Americký seriál M*A*S*H patří mezi stálice televizního vysílání snad všude na světě. V české verzi naštěstí odpadl umělý smích v pozadí a divák se tak může lépe soustředit na kouzelné gagy v prostředí válečných hrůz - sám tento protiklad bývá často základnou pro drsný humor i pro okamžiky, kdy zamrazí. I řeč postav se vyznačuje protiklady, mísí lékařský slang s vojenským, vyžívá se ve slovních hříčkách a hraje si s divákovými emocemi.
Video není ani po letech volně k dispozici; fanoušci seriálu tedy vytvořili alespoň stránky, kde si můžete přečíst kompletní texty jednotlivých epizod. Zkuste si napřed přečíst text vybrané epizody "Dear Sigmund"a představit si, že ho překládáte BEZ OBRAZU.
________________________________________________
Text k překladu, převzatý ze závěru epizody je zde. Překládáme DABING, tedy kromě základního významu a různých jazykových hříček musíme dbát i na to, aby se text dal dabovat - "vešel se hercům do pusy."
-
What's in the box? - Um, it's the ambulance driver's personal effects, sir. It's
going out to Graves Registration.
- Did
you write a little note for me to his folks? - Yes, sir. It's right here. I
never know what to say.
Of all
the lousy duties I've had to perform in this service that's always been the
lousiest.
You can
change it if you want, sir. I'm not sure all the words are exactly right or
anything.
"Dear
Mr. And Mrs. O'Donnell , it is with real deep sadness that I must tell you of
the death of your son. You can be very, very proud of Jerry. He never took a
human life, and he died "while he was trying to save the lives of five
other fellows. He was rushing them to the evac "which is short for
evacuation hospital, in Seoul "when his ambulance overturned. He was a
real good boy, Mr. And Mrs. O'Donnell ,and I know he loved you both very much. He
spoke of you often to my company clerk, Corporal Walter O'Reilly. We were proud
of him at MASH and we'll miss Jerry
very, very much.
"
- Thank you, Radar. Don't change a word.
- Thank
you, sir.
[Thinking]
The one person I can't figure out, even with all you've taught me, Sigmund is
B. J. Hunnicutt. - He's an enigma with size- 13 shoes.
- Get
that guy to pre-op now.
In the
midst of the most terrific enterprise ever devised to separate a person's
brains from his buns B. J. Goes calmly on. I envy his serenity. - Although
there must be a volcano under there somewhere.
- Oh,
give me that.
-
[Screams] - [Laughing] [Water Running] - Oh, hi.
- You!
You're the practical joker? It certainly looks that way, doesn't it? - Would
you like to help? - Sure.
What do
I do? As loud as you can, shout, "Air raid!" Air raid! Air raid! Air
raid! Air raid! Air raid! Air raid! [Gasping]
"Colonel
Potter is pleased to announce that today is the first day of spring.
"In
recognition of this event we are unveiling the cherry tree branch that we have
been trying to grow in a hothouse kind of ever since Major Houlihan got the
branch for us when she went away to get engaged to Tokyo.
"
Oh, thank you.
"And
now, in honor of the first day of spring" Okay, that's it.
- You
leaving, Sidney? - Afraid so.
- Hate
to be cured and run.
- You
feel better? Yeah, I think I do a little. It's like spring at MASH. If you
can't find it, and you can't feel it, you just go ahead and make it. Somewhere
in here, I'm coaxing a little bud to grow. Meanwhile, I'm goin' back to work.
- See
ya at the game next week? Yes, I'll be here with $20 in my pants and three aces
up my sleeve.
Show a
little imagination. Don't make them all spades.
Clamp.
[Sidney Thinking] They look every day into the
face of death.
- I'll be closing in five minutes.
- On the surface they may seem like other
doctors and nurses but underneath Ah, Sigmund, underneath.
[POTTER] Co je v té krabici? - [RADAR] Um, to jsou osobní věci řidiče ambulance, pane. Odchází to na péči o válečné hroby.
OdpovědětVymazat[POTTER] Napsal si mi pár řádek pro jeho rodiče. - [RADAR] Ano, pane. Přímo tady. - [POTTER] Nikdy nevím co říct.
Ze všech těch mizerných povinností, které v téhle službě mám, je tahle vždycky ta nejhorší.
[RADAR] Můžete to změnit, jestli chcete, pane. Nejsem si jistý, jestli jsou to ta správná slova, nebo tak.
[POTTER čte] „Drazí Pane a Paní O’Donnellovi, s hlubokým zármutkem Vám musím oznámit smrt Vašeho syna. Můžete být na Jerryho velice, velice hrdí. Nikdy nevzal člověku život a umřel, když se snažil zachránit životy pěti jiných vojáků. Rychle je převážel do evaku (což je zkratka pro evakuační nemocnici, v Soulu) když se jeho ambulance převrátila. Byl to skutečně dobrý kluk, Pane a Paní O’Donnellovi, a vím, že Vás oba moc miloval. Často o Vás mluvil s mým rotním písařem, desátníkem Walterem O’Reillym. Byli jsme na něj tady v MASHi hrdí a bude nám velice, velice chybět.“
[POTTER] Díky, Radare. Neměň ani slovo.
[RADAR] Díky, pane.
[SIDNEY přemýšlí] Jediná osoba, které nemůžu přijít na kloub, ani s tím vším co si mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. - Je to záhada s botami velikosti 13.
