9. února 2015

Gerald Durrell: rytmus mořských vln

Každý text má svůj charakter, svůj rytmus, podobný pohupování mořských vln.


1. Zjistěte si základní údaje o autorovi. Čím byl? Kdy a kde kniha vznikla? Kdo je autorův bratr Larry a čím se proslavil?
2. přečtěte si pomalu a v klidu celou ukázku. Ve slovníku vyhledávejte pouze klíčová slova. Zkuste si několik vět přečíst polohlasně, vnímejte rytmus řeči, řazení synonym, cílené opakování větných struktur.
3. Přeložte tučně vyznačené části textu.

Gerald Durrell - My Family and Other Animals

The Migration
July had been blown out like a candle by a biting wind that ushered in a leaden August
sky. A sharp, stinging drizzle fell, billowing into opaque grey sheets when the wind
caught it. Along the Bournemouth sea-front the beach-huts turned blank wooden faces
towards a greeny-grey, froth-chained sea that leapt eagerly at the cement bulwark of the
shore. The gulls had been tumbled inland over the town, and they now drifted above the
house-tops on taut wings, whining peevishly. It was the sort of weather calculated to try
anyone's endurance.
Considered as a group my family was not a very prepossessing sight that afternoon, for
the weather had brought with it the usual selection of ills to which we were prone. For
me, lying on the floor, labelling my collection of shells, it had brought catarrh, pouring it
into my skull like cement, so that I was forced to breath stertorously through open
mouth. For my brother Leslie, hunched dark and glowering by the fire, it had inflamed the
convolutions of his ears so that they bled delicately but persistently. To my sister Margo it
had delivered a fresh dappling of acne spots to a face that was already blotched like a red
veil. For my mother there was a rich, bubbling cold, and a twinge of rheumatism to season
it. Only my eldest brother, Larry, was untouched, but it was sufficient that he was irritated
by our failings.
It was Larry, of course, who started it. The rest of us felt too apathetic to think of
anything except our own ills, but Larry was designed by Providence to go through life
like a small, blond firework, exploding ideas in other people's minds, and then curling
up with cat-like unctuousness and refusing to take any blame for the consequences. He
had become increasingly irritable as the afternoon wore on. At length, glancing moodily
round the room, he decided to attack Mother, as being the obvious cause of the
trouble.
'Why do we stand this bloody climate ?' he asked suddenly, making a gesture towards
the rain-distorted window. 'Look at it I And, if it comes to that, look at us.... Margo
swollen up like a plate of scarlet porridge . . . Leslie wandering around with fourteen
fathoms of cotton wool in each ear . . . Gerry sounds as though he's had a cleft palate
from birth... . And look at you: you're looking more decrepit and hag-ridden every day.'
Mother peered over the top of a large volume entitled Easy Recipes from Rajputana.
'Indeed I'm not,' she said indignantly.
'You are,' Larry insisted; 'you're beginning to look like an Irish washerwoman... and your
family looks like a series of illustrations from a medical encyclopedia.'
Mother could think of no really crushing reply to this, so she contented herself with a
glare before retreating once more behind her book.
'What we need is sunshine,' Larry continued; 'don't you agree, Les ?... Les... Les!'
Leslie unravelled a large quantity of cotton-wool from one ear.
'What d'you say?' he asked.
"There you are I' said Larry, turning triumphantly to Mother, 'it's become a major
operation to hold a conversation with him. I ask you, what a position to be in I One
brother can't hear what you say, and the other one can't be understood. Really, it's time
something was done. I can't be expected to produce deathless prose in an atmosphere
of gloom and eucalyptus.'
'Yes, dear,' said Mother vaguely.
'What we all need,' said Larry, getting into his stride again, 'is sunshine... a country
where we can grow.'
'Yes, dear, that would be nice,' agreed Mother, not really listening.
'I had a letter from George this morning - he says Corfu's wonderful. Why don't we
pack up and go to Greece ?'
‘Very well, dear, if you like,' said Mother unguardedly.
Where Larry was concerned she was generally very careful not to commit herself.
'When ?' asked Larry, rather surprised at this cooperation.
Mother, perceiving that she had made a tactical error, cautiously lowered Easy
Recipes from Rajputana.
'Well, I think it would be a sensible idea if you were to go on ahead, dear, and arrange
things. Then you can write and tell me if it's nice, and we all can follow,' she said cleverly.
Larry gave her a withering look.
'You said that when I suggested going to Spain,' he reminded her, 'and I sat for two
interminable months in Seville, waiting for you to come out, while you did nothing except
write me massive letters about drains and drinking-water, as though I was the Town
Clerk or something. No, if we're going to Greece, let's all go together.'
'You do exaggerate, Larry,' said Mother plaintively; 'anyway, I can't go just like that. I
have to arrange something about this house.'
'Arrange ? Arrange what, for heaven's sake ? Sell it.'
'I can't do that, dear,' said Mother, shocked.
'Why not?'
'But I've only just bought it.'
'Sell it while it's still untarnished, then.'
'Don't be ridiculous, dear,' said Mother firmly; 'that's quite out of the question. It would
be madness.'
So we sold the house and fled from the gloom of the English summer, like a flock of
migrating swallows.
We all travelled light, taking with us only what we considered to be the bare essentials of
life. When we opened our luggage for Customs inspection, the contents of our bags
were a fair indication of character and interests. Thus Margo's luggage contained a
multitude of diaphanous garments, three books on slimming, and a regiment of small
bottles each containing some elixir guaranteed to cure acne. Leslie's case held a couple
of roll-top pullovers and a pair of trousers which were wrapped round two revolvers, an
air-pistol, a book called Be Your Own Gunsmith, and a large bottle of oil that leaked. Larry
was accompanied by two trunks of books and a brief-case containing his clothes.
Mother's luggage was sensibly divided between clothes and various volumes on cooking
and gardening. I travelled with only those items that I thought necessary to relieve the
tedium of a long journey: four books on natural history, a butterfly net, a dog, and a jamjar
full of caterpillars all in imminent danger of turning into chrysalids. Thus, by our
standards fully equipped, we left the clammy shores of England.

France rain-washed and sorrowful, Switzerland like a Christmas cake; Italy
exuberant, noisy, and smelly, were passed, leaving only confused memories. The tiny
ship throbbed away from the heel of Italy out into the twilit sea, and as we slept in our
stuffy cabins, somewhere in that tract of moon-polished water we passed the invisible
dividing-line and entered the bright, looking-glass world of Greece. Slowly this sense of
change seeped down to us, and so, at dawn, we awoke restless and went on deck.
The sea lifted smooth blue muscles of wave as it stirred in the dawn-light, and the foam
of our wake spread gently behind us like a white peacock's tail, glinting with bubbles.
The sky was pale and stained with yellow on the eastern horizon. Ahead lay a
chocolate-brown smudge of land, huddled in mist, with a frill of foam at its base. This
was Corfu, and we strained our eyes to make out the exact shapes of the mountains, to
discover valleys, peaks, ravines, and beaches, but it remained a silhouette. Then
suddenly the sun shifted over the horizon, and the sky turned the smooth enamelled blue
of a jay's eye. The endless, meticulous curves of the sea flamed for an instant and then
changed to a deep royal purple flecked with green. The mist lifted in quick, lithe
ribbons, and before us lay the island, the mountains as though sleeping beneath a
crumpled blanket of brown, the folds stained with the green of olive-groves. Along the
shore curved beaches as white as tusks among tottering cities of brilliant gold, red, and
white rocks. We rounded the northern cape, a smooth shoulder of rust-red cliff carved into
a series of giant caves. The dark waves lifted our wake and carried it gently towards
them, and then, at their very mouths, it crumpled and hissed thirstily among the rocks.
Rounding the cape, we left the mountains, and the island sloped gently down, blurred
with the silver and green iridescence of olives, with here and there an admonishing
finger of black cypress against the sky. The shallow sea in the bays was butterfly blue, and
even above the sound of the ship's engines we could hear, faintly ringing from the shore 
like a chorus of tiny voices, the shrill, triumphant cries of the cicadas.

35 komentářů:

  1. Má rodina a ostatní zvířata

    Migrace

    Štiplavý vítr sfoukl červen jako svíčku a uvedl olověné srpnové nebe. Ostré, pichlavé, mrholení se rozprostilo, když jej vítr chytil a vznášelo se do husté, šedé pokrývky. Podél Bourbounského pobřeží se prázdné, dřevěné tváře kabinek na převlékání, obrátily směrem k zelenošedém, pěnou spoutaným mořem, které dychtivě poskočilo na cementové stěny břehu. Rackové klesali přes pevninu a městem a nyní se unáší nad střechami domů na svých napjatých křídlech a nevrle naříkají. Bylo to jedno z těch počasí, které mělo za cíl testovat naši vytrvalost.

    ...

    Byl to samozřejmě Larry, kdo s tím začal. Ostatní z nás jsme pocítili přílišnou lhostejnost, při pomyšlení na cokoliv jiného mimo naše vlastní problémy; ale Provincie, navrhla Larryho, aby se prohnal napříč životem, jako malý, blonďatý ohňostroj, jenž objevuje nápady v myslích ostatních lidí, při čemž se pak s kočičí lstivostí schoulí, a odmítá za následky převzít jakoukoli vinu. Jak se odpoledne chýlilo ke konci, stal se čím dál tím mrzutějším. Nakonec se vrtkavě poohlédl okolo pokoje a rozhodl se napadnout matku, která byla zjevnou příčinou toho problému.

    Proč vůbec snášíme tohleto mizerný klima? Zeptal se z nenadání a přitom gestikuloval směrek k deštěm pokroucenému oknu. Podívej se na to. A když už jsme u toho, tak se podívej i na nás. Margo otekl jako talíř světločervené kaše. Leslie bloumal kolem s 14 patrnými vaty (?) v každém uchu. Garry zněl jako by měl od narození rozštěp patra; no a podívej se na sebe, každým dnem vypadáš zašleji a ztrápeněji. Matka se porozhlédla po rozsáhlém svazku s názvem Jednoduché Recepty z Rajputany. Ovšem, že nejsem, řekla rozhořčeně. 

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moře pozvedlo hladce modrý sval vlny, a jak se za úsvitu rozvířily, brázda pěny se za námi jemně rozprostila jako vlečka bílého páva se třpytícími bubliny. Nebe bylo na východním obzoru bledé a poskvrněné žlutou. Ve předu ležel čokoládově hnědý flek země, obestřený mlhou, s volánky pěny ve svém podkladu. Tohle byl Curfu, a my jsme naply naše oči, abychom rozeznali určité obrysy hor, abychom objevili údolí, vršky, rokle a pláže, ale to vše zůstalo v šeru. Slunce se náhle nad obzorem pohnulo, a nebe se proměnilo ve skleněně-modré oko sojky. Nekonečné, opatrné křivky moře se na vteřinu zarámovaly a pak se proměnily v tmavě královskou fialovou se zelenými skvrnami.

      Vymazat
  2. Karel Klenor

    Gerald Durell – O mé rodině a jiné zvířeně
    Migrace
    Štiplavý vítr odvál červenec, do olovnatě šedého, srpnového nebe, jako když sfouknete svíčku. Padlo ostré, bodavé mrholení, a když ho vítr zachytil, tak ho vzdouvalo do neprůhledné šedé pokrývky. Podél bournemouthského pobřeží, bungalovy měly své prázdné dřevěné tváře natočené proti šedozelenému, zpěněnému moři, které se lačně vrhalo proti betonovému vlnolamu u břehu. Racci klesali k pevnině nad město a vznášeli se nad střechami na rozpjatých křídlech a nevrle naříkali. Byl to takový ten typ počasí, který zkoušel trpělivost všech.

