11. března 2015

The Jewel in the Crown


 Rudyard Kipling - Kim


‘Yonder is the Sahib.’ said Kim, and dodged sideways among
the cases of the arts and manufacturers wing. A white-bearded
Englishman was looking at the lama, who gravely turned and saluted
him and after some fumbling drew forth a note-book and a
scrap of paper.
‘Yes, that is my name,’ smiling at the clumsy, childish print.
‘One of us who had made pilgrimage to the Holy Places—he
is now Abbot of the Lung-Cho Monastery—gave it me,’ stammered
the lama. ‘He spoke of these.’ His lean hand moved
tremulously round.
‘Welcome, then, O lama from Tibet. Here be the images, and I
am here’—he glanced at the lama’s face—’to gather knowledge.
Come to my office awhile.’ The old man was trembling with excitement.
The office was but a little wooden cubicle partitioned off from
the sculpture-lined gallery. Kim laid himself down, his ear
against a crack in the heat-split cedar door, and, following his instinct,
stretched out to listen and watch.
A Ria Press Edition of Kipling’s Kim. Page 3 of 85.
Most of the talk was altogether above his head. The lama, haltingly
at first, spoke to the Curator of his own lamassery, the
Such-zen, opposite the Painted Rocks, four months’ march away.
The Curator brought out a huge book of photos and showed him
that very place, perched on its crag, overlooking the gigantic valley
of many-hued strata.
‘Ay, ay!’ The lama mounted a pair of horn-rimmed spectacles
of Chinese work. ‘Here is the little door through which we bring
wood before winter. And thou—the English know of these
things? He who is now Abbot of Lung-Cho told me, but I did not
believe. The Lord—the Excellent One—He has honour here too?
And His life is known?’
‘It is all carven upon the stones. Come and see, if thou art
rested.’
Out shuffled the lama to the main hall, and, the Curator beside
him, went through the collection with the reverence of a devotee
and the appreciative instinct of a craftsman.
Incident by incident in the beautiful story he identified on the
blurred stone, puzzled here and there by the unfamiliar Greek
convention, but delighted as a child at each new trove. Where the
sequence failed, as in the Annunciation, the Curator supplied it
from his mound of books—French and German, with photographs
and reproductions.
Here was the devout Asita, the pendant of Simeon in the
Christian story, holding the Holy Child on his knee while mother
and father listened; and here were incidents in the legend of the
cousin Devadatta. Here was the wicked woman who accused the
Master of impurity, all confounded; here was the teaching in the
Deer-park; the miracle that stunned the fire-worshippers; here
was the Bodhisat in royal state as a prince; the miraculous birth;
the death at Kusinagara, where the weak disciple fainted; while
there were almost countless repetitions of the meditation under
the Bodhi tree; and the adoration of the alms-bowl was everywhere.
In a few minutes the Curator saw that his guest was no
mere bead- telling mendicant, but a scholar of parts. And they
went at it all over again, the lama taking snuff, wiping his spectacles,
and talking at railway speed in a bewildering mixture of
Urdu and Tibetan. He had heard of the travels of the Chinese pilgrims,
Fu- Hiouen and Hwen-Tsiang, and was anxious to know if
there was any translation of their record. He drew in his breath as
he turned helplessly over the pages of Beal and Stanislas Julien.
“Tis all here. A treasure locked.’ Then he composed himself reverently
to listen to fragments hastily rendered into Urdu. For the
first time he heard of the labours of European scholars, who by
the help of these and a hundred other documents have identified
the Holy Places of Buddhism. Then he was shown a mighty map,
spotted and traced with yellow. The brown finger followed the
Curator’s pencil from point to point. Here was Kapilavastu, here
the Middle Kingdom, and here Mahabodhi, the Mecca of Buddhism;
and here was Kusinagara, sad place of the Holy One’s
death. The old man bowed his head over the sheets in silence for
a while, and the Curator lit another pipe. Kim had fallen asleep.
When he waked, the talk, still in spate, was more within his
comprehension.
‘And thus it was, O Fountain of Wisdom, that I decided to go
to the Holy Places which His foot had trod—to the Birthplace,
even to Kapila; then to Mahabodhi, which is Buddh Gaya—to
the Monastery—to the Deer-park -to the place of His death.’
The lama lowered his voice. ‘And I come here alone. For
five—seven—eighteen—forty years it was in my mind that the
Old Law was not well followed; being overlaid, as thou knowest,
with devildom, charms, and idolatry. Even as the child outside
said but now. Ay, even as the child said, with but-parasti.’
‘So it comes with all faiths.’
‘Thinkest thou? The books of my lamassery I read, and they
were dried pith; and the later ritual with which we of the Reformed
Law have cumbered ourselves—that, too, had no worth
to these old eyes. Even the followers of the Excellent One are at
feud on feud with one another. It is all illusion. Ay, maya, illusion.
But I have another desire’—the seamed yellow face drew
within three inches of the Curator, and the long forefinger-nail
tapped on the table. ‘Your scholars, by these books, have followed
the Blessed Feet in all their wanderings; but there are
things which they have not sought out. I know nothing—nothing
do I know—but I go to free myself from the Wheel of Things by
a broad and open road.’ He smiled with most simple triumph.
‘As a pilgrim to the Holy Places I acquire merit. But there is
more. Listen to a true thing. When our gracious Lord, being as
yet a youth, sought a mate, men said, in His father’s Court, that
He was too tender for marriage. Thou knowest?’
The Curator nodded, wondering what would come next.
‘So they made the triple trial of strength against all comers.
And at the test of the Bow, our Lord first breaking that which
they gave Him, called for such a bow as none might bend. Thou
knowest?’
‘It is written. I have read.’
‘And, overshooting all other marks, the arrow passed far and
far beyond sight. At the last it fell; and, where it touched earth,
there broke out a stream which presently became a River, whose
nature, by our Lord’s beneficence, and that merit He acquired ere
He freed himself, is that whoso bathes in it washes away all taint
and speckle of sin.’
‘So it is written,’ said the Curator sadly.
The lama drew a long breath. “Where is that River? Fountain
of Wisdom, where fell the arrow?”
‘Alas, my brother, I do not know,’ said the Curator.
‘Nay, if it please thee to forget—the one thing only that thou
hast not told me. Surely thou must know? See, I am an old man! I
ask with my head between thy feet, O Fountain of Wisdom. We
know He drew the bow! We know the arrow fell! We know the
stream gushed! Where, then, is the River? My dream told me to
find it. So I came. I am here. But where is the River?’
‘If I knew, think you I would not cry it aloud?’
‘By it one attains freedom from the Wheel of Things,’ the
lama went on, unheeding. ‘The River of the Arrow! Think again!
Some little stream, maybe—dried in the heats? But the Holy One
would never so cheat an old man.’
‘I do not know. I do not know.’
The lama brought his thousand-wrinkled face once more a
handsbreadth from the Englishman’s. ‘I see thou dost not know.
Not being of the Law, the matter is hid from thee.’
‘Ay—hidden—hidden.’
‘We are both bound, thou and I, my brother. But I’—he rose
with a sweep of the soft thick drapery—’I go to cut myself free.
Come also!’
‘I am bound,’ said the Curator. ‘But whither goest thou?’
‘First to Kashi [Benares]: where else? There I shall meet one
of the pure faith in a Jain temple of that city. He also is a Seeker
in secret, and from him haply I may learn. Maybe he will go with
me to Buddh Gaya. Thence north and west to Kapilavastu, and
there will I seek for the River. Nay, I will seek everywhere as I
go—for the place is not known where the arrow fell.’
A Ria Press Edition of Kipling’s Kim. Page 4 of 85.
‘And how wilt thou go? It is a far cry to Delhi, and farther to
Benares.’
‘By road and the trains. From Pathankot, having left the Hills,
I came hither in a te-rain. It goes swiftly. At first I was amazed to
see those tall poles by the side of the road snatching up and
snatching up their threads,’—he illustrated the stoop and whirl of
a telegraph-pole flashing past the train. ‘But later, I was cramped
and desired to walk, as I am used.’
‘And thou art sure of thy road?’ said the Curator.
‘Oh, for that one but asks a question and pays money, and the
appointed persons despatch all to the appointed place. That much
I knew in my lamassery from sure report,’ said the lama proudly.
‘And when dost thou go?’ The Curator smiled at the mixture
of old-world piety and modern progress that is the note of India
today.
‘As soon as may be. I follow the places of His life till I come
to the River of the Arrow. There is, moreover, a written paper of
the hours of the trains that go south.’
‘And for food?’ Lamas, as a rule, have good store of money
somewhere about them, but the Curator wished to make sure.
‘For the journey, I take up the Master’s begging-bowl. Yes.
Even as He went so go I, forsaking the ease of my monastery.
There was with me when I left the hills a chela [disciple] who
begged for me as the Rule demands, but halting in Kulu awhile a
fever took him and he died. I have now no chela, but I will take
the alms- bowl and thus enable the charitable to acquire merit.’
He nodded his head valiantly. Learned doctors of a lamassery do
not beg, but the lama was an enthusiast in this quest.
‘Be it so,’ said the Curator, smiling. ‘Suffer me now to acquire
merit. We be craftsmen together, thou and I. Here is a new book
of white English paper: here be sharpened pencils two and
three—thick and thin, all good for a scribe. Now lend me thy
spectacles.’
The Curator looked through them. They were heavily
scratched, but the power was almost exactly that of his own pair,
which he slid into the lama’s hand, saying: ‘Try these.’
‘A feather! A very feather upon the face.’ The old man turned
his head delightedly and wrinkled up his nose. ‘How scarcely do
I feel them! How clearly do I see!’
‘They be bilaur—crystal—and will never scratch. May they
help thee to thy River, for they are thine.’
‘I will take them and the pencils and the white note-book,’
said the lama, ‘as a sign of friendship between priest and priest—
and now -’ He fumbled at his belt, detached the open-work iron
pincers, and laid it on the Curator’s table. ‘That is for a memory
between thee and me—my pencase. It is something old—even as
I am.’
It was a piece of ancient design, Chinese, of an iron that is not
smelted these days; and the collector’s heart in the Curator’s
bosom had gone out to it from the first. For no persuasion would
the lama resume his gift.
‘When I return, having found the River, I will bring thee a
written picture of the Padma Samthora such as I used to make on
silk at the lamassery. Yes—and of the Wheel of Life,’ he chuckled,
‘for we be craftsmen together, thou and I.’
The Curator would have detained him: they are few in the
world who still have the secret of the conventional brush-pen
Buddhist pictures which are, as it were, half written and half
drawn. But the lama strode out, head high in air, and pausing an
instant before the great statue of a Bodhisat in meditation,
brushed through the turnstiles.
Kim followed like a shadow. What he had overheard excited
him wildly. This man was entirely new to all his experience, and
he meant to investigate further, precisely as he would have investigated
a new building or a strange festival in Lahore city. The
lama was his trove, and he purposed to take possession. Kim’s
mother had been Irish, too.
The old man halted by Zam-Zammah and looked round till his
eye fell on Kim. The inspiration of his pilgrimage had left him
for awhile, and he felt old, forlorn, and very empty.
‘Do not sit under that gun,’ said the policeman loftily.
‘Huh! Owl!’ was Kim’s retort on the lama’s behalf. ‘Sit under
that gun if it please thee. When didst thou steal the milkwoman’s
slippers, Dunnoo?’
That was an utterly unfounded charge sprung on the spur of
the moment, but it silenced Dunnoo, who knew that Kim’s clear
yell could call up legions of bad bazaar boys if need arose.
‘And whom didst thou worship within?’ said Kim affably,
squatting in the shade beside the lama.
‘I worshipped none, child. I bowed before the Excellent Law.’
Kim accepted this new God without emotion. He knew already
a few score.
‘And what dost thou do?’
‘I beg. I remember now it is long since I have eaten or drunk.
What is the custom of charity in this town? In silence, as we do
of Tibet, or speaking aloud?’
‘Those who beg in silence starve in silence,’ said Kim, quoting
a native proverb. The lama tried to rise, but sank back again,
sighing for his disciple, dead in far-away Kulu. Kim watched
head to one side, considering and interested.
‘Give me the bowl. I know the people of this city—all who are
charitable. Give, and I will bring it back filled.’
Simply as a child the old man handed him the bowl.
‘Rest, thou. I know the people.’
He trotted off to the open shop of a kunjri, a low-caste vegetable-
seller, which lay opposite the belt-tramway line down the
Motee Bazar. She knew Kim of old.
‘Oho, hast thou turned yogi with thy begging-bowl?’ she
cried.
‘Nay.’ said Kim proudly. ‘There is a new priest in the city—a
man such as I have never seen.’
‘Old priest—young tiger,’ said the woman angrily. ‘I am tired
of new priests! They settle on our wares like flies. Is the father of
my son a well of charity to give to all who ask?’
‘No,’ said Kim. ‘Thy man is rather yagi [bad-tempered] than
yogi [a holy man]. But this priest is new. The Sahib in the Wonder
House has talked to him like a brother. O my mother, fill me
this bowl. He waits.’
‘That bowl indeed! That cow-bellied basket! Thou hast as
much grace as the holy bull of Shiv. He has taken the best of a
basket of onions already, this morn; and forsooth, I must fill thy
bowl. He comes here again.’

The huge, mouse-coloured Brahmini bull of the ward was
shouldering his way through the many-coloured crowd, a stolen
plantain hanging out of his mouth. He headed straight for the
shop, well knowing his privileges as a sacred beast, lowered his
head, and puffed heavily along the line of baskets ere making his
choice. Up flew Kim’s hard little heel and caught him on his
moist blue nose. He snorted indignantly, and walked away across
the tram-rails, his hump quivering with rage.
‘See! I have saved more than the bowl will cost thrice over.
Now, mother, a little rice and some dried fish atop—yes, and
some vegetable curry.’

57 komentářů:

  1. There was with me when I left the hills a chela [disciple] who begged for me as the Rule demands, but halting in Kulu awhile a fever took him and he died.

    OdpovědětVymazat
  2. Byl se mnou, když jsem opustil hory, kdo pro mě žebral, jak pravidla žádají, ale při krátké zastávce v Kulu byl schvácen horečkou a zemřel.

    OdpovědětVymazat
  3. Nikol Jančiová
    Když jsem opouštěl hory, byl se mnou. Učedník, který žebral, tak jak pravidla káží, ale na čas jsme se zastavili v Kulu, horečka ho přemohla a zemřel.

    OdpovědětVymazat
  4. Učedník byl se mnou, když jsem opouštěl hory, učedník který prosil pro mne o jídlo, jak řád praví, ale zastavili jsme se na chvíli v Kulu, horečka ho pohltila a zemřel.

    OdpovědětVymazat
  5. Když jsem odcházel z hor, byl se mnou můj učedník, který pro mě, jak si pravidlo žádá, žebral, v Kulu ho ale zachvátila ho horečka a on zemřel.

    OdpovědětVymazat
  6. Byl se mnou učedník, když jsem hory opouštěl, a ten pro mne žebral, jak Řád vyžaduje, ovšem zastavili jsme se na čas v Kulu a horečka jej schvátila a zemřel.

    OdpovědětVymazat
  7. Když jsem opouštěl hory, můj učedník, jenž pro mne dle zvyku prosíval jídlo, šel se mnou, ale při naší zastávce v Kulu ho zastihla horečka a zemřel.

    OdpovědětVymazat
  8. Byli jsme spolu, když jsme opouštěli hory, já a můj učedník který pro mě žebral, tak jak Dharma požaduje a na chvíli jsme se zastavili v Kulu, kde si ho horečka vzala, a zemřel.
    K.K.

    OdpovědětVymazat
  9. Byl tam se mnou když odcházel jsem od hor. Chela naléhavě prosil mě, jak Řád si žádal. V Kulu zdrželi jsme se na chvíli, pak pohltila jej horečka a skonal.

    OdpovědětVymazat
  10. Můj učedník byl se mnou, když jsem opustil hory. Ten pro mě žebral, jak řád praví, ale při zastavení v Kulu se ho zmocnila horečka a zemřel.

    OdpovědětVymazat
  11. Byl se mnou, když jsem opouštěl hory, učedník, který pro mne žebral, tak jak to Řád požaduje, ale při zastávce v Kulu horečku dostal a zemřel. Žikavská

    OdpovědětVymazat
  12. Když jsem opouštěl hory, byl tam se mnou učedník, který pro mne žebral tak, jak pravidla vyžadují, ale při zastávce v Kulu ho uchvátila horečka a on zemřel.

    OdpovědětVymazat
  13. Byl se mnou můj učedník, když jsem opustil hory. Žebral pro mne jak o život, při zastávce v Kulu ho však schvátila horečka a zemřel.

    OdpovědětVymazat
  14. Byl se mnou můj učedník, když jsem opustil hory. Žebral pro mne jak o život, při zastávce v Kulu ho však schvátila horečka a zemřel.

    OdpovědětVymazat
  15. Když jsem opouštěl hory, byl tu se mnou učedník, jenž pro mne žebral, jak si pravidla žádají, ale při krátké zastávce v Kulu ho horečka zachvátila a on zemřel

    OdpovědětVymazat
  16. Když jsem odešel z hor, byl se mnou ten, který pro mne žebral, jak pravidlo žádá, když jsme se na čas pozastavili v Kulu, schvátila ho horečka a zemřel.

    OdpovědětVymazat
  17. Kipling – klenot v koruně.

    Kim následoval jako stín. To, co zaslechl, ho ohromně rozrušilo. Tento muž byl něčím úplně novým, co ještě nepoznal a rozhodl se ho prozkoumat dál, přesně jako kdyby prozkoumával novou budovu nebo neznámý festival ve městě Lahore. Lama (tibetský, či mongolský buddhistický mnich, poznámka autora) byl jeho pokladem a usmyslel si, že si ho přivlastní. Kimova matka byla taky Irka.
    Starý muž se zastavil u Zam-Zammy (jméno kanónu, poznámka autora) a rozhlížel se dokola, než jeho oči nespatřily Kima. Inspirace jeho pouti ho na chvíli opustila a pocítil stáří, osamělost a prázdnotu.
    „Nesedejte si pod to dělo,“ řekl policista povýšeně.
    „Hm!“ odsekl Kim ve jménu mnicha. „Sedni si pod to dělo, jestliže tě to potěší."
    "Kdy jsi ukradl bačkory mlékárnice, Dunnoo? (zvláštní, ale nevím jak to přeložit, google nepomohl a nějak si nevěřím, že to je správný překlad)
    To bylo naprosto neopodstatněné obvinění, které bylo rychle a impulzivně vymyšleno, ale utišilo Dunnooa, který věděl, že Kimův hlasitý výkřik by mohl přivolat spousty tržištních zloduchů, kdyby potřeboval.
    „A koho jsi ty uctíval?“ řekl Kim vlídně, podřepujíc ve stínu vedle mnicha.
    „Nikoho jsem neuctíval, dítě. Poklonil jsem se před tím nejskvělejším Zákonem.“
    Kim přijal tohoto nového boha bez emocí. Už teď jich znal spousty.
    „A co vlastně děláš?“
    „Žebrám. Teď si vzpomínám, že už je to dlouhá doba, co jsem jedl, či pil. Jaký je zvyk žebrání v tomto městě? Potichu jako v Tibetu, nebo nahlas?“
    „Ti, kteří žebrají potichu, hladoví potichu,“ řekl Kim, citujíc místní přísloví. Kněz se pokusil vstát, ale klesl zpátky a povzdychl si po jeho učedníkovi, který zemřel v dalekém Kulu. Kim se po něm podíval, zvažující a zaujatý.
    „Dej mi tu misku. Znám lidi tohoto města – všechny, kteří jsou nápomocní. Dej a přinesu ti ji nazpět naplněnou.“
    Jednoduše jako dítě mu starý muž předal misku.
    „Odpočiň si, já tu znám lidi.“
    Odklusal do obchodu Kunjri, prodavačky zeleniny z nízké kasty, který leží naproti tramvajového pásu a vede dolů k tržišti. Znala Kima už dlouho.
    „Oh, stal ses jogínem s tou miskou na žebrání?“ vykřikla.
    „Ne.“ Odvětil Kim hrdě. „Je zde nový kněz ve městě – muž, kterého jsem ještě nikdy neviděl.“
    „Starý kněz-dravec,“ řekla žena naštvaně. „Už jsem unavená z nových knězů! Usazují se na našem zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna studnicí dobročinnosti, aby pomohl všem, kdo o to požádají?“
    „Ne,“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíše popudlivý, než svatý. Ale tenhle kněz je nový. Vlastník muzea se s ním bavil jako se svým bratrem. Matko moje, naplň mi tuto misku. On čeká.“
    „Miska, to určitě! Spíš bezedný košík! Máš tolik půvabu jako svatý býk Šivy. Tohle ráno si už vzal nejlepší košík cibulí a vskutku, já musím naplnit tvoji misku. A tady už znovu přichází.“
    Obrovský, šedý, brahmánský býk ochrany se prodíral skrz mnohobarevný dav a ukradená jitrocel mu visela z pusy. Namířil si to rovnou k obchodu, vědom si svých výsad jako posvátné zvíře, sklonil svoji hlavu a při výběru těžce funěl u řady košíků. Nahoru vyletěla Kimova těžká, malá pata a zachytila se na jeho vlhkém, modrém nose. Rozhořčeně si odfrkl a odešel přes tramvajové koleje a jeho hrb se třásl zlostí.
    „Vidíš? Ušetřil jsem nám třikrát víc, než by stála tato miska. Teď, matko, trochu rýže, sušenou rybu navrch a k tomu ještě trochu zeleninového kari.“

    OdpovědětVymazat
  18. Kim ho následoval jako stín. Slova, která přeslechl v něm vyvolala divoké nadšení. K jeho dosavadním zkušenostem pro něj tento muž představoval něco zcela nového. Měl v úmyslu ho zkoumat i nadále a důsledněji, stejně tak jako když prozkoumává novou budovu nebo neobvyklý festival v městě Lahore. Láma byl jeho kořistí, které se chtěl zmocnit. Kimova matka byla také Irka.

