22. září 2014

Docela obyčejný text

When he finally stepped onstage, Langdon received a rousing round of applause from a crowd that
was standing room only.
“Meine Damen und Herren,” Langdon began, his voice booming over the loudspeakers.
“Willkommen, bienvenue, welcome.”
The famous line from Cabaret drew appreciative laughter from the crowd.
“I’ve been informed that our audience tonight contains not only Dante Society members, but also
many visiting scientists and students who may be exploring Dante for the first time. So, for those in
the audience who have been too busy studying to read medieval Italian epics, I thought I’d begin with
a quick overview of Dante—his life, his work, and why he is considered one of the most influential
figures in all of history.”
More applause.
Using the tiny remote in his hand, Langdon called up a series of images of Dante, the first being
Andrea del Castagno’s full-length portrait of the poet standing in a doorway, clutching a book of
philosophy.
“Dante Alighieri,” Langdon began. “This Florentine writer and philosopher lived from 1265 to
1321. In this portrait, as in nearly all depictions, he wears on his head a red cappuccio—a tight-fitting,
plaited hood with earflaps—which, along with his crimson Lucca robe, has become the most widely
reproduced image of Dante.”
Langdon advanced slides to the Botticelli portrait of Dante from the Uffizi Gallery, which stressed
Dante’s most salient features, a heavy jaw and hooked nose. “Here, Dante’s unique face is once again
framed by his red cappuccio, but in this instance Botticelli has added a laurel wreath to his cap as a
symbol of expertise—in this case in the poetic arts—a traditional symbol borrowed from ancient
Greece and used even today in ceremonies honoring poet laureates and Nobel laureates.”
Langdon quickly scrolled through several other images, all showing Dante in his red cap, red tunic,
laurel wreath, and prominent nose. “And to round out your image of Dante, here is a statue from the
Piazza di Santa Croce … and, of course, the famous fresco attributed to Giotto in the chapel of the
Bargello.”
Langdon left the slide of Giotto’s fresco on the screen and walked to the center of the stage.
“As you are no doubt aware, Dante is best known for his monumental literary masterpiece—The
Divine Comedy—a brutally vivid account of the author’s descent into hell, passage through purgatory,
and eventual ascent into paradise to commune with God. By modern standards, The Divine Comedy
has nothing comedic about it. It’s called a comedy for another reason entirely. In the fourteenth
century, Italian literature was, by requirement, divided into two categories: tragedy, representing high
literature, was written in formal Italian; comedy, representing low literature, was written in the
vernacular and geared toward the general population.”
Langdon advanced slides to the iconic fresco by Michelino, which showed Dante standing outside
the walls of Florence clutching a copy of The Divine Comedy. In the background, the terraced
mountain of purgatory rose high above the gates of hell. The painting now hung in Florence’s
Cathedral of Santa Maria del Fiore—better known as Il Duomo.
“As you may have guessed from the title,” Langdon continued, “The Divine Comedy was written in
the vernacular—the language of the people. Even so, it brilliantly fused religion, history, politics,
philosophy, and social commentary in a tapestry of fiction that, while erudite, remained wholly
accessible to the masses. The work became such a pillar of Italian culture that Dante’s writing style
has been credited with nothing less than the codification of the modern Italian language.”
Langdon paused a moment for effect and then whispered, “My friends, it is impossible to overstate
the influence of Dante Alighieri’s work. Throughout all of history, with the sole exception perhaps of
Holy Scripture, no single work of writing, art, music, or literature has inspired more tributes,
imitations, variations, and annotations than The Divine Comedy.
After listing the vast array of famous composers, artists, and authors who had created works based
on Dante’s epic poem, Langdon scanned the crowd. “So tell me, do we have any authors here tonight?”
Nearly one-third of the hands went up. Langdon stared out in shock. Wow, either this is the most
accomplished audience on earth, or this e-publishing thing is really taking off.
“Well, as all of you authors know, there is nothing a writer appreciates more than a blurb—one of
those single-line endorsements from a powerful individual, designed to make others want to buy your
work. And, in the Middle Ages, blurbs existed, too. And Dante got quite a few of them.”
Langdon changed slides. “How would you like to have this on your book jacket?”
Ne’er walked the earth a greater man than he.
—Michelangelo
A murmur of surprise rustled through the crowd.
“Yes,” Langdon said, “that’s the same Michelangelo you all know from the Sistine Chapel and the
David. In addition to being a master painter and sculptor, Michelangelo was a superb poet, publishing
nearly three hundred poems—including one titled ‘Dante,’ dedicated to the man whose stark visions
of hell were those that inspired Michelangelo’s Last Judgment. And if you don’t believe me, read the
third canto of Dante’s Inferno and then visit the Sistine Chapel; just above the altar, you’ll see this
familiar image.”
Langdon advanced slides to a frightening detail of a muscle-bound beast swinging a giant paddle at
cowering people. “This is Dante’s hellish ferryman, Charon, beating straggling passengers with an
oar.”
Langdon moved now to a new slide—a second detail of Michelangelo’s Last Judgment—a man
being crucified. “This is Haman the Agagite, who, according to Scripture, was hanged to death.
However, in Dante’s poem, he was crucified instead. As you can see here in the Sistine Chapel,
Michelangelo chose Dante’s version over that of the Bible.” Langdon grinned and lowered his voice to
a whisper. “Don’t tell the pope.”
The crowd laughed.
“Dante’s Inferno created a world of pain and suffering beyond all previous human imagination, and
his writing quite literally defined our modern visions of hell.” Langdon paused. “And believe me, the
Catholic Church has much to thank Dante for. His Inferno terrified the faithful for centuries, and no
doubt tripled church attendance among the fearful.”
Langdon switched the slide. “And this leads us to the reason we are all here tonight.”
The screen now displayed the title of his lecture: DIVINE DANTE: SYMBOLS OF HELL.
“Dante’s Inferno is a landscape so rich in symbolism and iconography that I often dedicate an entire
semester course to it. And tonight, I thought there would be no better way to unveil the symbols of
Dante’s Inferno than to walk side by side with him … through the gates of hell.”
Langdon paced out to the edge of the stage and surveyed the crowd. “Now, if we’re planning on
taking a stroll through hell, I strongly recommend we use a map. And there is no map of Dante’s hell
more complete and accurate than the one painted by Sandro Botticelli.”
He touched his remote, and Botticelli’s forbidding Mappa dell’Inferno materialized before the
crowd. He could hear several groans as people absorbed the various horrors taking place in the funnelshaped
subterranean cavern.
“Unlike some artists, Botticelli was extremely faithful in his interpretation of Dante’s text. In fact,
he spent so much time reading Dante that the great art historian Giorgio Vasari said Botticelli’s
obsession with Dante led to ‘serious disorders in his living.’ Botticelli created more than two dozen
other works relating to Dante, but this map is his most famous.”
Langdon turned now, pointing to the upper left-hand corner of the painting. “Our journey will begin
up there, aboveground, where you can see Dante in red, along with his guide, Virgil, standing outside
the gates of hell. From there we will travel downward, through the nine rings of Dante’s inferno, and
eventually come face-to-face with …”
Langdon quickly flashed to a new slide—a giant enlargement of Satan as depicted by Botticelli in
this very painting—a horrific, three-headed Lucifer consuming three different people, one in each
mouth.
The crowd gasped audibly.
“A glance at coming attractions,” Langdon announced. “This frightening character here is where
tonight’s journey will end. This is the ninth ring of hell, where Satan himself resides. However …”
Langdon paused. “Getting there is half the fun, so let’s rewind a bit … back up to the gates of hell,
where our journey begins.”
Langdon moved to the next slide—a Gustave Doré lithograph that depicted a dark, tunneled
entrance carved into the face of an austere cliff. The inscription above the door read: ABANDON ALL
HOPE, YE WHO ENTER HERE.
“So …” Langdon said with a smile. “Shall we enter?”

