24. listopadu 2015

Klasická britská detektivka

Agatha Christie, Dorothy L. Sayersová, P.D. Jamesová: toto trojhvězdí autorek proslavilo klasickou britskou detektivku po celém světě. Podívejme se dnes na text tak typicky aristokratický a britský, že tato jeho charakteristika musí zůstat zachována i v českém překladu.
Amatérský detektiv lord Petr Wimsey právě vstupuje do příběhu... nebo spíš příběh vstupuje do jeho života paira a tak trochu londýnského dandyho.

Přečtěte si nejprve celou ukázku. Soustřeďte se na charakteristiku jednajících osob. Berte v úvahu, že se děj odehrává na počátku třicátých let.

______________________________________________________________

Dorothy L. Sayersová: Whose body?

"Oh, damn!" said Lord Peter Wimsey at Piccadilly Circus. "Hi, driver!"
The taxi man, irritated at receiving this appeal while negotiating the intricacies of turning into Lower Regent Street across the route of a 19 'bus, a 38-B and a bicycle, bent an unwilling ear.
"I've left the catalogue behind," said Lord Peter deprecatingly, "uncommonly careless of me. D'you mind puttin' back to where we came from?"
"To the Savile Club, sir?"
"No--110 Piccadilly--just beyond--thank you."
"Thought you was in a hurry," said the man, overcome with a sense of injury.
"I'm afraid it's an awkward place to turn in," said Lord Peter, answering the thought rather than the words. His long, amiable face looked as if it had generated spontaneously from his top hat, as white maggots breed from Gorgonzola.
The taxi, under the severe eye of a policeman, revolved by slow jerks, with a noise like the grinding of teeth.
The block of new, perfect and expensive flats in which Lord Peter dwelt upon the second floor, stood directly opposite the Green Park, in a spot for many years occupied by the skeleton of a frustrate commercial enterprise. As Lord Peter let himself in he heard his man's voice in the library, uplifted in that throttled stridency peculiar to well-trained persons using the telephone.
"I believe that's his lordship just coming in again--if your Grace would kindly hold the line a moment."
"What is it, Bunter?"
"Her Grace has just called up from Denver, my lord. I was just saying your lordship had gone to the sale when I heard your lordship's latchkey."
"Thanks," said Lord Peter; "and you might find me my catalogue, would you? I think I must have left it in my bedroom, or on the desk."
He sat down to the telephone with an air of leisurely courtesy, as though it were an acquaintance dropped in for a chat.
"Hullo, Mother--that you?"
"Oh, there you are, dear," replied the voice of the Dowager Duchess. "I was afraid I'd just missed you."
"Well, you had, as a matter of fact. I'd just started off to Brocklebury's sale to pick up a book or two, but I had to come back for the catalogue. What's up?"
"Such a quaint thing," said the Duchess. "I thought I'd tell you. You know little Mr. Thipps?"
"Thipps?" said Lord Peter. "Thipps? Oh, yes, the little architect man who's doing the church roof. Yes. What about him?"
"Mrs. Throgmorton's just been in, in quite a state of mind."
"Sorry, Mother, I can't hear. Mrs. Who?"
"Throgmorton--Throgmorton--the vicar's wife."
"Oh, Throgmorton, yes?"
"Mr. Thipps rang them up this morning. It was his day to come down, you know."
"Yes?"
"He rang them up to say he couldn't. He was so upset, poor little man. He'd found a dead body in his bath."
"Sorry, Mother, I can't hear; found what, where?"
"A dead body, dear, in his bath."
"What?--no, no, we haven't finished. Please don't cut us off. Hullo! Hullo! Is that you, Mother?
Hullo!--Mother!--Oh, yes--sorry, the girl was trying to cut us off. What sort of body?"
"A dead man, dear, with nothing on but a pair of pince-nez. Mrs. Throgmorton positively blushed when she was telling me. I'm afraid people do get a little narrow-minded in country vicarages."
"Well, it sounds a bit unusual. Was it anybody he knew?"
"No, dear, I don't think so, but, of course, he couldn't give her many details. She said he sounded quite distracted. He's such a respectable little man--and having the police in the house and so on, really worried him."
"Poor little Thipps! Uncommonly awkward for him. Let's see, he lives in Battersea, doesn't he?"
"Yes, dear; 59 Queen Caroline Mansions; opposite the Park. That big block just around the corner from the Hospital. I thought perhaps you'd like to run round and see him and ask if there's anything we can do. I always thought him a nice little man."
"Oh, quite," said Lord Peter, grinning at the telephone. The Duchess was always of the greatest assistance to his hobby of criminal investigation, though she never alluded to it, and maintained a polite fiction of its non-existence.
"What time did it happen, Mother?"
"I think he found it early this morning, but, of course, he didn't think of telling the Throgmortons just at first. She came up to me just before lunch--so tiresome, I had to ask her to stay. Fortunately, I was alone. I don't mind being bored myself, but I hate having my guests bored."
"Poor old Mother! Well, thanks awfully for tellin' me. I think I'll send Bunter to the sale and toddle round to Battersea now an' try and console the poor little beast. So-long."
"Good-bye, dear."
"Bunter!"
"Yes, my lord."
"Her Grace tells me that a respectable Battersea architect has discovered a dead man in his bath."
"Indeed, my lord? That's very gratifying."
"Very, Bunter. Your choice of words is unerring. I wish Eton and Balliol had done as much for me. Have you found the catalogue?"
"Here it is, my lord."
"Thanks. I am going to Battersea at once. I want you to attend the sale for me. Don't lose time--I don't want to miss the Folio Dante* nor the de Voragine--here you are--see? 'Golden Legend'--Wynkyn de Worde, 1493--got that?--and, I say, make a special effort for the Caxton folio of the 'Four Sons of Aymon'--it's the 1489 folio and unique. Look! I've marked the lots I want, and put my outside offer against each. Do your best for me. I shall be back to dinner."
"Very good, my lord."
"Take my cab and tell him to hurry. He may for you; he doesn't like me very much. Can I," said Lord Peter, looking at himself in the eighteenth-century mirror over the mantelpiece, "can I have the heart to fluster the flustered Thipps further--that's very difficult to say quickly--by appearing in a top-hat and frock-coat? I think not. Ten to one he will overlook my trousers and mistake me for the undertaker. A grey suit, I fancy, neat but not gaudy, with a hat to tone, suits my other self better. Exit the amateur of first editions; new motif introduced by solo bassoon; enter Sherlock Holmes, disguised as a walking gentleman. There goes Bunter. Invaluable fellow--never offers to do his job when you've told him to do somethin' else. Hope he doesn't miss the 'Four Sons of Aymon.' Still, there is another copy of that--in the Vatican.** It might become available, you never know--if the Church of Rome went to pot or Switzerland invaded Italy--whereas a strange corpse doesn't turn up in a suburban bathroom more than once in a lifetime--at least, I should think not--at any rate, the number of times it's happened, with a pince-nez, might be counted on the fingers of one hand, I imagine. Dear me! it's a dreadful mistake to ride two hobbies at once."
He had drifted across the passage into his bedroom, and was changing with a rapidity one might not have expected from a man of his mannerisms. He selected a dark-green tie to match his socks and tied it accurately without hesitation or the slightest compression of his lips; substituted a pair of brown shoes for his black ones, slipped a monocle into a breast pocket, and took up a beautiful Malacca walking-stick with a heavy silver knob.
"That's all, I think," he murmured to himself. "Stay--I may as well have you--you may come in useful--one never knows." He added a flat silver matchbox to his equipment, glanced at his watch, and seeing that it was already a quarter to three, ran briskly downstairs, and, hailing a taxi, was carried to Battersea Park.

37 komentářů:

  1. Ubohá máti! Asi pošlu na aukci sluhu a sám vyrazím do Battersea ukonejšit tu chuděru.

    OdpovědětVymazat
  2. Kupka
    Chudinko matinko! Tak děkuji strašně moc za zprávu. Myslím, že pošlu majordoma na aukci a sám zaskočím do Battersea se pokusit ukonejšit tojho malého ubožáčka. Zatím.

    OdpovědětVymazat
  3. Liptáková
    „Chudinko máti! Inu, děkuji velice, že jsi mi to řekla. Asi vyšlu Buntera na aukci, já se dobatolím do Battersea a pokusím se utěšit toho chudáka. Na slyšenou.“

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. *příšerně děkuji

      Vymazat
    2. fluster the flustered Thipps further - Potrápit ztrýzněného Thippse

      Vymazat
  4. Birnerová
    Chuděrko máti! Každopádně ti děkuji za zprávu. Nejspíš teď pošlu Buntera na aukci a odšourám se do Battersea a zkusím utěšit toho chudáka. Na slyšenou.

    OdpovědětVymazat
  5. „Ty moje chuděrko! Nesmírné díky, že si mi o tom pověděla. Pošlu na aukci Buntera , hned se odbatolím do Battersea a pokusím se utěšit toho nešťastníka. Zatím na shledanou.“

    „Sbohem, drahý.“

    OdpovědětVymazat
  6. „Ubohá máti! Nuže, příšerně děkuji za sdělení. To abych na aukci poslal Buntera a ihned se přikolébal do Battersea a pokusil se utěšit to nebohé stvoření. Sbohem.“

    OdpovědětVymazat
  7. Birnerová
    Zneklidnit již tak zneklidněného Thippse.

    OdpovědětVymazat
  8. Pospíšilová

    "Chudáčku máti! Nu, příšerně děkuji za novinky. Myslím, že vyšlu Buntra na aukci a já vykročím k Buttersea a pokusím se utěšit to ubohé stvoření. Zatím naslyšenou."

    OdpovědětVymazat
  9. "...rozrušit už rozrušeného Thippse-"

    OdpovědětVymazat
  10. „O co jde, Buntere?“
    „Její milost volá z Denveru, vaše lordstvo. Zrovna jsem říkal, že jste se vydal na aukci, když jsem uslyšel, jak odemykáte dveře.“
    „Děkuji,“ řekl lord Peter;“ a ty bys mi mohl najít můj katalog, že ano? Mám dojem, že jsem ho nechal v mé ložnici nebo na stole.“
    Sedl si k telefonu s lenivou úklonou, jakoby si sedal se známým na kus řeči.
    „Zdravím, máti, jsi to ty?“
    „O, jsi to ty, zlatíčko,“ odpověděl hlas ovdovělé vévodkyně. „Bála jsem se, že jsme se minuli.“
    „Vlastně jsme se opravdu minuli. Zrovna jsem vyrazil na aukci do Brocklebury pro jednu nebo dvě knihy, ale musel jsem se vrátit pro katalog. Co se děje?“
    „Taková obrovská novina!,“ řekla vévodkyně. „Řekla jsem si, že ti to povím. Znáš pana Thippse?“
    „Thippse?“ řekl lord Peter. „Thipps? Ó ano, ten architekt, který navrhuje kostelní střechu. Ano. Co je s ním?“
    „Paní Throgmortonová tu zrovna byla v zajímavém rozpoložení.“
    „Promiň máti, neslyším tě. Která paní?“
    „Throgmontonová—Throgmontonová—farářova žena.“
    „Ó, Throgmontonová, ano?
    „Mr. Thipps jim dnes ráno volal. Dnes měl předat tu střechu.“
    „Ano?“
    „Zavolal jim, že prý nemůže. Byl tak rozrušený, chudáček. Zrovna našel ve své vaně mrtvolu.“
    „Omlouvám se, máti, neslyším tě; co našel, kde?“
    „Mrtvolu, drahoušku, ve vaně.“
    „Co?—ne, ne, ještě jsme neskončili. Prosím, nepřerušujte nás. Haló! Haló! Jsi tam, máti?
    Haló!—Máti!—Ó, ano—promiň, ta dívka nás chtěla přerušit. Jaké tělo?“
    „Mrtvé tělo, drahoušku, celé nahé, kromě skřipce na nose. Paní Throgmortonová se červenala, když mi to vyprávěla. Obávám se, že faráři na venkově jsou trochu úzkoprsí.“