    Stařec se zastavil u Zam Zammaha, díval se kolem dokud jeho oči nespočinuly na Kima. Popud na výpravu ho na chvíli opustil. Cítíl se starý, osamělý a tak prázdný.

    „Nesedej si pod to dělo”, napomenul lámu povýšeně policista.

    „Ha! Tady houká sova! Odsekl mu Kim. Seď si na to, lámo, pokud si to přeješ. Kdy žes ukradl mlíkařce ty trepky, Dunnoo?”

    To nařčení bylo poněkud neopodstatněné, ale umlčelo to Dunna. Ten věděl, že pokud by na to přišlo, Kimův pronikavý křik by mohl přivolat bandu uličníků z Bazaru.

    „Komu jsi uvnitř vzdával čest?” zeptal se vlídně Kim.

    „Nikomu, chlapče. Klaním se pouze před právem Exelence.”

    Kim přijal nového boha bez dalších pocitů. O některých už věděl.

    „A co tě vlastně živí?”

    „Žebrám. Nyní si uvědomuji, že jsem dlouho nic nepozřel ani neupil.
    Jak se k dobročinnosti staví toto město? Je-li to v tichosti, jako u nás na Tibetu, nebo naopak nahlas?”

    „Ti, kteří žebrají v tichosti; v tichosti zase hladoví”, citoval Kim jedno staré rčení.

    Láma se pokusil vstát, ale pak klesl zpátky na zem. Povzdechl si a vzpomněl si na svého učedníka, který byl kdesi daleko v Kulu už po smrti. Kim ho sledoval se zaujetím a hlavu měl zakloněnou na jedné straně.

    „Podej mi misku. Znám místní lidi — všechny, co mají dobré srdce.
    Dej a přinesu ti ji plnou.”

    Prostě, s dětskou ochotou, mu stařec podal misku.

    „Jen odpočívej. Já znám lidi.”

    Kim se odebral k otevřenému obchodu Kunjri, kde prodávala jedna zelinářka z nízké kasty. Obchod ležel naproti elektrické dráhy k Motee Bazaru. Žena znala Kima už dlouho.

    „No to mě potěš! Nestal ses ty náhodou yogínem? S tou žebráckou miskou? vykřikla.

    „Kdepak.” pronesl hrdě Kim. „Ve městě je teď nový duchovní. Takového, kterého jsem jakživ neviděl.”

    „Starý duchovní — mladý tygr”, odvětila žena rozzlobeně. „Těch nových už mám vážně po krk! Shlukují se na naše zboží jako mouchy. Cožpak je otec mého syna studnice štědrosti? Ta, která dává komukoli kdo si uprosí?”

    „Ne”, řekl Kim. „Tvůj muž je spíš yagi (mrzutý) než yogi (svatý muž). Ale duchovní, o kterém je řeč je zcela jedinečný. Sabi z Domu zázraků s ním mluvil jako k bratru. Ó matko, naplň tuto misku. On už čeká.”

    „Jistě, tu misku! Pak prázný býčí košík! Ty máš stejně tak špatné způsoby jako ten posvátný býk Shiva. Ten už mi dnes ráno sežral skoro celý košík cibule. A abych ti ještě k tomu měla naplnit misku. Koukej, už tu zase je.”

    Mohutný, šedě zbarvený brahmínský býk z okrsku si razil cestu přes pestrobarevný dav. Z tlamy mu visel ukradený plantýn. Mířil přímo k obchodu a byl si dobře vědom toho, že si, jako posvátný tvor, může dovolit své. Sklonil svoji hlavu a když šel podél srovnaných košíků, těžce funěl a vybíral si. Tu se objevila Kimova drobná ač hbitá pata, která zasáhla jeho vlhký, namodralý čenich. Funěl snad ještě více a pak se odebral směrem ke kolejím. Hrb se mu přitom třásl zlostí.

    „No vidíš! Zachránil jsem toho třikrát více než by ti stála tahle miska. Tudíž bych poprosil, matko, o trochu rýže, na to nějaké sušené ryby, jo, a trochu zeleninového Kari.”

    OdpovědětVymazat
  19. Nikol Jančiová

    Kim ho pronásledoval jako stín. To, co zaslechl ho hluboce nadchlo. Tento muž byl zcela nový v porovnání se vším, co doposud znal a on ho chtěl více prozkoumat, dopodrobna, tak jakoby prozkoumával novou budovu nebo podivný festival v Lahore. Láma byl jeho pokladem a on ho za tímto účelem vlastnil. Kimova matka byla také Irka.
    Stařec se zastavil v Zam-Zammahu a rozhlédl se kolem, dokud jeho oči nespočinuly na Kimovi. Inspirace pro jeho pouť ho na chvíli opustila, cítil se starý, osamělý a velice prázdný.
    „Neseď pod tím dělem,“ řekl povýšeně policista.
    „Ah! Eh!“ odsekl Kim lámovo zástupci. ,,Seď si pod tím dělem jesti se ti chce. Kdy že jsi ukradl mlékařce bačkory, Dunnoo?“
    To bylo naprosto neopodstatněné obvinění poháněné momentálním popudem, ale umlčelo to Dunnaa. Ten věděl, že pokud by Kim začal křičet, mohl by přivolat bandu výtržníků z bazaru.
    „A koho jsi uctíval?“ řekl Kim přátelsky, přikrčený ve stínu po boku lámy.
    ,,Nikoho jsem neuctíval, chlapče.“ „Schoulil jsem se před tím skvělým zákonem.“ Kim toho nového boha přijal bez emocí. Už několik věcí znal.
    ,,A co dělali?“
    „Žebral jsem. Vzpomněl jsem si, že už je to dlouho, co jsem naposledy jedl nebo pil. Jaký je obyčej dobročinnosti v tomto městě? V tichosti, tak jako to děláme v Tibetu, nebo hlasitě?“
    „Ti jež žebrají v tichosti, vyhladoví v tichosti,“ řekl Kim, interpretující rodné přísloví. Láma se snažil povstat, ale znovu padl, dychtící po následníkovi, mrtev ve vzdáleném Kulu. Kim pozoroval s hlavou na stranu, zvažující a zaujatý.
    „Dej mi tu misku. Znám obyvatele tohoto města – všechny, kteří jsou dobročinní. Dej mi ji a já ji přinesu zpět plnou.“
    Bezbranně jako dítě, podal mu ten starý muž misku.
    „Inu, odpočiň si. Znám ty lidi.
    Odklusal do otevřeného obchodu patřící obchodnici zeleniny z nižší třídy jménem Kunjri, jejíž obchod leží naproti kolejím směrem k Motee bazaru. Znala Kima.
    „Oh, poslal tě jogín s tou miskou žebrat?“ vykřikla.
    „Ne.“ řekl Kim hrdě. „Ve městě je nový kněz – muž jakého jsem nikdy předtím neviděl. „Starý kněz – mladý tygr,“ řekla žena rozhořčeně. „Už mám dost nových kněží! Sedají na naše zboží jako mouchy. Je otec mého dítěte, tak dobročinný, aby obdaroval všechny, kteří o to požádají?“
    „Ne,“ řekl Kim. Ten muž je spíše mrzutý než zbožný. Ale tento kněz je nový. Sahib ze zázračného domu k němu promlouval jako k bratru. Ó matko, naplň tuto misku. On čeká.“
    „Tuto misku vskutku! Spíše bezedný košík! Ty máš stejně špatné způsob jako posvátný býk Shiva. Ten mi dnes ráno snědl skoro celý koš cibule. A já bych ti ještě měla naplnit misku. Podívej, už je tu zase.”
    Mohutný, šedivý brahmínský býk si razil cestu barevným davem. Z tlamy mu visel ukradený banán. Mířil přímo k obchodu a byl si velice dobře vědom toho, že jako posvátný tvor, si může dělat co chce. Sklonil hlavu a při procházení podél srovnaných košíků, funěl a vybíral si. V tu ránu se objevila Kimova drobná ale přesto hbitá pata, která zasáhla bíčí vlhký čenich. Ještě více funěl a pak odkráčel ke kolejím. Jeho hrb se třásl zlostí.
    ,,Vidíš? Ušetřil jsem třikrát ví, než by stála tato miska. Teď mi dej prosím matko trochu rýže, sušenou rybu a trochu zeleninového kari.“

    OdpovědětVymazat
  20. Vít Seidl

    Kim ho následoval jako stín. Vše co zaslechl, ho dokázalo velice vzrušit.
    Tento muž byl něčím úplně novým, než jakého kdy potkal a rozmyslel se ho poznat dál,
    přesně tak jako kdyby prozkoumával novou budovu nebo neznámý festival ve městě Lahore.
    Láma byl jeho modlou,které byl odhodlaný se vzdát.
    Kimova matka byla také Irka

    Starý muž se zastavil před kanónem a díval se kolem sebe až jeho
    oči dopadly na Kima. Inspirace z poutě ho na chvilku opustila,
    přičemž se cítil staře, opuštěně a velmi prázdně.
    "Pane, nesedejte si pod to dělo,"řekl povýšeně policista.
    "Kušuj," znělo Kimovo odseknutí a zastal se lámy.
    "Sedněte si pod to dělo,když vás to poteší." "Kdys ukrad boty té mlékařky, Dunnoo?"

    To byl naprosto neoopodstatněný útok a spontánní reakce, ale Dunna to umlčelo. Věděl totiž,
    že kdyby bylo třeba, Kimův jekot by mohl přivolat dav darebáků z trhu.
    "Komu se klaníte"? řekl Kim vlídně a podřepl si do stínu vedle lámy.
    "Nikomu se neklaním dítko". Poklonil jsem se před nejvyšším zákonem.
    Tohoto nového Boha přijal Kim bezemočně. Pár jich už totiž znal.

    "Co to vlastně děláš?"
    "Žebrám. Už si ani nemohu vzpomenout, kdy jsem naposledy jedl nebo pil.
    Jaký zde platí obyčej pro žebrání? V tichosti jako u nás v Tibetu nebo
    v pokřikování?

    "Ti co žebrají v tichosti, v tichosti taky hladoví," citoval Kim místním příslovím.
    Láma se pokusil vstát, ale unaven opět klesl k zemi, touževně myslel na učně, který zemřel
    v odlehlém Kulu.
    Kim se zaujatě rozhlédl a uvažoval.
    "Dej mi tu mísu. Znám ve městě lidi, kteří nám pomůžou a mísu přinesu naplněnou jídlem."
    Bez mrknutí oka mu stařec mísu podal.
    "Odpočívej, já ty lidi znám."

    Kim zmizel do nějakého obchodu Kunjri, prodavačky zeleniny z jisté společenské vrstvy,
    který ležel naproti pouliční dráhy, dole u Motee bazaru.
    Kima znala odmala.
    "Ale ale, uchýlil ses k jogínství s touhle žebrací mísou?" zakřičela.
    "Kdepak" řekl hrdě Kim. "Ve městě je nový mnich, takového jsem jaktěživ neviděl."

    "Starý mnich - mladý poskok," řekla žena rozzlobeně. "Mám už dost nových mnichů.
    Přiživují se na našem zboží jako odporný hmyz.
    Má snad otec mého syna bezednou kapsu, aby rozdával všem, kteří ho požádají?“
    "Ne,"řekl Kim. "To ten tvůj chlap je spíš hulvát než zbožný.
    "Tento mnich je ale jiný. Sahib z vily s ním mluvil jako rovný s rovným.
    Naplň mi tu mísu jídlem, matko.On čeká"

    "Mísu?! To je spíš koš velký jak kraví břicho!
    Jsi laskavý jako Šivův svatý býk.
    Dnes ráno už mi sežral nejlepší koš s cibulí a ještě ti musím naplnit i tuhle mísu.
    Už sem zase jde."

    Mohutný, šedý brahmánský býk, kterému visel z huby kus banánovníku, si razil cestu skrz barevně pestrý dav.
    Mířil přímo k obchodu, dobře vědom si svých privilegií posvátného zvířete.
    Sklonil hlavu a podél řady košů těžce vydechoval a funěl.
    Kimova těžká, malá pata vyletěla do vzduchu a narazila na býčí mokrý čumák.
    Rozhořčeně si odfrkl a přešel tramvajové koleje přičemž se mu hrb chvěl zlostí.
    "Vidíš!?" Zachránil jsem třikrát více, než by stála tato mísa.
    Teď, matko, trochu rýže a navrch sušenou rybu - jo a ještě nějaké zeleninové kari.

    OdpovědětVymazat
  21. Dana Koppová
    Kim ho následoval jako stín. Co slyšel ho hluboce rozrušilo. Tento muž byl pro něj zcela nová zkušenost, a tak ho mínil zkoumat dále, přesně jako by zkoumal novou budovu nebo neznámý svátek v Lahoře. Láma byl jeho poklad, který zamýšlel vzít si. Kimova matka byla také Irkou.
    Starý muž zastaven kanonem, podíval se kolem, až jeho oči padli na Kima. Inspirace jeho cesty ho na chvíli opustila a cítil se starý, zoufalý a velmi opuštěný.
    „Neseď pod tou zbraní,“ řekl povýšeně policista.
    „He! Sýčku!“ odsekl Kim na lámovu obranu. „Seď si pod tou zbraní, pokud tě to potěší. Kdy jsi ukradl mlíkařce pantofle, Dunnoo?“
    To bylo zcela nepodložené tvrzení vyvěrající z popudu okamžiku, ale umlčelo to Dunnoo, který věděl, že Kimův zvučný jekot by mohl přivolat množství špatných překupnických kluků, kdyby potřeboval.
    „A koho jsi tady uctíval?“ řekl Kim vlídně, zatímco dřepěl ve stínu po boku lamy.
    „Neuctíval jsem nikoho, dítě. Skláněl jsem se před Nejvyšším Zákonem.“
    Kim přijal tohoto nového Boha bez emocí. Už jich znal pár.
    „A co učinil jsi?“
    „Žebral jsem. Teď si uvědomuj, že je to dlouhý čas od doby, kdy jsem naposledy jedl nebo pil. Jaké jsou v tomto městě zvyky dobrodiní? Žebrá se v tichosti, jako to děláme v Tibetu nebo hlasitě?“
    „Ti, kteří žebrají v tichosti také v tichosti hladoví.“ Citoval Kim lidové přísloví. Lama se pokusil vstát, ale klesnul zase zpět, vzdychajíce po svém učedníkovi, mrtvém v dalekém Kulu. Zvažující a zaujatý ho s nakloněnou hlavou Kim pozoroval.
    „Dej mi tu misku. Znám lidi v tomto městě – všechny, kteří jsou dobročinný. Dej a já ti jí přinesu zpět naplněnou.“
    Skromně jako dítě mu jí starý muž podal.
    „Odpočívej. Znám tyhle lidi.“
    Odklusal do otevřeného obchodu Kunjri, k prodejkyni zeleniny z nízké kasty, a obchod ležel na opačné trati tramvaje dole na Motee Bazar. Znala Kima od dávných dob.
    „Oho, stal jsi se jogínem se svou žebrací miskou?“ zakřičela.
    „Kdepak.“ Řekl Kim hrdě. Ve městě je nový mnich, takového muže jsem v životě neviděl.“
    „Starý mnich – mladý poskok,“ řekla žena rozzlobeně. „Jsem unavená z nových mnichů! Na našem zboží usadí se jako mouchy. Je otec našeho syna studno dobročinnosti, aby dal všem, o co požádají?“
    „Ne,“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíše Yogi (morous), než Jogín (svatý muž). Ale tento mnich je nový. Jako s bratrem s ním mluvil Sáhib z Domu zázraků.“
    „Ach, matko moje, naplň tuto misku. On čeká.“
    „Vskutku ta miska! Ten koš velikosti kravského břicha! Ty máš tolik laskavosti jako svatý býk Shivin. Tohle jitro si již vzal ten nejlepší koš cibule a věru já musím naplnit tvou misku. Tady přichází znovu.“
    Obrovský, jako myši zbarvený, býk chráněnců Brahmini, dral se skrz mnoha barevný dav, s ukradeným banánovníkem visícím z jeho huby. Mířil přímo k obchodu, protože dobře znal svá privilegia svaté bestie, sklonil hlavu a zafuněl těžce přes řadu košů, než si vybral. Kimova malá noha nahoru vylétla a trefila býka do jeho vlhkého, šedého nosu. Rozhořčeně odfrkl si a odešel přes tramvajové koleje, jeho hrb se chvěl zlostí.
    „Vidíš! Třikrát více jsem právě zachránil než je tato miska. Teď, matko, trochu rýže a nějakou sušenou rybu navrch – ano a trochu zeleninového kari.“

    OdpovědětVymazat
  22. Kateřina Ksandrová

    Kim jej následoval jako stín. Ohromně jej nadchlo to, co zaslechl. Tento muž pro něj byl něčím úplně novým a Kim ho mínil dále zkoumat, stejně jako by zkoumal novou budovu nebo neznámý festival v Lahore. Láma se stal pokladem, který si hodlal přivlastnit. Kimova matka byla také Irka.
    Starý muž se zastavil u Zam-Zammahu a počal se rozhlížet, až mu pohled padl na Kima. Vnuknutí, na němž byla založena jeho pouť, jej na čas opustilo a cítil se starý, osamělý a tak prázdný.
    „Nesedejte si pod to dělo,“ napomenul jej policista povýšeně.
    „Kuš, chytráku!“ zastal se Kim starého lámy. „Sedněte si pod to dělo, jestli vás to potěší. Kdys‘ ukradl mlékařce bačkory, Dunnoo?“
    Bylo to naprosto nepodložené obvinění, které vzniklo čistě dílem okamžiku, ale Dunnooa umlčelo, jelikož věděl, že Kim by mohl, kdyby potřeboval, křikem přivolat řadu darebáků z tržiště.
    „Tak koho jste uvnitř uctíval?“ zeptal se Kim vlídně a dřepl si do stínu vedle lámy.
    „Nikoho, dítě. Skláním se pouze před Nejvyšším Zákonem.“
    Kim vzal tohoto nového Boha na vědomí bez mrknutí oka. Sám už jich několik znal.
    „A čím se vlastně živíte?“
    „Žebrám. Právě jsem si uvědomil, jaká je to dlouhá doba, co jsem naposledy jedl či pil. Pověz mi, jaké zvyklosti platí pro žebrání v tomto městě? Žebrá se v tichosti, jako to děláváme v Tibetu, nebo nahlas?“
    „Ti, kdož žebrají v tichosti, hladoví v tichosti,“ odcitoval Kim staré přísloví. Láma se pokusil vstát, ale klesl zpátky a povzdechl si po svém učedníkovi, který zahynul v dalekém Kulu. Kim jej zaujatě pozoroval s hlavou nakloněnou na stranu a přemýšlel.
    „Dejte mi tu misku. Znám lidi v tomto městě – všechny, kteří jsou dobročinní. Dejte mi ji a já ji přinesu zpět naplněnou.“
    S dětskou bezelstností mu starý muž misku podal.
    „Odpočívejte. Znám ty lidi.“
    Kim odběhl do otevřeného obchodu, který ležel naproti kolejím vedoucím k tržišti Motee a vlastnila jej Kunjri, prodavačka zeleniny z nízké kasty. Znala Kima snad odjakživa.
    „No ne, že by se z tebe stal jogín s vlastní žebrací miskou?“ zvolala.
    „Kdepak,“ odvětil pyšně Kim. „Ve městě je nový duchovní – muž, jakého jsem dosud nespatřil.“
    „Starý duchovní je jako mladý dravec,“ řekla žena rozzlobeně. „Už mám dost všech těch nových duchovních! Slétávají se na naše zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna studnicí dobročinnosti, aby se rozdal všem, kteří o něco požádají?“
    „Ne,“ odpověděl Kim, „tvůj muž je spíše yogi (popudlivý) než jogín. Ale tenhle duchovní je nový. Sáhib z Domu zázraků s ním rozmlouval jako s bratrem. Ó matko, naplň tu misku. On čeká.“
    „Misku, povídáš? Spíše koš velký jako kravské břicho! Máš asi tolik úcty jako ten býk zasvěcený Šivovi! Ráno už mi sežral celý koš té nejlepší cibule a teď mám ještě naplnit tvou misku? Podívej, už zase přichází.“
    Obrovský bráhmanský býk myší barvy se prodíral pestrobarevným davem a z huby mu visel ukradený trs banánů. Namířil si to přímo k obchodu a dobře si vědom svých privilegií posvátného zvířete sklonil hlavu a funěl nad řadou košíků, ze kterých si vybíral. Kimova malá tvrdá pata vyletěla do vzduchu a zasáhla vlhký modrý čumák. Býk si rozhořčeně odfrkl a odkráčel pryč směrem přes koleje, hřbet se mu třásl zlostí.
    „Vidíš? Zachránil jsem třikrát víc než by stálo naplnit tuto misku! Takže, matko, trochu rýže a navrch sušenou rybu – no, a ještě trochu kari.“

    OdpovědětVymazat
  23. Kim ho pronásledoval jako stín. To co zaslechl ho divoce rozrušilo. Tento muž byl pro něj kompletně něčím novým, a měl v úmyslu ho sledovat blíže, přesně jako by zkoumal nové budovy nebo nezvyklé oslavy v Láhaur. Láma byl jeho pokladem a on byl rozhodnut ho získat. Kimova matka byla též Irkou.

