Jak překládat poezii?
1. Stáhněte si z capsy soubor s různými verzemi překladu Shakespearova sonetu.
Shakespeare_Sonet66_13prekladu.doc
Která verze se vám nejvíc líbí? Proč? Napište svůj názor do komentáře k tomuto blogu.
Sonet 66 English
https://www.youtube.com/watch?v=4MWBW_c7Fsw
Sonet 66 Hilský
https://www.youtube.com/watch?v=SJw5BQba7zQ
_______________________________________________________
What's in a name? That which we call a rose by any other name would smell as sweet.
Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.
_______________________________________________________
2. Pokuste se přeložit vyznačené věty.
Vložte svůj text do komentáře k tomuto blogu.
William Shakespeare – Hamlet
Act 1, Scene 5
Hamlet
Alas, poor ghost!
Ghost
Pity me not, but lend thy serious hearing
To what I shall unfold.
HAMLET
Speak; I am bound to hear.
Ghost
So art thou to revenge, when thou shalt hear.
HAMLET
What?
Ghost
I am thy father's spirit,
Doom'd for a certain term to walk the night,
And for the day confined to fast in fires,
Till the foul crimes done in my days of nature
Are burnt and purged away. But that I am forbid
To tell the secrets of my prison-house,
I could a tale unfold whose lightest word
Would harrow up thy soul, freeze thy young blood,
Make thy two eyes, like stars, start from their spheres,
Thy knotted and combined locks to part
And each particular hair to stand on end,
Like quills upon the fretful porpentine:
But this eternal blazon must not be
To ears of flesh and blood. List, list, O, list!
If thou didst ever thy dear father love--
HAMLET
O God!
Ghost
Revenge his foul and most unnatural murder.
Domácí úkol:
Vyhledejte jakýkoli český překlad své oblíbené básně a anglický originál spolu s českou verzí vlože do komentáře k tomuto blogu.
Naučte se alespoň 8 řádek zpaměti - česky i anglicky. Zkuste si recitaci před zrcadlem, vnímejte rytmus básně, porovnávejte básnické prostředky použité v originále a v překladu.
Pavel Švejnar, 2007
OdpovědětVymazathezky se čte, slova zvolena jednoduše, moderně, dobře zapadají
VymazatMartin Hilský, 1992
OdpovědětVymazatLíbí se mi, že autor opakuje slovo "jak" a nálada, ve které se báseň nese.
VymazatJan Vladislav, 1964, Václav Pinkava, 2002
OdpovědětVymazatU prvního se mi líbí zvolená slova, dojem z překladu mám podobný jako z originálu. U druhého překladatele se mi líbí styl, kterým na mě zapůsobil.
VymazatPavel Švejnar, 2007
OdpovědětVymazatLíbí se mi spojení slov a atmosféra, kterou to vyjadřuje. Hezky se to čte a ten text tak přirozeně plyne. Líbí se mi vyjádření té nálady, a že nepoužívá hrubé výrazy.
VymazatDobře se četla, hezky zapamatovatelná.
VymazatMartin Hilský, 1992
OdpovědětVymazatTento překlad ve mně zanechal nejsilnější pocit např. toho jak dokáže být svět zkažený nebo pocit bezmoci. Text se mi četl příjemně a plynule. Dle mého názoru krásně vystihl kontrast mezi ctnostmi a dobrými hodnotami a zkažeností.
VymazatNikol Jančiová
OdpovědětVymazatJan Vladislav, 1964
Nejvíc se mi líbí tato verze, jelikož mi přijde nejpodobnější té době a jeho stylu. Líbí se mi zvolená slova. Není to tak hrubé jako některé další české překlady.
Jan Vladislav (1964), Zdenka Bergrová
OdpovědětVymazatJan Vladislav, 1964: Hezky se čte, nic nepůsobí rušícím dojmem, slova jsou zvolena tak, aby odpovídala době vzniku.
VymazatZdenka Bergrová: Zajímavě použit prvný verš v posledním dvojverší, báseň má dobrý rytmus.
Martin Hilský (1992), E.A.Saudek (1975)
OdpovědětVymazatJe to vkusně, čistě a slušně napsané a velice výstižné, jako čtenář v tom poznávám (bohužel) i dnešní svět..
VymazatMartin Hilský, 1992
OdpovědětVymazatLíbí se mi styl, který překladatel zvolil, je to takové prostě poetické, na úrovni, nemusí se uchylovat k vulgárnostem, jako někteří ostatní, a přitom to má sílu a zapůsobí na čtenáře.
Efektivní je i to, že se v závěru, ač se tím odlišuje od originálu, obrací na čtenáře
VymazatNejvíce se mi líbil překlad od Josefa Václava Sládka (1883). Až na pár drobností ve mně vzbudil stejné pocity a emoce jako originál. Navíc mi přišlo, že nezměnil tolik styl psaní ani způsob, jaký to bylo napsáno. Nálada mi přijde podobná jak v originále, tak v tomto překladu.
OdpovědětVymazatKlenor. K.
Miroslav Macek, 1996
OdpovědětVymazatTakové modernější pojetí. Snadno pochopitelné, přímé. Nepoužívá výrazy jež by se do textu nehodily a nějak ho rušily.
Libor Zelenka
Miroslav Kromiš - překlad mi příjde výstižný, přesný, nejspíše odpovídající době, oceňuji rýmy
OdpovědětVymazatTereza Steidenová
Václav Pinkava, 2002. i když se překlad pevně nedrží originálu, libí se mi výběr slov a plynulost překladu. česká verze se čte snadno, jeho tón je mírný oproti jiným překladu, které vyznívají moc agresivně, depresivně nebo dokonce ironicky.
OdpovědětVymazatNejvíce mne zaujal překlad Pavla Švejnara. Připadá mi, že tomu rozumím nejlépe z těch všech překladů - podle mě se to čte jednoduše a zároveň to má v sobě hloubku. Líbí se mi, jaký používá jazyk, básnická spojení, a že nepoužívá vulgaritu. Cítím z té básně smutek a určitou beznaděj.
OdpovědětVymazatNejvíce se mi líbily tyto dva překlady: Martin Hilský, 1992 a Václav Pinkava, 2002. Oproti jiným si lépe poradili s některými pasážemi. Martin Hilský ze všech nejlépe přeložil "And maiden virtue rudely strumpeted," jako "jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč," a přitom nepoužil vulgarismy. Václav Pinkava poté například nejlépe přeložil tuto pasáž "And folly, doctor-like, controlling skill," jako"pak trouby doktorát zručnosti dílo boří,". Jejich překlady se dobře čtou, znějí skvěle česky a zchovávají si svojí kvalitu.