    „Buntere!“
    „Ano, vaše lordstvo.“
    „Její veličenstvo vévodkyně mi právě pověděla, že jeden uznávaný architekt z Battersea našel ve své vaně mrtvolu.“
    „Vskutku, Vaše lordstvo? To je milé.“
    „Velmi milé, Buntere. Tvůj výběr slov je přesný. Kéž by pro mě Eton a Balliol udělali totéž. Našel jsi ten katalog?“
    „Tady je, Vaše lordstvo.“
    „Děkuji. Hned vyrazím do Battersea. Chci, abys šel místo mě na aukci. Neztrácej čas—Nechci propásnout Dantovu knihu, ani de Voragina—taky—vidíš? „Zlatá legenda“—Wynkyn de Worde, 1493—rozumíš?—a říkám ti, snaž se o Caxtonovu knihu „Čtyři synové Aymonu“—je to unikátní dílo z roku 1489. Podívej! Označil jsem položky, které chci a připsal jsem ke každému i svou nabídku. Snaž se. Vrátím se na večeři.“
    „Dobrá, Vaše lordstvo.“
    „Vezmi si můj taxík a řekni, ať si pospíší. Tebe možná poslechne, mě moc v lásce nemá. Mohu,“ řekl lord Peter, zatímco se pozoroval v zrcadle z 18. století, „mohu být tak bezcitný, a zneklidnit už tak zneklidněného Thippse—a teď to říct ještě rychleji—když se objevím v cylindru a ve fraku? Nemyslím si. Deset ku jedné, že přehlédne moje kalhoty a splete si mě s pohřebákem. Možná šedý oblek, elegantní, ale ne nápadný, se sladěným kloboukem by byl lepší. Amatér ze starých vydání odchází; nový styl představí fagotové sólo; a vstupuje Sherlock Holmes, přestrojeným za gentlemana. Bunter už odchází. Nenahraditelný chlapík—nikdy neodmítne svoji práci, když se mu řekne, aby dělal něco jiného. Doufám, že nepropásne „Čtyři syny Aymonu“. Ještě je tu jedna kopie—ve Vatikánu. Možná by byla k mání, jeden nikdy neví—kdyby šla Římská církev do kytek, nebo kdyby Švýcarsko obsadilo Itálii--ale záhadná mrtvola se v předměstské koupelně objeví asi tak jednou za život—nejmíň, ale řekl bych, že ne—každopádně, pravděpodobnost, že bude mít na nose skřipec, je opravdu mizivá. Jemináčku! Mít dva koníčky najednou, je opravdu příšerná chyba.“

    OdpovědětVymazat
  11. Henrieta Liptáková

    "Co se děje Buntere?"
    "Její milost právě volá z Denveru, Milorde. Zrovna jsem jí sděloval, že Vaše lordstvo odešlo na aukci, když jsem uslyšel klíč Vašeho lordstva ve dveřích"
    "Děkuji," řekl Lord Peter; " a prosím poohlédl by ses po mém aukčním katalogu? Myslím, že jsem ho nechal v ložnici nebo na stole."
    S nenucenou zdvořilostí se posadil k telefonu, jakoby by si měl se známým sednout na kus řeči.
    "Zdravím Máti -- jste to vy?"
    "No konečně můj milý" odpověď hlas ovdovělé vévodkyně "už jsem se bála, že tě nezastihnu."
    "Inu a vy jste mne zastihla. Zrovna jsem se chystal do Brocklebury, abych si na aukci vybral jednu či dvě knihy, ale musel jsem se vrátit domů pro aukční katalog. Co se děje matko?"
    "Taková zvláštní věc," řekla vévodkyně. " Myslela jsem, že bych tě o ní měla informovat. Znáš toho malého pana Thippse?"
    "Thippse?" řekl Lord Peter. "Thippse? Ale jistě, ten malý architekt, který udělal návrh na projektuje střechu kostela. Ano. Co je s ním?
    "Zrovna se tu stavila paní Throgmortonová, velmi rozrušená.
    "Promiň Máti, špatně tě slyším. Jaká paní?"
    "Throgmortonová -- Throgmortonová -- vikářova žena."
    " Ano už vím, Throgmontová"
    "Pan Thipps jí dnešního rána volal. Dnes měl střechu dokončit víš?"
    "A?
    "Zavolal jim a řekl, že nemůže. Byl neuvěřitelně rozrušený, chudáček malý. Ve vaně našel nebožtíka!"
    "Promiň Máti, nic neslyším;co našel, kde?"
    "Nebožtíka drahý, ve vaně."
    "Cože? -- ne, ne ještě jsme nedotelefonovali. Nepřerušujte nás. Haló!Haló! Máti jsi tam?
    Haló! -- Máti! -- konečně-- omlouvám se, ta slečna se nás snažila přerušit. Jakého nebožtíka našel?"
    "Prostě nebožtíka můj milý, neměl nic na sobě jen brýle. Paní Throgmortonová se červenala, když mi to říkala. Obávám se, že se lidé na venkovských farách stanou trochu úzkoprsými."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. druhá část Liptáková

      „Buntere!“
      „Vaše lordstvo?“
      „Její milost mi sděluje, že úctyhodný architekt z Batersea našel nebožtíka ve vaně “
      „Milorde vskutku? To je velmi potěšující.“
      „Opravdu velmi, Buntere. Vaše volba slov je neomylná. Kéž by pro mě udělal Eton a Balliol taky tolik. Našel jste ten aukční katalog?"
      "Tu máte Milorde."
      "Děkuji. Ihned vyrazím do Battersea. Potřebuji, abyste se aukce zúčastnil místo mne. Nikde nezahálejte -- Nesmím přijít o Dantovu knihu ani o Voragineho -- tady jste-- vidíte? 'Zlatá legenda' od Wynkyna de Wordeho z roku 1493 -- budete si to pamatovat?-- A hlavně, za žádnou cenu nesmíte přijít o Caxtonovu knihu "Čtyři synové Aymonovi"-- je to unikátní kniha z roku 1489. Koukněte! Označil jsem vše co chci a také jsem ke každému připsal nejvyšší nabídku. Vkládám do Vás své veškeré naděje. Do večeře se vrátím.
      "Velmi dobře Milorde."
      "Jeďte mým autem a řidiči řekněte ať si pospíší. Vás by mohl poslechnout, mě moc v oblibě nemá. Mohl bych, "řekl Lord Peter, prohlížejíc se v zrcadle z osmnáctého století visícího nad krbovou římsou, "mohl bych potrápit ztrýzněného Thippse-- je celkem těžké to říct rychle -- tím, že se objevím s cylindrem a ve fraku? Nejspíš ne. Bezpochyby přehlédne mé kalhoty a splete si mě s podnikatelem. Šedivý oblek, můj oblíbený, elegantní, ale ne křiklavý, sladěný s kloboukem, to by mi slušelo lépe.
      Odchází amatér prvních vydání; nový motiv uvede zvuk fagotu; vstupuje Sherlock Holmes, převlečený jako kavalír. A tu přichází Bunter. Neocenitelný chlapík -- nikdy nezačne jinou práci než dodělá tu, kterou jsem mu předtím zadal. Doufám, že nepropásne 'Čtyři syny Aymonovi'. Ale vlastně existuje ještě jedna kopie -- ve Vatikánu. Třeba bych jí mohl získat, člověk nikdy neví -- třeba se Římská církev rozpadne nebo Švýcarsko napadne Itálii -- ale to je stejně nepravděpodobné jako, když by se podivná mrtvola objevila v nějaké koupelně na předměstí -- v každém případě, kolikrát se to stalo, bych s brýlemi spočítal na prstech jedné ruky. Jémine! Strašlivá chyba mít rozjeté dva koníčky najednou."

      Vymazat
  12. „Co se děje, Buntere?“
    „Její Milost právě volala z Denveru, vaše Lordstvo. Právě jsem říkal, že vaše Lordstvo odjelo na aukci, když jsem zaslechl v zámku klíč vašeho Lordstva.
    „Díky,“ řekl Lord Peter;“a mohl bys mi najít můj katalog, podíval by ses po něm? Myslím, že jsem jej nechal v mém pokoji, či na mém stole.“
    Pomalu a elegantně usedl k telefonu, jako by se tu na kus řeči zastavila jeho známost.
    „Haló, máti-jsi to ty?“
    „Ó, tady tě mám, drahý,“ odpověděla vévodkyně z Dowager. „Už jsem se bála, že jsem tě právě minula.“
    „Popravdě, ve skutečnosti, jsi mě minula. Zrovna jsem vyrazil na aukci v Brocklebury pro pár knih,ale musel jsem se vrátit pro katalog. Co se děje?“
    „Taková kuriózní věc,“ řekla vévodkyně. „Řekla jsem si, že ti to povím. Vzpomínáš si na pana Thippse?“
    „Thipps,“ řekl lord Peter. „Thipps? Á, ano, ten architektík, co dělá střechu kostela. Ano. Co je sním?“
    „Paní Throgmortonová se právě stavila, v docela zvláštním rozpoložení."
    „Promiň máti, Nerozumím ti. Jaká paní?“
    „Throgmortonová--Throgmortonová—vikářova žena.“
    „Ó, Throgmorton, ano?“
    „ Pan Thipps jim volal tohle ráno. Byl to den, kdy měl dorazit, víš."
    „Ano?“
    „Volal jim, aby jim sdělil, že nemůže. Byl tak rozrušený, chudáček. Nalezl ve své vaně mrtvolu.“
    „Promiň máti, nerozumím Ti; našel co, kde?“
    „Mrtvolu, drahý, ve vaně.“
    „Cože?—ne, ne, ještě jsme neskončili. Prosím neodpojte nás. Haló! Haló! Jsi tam, máti?
    Haló!--Máti!—Ó, ano--promiň, to děvče se nás snažilo odpojit. Jaké tělo?“
    „Mrtvého muže, drahý, neměl na sobě nic, jen cvikr. Paní Throgmortonová se najisto začervenala, když mi to vyprávěla. Obávám se, že lidé z fary na venkově jsou trošinku úzkoprsí.

    „Buntere!“
    „Ano, vaše Lordstvo.“
    „ Její milost mi sdělila, že ctihodný architekt z Battersea objevil ve své vaně mrtvého muže.“
    „Opravdu, vaše Lordstvo? To je velmi potěšující.“
    „Velice, Buntere. Tvá volba slov je naprosto přesná. Přál bych si aby Eton a Balliol udělali pro mne totéž. Našel jsi ten katalog?“
    „Tady je, vaše Lordstvo.“
    „Děkuji. Ihned vyrážím do Battersea. Chci aby jsi se zúčastnil aukce namísto mě. Neztrácej čas—Nechci aby mi uniko Folio Dante ani de Voragine—tady to máš--vidíš? 'Golden Legend'—od Wynkyn de Worde, 1493—máš to?--a, říkám, udělej co můžeš pro Caxtonovo folio 'Four Sons of Aymon'—je to unikátní kousek z roku 1489. Podívej se! Všechny, které chci, jsem označil, a napsal vždy strop ke každé položce . Udělej pro mne co zmůžeš. Na večeři bych měl být zpátky.“
    „Výtečně, vaše Lordstvo."
    „Vezmi si mé taxi a řekni řidiči ať pospíchá. Pro tebe to možná udělá, mne zrovna v lásce nemá. Mám,“řekl Lord Peter, při pohledu na sebe v zrcadle z osmnáctého století stojícím na krbové římce. „Mám to srdce na to zmást a zamést se zmateným Thippsem –to je těžké takhle narychlo říci-- tím, že jsem oděn v dlouhém kabátě a s cilindrem? Myslím si, že nikoliv.
    Deset ku jedné, že přehlédne mé kalhoty a spelete si mne s funebrákem. Šedý oblek, líbí se, elegantní, ale ne výstřední, s padnoucím kloboukem, mi sluší lépe. Amatér z prvních edic odchází; je přefstaven nový motiv sóla pro fagot; vstupuje Sherlock Holmes, přestrojený jako džentelmen. Je zde Bunter. Neocenitelný společník—nikdy nenabídne své služby, pakliže jste mu zadali něco jiného na práci. Doufám, že mu neunikne 'Four Sons of Aymon.' Pořád tady bude další kopie—ve Vatikánu.** Třeba bude k dostání, člověk nikdy neví—když Římskokatolická církev zkrachuje, nebo Švýcarsko napadne Itálii –kdežto podivuhodné tělo, se neobjeví v koupelně na předměstí více jak jednou za život--alespoň, řekl bych, že ne—tak jako tak, počet takových případů se cvikrem, si dokáži představit,může být spočítán na prstech jedné ruky.Jemine! Je to ohromná chyba mít dva koníčky naráz.