[B. J. v pozadí] Vezměte ho hned na předoperační.
[SIDNEY pokračuje] Uprostřed toho nejděsivějšího podniku všech dob, navrženého tak, aby oddělil člověku mozek od těla. B. J. jde v klidu dál. Závidím mu jeho klid. - I když tam pod ním musí být někde sopka.
[MARGARETH v pozadí] Oh, dej mi to.
[MARGARETH křičí] [ostatní se smějí]
[napouštění vody] - [B.J.] Oh, ahoj.
[SIDNEY] Ty! Ty si ten škodolibej vtipálek? - [B. J.] Rozhodně to tak vypadá, že jo? Chceš mi pomoct? - [SIDNEY] Jasně.
Co mám dělat? - [B. J.] Tak hlasitě jak to jen jde, křič, „Nálet!“ [SIDNEY se směje, pak křičí] Nálet! Nálet! [FRANK] Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [lapá po dechu]
[RADAR čte] „Plukovník Potter s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den.
Jako projev uznání této příležitosti odhalujeme výhonek třešně, který se tak nějak snažíme pěstovat ve skleníku od té doby, co nám ho Major Houlihan přivezla, když se odjela zasnoubit do Tokia. [všichni tleskají]
[MARGARETH] Oh, děkuji.
[RADAR pokračuje] „A nyní, na počest prvního jarního dne“ [všichni tleskají] OK, to je všechno.
[HAWKEYE] Odjíždíš, Sidney? - [SIDNEY] Obávám se, že jo.
Nerad po vyléčení utíkám.
[B. J.] Cítíš se líp? - [SIDNEY] Jo, myslím, že o trochu jo. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nemůžeš najít, a ani cítit, tak jdeš a uděláš si ho. Tady někde, nechávám opatrně růst výhonek (použil bych výhonek, protože to kontextově navazuje na třešeň). Mezitím, se vracím do práce.
[B. J.] Uvidíme se příští týden na pokeru? - [SIDNEY] Jo, budu tam s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE] Ukaž trochu představivosti. Neber všechny tři pikový.
[SIDNEY přemýšlí] Každý den se dívají smrti do tváře.
[POTTER v pozadí] Budu zavírat za pět minut.
[SIDNEY pokračuje] Na povrchu možná vypadají jako jiní doktoři a sestry, ale uvnitř, ach, Sigmunde, uvnitř…
Kárník
(Potter)-Co je v té krabici?? – Ehm, to jsou osobní věci řidiče sanitky, pane. Jde to na Starost o válečné hroby.
OdpovědětVymazat(Potter)-Napsal jsi mi nějaké poznámky pro jeho rodiče? –(Radar) Ano, pane. Přímo tady. Nikdy nevím co říct.
Ze všech mizerných povinností, které jsem kdy měl, je tohle ta nejmizernější.
(Radar)Můžete si to změnit, jestli chcete, pane. Nejsem si jist, zda ta slova nejsou špatně nebo tak něco.
(Potter čte)„Milý pane a milá paní O´Donellovi, s opravdu velmi hlubokým smutkem Vám musím říci o smrti vašeho syna. Můžete být na Jerryho moc moc pyšni. Nikdy nevzal nikomu život a umřel, když se snažil zachránit život pětce svých společníků. Převážel je do evakuačky, což je evakuační nemocnice v Seoulu, kde byla jeho sanitka převrácena. Byl to opravdu dobrý kluk, pane a pané O´Donellovi a vím, že vás oba velmi miloval. Častokrát o vás mluvil s mým písařem v Corporal s Walter O´Reillym. Byli jsme na něho v Mashi pyšní a Jerry nám bude moc moc chybět.
(Potter)-„ Díky, Radare. Nic neměň.
(Radar)-Děkuji, pane.
(Sidney přemýšlí) Jediná osoba, kteroé nemůžu přijít na kloub i přes všechno, co jsi mě naučil, Sigmunde, je B.J.Hunnicutt. – Je to záhada s botami velikosti třináct.
-Vezměte ho ihned na předoperační.
Uprostřed toho nejúžasnějšího podniku co kdy kdo vymyslel tak, aby lidský mozek oddělil od těla. Závidím mu ten jeho klid. – Ačkoliv to v něm musí pořádně vřít.
(Margareth) -Oh, dej mi to.
(Margareth křičí) – (směje se) (teče voda) – Jé, ahoj.
(Sidney)-Ty! Ty jsi ten skutečnej vtipálek? Jistě to tak vypadá, co?
-Chtěl bys pomoci?(Sidney) – No jasně.
Co mám udělat? (B.J) - Křič tak moc, jak dokážeš „Nálet“! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! (popadá dech)
(Radar čte) - „Plukovníka Pottera těší, že může prohlásit dnešek prvním jarním dnem.
„Jako projev uznání této události společně odhalíme třešeň kterou jsme se snažili vypěstovat ve skleníku už od doby, co pro nás Major Houlihanová dostala její pupen, když odjela pryč na zásnuby do Tokya.
(Margareth)„Jé, děkuji.
(Radar)„A teď, v poctě této události oznámení prvního jarního dne“ Dobře, a je to.
(Hawkeye)- Odcházíš, Sidney? –(Sidney) Obávám se, že ano.
-Nemám rád, když po uzdravení utíkám.