    Samozřejmě, že to byl Larry, který to všechno začal. Všichni ostatní propadli apatii a nemohli myslet na nic jiného, než na své neduhy, ale Larry byl vychován v Providence, tak, aby proletěl životem jako malá, blonďatá rachejtle, která podněcuje nápady v myslích jiných lidí a potom se vyhýbá s kočičí grácií odpovědnosti za následky, které odmítá přijmout. Jak odpoledne pomalu plynulo, stával se daleko více nevrlým. Náladově těkal po místnosti a rozhodl se osočit matku, která byla zřejmým původem problémů.

    „Proč tolerujeme takové zatracené počasí?“ zeptal se najednou, dělajíc gesta vstříc zapršenému oknu. „Podívej se na to, a když to k nám přijde, tak se podívej na nás…. Margo nateklá jako talíř šarlatové kaše… Leslie, který se potuluje každý rok s čtrnácti klubky surové bavlny….. Gerry, který zní, jako kdyby měl rozštěp patra už od narození…. A podívej se na sebe: Každým dnem vypadáš víc jako sešlá babizna. Matka nakoukla přes obrovský štos nazvaný Jednoduché recepty z Rajputany.
    „Určitě ne.“ Řekla rozhořčeně.

    OdpovědětVymazat
  3. Libor Zelenka
    Stěhování
    Červenec zmizel jako svíčka sfouknutá kousavým větrem, za nímž už se táhla srpnová obloha. Ostré, bodající mrholení

    lapeno větrem se dmulo v šedé, neprůhledné stěně vody. Plážové chatky lemující Bournemouthovo pobřeží obrátily své

    prázdné dřevěné obličeje ku zeleno-šedému, zpěněnému moři jež dychtivě přeskakovalo přes betonové molo pobřeží.

    Rackové strháváni přes město směrem k vnitrozemí, se nyní vznášeli na svých napnutých křídlech nad okolními střechami

    a podrážděně křičeli. Bylo to takovéto počasí záměrně zkoušející lidskou trpělivost.

    Byl to samozřejmě Larry, kdo to začal. My ostatní jsme byli příliš apatičtí, abychom mysleli na něco jiného než naše

    vlastní nemoce, ale Larry byl označen samou Prozřetelností, aby procházel životem jako malý,blonďatý ohňostroj

    rozsvěcujíc svými výbuchy nápady v hlavách ostatních lidí, aby se poté mohl schoulit jako nevědomá kočka odmítajíc

    přijmout jakoukoli vinu za následky. Jak odpoledne postupovalo, stával se čím dál více popudlivým. Nakonec letmým,

    mrzutým pohledem přehlédl místnost, a rozhodl se osopit na matku, jakožto jasnou příčinu problému.

    "Proč musíme trčet v tomhle zatraceným klimatu?" zeptal se náhle a zagestikuloval směrem k zapršenému oknu. "Podívej

    na to! A když už jsme u toho podívej na nás...Margo je nateklá jako talíř šarlatové kaše...Leslie bloumá kolem se 14

    balíčky bavlny v každém uchu...Gerry zní jako by měl od narození rozštěp patra...A podívej se na sebe: vypadáš víc a

    víc sešleji a strhaněji každým dnem." Matka zamžourala přes vršek velkého svazku nazvaného Jednoduché recepty z

    Rajputany "No to snad nejsem." prohlásila rozhořčeně.

    Za úsvitu, moře jemně nadzvedávalo modré svaly vln, a za námi(za lodí) se jako bílý paví ocas rozprostírala pěna

    lesknoucí se bublinkami. Obloha byla bledá jen na východním obzoru poskvrněna žlutou. Vepředu se rozkládala

    čokoládově hnědá šmouha země, schovaná v mlze s úpatím ozdobeným pěnou. Bylo to Korfu, upřeli jsme na něj oči,

    abychom obsáhli ty přesné tvary hor, údolí, vršků, roklí a pláží, zůstali však nezřetelné. A potom se náhle přes

    obzor přehouplo slunce a obloha se zbarvila emailovou modří sojčího oka. Nekonečné, pečlivé křivky moře okamžitě

    zapláli a změnili se na nádhernou sytě fialovou barvu skvrněnou zelenou.

    OdpovědětVymazat
  4. Gerald Durrell - Moje rodina a jiná zvířata

    Migrace

    Červenec uhasl jako svíčka v prudkém větru, který se uvedl na mdlé srpnové obloze. Padalo ostré, bodavé mrholení dmoucí se do matných přikrývek deště, když ho vítr zachytí. Podél bournemouthského pobřeží stály přímořské chatky, holé a dřevěné, směrem k zeleno-šedému, pěnou připoutanému moři, které nedočkavé naráží na molo pobřeží. Racci si podmanili město a nyní svými napnutými křídly, se ženou na střechy domů, kde nevrle skučí. Byl to ten druh počasí, který měl v úmyslu okusit každého trpělivost.

    Samozřejmě to byl Larry, který s tím vším začal. My ostatní jsme si připadali příliš otupělí myslet na něco jiného než na naše vlastní starosti. Ale Providence Larryho naučila jít životem jako malá, světlá raketa, chrlící na ostatní nápady, a pak se z toho vykroutit jako mazlivá kočka, která odmítá převzít jakoukoliv odpovědnost za následky. Jak se odpoledne vleklo, začal být vysoce podrážděný. Nakonec, když chodil loudavě po pokoji sem a tam, se rozhodl zaútočit na matku, protože ta je očividně příčina jeho problémů. "Proč musíme snášet tohle mizerné počasí?" náhle se zeptal, jak gestikuloval směrem k deštěm poznamenanému oknu."Jen se na to podívej, já, a když na to přijde, tak se podívej na nás... Margo napuchnul jako talíř plný červené kaše... Leslie, se potuluje okolo se čtrnácti vatami? v každém uchu...Gerry zněl jako by měl od narození rozštěp patra ... A podívej se na sebe: vypadáš čím dál tím víc sešle a trápíš se nočními můrami každý den. Matka zírala na obal velkého dílu knihy, nazvaný Lehké recepty od Rajputana. "To rozhodně nejsem" řekla pobouřeně.

    Moře lehce zvedlo modré svaly vln jakoby se smíchaly se svítáním. Pěna našeho probuzení (bdění?) se jemně rozprostřela za námi jako bílý paví ocas, odrážející se v mořských bublinkách. Nebe bylo pobledlé a potříštěné žlutými skvrnami na jižním obzoru. Vpředu ležela čokoládovohnědá šmouha země, schovaná v mlze a ve své podstatě zdobená pěnou. To vše bylo Corfu, a my jsme napínali naše oči, abychom uviděli jeho přesné tvary hor, údolí, hřebenů, koryt a pláží, ale vše setrvávalo v siluetě. Pak se náhle slunce posunulo nad obzor a obloha se proměnila v klidné, smaltované, modré soví oči. Nekonečně úzkostlivé křivky moře vzplanuly pro tento okamžik a potom se změnily v hluboce vznešené fialově-zelené skvrny.

    Barbora Kubalová

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Gerald Durrell - Moje rodina a jiná zvířata

    Stěhování

    Štiplavý vítr, který uvedl temnou srpnovou oblohu, sfoukl červenec jako svíčku. Ostré, bodavé mrholení padalo a vzdouvalo se pod náporem větru do neprodyšných plachet. Chatky na pláži se podél Bornemounthského pobřeží natáčely prázdnými dřevěnými tvářemi směrem k zeleno-šedivému, pěnou spoutanému moři, které se horlivě zvedalo k cementové hrázi na pobřeží. Racci, vtažení do vnitrozemí nad město, se teď nechali unášet na napjatých křídlech nad střechami domů a rozmrzele kvíleli. Byl to ten typ počasí, který záměrné zkouší lidskou vytrvalost.

    Byl to samozřejmě Larry, kdo s tím začal. Všichni ostatní byli zcela lhostejní k myšlenkám o čemkoli kromě jejich vlastních nemocí, ale Larryho Providence vychovala k tomu, aby procházel životem jako malá, blonďatá rachejtle, která vypaluje nápady do myslí jiných lidí a pak se úlisně jako šelma vykrucuje a odmítá přijmout odpovědnost za vzniklé následky. Jak se odpoledne vleklo, začínal být čím dál tím více podrážděný. Nakonec si usmyslil, když rozmrzelým pohledem letmě prolétl pokoj, že se pustí do matky, jako do jasného původce problému.
    "Proč máme snášet tohle mizerné počasí?" zeptal se najednou a poukázal na deštěm zkreslený výhled z okna. "Podívej se na to, a když na to přijde, podívej se na nás... Margo nabobtnalá jako talíř rudé ovesné kaše... Leslie tu bloumá dokola se skoro třiceti metry vaty v každém uchu... Gerry zní, jakoby měl rozštěp patra... A podívej se na sebe: vypadáš každým dnem víc sešle a utrápeně. Matka vykoukla nad hřbety rozsáhlé edice s názvem Snadné recepty z Rajputany a rozhořčeně odvětila: "To rozhodně nevypadám."

    Moře se klidně zvedalo a zatínalo své svaly z modrých vln, které se mísily v paprscích svítání a pěna našeho probuzení se za námi polehoučku rozprostírala jako ocasní pera bílého páva posetá třpytem bublin. Nebe bylo bledě modré se žlutými šmouhami na východním horizontu. Před námi ležela čokoládově hnědá skvrnka pevniny, schoulená v mlze, s límcem pěny podél jejích břehů. To bylo Korfu a my jsme bystřili náš zrak, abychom rozpoznali přesné tvary hor, odhalili údolí, vrcholy, rokle a pláže, avšak stále byly vidět jen nejasné obrysy. Pak se najednou slunce přehouplo přes horizont a obloha se zabarvila do zářivé, azurové barvy peří sojky modré. Nekonečné, spořádané křivky moře na okamžik vzplanuly a poté se přeměnily do vznešeně tmavé nachové barvy posázené zeleným tečkami.

    Barbora Honsová

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Gerald Durrell - Moje rodina a jiná zvířata
    Migrace

    Štiplavá vichřice, sfoukla červenec jako svíčku, a uvedla tak šedou srpnovou oblohu. Ostré, pichlavé mrholení, vlající v neprůhledné, šedé cloně, polapil vítr. Plážové chatky, stojící podél pobřeží Bournemount, obrátily své prázdné dřevěné tváře k zeleno-šedému, pěnou spoutanému moři, které se chtivě dralo na plážové, betonové vlnolamy. Racci se snesli nad vnitrozemské město a plachtili nad domy s rozevřenými křídly a nervózně přitom skřehotali. Byl to ten druh počasí, jež zkoušel naši vytrvalost.

    Byl to samozřejmě Larry, kdo začal. My ostatní jsme se cítili příliš apatický myslet na něco jiného, než na vlastní neduhy, Larry byl ale vychován Providencí tak, aby prošel životem jako malý, blonďatý ohňostroj, vyvolávající výbuchy nápadů v myslích ostatních lidí, a pak se schoulil do klubíčka a odmítal nést vinu za jakékoliv následky. Jeho podrážděnost stoupala s postupujícím odpolednem. Nakonec se podíval rozmrzele po místnosti a rozhodl se zaútočit na matku, jakoby byla příčinou potíží. "Proč musíme snášet tohle zatracený počasí?" zeptal se náhle, dělajíce gesta k deštěm zkreslenému oknu. "Podívej se na to, a když už jsme u toho, podívej se taky na nás... Margo otekla jako talíř světle červené kaše...Leslie se tu potácí se dvaceti pěti metrovou vatou v uších... Gerry zní jako by měl od narození rozštěp patra... A podívej se na sebe: Každým dnem vypadáš víc a víc vyčerpaně a ztrápeně." Matka vykoukla nad hromadou svazků pojmenovaných Jednoduché recepty z Rajputany. "Samozřejmě, že nejsem!" odvětila rozhořčeně.