Dan Brown - Inferno


Přeložte  tučně vyznačené části textu a vložte svůj překlad do komentáře k tomuto blogu (do nedělního večera).

zajímavý odkaz

18 komentářů:

  1. Petr Štěpnička

    „Dante Alighieri,“ začal Langdon. „Tento florentský spisovatel a filosof žil v letech 1265 až 1321. Na tomto portrétu, jako ostatně skoro na všech, má na sobě rudou cappucio – těsně padnoucí pletenou kápi s klapkami na uši – která, spolu s jeho karmínovou lukánskou róbou představuje ten nerozšířenější obraz Danta.
    Langdon pokračoval v prezentaci až k Dantovu portrétu od Botticelliho, z galerie Uffizi, který zachycoval Dantovy nejvýraznější rysy, mohutnou čelist a zahnutý nos. „Zde je opět Dantova neobvyklá tvář ohraničená rudou kápí, nicméně Botticelli zde ke kápi doplnil vavřínový věnec, jako symbol dovednosti – v tomto případě dovednosti básnické – klasický symbol propůjčený ze starého Řecka a používaný dodnes při oslavách laureátů Nobelovy ceny a laureátů básnických.“
    Langdon rychle prolistoval několika dalšími obrazy, z nichž všechny zobrazovaly Danta v jeho červené čapce, červené tunice, s vavříny a výrazným nosem. „K umocnění vašeho dojmu z Danta, zde je socha z náměstí Svatého Kříže … a samozřejmě slavná freska z kaple muzea Bargello připisovaná Giottovi.“

    „Jak jste mohli uhádnout z názvu,“ pokračoval Langdon, „Božská Komedie byla napsána v dialektu – v řeči prostého lidu. Přesto brilantně skloubila náboženství, dějiny, politiku, filosofii a společnost v pestré škále smyšlenek, které, ač učené, zůstaly stále přístupné masám. Dílo se stalo takovým pilířem italské kultury, že Dantův styl psaní byl prakticky uznán jako kodifikace moderní italštiny.“ Langdon se na chvíli odmlčel, aby zdůraznil dojem a poté zašeptal,“ Přátelé, je nemožné přehánět vliv díla Danta Alighieriho. Skrze celé dějiny, snad kromě jediné výjimky Písma Svatého, žádná jiná práce či dílo umělecké, hudební nebo literární neinspirovala tolik dalších napodobenin, obměn nebo citací jako Božská Komedie.

    Langdon rychle přeskočil na nový obraz – obrovská zvětšenina Satana znázorněná Botticellim právě v této malbě – děsivý, tříhlavý Lucifer pojídající tři odlišné lidské postavy, každou v jedněch ústech. Dav si hlasitě povzdychl.
    „Mrknutí na nadcházející zábavu“ ohlásil Langdon. „Tato hrůzostrašná postava je, kde dnešní výlet končí. Toto je devátý kruh pekla, kde přebývá sám Satan. Nicméně…“
    Langdon vyčkával. „Dostat se sem je jenom půlka zábavy, takže se teď přenesme o trochu zpátky, k pekelným branám, kde naše cesta započala.“
    Langdon pokračoval na další obraz – litografii Gustava Doré, zobrazující temný tunel vytesaný do pevné strohé skály. Nápis nade dveřmi hlásal: VZDEJ SE VEŠKERÝCH NADĚJÍ, TY KDOŽ VCHÁZÍŠ.

    OdpovědětVymazat
  2. Michaela Indrišeková:

    "Dante Alighieri," začal Langdon. "Tento florentinský spistovatel a filozof žil v letech 1265 - 1321. Na tomto portrétě,

    jako skoro na všech vyobrazeních, má na hlavě červené capuccio - soukennou kapuci s klapkami na uši která, spolu s jeho

    karmínovým Lucca rouchem se staly nejrozšířeněji reprodukovaným znázorněním Danteovy osoby."

    Langdon zalistoval k dalšímu snímku, k Botticelliho portrétu Danta z uffizské galerie, který zdůrazňoval Danteovy

    charakteristické rysy, mohutnou bradu a hákovitý nos. "Zde je opět Dantův netypický obličej zčásti zahalený do jeho červené

    kapuce, zatímco v této situaci přizdobil Botticeli onu kapuci vavřínovým věncem symbolizujícím mistrovství - v tomto

    případě v umění poezie - tradiční symbol původem ze starověkého Řecka a dnes používaný v ceremoniálech k ocenění

    laureátů poezie a Nobelovy ceny."
    Langdon rychle zalistoval několika dalšími obrazy, které všechny znázorňovaly Danta v jeho červeném čepci a karmínové

    tunice, s vavřínovým věncem a nápadným nosem. "Abychom učinili naši podobu Danteho kompletní, zde je socha z náměstí Piazza

    di Santa Groce...a nesmíme opomenout slavnou fresku z kaple v Bargellu, která je připisována Giottovi."

    "Jak jste si mohli povšimnout již podle názvu", pokračoval Langdon, "Božská komedie je psána lidovým jazykem. Přesto, v

    sobě brilantně spojuje náboženství, historii, politiku, filozofii a společenskou kritiku v literární mozaice, sice

    neobyčejně zasvěcenou, ale stále široce přístupnou masám. Toto dílo se stalo natolik významným pilířem italské kultury, že

    Dantově osobě není přisuzováno nic méně významného, než zásluhy o kodifikaci moderního italského jazyka." Langdon se

    efektně odmlčel a zašeptal, "Moji přátelé, význam Danteova díla je nedocenitelný. V průřezu dějin lidstva, snad s výjimkou

    Písma Svatého, nenalezneme jediné literární, výtvarné či hudební dílo, které by neinspirovalo a nebylo tolik ctěné,

    imitované, rozvíjené a citované jako Božská komedie."


    Langdon bleskurychle přepnul na další obrázek, zobrazující velký detail Satana, význačně ztvárněného Botticellim právě na

    tomto obraze, jako děsivého tříhlavého Lucifera požírajícího každými svými ústy jednoho člověka.
    Dav slyšitelně zalapal po dechu.
    "Pouze lákavý třpyt toho, co nás čeká," oznámil Langdon. "Právě u této strašlivé postavy naše dnešní cesta skončí. Toto je devátý kruh

    pekla, kde sám Satan přebývá. Ačkoli..." Odmlčel se Langdon. "Sama cesta je půlka zábavy, proto se nepatrně vraťme a

    vydejme se k branám pekelným, kde naše cesta začíná."
    Langdon překliknul na další obrázek, litografii Gustava Dorého znázorňující tmavý vstup do chodby vytesané v nehostinné

    skalní stěně. Vytesaný nadpis hlásal: Vzdej se všech nadějí, kdož sem vcházíš.