OdpovědětVymazatJosef Václav Sládek, 1883
OdpovědětVymazat- z textu je cítit bohatá zkušenost
- slovosled veršů není nijak lámán kvůli rýmování → je logicky vystavěn, ale básni to neubírá na poetičnosti
Martin Hilský, 1992
OdpovědětVymazat- překlad od p. Hilského se mi četl nejlépe a připadal mi nejjednodušší na zapamatování. Zachoval původní "kouzlo" a užíval slova patřící do té doby.
Hron - Líbí se mi poslední pasáž..."ale když umřu, zradím, co mám rád!"
OdpovědětVymazatVáclav Pinkava 2007
OdpovědětVymazatKdyby to šlo, nejraději bych spojil verše z odlišných básní dohromady. Přesto bych jako nejvhodnější označil překlad od Pinkavy. Velice se mi líbilo použití velkých písmem u slov na začátku řádku a tím tak zdůraznit význam a váhu zvolených slov.
H - Ach, bídný duchu.
OdpovědětVymazatG - Nelituj mě, ale poslouchej pečlivě, co se ti chystám říct.
G - Ale je mi zapovězeno říct Ti tajemství mého domu, který je mým vězením. Mohl bych ti vyprávět příběh, kde nejméně silná slova by trýznila tvojí duši, zamrzla tvou mladou krev a tvé dvě oči by ti lezly z důlků.
G – Pomsti jeho nečistou a nepřirozenou vraždu.
Klenor, K.
Hamlet
OdpovědětVymazatBěda, duchu ubohý!
Duch
Nelituj mě, ale propujč svůj vážný zájem
tomu, co chytám se ti odhalit.
Duch
... Ale, že je mi zapovězeno
říci tajemství mého vězení,
mohu příběh poodhalit,jehož nejsvětlejší slova
trýznila by tvou duši, hrůzou by zatuhla tvá mladá krev,
Přiměj své dvě oči , jako hvězdy, začít z jejich dosahů,
Duch
Pomsti jeho oběť a naprosto nepřirozenou vraždu.
Hamlet
VymazatBěda, duchu ubohý!
Duch
Nelituj mě, ale propujč svůj vážný zájem
tomu, co chytám se ti odhalit.
Duch
... Ale, že je mi zapovězeno
říci tajemství mého vězení,
mohu příběh poodhalit,jehož nejsvětlejší slova
trýznila by tvou duši, hrůzou by zatuhla tvá mladá krev,
Přiměj své dvě oči , jako hvězdy, aby ti z důlků vylezly,
Duch
Pomsti jeho oběť a naprosto nepřirozenou vraždu.
Nikol Jančiová
OdpovědětVymazatBěda ti, ubohý přízraku!
Přízrak
Nemusíš mne litovat, stačí, když mne vyslyšíš.
Díky čemuž se ti mohu odhalit.
Ale je mi zakázáno hovořit o tajemstvích mého zajetí,
Mohl bych však vyzradit příběh těch, jejichž nejjasnější slovo by otevřelo brány k tvojí duši, zmrazilo tvou mladou krev, udělalo z tvých očí hvězdy, vydávající se po své dráze,
Odplata za jeho nečestnost a vraždu v afektu.
Kateřina Ksandrová
OdpovědětVymazatHAMLET
Běda, duchu nebohý!
GHOST
Nelituj mne, však propůjč svůj sluch tomu,
co ti nyní odhalím.
GHOST
Však zapovězeno je mi
odkrývat tajemství svého vězení,
ač mohl bych povědět příběh takový, jehož nejjemnější slova
duši tvou by trýznila, krev ti v žilách zmrazila,
oči tvé by jako hvězdy pohasly.
GHOST
Pomsti jeho hanebnou a zvrácenou vraždu.
*DUCH
VymazatHamlet
OdpovědětVymazatAch běda, ubohý duchu!
Duch
Nelituj mě, ale pozorně poslouchej, co ti chci sdělit.
Žikavská
Kdyby mi nebylo zakázáno odhalit tajemství mého uvěznění,vyprávěl bych ti příběh, jehož nejsvětlejší část by ti umučila duši, zmrazila krev v žilách, přiměla tvé oči vypadnout z důlků, jako hvězdy ze své dráhy
Duch
Pomsti jeho nečistou a zvrácenou vraždu.
Běda, ty ubohý přízraku!
OdpovědětVymazatDuch
nelituj mne, ale vyslyš co povědět ti chystám
nemohu ti ovšem prozradit tajemství z mé vlastní cely
mohu ti však odvyprávět příběh, jenž by trýznil tvoji duši
stuhla by mladá krev tvá
oči by ti pohasly jako hvězdy ze svých sfér
Duch
pomsti jeho nečestnou vraždu
Hamlet: „Běda, ubohý duchu!“
OdpovědětVymazatDuch: „ Nelituj mě, a raději vyslechni,
co se ti chytám odhalit.
………..
Ale mám zakázáno,
vyzradit ti tajemství mého vězení.
Mohl bych odhalit příběh, jehož nejsvětlejší slovo,
by trýznilo tvou duši, zmrazilo tvou mladou krev,
přeměnilo tvé oči, jako hvězdy, započali na svých drahách,
…………
Duch: Pomstít jeho nečistou a zvrácenou vraždu.
Kondacsová Kateřina
započaly
VymazatHamlet
OdpovědětVymazatMůj ty bože, to je duch!
Duch
Nelituj mě však, jen vyslechni si,
Co chystám se ti říci.
Duch
Však proto, že vypovědět o svém tajemství mi zakázáno jest,
Těžko vypovím tu příběh ten, jehož nejvlídnější slova tvou duši utrápí,
Tvou mladou krev mrazem zachvátí a tvé oči- ty oči jako hvězdy- navždy uhasí.
Duch
Pomsti těla zhanobení- vraždu muži nepřístojnou.
přeměnilo tvé oči, jako hvězdy, započaly na svých drahách,
OdpovědětVymazatKučera Marek
OdpovědětVymazatHamlet
Běda ti, bídné zjevení!
Duch
Mě nelituj, ale pozorně poslouchej, co ti teď odhalím.
