14. října 2014

Dobrá detektivka

...musí mít především spád. Mezi autory klasické detektivní literatury nepochybně patří americký právník Erle Stanley Gardner, s nedostižnými dramatickými situacemi před tváří soudního dvora. Přečtěte si nejprve celou ukázku, abyste sedokázali vžít do situace a vystihnout atmosféru, a pokuste se o překlad zvýrazněného úryvku z románu The Case of The Lazy Lover (celý text je k dispozici v capse). Zaměřte se na čtivost textu a živost dialogu. Nezapomínejte pečlivě kontrolovat interpunkci!


E.S.Gardner – Tha Case of The Lazy Lover

"Did you find the gun?"
"Yes, sir, I did."
"When?"
"Well, that was after the sheriff got out there and we looked the tracks over a bit and the sheriff asks me to tell him what I could about them, and I noticed the tracks made by this man Fleetwood when he got out from behind the steering wheel of the automobile and walked around the front of the car. I could tell from those tracks that about the time he got even with the headlights, he'd turned around and done something, and the way the right foot was sort of smudged, I figured that he'd
heaved something or thrown something and told the sheriff about it. So,
the sheriff and I, we went out in the hard ground and started looking
around and found it. It just happened I was the one that found the gun."
"And what happened? Did you pick it up?"
"Not me," Overbrook said, grinning. "I'd read enough detective stories
so I know about fingerprints. I just called the sheriff and told him the
gun was over there, and the sheriff didn't pick it up. Not then. We got a
stake and drove it into the ground where the gun was lying, and lien the
sheriff got a piece of string and slipped it through the trigger guard on
the gun and pulled it up so he didn't touch it. That way we didn't smudge
any fingerprints that were on it. I heard afterwards that they'd
found..."
"Never mind what you'd heard," Danvers said, interrupting. "Just tell Mr.
Mason the facts."
"Yes, sir."
"I think that's all," Mason said.
'That's our case, Your Honor," Danvers said
"You're resting?" Mason asked, with some surprise.
"Certainly," Danvers said.
"I move that the Court dismiss the case and free the defendant from
custody," Mason said. 'There is no evidence sufficient to show that she
is in any way connected with what happened."
"On the contrary," Danvers said. 'There's every evidence. We have to go
through with this every time, Your Honor, but I suppose I may as well
point out for the sake of the record what we have. We now have the
testimony of witnesses showing that Allred was unconscious in an
automobile, that Mrs. Allred was in the luggage compartment of that
automobile. These tracks can't lie. The person who was in the luggage
compartment of that automobile go out and ran to the highway. Then
after a while she turned around and went back to the car, got in it and
drove away. The unconscious form of her husband was in the car at that
time. He couldn't have recovered consciousness and left the car without
leaving tracks. You can see from this diagram of tracks where the car
was backed, turned and driven back to the roadway, headed in the
direction of the main mountain road.
"I have a lot of other evidence that I can introduce, but the object of
the defense counsel at this time is to force me to show all of my hand
without showing any of his, and then when the case comes up for trial in
the superior court, he will be in a position to have me at just that much
of a disadvantage.
"'The only object of this preliminary hearing is to prove that a crime has
been committed, and to show there is reasonable ground for believing
that the defendant committed that crime. I claim I have abundantly met
the requirements of the law."
"I think so," Judge Cotton said. "The motion is denied. Does the defense
have any evidence at all it wishes to introduce?"
Mason said, "I notice that George Jerome is in court, and yet he was not
called as a witness."
"I didn't need him."
"I'll call him as my witness," Mason said.
"Now then, Your Honor," Danvers protested. "This is an old trick, and it's
just a trick. The lawyer for the defense knows that his client is going to
get bound over, so he doesn't care what happens in this court. He isn't
bound by it. Therefore, he calls people and goes on fishing expeditions
and..."
"I understand the basic rules of courtroom tactics," Judge Cotton said,
smiling, "but I don't think you would claim, Counselor, that Mr. Mason
does not have a right to call any person whom he wishes as a witness."
"No, Your Honor, but I do want to point out that George Jerome will be a
prosecution witness and, in the event Mr. Mason puts him on the stand, I
want Counsel to be confined to the examination of this witness according
to the strict rules of evidence. I don't want him to start cross-examining
the witness."
"When and if that happens, you may object," Judge Cotton said. "In the
meantime, George Jerome is called to the stand as a witness for the
defense."
Jerome was sworn, looked somewhat angrily at Mason as he settled his
huge frame there on the witness stand.
"Your name is George Jerome. You're a partner, or were a partner, of
Bertrand C. Allred?"
"Yes, sir."
"You were, of course, quite well acquainted with Albert during his
lifetime?"
"Yes."
"When was the last time you saw him alive?"
"Objected to as incompetent, irrelevant and immaterial," Danvers said.
"Overruled."
"Well, it was, let me see. It was Monday evening about --- oh about halfpast six o'clock, I'd say."
"Where?"
"Now you mean the last time I saw him?"
"Yes."
"Well, it was out at his house. That is, out at the part of the house he
calls his office -- the place he has set aside for his office work."
"That was Monday evening, the night of the murder?" Mason asked.
"Yes, sir."
"What did you talk about?"
"Objected to, if the Court please, as incompetent, irrelevant and
immaterial."
"Sustained."
"Was anyone else there with you at that time?"
"No, sir."
"Now when you drove away from that house did you take Mr. Allred with
you?"
"Yes, sir. I did."
"In the automobile with you?"
"Yes, sir."
"You took him up to the Snug-Rest Auto Court, didn't you?"
"Objected to as leading and suggestive."
"Sustained."
"Where did you take him?"
"To a car rental place on Seventh Street."
"Then what did you do?"
"I stopped the car and let him out."
"Did Mr. Allred tell you why he wanted you to take him there?"
"He said he wanted to rent a car."
"Did he say where he wanted to go in that car?"
"No, sir."
Paul Drake, pushing his way through the spectators, opened the gate in the mahogany railing which separated the bar from the spectators, tiptoed to Mason's side and whispered, "I've just found out, Perry, that the D. A.'s office knows all about how Allred got to the Snug-Rest. He rented a car and driver to take him up there. He got there between nine-thirty and ten-thirty, the driver isn't certain of the time. Of course, that doesn't help you any because, while it corroborates Mrs. Allred's story, it also ties right in with Fleetwood's story."
"Thanks," Mason said in a whisper.
The lawyer turned to Jerome. "Mr. Jerome, you knew where Mr. Allred
was going, didn't you?"
"No, sir."
"But you surmised it?"
"Objected to as argumentative, as an attempt to cross-examine his own
witness," Danvers said.
"Of course," Mason pointed out to the Court, "this is a hostile witness
and..."
"The Court understands," Judge Colton interrupted. "If you want to
assure the Court that this is your witness and you are calling him to
prove some specific point which you can state to the Court, the situation
will then be different. As matters now stand, this is merely a fishing
expedition with one of the prosecution's witnesses, and the Court will
hold you to strict rules of procedure on direct examination. I take it, Mr.
Mason, that you are not prepared to make any statement to the Court
and Counsel of what you expect to prove by this witness?"
"No, Your Honor."
"I thought not."
"But," Mason said, turning again to the witness, "you did follow Mr.
Allred, didn't you?"
"Objected to as leading and suggestive."
"Sustained."
"Were you at any time on Monday night in the vicinity of the Snug-Rest
Auto Court?"
"Objected to as incompetent, irrelevant and immaterial. No proper
foundation laid."
"Sustained."
"When was the last time you saw Bees Allred alive?"
"Objected to as already asked and answered."
"Sustained."
"When was the last time you talked with Robert Fleetwood before
Allred's death?"
"I can't remember."
"Did you talk with Fleetwood at any time on Monday?"
"I can't remember."
"Did you receive any message on Monday which had been left for you by
Fleetwood?"
"Objected to as assuming a fact not in evidence, and attempting to
cross-examine his own witness."
Judge Cotton said, "Mr. Mason, before I rule on that objection, I want to
reiterate the position of the Court, which is that of being opposed to
fishing expeditions by Counsel. Now, if you have reason to believe..."
"I do, Your Honor. The witness, Fleetwood, has stated that he did leave a
message for this witness."
"Very well, the objection is overruled. Answer the question."
Jerome said, "I received a message which I was told had been left for
me by Fleetwood. It said not to make any settlement with Allred until I
had talked with Fleetwood."
"And when you talked with Fleetwood, what did he tell you?"
"Objected to as hearsay, incompetent, irrelevant and immaterial."
"Sustained."
Judge Cotton said, "I wish to call to the attention of Counsel that my
position on all of these questions will be the same. If Counsel can state
to the Court that he is prepared to prove some specific fact by this
witness, there will be a great deal more leniency in connection with the
examination of this witness.
"However," Judge Cotton went on, "it seems that we have reached the
noon hour, and the Court will adjourn until two o'clock this afternoon.
The defendant, in the meantime, is remanded to the custody of the
sheriff. That's all, Mr. Jerome. You will leave the witness stand and
return at two o'clock this afternoon for further examination. Court's
adjourned."
Mrs. Allred leaned over and touched Mason's arm. "I want to talk with
you," she said tensely.
Mason said to the deputy sheriff, "My client wants to confer with me.
May I have a few minutes?"
"Okay," the deputy said. "Not too long."
Mason nodded, took Mrs. Allred's arm and escorted her over to a corner
of the courtroom. "What is it?" he asked.
She said, "It's the truth, Mr. Mason."
"What Fleetwood has said."
"You mean you were in the turtleback of that automobile?"
"Yes."
Mason said grimly, "This is a hell of a time to say so."
"I can't help it, Mr. Mason. I had Pat to think of."
"What about Pat? What does she have to do with it?"
"Nothing, Mr. Mason. Nothing at all. Now don't misunderstand me.
Please don't misunderstand me on that. That would be the last straw."
"I was merely taking what you said at its face value."
"No, no. When I said I had to protect Pat, I meant that I felt it would be
bad for her if I should admit I'd driven that automobile over the grade.
I -- well, that was what was in my mind all along -- to try and avoid
putting Pat in an embarrassing position."
Mason said, "Well, suppose you try telling me the truth for a change.
Just what did happen?"
"It was almost the way Bob Fleetwood said. He did drive the automobile
off the road and stop, and I got out and ran down to the road. He called
to me and told me that my husband was unconscious. I stopped then, and
I saw him standing in front of the headlights. I saw him throw a gun just
as far as he could throw it out into the darkness. And then I saw him
turn and walk away from the automobile."
"I think it was because he threw away that gun that I was convinced. I
knew he never in the world would have done that if my husband hadn't
been unable to hurt him. And, the way he did it, made me think that --
well, you know, there was a certain gesture of finality about it. So I
fumed around and tiptoed back to the car and peeked inside to see just
what the situation was.
"Bertrand was slumped over in a corner of the car, utterly motionless.
You couldn't hear a sound."
"Fleetwood said he was breathing very heavily," Mason said.
"Fleetwood is lying about that. My husband was dead."
"You're certain?"
"I should be certain. I stood there for a moment by the door of the car.
Then I put my foot on the running board, raised myself up and said,
'Bertrand.' He made no answer. I leaned over and felt of his wrist. it had
that peculiar clammy feeling that tells its own story. But I wanted to
make sure. I felt of his pulse. He was dead."
"Then why didn't you go back and call the police?"
She said, "I didn't realize the situation in which I'd placed myself until
after I'd entered the automobile. I realized then that the ground was so
soft that every single track showed.
"Bob Fleetwood is right about one thing. After I got in the luggage
compartment, I lay there for a while, very cramped in that small space.
Then I remembered we always kept an electric lantern in there for use in
case of an emergency in changing tires. I found the electric lantern and
switched it on. By examining the catch, I felt sure I could pry the catch
back and get the lid of the luggage compartment open if I had a lever of
some sort. Then I thought of the jack handle. I found that and tried it.
It was pretty hard to manipulate things while the car was moving over
the road, particularly that dirt road. It was a little rough.
"However, I finally got the catch back and got the lid so I could raise it.
I was just in the act of raising the lid when the car turned off the road
and stopped. I pushed the cover of the luggage compartment up far
enough to get out, and jumped to the ground. I heard the lid bang down
behind me, and I started running.
"I don't think I'd gone over thirty or forty feet when I heard Bob
Fleetwood call out that everything was all right and not to worry; that
Bertrand was unconscious.
"I kept right on running, but I looked back over my shoulder and saw Bob
Fleetwood throw the gun away. Then he walked away from the car. And,
as I told you, I returned to the car and found my husband was dead.
"It wasn't until that time I realized that from the nature of the ground
in which the car was sitting my tracks showed. They showed just exactly
what I had done, and I knew that if I left tracks going back to the
automobile, then leaving the automobile and going back to the road again,
it would look as though I had returned to kill my husband with the jack
handle.
"So I thought I'd drive the car to some place where the ground was
firmer, where I could get out without leaving tracks. Then I got the idea,
why not drive the car off the grade and make it look as though my
husband had lost control of the car?
"Well, I did that, and that was when I got the idea of pretending that
Bob had stolen my car. I thought that would pass the buck to him, and
then if anything turned up, in order to save his own skin, he'd have to say
that he killed Bertrand in self-defense, I... well, I guess I didn't do a
very good job of thinking, but I'd been through a lot that night, Mr.
Mason."
Mason said, "Is this the truth?"
"It's the truth."
"Look at me."
She met his eyes.
"If I'd known this a long while ago," Mason said, "I could probably have
tied the killing to Bob Fleetwood. As it is now, you've lied and Fleetwood
has lied. A judge or jury will have to toss up to decide which is telling the
truth.
"The fact that Fleetwood threw the gun away makes me feel your
husband was dead when Fleetwood left the car, but because you lied at
the start, you've given Fleetwood all the trumps to play against us."
"I'm sorry, Mr. Mason."
"Look here, is this the truth?"
"Yes."
Mason said, "If you are changing your story simply because you think
Fleetwood's testimony has given you a good chance to crawl out from
under, you're a fool."
"No, I'm not just changing my story. I'm -- I have Pat to think of... I..."
She started to sob.
Mason said, "Well, I'm not going to let you change your story. I'm not
going to let you tell any story for a while. You aren't to talk with anyone -
- anyone. Do you understand that?"
"Yes."
"And don't ever forget, a good lie can sometimes have all the grace of
artistry, but only the truth can have the ring of sincerity."
And Mason raised his hand, beckoned to the deputy.




Na mostě Karla...
Neviditelný pes

50 komentářů:

  1. „Se základními pravidly taktiky soudní síně jsem obeznámen“, řekl s úsměvem soudce Cotton, ale přesto si nemyslím, že byste měl prohlašovat, že pan Mason nemá právo předvolat jakoukoli osobu jako svědka.“
    „Chci jen, Vaše Ctihodnosti, poukázat na to, že pan George Jerome bude svědkem žaloby a za předpokladu, že ho pan Mason povolá na lavici svědků, přeji si, aby byl výslech tohoto svědka omezen podle přísných pravidel průkazního řízení, a tudíž se nezačalo s křížovým výslechem.“
    „Pokud se tak stane, máte plné právo protestovat,“ řekl soudce Cotton. „Zatím je George Jerome povolán na lavici svědků jako svědek obhajoby.“
    Jerome složil přísahu a jak došel na místo svědka, vztekle se zamračil na Masona.
    „Jmenujete se George Jerome. Byl jste, nebo stále jste společníkem Bertranda C. Allreda?“
    „Ano pane.“
    „Znali jste se jistě velmi dobře, že ano?“
    „Ano.“
    „Kdy jste ho naposledy viděl živého?“
    „Námitka! Otázka je nepřípustná, irelevantní a nepodstatná.“
    „Námitka zamítnuta.“
    „Počkejte, kdy to tak mohlo být?“ snažil se vzpomenout George. „V pondělí večer, asi tak v půl sedmé, řekl bych.“
    „Kde?“
    „Máte na mysli, kde jsem ho viděl naposledy?“
    „Ano.“
    „V jeho domě. Respektive v té vyčleněné části domu, kde má kanceláře.“
    „To bylo v pondělí večer, v ten den, kdy ho zavraždili?“ zeptal se Mason.
    „Ano, pane.“
    „O čem jste mluvili?“
    „Dovoluji si protestovat, jestli soud dovolí, otázka je neoprávněná, irelevantní a nepodstatná.“
    „Námitka se připouští.“
    „Byl s vámi v tu dobu ještě někdo jiný?“
    „Ne, pane.“
    „Když jste odjížděli, vzal jste pana Allreda s sebou?“
    „Ano pane. Vzal.“
    „Jel s vámi ve voze?“
    „Ano, pane.“
    „Odvezl jste ho do Snug-Rest Auto Court, že ano?“
    „ Protestuji proti sugestivnosti a závadějícímu charakteru otázky.“
    „Námitka se připouští.“
    „Kam jste ho odvezl?“
    „K půjčovně automobilů na Sedmé ulici.“
    „Poté jste udělal co?“
    „Potom jsem zastavil a nechal Allreda vystoupit,“ odpověděl.
    „Řekl Vám Allred, proč chtěl, abyste ho odvezl právě tam?“
    „Řekl mi, že si chce pronajmout automobil.“
    „Říkal, kam s ním chce jet?“
    „Ne, pane.“
    Paul Drake se prodíral mezi posluchači v soudní síni k vrátkům v mahagonovém zábradlí, které oddělovalo soudní tribunál od přihlížejících, naklonil se směrem k Masonovi a zašeptal:
    „Právě jsem zjistil, Perry,“ zašeptal, „D. S. kancelář ví, jak se Allred dostal do Snug-Restu. Pronajal si auto i s řidičem a nechal se tam dovézt. Dorazil tam tak mezi devíti třiceti a deseti třiceti, řidič si to přesně nepamatuje. Nejspíš ti to moc nepomůže, ačkoli to potvrzuje výpověď paní Allredový, ale sedí to i do Fleetwoodovy verze.“
    „Díky“ šeptnul Mason a obrátil se zpět k Jeromovi.

    Michaela Indrišeková

    OdpovědětVymazat
  2. „Já rozumím těmto základnám taktikám v jednací síni,“ řekl soudce Cotton s úsměvem, „ale nemyslím si, že byste tvrdil, ?poradce?, že pan Mason nemá právo předvolat si jakoukoliv osobu, kterou si přeje jako svědka.“
    „Ne, Vaše ctihodnosti, ale chci poukázat na to, že George Jerome bude stíhaný svědek, a v případě, že ho pan Mason předvolá, budu po právníkovi požadovat, aby omezil výslech tohoto svědka, vzhledem k přísným pravidlům týkajících se důkazů. Nepřeji si, aby se pokoušel o křížový výslech.“
    „Pokud se tak stane, můžete vznést námitku,“ řekl soudce Cotton. „Prozatím bude George Jerome předvolán jako svědek pro obhajobu.“
    Jerome složil přísahu, a když usazoval svou mohutnou postavu na lavici svědků, poněkud zlostně se podíval na Masona.
    „Vaše jméno je George Jerome. Jste nebo byl jste přítelem Bertranda C. Allreda?“
    „Ano, pane.“
    „Znal jste se, samozřejmě, s Allredem za jeho života velmi dobře.“
    „Ano.“
    „Kdy naposledy jste ho viděl živého?“
    „Námitka, toto považuji za nepřípustné, irelevantní a nepodstatné,“ zvolal Danvers.
    „Zamítá se.“
    „No, bylo to, počkejte. Bylo to pondělí večer, přibližně - kolem půl sedmé, řekl bych.“
    „Kde?“
    „Myslíte, když jsem ho viděl naposledy?“
    „Ano.“
    „No, bylo to u něj doma. A to v části domu, kterou nazývá svojí kanceláří – místo, které si vyčlenil pro svou úřednickou práci.“
    „Bylo to v pondělí večer, té vražedné noci?“
    „Ano, pane.“
    „O čem jste hovořili?“
    „Námitka, toto, pokud soud dovolí, považuji za nepřípustné, irelevantní a nepodstatné.“
    „Přijímá se.“
    „Byl tam v tu dobu s vámi ještě někdo?“
    „Ne, pane.“
    „Když jste tedy odjížděl, vezl jste z domu s sebou pana Allreda?
    „Ano, pane. Vezl.“
    „S vámi ve voze?“
    „Ano, pane.“
    „Odvezl jste ho k motelu Snug-Rest, že ano?“
    „Námitka, toto je zavádějící a podnětné.“
    „Přijímá se.“
    „Kam jste ho odvezl?“
    „Do půjčovny aut v Sedmé ulici.“
    „Co jste dělali poté?“
    „Zastavil jsem auto a nechal jsem ho vystoupit.“
    „Řekl vám pan Allred, že chce, abyste ho tam odvezl?“
    „Řekl, že si chce půjčit auto.“
    „Řekl, kam s ním chce jet?“
    „Ne, pane.“
    Paul Drake, prodírajíc se davem přihlížejících, otevřel branku mahagonového zábradlí, které oddělovalo soud od přihlížejících, došel po špičkách na stranu k Masonovi a zašeptal: „Právě jsem zjistil, Perry, že kancelář okresního prokurátora ví vše o tom, jak se Allred dostal do Snug-Rest. Pronajal si auto a řidiče, aby ho tam odvezl. Dostal se tam mezi devíti třiceti a desíti třiceti, řidič si není jistý. Samozřejmě vám to nijak nepomůže, protože ačkoliv to potvrzuje verzi paní Allredové, zároveň je to v rozepři s verzí pana Fleetwooda.“
    „Děkuji,“ zašeptal Mason.