    OdpovědětVymazat
  13. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  14. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  15. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  16. „Co se děje, Buntere?“
    „Před chvílí zavolala z Denveru Její Milost, mylorde. Právě jsem říkal, že vaše lordstvo šlo na aukci, když jsem zaslechl v zámku klíč vašeho lordstva.“
    „Děkuji,“ řekl lord Peter. „Mohli byste přinést můj katalog? Zřejmě jsem ho nechal v ložnici nebo na psacím stole.“
    Sedl si k telefonu s výrazem nenucené zdvořilosti, jakoby to byl starý známy, který k němu zašel na kus řeči.
    „Haló, mama – to jsi ty?“
    „Och, tu jsi, drahý,“ ozval se hlas vdovy po vévodovi z Denveru. „Už jsem se bála, že jsi mi odešel.“
    „Popravdě řečeno jsem odešel. Odebral jsem se na aukci sira Brockleburyho, mám tam vyhlédnuté nějaké knihy, no musel jsem se vrátit pro katalog. Co se stalo?“
    „Taková zvláštní věc,“ pokračovala vévodkyně. „Říkala jsem si, že ti to musím zatelefonovat. Znáš přece toho malého pana Thippse?“
    „Thipps, Thipps…“ zopakoval lord Peter. „Aha, ano. To je ten malý architekt, co v Denveru opravuje střechu kostela. Ano, znám ho. Co je s ním?“
    „Právě u mne byla paní Throgmortonová. Je načisto vyvedená z míry.“
    „Promiň, mamá, neslyšel jsem tě pořádně. Jaká paní?“
    „Throgmortonová – Throgmortonová – žena našeho vikáře.“
    „Aha, Throgmortonová. No a?“
    „Ráno jim telefonoval pan Thipps. Dnes měl totiž přijít kvůli té opravě střechy.“
    „Ano?“
    „Povídal jim, že nemůže přijít. Byl, chudinka, velmi rozrušený. Našel totiž doma ve vaně mrtvolu.“
    „Promiň, mamá, zase tě neslyším. Cože našel a kde?“
    „Mrtvolu, drahý, doma ve vaně.“
    „Cože? – ne, ne, ještě jsme nedomluvili. Nepřerušujte nás, prosím. Haló! Haló! Jsi tam, mamá? Haló! Haló! Omlouvám se, spojovatelka nás chtěla přerušit. Jakou mrtvolu?“
    „Mrtvolu nahého muže, drahý. Neměl na sobě nic krom cvikrů. Paní Throgmortonová celá hořela, když mi to povídala. Lidé na těchto venkovských farách jsou, obávám se, trochu úzkoprsí.“

    OdpovědětVymazat
  17. „Buntre!“
    „Ano, mylorde?“
    „Její Milost mi právě řekla, že jeden bezúhonný architekt z Battersea objevil doma ve vaně mrtvého muže.“
    „Skutečně, mylorde? To je velmi potěšující.“
    „Vskutku potěšující, Buntere. Vaše schopnost zvolit správná slova je neomylná. Kéž bych se něco v Etone a Balliole také naučil i já. Našli jste už ten katalog?“
    „Zde, mylorde.“
    „Děkuji. Odcházím hned a konečně do Battersea. Chci, abyste místo mne šli na tu aukci. Neztrácejte čas – nerad bych přišel o ten foliant Danteho a toho de Voragina – tady jsou – vidíte? Zlatá legenda – Wynkyn de Worde, 1493 – jasné? – a zkuste získat ten Caxtonův prvotisk Čtyř Aymonových synů– je to unikát vydaný v roce 1489. Pohleďte. Označil jsem knihy, které chci koupit, a ke každé jsem připsal, kolik jsem za ně ochotný zaplatit. Udělejte pro mne, co bude ve vašich silách. Vrátím se na večeři.“
    „Výborně, mylorde.“
    „Jeďte taxíkem, kterým jsem přijel, a šoférovi řekněte, aby si pospíšil. Na mě má pifku, no pro vás to možná udělá. Můžu si dovolit takové faux pas,“ říkal lord Peter, pozorujíc se ve starožitném zrcadle z osmnáctého století zavěšeném nad krbovou římsou. „Můžu si dovolit tlačit na Thippse trochu víc – člověk aby si na tom jazyk zlámal, když to řekne takto rychle. – tím, že se u něj objevím v cylindru a ve fraku? Myslím, že ne. Vsadím se, že by si nevšiml mojí nohavice a omylem by mne pokládal za majitele pohřebního ústavu. Mám dojem, že mému druhému já bude lépe svědčit elegantní, ne velmi nápadný sivý oblek a obyčejný klobouk stejné barvy. Odchází sběratel prvých vydání starých knih a nový hudební motiv, hraný a capella sólovým fagotem, přivádí na scénu Sherlocka Holmese převlečeného za štramáka. Tu odchází Bunter. Neocenitelný pomocník – nikdy netvrdí, že má mnoho práce, když ho člověk požádá, aby dělal něco jiného. Doufejme, že si nenechá ujít těch Čtyř Aymonových synů. Naštěstí však existuje ještě jeden exemplář – uložený ve Vatikánu. Mohl by být někdy na prodej, člověk nikdy neví – kdyby například katolická církev přišla na mizinu, nebo kdyby Švýcarsko vtrhlo do Itálie – zatímco mrtvola neznámého muže v koupelně bytu na předměstí se vyskytne nanejvýš jednou za život – alespoň podle mého názoru – počet případů, kdy člověk zažije mrtvolu ve vaně, a ještě s cvikry na nose, by se však určitě dal spočítat na prstech jedné ruky. Propáníčka! Je to strašná chyba věnovat se dvou koníčkům zároveň.“

    OdpovědětVymazat
  18. "Co se děje, Buntere?"
    "Její Jasnost volá z Denveru, můj pane. Zrovna jsem říkal že vaše lordstvo odjelo na aukci když jsem vás zaslechl odemykat."
    "Děkuji," řekl Lord Petr; "a mohl bys mi najít můj katalog? Myslím, že jsem ho nechal v mé ložnici ,nebo na stole."
    Sedl si k telefonu s nenucenou zdvořilostí, jako kdyby to byla známost co přišla na kus řeči.
    "Zdravím, máti—jsi to ty?"
    "Oh, tady jsi, drahý," odpověděl hlas ovdovělé vévodkyně. "Bála jsem se že jsem tě zrovna propásla."
    "No, popravdě propásla. Zrovna jsem vyrážel na aukci v Brocklebury vyzvednout jednu nebo dvě knížky, ale musel jsem se vrátit pro katalog. Co se děje?"
    "Taková novina," řekla vévodkyně. " Napadlo mě že bych ti to řekla. Znáš malého pana Thippse?"
    "Thippse?" řekl Lord Petr. "Thipps? Oh, ano, ten malý architekt který dělá střechu kostela. Ano. Co s ním?"
    "Byla tu zrovna paní Throgmortonová, v celku zajímavém rozpoložení."
    "Promiň, máti, neslyším. Paní kdo?"
    "Throgmortonová—Throgmortonová-- farářova žena."
    "Oh, Throgmortonova, ano?"
    "Pan Thipps jim dnes ráno volal. Měl dnes předat tu stavbu, víš."
    "Ano?"
    "Volal jim, že to nejde. Byl celý rozrušení, chudák. Našel mrtvolu ve vaně."
    "Promiň, máti, neslyším; našel co, kde?"
    "Mrtvolu, drahý, ve vaně."
    "Co?-- ne, ne, ještě jsme neskončili. Prosím, nepřerušujte nás. Haló! Haló! Jsi tam, máti?
    Haló!--Máti!--Oh, ano—promiň, ta holka se nás snažila přerušit. Jakou mrtvolu?"
    "Mrtvolu muže, drahý, celou nahou, jenom se skřipcem na nose. Paní Throgmortonová se červenala když mi to říkala. Obávám se, že jsou lidé na venkovském farářství trochu malicherní.

    "Buntere!"
    "Ano, můj pane."
    "Její Jasnost mi řekla, že ctihodný architekt z Battersea objevil ve své vaně mrtvolu."
    "Vskutku, můj pane? To je velmi uspokojující."
    "Velmi, Buntere. Tvá volba slov je neomylná. Kéž by pro mě Eton a Balliol udělali to samé. Našel jsi ten katalog?"
    "Tady je, můj pane-"
    "Děkuji. Okamžitě odjíždím do Battersea. Chci, aby ses zúčastnil té aukce místo mě. Neztrácej čas-- Nechci přijít o Danteho Knihu ani de Voragin-- tady-- vidíš? 'Zlatá Legenda'-- Wynkyn de Worde, 1493-- rozumíš?-- a říkám ti, snaž se o Caxtonovu knihu 'Čtyři Synové Aymonu'-- je to kniha z roku 1489 a je jedinečná. Podívej! Označil jsem ty které chci a ke každé připsal svojí nabídku. Udělej co půjde. Vrátím se na večeři."
    "Zajisté, můj pane."
    "Vezmi si můj taxík a řekni mu, ať spěchá. Pro tebe by mohl; mě nemá moc rád. Můžu," řekl Lord Petr, koukajíc na sebe v zrcadle z osmnáctého století nad krbovou římsou, "Můžu mít to srdce abych ještě víc rozrušoval už tak rozrušeného Thippse-- To je složité na vyslovení-- tím že příjdu v cylindru a fraku? Nemyslím si. Deset ku jedné že přehlédne mé kalhoty a splete si mě s funebrákem. Šedý oblek, domnívám se, hezký ale nekřiklavý, s kloboukem co ladí, mi bude sedět lépe. Amatér ze starých edic odchází; nový motiv uvedený fagotovým sólem; vstupuje Sherlock Holmes, přestrojen za kráčejícího elegána. A tady je Bunter, nedocenitelný společník-- nikdy nenavrhne dodělání své práce pokud mu řeknete aby udělal něco jiného. Doufám že nepropásne ty 'Čtyři Syny Aymona.' Stejně, ještě je jedna kopie té knížky-- ve Vatikánu. Třeba by se mohla stát dostupnou, nikdy nevíš-- když se Římská Církev do kytek, nebo Švicarsko napadlo Itálii-- Ale divná mrtvola v maloměstské koupelně se neobjeví každý den-- nebo aspoň myslím že ne-- ať tak či onak, Věřím, že počet takových případů, se skřipcem, jde spočítat na prstech jedné ruky. Božínku! Je hrozivá chyba mít dva koníčky zároveň."

    OdpovědětVymazat
  19. Veronika Gunárová

    „Co je, Buntere?“
    „Její milost právě volala z Denveru, vaše lordstvo. Zrovna jsem říkal, že se vaše milost chystá na aukci, když jsem uslyšel klíč v zámku, milorde.“
    „Díky“ odpověděl lord Peter, a mohl bys mi najít katalog, ano?Musel jsem ho nechat v ložnici nebo na stole.“
    Usadil se k telefonu s nenucenou zdvořilostí, jakoby měl s nějakým známým prohodit kus řeči.
    „Nazdárek máti-jsi tam?“
    „Oh, jsi to ty, můj drahý“ odpověděl hlas ovdovělé védovkyně.“ Bála jsem, že jsme se minuli.“
    „No, ve skutečnosti, minuli.Zrovna jsem měl namířeno na aukci do Brocklebury, vybrat si jednu či dvě knížky, ale musel jsem se vrátit pro katalog. Co je nového?“
    „Velkolepá novinka,“ řekla vévodkyně.“Myslela jsem, že bych ti to měla sdělit. Znáš toho maléhoThippse?“
    „Thippse?“ odpověděl lord Peter.“Thipps? Oh, ano, ten prťavý architekt, který teď dělá na střeše kostela. Ano. Co s ním?“
    „Paní Throgmortonová byla u něj, poměrně rozrušená.“
    „Promiň máti, neslyším tě. Kdo?“
    „Throgmorton-Throgmorton, ta farářova žena.“
    „Oh, Throgmorton, ano?“
    „Pan Thipps jim ráno volal. Ten den se měl u nich ukázat, víš.“
    „Ano?“
    „Zavolal jim, aby jim řekli, že ten den nemůže. Byl tak rozhozený, chudák chlapík. Našel totiž ve vaně mrtvolu.“
    „Omlouvám se máti, neslyším tě, našel co, kde?“
    „Mrtvolu, drahý, ve své vlastní vaně.“
    „Cože?--ne,ne, ještě jsme nedomluvili. Prosím, neodpojujte nás. Halo! Halo! Jsi tam, máti?“
    Halo!--Matko! Oh, ano—promiň, dívka na drátě nás chtěla přerušit.Jaké tělo?“
    „Mrtvý muž, zlato, nahý kromě drobných, kulatých brýlí. Paní Throgmortonová byla jasně rudá v obličeji, když mi to sdělovala.Obávám se, že lidé z vesnic jsou trochu úzkoprsí.“

