musí starat o svět.
Rozhlédl se kolem. Svět byl plný soch podobných té, kterou kdysi býval on. Tolik se jich nemohlo hýbat, nevěděli už, jak se vůbec znovu začít pohybovat jakýmkoliv směrem, zpět, vpřed, nahoru, dolů, protože život je štípal a kousal a ochromoval a unavoval až na mramoru ticha. Takže když se nemohli hýbat, někdo se musel pohybovat za ně. Ty, Pietro, pomyslel si, se musíš pohybovat. A kromě toho se v pohybu nemusíš ohlížet na to, co jsi byl, nebo co se dělo tobě či té soše, kterou ses stal. Tak vydrž a běž a starej se dále, abys mohl zastat všechny ty s dobrýma nohama, kteří zapomněli, jak se běhá. Jak se běhá mezi památkami sebe-sama s chlebem a květinami. Možná že se budou pohybovat natolik, aby se sehnuli, dotkli se květin, vložili chléb do svých úst. A když budeš volat a zpívat, budou zase někdy schopni mluvit, a jednoho dne s tebou dozpívají zbytek písně. Hej! volej a La! zpívej, a tanči, a v tom víru tance jim třeba jejich prsty prasknou a klouby se ohnou a potom si podupnou a zachvějí se a jednoho dne dlouho poté, sami ve svých pokojích, protože ty jsi tančil, budou tančit se sebou samými v zrcadle svých vlastních duší. Proto pamatuj, že i ty jsi byl jednou vytesán z ledu a kamene jako oni, uzpůsobeni pouze k životu v akváriu. Ale potom jsi ze sebe sama volal a zpíval a jedno z tvých očí zamrkalo! A pak to druhé! A pak ses nadechl a vydechl a vykřikl Život! a zatřásl prstem a šoural nohou zpět do exploze života!
A od té doby, už jsi se někdy zastavil?
Nikdy.
Teď vběhl do činžovního domu a nechal bílé láhve od mléka u cizích dveří. Venku, u slepého žebráka na rušné ulici, opatrně položil smotanou bankovku, tak tiše, že ani anténovité prsty starého muže nevycítily příspěvek. Pietro běžel dál, přemýšlel, víno v poháru a on neví… ha!... Ale později bude pít! A běžel se svými psy a ptáci se třepotali, poletovali mu na ramenou, zvonky na jeho košili cinkaly, položil květiny ke dveřím staré vdovy Villanazulové, a na ulici se opět zastavil u hřejivého okna pekařství.
Massinelo Pietro - Udatná, Pernekrová
OdpovědětVymazatČÁST 4.
Žena, která vlastnila pekárnu, ho spatřila, zamávala na něj a vyšla ze dveří s teplou koblihou v ruce.
„Příteli,“ řekla, „kdybych tak měla váš elán!“
„Madam,“ přiznal, zakousl se do koblihy a kývl na znamení díků, „jen vláda duše nad hmotou mi dovoluje zpívat!“ Políbil jí ruku. „Sbohem.“ Zvedl svůj alpský klobouk, ještě jednou zatančil a náhle upadl.
„Měl byste den nebo dva strávit v nemocnici.“
„Ne, jsem při smyslech; a vy mě nemůžete dát do nemocnice, pokud nebudu souhlasit,“ řekl Pietro. „Musím jít domů. Lidé na mě čekají.“
„Dobře,“ řekl lékař.
Pietro z kapsy vyndal své novinové výstřižky. „Podívejte se na tohle. To jsem já u soudu, se svými zvířecími mazlíčky. Jsou tady moji psi?“ vykřikl s náhlou obavou a divoce se rozhlížel.
„Ano.“
Psi zašustili a kňučeli pod lehátkem. Papoušci klovali lékaře pokaždé, když se jeho ruka dotkla Pietrovy hrudi.
Lékař si četl novinové výstřižky. „Teda, to je něco!“
„Zpíval jsem pro soudce, nemohli mě zastavit!“ řekl Pietro, oči zavřené, a užíval si tu jízdu, hučení, spěch. Hlava se mu zlehka pohupovala. Po tváři mu stékal pot, smýval líčidlo, lampová čerň mu v pramíncích stékala z obočí a spánků, odhalovala bílé vlasy vespod. Jeho rozzářené tváře odtékaly v potůčcích a zůstávala bledost. Lékař setřel růžovou barvu bavlněným hadříkem.
„Jsme tady!“ zavolal řidič.
„Kolik je hodin?“ Když sanitka zastavila a zadní dveře se otevřely dokořán, Pietro chytil lékaře za zápěstí, aby se podíval na zlaté hodinky. „Pět třicet! Nemám moc času; už tu budou!“
„V klidu, dobře?” Lékař mu pomáhal udržet rovnováhu na olejované ulici před Krmelcem.
„Dobrý, dobrý“ odpověděl Pietro a zamrkal. Stiskl lékaři ruku. „Děkuji Vám.“
Když sanitka odjela, odemkl Krmelec a kolem něj se mísil teplý zvířecí pach. Ostatní psi, celí chlupatí, ho ohraničili, aby ho olízali. Husy se přikolébaly a štípaly ho rozhořčeně do kotníků, dokud nezatančil bolestí, odkolébaly se ven a kejhaly jako stisknutí klaksonů.
Ohlédl se na prázdnou ulici. Každou minutou, ano, každou minutou. Vzal hrdličky z bidýlek. Venku, na potemnělém dvorku, zavolal přes plot, „paní Gutierrezová!“ Když se objevila v měsíčním světle, umístil hrdličky do jejích tukových rukou. „Pro vás, paní Gutierrezová!“
„Cože?“ Zamžourala na věci v jejích rukou a otáčela jimi. „Cože?“
„Postarejte se o ně!“ řekl. „Krmte je a ony vám budou zpívat.“
„Co mám s nimi dělat?“ divila se, dívala se na oblohu, na něj, na ptáčky. „Ach, prosím.“ Byla bezmocná.
Poklepal ji po paži. „Já vím, že na ně budete hodná.“
Zadní dveře do Krmelce se zabouchly.
V následujících hodinách dal jednu husu panu Gomézovi, jednu Felipemu Diazovi, třetí paní Florianě. Papouška dal panu Brownovi, kupci v ulici. A psy, jednoho po druhém se smutkem, odevzdal do rukou kolemjdoucích dětí.
V půl osmé auto dvakrát kroužilo kolem bloku, než zastavilo. Pan Tiffany konečně přišel ke dveřím a nahlédl dovnitř „No,“ řekl, „vidím, že se jich zbavujete. Polovina z nich je pryč, že? Dám vám další hodinu, protože spolupracujete. Hodný hoch.“
„Ne,“ řekl pan Pietro, stál tam a díval se na prázdné bedny. „Víc už pryč nedám.“
„Ach, ale podívejte se,“ řekl Tiffany. „Přece nechcete jít do vězení kvůli těm pár zbývajícím. Nechte moje chlapce odvézt je za Vás.“
„Zavřete mě!“ řekl Pietro. „Jsem připraven!“
Natáhl se, vzal přenosný gramofon a dal si ho pod paží. Podíval se na svou tvář v popraskaném zrcadle. Lampová čerň byla znovu nnesena, bílé vlasy pryč. Zrcadlo se vznášelo v prostoru, horké, zdeformované. Začínal se vznášet, nohy se stěží dotýkaly podlahy. Měl horečku, tlustý jazyk. Slyšel sám sebe, jak říká: „Pojďme.“
Tiffany stál s otevřenýma rukama, jako by chtěl Pietrovi zabránit kamkoliv odejít. Pietro se sehnul a zakymácel. Poslední hladký jezevčík se mu obtočil kolem ruky, jako malá měkká pneumatika a růžovým jazykem ho olízl.
Massinelo Pietro - Udatná, Pernekrová
OdpovědětVymazatČÁST 5.
„Toho psa si nemůžete vzít s sebou.“ řekl Tiffany nevěřícně.
„Jen na stanici, jen pro svezení?“ zeptal se Pietro. Byl teď unavený, únava byla v každém prstu, v každé končetině, v těle, v hlavě.
„Tak dobře.“ řekl Tiffany. „Bože, vy to stěžujete.“
Pietro vyšel z krámku, psa a gramofon v obou pažích. Tiffany vzal od Pietra klíč. „Ta zvířata odvezeme později.“ řekl.
„Děkuji“ řekl Pietro „že, to neuděláte, dokud jsem tady.“
„Ach, proboha!“ řekl Tiffany.
Všichni byli na ulici a dívali se. Pietro na ně zavrtěl psem jako člověk, který právě vyhrál bitvu a drží ruce zaťaté vítězstvím.
„Sbohem, sbohem! Nevím, kam jedu, ale jsem na cestě! Tohle je velice nemocný muž. Ale já se vrátím. Já jedu.“ Zasmál se a zamával.
Nastoupili do policejního auta. Držel psa na jedné straně, gramofon na klíně. Natáhl ho a pustil. Gramofon hrál "Povídky z vídeňského lesa" a auto odjíždělo.
Na obou stranách Krmelce bylo té noci v jednu ráno ticho a bylo ticho i ve dvě ráno a bylo ticho i ve tři ráno, a to bylo tak hlasité ticho ve čtyři ráno, že všichni zamrkali, posadili se na posteli a naslouchali.
Ladislava Procházková
OdpovědětVymazatčást 1
KONEC POČÁTKU
Ray Bradbury
Zastavil sekačku na trávu uprostřed zahrady, protože měl pocit, že slunce právě v tomto okamžiku zapadlo a hvězdy vysvitly. Čerstvě posekaná tráva, která mu padala na obličej a tělo, postupně uvadala. Ano, byly tu hvězdy, zpočátku nejasné, ale zářící na jasné pouštní obloze. Uslyšel klapnutí dveří na verandě a cítil, že ho jeho žena pozoruje, jak sleduje noc.
„Už je skoro čas,“ řekla.
Přikývl; nemusel si zkontrolovat hodinky. V uplynulých chvílích si připadal velice starý, pak velmi mladý, velmi chladný, poté velice zahřátý, teď tohle, teď tamto. Najednou byl na míle daleko. Byl svým vlastním synem, který mluví plynule, pohybuje se svižně, aby zakryl tlukot svého srdce a paniku, která znovuožívala ve chvíli, kdy cítil sám sebe vklouznout do nové uniformy, kontrolovat zásoby jídla, kyslíkové bomby, tlakovou helmu, kosmický skafandr, a otočil se tak jako se dnešní noc otočil každý člověk na světě, aby se podíval na rychle se zaplňující oblohu.
Pak, rychle, byl zpátky, opět synův otec, rukama svíral rukojeť zahradní sekačky. Jeho žena volala: „Pojď si sednout na verandu.“
„Musím něco dělat!“
Sešla po schodech a přešla trávník. „O Roberta se neboj; bude v pořádku.“
„Ale vše je tak nové,“ slyšel sám sebe říct. „Nikdo to předtím neudělal. Popřemýšlej o tom - dnes v noci vzlétne raketa s lidskou posádkou, aby postavili první vesmírnou stanici. Pane bože, to se nemůže stát, to neexistuje, tady není žádná raketa, žádné zkušební území, žádný čas startu, žádní technici. Když na to přijde, nemám ani žádného syna jménem Bob. Celá ta věc je na mě příliš!“
„Tak proč tam venku stojíš a koukáš?“
Zavrtěl hlavou. „No, dnes ráno, když jsem šel do kanceláře, uslyšel jsem někoho nahlas se smát. Byl jsem v šoku, a tak jsem se zastavil uprostřed ulice. Byl jsem to já, rozesmátý! Proč? Protože jsem konečně opravdu věděl, co se Bob dnes v noci chystá udělat; konečně jsem tomu uvěřil. Posvátný je slovo, které jsem nikdy nepoužil, ale přesně tak jsem se cítil, uvíznutý ve všem tom dopravím ruchu. Později uprostřed odpoledne jsem se přistihl, že si broukám. Znáš tu písničku. ‚Kolečko v kolečku. Cesta ve středu vzduchu.‘ Znovu jsem se zasmál. Vesmírná stanice, samozřejmě, pomyslel jsem si. Velké kolo s příčkami kolem dokola, kde Bob bude žít šest nebo osm měsíců a pak sestoupí na měsíc. Když jsem šel domů, vzpomněl jsem si na další část té písničky. ‚Malé kolečko poháněné vírou, Velké kolo poháněné božím milosrdenstvím.‘ Chtělo se mi skákat, křičet a rozzuřit se!“
Jeho žena ho chytila za ruku. „Jestliže zůstaneme tady venku, pojďme si alespoň udělat pohodlí.“
Postavili dvě proutěná houpací křesla doprostřed trávníku a tiše seděli, zatímco hvězdy se objevovaly v temnotě jako bledá zrnka kamenné soli sypané z obzoru do obzoru.
„Proč,“ řekla posléze jeho žena, „je to jako každoroční čekání na ohňostroj v Sisley Field.“
„Dnes večer zde bude více lidí…“
„Pořád přemýšlím - miliarda lidí, kteří právě teď sledují oblohu, zároveň mají pusy dokořán.“
Čekali, cítili, jak se pod jejich křesly země pohybuje.
„Kolik je teď hodin?“
„Jedenáct minut do osmé.“
„Vždycky máš pravdu; musíš mít ve své hlavě hodiny.“
„Dnes večer se nemůžu splést. Budu schopna ti říct jednu sekundu před tím, než odstartují. Podívej! Desetiminutové upozornění!“
Na západní straně oblohy viděli čtyři rudé světlice, jak se rozlétly, třpytivě se snášely vzduchem dolů nad poušť a pak tiše klesaly k uhasínající zemi.
V nově nastalé temnotě se manžel se ženou v křeslech nehoupali.
část 2
OdpovědětVymazatPo chvíli řekl: „Osm minut.“ Odmlčel se. „Sedm minut.“ Zdálo se to jako mnohem delší odmlka. „Šest…“
Jeho žena se zakloněnou hlavou zkoumala hvězdy, které byly přímo nad ní, a zamumlala: „Proč?“ Zavřela oči. „Proč rakety, proč dnes večer? Proč to všechno? Ráda bych to věděla.“
Prohlížel si její obličej, bledý v rozlehlém prašném světle Mléčné dráhy. Cítil nutnost nějaké odpovědi, ale nechal ženu pokračovat.
„Mám na mysli, že to není zase tak dlouho, nebo je, když se lidé ptali, proč člověk leze na Mt. Everest a oni odpovídali: „Protože to tam je“? Nikdy jsem tomu nerozuměla. Nebyla to pro mě žádná odpověď.“
Pět minut, pomyslel si. Tikání času… jeho náramkové hodinky… kolečko v kolečku… malé kolečko poháněné… velké kolo poháněné… cesta uprostřed… čtyři minuty!… Muži teď už v pohodlí v raketě, dav, blikající řídící panel.
Jeho rty se pohnuly.
„Vše, co vím, je, že tohle je opravdu konec počátku. Doba kamenná, Doba bronzová, Doba železná; od teď spojíme všechno tohle dohromady pod jeden veliký název pro dobu, kdy jsme chodili po Zemi, slýchali jsme ráno ptáky a plakali závistí.Možná tomu budeme říkat Doba Země nebo možná Doba gravitace. Po milióny let jsme s gravitací bojovali. Když jsme byli měnivky a ryby, usilovali jsme o to, abychom se dostali ven z moře, bez gravitace, která by nás drtila. Jakmile jsme byli v bezpečí na pobřeží, bojovali jsme, abychom stáli vzpřímeně, bez gravitace, která by ničila náš nový vynález, páteř, zkoušet chodit bez klopýtání, běžet bez upadnutí. Gravitace nás miliardy let držela doma, vysmívala se nám větrem a mraky, zelnými můrami a kobylkami. To je to, co je na dnešní noci tak strašlivé… je to konec staré lidské gravitace a doby, podle které si lidstvo budeme pamatovat jednou pro vždy. Nevím, kde ty doby rozdělí, u Peršanů, kteří snili o létajících kobercích, nebo u Číňanů, kteří neznalí všeho slavili narozeniny a Nový rok navléknutými stonky okry a velkými raketami nebo nějakou minutou, neuvěřitelnou sekundou příští hodiny. Ale jsme tu, na konci miliardy let snažení, na konci něčeho dlouhého a pro nás, lidstvo, přece jen úctyhodného.“
Tři minuty… dvě minuty padesát devět sekund… dvě minuty padesát osm sekund…
„Ale,“ řekla jeho žena, „pořád nevím proč.“
Dvě minuty, pomyslel si. Připravený? Připravený? Připravený? Vzdálené rádiové vysílání volalo. Připraven! Připraven! Připraven! Rychlé nejasné odpovědi z mohutné rakety. Zkontrolováno! Zkontrolováno! Zkontrolováno! Dnes v noci, pomyslel si, i když neuspějeme s touto první, pošleme druhou a třetí kosmickou loď a dostaneme se na všechny planety a později i na všechny hvězdy. Nezastavíme se, dokud velká slova jako nesmrtelný a navždy nezískají svůj význam. Velká slova, ano, to je to, co chceme. Spojitost. Od chvíle, kdy se jazyky v naší puse poprvé pohnuly, se ptáme, co to všechno znamená? Se smrtí, která nám šlape na paty, nedává žádná jiná otázka smysl. Jen nás nechte usadit se na deseti tisících světech, které obíhají kolem deseti tisíců jiných sluncí, a tato otázka vymizí. Člověk bude neomezený a nekonečný, stejně tak jako je neomezený a nekonečný vesmír. Člověk půjde dál, tak jako jde vesmír dál, navěky. Jednotlivci budou umírat jako vždy, ale naše historie dosáhne tak daleko, jak budeme jen potřebovat, abychom nahlédli do budoucnosti a s vědomím, že přežijeme všechny časy, které nastanou, budeme znát pocit bezpečí a tudíž i odpověď, kterou jsme vždy hledali. Obdarováni životem, to nejmenší, co můžeme udělat, je zachovat a předat dar nekonečnosti. To je cíl, který stojí za to, abychom o něj usilovali.
Proutěné židle zlehka šustěly na trávě.
Jedna minuta.
„Jedna minuta,“ zvolal nahlas.
„Ach!“ Jeho žena se najednou pohnula a vzala ho za ruce. „Doufám, že Bob…“
„Bude v pořádku!“
„Ach, Bože, ochraňuj…“
část 3
OdpovědětVymazatTřicet sekund.
„Teď koukej.“
Patnáct, deset, pět…
„Koukej!“
Čtyři, tři, dva, jedna.
„Tam! Tam! Ach, tam, tam!“
Oba vykřikli. Oba stáli. Židle se převrhly, spadly přímo na trávník. Muž a jeho žena se zakymáceli, rukama se snažili navzájem se najít, sevřít, držet. Na obloze viděli zářící barvu, o deset sekund později vzduchem planula obrovská stoupající kometa, uhasila hvězdy a v ohnivém letu uháněla dál, aby se stala další z obrovského množství hvězd v Mléčné dráze. Muž a žena se navzájem drželi, jako kdyby narazili na okraj neuvěřitelného útesu, za kterým následovala propast tak hluboká a temná, až se zdálo, že nemá žádný konec. Koukali vzhůru a slyšeli sami sebe vzlykat a naříkat. Promluvit byli schopni až po velmi dlouhé době.
„Odletělo to pryč, odletělo, že ano?“
„Ano…“
„Všechno je v pořádku, že ano?“
„Ano…ano…“
„Nespadlo to dolů…?“
„Ne, ne, vše je v pořádku, Bob je v pořádku, vše je v pořádku.“
Poté si stoupli od sebe.
Dotkl se rukou obličeje a podíval se na své vlhké prsty. „Budu zatracený,“ řekl, „Budu zatracený.“
Čekali dalších pět a potom deset minut, až je temnota v jejich hlavách, sítnice, bolela miliony skvrnami palčivé soli. Museli pak zavřít oči.
„Dobře,“ řekla, „teď pojďme dovnitř.“
Nemohl se pohnout. Jen jeho ruka se dlouze natáhla, aby našla držadlo zahradní sekačky. Viděl, co jeho ruka udělala, a řekl: „Je tu ještě něco málo, co musím udělat…“
„Ale vždyť na to neuvidíš.“
„Docela jo,“ odpověděl. „Musím to dokončit. A než půjdeme dovnitř, tak si na chvíli sedneme na verandu.“
Pomohl jí postavit křesla na verandu, usadil ji a poté se vrátil zpět, aby uchopil držadlo sekačky. Sekačky na trávu. Kolečko v kolečku. Jednoduchý stroj, který držíš ve svých rukách, který s hlukem a rachotem vyšleš kupředu, zatímco následuješ za ním se svojí tichou filozofií. Raketa, následována hřejivých tichem. Kolo, které se otáčí, poté slabý zvuk kráčejících myšlenek. Jsem starý miliardu let, řekl si; jsem starý jednu minutu. Měřím jeden palec, ne, měřím deset tisíc mil. Podívám se dolů a nevidím svoje nohy, protože jsou tak vzdálené a daleko pode mnou.
Popojel se sekačkou. Tráva lehce padala kolem; tu chvíli si užíval a vychutnával a cítil, že v něm je celé lidstvo, které se naposledy koupe v čerstvých vodách fontány mládí.
Takto vykoupaný si znovu vzpomněl na písničku o kolečkách a o víře a o boží milosti daleko nahoře uprostřed oblohy, kde se jediná hvězda, mezi milióny nehybných hvězd, opovažuje pohybovat a pokračovat dál.
Pak dosekal trávu.
Hájková, Kubištová- část 1
OdpovědětVymazatPater Caninus- Ray Brabury
Mladý kněz už byl téměř u kanceláře otce Gilmana, zastavil se, pak se obrátil, jako by se chtěl vrátit, ale pak se zase otočil zpátky.
Otec Gilman zvedl oči od svých písemností a zeptal se: „Otče Kelly, stalo se něco?“
„Nejsem si úplně jistý,“ odpověděl otec Kelly.
Otec Gilman řekl: „Nuže, jdete dál nebo odcházíte? Prosím, vstupte a posaďte se.”
Otec Kelly se pomalu sunul zpět, a nakonec si sedl a zadíval se na staršího muže.
„Tedy?“
„Inu,” začal Otec Kelly. „Tohle všechno je velice hloupé a podivné, možná bych Vás tím vůbec neměl zatěžovat.“
Zarazil se. Otec Gilman čekal.
„Jde o toho psa, otče.”
„O jakého psa?”
„Vždyť víte, myslím toho psa v naší nemocnici. Každé úterý a čtvrtek zde vídáme psa s červeným šátkem, který následuje otce Riodana při jeho pochůzkách v prvním i druhém patře- sem tam. Pacienti toho psa milují. Jsou díky němu šťastní.“
„Ano, vím, o kterém psovi mluvíte,“ řekl otec Gilman. „Je požehnání mít taková stvoření u nás v nemocnici. Ale co vás trápí ohledně tohoto konkrétního psa?”
„Poslyšte,” řekl otec Kelly. „Nemáte chvilku, abyste se na něj šel podívat? Protože zrovna dělá něco vskutku podivného.”
„Podivného? Co?”
„Zkrátka,“ řekl otec Kelly, „ten pes přišel do nemocnice tento týden už dvakrát- sám od sebe- a teď je tu znovu.“
„Otec Riordan není s ním?“
„Ne, otče. To je to, co mě na tom zaráží. Ten pes obchází pacienty sám, aniž by mu otec Riordan říkal, kam má jít.“
Otec Gilman se pousmál. „A to je vše? Očividně je to jen velmi chytrý pes. Tak jako kdysi jeden kůň, který tahal vůz s mlékem, když jsem byl ještě chlapec- věděl naprosto přesně, u kterých domů zastavit a čekat, aniž by mlékař řekl jediné slovo.“
„Ne, ne. Je na něm něco divného. Jen si nejsem jistý co a rád bych, abyste se na něj šel podívat sám. “
S povzdechem otec Gilman vstal a prohlásil: „Dobře tedy, pojďme se podívat na to prapodivné zvíře.”
„Tudy, otče,” řekl otec Kelly a vedl ho ven do chodby a po schodech nahoru do druhého patra.
„Myslím, že je někde tady, otče,” řekl otec Kelly. „Ano, zde.”
V ten samý okamžik pes s červeným šátkem vyběhl z pokoje číslo 17 a pokračoval, aniž by na ně pohlédl, do pokoje číslo 18.
Stáli přede dveřmi a sledovali psa, který seděl u postele a vypadal, že na něco čeká.
Pacient v posteli začal mluvit, a jak otec Gilman a otec Kelly poslouchali, slyšeli toho muže šeptat, zatímco pes u něj trpělivě seděl.
Nakonec šeptání ustalo a pes natáhnul tlapku, dotkl se postele, chvíli počkal a pak vyběhl ven do dalšího pokoje.
Otec Kelly se podíval na otce Gilmana. „Co si o tom myslíte? Co to dělal?”“
„Dobrý Bože,” řekl otec Gilman, „Myslím, že ten pes-“
„Ano, otče?”
„Myslím, že ten pes dával rozhřešení.”
„To není možné.”
„Ano, není, ale je tomu tak.”
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatHájková, Kubištová- část 2
OdpovědětVymazatOba kněží postávali v pološeru a naslouchali šepotu dalšího pacienta. Posunuli se směrem ke dveřím a nahlédli do pokoje. Pes tam seděl tiše, zatímco se kajícníkova duše zbavovala hříchů.
Posléze uviděli psa, jak natahuje tlapku, aby se dotkl postele, poté se otočil a vyběhl z pokoje, aniž by si jich všiml.
Kněží tam stáli, ohromeni a pak jej potichu následovali. V dalším pokoji si pes sedl vedle postele. Po chvíli si pacient psa všiml, usmál se a slabým hlasem pronesl: „Požehnej mi.”
Zatímco pacient začal šeptat, pes tam potichu seděl.
Následovali psa po chodbě, od pokoje k pokoji.
Během cesty se mladý kněz podíval na staršího a všiml si, že se obličej otce Gilama začal křivit a rudnout, dokud se mu na čele neobjevily žíly.
Konečně pes skončil s obcházením pacientů a začal sestupovat ze schodů.
Ona kněží ho následovali.
Když přišli k nemocničním dveřím, pes odcházel ven do stmívající se noci; nebyl tam nikdo, kdo by ho přivítal nebo ho odvedl pryč.