    Moře zvedlo hladké modré svaly vln, jako by je rozvířilo svítání, a brázda pěny se za námi rozprostřela jemně jako bílý paví ocas, třpytící se bublinami. Obloha byla na východním obzoru bledá a posetá žlutou. Před námi spočívala čokoládově hnědá šmouha země, schovaná v mlze, s nabíraným límcem pěny na jejím úpatí. Tohle byla Korfu, a my jsme napnuli naše oči, abychom zachytili přesné tvary hor, objevili údolí, vrcholy, rokle a pláže, vše ale zůstalo v šeru. Slunce se poté náhle posunulo nad obzor, a obloha tak změnila své jemně sametově modré sojčí oko. Nekonečné, úzkostlivě pečlivé křivky moře na okamžik vzplály a poté se změnily do tmavé vládnoucí fialové poseté zelenou.

    Kateřina Kondacsová

    OdpovědětVymazat
  9. Vít Seidl

    Ostrý vítr, který s sebou přitáhl modro-olověnou srpnovou oblohu, sfoukl červenec jako svíčku.
    Mrazivé a bodavé mrholení zachytila vichřice, která ho odvála do neprostupné temné clony.
    Opuštěné dřevěné převlékárny se podél bournemouthského pobřeží natočily k šedozelenému moři a mořská pěna se z bití o útes
    dostala na betonové pobřežní molo.
    Racci se střemhlav vrhali k městu a byli unášeni nad domy a s napnutými křídly nervózně skřehotali.
    Bylo to takové to počasí, které zakouší lidskou trpělivost.


    Samozřejmě že to byl právě Larry, kdo s tím začal.
    My ostatní jsme se nezajímali o nic jiného než o naše churavění, ale Larry, vychován v Providence, aby mohl projít životem jako malá a světlá
    reketa podněcujíc nápady v mysli jiných a pak vykroucavě se s kočičí slizkostí vyhýbá přimout odpovědnosti za následky .
    To celé táhlé odpoledne byl Larry stále více popudlivý.
    Roztěkaně se pohyboval po místnosti a rozhodl se ohradit na matku, jako kdyby byla původcem onoho problému právě ona.

    Zuřivě máchal rukama směrem ke kapkami vyplněnému oknu a náhle se zeptal: "Proč musíme snášet tohle mizerné počasí?"
    "Podívej na to.. Já a vlastně my všichni...Margo natekla jako po vosím štípnutí...Leslie se tu šourá s třicetimetrovou dlouhou vatou v každém uchu....
    Gerry zní jako kdyby měl od narození rozštěp patra....A podívej se na sebe: každým dnem vypadáš více a více vyčerpaná a přešlá.
    Matka na Larryho jen zírala přes kopu obrovského množství takzvaných jednoduchých receptů z Rajputany.
    "Určitě tak nevypadám" odvětila pobouřeně.


    Moře pozvedlo hladké a modré bochánky vln jakoby se rozvířily v rozbřesku a pěna se po našem probuzení za námi něžně rozprostřela
    jako paví ocas ozdobený třpytivými bublinami.
    Jediné co kazilo světlou oblohu, bylo na východě vycházející slunce.
    Vpředu se rozprostírala čokoládově hnědá skvrna země, která byla zahalena v mlze avšak s ozdobným límečkem pěny na břehu.
    Bylo to Korfu a my jsme se upřeně dívali, abychom rozlišili přesné obrysy hor, objevili údolí, vrcholky, rokle a pláže, ale to vše zůstalo v šeru.
    Pak se najednou na horizontu objevilo slunce a nebe se stalo sametovým modrým okem sojky.
    Jakoby se v okamžiku hořící nekonečné pravidelné křivky moře změnily v temně královsky purpurovou, poskvrněné zelenou barvou.

    OdpovědětVymazat
  10. Gerald Durrell - Má rodina a jiná zvířata

    Migrace

    Štiplavý vítr uhasil červenec jako svíčku a uvedl těžkopádné srpnového nebe. Padalo ostré, bodavé mrholení, shlukující se v temnou šedou clonu, když jej vítr zachytil. Plážové domky podél bournemoutského pobřeží otočily své prázdné, dřevěné tváře směrem k zeleno-šedému, zpěněnému moři, které se horlivě přelévalo přes cementové hradby břehu. Rackové se slétávali do vnitrozemí, kde poletovali s napnutými křídly nad střechami domů a nevrle skučeli. Bylo to jedno z těch počasí, které zkoušelo naši trpělivost.

    Byl to samozřejmě Larry, kdo vše začal. Zbytek z nás se cítilo až moc apaticky na to, abychom mysleli na něco jiného, než byla naše vlastní onemocnění, Larry byl však vychován Providence tak, aby svým životem proplouval jako malý, blonďatý ohňostroj, jenž přivádí lidi k nápadům a pak se schoulí stejně úlisně jako to dělávají kočky a odmítá převzít jakoukoliv vinu za následky. Táhnoucí se odpoledne způsobilo, že byl Larry stále více mrzutější. Po zběžném pohledu kolem celého pokoje se rozhodl zaútočit na matku, protože se stala očividně příčinou jeho problémů.
    „Proč vůbec trpíme tohle zpropadené počasí?“ zeptal se náhle a ukázal směrem k deštivému oknu. Podívej se na to, já, a když na to přijde, podívej se na nás. Margo je oteklá jak talíř červené kaše … Leslie chodí dokola po pokoji se čtrnácti sáhy vaty v každém uchu . . . Gerry zní jako by už od narození měl rozštěp patra . . . a podívej se na sebe, ty vypadáš každým dnem churavější a trápíš se nočními můrami.
    Matka zírala přes hromadu Jednoduchých receptů od Rajputany a rozhořčeně to zamítla!

    Moře zvedlo klidné modré svaly vln jakoby smíchané se svítáním, a pěna našeho probuzení, se za námi jemně rozprostřela, jako ocas bílého páva s lesknoucími se bublinkami. Obloha byla bledá, však potřísněná žlutou na východním horizontu. V předu ležel čokoládově-hnědý flek, obehnán mlhou, s pěnou v úpatí jako jeho ozdobným lemem. Tohle bylo Korfu, a my jsme napínali naše oči, abychom rozpoznali přesné útvary hor, objevili údolí, vrcholy, rokle a pláže, ale to vše zůstalo jen siluletami. Pak se náhle slunce posunulo nad horizont a nebe se změnilo v hladkou modř sojčího oka. Nekonečné, přesné křivky moře vzplanuly pro tuto chvíli a pak se změnily v temně fialovou se zelenými stopami.

    OdpovědětVymazat
  11. Gerald Durrell - Moje rodina a jiná zvířata
    Stěhování
    Ostrý vítr, který přivál tmavěolověné srpnové nebe, sfoukl červenec jako svíčku. Prudké, bodavé mrholení zachytila vichřice, když se dmulo do neprostupné temné clony. Prázdné dřevěné převlékárny se podél bournemouthského pobřeží natočily k šedozelenému moři a mořská pěna horlivě narážela na cementové stěny pobřeží. Racci klesali k městu a vznášeli se nad střechami domů a s rozpjatými křídly nervózně skřehotali. Přesně takový typ počasí, který zkouší lidskou trpělivost.
    Začal s tím samozřejmě Larry. My ostatní jsme byli naprosto lhostejní ke všemu, co se netýkalo našich nemocí, ale Larry, který byl vychován v Providence, aby mohl projít životem jako malá a světlá raketa podněcujíc nápady v mysli jiných a vyhýbajíc se s kočičí slizkostí odpovědnosti za následky. Jak odpoledne plynulo, byl stále víc nevrlý. Rozmrzele se pohyboval po místnosti a rozhodl se zaútočit na matku, jako kdyby byla původcem problému právě ona. "Proč musíme zůstávat v tomhle mizerném počasí?" zeptal se znenadání a máchal zuřivě rukama směrem k oknu pokrytému kapkami. "Podívej na to.. Já a vlastně my všichni...Margo oteklá jako po štípnutí vosou...Leslie tu bloumá se třicetimetry vaty v každém uchu.... Gerry zní jako kdyby měl od narození rozštěp patra....A podívej se na sebe: každým dnem vypadáš víc sešle a ztrápeneně. Matka se na Larryho podívala přes obrovské množství titulů zvaných Jednoduché recepty z Rajputany. "Určitě tak nevypadám" odvětila rozhořčeně.
    Moře zvedalo hladké, modré vlny vířící se v rozbřesku, a pěna se po našem probuzení za námi jemně rozprostřela jako bílý paví ocas se třpytivými bublinami. Obloha byla vybledlá, pouze na východním obzoru vycházelo slunce. Vpředu se rozprostírala čokoládověhnědá skvrna pevniny, která byla zahalena v mlze, s ozdobným límcem pěny podél jejího břehu. Bylo to Korfu a my jsme se upřeně dívali, abychom rozeznali přesné obrysy hor, objevili údolí, vrcholky, rokle a pláže, ale vše zůstalo v nejasných obrysech. Pak se nad horizontem náhle přesunulo slunce a nebe se stalo okem sojky, tak glazurově jemným. Nekonečné, pravidelné křivky moře jakoby na chvíli vzplály a pak se změnily na temnou, královsky purpurovou, posetou zelenou barvou.

    OdpovědětVymazat
  12. Stěhování

    Kousavý vítr prohánějící se po olověné srpnové obloze sfoukl červenec jako svíčku. Drobný bodavý déšť se vzdouval v neprostupnou šedou plochu, jakmile jej vítr zachytil. Plážové domky podél bournemouthského pobřeží nastavovaly své prázdné dřevěné tváře vstříc zelenavě šedému zpěněnému moři, které se dychtivě přelévalo přes betonové molo. Racky vítr zavál do vnitrozemí nad město a nyní se na napjatých křídlech vznášeli nad vrcholky domů za nevrlého kvílení svých druhů. Byl to zkrátka přesně ten typ počasí zkoušející lidskou trpělivost.
    -
    Larry byl, samozřejmě, ten, kdo to všechno začal. My ostatní jsme se cítili příliš otupělí na to, abychom se zabývali čímkoliv jiným než svými vlastními neduhy, ale Larrymu Prozřetelnost nadělila to, že se řítil životem jako malá světlovlasá raketa odpalující nápady v myslích ostatních, aby se poté s kočičí mrštností vykroutil a zdráhal se vzít na sebe vinu za případné následky. Postupně, jak odpoledne ubíhalo, se stával čím dál víc podrážděnějším. Rozladěným pohledem si měřil místnost a nakonec se rozhodl obořit na matku jako na zjevnou příčinu všech problémů.
    "Proč vůbec musíme trpět tohle zatracené počasí?" zeptal se náhle a gestikuloval směrem k oknu hustě pokrytému dešťovými kapkami. "Podívej se na to! A když už jsme u toho, podívej se i na nás... Margo je oteklá jako talíř šarlatové kaše... Leslie tu obchází se 14 sáhy vaty v každém uchu... Gerry zní jako by měl už od narození rozštěp patra.. A když se podíváš na sebe, i ty vypadáš každým dnem stále víc sešle a utrápeně." Matka vykoukla zpoza rozsáhlého svazku nazvaného Jednoduché recepty z Rajputany.
    "To rozhodně nevypadám," ohradila se rozhořčeně.
    -
    Ve světle úsvitu moře protahovalo a pozvedalo své hladké svaly modravých vln a pěna se za naší lodí něžně rozprostírala jako ocasní pera bílého páva s lesknoucími se bublinkami. Obloha byla bledá s nádechem žluté na východním obzoru. Před námi ležela čokoládově hnědá šmouha značící zemi, zahalená v mlze a lemovaná pěnou. Bylo to Korfu a my napínali zrak, abychom rozeznali přesný obrys hor, odhalili údolí, horské štíty, rokle a pláže, ale neviděli jsme nic než siluety. Náhle se slunce zvedlo nad obzor a obloha získala barvu modrého smaltu sojčího peří. Nekonečné, úzkostlivě spořádané křivky moře v ten moment vzplanuly, aby vzápětí svou barvu proměnily v temnou, královsky fialovou, místy se zelenými skvrnkami.