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 2.část

      „Bunter!“
      „Ano, vaše milosti?“
      „Její milost mi sdělila, že vážený architekt z Battersea našel ve své vaně mrtvolu.“
      „Vskutku, můj pane? To je úchvatné.“
      „Hodně, Buntere. Tvůj výběr slov je neomylný. Chtěl bych, aby Eton a Balliol byli stejně tak pracovití. Našel si ten katalog?“
      „Tady je, vaše milosti.“
      „Díky. Pro jednou jdu do Battersea. Chci, aby ses za mě zúčastnil aukce. Nemeškej, nechci si nechat ujít Danteho knihu ani Voragina—tady jsi—vidíš? Zlatá legenda—Wynkyn de Worde,1493—máš to?--a, jak říkám, snaž se o Caxtonovy listiny Čtyřech synů Aymonu—jsou to listiny z roku 1489 a velmi vzácné. Podívej! Označil jsem části, které chci, a přidal ke každé mou nabídku za ni. Udělej, co je v tých silách. Budu zpátky kolem večeře.“
      „Dobře, můj pane.“
      „Jeď mým taxíkem a ať si pospíší. Pro tebe to možná udělá, mě tak moc v lásce nemá.xxxx, řekl lord Peter,přitom na sebe hleděl do zrcadla z osmnáctého století, které leželo na krbové římse,“mohu mít to srdce znervoznit již nervozního Thippse—je obtížné, to říci rychle-- tím, že se tam objevím v cylindru a v černém fraku? Myslím, že ne. Deset ku jedné, že přehlídne mé kalhoty a bude bude mě pokládat za hrobníka. Mému druhému já vyhovuje lépe šedý kabát, elegatní, ne křiklavý, který bude ladit s kloboukem. Opustím amatérský vzhled, zavedu nový motiv zahájený zvukem fagotu, vstupuje Sherlock Holmes,přestrojený za jdoucího gentlemana. Zde přichází Bunter. Neocenitelný společník—nikdy neodmítne práci, když se mu řekne, aby udělal něco dalšího. Doufám, že neopomene „Čtyři syny Aymonu“. Kdyby ano, ještě pořád je tu jedna kopie—ve Vatikánu. Může být k dispozici, člověk nikdy neví—jestli římskokatolická církev bude k ničemu nebo Švýcarsko napadne Itálii, vzhledem k tomu, že mrtvola se jen tak neobjeví ve vaně na předměstí víc jak jednout za život—přinejmenším si to myslím—v každé případě, už se to několikrát stalo, spočítal bych to s brýlemi na prstech jedné ruky.Jejda! Je to obrovská chybě mít dvě záliby najednou.“

      Vymazat
  20. „Co se děje, Buntere?“
    „Její milost paní právě volala z Denveru, mylorde. Zrovna jsem jí říkal, že Vaše lordstvo odjelo na dražbu, když jsem slyšel Vaše lordstvo odemykat.“
    „Děkuji,“ řekl Lord Peter; „a najděte mi můj katalog, ano? Myslím, že jsem ho nejspíše zapomněl v ložnici nebo na stole.“
    Posadil se k telefonu s nenucenou zdvořilostí, jako kdyby se starý známý zastavil si pohovořit.
    „Haló, matko, jsi to ty?“
    „Ah, tady jsi drahý,“ ozval se hlas ovdovělé vévodkyně. „Obávala jsem se, že jsem tě zmeškala.“
    „Po pravdě jsi mne zmeškala, zrovna jsem odjížděl na dražbu do Brocklebury pro jednu či dvě knihy, ale musel jsem se vrátit pro katalog. Co se děje?“
    „Taková zvláštní věc,“ řekla vévodkyně. „Říkala jsem si, že ti o tom povím. Znáš malého pána Thippse?“
    „Thippse?“ řekl lord Peter. „Thipps? Ó ano, ten architekt, který pracuje na střeše kostela. Jistě. Co s ním?“
    „Zrovna tu byla paní Throgmortonová v docela nehezkém rozpoložení.“
    „Omlouvám se, matko, neslyším. Jaká paní?“
    „Throgmortonová – Throgmortonová – vikářova žena.“
    „Ach, Throgmortonová, je to tak?“
    „Pan Thipps jim dnes ráno volal. Abys rozuměl, dnes měl přijít.“
    „Ano?“
    „Zavolal jim, aby jim sdělil, že nemůže. Byl tak rozrušený, chuděra. Našel mrtvé tělo ve své vaně.“
    „Omlouvám se, matko, neslyším. Našel co a kde?“
    „Mrtvolu, drahý, ve vaně.“
    „Co? – Ne, ne, neskončili jsme. Nepřerušujte náš hovor, prosím. Haló! Haló! Jsi tam, matko? Haló! – Matko! – Ah, ano, omlouvám se, to děvče se snažilo ukončit spojení. Jaké tělo?“
    „Mrtvý muž, drahý. Neměl na sobě nic, kromě cvikru. Paní Throgmortonová se červenala, když mi to tom vyprávěla. Obávám se, že lidé na faře bývají trochu přízemní.“

    „Buntere!“
    „Ano, mylorde?“
    „Její milost paní mi říká, že ctihodný Batterseaský architekt našel ve své vaně mrtvého muže.“
    „Vskutku, mylorde? To je velmi potěšující.“
    „Velmi, Buntere. Volba vašich slov je neomylná. Přál bych si, aby mi v Etonu a Balliolu posloužili stejně tak dobře. Našel jste ten katalog?“
    „Zde je, mylorde.“
    „Děkuji, okamžitě jedu do Battersea. Chci, abyste se účastnil dražby místo mne. Neztrácejte čas – nechci zmeškat Danteho foliant ani de Voragina – tady jsou – vidíte? ‚Zlatá legenda‘, Wynkyn de Worde, 1493 – máte to? A, řekněme, dejte si zejména záležet na sehnání Caxtonova vydání ‚Čtyř synů Aymonových‘, je to vydání z roku 1489 a je unikátní. Podívejte! Vyznačil jsem části, které chci, a napsal, kolik jsem ochotný za ně nabídnout. Udělejte vše, co bude ve vašich silách. Vrátím se na večeři.“
    „Dobrá, mylorde.“
    „Jeďte mým taxi a řekněte šoférovi, ať si pospíší. Na vás dá, mne nemá moc v oblibě. Nevím,“ řekl lord Peter, dívaje se na svůj odraz v zrcadle z osmnáctého století, které viselo nad římskou krbu: „zda-li mám to srdce zneklidnit zneklidněného Thippse ještě více – to se špatně říká rychle – když se objevím v cylindru a redingotu? Nemyslím si. Deset ku jedné, že přehlédne moje kalhoty a splete si mne s hrobníkem. Představuji si, že šedý kabát, elegantní, ale ne okázalý, a k němu padnoucí klobouk, mi sedne lépe. Odchází amatér z prvního vydání, nový motiv představený sólem na fagot, vchází Sherlock Holmes, přestrojený za gentlemana. Zde kráčí Bunter. Neocenitelný společník. Nikdy nedělá svou práci, pokud mu řeknete, aby udělal něco jiného. Doufám, že nezmešká ‚Čtyři syny Aymonovy.‘ Je tu stále ještě jedno vydání ve Vatikánu. Mohly by být někdy k mání, jeden nikdy neví – kdyby Římskokatolická církev zkrachovala nebo kdyby Švýcarsko napadlo Itálii. Avšak cizí mrtvola se ve vaně na předměstí neobjeví vícekrát než jednou za život. Alespoň počet těch případů, které zahrnovaly cvikr, by se dle mého názoru dal spočítat na prstech jedné ruky. Jářku! Je to strašlivá chyba, provozovat dva koníčky zároveň!

    OdpovědětVymazat
  21. Pospíšilová

    “Co se děje, Buntere?“
    “Její milost před chvílí zavolala z Denveru, mylorde. Právě jsem jí oznamoval, že vaše lordstvo šlo na aukci, když jsem v zámku zaslechl klíč vašeho lordstva.“
    “Děkuji,“ řekl Lord Peter“ ; " a mohl byste se mi podívat po katalogu ? Musel jsem ho nechat v ložnici, nebo na psacím stole.“
    Sedl si k telefonu s nenucenou zdvořilostí ve tváři, jako by mluvil se starým známým, který se zastavil na kus řeči.
    Zdravíčko, máti—jsi tam?
    Ach, tady jsi, drahoušku, “ozval se hlas ovdovělé vévodkyně z Denveru. “Bála jsem se, že jsme se právě minuli. “
    “Prakticky jsme se taky minuli. Zrovna jsem vyrazil vybrat si knihu nebo dvě na Brockleburyho aukci, ale musel jsem se vrátit pro katalog. Copak se stalo? “
    “Tuze zvláštní věc, “ odpověděla vévodkyně. “Říkala jsem si, že ti to musím povědět. Znáš malého pana Thippse? “
    “Thippse? Zopakoval Lord Peter. “Thipps? Ach, no jistě, ten malý architekt co opravuje střechu kostela. Toho znám. A co je s ním? “
    “Před chvílí se u mne zastavila paní Throgmortonová a byla hrozně rozrušená. “
    “Odpusť, máti, špatně jsem tě slyšel. Jaká paní? “
    “ Throgmortonová—paní Throgmortonová—manželka vikáře. “
    “ Aha, Throgmortonová, a dál? “
    “Pan Thipps jim dnes ráno telefonoval. Měl dnes totiž přijít opravovat. “
    “Ano? “
    “Volal jim, že nemůže přijít. Byl chudáček celý rozrušený. Našel ve vaně mrtvé tělo. “
    “Promiň mi máti, zase jsem tě neslyšel, cože to našel a kde? “
    “Mrtvé tělo, drahý, ve své vaně. “
    “Cože?-- , ne, ne, ještě jsme nedomluvili. Prosím nepřerušujte nás. Haló! Haló! Jsi tam, máti? Haló!—Máti--! Omlouvám se, ta ženština se nás pokoušela přerušit. Jaké tělo?
    Mrtvolu, drahý, ten muž na sobě neměl nic krom cvikru. Paní Throgmortonová celá zčervenala, když mi to říkala. Obávám se, že lidé z vesnických vikářství jsou trochu úzkoprsí.
    ---------------------------------------------------------------------------------------------------------
    “Buntere! “
    “Ano, mylorde. “
    “Její milost mi právě sdělila, že ctihodný architekt z Battersea objevil ve vaně mrtvolu.“
    “Skutečně, mylorde? To je vskutku potěšující. “
    “Vskutku, Buntere. Tvá volba slov je naprosto přesná. Kéž by mne to samé naučili v Etonu a Balliolu. Našel jste ten katalog? “
    “Tady je, mylorde. “
    “Děkuji. Vyrážím hned teď do Battersea. Chci, abyste se zúčastnil té aukce místo mne. Neztrácejte čas—nechci přijít o ten foliant Danteho nebo de Voragina –tady jsou—vidíte je? ´Zlatá legenda´ --Wynkyn de Worde, 1493—je to jasné?—a hlavně se pokuste získat ten Caxtonův foliant ´Čtyř synů Aymonových´--je to vydání z roku 1489 a také unikát. Podívejte se! Knihy, o které mám zájem jsem označil a připsal k nim svou nejvyšší nabídku. Snažte se pro mne ze všech sil. Měl bych se vrátit včas na večeři. “
    “Výborně, mylorde.“
    Vezměte si můj taxík a řekněte řidiči, ať si pospíší. Mne příliš v lásce nemá, ale pro vás to třeba udělá. Mohu, “řekl lord Peter, pozorující svůj odraz v zrcadle z osmnáctého století visícím nad krbovou římsou, mohu pozbýt fištrónu a více frustrovat frustrovaného Thippse—to je, řeknu-li to rychle hotový jazykolam—tím, že se před ním objevím v cylindru a ve fraku? Jistěže nemohu. Vsadím se, že by si nevšiml mých kalhot a spletl si mne s řidičem pohřebáku. Mému druhému já bude lépe sedět můj oblíbený, šedý oblek, elegantní, ale nepříliš nápadný a k tomu klobouk stejné barvy. Amatér z prvních vydání odchází, nový motiv je představen sólem na fagot,vstupuje Sherlock Holmes v přestrojení za kráčejícího gentlemana. A nezapomeňme na Buntera. Neocenitelného pomocníka—,který vám nikdy neřekne, že vámi zadaný úkol je mimo popis jeho práce. Doufám, že nepřišel o ty ´Čtyři syny Aymonovi´ a i kdyby, existuje i další kopie—ve Vatikánu. Třeba bude k mání, jeden nikdy neví—co kdyby Římskokatolická církev přišla na mizinu, nebo Švýcarsko napadlo Itálii—naproti tomu podivná mrtvola se v maloměšťácké koupelně objeví jen jednou za život—tedy alespoň myslím—každopádně počet obdobných případů lze spočítat, dle mých představ, na prstech jedné ruky. Můj bože! Věnovat se dvěma koníčkům najednou je hrozná chyba. “