V ten okamžik otec Gilman náhle vybuchl zlostí a vykřikl: „Ty! Ty tam! Pse! Už se nevracej, slyšíš? Přijď znovu a já tě zatratím, peklo, síru a oheň na tebe. Slyšíš mě, pse? Jdi dál, vypadni, zmiz!"
Polekaný pes se točil v kruhu a odběhl pryč.
Starý kněz tam stál, těžce dýchal, oči měl zavřené a obličej sytě červený.
Mladý otec Kelly zíral do tmy.
Nakonec vzdechl: „Otče, co jste to udělal?!"
„Zatracení", řekl starší kněz. „To hříšné, strašné, příšerné zvíře!"
„Příšerné, otče?“ zeptal se otec Kelly. „Neslyšel jste, co bylo vyřčeno?"
„Slyšel jsem“, odpověděl otec Gilman. „Dává si právo odpouštět, udělovat pokání, naslouchat prosbám těch nebohých pacientů.“
„Ale otče,” zvolal otec Kelly. „Není to to, co MY děláme?”
„A to je naše práce,” oddychoval otec Gilman. „Jen naše práce.”
„Myslíte to vážně, otče? Copak nejsou ostatní jako my?” řekl otec Kelly. „Mám na mysli, copak v řádném manželství není svěřování se uprostřed noci něco jako zpověď? Copak to není způsob, jak si mladé páry odpouštějí a nacházejí sílu pokračovat dál? Copak nám tohle není nějak podobné?“
„Noční svěřování!” vykřikl otec Gilman. „Noční svěřování a psi a hříšné bestie!”
„Otče, také by se nemusel vrátit!“
„Zaplať pánbůh. Nebudu trpět takové věci v mé nemocnici.”
„Proboha, pane, copak jste to neviděl? Vždyť zlatý retrívr znamená zachránce. Takové jméno. Po hodině poslouchání vašich pacientů, po jejich přáních a odpuštění, nelíbilo by se vám, abych vám tak říkal?"
„Zlatý retrívr?“
„Ano. Zamyslete se nad tím, otče,“ řekl mladý kněz. „To stačilo. Pojďte. Vraťme se a uvidíme, jestli ta bestie, jak ji nazýváte, nezpůsobila nějakou škodu.
Otec Kelly zašel zpět do nemocnice. O chvíli později ho starý kněz následoval. Procházeli chodbou a nahlíželi do pokojů na pacienty v postelích. Nad místem se vznášel podivný zvuk ticha.
V jednom pokoji spatřili obraz zvláštního klidu.
V dalším pokoji uslyšeli šeptání. Otcovi Gilmanovi připadalo, že zaslechl jméno Marie, ačkoli si nemohl být jistý.
Bloumali mezi tichými pokoji o téhle mimořádné noci, a jak tudy starší kněz procházel, připadal si, jako kdyby z něj opadávaly části jeho hříšného já- část jeho nevědomosti, opovržení a přehlížení- a když se vrátil zpět do kanceláře, cítil se, jako by ztratil kousek sebe sama.
Otec Kelly se rozloučil a odešel.
Starý kněz seděl se zakrytýma očima a opíral se o stůl.
Po chvíli ticha zaslechl zvuk a vzhlédl.
Ve dveřích stál pes, který tam klidně čekal; přišel zpět sám od sebe. Pes stěží dýchal a nekňučel ani neštěkal nebo nevzdychal. Velmi potichu předstoupil a posadil se naproti stolu před kněze.
Kněz se zadíval na tu zlatavou tvář a pes mu pohled opětoval.
Konečně starý kněz promluvil: „Žehnej mi, s čím bych se měl svěřit? Nic mě nenapadá. Ale prosím, požehnej mi za mé hříchy.”
Poté se kněz rozpovídal o své domýšlivosti, o hříchu pýchy a o mnoho dalších, kterých se dopustil ten den.
A pes tam seděl, poslouchal.
část 1
OdpovědětVymazatMlhová siréna
Ray Bradbury
Tam někde venku ve studené vodě, daleko od pobřeží jsme každou noc čekali na příchod mlhy, a když přišla, namazali jsme mosazné stroje a zapálili mlhová světla na vrcholu kamenné věže. Cítili jsme se jako dva ptáci na šedivé obloze, McDunn a já jsme do dálky poslali světlo, červené, pak bílé, pak zase červené, aby vedlo osamělé lodě. A když naše světlo neviděli, tak tu byl vždy náš hlas, ohromný hluboký řev naší mlhové sirény chvějící se skrze roztrhané kousky mlhy, odehnávajíc racky jako nějaké balíčky roztroušených karet a vytvářející vysoké a pěnivé vlny.
„Je to smutný život, ale už jsi na to zvyklý, nebo snad ne?“ zeptal se McDunn.
„Jistě, že jsem.“ Odpověděl jsem. „Díky bohu, že jsi takový řečník.“
„Nuže, zítra na tebe přijde řada, abys jel na pevninu,“ řekl s úsměvem, „tancovat se slečnami a pít gin.“
„O čem přemýšlíš, když tě tu takhle nechávám samotného McDunne?“
„O záhadách moře.“ McDunn si zapálil dýmku. Bylo čtvrt hodiny po sedmé studeného listopadového večera, topení šlo na plno, světla kmitala ve dvou stech možných směrech, mlhová siréna duněla ve vysokém hrdle věže. Přes sto kilometrů podél pobřeží nebylo žádné město, jen cesta, která se táhla přes mrtvou zem až k moři s několika málo auty, pak jen dvě míle rozprostírající se studené moře až k naší skále, a sem tam nějaká loď.
„O záhadách moře,“ řekl zamyšleně McDunn. „Víš, že je moře největší zatracená vločka na světě? Otáčí se a zvětšuje do tisíce tvarů a barev, žádné si podobné. Zvláštní. Jednoho večera, několik let zpátky, jsem tu byl úplně sám, když najednou všechny ryby moře vyplavali nahoru. Něco je donutilo vyplavat a lehnout si na záliv, tak nějak třesoucí se civěly nahoru na světla věže, která střídala červenou, bílou, červenou a zase bílou barvu nad nimi, tak že jsem mohl vidět jejich legrační oči. Úplně jsem ztuhnul. Byly jako velký ocas páva, pohybovaly se tam do půlnoci. Potom, bez jakékoli známky zvuku, sklouzly pryč, milion jich najednou bylo pryč. Tak trochu si myslím, možná, že zvláštním způsobem, pluli ty míle kvůli bohoslužbě. Zvláštní. Jen si představ, jak pro ně musela vypadat ta věž, stojící sedmdesát metrů nad hladinou vody, Boží světlo z ní vyzařovalo, a věž se sama oznamovala tím zrůdným hlasem. Nikdy se už nevrátily, myslím ty ryby, ale nemyslíš si aspoň na moment, že si myslely, že jsou v Boží přítomnosti?“
Zatřásl jsem se. Podíval jsem se ven na dlouhý šedivý trávník moře, který se rozprostíral do prázdnoty.
„Ach, moře je plné.“ McDunn natáhl nervózně z dýmky a zamrkal. Celý den byl nervózní a po celou tu dobu neřekl proč. „Pro všechny naše motory a takzvané ponorky, bude to nejméně deset tisíc století, než vkročíme na opravdové dno potopených zemí, do bájných království, a poznáme skutečnou hrůzu. Zamysli se nad tím, tak dole je to stále tři sta tisíc let před Kristem. Zatímco my se promenádujeme s trumpetami, odsekáváme si navzájem země a hlavy, tak oni žijí dvanáct mil pod mořem, zamrzlý v čase, starý jako vousy komety.“
„Ano, je to velmi starý svět.“
„No tak. Chci ti říct něco speciálního, co jsem si nechával nakonec.“
Vystoupali jsme osm kroků a krátili si čas neustálým povídáním. Na vrcholu, McDunn vypnul světla v pokoji, tak že na tabuli skla nebyl žádný odraz. Obrovské oko světla, otáčející se ve svém hrdle, hučelo. Siréna vytrvale odfukovala každých patnáct vteřin.
„Zní to jako zvíře, že jo?“ McDunn si sám přikývl. „Velké osamocené zvíře plačící v noci. Sedící na hraně deseti miliard let a volající ven do hlubin, jsem tady, jsem tady, jsem tady. A hlubiny skutečně odpoví, ano, ony odpoví. Už jsi tu po celé tři měsíce, Johny, tak bych tě měl raději připravit. Okolo této roční doby,“ řekl, studujíce něco v mlze, „něco přichází navštívit tento maják.“
„Ta hejna ryb, jak si zmiňoval?“
„Ne, tohle je něco jiného. Odkládal jsem ti to říct, protože by sis mohl myslet, že jsem padlý na hlavu. Ale dnes večer mám poslední šanci, jestli jsem si to do kalendáře správně označil, tak dnes v noci to přijde. Nechci zacházet do detailů, sám se budeš moci přesvědčit. Jen se posaď tam dolu.
část 2
OdpovědětVymazatJestli chceš, zítra si můžeš sbalit, vzít si člun na pevninu a jít si pro auto, které máš zaparkované u mola pro malé čluny na mysu a jet zpět do nějakého malého ostrovního městečka a nechat světla spalovat tmu noci. Nebudu namítat, ani tě vinit. Stalo se to zatím tři roky po sobě a tohle je poprvé, co je tu se mnou někdo, kdo to může ověřit. Jen čekej a dívej se.“
Minula hodina a půl a my si jen něco párkrát zašeptali. Když nás přemohlo čekání, McDunn mi začal popisovat některé ze svých nápadů. Sám měl nějaké teorie o mlhové siréně.
Jednoho dne, před mnoha lety, šel tudy muž a postával a poslouchal zvuk oceánu na studeném temném pobřeží a řekl, ´Potřebujeme hlas, který by volal přes oceán, aby varoval lodě. Já jeden udělám. Udělám hlas všech dob a všech mlh, které kdy byly. Udělám hlas, který bude jako po celou noc prázdné místo na posteli vedle tebe, jako prázdný dům, když otevřeš dveře a jako stromy bez listí na podzim. Zvuk jako ptáci letící na jih, plačící, a zvuk jako listopadový vítr a jako moře na hrubém, studeném pobřeží. Udělám zvuk tak osamocený, že ho nikdo nemine, takový že ho cokoli uslyší, bude ve své duši plakat, a ohniště bude vypadat teplejší a bude lepší zůstat uvnitř pro všechny, kdo ho zaslechnou ve vzdálených městech. Udělám si zvuk a přístroj a budou to nazývat mlhová siréna a kdokoli ho uslyší, pozná ten smutek věčnosti a pomíjivosti života.“
Mlhová siréna zahoukala.
„Vymyslel jsem si ten příběh“, řekl McDunn potichu, „abych se ti pokusil vysvětlit, proč ta věc každým rokem stále přichází k majáku. Mlhová siréna zavolá, myslím, a ta věc přijde…“
„Ale-“ řekl jsem.
„Ticho!“ zařval McDunn. „Tam!“ Přikývl do dalekých hlubin.
Něco plavalo směrem k majáku.
Byla to studená noc, jak jsem říkal. Vysoká věž byla studená, světla přicházela a odcházela, a mlhová siréna volala a volala skrz rozprostřenou mlhu. Nešlo vidět daleko a nešlo vidět ani moc jasně, ale bylo tu to hluboké moře, které se pohybovalo svou vlastní cestou na noční zemi, ploché a tiché, s barvou šedého bláta, a tady jsme stáli my dva sami ve vysoké věži, a tam daleko bylo zpočátku jen zvlnění, následované vlnou, a pak stoupání, bublání s trochou pěny. Poté se z hladiny studeného moře zvedla hlava, obrovská hlava, tmavě zbarvená hlava s obrovskýma očima, a pak se zvedl krk. A potom – ne tělo – ale stále jen krk! Hlava se zvedala celých čtyřicet stop nad vodou na štíhlém a krásném krku. Teprve pak tělo, jako malý ostrůvek černých korálů a ulit a raků, nashromážděných z podzemních jeskyň. Tam byl kmitající ocas. Celá ta věc od hlavy až ke konečku ocasu, odhadoval jsem monstrum na devadesát nebo sto stop.
Nepamatuju si, co jsem řekl, ale něco jsem řekl.
„Klid, chlapče, klid.“ Zašeptal McDunn.
„To je neuvěřitelné!“ řekl jsem.
„Ne, Johny, to my jsme ti neuvěřitelní. Je to, jako kdyby stále bylo před deseti miliony let. Ta věc se nezměnila. To jsme my a pevnina, co se změnilo, stalo se neuvěřitelným. My!“
Plavalo to pomalu a s velkou temnou velkolepostí pryč v ledových vodách, daleko pryč. Přišla mlha a obešla kolem toho, na chvilinku nechávala jeho tvar zmizet. Jedno z očí toho monstra se zastavilo a zírajíc se o něj odrážela světla zpátky, posílajíc zprávu v prehistorickém kódu. Bylo to tiché jako mlha, skrze kterou to plavalo.
„Je to nějaký druh dinosaura--“ Držící se zábradlí u schodiště jsem se přikrčil.
„Ano, jeden svého druhu.“
„Ale oni vymřeli!“
„Ne, jen se schovali v hlubinách. V hlubinách, hluboko dole v nejhlubších hlubinách. Není na to už snad pojmenování, Johny, skutečné slovo, pojmenovává to příliš mnoho: hlubiny. Je tam všechna studenost a temnota a hlubokost na světě, ve světě jako je tam.“
„Co budeme dělat?“
„Dělat? Máme svou práci, nemůžeme odejít. Navíc, jsme zde v mnohem větším bezpečí, než na nějaké lodi snažící se dostat na pevninu. Ta věc je tak veliká, jako torpédoborec a stejně tak rychlá.“
„Ale sem, proč to připlulo sem?“
V dalším momentě jsem dostal odpověď.
Zahoukala mlhavá siréna.
A to monstrum odpovědělo.
část 3
OdpovědětVymazatŘev přišel napříč milionům let vody a mlhy. Řev tak mučivý a osamocený, že se rozezněl v mé hlavě i v celém mém těle. Monstrum zařvalo na věž. Mlhavá siréna zahučela. Monstrum otevřelo svou obrovskou ozubenou tlamu a zvuk, který z ní vyšel, byl zvukem samotné mlhové sirény. Osamocený a rozprostřený daleko do prostoru. Zvuk odloučení, neviděného moře, chladné noci, oddělenosti. To byl ten zvuk.
„Už,“ zašeptal McDunn, „víš, proč to připlulo zrovna sem?“
Kývl jsem.
„Celý dlouhý rok, Johny, tam to ubohé monstrum ležící tak daleko, tisíce mil v moři, a dvacet mil hluboko, si krátí čas, možná, že ta věc je milion let stará, tento jediný tvor. Zamysli se nad tím, čekat milion let. Mohl by si čekat tak dlouho? Možná je poslední svého druhu. Tak nějak si myslím, že mám pravdu. Nicméně, před pěti lety sem přišel člověk a postavil maják. Vytvořil si svou mlhovou sirénu a ozvučil vše, ozvučil místa, kam se ukládáš ke spánku a mořské vzpomínky o světě ve kterém je tisíce dalších jako jsi ty, ale teď jsi sám, úplně sám ve světě, který není pro tebe, ve světě, ve kterém se musíš skrývat.“
„Ale zvuk mlhové sirény přichází a odchází, přichází a odchází, a ty se budíš z bahnitého dna hlubin, a tvoje oči se otevřou jako čočky skoro půl metru dlouhé kamery a ty se hýbeš pomalu, pomalu, protože máš tíhu celého oceánu na svých ramenech. Ale ta mlhová siréna přichází skrz tisíc mil vody, mdlá a povědomá, přiloží do kotle ve tvém břiše, a ty se začneš zvedat, pomalu, pomalu. Krmíš se na utišujících treskách, malých rybkách a řekách medúz, a povstáváš pomalu skrz podzimní měsíce, skrz září, kdy začínají mlhy, skrz říjen, kdy je více mlhy a siréna tě stále přivolává, a najednou, pozdě v listopadu, po tom, co se nutíš den po dni, dostat se výš a výš každou hodinu, jsi blízko povrchu a stále naživu, musíš zpomalit. Kdybys došel najednou nad hladinu, vybouchnul bys. Nakonec ti to vezme tři měsíce, než dojdeš na povrch a potom několik dní plavání studenou vodou až k majáku. A najednou jsi tam, tam venku, ve tmě, Johny, to největší monstrum, které kdy bylo stvořeno. A před tebou je maják, který tě neustále volá, s dlouhým krkem vyčnívajícím nahoru nad hladinu vody, s tělem jako je to tvé, a to nejdůležitější ze všeho, s hlasem jako je ten tvůj. Už tomu rozumíš, Johny, rozumíš tomu?“
Zahoukala mlhová siréna.
Monstrum odpovědělo.
Vše jsem to najednou viděl, vše jsem věděl – milion let čekání o samotě na někoho, kdo se má vrátit, ale nikdy se nevrátil. Deset milionů let samoty na dně moře, ta nesmyslnost času, zatímco se obloha vyjasnila od plazích ptáků, na kontinentech vyschly bažiny, lenochodové a šavlozubí tygři prožili své dny a potopili se v asfaltových propastích, a člověk běhá jako bílý mravenec nad horami.
Zahoukala mlhavá siréna.
„Minulý rok,“ začal McDunn, „to stvoření plavalo dokola a dokola, dokola a dokola po celou noc. Nepřišlo moc blízko, bylo zmatené, řekl bych. Vystrašené, možná. A trochu rozzlobené po tak dlouhé cestě. Ale druhý den, nečekaně, se mlha zvedla, vyšlo čerstvé slunce a obloha byla modrá jako obrázek. A to monstrum odplavalo pryč od tepla a ticha a nevrátilo se zpět. Hádám, že to leželo po celý rok, promýšlelo si každý možný způsob.“
Monstrum bylo teď pouhých sto yardů od nás, to a mlhová siréna řvoucí na sebe navzájem. Oči monstra byly plamenné a ledové, plné ohně a ledu, když je zasáhla světla.
„Takový je život pro tebe,“ řekl McDunn. „Někdo vždycky čeká na někoho, kdo nikdy nepřijde domů. Pokaždé někdo miluje něco mnohem víc, než to něco miluje je na oplátku. A ať je ta věc cokoli, po čase to chceš zničit, aby ti to už nikdy neublížilo.“
Monstrum naráželo do majáku.
Mlhová siréna zahoukala.
„Uvidíme, co se stane,“ řekl McDunn.
A vypnul mlhovou sirénu.
Následující minuta ticha byla tak napjatá, že jsme mohli slyšet bušení vlastních srdcí ve skleněné části věže, mohli jsme slyšet zvuk pomalého promazaného otáčení světla.
Monstrum se zastavilo a úplně zamrzlo. Jeho obrovské světelné oči zamrkaly. Jeho tlama se otevřela.
část 4
OdpovědětVymazatVydalo to takové burácení, jako sopka. Škublo hlavou na jednu a na druhou stranu, jako by hledalo ten zvuk, který se ztrácel v mlze. Koukalo to přímo na maják. A znovu zaburácelo. Potom mu v očích vypukl oheň. Vztyčilo se to, prásklo do vody a narazilo do věže, oči naplněné mučivým hněvem.
„McDunne!“ zařval jsem „Zapni tu sirénu!“
McDunn zašmátral po vypínači. Ale i když ho zapnul, monstrum se znovu vzpínalo. Letmo jsem zahlédnul jeho obrovské tlapy a rybí kůži třpytící se jako pavučina mezi promítnutím toho, co vypadalo jako prsty, škrábající se na věž. Obrovské oko na pravé straně jeho zmučené hlavy zářilo přede mnou jako kotel, do kterého mohu spadnout, řvoucí. Věž se otřásla. Mlhová siréna zařvala, monstrum zařvalo. Uchopilo to věž a zatnulo zuby do skla, které se nad námi roztříštilo. McDunn se chopil mé ruky. „Dolů!“
Věž se zahoupala, zatřásla a začala se rozpadat. Mlhová siréna a monstrum zařvali. My jsme zavrávorali a spadli z poloviny schodů. „Rychle!“
Došli jsme až dolů, když se nad námi podlomila celá věž. Skrčili jsme se pod schody do malého kamenného sklepení. Bylo zde přes tisíc otřesů, jak se shora padaly kameny. Mlhová siréna se náhle vypnula. Monstrum se zřídilo na celou věž. Věž spadla. Klečeli jsme spolu, já a McDunn, pevně se drželi, zatímco náš celý svět se rozpadl.
Pak bylo po všem, a zbyla zde jen temnota a kameny spláchnuté mořem.
To a ten druhý zvuk.
„Poslouchej,“ řekl McDunn potichu. „Poslouchej.“
Chvíli jsme čekali. A pak jsem to zaslechl. Nejdříve hlasité vzduchoprázdno nasávající vzduch, a potom to naříkání a to zmatení, ta osamocenost obrovského monstra, složená nad námi, pod námi tak, že ten odporný zápach jeho těla naplnil vzduch, síla kamene daleko od našeho sklepení. Monstrum těžce dýchalo a plakalo. Věž byla pryč. Světlo bylo pryč. Věc, která tomu volala napříč milionů let, byla pryč. A monstrum otevíralo svou tlamu a vysílalo ohromné zvuky. Zvuky mlhové sirény, znovu a znovu. Lodě daleko na moři, nenacházející světlo, nevidící naprosto nic, ale proplouvající a slyšící pozdě té noci si museli myslet: Tam to je, ten osamocený hlas, Opuštěný záliv sirény. Vše je v pořádku. Obepluli jsme mys.
A tak to bylo po zbytek noci.
Když se druhého odpoledne objevili záchranáři, aby nás dostali ven ze sklepení pod kameny, slunce bylo teplé a žluté.
„Vše se rozpadlo,“ řekl smutně McDunn. „Měli jsme pár špatných zaklepání od vln a prostě se to sesypalo.“ Bodl mi do ramene.
Nebylo tady nic k vidění. Oceán byl klidný, obloha modrá. Jediná věc co zůstala, byl obrovský nesnesitelný zápach vanoucí ze zelené hmoty, která pokrývala kameny spadlé věže a pobřežní kameny. Mouchy bzučely okolo toho. Oceán spláchnul pobřeží.
Následující rok postavili nový maják, ale tou dobou jsem měl práci v malém městečku a ženu a pěkný teplý dům, který v podzimních večerech zářil žlutě, dveře zamčené, komín vyfukující kouř. Co se týče McDunna, stal se vedoucím nového majáku, postaveného podle jeho specifikací z betonu posilněného ocelí. „Jen pro případ“ řekl.
Nový maják byl připravený už v listopadu. Jel jsem podél sám jednoho pozdního večera a zaparkoval své auto a podíval se přes šedé moře a poslouchal zvuk nové sirény, jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát za minutu tam daleko, samo.
Monstrum?
Už se nikdy nevrátilo.
„Je pryč,“ říkal McDunn „Vrátilo se zpět do hlubin. Naučilo se, že nemůžeš milovat něco tak moc na tomto světě. Vrátilo se to zpět do hlubinných hlubin, aby to čekalo dalších milion let. Ha, chudák! Čekat tam, a čekat tam, zatímco člověk přijde a odejde na této žalostné malé planetě. Čekat a čekat.“
Seděl jsem ve svém autě, poslouchal. Neviděl jsem na maják ani na světlo stojící na Osamělém zálivu. Mohl jsem jen slyšet zvuk sirény, sirény, sirény. Znělo to, jako by volalo samotné monstrum.
Seděl jsem tam a doufal jsem, že je tu něco, co bych mohl udělat.
When the Bough Breaks
OdpovědětVymazatstr.: 43, 44, 45
Část 2
"Duch ještě nenarozeného dítěte."
"Jak by mohlo mít hlas?" prohodil.
"Třeba není mrtvé, jenom chce žít," zašeptala. " Ten hlas je tak vzdálený, tak smutný. Jak mu jen můžeme odpovědět?"
Oba poslouchali a tichý pláč neustával a vítr kvílel venku za oknem.
Naslouchajíc, slzy jí vhrkly do očí, naslouchajíc, to samé se přihodilo i jemu.
"Už to nemůžu vydržet," řekl. " Jdu si udělat něco k jídlu."
"Ne, ne," vzala ho za ruku a držela. "Buď potichounku a poslouchej. Možná dostaneme odpovědi."
Zase si lehnul a držel jí za ruku a pokoušel se zavřít oči, ale nemohl.
Oba leželi v posteli a vítr pokračoval v šeptání a listí se chvělo venku za oknem.
Daleko, velice vzdáleně, zvuk pláče pokračoval dál a dál.
"Kdo by to mohl být?" řekla. "Co by to mohlo být? Nechce to přestat. Trápí mě to. Chce být stvořeno?"
"Stvořeno?" podivil se.
"Žít. Není mrtvé, ještě ani nežilo, ale chce žít. Myslíš…" zaváhala.
"Co?"
"O můj Bože," řekla. " Myslíš, že to souvisí s tím, o čem jsme mluvili před měsícem…?"
"O čem že jsme to mluvili?" zeptal se.
"O budoucnosti. O tom, že nechceme mít rodinu. Bez rodiny. Bez dětí."
"Nevzpomínám si."
"Zkus to," řekla. "Slíbili jsme si, že nechceme rodinu, žádné děti." Zaváhala a pak dodala," Bez miminek."
"Bez dětí. Bez miminek?"
"Myslíš…?" Zvedla hlavu a zaposlouchala se do pláče venku za oknem, daleko, skrz stromy, napříč zemí. "Mohlo by to být to…"
"Co?" zeptal se.
"Myslím," řekla," že vím jak ten pláč zastavit."
Čekal na to, až bude pokračovat.
"Myslím, že možná…"
"Co?" naléhal.
"Možná bys měl jít sem na tuhle stranu postele."
"Znamená to, že mám jít k tobě?"
"Ano, říkám, abys šel sem."
Otočil se a zadíval se na ní a nakonec se překulil úplně k ní. V dáli odbily městské hodiny čtvrt na čtyři, půl čtvrté, tři čtvrtě na čtyři, pak čtyři hodiny.
Oba leželi, poslouchajíc.
"Slyšíš?" prolomila ticho.
"Poslouchám."
"Pláč."
"Už ho neslyším," řekl.
"Ano. Ten duch, to dítě, to nemluvně, ten pláč, díky Bohu, už ho neslyším."
Držel jí za ruku, otočil se čelem k ní a řekl, "Zastavili jsme to."
"Ano, to my." potvrdila. " Och ano, díky Bohu, zastavili jsme to."