    OdpovědětVymazat
  13. GERALD DURRELL - O MÉ RODINĚ A JINÉ ZVÍŘENĚ

    Migrace

    Pronikavý vítr, který předznamenal olověné srpnové nebe, sfoukl červenec jako svíčku. Padlo ostré, kousavé mrholení a vzdouvalo se do temné šedé clony, když jej vítr zachytil. Podél Bournemouthského pobřeží se prázdné, dřevěné tváře plážových chatek obrátily k šedozelenému, zpěněnému moři, které horlivě skákalo na betonovou hráz břehu. Racci klesali ve vnitrozemí nad město a nyní se vznášeli nad střechami na rozpjatých křídlech a mrzutě skučeli. Byl to takový ten druh počasí, který zkoušel trpělivost všech.

    Byl to samozřejmě Larry, kdo s tím začal. My ostatní jsme byli příliš otupělí, něž abychom mysleli na něco jiného, kromě svých vlastních nešvarů, ale Larry byl vychován v Providence, aby se prodral životem jako malá, blonďatá rachejtle, jenž zažehne nápady v myslích ostatních lidí a potom se z toho vykroutí s kočičí úlisností a odmítá převzít odpovědnost za následky. Jak plynulo odpoledne, začínal být čím dál tím více podrážděný. Nakonec se rozmrzele rozhlédl po pokoji a rozhodl se osočit matku, jako zřejmého původce problému.

    "Proč snášíme tohle zatracený počasí?" zeptal se najednou a dělal posunek k deštěm zkreslenému oknu. "Podívej se na to a, když už jsme u toho, podívej se na nás...Margo oteklá jako talíř šarlatové kaše...Leslie se tu potuluje se čtrnácti sáhy vaty v každém uchu...Gerry zní jako kdyby měl od narození rozštěp patra... . A podívej se na sebe: vypadáš každým dnem víc sešle a utrápeně." Matka nakoukla přes okraj objemného svazku nazvaném Jednoduché recepty z Rajputany. "To rozhodně nevypadám" řekla rozhořčeně.

    Moře zvedlo jemné modré svaly vln, jak se za úsvitu pohnulo a brázda pěny se za námi jemně rozprostřela jako bílý paví ocas, třpytící se bublinami. Nebe bylo bledé a na východním horizontu obarvené do žluta. Vpředu se rozkládala čokoládově hnědá šmouha pevniny, schoulená v mlze, s volánkem z pěny na jejím úpatí. To bylo Korfu a my jsme namáhali oči abychom rozeznali přesné tvary hor, abychom vypozorovali údolí, štíty, rokle a pláže, ale ty zůstávaly obrysem. Pak se náhle slunce přesunulo nad obzor a nebe se změnilo na jemnou smaltově modrou sojčího oka. Nekonečné, pečlivé křivky moře na okamžik vzplály a poté se změnily na temnou sytě fialovou se zelenými skvrnami.

    Andrea Šramotová

    OdpovědětVymazat
  14. Migrace

    Červenec zhasl jako svíce předzvěstí ostrého větru v olověném nebi srpna. Ostré, palčivé mrholení kleslo na zem, vlajíc do neprůhledné šedé clony, když ho zachytil vítr. Podél Bournemouthského pobřeží plážové chatky otočily prázdné dřevěné tváře směrem k šedozelenému, pěnou spoutaného moře, které dychtivě vyšlehlo na cementový val břehu. Racci padali do vnitrozemí nad městem a teď se vznášeli nad střechami domů, s napnutými křídly s podrážděným brekotem. Byl to ten typ záměrného počasí, který vyzkouší odolnost kohokoli.

    Byl to Larry samozřejmě, kdo to začal. My ostatní jsme se cítili příliš apaticky při pomyšlení na cokoliv jiného než na naše vlastní neduhy, ale Larry byl navržen Prozřetelností tak, aby prošel životem jako malý, světlý ohňostroj explodující myšlenky v mysli jiných lidí a potom schoulení se do klubíčka jako kočičí dojemnost a odmítání akceptování viny za následky. Jak se odpoledne vleklo, stával se více podrážděným. Posléze, rozmrzele pohlédl po místnosti, rozhodl se zaútočit na matku, jako na zřejmou příčinu potíží.

    "Proč vůbec snášíme tohle zatracené počasí?" zeptal se náhle, když ukazoval k oknu, které bylo zkreslené deštěm. "Podívejte se na to a když na to dojde, podívejte se na nás .... Margo otekla jako talíř šarlatové kaše .... Leslie se tu potuluje se 14 sáhy vaty v každém uchu ... Gerry zní jako by měl od narození rozštěp patra .... A co ty: každým dnem vypadáš více zchátrale a utrápeně". Matka nakoukla přes okraj velkého svazku s názvem Recepty od Rajputana. "Jistě, že ne" pronesla rozhořčeně.

    Moře zvedlo hladké modré svaly vln, jak se míchá za úsvitu a pěna našeho probuzení se lehce za námi rozšířila jako ocas bílého páva, třpytící se s bublinami. Obloha byla bledá a potřísněná žlutou na východním horizontu. Vpředu ležela čokoládově hnědá šmouha půdy, schoulená v mlze, s límcem pěny na jeho základně. Bylo to Corfu a my napjali oči, abychom rozeznali přesné tvary hor, objevili údolí, vrcholy, propasti a pláže, ale to zůstalo jen siluetou. Náhle se slunce posunulo nad horizontem a nebe změnilo hladkou smaltovanou modrou barvu oka sojky. Nekonečné, pečlivé křivky moře na okamžik plály a pak se změnily na temnou královsky fialovou se zelenými fleky.

    OdpovědětVymazat
  15. Dana Koppová:
    Migrace
    Pronikavý vítr sfouknul červenec jako svíčku a uvedl olověně zabarvené, srpnové nebe. Ostré, bodavé mrholení se vzdouvalo do matně šedivé clony, hnané větrem. Podél bournemouthského pobřeží ukázaly převlíkárny své čisté dřevěné tváře proti zelenavě šedivému, zpěněnému moři, které dychtivě přeskočilo betonová mola. Racci tím byli zahnáni přes město do vnitrozemí a v tu chvíli byli unášeni přes střechy domů na napnutých křídlech, podrážděně skučejících. Byl to ten typ počasí, který chtěl vyzkoušet lidskou odolnost.

    Byl to samozřejmě Larry, který to začal. My ostatní jsme byli příliš apatičtí, než abychom mysleli na cokoliv jiného než naše nemoci, ale Prozřetelnost provedla Larryho životem jako malého, blonďatého nezbedu, vkládajícího nápady do myslí druhých lidí, a pak vyčkávajícího jako neviňátko a odmítajícího přijmout jakoukoliv zodpovědnost za důsledky. Stával se stále více podrážděným jak se odpoledne táhlo. Nakonec podrážděně přejel očima po pokoji a rozhodl se zaútočit na mámu, jakožto na jasnou příčinu problému. "Proč snášíme tohle zatracený podnebí?" zeptal se najednou s výmluvným gestem směrem k deštěm zalitému oknu. "Podívej se na to a když na to přijde podívej se na nás... Margo nateklá jako malina... Leslie bloumající kolem se čtrnácti sáhy vaty v každém uchu... Gerry zní jakoby měl od narození rozštěp patra.... A podívej se na sebe: vypadáš každým dnem sešleji a ztrápeněji." Máma zamžourala přes vršek obrovského svazku nesoucím jméno Lehké recepy z Rajputány. "To vskutku nevypadám" řekla rozhořčeně.

    Moře zvedalo jemné, modré vlny míchající se ve světle rozbřesku a pěna našeho probuzení se jemně rozprostírala až za nás jako bílý paví ocas s lesknoucími se bublinami. Nebe bylo bledé a potřísněné žlutou na východním horizontu. Vpředu ležela čokoládově hnědá skvrna představující zem, choulející se v mlze s volánky z pěny u jejích pat. To bylo Korfu a my napínaly oči, abychom mohli dát dohromady přesný tvar hor, objevit údolí, hřebeny, rokle a pláže, ale připomínalo to jen siluetu. Potom se najednou slunce přehouplo přes obzor a nebe se zbarvilo smaltovaně modrou jakou mají oči sojky. Nekonečné, pečlivě zakřivené moře na chvilku vzplálo a potom se zbarvilo královskou fialovou smíchanou se zelenou.

    OdpovědětVymazat
  16. Gerald Durell - Moje rodina a jiná zvěř
    Migrace
    Červenec zhasnul jako svíce za ostrého větru, co uvedl olovněné srpnové nebe. Mrholil bodavý a přesto ostrý deštík, vlající v matné šedivé cloně větru. Plážové kabinky podél pobřeží Bournemont zbarvily bezbarvé tváře do odstínu zelenošedé, zpěněné moře horlivě naráželo do cementové hradby pobřeží. Racci se snesli do vnitrozemí nad město a kroužili na napnutých křídlech nad střechami domů, zatímco rozmrzele ječeli. Šlo přesně o takové počasí, které zkouší lidskou vytrvalost.

    Samozřejmě, tím, kdo začal, byl Larry. Zbytek neměl zájem myslet na nic jiného než na vlastní starosti. Ale Providence Larryho naučila jít životem jako malá, blonďatá, neřízená střela, která chrlí moudra do myslí ostatních a následně se vykroutí s kočičí lstivostí aniž by cítil vinu za možné následky. Jak se postupně odpoledne vleklo, byl už podrážděný. Nakonec, když přebíhal rozmrzele po pokoji, rozhodl se zaútočit na matku, kterou viděl jako jasný důvod svých problémů. "Proč vůbec snášíme tohle zatracený počasí?", zeptal se jí při šklebení ven skrze deštěm zkreslené okno. "Podívej se na to, já, a když je o tom vůbec řeč, podívej se na nás... Margo nafouklá jako talíř s červenou ovesnou kaší... Leslie tu akorát potuluje s čtrnácti sáhy bavlněný látky na každým uchu... Gerry zní jak kdyby měl rozštěp patra od narození... a podívej se na sebe: s každým dalším dnem vypadáš čím dál tím víc sešle a vyčerpaně. Matka vykoukla přes obálku velké knihy s názvem Snadné recepty z Rajputany. "Rozhodně ne", řekla rozhořčeně.

    Moře vyzdvihlo jemné modré svaly vln a jakoby se vířilo v úsvitu, a pěna našeho probuzení se za námi zlehka rozprostřela jako bílý paví ocas s lesklými bublinkami. Obloha byla světlá a zamazaná žlutou barvou od východu horizontu. V popředí, schovaná v mlze, ležela šmouha pevniny čokoládově hnědé barvy s ozdůbkou pěny na svém základě. Byl to ostrov Korfu a my napjatě vyhotovali bezchybný obraz hor, objevovali jejich údolí, jejich vrcholy, jejich rokle a pláže, ale vše zůstávalo pouze v obrysech. Pak se najednou přemístilo Slunce přes horizont a obloha se změnila v smaltovou modř, jako mají oči sojek. Nekonečné a pečlivé křivky moře na okamžik vzplály a pak se změnily ve vznešenou tmavě fialovou barvu se zelenými skvrnkami.