    Starý muž se zastavil u kanónu, rozhlížel se kolem, až jeho oči spočinuly na Kimovi.
    Myšlenka jeho poutě ho načas opustila a on se začal cítit staře, beznadějně a nicotně (vyčerpaně).
    „Neseďte pod tím dělem,“ pronesl povýšeně policista.
    „Jé! Nějaká sova asi!“ odsekl Kim namísto lámy.
    „Sedni si tu, pokud ti to udělá dobře. Kdy jsi ukradnul ty mlékařky pantofle, nevíš?“
    To byla naprosto spontánní útok , který ho však umlčel,věděl totiž, že Kimův pronikavý řev by dokázal přivolat bandu sígrů z trhu, kdyby potřeboval.
    A ke komu ses tu modlil“ zeptal se Kim vlídně, sedící v podřepu po boku lámy ve stínu.
    „Nikoho jsem tu neuctíval chlapče. Klanil jsem se před Nejvyšším Zákonem.“
    Kim přijmul tohoto nového Boha bez emocí . Už o něm něco málo věděl.
    „A co tedy děláš?
    „Žebrám. Teď si vzpomínám že už je to dlouhá doba kdy jsem naposledy jedl či pil.
    Co je zvykem blahovůle v tomto městě? Žebrá se tu v tichosti, jako to děláme my v Tibetu, nebo v hlasitosti ?
    „Ti , kteří žebrají v tichosti, v tichosti i hladoví,“ citoval Kim staré přísloví.
    Láma zkoušel vstát, ale sesunul se zpět na zem, s povzdechem nad jeho žákem, mrtvým v dalekém Kulu. Kim na jedné straně sledoval toho nejvyššího, přemýšlející a zaujatý/zajímací se o
    „Podej mi tu misku. Znám lidi z tohoto města – ty co jsou dobrosrdeční a pomůžou nám.
    Dej mi ji a já ti ji přinesu naplněnou jídlem zpět .“
    Stařec mu podal misku, bez ostychu, jako by to udělalo dítě.
    „Odpočiň si. Znám ty lidi.“

    Odklusal do otevřeného obchodu Kunjri, kde prodávala jedna zelinářka z nízké kasty. Obchod ležel naproti elektrické dráhy k Motee Bazaru. Žena znala Kima už dlouho.
    „Ale ale, snad se z tebe nestal yogin s žebráckou miskou?“ vykřikla.
    „Ne.“ řekl hrdě Kim. „Ve městě je nový mnich – muž, jakého jsem jakživ neviděl.
    „Starý mnich – mladý tygr“, řekla žena rozzlobeně. „Jsem unavená z těch nových michů! Shlukují se na naše zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna bezedná studna štědrosti?
    „Ne“ řekl Kim. Tvůj muž je spíš yagi (mrzutý) než yogi (svatý muž). Ale tento nový mnich je něčím jiný. Sahib z Domu zázraků s ním mluvil jako bratr.
    „Ó matko, naplň mi tuto misku. On už čeká.“
    „Jistě, tu misku! Spíše koš z býčího bachoru! Ty máš stejné způsoby jak ten posvátný býk Shiva. Ten už mi dnes ráno sežral skoro celý koš cibule a ještě abych plnila tu tvou misku. Koukej, už je tu zase.“
    Obrovský, šedě zbarvený brahmínský býk z okrsku si razil cestou přes pestrobarevný dav. Z tlamy mu visel ukradený trs plantejnu. Mířil přímo k obchodu a byl si dobře vědom svých privilegií jako posvátný tvor. Sklonil svou hlavu a těžce funěl podél srovnaných košů, kde si měl vybrat. Náhle se Kimova drobná noha vymrštila a zasáhla býkův vlhký namodralý čenich. Zafuněl ještě více a odebral se směrem ke kolejím. Jeho hrb se mu třásl zlostí.
    „Vidíš! Zachránil jsem toho více než by stála tahle miska. Takže, matko, trochu rýže a pár sušených ryb – jo a trochu toho zeleninového kari.“

    OdpovědětVymazat
  24. Šperk v koruně
    Kim ho následoval jako stín. Prudce ho rozrušilo, co zaslechl. Tento muž byl pro něj někým zcela novým, koho ještě nepoznal a měl v úmyslu ho dále prozkoumávat, přesně tak, jakoby prozkoumával novou budovu nebo podivný festival ve městě Lahore. To Lama byl jeho pokladem a zamyslel se, že si ho přivlastní. Kimova matka byla také Irka.
    Starý muž se zastavil u Zam-Zannah a rozhlédl se kolem a upřel svůj zrak na Kima. Na chvíli ho opustila jeho inspirace a pocítil, že je starý, opuštěný a velmi prázdný.
    „Nesedej si pod to dělo," řekl policista povýšeně. „Hm!" odsekl Kim jménem Lamy. "Sedni si pod to dělo, jestli chceš. Kdy jsi ukradl bačkory mlékárnici, Dunno?"
    Byl to zcela bezdůvodný útok a spontánní reakce, ale Dunna to umlčelo. Věděl totiž, že Kimův jasný výkřik by v případě potřeby mohl přilákat legii mizerů z tržiště. „A koho jsi uctíval?" řekl Kim přívětivě, v podřepu ve stínu vedle lamy.
    „Neuctíval jsem nikoho, dítě. Poklonil jsem se před nejvyšším zákonem." Bez emocí přijal tohoto nového Boha. Několik jich už znal.
    „A co děláš?" "Žebrám. Pamatuji se, že už je to dlouho, kdy jsem naposledy jedl či pil. Jaký je obyčej dobročinnosti v tomto městě? Mlčky jako u nás v Tibetu nebo nahlas?"
    Ti, kteří žebrají v tichosti také hladoví v tichosti," citoval Kim rodným příslovím. Lama se pokusil vstát, ale opět poklesl, s povzdechem pro svého učedníka, který zemřel daleko v Kulu. Kim pozoroval s hlavou na stranu, zvažující a zaujat.
    „Dej mi tu mísu. Znám místní obyvatele - všechny, kteří jsou dobročinní. Jen dej a přinesu ti jí plnou." Skromně jako dítě mu stařík podal mísu.
    "Odpočiň si. Znám ty lidi."
    Běžel do otevřeného obchodu se zeleninou z nižší třídy patřící Kunjri. Její obchod se nachází naproti tramvajové lince směrem k bazaru jménem Motee. Znala Kima. „Ó, tebe poslal jogín s miskou žebrat?" vykřikla.
    „Nikoliv." řekl Kim hrdě. "Ve městě je nový kazatel - člověk, kterého jsem před tím neviděl.
    "Starý kněz - mladý tygr," řekla žena naštvaně. "Už mám dost nových kněží! Usedávají na našem zboží jako mouchy. Je otec mého syna také tak dobročinný, že obdarovává každého, kdo si řekne?"
    „Ne" odvětil Kim. "Tvůj muž je spíš víc yagi; špatně naladěný; než yogi; svatý muž. Ale tento kněz je nový. V Domě zázraků s ním Sahib mluvil jako s bratrem. „Ó má matko, naplň mi tuhle mísu. Čeká."
    "Ovšem, tu mísu! Ten velký koš jako kraví břicho" Jsi laskavý jako Shivův býk. Ten mi ráno vzal nejlepší koš na cibule a nyní ti musím naplnit tvou mísu. Už je tu zase."
    Velikánský, šedivý Brahminský býk se prodíral cestou přes barevný dav lidí, z huby mu visel ukradený banán. Namířil si to rovnou do obchodu, uvědomil si svou výsadu posvátného zvířete. Sklonil hlavu a těžce se nafoukl podél košů a vybíral si. Do mokrého nosu býka narazila Kimova malá, ale těžká pata. Rozhořčeně funěl a odešel pryč ke kolejišti, zatímco jeho hrb se vzteky chvěl.
    "Vidíš! Zachránil jsem třikrát více než, co by stála tato mísa. Teď, matko, trochu rýže a sušenou rybu na to - jo a nějakou zeleninu na kari."

    OdpovědětVymazat
  25. Kim ho pronásledoval jako stín. To, co zaslechl, ho velmi zaujalo. Vzhledem k jeho zkušenostem byl pro něj tento muž úplně nový a chtěl ho blíže prozkoumat, přesně tak, jako by zkoumal nějaký nový dům  nebo neobvyklý festival v Lahore. Láma byl jeho poklad a usmyslel si, že se ho zmocní. Kimova matka byla také Irka.

    Stařec se zastavil před Zam-Zammah a rozhlížel se kolem, až jeho zrak utkvěl na Kimovi. Nutkání k jeho pouti ho na chvíli opustilo a cítil se starý, pustý a tak prázdný.
    „Nesedej si pod to dělo,” řekl povýšeně policista.
    „He! Mudrc!” opáčil Kim ve prospěch lámy. „Sedni si pod to dělo, když tě to potěší. Kdy jsi ukradl ty mlékařčiny trepky, Dunno?”

    To bylo naprosto bezdůvodné nařčení, které vzniklo z momentálního popudu, ale Dunnoa to umlčelo. Ten totiž věděl, že by Kimův pronikavý křik mohl v případě potřeby přivolat mnoho darebáků z bazaru.
    „A koho jsi vnitřně uctíval?” řekl vlídně Kim a dřepl si do stínu vedle lámy.
    „Nikoho jsem neuctíval, chlapče. Poklonil jsem se před nejvyšším Zákonem.”
    Kim tohoto nového boha nevzrušeně přijal. Už se o několika dozvěděl.

    „A co to děláš?”
    „Žebrám. Teď si uvědomuji, že je to už dávno, co jsem jedl nebo pil. Jak je tu zvykem žebrat? V tichosti, jako to děláme v Tibetu, nebo nahlas?”
    „Ti, kteří žebrají v tichosti, v tichosti také hladoví,” odcitoval Kim místní přísloví.
    Láma se pokusil vstát, ale únavou klesl zase zpátky a toužil po svém učedníkovi, který zemřel v dalekém Kulu. Kim ho pozoroval s hlavou nakloněnou k jedné straně, rozvážný a zaujatý.
    „Podej mi tu misku. Znám lidi z města - všechny, kteří jsou dobročinní. Podej mi ji a já ji přinesu plnou.”
    Skromně jako dítě mu stařec podal misku.
    „Ty si odpočiň. Já ty lidi znám.”
    Odběhl do otevřeného obchodu s kunjri, který ležel naproti tramvajovým kolejím dole u Motee Bazaru. Prodavačka zeleniny, žena z nižší kasty, Kima znala už odedávna.
    „Ohó, nestal ty ses zbožným, s tou žebráckou miskou?” zakřičela.
    „Kdepak” pronesl hrdě Kim. „Ve městě je nový duchovní - muž, jakého jsem jaktěživ neviděl.”

    „Starý duchovní - mladý tygr,” řekla rozzuřeně žena. „Už mám po krk nových duchovních! Sedají na naše zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna dobročinnost sama, aby rozdával každému, kdo požádá?”
    „Ne,” odvětil Kim. „Tvůj muž je spíše morous než zbožný. Ale tenhle duchovní je nový. Sahib s ním mluvil ve vile jako s bratrem. Ach matko, naplň mi tu misku. On čeká”.
    „Misku, vskutku! Spíš bezedný koš! Ty máš asi tolik slušnosti jako Šivův posvátný býk. Ten mi už dnes ráno vyžral to nejlepší z koše s cibulí a věru, ještě ti mám naplnit misku. Už sem zase jde”.

    Obrovský, šedivě zbarvený brahmánský býk z městečka, kterému čouhaly z huby ukradené listy banánovníku, si razil cestu pestrobarevným davem. Dobře si vědom svých privilegií posvátného zvířete, zamířil přímo k obchodu. Sklonil hlavu, těžce oddechoval a vybíral si z podélné řady košů.
    V tom se vymrštila Kimova silná malá noha a udeřila ho do vlhkého namodralého čenichu. Rozhořčeně si odfrkl, odešel přes koleje a hrb se mu třásl zlostí.
    „Koukni! Zachránil jsem víc než trojnásobek téhle misky. A teď, matko, trochu rýže, nějaké sušené ryby a navrch - navrch ještě trochu zeleninového kari.“
    ***
    Byl se mnou když jsem opustil hory, učedník, který pro mne žebral tak, jak Zákon povoluje, ale při hloupé zastávce v Kulu onemocněl horečkou a zemřel.

    OdpovědětVymazat
  26. Kim ho následoval jako stín. To, co zaslechnul, ho velmi rozrušilo. Nikoho takového jako tohoto muže ještě nepotkal a chtěl se o něm dozvědět daleko víc, právě tak jako by prohledával nějaké nové místo nebo neznámý festival v městě Lahore. Ten mnich byl jeho pokladem a on měl záměr se ho zmocnit. Kimova matka byla také Irka.

    Stařec se zastavil u děla, rozhlížel se a jeho pohled se setkal s Kimem. Náhlý nápad tohoto putování ho na okamžik opustil a on se cítil starý, osamocený a prázdný. „Nesedejte si pod tu zbraň.“ řekl mu strážník povýšeně. „Kuš.“ odsekl Kim ve jménu mnicha. „Ať si sedne pod to dělo, když chce.
    Kdy jsi ty ukradl mlékařce boty, Dunnoo?“

    Bylo to naprosto nepodložené obvinění, které vzniklo v daný okamžik, ale Dunnaa to umlčelo. Dunnoo věděl, že mnichův křik by svolal skupinu zloduchů z trhu, kdyby bylo potřeba. „A koho jsi uctíval?“ řekl Kim vlídně. Dřepnul si ve stínu hned vedle mnicha.

    „Nikoho jsem neuctíval, dítě.“ Já se klaněl před Nejvyšším zákonem. Kim mnichova boha přijal bez zaváhání. Věděl už jak to chodí. „A co tě tedy živí?“ „Žebrám. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem jedl nebo pil. Co je tu považováno za zvyk pro žebrání ve městě? Žebrati v tichosti nebo nahlas, jako to činíme v Tibetu?“ „Ti, kteří žebrají v tichosti, také hladoví v tichosti.“ citoval Kim místní přísloví. Mnich se pokusil vstát, ale spadnul. Toužil po svém učedníkovi, který byl mrtev daleko v Kulu. Kim byl mnichem zaujatý a pozoroval ho s hlavou nakloněnou na jednu stranu. „Dej mi tu misku. Já znám dobročinné lidi v tomto městě. Dej mi misku a já ti ji přinesu zpět plnou.“ Bylo to od Kima velmi dětinské, ale stařec mu tu misku podal. „A ty tu odpočívej. Já znám tyto lidi.“

    Kim běžel do krámu obchodnice zeleniny Kunjri, která pocházela z nízké kasty. Obchod se nachází naproti tramvajové trati dole u bazaru v Motee. Znala Kima už dlouho. „Copak se z tebe stal jogín, že máš žebrací misku?“ křičela. „Ale kdepak.“ řekl Kim hrdě. „Nový mnich přišel do města – takového muže, jakého jsem v životě ještě neviděl.“
    „Mladý nebo starý mnich. Jsem už otrávená těmi novými mnichy. Vždy se tu u nás usadí jako mouchy. Copak je snad otec mého syna schopný z dobročinnosti dát jen těm, co si o to požádají?“
    „Ne.“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíš morous než svatý. Ale tento mnich je nový. Sáhib s ním mluvil v Paláci zázraků jako s bratrem. Ó matko, naplň mu tuto misku. On čeká.“

    „Misku? To určitě! Spíše prázdný koš! Máš asi tolik úcty jako svatý býk Šivy. Ráno stačil sežrat nejlepší košík cibule a já mu mám naplnit misku? No, podívej, už sem jde zase.“

    Mohutný, šedý, brahmínský býk si razil cestu pestrobarevným davem. Z huby mu visel ukradený banán. Namířil si to přímo na obchod, jakoby si byl vědom své výhody posvátného zvířete. Sklonil hlavu a při výběru košíku, těžce funěl. Kimova malá tvrdá pata vyletěla nahoru a zasáhla jeho modrý vlhký nos. Býk si rozhořčeně odfrkl a odkráčel pryč směrem ke kolejnicím. Jeho hrb se chvěl vztekem.

    „Vidíš? Zachránil jsem toho třikrát víc, než by kdy stálo naplnit tuto miska. Tak a teď, matko, trochu rýže se sušenou rybou navrch a k tomu ještě zeleninové kari.“

    OdpovědětVymazat
  27. Kim jej následoval jako stín. To co zaslechl, jej divoce rozrušilo. Ten muž se zcela vymykal jeho dosavadním zkušenostem a tak jej mínil zkoumat déle, právě tak jako by v Lahore zkoumal novou budovu či podivný festival. Láma byl jeho pokladem, který si usmyslel přivlastnit. Kimova matka byla též Irka.
    Starý muž se zastavil u Zam-Zamny a rozhlížel se tak dlouho kolem, až jeho oči spočinuly na Kimovi.
    Inspirace z jeho cest jej na chvilku opustila, pocítil stáří, osamělost a prázdnotu.
    „Nesedejte si pod to dělo,“řekl povýšeně policista.
    „Hů! Sovo!“ odsekl Kim za lámu. „Jestli Vás to potěší, tak si pod tím dělem klidně seďte. Zajímalo by mě ale, kdy jste ukradl mlynářce bačkory, Dunnoo?“
    Bylo to naprosto neopodstatněné obvinění popoháněné spontánní reakcí. Dunnaa to ale umlčelo. Věděl totiž, že pokud by začal Kim ječet, tak by mohl přivolat bandu uličníků z trhu.
    „A komu jste uvnitř vzdával čest?“ řekl Kim vlídně, podepírajíc se ve stínu vedle lámy.
    „Nikomu chlapče. Klaním se pouze před Dokonalým Zákonem.“
    Kim přijal tohoto boha bez jakékoliv emoce. Už o něm něco málo věděl. „A co jste dělal?“
    „Žebral jsem. Vzpomínám si, že už to je dlouho, co jsem nic nejedl a nepil. Pověz mi, jaké zvyklosti platí pro žebrání v tomto městě? V tichosti, tak jak to děláme v Tibetu, nebo nahlas?“ „Ti co žebrají v tichosti, též hladový v tichosti.“ citoval Kim rodné přísloví.
    Láma se pokusil vstát, ale unaveně znovu poklesl, vzdychajíc po svém učni, jež umřel v dalekém Kulu. Kim jej pozoroval s hlavou na stranu, zvažující a plný zaujetí.
    „Dejte mi tu mísu. Znám lidi tohoto města. Všechny ty co jsou dobrosrdečný. Dejte mi ji a já Vám ji přinesu zpět plnou.“
    Stařec mu skromně jako dítě podal misku.
    "Odpočiň si. Já ty lidi znám."
    Odběhl do otevřeného obchodu s kunjri, obchodu se zeleninou, který ležel naproti tramvajovým kolejím dole u Motee trhu. Žena znala Kima odpradávna.
    "Ó, tebe poslal jogín s žebráckou miskou? vykřikla.
    "Kdepak."řekl Kim hrdě."Ve městě je nový kněz - muž jakého jsem jakživ neviděl."
    "Stará kněz - mladý tygr." řekla žena rozzlobeně. "Už mám dost nových kněží! Slétávají se na naše zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna studnicí dobročinnosti, aby se rozdal všem, kteří o něco žádají?“
    "Ne" odpověděl Kim. "Tvůj muž je spíš víc yagi(popudlivý muž) než jogín (svatý muž).Ale tenhle duchovní je nový. Sáhib z Domu zázraků s ním rozmlouval jako s bratrem. Ó matko, naplň tu misku. On čeká.“
    "Vskutku misku?! Chtěl si říct ten koš velký jako kravské břicho! Máš asi tolik úcty jako ten posvátný býk Šiva! Ráno už mi sežral celý koš té nejlepší cibule a teď mám ještě naplnit tvou misku? Podívej, už zase přichází.“
    Obrovský šedě zbarvený bráhmanský býk se prodíral skrz pestrobarevným dav a z huby mu visel ukradený trs banánů. Namířil si to přímo k obchodu a dobře si vědom svých privilegií posvátného zvířete sklonil hlavu a funěl nad řadou košíků, ze kterých si vybíral. Kimova malá tvrdá pata vyletěla do vzduchu a zasáhla vlhký modrý čumák. Býk si uraženě odfrkl a odkráčel pryč směrem přes koleje, hřbet se mu třásl zlostí.
    „Vidíš? Zachránil jsem třikrát víc než by stálo naplnit tuto misku! Takže mi dej matko trochu rýže a navrch sušenou rybu – jo, a ještě trochu kari.“