Duch
Ale, že mi není dovoleno ti říct tajemství mého domácího vězení. Mohl bych však odtajnit příběh, jehož nejlehčí slova by mučila tvojí duši, zmrazila tvou mladou krev. Přiměj své dvě oči, aby ti jako hvězdy z očí vylezly.
Duch
Pomsti jeho nečestnou a zvrhlou vraždu.
Andrea Šramotová
OdpovědětVymazatHamlet: Běda Ti, ubohý duchu!
Ghost: Nelituj mě, ale vážně naslouchej
tomu, co se chystám odhalit.
Ghost: Mám ale zakázáno, odhalit tajemství mého vězení,
mohl bych ti vyložit příběh, jehož nejsvětlejší slovo
by zmučilo tvou duši, zmrazilo tvou mladou krev,
tvé oči, jako dvě hvězdy, by vyrazily ze svých drah..
Ghost: Pomsti jeho hanebnou a naprosto zvrácenou vraždu!
H: Běda, ubohý duchu!
OdpovědětVymazatD: Nelituj mě, ale vyslechni pozorně, co se chystám odhalit. ... Ačkoli ti nesmím vyzradit tajemství mého žaláře (uvěznění), mohu ti odhalit příběhy, jejichž nejsvětlejší slova by mohla trýznit tvou duši, zmrazit tvou mladou krev a nevěřil bys svým očím...
Pomsti jeho zlou a zvrácenou vraždu.
Pištěková
Běda tobě, nebohý duchu.
OdpovědětVymazatNelituj mne, ale poslyš pozorně, co ti chci sdělit.
Avšak nesmím tě spravit o tajemství mého žaláře.
Mohl bych vypovědět příběh, jehož nejvlídnější slova by zpustošila tvoji duši, zmrazila krev v tvých žilách a tvé oči, jako hvězdy, vychýlila z oběžných drah.
Potrestej jeho zkaženost a vraždu člověku tak zvrácenou.
Barbora Honsová
Zpravit :)
VymazatHamlet: Ach běda, duchu nebohý.
OdpovědětVymazatDuch: Nelituj mne, jen slyš má slova o tom, co jsem zvěděl.
…
Duch: Je mi zapovězeno vyzradit tajemství mého věznění, mohu jen příběh odhalit, jehož slova by trýznila tvou duši, krev tuhla by ti v žilách, tvé oči z hlavy jako hvězdy ze svých drah by vystoupily.
…
Duch: Pomsti jeho duši a zvrácenou vraždu.
M.Chodounská
Hamlet:
OdpovědětVymazatAch, ubohý duchu!
Duch:
Nelituj mě, uděl mi sluchu a poslechni, co ti musím říci
Není mi dovoleno prozradit tajemství mého vězení
Mohl bych ti odhalit jejich nejsvětlejší slovo
Zmučilo by tvou duši, v žilách by ti ztuhla krev
Tvé oči, jako hvězdy zapadly by do noci
Pomsti jeho hanebnou a zvrácenou vraždu.
Libor Zelenka
Hamlet
OdpovědětVymazatHle, duchu ubohý!
Duch
Nelituj mě, avšak slyš pozorně, co se právě chystám odhalit.
Duch
Ovšem zakázáno mi jest, sdělit ta tajemství mého vězení, mohl bych odhalit příběhy, jejichž nejčistší slova by trýznila tvou duši, zmrazila tvou mladou krev, dokázala vyrvat ti oči z důlků.
Pomsti jeho nečestnou a příliš krutou vraždu.
Stočesová
Hamlet: Běda, ty ubohý duchu!
OdpovědětVymazatDuch: Nelituj mě, ale raději vyslechni, co ti chci sdělit.
Duch: Ale je mi zapovězeno prozradit tajemství mé věznice. Mohl bych ti odhalit příběh, jehož nejsvětější slova by trýznila tvoji duši, zmrazila tvou mladou krev a přiměla tvé oči vypadnout z důlků, tak, jako by hvězdy vypadly ze své dráhy.
Duch: Pomsti jeho nečestnost a zvrácenou tu vraždu!
Nikol Jančiová
OdpovědětVymazatTygře, tygře planoucí,
Lesem černým za noci,
Čí ruka nesmrtelná
Stvořila krásu tak děsivou?
Kde oheň tvých očí plál?
U nebe či v jícnu skal?
Kdo na křídlech dal se v let
A trouf si pro něj doletět?
Čípak um a čí síla
Srdce tvé oživila?
A když to srdce začlo bít,
Kdo nebál se je uchopit?
Kdo do pece tvůj mozek dal?
A kladivem tě vykoval?
Na kovadlinu když tě nes,
Kdo nepocítil hrůzný děs?
Když hvězdy seslaly houf střel,
Pláč deště vesmír pozastřel,
Zda usmál se nad dílem svým?
Beránka tvůrce byl tvůrcem tvým?
Tygře, tygře planoucí,
Lesem černým za noci,
Čí ruka nesmrtelná
Tvou hrůznou krásu stvořila?
Anglický originál
Tiger! Tiger! burning bright
In the forest of the night
What immortal hand or eye
Could frame thy fearful symmetry?
In what distant deeps or skies
Burnt the fire of thine eyes?
On what wings dare he aspire?
What the hand dare seize the fire?
And What shoulder, and what art,
Could twist the sinews of thy heart?
And when thy heart began to beat,
What dread hand? and what dread feet?
What the hammer? what the chain?
In what furnace was thy brain?
What the anvil? what dread grasp
Dare its deadly terrors clasp?
When the stars threw down their spears,
And watered heaven with their tears,
Did he smile his work to see?
Did he who made the lamb make thee?
Tiger! Tiger! burning bright
In the forests of the night,
What immortal hand or eye
Dare frame thy fearful symmetry?