    OdpovědětVymazat
  17. Jana Žikavská

    Gerald Durrell - Moje rodina a jiná zvířata
    Stěhování
    Pronikavý vítr, ohlašující příchod temné srpnové oblohy, sfouknul červenec jako svíčku. Sneslo se ostré, pichlavé mrholení stoupající do neprůhledné šedivé pokrývky, kterou si pevně držel vítr. Prázdné, dřevěné tváře plážových chatek podél pobřeží Bournemouth se natočily k zeleno-šedivému, pěnou svázanému moři, které se dychtivě vrhalo proti betonové stěně u břehu. Rackové klesali k pevnině nad město a nyní nevrle naříkají, vznášejíc se nad střechami domů na rozpjatých křídlech. Byl to takový ten typ počasí, který měl zkoušet naši odolnost.

    Byl to samozřejmě Larry, kdo s tím začal. Zbytek z nás se cítil příliš apaticky na přemýšlení nad čímkoli jiným než nad vlastními neduhy, ale Larry byl vychován v Providence tak, aby prošel životem jako malá, blonďatá rachejtle, která vystřeluje nápady v mysli ostatních lidí a pak se z toho s kočičí slizkostí vykroutí a odmítá přijmout jakoukoli vinu za následky. Jak odpoledne ubíhalo, stával se čím dál tím víc podrážděný. Nakonec se po letmém mrzutém pohledu po pokoji rozhodl zaútočit na matku, jakožto očividnou příčinu problémů.

    „Proč máme snášet tohle podělaný počasí?“ zeptal se náhle, zatímco gestem ukazoval k deštěm zkreslenému výhledu z okna. „Podívej se na to, na mě, a když na to přijde, podívej se na nás všechny…Margo oteklá jako talíř rudé ovesné kaše…Leslie tady bloumá se čtrnácti sáhy vaty v každým uchu…Gerry zní jako by měl od narození rozštěp patra…a podívej na sebe: vypadáš každým dnem víc a víc jako sešlá babizna.“ Matka vykoukla nad hřbety velikánského množství knih s názvem Snadné recepty z Rajputany. „To jistě nevypadám.“ řekla pohoršeně.

    Moře zvedlo klidné modré svaly vln jakoby promíchané se svítáním a pěna našeho probuzení se za námi jemně roztáhla jako ocas bílého páva, třpytící se bublinkami. Obloha byla světlá, na východním horizontu potřísněná žlutou. Před námi ležela čokoládově-hnědá skvrna pevniny, zahalená na spodní části mlhou s volánkem z pěny. Tohle bylo Corfu a my si namáhali oči, jak nejvíc jsme mohli, abychom rozeznali přesné obrysy hor, objevili údolí, vrcholy, rokle a pláže, ale vše zůstalo pouhými siluetami. Pak se náhle slunce přesunulo nad horizont a obloha se změnila v hladkou modř sojčího oka. Nekonečné, do puntíku přesné křivky moře vzplanuly pro tento okamžik a pak se změnily v temně fialovou se zelenými skvrnami.

    Jana Žikavská

    OdpovědětVymazat
  18. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  19. Gerald Durrell - Moje rodina a jiná zvířata
    Stěhování
    Kousavý vítr sfoukl červenec jako svíčku a ohlašoval příchod srpna. Padalo lezavé a ostré mrholení, dmoucí se v matnou zamračenou clonu hnanou větrem. Plážové domky podél pobřeží Bournemouth stočily své prázdné dřevěné obličeje k zelenošedému pěnou lemovanému moři, které dychtivě naráželo na betonovou hráz břehu. Povětří zahnalo racky přes město do vnitrozemí, kde teď s rozepjatými křídly kroužili nad střechami domů a nevrle skřehotali. Byl to ten typ počasí, který zkoušel lidskou trpělivost.
    Samozřejmě to byl Larry, kdo s tím začal. My ostatní jsme byli příliš otupělí na to, abychom mysleli na něco jiného než na naše vlastní nemoci, ale Larrymu určila Prozřetelnost , aby životem procházel jako malá blonďatá prskavka, která zažehává ostatním lidem v hlavách myšlenky a potom se stočí do klubíčka jako kočka a odmítá převzít jakoukoliv odpovědnost za následky. Odpoledne se vleklo a Larryho podráždění se zvětšovalo. Nakonec se rozmrzele rozhlédl po pokoji a rozhodl se obvinit matku jakožto jasnou příčinu problému.
    "Proč vlastně zůstáváme v tomhle prokletém podnebí?" zeptal se najednou, a udělal gesto směrem k deštěm rozmazanému oknu. "Podívej se na to! A když na to přijde, podívej se na nás... Margo je nateklá jak talíř červené kaše... Leslie bloumá kolem se 4 metry vaty v každém uchu... Garry zní jako by měl od narození rozštěp patra... A podívej se na sebe: vypadáš víc sešle a ztrápeně den za dnem. Matka vykoukla přes vršek velkého svazku pojmenovaného Jednoduché recepty z Rajputany. "To rozhodně nevypadám!" řekla rozhořčeně.
    S rozedněním se moře začalo protahovat a zvedalo hladké modré svaly vln a pěna za lodí se za námi pomalu rozprostírala do šířky jako ocas bílého páva a třpytila se bublinami. Nebe bylo bledé a na východním horizontu se zbarvovalo do žluta. Před námi se rozprostíral čokoládově hnědý flek pevniny zahalený do mlhy a olemovaný pěnou. To bylo Korfu a my upínali zrak, abychom mohli rozeznat tvary hor a objevit údolí, vrchy, rokliny a pobřeží, ale země zůstávala pouhou siluetou. Pak se najednou Slunce vyhouplo nad horizont a obloha se zbarvila do modře jakou se pyšní sojčí oko. Nekonečně pravidelné ohyby moře na chvíli zahořely plamenem a pak změnily barvu na tmavě královsky fialovou poskvrněnou zelení.

    Michaela Chodounská

    OdpovědětVymazat
  20. Slawisch Jan

    Gerald Durrell – Má rodina a ostatní zvířata
    Stěhování
    Červenec zmizel jakou svíčka sfouknuta kousavým větrem, s nímž přišla srpnová obloha. Ostré bodavé mrholení, které se silou větru pohybovalo za vodní stěnou. Podél Bourmantského pobřeží kde plážové chatky otočily svou prázdnou dřevěnou tvář k vnitrozemí, kde řetězec mořské pěny nedočkavě vyskočil na betonový pobřežní val. Rackové prudce klesli do vnitrozemí skrze město, a nechali se unášet nad vršky domu s napjatými křídly, a mrzutě supěli. Byl to ten vypočítaný druh počasí, který měl vyzkoušet odolnost.
    Byl to Larry, samozřejmě, kdo s tím začal. My ostatní jsme se cítily příliš lhostejní abychom přemýšleli o něčem jiném než o našich vlastních nemocech, ale Larry byl stvořen prozřetelností, aby procházel životem jako malí, žlutý ohňostroj, explodující nápady v myslích ostatních, a pak se stočit s kočičkou jako vtíravec odmítající přiznat si jakou koliv vinu za své činy. Stal se stále více otravným, jak dopoledne pokračovalo. Nakonec, se rozmrzele podíval po pokoji, a rozhodl se zaútočit na matku, která byla jasnou příčinou problému. Proč trpíme toto zatracené prostředí? Zeptal se náhle, a ukazujíc na deštěm zdeformované okno. Podívej se na to, a pokud na to dojde, podívej se na nás… Margo nateklý jako talíř šarlatově ovesné kaše… Leslie se ploužila dokola se čtrnácti sáhy vaty v každém uchu…Gerry zněl jako by měl rozštěp patra od narození…. A podívej se na sebe: Vypadáš více sešlá věkem a honěna čarodějníci každým dnem. Matka se koukla přes okraj velkého svazku nazývaný jednoduché recepty od Rajputana. Vskutku nejsem, řekla pobouřeně.
    Moře vyneslo hladké modré svalnaté vlny, které se cuchali ve svítání a pěna našeho probuzení šířící se jemně za námi jako býlí ocas páva, lesknoucí se s bublinkami. Bledá obloha obarvená žlutou barvou na východním zemském horizontu. V popředí ležela čokoládově hnědá šmouha země, schoulená v mlze, s límcem pěny na její základně. Byl to Korfu, a mi upnuli naše oči, abychom rozeznali přesné tvary hor, objevit údolí, vrcholky, rokle a pláže, ale zůstali po nich jen siluety. Náhle se slunce přeneslo přes obzor, a obloha proměnila Jayjovo oči v hladce lakovanou modrou. Nekonečné, pečlivé křivky moře na moment zrudli a pak se změnily v hluboce královskou zelenou fialovou posetou zelenou.

    OdpovědětVymazat
  21. Kristýna Pištěková

    Gerald Durrell - Migrace

    Ostrý vítr foukající na šedé srpnové obloze sfoukl červenec jako svíci. Vítr s sebou přinášel šedou clonu ostrého a štiplavého mrholení. Převlékací kabinky podél bournemouthského pobřeží otáčely své bílé tváře k zelenošedému šumícímu moři, které dychtivě naráželo do cementového opevnění pobřeží. Racci se slétávali nad městem, s napnutými křídly kroužili nad střechami domů a řvali. Byl to typ počasí, který zkoušel odolnost všech. ***
    Ovšemže to byl Larry, kdo s tím začal. My ostatní jsme se cítili moc lhostejně na to, abychom přemýšleli nad něčím jiným kromě našich vlastních potíží, jenže Larry byl předurčen Providencí (životem v), aby prošel životem jako malý, světlý ohňostroj tříštící myšlenky v lidských myslích, a poté zkroucený a s kočičí úlisností na sebe odmítal vzít vinu za následky. Jak se tak vleklo odpoledne, byl čím dál tím víc podrážděný. Nakonec rozmrzele přelétl pohledem po pokoji a rozhodl se zkritizovat matku (představenou nejspíš ?) jakožto obvyklou příčinu potíží.
    “Proč musíme snášet tohle zatracený počasí?” zeptal se náhle a přitom ukazoval na deštěm zkreslené okno. “ Podívej se na to logicky (?), když k tomu dojde, koukni na nás...Margo nabobtnala jako talíř šarlatové kaše...Leslie ploužící se okolo se čtrnácti sáhy vaty v každém uchu...Gerry zní jako by se narodil s rozštěpem patra...A podívej se na sebe: každým dnem vypadáš víc sešlá a ztrápená.” Matka k němu vzhlédla přes okraj knihy s názvem “Snadné recepty z Rajputany”. “Rozhodně nejsem” řekla rozhořčeně.***
    Moře zvedlo své hladké modré svaly vlny jako by se smíchalo s vycházejícím sluncem a pěna brázdy naší lodi se za nás něžně rozprostřela jako bílý paví ocas třpytící se bublinami. Nebe bylo světlé a poseté žlutou z východního obzoru. Vepředu se objevila čokoládově hnědá šmouha země, zahalená v mlze, s pěnovým límcem na úpatí. Bylo to Corfu a my jsme měli oči na stopkách, abychom uviděli přesné tvary hor, objevili údolí, vrcholky, rokle a pláže, ale přesto to vše zůstalo jen siluetou. Náhle se slunce přehouplo přes horizont a obloha se rozzářila jemně smaltovnou modří sojčího oka. Nekonečné, úzkostlivé křivky moře na okamžik vzplály a pak se změnily v hluboce vznešený purpur posázený zelenou.