    OdpovědětVymazat
  22. „Co se děje, Buntere?“
    „Její milost právě volá z Denveru, Vaše lordstvo. Právě jsem jí sdělil, že Vaše lordstvo odjelo na aukci, když jsem uslyšel klíč Vašeho lordstva v zámku.
    „Díky,“ řekl Lord Peter; „nemohl byste mi najít můj katalog prosím? Myslím, že jsem ho zanechal v ložnici nebo na stole.“
    Klidně a zdvořile se posadil k telefonu, jakoby se dva přátelé sešli na rozhovor.
    „Zdravím Máti, ste tam?“
    „Ach tady jsi drahý,“ odpověděl hlas ovdovělé vévodkyně. „Obávala jsem se, že jsme se minuli“
    „No, vlastně ano. Zrovna jsem na cestě na Brockleburrskou aukci získat knihu nebo dvě, vrátil jsem se pouze pro katalog. Proč voláš?“
    „Kvůli jedné podivné věci,“ řekla vévodkyně. „Pomyslela jsem si, že ti o ní povím. Ale znáš pana Thipppse?“
    „Thipps?“ řekl Lord Peter. „Thipps? Ach ano, ten malý architekt, který staví střechu kostela. Ano. Co je s ním?“
    „Zrovna tu byla paní Throgmortonová v docela zvláštním rozpoložení.“
    „Promiň Máti, nerozumím ti. Paní kdo?“
    „Throgmortonová—Throgmortonová—vikářova žena.“
    „Ach, Throgmortonová, ano?“
    „Pan Thipps k nim dnes ráno volal. Měl je dnes navštívit, víš?“
    „Ano?“
    „Volal jim, aby jim sdělil, že nedorazí. Byl tak rozrušený, chudáček. Nalezl totiž ve vaně mrtvolu.“
    „Promiň Máti, stále tě špatně slyším, co že to našel?
    „Mrtvolu, drahoušku, v jeho vaně.“
    „Cože?-- ne, ne, ještě jsme neskončili. Prosím neodpojujte nás. Haló! Haló! Jsi tam, Máti?
    Haló!--Máti!—Ó, ano--promiň, to děvče se nás snažilo odpojit. Jaké tělo?“
    „Nějakého mrtvého muže, drahoušku, neměl u sebe nic jiného než cvikr. Když mi o tom paní Throgmortonová vyprávěla, tak se červenala. Obávám se, že lidé z venkovské fary jsou krapet úzkoprsí.

    ……………………………………………….


    „Buntere!“
    „Ano, Vaše lordstvo.“
    „Její milost mi právě pověděla, že jeden úctyhodný Batterseaský architekt našel ve své vaně mrtvolu muže.“
    „Vskutku, Vaše lordstvo? Jak potěšitelné.“
    „Ano, Buntere. Výběr tvých slov je přesný. Kéž by pro mě udělali Eton a Balliol totéž. Našel jsi ten katalog?“
    „Tady je, Vaše lordstvo.“
    „Děkuju. Ihned vyrazím do Battersea. Chci, abys byl na aukci místo mě. Neztrácej čas—nechci propásnout Danteho ani De Voragina—tady—vidíš? ´Zlatá legenda´--Wynkyn de Worde, 1493—jasné?—zkus získat především ´Čtyři syni Aymonovi´ od Caxtona, je to unikát vydaný roku 1489. Podívej! Označil jsem ti kusy, které chci a připsal k nim mou nabídku. Uvidíme, jak vynaložíš své síly. Vrátím se na večeři.“
    „Zajisté, Vaše lordstvo.“
    „Jeď mým taxíkem a přesvědč se, ať si pospíší. Tebe šofér možná poslechne. Smím,“ řekl lord Peter, hledíc na sebe přes zrcadlo z osmnáctého století, které viselo nad krbovou římsou, „Smím mít tu drzost rozzuřit už rozzuřeného Thippse—celkem složitý jazykolam—tím, že se objevím s cylindrem a ve fraku? Myslím, že ne. Bezpochyb by přehlédl mé kalhoty a spletl by si mne s funebrákem. Šedivý oblek, elegantní, ne nijak nápadný s padnoucím kloboukem, slušel by spíše mému druhému já. Dost už amatéra z raných vydání. Nový motiv teď uvede zvuk fagotu; vstupuje Sherlock Holmes, převlečený jako kavalír. A tu odchází Bunter. Neocenitelný chlapík—nikdy netvrdí, že má příliš práce, když po něm nějakou požadujete. Doufám jen, že mi záská ty ´Čtyřy syny Aymanovi.´ A přesto, stále existuje ještě jedna kopie—ve Vatikáně.**Mohla by být i na prodej, člověk nikdy neví—kdyby římskokatoliská církev přšla na mizinu, nebo kdybz Švýcarsko vtrhlo do Itálie—avšak cizí mrtvola se zničehonic neobjeví v koupelně předměstského obydlí—přinejmenším bych si neměl myslet—pravděpodobnost takové okolnosti, která zahrnovala cvikr, by se dle mého názoru dala spočítat na prstech jedné ruky. Božínku! Je to strašlivá věc věnovat se dvěma zálibám najednou.“

    OdpovědětVymazat
  23. „Co je, Buntere?“
    „Její Milost právě volá z Denveru, pane. Právě jsem jí sděloval, že Vaše Lordstvo odjelo na aukci, když jsem zaslechl klíče Vašeho lordstva.“
    „Díky,“ řekl Lord Peter, „poslyš, mohl bys mi najít můj katalog, že ano? Musel jsem ho nechat v pokoji, či na pracovním stole.“
    Posadil se k telefonu s nádechem nedbalé galantnosti, jakoby to byl starý známý, co se zastavil na kus řeči.
    „Haló, matko, seš tam?“.
    „Ach, to jsi ty, můj milý,“ odvětil hlas ovdovělé vévodkyně. „Obávala jsem se, že jsme se právě minuli“
    „No, vlastně jo, minuli. Právě jsem vyrazil na aukci Brockleburyho majetku pro pár knížek, ale musel jsem se vrátit pro katalog. Co se děje?“
    „Ale, taková podivná věc,“ řekla vévodkyně. „Řekla jsem si, že ti to zavolám. Znáš pana Thippse?“
    „Thippse?“ zeptal se Lord Peter. „Thipps? Jasně, ten architekt, co dělá kostelní střechu, jo. A co s ním?“
    „Paní Throgmortonová je, je docela mimo.“
    „Promiň, matko, neslyším. Která paní?“
    „Throgmortonová... Throgmortonová, žena faráře.“
    „Ach, Throgmortonová, co?“
    „Pan Thipps jim dnes ráno volal. Měl totiž přijít, víš.“
    „Ano?“
    „Volal, že nemůže. Byl chudinka celý nesvůj. Našel ve své vaně mrtvolu.“
    „Pardon, matko, nerozumím, co kde našel?“
    „Mrtvolu, drahý. Ve vaně.“
    „Cože? Ne, ne, neskončili jsme. Prosím ještě nás neodpojujte. Haló, haló! Jsi tam, matko? Haló, matko! Ano, promiň, to děvče nás chtělo odpojit. Jakou mrtvolu?“
    „Mrtvého muže, drahý. Neměl na sobě nic jiného než cvikr. Zaručuju ti, že se paní Throgmortonová červenala, když mi to vyprávěla. Obávám se, že lidé jsou na malých farnostech jaksi úzkoprsí.

    ________________________________

    „Buntere!“
    „Ano, pane.“
    „Její Milost mě právě informovala, že ctihodný atchitekt z Battersea našel ve své vaně mrtvého chlapa.“
    „Opravdu, pane? To je vskutku uspokojivé.“
    „Vskutku, Buntere. Říkáš trefně. Kéž bych se na Etonu a Balliolu naučil to samé. Našel jsi ten katalog?
    „Tady je, pane.“
    „Díky. Musím ihned do Battersea. Chci, abys jel na aukci místo mě. Pospěš si, nechci Danteho, ani de Voragina. Tady to je, vidíš? Zlatá legenda, Wynkyn de Worde, 1493, jasné? A, varuju tě, klidně se přetrhni pro Čtyři syny Aymonovy od Caxtona– je to vzácnost z roku 1489. Dívej, zaškrtnul jsem všechno, co chci, přihazuj jen tolik na každou věc. Snaž se. Měl bych být zpátky na večeři.“
    „Dobře, pane.“
    „Vezmi si můj taxík a řekni mu, ať si pospíší. Pro tebe to snad udělá, mě moc nemusí. Mám snad,“ řekl si Lord Peter hledě do zrcadla z osmnáctého století visícím nad krbem, „mám snad to srdce víc rozrušit rozrušeného Thippse, to je skoro jazykolam, svým vzezřením ve fraku a cylindru? Obávám se, že ne. Vsadím se, že si prohlédne moje kalhoty a splete si mě s hrobařem. Hodil by se mi šedý oblek, elegantní, ale ne extravagantní, s kloboukem, co k němu bude ladit, bude se lépe hodit i k mému druhému já. Pryč z amatérismu prvních vydání, fagot hraje sólo nový motiv a vchází Sherlock Holmes, přestrojený za gentlemena. A, támhle odchází Bunter. Chlápek k nezaplacení – nikdy se nenabídne, že udělá svou práci, když ho pověříte něčím jiným. Snad nepropásne Čtyři syny Aymonovy. Nu což, existuje ještě jeden výtisk. Ve Vatikánu. Možná bude jednou k dostání, jeden nikdy neví. Kdyby Římskokatolická církev šla do pekel, nebo kdyby Švýcarsko napadlo Itálii... ale cizí mrtvola se v předměstské vaně objeví jen jednou za život, alespoň myslím, že častěji ne. V každém případě se domnívám, že případy, ve kterých figuroval cvikr, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Jsem to ale ... jaké břímě živit dva koníčky najednou.“