    Lukáš Nejedlý

    OdpovědětVymazat
  3. Znám základní pravidla soudní síně” řekl soudce Cotton s úsměvem, “ale nemyslím si, že pan Mason nemá právo předvolat jakoukoli osobu si přeje jako svědka, pane právní zástupce.” “Ne, vaše ctihodnosti, nicméně chci zdůraznit, že George Jerome bude svědkem obžaloby a pokud jej pan Mason předvolá budu požadovat přítomnost právníka u výslechu svědka v souladu s přesnými pravidly týkajícími se důkazů. Nechci aby začínal s křížovým výslechem svědka.“

    „Můžete vznést námitku v případě, že se tak stane“ řekl soudce Cotton „Ale mezitím je George Jerome předvolán jako svědek obhajoby“
    Jerome složil přísahu a s poněkud podrážděným pohledem upřeným na Masona usadil svou mohutnou postavu na lavici svědků.
    „Jmenujete se George Jerome. Jste nebo jste byl společníkem Bertranda C. Allfreda?“
    „Ano, pane.“
    „Znal jste Alberta, pochopitelně, za jeho života dobře?“
    „Ano.“
    „Kdy jste jej naposledy viděl naživu?“
    „Námitka – otázka je nepodstatná, irelevantní a bezpředmětná,“ řekl Danvers.
    „Zamítá se.“
    „No, bylo to, myslím. Bylo to pondělí večer, okolo – ano, řekl bych, že okolo půl sedmé.“
    „Kde?“
    „Myslíte kde jsem ho naposledy viděl?“
    „Ano.“
    „Bylo to u něj doma. Přesněji v té části domu, které říká kancelář – místo, které oddělil aby mohl pracovat.“
    „To tedy bylo pondělí večer, v den vraždy?“ zeptal se Mason.
    „Ano, pane.“
    „O čem jste se bavili?“
    „Námitka. Pokud soud dovolí, dotaz je nepodstatný, irelevantní a bezpředmětný“
    „Námitka se přijímá“
    „Byl s vámi v té době ještě někdo?“
    „Ne, pane.“
    „A když jste od něj odjížděl, vzal jste pana Allreda s sebou?“
    „Ano, pane. Vzal.“
    „Do svého vozu?“
    „Ano, pane.“
    „Odvezl jste ho k motelu Snug-Rest, že ano?“
    „Námitka. Zavádějící a vnucující.“
    „Schvaluje se.“
    „Kam jste ho vzal?“
    „Do půjčovny aut na sedmé ulici.“
    „A co se dělo potom?“
    „Zastavil jsem a nechal ho odejít“
    „Řekl vám pan Allred proč po vás chtěl, abyste ho tam odvezl?“
    „Řekl, že si chce vypůjčit auto.“
    „Řekl, kam chce tím autem jet?“
    „Ne, pane.“
    Paul Drake si protlačil cestu přihlížejícími, otevřel dvířka v mahagonovém zábradlí, které oddělovalo lavice od diváků, přikradl se k Masonovi a zašeptal, „Perry, právě jsem zjistil, že okresní prokurátor ví všechno o tom, jak se Allred dostal ke Snug-Rest. Najal si auto s řidičem, aby se tam dostal. Dorazil tam mezi devíti třicett a deseti třiceti, řidič si časem není jistý. Samozřejmě, že vám to moc nepomůže, neboť ačkoli to potvrzuje verzi paní Allredové, tak to zároveň popírá Fleetwoodovu verzi.“
    „Díky,“ zašeptal Mason.

    Petr Štěpnička

    OdpovědětVymazat
  4. „Rozumím základním pravidlům taktiky v soudní síni,” řekl s úsměvem soudce Cotton, “ale nemyslím si, že byste mohl tvrdil, pane právní zástupče, že pan Mason nemá právo na předvolání jakékoli osoby které si přeje, jako svědka.”
    „Ne Vaše ctihodnosti, ale chci poukázat na to, že George Jerome bude svědkem žalobce a v případě, že ho pan Mason posadí na lavici svědků přeji si, aby byl svědek vyslýchán pouze dle přísných pravidel svědectví. Nepřeji si aby začal s křížovým výslechem svědka.”
    „Pokud se tak stane, můžete vznést námitku” řekl soudce Cotton. „Zatím je George Jerome předvolán na lavici svědků jakožto svědek obhajoby.”
    Jerome provedl přísahu a když se usazoval, podíval se poněkud naštvaně na Masona
    „Jmenujete se George Jerome. Jste partnerem, nebo jste byl partnerem Bertranda C. Allreda?“
    „Ano pane.“
    “Samozřejmě jste byl s Albertem velmi dobře obeznámen během jeho života?”
    „Ano.“
    „Kdy jste ho naposledy viděl živého?“
    „Námitka, otázka je neoprávněná, irelevantní a nepodstatná“ zvolal Danvers.
    „Zamítnuto.“
    „No, bylo to.. počkejte. Bylo to v pondělí večer kolem --- oh kolem půl sedmé řekl bych.“
    „Kde?“
    „Teď myslíte kde jsem ho naposledy viděl?“
    „Ano.“
    „No, bylo to u něj v domě. Tedy v části jeho domu které říká pracovna - místo které si vyčlenil pro svou kancelářskou práci.“
    „To bylo tedy v pondělí večer, noc před vraždou?“ zeptal se Mason.
    „Ano pane.“
    „O čem jste se bavili?“
    „Námitka, pokud soud dovolí. Otázka je neoprávněná, irelevantní a nepodstatná.“
    „Námitka se připouští.“
    „Byl tam v té době s vámi ještě někdo jiný?“
    „Ne pane.“
    „Když jste tedy odjížděl, vzal jste pana Allreda s sebou?“
    „Ano pane, vzal.“
    „Jel s vámi ve voze?“
    „Ano pane.“
    „Odvezl jste ho k motelu Snug-Rest, že ano?“
    „Námitka. Zavádějící a nasvědčující.“
    „Námitka se připouští.“
    „Kam jste ho odvezl?“
    „Do auto půjčovny na Sedmé ulici.“
    „Co jste dělali poté?“
    „Zastavil jsem auto a nechal ho vystoupit.“
    „Řekl vám pan Allred proč chtěl abyste ho tam odvezl?“
    „Řekl, že si chce pronajmout auto.“
    „Řekl kam s tím vozem chce jet?“
    „Ne pane.“
    Paul Drake, prodírajíc se davem diváků otevřel branku mahagonového zábradlí které oddělovalo soud od diváků, se potichu přiblížil k Masonovi a pošeptal mu: „Perry právě jsem zjistil, že kancelář okresního návladního ví vše o tom, jak se Allred dostal do Snug-Restu. Pronajal si vůz a řidiče aby ho tam odvezl. Dostal se tam mezi půl desátou a půl jedenáctou, řidič si není zcela jistý časem. Samozřejmě ti to moc nepomůže protože, ačkoliv to potvrzuje příběh paní Allredové, zároveň to sedí i na příběh Fleetwooda.“
    „Děkuji,“ zašeptal Mason.

    Ottová

    OdpovědětVymazat
  5. Lucie Anýžová

    „Znám základní pravidla taktiky soudní síně,“ zasmál se soudce Cotton, „ale přesto si nemyslím pane žalobce, že byste měl prohlašovat, že pan Mason nemá právo na předvolání jiné osoby jako svědka.“
    „To ne Vaše Ctihodnosti, jen chci poukázat na to, že George Jerome bude svědkem obžaloby a za předpokladu že ho pan Mason předvolá na svědeckou lavici, chci, aby byl výslech tohoto svědka omezen vzhledem k přísným pravidlům o průkazních materiálech a nechci tudíž, aby začal s křížovým výslechem“
    „Když se tak stane, můžete vznést námitku,“ řekl soudce Cotton. „Mezitím je George Jerome povolán jako svědek obhajoby.“
    Jerome složil přísahu a jak se usadil na místo svědka, podíval se vztekle na Masona.
    „Jmenujete se George Jerome a jste nebo jste býval společníkem Bertranda C. Allreda?“
    „Ano, pane.“
    „Znali jste se s Albertem zřejmě velmi dobře, že?
    „Ano.“
    „Kdy to bylo naposled, co jste ho viděl ještě naživu?“
    „Námitka, toto je nekompetentní, irelevantní a nepodstatné!“ řekl Danvers.
    „Námitka se nepřipouští.“
    „No, bylo to, počkejte. Bylo to v pondělí okolo ---ano, okolo půl sedmé, řekl bych.“
    „Kde?“
    „Myslíte naposledy co jsem ho viděl?“
    „Ano.“
    „V jeho domě, tedy v té části, kterou si vyhradil přímo pro kanceláře.“
    „Myslíte v pondělí večer, v ten kdy byl zavražděn?“ zeptal se Mason.
    „Ano, pane.“
    „A co čem jste se bavili?“
    „Námitka, jestli soud dovolí, otázka je nepřípustná, irelevantní a nepodstatná.
    „Připouští se.“
    „Byl tam v tu dobu s vámi ještě někdo jiný?“
    „Ne, pane.“
    „Takže když jste odjel, vzal jste s sebou i pana Allreda?“
    „Ano, pane. Vzal.“
    „Byl tedy v automobilu s vámi?“
    „Ano, pane.“
    „Odvezl jste ho do Snug-Rest Auto Court, že?“
    „Námitka. Tato otázka je zavádějící a sugestivní.“
    „Námitka se připouští.“
    „Kam jste ho vzal?“
    „K půjčovně automobilů na Sedmé ulici.“
    „Co jste potom udělal?“
    „Zastavil jsem a nechal ho vystoupit.“
    „Řekl Vám pan Allred, proč chtěl, abyste ho tam vzal?“
    „Řekl, že si chce půjčit automobil.“
    „Řekl Vám, kam s ním chce jet?“
    „Ne, pane.“
    „Paul Drake, prodírajíc se mezi posluchači otevřel vrátka v mahagonovém zábradlí, která oddělovala soudní tribunál od publika, přišel k Masonovi po špičkách, naklonil se k němu a pošeptal: „Právě jsem zjistil, Perry, že kancelář okresního prokurátora ví vše o tom, jak se Allred dostal ke Snug-Restu. Pronajal si vůz i s řidičem, aby ho tam vzal. Dostal se tam údajně mezi půl desátou až půl jedenáctou, řidič si není úplně jistý. Pravděpodobně ti to nijak nepomůže, protože to sice potvrzuje výpověď paní Allredové, ale sedí to i do Fleetwoodovy povídačky.“
    „Díky“ pošetal Mason.

    OdpovědětVymazat
  6. Šourková

    „Rozumím základním pravidlům taktiky soudní síně“ řekl s úsměvem soudce Cotton, „ale nemyslím si, že byste měl prohlašovat, že pan Mason nemá právo předvolat jakoukoli osobu jako svědka.“
    „Vaše Ctihodnosti, chtěl bych jen poukázat na to, že George Jerome bude svědkem obžaloby a v případě, že ho pan Mason povolá na lavici svědků, chci, aby byl výslech tohoto svědka omezen s ohledem na přísná pravidla svědectví. Nechci, aby svědka křížově vyslýchal.
    „Jestliže se tak stane, můžete vznést námitku“ řekl soudce Cotton. „Mezitím je George Jerome povolán jako svědek obhajoby.“
    Jerome složil přísahu a naštvaně se podívat na Masona, když se usadil na místo svědka.
    „Vaše jméno je George Jerome. Jste, nebo byl jste společníkem Bernarda C.Allereda?“
    „Ano, pane.“
    „Alberta jste zajisté znal velmi dobře, že?“
    „Ano.“
    „Kdy jste ho naposled viděl živého?“
    „Námitka! Otázka je nekompetentní, irelevantní a nepodstatná,“ řekl Danvers.
    „Zamítá se.“
    „Dobře, bylo to… počkejte. Byl to pondělní večer okolo – ano, řekl bych okolo půl sedmé.
    „Kde?“
    „Máte na mysli, kde jsem ho naposledy viděl?“
    „Ano.“
    „V jeho domě. V té části domu, které říká kancelář – to místo vyčlenil pro kancelářskou práci.“
    „To byl ten pondělní večer, kdy došlo k vraždě?“ zeptal se Mason.
    „Ano, pane.“
    „O čem jste mluvili?“
    „Námitka, jestli soud dovolí, otázka je nekompetentní, irelevantní a nepodstatná.“
    „Připouští se.“
    „Byl s vámi v tu dobu ještě někdo?“
    „Ne, pane.“
    „Když jste odjížděl od toho domu, vzal jste pana Allreda s sebou?“
    „Ano, pane. Vzal.“
    „Do vašeho vozu?“
    „Ano, pane.“
    „Vzal jste ho k motelu Snug-Rest, že ano?“
    „Protestuji, je to zavádějící a sugestivní.“
    „Připouští se.“
    „Kam jste ho vzal?“
    „Do půjčovny automobilů na Sedmé ulici.“
    „Co jste dělal potom?“
    „Zastavil jsem auto a nechal ho vystoupit.“
    „Řekl Vám pan Allred, proč chtěl, aby jste ho tam odvezl?“
    „Řekl, že si chce půjčit automobil.“
    „Řekl Vám, kam chtěl jet?“
    „Ne, pane.“
    Paul Drake, prodírajíc se skrze diváky, otevřel vrátka v mahagonovém zábradlí, která oddělovala diváky od soudního tribunálu, šel po špičkách k Masonovi a zašeptal: „Právě jsem zjistil, Perry, že kancelář okresního prokurátora ví všechno o tom, jak se Allred dostal ke Snug-Restu. Pronajal si vozidlo i s řidičem, který ho tam vzal. Dostal se tam mezi 9:30 a 10:30, řidič si časem není přesně jistý. Samozřejmě vám to moc nepomůže, protože to potvrzuje verzi paní Allredové, ale také to sedí i do Fleetwoodovy verze.“
    „Děkuji.“ Zašeptal Mason.

    OdpovědětVymazat
  7. "Rozumím základním pravidlům taktik v soudní síni," řekl soudce Cotton s úsměvem na tváři, "ale nemyslím si, že byste, pane zástupče, tvrdil, že pan Mason nemá právo povolat kohokoliv, koho si přeje, za svědka."
    "Ne, vaše ctihodnosti ale chci podotknout, že George Jerome bude svědek pro obžalobu a v případě, že ho pan Mason pozve na lavici svědků, tak chci aby se obhajoba omezila na výslech svědka dle striktních pravidel svědectví. Nechci, aby ho podroboval křížovému výslechu."
    "Až a pokud se tak stane, můžete podat námitku," řekl soudce Cotton. "Mezitím je George Jerome povolán na lavici svědků jako svědek pro obhajobu."
    Jerome odříkal přísahu, podíval se poněkud naštvaně na Masona zatímco se jeho velká postava usazovala na lavici svědků.
    "Jmenujete se George Jerome. Jste, nebo byl jste partnerem Bertranda C. Allreda?"
    "Ano, pane."
    "Byli jste s Albertem, zajisté, dobří přátelé za jeho života?"
    "Ano."
    "Kdy jste ho naposledy viděl živého?"
    "Námitka - nepříslušné, irelevantní a nepodstatné."
    "Zamítá se."
    "Bylo to... nechte mě si vzpomenout. Bylo to v pondělí večer, řekl bych asi tak kolem půl sedmé."
    "Kde?"
    "Myslíte, když jsem ho viděl naposledy?"
    "Ano."
    "No, bylo to u něho doma. Tedy v té části jeho domu, kterou označuje jako svojí kancelář - to místo, které si dal stranou pro svojí kancelářskou práci."
    "To byl ten pondělní večer, večer kdy se stala ta vražda?" zeptal se Mason.
    "Ano, pane."
    "O čem jste spolu mluvili?"
    "Námitka, pokud soud dovolí - nepříslušné, irelevantní a nepodstatné."
    "Připouští se."
    "Byl tam v tu chvílí s vámi ještě někdo další?"
    "Ne, pane."
    "Když jste z toho domu odjel, bral jste pana Allreda s sebou?"
    "Ano, pane, bral."
    "Automobilem?"
    "Ano, pane."
    "Zavezl jste ho do motelu Snug-Rest Auto Court, že ano?"
    "Námitka - zavádějící a ponoukavé."
    "Připouští se"
    "Kam jste ho zavezl?"
    "Do půjčovny aut v Sedmé ulici."
    "Co jste udělal potom?"
    "Zastavil jsem vůz a nechal ho vystoupit."
    "Řekl vám pan Allred proč chtěl, abyste ho tam zavezl?"
    "Říkal, že si chce pronajmout auto."
    "Zmínil se, kam chce tím autem jet?"
    "Ne, pane."
    Paul drake se protlačil skrze posluchače, otevřel branku v mahagonovém hrazení, které odděluje soudní dvůr od posluchačů, potichu došel k Masonovi a pošeptal mu: "Perry, právě jsem zjistil, že kancelář D.A. ví všechno o tom, jak se Allred dostal do Snug-Restu. Pronajal si auto a řidiče, který ho tam měl zavézt. Dostal se tam mezi pů desátou a půl jedenáctou, řidič si není jistí přesným časem. To ti, samozřejmě, vůbec nepomáhá, protože i když to dosvědčuje výpověď pana Allreda, tak to zapadá krásně do toho, co říkal Fletwood."
    "Děkuju," zašeptal Mason.