ALLEN GINSBERG - Kvílení
OdpovědětVymazatI/ Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu, vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle shánějící dávku drogy,
hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně noci,
kteří v bídě a v hadrech a se zapadlýma očima a podnapilí vysedávali a kouřili v nadpřirozené temnotě bytů se studenou vodou, vznášeli se přitom nad vrcholky velkoměst a kontemplovali o džezu,
kteří odhalili mozky Nebesům pod nadzemní dráhou a spatřili mohamedánské anděly, jak se potácejí prozřelí po střechách činžáků,
kteří procházeli univerzitami se zářivýma studenýma očima, měli halucinace o Arkansasu a tragédii Blakeova světla mezi válečnými vědátory, které vyloučili z akademií pro bláznovství & publikaci obscénní ódy na oknech lebky,
kteří křehli zimou v neholených pokojích ve spodním prádle, pálili peníze v koších na odpadky a naslouchali přes zeď Hrůze,
které zkopali do přirození, když se vraceli přes Laredo s opaskem marihuany pro New York,
kteří polykali oheň v popatlaných hotelech nebo pili terpentýn v Rajské uličce, smrt, nebo noc co noc očistcovali svá torza
pomocí snů, pomocí drog, pomocí bdělých nočních můr, alkoholu, ocasu a nekonečných prcponků,
nesrovnatelné slepé ulice hrůzných mračen a blesků v duši, vyskakujících na telegrafní tyče v Kanadě & Patersonu a osvětlujících celý ten nehybný svět Času mezi nimi,
peyotlová ztuhlost hal, dvorek, zelený strom, hřbitovní úsvity, opilost vínem nad vrcholky střech, výkladní skříně, okresy marihuanových čundrů,
neónově blikající dopravní světla, záchvěvy slunce a měsíce a stromů za halasných zimních soumraků v Brooklynu, popelnicové tlachy a konejšivé královské světlo myšlenky,
kteří se připevnili k vagónům podzemní dráhy na nekonečných jízdách z Battery do svatého Bronxu a křísili se benzedrinem, dokud je rámusení kol a dětí neshodilo se zkřivenými ústy, mozky vyklepanými k prázdnotě a zbavenými oslnivosti do ponurého světla zoologické zahrady…..
Howl
I/ I saw the best minds of my generation destroyed by madness, starving hysterical naked, dragging themselves through the negro streets at dawn looking for an angry fix,
angelheaded hipsters burning for the ancient heavenly connection to the starry dynamo in the machinery of night,
who poverty and tatters and hollow-eyed and high sat up smoking in the supernatural darkness of cold-water flats floating across the tops of cities contemplating jazz,
who bared their brains to Heaven under the El and saw Mohammedan angels staggering on tenement roofs illuminated,
who passed through universities with radiant cool eyes hallucinating Arkansas and Blake-light tragedy among the scholars of war,
who were expelled from the academies for crazy & publishing obscene odes on the windows of the skull,
who cowered in unshaven rooms in underwear, burning their money in wastebaskets and listening to the Terror through the wall,
who got busted in their pubic beards returning through Laredo with a belt of marijuana for New York,
who ate fire in paint hotels or drank turpentine in Paradise Alley, death, or purgatoried their torsos night after night
with dreams, with drugs, with waking nightmares, alcohol and cock and endless balls,
incomparable blind streets of shuddering cloud and lightning in the mind leaping toward poles of Canada & Paterson, illuminating all the motionless world of Time between,
Peyote solidities of halls, backyard green tree cemetery dawns, wine drunkenness over the rooftops, storefront boroughs of teahead joyride neon blinking traffic light, sun and moon and tree vibrations in the roaring winter dusks of Brooklyn, ashcan rantings and kind king light of mind,
who chained themselves to subways for the endless ride from Battery to holy Bronx on benzedrine until the noise of wheels and children brought them down shuddering mouth-wracked and battered bleak of brain all drained of brilliance in the drear light of Zoo…..
Hamlet
OdpovědětVymazatBěda, duchu ubohý!
Duch
Litovat mě nemusíš, avšak pozorně naslouchej,
co ti teď odhalím.
Duch
Zapovězeno mi však je
sdělit tajemství vlastního vězení,
mohl bych ale povědět příběh těch, jejichž nejjasnější slovo
by mohlo umučit tvou duši, zmrazit tvou mladou krev
a oči by ti vypadly z důlků.
Duch
Pomsti jeho nečestnou a nejzvrhlejší vraždu.
Vít Seidl
Vít Seidl
OdpovědětVymazatJaroslav Vrchlický
Co je ti, bledý rytíři,
tak zmaten, váháš, v tváři žel,
již svadlo sítí u jezer,
pták oněměl.
Co je ti, bledý rytíři,
tak zhublý jsi a zdrán,
veverky sýpka plna jest,
však pustý lán.
Na čele tvém zřím liliji
jest vlhká děsem, zimnicí
však svadne bledá růže též
tvé na líci.
Já potkal ženu na nivě,
tak luznou jako dítě vil,
zrak divý, nožka křídlo jen,
vlas dlouhý byl.
Já květy ozdobil jí skráň
i páže, tělo, — božský sen! —
jak v lásce na mne pohledla
a vzdychla jen.
Já zved ji svého na oře,
jen viděl ji, až západ byl,
u cesty stanouc, zpívala
tu píseň vil.
Hledala pro mne kořínky
a med a sladkou mannu tam
a divně zněl ten její vzdech,
ó jak tě ráda mám!
Mne zatáhla pak v elfů sluj
a plakala a vzdychla pak
až divými jsem polibky
jí zavřel zrak.
A pak mne skolébala v sen
a já jsem snil — ó jaký sen! —
ten poslední, jemuž jsem vpad
na svahu hory v plen.
Já bledé krále, panice zřel
a bledých bojovníků řad,
ti křičeli „damou sans mercy“
jsi pro vždy jat!
Já v šeru viděl její rty
se otevřely v děsný sten
já zbudil se na svahu tom
sám opuštěn.
A proto bledý bloudím zde
a váhám, v tváři žel,
kde svadlo sítí u jezer,
pták nezapěl.
O what can ail thee, knight-at-arms,
Alone and palely loitering?
The sedge has withered from the lake,
And no birds sing.
O what can ail thee, knight-at-arms,
So haggard and so woe-begone?
The squirrel’s granary is full,
And the harvest’s done.
I see a lily on thy brow,
With anguish moist and fever-dew,
And on thy cheeks a fading rose
Fast withereth too.
I met a lady in the meads,
Full beautiful—a faery’s child,
Her hair was long, her foot was light,
And her eyes were wild.
I made a garland for her head,
And bracelets too, and fragrant zone;
She looked at me as she did love,
And made sweet moan
I set her on my pacing steed,
And nothing else saw all day long,
For sidelong would she bend, and sing
A faery’s song.
She found me roots of relish sweet,
And honey wild, and manna-dew,
And sure in language strange she said—
‘I love thee true’.
She took me to her Elfin grot,
And there she wept and sighed full sore,
And there I shut her wild wild eyes
With kisses four.
And there she lullèd me asleep,
And there I dreamed—Ah! woe betide!—
The latest dream I ever dreamt
On the cold hill side.