    OdpovědětVymazat
  28. Huups zapomněla jsem se podepsat. Kondacsová Kateřina

    OdpovědětVymazat
  29. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  30. Kim ho sledoval jako stín. To co zaslechl, ho velice vzrušilo. Tento muž byl oproti jeho zkušenostem někým naprosto novým a on ho chtěl hlouběji prozkoumat, pečlivě, jakoby prozkoumával novou budovu či cizí festival ve městě Lahore. Kněz mu byl pokladem, kterého se hodlal zmocnit. Kimova matka byla také Irka.
    Ten starý muž zastavil u Zam-Zammah a začal se rozhlížet, než jeho pohled spočinul na Kimovi. Ta myšlenka jeho putování ho na chvilku opustila a on se cítil starý, opuštěný a velmi prázdný. „Nesedejte si pod to dělo,“ řekl strážník povýšeně. „Eh! Slídile!“ Odsekl Kim jménem kněze. „Sedněte si prosím pod to dělo, když Vás to potěší. Kdy jste té mlékařce, ukradl ty bačkory, Dunnoo?
    Byla to naprosto nesmyslná nařčení, která se v ten moment vůbec nehodila, přesto se Dunnoo utišil, jelikož věděl, že Kimův jasný řev by mohl přivolat legie místních rozzuřených prodavačů. „A koho jste tím uctíval?“ Řekl Kim přátelsky, když seděl schovaný ve stínu za knězem. „Nikoho jsem tím neuctíval, chlapče. Poklonil jsem se Svatému Zákonu.“ Kim tohoto nového boha bez emocí přijal. Už totiž něco málo o životě věděl.
    „A co děláte?“
    „Žebrám. Vzpomínám si, že už je to dlouhá doba, co jsem naposledy jedl a pil. Jaký zvyk je tu vůbec typický? Žebrá se v tichosti, nebo tak jak to děláváme u nás v Tibetu, nahlas?“.
    „Ti, kteří žebrají v tichosti, také v tichosti umírají hlady.“ Citoval Kim rodné přísloví. Kněz se pokusil vstát a klesl zpět na zem s povzdychem, věnovaným svému učedníku, jenž zemřel v dalekém Kulu. Udivený Kim ho sledoval s hlavou nakloněnou do jedné strany.
    „Dej mi tu mísu. Znám lidi tohoto města- všechny, kteří jsou dobročinní. Dej a já ho přinesu naplněný.“ Muž bez váhání předal mísu chlapci.
    „Odpočívej. Já ty lidi znám.“
    Vklouzl do otevřeného obchodu prodavačky zeleniny z nižší kasty. Do obchodu, jenž ležel naproti tramvajové lince pod Motee bazarem. Znala Kima už dlouho.
    „Hele, ty jsi jogínovi utekl s tou mísou?“ Zakřičela.
    „Kdepak.“ Odpověděl Kim pyšně. Ve městě je nový kněz- muž jakého jsem jaktěživ neviděl.
    „Starý kněz- mladý tygr,“ řekla žena rozhořčeně. „Už jsem unavená z těch nových knězů! Usedají na naše zboží jako mouchy. Je otec mého syna natolik dobročinný, aby dával všem, co žádají?“
    „Ne,“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíše nerudný jako morous než svatý jako jogín. Ale tento kněz je nový. Sahib s ním v Domě Divů mluvil jako bratr. Ach matko, naplň mi tu mísu. On čeká.
    „Jistě ta mísa! Spíše nadutý koš. Máš tolik úcty jako svatý býk z Shivé. On už si to nejlepší z koše s cibulí vzal, tohle ráno: ale věru, musím naplnit tvou mísu. Už zase přichází.“
    Ten velký, šedivý býk Brahmini si razil cestu skrze pestrobarevný dav, s trsem banánů, visících z jeho tlamy. Mířil přímo k obchodu jako nedotknutelný surovec, který si uvědomuje svá privilegia. Sklonil hlavu a s těžkým funěním si vybíral z řady košíků. Kim vystřelil svou malou, tvrdou patu a trefil ho přímo do ulepeného oplzlého nosu. Býk rozhořčeně odfrkl a zamířil pryč přes tramvajové koleje. Jeho hrb se mu vzteky třásl.
    „Vidíš, právě jsem ti zachránil třikrát víc, než by stála ta mísa. A teď matko, trochu rýže a nějaké sušené ryby navrch- ano, a ještě zeleninové kari.“

    OdpovědětVymazat
  31. Slawisch Jan

    Kim ho následoval jako stín. Vše co zaslechl, jej divoce vzrušilo. Tento muž pro něj byl zcela novou zkušeností, a rozhodl se ho prozkoumat hlouběji. Přesně jako kdyby zkoumal novou budovu anebo zvláštní festival ve městě Lahore. Lama byla jeho poklad, a byl umíněný jej získat. Kimova matka byla také Irka.
    Starý muž se zastavil před dělem a rozhlédl se kolem sebe, dokud jeho oči nedopadli na Kima. Inspirace z cesty ho na chvíli opustila, a cítil se staře, opuštěně a velmi prázdně. „Nesedejte si pod to dělo,“ řekl povýšeně policista. „zmlkni,“ odvětil Kim a zastal se Lamy. „ sedněte si pod to dělo, když vás to potěší.“ „ kdes ty ukrást bačkory té mlékařky, Dunnoo?“
    To byl naprosto neopodstatněný a impulsivní útok, ale Dunnaa to umlčelo. Věděl, že Kimuv jekot mohl přivolat legii otrapu, kdyby potřeboval pomoc. „Komu se klaníte?“ Zeptal se Kim vlídně a poklekl do stínu vedle Lamy. „Nikomu se neklaním, dítě.“ Uklonil jsem se před vysokým zákonem. Kim bez emocí přijal tohoto nového boha. Pár jich už znal.
    „ A cože to vlastně děláš?“ Žebrám. Už je to dlouhá doba co jsem naposled jedl a pil. Jaký je zde zvyk pro žebrání? V tichosti jak je zvykem u nás v Tibetu nebo pokřikováním?
    „Ti co v tichosti žebrají, v tichosti i hladoví,“ řekl Kim, když citoval místní přísloví. Lama se pokusil vstát, ale klesl zpět na zem, povzdechl po svém učni, který byl mrtvý daleko v Kulu. Kim se rozhlédl a zaujatě uvažoval. „ Dej mi tu misku. Znám hodné lidi z toho města, a misku přinesu zpět naplněnou“
    Bez zaváhání mi stařec podal misku. „odpočívej, já tu znám zdejší“ Odklusal do jednoho otevřeného obchodu Kunjri, prodavačka zeleniny z nízké společenské vrstvy, který se nacházel naproti dráze, dole u Motee Bazar. Kima znala od mala.
    „ podívejme, rychle si se uchýlil k jogínství s touhle žebrací miskou?“ Vykřikla. „ kdepak“ řekl Kim hrdě. Ve městě je nový mnich, takového jsem ještě neviděl.
    „Starý mnich, mladý tygr“ řekla rozzlobeně žena. Mám dost nových mnichu! Pojídají naše zboží jako mouchy. Má snad otec mého syna dát něco každému, kdo si požádá?
    „Ne,“ řekl Kim. Tvůj muž je spíš yagi (popudlivý člověk) než yogi ( svatý člověk). „Ale tento mnich je jiný. Sahib z chrámu s ním mluvil jako s bratrem. Naplň mi tu misku jídlem, matko. On čeká.“ „ Tomuhle říkáš miska?! To je koš velká asi jako kraví břicho! Ty máš tolik milosti asi jako svatý býk Shiv. Od dnešního rána už mi sežral nejlepší koš cibule, a do toho ti ještě musím naplnit tuhle mísu.
    „ Už sem zase jde.“
    Obrovský, šedý bráhmanský býk, kterému vysel z huby kus jídla, si prorážel cestu pestrobarevným davem. Zamířil přímo k obchodu, a moc dobře věděl o svých privilegiích jakožto posvátný tvor. Sklonil hlavu, podél košů, a s těžkým funěním si vybíral. Kimova těžká a malá pata vyletěla do vzduchu přímo na býkův vlhký nos. Býk si naštvaně oddechl, a odešel přes koleje, zatímco se jeho hrb chvěl zlostí.
    „Vidíš!“ Zachránil jsem třikrát víc, než by stála tato mísa.
    Ted‘, matko, trochu rýže a sušenou rybu na vrch- ano, a ještě trochu zeleninového kari.

    OdpovědětVymazat
  32. Kim ho následoval jako stín. A to, co si vyslechl, ho šíleně nadchlo. Tento muž byl pro něj něco úplně nového a tak si umínil ho blíže poznat, stejně jako by poznával novou budovu nebo zvláštní festival v městě Lahore. Láma byl jeho poklad a tak si usmyslel nechat si ho pro sebe. Kimova matka byla také Irka.
    Stařec se zastavil u Zamzamy a rozhlížel se, dokud se jeho oči nezastavily na Kimovy. Vnuknutí k jeho pouťi ho na chvíli opustilo, a cítil se starý, opuštěný a velmi prázdný. „Neseďte pod tím dělem“ řekl povýšeně policista. „Huh! Chytrák!“ odsekl Kim za Lámu. „ Sedni si pod to dělo, pokud chceš. Kdys ukrad mlíkařce ty pantofle, Dunnoo?“
    To bylo naprosto bezdůvodné obvinění vypálené v zápalu okamžiku, ale umlčilo Dunna, jenž věděl, že pokud by Kim potřeboval tak jeho ječák svolá bandy rváčů z tržnice. „A kterýho tys to uctíval?“ optal se přátelsky Kim a dřepnul si do stínu vedle Lámy. „Neuctívám žádného, dítě. Klaním se Vznešenému Zákonu.“ Kim přijmul nového Boha bez mrknutí. Už měl něco zažito. „A cos to dělal?“
    „Žebral jsem. Rozpomínám se, že je to dlouho, co jsem jedl nebo pil. Jak je zvykem žádat o almužnu v tomto městě? V tichosti, tak jako u nás v Tibetu, nebo nahlas?“ „Ti, jenž žebrají tiše, hladoví tiše.“ odcitoval Kim místní přísloví. Láma se pokusil vstát, ale klesl zpátky, povzdechnuvší si po svém učedníkovi, jenž zemřel v předalekém Kulu. Kim ho pozoroval s hlavou na straně, zvažoval, zda projevit zájem.
    „Podej mi tu misku. Znám lidi tohohle města- všechny, který jsou šlechetný. Dej mi ji, a já ti ji přinesu plnou.“ Prostě, jako dítě, podal mu stařec misku. „Odpočiň si. Znám ty lidi.“
    Odklusal k otevřenému stánku Kunjri, prodejkyni zeleniny z nižší kasty, jenž ležel naproti kolejišti směrem k Motee Bazaru. Prodejkyně znala Kima odmala.
    „Ále, to tě poslal jogín s tou miskou?“vykřikla.
    „Kdeže“ řekl hrdě Kim. „Ve městě je nový kněz- muž jakého jsem ještě nikdy neviděl.“
    „Starý kněz-mladý tygr“řekla rozhořčeně žena. „Už jsem otrávená z nových kněží! Sedají na naše zboží jako mouchy. Je otec mého syna tak shovívavý, aby obdaroval každého, kdo si jen požádá?“
    „Ne,“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíš nerudný než svatý. Tenhle kněz je jiný.Sahib z Domu Divů k němu mluvil jako k bratru. Ó matko, naplň mi misku. On čeká.“
    „Zase ta miska! Spíš koš jak kravský žaludek! Máš tolik slušnosti co svatý Šivův býk. Ráno mi vybral z koše ty nejlepší cibule. Ještě abych ti měla naplnit misku. No a už je tu zase.“
    Mohutný, do šediva zbarvený Brahmínský býk patřící městu si prorážel cestu barevným davem, z tlamy mu visel ukradený banán. Dobře si vědom svého privilegia posvátného zvířete si to razil přímo k obchodu, funivě a skloněnou hlavou procházel kolem košíků a vybíral si. V tu chvíli vyletěla Kimova drobná ale silná pata a zasáhla jeho vlhký, namodralý čenich. Býk rozhořčeně zafrkal a odkráčel přes koleje, jeho hrb se ještě chvěl vztekem.
    „Vidíš! Zachránil jsem ti více, než bys naplnila do tří misek. A teď matko, trochu rýže, navrch sušenou rybu, a ano, nějaké to zeleninové kari.“
    Libor Zelenka

    OdpovědětVymazat
  33. Kim ho pronásledoval jako stín. Co zaslechl ho velmi zaujalo. Ten muž byl pro něj zcela novou zkušeností, kterou zamýšlel prozkoumat hlouběji, jakoby zkoumal nové stavení nebo festival v Láhauru. Lama byl jeho studnicí, které měl v úmyslu se zmocnit. Kimova matka byla též irka. Stařec se zastavil u Zamzamy a rozhlížel se, až jeho oko spočinulo na Kimovi. Myšlenka na svou pouť ho na chvíli přešla a cítil se starý, osamělý a prázdný.
    „Neseďte pod tím dělem,“ pravil povýšeně policista.
    „He! Sýčku!“ zaznělo Kimovo odseknutí na lamovu obranu.
    „Jen si sedni pod to dělo, pokud tě to potěší. Kdy jsi ukradl mlékařčiny pantofle, Dunno?“
    To bylo naprosto liché obvinění vyplývající z vyhroceného okamžiku, ale Dunna utišilo. Věděl, že Kimovo zvučný řev by mohl přivolat bandy pochybných překupníků, kdyby vznikla potřeba.
    „A koho jsi uctíval?“ zeptal se Kim vlídně, když dřepěl ve stínu vedle lamy.
    „Neuctíval jsem nic, dítě. Klaněl jsem se Nejvyššímu Zákonu.“
    Kim přijal nového Boha bez dojetí. Už se trochu vyznal.
    „A co děláš?“
    „Žebrám. Vzpomínám, je tomu již dlouhá doba, co jsem naposled pojedl či popil. Jaký je obyčej blahovůle v tomto městě? Žebrá se v tichosti, jako v Tibetu, neb nahlas?“
    „Ti, kteří v tichosti žebrají, v tichosti také hladoví,“ citoval tuzemské přísloví.
    Lama se pokusil vstát, ale hned klesnul zpět, vzdychal po svém učedníkovi, zemřelém v dalekém Kulu. Kim ho pozoroval s hlavou na stranu, uvažující a zaujatý.
    „Dej mi tu misku. Znám lidi tohoto města - všichni jsou dobročinní. Dej mi jí a přinesu jí zpět naplněnou. “
    Skromně jako dítě mu stařec misku podal.
    „Buď v klidu. Znám ty lidi.“
    Odklusal do otevřeného obchodu Kunjri, zelinířky nižší kasty, který leží naproti tramvajové lince k bazaru Motee. Kima znala odedávna.
    „A hele, stal ses svatým se svou žebráckou miskou?“ vykřikla.
    „Kdepak.“ pravil Kim hrdě. „Ve městě je nový duchovní - muž, jakého jsem jaktěživ neviděl.“
    „Starý duchovní - mladý tygr,“ řekla žena rozhořčeně. „Jsem novými knězi znavena! Snáší se na naše zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna dobročinnost sama, aby dával každému, kdo požádá?“
    „Ne,“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíše morous než svatý. Ale ten duchovní je nový. Sahib s ním bratrsky hovořil v Domě Zázraků. O matko, naplň mi tu misku. On čeká.“
    „Tuhle misku jistě! Ten koš jako kravské břicho! Ty máš tolik milosti jako svatý býk Shiv. Už vzal ty nejlepší cibule z košíku dnes ráno a vskutku, musím naplnit tvou misku. Jde sem zase.“
    Obrovský šedivý brahmánký býk si razil cestu pestrobarevným davem s kradeným banánovníkem, který mu visel z huby. Namířil si to přímo k obchodu. Dobře věděl o svých východách posvátného zvířete, sklonil hlavu a z těžka funěl nad řadou košíků než si vybral. Kimova malá tvrdá pata vylítla nahoru a zasáhla jeho mokrý modrý frňák. Býk si rozhořčeně odfrkl a odešel podél tramvajových kolejí se hřbetem třesoucím se vztekem.
    „Vidíš! Zachránil jsem toho třikrát více než bude stát tato miska. Teď, matko, trochu rýže a nějakou sušenou rybu na to - ano, a nějaké zeleninové kari.“

    OdpovědětVymazat
  34. Jana Žikavská

    Kim ho následoval jako stín. To co náhodou zaslechl, ho velice nadchlo. Tento muž byl úplně něco nového v porovnání s tím, co kdy poznal a měl v úmyslu poznávat ho dál, přesně tak jako kdyby prozkoumával novou budovu nebo neznámý festival v Lahoře. Tento láma byl jeho poklad a on měl v úmyslu se ho zmocnit. Kimova matka byla také Irka.
    Stařec se pozastavil u Zam-Zammahu a rozhlížel se kolem, dokud jeho oči nespočinuly na Kimovi. Na chvíli zapomněl, co ho inspirovalo k jeho pouti a cítil se starý, opuštěný a velice prázdný. „Neseďte pod tím dělem,“ řekl policista povýšeně.
    „Ah! Eh!“ odsekl Kim na lámovu obranu. „Seď si pod tím dělem, jestli tě to těší. Kdy jsi ukradl mlékařce bačkory, Dunnoo?“
    To bylo naprosto neopodstatněné obvinění, které bezmyšlenkovitě prohlásil, ale utišilo to Dunna, který věděl, že Kimův jasný křik by mohl přivolat spoustu zloduchů z trhu.
    „A komu si uvnitř vzdával čest?“ pronesl Kim přívětivě a sedal si u toho do stínu vedle lámy.
    „Nikomu, dítě. Klaním se pouze před Nejvyšším zákonem.“
    Kim přijal nového boha bez špetky emocí. Už se trochu vyznal.
    „A co děláš ty?“
    „Já žebrám. Vzpomínám si, že už je to dlouho co jsem něco snědl nebo vypil.“
    „Jak je zvykem žádat o almužnu v tomto městě? V tichosti jako to děláme v Tibetu nebo nahlas?“
    „Ti jenž žebrají v tichosti, hladoví v tichosti,“ odcitoval Kim místní přísloví. Láma se pokusil vstát, ale klesl zase zpátky s povzdechnutím po svém učenci, který zemřel v dalekém Kulu. Kim se na lámu nedíval, ale zaujatě uvažoval.
    „Dej mi tu misku. Znám lidi v tomto městě – všechny ty štědré. Dej mi ji a přinesu ti ji zpět plnou.“
    Stařec mu bez váhání misku podal.
    „Odpočívej. Znám ty lidi.“
    Odklusal k otevřenému krámku Kunjri, k prodavačce zeleniny z nízké kasty, který leží naproti tramvajové dráze dole u Motee Bazar. Znala Kima dlouho.
    „Chlapče, ty si utekl jogínovi s tou miskou?“ zakřičela.
    „Kdepak.“ odpověděl Kim hrdě. „Kněz je ve městě nový – muž jakého jsem jak živ neviděl.“
    „Starý kněz – mladý tygr,“ odvětila žena naštvaně. „Už jsem unavená z nových knězů! Usedají na naše zboží jako mouchy. Je otec mého syna snad zdrojem charity, aby mohl dávat všem, kteří žádají?“
    „Ne,“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíše nerudný než svatý jako jogín. Ale tento kněz je nový. Sahib z Domu zázraků s ním mluvil jako s bratrem. Ó má matko, naplň mi tu misku. On čeká.“
    „Tomu říkáš miska? Tomu koši velkému jak kravské břicho? Máš asi tolik úcty, co ten posvátný býk ze Šivy. Ten mi ráno sežral koš té nejlepší cibule a teď mám naplnit ještě tvoji misku? Podívej, tamhle zase přichází.“
    Obrovský, šedivý brahminský býk si razil svou cestu skrz pestrobarevný dav a z huby mu visel trs ukradených banánů. Směřoval si to přímo k obchodu, a protože dobře znal privilegia posvátného zvířete, snížil hlavu a mohutně vydechl podél řady košů, z kterých si vybíral.
    V tu chvíli vylétla Kimova malá pata a trefila býka přímo na jeho vlhký modrý nos. Ten pobouřeně zafuněl a odkráčel pryč přes tramvajovou kolejnici, hrb se mu třásl zuřivostí.
    „Vidíš! Zachránil jsem třikrát víc než by stálo naplnit tuto misku. Teď, matko, trochu rýže a navrch nějakou sušenou rybu – jo a trochu kari.“

    OdpovědětVymazat
  35. Nikol Jančiová

    Kim ho pronásledoval jako stín. To, co zaslechl ho hluboce rozrušilo. Tento muž byl zcela nový v porovnání se vším, co doposud znal a on ho chtěl více prozkoumat, dopodrobna, tak jakoby prozkoumával novou budovu nebo podivný svátek v Lahore. Láma byl jeho pokladem a on si zamanul, že si ho přivlastní. Kimova matka byla také Irka.
    Stařec se zastavil u Zam-Zammy a rozhlédl se kolem, dokud jeho oči nespočinuly na Kimovi. Inspirace pro jeho pouť ho na chvíli opustila, cítil se starý, osamělý a velice prázdný.
    „Neseď pod tím dělem,“ řekl povýšeně policista.
    „Ah! Eh!“ odsekl Kim ve jménu mnicha. „Sedni si pod to dělo jestli ti to udělá radost. Kdy že jsi ukradl mlékařce bačkory, Dunnoo?“
    To bylo naprosto neopodstatněné obvinění, které bylo vymyšleno impulzivně, ale umlčelo to Dunnaa. Ten věděl, že pokud by Kim začal křičet, mohl by přivolat bandu výtržníků z bazaru.
    „A koho jsi ty uctíval?“ řekl Kim přátelsky, přikrčený ve stínu po boku lámy.
    ,,Nikoho jsem neuctíval, chlapče.“ „Uklonil jsem se tomu nejskvělejšímu zákonu.“ Kim toho nového boha přijal bez emocí. Už teď jich znal spousty.
    „A co vlastně děláš?“
    „Žebrám. Vzpomněl jsem si, že už je to dlouho, co jsem naposledy jedl nebo pil. Jaký je obyčej dobročinnosti v tomto městě? V tichosti, tak jako to děláme v Tibetu, nebo hlasitě?“
    „Ti jež žebrají v tichosti, vyhladoví v tichosti,“ řekl Kim, interpretující místní přísloví. Láma se snažil povstat, ale pak klesl zpátky k zemi a povzdechl si po svém učedníkovi, který zemřel v dalekém Kulu. Kim jej pozoroval s hlavou na stranu, zvažující a zaujatý.
    „Dej mi tu misku. Znám obyvatele tohoto města – všechny, kteří jsou dobročinní. Dej mi ji a já ji přinesu zpět plnou.“
    Bezbranně jako dítě, podal mu starý muž misku.
    „Odpočiň si. Znám ty lidi.
    Odklusal do otevřeného obchodu patřící obchodnici zeleniny z nižší třídy jménem Kunjri, jejíž obchod leží naproti kolejím směrem k Motee bazaru. Znala Kima.
    „Oh, stal se z tebe jogín s tou miskou na žebrání?“ vykřikla.
    „Ne.“ řekl Kim hrdě. „Ve městě je nový kněz – muž jakého jsem nikdy předtím neviděl. „Starý kněz – mladý tygr,“ řekla žena rozhořčeně. „Už mám dost nových kněží! Usazují se na našem zboží jako mouchy. Je snad otec mého dítěte tak dobročinný, aby obdaroval všechny, kteří o to požádají?“
    „Ne,“ řekl Kim. Tvůj muž je spíše mrzutý než zbožný. Ale tento kněz je nový. Sahib ze zázračného domu k němu promlouval jako k bratru. Ó matko, naplň tuto misku. On čeká.“
    „Tuto misku vskutku! Spíše bezedný košík! Ty máš stejně špatné způsob jako posvátný býk Shiva. Ten mi dnes ráno snědl skoro celý koš cibule. A já bych ti ještě měla naplnit misku. Podívej, už je tu zase.”
    Mohutný, šedivý brahmínský býk si razil cestu skrz mnohobarevný dav. Z tlamy mu visel ukradený banán. Mířil přímo k obchodu a byl si velice dobře vědom toho, že jako posvátný tvor, si může dělat co chce. Sklonil hlavu a při procházení podél srovnaných košíků, funěl a vybíral si. V tu ránu se objevila Kimova drobná ale přesto hbitá pata, která zasáhla jeho vlhký čenich. Naštvaně si odfrkl a pak odkráčel ke kolejím. Jeho hrb se třásl zlostí.
    ,,Vidíš? Ušetřil jsem třikrát víc, než by stála tato miska. Teď mi dej prosím matko trochu rýže, sušenou rybu a trochu zeleninového kari.“

    OdpovědětVymazat
  36. https://books.google.cz/books?id=QA1aAAAAcAAJ&pg=PA646&lpg=PA646&dq=a+kunjri+dictionary&source=bl&ots=9NAA24PTQX&sig=lY0r8lAXpYLxhRg1Q5opIqQ6cYo&hl=cs&sa=X&ei=JLAJVaHCOtLpaLDfgogK&ved=0CD0Q6AEwBA#v=onepage&q=a%20kunjri%20dictionary&f=false

    OdpovědětVymazat
  37. Pištěková

    Kim ho následoval jako stín. To, co zaslechl, ho velmi zaujalo. Vzhledem k jeho zkušenostem byl pro něj tento muž úplně nový a chtěl ho blíže prozkoumat, přesně tak, jako by zkoumal nějaký nový dům nebo neobvyklou slavnost v Lahore. Láma byl jeho poklad a usmyslel si, že se ho zmocní. Koneckonců Kimova matka byla také Irka.