    OdpovědětVymazat
  24. „Co se děje, Buntere?“
    „Její milost právě volala z Denveru, mylorde. Zrovna jsem jí říkal, že Vaše lordstvo odjelo na dražbu, když jsem slyšel Vaše lordstvo odemykat.“
    „Děkuji,“ řekl Lord Peter; „a najděte mi můj katalog, ano? Myslím, že jsem ho nejspíše zapomněl v ložnici nebo na stole.“
    Posadil se k telefonu s nenucenou zdvořilostí, jako kdyby se starý známý zastavil na kus řeči.
    „Haló, máti, jsi to ty?“
    „Ach, tady jsi drahý,“ ozval se hlas ovdovělé vévodkyně. „Obávala jsem se, že jsem tě zmeškala.“
    „Po pravdě jsi mne zmeškala, zrovna jsem odjížděl na dražbu do Brocklebury pro jednu či dvě knihy, ale musel jsem se vrátit pro katalog. Co se děje?“
    „Taková zvláštní věc,“ řekla vévodkyně. „Říkala jsem si, že ti o tom povím. Znáš toho malého pana Thippse?“
    „Thippse?“ řekl lord Peter. „Thipps? Ó ano, ten architekt, který pracuje na střeše kostela. Jistě. Co s ním?“
    „Zrovna tu byla paní Throgmortonová v docela nehezkém rozpoložení.“
    „Omlouvám se, matko, neslyším. Jaká paní?“
    „Throgmortonová – Throgmortonová – vikářova žena.“
    „Ach, Throgmortonová, je to tak?“
    „Pan Thipps jim dnes ráno volal. Abys rozuměl, dnes měl přijít.“
    „Ano?“
    „Zavolal jim, aby jim sdělil, že nemůže. Byl tak rozrušený, chuděra. Našel doma ve vaně mrtvé tělo.“
    „Omlouvám se, máti, neslyším. Našel co a kde?“
    „Mrtvolu, drahý, ve vaně.“
    „Co? – Ne, ne, neskončili jsme. Nepřerušujte náš hovor, prosím. Haló! Haló! Jsi tam, matko? Haló! – Máti! – Ah, ano, omlouvám se, to děvče se snažilo ukončit spojení. Jaké tělo?“
    „Mrtvý muž, drahý. Neměl na sobě nic, kromě cvikru. Paní Throgmortonová se červenala, když mi to tom vyprávěla. Obávám se, že lidé na venkovské faře bývají trochu úzkoprsí.“
    ________________________________
    „Buntere!“
    „Ano, mylorde?“
    „Její milost mi říká, že ctihodný batterseaský architekt našel ve své vaně mrtvého muže.“
    „Vskutku, mylorde? To je velmi potěšující.“
    „Velmi, Buntere. Volba vašich slov je neomylná. Přál bych si, aby mi v Etonu a Balliolu posloužili stejně dobře. Našel jste ten katalog?“
    „Zde je, mylorde.“
    „Děkuji, okamžitě jedu do Battersea. Chci, abyste se účastnil dražby místo mne. Neztrácejte čas – nechci zmeškat Danteho foliant ani de Voragina - tady jsou – vidíte? ‚Zlatá legenda‘, Wynkyn de Worde, 1493 – máte to? Poslyšte, dejte si zejména záležet, abyste získal Caxtonovo vydání ‚Čtyř synů Aymonových‘, je to vydání z roku 1489 a je unikátní. Podívejte! Vyznačil jsem vše, co chci, a napsal, kolik jsem ochotný za ně nabídnout. Udělejte vše, co bude ve vašich silách. Vrátím se na večeři.“
    „Dobrá, mylorde.“
    „Jeďte mým taxi a řekněte šoférovi, ať si pospíší. Na vás dá, mne nemá moc v oblibě. Nevím,“ řekl si lord Peter, dívaje se na svůj odraz v zrcadle z osmnáctého století, které viselo nad římsou krbu: „zda-li mám to srdce zneklidnit zneklidněného Thippse ještě více – to se špatně říká rychle – když se objevím v cylindru a redingotu? Nemyslím. Deset ku jedné, že přehlédne moje kalhoty a splete si mne s funebrákem. Řekl bych, že šedý kabát, elegantní, ale ne okázalý, a k němu padnoucí klobouk, sedne mému druhému já lépe. Odchází milovník prvotisků, nový motiv představený sólem na fagot, vchází Sherlock Holmes, přestrojený za gentlemana. Támhle kráčí Bunter. Neocenitelný společník. Nikdy neodmítne práci, která je na rámec jeho povinností. Doufám, že nezmešká ‚Čtyři syny Aymonovy.‘ Stále ještě jedno vydání je ve Vatikánu. Mohlo by být někdy k mání, jeden nikdy neví – kdyby římskokatolická církev zkrachovala nebo kdyby Švýcarsko napadlo Itálii. Avšak cizí mrtvola se ve vaně na předměstí neobjeví vícekrát než jednou za život. Alespoň počet těch případů, které zahrnovaly cvikr, by se dle mého názoru dal spočítat na prstech jedné ruky. Jářku! Je to strašlivá chyba, provozovat dva koníčky zároveň!

    OdpovědětVymazat
  25. Henrieta Liptáková

    "Co se děje Buntere?"
    "Její milost právě volá z Denveru, Milorde. Zrovna jsem jí sděloval, že Vaše lordstvo odešlo na aukci, když jsem uslyšel klíč Vašeho lordstva ve dveřích"
    "Děkuji," řekl Lord Peter; " a najděte mi můj aukčním katalog ano? Myslím, že jsem ho nechal v ložnici nebo na stole."
    S nenucenou zdvořilostí se posadil k telefonu, jako by si měl se známým sednout na kus řeči.
    "Zdravím máti – jste to vy?"
    "No konečně můj milý" odpověď hlas ovdovělé vévodkyně "už jsem se bála, že tě minu."
    "Vlastně jsi mě minula, jsem na odchodu. Zrovna jsem se chystal na aukci k Brockleburymu, abych si na aukci vybral jednu či dvě knihy, ale musel jsem se vrátit domů pro aukční katalog. Co se děje matko?"
    "Taková zvláštní věc," řekla vévodkyně. " Myslela jsem, že bych tě o ní měla informovat. Znáš toho malého pana Thippse?"
    "Thippse?" řekl Lord Peter. "Thippse? Ale jistě, ten malý architekt, který projektuje střechu kostela. Ano. Co je s ním?
    "Zrovna se tu stavila paní Throgmortonová, velmi rozrušená.
    "Promiň máti, špatně tě slyším. Jaká paní?"
    "Throgmortonová – Throgmortonová – vikářova žena."
    " Ano už vím, Throgmortonová"
    "Pan Thipps jí dnešního rána volal. Dnes měl střechu jet zkontrolovat.
    "A?
    "Zavolal jim a řekl, že nemůže. Byl neuvěřitelně rozrušený, chudáček malý. Ve vaně našel mrtvolu!"
    "Promiň máti, nic neslyším;koho našel, kde?"
    "Mrtvolu, drahý, ve vaně."
    "Cože? – ne, ne ještě jsme neskončili. Nepřerušujte nás. Haló!Haló! Máti jsi tam?
    Haló! – Máti! – konečně – omlouvám se, spojovatelka se nás snažila přerušit. Jakého nebožtíka našel?"
    "Prostě nebožtíka můj milý, neměl nic na sobě jen brýle. Paní Throgmortonová se červenala, když mi to říkala. Obávám se, že se lidé na venkovských farách jsou trochu úzkoprsí."



    „Buntere!“
    „Vaše lordstvo?“
    „Její milost mi sděluje, že úctyhodný architekt z Batersea našel nebožtíka ve vaně.“
    „Milorde vskutku? To je velmi potěšující.“
    „Opravdu velmi, Buntere. Vaše volba slov je neomylná. Kéž by pro mě udělal Eton a Balliol taky tolik. Našel jste ten aukční katalog?"
    "Tady Milorde."
    "Děkuji. Ihned vyrazím do Battersea. Potřebuji, abyste se aukce zúčastnil místo mne. Neztrácejte čas – Nesmíte přijít o Dantovo folio ani o Voragineho – tady jsou– vidíte? 'Zlatá legenda' od Wynkyna de Wordeho z roku 1493 – budete si to pamatovat? – A hlavně, za žádnou cenu nesmíte přijít o Caxtonovo folio "Čtyři synové Aymonovi"– je to unikátní folio z roku 1489. Označil jsem vše, co chci a také jsem ke každému připsal nejvyšší nabídku. Udělejte pro mě, co se dá. Do večeře se vrátím.
    "Velmi dobře Milorde."
    "Jeďte mým taxíkem a řidiči řekněte, ať si pospíší. Vás by mohl poslechnout, mě moc v oblibě nemá. Mohl bych, "řekl si Lord Peter, prohlížejíc se v zrcadle z osmnáctého století nad krbovou římsou, "mohl bych potrápit ztrýzněného Thippse – je celkem těžké to říct rychle – tím, že se objevím s cylindrem a ve fraku? Nejspíš ne. Bezpochyby přehlédne mé kalhoty a splete si mě s funebrákem. Šedivý oblek, řekl bych, elegantní, ale ne křiklavý, s kloboukem stejné barvy, to by mému druhému já padlo lépe. Odchází milovník prvních vydání; nový hrdina vchází na scénu za zvuku fagotu; vstupuje Sherlock Holmes, převlečený jako procházející se džentlmen. Támhle jde Bunter. Neocenitelný chlapík – nikdy mi neřekl, že bych po něm chtěl něco, co není v popisu jeho práce. Doufám, že nepropásne 'Čtyři syny Aymonovy'. Ale vlastně existuje ještě jedna kopie – ve Vatikánu. Třeba bych jí mohl získat, člověk nikdy neví – třeba se Římská církev rozpadne nebo Švýcarsko napadne Itálii. Však podivná mrtvola se v předměstské koupelně neobjeví vícekrát než jednou za život. Kolikrát se to stalo, bych s brýlemi spočítal na prstech jedné ruky. Jémine! Strašlivá chyba věnovat se dvěma koníčkům najednou."

    OdpovědětVymazat
  26. Pospíšilová
    “Co se děje, Buntere?“
    “Její milost před chvílí zavolala z Denveru, mylorde. Právě jsem jí oznamoval, že vaše lordstvo šlo na aukci, když jsem v zámku zaslechl klíč vašeho lordstva.“
    “Děkuji,“ řekl Lord Peter“, " a mohl byste se mi podívat po katalogu? Musel jsem ho nechat v ložnici, nebo na psacím stole.“
    Sedl si k telefonu s nenucenou, jako by mluvil se starým známým, který se zastavil na kus řeči.
    Zdravíčko, máti—jsi tam?
    Ach, tady jsi, drahoušku, “ozval se hlas ovdovělé vévodkyně z Denveru. “Bála jsem se, že jsme se právě minuli. “
    “Prakticky jsme se taky minuli. Zrovna jsem vyrazil vybrat si knihu nebo dvě na Brockleburyho aukci, ale musel jsem se vrátit pro katalog. Copak se stalo? “
    “Tuze zvláštní věc, “ odpověděla vévodkyně. “Říkala jsem si, že ti to musím povědět. Znáš malého pana Thippse? “
    “Thippse? Řekl Lord Peter. “Thipps? Ach, no jistě, ten malý architekt co opravuje střechu kostela. A co je s ním? “
    “Před chvílí se u mě zastavila paní Throgmortonová a byla hrozně rozrušená. “
    “Odpusť, máti, špatně jsem tě slyšel. Jaká paní? “
    “ Throgmortonová—paní Throgmortonovᬗvikářova manželka. “
    “ Aha, Throgmortonová, a dál? “
    “Pan Thipps jim dnes ráno telefonoval. Měl dnes totiž přijet a volal, že nepřijede. “
    “Ano? “
    “Zavolal jim, že nemůže přijít. Byl chudáček celý rozrušený. Našel ve vaně mrtvolu. “
    “Promiň mi máti, zase jsem tě neslyšel, cože to našel a kde? “
    “Mrtvé tělo, drahý, ve své vaně. “
    “Cože?-- , ne, ne, ještě jsme nedomluvili. Prosím nepřerušujte nás. Haló! Haló! Jsi tam, máti? Haló!—Máti--! Omlouvám se, spojovatelka se nás pokoušela přerušit. Jaké tělo?
    Mrtvolu, drahý, ten muž na sobě neměl nic krom cvikru. Paní Throgmortonová celá zčervenala, když mi to říkala. Obávám se, že lidé z vesnických vikářství jsou trochu úzkoprsí.
    -----------------------------------------------------------------------------------
    “Buntere! “
    “Ano, mylorde. “
    “Její milost mi právě sdělila, že ctihodný architekt z Battersea objevil ve vaně mrtvolu.“
    “Skutečně, mylorde? To je vskutku potěšující. “
    “Vskutku, Buntere. Vaše volba slov je naprosto neomylná. Kéž by mne to samé naučili v Etonu a Balliolu. Našel jste ten katalog? “
    “Tady je, mylorde. “
    “Děkuji. Vyrážím hned teď do Battersea. Chci, abyste se zúčastnil té aukce místo mne. Neztrácejte čas—nechci přijít o ten foliant Danteho nebo de Voragina –tady jsou—vidíte je? ´Zlatá legenda´ --Wynkyn de Worde, 1493—je to jasné?—a hlavně se pokuste získat ten Caxtonův foliant ´Čtyř synů Amonových´--je to vydání z roku 1489 a také unikát. Podívejte se! Knihy, o které mám zájem jsem označil a připsal k nim svou nejvyšší nabídku. Udělejte pro mne, co se dá. Měl bych se vrátit včas na večeři. “
    “Výborně, mylorde.“
    Vezměte si můj taxík a řekněte řidiči, ať si pospíší. Mne příliš v lásce nemá, ale pro vás to třeba udělá. Mohu, “řekl lord Peter, pozorující svůj odraz v zrcadle z osmnáctého století visícím nad krbovou římsou, mohu být tak netaktní a ještě více frustrovat frustrovaného Thippse—to je, řeknu-li to rychle, hotový jazykolam—tím, že se před ním objevím v cylindru a ve fraku? Jistěže nemohu. Vsadím se, že by si nevšiml mých kalhot a spletl si mne s majitelem pohřebního ústavu. Řekl bych, že mému druhému já bude lépe sedět šedý oblek, elegantní, ale nepříliš nápadný a k tomu klobouk stejné barvy. Amatérský sběratel prvotisků odchází, nový motiv je představen sólem na fagot,vstupuje Sherlock Holmes, přestrojen za gentlemana na procházce. Támhle jde Bunter. Neocenitelný pomocník, který vám nikdy neřekne, že zadaný úkol nemá v popisu práce. Doufám, že nepřijde o ty ´Čtyři syny Aymonovi´ a i kdyby, existuje další kopie—ve Vatikánu. Třeba bude k mání, jeden nikdy neví—co kdyby římskokatolická církev přišla na mizinu, nebo Švýcarsko napadlo Itálii—naproti tomu podivná mrtvola se v koupelně na předměstí objeví jen jednou za život—tedy alespoň myslím—každopádně počet obdobných případů lze spočítat, řekl bych, na prstech jedné ruky. Můj bože! Věnovat se dvěma koníčkům najednou je hrozná chyba. “