I saw pale kings and princes too,
Pale warriors, death-pale were they all;
They cried—‘La Belle Dame sans Merci
Hath thee in thrall!’
I saw their starved lips in the gloam,
With horrid warning gapèd wide,
And I awoke and found me here,
On the cold hill’s side.
And this is why I sojourn here,
Alone and palely loitering,
Though the sedge is withered from the lake,
And no birds sing.
Francois Villon:
OdpovědětVymazatJá u pramene jsem a žízní hynu,
horký jak oheň, zuby drkotám,
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,
ač blízko krbu, zimnici přec mám,
nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání,
mně lékem je, co jiné poraní,
mně při zábavě oddech není přán,
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.
Jen to mi nesporné, co plno stínů,
kde světlý den, tam cestu sotva znám,
kde průzračnost, tam výkladem se minu,
svou znalost vděčím náhlým náhodám,
vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám,
dím "dobrý večer", jitro-li se skví,
když ležím naznak, strach mám z padání,
bohatství čekám, ničí nejsem pán,
mám vše, co chci, - nic, na čem srdce lpí -
srdečně přijat, každým odmítán.
K věcem, jež neznám, horoucně se vinu,
ženu se k cíli, jehož nežádám,
kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu,
kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám,
můj druh je ten, kdo vemluví mně klam
a "labuť černá je jak havran" dí,
v tom spojence zřím, kdo mi ublíží,
mně jedno, jsem-li šalbě ve psí dán,
mám v mysli vše, jen ne to nejbližší,
srdečně přijat, každým odmítán.
Kníže, každý, kdo to čte, nechť ví:
nic neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.
Co chci? Být z těch zas, plat kdo bráti smí,
srdečně přijat, každým odmítán.
..................................................................................................
I die of thirst beside the fountain
I’m hot as fire, I’m shaking tooth on tooth
In my own country I’m in a distant land
Beside the blaze I’m shivering in flames
Naked as a worm, dressed like a president
I laugh in tears and hope in despair
I cheer up in sad hopelessness
I’m joyful and no pleasure’s anywhere
I’m powerful and lack all force and strength
Warmly welcomed, always turned away.
I’m sure of nothing but what is uncertain
Find nothing obscure but the obvious
Doubt nothing but the certainties
Knowledge to me is mere accident
I keep winning and remain the loser
At dawn I say “I bid you good night”
Lying down I’m afraid of falling
I’m so rich I haven’t a penny
I await an inheritance and am no one’s heir
Warmly welcomed, always turned away.
I never work and yet I labor
To acquire goods I don’t even want
Kind words irritate me most
He who speaks true deceives me worst
A friend is someone who makes me think
A white swan is a black crow
The people who harm me think they help
Lies and truth today I see they’re one
I remember everything, my mind’s a blank
Warmly welcomed, always turned away.
Merciful Prince may it please you to know
I understand much and have no wit or learning
I’m biased against all laws impartially
What’s next to do? Redeem my pawned goods again!
Warmly welcomed, always turned away.
Kondacsová Káťa
Kateřina Ksandrová
OdpovědětVymazatJ. R. R. Tolkien
All that is gold does not glitter,
Not all those who wander are lost;
The old that is strong does not wither,
Deep roots are not reached by the frost.
From the ashes a fire shall be woken,
A light from the shadows shall spring;
Renewed shall be blade that was broken,
The crownless again shall be king.
--
Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí, je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.
Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle;
až zkují ostří polámané,
nekorunovaný zase bude králem.
HAMLET
OdpovědětVymazatBěda, duchu nebohý!
DUCH
Nelituj mne, ale propůjč svůj sluch tomu,
co ti nyní odhalím.
DUCH
Je mi zapovězeno
odkrývat tajemství mého věznění,
avšak mohl bych odkrýt příběh, jehož nejjemnější slova
by duši tvou mučila, krev v žilách ti zmrazila,
oči tvé, stejně jako hvězdy, pohasly.
DUCH
Pomsti jeho hanebnou a nepřístojnou vraždu.
J.Rudyard Kipling - "If"
OdpovědětVymazatIf you can keep your head when all about you
Are losing theirs and blaming it on you;
If you can trust yourself when all men doubt you,
But make allowance for their doubting too:
If you can wait and not be tired by waiting,
Or being lied about, don't deal in lies,
Or being hated don't give way to hating,
And yet don't look too good, nor talk too wise;
If you can dream–and not make dreams your master;
If you can think–and not make thoughts your aim,
If you can meet with Triumph and Disaster
And treat those two impostors just the same:
If you can bear to hear the truth you've spoken
Twisted by knaves to make a trap for fools,
Or watch the things you gave your life to, broken,
And stoop and build 'em up with worn-out tools;
If you can make one heap of all your winnings
And risk it on one turn of pitch-and-toss,
And lose, and start again at your beginnings
And never breathe a word about your loss:
If you can force your heart and nerve and sinew
To serve your turn long after they are gone,
And so hold on when there is nothing in you
Except the Will which says to them: 'Hold on!'
If you can talk with crowds and keep your virtue,
Or walk with Kings–nor lose the common touch,
If neither foes nor loving friends can hurt you,
If all men count with you, but none too much:
If you can fill the unforgiving minute
With sixty seconds' worth of distance run,
Yours is the Earth and everything that's in it,
And–which is more–you'll be a Man, my son!
***
Když... v překladu Zdeňka Hrona
Když hlavu neztratíš, ač všichni známí
svou ztrácejí a obviní tě spíš,
když věříš si, štván jejich pochybami,
a ještě pochyby všem odpustíš,
když dočkat se i s čekáním vždy zvládneš,
ač obelháván, sám se zdržíš lží,
ač nenáviděn, zášti nepropadneš
a nehonosíš se tou moudrostí,
když umíš snít, a přesto nejsi snílek,
když rozum máš, a nehledáš v něm cíl,
když sneseš triumf jako krušné chvíle,
a ani jednomu ses nesvěřil,
když sneseš pravdu, jež ti přišla prostá,
zkroucenou v drát z nějž lump past hňupům splet,
uvidíš věci, na nichž lpěl si, v troskách
a starým nářadím je stvoříš hned,
když zisky umíš shrnout na hromádku
a všechno jen vabank zas vsadit jdeš,
a prohraješ-li, začneš od počátku
a o své ztrátě ani necekneš
když srdce donutíš, i nervy, svaly
své věci sloužit, ač je čert už vzal,
a dál se budeš rvát, když vše ti vzali
až na Vůli, co velí jim "Jen dál",
když vyjdeš s každým, a jsi dál sám sebou,
jdeš králům po boku a nezpychneš,
když zlí i dobří zmást tě nedovedou,
když všem jsi sloupem, ne však víc než chceš,
když neúprosnou minutu ti plní
šedesát vteřin, jimiž's řek "Teď se tuž!" -
pak Zem ti patří, se vším, co je na ní,
a - hlavně - z tebe, chlapče, bude muž!