    OdpovědětVymazat
  3. Ottová

    „Dante Alighieri,“ začal Langdon. „Tento spisovatel a filozof z Florencie žil od roku 1265 do 1321. Na tomto portrétu, jako na téměř všech vyobrazeních, nosí na hlavě červenou capuccio – těsně přiléhající pletenou kapuci s klapkami na uši – která se společně s jeho karmínovou Lukánskou róbou stala nejvíce reprodukovaným obrazem Danteho.“
    Langdon pokročil ve snímcích k Botticelliho portrétu Danteho z galerie Uffizi, což poukázalo na Danteho nejvýznamější rysy – silnou čelist a zahnutý nos. „Zde je opět Danteho jedinečný obličej orámován červenou kapucí, ale v tomto případě přidal Botticeli vavřínový věnec z antického Říma jakožto symbol odbornosti – v tomto případě v básnickém umění – tradiční symbol vypůjčený z antického Řecka který je používán dokonce i dnes během obřadů při vyznamenávání básníků a nositelů Nobelových cen.“
    Langdon rychle projel přes pár dalších snímků, které všechny zobrazovaly Danteho v jeho rudé kapuci a rudé tunice, vavřínovém věnci a a s jeho nápadným nosem.“ A k dotvoření vaší představy o Dantem, zde je socha z náměstí di Santa Croce … a samozřejmě známá freska která je přisuzována Giottovi v kapli Bargello.“


    „Jak jste již mohli uhádnout z názvu,“ pokračoval Langdon, „Božská komedie byla napsána v nářečí – v jazyce lidu. I přesto brilantně sloučila náboženství, historii, politiku, filozofii a kritiku společnosti ve směsici fikce tak, že i přestože byla učená, stále zůstala plně dostupná velké mase lidí. Dílo se stalo takovým pilířem Italské kultury, že Danteho styl psaní byl přisuzován uzákonění moderního Italského jazyka.“
    Langdon na okamžik ustal na efekt a poté zašeptal, „Mí přátelé, je nemožné zveličovat vliv díla Danteho Alighieriho. Skrz celé dějiny, snad kromě jediné výjimky Písma Svatého, žádné jiné písemné dílo, umění, hudba nebo literatura neinspirovala více poct, imitací, obměn a komentářů než Božská komedie."


    Langdon rychle přepnul na nový snímek - obrovská zvětšenina Satana tak jak ho vyobrazil Botticeli v této kresbě - děsivý, tří hlavý Lucifer pojídající 3 různé lidi, každého z nich v jedné tlamě.
    Dav slyšitelně zalapal po dechu.
    "Letmý pohled na nadcházející zábavu," oznámil Langdon. "Touto děsivou postavou dnešní cesta skončí. Toto je devátý kruh pekla, kde sídlí sám Satan. Nicméně..."
    Langdon se odmlčel. "Dostat se tam je jen půl zábavy, takže se pojďme přenést zpět k branám pekla, kde naše cesta začíná."
    Langdon pokročil k dalšímu snímku - litografie Guastava Dorého, znázorňující tmavý, tunelový vchod vytesaný do obličeje prosté skály. Nápis nade dveřmi hlásal: ZANECH VŠECH SVÝCH NADĚJÍ, TY JENŽ VCHÁZÍŠ.

    OdpovědětVymazat
  4. Lukáš Nejedlý

    „Dante Alighieri,“ začal Langdon. „Tento florentský spisovatel a filosof žil v letech 1265 až 1321. Na tomto obraze, jako téměř ve všech popisech, nosí na své hlavě rudou cappuccio – těsnou, pletenou kapuci s klapkami na uši, která se, spolu s jeho rudým luccanským rouchem, stala nejvíce šířeným obrazem Danta.
    Langdon přešel ve snímcích k Botticelliho portétu Danta z galerie Uffizi, který nejvíce zdůrazňuje Danteho nejvýraznější rysy, mohutnou čelist a zahnutý nos. „Zde, Danteho vyjímečný obličej, je opět ohraničen jeho červenou cappuccio, ale v tomto případě Botticelli přidal na jeho kapuci vavřínový věnec, jako symbol odbornosti – v tomto případě v poetických umění – a jako tradiční symbol vypůjčený z antického Řecka a používaný i dnes, při slavnostním jmenování laureátů poezie a při udělování Nobelových cen.
    Langdon rychle přejel přes několik dalších obrazů, na všech byl vyzobrazen Dante ve své červené kapuci, s červeným rouchem, vavřínovým věncem a výrazným nosem. „A pro ucelení vašich představ o podobě Danta, zde je socha z náměstí Piazza di Santa Croce... a, samozřejmě, slavná freska přisuzovaná Giottovi, v kapli Bargello.
    -----
    „Jak jste mohli uhodnout z názvu,“ pokračoval Langdon, „Božská komedie byla napsána hovorově – jazykem lidu. I přesto úžasně spojila náboženství, historii, filozofii a výklad společnosti ve fiktivní tapisérii, která, i přes sečtělost, zůstala plně přístupná pro davy. Toto dílo se stalo takovým pilířem italské kultury, že Danteho styl psaní nebyl oceněn ničím menším, než že byl kodifikován jako moderní italština.“
    Langdon se pro efekt na chvíli odmlčel a poté zašeptal, „Moji přátelé, je nemožné zveličit vliv díla Danta Alighieriho. V celé historii, snad s vyjímkou Písma svatého, nenajdeme jediné písemné dílo, umění, hudbu nebo literaturu, která by inspirovala tolik předělávek, imitací, variací a poznámek, než Božská komedie.
    -----
    Langdon rychle přešel k novému snímku – ohromná zvětšenina Satana, jak ho zobrazil Botticelli ve své kresbě – děsivý, tříhlavý Lucifer požírá tři různé lidi, každého jinými ústy. Celý dav slyšitelně zalapal po dechu.
    „Letmý pohled na příští zábavu,“ oznámil Langdon. „Touto strašlivou postavou dnes skončíme. Toto je devátý prsten pekla, kde pobývá sám Satan. Nicméně...“ zastavil se Landon. „Dostat se sem je jen polovina zábavy, takže se vrátíme o kousek zpět... až ke branám pekla, kde náš výlet začíná.“ Langdon přeskočil na další snímek – Gustave Doré, litograf, který znázornil temný, tunelový vchod do čela strohého úsesu. Nápis nad dveřmi praví: VZDEJ SE VEŠKERÉ NADĚJE, TY, KDO VCHÁZÍŠ.

    OdpovědětVymazat
  5. Petr Francák

    „Dantle Alighiri,“ začal Langdon. „florentský spisovatel a filozof, který se narodil v roce 1265 a žil do roku 1321. Na tomto portrétu, jako téměř ve všech jeho zobrazení, nosí na hlavě při línající červenou kapuci, pletenou čepici s klapkami na uši, které se s jeho luccanskou róbou stali nejvíce rozšířeným zobrazením jeho samotného. Langdon pokračoval s prezentací Botticelliho portrétu, zachycující Danteho před galerií Uffizi, který zdůrazňuje Danteho velmi tichou povahu se silnou čelistí a zahnutým nosem. „Zde můžete vidět Danteho unikátní obličej, který je zahalen pro něj typickou červenou kápí, avšak zde Botticelli přidal vavřínový věnec, představující symbol znalostí – v tomto případě básnického umění - jakož to tradiční symbol pocházející ze starověkého Řecka a je používán v dnešní době například při ceremoniích, které vzdávají čest básnickým laureátům či nositelům Nobelovy ceny. Landgdon spěšně přelétl několik dalších obrazů, které zobrazovaly Danteho v jeho červené čepici, blůze, silnou čelistí a zahnutým nosem. „Po posledním zobrazení Danteho přichází socha z náměstí Santa Croce … a samozřejmě známa freska patřící Giottaovi v kapli Bargello.