    Stařec se zastavil před Zam-Zammah a rozhlížel se kolem, až jeho zrak utkvěl na Kimovi. Nadšení pro jeho pouť ho na chvíli opustilo a cítil se starý, pustý a tak prázdný.
    „Nesedej si pod to dělo,” řekl povýšeně policista.
    „Hele, sova!” opáčil Kim ve prospěch lámy. „Sedni si pod to dělo, když tě to potěší. Kdy jsi ukradl ty mlékařčiny trepky, Dunno?”

    To bylo naprosto bezdůvodné nařčení, které vzniklo z momentálního popudu, ale Dunna to umlčelo. Ten totiž věděl, že by Kimův pronikavý křik mohl v případě potřeby přivolat mnoho darebáků z bazaru.
    „A koho jsi uctíval?” řekl vlídně Kim a dřepl si do stínu vedle lámy.
    „Nikoho jsem neuctíval, chlapče. Poklonil jsem se před Nejvyšším Zákonem.”
    Kim tohoto nového boha nevzrušeně přijal. Už se v tom trochu vyznal.
    „A co to děláš?”
    „Žebrám. Teď si uvědomuji, že je to už dávno, co jsem jedl nebo pil. Jak je tu zvykem žebrat? V tichosti, jako to děláme v Tibetu, nebo nahlas?”
    „Ti, kteří žebrají v tichosti, v tichosti také hladoví,” odcitoval Kim místní přísloví.
    Láma se pokusil vstát, ale únavou opět poklesl a povzdychl si po svém učedníkovi, který zemřel v dalekém Kulu. Kim ho pozoroval s hlavou nakloněnou k jedné straně, rozvážný a zaujatý.
    „Podej mi tu misku. Znám lidi z města – všechny dobročinné. Podej mi ji a já ji přinesu plnou.”
    S dětskou bezelstností mu stařec podal misku.
    „Ty si odpočiň. Já ty lidi znám.”
    Odběhl do otevřeného obchodu, který ležel naproti tramvajovým kolejím dole u Motee Bazaru. Zelinářka, Kunjri z nižší kasty, Kima znala už odedávna.
    „Ohó, nestal ty ses zbožným, s tou žebráckou miskou?” zakřičela.
    „Kdepak” pronesl hrdě Kim. „Ve městě je nový kněží - muž, jakého jsem jaktěživ neviděl.”

    „Starý kněží - mladý tygr,” řekla rozzuřeně žena. „Už mám po krk nových kněží! Sedají na naše zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna dobročinnost sama, aby rozdával každému, kdo požádá?”
    „Ne,” odvětil Kim. „Tvůj muž je víc mrzutý jako morous než zbožný. Ale tenhle kněží je nový. Sahib s ním v Domě Zázraků mluvil jako s bratrem. Ach matko, naplň mi tu misku. On čeká”.
    „Misku, vskutku! Spíš bezedný koš! Ty máš asi tolik slušnosti jako Šivův posvátný býk. Ten mi už dnes ráno vyžral z koše ty nejlepší cibule a věru, ještě ti mám naplnit misku. Už sem zase jde”.

    Obrovský, šedivě zbarvený brahmánský býk z městečka, kterému čouhal z huby ukradený trs banánů, si razil cestu pestrobarevným davem. Dobře si vědom svých privilegií posvátného zvířete, zamířil přímo k obchodu. Sklonil hlavu, funěl nad řadou košů a vybíral si.
    V tom se Kimova silná malá pata vymrštila a udeřila ho do vlhkého namodralého čenichu. Býk si rozhořčeně odfrkl, odešel přes koleje a hrb se mu třásl zlostí.
    „Koukni! Zachránil jsem víc než trojnásobek téhle misky. A teď, matko, trochu rýže, nějaké sušené ryby a navrch - navrch ještě trochu zeleninového kari.“
    ***
    Byl se mnou, když jsem opustil hory, učedník, který pro mne žebral tak, jak Zákon povoluje, ale během krátké zastávky v Kulu onemocněl horečkou a zemřel.

    OdpovědětVymazat
  38. Karel Klenor - revize.
    Kipling – klenot v koruně.

    Kim ho následoval jako stín. To, co zaslechl, ho ohromně rozrušilo. Tento muž byl něčím úplně novým, co ještě nepoznal a rozhodl se ho prozkoumat dál, přesně jako kdyby prozkoumával novou budovu nebo neznámý svátek ve městě Lahore. Láma byl jeho pokladem a usmyslel si, že si ho přivlastní. Však Kimova matka byla také Irka.
    Starý muž se zastavil u Zam-zammah a rozhlížel se dokola, než jeho oči nespatřily Kima. Inspirace jeho pouti ho na chvíli opustila a pocítil stáří, osamělost a prázdnotu.
    „Nesedejte si pod to dělo,“ řekl policista povýšeně.
    „Hm!“ odsekl Kim ve jménu mnicha. „Sedni si pod to dělo, jestliže tě to potěší."
    "Kdys ukrad mlíkařce ty bačkory, Dunnoo?
    To bylo naprosto neopodstatněné obvinění, které bylo rychle a impulzivně vymyšleno, ale utišilo Dunnooa, který věděl, že Kimův hlasitý výkřik by mohl přivolat spousty tržištních zloduchů, kdyby potřeboval.
    „A koho jsi ty uctíval?“ řekl Kim vlídně, podřepujíc ve stínu vedle mnicha.
    „Nikoho jsem neuctíval, dítě. Poklonil jsem se před tím nejskvělejším Zákonem.“
    Kim přijal tohoto nového boha bez emocí. Už se trochu vyznal.
    „A co vlastně děláš pro obživu?“
    „Žebrám. Teď si vzpomínám, že už je to dlouhá doba, co jsem jedl, či pil. Jaký je zvyk blahovůle v tomto městě? Žebrá se tu potichu jako v Tibetu, nebo nahlas?“
    „Ti, kteří žebrají v tichosti, v tichosti i hladoví,“ řekl Kim, citujíc místní přísloví. Kněz se pokusil vstát, ale klesl zpátky a povzdechl si po svém učedníkovi, který zemřel v dalekém Kulu. Kim jej zaujatě pozoroval s hlavou nakloněnou na stranu a přemýšlel.
    „Dej mi tu misku. Znám lidi tohoto města – všechny, kteří jsou nápomocní. Dej a přinesu ti ji nazpět naplněnou.“
    Prostě jako dítě mu starý muž předal misku.
    „Odpočiň si, já tu znám lidi.“
    Odklusal do obchodu kunjri, prodavačky zeleniny z této nízké kasty, který leží naproti tramvajového pásu a vede dolů k tržišti. Znala Kima už dlouho.
    „Oh, stal ses jogínem s tou miskou na žebrání?“ vykřikla.
    „Ne.“ Odvětil Kim hrdě. „Ve městě je nový duchovní – muž, kterého jsem ještě nikdy neviděl.“
    „Starý kněz-mladý tygr,“ řekla žena naštvaně. „Už jsem unavená z nových duchovních! Usazují se na našem zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna studnicí dobročinnosti, aby pomohl všem, kdo o to požádají?“
    „Ne,“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíše jalový, než jogín. Ale tenhle kněz je nový. Sáhib z Domu zázraků se s ním bavil jako se svým bratrem. Matko moje, naplň mi tuto misku. On čeká.“
    „Miska, to určitě! Spíš koš z býčího bachoru! Máš tolik půvabu jako svatý býk Šivy. Tohle ráno si už vzal nejlepší košík cibulí a vskutku, já musím naplnit tvoji misku. A tady už znovu přichází.“
    Obrovský, šedý, brahmánský býk se prodíral skrz pestrobarevný dav a ukradený banán mu visel z huby. Namířil si to rovnou k obchodu, vědom si svých výsad posvátného zvířete, sklonil svoji hlavu a při výběru těžce funěl u řady košíků. Nahoru vyletěla Kimova těžká, malá pata a zasáhla jeho vlhký, modrý nos. Býk si rozhořčeně odfrkl a odešel přes tramvajové koleje a jeho hrb se třásl zlostí.
    „Vidíš? Ušetřil jsem nám třikrát víc, než by stála tato miska. Teď, matko, trochu rýže, sušenou rybu navrch a k tomu ještě trochu zeleninového kari.“

    OdpovědětVymazat
  39. Klenot v koruně (oprava)

    Kim ho následoval jako stín. Slova, která zaslechl v něm vyvolala divoké nadšení. K jeho dosavadním zkušenostem pro něj tento muž představoval něco zcela nového. Měl v úmyslu ho zkoumat i nadále a důsledněji, stejně tak jako když prozkoumává novou budovu nebo neobvyklou slavnost v městě Lahore. Láma byl jeho pokladem, které se chtěl zmocnit. Kimova matka byla také Irka. 

Stařec se zastavil u Zam Zammaha, rozhlédl se kolem dokud jeho oči nespočinuly na Kimovi. Inspirace jeho pouťi ho na chvíli opustila. Cítíl se starý, osamělý a tak prázdný.

    

„Nesedej si pod to dělo,” napomenul lámu povýšeně policista.

    

„Ha! Tady houká sova!” Odsekl mu Kim. Klidně si na to sedni, pokud si to přeješ. Kdy žes ukradl mlíkařce ty trepky, Dunnoo?”



    To nařčení bylo poněkud neopodstatněné, ale Dunna umlčelo. Ten věděl, že pokud by na to přišlo, Kimův pronikavý křik by mohl přivolat bandu uličníků z Bazaru.



    „Komu jsi uvnitř vzdával čest?” zeptal se vlídně Kim. 

    

„Nikomu, chlapče. Klaním se pouze před Nejvyšším zákonem.” 

Kim přijal nového boha bez dalších pocitů. O některých už věděl.



    „A co tě vlastně živí?” 

    

„Žebrám. Nyní si uvědomuji, že jsem dlouho nic nepozřel ani nepil. 
Jak se k dobročinnosti staví toto město? Žebrá se tu v tichosti, jako u nás v Tibetu, nebo naopak nahlas?”



    „Ti, kteří žebrají v tichosti; v tichosti zase hladoví,” citoval Kim jedno staré rčení. 

    

Láma se pokusil vstát, ale pak klesl zpátky na zem. Povzdechl si a vzpomněl si na svého učedníka, který zemřel v dalekém Kulu. Kim ho sledoval se zaujetím a hlavu měl zakloněnou na jedné straně.



    „Podej mi misku. Znám místní lidi — všechny, co mají dobré srdce. 
Dej a přinesu ti ji plnou.” 

    

Prostě, s dětskou ochotou, mu stařec podal misku.

    

„Jen odpočívej. Já znám lidi.” 

    

Kim se odebral k otevřenému obchodu kunjri, kde prodávala jedna zelinářka z nízké kasty. Obchod ležel naproti tramvajové dráhy k Motee Bazaru. Žena znala Kima už dlouho.

    

„No to mě potěš! Nestal ses ty náhodou jogínem? S tou žebráckou miskou? zděsila se.

    

„Kdepak.” pronesl hrdě Kim. „Ve městě je teď nový mnich. Takového, kterého jsem jakživ neviděl.”

    

„Starý duchovní — mladý tygr,” odvětila žena rozzlobeně.

    „Těch nových už mám vážně po krk! Lepí se na naše zboží jako mouchy. Cožpak je otec mého syna studnice štědrosti, která dává komukoli kdo si požádá?”

„Ne”, řekl Kim. „Tvůj muž je spíš jalový než jogín. Ale duchovní, o kterém je řeč je zcela jedinečný. Sabib z Domu zázraků s ním mluvil jako k bratru. Ó matko, naplň tuto misku. On už čeká.” 



    „Jistě, tu misku! Spíš košík prázdný jako kravský bachor! Ty máš stejné způsoby jako ten posvátný býk Shiva. Ten už mi dnes ráno sežral skoro celý košík cibule. A abych ti ještě k tomu měla naplnit misku. Koukej, už tu zase je.”

    

Mohutný, šedě zbarvený brahmínský býk z okrsku si razil cestu pestrobarevným davem. Z tlamy mu visel ukradený trs banánů. Mířil přímo k obchodu a byl si dobře vědom toho, že si, jako posvátný tvor, může dovolit své. Sklonil hlavu a když šel podél srovnaných košíků, těžce funěl a vybíral si. Tu prolétla Kimova drobná ač hbitá pata, která zasáhla jeho vlhký, namodralý čenich. Funěl zuřivěji a pak se odebral směrem ke kolejím. Hrb se mu přitom třásl zlostí.

    

„No vidíš! Zachránil jsem toho třikrát více než by stála tahle miska. Tudíž bych poprosil, matko, o trochu rýže, na to nějaké sušené ryby, a ještě také trochu zeleninového kari.”

    OdpovědětVymazat
  40. Vít Seidl - oprava

    Kim ho následoval jako stín. Vše co zaslechl, ho velice upoutalo.
    Navzdory Kimovým zkušenostem se tento muž vymykal ostatním, a tak se rozmyslel ho poznat dál, přesně tak jako kdyby prozkoumával novou budovu nebo neznámou slavnost ve městě Lahore. Láma byl pro něj pokladem, který chtěl získat.
    Vždyť Kimova matka byla Irka.

    Starý muž se zastavil před kanónem a díval se kolem sebe, až jeho
    oči spočinuly na Kimovi. Motivace a chuť z poutě ho na chvilku opustila,
    přičemž se cítil staře, opuštěně a velmi prázdně.
    “Nesedejte si pod to dělo," řekl povýšeně policista.
    "Ticho!" odsekl Kim ve prospěch mnicha.
    "Sedněte si pod to dělo, když vás to potěší." "Kdys ukrad boty té mlékařky, Dunnoo?"

    To byl naprosto neopodstatněný útok a spontánní reakce, ale Dunna to umlčelo. Věděl totiž, že kdyby bylo třeba, Kimův křik by mohl přivolat dav darebáků z trhu.
    "Koho jsi uctíval?“ zeptal Kim vlídně a podřepl si do stínu vedle lámy.
    "Nikoho jsem neuctíval, chlapče". Poklonil jsem se před nejvyšším zákonem.
    Tohoto nového Boha přijal Kim bez přemýšlení. Pár jich už totiž znal.

    "Čím se vlastně živíš?“
    "Žebrám. Už si ani nemohu vzpomenout, kdy jsem naposledy jedl nebo pil.
    Jaký zde platí obyčej pro žebrání? V tichosti jako u nás v Tibetu nebo
    v pokřikování?

    "Ti co žebrají v tichosti, v tichosti taky hladoví," citoval Kim místním příslovím.
    Láma se pokusil vstát, ale unaven opět klesl k zemi, povzdechl si a přitom myslel na učně, který zemřel v dalekém Kulu.
    Kim se zaujatě rozhlédl a uvažoval.
    "Dej mi tu misku. Znám ve městě lidi, kteří nám pomůžou a misku přinesu plnou jídla."
    Bez mrknutí oka mu stařec misku podal.
    "Odpočívej, já ty lidi znám."

    Kim zmizel do obchodu zeleniny, jehož prodavačka patřila spíše do chudší kasty.
    Obchod ležel naproti tramvajovým kolejím, dole u Motee bazaru.
    Kima znala odmala.
    "Ale ale, že si se stal zbožným s touhle žebrací miskou?" zakřičela.
    "Kdepak" řekl hrdě Kim. "Ve městě je nový mnich, takového jsem jaktěživ neviděl."

    "Starý mnich – mladý tygr," řekla žena rozzlobeně. "Mám už dost nových mnichů.
    Přiživují se na našem zboží jako odporný hmyz.
    Má snad otec mého syna bezednou kapsu, aby rozdával všem, kteří ho požádají?“
    "Ne," řekl Kim. "To ten tvůj chlap je spíš hulvát než zbožný.
    "Tento mnich je ale jiný. Sahib z Domu zázraků s ním mluvil jako rovný s rovným.
    Naplň mi tu misku jídlem, matko. On čeká."

    "Misku?! To je spíš koš velký jak kraví břicho!
    Máš stejně úcty jako Šivův svatý býk.
    Už dnes ráno mi sežral nejlepší koš cibule a ještě ti musím naplnit i tuhle mísu.
    No podívej, už sem zase jde."

    Mohutný a přitom posvátný, šedý brahmánský býk, kterému visel z huby kus banánu, si razil cestu skrz pestrobarevný dav.
    Mířil přímo k obchodu, dobře vědom si svých privilegií posvátného zvířete.
    Sklonil hlavu a podél řady košů těžce vydechoval a funěl.
    Kimova těžká, malá pata vyletěla do vzduchu a nakopla modrý, býčí čumák.
    Býk si zlostně odfrkl a přešel tramvajové koleje, přičemž se mu hrb chvěl zlostí.
    "Vidíš!?" Zachránil jsem třikrát více, než by stála tato mísa.
    Teď, matko, trochu rýže a navrch sušenou rybu, ták a ještě nějaké zeleninové kari.