    OdpovědětVymazat
  22. Pavlína Stočesová
    Gerald Durrell - Má rodina a další zvířata
    Stěhování
    Kousavý vítr, který předznamenává mdlou srpnovou oblohu, sfoukl červenec jako svíčku. Vítr zachytil ostré, štiplavé mrholení, které se vzdouvalo do temné, šedé pokrývky. Prázdné dřevěné tváře plážových chatek podél Bournemouthského pobřeží se postavily zelnenošedému, pěnícímu moři, lačně se vzdouvajícímu proti betonovému molu na pobřeží. Do vnitrozemí nad městem se slétali racci a kličkovali nad vrcholky domů s napjatými křídly a nevrle křičeli. Bylo to přesně ten typ počasí, který zkouší trpělivost všech.
    Pochopitelně s tím začal Larry. Ostatní byli příliš otupělí, než aby mysleli na něco jiného, než na vlastní potíže, ale Providence přizpůsobila Larryho tak, že pronikal životem jako malý, světlý ohňostroj, který vybuchuje nápady do myslí ostatních lidí a hned se pak kroutí jako vtíravá kočka, odmítající vzít na sebe vinu za následky. S příchozím odpolednem byl čím dál více podrážděný. Když přejel rozmrzelým pohledem po místnosti, pustil se do Matky, jako kdyby snad ona byla jasnou příčinou problému.
    „Proč trpíme tohle mizerné počasí?“ Zeptal se najednou, přičemž udělal posunek směrem k oknu, pokřivenému deštěm. „Koukni na to, a když na to přijde, koukni na nás… Margo otekl jako talíř kaše… Leslie se tu potuluje se čtrnácti sáhy vlny za rok, Gerry zní, jako kdyby měl od narození rozštěp patra… A podívej se na sebe: Každý den vypadáš čím dál utahaněji a utrápeněji.“ Matka vykoukla zpoza velkého svazku jménem Lehké Recepty z Rajputany. „To vskutku nejsem,“ řekla rozhořčeně.
    Ve světle úsvitu zvedalo moře své jemně modré svaly vln a pěna našeho probuzení se jemně rozprostřela mezi nás jako ocas bílého páva se třpytícími se bublinami. Nebe bylo bledé a nad severním obzorem zbarvené do žluta.
    Vpředu ležela čokoládově hnědá šmouha země, zavalená mlhou s límcem pěny na jejím úpatí. Byl to Cofru a my jsme napínali oči, abychom viděli přesné tvary hor, objevili údolí, vrcholy, rokle a pláže, ale stále zůstávaly jen siluety. Pak se náhle slunce vyhouplo nad obzor a nebe získalo jemnou skelnou modř podobnou oku sojky. Nekonečné, přesné křivky moře na okamžik vzplanuly a pak se změnily v hlubokou, královsky fialovou barvu posetou zelení.

    OdpovědětVymazat
  23. Spolupráce Thuy Luongové s Karlem Klenorem
    Gerald Durell – O mé rodině a jiné zvířeně

    Migrace
    Štiplavý vítr odvál červenec do olovnatě šedého, srpnového nebe, jako když sfouknete svíčku. Padalo ostré, bodavé mrholení, a když ho vítr zachytil, vzdouvalo se do neprůhledné šedé pokrývky. Podél bournemouthského pobřeží se prázdné, dřevěné tváře plážových chatek obrátily k šedozelenému, zpěněnému moři, které se lačně vrhalo proti betonovému vlnolamu u břehu. Racci klesali k pevnině nad město a vznášeli se nad střechami na rozpjatých křídlech a nevrle naříkali. Byl to takový ten typ počasí, který zkoušel trpělivost všech.

    Samozřejmě, že to byl Larry, který to všechno začal. Všichni ostatní propadli apatii a nemohli myslet na nic jiného, než na své neduhy, ale Larry byl vychován v Prozřetelnosti, tak, aby proletěl životem jako malá, blonďatá rachejtle, která podněcuje nápady v myslích jiných lidí a potom se vyhýbá s kočičí grácií odpovědnosti za následky, které odmítá přijmout. Jak se odpoledne chýlilo ke konci, stával se čím dál tím mrzutějším. Nakonec se vrtkavě poohlédl okolo pokoje a rozhodl se napadnout matku, která byla zjevnou příčinou toho problému.

    „Proč tolerujeme takové zatracené počasí?“ zeptal se znenadání a přitom gestikuloval směrem k dešti pokroucenému oknu. Podívej se na to. A když už jsme u toho, tak se podívej i na nás. Margo nateklá jako talíř šarlatové kaše. Leslie, chodí dokola po pokoji se čtrnácti sáhy vaty v každém uchu. Gerry, který zní, jako kdyby měl rozštěp patra už od narození. A podívej se na sebe: Každým dnem vypadáš víc zašleji a ztrápeněji. Matka nakoukla přes obrovský štos nazvaný Jednoduché recepty z Rajputany.
    „Určitě ne.“ řekla rozhořčeně.

    Moře pozvedlo hladce modrý svaly vlny, a jak se za úsvitu rozvířily, brázda pěny se za námi jemně rozprostírá jako vlečka bílého páva se třpytícími bublinkami. Nebe bylo na východním obzoru bledé a poskvrněné žlutou. Vepředu ležela čokoládově hnědá šmouha země, obestřená mlhou, s volánky pěny ve svém podkladu. Tohle byl Korfu, a my jsme napli naše oči, abychom rozeznali určité obrysy hor, abychom objevili údolí, vršky, rokle a pláže, ale to vše zůstalo v šeru. Slunce se náhle nad obzorem pohnulo, a nebe se proměnilo ve skleněně-modré oko sojky. Nekonečné, opatrné křivky moře se na vteřinu zarámovaly a pak se proměnily v tmavě královskou fialovou se zelenými skvrnami.

    OdpovědětVymazat
  24. Gerald Durell - Moje rodina a jiná zvěř
    Migrace
    Štiplavý vítr, který uvedl olovněnou srpnovou oblohu, sfoukl červenec jako svíčku. Ostré, bodavé mrholení, se kterým si pohrával vítr, se měnilo v šedivý neprůhledný liják. Plážové kabinky podél pobřeží Bournemont zbarvily bezbarvé tváře do odstínu zelenošedé, zpěněné moře horlivě naráželo do cementové hradby pobřeží. Racci byli strženi větrem do vnitrozemí nad město a kroužili na napnutých křídlech nad střechami domů, zatímco rozmrzele skřehotali. Šlo přesně o takové počasí, které zkouší lidskou vytrvalost.

    Samozřejmě, tím, kdo začal, byl Larry. Zbytek neměl zájem myslet na nic jiného než na vlastní starosti. Ale Larry byl obdarován prozřetelností aby šel životem jako malá, blonďatá, neřízená střela, která chrlí moudra do myslí ostatních a následně se vykroutí s kočičí lstivostí, aniž by cítil vinu za možné následky. Jak se odpoledne postupně vleklo, byl stále více podrážděný. Nakonec, když přebíhal rozmrzele po pokoji, rozhodl se zaútočit na matku, jako by ona byla tou příčinou problému. "Proč vůbec snášíme tohle zatracené počasí?", zeptal se jí a zašklebil se při pohledu na deštěm zkreslené okno. "Tak se na to podívej! A vůbec, když už jsme u toho, podívej se na nás... Margo nafouklá jako talíř s červenou ovesnou kaší... Leslie se tu akorát potuluje s čtrnácti sáhy gázy v každým uchu. Gerry zní jak kdyby měl rozštěp patra od narození... a podívej se na sebe: s každým dalším dnem vypadáš čím dál tím víc ztrhaně a sešle. Matka vykoukla přes obálku velké knihy s názvem Snadné recepty z Rajputany. "Ve skutečnosti nejsem", řekla rozhořčeně.

    Moře, které vyzdvihovalo jemné modré svaly vln, se jakoby vířilo v úsvitu, a pěna, plná třpytících se bublin, kterou zanechávala naše lodní brázda, se za námi zlehka rozšiřovala jako bílý paví ocas. Nebe bylo bledé se žlutým nádechem od východu obzoru. V popředí, schovaná v mlze, ležela šmouha pevniny čokoládově hnědé barvy s ozdůbkou pěny na svém úpatí. Byl to ostrov Korfu a my jsme se soustředili, abychom dokázali rozlišit dokonalé tvary hor, dokázali objevit jejich údolí, jejich vrcholy, jejich rokle a pláže, ale vše zůstávalo pouze v obrysech. Pak se najednou přemístilo Slunce přes horizont a obloha se změnila v smaltovou modř, jakou mají sojčí oči. Nekonečné a pravidelné křivky moře na okamžik vzplály a pak se změnily ve vznešenou tmavě fialovou barvu se zelenými skvrnkami.

    Michálek, Dvořáček

    OdpovědětVymazat
  25. Stěhování

    Kousavý vítr prohánějící se po olověné srpnové obloze sfoukl červenec jako svíčku. Drobný bodavý déšť se vzdouval v neprostupnou šedou clonu, jakmile jej vítr zachytil. Plážové domky podél bournemouthského pobřeží nastavovaly své prázdné dřevěné tváře vstříc zelenavě šedému zpěněnému moři, které se dychtivě přelévalo přes betonové molo. Racky vítr zavál do vnitrozemí nad město a nyní se na napjatých křídlech vznášeli nad vrcholky domů za nevrlého skřehotání svých druhů. Byl to zkrátka přesně ten typ počasí zkoušející lidskou trpělivost.
    -
    Larry byl, samozřejmě, ten, kdo to všechno začal. My ostatní jsme se cítili příliš otupělí na to, abychom se zabývali čímkoliv jiným než svými vlastními neduhy, ale Larrymu Prozřetelnost nadělila to, že se řítil životem jako světlovlasá rachejtle odpalující nápady v myslích ostatních, aby se poté s kočičí mrštností vykroutil a zdráhal se vzít na sebe vinu za případné následky. Postupně, jak odpoledne ubíhalo, se stával čím dál víc podrážděnějším. Rozladěným pohledem si měřil místnost a nakonec se rozhodl obořit na matku jako na zjevnou příčinu všech problémů.
    „Proč vůbec musíme trpět tohle zatracené počasí?" zeptal se náhle a gestikuloval směrem k oknu hustě pokrytému dešťovými kapkami. „Podívej se na to! A když už jsme u toho, podívej se i na nás... Margo je oteklá jako talíř šarlatové kaše... Leslie tu obchází se čtrnácti sáhy vaty v každém uchu... Gerry zní jako by měl už od narození rozštěp patra... A ty taky vypadáš každým dnem stále víc sešle a zdrchaně." Matka vykoukla zpoza rozsáhlého svazku nazvaného Jednoduché recepty z Rajputany.
    „To rozhodně nevypadám," ohradila se rozhořčeně.
    -
    Ve světle úsvitu moře protahovalo hladké svaly modravých vln a pěna se za naší lodí něžně rozprostírala jako ocasní pera bílého páva třpytící se bublinkami. Obloha byla bledá s nádechem žluté na východním obzoru. Před námi ležela čokoládově hnědá šmouha představující zemi, zahalená v mlze a lemovaná pěnou. Bylo to Korfu a my napínali zrak, abychom rozeznali přesný obrys hor, odhalili údolí, horské štíty, rokle a pláže, ale neviděli jsme nic než siluety. Náhle se slunce zvedlo nad obzor a obloha získala barvu modrého smaltu sojčího peří. Nekonečné, úzkostlivě spořádané křivky moře v ten moment vzplanuly, aby se vzápětí proměnily v temnou, královsky fialovou, postříkanou zelení.