    Štefan Kubica

    OdpovědětVymazat
  8. Shamalová
    "Se základními pravidly taktiky soudní síně jsem obeznámen", řekl s úsměvem soudce Cotton, "ale přesto si nemyslím, že byste měl prohlašovat, že pan Mason nemá právo předvolat jakoukoli osobu jako svědka."
    Ne vaše ctihodnosti, chci pouze říct, že George Jerome bude svědkem žaloby, za předpokladu, že ho pan Mason povolá na lavici svědků a přeji si, aby obhájce povolán na výslech svědka vzhledem k přísným pravidlům svědectví. Nepřeji si aby začal s křížovým vyslechem svědka.
    "Jestliže se tak stane, můžete vznést námitky," řekl soudce Cotton. "Mezitím byl George Jerome předvolán obhajovat na lavici svědků."
    Jerome přísahal a jak si sedal se svou mohutnou postavou na židli svědků, podíval se poněkud rozhněvaně na Masona.
    "Vaše jméno je George Jerome. Jste nebo jste byl partnerem Bertranda C. Allreda?"
    "Ano, pane."
    "Znal jste ho zřejmě velmi dobře v průběhu jeho života, je to tak?"
    "Ano."
    "Kdy jste ho naposledy viděl živého?"
    "Námitka, otázka je nekompetentní, nemístná a nepodstatná," vykřikl Danvers.
    "Námitka zamítnuta."
    "Dobře, bylo to, počkat, bylo to kolem půl sedmé v pondělí večer, řekl bych."
    "Kde?"
    "Teď máte namysli, kde jsem ho naposledy viděl?"
    "Ano."
    "Inu, v jeho domě. V té vyčleněné části domu, které říká kancelář - místnost, kterou si vytvořil, aby mohl pracovat na svých kacelářských věcech."
    "Bylo to v pondělí večer, v ten večer vraždy?" zetpal se Mason.
    "Ano, pane."
    "O čem jste mluvili?"
    "Namítl bych, pokud soud dovolí, že otázka je nekompetentní, nemístná a nepodstatná."
    "Námitka se připouští."
    "Byl tam s vámi ještě někdo?"
    "Ne, pane."
    "Vzal jste pana Allreda s sebou, když jste jel pryč?
    "Ano, pane, vzal."
    "S vámi ve voze?"
    "Svezl jste ho do Snug-Restaurace s přilehlým parkovištěm, že ano?
    "Námitka proti sugestivnímu a zavádějícímu charakteru otázky."
    "Námitka se připouští."
    "Kam jste ho tedy vzal?"
    "K půjčovně aut na Seventh Street."
    "A co jste dělal potom?"
    "Zastavil jsem auto a nechal jsem ho vystoupit."
    "Řekl vám pan Allred proč chtěl, aby jste ho vzal přímo na to místo?"
    "Řekl, že si chce pronajmout auto."
    "Řekl vám, kam chce jet?"
    "Ne, pane."
    Paul Drake se prodíral mezi posluchači a došel k vrátkům mahagonově žebrovaným, jenž odděloval soudní tribunál od přísedících, po špičkách došel na Masonovu stranu a zašeptal: "Přišel jsem na to, Perry, že kancelář D. A. ví vše o tom jak se Allred dostal do Snug-Restaurace. Pronajal si auto i řidiče, aby ho tam odvezl. Dostal se tam mezi půl desátou až půl jedenáctou, řidič si přesně nepamatuje čas. Ovšemže ti to nijak nepomůže, ačkoli to dosvědčí výpověd paní Allredové, ale sedí to i na Fleetwoodovu výpověď."
    "Děkuji.", zašeptal Mason.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. oprava

      "Se základními pravidly taktiky soudní síně jsem obeznámen", řekl s úsměvem soudce Cotton," ale nemyslím si, že byste měl prohlašovat, že pan Mason nemá právo předvolat jako svědka kohokoli chce."
"Nemá, vaše ctihodnosti, chci pouze říct, že George Jerome bude svědkem žaloby, a v případě, že ho pan Mason povolá na lavici svědků, přeji si aby se obhajoba omezila pouze na výslech svědka svědka dle striktních pravidel svědectví. Nepřeji si aby začal podrobovat křížovému výslechu.
"Jestliže se tak stane, můžete vznést námitky," řekl soudce Cotton. "Mezitím byl George Jerome předvolán obhajovat svědka."
Jerome odříkal přísahu usazujíc se se svou mohutnou postavou na židli svědků se podíval poněkud rozhněvaně na Masona.
"Vaše jméno je George Jerome. Jste nebo jste byl partnerem Bertranda C. Allreda?"
"Ano, pane."
"Znal jste ho velmi dobře, je to tak?"
"Ano."
"Kdy jste ho naposledy viděl živého?"
"Námitka, otázka je nekompetentní, nemístná a nepodstatná," vykřikl Danvers. 
"Námitka zamítnuta."
"Dobře, bylo to, počkat, bylo to kolem půl sedmé v pondělí večer, řekl bych."
"Kde?"
"Teď myslíte, kde jsem ho naposledy viděl?"
"Ano."
"Inu, v jeho domě. V té vyčleněné části domu, kde má kanceláře.“
"Bylo to v pondělí večer, kdy došlo k vraždě?" zeptal se Mason.
"Ano, pane."
"O čem jste mluvili?"
"Namítl bych, pokud soud dovolí, že otázka je nekompetentní, nemístná a nepodstatná."
"Námitka se připouští."
"Byl tam s vámi ještě někdo?"
"Ne, pane."
"Vzal jste pana Allreda s sebou, když jste jel pryč?
"Ano, pane, vzal."
"Automobilem?"
"Svezl jste ho do motelu Snug-Rest Auto Court, že ano?“
"Námitka proti sugestivnímu a zavádějícímu charakteru otázky."
"Námitka se připouští."
"Kam jste ho tedy vzal?"
"K půjčovně aut na Sedmé ulici."
"A co jste dělal potom?"
"Zastavil jsem automobil a nechal ho vystoupit."
"Řekl vám pan Allred proč chtěl, aby jste ho vzal přímo na to místo?"
"Řekl, že si chce pronajmout auto."
"Řekl vám, kam chce jet?"
"Ne, pane."
Paul Drake se prodíral mezi posluchači a došel k vrátkům v mahagonovém zábradlí, jenž odděluje soudní tribunál od přísedících, po špičkách došel na Masonovu stranu a zašeptal: "Přišel jsem na to, Perry, že v kanceláři státního návladního se ví vše o tom jak se Allred dostal do Snug-Restu. Pronajal si auto i řidiče, aby ho tam odvezl. Dostal se tam mezi půl desátou až půl jedenáctou, řidič si přesně nepamatuje čas. Ovšemže ti to nijak nepomůže, ačkoli to dosvědčuje výpověd pana Allreda, ale sedí to i na Fleetwoodovy povídačky."
"Děkuji.", zašeptal Mason.

      Vymazat
  9. „Chápu tato základní pravidla taktik v soudní síni,“ poznamenal s úsměvem soudce Cotton, „ale nemyslím si, pane poradče, že pan Mason nemá právo zavolat si jakoukoliv osobu jako svědka.“
    “Ne, vaše ctihodnosti, ale chtěl bych poukázat na fakt, že George Jerome bude svědkem ve stíhání a, v případě že ho pan Mason předvolá, žádám, aby byl advokát omezen vyslechnout svědka dle striktních pravidel ohledně důkazů. Nepřeji si, aby na svědkovi prováděl křížový výslech.“
    “Pokud se tomu tak stane, můžete vznést námitku,“ řekl soudce Cotton. „Mezitím bude George Jerome předvolán jako svědek obhajoby.“
    Jerome složil přísahu a podíval se poněkud naštvaně na Masona když se usazoval se svou mohutnou postavou na lavici svědků.
    “Vaše jméno je George Jerome. Jste partnerem, nebo jste byl partnerem Bertrand C. Allreda?“
    “Ano, pane.“
    “Byl jste, zajisté, poměrně dobře obeznámen s Albertem během jeho života?“
    “Ano. “
    “Kdy to bylo naposled, co jste ho viděl naživu?“
    “Námitka, je to neoprávněné, irelevantní a nepodstatné,“ pronesl Danver.
    “Zamítá se.“
    “No, bylo to, nechte mě přemýšlet. Bylo asi pondělní ráno --- eh, asi půl sedmé, řekl bych.“
    “Kde?“
    “Teď myslíte, kdy naposled jsem ho viděl?“
    “Ano.“
    “No, bylo to u něj doma. To je, část domu, kterou nazývá svou kanceláří – místo, které si zařídil bokem pro práci z kanceláře.“
    “To byl pondělní večer, noc kdy se stala vražda? “ zeptal se Mason.
    “Ano, pane.“
    “O čem jste se bavili?“
    “Námitka, pokud soud dovolí, toto je neoprávněné, irelevantní a nepodstatné.“
    “Povoluje se. “
    “Byl tam s vámi někdo jiný v tu dobu?“
    “Ne, pane. “
    “Tedy, když jste odjížděl z domu, vezl jste sebou i pana Allreda? “
    “Ano pane. Vezl. “
    “V autě spolu s Vámi? “
    “Ano, pane. “
    “Odvezl jste ho nahoru k motelu Snug-Rest, že ano? “
    “Námitka, je to zavádějící a sugestivní. “
    “Povoluje se. “
    “Kam jste ho odvezl? “
    “K bazaru na sedmé ulici. “
    “Co jste dělal potom? “
    “Zastavil jsem s autem a nechal ho vystoupit.“
    “Řekl vám pan Allred proč chtěl vzít právě tam?“
    “Povídal, že si chce pronajmout auto. “
    “Říkal, kam by chtěl jet s tím autem? “
    “Ne, pane. “
    Paul Drake, razíc si cestu skrz diváky, otevřel dvířka v mahagonovém zábradlí, které oddělovalo pult od přihlížejících, po špičkách došel k Masonovi a zašeptal, “Právě jsem zjistil, Perry, že D. A. kancelář ví vše o tom jak se Allred dostal do Sung-Restu. Pronajal si auto a řidiče, který ho tam vzal. Dostal se tam mezi 9:30 a 10:30, řidič si není jistý časem. Samozřejmě ti to moc nepomůže, protože zatímco to potvrzuje Allredovu historku, taky to zapadá do sebe s výpovědí Fleetwooda.“
    “Díky,“ zašel zpět Mason.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. “Jsem obeznámen se základními pravidly soudního jednání,“ poznamenal s úsměvem soudce Cotton, „ale nemyslím si že by jste něco namítal, pane žalobče, proti právu pana Masona zavolat si jakoukoliv osobu jako svědka.“
      “Ne, vaše Ctihodnosti, ale chtěl bych poukázat na fakt, že George Jerome bude svědkem obžaloby a v případě že ho pan Mason předvolá, žádám, aby advokát omezil výslech svědka s ohledem na striktní pravidla svědectví. Nepřeji si, aby na svědkovi prováděl křížový výslech.“
      “Pokud se tomu tak stane, můžete vznést námitku,“ řekl soudce Cotton. „Mezitím bude George Jerome předvolán jako svědek obhajoby.“
      Jerome složil přísahu a podíval se poněkud naštvaně na Masona, když se usazoval se svou mohutnou postavou na lavici svědků.
      “Vaše jméno je George Jerome. Jste partnerem, nebo jste byl partnerem Bertrand C. Allreda?“
      “Ano, pane.“
      “Byli jste, zajisté, dobří přátelé s Allredem během jeho života?“
      “Ano. “
      “Kdy naposled jste ho viděl naživu?“
      “Námitka, je to neoprávněné, irelevantní a nepodstatné,“ pronesl Danver.
      “Zamítá se.“
      “No, bylo to, nechte mě přemýšlet. Byl asi pondělní večer --- eh, zhruba půl sedmé, řekl bych.“
      “Kde?“
      “Teď myslíte, kdy naposled jsem ho viděl?“
      “Ano.“
      “No, bylo to u něj doma. Tedy v té části domu, kterou nazývá svou kanceláří – místo zařízené zvlášť pro kancelářskou práci.“
      “Bylo to v pondělí večer, na noc kdy se stala vražda? “ zeptal se Mason.
      “Ano, pane.“
      “O čem jste se bavili?“
      “Námitka, pokud soud dovolí, toto je neoprávněné, irelevantní a nepodstatné.“
      “Povoluje se.“
      “Byl tam v tu dobu s vámi někdo jiný?“
      “Ne, pane. “
      “Tedy, když jste odjížděl z domu, vezl jste sebou i Allreda? “
      “Ano pane. Vezl. “
      “V autě spolu s vámi? “
      “Ano, pane.“
      “Odvezl jste ho nahoru k motelu Snug-Rest, že ano?“
      “Námitka, je to zavádějící a návodné.“
      “Povoluje se.“
      “Kam jste ho odvezl?“
      “K bazaru na Sedmé ulici.“
      “Co jste dělal potom?“
      “Zastavil jsem automobil a nechal ho vystoupit.“
      “Řekl vám Allred proč chce vzít právě tam?“
      “Povídal, že si chce pronajmout auto.“
      “Říkal, kam by chce jet s tím autem?“
      “Ne, pane.“
      Paul Drake se prodíral mezi přísedícími, otevřel dvířka v mahagonovém zábradlí, které oddělovalo pult od přihlížejících, po špičkách došel k Masonovi a zašeptal, “Právě jsem zjistil, Perry, že návladní ví vše o tom jak se Allred dostal do Sung-Restu. Pronajal si auto a řidiče, který ho tam dovezl. Přijel mezi 9:30 a 10:30, řidič si není jistý časem. Samozřejmě ti to moc nepomůže, protože zatímco to potvrzuje Allredovu historku, taky sedí na Fleetwoodovu výpověď.“
      “Díky,“ zašeptal v odpověď Mason.

      Vymazat
  10. „Znám moc dobře základní pravidla a taktiky, jak to chodí u soudu,“ řekl soudce Cotton, usmívajíc se přitom, „ale přesto si nemyslím, že byste měl tvrdit, že pan Mason nemá právo předvolávat jakoukoliv osobu, kterou si zamane jako svědka.“
    „Ne Vaše ctihodnosti, ale chci poukázat na to, že George Jerome bude svědkem žaloby, a jestliže bude v případu Masona svědčit chci, aby výslech tohoto svědka byl omezen podle nejpřísnějších pravidel, a nebudu nucen použít křížového výslechu. „
    „Jestli by se tak stalo, je vaším plným právem protestovat,“ řekl soudce Cotton.
    Mezitím byl George Jerome povolán na lavici svědků k předmětu obhajoby. Jerome složil přísahu, a když usedal, zamířil zlověstným pohledem směrem k Masonovi.
    „Jmenujete se George Jerome, že ano. Jste partnerem, nebo spíše bývalým partnerem Bretranda C. Allreda?“
    „Ano pane.“
    „Byli jste si s Albertem velmi blízcí?“
    „Ano, byli.“
    „Kdy jste ho naposledy viděl naživu?“
    „Námitka, tato otázka je nepřípustná, irelevantní a nepodstatná,“ řekl Danvers. „
    „Zamítá se“.
    „Nechte mě chvilku přemýšlet. Ano bylo to v pondělí někdy podvečer … okolo půl sedmé myslím.“
    „Kde to bylo?“
    „Myslíte, kdy jsem ho viděl naposledy živého?“
    „Ano.“
    „Bylo to v jeho domě. V jedné z jeho pracoven v zadní části.
    „Bylo to tedy v to pondělí večer, kdy došlo k vraždě?“ zeptal se Mason.
    „Ano pane.“
    „O čem jste spolu mluvili?“
    „Námitka, jestli soud dovolí, nepřístupné, irelevantní a nepodstatné.“
    „Připouští se.“
    „Byl tam s vámi v tu dobu ještě někdo?“
    „Ne pane, nebyl“
    „A když jste odjížděl, jel s vámi také pan Allred?“
    „Ano pane, jel.“
    „Jel s vámi v autě?“
    „Ano, pane.“
    „Vezl jste ho k automobilovému klubu Snug-Rest, že ano?“
    „Námitka, otázka je příliš sugestivní a zavádějící.“
    „Připouští se.“
    „Kam jste ho tedy odvezl?“
    „K půjčovně aut na Sedmé ulici.“
    „Co jste udělal pak?“
    „Zastavil jsem a nechal ho vystoupit z vozu,“ odpověděl.
    „Řekl vám pan Allred proč chtěl, abyste ho vzal právě tam?“
    „Ano, řekl mi, že si chce pronajmout auto.“
    „A řekl vám, kam chce pak jet?“
    „Ne, neřekl, pane.“
    Paul Drake si snažil udělat cestu mezi přítomnými v síni , otevřel mahagonová dvířka, jež oddělovala soudní tribunál od přihlížejících, pomalinku přišel k Masonovi a přitom mu do ucha zašeptal, „Právě jsem zjistil Perry, že kancelář státního návladního ví o Allredově cestě k Snug-Rest autopůjčovně. Najal si auto i řidiče, který ho tam dovezl. Dorazil tam kolem devíti třiceti a deseti třiceti, však časem si řidič není jistý. Samozřejmě ti to moc nepomůže, protože to sedí s výpovědí jak Allreda tak Fleetwooda.“
    „ Díky,“ zašeptal Mason.


    OdpovědětVymazat
  11. Kuchlerová

    „Se základními pravidly taktik v soudní síni jsem obeznámen“, řekl s úsměvem soudce Cotton. "Ale nemyslím si, že byste měl prohlašovat, že pan Mason nemá právo předvolat jako svědka kohokoli chce.“
    „Ano, Vaše Ctihodnosti, chci ale poukázat na to, že pan George Jerome bude svědkem žaloby a za předpokladu, že ho pan Mason povolá na lavici svědků, přeji si, aby byl výslech tohoto svědka omezen podle přísných pravidel průkazního řízení, a aby pan Mason nezačal s křížovým výslechem.“
    „Až, nebo spíše pokud, se tak stane, můžete vznést námitky,“ řekl soudce Cotton. „Prozatím je ale George Jerome povolán na lavici svědků jako svědek obhajoby.“
    Jerome složil přísahu a když se se svým mohutným tělem usazoval na lavici, vztekle se zadíval na Masona.

    „Jmenujete se George Jerome. Jste, nebo jste byl, společníkem Bertranda C. Allreda?“
    „Ano, pane.“
    „Když ještě žil, znali jste se velmi dobře, že ano?“
    „Ano.“
    "Kdy jste ho naposledy viděl živého?"
    „Námitka! To je nepřípustné, irelevantní a nepodstatné,“ zvolal Danvers.
    „Zamítá se.“
    „No, to bylo... počkejte. V pondělí večer. Řekl bych, že tak okolo půl sedmé.“
    „Kde?“
    „Myslíte, kde jsem ho viděl naposledy?“
    „Ano.“
    „No, v jeho domě. Respektive v té části domu, kterou nazývá kanceláří - místo, které si vyčlenil pro práci.“
    „To bylo v pondělí večer, v den vraždy?“ zeptal se Mason.
    „Ano, pane.“
    „O čem jste mluvili?“
    „Námitka! Jestli soud dovolí, otázka je nepřípustná, irelevantní a nepodstatná.“
    „Námitka se přijímá.“
    „Byl s vámi v tu dobu ještě někdo jiný?“
    „Ne, pane.“
    „Když jste z toho domu odjížděl, vzal jste pana Allreda s sebou?“
    „Ano pane. Vzal.“
    „Jel s vámi ve voze?“
    „Ano, pane.“
    „Odvezl jste ho do motelu Snug-Rest, že ano?“
    „Námitka! Zavádějící a sugestivní otázka.“
    „Přijímá se.“
    „Kam jste ho odvezl?“
    „K půjčovně automobilů na Sedmé ulici.“
    „Poté jste udělal co?“
    „Zastavil jsem a nechal Allreda vystoupit.“
    „Řekl Vám Allred, proč chtěl, abyste ho odvezl právě tam?“
    „Řekl mi, že si chce pronajmout automobil.“
    „Říkal, kam s ním chce jet?“
    „Ne, pane.“

    Paul Drake, prodírajíc se mezi posluchači, otevřel dvířka v mahagonovém zábradlí, které oddělovalo soudní tribunál od přihlížejících, tiše přešel k Masonovi a zašeptal:„Perry, právě jsem zjistil, že státní návladní ví, jak se Allred dostal do Snug-Restu. Pronajal si auto i s řidičem a nechal se tam dovézt. Dorazil tam mezi devíti třiceti a deseti třiceti, řidič si tím není přesně jistý. Stejně ti to ale moc nepomůže, protože to sice potvrzuje výpověď paní Allredové, ale sedí to i do Fleetwoodovy verze.“
    „Díky," zašeptal Mason.