(B.J) -Cítíš se lépe? (Sidney) - Jo, myslím, že trochu jo. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nedokážeš najít ani cítit, prostě jdeš a uděláš si ho. Někde tady přemlouvám ten pupen, aby vyrašil. Mezitím se vracím zpátky do práce.
(B.J) -Uvidíme se příští týden u hry? (Sidney) - Jo, budu tam s dvaceti tolary v kalhotách a třemi esy v rukávu.
(Hawkeye) - Ukaž trochu představivosti. ???
(Sidney přemýšlí) Každý den se dívají smrti do tváře.
(Potter) -Budu zavírat za pět minut.
(Sidney) -Na povrchu možná vypadají jako jiní doktoři a sestry, ale pod tím, oh Sigmunde, pod tím..
Šramotová Andrea
OdpovědětVymazat(Potter) Co je v té krabici? (Radar) Ehm, to jsou osobní věci řidiče sanitky, pane. Jde to na Registr válečných hrobů.
(Potter) Napsal si mi pár řádků pro jeho rodiče? (Radar) Ano, pane. Přímo tady. (Potter) Nikdy nevím co říct. Ze všech těch mizerných povinností, které v téhle službě mám, je tahle vždy ta nejhorší.
(Radar) Můžete to změnit, pokud chcete, pane. Nejsem si zcela jistý, zda jsou všechna ta slova správná, nebo tak něco.
(Potter čte) „Drahý pane a paní O´Donellovi, se skutečně hlubokým zármutkem vám musím říci o smrti Vašeho syna. Můžete být na Jerryho velice, velice pyšní. Nikdy nevzal lidský život a zemřel, když se snažil zachránit životy pěti jiným vojákům. Pospíchal s nimi do evakuačky, což je zkratka pro evakuační nemocnici v Soulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to velice hodný hoch, pane a paní O’Donellovi, a vím, že Vás oba velmi miloval. Často o Vás mluvil s mým rotním písařem, desátníkem Walterem O’Reillym. Byli jsme na něj v MASHi hrdí a Jerry nám bude velice, velice chybět.“
(Potter) Díky, Radare. Neměň ani slovo.
(Radar) Díky, pane.
(Sidney přemýšlí) Jediná osoba, kterou nemohu odhalit, ani se vším co si mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. Je to záhada s botami velikosti 13.
(B. J.) Vezměte ho ihned na předoperační.
(Sidney pokračuje) Uprostřed toho nejděsivějšího podniku, který byl kdy vynalezen, aby oddělil lidské mozky od jejich těl, B. J. jde v klidu dál. Závidím mu tu jeho vyrovnanost. Ačkoliv tam někde uvnitř musí být sopka.
(Margaret) Oh, dej mi to.
(Margaret křičí)-(Směje se) (Teče voda) – (B. J.) Oh, ahoj.
(Sidney) Ty! Ty jsi skutečný vtipálek? (B. J.) Rozhodně to tak vypadá, že? Chceš mi pomoct? (Sidney) Jasně. Co mám dělat? (B. J.) Tak hlasitě jak jen můžeš, křič: Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! (Lapá po dechu)
(Radar čte) Plukovník Potter potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Jako projev uznání této události odhalujeme třešeň, kterou se snažíme pěstovat ve skleníku, vlastně tak nějak už od té doby co nám ji Major Houlihan přivezla z Tokya, kam se jela zasnoubit.
(Margaret) Oh, děkuji.
(Radar) A nyní na počest prvního jarního dne. Dobře, to je všechno.
(Hawkeye) Ty odjíždíš, Sidney? (Sidney) Obávám se, že ano. Nesnáším útěky hned po uzdravení.
(B. J.) Cítíš se líp? (Sidney) Jo, myslím, že je to o trochu lepší. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nemůžeš najít a nemůžeš ho cítít, tak prostě jdeš a uděláš si ho. Někde tady přemlouvám ten malý pupen, aby vyrostl. Mezitím se vracím zpátky do práce.
(B.J.) Uvidíme se příští týden na pokeru? (Sidney) Jo, budu tam s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
(Hawkeye) Ukaž trochu představivosti. Neber všechny tři pikové.
(Sidney přemýšlí) Každý den hledí smrtí do tváře.
(Potter) Za pět minut budu zavírat.
(Sidney) Na povrchu možná vypadají jako jiní doktoři a sestry, ale uvnitř, ach Sigmunde, uvnitř.
Anna Vápeníková
OdpovědětVymazat[Potter] – Co je v tý bedně?
[Radar]- Um, jsou to osobní věci sanitkáře, pane. Jde to na péči o válečné hroby.
[Potter] – Napsal si mi pár slov pro jeho rodinu?
[Radar] – Ano, pane. Tady to je.
[Potter] – Nikdy nevím co říct. Ze všech těch povinností v téhle službě, je tahle nejhorší.
[Radar] – Můžete to i změnit, pane. Nevím, jestli je to správně napsané nebo tak.
[Potter čte] "Drazí pane a paní O'Donnellovi, s hlubokým zármutkem Vám musím oznámit, že Váš syn zemřel. Mužete být na Jerryho velmi pyšní. Nikdy nikoho nezabil a sám zemřel, když se snažil zachránit život svým jiným pěti vojákům. Převážel je do evaku, to je zkratka pro evakuační nemocnici v Seoulu, a jeho sanitka se převrátila. Byl to opravdu dobrý chlap, pane a paní O'Donnellovi, a vím, že Vás oba moc miloval. Často o Vás vyprávěl mému písaři, desátníku Waltru O'Reillymu. Tady v MASHI jsme byli na Jerryho moc pyšní a bude nám moc chybět."