Noc byla velice tichá. Vítr pomalu utichal. Listí venku za oknem se přestalo třepotat.
Leželi v noci, ruku v ruce, zaposloucháni do ticha, do nádherného ticha, čekajíc na svítání.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatJan Roza
OdpovědětVymazatLetní Pieta
„Božíčku, nemůžu se dočkat!“ řekl jsem.
„Co kdyby si mlčel?“ odpověděl můj bratr.
„Nemůžu spát,“ řekl jsem. „Nemůžu uvěřit, co se zítra bude dít. Dva cirkusy za jeden den! Ringling Brothers přijedou v tom velkém vlaku v pět ráno a Downey Brothers v náklaďácích o pár hodin později. Já to nevydržím.“
„Něco ti povím,“ povídá můj bratr. „Koukej spát. Musíme vstát v půl páte.“
Otočil jsem se na bok, ale spát jsem nemohl, protože jsem už slyšel ty cirkusy, jak přejíždějí hranu světa, vycházejí se sluncem.
Než jsme si t uvědomili, bylo půl páté ráno a já i bratr jsme byli vzhůru ve studené tmě, oblékli jsme se, popadli jablko k snídani a pak vyběhli na ulici a dolů z kopce k vlakovému nádraží.
Když začalo vycházet slunce, přijel velký vlak Ringling Brothers a Barnum & Bailey s devadesáti devíti vagony, které byli plné slonů, zeber, koní, lvů, tygrů a akrobatů; obrovské lokomotivy vypouštěli svou páru do úsvitu, vyfukovali velká oblaka černého kouře, a dveře nákladních vozů se otvírali, aby koně mohli vyskočit do tmy, a sloni sestupovali dolů, velmi opatrně, a zebry, ve velkých pruhovaných stádech, se shromažďovali za úsvitu, a já tam s bratrem stál, oba jsme se klepali, čekali jsme, až začne slavnostní průvod, protože se bude konat slavnostní průvod všech zvířat ztemnělým ranním městem, ke vzdáleným pozemkům, kde stany budou tiše promlouvat vzhůru ke hvězdám.
Samozřejmě jsme šli s bratrem s průvodem nahoru na kopec a pak městem, které nevědělo, že tu jsme. Ale my tu byli, šli jsme s devadesáti devíti slony a sto zebrami a dvě sty koní, a s velkým vozem s kapelou, oněmělým, ven na louku, kde nebylo vůbec nic, ale najednou začala rozkvétat velkými stany, jak se zvedaly do výše.
Naše vzrušení rostlo s každou minutou, protože kde jen pár hodin nazpět nebylo vůbec nic, najednou bylo všechno na světě.
Okolo půl osmé měli Ringling Brothers a Barnum & Bailey stan v podstatě postavené pro mě a mého bratra byl čas spěchat zpátky tam, kde vykládali nákladní auta malého cirkusu Downey Brothers: miniaturní verze obrovského zázraku, hrnula se z kamionů místo vlaků, jen s deseti slony místo skoro stovky, a jen hrstkou zeber, a lvi, kteří dřímali ve svých oddělených klecích, a kteří vypadali staří, olezlí a unavení. To se dalo říct i o tygrech, a velbloudi vypadali jako by už chodili stovku let, srst jim začínala pelichat.
Jan Roza
OdpovědětVymazatPracovali jsme s bratrem celé ráno, nosili jsme bedny Coca-Coly, v pravých skleněných lahvích, ne plastových, takže přenést jednu krabici znamenalo vláčet dvacet tři kilo. Okolo deváté ráno jsem už byl vyčerpaný, protože jsem musel přemístit přes 40 beden, zatímco jsem musel dávat pozor, aby mě nezašlápl jeden z monstrózních slonů.
V poledne jsme spěchali domů na sendvič a pak zpátky do malého cirkusu na dvě hodiny explozí, akrobatů, umělců na hrazdě, vychrtlých lvů, klaunů a jezdců na koni z Divokého Západu.
Když byl za námi první cirkus, spěchali jsme domů a pokusili se trochu si odpočinout, dali si další sendvič, a v osm hodin pak šli s naším otcem zpátky do velkého cirkusu.
Přišli další dvě hodiny ohlušujícího hřmění, laviny zvuků a závodních koní, přesných střelců a klece plné opravdu podrážděných a zbrusu nových nebezpečných lvů. V jeden moment můj bratr se smíchem odběhl pryč se svými přáteli, ale já zůstal věrně po otcově boku.
Okolo desáté hodiny dospěli přívaly zábavy a explozí k ohromujícímu konci. Průvod, kterému jsem byl při úsvitu svědkem, se teď otočil a stany plihly dolů na trávu jako velké kožichy. Stáli jsme na okraji cirkusu, když vydechl, zboural své stany a začal se za noci pohybovat pryč, temnota zaplněná procesím slonů, supících na své cestě zpátky na vlakové nádraží. Stáli jsme tam s otcem a tiše pozorovali.
Vysunul jsem pravou nohu dopředu, abych začal dlouhou cestu domu, když se z ničeho nic stala podivná věc: usnul jsem ve stoje. Nezhroutil jsem se, necítil žádný strach, ale prostě jsem se náhle nemohl hnout. Moje víčka se pevně sevřela a já začal padat, když jsem náhle cítil, jak mě chytily silné paže, a já byl zvednut do vzduchu. Cítil jsem teplý nikotinový dech mého otce, jak mě sevřel v náručí, otočil se a začal dlouhou, šouravou cestu domů.
Neuvěřitelná, celá ta věc, protože to bylo přes míli domů a bylo opravdu pozdě, cirkus už skoro zmizel a s ním všichni jeho podivní lidé.
A po tom prázdném chodníku kráčel můj otec, svíral mě v náruči na tu obrovskou vzdálenost, nemožnou, protože jsem přece jen byl třináctiletý kluk vážící čtyřicet dva kilo.
Cítil jsem, jak lapá po dechu, jak mě stiskl, a přesto jsem se nedokázal úplně probudit. Pokoušel jsem se zamrkat a pohnout pažemi, ale brzy jsem byl v hlubokém spánku a další půlhodinu jsem netušil. Že jsem vlečen, zvláštní břemeno, městem, které zhasínalo svá světla.
Z dálky jsem nezřetelně slyšel hlasy, jak někdo říká: „Sedni si, odpočiň si chvilku!“
Pokoušel jsem se něco zaslechnout a cítil jsem, jak sebou otec trhl a sedl si. Měl jsem tušení, že jsme někde po cestě domů míjeli dům nějakého přítele a že jeho hlas zavolal mého otce, aby si odpočinul na verandě.
Byli jsme tam pšt minut, možná déle, otec mě držel na klíně a já, stále v polospánku, poslouchal smích otcova přítele, který komentoval naše neobyčejné dobrodružství.
Konečně tichý smích ustal. Otec si povzdechl a vstal, zatímco jsem dál podřimoval. Napůl ve snu jsem cítil, jak mě nese poslední míli domů.
Obraz, který stále mám i po sedmdesáti letech, je obraz mého skvělého otce, který ani nepronesl jedinou hořkou poznámku, jak mě nesl nočními ulicemi; nejspíš nejkrásnější vzpomínka, jakou kdy měl syn na někoho, komu na něm záleželo a miloval ho a nevadila mi dlouhá cesta nocí domů.
Často jsem jí nazýval, trochu fiktivně, naší pietou, láskou otce k synovi – cestu po tom dlouhém chodníku, obklopenou tmavými domy, zatímco poslední sloni mizeli na konci hlavní avenue směrem k vlakovému nástupišti, kde pískala lokomotiva, a vlak vypouštěl páru, připravoval se vyrazit do noci, na jeho palubě shluk zvuků a světel, který bude žít v mé paměti navždy.
Další den jsem prospal snídani, prospal dopoledne, prospal oběd, prospal celé odpoledne a probudil se konečně v pět hodin a dopotácel se ke stolu na večeři s bratrem a rodiči.
Otec tiše seděl, krájel steak, a já se posadil naproti a zkoumal své jídlo.
„Tati,“ vykřikl jsem najednou a z očí se mi hrnuly slzy. “Děkuju ti, tati, děkuju!“
Můj otec uřízl další kousek steaku a podíval se na mě, a jeho očí jasně zářili.
„Za co?“ řekl.
Kšírová Eva, Pekárová Denisa
OdpovědětVymazatGreeny za soumraku
Stmívalo se, ale myslel si, že je ještě dost světla na to, aby mohl odehrát devět rychlých jamek dřív, než bude muset skončit.
Když ovšem jel ke golfovému hřišti, přišel soumrak. Vysoká mlha hnaná od oceánu ubírala světla.
Chystal se k odchodu, když něco upoutalo jeho pozornost.
S pohledem upřeným na vzdálené louky uviděl přibližně půl tuctu golfistů hrajících na zastíněném hřišti.
Hráči nebyli ve čtveřicích, ale šli jednotlivě a nesli své hole pod stromy přes trávník.
Jak zvláštní, pomyslel si. A místo toho, aby odjel, zajel na parkoviště za klubovnou a vystoupil.
Něco ho přinutilo stát a dívat se na těch několik mužů na cvičném odpališti, jak odpalovali golfové míčky, které odplachtily do tmy. Ti samotáři, kteří hráli daleko na hřišti, v něm probudili ohromnou zvědavost: v celé scéně byla cítit určitá melancholie.
Skoro bezmyšlenkovitě zvedl tašku a nesl své golfové hole k prvnímu odpališti, kde tři staří muži stáli, jako kdyby na něj čekali.
Staří muži, pomyslel si. Ne zas tak staří, ale jemu bylo pouhých třicet, kdežto oni už skoro začínali šedivět.
Když k nim dorazil, podívali se na jeho opálený obličej a pronikavé jasné oči.
Jeden ze stárnoucích mužů ho pozdravil. „Co se děje?“ podivil se mladý muž a přemítal, proč se zeptal takhle.
Pozoroval pole a jednotlivé hráče pohybující se ve stínech.
„Myslím,“ řekl a pokynul k hracímu poli, „člověk by řekl, že by se měli vrátit zpět. Za deset minut už nebude vidět.“
„Ale bude,“ řekl jeden ze starších mužů. „Fakt je, že my chodíme ven. Máme rádi tuhle pozdní hodinu, je to šance být sami a přemýšlet o různých věcech. Takže začínáme ve skupinách, a pak jdeme každý svou cestou.“
„Tak to máte co dělat,“ konstatoval mladý muž.
„Tak to je,“ přitakal muž. „Ale máme své důvody. Pojďte s námi, jestli chcete, ale jakmile budeme na sto yardech, pravděpodobně se ocitnete sám.“
Mladý muž o tom zapřemýšlel a pokýval hlavou. „Domluveno,“ řekl.
Jeden po druhém kráčeli k místu, kde se odpaloval míček, pohupovali svými holemi a dívali se, jak bílé golfové míčky mizí v šeru. Tiše šli za posledních paprsků světla.
Starý muž šel s mladším a občas se na něj podíval. Druzí dva muži se dívali jen před sebe a nic neříkali. Když zastavili, mladý muž zalapal po dechu. Starý muž se zeptal, „Co se děje?“
Mladý muž vykřikl, „Můj Bože, našel jsem ho! Jak to, že v tomhle špatném světle jsem nějakým způsobem věděl, kde je?“
„Takové věci se stávají,“ řekl starý muž. „Můžete tomu říkat osud, štěstí nebo Zen. Já to nazývám jednoduše, čistá potřeba? Jen do toho.“
Mladý muž se podíval na svůj golfový míček, který ležel na trávníku a tiše udělal krok zpět.
„Ne, ostatní první,“ řekl.
Druzí dva muži také našli své míčky ležet na trávníku a střídali se. První švihl, trefil se a vzdálil se. Druhý také švihl, trefil se a zmizel v šeru. Mladý muž pozoroval, jak jdou každý svou cestou.
„Nerozumím tomu,“ řekl. „Nikdy jsem takhle čtyřhru nehrál.“
„Není to zrovna čtyřhra,“ řekl starý muž. „Můžete tomu říkat střídání. Oni půjdou dál a sejdeme se znovu na devatenácté jamce. Jste na řadě.“
Mladý muž odpálil a míček odletěl do červánků. Skoro slyšel, jak míček dopadl na trávník sto yardů vepředu.
„Pokračujte,“ vyzval ho starý muž.
„Ne,“ řekl mladý muž. „Pokud vám to nevadí, tak bych šel s vámi.“
Kšírová Eva, Pekárová Denisa - 2. část
OdpovědětVymazatStarý muž pokýval hlavou, postavil se a odpálil golfový míček do tmy. Potom šli tiše společně dál.
Nakonec mladý muž s pohledem upřeným před sebe řekl: „Nikdy jsem neviděl hru hranou takovým způsobem. Kdo jsou ostatní a co tu dělají? Když už jsme u toho, kdo jste vy? A konečně, přemýšlím, co tu vůbec k čertu dělám já? Nezapadám sem.“
„Moc ne,“ řekl starý muž. „Ale možná někdy budete.“
„Někdy?“ zeptal se mladý muž. „Když sem nepatřím teď, tak proč?“
Starý muž pokračoval v cestě, díval se před sebe a na mladého muže se už neohlédl.
„Jste moc mladý,“ řekl. „Kolik je vám let?“
„Třicet,“ odpověděl mladý muž.
„To je málo. Počkejte, až vám bude padesát nebo šedesát. Pak možná budete připravený hrát greeny za soumraku.“
„Tak tomu říkáte, greeny za soumraku?“
„Ano,“ řekl starý muž. Chlapíci jako my někdy chodí ven a hrají velmi pozdě, nepřicházejí dřív než v sedm nebo osm hodin, máme potřebu jen odpálit míček a jít a znovu odpálit a nevracet se, dokud nejsme hodně unaveni.“
„Jak víte,“ ptal se mladý muž, „kdy jste připraven hrát greeny za soumraku?“
„No,“ řekl starý muž za tiché chůze, „jsme vdovci. Ne ten obvyklý typ. Každý už slyšel o golfových vdovách, o ženách, které jsou doma opuštěné, protože jejich manželé hrají golf celou neděli, občas v sobotu, občas přes týden, jsou do toho tak zabraní, že nedokáží přestat. Stanou se z nich golfové automaty a jejich ženy se diví, kde k čertu jsou jejich manželé. No, v tomhle případě, si my říkáme vdovci, manželky jsou stále doma, ale domovy jsou chladné, nikdo nezapálí oheň v rodinném krbu, jídla jsou uvařená, ačkoli ne často a postele jsou poloprázdné. Prostě vdovci.“
Mladý muž se podivil: „Vdovci? Stále tomu nerozumím. Nikdo nezemřel, nebo ano?“
„Ne,“ odpověděl starý muž. „Když se řekne „golfové vdovy“, tak to znamená, že jsou samy doma, zatímco muži hrají venku golf. V tomhle případě „vdovci“ jsou muži, kteří se sami ovdověli z vlastního domova.“
Mladý muž se na moment zadumal a pak řekl, “ Ale je někdo doma? V každém domě je žena, že?“
„Ó ano,“ řekl starý muž. „Jsou tam. Ony tam jsou. Ale…“
„ Ale co?“ zeptal mladý muž.
„No, podívejte se na to takhle,“ řekl starý muž a stále tiše kráčel a díval se na greeny za soumraku. „Ať už z jakéhokoliv důvodu, chodíme na hřiště za soumraku. Možná proto, že doma není co říct, nebo je toho až moc. Mnoho důvěrných rozhovorů nebo málo. Hodně dětí, málo dětí nebo žádné. Všechny možné výmluvy. Hodně nebo málo peněz. Ať už z jakéhokoliv důvodu, znenadání všichni tito samotáři objevili příjemné místo, kde mohou být na hřišti při západu slunce, hrát o samotě, odpalovat míček, a pak ho následovat do vytrácejícího se světla.“
„Chápu,“ řekl mladý muž.
„Nejsem si jistý, že to chápete.“
„Ne,“ oponoval mladý muž. „Já to chápu, opravdu to chápu. Ale nemyslím si, že se sem za soumraku ještě někdy vrátím.“
Starý muž se na něj podíval a přikývl.
Kšírová Eva, Pekárová Denisa - 3. část
OdpovědětVymazat„Ne, nemyslím si, že se sem vrátíte. Aspoň ne nějakou dobu. Možná za dvacet nebo třicet let. Máte pěkné opálení, pohybujete se rychle a jste plný elánu. Odteď byste sem měl přijíždět odpoledne a hrát pravou čtyřhru. Neměl byste být tady a procházet se na greenech za soumraku.“
„Nikdy se sem nevrátím v noci,“ řekl mladý muž. „Tohle se mi nikdy nestane.“
„V to doufám,“ odpověděl starý muž.
„O to se postarám,“ řekl mladý muž. „Myslím, že jsem došel tak daleko, jak jsem potřeboval. Mám také dojem, že jsem odpálil svůj poslední míček daleko do tmy, a nemyslím si, že bych ho chtěl jít hledat.“
„Dobře řečeno,“ odvětil starý muž.
Vraceli se zpátky, noc už padala a neslyšeli ani vlastní kroky na trávě.
Samotáři se za nimi pohybovali sem a tam podél greenů.
Jakmile dorazili ke klubovně, mladý muž pohlédl na starého, který vypadal opravdu velmi staře, a starý muž se podíval na mladého muže, který vypadal skutečně mladě.
„Jestli se vrátíte,“ řekl starý muž, „za soumraku, a pokud byste někdy cítil potřebu hrát s třemi dalšími lidmi a nakonec hrát sám, je tu jedna věc, před kterou vás chci varovat.“
„A to je?“ zeptal se mladý muž.
„Je tu jedno slovo, které nemůžete nikdy zmínit, pokud budete mluvit se všemi těmi lidmi, kteří se procházejí večer po travnatém hřišti.“
„A to slovo je?“ naléhal mladý muž.
„Manželství.“ zašeptal starý muž.
Podal mladému muži ruku, vzal si svou tašku s holemi a šel pryč.
V dálce na greenech za soumraku byla už tma a muži, kteří tam stále hráli, nebyli vidět.
Mladý muž s opálenou tváří a pronikavýma jasnýma očima se otočil, šel ke svému autu a odjel.
Strnad Vít, Vöröšová Veronika - část 1
OdpovědětVymazatBurácení hromu
Ray Bradbury
Vypadalo to, že cedule na zdi se chvěje pod tenkou hladinou teplé vody. Eckels ucítil, jak jeho oční víčka zakryla jeho pohled, ale přesto i nadále viděl nápis:
Safari času, s.r.o.
Safari do jakéhokoliv roku v minulosti.
Vy si vyberete zvíře.
My vás tam vezmeme.
Vy ho zastřelíte.
Teplý hlen se mu usadil v krku; spolkl ho a pomalu mu ztékal dolů. Svaly kolem jeho úst vytvořily úsměv, když natáhl ruku do vzduchu, s níž podával šek na deset tisíc dolarů muži za stolem.
„Zaručuje mi toto safari, že se vrátím živý?“
„My za nic neručíme,“ řekl úředník, „kromě dinosaurů.“ Otočil se. „Tohle je pan Travis, váš průvodce safari minulostí. Řekne vám, co a kam střelit. Pokud řekne: nestřílejte, tak nestřílíte. Pokud neuposlechnete instrukce, pak následuje pokuta dalších deseti tisíc dolarů a po vašem návratu navíc možná státní žaloba“
Eckels se rozhlédl po rozlehlé kanceláři po hromadě a změti zamotaných, bzučících kabelů a ocelových krabiček, které zářily chvilku oranžově, chvilku stříbrně a chvilku modře. Znělo to jako obrovský táborák, který hoří celou věčnost, celé roky, celé pergamenové kalendáře, celé hodiny nahromaděné a udržované v plamenech.
Pouhý dotek ruky a tento plamen by se mohl okamžitě a ladně převrátit. Eckels si do písmene pamatoval formulaci z reklamy. Z uhlí a popela, z prachu a uhlí, jako zlatí mloci, uplynulé roky, roky mládí, můžete přeskočit; růže zjemňují vzduch, šedé vlasy se mění v tmavé, vrásky vymizí; vše, všechno se vrací k jádru, uniknout smrti, návrat do začátků, slunce vycházejí na západních oblohách a zapadají na nádherných východech, měsíce se samy pojídají, což není ve zvyku, naprosto vše zapadá do sebe jako čínské krabičky, králíci do klobouků, vše se navrací k živé smrti, k jádru smrti, z mladé smrti, k času před začátkem. Pouhý dotek ruky to může způsobit, nejobyčejnější dotek ruky.
„Neuvěřitelné,“ vydechl Eckels, světlo z přístroje na jeho tváři, „opravdový stroj času.“ Potřásl hlavou. „Donutí vás zamyslet se, pokud by včerejší volby dopadly špatně, možná bych právě teď a tady mohl utíkat před jejich výsledky. Díky bohu, že Keith vyhrál. Bude z něj dobrý prezident Spojených států.“
„Ano,“ řekl muž za stolem, „máme štěstí. Kdyby vyhrál Deutscher, nastal by nejhorší typ diktatury. Ten chlap je proti všemu, militarista, proti křesťanství, proti lidstvu, proti inteligenci. Lidé nám volali, však víte, žertovali, ale vlastně nežertovali. Říkali, že pokud se Deutscher stane prezidentem, pak se budou chtít vrátit do roku 1492. Samozřejmě nezařizujeme útěky, ale safari. Nicméně, prezidentem je Keith. Vše, co vás musí zajímat je…“
část 2
Vymazat„Jak zastřelím mého dinosaura,“ dokončil za něj Eckels.
„Tyranosaurus Rex. Tyranský královský ještěr, nejúžasnější tvor celé historie. Podepište smlouvu. Ať se vám stane cokoliv, neneseme za to žádnou právní odpovědnost. Tito dinosauři jsou pěkně hladoví.“
Eckels se vzteky otřásl. „Snažíte se mě vyděsit!“
„Upřímně, ano. Nechceme, aby cestoval někdo, kdo zpanikaří při první ráně. Šest vedoucích výpravy bylo minulý rok zabito, nemluvě o tuctu lovců. Jsme tu pro to, abychom vám poskytli nejdrsnější napětí, jaké kdy lovec může chtít. Vezmeme vás šedesát milionů let do minulosti na tu nejlepší zábavu všech dob. Ale váš šek je pořád zde. Tak ho klidně roztrhejte. Pan Eckels se podíval na šek. Prsty mu cukaly.
„Hodně štěstí!“ řekl muž za stolem. „Pane Travisi, je celý váš.“
Vzali si zbraně a potichu přešli místnost směrem ke stroji, směrem ke stříbrnému kovu a hučícímu světlu.
Nejdřív den, potom noc, a potom den, a potom noc, potom byl den-noc-den-noc. Týden, měsíc, rok, dekáda! Rok 2055. Rok 2019. 1999! 1957! Je to pryč! Stroj zahučel.
Nasadili si kyslíkové masky a vyzkoušeli komunikační systémy.
Eckels se zakymácel na čalouněném sedadle, pobledl v obličeji, ztuhly mu čelisti. Ucítil chvění v rukou, pohlédl dolů a uviděl své ruce pevně přitisknuté k pušce. Ve stroji byli další čtyři muži. Travis, vedoucí výpravy, jeho asistent Lesperance a další dva lovci – Billings a Kramer. Seděli a pokukovali po sobě, zatímco roky kolem nich plynuly.
„Dokážou ty zbraně sejmout dinosaura?“ uslyšel se Eckels říkat.
„Pokud se správně trefíte,“ řekl Travis skrze vysílačku. „Někteří dinosauři mají dva mozky, jeden v hlavě a druhý hluboko v páteři. Od těch se držíme dál. To bychom pokoušeli štěstí. Své první dvě rány namiř na oči, oslep je, pokud můžeš a pak až střílej na mozek.“
Stroj zahučel. Čas plynul jako film puštěný pozpátku. Slunce utekla a za nimi deset miliónů měsíců. „Zamysli se,“ řekl Eckels, „každý lovec, který kdy žil, by nám dnes záviděl. Tohle je nový rozměr lovu.“
Stroj zpomalil, zvuky se ztišily. Stroj zastavil.
Slunce se zastavilo na obloze.
Mlha, která obklopila stroj, se rozplynula a oni se ocitli v minulosti, vskutku hluboko v minulosti. Tři lovci a dva členové safari se svými kovově modrými zbraněmi namířenými do země.
„Ježíš se ještě nenarodil,“ řekl Travis, „ Mojžíš ještě nedorazil k hoře, aby si promluvil s Bohem. Pyramidy jsou stále v zemi čekající na vytesání a postavení. Pamatujte. Alexandr Veliký, César, Napoleon, Hitler – nikdo z nich neexistuje.“ muž přikývl.
„Toto,“ ukázal Travis, „je džungle šedesát miliónů dva tisíce a padesát pět let před prezidentem Keithem.“
část 3
VymazatUkázal na štěrkovou cestu, která vedla do zelené divočiny, přes proudící bažinu, skrze obrovské kapradiny a palmy.
„A to,“ řekl, „je stezka, kterou Safari času vytvořilo pro vaše potřeby. Vznáší se šest palců nad zemí. Nedotýká se tak více než jednoho stébla trávy, květiny nebo stromu. Je to antigravitační štěrk. Má za úkol zabránit vám, abyste se jakkoliv dotkli světa minulosti. Zůstaňte na cestě. Nescházejte z ní. Opakuji. Nescházejte z ní. V žádném případě! Pokud spadnete, následuje pokuta. Nezastřelte žádné zvíře, které jsme si nedohodli.“
„Proč?“ zeptal se Eckels.
Seděli v dávné divočině. Vítr přinesl zvuky vzdálených ptáků, zápach dehtu a starého slaného moře, vlhké trávy a květin barvy krve.
„Nechceme změnit budoucnost. Sem do minulosti nepatříme. Vláda už nás tu tak nevidí ráda. Musíme dávat velké úplatky, abychom si udrželi licenci. Stroj času je ošemetný byznys. Aniž bychom to věděli, mohli bychom zabít důležité zvíře, malého ptáka, švába, dokonce i květinu, a tím bychom mohli zničit důležitou linii vývojového druhu.“
„To nechápu,“ řekl Eckels.