    Ksandrová, Kučera

    OdpovědětVymazat
  26. Dana Koppová, Vít Seidl

    Stěhování

    Pronikavý vítr sfouknul červenec jako svíčku a uvedl olověně zabarvené, srpnové nebe. Ostré, bodavé mrholení se vzdouvalo do matně šedivé clony, hnané větrem. Podél bournemouthského pobřeží ukázaly převlékárny své čisté dřevěné tváře proti zelenavě šedivému, zpěněnému moři, které dychtivě přeskočilo betonová mola. Racci se střemhlav vrhali k městu a byli unášeni nad domy a s napnutými křídly nervózně skřehotali. Byl to ten typ počasí, který zkoušel lidskou odolnost. Samozřejmě že to byl právě Larry, kdo s tím začal. My ostatní jsme byli příliš apatičtí, než abychom mysleli na cokoliv jiného než naše nemoci, ale Prozřetelnost provedla Larryho životem jako malého, blonďatého nezbedu, podněcující nápady v myslích jiných lidí, a pak vyčkávajícího jako nevinné kotě a vyhýbajícího přijmutí jakékoliv zodpovědnosti za následky. Jak se odpoledne táhlo, stával se stále více popudlivým. Nakonec podrážděně přejel očima po pokoji a rozhodl se zaútočit na mámu, jakožto na jasnou příčinu problému. „Proč musíme snášet tohle mizerné počasí?“, zeptal se náhle s výmluvným gestem směrem k deštěm zalitému oknu. „Podívej se na to a když na to přijde podívej se na nás... Margo nateklá jako talíř malinového nákypu... Leslie bloumající kolem se čtrnácti sáhy gázy v každém uchu... Gerry zní, jakoby měl od narození rozštěp patra… A podívej se na sebe: každým dnem vypadáš sešleji a vyčerpaněji.“ Máma na Larryho zamžourala přes okraj obrovského svazku, který nesl jméno Lehké recepy z Rajputány. "To vskutku nevypadám", řekla pobouřeně. Moře pozvedlo jemné, modré vlny rozvířené ve světle rozbřesku a pěna se po našem probuzení za námi něžně rozprostřela jako bílý paví ocas ozdobený třpytivými bublinami. Jediné co kazilo světlou oblohu, bylo na východě vycházející slunce. Vpředu ležela čokoládově hnědá skvrna představující zem, která byla zahalena v mlze s volánky z pěny u jejích pat. Bylo to Korfu a my napínaly oči, abychom rozlišili přesný tvar hor, objevili údolí, hřebeny, rokle a pláže, ale to vše zůstalo siluetou. Potom se najednou slunce přehouplo přes obzor a nebe se zbarvilo smaltově modrou, jako mají sojčí oči. Nekonečné, do poslední vlnky zakřivené moře na okamžik vzplálo a potom se zbarvilo královsky purpurovou, lehce poskvrněnou zelenou.

    OdpovědětVymazat
  27. Michaela Chodounská, Jana Žikavská

    Gerald Durrell - Moje rodina a jiná zvířata
    Stěhování
    Kousavý vítr sfoukl červenec jako svíčku a ohlašoval příchod srpna. Padalo lezavé a ostré mrholení, dmoucí se v matnou zamračenou clonu, hnanou větrem. Plážové domky podél pobřeží Bournemouth stočily své prázdné dřevěné obličeje k zelenošedému pěnou lemovanému moři, které dychtivě naráželo na betonovou hráz břehu. Povětří zahnalo racky přes město do vnitrozemí, kde teď s rozepjatými křídly kroužili nad střechami domů a nevrle skřehotali. Byl to ten typ počasí, který zkoušel lidskou trpělivost.
    Samozřejmě, to byl Larry, kdo s tím začal. My ostatní jsme byli příliš otupělí na to, abychom mysleli na něco jiného než na naše vlastní neduhy, ale Larrymu určila sama Prozřetelnost, aby životem procházel jako malá blonďatá prskavka, která zažehává ostatním lidem v hlavách myšlenky a potom se stočí do klubíčka jako kočka a odmítá převzít jakoukoliv odpovědnost za následky. Jak odpoledne ubíhalo, byl čím dál tím víc podrážděný. Nakonec se rozmrzele rozhlédl po pokoji a rozhodl se obvinit matku jakožto očividnou příčinu problému.
    „Proč máme snášet tohle zatracené počasí?“ zeptal se najednou, a ukázal směrem k deštěm rozmazanému oknu. „Podívej se na to, a když na to přijde, podívej se na nás... Margo je nateklá jak talíř červené kaše... Leslie bloumá kolem se 14 sáhy vaty v každém uchu... Gerry zní jako by měl od narození rozštěp patra... A podívej se na sebe: vypadáš den ode dne víc sešlá a ztrápená.“ Matka vykoukla zpoza objemné knihy Jednoduché recepty z Rajputany. „To rozhodně nevypadám!" řekla rozhořčeně.
    S rozedněním se moře začalo protahovat a zvedalo hladké modré svaly vln a pěna za lodí se za námi pomalu rozprostírala do šířky jako ocas bílého páva a třpytila se bublinami. Nebe bylo bledé a na východním horizontu se zbarvovalo do žluta. Před námi se rozprostírala čokoládově hnědá skvrna pevniny zahalený do mlhy a olemovaný pěnou. To bylo Korfu a my upínali zrak, abychom rozeznali tvary hor a objevili údolí, vrchy, rokliny a pobřeží, ale vše zůstávalo pouhými siluetami. Pak se najednou slunce vyhouplo nad horizont a obloha se zbarvila modří, jakou se pyšní sojčí oko. Nekonečně pravidelné křivky moře vzplanuly pro tento okamžik, a pak změnily barvu na tmavě královsky fialovou se zelenými skvrnami.

    OdpovědětVymazat
  28. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  29. Tereza Steidenová

    G. Durrell - Má rodina a jiná zvěř

    Migrace

    Štiplavý vítr sfouknul červenec jako svíčku, do šedého, srpnového nebe. Ostré, štiplavé mrholení se rozedmulo, když ho vítr zachytil v neprůhledně šedou pokrývku. Plážové chatky podél bournemouthského nábřeží otočily své dřevěné tváře k zeleno-šedému pěnou svázanému moři, jež se chtivě vrhalo proti betonovému vlnolamu u břehu. Racci se řinuli do vnitrozemí přes město, a teď se nevrle naříkajíc vznášeli nad střechami domů. Byl to ten typ počasí, který zkoušel trpělivost všech.
    Samozřejmě to byl Larry, kdo s tím začal. My ostatní jsme byli příliš apatičtí než abychom mysleli na cokoli než na vlastní neduhy, ale Larry byl určen Prozřetelností samou k tomu, aby proletěl životem jako malá, blonďatá rachejtle, která vpaluje nápady do mysli druhých a pak se s kočičí úlisností vykroutí, odmítaje nésti zodpověnost za následky. Jak se odpoledne vleklo, začínal být více a více nedůtklivý. Nakonec, když náladově chodil po pokoji, rozhodl se zaútočit na matku - zřejmou příčinu problému. ,,Proč snášíme tohle zatracený podnebí?" zeptal se náhle, ukazujíc na zapršené okno. ,,Podívej se na to. Když už jsme u toho, podívej se na nás. Margo nateklá jako talíř šarlatové kaše... Leslie potulující se okolo se čtrnácti sáhy vaty v každém uchu... Gerry zní jako kdyby měl vrozený rozštěp patra... A podívej se na sebe: každým dnem vypadáš sešleji a strhaněji." Matka na něj vykukovala zpoza velkého svazku pojmenovaného Snadné recepty od Rajputany. ,,Ve skutečnosti nejsem," řekla rozhořčeně.
    Moře zvedlo jemné modré svaly vln, jakoby se smíchaly se svítáním a pěna našeho bdění se za námi opatrně rozprostřela jako bílý ocas páva lesknouc se s bublinkami. Na východním obzoru bylo nebe bledé a potřísněné žlutou. Vpředu ležel čokoládově hnědý flek země, schoulený v mlze s volánkem vespod. To bylo Korfu a my upřeli oči, abychom poznali ty přesné tvary hor, abychom objevili údolí, vrcholy, rokle a pláže, ale to vše zůstalo v šeru. Najednou se slunce přehouplo přes obzor a obloha se změnila ve smaltově modrou barbu sojčího oka. Nekonečné, opatrné křivky moře na okamžik vzplanuly a pak se změnily v hluboce vznešené fialově-zelené skvny.

    OdpovědětVymazat
  30. Gerald Durrell - Moje rodina a jiná zvířata

    Migrace

    Červenec uhasl jako svíčka v prudkém větru, který se uvedl na mdlé srpnové obloze. Padalo ostré, bodavé mrholení, shlukující se do matných přikrývek deště, když jej vítr zachytil. Plážové domky podél bournemoutského pobřeží otočily své prázdné, dřevěné tváře směrem k zeleno-šedému, zpěněnému moři, které nedočkavě naráželo na molo pobřeží. Rackové se slétávali do vnitrozemí, kde poletovali s napnutými křídly nad střechami domů a nevrle chechtali. Byl to ten druh počasí, který zkoušel naši trpělivost.

    Samozřejmě to byl Larry, kdo se vším začal. My ostatní jsme si připadali příliš apaticky, abychom mysleli na něco jiného než na naše vlastní choroby. Ale Bůh Larryho naučil procházet životem jako světelná raketa, jenž přivádí lidi k nápadům, a pak se z toho vykroutí jako mazlivá kočka, která odmítá převzít jakoukoliv odpovědnost za následky. Jak se odpoledne vleklo, začal být Larry podrážděnější. Letmo se rozhlédl po pokoji a rozhodl se zaútočit na matku, protože je očividně příčinou jeho problémů. "Proč musíme snášet tohle mizerné počasí?" náhle se zeptal a ukázal směrem k zapršenému oknu. "Jen se na to podívej! A když na to přijde, tak se podívej na nás... Margo napuchla jako talíř červené kaše... Leslie, chodí dokola se čtrnácti sáhy vaty v každém uchu...Gerry zní jako by měl od narození rozštěp patra ... A podívej se na sebe: vypadáš každým dnem churavěji a trápíš se nočními můrami. Matka zírala přes hromadu Jednoduchých receptů z Rajputany. "To rozhodně nejsem" řekla pobouřeně.

    Moře lehce zvedlo modré svaly vln jakoby smíchané se svítáním, a pěna našeho probuzení se za námi jemně rozprostřela jako ocas bílého páva, odrážející se v lesknoucích mořských bublinkách. Nebe bylo pobledlé a potřísněné žlutými skvrnami na východním obzoru. Vpředu ležela čokoládově hnědá šmouha, schovaná mlhou, s pěnou v úpatí, jako jejím ozdobným lemem. To vše bylo Korfu, a my jsme napínali oči, abychom uviděli přesné tvary hor, údolí, hřebenů, rokle a pláže, ale vše zůstávalo siluetou. Pak se náhle slunce posunulo nad obzor a obloha se změnila v klidnou, smaltovanou modř sojčích očí. Nekonečně přesné křivky moře vzplanuly pro tento okamžik a poté se změnily v temnou královsky fialovou se zelenými stopami.