    OdpovědětVymazat
  41. Dana Koppová
    Kim ho následoval jako stín. Co slyšel ho hluboce rozrušilo. Tento muž byl pro něj zcela nový, a tak ho mínil zkoumat dále, přesně jako by zkoumal novou budovu nebo neznámý svátek v Lahore. Láma byl jeho poklad, který si zamýšlel vzít. Konec konců, vždyť Kimova matka byla také Irkou.
    Starý muž se zastavil u Zam - Zammahu, podíval se kolem, až jeho oči padly na Kima. Inspirace jeho cesty ho na chvíli opustila a cítil se starý, zoufalý a velmi opuštěný.
    „Neseď pod tím dělem,“ řekl povýšeně policista.
    „He! Sýčku!“ odsekl Kim na lámovu obranu. „Seď si pod tou dělem, pokud tě to potěší. Kdy jsi ukradl mlíkařce pantofle, Dunnoo?“
    To bylo zcela nepodložené tvrzení vyvěrající z popudu okamžiku, ale umlčelo to Dunnoo, který věděl, že Kimův zvučný jekot by mohl, kdyby potřeboval, přivolat bandu děcek z tržiště.
    „A koho jsi tady uctíval?“ řekl Kim vlídně, zatímco dřepěl ve stínu po boku lamy.
    „Neuctíval jsem nikoho, dítě. Skláněl jsem se před Nejvyšším Zákonem.“
    Kim přijal tohoto nového Boha bez emocí. Už jich znal pár.
    „A čím se živíš?“
    „Žebrám. Teď si uvědomuj, že už je to dlouho od chvíle, kdy jsem naposledy jedl nebo pil. Jaké jsou v tomto městě zvyky dobrodiní? Žebrá se v tichosti, jako to děláme v Tibetu nebo hlasitě?“
    „Ti, kteří žebrají v tichosti také v tichosti hladoví.“ citoval Kim lidové přísloví. Láma se pokusil vstát, ale klesl zase zpět s povzdechem po svém učedníkovi, který zemřel v dalekém v dalekém Kulu. Zaujatě ho s nakloněnou hlavou Kim pozoroval.
    „Dej mi tu misku. Znám lidi v tomto městě – všechny, kteří jsou dobročinní. Dej a já ti jí přinesu zpět naplněnou.“
    Skromně jako dítě mu jí starý muž podal.
    „Odpočívej. Znám tyhle lidi.“
    Odklusal do obchodu k zelinářce z nízké kasty, obchod ležel naproti tramvajovým kolejím vedoucím k tržišti Motee. Zelinářka znala Kima už snad věčnost.
    „Oho, stal jsi se jogínem se svou žebrací miskou?“ zakřičela.
    „Kdepak.“ Řekl Kim hrdě. Ve městě je nový mnich, takového muže jsem v životě neviděl.“
    „Starý mnich – mladý tygr,“ řekla žena rozzlobeně. „Jsem unavená z nových mnichů! Na našem zboží usadí se jako mouchy. Je snad otec mého syna studna dobročinnosti, aby dal všem, o co požádají?“
    „Ne,“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíše jogi (morous), než jogín (svatý muž). Ale tento mnich je nový. Jako s bratrem s ním mluvil Sáhib z Domu zázraků.“
    „Ach, matko moje, naplň tuto misku. On čeká.“
    „Vskutku ta miska! Ten koš velikosti kravského břicha! Ty máš tolik laskavosti jako svatý býk Shivin. Tohle ráno si už vzal tu nejlepší cibuli z koše a já tady musím plnit tvojí misku. A už je tu znovu.“
    Obrovský, šedě zbarvený brahminský býk se dral skrz mnoha barevný dav, s ukradeným banánem, který mu visel z huby. Mířil přímo k obchodu, protože dobře znal svá privilegia posvátného zvířete, sklonil hlavu a zafuněl těžce přes řadu košů, než si vybral. Kimova malá pata prudce vyrazila nahoru a trefila býka do vlhkého, šedého nosu. Rozhořčeně si odfrkl a odešel přes tramvajové koleje, hrb se mu chvěl zlostí.
    „Vidíš! Třikrát více jsem právě zachránil než je tato miska. Teď, matko, trochu rýže a nějakou sušenou rybu navrch – ták a trochu toho zeleninového kari.“

    OdpovědětVymazat
  42. Kim ho následoval jako stín. To, co zaslechl, ho velmi rozrušilo. Tento muž byl pro něj něčím úplně novým a chtěl se o něm dozvědět daleko víc, právě tak jako by zkoumal nějaké nové místo nebo neznámou oslavu v městě Lahore. Ten mnich byl jeho pokladem a hodlal se ho zmocnit. Vždyť Kimova matka byla také Irka.

    Stařec se zastavil u děla, rozhlížel se a pohled mu padl na Kima. Vnuknutí, na kterém záležela jeho pouť, ho na okamžik opustilo a on se cítil starý, osamocený a prázdný. „Nesedejte si pod to dělo.“ řekl mu strážník povýšeně. „Kuš.“ odsekl Kim ve jménu mnicha. „Ať si sedne pod to dělo, když chce. Kdys ukradl mlékařce ty boty, Dunnoo?“

    Bylo to naprosto nepodložené obvinění, které vzniklo v daném okamžiku, ale Dunnaa to umlčelo. Dunnoo věděl, že mnichův křik by svolal skupinu rošťáků z trhu, kdyby bylo potřeba. „A koho jsi uctíval?“ řekl Kim vlídně. Dřepnul si ve stínu hned vedle mnicha.

    „Nikoho jsem neuctíval, dítě. Já se klaněl před Nejvyšším zákonem.“ Kim mnichova boha přijal bez zaváhání. Sám už jich pár znal. „A co tě tedy živí?“ „Žebrám. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem jedl nebo pil. Pověz mi, jaké zvyklosti platí pro žebrání v tomto městě? V tichosti, jako to děláme my v Tibetu, nebo nahlas?” „Ti, kteří žebrají v tichosti, také hladoví v tichosti.“ citoval Kim místní přísloví. Mnich se pokusil vstát, ale unaveně se sesunul na zem. Toužil po svém učedníkovi, který byl mrtvý v dalekém Kulu. Kim ho zaujatě pozoroval, hlavu nakloněnou na jednu stranu a uvažoval. „Dej mi tu misku. Já znám dobrosrdečné lidi v tomto městě. Dej mi tu misku a já ti ji přinesu zpět plnou.“ Stařec mu ji podal bez ostychu, jako by to udělalo malé dítě. „A teď si odpočiň. Já znám tyto lidi.“

    Kim běžel do obchodu zeleniny, který patřil Kunjri, prodavačce z nízké kasty a leží naproti tramvajové trati dole u bazaru v Motee. Kunjri znala Kima už dlouho. „Copak se z tebe stal jogín, že máš žebrací misku?“ křičela. „Ale kdepak.“ řekl Kim hrdě. „Nový mnich přišel do města – muž, jakého jsem v životě ještě neviděl.“
    „Mladý mnich - starý mnich. Jsem už otrávená těmi novými mnichy. Usadí se na našem zboží jako mouchy. Copak je snad otec mého syna studna dobročinnosti, aby rozdával všem, kteří požádají?“
    „Ne.“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíš morous než svatý. Ale tento mnich je nový. Sáhib s ním mluvil v Paláci zázraků jako s bratrem. Ó matko, naplň mu tuto misku. On čeká.“

    „Misku? To určitě! Spíše prázdný koš! Máš asi tolik úcty jako svatý býk Šivy. Ráno stačil sežrat to nejlepší z košíku cibule a já ti mám ještě naplnit misku? No, podívej, už sem jde zase.“

    Mohutný, šedý, brahmínský býk si razil cestu pestrobarevným davem. Z huby mu visel ukradený banán. Namířil si to přímo k obchodu, dobře si vědom své výhody posvátného zvířete, sklonil hlavu a těžce funěl nad košíky, ze kterých si vybíral. Kimova patička vyletěla nahoru a zasáhla jeho modrý vlhký nos. Býk si rozhořčeně odfrkl a odkráčel pryč směrem ke kolejnicím. Hrb se mu chvěl vztekem.

    „Vidíš? Zachránil jsem toho třikrát víc, než by kdy stálo naplnit tuto misku. Tak a teď, matko, trochu rýže se sušenou rybou a navrch – navrch ještě trochu zeleninové kari.“

    OdpovědětVymazat
  43. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  44. Kim ho následoval jako stín. To, co zaslechl, ho velice rozrušilo. Tento muž představoval něco úplně nového, než kdy dříve zažil a Kim ho měl v úmyslu zkoumat dál, důkladně jako by prozkoumával novou budovu nebo neznámou slavnost ve městě Lahore. Láma byl jeho pokladem, který si chtěl přivlastnit. Vždyť Kimova matka byla Irka.
    Starý muž se zastavil u Zam-Zammah a rozhlédnul se okolo, až jeho zrak spočinul na Kimovi. Na čas ho jeho odhodlání k pouti opustilo, cítil se stár, opuštěn a velice prázdný.
    „Neseď pod tím dělem“, řekl policista povýšeně.
    „Jakže, ty sýčku“, odsekl Kim na lámovu obranu. „Seď si pod tím dělem, jestliže tě to těší. Kdy jsi mlékařce ukradl bačkory, Dunnoo?“
    Tento útočný výpad byl v oné situaci naprosto neopodstatněný, ale utišil Dunna, který dobře věděl, že by Kimův pronikavý křik mohl v případě potřeby přivolat bandu malých darebů z bazaru.
    „A koho jsi uctíval?“ zeptal se Kim přátelsky a podřepnul do stínu vedle lámy.
    „Nikoho jsem neuctíval, chlapče. Poklonil jsem se před Nejvyšším Zákonem.“
    Kim přijal nového Boha bez emocí. Už se trochu vyznal.
    „A čím se živíš?“
    Žebrám. To mi teď připomíná, že už je to dlouho, co jsem naposledy jedl a pil. Jak je zde ve městě zvykem žádat o almužnu? V tichosti, jako u nás v Tibetu, nebo nahlas?“
    „Ti, kteří žebrají v tichosti také v tichosti hladoví“, dovolával se Kim k místnímu přísloví. Láma se pokusil vstát, ale zase klesnul zpět, povzdechl si po svém učedníkovi, jenž zemřel v dalekém Kulu. Kim ho sledoval s hlavou nakloněnou na jednu stranu a se zájmem uvažoval.
    „Dej mi tu misku. Znám lidi v tomto městě – všechny, kteří rádi pomáhají. Dej mi ji a já ti ji zpět přinesu plnou.“
    Prostě jako malé dítě mu láma podal svoji misku.
    „Odpočiň si. Já ty lidi znám.“
    Kim odběhl k obchodu, který patřil zelinářce z nízké kasty a naproti němuž projížděla tramvaj dolů ve směru na Motee Bazar. Zelinářka ho znala už dlouhá léta.
    „No jeje, nestal ty ses jogínem s tou miskou na almužnu?“, vykřikla.
    „Ale kdež“, odvětil hrdě Kim. „Ve městě je nový kněz – muž jakého jsem jaktěživ ještě neviděl.“
    „Starý kněz – mladý tygr“, rozzlobila se žena. „Už mám dost nových kněží! Sedají na naše zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna studna dobročinnosti, aby musel dávat každému, kdo si řekne?“
    „Ne“, odpověděl Kim. „Tvůj muž je spíše mrzutý Jožin nežli zbožný jogín. Ale tento muž je nový. Sáhib z Domu zázraků s ním promlouval jako s bratrem. Ach matko moje, naplň tu misku. On čeká.“
    „Vskutku ta miska! Ten koš veliký jako žaludek krávy! Ty máš tolik slušnosti asi jako Šivův posvátný býk. Ten si už dneska ráno vzal to nejlepší z cibule z košíku, ale to nestačí, ještě musím naplnit tvojí misku. Už sem zase jde.“
    Obrovský šedivý brahmínský býk se prodíral pestrobarevným davem, z tlamy mu visel ukradený trs banánů. Mířil přímo k obchodu a moc dobře si uvědomoval své výsady posvátného tvora, sklonil hlavu a silně zafuněl nad košíky, z kterých si vybíral. Kimova malá tvrdá pata vystřelila do vzduchu a zasáhla ho do vlhkých promodralých nozder. Býk rozhořčeně zafuněl a odkráčel přes koleje na protilehlou stranu, hrb se mu chvěl zlostí.
    „Podívej, zachránil jsem mnohem více, než co by stála tahle jedna miska. Tak matko, trochu rýže a nějakou sušenou rybu – tááák – ano, a taky trochu zeleninového kari.“

    OdpovědětVymazat
  45. Kim jej následoval jako stín. To co zaslechl, jej velmi rozrušilo. Ten muž se zcela vymykal jeho dosavadním zkušenostem a tak jej mínil dále zkoumat, právě tak jako by v Lahore zkoumal novou budovu či podivný svátek. Láma byl jeho pokladem, který si usmyslel přivlastnit. Kimova matka byla také Irka.
    Starý muž se zastavil u Zam-Zammah a rozhlížel se tak dlouho kolem, až jeho oči spočinuly na Kimovi.
    Vnuknutí, na němž byla založena jeho pouť, jej na čas opustilo, pocítil stáří, osamělost a prázdnotu.
    „Nesedejte si pod to dělo,“řekl povýšeně policista.
    „Hů! Sovo!“ odsekl Kim za lámu. „Jestli tě to potěší, tak si pod tím dělem klidně seď. Zajímalo by mě ale, kdy´s ukradl mlékařce bačkory, Dunnoo?“
    Bylo to naprosto neopodstatněné obvinění, které vzniklo čistě spontánně. Dunnaa to ale umlčelo. Věděl totiž, že pokud by začal Kim ječet, tak by mohl přivolat bandu uličníků z trhu.
    „A koho si uctíval?“ řekl Kim vlídně, podepírajíc se ve stínu vedle lámy.
    „Nikoho chlapče. Klaním se pouze před Dokonalým Zákonem.“
    Kim přijal tohoto boha bez jakékoliv emoce. Už totiž něco málo o životě věděl. „Čím se živíš?“
    „Žebrám. Vzpomínám si, že už to je dlouho, co jsem nic nejedl a nepil. Pověz mi, jaké zvyklosti platí pro žebrání v tomto městě? V tichosti, tak jak to děláme v Tibetu, nebo nahlas?“ „Ti co žebrají v tichosti, též hladoví v tichosti.“ citoval Kim místní přísloví.
    Láma se pokusil vstát, ale unaveně znovu poklesl a povzdechl si po svém učni, jenž zahynul v dalekém Kulu. Kim jej pozoroval s hlavou na stranu, rozvážný a plný zaujetí.
    „Dej mi tu misku. Znám lidi tohoto města. Všechny ty co jsou dobročinní. Dej mi ji a já ti ji přinesu zpět plnou.“
    Stařec mu skromně jako dítě podal misku.
    "Odpočiň si. Já ty lidi znám."
    Odběhl do otevřeného obchodu kunjri, zelinářky z nižší kasty, který ležel naproti tramvajovým kolejím dole u bazaru v Motee. Žena znala Kima odpradávna.
    "Ó, že by se z tebe stal jogín s vlastní žebrací miskou? vykřikla.
    "Kdepak." řekl Kim hrdě." Ve městě je nový kněz - muž jakého jsem jakživ neviděl."
    "Starý kněz - mladý tygr." řekla žena rozzlobeně. "Už mám dost nových kněží! Slétávají se na naše zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna studnicí dobročinnosti, aby se rozdal všem, kteří o něco žádají?“
    "Ne" odpověděl Kim. "Tvůj muž je spíš víc yagi(popudlivý muž) než jogín (svatý muž).Ale tenhle duchovní je nový. Sáhib z Domu zázraků s ním rozmlouval jako s bratrem. Ó matko, naplň tu misku. On čeká.“
    "Vskutku misku?! Spíše koš velký jako kravské břicho! Máš asi tolik úcty jako ten posvátný býk Šiva! Ráno už mi sežral celý koš té nejlepší cibule a teď mám ještě naplnit tvou misku? Podívej, už zase přichází.“
    Obrovský šedě zbarvený bráhmanský býk se prodíral pestrobarevným davem a z huby mu visel ukradený trs banánů. Namířil si to přímo k obchodu a dobře si vědom svých privilegií posvátného zvířete sklonil hlavu a funěl nad řadou košíků, ze kterých si vybíral. Kimova malá tvrdá pata vyletěla do vzduchu a zasáhla vlhký modrý čumák. Býk si uraženě odfrkl a odkráčel pryč směrem přes koleje, hřbet se mu třásl zlostí.
    „Vidíš? Zachránil jsem třikrát víc než by stálo naplnit tuto misku! Takže mi dej matko trochu rýže a navrch sušenou rybu – tak, a ještě trochu kari.“

    Kondacsová Kateřina

    OdpovědětVymazat
  46. Kim ho pronásledoval jako stín. Co vyslechl ho velmi zaujalo. Ten muž byl pro něj něčím zcela novým, něčím, co zamýšlel prozkoumat hlouběji, jakoby zkoumal nové stavení nebo oslavy v Láhauru. Lama byl jeho pokladem, které měl v úmyslu se zmocnit. Kimova matka byla přeci jen Irka. Stařec se zastavil u Zem Zemu a rozhlížel se, až jeho oko spočinulo na Kimovi. Inspirace pro jeho pouť ho na chvíli přešla a cítil se starý, osamělý a prázdný.
    „Neseďte pod tím dělem,“ pravil povýšeně policista.
    „He! Sýčku!“ zaznělo Kimovo odseknutí na lamovu obranu.
    „Jen si sedni pod to dělo, pokud tě to potěší. Kdy jsi ukradl mlékařčiny pantofle, Dunno?“
    To bylo naprosto liché obvinění vyplývající z vyhroceného okamžiku, ale Dunna umlčelo. Věděl, že Kimův zvučný řev by mohl přivolat bandy uličníků z tržnice.
    „A koho jsi uctíval?“ zeptal se Kim vlídně, když dřepěl ve stínu vedle lamy.
    „Neuctíval jsem nic, dítě. Klaněl jsem se Nejvyššímu Zákonu.“
    Kim přijal nového Boha bez okolků. Už se trochu vyznal.
    „A co děláš?“
    „Žebrám. Vzpomínám, je tomu již dlouhá doba, co jsem naposled pojedl či popil. Jaký je obyčej blahovůle v tomto městě? Žebrá se v tichosti, jako v Tibetu, neb nahlas?“
    „Ti, kteří v tichosti žebrají, v tichosti také hladoví,“ citoval Kim místní přísloví.
    Lama se pokusil vstát, ale hned klesl zpět, zastesklo se mu po svém učedníkovi, který zemřel v dalekém Kulu. Kim ho pozoroval s hlavou na stranu.

    „Dej mi tu misku. Znám lidi tohoto města – jsou vlídní. Dej mi jí a přinesu jí zpět naplněnou. “
    Skromně jako dítě mu stařec misku podal.
    „Odpočiň si. Znám ty lidi.“
    Odklusal do otevřeného obchodu Kunjri, zelinířky nižší kasty, který leží naproti tramvajové lince k bazaru Motee. Kima znala odedávna.
    „A hele, stal se z tebe jógín s vlastní žebráckou miskou?“ vykřikla.
    „Kdepak.“ pravil Kim hrdě. „Ve městě je nový duchovní - muž, jakého jsem jaktěživ neviděl.“
    „Starý duchovní - mladý tygr,“ řekla žena rozhořčeně. „Už mám dost nových kněží! Slétávají se na naše zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna dobročinnost sama, aby dával každému, kdo požádá?“
    „Ne,“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíše morous než svatý. Ale ten duchovní je nový. Sahib s ním bratrsky hovořil v Domě Zázraků. O matko, naplň mi tu misku. On čeká.“
    „Jistě tu misku! Spíše koš z kravského bachoru! Ty máš stejné způsoby jako ten posvátný býk Shiv. Ráno vzal ten nejlepší koš cibule a teď ti ještě musím naplnit tu misku. Jde sem zas.“
    Obrovský šedivý bráhmánský býk si razil cestu pestrobarevným davem s kradeným banánem, který mu visel z huby. Namířil si to přímo k obchodu. Dobře věděl o svých výhodách posvátného zvířete, sklonil hlavu a těžce funěl nad řadou košíků než si vybral. Kimova malá tvrdá pata vyletěla nahoru a zasáhla jeho mokrý modrý čumák. Býk si rozhořčeně odfrkl a odešel podél tramvajových kolejí, hřbet se mu třísl vztekem.
    „Vidíš! Zachránil jsem toho třikrát více než bude stát tato miska. Teď, matko, trochu rýže a nějakou sušenou rybu na to - ano, a nějaké zeleninové kari.“

    OdpovědětVymazat
  47. Kim ho pronásledoval jako stín. To co zaslechl ho velmi rozrušilo. Ten muž byl pro něj kompletně něčím novým, a měl v úmyslu ho sledovat blíže, přesně jako by zkoumal nové budovy nebo nezvyklé oslavy v Láhaur. Láma byl jeho pokladem a on byl rozhodnut ho získat. Přece jen Kimova matka byla taky Irkou.