„Dobře,“ pokračoval Travis, „řekněme, že tu omylem zabijeme myš. To znamená, že všechny budoucí generace této konkrétní myši, jsou zničeny, je to tak?“
„Ano.“
„A všechny generace generací a jejich generací této myši! Tím, že zašlápneš tu první, tím zabiješ desítky, stovky, tisíce, miliony a miliardy potenciálních myší!“
„Tak jsou mrtvé“, řekla Eckels, „no a co?“
„No a co?“ odfrknul si potichu Travis. „Tak co třeba lišky, které potřebují tyto myši k přežití? Za každých deset myší umře jedna liška. Za každých deset lišek vyhladoví lev. Za každého lva, všechny druhy hmyzu, supů, nekonečné miliardy životních forem se ocitají uprostřed chaosu a zkázy. Takže abychom to shrnuli: o padesát devět milionů let později, jeden z tuctu pračlověků z celého světa jde na lov divokého prasete či šavlozubého tygra. Ale právě ty, můj příteli, si zašlápl všechny tygry v této oblasti, tím že si zašlápl jednu jedinou myš. Takže pračlověk vyhladoví. A tento pračlověk, uvědom si, není žádný nepostradatelný jedinec! Je to celá budoucí civilizace. Zplodí deset synů. Oni další stovku synů, a tak dále až k celé civilizaci. Zahub tohoto muže a zahubíš celou rasu, všechny lidi a celou historii života. Dá se to přirovnat k zabití vnoučat Adamových. Dupnutí tvé nohy na jednu myš může způsobit zemětřesení, což zapříčiní otřes země a osudů v čase, až k jejich základům. Kvůli smrti tohoto pračlověka, miliardy další zatím nenarozených jsou utnuty v počátku. Možná Řím nikdy nepovstane na sedmi pahorcích. Možná Evropa navždy zůstane pouze temným lesem, a pouze Asie se bude vyvíjet. Zašlápni myš a zboříš tím Pyramidy. Zašlápni myš a zanecháš věčnou stopu, jako Grand Canyon. Královna Alžběta se nemusí narodit, Washington by nepřekročil Delaware, možná by tu nemusely být ani celé Spojené státy. Takže buďte opatrní. Zůstaňte na cestě. Nikdy nešlápněte vedle!“
„Chápu,“ odvětil Eckels. „Takže by se nevyplatilo ani dotknout se trávy?“
část 4
Vymazat„Správně. Zničení určitých rostlin se může zdát nepatrné. Malá chyba se zde během šedesáti milionů let znásobí do obrovského měřítka. Možná je naše teorie špatná. Možná čas změnit nemůžeme. Nebo možná můžeme, ale jen v nepatrných detailech. Mrtvá myš zde způsobí nerovnováhu hmyzu támhle, později populační nepoměr, a ještě později špatnou úrodu, krizi, hladomor a nakonec změnu sociálních poměrů ve vzdálených zemích. Něco nepatrnějšího jako je tohle. Možná pouze jemný nádech, zašeptání, vlas, pyl ve vzduchu, tak jemná, nepatrná změna, které si nevšimneš, pokud se na ni nezaměříš. Kdo ví? Kdo může s jistotou říci, že ví? My ne. Pouze předpokládáme. Ale dokud to nevíme jistě, jestli naše toulání se časem může zapříčinit obrovskou či nepatrnou změnu historie, tak jsme raději opatrní. Tento stroj, tato cesta, vaše oblečení a těla byly před cestou sterilizovány, jak víte. Nosíme tyto plynové masky, abychom nemohli zanechat naše bakterie v pradávné atmosféře.“
„Jak víme, která zvířata zastřelit?“
„Jsou označena červenou barvou,“ řekl Travis. „Dnes, před naší výpravou jsme sem zpátky poslali Lesperance. Přišel do této konkrétní doby a sledoval určitá zvířata.“
„Aby je prozkoumal?“
„Přesně,“ řekl Lesperance. „Stopoval jsem je po celou jejich existenci a zjišťoval jsem, které z nich žijí nejdéle. Což je málo z nich. Jak často se páří. Ne tak často. Život je krátký, když najdu nějakého, který umře, protože na něj padá strom nebo se topí v bažině, zaznamenám si přesnou hodinu, minutu a sekundu. Střelím na něj barvu. Zanechá to na jeho boku rudou skvrnu. Nemůžeme si jí nevšimnout. Potom naplánuji náš příjezd do minulosti, tak abychom to monstrum potkali ne dřív, než dvě minuty předtím, než by stejně zemřelo. Tímto způsobem zabíjíme pouze zvířata bez budoucnosti, které se již nikdy nespáří. Vidíte, jak jsme opatrní?“
„Ale pokud jste se vrátil dnes ráno v čase,“ řekl Eckels horlivě, „tak jste na nás musel narazit, na naše Safari! Jak to dopadlo? Dopadlo to dobře? Vrátili jsme se všichni živí?“
Travis a Lesperance si vyměnili pohledy.
„To by byl paradox,“ řekl Lesperance, „čas takové odchylky nepovoluje, aby někdo potkal sám sebe. Když takové situace hrozí, tak čas ustoupí stranou. Jako letadlo, které narazí na vzduchovou kapsu. Cítil jste, jak stroj poskočil, než jsme zastavili? To jsme byli, když jsme míjeli sami sebe na cestě do budoucnosti. Nic jsme neviděli. Takže nemůžeme říci, zda tato expedice byla úspěšná, jestli jsme dostali naši zvíře nebo jestli kdokoliv z nás – myslím tím vás, pane Eckelsi – přežil.“
Eckels zbledl a usmál se.
„Nechte toho,“ řekl Travis zostra. „Všichni vztyk!“
Byli připraveni opustit stroj.
Džungle byla veliká, rozlehlá a byla všude, kam jen oko dohlédlo. Všude byly slyšet zvuky máchání křídel, to byly pterodaktylové vznášející se na obrovských šedých křídlech, obrovští netopýři blouznění a noční horečky.
Eckels balancoval na úzké stezce a hrál si s puškou.
„Přestaňte s tím!“ okřikl ho Travis. „Nemiřte s ní ani ze srandy, krucinál. Pokud by vaše zbraně vystřelily –“
Eckels zrudnul. „Kde je náš tyranosaurus?“
část 5
VymazatLesperance se podíval na hodinky. „Před námi, za šedesát sekund narazíme na jeho stopu. Dívejte se po červené značce. Nestřílejte, dokud vám nedáme svolení. Zůstaňte na cestě. Zůstaňte na cestě!“
Vyrazili ve směru ranního větru.
„Zajímavé,“ zabručel Eckels, „šedesát milionů let v budoucnosti, den voleb bude za námi. Keith se stane prezidentem. Všichni slaví. A my jsme tady, milion let v minulosti a nikdo z nich neexistuje. Všechny věci, které nás po měsíce trápily, celý život, ještě neexistují ani nejsou vymyšleny.“
„Všichni si odjistěte zbraně!“ nařídil Travis. „Ty střílíš první Eckelsi. Jako druhý Billings, třetí Kramer.“
„Ulovil jsem tygra, divočáka, buvola, slona a teď tohle,“ řekl Eckels, „třesu se jako ratlík.“
„Ach,“ povzdychl Travis.
Všichni se zastavili.
Travis zvedl ruku. „Kupředu,“ zašeptal, „v mlze. Tam je. Tam je teď jeho královská výsost.
Džungle byla široká, plná šveholení, šustění, mumlání a kvílení.
Najednou to všechno ustalo, jako kdyby někdo zavřel dveře.
Ticho.
Burácení hromu.
Z mlhy, sto yardů od nich, vyšel tyranosaurus Rex.
„To,“ zašeptal Eckels. To…
„Pšt!“
Přišel na obrovských, pružných kráčejících nohou. Vzpínal se třicet stop nad polovinou stromů, obrovský zlověstný bůh, skládající své hodinářské pařáty blízko své ještěrčí hrudi. Každá spodní končetina byla jako píst, tisíce liber bílých kostí, ponořené v silných provazech svalů, ukryté ve třpytu křišťálové kůže jako brnění hrůzostrašného válečníka. Každé stehno bylo tunou masa, kostěnou a ocelovou sítí. Z obrovského hrudního koše trčely ven dvě útlé tlapy, paže s rukama, které by mohly popadnout a rozpárat muže jako hračky, zatímco hadí krk měl stočený. Hlava sama, tuna vytesaného kamene, se zlehka zvedla k obloze. Otevřená tlama odhalovala řadu zubů jako dýky. Protočil očima, pštrosí vejce, bez výrazu plného hladu. Zavřel tlamu ve smrtelném úšklebku. Běžel a jeho pánevní kosti drtily okolní stromy a keře, jeho pařáty se zarývaly do země a zanechávaly šest palců hluboké otisky kamkoliv se pohnul.
Utíkal klouzavým baletním krokem dostatečně vyváženým na desetitunové zvíře. Ostražitě se přesunul do prosluněné oblasti, a jeho krásné ještěrkovité ruce se pohybovaly ve vzduchu.
„Proč, proč,“ Eckels škubnul pusou. „Mohl by se natáhnout po měsíci a stáhnout ho dolů.“
„Pšt!“ trhnul sebou Travis naštvaně. „Ještě nás neviděl.“
„To nemůžeme zabít,“ vyslovil Eckels tento úsudek potichu, jako kdyby o tom nebylo pochyb. Zvážil fakta a to byl jeho promyšlený názor. Jeho pistole najednou vypadala jako kapslíkovka. „Byli jsme blbí, že jsme do toho šli. Je to nemožný.“
„Zavři klapačku!“ zasyčel Travis.
„Noční můra.“
„Otoč se,“ rozkázal Travis. „Potichu jdi ke stroji. Vrátíme ti půlku poplatku.“
„Nikdy mě nenapadlo, že bude až tak velký,“ divil se Eckels. „Přepočítal jsem se, to je všechno. A teď chci pryč.“
část 6
Vymazat„Vidí nás!“
„Na hrudi má červenou značku.“
Tyranosaurus se zvedl. Jeho obrněné maso svítilo jako tisíc zelených mincí. Mince potažené bahnem, od nichž šla pára. V bahně se kroutil drobný hmyz, takže celé tělo vypadalo, jako že se cuká a vlní, i když se monstrum ani nehnulo. Vydechl. Zápach syrového masa zavál divočinou.
„Dostaňte mě odsud,“ vykřikl Eckels. „Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Vždy jsem si byl jistý, že přežiju. Měl jsem dobré průvodce, dobré agentury, záruku bezpečí. Tentokrát jsem se zmýlil. Poznal jsem své hranice, přiznávám. Tohle je na mě moc.“
„Neutíkej,“ řekl mu Lesperance. „Otoč se. Schovej se ve stroji.“
„Dobře,“ Eckels vypadal strnule. Shlédl na své nohy, jako by se je snažil donutit k pohybu. Bezmocně si odfrkl.
„Eckelsi!“
S přivřenýma očima udělal pár šoupavých kroků.
„Tamtudy ne!“
Monstrum se pohnulo a s děsivým řevem vyrazilo kupředu. Za šest vteřin uběhlo sto yardů. Při výstřelu sebou pušky škubly. Vichr z tlamy zvířete je zaplavil zápachem bahna a zaschlé krve. Monstrum zařvalo a jeho zuby odrážely sluneční paprsky.
Pušky znovu práskly. Jejich zvuk se ztratil v ještěrově řevu. Ještěr vyšvihl svůj ocas, mrsknul s ním do strany. Listy a větve stromů vyletěly do vzduchu. Monstrum máchlo pařáty, aby lovce chytilo do spárů, aby je rozpůlilo, rozmačkalo jako maliny, aby si je nacpal do tlamy a vřeštícího hrdla. Jeho kamenné oči se dostaly na úroveň lovců. Lovci v nich viděli svůj odraz. Vystřelili na jeho kovová oční víčka a černé planoucí duhovky.
Jako kamenná modla, jako horská lavina se tyranosaurus svalil.
S burácení strhl stromy. Vytrhl a zboural štěrkovou cestu. Lovci uskočili stranou. Tělo narazilo, deset tun studeného masa. Pušky vystřelily. Monstrum švihlo svým obrněným ocasem, trhlo svými ještěřími čelistmi a už se nepohnulo. Z jeho hrdla tryskal proud krve. Někde uvnitř těla praskl měchýř a vyvalily se tekutiny. Nechutná sprška postříkala lovce. Stáli tam nehnutě, zatímco se na nich leskla krev.
Burácení ustalo.
Džungle utichla. Lavinu vystřídalo naprosté ticho. Noční můru vystřídalo ráno.
Billings a Kramer si sedli na cestu a zvraceli. Travis a Lesperance tam stáli s kouřícími puškami a nadávali. V obličeji se Eckelsovi zračila touha po stroji času, když ležel na zemi a třásl se. Vrátil se na cestu a vlezl do stroje.
Travis přišel, pohlédl na Eckelse, vzal bavlněnou gázu z kovové krabice a vrátil se k ostatním, kteří stále seděli na cestě.
„Očistěte se.“
Setřeli si z masek krev. Také začali nadávat. Monstrum dál leželo, kopec tuhého masa. Uvnitř jste stále mohli slyšet vzdechy a šumění jak i ty nejvzdálenější dutiny postupně umíraly, orgány selhávaly, tekutiny naposledy proudily z váčků do měchýře a sleziny, všechno se uzavíralo a definitivně skončilo. Bylo to jako stát vedle rozbité lokomotivy nebo dosluhujícího bagru, všechny ventily uvolněny nebo pevně utaženy. Kosti praskaly; pod vahou jeho vlastního těla, nepřirozeně, mrtvá váha uvěznila jeho krátké horní tlapy pod sebou. Tělo s chvěním povadlo.
Další křupnutí. Nad hlavou se jim zlomila větev a spadla. Dopadla přímo na mrtvé monstrum.
„Tady to je.“ Lesperance zkontroloval hodinky. „Přesně na čas. Tenhle obrovský strom měl původně spadnout a zabít tohle zvíře.“ Podíval se na dva lovce: „Chcete fotku s kořistí?“
část 7
Vymazat„Cože?“
„Nemůže si tu trofej vzít s sebou zpátky do budoucnosti. Tělo musí zůstat přímo tady, kde mělo původně zemřít, takže hmyz, ptáci a bakterie se k němu mohou dostat, tak jak se tomu mělo stát. Všechno v rovnováze. Tělo zůstává. Ale můžeme udělat fotku, jak stojíte před trofejí.“
Oba muži se nad tím zamysleli, ale zakroutili hlavou a vzdali to.
Nechali se vést po štěrkové cestě. Vpluli do sedaček uvnitř stroje. Upřeně zírali na mrtvé monstrum, nepohyblivou hromadu, kterou již zpracovávaly podivné ještěrky s křídly a zlatý hmyz. Zvuk vycházející z podlahy stroje je znehybněl. Seděl tam třesoucí se Eckels.
„Omlouvám se“, řekl najednou.
„Vstávej!“ křičel Travis.
Eckels se postavil.
„Vypadni ven.“ řekl Travis. Zamířil na něj puškou, „Ty se s námi nevracíš. Necháme tě tady!“
Lesperance uchopil Travisovu ruku. „Počkej…“
„Nepleť se do toho!“ Travis se mu vytrhnul. „Tenhle blbec nás málem zabil. A to není to hlavní. To jeho boty! Koukni na ně! Sešel z cesty. To nás zničí! Za to budeme pykat! Tisíce dolarů pojistného! Ručíme za to, že nikdo z cesty nesejde. On sešel. Ten blázen! Musím to nahlásit vládě! Mohli by zrušit naší cestovní licenci. Bůh ví, co provedl s časem, s historií!“
„Uklidni se, jediný co udělal, bylo, že šlápnul na hlínu.“
„Jak to můžeme vědět?“ křičel Travis. „Nevíme nic! Nic není jisté! Vypadni odsud Eckelsi!“
Eckels si nervózně tahal za triko. „Zaplatím cokoliv. Sto tisíc dolarů!“
Travis upřel pohled na Eckelsovu šekovou knížku a odplivnul si. „Vypadni odsud. Monstrum je hned vedle stezky. Nacpi svoje ruce až po lokty do jeho tlamy. Pak se s námi můžeš vrátit.“
„Proč bych to dělal?“
„To monstrum je mrtvý ty idiote. Kulky! Nemůžeme je tu nechat. Nepatří do minulosti, mohly by cokoliv změnit. Tady máš nůž. Vyřízni je!“
Džungle znovu ožila, plná šumu a ptačího kvílení. Eckels se pomalu přiblížil k pravěké mrtvole, kopci nočních můr a hrůz. Dal si načas a poté se jako náměsíčný odšoupal po stezce.
O pět minut později se s chvěním vrátil, jeho ruce nasáklé krví až po lokty. Napřáhl ruce. V každé držel několik ocelových kulek. Poté spadl. Ležel tam nehnutě.
„Nemusel si ho nutit to udělat.“ řekl Lesperance.
„Nemusel? Na takové závěry je ještě brzy.“ Travis šťouchl do klidného těla. „Bude žít. Příště už se na takovouhle výpravu nevydá.“ Ukázal Lesperancovi palec: „Zapni to. Jedeme domů.“
1492. 1776. 1812.
Umyli si ruce a obličeje. Převlékli si svá špinavá trika a kalhoty. Eckels už byl vzhůru, ale ani nepromluvil. Travis na něj zíral celých deset minut.
„Nezírejte na mě.“ křičel Eckels. „Nic jsem neprovedl.“
„Jak to můžeme vědět?“
„Jen jsem sešel z cesty, to je všechno, na botách mám trochu bláta, co po mě chcete, abych si kleknul a začal se modlit?“
„Možná to budeme potřebovat. Varuju tě Eckelsi, možná tě ještě zabiju. Moje zbraň je pořád nabitá.“
„Jsem nevinný. Nic jsem neudělal.“
1999. 2000. 2055.
Stroj se zastavil.
„Vypadni.“ řekl Travis.
Místnost byla stejná, jako když ji opustili. Ale ne úplně stejná, jako když ji opustili. Stejný muž seděl za stejným stolem. Ale přesto to nebyl zcela stejný muž a stejný stůl. Travis se rychle porozhlédl kolem. „Je tu vše v pořádku?“ vyhrkl.
„V pohodě. Vítejte doma!“
Travise to neuklidnilo. Zdálo se, že se dívá skrze okno.
„Fajn Eckelsi, vypadni. A už se nikdy nevracej.“ Eckels se nemohl pohnout.
„Slyšel jsi mě,“ řekl Travis. „Na co to zíráš?“
část 8
VymazatEckels tam stál a natáhl vzduch, něco v něm bylo, chemická příchuť tak jemná, tak drobná, že ho jeho smysly sotva dokázaly zaznamenat, ale přesto ho varovaly, že tam je. Barvy, bílá, šedá, modrá, oranžová, na stěně, na nábytku, na nebi, které bylo za oknem, byly … byly … a byl tam ten pocit. Jeho svaly škubaly. Ruce mu škubaly. Tato zvláštnost prostupovala všemi jeho póry. Někde, někdo musel vydávat ty zvuky, které slyší jen psi. Jeho tělem naopak křičelo tichem. Za tímto pokojem, za touto stěnou, za tímto mužem, který nebyl tak úplně stejný, za tím stolem, který nebyl tak úplně stejný… ležel celý svět plný ulic a lidí. Nedalo se říct, jaký typ světa to byl. Cítil, jak se všichni pohybují, za zdmi, skoro jako šachové figurky v suchém větru…
Přímým důkazem byl však nápis na stěně kanceláře, stejný nápis, který četl dnes ráno při vstupu. Ten nápis se určitým způsobem změnil:
Sefari čazu, r. s. o
Sefari to jahékokolif roku v mynulozti.
Fy se vyperede zfíže.
Mi fás dam fesmeme.
Fy to saztželíte.
Eckels cítil, jak zapadl do židle. Nesmyslně blábolil a zíral na bahno na svých botách. Třesoucí se zvedl hroudu bláta, „Ne, to není možné. Ne tak malá věc, jako je tohle. Ne!“
Usazený v blátě, lesknoucí se zeleně, zlatě a černě, byl motýl, velmi krásný a úplně mrtvý.
„Ne tak malá věc, jako tohle! Ne motýl!“ vykřikl Eckels.
Spadlo to na zem, nádherná věc, malá věc, která mohla převrátit rovnováhu a porazit linii malých dominových kostek a pak velkých dominových kostek a pak obrovské domino, všechny skrze roky času. Eckelsovi se zatočila hlava. Nemohlo to změnit věci. Zabití jednoho motýla nemohlo být tak důležité! Nebo mohlo?
Ztuhla mu tvář. Jeho ústa se při ptaní chvěla: „Kdo – kdo včera vyhrál prezidentské volby?“
Muž za stolem se zasmál. „Děláte si srandu? Přece to dobře víte. Samozřejmě, že Deutscher! Kdo jiný? Ne ten slaboch Keith. Teď máme železného muže, chlapa s kuráží!“ Úředník se pozastavil: „Co se děje?“
Eckels zasténal. Padl na kolena. Třesoucíma rukama sebral zlatého motýla. „Můžeme,“ žádal svět, sebe, úředníky, stroj, „můžeme to vzít zpátky, můžeme to oživit? Můžeme začít znovu? Můžeme-“
Ani se nepohnul. Zavřel oči, zachvěl se a čekal. Slyšel, jak Travis v místnosti zhluboka dýchá; slyšel Travise, jak natahuje pušku, odstranil pojistku, a zamířil.
Pak zaznělo burácení hromu.
Ray Bradbury
OdpovědětVymazatThe marriage mender – Postel, která zachránila manželství
Část 1
Čelo postele připomínalo ve slunečním svitu fontánu, která vrhá na zeď paprsky jasného světla. Bylo zdobeno vyřezanými lvy, chrliči a vousatými kozly. Tento předmět vypadal velkolepě hlavně o půlnoci, když se Antonio posadil na postel, rozvázal si boty a dotkl se svou velkou mozolnatou rukou třpytivé harfy. Potom se převalil na tu nádhernou postel a začal snít, lehl si a přitom těžce oddychoval a jeho oči se začaly zavírat.
„Každou noc,“ uslyšel hlas své ženy, „spíme uvnitř varhan.“
Její naříkání ho šokovalo. Dlouho ležel, než se odvážil natáhnout své dlouhé prsty a dotknout se studeného kovu čela postele, strun harfy, která celé roky hrála mnoho divokých a krásných písní.
„Tohle nejsou varhany.“ řekl.
„Ale dělá to stejný zvuk.“ namítala Maria. „Bilión lidí na celém světě má doma postel. Proč, pro boha svatého, jí nemáme taky my?“
„Tohle je postel.“odpověděl Antonio. Začal drnkat slabou melodii na mosaznou napodobeninu harfy za jeho hlavou. Podle něj to byla „Santa Lucia.“
„Tahle postel má hrboly, jako kdyby pod ní leželo stádo velbloudů.“
„Poslouchej, mámo.“ řekl Antonio. Vždy, když byla vzteklá jí říkal mámo, přesto, že neměli žádné děti. „Nikdy ses takhle nechovala,“ pokračoval, „ až od té doby, co si před pěti měsíci paní Brancozziová v přízemí koupila novou postel.“
Maria řekla toužebně: „Postel paní Brancozziové je jako sníh, je celá rovná, bílá a jemná.“
„Já nechci žádnou zatracenou bílou, rovnou a jemnou! Sáhni si na tyhle pružiny!“ naštvaně křičel. „Oni mě znají.Vědí, že v tuhle noční hodinu ležím takhle, ve dvě hodiny zase tak! Ve tři hodiny takhle a ve čtyři ležím zase jinak. Jsme sehraní, pracujeme spolu už léta a víme, co je dobré a zlé.“
Maria si povzdechla a řekla: „Občas si představuji, že jsme v Bartoleovo cukrárně v přístroji na karamel.“
„Tahle postel,“ prohlásil do tmy, „sloužila naší rodině ještě před Garibaldim! Z tohoto samotného pramene vzešly celé okrsky čestných voličů, četa bezchybných salutujících vojáků, dva cukráři, holič, čtyři dějství opery Trubadúr a Rigoletto a dva géniové, kteří jsou tak komplikovaní, že se nikdy ve svém životě nedokázali rozhodnout, co budou dělat. Nesmím zapomenout na ty krásné ženy, které se postaraly o vyzdobení tanečního sálu. Tato postel je plná hojnosti! Tento předmět je skutečnou sklizní.“
Část 2
OdpovědětVymazat„Už dva roky jsme manželé.“ řekla nepříjemným tónem „ Kde jsou naše dějství opery Rigoletto, naši géniové, naše výzdoba tanečního sálu?“
„Uklidni se, mámo.“
„Neříkej mi mámo! Když tě ta postel každou noc tak fascinuje, proč mi to ještě nic nepřineslo? Třeba alespoň holčičku.“
Posadil se. „Nechala ses ovlivnit lacinými řečmi, které vedou ženy v tomhle domě. Má paní Brancozziová děti? Ona a její nová postel, kterou má pět měsíců?“
„Ne! Ale brzy! Paní Brancozziová to říká…páni a ta její krásná postel.“
Znovu si lehl a přikryl se. Postel zaskučela jako všechny ty fúrie, které létají noční oblohou a mizí za úsvitu. Měsíc změnil tvar obrysu okna odrážející se na podlaze. Antonio se vzbudil. Maria vedle něj neležela. Vstal a šel se podívat skrz polootevřené dveře v koupelně. Jeho žena tam stála před zrcadlem a prohlížela si svůj unavený obličej.
„Necítím se dobře,“ řekla.
„Pohádali jsme se.“ Zvedl ruku, aby jí pohladil. „Omlouvám se, budeme dělat, jako že je to za námi. Myslím to s tou postelí. Podíváme se, jak jsme na tom s penězi. A když se zítra nebudeš cítit lépe, půjdeš k doktorovi, ano? Teď si pojď lehnout.“
Příští den v poledne šel Antonio ze skladu dříví a zastavil se u výlohy, kde stály úplně nové postele pokryté krásnými přehozy. Já jsme zvíře, řekl si v duchu.
Podíval se na hodinky. V tuhle dobu půjde Maria k doktorovi. Ráno vypadala velmi bledě, tak jsem jí k němu poslal. Šel dál k cukrárně a ve výloze se zadíval na přístroj na karamel, jak ho skládá, provléká a natahuje. Křičí karamel? Pomyslel si. Možná ano, ale tak vysoko, že to nemůžeme slyšet. Zasmál se. Potom uviděl v tom nataženém karamelu Mariu. Zamračený se otočil a vrátil se k obchodu s nábytkem. Ne. Ano. Ne. Ano! Přitiskl svůj nos na zmrzlou výlohu. Posteli, pomyslel si, s tebou mluvím nová posteli, znáš mě? Budeš v noci vlídná k mým zádům? Pomalu vytáhl svou peněženku a zíral na peníze. Povzdechl si a dlouhou chvíli se díval na tu rovnou mramorovou desku, na toho cizího nepřítele, na tu novou postel. Pak pokrčil rameny, peníze držel volně v ruce a vešel do obchodu.