[Potter] – Děkuji, Radare. Nic nepozměňuj.
[Radar] – Děkuji, pane.
[Sidney přemýšlí] Jediný člověk, kterého nechápu, i přes všechno cos mě naučil Sigmunde, je B.J Hunnicutt.Je to záhada formátu velikosti nohy třináct.
[B.J v pozadí] – Hned s ním na předoperační.
[Sidney přemýšlí] Uprostřed toho strašného podniku, který kdo kdy vynalezl k oddělování mozků od těl, byl B.J v pohodě. Závidím mu jeho vyrovnanost. Stejně to v něm musí někde vřít.
[Margareth] -Ah, dej mi to.
- [Výkřik] - [Smích] [Tekoucí voda]
[B.J] - Ahoj.
[Sidney]-Ty! Ty děláš ty kanadský žerty?
[B.J] - Asi to tak už vypadá co? Nechceš mi pomoct?
[Sidney] – Jasně, co mám dělat?
[B.J] - Co nejvíc nahlas zařvi : „Nálet!“
[Sidney] – Nálet! Nálet!
[Frank] - Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [Popadá dech]
[Radar] -"Plukovník Potter Vám s radostí oznamuje, že dnes je první jarní den. Na poctu této události odhalujeme tuto třešňovou větev, kterou se snažíme vypěstovat ve skleníku od doby kdy nám jí major Houlihanová donesla, když odjela do Tokya se zasnoubit.
[Margareth] - Oh, děkuji.
[Radar] – A teď, na počest prvního jarního dne [odhalí větev] okay a je to.
[Hawkeye] – Ty odjíždíš, Sidney?
[Sidney] – Obávám se, že jo. Nerad utíkám hned po vyléčení.
[B.J] – Už se cítíš líp?
[Sidney]- Jo, teda trochu. Je to jako jaro v MASHi. Když to nemůžeš najít ani pocítit, tak jdeš a uděláš si ho. Někde tady uvnitř si pěstuju klíček (jako pupen, výhonek- znak jara).Zatím se vracím do práce.
[B.J] – Uvidíme se příští týden při hře?
[Sidney] – Jo, budu tam s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
[Hawkeye] – Buď trochu vynalézavý, ne že budeš mít všechny pikový.
[Sidney přemýšlí] – Každý den se dívají smrti do tváře.
[Potter] – Za pět minut zavírám.
[Sidney přemýšlí ] – Na povrchu jsou stejní jako ostatní doktoři a sestry, ale pod ním, ach Sigmunde, pod ním…
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatPotter: Co ta krabice?
OdpovědětVymazatRadar: Osobní věci řidiče té sanitky, pane. Posíláme to na oddělení pohřebních záležitostí.
Potter: Napsal jsi za mě něco jeho rodičům?
Radar: Ano, pane. Tady to je.
Potter: Nikdy nevím, co napsat. Ze všech těch mizerných povinností, co tady mám, tahle byla vždycky ta nejhorší.
Radar: Můžete tam cokoliv změnit, pane. Nejsem si jistý, že jsem napsal všechno správně.
Potter: „Vážený pane a paní O’Donellovi. S hlubokou lítostí a zármutkem Vás musím informovat o úmrtí vašeho syna. Na Jerryho můžete být velmi, velmi pyšní. Nikdy nevzal lidský život a zemřel, když se snažil zachránit pět mužů. Pospíchal s nimi do péenka, což je zkráceně polní nemocnice v Seoulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to skutečně skvělý mladík, pane a paní O‘Donellovi a vím, že vás oba velmi miloval. Často o vás mluvil s mým úředníkem, desátníkem Walterem O’Reillym. V MASHi jsme na Jerryho byli hrdí a bude nám moc chybět.“
Potter: Díky, Radare. Je to perfektní.
Radar: Děkuji, pane.
Sidney: Jediná osoba, kterou prostě nemůžu rozlousknout, i přes všechno, cos mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. On je prostě hádanka s botami velikosti 47.
BJ: Vezměte ho na předoperační, hned.
Sidney: Ve středu toho všeho, toho nejhrozivějšího, co dokáže lidstvo způsobit a co může člověka připravit o rozum, BJ jede dál. Závidím mu tu vyrovnanost. Ale pod tím vším musí bublat sopka.
Margaret: Prosím tě, dej to sem.
BJ: Nazdárek.
Sidney: Ty? To ty jsi ten šprýmař?
BJ: Určitě to tak vypadá, co? Chceš mi asistovat?
Sidney: Jasně. Co mám dělat?
BJ: Co nejhlasitěji křič “Nálet!”
Sidney: Nálet! Nálet!
Frank: Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
Radar: Plukovník Potter s potěšením oznamuje, že dnešek je prvním jarním dnem. Jako oslavu této události dnes odhalujeme třešňovou větev, kterou se snažíme pěstovat ve skleníku od té doby, co nám ji Major Houlihanová přivezla z Tokya, kam se odjela zasnoubit.
Margaret: Díky, děkuju.
Radar: A nyní, na počest prvního dne jara. Dobře, to stačí.
Hawkeye: Odjíždíš, Sidney?
Sidney: Už to tak bude. Nerad jsem vyléčený a zase mizím.
BJ: Cítíš se líp?