    OdpovědětVymazat
  12. "Znám základní pravidla soudních strategií," řekl soudce Cotton s úsměvem na tváři, "ale nemyslím, že by jste mohl tvrdit, pane žalobce, že pan Mason nemá právo na předvolání vlastního svědka."
    "Ne, Vaše ctihodnosti, rád bych však upozornil na to, že George Jerome bude svědkem obžaloby, tudíž, v případě, že ho předvolá pan Mason, požaduji, aby byl právní zástupce omezen pouze na výslech založený striktně na důkazech. Nechci, aby z jeho strany došlo na křížový výslech svědka.
    "Až k tomu dojde – pokud k tomu dojde – můžete nás upozornit," řekl soudce Cotton. "Pro teď je George Jerome předvolán coby svědek obhajoby."
    Byl pod přísahou; když jeho mohutná silueta usedala na židli svědků, pohleděl Jerome poněkud naštvaně na Masona.
    "Vaše jméno je George Jerome. Jste, nebo jste býval partnerem Bertranda C. Allreda?"
    "Ano, pane."
    "Znal jste se s Albertem dobře, když žil?"
    "Ano."
    "Kdy jste ho naposledy viděl naživu?"
    "Námitka, otázka bez oprávnění, je irelevantní a bezpředmětná," řekl Danvers.
    "Zamítá se."
    "No, mohlo to být, přemýšlím. Bylo to v pondělí večer v --- ano, někdy kolem půl sedmé hodiny, řekl bych."
    "Kde?"
    "Myslíte, když jsem ho viděl posledně?"
    "Ano."
    "No, to bylo u něj doma. Tam, kde to nazývá kanceláří – to místo, co si vyhradil pro kancelářskou práci."
    "Mluvíme o tom pondělním večeru, kdy došlo k vraždě?"
    "Ano, pane."
    "O čem jste mluvili?"
    "Námitka, pokud soud dovolí, kladená otázka je nekompetentní, irelevantní, bezpředmětná."
    "Připouští se."
    "Byl tam tehdy přítomen i někdo další?"
    "Ne, pane."
    "A když jste odjížděl, jel pak s vámi pan Allred?"
    "Ano, pane, to jel."
    "Ve vašem automobilu?"
    "Ano, pane."
    "Vezl jste ho k motelu Snug-Rest, že ano?"
    "Námitka, zavádějící."
    "Připouští se."
    "Kam jste ho vezl?"
    "Do autopůjčovny na Sedmé ulici."
    "A co jste dělal pak?"
    "Zastavil jsem auto a nechal ho vystoupit."
    "Řekl vám pan Allred, že chce abyste ho tam vzal?"
    "Řekl, že si chce pronajmout auto."
    "Zmínil se, kam by chtěl tím automobilem jet?"
    "Ne, pane."
    Paul Drake si prorazil cestu vpřed mezi posluchači, zvedl si mahagonovou závoru přepážky, která vyhrazovala oblast s místy pro posluchače v síni. Po špičkách došel k Masonovi a zašeptal: "Perry, zjistil jsem, že kancelář okresního advokáta je plně informována o tom, jak se Allred dostal do motelu Snug-Rest. Pronajal si auto i s řidičem a nechal se tam odvézt. Dostal se tam někdy mezi devíti-třiceti a desíti-třiceti, řidič si přesným časem není jistý. To vám samozřejmě moc nepomůže, protože to koresponduje jak s výpovědí paní Allredové, i s výpovědí Fleetwooda."
    "Děkuji," odpověděl Mason šeptem.

    Michal Bajan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Znám základní praktiky strategie soudu," řekl soudce Cotton s úsměvem na tváři, "ale nemyslím, že byste mohl tvrdit, pane žalobce, že pan Mason nemá právo na předvolání vlastního svědka."
      "Ne, vaše ctihodnosti, rád bych však upozornil na to, že George Jerome je svědkem obžaloby, tudíž, v případě, že ho předvolá pan Mason, požaduji, aby byl obhájce omezen pouze na výslech založený striktně na důkazech. Nechci, aby z jeho strany došlo na křížový výslech svědka.
      "Až k tomu dojde – pokud k tomu dojde – můžete nás upozornit," řekl soudce Cotton. "Pro teď je George Jerome předvolán coby svědek obhajoby."
      Byl pod přísahou. Když jeho mohutná silueta usedala na židli svědků, pohleděl Jerome poněkud naštvaně na Masona.
      "Vaše jméno je George Jerome. Jste, nebo jste býval partnerem Bertranda C. Allreda?"
      "Ano, pane."
      "Znal jste se s Allredem za jeho života dobře?"
      "Ano."
      "Kdy jste ho naposledy viděl naživu?"
      "Námitka, otázka bez oprávnění, je irelevantní a bezpředmětná," řekl Danvers.
      "Zamítá se."
      "No, mohlo to být, přemýšlím. Bylo to v pondělí večer v --- ano, někdy kolem půl sedmé hodiny, řekl bych."
      "Kde?"
      "Myslíte, když jsem ho viděl posledně?"
      "Ano."
      "No, to bylo u něj doma. Tam, kde to nazývá kanceláří – to místo, co si vyhradil pro kancelářskou práci."
      "Mluvíme o tom pondělním večeru, kdy došlo k vraždě?"
      "Ano, pane."
      "O čem jste mluvili?"
      "Námitka, pokud soud dovolí, kladená otázka je nekompetentní, irelevantní, bezpředmětná."
      "Připouští se."
      "Byl tam tehdy přítomen i někdo další?"
      "Ne, pane."
      "A když jste odjížděl, byl pan Allred s vámi?"
      "Ano, pane, to byl."
      "Ve vašem automobilu?"
      "Ano, pane."
      "Vezl jste ho k motelu Snug-Rest, že ano?"
      "Námitka, podbízející."
      "Připouští se."
      "Kam jste ho vezl?"
      "Do autopůjčovny na Sedmé ulici."
      "A co jste dělal pak?"
      "Zastavil jsem auto a nechal ho vystoupit."
      "Řekl vám pan Allred, že chce abyste ho tam vzal?"
      "Řekl, že si chce pronajmout auto."
      "Zmínil se, kam by chtěl tím automobilem jet?"
      "Ne, pane."
      Paul Drake si prorazil cestu vpřed mezi posluchači, zvedl si mahagonovou závoru přepážky, která vyhrazovala oblast s místy pro posluchače v síni. Po špičkách došel k Masonovi a zašeptal: "Perry, zjistil jsem, že kancelář okresního advokáta je plně informována o tom, jak se Allred dostal do motelu Snug-Rest. Pronajal si auto i s řidičem a nechal se tam odvézt. Dostal se tam někdy mezi devíti-třiceti a desíti-třiceti, řidič si přesným časem není jistý. To vám samozřejmě moc nepomůže, protože to koresponduje jak s výpovědí paní Allredové, tak i s tou Fleetwoodovou historkou."
      "Děkuji," odpověděl Mason šeptem.

      MB oprava1

      Vymazat
  13. Martin Mališ

    „Rozumím základním principům soudní taktiky,“ řekl soudce Cotton, usmívajíce se při tom, „ale nemyslím si, že byste chtěl tvrdit, pane advokáte, že pan Mason nemá právo předvolat jakoukoli osobu, kterou bude chtít, jako svědka.“ „Ne,Vaše ctihodnosti, ale rád bych zdůraznil, že George Jerome bude svědkem obžaloby a , v případě, že ho pan Mason předvolá, chci aby byl obhájce omezený na zkoumání svědka důsledně pouze v rámci důkazního řízení. Nechci aby začal s křížovým výslechem svědka.“
    „Pokud k tomu dojde, můžete namítat,“ řekl soudce Cotton- „Do té doby je George Jerome předvolán jako svědek obhajoby.“
    Jerome byl pod přísahou, když usadil svou ohromnou postavu na lavici svědků, podíval se trochu naštvaně na Masona.
    „Vaše jméno je George Jerome. Jste partnerem, nebo jste byl partnerem Bertranda C. Allreda?“
    „Ano, pane.“
    „Byl jste, pochopitelně, vcelku dobře obeznámen s Albertem během jeho života?“
    „Ano.“
    „Kdy jste ho viděl naposledy živého?“
    „Námitka, toto je svědek nezpůsobilý hodnotit, je to irelevantní a zanedbatelné,“ řekl Danvers.
    „Zamítá se.“
    To bylo, počkejte, to bylo okolo pondělí večer –- okolo půl sedmé, řekl bych.“
    „Kde?“
    „Myslíte to, kdy jsem ho viděl naposledy?“
    „Ano.“
    „Tedy, to bylo před jeho domem. To je venku u části domu, které říká jeho kancelář – místo, které si vyčlenil pro jeho kancelářskou práci.“
    „To bylo v pondělí večer, tu noc vraždy?“ Zeptal se Mason.
    „Ano, pane.“
    „O čem jste mluvili?“
    „Námitka, pokud Soud dovolí, svědek je nezpůsobilý toto hodnotit, irelevantní a nepodstatné.“
    „Přijímá se.“
    „Byl tam ještě někdo s vámi v tu dobu?“
    „Ne, pane.“
    „Potom, když jste odjížděl z toho domu, vzal jste pane Allreda s vámi?“
    „Ano, pane. Vzal.“
    „Ve voze s vámi.?“
    „Ano, pane.“
    „Vzal jste ho do Snug-Rest Auto Court, je to tak?“
    „Námitka, navádění svědka.“
    „Přijímá se.“
    „Kam jste ho vzal?“
    „Do půjčovny aut na Sedmé ulici.“
    „Potom jste udělal co?“
    „Zastavil jsem auto a nechal ho vystoupit.“
    „Řekl vám pan Allred proč chtěl, abyste ho tam vzal?“
    „Řekl, že si chtěl vypůjčit auto.“
    „Řekl, kam chtěl jet tím autem?“
    „Ne, pane.“
    Paul Drake, který si razil cestu mezi diváky, otevřel dvířka v mahagonovém zábradlí, které oddělovalo soud od diváků, postavil se na špičky po Masonově straně a zašeptal, „Právě jsem zjistil, Perry, že kancelář státního návladní ví všechno o tom, jak se Allred dostal do Snug-Rest. Půjčil si auto s řidičem, který ho tam nahoru odvezl. Předpokládám, že vám tohle moc nepomohlo, protože to podporuje verzi paní Allredové a také to přesně zapadá do Fleetwoodovi verze.“
    „Díky,“ zašeptal Mason.

    OdpovědětVymazat
  14. „Rozumím základním postupům v soudní síni,“ řekl soudce Cotton s úsměvem, „ale nemyslím si, že byste tvrdil, pane zástupce, že pan Mason nemá právo předvolávat kohokoliv, koho si přeje jako svědka.“
    „Ne, Vaše ctihodnosti, ale chtěl bych zdůraznit, že George Jerome bude svědkem obžaloby a nakonec ho pan Manson předvolá jako svědka, chci, aby obhájce byl omezen při jeho výslechu podle přesně vymezených pravidel o důkazech. Nepřeji si, aby začal s vyslýcháním svědka.“
    „Můžete mít námitky ohledně kdy a jestli se to stane,“ řekl soudce Cotton. „Mezitím je George Jerome předvolán jako svědek k obhajobě.“
    Poté, co Jerome složil přísahu, podíval se poněkud rozzlobeně na Masona, když se postavil se svou mohutnou postavou k lavici svědků.
    „Vaše jméno je George Jerome. Jste partner, neboli jste byl partnerem Bertranda C. Allreda?“
    „Ano, pane.“
    „Znal jste poměrně dobře Alberta během jeho života?“
    „Ano.“
    „Kdy jste ho viděl naposledy naživu?“
    „Námitka, tato otázka je nepřípustná, nepodstatná a bezvýznamná,“ řekl Danvers.
    „Zamítá se.“
    „Tedy, bylo to, moment. Bylo to v pondělí večer přibližně --- ah, řekl bych přibližně v půl sedmé večer.“
    „Kde?“
    „Myslíte, kdy jsem ho viděl naposledy?
    „Ano.“
    „Inu, bylo to venku v jeho domě. Tedy, ve vnější části jeho domu, který nazýval svou kancelář – prostor, který si vyčlenil pro jeho kancelářské práce.“
    „To bylo pondělí večer. Tu noc, kdy se stala vražda?“ zeptal se Mason.
    „Ano, pane.“
    „O čem jste hovořili?“
    „Námitka, jestli soud dovolí, tato otázka je nepřípustná, nepodstatná a bezvýznamná.“
    „Přijímá se.“
    „Byl tehdy ještě někdo jiný přítomen?“
    „Ne, pane.“
    „Když jste odjížděl z jeho domu, odjel s vámi pan Allred?“
    „Ano, pane, odjel.“
    „S vámi ve vašem vozu?“
    „Ano, pane.“
    „Dovezl jste ho k automobilovému dvoru Snug-Rest, že ano?“
    „Námitka, tato otázka je vedoucí a naznačující.“
    „Přijímá se.“
    „Kam jste ho odvezl?“
    „K autopůjčovně v ulici Seventh.“
    „A co jste dělali?“
    „Zastavil jsem vůz a nechal jsem ho vystoupit.“
    „Sdělil vám pan Allred, proč chtěl odvézt na toto místo?“
    „Řekl, že si chce půjčit auto.“
    „Řekl vám, kam má s půjčeným vozem namířeno?“
    „Ne, pane.“
    Paul Drake si odtlačil cestu skrze diváky, otevřel vrata do mahagonovému zábradlí, které oddělovalo soud od diváků, šel po špičkách k Mansonovi a zašeptal, „Perry, právě jsem zjistil, že kancelář D. A. ví vše o tom, jak se Allred dostal k Snug-Rest. Najmul si vůz a řidiče, který ho tam zavezl. Dostavil se tam mezi půl desátou a půl jedenáctou hodinou, řidič si není jistý s přesností času. Ovšem, tento údaj ti nepomáhá, jelikož dosvědčuje tvrzení paní Allredové a také se pojí s tvrzením Fleetwooda.“
    „Děkuji,“ zašeptal Mason.

    Zuz. Ng.

    OdpovědětVymazat
  15. „Jsem obeznámen s zakladnínimy pravídly síně“ řekl soudce Cotton, usměvavě. „ ale nemyslel jsem si, že by jste tvrdil, poradce, že pán Mason nemá právo přivolat koho chce jako svědeka.“
    "Ne, vaše ctihodnosti, ale chci poukázat, že George Jerome bude svědek obžaloby, a v případě, že ho pan Mason přívolá na lavici svědku, chci aby právní zástupce byl u toho a chci aby byl výslech omezen pouze na zkoumání tohoto svědka podle přísných pravidel důkazů. Nechci, aby křížově vyslýchal svědka.
    „Jestli k tomu dojde můžete protestovat“řekl soudce Cotton. „Mezitím George Jarome je přivolán na lavici svědků jako svědek obhajoby.“
    Jerome složil přísahu,podival se poněkud nastvaně na Mason, když usedával své obrovské tělo do lavici svědků.
    „ Vaše jmeno je George Jamson, a jste nebo byl jste partnerem Bertrand C. Allerda.?
    „Ano pane.“
    „ A znal jste Alberta dobře?“
    „Ano.“
    „Kdy jste ho viděl naposledný zivým?
    „ Namitka, jako nekompetentní, nesouvisející a nepodstatné“ řekl Danvers.
    „Namitka zamitnutá.“
    „ Bylo to. Bylo to v pondeli večer, oh asi kolem pul šesté, řekl bych.“
    „Kde?“
    „Těd myslíte naposled co jsem ho viděl?“
    „Ano.“
    „ Byl jsem u jeho domu, tedy v části jeho domu, kterému řikal kancelář. Místo které mel vyhrazene pouze pro jeho práci.“
    „ To bylo v pondělí večer, den jeho smrti?“ zeptal se Mason
    „Ano pane,“
    „O čem jste se bavili?“
    „ Námitka, jako nekompetentní, irelevantní a nepodstatné, jestli to soud dovolí.“
    „ Námitka připuštěna.“
    „ Byl tam někdo jiný?“
    „Ne pane.“
    „ Když jste odjížděl, vzal jste pana Allterda s sebou?“
    „ Ano pane, vzal.“
    „ Ve vašem autě?“
    „Ano pane.“
    „ Vzal ste ho do Snug- Rest Auto Court, že ano?
    „Námitka jako zavádějící a sugestivní“
    „ Námitka se přejímá.“
    „ Kde jste ho vzal?“
    „ K auto půjčovně na Sedmé Ulici.“
    „ A co jste po té dělal?“
    „Zastavil jsem auto a nechal jsem ho vystoupil.“
    „ Řekl Vám pan Alltered proč chte,l aby jste ho tam vzal?“
    „ Řekl mi, že si chce půjčit auto.“
    „ Řekl Vám kde chtěl s autem jet?“
    „ Ne pane.“
    Paul Drake, se protlačil skrze diváky, otevřel dvířka připojena k mahagonovému zábradlí, která oddělovala soud od diváků, po špičkách prišl k Masnovi a zašeptal, "Právě jsem zjistil Perry, že D. A. kancelář ví všechno o tom jak se Allred dostal k Snug-Rest. Pronajal si auto a řidiče, aby ho tam vzal. Dostal se tam mezi půl desátou a jedenáctou, ale řidič si nepamatuje přesně čas. Samozřejmě, to ti nepomůže protože, to potvrzuje výpověď paní Allredové, a také to navazuje přímo s Fleetwoodovou výpovědí."
    "Díky," řekl tiše Mason.

    Kristyna Hrncirikova


    OdpovědětVymazat
  16. „Rozumím základním pravidlům taktiky v soudní síni,” řekl s úsměvem soudce Cotton, „ale nemyslím si, že byste měl prohlašovat, že pan Mason nemá právo předvolat jakoukoli osobu jako svědka.“
    „Ne, Vaše ctihodnosti, ale chci poukázat na to, že George Jerome bude svědkem obžaloby a v případě, že ho pan Mason posadí na lavici svědků, přeji si, aby byl svědek vyslýchán pouze dle přísných pravidel svědectví. Nepřeji si, aby začal s křížovým výslechem svědka.”
    „Pokud se tak stane, můžete vznést námitku,” řekl soudce Cotton. „Zatím je George Jerome předvolán na lavici svědků jakožto svědek obhajoby.”
    Jerome složil přísahu, a když se usazoval, podíval se poněkud vztekle na Masona
    „Jmenujete se George Jerome. Jste partnerem, nebo jste byl partnerem Bertranda C. Allreda?“
    „Ano, pane.“
    “Samozřejmě jste byl s Allredem velmi dobře obeznámen během jeho života?”
    „Ano.“
    „Kdy jste ho naposledy viděl živého?“
    „Námitka, otázka je neoprávněná, irelevantní a nepodstatná“ zvolal Danvers.
    „Zamítnuto.“
    „No, bylo to.. počkejte. Bylo to v pondělí večer kolem --- oh kolem půl sedmé řekl bych.“
    „Kde?“
    „Teď myslíte kde jsem ho naposledy viděl?“
    „Ano.“
    „No, bylo to u něj v domě. Tedy ve vyčleněné části jeho domu, kde má kancelář.“
    „To byl ten pondělní večer, kdy došlo k vraždě?“ zeptal se Mason.
    „Ano, pane.“
    „O čem jste spolu mluvili?“
    „Námitka, pokud soud dovolí. Otázka je neoprávněná, irelevantní a nepodstatná.“
    „Námitka se připouští.“
    „Byl tam v té době s vámi ještě někdo jiný?“
    „Ne, pane.“
    „Když jste tedy odjížděl, vzal jste pana Allreda s sebou?“
    „Ano pane, vzal.“
    „Jel s vámi ve voze?“
    „Ano, pane.“
    „Odvezl jste ho k motelu Snug-Rest, že ano?“
    „Námitka. Zavádějící a návodné.“
    „Námitka se připouští.“
    „Kam jste ho odvezl?“
    „Do auto půjčovny na Sedmé ulici.“
    „Co jste dělali poté?“
    „Zastavil jsem auto a nechal ho vystoupit.“
    „Řekl vám pan Allred proč chtěl abyste ho tam odvezl?“
    „Řekl, že si chce pronajmout auto.“
    „Řekl kam s tím vozem chce jet?“
    „Ne, pane.“
    Paul Drake, prodírajíc se davem diváků otevřel branku mahagonového zábradlí které oddělovalo soud od diváků, se potichu přiblížil k Masonovi a pošeptal mu: „Perry právě jsem zjistil, že kancelář okresního návladního ví vše o tom, jak se Allred dostal do Snug-Restu. Pronajal si vůz a řidiče aby ho tam odvezl. Dostal se tam mezi půl desátou a půl jedenáctou, řidič si není zcela jistý časem. Samozřejmě ti to moc nepomůže protože, ačkoliv to potvrzuje příběh paní Allredové, zároveň to sedí i na Fleetwoodův příběh.“
    „Děkuji,“ zašeptal Mason.