IF THAT HIGH WORLD - Lord Byron
OdpovědětVymazatIF THAT high world, which lies beyond
Our own, surviving Love endears;
If there the cherish'd heart be fond,
The eye the same, except in tears --
How welcome those untrodden spheres!
How sweet this very your to die!
To soar from earth and find all fears
Lost in thy light -- Eternity!
It must be so: 'tis not for self
That we so tremble on the brink;
And striving to o'erleap the gulf,
Yet cling to Being's severing link.
Oh! in that future let us think
To hold each heart the heart that shares;
With them the immortal waters drink,
And soul in soul grow deathless theirs!
Dej vyšší svět
Dej aby vyšší — další svět
za našim, trvat lásce přál;
dej srdce blízká připouštět
a oko vpustit — bez slz, dál —
Žádoucí nedotčený ráj!
Jak do hodiny mřel bych rád!
Vznést se výš, ztratit bázně kraj
navždy v tvém světle —věčný řád!
Jistěže —není kvůli nám
náš třes, když hranu tušíme,
dychtíme přes sráz, skočit tam,
leč Bytí zlom dál klížíme.
Ach! na budoucno dbej a zvol
dbát štedrých srdcí sdružení;
pít živou vodu věčnou, spol,
duší vzrůst, věčné sblížení!
My Heart Leaps Up
OdpovědětVymazatWilliam Wordsworth, 1770 - 1850
My heart leaps up when I behold
A rainbow in the sky:
So was it when my life began;
So is it now I am a man;
So be it when I shall grow old,
Or let me die!
The Child is father of the Man;
And I could wish my days to be
Bound each to each by natural piety.
William Wordsworth- Dítě je otcem muži
Mé srdce poskočí, když spatřím duhu na nebesích
tak to bylo první den, tak tomu je, když jsem muž
tak nechť to je, až zestárnu,
ne-li, zemřít chci!
Dítě otcem muži je;
přál bych si, aby všechny mé dny
přirozená zbožnost spojila.
Klenor Karel
J. R. R. Tolkien - The fellowship of the Ring
OdpovědětVymazatVerse of the Rings
Three Rings for the Elven-kings under the sky,
Seven for the Dwarf-lords in their halls of stone,
Nine for Mortal Men doomed to die,
One for the Dark Lord on his dark throne
In the Land of Mordor where the Shadows lie.
One Ring to rule them all, One Ring to find them,
One Ring to bring them all and in the darkness bind them
In the Land of Mordor where the Shadows lie.
Verše o Prstenech
Tři prsteny pro krále elfů pod nebem,
Sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene,
Devět mužům: každý je k smrti odsouzen,
Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.
Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže,
Jeden všechny přivede, do temnoty sváže
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.
MÁCHA – MÁJ
OdpovědětVymazatPřichystán již popravce s mečem stojí,
jedenkrát ještě vězeň zdvihl zrak,
pohlédl vůkolím – povzdechl – pak
spustiv je zas – k blízké se smrti strojí.
Obnažil vězeň krk, obnažil ňádra bílé,
poklekl k zemi, kat odstoupí, strašné chvíle –
pak blyskne meč, kat rychlý stoupne krok,
v kolo tne meč, zločinci blyskne v týle,
upadla hlava – skok i – ještě jeden skok –
i tělo ostatní ku zemi teď se skloní.
Ach v zemi krásnou, zemi milovanou,
v kolébku svou i hrob svůj, matku svou,
v vlasť jedinou i v dědictví mu danou,
v šírou tu zemi, zemi jedinou,
v matku svou, v matku svou, krev syna teče po ní.
Po oudu lámán oud, až celé vězně tělo
u kolo vpleteno nad kůlem v kole pnělo,
i hlava nad kolem svůj obdržela stán;
tak skončil života dny strašný lesů pán;
na mrtvé tváři mu poslední dřímá sen.
Na něj se dívajíc – po celý dlouhý den
nesmírné množství v kol mala pahorku stálo;
teprv až k západu schýlivši slunce běh
veselo v mrtvý zrak sťaté hlavy se smálo,
utichl jezera šírý – večerní břeh.
The executioner with his sword stands ready.
Yet one more time the prisoner lifts his eyes,
Worships the sweet, encircling world-once sighs-
And on the approaching death his soul makes steady.
His breast and throat he bares, kneeling to earth he leaves it;
Back steps the headsman-an age the frozen mind believes it!—
The sword flashes; a rapid forward stride—
The sword circles; the bent white neck receives it—
The head falls—a tremor—and yet a tremor beside—
And falls the body after, one with the grieved earth growing.
Into the earth, so beautiful, so beloved.
His cradle and grave, the womb that gave him birth,
His sweet, sole land, his heritage approved,
In the generous earth, the single, holy earth,
Into the mother's heart the blood of her son is flowing.
The prisoner's shattered shell, limb after long limb broken,
Twined in the wheel's embrace is raised, a terrible token,
And over the wheel his head, a blind, oblivious thing.
So died the lord of the woods, the dreaded Forest King.
On the dead countenance the last dream lingers still.
Gazing upon his face, mute round the little hill
The unquiet multitude awaits the long day's ending,
Till the declining sun draws to the west once more,
Into the head's blind eyes its gay last laughter sending.
Hushed is the broad lake-hushed is the evening shore.
Dana Koppová
VymazatWilliam Blake
O Rose, thou art sick!
The invisible worm,
That flies in the night,
In the howling storm,
Has found out thy bed
Of crimson joy;
And his dark secret love
Does thy life destroy.
český překlad
Ó růže, to ten červ!
Ten neviditelný,
co vylézá jen
za bouře a za tmy,
už si tě našel,
a kde spíš ví:
a temnou láskou tě
skrytě umoří.
THE TYGER
OdpovědětVymazatBy William Blake
Tyger! Tyger! burning bright
In the forests of the night,
What immortal hand or eye
Could frame thy fearful symmetry?