    „jak jste již mohli uhodnout z názvu, „Langdon pokračoval, „Božská komedie byla napsaná v hovorově – jazyce lidu. I přesto se velmi dobře soustředí především na náboženství, historii, politiku, filozofii a společenské prvky zobrazené ve směsici fikce, v době intelektuálů, byla zcela přístupná běžným lidem. Dílo se stalo tak významné v italské kultuře, že právě Dantův styl psaní byl připisován jako počátek pro moderní italštinu. Langdon na chvilku přestal mluvit a pak zašeptal, „Milý přátelé, je skoro nemožné vyjádřit, jak moc ovlivnilo dílo Dante Alighieriho ostatní. Až na pár výjimek jako například Bible, nenajdeme jedinou tvorbu, jak z oblasti hudby či literatury, která by byla inspirací tak velkou k vytvoření tolik napodobení či různých variací či postřehů, než Božská komedie.
    Langdon spěšně přeskočil na další diapozitiv, kde můžete vidět obraz Satana ve zvětšeném formátu od Botticelliho – strašlivý, tříhlavý Satan pohlcující tři lidi do každé z jeho tlam. Dav hlasitě zahučel. „Na co se dále můžete těšit,“ oznámil Langdon. „Touto odstrašující osobností dnešní večer zakončíme. Toto je devátý kruh pekla, místo, kde spočívá Satan. Ačkoliv …“ Langdon se na chvíli odmlčel. „Dostat se až sem byla jen půlka zábavy, pojďme tedy kousek přeskočit … zpět k bráně pekelné, kde naše cesta teprve začíná. Langdon přeskočil na další diapozitiv – Gustav Doré, litograf, který znázornil temný vchod vyřezaný do plochy prosté stěny. Popis, který se nachází nade dveřmi praví: Pro ty, kdož vstoupí, již není žádná naděje.

    OdpovědětVymazat
  6. Šourková

    „Dante Alighieri,“ začal Langdon. „Tento florentský spisovatel a filozof žil v letech 1265 až 1321. V tomto portrétu, jako ve většině jeho znázornění, má na hlavě červenou cappuccio - úzkou pletenou kápi s klapkami na uši – která se stala, spolu s jeho karmínovou lukánskou róbou, nejrozšířenějším vyobrazením Danta.“ Langdon pokročil k dalšímu snímku Botticelliho portrétu Danta z Galerie Uffizi, který podtrhl Dantovy nejvýraznější rysy, jeho masivní čelist a zahnutý nos. „Zde Dantovu jedinečnou tvář opět rámovala jeho červená kápě, ale v tomto případě k ní Botticelli přidal vavřínový věnec jako symbol jeho znalosti – v tomto případě znalosti básnické – tradiční symbol zapůjčený ve starověkém Řecku, používaný i dnes při obřadech, kde je vzdávána pocta básnickým laureátům a laureátům Nobelovy ceny.“ Langdon se rychle prolistoval množstvím dalších obrazů, z nichž všechny ukazují Danta v jeho červené čepici, červené tunice, vavřínovém věnci a s jeho nápadným nosem. „A k završení vaší představy o Dantu, je tu socha z náměstí di Santa Croce… a samozřejmě slavná freska v Bargellské kapli, přisuzovaná Giottovi.“

    „Jak jste mohli hádat z názvu,“ pokračoval Langdon, „Božská komedie byla napsána v lidovém nářečí – jazyku lidu. Přesto brilantně spojila náboženství, historii, politiku, filozofii a kritiku společnosti ve směsici fikce tak, že ačkoli byla učena, zůstala zcela dostupná lidu. Dílo se stalo takovým pilířem italské kultury, že Dantův styl psaní byl uznán jako kodifikace moderního italského jazyka.“ Pro zdůraznění efektu se Langdon na okamžik odmlčel a poté zašeptal, „Mí přátelé, je nemožné zveličovat vliv díla Danta Alighieriho. Skrz naskrz celou historií, s jedinou výjimkou Písma Svatého, není jediného psaného, výtvarného, hudebního či literárního díla, které by inspirovalo více dalších napodobenin, variací a poznámek, než Božská komedie.“

    Langdon rychle přelistoval na nový snímek – obrovská zvětšenina Satana tak, jak byl vyobrazen Botticellim ve své kresbě – děsivý, tříhlavý Lucifer pojídající tři rozdílné osoby, každou v jedné tlamě. Dav hlasitě zalapal po dechu. „Letmý pohled na nadcházející zábavu,“ prohlásil Langdon. „Touto strach nahánějící postavou naše dnešní cesta končí. Toto je devátý kruh pekla, kde pobývá Satan. Nicméně …“ odmlčel se Langdon. „Dostat se tam je jen polovina zábavy, tak se pojďme přenést kousek zpátky k branám pekla, kde naše cesta začala.“ Langdon se přesunul na další snímek – litografii Gustava Dorého, která zobrazuje temný vstup do tunelu vytesaného do pevné skály. Nápis nade dveřmi hlásal: ZANECH VŠECH SVÝCH NADĚJÍ, TY KDOŽ VCHÁŽÍŠ.

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Shamalová


    “Dante Alighieri,” začal Langdon. “ Tento florentský spisovatel a filosof žil od roku 1265 do 1321. Na tomto portrétu, stejně jako v téměř všech obrazech, má na hlavě červenou kapuci-těsně přiléhající, spletenou jako kápě zakrývající uši-která, spolu s jeho rudým hedvábným hávem, se stala nejvíce reprodukovaným portrétem Danteho."
    Longdon pokročil k Botticelliho obrazu Danteho v Uffizké galerie, který zdůrazňoval nejvýraznější rysy, mohutnou bradu a zahnutý nos jako háček. "Zde je Danteho ojedinělá tvář opět orámovaná červenou kápí, navíc v tomto případě Botticelli ověnčil věnec z vavřínuna jeho kápi jako symbol mistrovství-v tomto případě v básnické tvorbě-tradiční symbol vypůjčený ze starého Řecka dodnes používaný při ceremoniích vzdávajícím čest významným literátům nebo laureátům Nobelovy ceny."
    Langdon rychle prošel několik dalších obrázků, všechny Danteho ztvárněné v jeho červené kápi, červeném plášti, s vavřínovým věncem a s jeho výrazným nosem. "A k ucelení obrazu Danteho, tu máme ještě sochu z náměstí Piazza di Santa Croce … a samozřejmě, slavnou fresku z kaple Bargello se znakem Giotta."

    "Možná již tušíte z názvu," pokračoval Langdon, "Božská komedie byla psána nářečím-lidovým jazykem. Přesto dokonale v sobě mísí náboženství, dějiny, politiku, filosofii, a společenskou kritiku a skládá fiktivní mozaiku, zatímco zjišťujeme, že je i zcela přizpůsobená masám. Toto dílo se stalo základním stavebním kamenem italské kultury tak, že Danteho styl psaní pomohl kodifikací moderní italštiny."
    Langdon se nachvíli odmlčel pro většení efektu a pak zašeptal, "Přátelé, je nemožné nepovšimnout si jaký měla Dante Alighieriho práce vliv. Skrze celé dějiny, s pouhou vyjímkou Svaté Knihy, žádná z věcí co byla napsána, umění, hudba, byla tolik čtená, imitována, rozvíjená a citovaná jako Božská komedie."