    Ottová, oprava

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. *„Řekl vám pan Allred, proč chtěl, abyste ho tam odvezl?“

      Vymazat
  17. Znám základní pravidla soudní síně” řekl soudce Cotton s úsměvem “ a nemyslím si, že pan Mason nemá právo předvolat kohokoliv si přeje jako svědka, pane právní zástupce.” “Ne, vaše ctihodnosti, nicméně chci zdůraznit, že George Jerome bude svědkem obžaloby a pokud jej pan Mason předvolá, budu požadovat, aby se obhajoba nezúčastnila výslechu svědka v souladu s přesnými pravidly týkajícími se důkazů. Nechci, aby obhajoba podrobila svědka křížovému výslechu.“

    „Můžete vznést námitku v případě, pokud se tak stane“ řekl soudce Cotton „Ale mezitím předvolávám George Jeroma jako svědka obhajoby“
    Jerome složil přísahu a s poněkud nevrlým pohledem upřeným na Masona usadil svou mohutnou postavu na lavici svědků.
    „Jmenujete se George Jerome. Jste nebo jste byl společníkem Bertranda C. Allreda?“
    „Ano, pane.“
    „Znal jste pana Allreda dobře?“
    „Ano.“
    „Kdy jste jej naposledy spatřil živého?“
    „Námitka – otázka je nepodstatná, irelevantní a bezpředmětná,“ řekl Danvers.
    „Zamítá se.“
    „No, bylo to, myslím. Bylo to pondělí večer, okolo – ano, řekl bych, že okolo půl sedmé.“
    „Kde?“
    „Myslíte, kde jsem ho naposledy viděl?“
    „Ano.“
    „Bylo to u něj doma. Přesněji v té části domu, které říkál kancelář – místo, které si vyčlenil na práci.“
    „To tedy bylo pondělí večer, v den vraždy?“ zeptal se Mason.
    „Ano, pane.“
    „A o čem jste se bavili?“
    „Námitka. Otázka je nepodstatná, irelevantní a bezpředmětná.“
    „Námitka se přijímá“
    „Byl s Vámi v té době ještě někdo?“
    „Ne, pane.“
    „A když jste od něj odjížděl, jel pan Allred s Vámi?“
    „Ano, pane. Jel se mnou.“
    „Ve Vašem voze?“
    „Ano, pane.“
    „Odvezl jste ho k motelu Snug-Rest, že ano?“
    „Námitka. Zavádějící a návodná otázka.“
    „Přijímá se.“
    „Kam jste ho vzal?“
    „Do půjčovny aut na sedmé ulici.“
    „A co se dělo dále?“
    „Zastavil jsem a on si vystoupil.“
    „Řekl vám pan Allred, proč po vás chtěl, abyste ho tam odvezl?“
    „Řekl, že si chce vypůjčit auto.“
    „Řekl, kam chce tím autem jet?“
    „Ne, pane.“
    Paul Drake si protlačil cestu přihlížejícími, otevřel dvířka v mahagonovém zábradlí, které oddělovalo lavice od diváků, přikradl se k Masonovi a zašeptal, „Perry, právě jsem zjistil, že kancelář okresního prokurátora ví všechno o tom, jak se Allred dostal ke Snug-Rest. Najal si auto s řidičem, aby se tam dostal. Dorazil tam mezi půl desátou a půl jedenáctou, řidič si časem není jistý. Samozřejmě, že vám to moc nepomůže, neboť ačkoli to potvrzuje verzi paní Allredové, tak to zároveň popírá Fleetwoodovu výpověď.“
    „Díky,“ zašeptal Mason.

    OdpovědětVymazat
  18. Martin Mališ - druhý úryvek

    „Je to pravda, pane Masone.“
    „Co řekl Fleetwood.“
    „Chcete říct, že jste byla v kufru toho auta?“
    „Ano.“
    Mason na to nekompromisně odvětil, „To jste si vybrala ale sakra načasování.“
    „Nemůžu si vybírat, pane Masone. Musím myslet na Pat.“
    „Co je s Pat? Co s tím má společného?“
    „Nic, pane Masone. Vůbec nic. Nechápejte mě špatně. Prosím vás, nechápejte mě špatně. To by byla poslední kapka.“
    „Chcete snad změnit něco na tom, co jste mi řekla dříve?“
    „Ne, ne. Když jsem řekla, že musím chránit Pat, myslela jsem tím, že by to pro ni bylo zlé, kdybych připustila, že jsem poslala to auto přes hranu. Já -- na to jsem myslela celou dobu – nechtěla jsem jí uvést do trapného postavení.“
    Mason na to řekl, „Dobrá tedy, předpokládejme, že se mi snažíte říct tentokrát pravdu pro změnu. Co se tedy stalo?“
    „Bylo to skoro stejně, jak to popsal Fleetwood. Sjel s autem ze silnice a zastavil, já se dostala z auta a utekla na silnici. Volal na mě a řekl, že můj muž je v bezvědomí. Tak jsem zastavila a viděla ho stát před předními světly. Viděla jsem ho, jak zahodil zbraň někam do tmy, jak daleko jenom mohl. Pak jsem viděla, jak se otočil a odešel od auta.“
    „Asi to bylo, protože jsem byla přesvědčená, že zahodil tu zbraň. Věděla jsem, že by to nikdy v životě neudělal, pokud by mu můj muž mohl ublížit. A to, jak to udělal, mě přimělo si myslet, že – vždyť víte, v tom jak to udělal, byla jakási jistota. Překračovala jsem na místě a pak se po špičkách přikradla k autu a nakoukla dovnitř, abych viděla co se děje.“
    „Bertrand byl skrčený v rohu auta, ani se nehnul. Bylo tam strašné ticho.“
    „Fleetwood řekl, že dýchal velmi ztěžka.“ pronesl Mason.
    „Fleetwood lže. Můj muž byl mrtvý.“
    „Jste si jistá?“
    „Měla bych si být jistá. Stála jsem tam slušnou chvíli, hned vedle dveří od auta. Pak jsem stoupla jednou nohou na stupínek pode dveřmi, natáhla se a řekla, „Bertrane.“ Nic neřekl. Nahnula jsem se a dotkla se jeho zápěstí. Bylo zvláštně chladné, tím způsobem co řekne víc, než chcete vědět. Ale musela jsem si být jistá. Zkusila jsem nahmatat puls. Byl mrtvý.“

    OdpovědětVymazat
  19. Shamalová

    "Je to pravda, pane Masone, co řekl Fleetwood."
    "Jakože jste byla v tom kufru toho automobilu?"
    "Ano."
    Mason řekl nekompromisně: "To je ale sakra načasování."
    "Nemohla jsem tomu zabránit, pane Masone, musím myslet na Pat."
    "Co je s Pat? Co s tím má společného?"
    "Nic, pane Masone, vůbec nic. Teď mě nepochopte špatně. Prosím, nechápejte mě zle. To by byla poslední kapka."
    "Beru to jako fakt, co jste právě řekla."
    "Ne, ne. Když jsem řekla, že musím bránit Pat, myslela jsem to tak že by to pro něho nebylo příjemné, kdybych přiznala, že jsem jela nad povolenou rychlost.
    Já … dobře, to co jsem měla na mysli bylo, že jsem se snažila nedostat Pat do nepříjemné pozice."
    Mason řekl: "Dobře, předpokládám, že by jste mi pro změnu chtěla říct pravdu. Co se tedy stalo?"
    "Bylo to téměř to samé co vypověděl Bob Fleetwood. Sjel automobilem mimo silnici a zastavil, já se dostala z auta a utekla na silnici. Volal na mě, že můj manžel je v bezvědomí. Zastavila jsem se a viděla ho stát před předními světly. Viděla jsem ho odhodit pistol do tmy, tak daleko jak jen mohl. Pak se otočil a šel pryč od automobilu."
    "Byla jsem přesvědčena, že to bylo kvůli tomu jak odhodil tu pistol. Věděla jsem, že by to nikdy v životě neudělal, kdyby by mu můj muž byl schopen ublížit. Zbůsobem, jakým to provedl, mě donutil zamyslet se nad -- však víte, byla jakási jistota v tom jak to provedl. Takže jsem se vypařila a došla po špičkách k autu a sledovala zevnitř, jaká je situace.
    "Bertand seděl zcela nehnutě a celý skrčený na krajním sedadle, že nebylo slyšet ani hlásky."
    "Fleetwood řekl, že dýchal velmi nahlas," pravil Mason.
    "Fleetwod lže. Můj muž byl mrtvý."
    "Jste ji jista?"
    "Měla bych být. Chvíli jsem tam stála, hned u dveří auta. Pak jsem stoupla nohou na stupínek podedveřmi, narovnala se a řekla, 'Bertrande.' Neodpověděl. Naklonila jsem se a dotkla se jeho zápěstí. Bylo tak specificky chladné, že to vypovídalo samo o sobě. Přeci jen jsem se chtěla ujistit. Snažila jsem se mu nahmatat puls. Byl mrtvý."

    OdpovědětVymazat
  20. "To co říkal Fleetwood je pravda, pane Masone."
    "Míníte tím, že jste byla v kufru toho automobilu?"
    "Ano."
    "To je ksakru načase že to říkáte," zvolal nasupeně Mason.
    "Nemohla jsem proti tomu nic dělat, pane Masone. Musím myslet na Pat."
    "Co s tím má společného Pat?"
    "Nic, pane Masone. Vůbec nic. Nechápejte mě špatně. Jen mě prosím nechápejte špatně. To by byla poslední kapka."
    "Pouze jsem si doslovně přebral, co jste řekla."
    "To ne, ne. Když jsem řekla, že musím ochraňovat Pat, myslela jsem tím, že by bylo pro ní horší, kdyby jsem přiznala, že to já jsem jela tím autem nad povolenou rychlost.
    Já – no, to je to co jsem měla celou dobu na mysli – zkusit se vyhnout tomu, abychom postavili Pat do nepříjemné situace."
    "No, předpokládejme, že mi teď pro změnu říkáte pravdu. Co se teda stalo?"
    "Bylo to skoro jak vypověděl Bob Fleetwood. Opravdu sjel automobilem ze silnice a zastavil, já se dostala ven a utíkala k silnici. Volal na mě a říkal, že je můj manžel v bezvědomí. Zastavila jsem se tedy a uviděla ho stát před světly automobilu. Viděla jsem, jak hází zbraň tak daleko do tmy, jak jen dokázal. A poté jsem ho zahlédla, jak se otáčí a odchází od automobilu."
    "Myslím si, že to bylo odhození zbraně, co mě přesvědčilo. Věděla jsem že by to neudělal za nic na světě, kdyby mu můj muž byl schopný ublížit. A také, způsob jakým to provedl mě donutil přemýšlet nad tím, že – no, víte, udělal to jako takové konečné gesto. Tak jsem se tedy vypařila a došla po špičkách zpět k autu a nakoukla dovnitř, jen aby jsem zjistila jak vypadá situace."
    "Bertrand seděl poklesle a zcela nehybně v rohu auta. Nebylo vůbec nic slyšet."
    "Fleetwood vypovídal, že váš muž těžce oddychoval," řekl Mason.
    "Fleetwood lže. Můj muž byl mrtvý."
    "Jste si jistá?"
    "Jsem si jistá. Chvíli jsem stála u dveří automobilu. Potom jsem si stoupla na stupátko, nadzvedla jsem se a zavolala ‘Bertrande’. Neodpověděl. Naklonila jsem se a dotkla se jeho zápěstí. Bylo zvláštně chladné a vlhké, což už mluví samo za sebe. Ale chtěla jsem se ujistit. Nahmatala jsem mu puls. Byl mrtvý."

    OdpovědětVymazat
  21. Lucie Anýžová

    „Je to pravda pane Masone,“ řekla.
    „To, co říká Fleetwood.“
    „Myslíte to, že jste byla v kufru toho automobilu?“
    „Ano.“
    „To jste si tedy vybrala vhodnou dobu na to mi to říci,“ řekl Mason vážně.
    „Nemohla jsem si pomoci, pane Masone. Musím myslet na Pat.“
    „A co s tím má Pat společného?“
    „Nic, pane Masone. Vůbec nic. Nechápejte to prosím teď špatně. To by byla poslední kapka.“
    „Já hlavně chápu, co jste mi celou dobu tvrdila.“
    „Ne, Ne. Když jsem to říkala, dělala jsem to proto, abych ochránila Pat. Věděla jsem, že by to bylo pro ni strašné, kdybych přiznala, že jsem ten vůz nechala sjet ze srázu já. Víte, stále mi to leželo v hlavě. Snažila jsem se vyhnout tomu, aby se Pat dostala do tak těžké situace.“
    „Dobrá tedy, předpokládejme, že mi tady říkáte pravdu... Co se tedy stalo?“ zeptal se Mason.
    „Bylo to skoro tak, jak říkal Fleetwood. Opravdu sjel s automobilem z cesty a zastavil a já se dostala ven a běžela dolů k silnici. Volal na mě, že je můj manžel v bezvědomí. Zastavila jsem se tedy a viděla ho před světlomety. Viděla jsem ho i jak zahodil zbraň do tmy co nejdál mohl. A pak jsem ho viděla, jak se otočil a odcházel od automobilu.“
    „Myslím, že jsem se rozhodla právě v tom momentě, kdy odhodil tu zbraň. Věděla jsem, že by to Fleetwood za nic na světě neudělal, pokud by mu můj manžel mohl nějak ublížit. A způsob jakým to udělal, mě přiměl k tomu si to myslet - no, víte, byla v tom totiž jakási jistota. Takže jsem se vypařila a po špičkách se vrátila k automobilu, abych se podívala, jaká je situace. Bertrand byl schoulený v rohu auta a ani se nehnul. Dokonce ani dýchat jsem ho neslyšela.“
    „Fleetwood naopak řekl, že těžce oddychoval,“ namítl Mason.
    „Fleetwood lže. Můj muž byl mrtev.“
    „Jste si tím jistá?“
    „Měla bych si být jistá. Chvíli jsem tam u těch dveří od auta stála. Potom jsem stoupla jednou nohou na práh, natáhla se a promluvila na něj. On ale neodpověděl. Sehnula jsem se k němu a vzala do ruky jeho zápěstí. Byl to zvláštní pocit, jako kdyby mi to zápěstí vyprávělo svůj vlastní příběh. Musela jsem mít ale úplnou jistotu, a tak jsem se snažila mu nahmatat puls. Byl mrtvý.“

    OdpovědětVymazat
  22. Řekla: „Je to pravda, pane Masone.“
    „To, co řekl Fleetwood.“
    „Chcete říci, že jste seděla vzadu v tom voze?“
    „Ano.“
    Mason temně pravil, „To jste tedy řekla opravdu brzy.“
    „Nemůžu za to, pane Masone. Musela jsem myslet na Pat.“
    „Co je s ní? Co s tím má společného?“
    „Nic, pane Masone. Vůbec nic. Nechápejte mě špatně. Nechápejte mě v téhle věci špatně, prosím. To by byla poslední kapka.“
    „To, co jste řekla, jsem nebral příliš vážně.“
    „Ne, ne. Když jsem říkala, že musím chránit Pat, myslela jsem, že by pro ni nebylo dobré, kdybych přiznala, že jsem v tom voze byla. Já – ano, na to jsem celou dobu myslela – snaha neuvést Pat do nepříjemné pozice.“
    Mason odpověděl, „Dobře, takže se mi tu pro změnu snažíte říci pravdu. Co se tedy stalo?“
    „Bylo to takřka stejné, jak to popsal Bob Fleetwood. Sjel s vozem z cesty a zastavil, načež jsem vystoupila a utíkala po cestě. Volal na mě, že můj muž je v bezvědomí. Zastavila jsem se a viděla jsem ho stát před reflektory. Viděla jsem ho odhazovat zbraň, co nejdále dokázal kamsi do tmy. A pak jsem viděla, jak se otáčí a odchází od automobilu.“
    „Myslím, že mě usvědčuje to, jak odhazoval zbraň. Věděla jsem, že by to za nic na světě neudělal, kdyby byl můj muž schopen mu ublížit. A způsob, jakým to udělal, mě přinutil přemýšlet nad tím – však víte, bylo v tom jakési gesto konečnosti. Otočila jsem se, po špičkách se přiblížila k vozu a opatrně nahlédla dovnitř, jen abych se přesvědčila, co se stalo.
    „Bertrand byl schoulený v rohu, naprosto nehybný. Nebylo ani nic slyšet.“
    „Fleetwood tvrdí, že velmi těžce dýchal.“ Řekl Mason.

    „Měla bych si být jistá. Stála jsem u dveří auta nějakou chvíli. Natáhla jsem se dovnitř do vozu a řekla jsem, Bertrande. Neodpověděl. Naklonila jsem se k němu a sáhla mu na zápěstí. Bylo tak zvláštně vlhké a to samo stačilo. Ale chtěla jsem se přesvědčit. Zkusila jsem mu nahmatat tep. Byl mrtvý.“

    Petr Štěpnička

    OdpovědětVymazat
  23. KUCHLEROVÁ

    „Je to pravda, pane Masone,“ řekla. „To, co povídal Fleetwood."
    „Chcete tím říct, že jste byla v kufru toho vozu?“
    „Ano.“
    „To jste si ale vybrala sakra dobrou chvíli na to mi to říct.“
    „Nemůžu za to, pane Masone. Musela jsem myslet na Pat.“
    „Co s ní? Co s tím má ona společného?“
    „Nic, pane Masone. Vůbec nic. Nechápejte mě špatně. Nechápejte mě kvůli tomu špatně, prosím. To by byla poslední kapka.“
    „Jen jsem bral doslovně to, co jste mi řekla.“
    „Ne, ne. Když jsem říkala, že musím chránit Pat, myslela jsem, že by pro ni nebylo dobré, kdybych přiznala, že jsem ten vůz nechala sjet ze srázu. Já – no, na to jsem celou tu dobu myslela – jsem nechtěla neuvést Pat do nepříjemné situace.“
    „Dobrá, řekněme, že pro změnu zkusíte říct pravdu. Co se přesně stalo?“ Zeptal se Mason.
    „Bylo to skoro tak, jak to popsal Bob Fleetwood. Sjel s vozem z cesty a zastavil, já jsem vystoupila a rozeběhla se po cestě. Volal na mě, že můj muž je v bezvědomí. Zastavila jsem se a viděla jsem ho stát před světly automobilu. Viděla jsem, jak odhodil zbraň do tmy tak daleko, jak jen to šlo. A pak jsem viděla, jak se otočil a odešel od automobilu.“
    „Myslím, že mě přesvědčilo to, jak odhodil tu zbraň. Věděla jsem, že by to za nic na světě neudělal, kdyby byl můj muž schopen mu ublížit. A ten způsob, jakým to udělal, mě přinutil se nad tím zamyslet – víte, bylo v tom jakési konečné gesto. Naštvaně jsem se po špičkách vrátila zpět k vozu a nahlédla dovnitř, jen abych věděla, jaká je situace.
    „Bertrand byl schoulený v rohu, zcela nehybný. Ani nebylo nic slyšet.“
    „Fleetwood tvrdí, že velmi těžce dýchal,“ řekl Mason.
    „V tomhle Fleetwood lže. Můj muž byl mrtvý."
    „Jste si tím jistá?"
    „Jsem si jistá. Chvíli jsem stála u dveří automobilu. Potom jsem si stoupla na stupátko, nadzvedla jsem se a zavolala ‘Bertrande’. Neodpověděl. Naklonila jsem se a dotkla se jeho zápěstí. Bylo zvláštně studené a vlhké, což už mluví samo za sebe. Ale chtěla jsem se ujistit. Snažila jsem se mu nahmatat puls. Byl mrtvý."