In what distant deeps or skies
Burnt the fire of thine eyes?
On what wings dare he aspire?
What the hand dare sieze the fire?
And what shoulder, & what art.
Could twist the sinews of thy heart?
And when thy heart began to beat,
What dread hand? & what dread feet?
What the hammer? what the chain?
In what furnace was thy brain?
What the anvil? what dread grasp
Dare its deadly terrors clasp?
When the stars threw down their spears,
And watered heaven with their tears,
Did he smile his work to see?
Did he who made the Lamb make thee?
Tyger! Tyger! burning bright
In the forests of the night,
What immortal hand or eye
Dare frame thy fearful symmetry?
Tygr /The Tiger/
přeložil Jiří Josek
Tygře, tygře planoucí,
Lesem černým za noci,
Čí ruka nesmrtelná
Stvořila krásu tak děsivou?
Kde oheň tvých očí plál?
U nebe či v jícnu skal?
Kdo na křídlech dal se v let
A trouf si pro něj doletět?
Čípak um a čí síla
Srdce tvé oživila?
A když to srdce začlo bít,
Kdo nebál se je uchopit?
Kdo do pece tvůj mozek dal?
A kladivem tě vykoval?
Na kovadlinu když tě nes,
Kdo nepocítil hrůzný děs?
Když hvězdy seslaly houf střel,
Pláč deště vesmír pozastřel,
Zda usmál se nad dílem svým?
Beránka tvůrce byl tvůrcem tvým?
Tygře, tygře planoucí,
Lesem černým za noci,
Čí ruka nesmrtelná
Tvou hrůznou krásu stvořila?
Pavlína Stočesová
OdpovědětVymazatSorting Hat's song
J. K. Rowling
"A thousand years or more ago,
When I was newly sewn,
There lived four wizards of renown,
Whose name are still well-known:
Bold Gryffindor from wild moor,
Fair Ravlenclaw from glen,
Sweet Hufflepuff from valley broad,
Shrewd Slytherin from fen.
They share a wish, a hope, a dream,
They hatched a daring plan,
To educate young sorcerers,
Thus Hogwarts school began.
Now each of these four founders
Formed their own house, for each
Did value different virtues,
In the ones they had to teach.
By Gryffindor, the bravest were
Prized far beyond the rest;
For Ravenclaw, the cleverest
Would always be the best;
For Hufflepuff, hardworkers were
Most worthy of admission;
And power-hungry Slytherin
Loved those of great ambition.
While still alive they did divide
Their favourates from the throng,
Yet how to pick the worthy ones
When they were dead and gone?
'Twas Gryffindor who found the way,
He whipped me off his head
The founders put some brains in me
So I could choose instead!
Now slip me snug around your ears,
I've never yet been wrong,
I'll have alook inside your mind
And tell where you belong!"
Píseň Moudrého klobouku
Za časů, kdy mne ušili,
už je to tisíc let,
žili tu čtyři mágové,
jež doposud zná svět.
Udatný Godric Nebelvír,
jenž cestou svou vždy šel,
a z temných blat a močálů
zchytralý Zmijozel.
Pak z Havraspáru Rowena,
zrozená v lůně hor,
a krásná Helga z údolí,
kde leží Mrzimor.
Spojil je sen a smělý plán
a v Bradavicích, v touze
vychovat svoje nástupce,
zřídili školu kouzel.
Každý z těch čtyř tam ovšem měl
svou vlastní kolej čárů,
neb u těch, jež si vyvolil,
si jiných cenil darů.
Nebelvír nejvíc ze všeho
vždy hledal statečnost,
a v Havraspáru chytrost zas
bývala první ctnost.
V Mrzimoru víc vážilo,
jak se kdo práce zhostí,
a mocichtivý Zmijozel
si cenil ctižádosti.
Pokavad byli na živu,
každý si vedl svou:
ale co pak, až jedenkrát
už tady nebudou?
Zas vyřešil to Nebelvír:
tak padla volba na mě,
a nadali mě moudrostí,
abych vybíral za ně.
Naraz si mě až po uši,
abych tvou duši spatřil:
Já, jenž se nikdy nemýlím,
ti řeknu, kam teď patříš!
THE DWARVES' SONG
OdpovědětVymazatFar over the Misty Mountains cold,
To dungeons deep and caverns old,
We must away, ere break of day,
To seek our pale enchanted gold.
The dwarves of yore made mighty spells,
While hammers fell like ringing bells,
In places deep, where dark things sleep,
In hollow halls beneath the fells.
For ancient king and elvish lord
There many a gleaming golden hoard
They shaped and wrought, and light they caught,
To hide in gems on hilt of sword.
On silver necklaces they strung
The flowering stars, on crowns they hung
The dragon-fire, on twisted wire
They meshed the light of moon and sun.
***
---------------------------------------------------------------
PERMONÍ PÍSEŇ
Přes Mlžné hory, kde dlí chlad,
prastarých jeskyň hlubin pád,
tam před úsvitem odejdem
zakleté zlato vyhledat.
Permonů rod kdys kouzel znal,
kladivy zvoniv, kovával
ve tmách v nichž spících stvůr je skrýš,
pod klenbou, v hloubi země, skal.
Tam starý král, lord elfů s ním,
obklopen zlatem třpytivým,
ztvárnili, hnětli v rukověť,
meč, sázen drahým kamením.
Náhrdelníky stříbrné,
po kterých kvítí hvězd se pne,
a dračí žár, ve spleti čar
svit luny, slunce protkané.
***
The Angel
OdpovědětVymazatI dreamt a dream! What can it mean?
And that I was a maiden Queen
Guarded by an Angel mild:
Witless woe was ne'er beguiled!
And I wept both night and day,
And he wiped my tears away;
And I wept both day and night,
And hid from him my heart's delight.
So he took his wings, and fled;
Then the morn blushed rosy red.
I dried my tears, and armed my fears
With ten-thousand shields and spears.
Soon my Angel came again;
I was armed, he came in vain;
For the time of youth was fled,
And grey hairs were on my head.
by William Blake
Andělíček
Snila jsem sen - co znamená?
Byla jsem přece princezna
a andĕlíček při mnĕ stál:
Neutajíš tajný žal!
Plakala jsem ve dne v noci,
a on stíral mi oči.
Plakala jsem v noci ve dne,
neřekla jsem, kterak je mně.
Rozpřáh křídla, uletěl,
den už červánky se rděl.