Sidney: Myslím, že trochu ano. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nevidíte ani necítíte, prostě si ho uděláte sami. Tady uvnitř přemlouvám to poupě k růstu. Mezitím se vracím do práce.
BJ: Uvidíme se na příštím pokeru?
Sidney: Jasně. Budu tady s dvacetidolarovkou v kapse a třemi esy v rukávu.
Hawkeye: Ukaž trochu fantazie, ať to nejsou jen piky.
Sidney: Každý den se dívají smrti do tváře.
Potter: Za pět minut budeme zašívat.
Sidney: Na první pohled vypadají jako všichni ostatní doktoři a sestry. Ale pod tím vším. Ach Sigmunde, pod tím vším…
[POTTER]: Co je v té krabičce?
OdpovědětVymazat[RADAR]: Hmm, jsou v ní věci řidiče sanitky, pane. Putuje do oddělení evidence válečných hrobů.
[POTTER]: Sepsal jste mi pár řádek pro jeho rodinu?
[RADAR]: Ano, pane. Tady to je.
[POTTER]: Nikdy nevím, co mám říct. Ze všech těch protivných povinností, které jsem kdy musel v rámci služby vykonat, byla tato vždy ta nejprotivnější.
[RADAR]: Můžete to změnit, jestli chcete, pane. Nejsem si jistý, jestli jsem užil správná slova a tak.
[POTTER]: Vážený pane a paní O’Donnellovi. Opravdu mne hluboce rmoutí, že Vás musím zpravit o smrti Vašeho syna. Můžete být na Jerryho velmi, velmi hrdí. Nikdy nevzal lidský život, a zemřel během toho, kdy se pokoušel zachránit život ostatním pěti kamarádům. Spěchal s nimi do polňačky, což je zkráceně polní nemocnice v Soulu, přičemž se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu dobrý kluk, pane a paní O'Donellovi a vím, že Vás oba opravdu miloval. Častokrát se o Vás zmínil úředníku naší roty, desátníku Walteru O'Reillymu. My z MASHe jsme na něj pyšní a Jerry nám bude moc, moc chybět. Děkuji vám, Radare. Neměňte ani slovo.
[RADAR]: Děkuji, pane.
[SIDNEY]: Jednou z osob, které stále nemohu porozumět, i přes to všechno, co jsi mne, Sigmunde, naučil, je B. J. Hunnicutt. Je to hádanka s botou velikosti třináct.
[HUNNICUT]: Vemte toho chlápka na předoperační. Hned!
[SIDNEY]: Během nejhrůznějšího pokusu, který jsem kdy podnikl, oddělit lidskou mysl od kolena, B. J. stále blbe. Závidím mu jeho nevzrušenost. Třebaže by pod námi byla sopka.
[HOULIHANOVÁ]: Dej mi to. [Vykřikne]
[Smějí se]
[Tekoucí voda]
[SIDNEY]: Ó, zdravíčko. Vy! Vy jste ten šprýmař?
[HUNICUTT]: Jistě to tak vypadá, že? Nechtěl byste mi píchnout?
[SIDNEY]: Jistě. Co mám provést?
[HUNICUTT]: Co nejhlasitěji zakřičte, "Nálet!"
[SIDNEY]: Nálet! Nálet!
[FRANK]: Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [Lapá po dechu]
[RADAR]: Plukovník Potter vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Na památku této události odhalujeme třešňovou větvičku, kterou jsme se snažili vypěstovat, v něčem ala vyhřívaný skleník, od doby, co ji pro nás získala Majorka Houlihanová, když se odjela zasnoubit do Tokia.
[HOULIHANOVÁ]: Ó, děkuji.
[RADAR]: A nyní, na počest prvního jarního dne. Tak, to je všechno.
[HUNICUTT]: Odjíždíte, Sidney?
[SIDNEY]: Obávám se. Nenávidím být léčen, tak utíkám.
[HUNICUTT]: Je vám líp?
[SIDNEY]: Ano, o trochu lépe, myslím. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nemůžete nalézt a necítíte ho, prostě jdete a vytvoříte si ho sami. Někde tady přemlouvám malý pupen, aby vyrostl. Prozatím jdu zpátky do práce.
[HUNICUTT]: Sejdeme se příští týden u partičky?
[SIDNEY]: Ano, budu tady s dvaceti dolary v kalhotách a s třemi esy v rukávě.
[HAWKEYE]: Projevte trochu představivosti. Ne, aby byla všechna piková.
[FRANK]: Svorku.
[SIDNEY]: Každý den se koukají smrti do tváře.
[FRANK]: Za pět minut ho zavřeme.
[SIDNEY]: Na povrchu mohou vypadat jako ostatní doktoři a sestry, ale v nitru. Ó, Sigmunde, v nitru.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat(Potter) Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat(Radar) Hm, to jsou osobní věci řidiče ambulance, pane. Odesílám to na evidenci válečných hrobů.
(Potter) Napsal si mi pár řádků pro jeho rodiče?
(Radar) Ano, pane. Přímo tady.
(Potter) Nikdy nevím co říct. Ze všech těch mizerných povinností, s kterými se tu musím vypořádávat, je tahle vždycky ta nejhorší.
(Radar) Můžete to změnit, jestli chcete, pane. Nejsem si jistý, jestli jsem zvolil ta správná slova, nebo tak.