    OdpovědětVymazat
  24. Zuz. Ng.

    Oprava prvního úryvku:
    „Rozumím základním postupům v soudní síni,“ řekl soudce Cotton s úsměvem, „ale nemyslím si, že byste tvrdil, pane zástupce, že pan Mason nemá právo předvolávat kohokoliv, koho si přeje jako svědka.“
    „Ne, Vaše ctihodnosti, ale chtěl bych zdůraznit, že George Jerome bude svědkem obžaloby a pokud ho pan Mason předvolá k lavici svědků, chci, aby obhájce byl při jeho výslechu omezen podle přesně vymezených pravidel průkazního řízení. Nepřeji si, aby začal s křížovým výslechem.“
    „Až anebo pokud se tak stane, pak můžete mít námitky,“ řekl soudce Cotton. „Zatím je George Jerome předvolán jako svědek obhajoby.“
    Poté, co Jerome složil přísahu, podíval se poněkud rozzlobeně na Masona, zatímco se postavil se svou mohutnou postavou k lavici svědků.
    „Vaše jméno je George Jerome. Jste partner, nebo spíše jste byl partnerem Bertranda C. Allreda?“
    „Ano, pane.“
    „Znal jste poměrně dobře Allreda během jeho života?“
    „Ano.“
    „Kdy jste ho viděl naposledy naživu?“
    „Námitka, tato otázka je nepřípustná, irelevantní a nepodstatná,“ řekl Danvers.
    „Zamítá se.“
    „Tedy, bylo to, moment. Bylo to v pondělí večer přibližně --- ah, řekl bych přibližně v půl sedmé večer.“
    „Kde?“
    „Myslíte, kde jsem ho viděl naposledy?
    „Ano.“
    „Inu, bylo to venku v jeho domě. Tedy, ve vyčleněné místnosti jeho domu, který mu sloužil jako kancelář.“
    „To bylo pondělí večer. Tu noc, kdy se stala vražda?“ zeptal se Mason.
    „Ano, pane.“
    „O čem jste hovořili?“
    „Námitka, jestli soud dovolí, tato otázka je nepřípustná, irelevantní a nepodstatná.“
    „Přijímá se.“
    „Byl tam s vámi tehdy ještě někdo?“
    „Ne, pane.“
    „Když jste odjížděl z jeho domu, vzal jste pana Allreda s sebou?“
    „Ano, pane, vzal.“
    „Jel s vámi ve vašem vozu?“
    „Ano, pane.“
    „Dovezl jste ho k motelu Snug-Rest, že ano?“
    „Námitka, tato otázka je zavádějící a sugestivní.“
    „Přijímá se.“
    „Kam jste ho odvezl?“
    „K autopůjčovně v Sedmé ulici.“
    „A co jste dělali?“
    „Zastavil jsem auto a nechal ho vystoupit.“
    „Sdělil vám pan Allred, proč chtěl odvézt na toto místo?“
    „Řekl, že si chce půjčit auto.“
    „Řekl vám, kam má s půjčeným vozem namířeno?“
    „Ne, pane.“
    Paul Drake si protlačil cestu mezi posluchači, otevřel vrátka v mahagonovém zábradlí, které oddělovalo soud od posluchačů, šel po špičkách k Masonovi a zašeptal, „Perry, právě jsem zjistil, že státní návladní ví vše o tom, jak se Allred dostal k Snug-Rest, najmul si vůz a řidiče, který ho tam zavezl. Dorazil tam mezi půl desátou a půl jedenáctou hodinou, s tím časem si řidič není jistý. Pochopitelně, ti to vůbec nepomůže, jelikož to dosvědčuje tvrzení paní Allredové a také to sedí do Fleetwoodovy verze.“
    „Díky,“ zašeptal Mason.

    OdpovědětVymazat
  25. Zuz. Ng.

    Druhý úryvek:
    „Je to pravda, pane Masone.“ řekla. „To, co pověděl Fleetwood.“
    „Myslíte tím, že jste byla v kufru toho auta?“
    „Ano.“
    „To je sakra čas, mi to teď říkat.“ řekl Mason nekompromisně.
    „Nemůžu si pomoci, pane Masone. Musela jsem myslet na Pat.“
    „Co je s Pat? Co ta s tím má co dělat?“
    „Nic, pane Masone. Vůbec nic. Nechápejte mě špatně. Prosím, nesmíte mě špatně pochopit. Byla by to poslední kapka.“
    „Jen jsem zkrátka pojmul to, co jste řekla, doslovně.“
    „Ne, ne. Když jsem říkala, že musím ochránit Pat, měla jsem na mysli, že bych jí uškodila, kdybych přiznala, že jsem nechala auto sjet ze svahu. Já – no, pořád jsem měla na mysli – vyhnout se postavení Pat do nepříjemné pozice.“
    „Nuže dobrá, co takhle kdybyste mi tentokrát řekla pravdu. Co se tedy stalo?“
    „Bylo to téměř tak, jak řekl Bob Fleetwood. Skutečně sjel ze silnice a zastavil. Vystoupil a pak seběhl dolů po silnici. Křikl na mě, že můj muž je v bezvědomí. Tak jsem tedy zastavila a viděla jsem ho stát před předními světli auta. Sledovala jsem ho házet pistoli do tmy, jak nejdál mohl. A pak jsem viděla, jak se otočil a odešel od auta.“
    „Myslím si, že mě přesvědčil tím, jak zahodil tu pistoli. Věděla jsem, že by to nikdy v životě neudělal mému muži, který ani nebyl schopen mu ublížit. A z jeho jednání, si myslím, že – no, však víte, tam bylo určité gesto definivnosti. Tak jsem chvíli zuřila. Po špičkách jsem se vrátila k autu a nakoukla jsem dovnitř, abych se podívala, jaká byla situace.
    „Bertrand byl skloněný v rohu auta, zcela bez pohybu. Nebyl slyšet žádný zvuk.“
    „Fleetwood řekl, že těžce dýchal,“ řekl Mason.
    „Fleetwood vám lhal. Můj muž byl mrtev.“
    „Jste si jistá?“
    „Jsem si jistá. Chvíli jsem tam stála u dveří auta. Pak jsem si stoupla na stupínek, nadzvedla jsem se a zvolala: „Bertrande.“ Neodpověděl mi. Naklonila jsem se a dotkla jsem se jeho zápěstí. Byl podivně chladný, což už něco napovídalo, ale chtěla jsem se ujistit, a tak jsem nahmatala jeho puls. Byl mrtvý.“

    OdpovědětVymazat
  26. Řekla: „Je to pravda pane Masone.“
    „To, co řekl Fleetwood.“
    „Myslíte tím, že jste byla v kufru toho automobilu?“
    „Ano.“
    „No to jste si tedy vybrala chvíli, kdy mi to sdělit,“ řekl Mason vážně.
    „Nemůžu si pomoct pane Masone. Musela jsem myslet na Pat.“
    „Co je s ní? Co s tím má Pat společného?“
    „Nic pane Masone. Vůbec nic. Teď mě nechápejte špatně. Jen mě prosím nechápejte špatně. To by byla poslední kapka.“
    „Jen jsem bral doslovně to, co jste mi řekla.“
    „Ne, ne. Když jsem řekla, že musím ochránit Pat, myslela jsem tím, že by pro ni bylo špatné kdybych přiznala, že jsem ten vůz nechala ze srázu sjet já. Já - no, myslela jsem na to celou dobu - snažila jsem se neuvést Pat do nepříjemné pozice.“
    „No, předpokládejme, že se mi teď pro jednou snažíte říci pravdu. Co se tedy stalo?“ řekl Mason.
    „Bylo to skoro tak, jak řekl Bob Fleetwood. Opravdu sjel automobilem ze silnice a zastavil, já se dostala ven a utíkala k silnici. Zavolal na mě, že je můj manžel v bezvědomí. Tak jsem se tedy zastavila a viděla ho stát před světlomety automobilu. Viděla jsem, jak zahazuje zbraň do tmy tak daleko, jak jen to jde. A poté jsem viděla jak se otočil a odešel od automobilu.“
    „Myslím si, že to odhození zbraně mě přesvědčilo. Věděla jsem, že by to jinak za nic na světě neudělal kdyby mu můj manžel mohl ublížit. A způsob jakým to udělal mě donutil si myslet, že - no, však víte, byl v tom jistý náznak definitivnosti. Takže jsem se dopálila a po špičkách jsem se vplížila zpět k autu a nahlédla dovnitř, abych viděla jaká je situace.
    „Betrtand byl naprosto nehybně poklesnutý v rohu auta. Nebylo slyšet ani hlásky.“
    „Fleetwood řekl, že velmi ztěžka oddychoval,“ řekl Mason.
    „O tom Fleetwood lže. Můj muž byl mrtvý.“
    „Jste si jistá?“
    „Měla bych si být jistá. Stála jsem chvíli u dveří auta a poté jsem stoupla na stupátko, vyzdvihla se a řekla: „Bertrande“ ale neodpověděl. Naklonila jsem se k němu a sáhla mu na zápěstí. Bylo takové podivně ulepené, což mluví samo za sebe, ale chtěla jsem si být jistá. Snažila jsem se mu nahmatat puls. Byl mrtvý.“

    Ottová

    OdpovědětVymazat
  27. „Vše je pravda, pane Masone,“ hlesla.
    „To, co tvrdil Fleetwood.“
    „Chcete mi snad tvrdit, že jste byla v kufru toho automobilu?“
    „Ano.“
    „Tak to je tedy zatraceně nevhodná doba k takovému přiznání,“ nasupeně odvětil Mason.
    „Nemohla jsem nic dělat. Musela jsem myslet na Pat.“
    „Na Pat? Co s tím má ona co dělat?“
    „Nic pane Masone. Vůbec nic. Teď mě prosím nepochopte špatně, to by byla poslední kapka.“
    „Jen jsem bral doslovně to, co jste mi celou dobu tvrdila.“
    „Ne, ne. Když jsem to říkala, musela jsem chránit Pat, cítila jsem, jak by pro ni bylo hrozné vědět, kdybych se přiznala, žejsem ten automobil ze srázu svrhla já. To mi stále vrtalo v hlavě – pokusit se o to, aby se Pat nedostala do tak zahanbujícího postavení.“
    „Hmm, předpokládám, že se mi teď pro změnu snažíte říct pravdu“ řekl Mason.
    „Takže co se tedy stalo?“
    „Stalo se to skoro tak, jak říkal Bob Fleetwood. Skutečně sjel s tím automobilem z cesty, já se dostala ven z kufru a běžela dolů k silnici. Volal na mne, že můj manžel je v bezvědomí. Zastavila jsem se a uviděla ho ve světlech auta. A také jsem ho viděla zahodit pistoli tak daleko do tmy, jak to jen šlo. A potom jsem viděla, jak se otočil a odcházel směrem pryč od automobilu.“
    „Myslím, že ten okamžik, kdy odhodil zbraň, mě donutil se rozhodnout. Bylo mi jasné, že Fleetwood by to za nic na světě neudělal, kdyby se mu manžel nesnažil ublížit. A způsob, jakým to udělal, mě přiměl k myšlence, že toto bylo konečné gesto. Takže jsem se zastavila a po špičkách se přikradla k automobilu, abych zkontrolovala situaci.“
    „Bertrand byl zhroucený u protějších dveří a naprosto nehybný. Neslyšela jsem ho ani oddechovat.“
    Fleetwood naopak tvrdil, že oddechoval velmi hluboce,“ oponoval Mason.
    „V tom Fleetwood lhal, můj manžel byl mrtvý.“
    „Jste si tím jistá?“
    „Měla bych si být jistá. Chvíli jsem u těch dvěří stála. Potom jsem se nohou opřela o práh a naklonila se dovnitř. „Betrande!“ zavolala jsem.“
    „Nevydal ani hlásku. Naklonila jsem se více směrem dovnitř a vzala do ruky jeho zápěstí. Jako by jeho podivná vlhkost vyprávěla svůj vlastní příběh. Ale já jsem si potřebovala být jistá. Našla jsem žílu a marně se snažila nahmatat puls. Byl mrtvý.“

    Indrišeková

    OdpovědětVymazat
  28. „Jsem obeznámen se základními pravidly síně“ řekl soudce Cotton usměvavě. „ ale nemyslel jsem si ze budete říkat, že pan Mason nemá právo předvolat jako svědka kohokoliv chce.“
    "Ne, ctihodnosti, ale chci zdůraznit, že George Jerome bude svědek obžaloby, a v případě, že ho pan Mason povolá na lavici svědku, chci aby vyslech svědka probíhal podle prisných pravidel důkazů. Nechci, aby začalo křížový výslech.
    „Jestli k tomu příjde můžete protestovat“řekl soudce Cotton. „ Prozatím je George Jarome přivolán na lavici svědků jako svědek obhajoby.“
    Jerome složil přísahu,vztekle se podíval na Masona a usadil svou mohutnou postavu na lavici svědků.
    „ Vaše jmeno je George Jameson, a jste nebo byl jste partnerem Bertrand C. Allerda.?
    „Ano pane.“
    „ A znal jste Allerda dobře?“
    „Ano.“
    „Kdy jste ho naposledy viděl živého?
    „ Námitka, jako nekompetentní, nesouvisející a nepodstatné“ řekl Danvers.
    „Námitka se zamíta.“
    „ Bylo to….. počkejte. Bylo to v pondeli večer, o kolo půl šesté, řekl bych.“
    „Kde?“
    „ myslíte kde jsem ho viděl naposledyl?“
    „Ano.“
    „ V jeho domě. Teda v časti jeho domu, kterou považoval za pracovnu.
    „ To bylo v pondělí večer, den jeho smrti?“ zeptal se Mason
    „Ano pane,“
    „O čem jste se bavili?“
    „ Námitka, jestli to soud dovolí nekompetentní, irelevantní a nepodstatné.“
    „ Námitka se přijímá.“
    „ Byl tam ještě někdo jiný?“
    „Ne pane.“
    „ Když jste odjížděl, vzal jste pana Allreda s sebou?“
    „ Ano pane, vzal.“
    „ Jeli jste v autě?“
    „Ano pane.“
    „ Vzal jste ho do Snug- Rest Auto Court, že ano?“
    „Námitka, zavádějící a sugestivní“
    „ Námitka se přijímá.“
    „ Kde jste ho zavezl_“
    „ K auto půjčovně na Sedmé ulici.“
    „ A co jste dělal potom?“
    „Zastavil jsem a nechal jsem Allreda vystoupit.“
    „ Řekl pan Alltered proč chte,l abyste ho tam vzal?“
    „ Řekl mi, že si chce půjčit auto.“
    „ Řekl kde chce s autem jet?“
    „ Ne pane.“
    Paul Drake prodírající mezi diváky, otevřel dvířkav mahagonovém zábradlí, která oddělovala soud od diváků, tiše přišel k Masnovi a zašeptal. "Právě jsem zjistil Perry, že statní návladní ví jak se Allred dostal do Snug-Rest. Pronajal si auto i s řidičem, a nechal se tam dovézt. Přijel tam mezi půl desátou a jedenáctou, ale řidič si přesně nepamauje čas. Samozřejmě, to ti nepomůže protože, to potvrzuje výpověď paní Allredové, a také se shoduje s Fleetwoodovou výpovědí."
    "Díky," řekl tiše Mason.

    Kristyna Hrncirikova

    OdpovědětVymazat
  29. „Je to pravda, pane Masone.“
    „ Co řekl Fleetwood?“
    „ Chcete mi říct, že jste byla v kufru toho auta?“
    „Ano“
    „To jste si ale načasovala nám to říct“ řekl vážně Mason.
    „Nemohu si pomoci pane Masone. Musela jsem myslet na Pat.“
    „ Co je s Pat? Co má ona s tím společného?“
    „ Nic, pane Masone, nemá s tím nic společného. Prosím nechápejte to špatně. To by byla poslední kapka.“
    „ Jen jsem bral potaz, co jste mi celou dobu říkala.“
    „ Ne, ne. Když jsme řekla, že musím chránit Pat, myslela jsem tím, že by bylo pro ní špatné kdybych přiznala, že jsem nechala auto sjet ze svahu. Na to jsem celou dobu myslela, pokusit se a vyvarovat tomu aby Pat byla v nepříjemné situaci.“
    „ Řekneme, že říkáte pravdu.“ řekl Mason. „ Co se tedy stalo?
    „ Bylo to skoro, jak to řekl Bob Fleetwood, sjel vozem z cesty a zastavil, nato jsem vystoupila a utíkala po cestě. Volal na mě, že můj muž je v bezvědomí. Zastavila jsem se a viděla jsem ho stát před reflektory. Viděla jsem ho odhazovat zbraň, co nejdále dokázal kamsi do tmy. A pak jsem viděla, jak se otáčí a odchází od automobilu.“
    „Myslím ,že mě přesvědčilo to jak odhodil zbraň. Věděla jsem, že by to nikdy neudělal, kdyby se můj muž nepokusil mu ublížit. A jak to udělal, mě dostalo k zamyšlení, však víte, bylo v tom jakési gesto konečnosti. Otočila jsem se, a po špičkách se přiblížila k vozu a opatrně nahlédla dovnitř, jen abych se přesvědčila, co se stalo. Bertrand byl schoulen v rohu auta, naprosto nepohyblivý. Neslyšely jste žádný zvuk.“
    „ Fleetwood tvrdil, že zhluboka dýchal.“ Řekl Mason.
    „ Fleetwood o tomhle lhal. Můj muž byl mrtvý.“
    „ Jste si jistá?“
    „ Ještě abych si nebyla jistá. Stála jsem tam chvíli u dveří auta. Poté jsem se nohou opřela o práh a naklonila se dovnitř a řekla jsem „ Bertrande“. Neodpověděl, tak jsem zkusila jeho zápěstí, bylo vlhké a to stačilo. Chtěla jsem si být jista. Pokusila jsem se mu nahmatat tep. Byl mrtvý.

    Kristyna Hrncirikova

    OdpovědětVymazat
  30. 1. část

    „Rozumím základním pravidlům soudní taktiky,“ pronesl s úsměvem soudce Cotton, „ale nemyslím si, že byste něco namítal proti právu pana Mason povolat kohokoliv na lavici svědků, pane zástupce.“
    „Ne vaše ctihodnosti, ale přeji si poukázat na to, že pokud bude George Jerome svědkem obhajoby, a to v případě, že ho pan Mason posadí na lavici svědků, přál bych si aby, ho zástupce vyslýchal striktně na základě důkazů. Nerad bych, aby svědka podrobil křížovému výslechu.“
    „Pokud se tak stane, můžete vznést námitku,“ prohlásil soudce Cotton „prozatím je George Jerome povolán na lavici svědků jako svědek obhajoby.“
    Jerome pronesl přísahu, usedl na lavici svědků a zlostně se podíval na Masona.
    „Jmenujete se George Jerome. Jste partnerem, nebo spíše bývalým partnerem Bertranda C. Allreda?“
    „Ano, pane.“
    „Byly jste si blízcí i ve svém běžném životě než pracovním?“
    „Ano.“
    „Kdy jste ho viděl naposled naživu?“
    „Námitka, je to nepodstatné a irelevantní,“ namítl Danvers.
    „Zamítá se.“
    „No naposledy jsem ho viděl v pondělí večer, řekl bych tak kolem půl sedmé.“
    „Kde to bylo?“
    „Myslíte, když jsem ho viděl naposledy?“
    „Zajisté.“
    „No, bylo to u něho doma. V části domu, které říká kancelář – uvolnil si část domu pro svoje papírování.“
    „Bylo to v pondělí večer, to pondělí, kdy byl zavražděn?“
    „Ano, pane“
    „O čem jste se bavili?“
    „Námitka, pokud soud promine, je to nepodstatné a irelevantní.“
    „Přijímá se.“
    „Byl tam s vámi ještě někdo?“
    „Ne, pane.“
    „Když jste odjížděl od domu, jel pan Allred s vámi?“
    „Ano, pane. Jel se mnou.“
    „Odvezl jste ho do Snug-Rest Auto Court, není-liž pravda?“
    „Námitka, navádí svědka.“
    „Připouští se.“
    „Kam jste ho odvezl?“
    „K půjčovně aut na Sedmé.“
    „Co jste udělal?“
    „Zastavil jsem a on vystoupil.“
    „Oznámil vám pan Allred důvod, proč ho tam máte odvézt?“
    „Řekl, že si chce půjčit auto.“
    „Pověděl vám kam má namířeno?“
    „Ne, pane.“
    Paul Drake, prodírající se diváky, otevřel vrátka, která oddělují diváky od procesu, se připlížil k Masonovi a pošeptal mu, „Perry, zrovna jsem zjistil, že v kanceláři státního návladního vědí vše o tom jak se Allred dostal do Snug-Rest. Vypůjčil si autu a řidič ho tam odvezl. Dorazil tan někdy mezi 9:30 a 10:30, řidič si je jistý časem. Vím, že ti to nepomůže, i když to popírá výpověď paní Allredové, ale zároveň to potvrzuje výpověď Fleetwooda.“
    „Děkuji.“ Zašeptal Mason.