„Marie!“ vyběhl schody po dvou najednou. Bylo devět hodin večer a podařilo se mu odejít uprostřed přesčasu ve skladu dříví, aby mohl spěchat domů. S úsměvem proběhl otevřenými dveřmi.Byt byl prázdný. „Aha“ řekl zmateně. Položil účtenku od nové postele na psací stůl, kde jí Maria hned uvidí, až vejde dovnitř.V tuhle dobu, kdy pracuje dlouho do noci, Maria každý večer navštěvuje jednu ze sousedek v přízemí. Řekl si, že jí půjde najít, ale zastavil se. Ne počkám na ní, chci jí to říct o samotě.
Část 3
OdpovědětVymazatPosadil se na postel. „Sbohem stará posteli,“ řekl, „mrzí mě to.“ Nervózně pohladil hřívu lva. Přecházel po pokoji. Přijď Mario. Představoval si její úsměv.
Čekal, až uslyší, jak rychle běží po schodech, ale místo toho slyšel jen pomalý a odměřený krok. Pomyslel si: To není Maria, ta nechodí tak pomalu. Klika u dveří se otočila.
„Marie!“
„Přišels brzy!“ Šťastně se na něj usmála. Uhádla to? Bylo to poznat z jeho výrazu tváře?
„Byla jsem dole,“ volala, „a všem jsme to oznámila!“
„Řekla jsi to všem?“
„Pan doktor! Byla jsem u doktora!“
„U doktora?“ vypadal zmateně. „A co?“
„A budeš tatínek.“
„Ty myslíš táta?“
„Tatínek, tatínek, tatínek!“
„Aha,“ řekl laskavě, „proto si šla po schodech tak opatrně.“
Obejmul ji, ale ne moc pevně, políbil jí na tvář, zavřel oči a zakřičel radostí. Potom musel vzbudit pár sousedů, aby jim to oznámil, zatřásl s nimi a znovu jim to řekl. Nechybělo trochu vína a pomalý valčík, objímání a chvění, polibky na obočí, oční víčka, nos, rty, spánky, uši, vlasy, bradu – a už bylo po půlnoci.
„To je zázrak,“ povzdychl si.
Byli zase sami ve svém pokoji, vzduch byl naplněn teplem, díky lidem, kteří tu byli ještě před minutou a smáli se a povídali. Ale teď byli zase sami. Když rozsvítil světlo, všiml si účtenky na psacím stole. Stál tam ohromený a hledal nejlepší a jemný způsob jak jí oznámit tuhle další novinu. Maria seděla ve tmě na okraji své postele a úžasem nemohla mluvit. Pohnula rukama, jako by její tělo patřilo panence, dala je od sebe a pak zase k sobě, ruku k ruce, její pohyby byly tak pomalé, jako kdyby proplouvala pod teplou mořskou hladinou uprostřed noci. Potom si lehla zpátky na polštář, opatrně, aby si neublížila.
„Marie, musím ti něco říct.“
„Ano?“ odpověděla slabým hlasem.
„Teď, protože jsi v tomhle stavu,“ sevřel její ruce, „zasloužíš si pohodlí, odpočinek a krásnou novou postel.“
Ona ale nevykřikla radostí a ani se k němu nevrhla. Pouze v duchu přemýšlela. Byl donucený pokračovat. „Tahle postel není nic jiného než varhany, kalliope.“
„Je to postel.“ řekla.
Část 4
OdpovědětVymazat„Spí pod ní stádo velbloudů.“
„Ne,“ potichu protestovala, „vyjdou z ní okrsky poctivých voličů, dost kapitánů pro tři armády, dvě baleríny, vynikající právník, velmi vysoký policista a sedm hlubokých basů, altů a sopránů.
S přimhouřenýma očima se podíval přes matně osvětlenou místnost na účtenku na psacím stole. Dotkl se teplé matrace na které seděl. Pružiny se jemně pohnuly, rozeznávajíc každou končetinu, každý unavený sval, každou bolavou kost.
Povzdychl si. „Už se s tebou nikdy nebudu hádat, maličká.“
„Mámo,“ řekla.
„Mámo,“ řekl jí.
Potom, když zavřel oči, přetáhl si deku až k bradě a ležel ve stínu krásné fontány, v očích poroty divokých kovových lvů, vousatých kozlů a smějících se chrličů, poslouchal. A uslyšel to. Nejdříve to bylo velmi vzdálené a váhavé, ale když déle poslouchal, znělo to jasněji.
Maria natáhla ruku za hlavu a jemně začala prsty brnkat melodii na zářící struny harfy, na třpytivých mosazných trubkách starověké postele.Ta melodie byla samozřejmě „Santa Lucia“. Jeho rty potichu šeptaly. Santa Lucia! Santa Lucia. Bylo to překrásné.
Malý zabiják
OdpovědětVymazatRay Bradbury
Nemohla říci, kdy přesně jí napadla myšlenka, že je vražděna. Poslední měsíc na sobě pozorovala malé, avšak závažné změny. Změny, při kterých se cítila jakoby nadnášena blankytně modrou mořskou hladinou, ale vzápětí její klid narušily příšery číhající pod vodou. Stvoření pouhým okem neviděné, opuchlé, se spoustou končetin a ostrými ploutvemi, zlomyslné . A především jim nešlo uniknout
V záchvatu náhlého šílenství měla pocit, jakoby se místnost kolem ní vznášela. Okolo létaly ostré předměty a nad ní samotnou se skláněli lidé se sterilně bílými rouškami.
Jak se jmenuju. Pomyslela si. Jak se vlastně jmenuju?
Alice Leiberová. Došlo jí. Manželka Davida Leibera. Ale tato odpověď ji nijak neuklidnila. Byla sama mezi šeptajícími lidmi v rouškách, palčivou bolestí, nevolností a strachem o holý život.
Zabíjí mě přímo před nimi. Tihle doktoři, tyhle sestry, nemají ani ponětí, co se ve mně právě teď děje. David to také neví. Nikdo, kromě mě a toho – vraha. Toho malého vražedníka, toho malého zabijáka.
Umírám a nemůžu jim to říct. Jen by se mi vysmáli a řekli, že blouzním. A až spatří mého vraha, budou ho držet v náručí, obdivovat a ani nepomyslí na to, že to on je zodpovědný za mou smrt. A já tu teď stojím před Bohem a sebou samotnou. Umírám, a nemám nikoho, kdo by mi uvěřil. Všichni jsou to pochybovači, kteří by mě zahrnuli akorát milosrdnými lžemi. Pohřbili by mě svým ignorantstvím, oplakávali by mě a zachránili mého vraha.
Kde je vůbec David? Ptala se sama sebe. V čekárně, kouří jednu cigaretu za druhou a poslouchá neustálé tikání pomalu ubíhajících hodin.
Po celém těle jí náhle vytryskl pot a mučivá bolest. Alice propukla v zoufalý pláč.
Teď. Teď! Jen pojď a zabij mě, křičela. Jen si to zkus, ale nepovede se ti to! Nepovede!
Cítila se prázdná. Duchaprázdná. Bolest záhy pominula. Vyčerpání. Netečnost. Zvládla to. Bylo po všem. Bože můj. Upadla do černé nicoty a tou padala dál a dál…
Kroky. Tiché, přibližující se kroky. Kroky lidí, kteří se snaží nenadělat moc hluku.
Někde v dáli slyšela, jak kdosi říká, „Spí. Nerušte ji.“
Vůně tvídu, dýmky a typické vody po holení. Poznala, že nad ní stojí její David. A za ním podle nemocničního sterilního pachu poznala doktora Jefferse.
„Nespím“, řekla tiše, aniž by otevřela oči. Cítila neuvěřitelnou úlevu – slyšet svůj hlas a vědět, že je naživu.
Slyšela někoho říci „Alice“, byl to David, držící ji za unavenou ruku.
Chtěl by ses setkat s mým vrahem, Davide? Chtěla se ho zeptat. Proto tu přeci jsi, nebo ne? Úplně tě slyším, jak se mě ptáš, jestli ho můžeš vidět. Nezbývá mi nic jiného než ti ho ukázat.
David stál nad ní. Otevřela oči. Zaostřila na místnost, ve které ležela. Pomalým pohybem odhrnula přehoz její postele.
Vrah se na Davida díval těma svýma modrýma očima, usazenýma v malém červeném obličeji. Jeho oči byly hluboké a zářící.
„Páni!“ Zvolal David Leiber, usmívaje se. „Páni, to je krásné miminko!“
Doktor Jeffers na Davida Leibera čekal v den, kdy si měl David přijet vyzvednout svou ženu a dítě z nemocnice. Usadil Leibera do židle ve své ordinaci a podal mu doutník. Zapálil i sobě. Posadil se na okraj svého psacího stolu a dlouze a vážně pokuřoval. Poté si odkašlal, podíval se Davidu Leiberovi zpříma do očí a řekl, „Vaše žena nemiluje své dítě, Dave.“
OdpovědětVymazat„Cože!“
„Bylo to pro ni těžké. Celá ta věc. Bude potřebovat opravdu hodně lásky během následujícího roku. Moc Vám toho říci nemohu, ale na porodním sále byla úplně nepříčetná. Říkala takové divné věci. Nebudu je ani opakovat. Vše co Vám povím je, že k dítěti nemá žádný vztah. Mohly bychom si to objasnit, kdybyste mi odpověděl na jednu dvě otázky.“ Potáhnul z doutníku a poté se zeptal, „Bylo to dítě „chtěné“, Davide?
„Proč se ptáte?“
„Je to podstatné.“
„Ano. Samozřejmě, že to je „chtěné“ dítě. Bylo plánované. Plánovali jsme to společně. Alice z toho tenkrát byla úplně nadšená když –„
„Hmmm – tak to se nám situace patřičně komplikuje. Pakliže by dítě bylo neplánované, bylo by mnohem jednodušší pochopit, proč ho jeho matka nenávidí. To ale na Alici nesedí.“ Doktor Jeffers odložil doutník, promnul si dlaní obličej a jazykem přejel po vnitřní straně tváře. „Pak to tedy musí být něco jiného. Možná se na povrch vydralo něco z jejího dětství. Nebo to mohou být dočasné pochybnosti, které padnou na každou matku, která si prošla takovou bolestí a málem porod nepřežila, jako Alice. Jestliže ano, za krátkou dobu by mělo být vše v pořádku. Povím Vám to takhle, Dave. Berte to zlehka a s tolerancí. Pokud by se zmínila o něčem jako, dejme tomu, že lituje, že se dítě nenarodilo mrtvé, přejděte to, ano, synku? A pokud by se ani po čase situace nezlepšila, zaskočím Vás tři navštívit. Je dobré čas od času navštívit staré přátele, nemám pravdu? Tumáte, vezměte si ještě jeden doutník na kuráž – ehm, pardon – na novorozence.“
Bylo slunečné jarní odpoledne. Auto jemně drnčelo po širokém, stromy lemovaném bulváru. Nebe bylo bez mráčku, květiny voněly a vál teplý jarní vítr. David vyprávěl, mezitím si zapálil doutník a povídal dále. Alice odpovídala stroze, tiše, uvolněně a čím déle jeli, tím uvolněněji působila. Držela dítě v náručí. Ne takovým tím pevným a hřejivým způsobem jako matka drží své novorozeně, napadlo Davida. Spíš jako by držela porcelánovou panenku.
„Jak ho pojmenujeme?“ zeptal se zvesela.
Alice Leiberová zaujatě pozorovala zelené stromy podél silnice. „Nebudeme ho zatím pojmenovávat,“ řekla. „Raději bych počkala, dokud nás nenapadne nějaké příhodné jméno. Nefoukej mu ten kouř do obličeje.“ Její věty pozbývaly jakoukoli návaznost. V poslední větě nebylo ani za nehet mateřské lásky, zájem, rozčilení. Prostě otvírala pusu a nechala volně plynout slova.
Manžel, poměrně rozhozený, vyhodil nedokouřený doutník z okénka. „Promiň,“ řekl.
Dítě odpočívalo v ohbí matčiny paže a stíny stromů mu dokola přebíhaly přes tvář. Když otevřelo své modré oči, bylo to jako dívat se na pomněnky. Malou, pružnou, růžovou pusinkou vydávalo mlaskavé zvuky.
Alice se na dítě letmo podívala. Její muž poznal, že se dívá na něj.
„Je ti zima,“ zeptal se jí.
„Chladno. Raději zavři okno, Davide.“
Rozhodně víc než chladno. Pomyslel si a okno zavřel.
Večeře.
OdpovědětVymazatStíny svíček tančily na zdi bohatě vybavené jídelny. Společné večeře navozovaly důvěrnou atmosféru pro oba manžele. Přátelskost a uvolněnost při podávání solničky, rozdělení se o poslední sušenku nebo prosté sdílení názorů.
David Leiber přinesl dítě z dětského pokoje. Posadil ho do židličky a podepřel několika polštáři.
Alice nespustila oči ze svého talíře. „Je ještě malý na takhle vysokou židli,“ zmínila se stroze.
„Ale je to vtipný, když takhle sedí s námi u stolu,“ odpověděl klidně Leiber. „Všechno je vtipný. V práci jakbysmet. Sice toho mám až po krk, ale může se stát, že letos vydělám dalších patnáct tisíc. No podívejme se na tebe, Juniore. Spadla ti brada, co?“ Začal mluvit za dítě a hrál si při tom s ubrouskem. Koutkem oka si ale všiml, že Alice se na ně vůbec nedívá. Vzdal to.
„Předpokládám, že tě to nezaujalo,“ prohodil, když se vrátil k večeři. Rostlo jím slabé rozčilení nad apatičností jeho ženy. „Víš, někdo by si mohl myslet, že matka by se alespoň trochu mohla zajímat o své dítě, nebo ne?“
Alice sebou škubla. „Tohle neříkej. Ne před ním! Později, pokud je to nutné.“
„Později?“ vyhrkl. „Před ním, za ním, jaký je v tom rozdíl?“ Došlo mu, že zbytečně zvýšil hlas a tak se omluvil. „V pořádku. Vím, že nejsi ve své kůži.“
Po večeři ho nechala odnést dítě do pokoje. Neřekla mu, ať to udělá; prostě ho nechala to udělat.
Když sešel dolů, spatřil Alici, jak stojí u rádia a poslouchá hudbu, kterou sotva vnímá. Oči měla zavřené, a očividně nad něčím usilovně přemýšlela. Přestala, jakmile Davida spatřila.
Znenadání byla u něj a jakoby se nic nedělo, vřele ho políbila. Byl z ní v šoku. Smál se, neočekávaně a zhluboka. Něco v něm začalo rozmrzat a tát; jako strach z kruté zimy tající na jaře, jeho strach náhle pominul. Nyní, když dítě bylo pryč z místnosti, nahoře v pokoji, mohla opět volně dýchat, žít. Byla volná. Trochu ho to znepokojovalo, ale nechal to být a užíval si její objetí. Horlivě šeptala.
„Děkuju, děkuju ti, zlato. Za to, že jsi vždycky sám sebou. Ty, jen ty a nikdo jiný! Spolehlivý, vždy tak spolehlivý!“
Vyčerpaně si položila hlavu na jeho rameno. „Přehnal jsi to. Někdy si přeji, abychom to byli zase my, když jsme se vzali. Žádná zodpovědnost, jen my. Žádné – žádné děti.“
Dychtivě ho popadla za ruku. Její bledý obličej zvláštně zčervenal, nepřirozeně a náhle. Vypadala, jakoby chtěla říct spoustu věcí, ale něco jí v tom bránilo. Tak řekla to, co tomu bylo nejblíže. „Třetí člen nám to tu narušil. Předtím, jsme byli jen ty a já. Chránili jsme se navzájem a teď chráníme dítě, ale nikdo nás nebrání před ním. Rozumíš, co tím chci říct? Když jsem ležela v nemocnici, přemýšlela jsem nad spoustou věcí. Svět je plný nebezpečí –„
„Skutečně?“ zeptal se David.
„Ano. Je. Ale zákony nás před ním chrání. A když nejsou žádné zákony, tak nás ochraňuje láska. Před tím abych ti ublížila, tě chrání moje láska k tobě. Pro mě jsi zranitelný, pro všechny lidi, ale láska tě chrání jako štít. Nebojím se tě, protože láska tlumí všechen tvůj vztek, nepřirozené instinkty, nenávist a nevyzrálost. Ale – co to dítě? Je příliš malé na to, aby rozumělo lásce nebo zákonům lásky. Čemukoliv, dokud ho to nenaučíme.“
„Tak ho to naučíme.“
„Ale do té doby nám může ublížit!“
„Ublížit nám? Malé dítě?“ lehce odtáhl Alici od sebe a zasmál se.
„Copak dítě zná rozdíl mezi tím, co je správné a co špatné?“ zeptala se.
„Ne. Ale to se časem naučí.“
OdpovědětVymazat„Ale to dítě je tak nové, tak nemorální, nemá vůbec žádné svědomí,“ hádala se dál Alice. Náhle ztichla, odtrhla se od Davida a zaposlouchala se. „Ten zvuk? Co to bylo?“
Leiber se porozhlédnul po místnosti. „Nic jsem –„
Zastavila se u dveří do knihovny. „Bylo to tady,“ špitla.
Leiber přešel po místnosti, otevřel dveře místnosti a rozsvítil. „Nic tu není“, řekl a vrátil se k Alici. „Jsi jen ztahaná. Do postele s tebou; hned teď.“
Společně zhasli a potichu šli po schodech do ložnice. Nahoře se Alice omluvila. „Mluvila jsem nesmysly, zlato. Promiň mi to. Jsem prostě vyčerpaná.“
David ji pochopil a omluvil se také.
Alice se nečekaně zastavila u dveří do dětského pokoje. Náhle chytla kliku a prudce vrazila do pokoje. David ji pozoroval. Opatrně se přiblížila ke kolébce. Nahlédla do ní a zůstala stát jako opařená. „Davide!“
Leiber přiskočil ke kolébce a podíval se dolů.
Obličej dítěte byl rudý a zpocený. Drobnou růžovou pusinkou hýbalo. Jasně modré oči mělo vykulené, jakoby ho někdo škrtil a malýma růžovýma ručkama máchalo ve vzduchu.
„Uf, jenom plakal,“ řekl Leiber.
„Myslíš?“ Alice Leiber se opřela o kolébku a narovnala se. „Neslyšela jsem ani hlásku.“
„Protože měl zavřené dveře.“
„A proto funí jako lokomotiva a je celý červený?“
„Samozřejmě. Chudák malá. Byl tu sám potmě a plakal. Dnes může spát s námi, kdyby zase začal plakat.“
„Takhle ho akorát rozmazlíš“, odpověděla jako žena.
Zatímco Leiber sunul postýlku do ložnice, cítil na sobě Alicin upřený pohled. Potichu se svléknul a posadil se na kraj postele. Po chvíli však zvedl hlavu a vyhrkl – „Sakra. Úplně jsem ti to zapomněl říct. V pátek musím letět do Chicaga“
„Ale Davide.“ Vypadala jako malá holčička, ztracená v obchoďáku. „Už tak brzy?“
„Odkládal jsem tuhle cestu už dva měsíce a už nemůžu dál. Už tam vážně musím letět.“
„Bojím se, být tu sama.“
„Neboj, do pátku najmeme tu novou kuchařku. Ta tu pak s tebou bude celou dobu. Stačí jí jen zavolat. Nebudu pryč dlouho, jen pár dní.“
„Ale já mám strach. Nevím sice přesně z čeho. A ty bys mi stejně nevěřil, kdybych ti to řekla. Začínám mít pocit, že jsem blázen.“
OdpovědětVymazatLežel už v posteli. Alice zhasla světla. Slyšel ji, jak jde okolo postele, jak nadzvedla deku a vklouzla pod ni. Cítil teplo jejího těla vedle sebe. Otočil se a řekl, „Jestli chceš, abych s tou cestou ještě chvíli počkal, tak bych možná ---„
„Ne“ řekla nepřesvědčivě, „Jen jeď, vím, že je to důležité. Já jen teď přemýšlím nad tím, co jsem ti před chvílí řekla. O zákonech, lásce a ochraně. Že tě láska přede mnou chrání. Ale před dítětem …“
Hluboce se nadechla. „Co tě chrání před ním, Davide?“
Ještě než jí vůbec mohl odpovědět, jak bláhová je, Alice se na posteli hbitě otočila.
„Podívej“, řekla.
Dítě bylo vzhůru, leželo v postýlce a zíralo na Davida svýma hlubokýma a jasnýma očima. Najednou je zavřelo.
Rozsvítila se světla. Alice se třásla Davidovi v náručí.
„To není normální, aby ses bála věci, kterou si porodila.“ Šeptal Alici a snažil se ji uklidnit. „Snažil se mě zabít! Leží tam, poslouchá, o čem mluvíme. Čeká jen na to, až odjedeš, aby se mě pokusil znovu zabít! Přísahám!“
Nemohl uvzlykanou Alici uklidnit. „Prosím“, „Utiš se, utiš se. Prosím.“
Plakala ještě dlouho do noci. Poté se uklidnila, lehce se třásla a usnula. Dýchala měkce, pravidelně. Konečně působila uvolněně.
David podřimoval.
Vteřinu předtím, než jeho víčka sklouzla dolů a on konečně usnul, uslyšel podivný, slabý zvuk v místnosti.
Mlaskání malých, vlhkých a růžových rtíků.
Dítě.
Když v tom – usnul.
Ráno zářilo slunce a i Alice se usmívala.
David Leibner se nakláněl nad kolíbkou. „Vidíš, prcku? Něco zářivého. Něco pěkného. Jo. Jo. Něco zářivého. Něco pěkného.“
Alice se smála. Řekla mu, ať v klidu odletí do Chicaga, že bude statečná holka a on se nemusí ničeho obávat. Postará se o dítě. Ach, samozřejmě, postará se o něj. Poslední větu řekla s takovým zvláštním důrazem, který David Leiber raději ignoroval.
Letadlo s Leiberem směřovalo na východ. Pozoroval nekonečné nebe, zářivé slunce, spousty mraků a po nějaké době se na horizontu objevilo Chicago. Leiber byl vržen do kolotoče objednávek, plánování, banketů, schůzek, telefonování, hádání se na konferencích a hltání kávy o přestávkách. Ale každý den si našel alespoň malou chvilku na to, aby Alici a dítěti napsal dopis a poslal telegram.
V podvečer šestého dne, kdy byl David na cestách, ho zastihl telefonát. Los Angeles.
„Alice?“
„Ne, Dave. Tady Jeffers, u telefonu.“
„Pane doktore!“
„Raději se posaď, synku. Alice onemocněla. Měl bys nasednout na první letadlo domů. Je to zápal plic. Udělám cokoli, co bude v mých silách, chlapče. Jen kdyby to nebylo tak brzy po porodu. Nemá dost sil.“
Leiber upustil sluchátko. Vstal, ale nohy jakoby se proměnily v želé a ruce nepředstavitelně ztěžkly. Hotelový pokoj se rozmazal a rozpadl.
„Alice“ vzdychl, vycházejíce ze dveří.
OdpovědětVymazatLetadlo směřovalo na západ, kde se po chvíli objevila Kalifornie. Točení kovové vrtule jakoby najednou přešlo ve vibrující zhmotnění Alice ležící v posteli, doktora Jefferse stojícího ve slunečním světle u okna, a stále intenzivnější reality, kterou Lieber pociťoval, a která se zhmotnila úplně, jakmile došel k posteli.
Nikdo nemluvil. Alice se chabě usmála. Jeffers mluvil, ale David z toho slyšel jen málo.
'Tvoje žena je až příliš dobrá matka, synu. Strachovala se o dítě více než o sebe…’
Malý sval v Alicině tváři cuknul.
Alice začala mluvit. Mluvila teď tak, jak by měla matka mluvit. Nebo ne - Nebyla v jejím hlase stopa vzteku, strachu, odporu? Doktor Jeffers si toho nevšiml, ale on tomu pozornost nevěnoval.
'Dítě nechtělo spát,' řekla Alice. 'Myslela jsem, že je nemocný. Prostě ležel ve své postýlce, a zíral. Pozdě v noci potom plakal. Nahlas. Plakal celou noc a celou noc. Nemohla jsem ho utišit. Nemohla jsem spát.'
Doktor Jeffers, přikyvoval. 'Utahala se přímo do zápalu plic. Ale teď je nadopovaná sulfonamidy a už je z nejhoršího venku.'
Lieberovi se udělalo zle. 'To dítě, jak je na tom on?'
'Čiperný jako nikdy, zdravý jako rybička.'
'Děkuji, doktore'
Doktor se dal k odchodu, sešel schody, zlehka otevřel dveře a byl pryč.
Lieber poslouchal, jak odchází.
'Davide!'
Otočil se za jejím šepotem.
'Bylo to zase to dítě,' řekla. 'Snažila jsem se namluvit si - přesvědčit se, že jsem blázen. Ale to dítě vědělo, že jsem z nemocnice slabá. A tak plakalo celou noc. A když neplakalo, bylo až příliš potichu. Kdybych rozsvítila, tak by tam jen ležel a koukal na mě.'
V Lieberovi trhlo. Vzpomněl si, jak ho sám jednou viděl vzhůru, ve tmě. Vzhůru pozdě v noci, kdy by měly děti spát. Myšlenku ale zahnal. Bylo to šílené.
Alice pokračovala. 'Chystala jsem se to dítě zabít. Ano, chtěla jsem to udělat. Jen asi hodinu potom, co jsi odjel. Šla jsem do jeho pokoje a dala ruce kolem jeho krku. Dlouho jsem tam stála, v myšlenkách a strachu. Potom jsem mu dala polštář na obličej. Přitiskla ho dolů, nechala ho tak a vyběhla z pokoje.'
Pokusil se jí přerušit.