    Schořová Natalie, Kubalová Barbora

    OdpovědětVymazat
  31. Gerald Durrell - Moje rodina a jiná zvířata
    Stěhování
    Ostrý vítr, který přivál tmavě olověné srpnové nebe, sfoukl červenec jako svíčku. Prudké, pichlavé mrholení zachytila vichřice, když se dmulo do neprostupné temné clony. Prázdné dřevěné převlékárny podél bournemouthského pobřeží byly natočeny k zelenošedému moři a mořská pěna horlivě narážela na betonové vlnolamy. Racci se snesli k městu, vznášeli se nad střechami domů a s rozpjatými křídly nervózně skřehotali. Byl to přesně takový typ počasí, který zkouší lidskou trpělivost.
    Začal s tím samozřejmě Larry. My ostatní jsme byli naprosto lhostejní ke všemu, co se netýkalo našich nemocí, ale Larry, který byl vychován prozřetelností, aby mohl projít životem jako malý a blonďatý nezbeda, podněcujíce nápady v mysli jiných a pak se choulil do klubíčka a odmítal vést vinu za jakékoli následky. S postupujícím odpolednem stoupala jeho podrážděnost. Rozmrzele se pohyboval po místnosti a rozhodl se zaútočit na matku, jako kdyby byla původcem problému právě ona. "Proč musíme snášet tohle mizerné počasí?" zeptal se znenadání a máchal zuřivě rukama směrem k oknu pokrytému kapkami. "Podívej se na to, a když už jsme u toho, podívej se na nás…. Margo oteklá jako rýžový nákyp se švestkami... Leslie tu bloumá se čtrnácti sáhy vaty v každém uchu.... Gerry zní jako kdyby měl od narození rozštěp patra.... A podívej se na sebe: každým dnem vypadáš víc a víc sešle a ztrápeně. Matka se na Larryho podívala přes obrovské množství titulů pojmenovaných Jednoduché recepty z Rajputany. "Samozřejmě, že nejsem" odvětila rozhořčeně.
    Moře zvedalo hladké, modré svaly vln vířící se v rozbřesku, a brázda pěny se po našem probuzení za námi jemně rozprostřela jako bílý paví ocas se třpytivými bublinami. Obloha byla bledá, pouze na východním obzoru posetá žlutou. Vpředu se rozprostírala čokoládově hnědá skvrna pevniny, která byla zahalena v mlze, s nabíraným límcem pěny na jejím úpatí. Bylo to Korfu a my jsme se upřeně dívali, abychom rozeznali přesné obrysy hor, objevili údolí, vrcholky, rokle a pláže, ale vše zůstalo v šeru. Pak se nad horizontem náhle přesunulo slunce a nebe se změnilo v jemnou sametovou modř sojčího oka. Nekonečné, pravidelné křivky moře jakoby na chvíli vzplály a pak se změnily na temnou, královsky purpurovou, posetou zelenou barvou.

    Kondacsová, Sedláčková

    OdpovědětVymazat
  32. Slawisch, Zelenka
    Stěhování
    Červenec zmizel jako svíčka sfouknutá kousavým větrem, za nímž už se táhla srpnová obloha. Ostré, bodající mrholení lapeno větrem se dmulo v šedé, neprůhledné stěně vody. Plážové chatky lemující bournemouthské pobřeží obrátily své
    prázdné dřevěné obličeje k zeleno-šedému, zpěněnému moři, jež dychtivě naráželo do betonového pobřežního mola.
    Rackové, hnáni větrem přes město směrem k vnitrozemí, se nyní vznášeli na napnutých křídlech nad okolními střechami a podrážděně křičeli. Bylo to takovéto počasí, záměrně zkoušející lidskou trpělivost.

    Byl to samozřejmě Larry, kdo to začal. My ostatní jsme byli příliš otupělí, abychom se zabývali něčím jiným, než našimi vlastními neduhy, ale Larry byl stvořen Prozřetelností, aby procházel životem jako malý, blonďatý ohňostroj podněcující nápady v myslích ostatních, aby se poté mohl schoulit jako nevědomá kočka odmítající přijmout vinu za případné následky. Jak odpoledne postupovalo, stával se čím dál mrzutějším. Nakonec se rozladěným pohledem rozhlédl po místnosti, a rozhodl se osopit na matku, jakožto jasnou příčinu problému.

    „Proč musíme trčet v tomhle zatraceným klimatu?" zeptal se náhle a zagestikuloval směrem k zapršenému oknu. „Podívej se na to! A když už jsme u toho podívej na nás... Margo je nateklá jako talíř šarlatově ovesné kaše... Leslie bloumá kolem se čtrnácti sáhy vaty v každém uchu...Gerry zní jako by měl od narození rozštěp patra...A podívej se na sebe: každým dnem vypadáš sešleji a strhaněji." Matka zamžourala přes okraj velkého svazku nazvaného Jednoduché recepty z Rajputany. „No to snad nejsem“ odvětila rozhořčeně.

    Za úsvitu, moře jemně nadzvedávalo modré svaly vln, a za námi se jako bílý paví ocas rozprostírala pěna lesknoucí se bublinkami. Obloha byla bledá, jen na východním obzoru poskvrněna žlutou. V popředí se rozkládala čokoládově hnědá šmouha země, schovaná v mlze, s úpatím ozdobeným pěnou. Bylo to Korfu, upřeli jsme na něj oči, abychom rozeznali tvary hor, údolí, vršků, roklí a pláží, zůstaly však nezřetelné. Náhle se přes obzor přehouplo slunce a obloha se zbarvila emailovou modří v odstínu sojčího oka. Nekonečné, pravidelné křivky moře na okamžik zaplanuly, a poté se proměnily na královsky purpurovou, posetou zelenými skvrnami.

    OdpovědětVymazat
  33. Pištěková, Stočesová, Honsová

    Gerald Durrell - Migrace

    Ostrý vítr panující na šedé srpnové obloze sfoukl červenec jako svíci. Vítr zachytil ostré, štiplavé mrholení, které se vzdouvalo do temné, šedé pokrývky. Převlékací kabinky podél bournemouthského pobřeží otáčely své bílé tváře k zelenošedému šumícímu moři, které dychtivě naráželo do cementového mola na pobřeží. Racci se stáhli do vnitrozemí nad město, s napnutými křídly kroužili nad střechami domů a skřehotali. Byl to typ počasí, který zkoušel odolnost všech.
    Ovšemže to byl Larry, kdo s tím začal. My ostatní jsme byli příliš lhostejní na to, abychom přemýšleli nad něčím jiným kromě našich vlastních neduhů, jenže Larry byl natolik prozíravý, že procházel životem jako malý, světlovlasý ohňostroj vštěpující nápady do jiných lidských myslí, a poté se s kočičí úlisností vykrucoval a odmítal na sebe vzít odpovědnost za následky. Jak se tak vleklo odpoledne, byl víc a víc podrážděnější. Nakonec rozmrzele přelétl pohledem po pokoji a pustil se do matky, jakožto zřejmé příčiny potíží.
    „Proč musíme snášet tohle zatracené počasí?” zeptal se náhle a přitom ukazoval na deštěm zkreslené okno. „Podívej se na to, a když na to přijde, koukni na nás…Margo nabobtnala jako talíř červené kaše… Leslie se plouží okolo se čtrnácti sáhy vaty v každém uchu… Gerry zní, jako by se narodil s rozštěpem patra… A podívej se na sebe: každým dnem vypadáš víc sešlá a ztrápená.” Matka k němu vzhlédla přes okraj knihy s názvem „Snadné recepty z Rajputany”. „Rozhodně nejsem” řekla rozhořčeně.
    Moře zvedlo své hladké modré vlny, které se mísily v paprscích svítání a pěna ve stopě za lodí se něžně rozprostřela jako bílý paví ocas posetý třpytem bublin. Nebe bylo světlé a nad východním obzorem zbarvené do žluta. Vpředu se objevila čokoládově hnědá šmouha země, zahalená v mlze, s pěnovým límcem na úpatí. Bylo to Korfu a my jsme měli oči na stopkách, abychom zahlédli přesné tvary hor, objevili údolí, vrcholky, rokle a pláže, ale přesto jsme viděli pouze siluety. Náhle se slunce přehouplo přes horizont a obloha se rozzářila jemně smaltovou modří sojčího oka. Nekonečné, dokonalé křivky moře na okamžik vzplály a pak se změnily v hluboce vznešenou nachovou barvu posázenou zelenými skvrnami.

    OdpovědětVymazat
  34. J.K. Rowlingová
    O čaroději a hopsajícím kotlíku
    Po otcově smrti našel syn balíček se svým jménem, ukrytý na dně starého kuchyňského hrnce. V naději, že je v něm ukryto zlato ho otevřel, ale místo toho vytáhl měkkou, tlustou bačkoru, příliš malou na to, aby ji mohl nazout a ke všemu bez druhé do páru. Na útržku pergamenu v bačkoře byla napsaná slova: „V upřímné naději, můj synu, že ji nikdy nebudeš potřebovat“.
    Syn zaklel na adresu otcovy přehnaně vlídné povahy, hodil bačkoru zpět do kotlíku a rozhodl se, že mu od nynějška poslouží pouze jako koš na odpadky.
    Ještě toho večera mu na dveře zaťukala selka.
    „Má vnučka je poseta vrstvou bradavic, pane“ povídá. „Váš otec jí v tom starém kuchyňském kotlíku připravoval speciální obklad.“ „Táhni!“ křičel syn. „Myslíš si, že mě zajímají bradavice toho tvého spratka!“
    A práskl ženě dveřmi před nosem.
    Rázem se ozvalo hlasité řinčení a bouchaní z kuchyně. Čaroděj rozsvítil svou kouzelnou hůlku, otevřel dveře a tu, ke svému překvapení, uviděl otcův starý kuchyňský kotlík: vyrašila mu jedna bronzová noha a tak na jednom místě uprostřed podlahy poskakoval a při dopadech na dlaždice vydával strašlivý hluk. Čaroděj k němu plný údivu přistoupil, ale rychle zase couvl zpět, když uviděl, že je celý povrch kotlíku pokrytý bradavicemi.
    „Odporná věc!“ zakřičel. Nejdříve chtěl kotlík nechat zmizet, poté se ho pokusil vyčistit pomocí kouzla a nakonec se ho snažil dostat ven z domu. Avšak žádné z jeho zaříkávadel nefungovalo. Nedokázal ani kotlík přimět, aby za ním nehopsal z kuchyně až do jeho pokoje a přitom na cestě po dřevěných schodech nevydával to hlasité řinčení a bouchání.
    Čaroděj nemohl celou noc spát kvůli bouchání kotlíku posetého bradavicemi. Další ráno kotlík opět poskakoval za čarodějem na cestě ke snídani. Bum, Bum, Bum, pokračoval kotlík s bronzovou nohou. Čaroděj se ani nestačil dát do své kaše, když zaslechl, že někdo klepe na dveře. Na schodech stál stařec.
    „ Já, já… měl starou oslici, pane“ vysvětloval. „Ztratila se, nebo jí někdo unesl a bez ní nebudu moci odvézt své zboží na trh a… a moje rodina tak bude celou noc hladovět.“
    „A teď zas hladovím já!“ zařval čaroděj a zabouchl muži před nosem.
    Bum, bum, bum řinčela bronzová noha kotlíku při dopadu na podlahu. Nyní se ozývalo řehtání oslíka mísící se s nářkem hladových lidí, které vycházely z hloubi kotlíku.
    „Přestaň! Buď zticha!“ ječel čaroděj, ale žádná z jeho magických sil nedokázala utišit ten bradavičnatý kotlík, který řinčel, bouchal a sténal a celý den mu poskakoval u nohou, bez ohledu na to kam šel a co dělal.
    Toho večera někdo zaklepal na dveře potřetí. Na prahu stála mladá žena, která plakala, jakoby jí mělo puknout srdce.
    „Mé děťátko je těžce nemocné“ řekla. „Nemohl byste nám prosím pomoci? Váš otec mi nabídl, abych přišla, když budu mít nějaké potíže.“
    Ale čaroděj před ní nemilosrdně práskl dveřmi.

    OdpovědětVymazat