    OdpovědětVymazat
  31. 2. Část
    ...
    „Je to tak, pane Masone“ odpověděla.
    „Vše co pan Fleetwood řekl.“
    „Tvrdíte tím, že jste byla v kufru toho automobilu?“
    „Ano.“
    Mason vážně pronesl, „To mi říkáte až teď.“
    „Nemůžu si pomoct, pane Masone. Přiměla jsem Pat to promyslet.“
    „Co o Pat? Co s tím má Pat co dočinění?“
    „Nic, pane Masone. Vůbec nic. Nechápejte mě špatně. Prosím vás nevysvětlujte si to špatně. To by byla poslední kapka.“
    „Pouze se snažím pochopit, co jste mi právě řekla.“
    „Ne, ne. Když jsem řekla, že musím chránit Pat, myslela jsem tím, že bylo pro ni zlé, kdybych přiznala, že jsem to auto řídila. No – víte, to se mi teď honilo hlavou celou dobu – pokusit se a vyhnout se tomu, abych zatáhla Pat do trapné pozice.“
    Mason řekl, „No, zkuste mi pro změnu říci teď celou pravdu. Co se stalo?“
    „Bylo skoro tak, jak Bob Fleetwood řek. On sjel s autem ze silnice a zastavil, a jsem vylezla z kufru a utíkala pryč. Zavolal na mě a oznámil mi, že je můj manžel v bezvědomý. Já se potom zastavila a viděla jsem ho stát před předními světly. Viděla jsem ho zahodit zbraň do noci, jak nejvíc mohl. A pak se otočil a utekl.“
    „Myslím, že jsem byla přesvědčena tím, jak tu zbraň zahodil. Vím, že by to nikdy neudělal, pokud by mu můj manžel nebyl schopen ublížit. A způsob jakým to provedl, mě přinutil se zamyslet – však víte, bylo v tom pocit, že je vše hotovo. Vyšplhala jsem se nahoru a připlížila jsem se zpátky k auto, abych obhlédla situaci.“
    „Bertrand ležel nehybně na zadní sedačce. Nebylo nic slyšet.“
    „Fleetwood tvrdí, že Bertrand těžce dýchal,“ řekl Mason.
    Fleetwood lže. Můj manžel byl mrtev.“
    „Jste si tím jistá?“
    „Jsem si tím jistá. Chvíli jsem stála u dveří od auta. Pak jsem se vzchopila, vstoupila do auta a řekla ´Bertrande´. Neodpověděl. Nahla jsem se nad něj a zkontrolovala zápěstí. Byl to takový klidný pocit, který vypráví svůj vlastní příběh. Ale chtěla jsem se přesvědčit. Necítila jsem žádný puls. Byl mrtev.“

    OdpovědětVymazat
  32. „Je to pravda, pane Masone.“ řekla.
    „To, co řekl Fleetwood.“
    „Chcete tím říct, že jste byla v kufru toho automobilu?“
    „Ano.“
    „No to jste si tedy vybrala chvíli, kdy mi to říct.“
    „Nemohla jsem si vybírat, pane Masone. Musím myslet na Pat.“
    „Na Pat? Co ta s tím má společného?“
    „Nic, pane Masone. Vůbec nic. Nechápejte mě špatně. Prosím vás, opravdu to nepochopte to špatně. To by byla poslední kapka.“
    „Jen jsem si doslovně přebral, co jste řekla.“
    „Ne, ne. Když jsem řekla, že musím Pat ochraňovat, myslela jsem tím, že by pro ni bylo zlé, kdybych měla připustit, že jsem to auto poslala ze svahu já. Já – dobře, tohle mi celou dobu leželo v hlavě. Pokoušela jsem se vyhnout tomu, abych ji postavila do nepříjemné situace.“
    „Dobrá tedy, předpokládám, že se mi protentokrát snažíte říci pravdu. Co se tedy stalo?“ řekl Mason.
    „Bylo to skoro tak, jak vypověděl Bob Fleetwood. Sjel autem ze silnice a poté zastavil, já se dostala ven a utíkala po té silnici. Volal na mě, že můj manžel je v bezvědomí. Zastavila jsem se a viděla ho stát před předními světly auta. Viděla jsem, jak zahodil zbraň do tmy, jak daleko jen mohl. A poté jsem ho pozorovala, jak se otočil a odešel pryč od auta.“
    „Myslím, že to, že zahodil tu zbraň, mě přesvědčilo. Věděla jsem, že by to v životě neudělal, kdyby mu můj manžel byl schopen ublížit. A ten způsob jak to udělal, mě přinutil si myslet, že – vždyť víte, bylo to takové ukončující gesto. Tak jsem se po špičkách přikradla zpět k tomu autu a nakoukla dovnitř, abych viděla, co se děje.
    „Bertrand byl skrčený v rohu auta a ani se nehnul. Neslyšela jsem ho ani dýchat.“
    „Fleetwood tvrdil, že ztěžka dýchal,“ namítl Mason.
    „Fleetwood lže. Můj manžel byl mrtvý.“
    „Jste si jistá?“
    „Měla bych si být jista. Chvíli jsem stála hned vedle dveří od auta. Poté jsem si stoupla na stupínek pode dveřmi, zvedla se a řekla 'Bertrande.' Neodpověděl mi. Naklonila jsem se k němu a sáhla na jeho zápěstí. Bylo tak zvláštně chladné, což vypovídalo samo o sobě. Ale chtěla jsem si být jista, tak jsem se mu pokusila nahmatat puls. Byl mrtvý.“

    Šourková

    OdpovědětVymazat
  33. “Je to pravda, pane Masone." odpověděla.
    “To co řekl Fleetwood.“ dodala.
    “Chcete říci, že jste seděla na zadním sedadle toho automobilu?“
    “Ano, seděla.“
    “To jste tedy řekla opravdu brzy.“ pravil Mason ponuře.
    “Omlouvám se, nemohla jsem jinak pane Masone, Musela jsem myslet na Pat.“
    “Co je s Pat? Co s tím má společného?“
    “Nic pane Masone, vůbec nic. Nechápejte to špatně, to prosím ne, to by byla poslední kapka.“
    “To co jste řekla jsem stejně nebral příliš vážně.“
    “Ne, to ne. Vše co jsem udělala jsem udělala proto, abych ochránila Pat, myslela jsem si, že by jí mohlo uškodit , pokud bych vám řekla o tom, že jsem byla v tom autě. Já… No ano, o to jsem se celou tu dobu snažila, chránit Pat.“
    Mason řekl "Dobře, tak mi tedy pro změnu povězte celou pravdu. Povězte mi, co se stalo.“
    “Bylo to téměř tak, jak řekl Bob Fletwood. Sjel s vozem z cesty a zastavil. Já jsem z vozu vyskočila a začala jsem utíkat. On na mě poté zavolal, že můj muž je v bezvědomí. To mne zastavilo, a když jsem se otočila, tak jsem ho viděla stát před autem. On poté zahodil zbraň do tmy. Načež se otočil a odešel pryč.“
    “Myslím si, že to jak odhodil tu zbraň mne přesvědčilo. Prostě jsem to věděla, že by tu zbraň neodhodil. pokud by můj manžel nebyl mimo hru. A ten způsob jakým to udělal, bylo v něm něco zvláštního, jakési gesto konečnosti. To mne přesvědčilo, abych se vrátila, a když jsem se po špičkách přikradla zpět k autu a podívala se dovnitř, zahlédla jsem svého muže jak tam jen tak ležel v rohu a nevydával ani hlásku.“
    “Fleetwood vypověděl, že dýchal, těžce ale dýchal.“ Řekl Mason.
    “Fleetwood lže! Můj muž byl mrtev.“
    “Jste si tím jistá?“
    “Mněla bych. Chvilku jsem stála vedle auta. Poté jsem se naklonila dovnitř a zavolala na svého muže ´Bertrande´. Neodpověděl. Potom jsem se k němu naklonila a vzala jsem ho za zápěstí. Bylo zvláštně vlhké a to samo o sobě obvykle stačí ale já jsem si chtěla být jistá a snažila jsem se nahmatat tep. Byl skutečně mrtvý.“

    Binka Tomáš

    OdpovědětVymazat
  34. ŠTEFAN KUBICA

    Část 1, verze 2

    "Základní pravidla soudních taktik jsou mi známa," řekl soudce Cotton s úsměvem na tváři, "ale nemyslím si, že chcete, pane žalobce, tvrdit, že pan Mason nemá právo povolat za svědka kohokoliv si přeje."
    "Ne, vaše ctihodnosti ale chci podotknout, že George Jerome bude svědek obžaloby a v případě, že ho pan Mason povolá na lavici svědků, tak chci aby se obhajoba omezila na výslech svědka dle striktních pravidel svědectví. Nechci, aby ho podroboval křížovému výslechu."
    "Až a pokud se tak stane, můžete vznést námitku," řekl soudce Cotton. "Prozatím je George Jerome povolán na lavici svědků jako svědek obhajoby."
    Jerome odříkal přísahu, podíval se poněkud naštvaně na Masona, zatímco ten se v celé své velikosti usazoval na lavici svědků.
    "Jmenujete se George Jerome. Jste, nebo byl jste partnerem Bertranda C. Allreda?"
    "Ano, pane."
    "Byli jste s Allredem, zajisté, dobří přátelé?"
    "Ano."
    "Kdy jste ho naposledy viděl živého?"
    "Námitka - nepříslušné, irelevantní a nepodstatné."
    "Zamítá se."
    "Bylo to... Bylo to v pondělí večer, řekl bych asi tak kolem půl sedmé."
    "Kde?"
    "Myslíte, když jsem ho viděl naposledy?"
    "Ano."
    "No, bylo to u něho doma. Tedy v té části jeho domu, kterou označuje jako svoji kancelář - to místo, které si vyhradil pro svojí kancelářskou práci."
    "To byl ten pondělní večer, večer kdy se stala ta vražda?" zeptal se Mason.
    "Ano, pane."
    "O čem jste spolu mluvili?"
    "Námitka, pokud soud dovolí - nepříslušné, irelevantní a nepodstatné."
    "Připouští se."
    "Byl tam v tu chvílí s vámi ještě někdo další?"
    "Ne, pane."
    "Když jste z toho domu odjel, bral jste pana Allreda s sebou?"
    "Ano, pane, bral."
    "Automobilem?"
    "Ano, pane."
    "Zavezl jste ho do motelu Snug-Rest Auto Court, že ano?"
    "Námitka - zavádějící a návodné."
    "Připouští se"
    "Kam jste ho zavezl?"
    "Do půjčovny aut v Sedmé ulici."
    "Co jste udělal potom?"
    "Zastavil jsem auto a nechal ho vystoupit."
    "Řekl vám pan Allred proč chce, abyste ho tam zavezl?"
    "Říkal, že si chce pronajmout auto."
    "Zmínil se, kam chce tím autem jet?"
    "Ne, pane."
    Paul Drake se protlačil mezi posluchači, otevřel branku v mahagonovém hrazení, které odděluje soudní dvůr od posluchačů, potichu došel k Masonovi a pošeptal mu: "Perry, právě jsem zjistil, že kancelář okresního návladního ví všechno o tom, jak se Allred dostal do Snug-Restu. Pronajal si auto a řidiče, který ho tam měl zavézt. Dostal se tam mezi půl desátou a půl jedenáctou, řidič si není jistý přesným časem. Samozřejmě ti tohle vůbec nepomáhá, protože i když to dosvědčuje Allredovu výpověď, tak to zapadá krásně do toho, co říkal Fletwood."
    "Děkuju," zašeptal Mason.

    OdpovědětVymazat
  35. ŠTEFAN KUBICA

    Část 2, verze 1

    "Je to pravda, pane Mason. Co Fletwood právě řekl."
    "Chcete říct, že jste byla v kufru toho auta?"
    "Ano."
    Mason zachmuřeně řekl, "Sakramentsky dobrý čas na zmínění se o tomhle."
    "Nemůžu si pomoci, pane Masone. Musela jsem myslet na Pat."
    "Co s Pat? Co s tím má ona společného?"
    "Nic, pane Mason. Vůbec nic. Nepochopte to špatně. Prosím, nepochopte tohle špatně. To by byla poslední kapka."
    "Já jsem jenom to, co jste řekla, bral doslovně."
    "Ne, ne. Když jsem řekla, že jsem musela chránit Pat, tak jsem tím myslela, že mi připadalo, že by to pro ní bylo špatné, kdybych přiznala, že já jsem to auto poslala ze svahu.
    Já... no, tohle jsem celou dobu měla na mysli, snažit se vyhnout se tomu, abych Pat uvedla do nepříjemné pozice."
    Mason řekl: "Inu, řekněme, že byste mi teď zkusila říct pravdu. Co se tedy skutečně stalo?"
    "Bylo to skoro tak, jak řekl Bob Fletwood. Vskutku sjel s autem ze silnice, zastavil a já pak vystoupila a běžela dál po silnici. Přivolal mě a řekl mi, že můj manžel je v bezvědomí. V tu chvíli jsem se zastavila a viděla ho stát ve světlech. Viděla jsem ho hodit pistoli do tmy tak daleko, jak jen mohl. A pak jsem viděla, jak se otočil a šel pryč od auta.
    Myslím, že jsem byla tak přesvědčená kvůli tomu, že zahodil tu pistoli. Věděla jsem, že by to nikdy v životě neudělal, kdyby mu můj manžel nebyl neschopný ublížit. A ten způsob, jakým to udělal, tuhle mojí myšlenku upevnil... víte, bylo v tom takové konečné gesto. Naštvaná jsem se po špičkách vrátila zpět k autu a nahlédla jsem dovnitř, abych viděla, jaká je situace. Bertrand byl sesunutý v rohu auta a naprosto bezhybný. Nebyl slyšet ani hlásek."
    "Fletwood ale řekl, že váš manžel hluboce dýchal," řekl Mason.
    "O tom Fletwood lže. Můj manžel byl mrtvý."
    "Jste si jistá?"
    "Naprosto jistá. Chvilku jsem stála u dveří od auta. Pak jsem dala nohu na stupátko, vyzdvihla se a řekla 'Bertrande'. On neodpovídal. Nahla jsem se k němu a zkontrolovala jeho zápěstí. Byly z něho cítit chlad a vlhkost, což mluvilo samo za sebe, ale já jsem si chtěla být jistá. Nahmatala jsem jeho puls. Byl po smrti."

    OdpovědětVymazat
  36. Lukáš Nejedlý, část 1, oprava

    „Rozumím základním taktikám v jednací síni,“ řekl soudce Cotton s úsměvem, „ale nemyslím si, že byste tvrdil, že pan Mason nemá právo předvolat si jakoukoliv osobu, kterou si přeje jako svědka.“
    „Ne, Vaše ctihodnosti, ale chci poukázat na to, že George Jerome bude svědkem obžaloby, a v případě, že ho pan Mason předvolá, budu požadovat, aby byl výslech tohoto svědka omezen, vzhledem k přísným pravidlům důkazního řízení. Nepřeji si, aby se pokoušel o křížový výslech.“
    „Pokud se tak stane, můžete vznést námitku,“ řekl soudce Cotton. „Prozatím bude George Jerome předvolán jako svědek obhajoby.“
    Jerome složil přísahu, a když usazoval svou mohutnou postavu na lavici svědků, poněkud zlostně se podíval na Masona.
    „Vaše jméno je George Jerome. Jste nebo byl jste přítelem Bertranda C. Allreda?“
    „Ano, pane.“
    „Znal jste se, samozřejmě, s Allredem za jeho života velmi dobře.“
    „Ano.“
    „Kdy naposledy jste ho viděl živého?“
    „Námitka, nepřípustné, irelevantní a nepodstatné,“ zvolal Danvers.
    „Zamítá se.“
    „No, bylo to, počkejte. Bylo to pondělí večer, přibližně - kolem půl sedmé, řekl bych.“
    „Kde?“
    „Myslíte, když jsem ho viděl naposledy?“
    „Ano.“
    „No, bylo to u něj doma. A to v části domu, kterou nazývá svojí kanceláří – místo, které si vyčlenil pro práci.“
    „Bylo to v pondělí večer, v noc, kdy byl zavražděn?“
    „Ano, pane.“
    „O čem jste hovořili?“
    „Námitka, toto, pokud soud dovolí, považuji za nepřípustné, irelevantní a nepodstatné.“
    „Přijímá se.“
    „Byl tam v tu dobu s vámi ještě někdo?“
    „Ne, pane.“
    „Když jste tedy odjížděl, vezl jste z domu s sebou pana Allreda?
    „Ano, pane. Vezl.“
    „S vámi ve voze?“
    „Ano, pane.“
    „Odvezl jste ho k motelu Snug-Rest, že ano?“
    „Námitka, toto je zavádějící.“
    „Přijímá se.“
    „Kam jste ho odvezl?“
    „Do půjčovny aut v Sedmé ulici.“
    „Co jste dělali poté?“
    „Zastavil jsem vůz a nechal jsem ho vystoupit.“
    „Řekl vám pan Allred, že chce, abyste ho tam odvezl?“
    „Řekl, že si chce půjčit auto.“
    „Řekl, kam s ním chce jet?“
    „Ne, pane.“
    Paul Drake, se protlačil davem přihlížejících, otevřel branku mahagonového zábradlí, které oddělovalo soud od přihlížejících, došel po špičkách k Masonovi a zašeptal: „Právě jsem zjistil, Perry, že kancelář okresního prokurátora ví o tom, jak se Allred dostal do Snug-Rest. Pronajal si auto a řidiče, aby ho tam odvezl. Dostal se tam mezi devíti třiceti a desíti třiceti, řidič si není jistý. Samozřejmě vám to nijak nepomůže, protože ačkoliv to potvrzuje verzi paní Allredové, sedí to i do verze pana Fleetwooda.“
    „Díky,“ zašeptal Mason.