'Ne, nech mě to doříct,' řekla chraplavě, zatímco se dívala na zeď. 'Když sem vyšla z jeho pokoje, pomyslela jsem si, že je to jednoduché. Novorozenci umírají na udušení každý den. Nikdo se to nikdy nedozví. Ale když sem se vrátila, abych ho viděla mrtvého, Davide, byl naživu! Ano, naživu, otočený na záda, usmíval se a dýchal. A po tomhle už jsem se ho nemohla ani dotknout. Nechala jsem ho tam a nevrátila se. Ani ho nenakrmila ani jsem se na něj nemohla podívat nebo cokoliv jiného. Možná že se o něj postarala kuchařka. Já nevím. Jen vím, že jeho pláč mě držel vzhůru celé noci a tak jsem přemýšlela, chodila po pokojích a teď jsem nemocná.' Byla teď téměř u konce. 'To dítě tam jen leží a přemýšlí o způsobech, jak mě zabít. Jednoduchých. Protože ví, že o něm tolik vím. Necítím k němu žádnou lásku, není mezi námi žádná ochrana a nikdy nebude.'
Skončila. Zhroutila se do postele a konečně usnula. David Lieber stál vedle ní dlouhou chvíli, aniž by byl schopen se pohnout. Mozek měl jakoby zamrzlý, ani buňka se nepohnula.
OdpovědětVymazatDalšího rána mohl udělat jen jednu věc. Udělal ji. Šel do ordinace doktora Jefferse, vše mu řekl a vyslechl Jeffersovy shovívavé odpovědi:
'Přistupujme k tomu zvolna, synu. Je celkem přirozené, že matky nenávidí své děti. Občas. Máme pro to název - rozpolcenost. Schopnost nenávidět, a zároveň milovat. Milenci k sobě často cítí nenávist. Děti nenávidí své matky-'
Lieber ho přerušil. 'Nikdy jsem necítil nenávist ke své matce.'
'Nepřiznal byste to, přirozeně. Lidé neradi přiznávají nenávist vůči svým milovaným.'
'Takže Alice své dítě nenávidí.'
'Nejlépe bychom to nazvali tím, že má utkvělou představu. Je to o kus dál než normální rozpolcenost. Dítě bylo přivedeno na svět císařským řezem, který jeho matku ze světa málem sprovodil. Viní to dítě z toho, že málem zemřela a z jejího zápalu plic. Přenáší své problémy a hází je na toho, kdo se nejvíc hodí jako viník. Všichni to děláme. Zakopneme o židli a proklínáme nábytek, místo naší nemotornosti. Nestrefíme golfovou jamku a je to vina hole, nebo míčku. Pokud nejdou obchody, viníme bohy, počasí, nebo naší vlastní smůlu. Říkám ti, co už jsem ti říkal. Miluj ji. Nejlepší lék na světě. Najdi maličkosti, kterými jí prokážeš pozornost. Dej jí pocit bezpečí. Najdi způsob jak jí ukázat jak bezbranné a nevinné je to dítě. Ať si uvědomí, že to dítě stálo za ten risk. Po chvíli se uklidní, zapomene na smrt a začne to dítě milovat. Pokud se to do měsíce nezmění, řekni mi a já ti doporučím dobrého psychiatra. A teď už jdi a přestaň se tak tvářit.'
............................
Když přišlo léto, situace se zklidnila a vylepšila. Leiber byl sice ponořený do práce, ale nikdy nezapomněl věnovat pozornost své ženě. Ona zase chodila na dlouhé procházky, nabrala sílu a čas od času si zahrála badminton. Jen vzácně měla větší citové výlevy. Vypadalo to, že se zbavila veškerých svých obav.
Až na jednu noc, kdy náhlý poryv letního vánku roztřásl stromy jako zářící tamburíny. Alice se třesoucí probudila a vklouzla do náručí svého manžela. Utišil ji a zeptal se co se děje.
"Něco je tady, v pokoji a sleduje nás" řekla.
OdpovědětVymazatDavid rozsvítil světla. "Zase se ti něco zdá", řekl. "Ale jsi na tom lépe. Už dlouho si z ničeho neměla strach."
David opět zhasl světlo, Alice si povzdechla a najednou spala. Držel ji a asi půl hodiny uvažoval nad tím jak roztomilá a zvláštní bytost je.
Uslyšel, jak se dveře zlehýnka pootevřely.
Nikdo tam nebyl. Dveře se nemohly samy otevřít. Vítr dávno utichl.
Čekal. Zdálo se to jako hodina, co tiše ležel ve tmě.
Potom v dálce začalo dítě plakat. Jeho pláč zněl jako nářek malého meteoru, který umírá v ohromné inkoustově černé propasti.
Byl to slabý, osamělý zvuk uprostřed hvězd, tmy a dýchání ženy v jeho náručí. Vítr začal opět vát skrze stromy.
Leiber počítal do padesáti. Pláč neustal.
Vymanil se z Alicina objetí a vyklouzl z postele. Nazul si bačkory, župan, a po špičkách vyšel z pokoje.
Zamířil dolů. Chtěl připravit teplé mléko, přinést ho nahoru a -
Vkročil do neočekávaného prázdna. Jeho noha uklouzla a propadla se. Uklouzla po něčem měkkém. Propadla se do nicoty.
Vymrštil nahoru ruce a zoufale se chytil zábradlí. Tělo přestalo padat. Držel se. Zaklel.
'Něco měkkého', co způsobilo jeho pád, zašustilo a spadlo a pár chodů níž. V hlavě mu zvonilo. Jeho srdce bušilo až v krku.
Proč nechávají neopatrní lidé věci pohozené po domě? Opatrně se natáhl pro ten předmět, který skoro zapříčinil jeho střemhlavý pád ze schodů.
Ruka mu ztuhla šokem. Zatajil dech. Srdce vynechalo jeden nebo dva údery.
Věc, kterou držel v ruce, byla hračka. Velká, těžkopádná látaná panenka, kterou z legrace koupil pro -
Pro dítě.
Příští den ho Alice odvezla do práce.
Zpomalila na půli cesty do města; zajela k okraji a zastavila. Potom se otočila na sedadle a podívala se na manžela.
'Chci odjet na dovolenou. Nevím, jestli budeš moci zlato, ale pokud ne, nech mě jet prosím samotnou. Seženeme někoho, kdo se postará o dítě, tím jsem si jistá. Já prostě musím odsud. Myslela jsem, že už se z toho dostávám - z toho pocitu. Ale nedostala. Nemůžu s ním být v jednom pokoji. Kouká se na mě jako by mě nenáviděl. Nemůžu na něj ani sáhnout. Jediné co vím je, že se chci odsud dostat, ještě než se něco stane.'
Vylezl z auta. Obešel ho, naznačil jí, ať se posune a nasednul. 'Jediná věc, kterou uděláš, je že navštívíš dobrého psychiatra. A pokud ti doporučí dovolenou, v pořádku. Ale tohle už nemůže pokračovat; mám z toho neustále žaludeční vředy.' Nastartoval auto. 'Zbytek odřídím já.'
Měla sklopenou hlavu a snažila se udržet slzy. Vzhlédla, když dojeli k jeho práci. 'Dobře. Dohodni schůzku. Promluvím si, s kýmkoli chceš, Davide.'
Políbil ji. 'Teď mluvíte rozumně, dámo. Myslíte, že zvládnete odjet domů v pořádku?'
'Samozřejmě hlupáčku.'
'Tak se tedy uvidíme u večeře. Řiď opatrně.'
'Neřídím tak vždycky? Ahoj.'
Stál na obrubníku a sledoval, jak odjíždí, zatímco si vítr hrál s jejími dlouhými tmavými lesklými vlasy. O minutu později volal Jeffersovi a sjednal schůzku se spolehlivým neuropsychiatrem. To by bylo.
Dnešní práce nebyla jednoduchá. Věci se začaly zamotávat, a on viděl Alici ve všem, na co se podíval. Hodně jejího strachu přešlo na něj. Skutečně ho přesvědčila, že jejich dítě je nějaké jiné.
Diktoval dlouhé, nudné dopisy. Zkontroloval nějaké zásilky. Na konci dne byl jedno velké vyčerpání, nic víc. Hlava ho bolela a s radostí odešel domů.
Když jel dolů výtahem, přemýšlel, co kdybych řekl Alici o té hračce - té látané panence - po které jsem zakopl minulou noc na schodech? Bože, z toho by byla rozhodně hysterická. Ne, nikdy jí o tom neřeknu. Nakonec, byla to jen jedna z těch nehod.
OdpovědětVymazatDenní světlo doznívalo na obloze, když jel domů taxíkem. Zaplatil taxikáři před domem. Pomalu šel po cementovém chodníčku a užíval si světlo, které zbývalo na obloze. Bílé koloniální čelo domu vypadalo nepřirozeně tiše a neobydleně. Potom si vzpomněl, že je čtvrtek a těch pár pomocníků, které si mohli dovolit najmout, mělo volno. Také kuchařka měla volno, takže by si museli s Alicí uvařit sami, anebo se jít někam najíst.
Zhluboka se nadechl. Za domem zpíval pták. O blok dále se pohnula doprava na silnici. Otočil klíčem v zámku. Klika se otočila v jeho sevření, namazaná, tichá.
Dveře se otevřely. Vešel dovnitř, položil klobouk spolu se svým kufříkem na židli. Začal se vysvlékat z kabátu, když vzhlédl.
Pozdní sluneční paprsky svítily dolů pod schodiště z horního okna. Tam, kam světlo dopadalo, byly vidět jasné barvy látané panenky roztažené v groteskní poloze pod schody.
Ale on nevěnoval látané panence žádnou pozornost.
Byl schopen se jen dívat, ne hýbat, pouze se dívat na Alici.
Alice ležela ve zlomené, groteskní pozici. Ležela pod schodištěm. Jako rozbitá panenka, která si už nikdy nechce hrát.
Alice byla mrtvá.
Dům byl tichý, až na zvuk jeho bušícího srdce.
Byla mrtvá.
Držel její hlavu v rukou, cítil její prsty. Držel její tělo. Ale ona neožila. Ani se nepokusila ožít. Vyslovil její jméno, nahlas, mnohokrát. Znovu se objetím pokusil předat jí trochu svého tepla, které ztratila. Ale nepomohlo to.
Postavil se. Musí si zavolat. Nepamatoval si. Najednou si uvědomil, že je nahoře. Otevřel dětský pokoj, vešel dovnitř a prázdně zíral na postýlku. Bylo mu špatně. Pořádně neviděl.
Oči dítěte byly zavřené, ale obličej měl rudý, vlhký od potu, jako by dlouho a nahlas plakal.
'Je mrtvá,' řekl Leiber dítěti. 'Je mrtvá.'
Potom se začal tiše smát. Smál se, dokud nevešel doktor Jeffers a několikrát mu dal facku.
'Přestaň s tím! Dej se dohromady, synu!'
'Spadla ze schodů, doktore. Zakopla o panenku a upadla. Já sám sem o ní málem zakopl tuhle v noci. A teď - '
Doktor s ním zatřásl.
'Doktore, doktore,' řekl Leiber. 'To je vtipné. Já - konečně mě napadlo jméno pro dítě.'
Doktor nic neřekl.
Leiber vzal hlavu do třesoucích se rukou a mluvil. 'Nechám ho příští neděli pokřtít. Víte, jaké jméno mu dám? Já - pojmenuju ho - Lucifer!'
Bylo jedenáct v noci. Hodně podivných lidí přišlo a odešlo. A s nimi i Alicina vůně, vše.
OdpovědětVymazatDavid Leiber seděl naproti doktorovi v knihovně.
'Alice nebyla blázen,' řekl pomalu. 'Měla důvod pro strach z toho dítěte.'
Jeffers si povzdechl. 'Teď jdete v jejích stopách. Vinila to dítě z její nemoci a teď ho viníš ty z její smrti. Zakopla o hračku, nezapomínej. Nemůžeš vinit to dítě.'
'Myslíte Lucifera?'
'Přestaň mu říkat Lucifer!'
Leiber zatřásl hlavou. 'Alice slyšela v noci zvuky. Věci hýbající se na chodbách. Jakoby nás někdo šmíroval. Chcete vědět, co ty zvuky vydávalo, doktore? Řeknu vám to. Bylo to dítě! Ano, můj syn! Čtyři měsíce starý, plížící se v noci po tmavých chodbách a naslouchající našim hovorům. Poslouchal každé slovo!' Držel se své židle. 'A když jsem rozsvítil světla, dítě je malé. Může se snadno schovat za nábytkem, dveřmi, zdí - pod úrovní zraku.'
'Chci, abyste přestal!' požadoval Jeffers.
'Nechte mě říct, co si myslím, jinak se zblázním. Když jsem odjel do Chicaga, kdo držel Alici vzhůru, utahal jí a zeslabil až k zápalu plic? To dítě! A když Alice nezemřela, tak se pokusil zabít mě. Bylo to snadné; nech hračku na schodech, plač uprostřed noci, aby se otec vzbudil, šel dolů pro teplé mléko a zakopl. Prostý trik. Ale účinný. Nedostal mě. Alici ano.'
David Leiber zastavil na tak dlouho, aby si mohl zapálit cigaretu. 'Mělo mi to dojít. Několikrát jsem uprostřed noci rozsvítil a to dítě tam jen leželo s očima dokořán. Většina dětí spí nepřetržitě. Ne tohle. On zůstal vzhůru a přemýšlel.'
'Děti nepřemýšlejí,' namítl Jeffers.
'Tak tedy zůstal vzhůru a dělal cokoliv, co může se svým mozkem dělat. Co sakra víme o dětském mozku? Měl všechny důvody k tomu, aby nenáviděl Alici; podezřívala ho ze všeho, čím byl - rozhodně ne normálním dítětem. Něčím - jiným. Co víte o dětech, doktore? Základní znalosti, ano. Samozřejmě víte, jak děti zabíjí své matky při porodu. Proč? Ze zášti, protože byly nuceni vstoupit do svět,a jako je tenhle!'
Leiber se unaveně naklonil k doktorovi. 'Všechno to do sebe zapadá. Předpokládejme, že pár dětí z milionu novorozeňat jsou schopné se okamžitě pohybovat. Vidět, slyšet, myslet, jako zvířata a hmyz. Spousta hmyzu je soběstačná ihned po narození. Většina savců a ptáků se přizpůsobí během pár dnů. Malým dětem trvá roky, než promluví, a váhavě se pohybují na gumových nožičkách.
Ale předpokládejme, že jedno dítě z milionu je - jiné? Narozeno s perfektním vědomím, schopné myslet, instinktivně. Nebyla by to dokonalá příležitost? Perfektní maskování pro cokoliv, co by to dítě mohlo chtít udělat? Mohlo by předstírat, že je normální, slabé, plačící, nevědoucí. Mohlo by se plazit po tmavém domě a poslouchat jenom s malým vynaložením energie. A jak je snadné položit překážky nahoru ke schodům. Jak je snadné plakat celou noc a unavit matku až k zápalu plic. Jak je snadné, přímo při porodu, být tak blízko matce, že pár šikovných manévrů způsobí zánět pobřišnice!'
'Pro Boha živého!' Jeffers se postavil. 'Říkáte tu odporné věci!'
'To o čem mluvím ale je odporné. Kolik žen zemřeno při rození dětí? Kolik jich kojilo zvláštní malé nepravděpodobnosti, které tak či onak zapříčinily smrt? Divné, rudé malé stvoření s mozkem, které pracuje v šarlatové tmě, kterou si ani neumíme představit. Základní malé mozky s nenávistí a surovou krutostí, s pouhou myšlenkou sebezáchovy. A sebezáchovou v tomto případě myslím zbavení se matky, která si uvědomila, co za stvůru přivedla na svět. Ptám se vás, doktore, co na světě je více sobecké než dítě? Nic! Nic není tak na sebe zaměřené, asociální, sobecké, nic!'
Jeffers se zamračil, zatřásl hlavou, a beznadějně pokrčil rameny.
Lieber zesláble položil cigaretu. 'Netvrdím, že má nějakou velkou sílu. Jen trochu víc než je pro čtyřměsíčního obvyklé, aby mohl lézt. Dost na to, aby mohl celou dobu poslouchat. Dost na to aby mohl plakat celou noc. To je dost, víc než dost.'
OdpovědětVymazatJeffers zkusil směšné. 'Nazývej to tedy vraždou. Vražda ale musí mít motiv. Udejte, jaký mělo to dítě motiv.'
Leiber byl připraven s odpovědí. 'Co je více klidné, více šťastné, v pokoji, odpočaté, krmené, v pohodlí, bezstarostné, než nenarozené dítě? Nic. Vznáší se v ospalém, tmavém výparu nadčasového divu, teplé výživě a tichu. Všechno je nekončící sen. Potom musí najednou opustit své útočiště a prodrat se do hlučného,
bezcitného, ukvapeného a nemilosrdného světa, kde je nuceno se samo pohybovat, shánět potravu, jíst ji, vyhledávat lásku, která pro něj předtím byla samozřejmá, potýkat se se zmatkem, na rozdíl od vnitřního ticha a neustálého spánku! A novorozeně to nenávidí! Nenávidí to všemi jeho měkkými, malými vlákny jeho těla. Nenávidí studený čerstvý vítr, velké prostory, náhlé odloučení od známých věcí. A v tom malém vláknu jeho mozku, jediná věc, kterou to dítě zná je sobeckost a nenávist, protože kouzlo bylo drze rozbito.
A kdo je zodpovědný za tohle rozčarování, za tohle rozbití kouzla? Matka. A tak má novorozeně koho nenávidět. A nenávidí celou svou mozkovou hmotou. Matka ho vypudila, odmítla. A otec není o moc lepší, zabij ho také! Je za to zodpovědný jeho způsobem!'
Jeffers ho přerušil. 'Pokud to, co říkáte je pravda, tak by se každá matka na světě musela koukat na své dítě, jako na něco z čeho jde strach. O čem by měla pochybovat a z čeho se roztřese.'
'A proč ne? Nemá to dítě dokonalé alibi? Chrání ho tisíciletí zdravotního pokroku. Podle všech přirozených pravidel je bezmocný a nezodpovědný. Dítě se narodí v nenávisti. A je to čím dál horší, ne lepší. Nejdříve dostane dítě určitou dávku pozornosti a mateřské lásky. Ale potom, jak běží čas, se věci mění. Když je právě narozené, má dítě velkou moc. Moc donutit rodiče dělat hloupé věci když pláče nebo kýchá. Vyskočit na nohy když udělá nějaký zvuk. Jak ubíhají roky, dítě cítí, jak mu ta síla rychle utíká mezi prsty, a ví, že se nikdy nevrátí. Proč by se nemělo chopit veškeré moci, kterou by mohlo mít? Proč by se nemělo intrikami dostat na pozici, kterou chce, když má všechny výhody? Později by se tohle dítě učilo novým věcem - o pozicích, penězích, bezpečí. Vidělo by, že penězi si nakonec může zajistit vlastní lůno pohodlí, tepla a samoty. A přirozeně, poté by zaplatilo za zlikvidování otce, jehož životní pojistka na dvacet tisíc dolarů je napsaná na ženu a dítě. Opět uznávám, že není ještě tolik staré na takovou motivaci. Peníze jsou něco, co je mimo něj. Ale nenávist ne. Peníze by mohly přijít později, ne teď. Ale bylo by to ze stejné touhy, z touhy vrátit se do teplého pohodlí a samoty.'
Leibrův hlas byl velmi tlumený a tichý.
'Můj malý chlapeček leží v posteli po nocích se zpocenou a rudou tváří, bez dechu. Z pláče? Ne. Z dlouhého lezení po temných chodbách. Můj malý chlapeček. Chci ho zabít.'
Doktor mu podal sklenici vody a nějaké prášky. 'Nezabijete nikoho. Jen budete po dvacet čtyři hodin spát. Až se vyspíte, rozmyslíte si to. Vezměte si tohle.'
Leiber spláchnul vodou prášky, a jak plakal, nechal se odvést po schodech nahoru do ložnice a uložit do postele.
Doktor řekl dobrou noc a odešel z domu.
Lieber, sám, usnul.
Slyšel zvuky. 'Co - co je to?' dožadoval se slabě odpovědi.
Něco se pohybovalo na chodbě.
David Leiber spal.
Dalšího rána přijel doktor Jeffers k Leiberově domu. Bylo krásné ráno a on zde byl pro to, aby řekl Leibrovi aby si odjel odpočinout na venkov. Leiber byl stále nahoře a spal. Jeffers mu dal dost sedativ na to, aby ho odrovnala minimálně na patnáct hodin.
OdpovědětVymazatZazvonil na zvonek. Žádná odpověď. Služební se ještě nevrátili, bylo moc brzy. Jeffers vyzkoušel přední dveře. Zjistil, že jsou otevřené a vkročil dovnitř. Položil svou zdravotní brašnu na nejbližší židli.
Něco bílého se pohnulo mimo jeho pohled nahoře na schodech. Jen náznak pohybu. Jeffers si toho sotva všiml.
V domě byl zápach plynu.
Jeffers vyběhl schody a vřítil se do Leiberovy ložnice.
Leiber ležel na posteli, nehýbal se, a pokoj sálal plynem, který unikal z uvolněné trubky blízko dveří. Jeffers jí utáhl, poté otevřel všechna okna a běžel k Leibrově tělu. Tělo bylo chladné. Bylo mrtvé už několik hodin.
Doktor vyběhl z pokoje, kašlal a slzely mu oči. Leiber nepustil ten plyn. Nemohl by. Ta sedativa ho odrovnala. Probudil by se nejdřív v poledne. Nebyla to sebevražda. Nebo tu byla nějaká možnost?
Jeffers stál na chodbě pět minut. Potom šel ke dveřím dětského pokoje. Byly zavřené. Otevřel je. Vešel dovnitř a nahlédl do postýlky.
Byla prázdná.
Stál nakloněný nad postýlku asi půl minuty a potom řekl něco jen tak pro sebe.
'Dveře od dětského pokoje se zabouchly. Nemohl ses dostat zpátky do postýlky, kde to bylo bězpečné. Neplánoval si, že by se zabouchly. Malá drobnost jako zabouchnutí dveří může zhatit i ty nejlepší plány. Najdu tě někde v domě, schovaného, a předstírajícího že jsi něco, co nejsi.' Doktor vypadal omámeně. Přiložil si ruku k hlavě a bledě se usmál. 'Teď mluvím jako Alice a David. Ale nemůžu to přehlížet, nejsem si jistý ničím, ale nemůžu to přehlížet.'
Sešel schody, otevřel jeho zdravotnickou brašnu na židli, něco z ní vzal a držel to v ruce.
Něco se šustlo dole v hale. Něco velmi malého a tichého. Jeffers se rychle otočil.
'Přivedl jsem tě na svět. Teď myslím, že tě z něj můžu sprovodit.'
Udělal půl tuctu rychlých, jistých kroků do haly. Zvedl ruku na slunce.
'Podívej, děťátko! Něco zářivého - něco hezkého!'
Skalpel.
Baránková + Balejová
OdpovědětVymazatBudková, Dobřická - část 1.
OdpovědětVymazatBradbury, Ray – LÉK NA MELANCHOLII
„Pošlete pro pijavice, vysají ji a uleví se jí,“ řekl doktor Gimp.
„Ona už ale žádnou krev nemá!“ brečela paní Wilkesová. „ Ach, doktore, co je naší Camillii?“
„Není v pořádku.“
„Ano, ano?“
„Je nemocná,“ řekl doktor ustaraně.
„Pokračujte, pokračujte!“
„Bez pochyby je vyhaslá jak svíce.“
„Ach, doktore Gimpe,“ ohradil se pan Wikes. „Než půjdete pryč, zopakujte nám, co jsme Vám řekli, když jste přišel.“
„Ne, už ne.“ Léky jí podávejte za svítání, dopoledne a při západu slunce. „Zaručená medicína!“
„Krucinál, už je plná zaručených medicín!“
„Ale no tak!“ Dostanu šilink, za návštěvu, pane.“
„Jdi dolů a vyžeň toho ďábla!“ Pan Wilkes vrazil doktorovi minci do dlaně.
Načež se doktor pousmál, šňupnul si tabáku, kýchnul a vmísil se ledabyle do davu londýnských ulic, do jarního jitra roku 1762.
Pan a paní Wilkesovi se otočili k posteli, kde ležela jejich drahá Camillia, celá bledá, pohublá, ano, ale přesto hezky, s velkýma mokrýma, fialovýma očima a vlasy jí ležely na polštáři jako potok zlata.
„Och“, skoro se rozplakala. „Co se mi to stalo? Od začátku jara, tři týdny, jsem jen jako duch v zrcadle; to mě děsí. Pomyšlení na to, že se nedožiju svých dvacetin.“
„Dítě,“ řekla matka. „Kde tě to bolí?“
„Mé ruce, nohy, hruď, hlava. Kolik doktorů - šest? - si mě tu otáčí jako hovězí na rožni. Nikdo další. Prosím, nechte mě tu skonat nedotčenou. Co je to za příšernou, záhadnou nemoc. „Och, udělejte něco, pane Wilkesi!“
„Co?“ zeptala se paní Wilkesová naštvaně. „Nechce žádného doktora, lékárníka nebo kněze! – a Amen na to! – vyždímali mě do sucha! Mám tedy pobíhat po ulici a přivést popeláře?“
Strana 1
Bradbury,Ray – LÉK NA MELANCHOLII
„Ano,“ řekl hlas.
„Co!“ Všichni tři se otočili a zírali.
Tak trochu zapomněli na jejího mladšího bratra, Jamieho, který se u okna šťoural v zubech párátkem, poklidně zíral dolů, jak mrholí a na hlasité burácení města.
„Před čtyřmi lety,“ řekl poklidně, „to bylo vyzkoušeno a fungovalo to. Nevoďte sem popeláře, ne, ne. Nechte nás Camillii zdvihnout na lehátko, snést jí ze schodů a postavit ji před dveře.“
„Proč? Na co?“
„Během jedné hodiny“ – Jamieho oči poskočily, počítá – „tisíce lidí se žene před naší bránou. Za jeden den, tu pobíhá přes dvacet tisíc lidí, belhá nebo projíždí. Všichni mohou prohlédnout mou omdlévající sestru, někdo jí spočítá zuby, zatáhne za ušní lalůčky, a tak, všechno, pochopte, mohli by nabídnout zaručený lék! Jeden z nich by snad mohl být ten pravý!“
„Ach,“ vzdychla paní Wilkesová, ohromená.