    Langdon rychle doklikal k nové stránce-ztvárněného obrovského svalnatého Satana ztvárněným Botticellim v této malbě-hrůzostrašný, tříhlaví Lucifer požírající tři neznámé lidi, každý v jedné puse.
    Publikum velmi slyšitelně dýchalo.
    "Umění ve vzbuzení zájmu", zmínil Langdon. "Tato odstrašující postava je tam, kde dnešní večerní povídání ukončíme. Devátý pekelný prsten, kde sídlí sám Satan. Každopádně …" Langdon se nachvíli odmlčel. "Dostat se sem je půl zábavy za námi, tudíž trochu zpět .. zpět k bránám pekla, kde naše povídání začíná."
    Langdon došel k další stránce-litografa Dustava Dorého který vylíčil temnotu tunelového podchodu stočený do obličeje strohého výrazu. Vepsáno na dveřích: VZDEJ SE VŠECH NADĚJÍ, TY, KDO VCHÁZÍŠ.


    OdpovědětVymazat
  9. Štefan Kubica

    "Dante Alighieri," Langdon začal. "Tento florentský spisovatel a filosof žil v letech 1265 až 1321. Na tomto portrétu, stejně tak jako na většině jeho vyobrazeních, má na hlavě červené cappuccio - těsně padnoucí, pletenou kapuci s klapkami na uši - které se společně s jeho purpurovým Lucca talárem staly nejrozšířenějším Danteho obrazem."
    Langdon se posunul k diapozitivu s Danteho portrétem od Botticelliho z galerie v Uffizi, který zdůrazňuje Danteho nejvýraznější rysy - výraznou čelist a zahnutý nos. "Zde je Dantův unikátní obličej zase jednou orámován jeho červeným capucciem, ale v tomto případě přidal vavřínový věnec na jeho čepici jako symbol odbornosti - v tomto případě v básnickém umění - tradiční symbol převzatý ze starověkého Řecka a používaný ža i v dnešní době při ceremoniích vzdávajících čest básnické laureáty a laureáty na Nobelovu cenu."
    Langdon rychle projel pár dalších obrázků, které všechny zobrazovaly Danteho v jeho červené čepiuci, červené tunice, s vavříny na hlavě a výrazným nosem. "A k dokončení vašá představy o Danteho vzhledu, toto je socha z Piazza di Santi Croce ... a zajisté také tato freska připisovaná Giottovi nacházející se v Bargellské kapli."

    "Jak jste mohli uhádnout dle názvu," Langdon pokračoval, "Božská komedie byla napsaná ve vernakulárním jazyce, jazyce lidu. I tak toto dílo briliantně spojilo náboženství, dějiny, politiku, filosofii a sociální komentář v tapiserii fikce, která, i přes svoji erudovanost, zůstala plně přístupná masám. Toto dílo se stalo takovým pilířem Italské kultury, že stylu Danteho psaní nebylo připsáno nic meněího, než to že kodifikoval moderní italstinu."
    Langdon na chvilku pozastavil svou řeč pro efekt a pak zašeptal: "Mí přátelé, je nemožné zveličit vliv Danteho díla. Napříč dějinami, s výjimkou pouze v Písmu Svatém, neinspirovalo žádné dílo více poct, napodobení, obměn a komentářů než Božská Komedie."

    Langdon rychle přeskočil na nový diapozitiv - obří zvětšenina Satana tak, jak ho vyobrazoval Botticelli na tomto obraze - děsivý, tříhlavý Ďábel požírající tři lidi naráz, jednoho v každé ze tří tlam.
    Posluchač slyšitelně zalapali po dechu.
    "Náhled dalších zajímavostí," Langdon oznámil. "Tato děsivá postava je ta, u které naše večerní cesta skončí. Tohle je devátý kruh pekla, kde dlí samotný Satan. Nicméně..." Langdon se pozastavil. "Cesta tam je půlka zábavy, takže se vraťme o kousek zpět ... zpět k branám pekelným, kde naše pouť začíná."
    Langdon se přesunul k dalšímu diapozitivu - litograf Gustava Dorého vyobrazující temný tunelovitý vchod vytesaný do čela strohého útesu. Na nápisu nad dveřmi se psalo: OPUSŤ VEŠKEROU NADĚJI, TY JENŽ VCHÁZÍŠ.

    OdpovědětVymazat
  10. Lucie Anýžová

    „Dante Alighieri,“ začal Langdon. „Tento spisovatel a filozof z Florencie žil v letech 1265 až 1321. Na tomto portrétu, jako na skoro každém vyobrazení, má na hlavě červenou kápi – úzce přiléhající pletenou kapuci s klapkami na uši, která se spolu s jeho karmínovou Lukánskou róbou stala nejrozšířenějším reprodukovaným ztvárněním Danteho.“
    Langdon pokračoval k dalšímu snímku, jímž byl Danteho portrét od Botticelliho z galerie Uffizi, který podtrhl Danteho nejvýraznější rysy, masivní čelist a zahnutý nos. „Zde, Danteho jedinečná tvář opět orámovaná jeho červenou kápí, avšak v tomto případě k ní Botticelli přidal vavřínový věnec jako symbol znalosti – a to v básnickém umění – tradiční symbol zapůjčený ze starověkého Řecka, využívaný i během dnešních obřadů při vyznamenávání básnických laureátů a nositelů Nobelových cen.“
    Langdon letmo projel několika dalšími obrazy a na každém z nich byl Dante ve své červené kapuci, červené tunice, vavřínovém věnci a s jeho prominentním nosem. „A k vašemu úplnému vykreslení představy Danta je zde socha z Piazza di Santa Croce... a samozřejmě slavná freska z kaple Bargello přisuzována Giottovi.

    „Jak jste již mohli uhodnout z názvu,“ pokračoval Langdon, „ Božská komedie byla napsána v dialektu – jazyce lidu, který brilantně spojil náboženství, historii, politiku, filozofii a dění ve společnosti do směsice představ tak, ze přes svou učenost zůstala zcela přístupná davům. Dílo se stalo tak silným pilířem italské kultury, že Danteho styl psaní neměl zásluhu v ničem jiném než v ustálení moderní italštiny.“
    Langdon se na chvíli efektně odmlčel a poté zašeptal: „Přátelé, je takřka nemožné zveličovat vliv Alighieriho díla. Napříč historií, snad jen s výjimkou Písma svatého, nebylo ničemu jinému vzdáno tolik pocty a nebylo napodobováno a rozvíjeno tak jako Božská komedie, která se stala inspirací výtvarných, hudebních či literarních děl.“

    Langdon urychleně sklouzl k dalšímu obrázku – byla to obrovská zvětšenina Satana od Botticelliho, který ho vyobrazil právě na této malbě jako děsivého Lucifera přežvykujícího v ústech každé ze tří hlav jednoho člověka. Dav slyšitelně zalapal po dechu.
    „Toto je jen letmý pohled na to, co nás čeká,“ oznámil Langdon. „U této hrozivé postavy dnes končíme náší cestu. Toto je devátý kruh pekla, kde spočívá sám Satan . Nicméně...“ pozastavil se Langdon. „Dostat se sem je jen půlka zábavy, vraťme se tedy na začátek naší výpravy... zpět k branám pekla, kde naše cesta začíná.“ Langdon se přesunul k dalšímu obrazu – litografii Gustava Dorého, která vyobrazovala temno a vstup podzemní chodbu vybudovanou do stěny strohého útesu. Nápis vyrytý nad dveřmi hlásal: ZANECHTE VŠECHNY SVÉ NADĚJE, VY, KDOŽ VSOUPÍTE.