    OdpovědětVymazat
  27. „Co se děje, Buntere?“
    „Její Milost právě volala z Denveru, vaše Lordstvo. Zrovna ve chvíli, kdy jsem říkal, že vaše Lordstvo odjelo na aukci, jsem zaslechl klíč vašeho Lordstva ve dveřích.
    „Díky,“ řekl Lord Peter; “a mohl bys mi najít můj katalog, podíval by ses po něm? Myslím, že jsem jej nechal v pokoji, či na stole.“
    Pomalu a elegantně usedl k telefonu, jako by se tu na kus řeči zastavila jeho známost.
    „Haló, máti-jsi to ty?“
    „Ach, tady tě mám, drahý,“ odpověděla vévodkyně z Dowageru. „Už jsem se bála, že jsem tě právě minula.“
    „Popravdě, ve skutečnosti, jsi mě minula. Zrovna jsem vyrazil na Brockleburyho aukci pro pár knih,ale musel jsem se vrátit pro katalog. Co se děje?“
    „Taková kuriózní věc,“ řekla vévodkyně. „Řekla jsem si, že ti to povím. Vzpomínáš si na pana Thippse?“
    „Thipps,“ řekl lord Peter. „Thipps? Á, ano, ten architektík, co dělá střechu kostela. Ano. Co je s ním?“
    „Zrovna se u mě zastavila paní Throgmortonová, byla celkem rozrušená."
    „Promiň máti, Nerozumím ti. Jaká paní?“
    „Throgmortonová--Throgmortonová—vikářova žena.“
    „Ach, Throgmortonová, ano?“
    „ Pan Thipps jim ráno volal. Měl k nim dnes dorazit, víš."
    „Ano?“
    „Volal jim, aby jim sdělil, že nemůže. Byl tak rozrušený, chudáček. Nalezl ve své vaně mrtvolu.“
    „Promiň máti, nerozumím ti; našel co, kde?“
    „Mrtvolu, drahý, ve vaně.“
    „Cože?—ne, ne, ještě jsme neskončili. Prosím nepřerušujte nás. Haló! Haló! Jsi tam, máti?
    Haló!--Máti!—ach, ano--promiň, spojovatelka se nás snažilo přerušit. Jakou mrtvolu
    ?“
    „Mrtvého muže, drahý, neměl na sobě nic, jen cvikr. Paní Throgmortonová celá hořela, když mi to vyprávěla. Obávám se, že lidé na venkovské faře jsou trošinku úzkoprsí.

    „Buntere!“
    „Ano, vaše Lordstvo.“
    „Její milost mi sdělila, že ctihodný architekt z Battersea objevil ve své vaně mrtvého muže.“
    „Opravdu, vaše Lordstvo? To je velmi potěšující.“
    „Velice, Buntere. Tvá volba slov je dokonalá. Kéž by pro mě udělal Eton a Balliol taky tolik. Našel jsi ten katalog?“
    „Tady je, vaše Lordstvo.“
    „Děkuji. Ihned vyrážím do Battersea. Chci aby jsi se zúčastnil aukce namísto mě. Neztrácej čas—Nechci aby mi uniko Dantovo fólio a ani de Voragine—tady to máš--vidíš? 'Zlatá Legenda'—od Wynkyna de Worde, 1493—máš to?--a, říkám, udělej co je v tvých silách pro Caxtonovo fólio 'Čtyři synové Amonovi'—je to unikátní kousek z roku 1489. Podívej se! Všechny, které chci, jsem označil, a napsal vždy strop ke každé položce . Udělej pro mne co zmůžeš. Na večeři bych měl být zpátky.“
    „Výtečně, vaše Lordstvo."
    „Vezmi si mé taxi a řekni řidiči, ať pospíchá. Pro tebe to možná udělá, mne zrovna v lásce nemá. „Mám,“řekl Lord Peter, prohlížejíc se v zrcadle z osmnáctého století na krbové římse. „Můžu si dovolit zmást a zamést se zmateným Thippsem –to je celkem těžké takhle rychle vyslovit-- tím, že se objevím ve fraku a s cylindrem? Myslím si, že nikoliv.
    Deset ku jedné, že přehlédne mé kalhoty a splete si mne s funebrákem. Šedý oblek, řekl bych, elegantní, ale ne výstřední, s obyčejným kloboukem, mi sluší lépe. Amaterský sběratel prvních vydání odchází; je představen nový motiv sóla pro fagot; vstupuje Sherlock Holmes, přestrojený jako džentelmen. Támhle jde Bunter. Neocenitelný společník—nikdy neřekne o zadané práci, že není v jeho silách či odpovědnostech. Doufám, že mu neuniknou 'Čtyři synové Amonovi. Pořád tady bude další kopie—ve Vatikánu. Třeba bude k dostání, člověk nikdy neví—když římskokatolická církev zkrachuje, nebo Švýcarsko napadne Itálii –kdežto podivuhodné tělo se neobjeví v koupelně na předměstí více jak jednou za život--alespoň, řekl bych, že ne—tak jako tak, počet takových případů se cvikrem může být, jak věřím spočítán na prstech jedné ruky. Jemine! Věnovat se dvěma koníčkům naráz je ohromná chyba.

    OdpovědětVymazat
  28. Veronika Gunárová

    „Co je, Buntere?“
    „Její milost právě volala z Denveru, vaše lordstvo. Zrovna jsem říkal, že se vaše milost chystá na aukci, když jsem uslyšel klíč v zámku, milorde.“
    „Díky,“ odpověděl lord Peter, a mohl byste mi najít katalog, že ano? Myslím, že jsem ho nechal v ložnici nebo na stole.“
    Usadil se k telefonu s nenucenou zdvořilostí, jakoby by mluvil se starým známým, který se zastavil na kus řeči. „Nazdárek máti – jsi tam?“
    „Jsi to ty, drahý“ odpověděl hlas ovdovělé védovkyně.“ Bála jsem se, že jsme se minuli.“
    „Po pravdě si mne zmeškala.Zrovna jsem měl namířeno na aukci do Brocklebury, vybrat si jednu či dvě knížky, ale musel jsem se vrátit pro katalog. Co je nového?“
    „Velkolepá novinka,“ řekla vévodkyně.“Myslela jsem, že bych ti to měla sdělit. Znáš toho malého Thippse?“
    „Thippse?“ odpověděl lord Peter.“Thipps? Ano, ten prťavý architekt, který pracuje na střeše kostela. Ano. Co s ním?“
    „ Zrovna tu byla paní Throgmortonová, velmi rozrušená.“
    „Promiň máti, neslyším tě. Kdo?“
    „Throgmortonová-Throgmortonová, ta farářova žena.“
    „Throgmortonová, ano?“
    „Pan Thipps jim ráno volal. Ten den se měl ukázat, víš.“
    „Ano?“
    „Zavolal jim, aby jim řekl, že ten den nemůže. Byl tak rozhozený, chudáček. Našel totiž ve vaně mrtvolu.“
    „Omlouvám se máti, neslyším tě, našel co, kde?“
    „Mrtvolu, drahý, ve své vlastní vaně.“
    „Cože? – ne,ne, ještě jsme nedomluvili. Prosím, nepřerušujte nás. Halo! Halo! Jsi tam, máti?“
    Halo! – Matko! Ach, ano – promiň, telefoní spojovatelka nás chtěla přerušit.Jaké tělo?“
    „Mrtvý muž, zlato, nahý kromě cvikru. Paní Throgmortonová byla rozrušená, když mi to sdělovala. Obávám se, že lidé ve venkovsk„Buntere!“
    „Ano, vaše milosti?“
    „Její milost mi sdělila, že vážený architekt z Battersea našel ve své vaně mrtvolu.“
    „Vskutku, můj pane? To je úchvatné.“
    „Velmi, Buntere. Váš výběr slov je neomylný. Přál bych si, aby mě to samé naučili v Etonu a Ballionelu. Našel jste ten katalog?“t
    „Tady je, vaše milosti.“
    „Díky. Vyrážím hned do Battersea. Chci, abyste se za mě zúčastnil aukce. Neztrácejte čas, nechci si nechat ujít Danteho knihu ani Voragina--tady jsou—vidíte? Zlatá legenda—Wynkyn de Worde,1493—máte to?--a, jak říkám, hlavně se pokuste získat ty Caxtonovy listiny „Čtyř synů Aymonových“—je to vydání z roku 1489 a velmi vzácné. Podívejte! Knihy, o které mám zájem jsem označil a připsal k nim svou nejvyšší nabídku. Udělejte, co je v tých silách. Budu zpátky na večeři.“
    „Dobře, milorde.“
    „Jeďte mým taxíkem a ať si pospíší. Pro vás to možná udělá, mě tak moc v lásce nemá.“Mohu“, řekl lord Peter,přitom na sebe hleděl do zrcadla z osmnáctého století, které stálo na krbové římse,“mohu mít to srdce znervoznit již nervozního Thippse—je obtížné to říci rychle-- tím, že se tam objevím v cylindru a v černém fraku? Myslím, že ne. Deset ku jedné, že přehlédne mé kalhoty a bude bude mě pokládat za funebráka. Mému druhému já vyhovuje lépe šedý frak, elegatní, ne křiklavý, který bude ladit s kloboukem. Amatérský sběratel prvotisků odchází, nový motiv je představen solem na fagot, vstupuje Sherlock Holmes, přestrojen za getlemana na procházce. Zde kráčí Bunter. Neocenitelný společník-nikdy netvrdí, že má příliš práce, když po něm nějakou požadujete. Doufám, že nezmešká „Čtyři syny Aymonovi“. Kdyby ano, ještě pořád je tu jedna kopie—ve Vatikánu. Může být k dispozici, člověk nikdy neví—jestli by římskokatolická církev zkrachovala nebo Švýcarsko napadlo Itálii. Avšak cizí mrtvola se ve vaně na předměstí neobjeví vícekrát než jednou za život — přinejmenším si to myslím—v každé případě, počet obdobných případů lze spočítat na prstech jedné ruky. Jejda! Je to obrovská chyba mít dvě záliby najednou.“
    ých farnostech jsou trochu úzkoprsí.“

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. „Co je, Buntere?“
      „Její milost právě volala z Denveru, vaše lordstvo. Zrovna jsem říkal, že se vaše milost chystá na aukci, když jsem uslyšel klíč v zámku, milorde.“
      „Díky,“ odpověděl lord Peter, a mohl byste mi najít katalog, že ano? Myslím, že jsem ho nechal v ložnici nebo na stole.“
      Usadil se k telefonu s nenucenou zdvořilostí, jakoby by mluvil se starým známým, který se zastavil na kus řeči. „Nazdárek máti – jsi tam?“
      „Jsi to ty, drahý“ odpověděl hlas ovdovělé védovkyně.“ Bála jsem se, že jsme se minuli.“
      „Po pravdě si mne zmeškala.Zrovna jsem měl namířeno na aukci do Brocklebury, vybrat si jednu či dvě knížky, ale musel jsem se vrátit pro katalog. Co je nového?“
      „Velkolepá novinka,“ řekla vévodkyně.“Myslela jsem, že bych ti to měla sdělit. Znáš toho malého Thippse?“
      „Thippse?“ odpověděl lord Peter.“Thipps? Ano, ten prťavý architekt, který pracuje na střeše kostela. Ano. Co s ním?“
      „ Zrovna tu byla paní Throgmortonová, velmi rozrušená.“
      „Promiň máti, neslyším tě. Kdo?“
      „Throgmortonová-Throgmortonová, ta farářova žena.“
      „Throgmortonová, ano?“
      „Pan Thipps jim ráno volal. Ten den se měl ukázat, víš.“
      „Ano?“
      „Zavolal jim, aby jim řekl, že ten den nemůže. Byl tak rozhozený, chudáček. Našel totiž ve vaně mrtvolu.“
      „Omlouvám se máti, neslyším tě, našel co, kde?“
      „Mrtvolu, drahý, ve své vlastní vaně.“
      „Cože? – ne,ne, ještě jsme nedomluvili. Prosím, nepřerušujte nás. Halo! Halo! Jsi tam, máti?“
      Halo! – Matko! Ach, ano – promiň, telefoní spojovatelka nás chtěla přerušit.Jaké tělo?“
      „Mrtvý muž, zlato, nahý kromě cvikru. Paní Throgmortonová byla rozrušená, když mi to sdělovala. Obávám se, že lidé ve venkovských farnostech jsou trochu úzkoprsí.“