    OdpovědětVymazat
  37. „Je to pravda, pane Masone. To co řekl Fleetwood.“ odpověděla
    „Myslíte to, že jste byla v zadní části automobilu?
    „Ano.“ řekla
    „To jste mi to tedy řekla opravdu brzy.“ odpověděl Mason s úšklebkem.
    „Je mi to moc líto pane Masone, musela jsem stále myslet na Pat.“
    „A co bylo s Pat? Co s ním má co dočinění?“
    „Nic, pane Masone, vůbec nic. Nechápejte mě špatně, to ne prosím, to by mohla být poslední kapka.“
    „Já pouze konstatoval, co jste řekla“.
    „Ne, to ne. Když jsem řekla, že musím chránit Pat, myslela jsem tím, že by bylo špatné, kdybych přiznala, že jsem auto ze stráně svrhla právě já.“
    „Já – víte, o tom jsem přemýšlela celou dobu – abych nedostala Pat do takovéto trapné situace.
    „No dobrá, za předpokladu, že mi říkáte pravdu. Jen mi řekněte, co se stalo?“ zeptal se Mason
    „Je to téměř totožné s tím, co říkal Bob Fleetwood. Zastavil u silnice, načež jsem vystoupila a utíkala směrem dolů. On na mě zavolal, že je manžel v bezvědomí. Potom jsem zastavila a viděla ho, jak stojí před reflektory auta. Viděla jsem ho, jak zahazuje zbraň, co nejdál to šlo, daleko do tmy. Pak jsem ho viděla, jak se otočil a vrátil se zpět k autu.“
    „Myslím, že mě přesvědčilo to, jak odhodil tu zbraň“
    „Věděla jsem, že by nikdy v životě neudělal něco takového, kdyby můj manžel byl schopen mu ublížit.“ A způsob, jakým to provedl mě nutí k zamyšlení – víte, bylo tam jakési konečné gesto.
    „Rozzlobená jsem se tedy vrátila potichu k autu a nakoukla dovnitř, abych se ujistila, jak to vypadá.
    „Betrand byl schoulený v rohu, zcela nehybný. Neslyšela jsem nic.“
    „Fleetwood říkal, že dýchal velmi z těžka,“ řekl Mason
    „Fleetwood lže. Můj muž byl zcela jistě mrtev.“
    „Jste si jistá?“
    „Zcela jistá, stála jsem chvíli u dveří auta. Poté jsem vklouzla do auta a zašeptala: ´Betrande´. Neodpověděl mi. Nahnula jsem se nad něj a zkontrolovala mu zápěstí. Cítila jsem z něj jen chlad a vlhkost, což mluvilo samo za sebe, ale chtěla jsem se ujistit. Nahmatala jsem jeho puls. Byl mrtev.“

    OdpovědětVymazat
  38. Lukáš Nejedlý, část 2

    Řekla: „Je to pravda, pane Masone.“
    „To, co říkal Fleetwood.“
    „Chcete říct, že jste byla vzadu ve voze?“
    „Ano.“
    „Tohle je sakra dobrý čas to říct,“ řekl Mason vztekle.
    „Nemohu si pomoci, pane Masone. Musela jsem myslet na Pat.“
    „Co s Pat? Co ta s tím má společného?“
    „Nic, pane Masone. Vůbec nic. Teď mě prosím nepochopte špatně. Prosím, nepochopte mě špatně. To by byl konec.“
    „Vše, co jste mi řekla jsem bral doslovně.“
    „Ne, ne. Když jsem řekla, že si přeji chránit Pat, myslela jsem, že cítím, že by to pro ni bylo zlé, kdybych měla přiznat, že jsem ten vůz shodila ze srázu. Já – no, to je to, co jsem měla celou dobu na mysli. Snažila jsem se nedostat Pat do trapné situace.“
    Mason řekl, „Dobře, předpokládejme, že mi teď prozměnu říkáte pravdu. Tak co se stalo?“
    „Bylo to skoro tak, jak řekl Bob Fleetwood. Sjel vozem z cesty a zastavil a já jsem vystoupila z auta a běžela dolů silnicí. Zavolal na mě a řekl mi, že můj manžel byl v bezvědomí. Zastavila jsem a uviděla ho stát před předními světly. Viděla jsem ho, jak hodil zbraň, co nejdále mohl, do temnoty. A poté jsem ho viděla, jak jde od vozu pryč.“

    „Myslím, mě přesvědčilo, když odhodil tu zbraň. Věděla jsem, že by to mému muži nikdy neudělal, kdyby mu nebyl můj muž schopen ublížit. A ten způsob, kterým to udělal, mě donutil myslet si – no, víte, bylo v tom jasné gesto. Takže jsem se otočila, po špičkách jsem došla zpět do vozu a koukla jsem dovnitř, abych se podívala, jaká byla situace.
    „Bertrand byl skrčený, v rohu auta, naprosto nehybný. Nemohli jste slyšet hlásku.“
    „Fleetwood říkal, že dýchal velmi hluboce.“ řekl Mason.
    „Fleetwood lhal. Můj manžel byl mrtvý.“
    „Jste si jistá?“
    „Měla bych si být jistá. Stála jsem chvíli u dveří auta. Poté jsem dala nohu na stupínek, vyzdvihla jsem se nahoru a řekla jsem: ‚Bertrande.‘ Neodpověděl. Nahnula jsem se a dotkla se jeho zápěstí. Cítila jsem ten zvláštní chladno, které mluvilo za vše. Ale chtěla jsem se ujistit. Zkontrolovala jsem jeho tep. Byl mrtvý.“

    OdpovědětVymazat
  39. GARDNER OPRAVENA PRVNÍ VERZE -JUCH

    “Jsem obeznámen se základními pravidly soudního jednání,“ poznamenal s úsměvem soudce Cotton, „ale nemyslím si že by jste něco namítal, pane žalobče, proti právu pana Masona zavolat si jakoukoliv osobu jako svědka.“
    “Ne, vaše Ctihodnosti, ale chtěl bych poukázat na fakt, že George Jerome bude svědkem obžaloby a v případě že ho pan Mason předvolá, žádám, aby advokát omezil výslech svědka s ohledem na striktní pravidla svědectví. Nepřeji si, aby na svědkovi prováděl křížový výslech.“
    “Pokud se tomu tak stane, můžete vznést námitku,“ řekl soudce Cotton. „Mezitím bude George Jerome předvolán jako svědek obhajoby.“
    Jerome složil přísahu a podíval se poněkud naštvaně na Masona, když se usazoval se svou mohutnou postavou na lavici svědků.
    “Vaše jméno je George Jerome. Jste partnerem, nebo jste byl partnerem Bertrand C. Allreda?“
    “Ano, pane.“
    “Byli jste, zajisté, dobří přátelé s Allredem během jeho života?“
    “Ano. “
    “Kdy naposled jste ho viděl naživu?“
    “Námitka, je to neoprávněné, irelevantní a nepodstatné,“ pronesl Danver.
    “Zamítá se.“
    “No, bylo to, nechte mě přemýšlet. Byl asi pondělní večer --- eh, zhruba půl sedmé, řekl bych.“
    “Kde?“
    “Teď myslíte, kdy naposled jsem ho viděl?“
    “Ano.“
    “No, bylo to u něj doma. Tedy v té části domu, kterou nazývá svou kanceláří – místo zařízené zvlášť pro kancelářskou práci.“
    “Bylo to v pondělí večer, na noc kdy se stala vražda? “ zeptal se Mason.
    “Ano, pane.“
    “O čem jste se bavili?“
    “Námitka, pokud soud dovolí, toto je neoprávněné, irelevantní a nepodstatné.“
    “Povoluje se.“
    “Byl tam v tu dobu s vámi někdo jiný?“
    “Ne, pane. “
    “Tedy, když jste odjížděl z domu, vezl jste sebou i Allreda? “
    “Ano pane. Vezl. “
    “V autě spolu s vámi? “
    “Ano, pane.“
    “Odvezl jste ho nahoru k motelu Snug-Rest, že ano?“
    “Námitka, je to zavádějící a návodné.“
    “Povoluje se.“
    “Kam jste ho odvezl?“
    “K bazaru na Sedmé ulici.“
    “Co jste dělal potom?“
    “Zastavil jsem automobil a nechal ho vystoupit.“
    “Řekl vám Allred proč chce vzít právě tam?“
    “Povídal, že si chce pronajmout auto.“
    “Říkal, kam by chce jet s tím autem?“
    “Ne, pane.“
    Paul Drake se prodíral mezi přísedícími, otevřel dvířka v mahagonovém zábradlí, které oddělovalo pult od přihlížejících, po špičkách došel k Masonovi a zašeptal, “Právě jsem zjistil, Perry, že návladní ví vše o tom jak se Allred dostal do Sung-Restu. Pronajal si auto a řidiče, který ho tam dovezl. Přijel mezi 9:30 a 10:30, řidič si není jistý časem. Samozřejmě ti to moc nepomůže, protože zatímco to potvrzuje Allredovu historku, taky sedí na Fleetwoodovu výpověď.“
    “Díky,“ zašeptal v odpověď Mason.

    OdpovědětVymazat
  40. Opravena verze 3.0:

    „Znám základní pravidla soudní síně.“ řekl soudce Cotton usměvavě.“ ale nemyslel jsem si, že byjste tvrdil, že pan Mason nemá právo předvolat jako svědka kohokoliv chce.“
    "Ne, ctihodnosti, ale chci zdůraznit, že George Jerome bude svědkem obžaloby, a v případě, že ho pan Mason povolá na lavici svědku, chci aby výslech svědka probíhal podle přísných pravidel důkazů. Nechci, aby začal křížový výslech.
    „Jestli k tomu dojde, můžete protestovat.“ řekl soudce Cotton. „ Prozatím je George Jameson přivolán na lavici svědků jako svědek obhajoby.“
    Jerome složil přísahu a vztekle se podíval na Masona, když usadil svou mohutnou postavu na lavici svědků.
    „Jmenujete se George Jameson, a jste nebo byl jste partnerem Bertrand C. Allreda?“
    „Ano pane.“
    „ A znal jste Allreda dobře?“
    „Ano.“
    „Kdy jste ho naposledy viděl živého?
    „ Námitka, jako nekompetentní, nesouvisející a nepodstatné.“ řekl Danvers.
    „Námitka se zamítá.“
    „ Bylo to….. počkejte. Bylo to v pondělí večer, kolem půl šesté, řekl bych.“
    „Kde?“
    „ Myslíte kde jsem ho viděl naposledy?“
    „Ano.“
    „ V jeho domě. Tedi v části jeho domu, kterou považoval za pracovnu.“
    „ To bylo v pondělí večer, den jeho smrti?“ zeptal se Mason
    „Ano pane,“
    „O čem jste se bavili?“
    „ Námitka, jestli to soud dovolí nekompetentní, irelevantní a nepodstatné.“
    „ Námitka se přijímá.“
    „ Byl tam ještě někdo jiný?“
    „Ne pane.“
    „ Když jste odjížděl, vzal jste pana Allreda s sebou?“
    „ Ano pane, vzal.“
    „ Do svého vozu?“
    „Ano pane.“
    „ Vzal jste ho do Snug- Rest Auto Court, že ano?“
    „Námitka, zavádějící a sugestivní.“
    „ Námitka se přijímá.“
    „ Kam jste ho vzal?“
    „ K půjčovné aut na Sedmé ulici.“
    „ A co jste dělal potom?“
    „Zastavil jsem a nechal jsem Allreda vystoupit.“
    „ Řekl pan Allred proč chtěl, abyste ho tam vzal?“
    „ Řekl mi, že si chce půjčit auto.“
    „ Řekl kam chce s autem jet?“
    „ Ne pane.“
    Paul Drake prodírající mezi diváky, otevřel dvířkav mahagonovém zábradlí, která oddělovala soud od diváků, tiše přišel k Masnovi a zašeptal, „Perry právě jsem zjistil, že statní návladní ví všechno o tom jak se Allred dostal do Snug-Rest. Pronajal si auto i s řidičem, a nechal se tam dovézt. Přijel tam mezi půl desátou a jedenáctou, ale řidič si přesně nepamatuje čas. Samozřejmě, to ti nepomůže protože, to potvrzuje výpověď paní Allredové, a také se shoduje s Fleetwoodovou výpovědí."
    "Díky," řekl tiše Mason.

    Kristyna Hrncirikova

    OdpovědětVymazat
  41. Oprava textu dv2 verze 3.0:

    „Je to pravda, pane Masone.“
    „Co řekl Fleetwood?“
    „Chcete mi říct, že jste byla v kufru toho auta?“
    „Ano.“
    „To jste si ale vybrala sakra nevhodnou dobu nám to říct,“ řekl vážně Mason.
    „Nemohu si pomoci, pane Masone. Musela jsem myslet na Pat.“
    „Co je s Pat? Co má ona s tím společného?“
    „Nic, pane Masone, nemá s tím nic společného. Prosím nechápejte to špatně. To by byla poslední kapka.“
    „Jen jsem bral doslovně, co jste mi celou dobu říkala.“
    „Ne, ne. Když jsem to řekla, musela jsem chránit Pat, myslela jsem tím, že by bylo pro ni špatné, kdybych přiznala, že jsem nechala auto sjet ze svahu. Na to jsem celou dobu myslela, aby nebyla Pat v nepříjemné situaci.“
    „Řekneme, že tentokrát pro změnu říkáte pravdu.“ řekl Mason. „Co se tedy stalo?
    „Bylo to skoro, jak to řekl Bob Fleetwood, sjel vozem z cesty a zastavil, nato jsem vystoupila a utíkala po cestě. Volal na mě, že můj muž je v bezvědomí. Zastavila jsem se a viděla jsem ho stát před reflektory. Viděla jsem ho, jak odhodil pistoli, co nejdále dokázal kamsi do tmy. A pak jsem viděla, jak se otáčí a odchází od automobilu.“
    „Myslím, že mě přesvědčilo to, jak odhodil zbraň. Věděla jsem, že by to nikdy neudělal, kdyby můj muž se nepokusil mu ublížit. A jak to udělal, mě přimělo k zamyšlení, však víte, bylo v tom jakési gesto konečnosti. Otočila jsem se, a po špičkách se přiblížila k vozu a opatrně nahlédla dovnitř, jen abych se přesvědčila, co se stalo. Bertrand byl schoulený v rohu auta, naprosto nehybný. Nemohli jste slyšet žádný zvuk.“
    „Fleetwood tvrdil, že zhluboka dýchal.“ Řekl Mason.
    „Fleetwood o tomhle lhal. Můj muž byl mrtvý.“
    „Jste si jistá?“
    „Ještě abych si nebyla jistá. Stála jsem tam chvíli u dveří auta. Poté jsem se nohou opřela o práh a naklonila se dovnitř a řekla jsem „ Bertrande“. Neodpověděl, tak jsem zkusila jeho zápěstí, bylo vlhké a to stačilo. Chtěla jsem si být jista. Pokusila jsem se mu nahmatat tep. Byl mrtvý.“

    Kristyna Hrncirikova

    OdpovědětVymazat
  42. Řekla: „Je to pravda, pane Masone.“
    „To, co tvrdil Fleetwood.“
    „Chcete říci, že jste byla v kufru toho vozu?“
    „Ano.“
    Mason temně pravil, „To je tedy sakra vhodný čas mi to říci“
    „Nemůžu za to, pane Masone. Musela jsem myslet na Pat.“
    „Co je s ní? Co s tím má společného?“
    „Nic, pane Masone. Vůbec nic. Nechápejte mě špatně. Nechápejte mě v téhle věci špatně, prosím. To by byla poslední kapka.“
    „Jen jsem to, co jste mi řekla bral doslova.“
    „Ne, ne. Když jsem říkala, že musím chránit Pat, myslela jsem, že by pro ni nebylo dobré, kdybych přiznala, že to já jsem nechala vůz sjet ze srázu. Já – ano, na to jsem celou dobu myslela – snažila jsem se neuvést Pat do nepříjemné pozice.“
    Mason odpověděl, „Dobře, předpokládejme tedy, že se mi tu pro změnu snažíte říci pravdu. Co se tedy stalo?“
    „Proběhlo to skoro stejně, jako to popsal Bob Fleetwood. Sjel s vozem z cesty a zastavil, načež jsem vystoupila a utíkala po cestě. Volal na mě, že můj muž je v bezvědomí. Zastavila jsem se a viděla jsem ho stát před reflektory. Viděla jsem ho odhazovat zbraň, odhodil ji,co nejdále dokázal, kamsi do tmy. A pak jsem viděla, jak se otáčí a odchází od automobilu.“
    „Myslím, že mě nakonec přesvědčilo to, jak odhazoval zbraň. Věděla jsem, že by to za nic na světě neudělal, kdyby byl můj muž schopen mu ublížit. A způsob, jakým to udělal, ve mně vyvolal takový dojem – víte, bylo v tom takové gesto jistoty. Otočila jsem se, po špičkách se přiblížila k vozu a opatrně nahlédla dovnitř, jen abych se přesvědčila, co se stalo.
    „Bertrand byl schoulený v rohu, zcela bez pohybu. Nebylo ani nic slyšet.“
    „Fleetwood tvrdí, že velmi těžce dýchal.“ řekl Mason.
    „To Fleetwood lže. Můj muž byl mrtvý.“
    "Jste si tím jistá?"
    „Měla bych si být jistá. Stála jsem tam docela dlouho, přímo u dveří vozu. Pak jsem se natáhla dovnitř a řekla jsem: Bertrande. Neodpověděl. Naklonila jsem se k němu a sáhla mu na zápěstí. Bylo tak divně studené a vlhké a to samo stačilo. Ale chtěla jsem se přesvědčit. Zkusila jsem mu nahmatat tep. Byl mrtvý.“

    Petr Štěpnička, opravená verze

    OdpovědětVymazat
  43. Lukáš Nejedlý
    GARDNER, 2. ČÁST

    Řekla: „Je to pravda, pane Masone.“
    „To, co říkal Fleetwood.“
    „Chcete říct, že jste byla vzadu ve voze?“
    „Ano.“
    „Tohle je sakra dobrý čas to říct,“ řekl Mason vztekle.
    „Nemohu si pomoci, pane Masone. Musela jsem myslet na Pat.“
    „Co s Pat? Co ta s tím má společného?“
    „Nic, pane Masone. Vůbec nic. Teď mě prosím nepochopte špatně. Prosím, nepochopte mě špatně. To by byl konec.“
    „Vše, co jste mi řekla jsem bral doslovně.“
    „Ne, ne. Když jsem řekla, že si přeji chránit Pat, myslela jsem, že cítím, že by to pro ni bylo zlé, kdybych měla přiznat, že jsem ten vůz shodila ze srázu. Já – no, to je to, co jsem měla celou dobu na mysli. Snažila jsem se nedostat Pat do trapné situace.“
    Mason řekl, „Dobře, předpokládejme, že mi teď prozměnu říkáte pravdu. Tak co se stalo?“
    „Bylo to skoro tak, jak řekl Bob Fleetwood. Sjel vozem z cesty a zastavil a já jsem vystoupila z auta a běžela dolů silnicí. Zavolal na mě a řekl mi, že můj manžel byl v bezvědomí. Zastavila jsem a uviděla ho stát před předními světly. Viděla jsem ho, jak hodil zbraň, co nejdále mohl, do temnoty. A poté jsem ho viděla, jak jde od vozu pryč.“

    „Myslím, mě přesvědčilo, když odhodil tu zbraň. Věděla jsem, že by to mému muži nikdy neudělal, kdyby mu nebyl můj muž schopen ublížit. A ten způsob, kterým to udělal, mě donutil myslet si – no, víte, bylo v tom jasné gesto. Takže jsem se otočila, po špičkách jsem došla zpět do vozu a koukla jsem dovnitř, abych se podívala, jaká byla situace.
    „Bertrand byl skrčený, v rohu auta, naprosto nehybný. Nemohli jste slyšet hlásku.“
    „Fleetwood říkal, že dýchal velmi hluboce.“ řekl Mason.
    „Fleetwood lhal. Můj manžel byl mrtvý.“
    „Jste si jistá?“
    „Měla bych si být jistá. Stála jsem chvíli u dveří auta. Poté jsem dala nohu na stupínek, vyzdvihla jsem se nahoru a řekla jsem: ‚Bertrande.‘ Neodpověděl. Nahnula jsem se a dotkla se jeho zápěstí. Cítila jsem ten zvláštní chladno, které mluvilo za vše. Ale chtěla jsem se ujistit. Zkontrolovala jsem jeho tep. Byl mrtvý.“

    OdpovědětVymazat