    OdpovědětVymazat
  11. JANA JUCHELKOVA

    "Dante Alighieri," začal Langdon. "Tento spisovatel a filozof z Florencie žil mezi lety 1265 a 1321. Na tomto portrétu, stejně jako je tomu ve většině jeho znázornění , má na sobě červené cappuccio - přiléhavý, pletený čepec s klapkami na uši - které se spolu s jeho rudým pláštěm staly nejznámější reprodukcí Danteho vzhledu.Langdon pokračoval k Botticellimu a jeho portrétu z galerie Uffizi, kde byly zdůrazněny Dantovy nejvýznačnější rysy, mohutná brada a orlí nos. " Zde je unikátní obličej Danta opět rámován jeho červeným čepcem, ale v tomto případě přidal Botticelli na čepec věnec z vavřínu, jako symbol znalostí - v tomto případě se jedná o básnické schopnosti - tradiční symbol, který byl převzat ze starého Řecka a je užíván i v dnešní době při obřadech počest poetů laureátů a laureáty Nobelovy ceny.Langdon rychle prošel skrz několik dalších obrázků, všechny znázorňující Danteho v červeném čepci, červené tunice, s vavřínovým věncem a výrazným nosem. "A k úplné představě Danteho vzhledu, zde je socha z náměstí Piazza di Santa Croce … a, samozřejmě, známá freska připisována Giottovi z kaple v Bargellu."

    Jak jste již mohli uhodnout z názvu," pokračoval Langdon, "Božská komedie byla napsána lidově - jazykem prostých lidí. Přesto brilantně propojuje náboženství, dějiny, politiku, filozofii a názory společnosti v mozaiku, která - chytře - zůstala dokonale přístupná masám.Toto dílo se stalo tak základním pilířem italské kultury, že Dantův styl psaní nebyl označován jinak, než kodifikace moderní italštiny." Langdon se na chvíli odmlčel pro efekt a poté zašeptal, "Přátelé, je nemožné docenit vliv, který měla díla Dante Alighieriho. Za celé dějiny lidstva, snad jen s výjimkou Písma svatého, nenajdeme žádná literární, výtvarná a hudební díla, která by tak inspirovala, vedla k imitacím, dalšímu rozvíjení a byla citována jako Božská komedie."

    Langdon rychle přeskočil na nový snímek - obrovský detail Satana, který byl vykreslen Botticelim právě na tomto obraze - hrozivý, tří-hlavý Lucifer, požírající každými ústy jinou osobu. Dav slyšitelně zalapal po dechu.
    "Ukázka toho, co nás ještě čeká," oznámil Langdon. "U této děsivé postavy naše dnešní pouť končí. Toto je devátým kruhem pekla, kde přebývá sám Satan. Nicméně …" odmlčel se Langdon."Cesta sem je jen polovinou zábavy, takže se trošku vrátíme … zpět k branám pekla, kde naše cesta začíná." Langdon přešel k dalšímu snímku - litografie Gustava Doré, která zachycuje temný tunelovitý vstup, vytesán do skalní stěny. Nápis nad dveřmi hlásá: ZANECH VEŠKERÉ NADĚJE, TY JENŽ VSTUPUJEŠ.

    OdpovědětVymazat
  12. Tomáš "do očistce s blogspotem" Binka

    “Dante Alighieri,“ zahájil Langdon svoji řeč. “Tento spisovatel pocházející z Florencie žil v letech 1265 až 1321. Na tomto obraze má na sobě úbor ve kterém je zobrazen téměř na všech portrétech a malbách. Na hlavě má červené cappuccio- těsně padnoucí pletenou čepici s klapkami přes uši- která spolu s jeho rudou robou představuje oděv ve kterém byl Dante nejčastěji zachycován na plátně.“
    Langdon posunul snímek k Botticelliho portrétu vyobrazujícímu Danteho a jeho charakteristické rysy, vystouplou čelist a orlí nos. “I na tomto snímku je Danteho tvář lemována jeho typickým červeným cappucciem ale v tomto případě přimaloval Botticelli také vavřínový věnec jako symbol mistrovství – v tomto případě mistrovství v poezii- tento symbol, vypůjčený ze starověkého Řecka je používaný dodnes při ceremoniích na počest laureátů poezie a Nobelovy ceny.“
    Langdon rychle proletěl několik dalších obrazů, všechny zachycující Danteho a jeho typické znaky: červenou kápi, červenou tuniku, vavřínový věnec a výrazný nos. “A abych doplnil vaši představu jak vypadal Dante, zde máte sochu z Piazza di Santa Croce… a samozřejmě Giottovu fresku z Bargellovy kaple.

    “Jak už jste nejspíše uhodli z názvu přednášky“ pokračoval Langdon, “Božská komedie byla napsána v lidové mluvě, tedy tak aby ji porozuměl každý. Ale i přesto dokonale smísila náboženství, historii, politiku, filosofii ale také kritiku společenských poměrů v obraze, který přestože byl velmi erudovaný, zůstal stále přístupný i méně vzdělanému obyvatelstvu. Toto dílo se stalo základním kamenem Italské kultury a bylo tak významné, že se Dantemu připisuje zásluha na kodifikaci moderního Italského jazyku. Langdon se krátce odmlčel a poté ztlumeným hlasem pravil “Přátelé a kolegové, je téměř nemožné zveličovat přínos a vliv práce Dante Alighieriho, jelikož v celé historii, snad vyjma Svatého Písma, není dílo literární, hudební, výtvarné nebo poetické, které by mělo takový vliv a inspirovalo tolik imitací, variací a annotací jako Božská Komedie.

    Langdon rychle přepl projektor na další snímek – obří ztvárnění Satana, zachycené Botticellim. Malba znázorňovala hrůzostrašnou postavu tříhlavého pána pekel, jak pojídá 3 lidi najednou, každá hlava jednoho.
    Z davu se ozvalo zalapání po dechu.
    “Jen malá ukázka toho co bude následovat“ oznámil Langdon. “U této hrůzubudící postavy dnešní cestu skončíme. Toto je devátý kruh pekelný, místo kde pobývá sám Satan .... Ale ...“ odmlčel se Langdon. “Dostat se sem je polovina zábavy, takže se trošku vrátíme, zpět k branám pekelným, kde naše cesta začala.“
    Langdom přepl na další obraz na projektoru – kamenotisk Gustava Dorého, zobrazující tmavý, válcovitý vchod vyražený do skály. Nápis nad vchodem byl všeříkající: VZDEJ SE VŠECH NADĚJÍ TY, JENŽ VSTUPUJEŠ.

    OdpovědětVymazat
  13. Michal Bajan

    „Dante Aligieri,“ začal Langdon. „Tento spisovatel a filozof z Florencie žil mezi lety 1265 a 1321. Na tomto portrétu, jako ostatně takřka u všech jeho zobrazení, má na sobě rudé cappuccio – těsně přiléhavý čepec s klapkami na uši – což se, spolu s karmínovým pláštěm, stalo součástí nejčastějšího Danteho vyobrazení.“
    Langdon posunul stránky své prezentace dál až k Danteho portrétu od Botticelliho z galerie Uffizi, v němž byly zvýrazněny Danteho nejdominantnější rysy v obličeji – mohutná čelist a hákovitý nos. „Zde máme opět Danteho nezaměnitelný obličej rámovaný jeho rudým čepcem, ovšem v tomto případě Botticelli přidal na jeho čepici vavřínový věnec coby znak odbornosti – v jeho případě v básnickém umění – tradiční symbol převzatý z antického Řecka a užívaný i při současných obřadech jako pocta laureátům poezie a laureátů Nobelovy ceny.“
    Langdon ve své prezentaci svižně projel několik obrázků, z nichž všechny zobrazovaly Danteho v jeho rudém čepci, rudé tunice, vavřínovém věnci a s jeho dominantním nosem. „A pro vaše přiblížení Danteho podoby, zde máte sochu z Piazza di Santa Croce … a samozřejmě jeho freska, kterou je možno vidět v Giotu v kapli Bargello.