      Vymazat
    2. „Buntere!“
      „Ano, vaše milosti?“
      „Její milost mi sdělila, že vážený architekt z Battersea našel ve své vaně mrtvolu.“
      „Vskutku, můj pane? To je úchvatné.“
      „Velmi, Buntere. Váš výběr slov je neomylný. Přál bych si, aby mě to samé naučili v Etonu a Ballionelu. Našel jste ten katalog?“t
      „Tady je, vaše milosti.“
      „Díky. Vyrážím hned do Battersea. Chci, abyste se za mě zúčastnil aukce. Neztrácejte čas, nechci si nechat ujít Danteho knihu ani Voragina--tady jsou—vidíte? Zlatá legenda—Wynkyn de Worde,1493—máte to?--a, jak říkám, hlavně se pokuste získat ty Caxtonovy listiny „Čtyř synů Aymonových“—je to vydání z roku 1489 a velmi vzácné. Podívejte! Knihy, o které mám zájem jsem označil a připsal k nim svou nejvyšší nabídku. Udělejte, co je v tých silách. Budu zpátky na večeři.“
      „Dobře, milorde.“
      „Jeďte mým taxíkem a ať si pospíší. Pro vás to možná udělá, mě tak moc v lásce nemá.“Mohu“, řekl lord Peter,přitom na sebe hleděl do zrcadla z osmnáctého století, které stálo na krbové římse,“mohu mít to srdce znervoznit již nervozního Thippse—je obtížné to říci rychle-- tím, že se tam objevím v cylindru a v černém fraku? Myslím, že ne. Deset ku jedné, že přehlédne mé kalhoty a bude bude mě pokládat za funebráka. Mému druhému já vyhovuje lépe šedý frak, elegatní, ne křiklavý, který bude ladit s kloboukem. Amatérský sběratel prvotisků odchází, nový motiv je představen solem na fagot, vstupuje Sherlock Holmes, přestrojen za getlemana na procházce. Zde kráčí Bunter. Neocenitelný společník-nikdy netvrdí, že má příliš práce, když po něm nějakou požadujete. Doufám, že nezmešká „Čtyři syny Aymonovi“. Kdyby ano, ještě pořád je tu jedna kopie—ve Vatikánu. Může být k dispozici, člověk nikdy neví—jestli by římskokatolická církev zkrachovala nebo Švýcarsko napadlo Itálii. Avšak cizí mrtvola se ve vaně na předměstí neobjeví vícekrát než jednou za život — přinejmenším si to myslím—v každé případě, počet obdobných případů lze spočítat na prstech jedné ruky. Jejda! Je to obrovská chyba mít dvě záliby najednou.“

      Vymazat
  29. Birnerová
    „O co jde, Buntere?“
    „Její milost volá z Denveru, vaše lordstvo. Zrovna jsem říkal, že jste se vydal na aukci, když jsem uslyšel, jak odemykáte dveře.“
    „Děkuji,“ řekl lord Peter;“ a ty bys mi mohl najít můj katalog, že ano? Mám dojem, že jsem ho nechal v ložnici nebo na stole.“
    Sedl si k telefonu s lenivou zdvořilostí, jakoby si sedal se známým na kus řeči.
    „Zdravím, máti, jste to vy?“
    „O, tady jsi, zlatíčko,“ odpověděl hlas ovdovělé vévodkyně. „Bála jsem se, že jsme se minuli.“
    „Vlastně jsme se opravdu minuli. Zrovna jsem vyrazil na aukci do Brocklebury pro jednu nebo dvě knihy, ale musel jsem se vrátit pro katalog. Co se děje?“
    „Taková obrovská novina!,“ řekla vévodkyně. „Řekla jsem si, že ti to povím. Znáš pana Thippse?“
    „Thippse?“ řekl lord Peter. „Thipps? Ó ano, ten architekt, který staví kostelní střechu. Ano. Co je s ním?“
    „Paní Throgmortonová tu zrovna byla velmi rozrušená.“
    „Promiň máti, neslyším tě. Která paní?“
    „Throgmontonová—Throgmontonová—farářova žena.“
    „Ó, Throgmontonová, ano?
    „Mr. Thipps jim dnes ráno volal. Dnes měl přijít.“
    „Ano?“
    „Zavolal jim, že prý nemůže. Byl tak rozrušený, chudáček. Zrovna našel ve své vaně mrtvolu.“
    „Omlouvám se, máti, neslyším tě; co našel, kde?“
    „Mrtvolu, drahoušku, ve vaně.“
    „Co?—ne, ne, ještě jsme neskončili. Prosím, nepřerušujte nás. Haló! Haló! Jsi tam, máti?
    Haló!—Máti!—Ó, ano—promiň, ta dívka nás chtěla přerušit. Jaké tělo?“
    „Mrtvé tělo, drahoušku, celé nahé, kromě skřipce na nose. Paní Throgmortonová se červenala, když mi to vyprávěla. Obávám se, že lidé na venkovských farnostech jsou trochu úzkoprsí.“

    „Buntere!“
    „Ano, vaše lordstvo.“
    „Její veličenstvo vévodkyně mi právě pověděla, že jeden uznávaný architekt z Battersea našel ve své vaně mrtvolu.“
    „Vskutku, Vaše lordstvo? To je potěšující.“
    „Velmi potěšující, Buntere. Tvůj výběr slov je přesný. Kéž by pro mě Eton a Balliol stejně tak pomohli. Našel jsi ten katalog?“
    „Tady je, Vaše lordstvo.“
    „Děkuji. Hned vyrazím do Battersea. Chci, abys šel místo mě na aukci. Neztrácej čas—Nechci propásnout Dantovo folio, ani de Voragina—tady—vidíš? „Zlatá legenda“—Wynkyn de Worde, 1493—budeš si to pamtovat?—a říkám ti, snaž se o Caxtonovo folio „Čtyři synové Aymonovy“—je to unikátní dílo z roku 1489. Podívej! Označil jsem položky, které chci, a také jsem ke každému připsal i svou nabídku. Snaž se. Vrátím se na večeři.“
    „Dobrá, Vaše lordstvo.“
    „Vezmi si můj taxík a řekni, ať si pospíší. Tebe možná poslechne, mě moc v lásce nemá. Mohu,“ řekl lord Peter, zatímco se pozoroval v zrcadle z 18. století, „mohu být tak bezcitný, a zneklidnit už tak zneklidněného Thippse—a teď to říct ještě rychleji—když se objevím v cylindru a ve fraku? Nemyslím si. Deset ku jedné, že přehlédne kalhoty a splete si mě s pohřebákem. Možná šedý oblek, elegantní, ale ne nápadný, s kloboukem stejné barvy by byl lepší. Amatérský sběratel prvotisků odchází, nový motiv je představen fagotovým sólem a vstupuje Sherlock Holmes, přestrojeným za gentlemana. Bunter už odchází. Nenahraditelný chlapík—nikdy vám neřekne, že vámi zadaný úkol je mimo popis jeho práce. Doufám, že nepropásne „Čtyři syny Aymonovy“. Ještě existuje jedna kopie—ve Vatikánu. Možná by byla k mání, jeden nikdy neví—kdyby šla Římskokatolická církev do kytek, nebo kdyby Švýcarsko obsadilo Itálii--ale záhadná mrtvola se v předměstské koupelně objeví asi tak jednou za život—nejmíň, ale řekl bych, že ne—každopádně, pravděpodobnost, že bude mít na nose skřipec, je opravdu mizivá. Jemináčku! Mít dva koníčky najednou je opravdu příšerná chyba.“

    OdpovědětVymazat
  30. "Co se děje, Buntere?"
    "Její Jasnost volá z Denveru, můj pane. Zrovna jsem říkal, že vaše lordstvo odjelo na aukci, když jsem vás zaslechl odemykat."
    "Děkuji," řekl Lord Petr; "a mohl bys mi najít můj katalog? Myslím, že jsem ho nechal v mé ložnici nebo na stole."
    Sedl si k telefonu s nenucenou zdvořilostí, jako kdyby to byla známost, co přišla na kus řeči.
    "Zdravím, máti—jsi to ty?"
    "Oh, tady jsi, drahý," odpověděl hlas ovdovělé vévodkyně. "Bála jsem se že jsem tě zrovna propásla."
    "No, popravdě propásla. Zrovna jsem vyrážel na aukci v Brocklebury vyzvednout jednu nebo dvě knížky, ale musel jsem se vrátit pro katalog. Co se děje?"
    "Taková novina," řekla vévodkyně. " Napadlo mě, že bych ti to řekla. Znáš malého pana Thippse?"
    "Thippse?" řekl Lord Petr. "Thipps? Oh, ano, ten malý architekt, který dělá střechu kostela. Ano. Co s ním?"
    "Byla tu zrovna paní Throgmortonová, v zajímavém rozpoložení."
    "Promiň, máti, neslyším. Paní kdo?"
    "Throgmortonová—Throgmortonová-- farářova žena."
    "Oh, Throgmortonova, ano?"
    "Pan Thipps jim dnes ráno volal. Měl dnes předat tu stavbu, víš."
    "Ano?"
    "Volal jim, že to nejde. Byl celý rozrušený, chudák. Našel mrtvolu ve vaně."
    "Promiň, máti, neslyším; našel co, kde?"
    "Mrtvolu, drahý, ve vaně."
    "Co?-- ne, ne, ještě jsme neskončili. Prosím, nepřerušujte nás. Haló! Haló! Jsi tam, máti?
    Haló!--Máti!--Oh, ano—promiň, to děvče se nás snažilo přerušit. Jakou mrtvolu?"
    "Mrtvolu muže, drahý, celou nahou, jenom se skřipcem na nose. Paní Throgmortonová se červenala, když mi to říkala. Obávám se, že lidé jsou na venkovském farářství trochu malicherní.

    "Buntere!"
    "Ano, pane."
    "Její Jasnost mi řekla, že ctihodný architekt z Battersea objevil ve své vaně mrtvolu."
    "Vskutku, můj pane? To je velmi uspokojující."
    "Velmi, Buntere. Tvá volba slov je neomylná. Kéž by pro mě Eton a Balliol udělali to samé. Našel jsi ten katalog?"
    "Tady je, pane-"
    "Děkuji. Okamžitě odjíždím do Battersea. Chci, aby ses zúčastnil té aukce místo mě. Neztrácej čas-- Nechci přijít o Danteho Knihu, ani de Voragin-- tady-- vidíš? 'Zlatá Legenda'-- Wynkyn de Worde, 1493-- rozumíš?-- a říkám ti, snaž se o Caxtonovi 'Čtyři Syny Aymonu'-- je z roku 1489 a je jedinečná. Podívej! Označil jsem ty, které chci a ke každé připsal svojí nabídku. Udělej, co půjde. Vrátím se na večeři."
    "Zajisté, můj pane."
    "Vezmi si můj taxík a řekni mu, ať spěchá. Pro tebe by mohl; mě nemá moc rád. Můžu," řekl Lord Petr, koukajíc na sebe v zrcadle z osmnáctého století nad krbovou římsou, "Můžu mít to srdce, abych ještě víc rozrušoval už tak rozrušeného Thippse-- to je složité na vyslovení-- tím že přijdu v cylindru a fraku? Nemyslím si. Deset ku jedné že přehlédne mé kalhoty a splete si mě s funebrákem. Šedý oblek, domnívám se, hezký ale decentní, s kloboukem, co ladí, mi bude sedět lépe. Amatér ze starých dílů odchází; nový motiv uvedený fagotovým sólem; vstupuje Sherlock Holmes, přestrojen za elegána. A tady je Bunter, nedocenitelný společník-- nikdy nenavrhne dodělání své práce pokud mu řeknete aby udělal něco jiného. Doufám že nepropásne ty 'Čtyři Syny Aymona.' Stejně, ještě je jedna kopie-- ve Vatikánu. Třeba by ji mohli zpřístupnit, kdo ví-- až půjde Římská Církev do kytek, nebo Švícarsko napadne Itálii-- Ale divná mrtvola ve venkovské koupelně se neobjeví každý den-- nebo aspoň myslím že ne-- ať tak či onak, Věřím, že počet takových případů, se skřipcem, jde spočítat na prstech jedné ruky. Božínku! Je hrozivá chyba mít dva koníčky zároveň."

    OdpovědětVymazat