„Otče!“ řekl Jamie se zatajeným dechem. „Poznal si někdy někoho, kdo si nemyslel, že osobně napsal Materia Medicina? Zelená mastička na bolest v krku, či příšerná hojivá mast na nepříjemný pocit či nadmutí? Právě teď, deset tisíc samozvaných lékárníků mluví spatra, jejich moudrost se vytratila!“
„Jamie, chlapče, ty jsi neuvěřitelný!“
„Přestaň!“ řekla paní Wilkesová. „Žádná má dcera nebude vystavena na odiv v této nebo jiné ulici-„
„Hanba Ti, ženo!“ řekl pan Wilkes. „Camillia taje jako sníh a ty otálíš jí pustit z tohoto vydýchaného pokoje? Pojď Jamie, zvedni postel!“
„Camillie?“ Paní Wilkesová se obrátila na dceru.
„Mohu zemřít i venku,“ řekla Camillia, „kde chladný vánek může rozevlát mé lokny…
Budková, Dobřická - část 2.
OdpovědětVymazat„Blbost!“ řekl otec. „Ty nezemřeš. Jamie, zdvihej! Ha! Tady! Jdi nám z cesty, ženo! Nahoru, chlapče, výš!“
„Och,“ poplakávala. „Já letím, já letím…!“
Znenadání Londýn zahalila modrá obloha. Obyvatelé, překvapení počasím, spěchali do ulic, celý zpanikaření by chtěli něco vidět, něco dělat, nakoupit. Slepý muž zpíval, psi poskakovali, klauni se vrtěli a padali, děti malovaly křídou a házely si míčem jak při nějakém veselí.
Jamie a pan Wilkes se nadšení potáceli dolů a starali se o Camillii jako o Papežku, která modlící se plachtila vysoko v nosítkách s očima pevně zavřenými.
„Opatrně!“ zakřičela paní Wilkes. „Och, je mrtvá! Ne. Tady. Dejte jí dolů. Uklidni se…“
A nakonec postel byla opřená o předek domu, takže se tam nahrnula řeka lidstva, aby mohli vidět Camillii. Vytáhli velkou bledou Bartolemskou panenku, jako poklad na slunci.
Strana 2
Bradbury, Ray – Lék na melancholii
„Přines mi pero, inkoust a papír, chlapče,“ řekl otec. „Napíšu si, o jakých symptomech mluvili a jaké řešení nabídl dnešní den. Dnes si je projdeme. Teď-“Najednou si muž prodírající se davem změřil Camillii pichlavým pohledem.
„Je nemocná.“ řekl.
„Och“, povzdechl si pan Wilkes škodolibě. „Už to začíná. Pero, chlapče. Tady. Pokračujte, pane.“ „Není jí dobře.“ Zamračil se muž. „Vypadá slabě.“
„Vypadá slabě-“ Pan Wilkes si zapisoval, najednou však přestal. „Pane?“ Pohlédl na něj podezřívavě. „Jste lékař?“
„Ano, jsem, pane.“
„Myslím, že vím co si počít. Jamie, vezmi si mou rákosku a vyprovoď ho. Jen běžte, pane, ať už jste pryč.“ Muž se tedy zvedl, avšak s nadávkami a silně rozhořčený.
„Není jí dobře, je slabá….blaa!“napodoboval muže pan Wilkes, najednou však přestal. Nyní ukazovala prstem na Camillii vysoká, vyzáblá žena, která vypadala jako by právě vstala z hrobu. „Výpary,“ mumlala monotónně.
„Výpary,“ zapsal si pan Wilkes potěšeně.
„Plicní nedostatečnost,“ pronesla žena.
„Plicní nedostatečnost!“ poznamenal si pan Wilkes rozzářeně. „No to už zní lépe.“
„Je potřeba lék na melancholii,“ řekla žena. „Potřebujete však k léčení mumii, máte ji doma?“ Nejlepší mumie jsou egyptské, arabské, z Hyrasfatosu, Libye, všechny se skvěle hodí k léčbě magnetických poruch. Ptejte se po mě, cikánce z Flodden Road. Prodávám kámen z kerblíku, mužské kadidlo-“
„Flodden Road, kámen z kerblíku – pomaleji madam!“
„Myrhu, kozlík lékařský-“
„Počkejte paní! Myrha, ano! Jamie, zastav ji!“
Ale žena jmenující léky zmizela.
Dívka, které nebylo více než 17, přistoupila a prohlížela si Camilii Wilkesovou.
„Ona-“
„Ještě moment!“ Pan Wilkes horečně zapisoval. „-magnetické poruchy – kozlík lékařský – sakra! Dobře, děvče, můžete. Co vidíte ve tváři mé dcery? Uzdravíte ji snad pohledem, sotva dýcháte. Takže?“
„Ona“- Neznámá pohlédla hluboko do Camilliných očí, zrudla a zakoktala se.„ Sužuje je ji…sužuje..“
„No tak, vyklopte to!“
„Ona…ona…ach!“
A dívka s očima plnýma hlubokého soucitu se prodrala davem pryč.
„Hloupé děvče!“
Strana 3
Bradbury, Ray – LÉK NA MELANCHOLII
„Ne, tati,“ zamumlala Camillia, oči do široka otevřené. „Nebyla hloupá. Viděla to. Věděla co se děje. Och Jamie, běž a přiveď ji, donuť ji to říci.“
„Ne, s ničím nám nepomohla.“ Na rozdíl od té cikánky, podívej se na její seznam!“
Budková, Dobřická - část 3.
OdpovědětVymazat„Já vím, tati.“ Camillia, zbledla a zavřela oči.
Někdo zakašlal.
Řezník, zástěra červená od krve, stál a mnul si knír.
„Viděl jsem krávy s takovým pohledem,“ řekl. „Zachránil jsem je kapkou brandy a třemi vejci.“ V zimě jsem se touto medicínou vyléčil i já sám-„
„Moje dcera, ale není kráva, pane!“ pan Wilkes zahodil své pero. „A taky není řezník a už vůbec není leden! Odstupte, pane, ostatní čekají.“
A vskutku, obrovský dav se dožadoval pozornosti, jeden přes druhého se tlačili, aby mohli poradit svůj oblíbený trik, nebo zemi kde méně prší a svítí slunce více než v Anglii nebo na jihu Francie. Staří muži a ženy, obzvláště pak lékaři různého věku, se mezi sebou tlačili, rákoskami, berlemi a holemi.
„Přestaňte!“ křičela paní Wilkesová ustrašeně. „ Zdevastují mi dceru jako jarní plody!“ „Dál už ne!“ Jamie popadl rákosky a berle a mrštil je do davu, poté je jejich majitelé začali hledat.
„Otče, selhala jsem, selhala,“ vzdychla Camillia.
„Otče!“ křičel Jamie. „Jen jedno může ukončit tuto vzpouru.“ „Naúčtujte jim to.“ „Donuťte je zaplatit za každou radu jak vyléčit tuhle nemoc!“
„Jamie, ty jsi můj syn. Rychle chlapče, napiš ceduli! Slyšte, lidé! Dvě pence! Seřaďte se do fronty prosím. Dvě libry za každou radu. Nachystejte si peníze. To je ono. Vy, pane. Vy, madam. A vy také, pane. Tady je mé pero! Začněte!“
Dav se vypařil jako pára nad hrncem.
Camillia otevřela jedno oko a znovu omdlela.
Slunce zapadalo, ulice byly téměř prázdné kromě pár kolemjdoucích. Camillia lehounce zamrkala na domovní zvonek.
„Tři sta devadesát devět, čtyři sta pencí.“ Pan Wilkes spočítal poslední peníze v tašce svého syna. „Tady!“
„To mi zaplatí pořádný pohřební vůz,“ řekla bledá dívka.
„Nech toho!“ „Uvědomili jste si vůbec, rodino, že tolik lidí, přesně dvě stě, zaplatí za to, aby nám mohli říci svůj názor?“
„Ano,“ řekla paní Wilkesová. „Manželky, manželé, děti, všichni jsou hluší jeden k druhému.“ Lidé rádi zaplatí, aby jim někdo naslouchal. Chudáčci, každý si dnes myslí, že snědl všechnu moudrost světa, jako otrokáři z úlu. Takže my jsme dnes bohatí a dvě stě lidí je šťastných, že dali na trh své lékařské umění.“
„Bože, místo potlačení vzpoury jsme je museli odehnat jako pár štěňat.“
Strana 4
Bradbury, Ray – LÉK NA MELANCHOLII
„Přečťete nám ten seznam, otče,“ řekl Jamie, těch dvě stě zázračných medicín. Která z nich opravdu zabere?“
„Mě to nezajímá,“ zašeptala Camillia a povzdechla si. „Stmívá se. Když slyším ty názvy, zvedá se mi žaludek! Vezmete mě nahoru, prosím?“
„Ano drahoušku. Jamie, odnes ji!“
„Prosím,“ ozval se hlas.
Otočili se za hlasem muže.
Stál tam popelář nijak zajímavý svou výškou nebo postavou, z obličeje plného sazí na ně hleděly průzračně modré oči a skrytý bělostný úsměv. Během toho jak se pohyboval, tiše hovořil a přikyvoval, se mu z rukávů a kalhot snášel prach.
„Skrze ten dav jsem se sem nemohl dostat dříve,“ podotkl s čepicí v rukou celou od sazí. „Teď, na cestě domů jsem konečně tady. Musím zaplatit?“
„Ne, popeláři, vy nemusíte,“ řekla jemně Camillia.
„Počkejte-“ protestoval pan Wilkes.
Ale Camillia na něj hezky pohlédla a on ztichnul.
„Děkuji madam.“ Jeho úsměv zahřál jako sluneční paprsek při soumraku. „Mám jen jednu radu.“
Pohlédl na Camillii. Ona pohlédla na něho.
„Je předvečer Svatého Bosca, pane, madam?“
„Kdo ví? Já ne, pane!“ řekl pan Wilkes.
Budková, Dobřická - část 4.
OdpovědětVymazat„Myslím, že je předvečer Svatého Bosca, pane, madam. Je také úplněk. Takže,“ řekl popelář skromně, neschopný odtrhnout oči od překrásné utrápené dívky,“ musíte pustit svou dceru ven za svitu stoupajícího měsíce.“
„Ven za svitu měsíce!“ řekla paní Wilkesová.
„Není to šílené?“ zeptal se Jamie.
„Pane, žádám vás o prominutí.“ Popelář se uklonil. „ Ale úplněk vyléčí všechna nemocná zvířata, buďte té lásky a zkuste to. Jsou zde barvy klidu a přinesou i klid na duši, sladká síla mysli a těla při úplňku.“
„Možná bude pršet-“podotkla matka znepokojeně.
„Přísahám,“ vyhrkl popelář. „Má sestra také trpěla omdlíváním a bledostí. Starali jsme se o ni jako o pokojovou květinu za jarní noci a měsíčního svitu. Dnes žije v Sussexu, a těší se znovunalezenému zdraví.“
„Znovunalezení! Měsíční svit!“ A nebude nás to stát ani penci z těch čtyř set co jsme dnes vybrali, matko, Jamie, Camillie.“
„Ne!“ odvětila paní Wilkesová. „To se nestane!“
„Matko,“ řekla Camillie.
Upřímně pohlédla na popeláře.
Popelář se ohlédl zpět, obličej od sazí, jeho úsměv zazářil ve tmě jako čepel nože.
Strana5
Bradbury, Ray – LÉK NA MELANCHOLII
„Matko,“ řekla Camilila. „Cítím to. Měsíc mě uzdraví, vím to, vím…“
Matka s povzdechnutím řekla. „Je to na tobě, tohle není můj den ani noc. Nech mě tedy naposled tě políbit. Tady.“
Poté matka odešla nahoru.
Najednou začal popelář ustupovat a všem se zdvořile ukláněl.
„Celou noc, nyní, pamatujte, při měsíčním svitu ji nesmíte vyrušit, dokud se nerozbřeskne. Krásné sny, mladá dámo. Sněte a sněte co nejlépe. Dobrou noc.“
Saze pošla sazí a muž byl pryč.
Pan Wilkes a Jamie políbili Camilii na čelo.
„Otče, Jamie,“ řekla. „Nebojte se o mě.“
Poté ji nechali o samotě. Hleděla nad sebe a myslela si, že je nad ní zavěšený úsměv uprostřed temnoty, potom ten úsměv zmizel za rohem.
Čekala, až vysvitne měsíc.
Noc v Londýně, hlasy hostinců znějí čím dál ospaleji, třískot dveří jako opilý pozdrav, odbíjení hodin. Camillia viděla kočku, jak se prochází jako žena v kožichu, viděla ženu, jak se prochází v kožichu, obě moudré, obě Egypťanky, obě měly jiskru. Každou čtvrt hodinu slyšela z domu hlas:
„Jsi v pořádku, dítě?“
„Ano, otče.“
„Camillie?“
„Matko, Jamie, jsem v pořádku.“
A nakonec. „Dobrou noc.“
„Dobrou noc.“
Poslední světla zhasla. Londýn usnul.
Měsíc vyšel.
Čím výše měsíc vycházel, tím byly Camilliny oči bdělejší, jak sledovala údolí, nádvoří, ulice, až do poslední. Po půlnoci se měsíc dostal až přímo nad ni a jevil se jí jako mramorový náhrobek na vrchu hrobky.
Chod temnoty.
Camillia si zakryla uši.
Vzduchem se nesla melodie, ze které se jí dělalo mdlo.
Ve stínu dvora stál muž.
Camillia zalapala po dechu.
Budková, Dobiřická - část 5.
OdpovědětVymazatStrana6
Bradbury, Ray – MEDICÍNA NA MELANCHOLII
Muž vystoupil ze stínu do měsíční záře, držel loutnu, na kterou jemně hrál. Byl to dobře oblečený muž, s milým výrazem v obličeji, nyní navíc slavnostním.
„Trubadůr,“ pronesla Camillia nahlas.
Muž se s prstem na rtech pohyboval kupředu a brzy stál u jejího lůžka.
„Co pohledáváte venku v tak pozdní hodinu?“ zeptala se dívka, nebála se, aniž by věděla proč.
„Přítel mě poslal, abych Vás uzdravil.“ Dotkl se strun loutny. Zněly sladce. V měsíční záři byl vskutku pohledný.
„To nemůže být pravda,“ řekla, „ jak mi bylo řečeno, měsíc je můj lék.“
„To taky bude, krásko.“
„Co je to za píseň co zpíváte?“
„Píseň jarních nocí, bolestí a nepojmenovaných neduhů. Smím pojmenovat Vaši horečku, krásko?“
„Smíte, jestli víte jak.“
„Nejdříve příznaky: zvýšená teplota, náhlá zimnice, rychlé bušení srdce střídá pomalé, prudké výkyvy teploty, poté klid, žízeň uhasitelná pouhým douškem vody, nevolnost vyvolaná dotekem, takto-“
Dotkl se jejího zápěstí, a uviděl jak taje zapomněním, ucukl.
„Deprese, radosti,“ pokračoval. „Sny-“
„Přestaňte!“ vykřikla nepříčetně. Znáte mě do slova a do písmene, povězte mi co je to za nemoc.“ „Povím.“ Políbil ji na dlaň, až se náhle zajíkla. „Tahle nemoc se jmenuje Camillia Wilkesová.
„Jak podivné.“ Zachvěla se, její oči zářily fialovými jiskřičkami. „Jsem tedy sama sobě nemocí? Jak jsem to dokázala! I teď, poslechněte si mé srdce!“
„Ano, cítím.“
Mé končetiny, shoří s letním vedrem!“
„Ano, sežehnou mé prsty.“
„Ale teď, při lehkém nočním vánku, koukejte jak se třesu!“ Zemřu, přísahám, že zemřu!“
„To nedovolím,“ řekl tiše.
„Jste tedy doktor?“
„Ne, jsem jen obyčejný muž, váš obvyklý lékař, jako každý kdo se dnes snažil vám pomoci.“ Dívka, která by byla pojmenovala vaši nemoc, byla však odehnána davem.“
„Ano, viděla jsem jí na očích, že tuší jak mě vyléčit. Ale, teď mi cvakají zuby. A zde není žádná přikrývka navíc!“
„Prosím udělejte mi místo. Tady. Ukážu Vám to: dvě paže, dvě nohy, hlava a tělo. A jsem tu celý“
„Ale, pane!“
„Samozřejmě abych Vás zahřál.“
Strana 7
Bradbury, Ray – LÉK NA MELANCHOLII
„Jak plamen!“ Och pane, pane, znám Vás? Vaše jméno?“
Rychle se k ní naklonil, až jeho hlava stínila tu její. Odtud jeho veselé čistě modré oči zářily stejně jako jeho bělostný úsměv.
„Pročpak, jmenuji se Bosco,“ řekl.
„Nemáte přídavek svatý u jména?“
„Dejte mi hodinu a budete mi tak říkat.“
Jeho hlava se přibližovala. A jak saze unikly stínu, vykřikla v radostném poznání a uvítala zpět svého popeláře.
„Svět se se mnou točí! Umírám! Lék, drahý doktore nebo je vše ztraceno!“
„Lék,“ řekl. „Lékem je toto...“
Odněkud zamňoukala kočka. Někdo hodil botu z okna jako tiché varování. Najednou všechno utichlo a měsíc…
„Śšš …“
Rozbřesk. Dusot nohou na schodech, pan a paní Wilkesovi zírali na dvůr.
„Tělo zmrzlo na kost po té hrozné noci, vím to!“
„Ne, ženo, dívej! Je živá! S růžovými lícemi! Už není nemocná! Broskve, tomely! Září zdravím! Naše sladká Camillia je živá a zdravá, opět sama sebou!“
Stáli nad podřimující dívkou.
„Usmívá se, sní, co to říká?“
„Zázračná,“ vzdychla dívka, „medicína.“
„Co, cože?“
Dívka se znovu usmála, zářivým úsměvem ze spaní.
„Lék“, zamumlala, „na melancholii.“
Otevřela oči.
„Ach matko, otče!“
„Dcero! Dítě! Pojď s námi dovnitř!“
„Ne.“ Vzala je jemně za ruce. „Mami? Tati?“
„Ano?“
„Nikdo to nespatří. Slunce vychází. Prosím. Tančete se mnou.“
Nechtěli tančit.
Přestože nevěděli, co slaví, tak slavili.
Švecová, Vobořilová (1)
OdpovědětVymazatRay Bradbury - Vražda
„Jsou lidé, kteří by nikdy nespáchali vraždu,” řekl pan Bentley.
„Kdo, například?” zeptal se pan Hill.
„Například já, a mnoho dalších, jako jsem já,” odpověděl pan Bentley.
„Pitomost!” řekl pan Hill.
„Pitomost?”
„Slyšel jste, co jsem řekl. Každý je schopný vraždy. Dokonce i Vy.”
„Na celém světě nemám jediný motiv, jsem spokojený, moje manželka je dobrá žena, mám dost peněz, dobrou práci, proč bych měl spáchat vraždu?” řekl pan Bentley.
„Mohl bych vás přimět spáchat vraždu,” řekl pan Hill.
„To byste nemohl.”
„Mohl.” Pan Hill zamyšleně pohlédl ven na malebné zelené město v letním žáru.
„Nemůžete udělat vraha z nevraha.”
„Ale ano, můžu.”
„Ne, nemůžete!”
„O kolik se chcete vsadit?”
„Nikdy v životě jsem se nevsázel. Nevěřím v to.“
„Á, k čertu, džentlmenskou sázku,“ řekl pan Hill. „Dolar. Jeden dolar proti deseti centům. No tak, přece byste si vsadil deseticent, nebo ne? Byl byste třikrát horší než Skot, kdyby ne, a mimo to by se ukázalo, jak málo věříte ve své tvrzení. Copak to nestojí ani za deseticent, dokázat, že nejste vrah?“
„Děláte si legraci.“
„Oba si děláme i neděláme legraci. Jediné, co mě zajímá, je dokázat, že se ničím nelišíte od jakéhokoli jiného člověka. I Vy máte tlačítko, které čeká na stisknutí. Kdybych ho našel a stiskl, spáchal byste vraždu.“
Pan Bentley se lehce zasmál a odklepal konec doutníku, zatočil s ním mezi masitými rty a zaklonil se ve svém houpacím křesle. Pak zašmátral ve své rozepnuté kapse u vesty, našel šesták a položil ho před sebe na sloupek zábradlí. „Dobrá tedy,“ řekl zamyšleně a přihodil další šesták. „Tady je dvacet centů na to, že nejsem vrah. Jak mi tedy hodláte dokázat opak?“ Zachechtal se a spokojeně si promnul zavřené oči. „Budu tady sedět ještě dobrých pár let.“
„Bude to časově omezeno, samozřejmě.“
„Ach, bude?“ Bentley se smál čím dál hlasitěji.
„Ano. Ode dneška za měsíc budete vrahem.“
„Ode dneška za měsíc, jo? Ha!“ A zasmál se, protože mu ta myšlenka přišla naprosto absurdní. Začal se uklidňovat, ale stále to nebral vážně. „Dneska je prvního srpna, že? Tudíž mi prvního září budete dlužit dolar.“
„Ne, Vy mně budete dlužit dva deseticenty.“
„Jste tvrdohlavý, co?“
„Ani nevíte, jak moc.“
Byl pěkný večer pozdního léta, foukal pravý letní vánek, žádní komáři, dva doutníky správně hořely a bylo slyšet, jak paní Bentleyová řinčí nádobím, když ho ve vzdálené kuchyni pokládá do mýdlové vody. Podél ulic malého města vycházeli lidé na verandy a pokyvovali na sebe.
„Tohle je jedna z nejhloupějších konverzací, co jsem za celý svůj život vedl,“ řekla pan Bentley a jemně nasál vzduch provoněný čerstvě posekanou trávou. „Mluvili jsme o vraždě deset minut, dostali se k tomu, jestli bychom byli schopni zabít a najednou jsme uzavřeli sázku.
„Ano,“ řekl pan Hill.
Pan Bentley se podíval na svého strávníka. Panu Hillovi bylo kolem pětapadesáti, i když vypadal o něco starší, měl chladné modré oči, obličej zbarvený do šeda a vrásky, díky kterým vypadal jako meruňka seschlá na slunci. Byl úhledně oholen, jako Caesar, a měl charakteristický styl mluvy, při níž svíral židli, vaši ruku nebo měl sevřeny vlastní ruce, jakoby se modlil a přesvědčoval sám sebe nebo vás o pravosti jeho tvrzení. Vedli mnoho příjemných rozhovorů od té doby, co se pan Hill nastěhoval do zadního pokoje. Mluvili o mnohých věcech: o kobylkách na jaře, sněhu v dubnu, sezonních teplotních výkyvech, výletech na vzdálená místa, obvyklé hovory provoněné tabákem, příjemné jako dobrá večeře, a pan Bentley měl pocit, jako by s tím cizincem vyrostl, jako by ho znal od dob ukřičeného kluka přes pubertu až po bělovlasé stáří. Když na to přijde, tohle bylo poprvé, kdy se na něčem neshodli. Ta úžasná věc na jejich přátelství spočívala v tom, že až dosud vyloučilo hašteření nebo podružné problémy a šlo přímo k Pravdě, nebo aspoň k tomu, co ti dva muži považovali za pravdu, nebo možná, pomyslel si teď pan Bentley s doutníkem ve své ruce, co si myslel, že je pravda a co pan Hill, mimo rámec zdvořilosti nebo plánu, předstíral, že také považuje za pravdu.
(2)
OdpovědětVymazat„Nejlehčeji vydělané peníze v mém životě,“ řekl pan Bentley.
„Počkejte a uvidíte. Noste s sebou ty deseticenty. Mohl byste je brzy potřebovat.“
Pan Bentley vložil mince zpět do kapsy u vesty, napůl zamyšlen. Možná že obrat větru na okamžik změnil směr jeho myšlenek. Na okamžik mu mysl řekla, No, mohl bys zavraždit? Co?
„Ruku na to,“ řekl pan Hill.
Hillova chladná ruka tiskla pevně.
„Je to sázka.“
„Jasně, ty tlustý lenochu, dobrou noc,“ řekl pan Hill a vstal.
„Co?“ vykřikl pan Bentley vylekaně, ale ještě ne zcela dotčeně, protože nemohl uvěřit té hrozné volbě slov.
„Dobrou noc, čuně,“ řekl pan Hill a klidně na něj hleděl. Jeho ruce byly zaměstnané rozepínáním knoflíků u letní košile. Kůže jeho plochého břicha byla odkrytá. Měl na něm starou jizvu. Vypadala, jako by jím prošla kulka přímo skrz.
„Vidíte,“ řekl pan Hill, když zahlédl vyvalené oči buclatého muže v houpacím křesle, „už jsem tuhle sázku uzavíral.“
Přední dveře se tlumeně zavřely. Pan Hill byl pryč. Deset minut po jedné do pokoje pana Hilla pálilo světlo.
Pan Bentley seděl ve tmě a nemohl usnout, a když konečně vstal, tiše se přemístil do haly a podíval se na pana Hilla. Dveře totiž byly otevřené a pan Hill stál před zrcadlem a dotýkal se svého těla, poklepával ho, štípal, chvíli tady, chvíli zase tam.
A zdálo se, že si říká, podívej se na mě, podívej, tady, Bentley, a tady!
Bentley se podíval.
Na Hillově hrudníku a břiše byly tři kulaté jizvy. Přes jeho srdce vedla dlouhá sečná jizva a další malá přes jeho krk. A přes záda se mu táhly brázdy, jako by přes ně zuřivě přejel drak pařáty.
Bentley tam stál s otevřenou pusou a roztaženýma rukama.
„Pojďte dál,“ řekl pan Hill.
Bentley se ani nepohnul.
„Jste dlouho vzhůru.”
„Jen se prohlížím. Marnivost, marnivost.”
„Ty jizvy, všechny ty jizvy.”
„Pár už jich je, že?”
Je jich tolik. Bože můj, nikdy jsem neviděl takové jizvy. Jak jste k nim přišel?”
Hill pokračoval v naparování a hlazení se, po pás svlečen.
„No, teď už možná víte.” Mrkl a přátelsky se usmál.
„Jak jste k nim přišel?!”
„Vzbudíte manželku.”
„Odpovězte!”
„Použijte představivost, člověče.”
Vydechl, nadechl se a znovu vydechl.
„Co pro Vás mohu udělat, pane Bentley?“
„Přišel jsem-“
„Nahlas.“
„Chci, abyste se vystěhoval.“
„Ale teď, Bentley.“
„Budeme potřebovat tenhle pokoj.“
„Vážně?“
„Matka mé ženy přijede na návštěvu.“
„To je lež.“
Bentley přikývl. „Ano, lžu.“
„Proč to neřeknete? Chcete, abych odešel, tečka.“
„Správně.“
„Protože se mě bojíte.“
„Ne, nebojím.“
„No a co kdybych řekl, že neodejdu?“
„Ne, to byste nemohl udělat.“
„Ale ano, mohl, a taky to udělám.“
„Ne, to ne.“
„Co máme k snídani, zase šunku s vajíčky?“ Natáhl krk, aby si prohlédl tu malou jizvu.