    „Jak jste mohli odhadnout z názvu,“ pokračoval Langdon, „Božská komedie byla napsána v lidové řeči – řeci obyčejného lidu. I přesto dokázala výtečně propojit náboženství, historii, politiku, filozofii a sociální komentář v tapiserii fikce, která zůstala volně přístupná pro všechny; berme ovšem na vědomí, že její čtení vyžadovalo vzdělání. Tato práce se stala takovým pilířem italské kultury, že Danteho styl psaní byl otitulován nijak než kodifikací moderního italského jazyka.“
    Pro navození atmosféry se Langdon na okamžik zastavil, načež zašeptal, „Přátelé, není možné přecenit vliv Alighieriho práce. Napříč celou historií, s možná jedinou výjimkou, jíž je Písmo svaté, žádné dílo psaní, umění, hudby, či literatury neinspirovalo více odkazů, napodobenin, variací, či anotací, než Božská komedie.“

    Langdon rychle přepnul na další stránku prezentace – gigantické zobrazení Satana, jak ho vyobrazil Botticelli ve své malbě; hrozivý, tříhlavý Lucifer se krmí třemi lidmi, každou oběť si vsouvá do jiných úst.
    Obecenstvo hlasitě vzdechlo.
    „Jen malá ochutnávka toho, co má následovat,“ prohlásil Langdon. „S touto hrůzu vyvolávající postavou dnes skončíme naše malé noční dobrodružství. Toto je devátý kruh pekla, kde přebývá samotný Satan. Nicméně…“ odmlčel se Langdon. „Cesta sem je polovina zábavy, tak se trochu ohlédněme zpět … zpátky k branám pekelným, kde naše cesta začala.“
    Langdon přepnul na další stránku prezentace – litografii Gustava Doré, která zobrazovala temný tunel, vedoucí k vstupu, vytesaný do stěny strohého útesu. Nad vstupními dveřmi se psalo: TY, JENŽ VCHÁZÍŠ, VZDEJ SE VŠECH NADĚJÍ.

    OdpovědětVymazat
  14. Zuz. Ng.

    „Dante Alighieri,“ začal Langdon. „Tento florentský spisovatel a filosof žil od roku 1265 do 1321. V tomto portrétu, jako v téměř celém vyobrazení, nosí na hlavě červené cappuccio – pletená těsně přiléhající kapuce s klapky na uši – které spolu s jeho karmínovou Lucca róbou, se staly nejvíce reprodukovaným obrazem Danteho.“ Langdon pokročil ve snímcích k portrétu Botticelliho Dante z Galerie Uffizi, který zdůraznil Danteho charakteristické rysy, silnou čelist a zahnutý nos. „Zde, je Danteho jedinečná tvář opět rámovaná jeho červenou cappuccio, avšak v tomto případě Botticelli přidal vavřínový věnec k jeho čepici jako symbol odbornosti – v tomto případě v poetickém umění – tradiční symbol propůjčený ze starověkého Řecka a použit ještě i dnes při obřadech uctívání básníků laureátů a Nobelových laureátů.“ Langdon rychle sroloval přes pár dalších obrazů, všechny ukazující Danteho v jeho červené čepici, červeném tuniku, vavřínovém věnci, a s nápadným nosem. „ A k ucelení vaší představy o Dantem, zde je socha z Piazza di Santa Croce … a samozřejmě známá fraska přisuzovaná k Giotto v kapli Bargello.“

    „Jak už jste možná uhodli z titulu,“ Langdon pokračoval, „Božská Komedie byla napsána v nářečí – lidovém jazyce. Přesto se splynula s náboženstvím, historií, politikou, filozofií a sociálními poznámkami na gobelínu beletrie, která při učení zůstala zcela dostupná pro lid. Dílo se stalo takovým pilířem italské kultury, že Danteho styl psaní bylo obdařeno uzákoněním moderního italského jazyka.“ Langdon se na moment odmlčel pro působení a poté zašeptal „Mí přátelé, je nemožné zveličovat vliv Dante Alighieriho díla. Během celé historie, snad s jedinou výjimkou Písma Svatého, žádné dílo z psaní, umění, hudby nebo literatury neinspirovalo více úcty, napodobování, variací a anotací jako Božská komedie.

    Langdon rychle blikl na další snímek – obří zvětšení Ďábla vykresleného Botticellim v této pouhé malbě – hrůzný tříhlavý Lucifer pohlcující tři různé lidi, každý v jedné tlamě. Dav slyšitelně zalapal po dechu. „Letmý pohled na nastávající atrakce,“ prohlásil Langdon. „Tato děsivá postava zde je kde dnešní zájezd skončí. Toto je devátý prsten pekla, kde sám Ďábel sídlí. Však …“ Langdon pomlčel. „Dostat se tam je polovina zábavy, tak pojďme trochu přetočit … zpátky k vratům pekla, kde náš zájezd začíná.“ Langdon se přemístil k dalšímu snímku – kamenotisk Gustava Doréva, který znázornil tmu, vytuneloval vchod vrytý do tváře tvrdého útesu. Nápis nad dveřmi zněl: VZDEJTE SE VEŠKERÉ NADĚJE, VY, JENŽ SEM VSTOUPÍTE.

    OdpovědětVymazat
  15. "Dante Alighieri" započal svůj výklad Langdon "Tento florenský spisovatel a filosof žil v letech 1265 až 1321. Na tomto portrétu, jako u většiny jeho vyobrazení, má na hlavě červené cappucio - těsná pletená pokrývka hlavy zakrívající uši, která s jeho rudým rouchem z Lucci, se stala součástí Dantových portrétů." Langdon se přesunul Botticeliho portrétu Danteho, který se nachází ve florentské galerii Uffiza, na němž jsou viditelné Danteho charakteristické rysy, široká čelist a orlí nos. Zde je jeho obličej opět lemován červenou cappucciou, ale v tomto případě přidal Botticeli na jeho hlavu vavřínový věnec. Tento symbol, vypůjčený ze starého Řecka, symbolizuje odbornost, je vzužíván v dnešní pří udělování cen laureátům za poezii a laureátům Nobelových cen." Lagndon rychle prošel další Danteho portréty na nichž měl jsou červenou pokrývku hlavy, rudé roucho a vavřínový věnec společně s jeho orlím nosem. " K završení Danteho vzobrazení je zde socha z Piazza di Santa Croce ... a dále freska v kapli pevnosti Bargello, jenž je přisuzována Giottovi."

    ...

    "Jak jste si mohli sami všimnout" pokračoval v prezentaci Langdon "Božská komedie byla psaná lidovou řečí, tak abz jí rozuměl i prostý lid. Přesto je toto dílo báječnou směsicí náboženství, historie,politiky, filosofie a mezilidských vztahů ve velké tapisérii fikce. I když se jedná o naučný spis, byl určen pro všechny vrstvy společnosti. Danteho práce se stali pilíři italské kultury v takové míře, že se stali normami moderního italského jazyka." Langdon udělal dramtickou pauzu a šeptem pokračoval " Mí drazí přátelé je nemožné nezdůraznit vliv spisů Danta Alighiériho. Skrze celou historii nebzlo nápsáno takové umělecké dílo, které k tolika verzím, komentářům nebo pisemným poctám než Božská komedia. Vzjímku tvoří rukopisy Svatého písma.

    ...