(Potter) „Drazí Pane a Paní O’Donnellovi, s hlubokým zármutkem Vám musím oznámit smrt Vašeho syna. Můžete být na Jerryho velmi, velmi hrdí. Nikdy nezabil člověka a zemřel, když se snažil zachránit životy svých pěti kolegů. Rychle je převážel do evaku (to je zkratka pro evakuační nemocnici v Soulu), když se jeho ambulance převrátila. Byl to skutečně dobrý hoch, Pane a Paní O’Donnellovi, a vím, že Vás oba velice miloval. Často o Vás mluvil s mým rotním koncipientem, desátníkem Walterem O’Reillym. Byli jsme na něj v MASHi hrdí a bude ho velmi, velmi postrádat.“
(Potter) Díky, Radare. Neměň ani slovo.
(Radar) Díky, pane.
(Sidney) Jediná osoba, které nemůžu přijít na kloub, ani s tím vším co si mě kdy naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. - Je to záhada s botami velikosti 13.
(B. J.) Vezměte toho hocha ihned na předoperační.
(Sidney) Uprostřed toho nejděsivějšího pokusu všech dob, navrženého tak, aby oddělil člověku mozek od těla. B. J. je pořád v klidu. Závidím mu jeho klid. I když, ta sopka tam někde uvnitř musí být.
(Margareth) Oh, dej mi to.(Margareth křičí)
(Ostatní se smějí)
(Napouštění vody)
(Sidney) Oh, ahoj. Ty! Ty jsi ten povedený vtipálek?
(B. J.) No už to tak vypadá že? Chceš mi pomoct?
(Sidney) Jasně.Co mám dělat?
(B. J.) Tak hlasitě jak to jen jde, křič, „Nálet!“
(Sidney) Nálet! Nálet!
(Frank) Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! (zalapá po dechu)
(Radar) „Plukovník Potter Vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Jako projev uznání této příležitosti Vám ukazujeme výhonek třešně, který se snažíme pěstovat ve skleníku od té doby, co ho pro nás Major Houlihanová přivezla, když se odjela zasnoubit do Tokia.
(Margareth) Ohh, děkuji.
(Radar) A nyní, na počest prvního jarního dne. OK, to je všechno.
(Hawkeye) Odjíždíš, Sidney?
(Sidney) Obávám se, že ano. Nesnáším být léčen a tak utíkám.
(B. J.) Už se cítíš lépe?
(Sidney) Jo myslím, že už trochu jo. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nemůžeš najít, a nemůžeš ho ani cítit, tak jdeš a uděláš si ho. Nechávám tu někde klíčit pupeny. Mezitím, se vracím zpět do práce.
(B. J.) Uvidíme se na pokeru příští týden?
(Sidney) Ano, budu tam s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
(Hawkeye) Ukaž trochu představivosti. A ať nejsou všechny tři pikový.
(Frank) Svorku
(Sidney přemýšlí) Každý den se dívají smrti do tváře.
(Potter) Budu zavírat za pět minut.
(Sidney) Na povrchu možná vypadají jako jiní doktoři a sestry, ale uvnitř, ach Sigmunde, uvnitř.
OdpovědětVymazatCo je v té krabici? – Um, to jsou osobní věci řidiče, pane. Půjde to k pohřební registraci.
- Napsal jsi pro mě dopis jeho rodině? – Ano, pane. Tady. Nikdy nevím, co říct.
Ze všech protivných povinností, které mám, tohle je ta nejmizernější. Můžete to pozměnit, pokud chcete, pane. Nejsem si jistý, že všechna slova jsou vhodná.
„Vážení pane a paní O’Donnellovi, s hlubokým zarmoucením, Vám musím sdělit, že Váš syn zemřel. Můžete být na Jerryho velice, velice pyšní. Nikdy nikomu nevzal život a zemřel, zatímco se snažil zachránit pět svých kamarádů. Spěchal s nimi do evakuační nemocnice v Soulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu hodný chlapec, pane a paní O’Donnellovi, a vím, že Vás oba moc miloval. Velmi často o Vás mluvil s naším úředníkem, desátníkem Walterem O’Reillym. Všichni v MASHI jsme na něj moc hrdí a bude nám velmi, velmi chybět.“
- Díky, Radare. Neměň ani slovo.
- Děkuji, pane.
(Přemýšlí) Jediná osoba, které nemůžu přijít na kloub ani s tím vším cos mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. – On je záhada – s velikostí bot 47.
- Vemte toho chlapa na předoperační.
Ve víru těch nejstrašnějších událostí, které kdy byly vynalezeny, aby donutily člověka panikařit, B. J. zůstává klidný. Závidím mu jeho vyrovnanost. –Přesto tam někde hluboko uvnitř musí být sopka.
- Oh, dej mi to.
- [výkřiky] - [smích] [tekoucí voda] – Ah, ahoj.
- Ty! To ty jsi ten vtipálek? Už to tak vypadá, nebo ne? – Chceš mi pomoct? – Jasně.
Co mám dělat? Zařvi, jak nahlas jen můžeš "Nálet!" Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [Lapání po dechu]
„Plukovník Potter má to potěšení vám oznámit, že dnes je první jarní den.“
Při této příležitosti odhalíme třešňovou větev, kterou jsme se snažili pěstovat ve skleníku od chvíle, kdy nám ji přivezla major Hoolihanová ze svých zásnub v Tokyu.“
" Oh, díky.
"A teď, k poctě prvnímu dni jara. " Dobře, hotovo.
- Sidney, ty už odjíždíš? – Obávám se, že ano.