    Starý muž se zastavil u kanónu, rozhlížel se kolem, až jeho oči spočinuly na Kimovi. 
    Smysl jeho cestování jej načas opustil a on se začal cítit starý, beznadějný a prázdný.
    „Neseďte pod tím dělem,“ pronesl povýšeně policista.
    „Jé! Nějaká sova asi!“ odsekl Kim namísto lámy.
    „Sedni si tu, pokud ti to udělá dobře. Kdy jsi ukradnul ty pantofle mlékařky, Dunnoo ?“
    To byl naprosto spontánní útok, který ho však umlčel, věděl totiž, že Kimův pronikavý vřískot by dokázal přivolat bandu rošťáků z trhu, kdyby potřeboval.
    A ke komu ses tu modlil“ zeptal se Kim vlídně, sedící v podřepu po boku lámy ve stínu.
    „Nikoho jsem tu neuctíval, chlapče. Klaněl jsem se před Nejvyšším Zákonem.“
    Kim přijmul tohoto nového Boha bez emocí. Už něco málo věděl.
    „A co tedy děláš?
    „Žebrám. Teď si vzpomínám, že už je to dlouhá doba kdy jsem naposledy jedl či pil.
    Co je zvykem blahovůle v tomto městě? Žebrá se tu v tichosti, jako to děláme my v Tibetu, nebo v hlasitosti?
    „Ti, kteří žebrají v tichosti, v tichosti i hladoví,“ citoval Kim staré přísloví.
    Láma zkoušel vstát, ale sesunul se zpět na zem, s povzdechem nad svým žákem, který zahynul v dalekém Kulu. Kim ho se zaujetím sledoval, s hlavou nakloněnou na jednu stranu a přemýšlel.
    „Podej mi tu misku. Znám lidi z tohoto města – ty co jsou dobrosrdeční a pomůžou nám.
    Podej mi ji a já ti přinesu plnou misku zpět.“
    Stařec mu podal misku, bez ostychu, jako by to udělalo dítě.
    „Odpočiň si. Znám ty lidi.“

    Odklusal do otevřeného obchodu, který vlastnila Kunjri, zelinářka z nízké kasty. Obchod ležel naproti elektrické dráhy k Motee Bazaru. Žena znala Kima už dlouho.
    „Ale ale, snad se z tebe nestal jogín s žebráckou miskou?“ vykřikla.
    „Ne.“ řekl hrdě Kim. „Ve městě je nový mnich – muž, jakého jsem jakživ neviděl.
    „Starý mnich – mladý tygr“, řekla žena rozzlobeně. „Jsem unavená z těch nových mnichů! Slétávají se na naše zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna bezedná studna štědrosti? 
    „Ne“ řekl Kim. Tvůj muž je spíš yagi (mrzutý) než yogi (svatý muž). Ale tento nový mnich je něčím jiný. Sahib z Domu zázraků s ním mluvil jako bratr. 
    „Ó matko, naplň mi tuto misku. On už čeká.“
    „Jistě, tu misku! Spíše koš z býčího bachoru! Ty máš stejné způsoby jak ten posvátný býk Shiva. Ten už mi dnes ráno sežral skoro celý koš cibule a ještě abych plnila tu tvou misku. Koukej, už je tu zase.“
    Obrovský, šedě zbarvený brahmínský býk z okrsku si razil cestou pestrobarevným davem. Z tlamy mu visely ukradené banány. Mířil přímo k obchodu a byl si dobře vědom svých privilegií jako posvátný tvor. Sklonil svou hlavu a těžce funěl podél srovnaných košů, kde si vybíral. Náhle se Kimova nožka vymrštila a zasáhla býkův vlhký namodralý čenich. Zafuněl ještě více a odebral se směrem ke kolejím. Jeho hrb se mu třásl zlostí.
    „Vidíš! Zachránil jsem toho více než by stála tahle miska. Takže, matko, trochu rýže a pár sušených ryb – jo a trochu toho zeleninového kari.“

    OdpovědětVymazat
  48. Kateřina Ksandrová

    Kim jej následoval jako stín. Ohromně jej nadchlo to, co zaslechl. Tento muž pro něj byl něčím úplně novým a Kim ho mínil dále zkoumat, stejně jako by zkoumal novou budovu nebo neznámou slavnost v Lahore. Láma se stal pokladem, který si hodlal přivlastnit. Vždyť Kimova matka byla přece Irka.
    Starý muž se zastavil u Zam-Zammahu a počal se rozhlížet, až mu pohled padl na Kima. Vnuknutí, na němž byla založena jeho pouť, jej na čas opustilo a cítil se starý, osamělý a tak prázdný.
    „Nesedej si pod to dělo,“ napomenul jej policista povýšeně.
    „Kuš, chytráku!“ zastal se Kim starého lámy. „Sedni si pod to dělo, jestli tě to potěší. Kdys‘ ukradl mlékařce bačkory, Dunnoo?“
    Bylo to naprosto nepodložené obvinění, které vzniklo čistě dílem okamžiku, ale Dunnooa umlčelo, jelikož věděl, že Kim by mohl, kdyby potřeboval, křikem přivolat řadu darebáků z tržiště.
    „Tak koho jsi uvnitř uctíval?“ zeptal se Kim vlídně a dřepl si do stínu vedle lámy.
    „Nikoho, dítě. Skláním se pouze před Nejvyšším Zákonem.“
    Kim vzal tohoto nového Boha na vědomí bez mrknutí oka. Sám už jich několik znal.
    „A čím se vlastně živíš?“
    „Žebrám. Právě jsem si uvědomil, že už je to velmi dlouho, co jsem naposledy jedl či pil. Pověz mi, jaké zvyklosti platí pro žebrání v tomto městě? Žebrá se v tichosti, jako to děláváme v Tibetu, nebo nahlas?“
    „Ti, kdož žebrají v tichosti, hladoví v tichosti,“ odcitoval Kim staré přísloví. Láma se pokusil vstát, ale klesl zpátky a povzdechl si po svém učedníkovi, který zemřel v dalekém Kulu. Kim jej zaujatě pozoroval s hlavou nakloněnou na stranu a přemýšlel.
    „Dej mi tu misku. Znám lidi v tomto městě – všechny, kteří jsou dobročinní. Dej mi ji a já ji přinesu zpět naplněnou.“
    S dětskou bezelstností mu starý muž misku podal.
    „Odpočívej. Znám ty lidi.“
    Kim odběhl do otevřeného obchodu, který ležel naproti kolejím vedoucím k tržišti Motee a vlastnila jej kunjri, prodavačka zeleniny z nízké kasty. Znala Kima snad odjakživa.
    „No ne, že by se z tebe stal jogín s vlastní žebrací miskou?“ zvolala.
    „Kdepak,“ odvětil pyšně Kim. „Ve městě je nový duchovní – muž, jakého jsem dosud nespatřil.“
    „Starý duchovní – mladý tygr,“ řekla žena rozzlobeně. „Už mám dost všech těch nových duchovních! Slétávají se na naše zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna studnicí dobročinnosti, aby se rozdal všem, kteří o něco požádají?“
    „Ne,“ odpověděl Kim, „tvůj muž je spíše yogi (popudlivý) než jogín. Ale tenhle duchovní je nový. Sáhib z Domu zázraků s ním rozmlouval jako s bratrem. Ó matko, naplň tu misku. On čeká.“
    „Misku, povídáš? Spíše koš velký jako kravské břicho! Máš asi tolik úcty jako ten býk zasvěcený Šivovi! Ráno už mi z koše vyžral tu nejlepší cibuli a teď mám ještě naplnit tvou misku? Podívej, už zase přichází.“
    Obrovský bráhmanský býk myší barvy se prodíral pestrobarevným davem a z huby mu visel ukradený banán. Namířil si to přímo k obchodu a dobře si vědom svých privilegií posvátného zvířete sklonil hlavu a funěl nad řadou košíků, ze kterých si vybíral. Kimova malá tvrdá pata vyletěla do vzduchu a zasáhla vlhký modrý čumák. Býk si rozhořčeně odfrkl a odkráčel pryč směrem přes koleje, hřbet se mu třásl zlostí.
    „Vidíš? Zachránil jsem třikrát víc než by stálo naplnit tuto misku! Takže, matko, trochu rýže a navrch sušenou rybu – tak, a ještě trochu kari.“

    OdpovědětVymazat
  49. Oprava

    Kim ho následoval jako stín. Prudce ho rozrušilo, co zaslechl. Tento muž byl pro něj někým zcela novým, koho ještě nepoznal a měl v úmyslu ho dále zkoumat, přesně tak, jakoby prozkoumával novou budovu nebo podivné slavnosti ve městě Lahore. To lama byl jeho pokladem a usmyslel si, že si ho přivlastní. Kimova matka byla přece také Irka.
    Starý muž se zastavil u Zem Zemu a rozhlédl se kolem a upřel svůj zrak na Kima. Inspirace jeho cesty ho na chvíli opustila a pocítil, že je starý, opuštěný a velmi prázdný.
    „Nesedej si pod to dělo," řekl policista povýšeně. „Hm!" odsekl Kim jménem lamy. "Sedni si pod to dělo, jestli chceš. Kdy jsi ukradl bačkory mlékařce, Dunno?"
    Byl to zcela bezdůvodný útok a spontánní reakce, ale Dunna to umlčelo. Věděl totiž, že Kimův hlasitý jekot by mohl v případě potřeby přilákat legii mizerů z tržiště. „A koho jsi uctíval?" řekl Kim přívětivě, v podřepu ve stínu vedle lamy.
    „Neuctíval jsem nikoho, dítě. Poklonil jsem se před nejvyšším zákonem." Kim tohoto nového boha přijal bez emocí. Několik jich už znal.
    „A čím se živíš?" "Žebrám. Pamatuji se, že už je to dlouho, kdy jsem naposledy jedl či pil. Jak je tu zvykem žebrat, potichu jako u nás v Tibetu nebo nahlas?"
    Ti, kteří žebrají v tichosti také hladoví v tichosti," citoval Kim místním příslovím. Lama se pokusil vstát, ale opět poklesl a povzdechl si po svém učedníkovi, který zemřel daleko v Kulu. Kim ho zaujatě pozoroval a přemýšlel s hlavou nakloněnou na stranu.
    „Dej mi tu misku. Znám lidi v tomto městě - všechny, kteří jsou dobročinní. Jen dej a přinesu ti jí plnou." Skromně jako dítě mu stařík podal misku.
    "Odpočiň si. Znám ty lidi."
    Kim běžel do otevřeného obchodu, který ležel naproti kolejím vedoucím k tržnici Motee. Kunjri, prodavačka zeleniny a nízké kasty, ho vlastnila. Znala Kima. „No ne, snad se z tebe nestal jogín s žebrající miskou?" vykřikla.
    „Nikoliv." řekl Kim hrdě. "Ve městě je nový kněz - člověk, kterého jsem před tím neviděl.
    "Starý kněz - mladý tygr," řekla žena naštvaně. "Už mám dost nových kněží! Sedají na našem zboží jako mouchy. Je otec mého syna také tak dobročinný, že obdarovává každého, kdo si řekne?"
    „Ne" odvětil Kim. "Tvůj muž je spíš víc yagi (špatně naladěný) než yogi (svatý muž). Ale tento kněz je nový. V Domě zázraků s ním Sahib mluvil jako s bratrem. „O matko, naplň mi tuhle misku. Čeká."
    "Jistě, tu misku! Spíše koš z býčího bachoru. Ty máš způsoby jako Shivův býk. Ten mi ráno sežral nejlepší cibule z košíku a nyní abych plnila tu tvou misku. Už je tu zase."
    Velikánský, šedivý brahminský býk se prodíral přes pestrobarevný dav lidí, z huby mu visel ukradený banán. Mířil rovnou do obchodu, byl si dobře vědom svých privilegií jako posvátné zvíře. Sklonil hlavu a těžce funěl podél košů a vybíral si. Namodralý čenich býka náhle zasáhla Kimova těžká patička. Ještě více zafuněl a odebral se pryč ke kolejišti, zatímco jeho hrb se vzteky chvěl.
    "Vidíš! Zachránil jsem třikrát více než, co by stála tato miska. Teď, matko, trochu rýže a sušenou rybu na to - tak a nějakou zeleninu na kari."

    OdpovědětVymazat
  50. Andrea Šramotová

    Klenot v koruně

    Kim ho následoval jako stín. To, co zaslechl, ho velmi rozrušilo. Tento muž pro něj byl, vzhledem k jeho zkušenostem, zcela nový a hodlal ho dále zkoumat, navlas stejně jako by zkoumal novou budovu nebo podivnou slavnost ve městě Lahore. Láma byl jeho pokladem, který si chtěl přivlastnit. Vždyť Kimova matka byla Irka.
    Starý muž se zastavil u děla a rozhlížel se kolem, až jeho oči spočinuly na Kimovi. Odhodlání k jeho pouti ho na chvíli opustilo, připadal si starý, opuštěný a velice prázdný. "Nesedejte si pod to dělo," řekl povýšeně policista.
    "Heh! Sýčku!"odsekl Kim na lámovu obranu. "Sedni si pod to dělo, jestli tě to potěší. Kdy jsi ukradl mlékařce bačkory, Dunnoo?"
    Bylo to naprosto bezdůvodné nařčení, které honem vyhrkl, ale umlčelo to Dunna, který dobře věděl, že by Kimův pronikavý křik mohl v případě potřeby přivolat darebáky z bazaru.
    „A koho jsi uctíval?“ řekl Kim vlídně a dřepl si do stínu vedle lámy.
    „Nikoho jsem neuctíval, dítě. Poklonil jsem se před Nejvyšším Zákonem.“
    Kim přijal nového Boha bez emocí. Už se trochu vyznal.
    „ A čím se vlastně živíš?“
    „Žebrám. Teď si vzpomínám, že už je to dlouho, co jsem naposledy jedl a pil. Jak je v tomto městě zvykem žebrat? Žebrá se v tichosti, jako to děláme v Tibetu, nebo nahlas?“
    „Ti, kteří žebrají v tichosti, také hladoví v tichosti,“ citoval Kim místní přísloví. Láma se pokusil vstát, ale klesl zase zpět a povzdechl si po svém učedníkovi, který zemřel v dalekém Kulu. Kim ho zaujatě sledoval, s hlavou nakloněnou na jednu stranu.
    „Dej mi tu misku. Znám lidi tohoto města – všechny, kteří jsou velkorysí. Dej mi ji a já ji přinesu zpět plnou.“ Prostě jako dítě mu starý muž podal svoji misku.
    „Odpočiň si. Já tu lidi znám.“
    Kim odklusal do obchodu kunjri, k zelinářce z nízké kasty, který leží naproti tramvajovým kolejím vedoucím k tržišti Motee. Zelinářka znala Kima už dlouho.
    „Ó, stal ses jogínem, s tou žebrací miskou?“ vykřikla.
    „Ne,“ řekl Kim hrdě. „Ve městě je nový duchovní – muž, kterého jsem ještě nikdy neviděl.“
    „Starý kněz - mladý tygr,“ řekla žena naštvaně. „Jsem unavená z nových duchovních! Sedají na naše zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna studna dobročinnosti, aby rozdával všem, kteří ho o to požádají?“
    „Ne,“ odpověděl Kim. „Tvůj muž je spíše jogi (nevrlý) než jogín (svatý muž). Ale tento kněz je nový. Sáhib z Domu zázraků s ním mluvil jako s bratrem. Ó matko moje, naplň tu misku. On čeká.“

    „Miska, no určitě! Spíš koš z býčího břicha! Ty v sobě máš asi tolik slušnosti jako Šivův posvátný býk. Ten si už dnes ráno vzal nejlepší košík cibule a já musím naplnit ještě tvojí misku. A už je tu zase.“
    Obrovský šedý brahmánský býk si prodíral cestu skrze pestrobarevný dav, s ukradeným trsem banánů, který mu visel z tlamy. Mířil přímo k obchodu, moc dobře znal své výsady posvátného zvířete, sklonil hlavu a při svém výběru těžce funěl nad košíky. Kimova malá těžká pata vyletěla nahoru a zasáhla jeho vlhký modrý nos. Býk rozhořčeně odfrkl a odešel pryč přes tramvajové koleje, jeho hrb se chvěl zlostí.
    „Vidíš? Ušetřil jsem třikrát víc, než by stála tato miska. Teď matko, trochu rýže a nějakou sušenou rybu navrch – táááák a taky trochu zeleninového kari.“

    OdpovědětVymazat
  51. Kim ho pronásledoval jako stín. To, co zaslechl, ho silně rozrušilo. S takovým mužem se dosud ještě nikdy nesetkal, a tak ho chtěl dál sledovat, stejně jako by prozkoumával nové stavení nebo zvláštní svátek ve městě Lahore. Láma byl jeho poklad a on měl v úmyslu se ho zmocnit. Vždyť Kimova matka byla Irka.
    Starý muž se zastavil u Zam-Zammah a podíval se kolem, dokud jeho pohled nepadl na Kima. Právě ho na chvíli opustila chuť putovat, cítil se starý, opuštěný a velmi prázdný.
    „Nesedej si pod to dělo,“ řekl strážník povýšeně.
    „Aha! Hm!“ odsekl Kim na obranu lámy. „Posaď se pod něj, pokud tě to potěší. Kdy jsi ukradl mlékařce ty bačkory, Dunnoo?“
    To bylo naprosto nepodložené obvinění, umlčelo ale Dunnoa, který věděl, že Kimův pronikavý křik by mohl přivolat bandu místních ničemů, kdyby bylo třeba.
    „A komu jsi uvnitř vzdával čest?“ řekl Kim vlídně, zatímco dřepěl ve stínu vedle lámy.
    „Nikoho jsem neuctíval, dítě. Klaněl jsem se před Nejvyšším Zákonem.“
    Kim přijal nového Boha bez známky vzrušení. Už o tom něco věděl.
    „A čím se živíš ty?“
    „Žebrám. Vzpomínám si, že už je to dlouho, co jsem jedl nebo pil. Jak se v tomhle městě obvykle žebrá? Tiše, jako to děláme v Tibetu, nebo nahlas?“
    „Ti, kdo žebrají v tichosti, v tichosti také hladoví,“ řekl Kim, čímž se odvolal na místní přísloví. Láma zkusil vstát, ale znovu se sesunul na zem a povzdechl si po svém učedníkovi, který zemřel v dalece vzdáleném Kulu. Kim se s nakloněnou hlavou zaujatě díval a přitom přemýšlel.
    „Dej mi tu misku. Znám místní lidi – všechny, kteří jsou hodní. Dej a já ti ji přinesu plnou.“ Prostě a ochotně jako dítě mu starý muž podal misku.
    „Odpočiň si. Znám tu lidi“.
    Odklusal k otevřenému obchodu kunjri, který patřil prodavačce zeleniny z nízké kasty. Ležel naproti tramvajové dráze do Motee Bazar. Znala Kima už dlouho. „
    „No ne, že by se z tebe stal duchovní, s tou žebráckou miskou?“ vykřikla.
    „Ne,“ řekl Kim pyšně. „Ve městě je nový kněz – takového člověka jsem v životě neviděl.“
    „Starý kněz – mladý tygr,“ řekla žena rozzlobeně. „Nových kněží už mám po krk. Slétávají se na naše zboží jako mouchy. Je snad otec mého syna studna štědrosti, aby dával každému, kdo si řekne?“
    „Ne,“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíše mrzutý nežli svatý. Ale tenhle kněz je jiný. Sáhib z Domu divů s ním mluvil jako s bratrem. Ach, matko, naplň tuto misku. On čeká.“
    „Misku, to tak! To je spíš košík velikosti kravského břicha! Jsi asi tak slušný jako posvátný býk Shiva. Ráno už si vzal ty nejlepší cibule z košíku a teď ještě abych tobě dávala plnou misku. A už je tu zas.“
    Veliký posvátný brahmínský býk myší barvy si prorážel cestu pestrobarevným davem, ukradený trs banánů mu visel z tlamy. Namířil si to rovnou k obchodu a vědom si svých výsad obávaného zvířete, sklonil hlavu a těžce zafuněl nad řadou košíků, ze kterých si vybíral. Kimova malá tvrdá pata vyletěla nahoru a zasáhla býka rovnou do vlhkého, mokrého čumáku. Býk rozhořčeně zafrkal, načež odkráčel přes koleje. Hrb se mu chvěl vztekem.
    „Vidíš? Zachránil jsem třikrát víc, než kolik by stálo naplnit tuto misku. A teď, matko, trochu rýže a pár sušených ryb na to, tak, a trochu zeleninového kari.“

    Pavlína Stočesová

    OdpovědětVymazat
  52. Jana Žikavská

    Kim ho následoval jako stín. To, co náhodou zaslechl, ho velice nadchlo. Tento muž byl úplně něco nového v porovnání s tím, co kdy poznal, a měl v úmyslu poznávat ho dál, přesně tak jako kdyby prozkoumával novou budovu nebo neznámý svátek v Lahore. Tento láma byl jeho poklad a on měl v úmyslu se ho zmocnit. Vždyť Kimova matka byla Irka.
    Stařec se pozastavil u Zam-Zammah a rozhlížel se kolem, dokud jeho oči nespočinuly na Kimovi. Na chvíli zapomněl, co ho inspirovalo k jeho pouti a cítil se starý, opuštěný a velice prázdný. „Neseďte pod tím dělem,“ řekl policista povýšeně.
    „Ah! Eh!“ odsekl Kim na lámovu obranu. „Seď si pod tím dělem, jestli tě to těší. Kdy jsi ukradl mlíkařce bačkory, Dunnoo?“
    To bylo naprosto neopodstatněné obvinění, které bezmyšlenkovitě prohlásil, ale umlčelo to Dunna, který věděl, že Kimův jasný křik by mohl přivolat bandu uličníků z trhu.
    „A koho jsi uctíval?“ pronesl Kim přívětivě a sedal si u toho do stínu vedle lámy.
    „Nikoho jsem neuctíval, dítě. Klaním se pouze před Nejvyšším zákonem.“
    Kim přijal nového boha bez špetky emocí. Už se trochu vyznal.
    „A co tě živí?“
    „Já žebrám. Vzpomínám si, že už je to dlouho co jsem něco snědl nebo vypil.“
    „Jak je zvykem žádat o almužnu v tomto městě? V tichosti jako to děláme v Tibetu, nebo nahlas?“
    „Ti, jenž žebrají v tichosti, hladoví v tichosti,“ odcitoval Kim místní přísloví. Láma se pokusil vstát, ale klesl zase zpátky s povzdechnutím po svém učenci, který zemřel v dalekém Kulu. Kim se na lámu nedíval, ale zaujatě uvažoval.
    „Dej mi tu misku. Znám lidi v tomto městě – všechny ty štědré. Dej mi ji a přinesu ti ji zpět plnou.“
    Stařec mu bez váhání misku podal.
    „Odpočívej. Znám ty lidi.“
    Odklusal k otevřenému krámku Kunjri, k prodavačce zeleniny z nízké kasty, který leží naproti tramvajové dráze dole u Motee Bazar. Znala Kima dlouho.
    „Chlapče, ty si utekl jogínovi s tou miskou?“ zakřičela.
    „Kdepak.“ odpověděl Kim hrdě. „Kněz je ve městě nový – muž jakého jsem jak živ neviděl.“
    „Starý kněz – mladý tygr,“ odvětila žena naštvaně. „Už jsem unavená z těch nových knězů! Usedají na naše zboží jako mouchy. Je otec mého syna snad zdrojem charity, aby mohl dávat všem, kteří žádají?“
    „Ne,“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíše nerudný než svatý jako jogín. Ale tento kněz je nový. Sahib z Domu zázraků s ním mluvil jako s bratrem. Ó má matko, naplň mi tu misku. On čeká.“
    „Tomu říkáš miska? Tomu koši velkému jak kravské břicho? Máš asi tolik úcty, co ten posvátný Šivův býk. Ten mi ráno sežral koš té nejlepší cibule a teď mám naplnit ještě tvoji misku? Podívej, tamhle zase přichází.“
    Obrovský, šedivý brahminský býk si razil svou cestu skrz pestrobarevný dav a z huby mu visel trs ukradených banánů. Směřoval si to přímo k obchodu, a protože dobře znal privilegia posvátného zvířete, snížil hlavu a mohutně vydechl podél řady košů, z kterých si vybíral.
    V tu chvíli vylétla Kimova patička a trefila býka přímo na jeho vlhký modrý nos. Ten pobouřeně zafuněl a odkráčel pryč přes tramvajovou kolejnici, hrb se mu třásl zuřivostí.
    „Vidíš! Zachránil jsem třikrát víc než by stálo naplnit tuto misku. Teď, matko, trochu rýže a navrch nějakou sušenou rybu – tak a trochu kari.“