Slzy jako hrách, i všechen strach -
kolem nich se krunýř stáh.
Andělíček se mi vrátil -
mám svůj krunýř, jen čas krátí.
Mládí přece je to tam,
když už hlavu šedou mám.
Překlad: Zdeněk Hron 2001
Barbora Honsová
Andrea Šramotová
OdpovědětVymazatRobert Frost - Fire and Ice
Some say the world will end in fire,
Some say in ice.
From what I've tasted of desire
I hold with those who favor fire.
But if it had to perish twice,
I think I know enough of hate
To say that for destruction ice
Is also great
And would suffice.
Oheň a led
Někteří tvrdí, že svět zajde ohněm,
druzí, že zničí ho led.
To, co znám z vášně,
přinutilo mě k ohni se přiklánět.
Však jestli se ohněm svět nezmrzačí,
znám natolik i nenávist,
abych si docela byl jist,
že led by to sved,
že na to stačí.
Tygr
OdpovědětVymazatTygře, tygře planoucí,
Lesem černým za noci,
Čí ruka nesmrtelná
Stvořila krásu tak děsivou?
Kde oheň tvých očí plál?
U nebe či v jícnu skal?
Kdo na křídlech dal se v let
A trouf si pro něj doletět?
Čípak um a čí síla
Srdce tvé oživila?
A když to srdce začlo bít,
Kdo nebál se je uchopit?
Kdo do pece tvůj mozek dal?
A kladivem tě vykoval?
Na kovadlinu když tě nes,
Kdo nepocítil hrůzný děs?
Když hvězdy seslaly houf střel,
Pláč deště vesmír pozastřel,
Zda usmál se nad dílem svým?
Beránka tvůrce byl tvůrcem tvým?
Tygře, tygře planoucí,
Lesem černým za noci,
Čí ruka nesmrtelná
Tvou hrůznou krásu stvořila?
Tiger! Tiger! burning bright
In the forest of the night
What immortal hand or eye
Could frame thy fearful symmetry?
In what distant deeps or skies
Burnt the fire of thine eyes?
On what wings dare he aspire?
What the hand dare seize the fire?
And What shoulder, and what art,
Could twist the sinews of thy heart?
And when thy heart began to beat,
What dread hand? and what dread feet?
What the hammer? what the chain?
In what furnace was thy brain?
What the anvil? what dread grasp
Dare its deadly terrors clasp?
When the stars threw down their spears,
And watered heaven with their tears,
Did he smile his work to see?
Did he who made the lamb make thee?
Tiger! Tiger! burning bright
In the forests of the night,
What immortal hand or eye
Dare frame thy fearful symmetry?
L Zelenka
IF
OdpovědětVymazatIf you can keep your head when all about you
Are losing theirs and blaming it on you;
If you can trust yourself when all men doubt you,
But make allowance for their doubting too:
If you can wait and not be tired by waiting,
Or being lied about, don't deal in lies,
Or being hated don't give way to hating,
And yet don't look too good, nor talk too wise;
If you can dream–and not make dreams your master;
If you can think–and not make thoughts your aim,
If you can meet with Triumph and Disaster
And treat those two impostors just the same:
If you can bear to hear the truth you've spoken
Twisted by knaves to make a trap for fools,
Or watch the things you gave your life to, broken,
And stoop and build 'em up with worn-out tools;
If you can make one heap of all your winnings
And risk it on one turn of pitch-and-toss,
And lose, and start again at your beginnings
And never breathe a word about your loss:
If you can force your heart and nerve and sinew
To serve your turn long after they are gone,
And so hold on when there is nothing in you
Except the Will which says to them: 'Hold on!'
If you can talk with crowds and keep your virtue,
Or walk with Kings–nor lose the common touch,
If neither foes nor loving friends can hurt you,
If all men count with you, but none too much:
If you can fill the unforgiving minute
With sixty seconds' worth of distance run,
Yours is the Earth and everything that's in it,
And–which is more–you'll be a Man, my son!
Když
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,
když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže "Vytrvej!",
když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: "Svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!",
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi -
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!
Slawisch Jan
(William Shakespeare- Sonnet 116)
OdpovědětVymazatLet me not to the marriage of true minds
Admit impediments. Love is not love
Which alters when it alteration finds,
Or bends with the remover to remove:
O no! it is an ever-fixed mark
That looks on tempests and is never shaken;
It is the star to every wandering bark,
Whose worth's unknown, although his height be taken.
Love's not Time's fool, though rosy lips and cheeks
Within his bending sickle's compass come:
Love alters not with his brief hours and weeks,
But bears it out even to the edge of doom.
If this be error and upon me proved,
I never writ, nor no man ever loved.
(Martin Hilský)
Ne, neznám nic, co překážet by mělo
svazku dvou duší. Láska láskou není,
když zradou trestá zrádné křehké tělo
a změnu tím, že sama se hned mění.
Ne, láska je jak maják, pevný bod,
hvězda, co vede bárky ztracené
po pustých pláních rozbouřených vod -
znáš její výšku, cenu její ne.
Že láska musí Času otročit,
po mladé tváři že je brzo veta?
S proměnou Času nemění se cit
a vydrží až do skonání světa.
Že kážu bludy? Důkaz že jsem sám?
Nepsal jsem snad? A nebyl milován?
(William Shakespeare- Sonnet 116)
OdpovědětVymazatLet me not to the marriage of true minds
Admit impediments. Love is not love
Which alters when it alteration finds,
Or bends with the remover to remove:
O no! it is an ever-fixed mark
That looks on tempests and is never shaken;
It is the star to every wandering bark,
Whose worth's unknown, although his height be taken.
Love's not Time's fool, though rosy lips and cheeks
Within his bending sickle's compass come:
Love alters not with his brief hours and weeks,
But bears it out even to the edge of doom.
If this be error and upon me proved,
I never writ, nor no man ever loved.
(Martin Hilský)
Ne, neznám nic, co překážet by mělo
svazku dvou duší. Láska láskou není,
když zradou trestá zrádné křehké tělo
a změnu tím, že sama se hned mění.
Ne, láska je jak maják, pevný bod,
hvězda, co vede bárky ztracené
po pustých pláních rozbouřených vod -
znáš její výšku, cenu její ne.
Že láska musí Času otročit,
po mladé tváři že je brzo veta?
S proměnou Času nemění se cit
a vydrží až do skonání světa.
Že kážu bludy? Důkaz že jsem sám?
Nepsal jsem snad? A nebyl milován?