- jsem vyléčen, tak mizím.
- Je ti líp? Jo myslím, že o trochu líp určitě. Je to jako jaro v MASH. Když není k nalezení, a nemůžete ho cítit, tak si ho prostě uděláte. Někde tady přemlouván jaro, aby kvetlo. A mezitím se vrátím zpět ke své práci.
-Uvidíme se při hře příští týden? Jistě, budu tady s 20 dolary v kalhotách a třemi esy v rukávu.
Ukaž trochu představivosti. Ať, to nejsou jen piky.
Rána.
[Sidney přemýšlí] každý den stojí tváří tvář smrti.
- Zavřu ho za pět minut.
- Na povrch působí jako ostatní doktoři a sestry ale pod povrchem, Oh, Sigmunde, pod povrchem…
(Potter) Co je v té krabici?? – (Radar) Um, to jsou osobní věci řidiče sanitky, pane. Jde to na péči o válečné hroby.
OdpovědětVymazat(Potter) Napsal jsi mi malý vzkaz pro jeho rodiče? – (Radar) Ano, pane. Přímo tady. - (Potter) Nikdy nevím co říct.
Ze všech těch mizerných povinností, které jsem v této službě měl, je tato ta nejmizernější.
(Radar) Můžete to změnit, pokud chcete, pane. Nejsem si jist, jestli jsou tato slova uplně správná nebo tak.
(Potter čte) „Milý pane a paní O´Donellovi, se skutečně velmi hlubokým smutkem Vám musím říci o smrti Vašeho syna. Můžete být na Jerryho velmi pyšní. Nikdy nevzal nikomu život a umřel, když se snažil zachránit život pětce svých společníků. Spěchal s nimi do evaku, což je zkratka pro evakuační nemocnici, v Soulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu dobrý kluk, pane a paní O´Donellovi, a vím, že Vás oba opravdu miloval. Mnohokrát o vás mluvil s mým rotním písařem, desátníkem Walterem O´Reillym. Byli jsme na něho v Mashi pyšní a Jerry nám bude velmi velmi chybět."
(Potter) Díky, Radare. Neměn ani slovo.
(Radar) Děkuji, pane.
(Sidney přemýšlí) Jediná osoba, které nemůžu přijít na kloub i přes to všechno, co jsi mě naučil, Sigmunde, je B.J.Hunnicutt. – Je to záhada s botami velikosti 13.
(B. J.) Vezměte ho ihned na předoperační.
(Sidney) Uprostřed toho nejděsivějšího podniku všech dob, který byl navržen tak, aby oddělil lidský mozek od těla, je B. J. dál v klidu. Závidím mu jeho klid. – I když to v něm přece taky musí vřít.
(Margareth) Oh, dej mi to.
(Margareth křičí) (ostatní se smějí) (napouštění vody) – Jé, ahoj.
(Sidney) Ty! Ty jsi ten skutečný vtipálek? - (B. J.) Jistě to tak vypadá, že jo? Chceč mi pomoct? - (Sidney) Jasně.
Co mám udělat? - (B.J) Tak hlasitě jak jen budeš moct, krič „Nálet“! - (Sidney) Nálet! Nálet! - (Frank) Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! (popadá dech)
(Radar čte) „Plukovník Potter s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den.
„Jako projev uznání této události společně odhalujeme třešeň, kterou se snažíme vypěstovat ve skleníku od doby, co ji pro nás Major Houlihanová přivezla, když odjela na zásnuby do Tokya.
(Margareth) „Oh, děkuji.
(Radar)„A nyní, na počest prvního jarního dne“ (Všichni tleskají) Ok, hotovo.
(Hawkeye) Odjíždíš, Sidney? – (Sidney) Obávám se, že ano.
Nemám rád, když po uzdravení utíkám.
(B.J) Cítíš se lépe? - (Sidney) Jo, myslím, že trochu jo. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nedokážeš najít ani cítit, tak jdeš a uděláš si ho. Někde tady přemlouvám ten pupen, aby vyrašil. Mezitím se vracím zpátky do práce.
(B.J) Uvidíme se příští týden u pokeru? - (Sidney) - Jo, budu tam s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
(Hawkeye) Ukaž trochu představivosti. Neber všechny pikový.
(Sidney přemýšlí) Každý den se dívají smrti do tváře.
(Potter) Budu zavírat za pět minut.
(Sidney) Na povrchu možná vypadají jako jiní doktoři a sestry, ale uvnitř, ach, Sigmunde, uvnitř.
Plukovník Potter - Co je v té krabici?
OdpovědětVymazatRadar - No, jsou to osobní věci toho řidiče sanitky, pane. Posíláme to do pohřebního registru.
Plukovník Potter - Napsal jste mi vzkaz pro jeho příbuzné?
Radar - Ano, pane. Tady. Nikdy jsem nevěděl co v takových situacích říkat. Ze všech těch mizerných povinností, které musím v této službě vykonávat, byla tahle vždycky ta nejhorší. Můžete to pozměnit, jestli chcete, pane. Nejsem jsi jistý, jestli jsou všechna slova správně zvolená, nebo tak něco.