    OdpovědětVymazat
  53. Kim ho sledoval jako stín. To co zaslechl, ho velice vzrušilo. Tento muž byl oproti jeho zkušenostem někým naprosto novým a on ho chtěl hlouběji prozkoumat, pečlivě, jakoby prozkoumával novou budovu či cizí festival ve městě Lahore. Kněz mu byl pokladem, kterého se hodlal zmocnit. Vždyť Kimova matka byla také Irka.
    Starý muž zastavil u Zam-Zammah a začal se rozhlížet, než jeho pohled spočinul na Kimovi. Smysl putování ho na okamžik opustil a on se cítil starý, opuštěný a velmi prázdný. „Nesedejte si pod to dělo,“ řekl strážník povýšeně. „Eh! Slídile!“ Odsekl Kim jménem kněze. „Sedni si prosím pod to dělo, když Tě to potěší. Kdys ukradl mlékařce bačkory, Dunnoo?
    Byla to naprosto nesmyslné nařčení, které vzniklo čistě dílem okamžiku, ale Dunna umlčelo, jelikož věděl, že by Kimův řev mohl přivolat řady místních darebáků. „A koho jste uvnitř uctíval?“ Řekl Kim přátelsky, když si sedal do stínů vedle kněze. „Nikoho jsem tím neuctíval, chlapče. Poklonil jsem se Svatému Zákonu.“ Kim tohoto nového boha bez emocí přijal. Už totiž něco málo o životě věděl.
    „A co děláte?“
    „Žebrám. Vzpomínám si, že už je to dlouhá doba, co jsem naposledy jedl a pil. Jak je u vás zvykem žebrat? Žebráte mlčky, nebo nahlas tak, jak se to dělá u nás v Tibetu?“
    „Ti, kteří žebrají v tichosti, také v tichosti trpí hlady.“ Citoval Kim místní přísloví. Kněz se pokusil vstát a klesl zpět na zem s povzdychem, věnovaným svému učedníku, jenž zemřel v dalekém Kulu. Udivený Kim ho sledoval s hlavou nakloněnou do jedné strany.
    „Dej mi tu misku. Znám lidi tohoto města- všechny, kteří jsou dobročinní. Dej a já ji přinesu naplněnou.“ Muž bez váhání předal misku chlapci.
    „Odpočívej. Já ty lidi znám.“
    Vklouzl do otevřeného obchodu prodavačky zeleniny z nižší kasty. Do obchodu, jenž ležel naproti tramvajové lince pod Motee bazarem. Znala Kima už dlouho. JMENO
    „Copak se z tebe stal jogín, že máš žebrací misku?“ Zeptala se.
    „Kdepak.“ Odpověděl Kim hrdě. Ve městě je nový mnich- muž jakého jsem jaktěživ neviděl.
    „Starý mnich- mladý tygr,“ řekla žena rozhořčeně. „Už jsem unavená z těch nových mnichů! Usedají na naše zboží jako mouchy. Je otec mého syna natolik dobročinný, aby dával všem, co žádají?“
    „Ne,“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíše nerudný jako morous než svatý jako jogín. Ale tento mnich je nový. Sahib s ním v Domě Divů mluvil jako bratr. Ach matko, naplň mi tu mísu. On čeká.
    „Opravdu misku?! Neměl jsi na mysli spíš koš velký jako kravské břicho? Máš tolik úcty jako ten posvátný Shivův býk. Ráno mi sežral celý koš té nejlepší cibule a teď mám ještě naplnit tvou misku? Podívej, už zase přichází.“
    Velký šedivý brahmínský býk si razil cestu skrze pestrobarevný dav, s ukradeným trsem banánů, který mu visel z tlamy. Mířil přímo k obchodu jakožto posvátný tvor, který si velmi dobře uvědomuje svá privilegia. Sklonil hlavu a s těžkým funěním si vybíral z řady košíků. Náhle se Kimova drobná patička vymrštila a trefila ho přímo do vlhkého a namodralého nosu. Býk rozhořčeně odfrkl a zamířil pryč přes tramvajové koleje. Hrb se mu přitom chvěl vzteky.
    „Vidíš, právě jsem ti zachránil třikrát víc, než by tě stálo naplnění té misky. A teď matko, trochu rýže a nějaké sušené ryby navrch- ano, a ještě zeleninové kari.“

    OdpovědětVymazat
  54. Kim ho následoval jako stín. A to, co si vyslechl, ho ohromně nadchlo. Tento muž byl pro něj něco úplně nového a tak si umínil ho blíže poznat, stejně jako by poznával novou budovu nebo zvláštní festival v městě Lahore. Láma byl jeho poklad a tak si usmyslel nechat si ho pro sebe. Kimova matka, pocházela z Irska.
    Stařec, se zastavil u Zamzamy a rozhlížel se, dokud se jeho oči nezastavily na Kimovi. Na okamžik zapomněl na důvody, kvůli nimž se vydal na svou pouť, a cítil se starý, opuštěný a velmi prázdný. „Neseďte pod tím dělem“ řekl povýšeně policista. „Huh! Chytrák!“ odsekl Kim za lámu. „Sedni si pod to dělo, pokud chceš. Kdys ukrad mlíkařce ty pantofle, Dunnoo?“
    To bylo naprosto bezdůvodné, spontánní obvinění, ale umlčilo Dunna, jenž věděl, že pokud by Kim potřeboval tak jeho ječák svolá bandy rváčů z tržnice. „A koho jsi uctíval?“ optal se přátelsky Kim a dřepnul si do stínu vedle Lámy. „Neuctívám žádného, dítě. Klaním se Vznešenému Zákonu.“ Kim přijal nového Boha bez mrknutí. Už měl své zkušenosti. „A co děláš?“
    „Žebrám. Uvědomil jsem si, že je to dlouho, co jsem jedl nebo pil. Jak je zvykem žádat o almužnu v tomto městě? V tichosti, tak jako u nás v Tibetu, nebo nahlas?“ „Ti, jež žebrají tiše, hladoví tiše.“ odcitoval Kim místní přísloví. Láma se pokusil vstát, ale klesl zpátky, a povzdechl si po svém učedníkovi, jenž zemřel v předalekém Kulu. Kim ho pozoroval s hlavou na stranu, přemýšlel co říci.
    „Podej mi tu misku. Znám ve městě nějaké dobročinné lidi. Dej mi ji, a já ti ji přinesu plnou.“ Prostě, jako dítě, podal mu stařec misku. „Odpočiň si. Znám ty lidi.“
    Odklusal k otevřenému stánku Kunjri, prodavačky zeleniny z nižší kasty, jenž ležel naproti kolejišti směrem k Motee Bazaru. Prodejkyně znala Kima odmala.
    „Álé, to se z tebe stal jogín, že chodíš s žebrací miskou? “vykřikla.
    „Kdeže“ řekl hrdě Kim. „Ve městě je nový kněz- muž jakého jsem ještě nikdy neviděl.“
    „Starý kněz-mladý tygr“ řekla rozhořčeně žena. „Už jsem otrávená z nových kněží! Sedají na naše zboží jako mouchy. Je otec mého syna tak shovívavý, aby obdaroval každého, kdo si jen požádá?“
    „Ne,“ řekl Kim. „Tvůj muž je spíš nerudný než svatý. Tenhle kněz je jiný. Sahib z Domu Divů k němu mluvil jako k bratru. Ó matko, naplň mi misku. On čeká.“
    „Zase ta miska! Spíš koš jak kravský žaludek! Máš tolik slušnosti co svatý Šivův býk. Ráno mi vybral z koše ty nejlepší cibule. Ještě abych ti měla naplnit misku. No a už je tu zase.“
    Mohutný, do šediva zbarvený Brahmínský býk, místního náboženského okrsku, si prorážel cestu barevným davem, z tlamy mu visel ukradený banán. Dobře si vědom svého privilegia posvátného zvířete si to razil přímo k obchodu, funivě a skloněnou hlavou procházel kolem košíků a vybíral si. V tu chvíli vyletěla Kimova drobná, ale silná pata a zasáhla jeho vlhký, namodralý čenich. Býk rozhořčeně zafrkal a odkráčel přes koleje, hrb se mu ještě chvěl vztekem.
    „Vidíš! Zachránil jsem ti více, než bys naplnila do tří misek. A teď matko, trochu rýže, navrch sušenou rybu, a ano, nějaké to zeleninové kari.“
    Libor Zelenka

    OdpovědětVymazat
  55. Kim ho následoval jako stín. Vše co zaslechl, ho divoce vzrušilo. Tento muž pro něj byl zcela novou zkušeností, a rozhodl se ho prozkoumat hlouběji. Přesně jako kdyby zkoumal novou budovu nebo zvláštní festival ve městě Lahore. Lama byl jeho poklad, a usmyslel si ho nechat pro sebe. Vždyť přeci Kimova matka pocházela z Irska.
    Starý muž se zastavil před dělem a rozhlížel se kolem, až jeho oči spočinuli na Kima. Vnuknutí z jeho pouti ho na chvíli opustilo a cítil se starý, opuštěný a velmi prázdný. „Nesedejte si pod to dělo,“ řekl povýšeně policista. „Zmlkni,“ zastal se Kim lámy. „ Sedni si pod to dělo, když tě to potěší. Kdys ukradl mlékařce bačkory, Dunnoo?“
    To byl naprosto neopodstatněný a impulsivní útok, ale Dunnaa to umlčelo. Věděl, že Kimuv jekot mohl přivolat tlupu otrapů, kdyby potřeboval pomoc. „Koho jsi uctíval?“ zeptal se Kim vlídně a poklekl do stínu vedle Lamy. „Nikoho, dítě. Klaním se před Nejvyšším Zákonem.“ Kim přijal tohoto nového boha. Pár jich už znal.
    „ A co děláš?“ Žebrám. Už je to dlouhá doba co jsem naposled jedl a pil. Jaké zvyklosti platí pro žebrání v tomto městě? V tichosti, jak je zvykem u nás v Tibetu, nebo nahlas?
    „Ti co v tichosti žebrají, v tichosti i hladoví,“ odcitoval Kim místní přísloví. Lama se pokusil vstát, ale klesl zpět na zem a povzdechl si po svém učni, který zemřel v dalekém Kulu. Kim se rozhlédl a zaujatě uvažoval. „ Dej mi tu misku. Znám hodné lidi z toho města, a misku přinesu zpět naplněnou.“
    Bez zaváhání mu stařec podal misku. „odpočívejte, znám zdejší“ Odklusal do otevřeného obchodu patřící Kunjri zelinářce z nízké kasty, který se nacházel naproti kolejím dole u Motee Bazar. Kima znala od mala.
    „ podívejme, že by se z tebe stal jogín s vlastní miskou na žebrání?“ Zvolal. Kdepak“ řekl Kim hrdě. Ve městě je nový mnich, takového jsem ještě neviděl.
    „Starý mnich, mladý tygr“ řekla rozzlobeně žena. Mám dost nových mnichu! Sedají na naše zboží jako mouchy. Má snad otec mého syna dát něco každému, kdo si požádá?
    „Ne,“ řekl Kim. Tvůj muž je spíš yagi (popudlivý člověk) než yogi (svatý člověk). „Ale tento mnich je jiný. Sahib z chrámu s ním mluvil jako s bratrem. Naplň mi tu misku jídlem, matko. On čeká.“ „ Tomuhle říkáš miska?! To je spíš koš velký jako kraví žaludek. Máš tolik slušnosti jako svatý Šivuv býk. Od dnešního rána už mi sežral nejlepší koš cibule, a do toho ti ještě musím naplnit tuhle mísu.
    Podívej, zase přichází.“
    Obrovský, šedý bráhmanský býk, kterému visel z huby ukradený banán si prorážel cestu pestrobarevným davem. Zamířil přímo k obchodu, a moc dobře věděl o svých privilegiích posvátného tvora. Se skloněnou hlavou a těžkým funěním procházel kolem košíku a vybíral si. Kimova tvrdá, ale malá pata vyletěla do vzduchu a zasáhla býkův vlhký nos. Býk si rozhořčeně odfrkl, a odešel přes koleje, zatímco se mu hrb chvěl zlostí.
    „Vidíš!“ Zachránil jsem třikrát víc než by stálo naplnit tuto mísu.
    Ted‘, matko, trochu rýže a navrch sušenou rybu- ano, a ještě trochu zeleninového kari.

    Slawisch Jan

    OdpovědětVymazat
  56. Kim ho pronásledoval jako stín. To co zaslechl, ho hluboce rozrušilo. Tento muž byl zcela jiný v porovnání se vším, co doposud znal a tak ho chtěl více prozkoumat, detailně, tak jakoby zkoumal novou budovu nebo podivný svátek v Lahore. Láma byl jeho pokladem a on si zamanul, že si ho přivlastní. Vždyť Kimova matka byla také Irka.
    Stařec se zastavil u Zam-Zammy a rozhlédl se kolem, až jeho oči nespočinuly na Kimovi. Inspirace pro jeho pouť ho na chvíli opustila, cítil se starý, osamělý a tak prázdný.
    „Nesedej si pod to dělo,“ napomenul jej povýšeně policista.
    „Kuš, chytráku!“ zastal se Kim starého lámy. „Sedni si pod to dělo, jestli ti to udělá radost. Kdy že jsi ukradl mlékařce bačkory, Dunnoo?“
    To bylo naprosto neopodstatněné obvinění, které bylo vymyšleno impulzivně, ale umlčelo to Dunnaa. Ten věděl, že pokud by Kim začal křičet, mohl by přivolat bandu výtržníků z tržnice.
    „A koho jsi ty uctíval?“ zeptal Kim přátelsky a dřepl si ve stínu vedle lámy.
    ,,Nikoho jsem neuctíval, chlapče.“ „Ukláním se před Nejvyšším zákonem.“ Kim toho nového boha přijal bez emocí. Už teď jich znal spousty.
    „A co vlastně děláš?“
    „Žebrám. Vzpomněl jsem si, že už je to dlouho, co jsem naposledy jedl nebo pil. Jaké zvyklosti platí pro žebrání v tomto městě? Žebrá se v tichosti, jako to děláme v Tibetu, nebo hlasitě?“
    „Ti, jež žebrají v tichosti, hladoví v tichosti,“ řekl Kim, interpretující místní přísloví. Láma se snažil povstat, ale pak klesl zpátky k zemi a povzdechl si po svém učedníkovi, který zemřel v dalekém Kulu. Kim jej pozoroval s hlavou na stranu, zvažující a zaujatý.
    „Dej mi tu misku. Znám obyvatele tohoto města – všechny, kteří jsou dobročinní. Dej mi ji a já ji přinesu zpět plnou.“
    Bezbranně jako dítě, podal mu starý muž misku.
    „Odpočiň si. Znám ty lidi.
    Odklusal do otevřeného obchodu patřící obchodnici zeleniny z nižší třídy kunjri, jejíž obchod leží naproti kolejím směrem k Motee bazaru. Znala Kima snad odjakživa.
    „Oh, stal se z tebe jogín s tou miskou na žebrání?“ vykřikla.
    „Ne.“ řekl Kim hrdě. „Ve městě je nový kněz – muž jakého jsem nikdy předtím neviděl. „Starý kněz – mladý tygr,“ řekla žena rozhořčeně. „Už mám dost nových kněží! Usazují se na našem zboží jako mouchy. Je snad otec mého dítěte tak dobročinný, aby obdaroval všechny, kteří o to požádají?“
    „Ne,“ řekl Kim. Tvůj muž je spíše mrzutý než zbožný. Ale tento kněz je nový. Sahib ze zázračného domu k němu promlouval jako k bratru. Ó matko, naplň tuto misku. On čeká.“
    „Tuto misku vskutku! Spíše bezedný košík! Máš stejně málo úcty jako posvátný býk zasvěcený Šivovi. Ten mi dnes ráno snědl skoro celý koš cibule. A já bych ti ještě měla naplnit misku. Podívej, už je tu zase.”
    Obrovský šedivý brahmánský býk si razil cestu skrz mnohobarevný dav a z tlamy mu visel ukradený banán. Mířil přímo k obchodu a byl si velice dobře vědom toho, že jako posvátný tvor, si může dělat, co chce. Sklonil hlavu a při procházení podél srovnaných košíků, funěl a vybíral si. V tu ránu se objevila Kimova drobná ale přesto hbitá pata, která zasáhla jeho vlhký čenich. Naštvaně si odfrkl a pak odkráčel ke kolejím, jeho hřbet se třásl zlostí.
    ,,Vidíš? Ušetřil jsem třikrát víc, než by stála tato miska. Teď mi dej prosím, matko trochu rýže, sušenou rybu a trochu zeleninového kari.“

    OdpovědětVymazat
  57. Kim ho pronásledoval jako stín. To co zaslechl, ho hluboce rozrušilo. Tento muž byl zcela jiný v porovnání se vším, co doposud znal a tak ho chtěl více prozkoumat, detailně, tak jakoby zkoumal novou budovu nebo podivný svátek v Lahore. Láma byl jeho pokladem a on si zamanul, že si ho přivlastní. Vždyť Kimova matka byla také Irka.
    Stařec se zastavil u Zam-Zammy a rozhlédl se kolem, až jeho oči nespočinuly na Kimovi. Inspirace pro jeho pouť ho na chvíli opustila, cítil se starý, osamělý a tak prázdný.
    „Nesedej si pod to dělo,“ napomenul jej povýšeně policista.
    „Kuš, chytráku!“ zastal se Kim starého lámy. „Sedni si pod to dělo, jestli ti to udělá radost. Kdy že jsi ukradl mlékařce bačkory, Dunnoo?“
    To bylo naprosto neopodstatněné obvinění, které bylo vymyšleno impulzivně, ale umlčelo to Dunnaa. Ten věděl, že pokud by Kim začal křičet, mohl by přivolat bandu výtržníků z tržnice.
    „A koho jsi ty uctíval?“ zeptal Kim přátelsky a dřepl si ve stínu vedle lámy.
    ,,Nikoho jsem neuctíval, chlapče.“ „Ukláním se před Nejvyšším zákonem.“ Kim toho nového boha přijal bez emocí. Už teď jich znal spousty.
    „A co vlastně děláš?“
    „Žebrám. Vzpomněl jsem si, že už je to dlouho, co jsem naposledy jedl nebo pil. Jaké zvyklosti platí pro žebrání v tomto městě? Žebrá se v tichosti, jako to děláme v Tibetu, nebo hlasitě?“
    „Ti, jež žebrají v tichosti, hladoví v tichosti,“ řekl Kim, interpretující místní přísloví. Láma se snažil povstat, ale pak klesl zpátky k zemi a povzdechl si po svém učedníkovi, který zemřel v dalekém Kulu. Kim jej pozoroval s hlavou na stranu, zvažující a zaujatý.
    „Dej mi tu misku. Znám obyvatele tohoto města – všechny, kteří jsou dobročinní. Dej mi ji a já ji přinesu zpět plnou.“
    Bezbranně jako dítě, podal mu starý muž misku.
    „Odpočiň si. Znám ty lidi.
    Odklusal do otevřeného obchodu patřící obchodnici zeleniny z nižší třídy kunjri, jejíž obchod leží naproti kolejím směrem k Motee bazaru. Znala Kima snad odjakživa.
    „Oh, stal se z tebe jogín s tou miskou na žebrání?“ vykřikla.
    „Ne.“ řekl Kim hrdě. „Ve městě je nový kněz – muž jakého jsem nikdy předtím neviděl. „Starý kněz – mladý tygr,“ řekla žena rozhořčeně. „Už mám dost nových kněží! Usazují se na našem zboží jako mouchy. Je snad otec mého dítěte tak dobročinný, aby obdaroval všechny, kteří o to požádají?“
    „Ne,“ řekl Kim. Tvůj muž je spíše mrzutý než zbožný. Ale tento kněz je nový. Sahib ze zázračného domu k němu promlouval jako k bratru. Ó matko, naplň tuto misku. On čeká.“
    „Tuto misku vskutku! Spíše bezedný košík! Máš stejně málo úcty jako posvátný býk zasvěcený Šivovi. Ten mi dnes ráno snědl skoro celý koš cibule. A já bych ti ještě měla naplnit misku. Podívej, už je tu zase.”
    Obrovský šedivý brahmánský býk si razil cestu skrz mnohobarevný dav a z tlamy mu visel ukradený banán. Mířil přímo k obchodu a byl si velice dobře vědom toho, že jako posvátný tvor, si může dělat, co chce. Sklonil hlavu a při procházení podél srovnaných košíků, funěl a vybíral si. V tu ránu se objevila Kimova drobná ale přesto hbitá pata, která zasáhla jeho vlhký čenich. Naštvaně si odfrkl a pak odkráčel ke kolejím, jeho hřbet se třásl zlostí.
    ,,Vidíš? Ušetřil jsem třikrát víc, než by stála tato miska. Teď mi dej prosím, matko trochu rýže, sušenou rybu a trochu zeleninového kari.“

    OdpovědětVymazat