„Prosím, řekněte, že odejdete,“ prosil ho pan Bentley.
„Ne,“ řekl pan Hill.
„Prosím.“
„Nemá cenu žadonit. Jen ze sebe uděláte hlupáka.“
„Dobře, když tu tedy zůstáváte, odvolejme tu sázku.“
„Proč ji odvolávat?“
„Protože.“
„Máte ze sebe strach?“
„Ne, to nemám!“
„Pššt,“ ukázal na zeď. „Vaše žena.“
„Odvolejme tu sázku. Tady. Tady jsou moje peníze. Vyhrál jste!“ Horečně tápal ve své kapse a vytáhl dva deseticenty. Hodil je na komodu, až zazvonily. „Vezměte si je! Vyhrál jste! Mohl bych spáchat vraždu, mohl, přiznávám to.“
Pan Hill chvíli čekal, a aniž by se na mince podíval, položil ruku na komodu, zašmátral, našel je, zvedl, zacinkal jimi a napřáhl je před sebe. „Tady.“
„Já je nechci zpátky!“ Bentley vycouval ze dveří.
„Vezměte si je.“
„Vyhrál jste!“
„Sázka je sázka. Tohle nic nedokazuje.“
Otočil se, přistoupil k Bentleymu, vhodil mu je do náprsní kapsy a poklepal na ně.
Bentley couvl dva kroky do haly. „Neuzavírám banální sázky,“ řekl Hill.
Bentley zíral na ty hrozné jizvy. „S kolika dalšími lidmi jste tuhle sázku uzavřel!“ vykřikl. „S kolika?!“
(3)
OdpovědětVymazatHill se zasmál. „Šunka s vajíčky, co?“
„S kolika?! S kolika?!“
„Uvidíme se u snídaně,“ řekl pan Hill.
Zavřel dveře. Pan Bentley tam stál a koukal na ně. Viděl přes dveře ty jizvy, jako by nějakou jasnozřivostí oka či mysli. Jizvy od břitev. Jizvy od nožů. Vězely v obložení jako suky ve starém dřevě.
Světlo za dveřmi zhaslo.
Stál nad tělem a slyšel, jak se dům probouzí, pospíchá, kroky po schodech, volání, tlumené zvuky a ruch. Už za chvíli ho všude kolem zaplaví lidé. Už za chvíli tu bude siréna a blikající červené světlo, rozevření dveří u auta, cvaknutí pout kolem jeho masitých zápěstí, dotazy, zírání do jeho bílé, zmatené tváře. Ale teď jen stál nad tělem a tápal. Zbraň padla do hluboké, voňavé noční trávy. Vzduch byl stále nabitý elektřinou, ale bouře už ustupovala a on si zase začínal uvědomovat souvislosti. A jeho pravá ruka sama tápala kolem jako slepý krtek, hrabala, hrabala jak smyslů zbavená v náprsní kapse, dokud nenašla, co chtěla.
Natáhl ruku a zatlačil Hillovy oči hledící vzhůru a na každé vrásčité, chladnoucí víčko položil zářivý nový deseticent.
Dveře za ním bouchly. Hattie vykřikla.
Otočil se k ní s úsměvem a slyšel se, jak říká: „Právě jsem prohrál sázku.“
Stránská, Sedláček - All Summer in a Day - 1. část
OdpovědětVymazatJeden den léta
„Připraveni?“
„Připraveni.“
„Teď?“
„Brzy.“
„A jsou si tím vědci jistí? Stane se to dnes, opravdu?“
„Koukejte, koukejte; podívejte!“
Děti se na sebe mačkaly jako spousta růží, spousta plevele, smíchaných, aby zahlédly schované slunce.
Pršelo.
Pršelo už sedm let; tisíce a tisíce dní, jeden po druhém seskládané a naplněné deštěm, bubnováním a řinutím vody, se sladkými, křišťálově čirými sprchami a otřesem bouří tak silným, že přílivové vlny dorazily až na ostrov. Tisíc lesů bylo zničeno deštěm, poté tisíckrát vyrostlo, aby byly následně opět zničeny. A takhlevypadal život na Venuši a tady se učily děti mužů a žen z raket, kteří přišli na tento deštivý svět založit civilizaci a žít své životy.
„Už to přestává, už to přestává!“
„Jo, jó!“
Margot od nich stála dál, od těch dětí, které si nemohly pamatovat dobu, kdy kolem nebyl jen déšť a samý déšť. Všem bylo devět let, a kdyby před sedmi lety nastal den, kdy se slunce na hodinu objevilo a ukázalo svou tvář omráčenému světu, nemohly by si jej pamatovat. Občas je v noci slýchávala převalovat se, když vzpomínaly a věděla, že snily a vzpomínaly na zlato nebo žlutou pastelku nebo na minci dost velkou na to, aby si s ní koupily svět. Věděla, že si myslely, že si vybavují to teplo, jako ruměnec ve tváři, na těle, na rukách a nohách a roztřesených dlaních. Ale potom se vždy probudily k bubnování a k nekonečnému padání průzračných korálků na střechu, cestu, zahrady, lesy, a jejich sny byly rázem pryč.
Včera ve škole četli celý den o slunci. O tom, že je jako citron, a jak je horké. A napsali o něm krátké příběhy nebo eseje nebo básně:
Představuji si slunce jako květinu,
která kvete pouhou hodinu.
To byla Margotina báseň čtená tichým hlasem v klidné třídě, zatímco venku padal déšť.
„Pff, to si nenapsala ty!“ protestoval jeden z chlapců.
„Napsala,“ řekla Margot. „Napsala.“
„Williame!“ řekla učitelka.
Ale to bylo včera. Nyní již déšť polevoval a děti se mačkaly u velkých silných oken.
„Kde je učitelka?“
„Vrátí se.“
„Ať si radši pospíší, jinak to zmeškáme!“
Lítali kolem sebe jako v roji, jejich hlasy jen bzučely. Margot stála sama. Byla to velmi křehká dívka, která vypadala, jako kdyby byla léta ztracená v dešti a ten déšť smyl všechnu modř z jejích očí, červeň z jejích rtů a žlutou z jejích vlasů. Byla jako zaprášená a vybledlá fotografie ze starého alba, a kdyby vůbec promluvila, připadalo by vám, že mluví duch. Teď stála stranou, zírala na déšť a halasný mokrý svět za tím ohromným sklem.
„Na co koukáš?“ řekl William.
Margot nic neřekla.
„Mluv, když s tebou někdo mluví.“
Šťouchl do ní. Ale ona se ani nepohnula.Nic a nikdo jiný než on, s ní v tu chvíli pohnout nemohlo. Pomalu se od ní vzdalovali, ani se na ni nepodívali. Cítila, že odcházejí. A bylo to proto, že si s nimi nechtěla hrát v chodbách podzemního města plných ozvěn. Když jí dali babu a utekli, stála mrkajíc po nich a neběžela za nimi. Když ve třídě zpívalo písně o štěstí, životě a hrách, její rty se sotva pohnuly. Pouze když zpívali o slunci a létě, rty se jí pohybovaly, jak koukala na namoklá okna. A pak, samozřejmě, ten největší zločin ze všech byl, že sem přišla ze Země teprve před pěti lety a pamatovala si slunce, jaké bylo a jaká byla obloha v Ohiu, když jí byly čtyři. A oni, oni byli celý život na Venuši a byly jim pouze dva, když naposledy vyšlo slunce a už je to dlouho, co zapomněli jeho barvu a teplo a jaké opravdu bylo.
Ale Margot si to pamatovala.
„Je jako pence,“ řekla jednou, oči zavřené.
„Ne, není!“ křičely děti.
„Je jako oheň,“ řekla, „na sporáku.“
„Lžeš, ty si to nepamatuješ!“ křičely děti.
Stránská, Sedláček - All Summer in a Day - 2. část
OdpovědětVymazatAle ona si to pamatovala a stála tiše stranou od všech a pozorovala bubnující okna. A jednou, asi před měsícem, se odmítla osprchovat ve školních sprchách, dlaně tiskla k uším a kolem hlavy, a křičela, že se voda nesmí její hlavy dotknout. A následně si velmi, ale opravdu velmi nejasně uvědomila, že je jiná, oni si to uvědomují, a proto se jí straní. Povídalo se, že matka s otcem ji příští rok berou zpět na Zem; bylo to pro ni důležité, že tak učiní, i kdyby to pro její rodinu znamenalo ztrátu tisíců dolarů. A tak ji děti nenáviděly ze všech těchto důvodů malého, či velkého významu. Nenáviděly její sněhově bílou tvář, její tiché čekání, její štíhlost a její možnou budoucnost.
„Vypadni!“ Chlapec do ní znovu strčil. „Na co čekáš?“
Potom se na něj poprvé otočila a podívala. A to, na co čekala, bylo vidět v jejích očích.
„Tak tady nečekej!“ zakřičel chlapec surově. „Nic neuvidíš!“
Její rty se pohnuly.
„Nic!“ zakřičel. „Všechno to byl vtip, že jo?“ Otočil se k ostatním dětem. „Dneska se nic nestane. Že jo?“
Všichni na něj mrkli a s porozuměním se smáli a potřásali hlavami.
„Nic, nic!“
„Ale,“ zašeptala Margot s bezradnýma očima. „Ale dnes je ten den, na kdy vědci předpověděli, říkali, že vědí, že slunce …“
„Všechno je to vtip!“ řekl chlapec a hrubě ji sevřel. „Hej, všichni, pojďme ji dát do skříně, než přijde učitelka!“
„Ne,“ ustoupila o krok Margot.
Nahrnuli se na ni, chytili ji a táhli, zatímco protestovala a žadonila a poté brečela, zpět do chodby, místnosti, skříně, kde ji zabouchli a zamkli. Stáli a koukali na dveře, jak se chvějí od toho, jak do nich bouchá a vráží. Slyšeli její tlumené vzlyky. Potom se s úsměvem otočili, šli ven a zpátky chodbou, ve chvíli, kdy přišla učitelka.
„Připraveny děti?“ Podívala se na hodinky.
„Ano!“ řekli všichni.
„Jsme tu všichni?“
„Ano!“
Déšť neustále polevoval.
Děti se shromažďovaly u velkých dveří.
Déšť přestal.
Bylo to jako by se uprostřed filmu o lavině, tornádu, hurikánu, sopečné erupci nejdříve něco stalo se zvukem, tudíž bylztlumen, až nakonec úplně ztichly všechny rány, ozvěny a burácení, a poté jako by byl film odpojen od projektoru avyměnili ho za nádherný tropický obrázek, který se nehýbal ani nechvěl. Zem se uklidnila. To ticho bylo tak nesmírné a neuvěřitelné, že měl člověk pocit, že má uši něčím ucpané, nebože úplně ohluchnul. Děti přiložily dlaně k uším. Stály stranou. Dveře se vysunuly a ta vůně ticha, na kterou svět čekal, dorazila.
Slunce vyšlo.
Mělo barvu planoucího bronzu a bylo obrovské. A obloha kolem měla barvu rozpálených modrých kachliček. A džungle žhnula slunečním svitem, když děti, osvobozeny z prokletí, vyběhly a křičely do jara.
„Nechoďte daleko,“ zavolala na ně učitelka. „Víte, že máte jen dvě hodiny. Přece byste venku nechtěli zůstat uvězněni!“
Ty ale už běhaly a natáčely obličeje směrem k nebesům, aby pocítily slunce na tvářích, jako teplé železo; sundávaly si bundy a nechávaly si sluncem hřát ramena.
„Jé, to je lepší, než sluneční lampy, že?“
„Mnohem, mnohem lepší.“
Přestaly utíkat a zastavily se v rozhlehlé džungli, pokrývající Venuši, která rostla a nikdy růst nepřestala tak divoce, dokonce i ve chvíli, když jste ji pozorovali. Bylo to hnízdo chobotnic se změtí velkých chapadel, připomínajících masité chaluhy, třepotající se, kvetoucí během tohoto kraťoučkého jara.Všude kam se podívaly byla barva kaučuku a popele kvůli těm mnoha letům bez slunce. Byla to barva kamenů a bílých sýrů a inkoustu a taky barva měsíce.
Stránská, Sedláček - All Summer in a Day - 3. část
OdpovědětVymazatDěti se se smíchem rozvalily na matraci, kterou jim poskytla džungle, a zaslechly pod sebou houževnatý a živý povzdech a vzlyk. Utíkaly kolem stromů, uklouzly a spadly, strkaly se, hrály na schovávanou a na babu, ale většina z nich mžourala do slunce, dokud jim nezačaly téct slzy po tvářích; zvedly ruce k této žluti a úžasné modři a dýchaly svěží, tak krásně svěží vzduch a poslouchaly to ticho, které je uvěznilovposvátnémmoři bez zvuku a pohybu. Koukaly na vše a vše si vychutnávaly. Poté, divoce, jako když zvířata utíkají ze svých jeskyní, se rozutekly a běhaly a křičely v kruzích. Běhaly celou hodinu a vůbec se nezastavily.
A pak -
Uprostřed běhání začala jedna dívka naříkat.
Všichni se zastavili.
Dívka, která stála pod širým nebem natáhla ruku.
„Ale, podívejte, podívejte,“ řekla a celá se třásla.
Pomalu přišli, aby se podívali na její rozevřenou dlaň.
Uprostřed dlaně, ohromná,leželajediná dešťová kapka. Dívka začala plakat, jak se na ni koukala. Tiše pohlédli na slunce.
„Ach. Ach.“
Pár studených kapek se jim sneslo na nosy a tváře a rty. Slunce se ztrácelo za oblakem mlhy. Vítr kolem nich rozfoukával zimu. Otočili se a začali odcházet zpět ke svému podzemnímu domu s rukama v bok a jejich úsměvy se vytrácely.
Hrom je polekal a oni, stejně jako listy před novým hurikánem, dopadali na sebe a utíkali. Blesk udeřil deset mil daleko, pět mil, míli, půl míle. Obloha bleskově potemněla. A venku to vypadalo jako o půlnoci.
Chvíli stáli ve dveřích do podzemí, dokud nezačalo silně pršet. Poté dveře zavřeli aposlouchali tenburácivý zvuk padajícího deště v tunách a lavinách všude a napořád.
„Takhle to bude dalších sedm let?“
„Ano. Sedm.“
Pak jeden z nich krátce vykřikl.
„Margot.“
„Co?“
„Je pořád ve skříni, kde jsme ji zamkli.“
„Margot.“
Všichni stáli jako zatlučení. Dívali se střídavě jeden na druhého a pak své pohledy odvrátili. Pohlédli ven na svět, kde opět pršelo a pršelo a neustále pršelo. Jejich pohledy se ne a ne střetnout. Obličeje měli vážné a bledé.Hleděli na své ruce a nohy s obličeji skloněnými k zemi.
„Margot.“
Jedna z dívek řekla, „No…?“
Nikdo se nepohnul.
„Jdeme dál,“ zašeptala dívka.
Pomalu kráčeli dál chodbou za zvuku studeného deště. Zahnuli do dveří místnosti za zvuku bouřky a hromů, blesk jim osvětlil tváře, modrý a děsivý. Pomalu přišli ke dveřím skříně a zastavili se u ní.
Za dvířky skříně bylo ticho.
Ještě pomaleji odemkli dvířka a pustili Margot ven.
Šárka Maříková
OdpovědětVymazatRay Bradburry - Bánší (Víla smrti)
část - 1
Byla to jedna z těch nocí, projížděl jsem Irskem skrze ospalá města Dublinu, skryt pod závojem mlhy, která odvála s příchodem deště a proměnila se v to pověstné ticho. Celá země byla nehybná, chladná a plná očekávání. Ta noc byla jako dělaná pro podivuhodná setkání na rozcestí, které je hojně protkáno sítí pavučin bílých pavouku, ale nikde ani stopy po pavoucích. Brány skřípaly daleko za loukami, kde se měsíc svým svitem protrhával křehké okenní tabulky.
Bylo zlověstné ticho před bouří. Cítil jsem to v kostech, když jsem projížděl tou poslední bránou a dorazil k soudnímu domu, tak daleko od Dublinu, že kdyby náhodou zemřelo celé město, nikdo by si toho nevšiml.
Jakmile jsem zaplatil taxikáři za odvoz, viděl jsem, jak se vrací zpět k životu ve městě a nechal mě tam stát samotného s konečnou verzí mého scénářem o dvaceti stranách a s myšlenkou na mého vydavatele, který na mě čekal uvnitř. Postával jsem v tichu noci, vdechoval irský vzduch a dostával plícemi ven temnotu mé duše.
Poté jsem zaklepal.
Dveře se téměř okamžitě otevřely dokořán. V nich stál John Hampton, podával mi sklenku sherry a tahal mě dovnitř.
„Božínku chlapče, jsem zvědavý. Sundej si ten kabát. Už hotovo? No, když myslíš. Jsem vážně zvědav. Byl jsem potěšen tvým telefonátem z Dublinu. V domě je takové ticho. Clara vzala děti do Paříže. My si spolu tak pěkně počteme, vypijeme flašku, nakopeme tvým scénám zadek, půjdeme spát až k ránu a – okamžik, co to bylo?“
Dveře byly ještě stále dokořán. John kousek popošel, se zavřenýma očima naklonil hlavu a zaposlouchal se.
Vítr šelestil lukami. V mracích byl slyšet zvuk, jako když někdo odestýlá velkou postel. Také jsem poslouchal.
Od temného pole se ozýval jemný nářek a vzlyk. „Víš, co to je, chlapče?“ zeptal se mě, oči stále ještě zavřené. „Co?“ „To ti povím až později. Teď vstaň!“
S prásknutím dveří se otočil a jako pán domu mě odstrčil za sebe. Měl na sobě tvídové sako, džíny a naleštěné polobotky, vlasy měl jako obvykle rozcuchané z postelových hrátek s cizími ženami. Právě se vystavoval uprostřed knihovny, a v zářivém úsměvu odhalil záblesk zubů, jako z majáku, když násilím měnil scénář v mé ruce za další sklenku sherry.
„Tak se podívejme co má pravá ruka, pravá hemisféra, můj génius, co jen stvořil. Posaď se, pij a sleduj.“
Š. Maříková
OdpovědětVymazatčást - 2
Když prolistovával můj scénář, stál obkročmo u krbové římsy a zahříval si záda, vědom si mé přítomnosti, vyprazdňoval jsem svou sklenku příliš rychle a mrknul pokaždé, když list scénáře dopadl na koberec. Poslední list nechal dopadnout pomalu, obrátil hlavu ke stropu, zapálil si doutník bafal. Nechával mě čekat.
Nakonec posledním dechem řekl: „Ty parchante jeden!“ „Je to dobré, zatraceně dobré!“
Málem jsem se zhroutil. Vůbec jsem nečekal takový příval chvály. „Samozřejmě to potřebuje trochu osekat!“ Zase jsem se sebral. „Jak jinak“ souhlasil jsem. Obratně se sehnul, sebral listy ze země a otočil se. Vypadalo to jako by je chtěl hodit do ohně. Sledoval plameny a pevně sevřel scénář v ruce.
„Jednou, chlapče,“ řekl téměř neslyšně, „mě budeš muset naučit, jak psát.“
Odpočíval a přijímal nevyhnutelné, byl plný upřímného obdivu.
„Jednou,“ smál jsem se, „ mě budeš muset naučit režírovat!“
„Netvor bude náš film, chlapče. Jsme to ale tým.“
Vstal, aby si se mnou přiťuknul. „Tak na ten náš tým!“ Náhle změnil téma. „Jak se má manželka a děti?“ „Čekají na mě na Sicílii, tam je teplo.“ „Pojedeš za nimi a za sluncem, co nejdřív! Já - „ Ztuhnul, natočil hlavu a zaposlouchal se. „Hej, co se to děje – „ zašeptal. Otočil jsem se a čekal.
Tentokrát se před tím velkým starým domem ozýval záchvěv sotva slyšitelných zvuků, jako skřípání nehtů o nátěr nebo sloupnutí suché kůry stromu. Také tu bylo sténání, skoro jen nádech, následovaný jemnými vzlyky. John teď stál ztuhle, jako socha, jako mim, zamrzlý v jedné z fází představení. Ústa měl do široka rozevřená, skoro jako by chtěl dopomoci zvukům k vnitřnímu uchu. Oči vykulené jako vejce.
„Mám ti povědět, co je to za zvuky, chlapče? Bánší!“ „Cože?“ zavzlykal jsem. „Víla smrti“ artikuloval. „Duch staré ženy, která straší na cestě hodinu před tím než někdo zemře. Tak to byl ten zvuk!“ Zastavil se u okna, odhrnul závěs a pokukoval po venku. „Pšt! Třeba myslí na nás!“ Ale, nechej toho, Johne!“ pousmál jsem se. „Opravdu, chlapče.“ Zahleděl se do hluboké tmy a melodramaticky si ten pohled vychutnával. „Žiju tu už deset let. Tam venku je smrt a bánší to vždycky ví! Kde jsme to byli?“ Jen tak přerušil tento moment, odkráčel zpět k ohništi a vzal do ruky můj scénář, jako by ho ještě nikdy předtím neviděl.
„Přemýšlel si někdo o tom, jak je mi Netvor podobný? Hlavní hrdina, obrážející moře a ženy, jednu za druhou, po celém světě a nikde se neusadí. Možná proto to dělám. Zajímalo tě někdy kolik žen jsem měl? Stovky! Já – „ Přestal, aby nechal má slova pohltit ho. "Fantastické!" Nejistě jsem vyčkával. "Ne, ne tohle!" Odhodil můj scénář hned vedle London Times, těsně vedle krbové římsy. "Tohle! Fantastická recenze na tvou novou knihu povídek!" "Cože?" nadskočil jsem. "Jen klid, chlapče. Já ti ji přečtu. Bude se ti moc líbit. Zkrátka báječná!" Byl jsem omráčený a jistý se, že se ze mě chce udělat blázny nebo hůř - říct pravdu hrubým vtipem. "Poslouchej!" John vzedl noviny ze země a začal je předčítat jako svatý text. " Povídky Douglase Rogerse mohou klidně být velkým úspěchem americké literatury-" Přestal číst a nevinně na mě zamrkal. "Jak se ti to zamlouvá teď, chlapče?" "Pokračuj, Johne", naříkal jsem.
Š. Maříková
OdpovědětVymazatčást - 3
Polknul jsem zbytek sherry. Byl to osudný okamžik spojený s úpadkem mysli. "- ale tady v Londýně," pokračoval John, " je od našich vypravěčí očekáváno více. Pokušením se o uplatnění Kiplingových myšlenek, Maughamovo stylu, sem tam závanu Waugha, se Rogers topí někde ve středoatlantické oblasti. Tento schátralý styl je po většinou špatnou stránkou vynikajícího písaře. Douglasi Rogersi, vrať se domů!"
Zvedl jsem se a utíkal, ale john líným pohybem zápěstí vhodil Times to ohně, kde zkomíraly jako umírající ptáček, obklopený jiskrami. Nevyrovnaný jsem neohrabaně popadl ty zpropadený kus papíru a vyndal ho z ohně, ikdyž jsem nakonec cítil úlevu, že je již plameny stačily zničit. John se snažil vyčíst výraz z mého obličeje, byl škodolibý. Můj obličej byl v jednom ohni, ústa pevně sevřena a moje ruka, opřená o římsu, jištěná silou nedobytné skály. Z očí mi vyhrkly slzy, jako by chtěly nahradit slova, která ne a ne vyjít z mých úst. "Co se děje, chlapče?" Díval se zvědave na mě, jako opice tísnící se k nejakému nakažlivému monstru ve vedlejší kleci. " Cítiš se uboze?" " Pro pána Boha, Johne. Utrhnul jsem se na něj. " Musel jsi tohle udělat?" Kopl jsem přímo do ohniště aby se pohnula polena a tisíce jisker vyšlo nahoru. "Proč, Dougu, nevěděl jsem-" To si teda sakra věděl!" Sledoval jsem ho se slzami v očích. "Zbláznil jsi se?" "Ne, nezbláznil, Dougu. Nebyla to vůbec španá recenze, jen jsem si dovolil přidat pár vět, aby to všichni spokli i s navijákem. "Už se to nikdy nedozvím." zavzlykal jsem. "Podívej!" řekla jsem a ještě naposledy kopl do hrstky popela. " Můžeš si koupit další, až budeš zítra v Dublinu, Dougu. Uvidíš, že tě zbožňují. Probůh, jen jsem nechtěl abys zpyšnil. Konec srandy. Nestačí ti, že jsi právě napsal ty nejlepší scény, které si kdy mohl napsat, a to k tomu nejlepšímu scénáři?" John mi dal ruku kolem ramen. Typický John: nedává nic zadarmo a vždycky musí poškádlit. "Víš, co je tvůj problém, Dougu?" zeptal se, podávajíce mi ještě jednu sklenku sherry do mých klepajících se prstů. "Tak víš?" "Co?" zalapal jsem po dechu. "Tak co?" "Ten problém je, Dougu-" nasadil svou masku oslnivosti a propaloval mě svýma očima. " že mě nemáš ani z půlky tak rád, jako já tebe!" "Ale no tak, Johne-"
"Ne, chlapče, myslím to opravdu vážně. Bože, chlapče, vždyť já bych pro tebe zabíjel. Jsi ten nejlepší spisovatel, který kdy žil a já tě miluji celým svým srdcem i duší. Právě proto jsem si myslel, že by ti trocha té kritiky nezaškodila. Teď je mi jasné, že jsem se zmýlil-" "To ne, Johne" protestoval jsem. Jakoby chtěl, abych se omluvil já. "To je v pořádku. "Promiň, chlapče, opravdu se omlouvám." "Buď zticha!" zadržoval jsem smích. "Pořád tě mám rád, já-" " To je můj kluk! A nyní-" John spráskl ruce dohromady a otáčel stránkami scénáře tam a zpět. " Pojďme strávit nejméně hodinu, stříháním té tvé úžasné scény a-" To už bylo během té noci po třetí, co se Johnova nálada změnila. "?Historie?" zavzlykal. Zíral doprostřed místnosti, jako mrtvý pod vodou. "Dougu, jsi tu se mnou?"