    Langdon rychla přešel k dalšímu slidu, Botticeliho vyobrazení Satana. Děsivé. Tříhlavý Lucifer pojídající lidská duše, v každé tlamě po jedné. Celé publikum zatajilo dech. "Toto je ukázka toho co nás čeká" oznámil Langdon "Je to konec naší dneškí večerní pouti. Zde vidíte devátý kruh pekla, kde sám Satan dlí. Ale" odmlčel se Langdon "cesta tam je jen polovina zábavy. Vraťme se na začátek k branám pekelným , kde naše cesta začíná." Langdon přešel na další obraz. Tištěné vyobrazení Gustava Dového zobrazující tmavý vstup vytesaný do útesu. Varování nad vchodem říkalo: TY, JENŽ VSTOUPÍŠ, ZANECH VEŠKERÉ NADĚJE

    OdpovědětVymazat
  16. KUCHLEROVÁ M.

    "Dante Alighieri," začal Langdon. "Tento florentský spisovatel a filosof žil v letech 1265 až 1321. Na tomto portrétu, stejně tak jako skoro na všech jeho vyobrazeních, má na hlavě červené cappuccio - těsný, pletený čepec s klapkami na uši - který se společně s jeho purpurovým Lucca rouchem staly nejrozšířenějším Danteho vyobrazením."
    Langdon posunul snímky k Danteho portrétu od Botticelliho z Uffizské galerie, který zdůrazňuje Danteho nejvýraznější rysy - výraznou čelist a zahnutý nos. "Zde je Dantův unikátní obličej zase jednou orámován jeho červeným cappucciem, ale v tomto případě přidal Botticelli ještě vavřínový věnec na jeho čepici jako symbol odbornosti - v tomto případě v básnickém umění - tradiční symbol převzatý ze starověkého Řecka a používaný i v dnešní době při ceremoniích vzdávajících čest básnickým laureátům a laureátům Nobelovy ceny."
    Langdon rychle projel pár dalších obrázků, všechny zobrazující Danteho v jeho červeném čepci, červené tunice, s vavřínovým věncem a výrazným nosem. "A k ucelení vaší představy o Danteho vzhledu, zde je socha z Piazza di Santi Croce ... a samozřejmě také tato freska v Bargellské kapli, připisovaná Giottovi."
    ------------------
    "Jak jste mohli uhádnout z názvu," pokračoval Langdon, "Božská komedie byla napsaná ve lidovém jazyce - jazyce lidu. I tak toto dílo briliantně spojilo náboženství, dějiny, politiku, filosofii a sociální záznamy v tapisérii fikce, která, i přes svoje určení, zůstala plně přístupná lidu. Toto dílo se stalo takovým pilířem Italské kultury, že stylu Danteho psaní nebylo připsáno nic menšího, než uzákonění moderní italštiny."
    Langdon na chvilku pro efekt pozastavil svou řeč a pak zašeptal: "Moji přátelé, je nemožné zveličovat vliv Danteho práce. Napříč dějinami, možná jen s výjimkou v Písmu Svatém, žádné dílo - ať už literatura, umění nebo hudba - si nezasloužilo tolik poct a neispirovalo více napodobenin, obměn a komentářů než Božská Komedie."
    -------------------------
    Langdon rychle přeskočil na nový snímek - obří zvětšeninu Satana tak, jak ho vyobrazil Botticelli na tomto obraze - děsivý, tříhlavý Ďábel požírající tři různé lidi, jednoho v každé ze tří tlam.
    Dav slyšitelně zalapal po dechu.
    "Náhled dalších zajímavostí," oznámil Langdon. "Tato děsivá postava je ta, u které naše večerní dobrodružství skončí. Tohle je devátý kruh pekla, kde dlí samotný Satan. Nicméně..." zastavil se Langdon. "Cesta tam je jen půlka zábavy, takže se vraťme o kousek zpět... zpět k bránám do pekla, kde naše dobrodružství začíná."
    Langdon se přesunul k dalšímu snímku - litograf Gustava Dorého vyobrazující temný tunelovitý vchod vytesaný do čela strohého útesu. Na nápisu nad dveřmi stálo: VZDEJ SE VEŠKERÉ NADĚJE, TY KDOŽ VCHÁZÍŠ.

    OdpovědětVymazat
  17. Martin Mališ

    „Dante Alighieri,“ Začal Langdon. „tento florentský spisovatel a filozof žil v letech 1265 až 1321. Na tomto portrétu, stejně jako téměř na všech vyobrazeních, vidíme Danteho s rudou kápí – přiléhavé pletené kapuci s klapkami přes uši – která se spolu s jeho temně rudou Lukskou róbou stala nejčastěji reprodukovaným obrazem Danteho.“
    Langdon přepnul dále na Botticelliho portrét Danteho z galerie Uffizi, který vyjadřoval Danteho nejvýraznější rysy, masivní čelist a orlí nos. „Zde je Dantova jedinečná tvář znovu rámována jeho rudou kápí, ale v tomto případě přidal Botticelli vavřínový věnec na jeho čepec, jako symbol zkušenosti a znalostí – v tomto případě v poetickém umění – tradiční symbol propujčený z antického Řecka a používaný i dnes při slavnostním udílení básnických cen a Nobelových cen.“
    Langdon rychle prošel několik dalších obrázků, z nichž všechny ukazovaly Danteho v jeho rudé kápi a tunice s vavřínovým věncem a nápadným nosem. „A abych doplnil vaši představu o Dantem, zde je socha z Náměstí Svatého Kříže … a samozřejmě slavná freska věnovaná Giottovi v kapli v Bargellu.“

    „Jak můžete uhádnout už z názvu,“ pokračoval Langdon, „Božská komedie byla napsána v místním lidovém dialektu. Přesto brilantně sloučila náboženství, historii, politiku, filozofii a sociální názory do mozaiky fikce, která přestože byla odborná, zůstala přístupná pro většinové obyvatelstvo. Tato práce se stala takovým pilířem italské kultury, že Danteho styl psaní nebyl oceněn ničím menším než kodifikací moderního italského jazyka.“
    Langdon se na chvíli odmlčel, aby dodal váhu tomuto momentu a poté zašeptal: „Přátelé, je nemožné přisuzovat příliš velký vliv Danteho práci. Během celé historie, s jedinou výjimkou snad písma svatého, žádné jiné dílo psaného textu, umění, hudby, nebo literatury neinspirovalo více poct, imitací, variací a vysvětlení než Božská komedie.“

    Langdon rychle přepnul na další snímek – ohromnou zvětšeninu Satana jak jen zobrazil Botticelli právě v tomto obraze – hrozivý, tříhlavý Lucifer pozřívající tři různé osoby, jednu v každých ústech.
    Dav zřetelně zašumněl.
    „Jen záblesk atrakcí, které nás čekají,“ oznámil Langdon. „Tato děsivá postava zakončí dnešní cestu. Toto je devátý kruh pekelný, kde sídlí sám Satan. Přesto …“ Langdon se odmlčel. „Dostat setam je jen polovina zábavy, vraťme se tedy o kousek zpátky … zpět k branám pekelným, kde naše cesta začíná.“
    Langdon přepnul k dalšímu obrázku – litografii Gustava Dorého, která zobrazovala temný, tunelový vchod vytesaný do stěny austerského útesu. Nápis nade dveřmi pravil: Opusť veškerou naději, ty, kdož se chystáš vstoupit.

    OdpovědětVymazat
  18. "Dante Alighieri," začal Langdon, "florenský spisovatel.... ne?

    OdpovědětVymazat