Plukovník Potter - „Drahý pane a paní O´Donnellovi, v hlubokém smutku Vám musíme oznámit smrt Vašeho syna. Na Jerryho můžete být opravdu velice pyšní. Nikdy nevzal život jinému člověku a zemřel, když se snažil zachránit životy svých dalších pěti kamarádů. Naléhal na ně, aby se přesunuli do polňačky; což je zkratka pro polní nemocnici v Soulu; když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu správný kluk, pane a paní O´Donnellovi, a vím, že Vás oba velice miloval. Často o Vás mluvil s mým zřízencem desátníkem Walterem O´Reillym. Byli jsme na něj v MASH pyšní, a Jerry nám bude opravdu velice chybět. Díky Radare, nemusíš měnit ani slovo.
Radar - Děkuji, pane.
Sydney - [Uvažující] Jediný člověk, do kterého nevidím; i přes to všechno, co jsi mě naučil Sigmunde; je B. J. Hunnicutt. - Je hádankou s nohou velikosti 13.
B. J. - Vemte toho chlápka na předoperační.
Sydney -Vprostřed těch nejhorší událostí, které kdy existovaly a doháněly člověka k šílenství B. J. poklidně pokračuje. Závidím mu jeho vyrovnanost. - Ačkoliv, někde pod tím musí být sopka.
Margareth - Oh, dej mi to.
Margareth - [Křikne]
- [Smích] [Tekoucí voda]
B. J. - Oh, ahoj.
Sydney - Vy! To vy jste ten záškodník?
B. J. - Už to tak vypadá, co?
Sydney - Chcete pomoct?
B. J. - Určitě.
Sydney - Co mám udělat?
B. J. - Tak nahlas, jak jen budete moci zakřičte “Nálet!” Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [Šeptání]
Radar - “Colonel Potter Vám s potěšením oznamuje, že dnes máme první jarní den”
Radar - “K oslavě této události odhalujeme větev třešňového stromu, o kterou jsme se snažili pečovat v sauně od té doby, co nám ji Major Houlihanová přivezla ze svých zásnub v Tokiu.”
Margaret - “Oh, děkuji”
Radar - “A nyní, na počest prvního jarního dne.” Ok, to je vše.
Hawkeye - Odjíždíte, Sidney?
Sidney - Obávám se, že ano. - Také mě štve, že už jsem vyléčený a odjíždím.
B. J. - Cítíte se lépe?
Sidney - Myslím že trochu ano. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nemůžete najít a ani cítit, tak jdete a uděláte si ho sám. Někde tady, přemlouvám ten malý pupen, aby vyrašil. Mezitím se vracím do práce.
B. J. - Uvidíme se příští týden u hry?
Sidney - Ano, budu tam s 20 babkami ve svých kalhotách a se třemi esy v rukávě.
Hawkeye - Ukažte trošku představivosti. Ať to nejsou všechno piky.
- Svorku.
Sidney - [Sidney přemýšlí] Každý stojí tváří v tvář smrti.
Potter - Za pět minut zavírám.
Sidney - Na první povrch mohou vypadat jako ostatní doktoři a sestry ale uvnitř. Ah, Sigmunde, uvnitř...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat[POTTER] Co je v té krabici? - [RADAR] Um, to je osobní majetek řidiče ambulance, pane. Má se to poslat na registrační oddělení padlých.
OdpovědětVymazat[POTTER] A napsal jsi mi ten vzkaz pro rodinu? - [RADAR] Ano, pane. Přímo zde. - [POTTER] Nikdy nevím co říct.
Ze všech těch mizerných povinností v této službě je táhle vždycky nejmizernější.
[RADAR] Můžete to změnit, jestli chcete, pane. Nejsem si jistý, zda jsem volil správná slova.
[POTTER čte] „Drahý Pane a Paní O’Donnellovi, s hlubokým zármutkem Vám musím oznámit zprávu o smrti Vašeho syna. Na Jerryho můžete být velice, velice hrdí. Nikdy nezmařil lidský život a zemřel, když se pokoušel zachránit životy svých pěti kamarádů. Právě je převážel do evakuačního centra, když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu skvělý kluk, Pane a Paní O’Donnellovi, a vím, že Vás oba velice miloval. Často o Vás mluvil s mým tajemníkem, desátníkem Walterem O’Reillym. Byli jsme na něj tady všichni hrdí a bude nám velice, velice chybět.“
[POTTER] Díky, Radare. Neměň ani slovo.
[RADAR] Děkuji, pane.
[SIDNEY přemýšlí] Ani se vším, cos mě naučil, Sigmunde, nedokážu pochopit jednoho člověka, a tím je B. J. Hunnicutt. - Je to hlavolam v botách číslo 13.
[B. J. v pozadí] Vemte ho ihned na předoperační.
[SIDNEY pokračuje] Uprostřed toho nejděsivějšího podniku všech dob, stvořeného, aby oddělil lidský mozek od těla, B. J. dokáže zůstat v úplném klidu. Závidím mu to. - I když někde uvnitř něj se jistě skrývá sopka.
[MARGARETH v pozadí] Ale no ták, ukaž.
[MARGARETH křičí] [ostatní se smějí]
[napouštění vody] - [B.J.] Oh, ahoj.
[SIDNEY] Ty! Ty si ten vtipálek? - [B. J.] Už to tak vypadá, co? Nechceš mi pomoct? - [SIDNEY] Jasně.
Co mám dělat? - [B. J.] Co nejhlasitěji zakřič, „Nálet!“ [SIDNEY se směje, pak křičí] Nálet! Nálet! [FRANK] Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [lapá po dechu]
[RADAR čte] „Plukovník Potter vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den.
Při této příležitosti odhalujeme tuto třešňovou sazenici, kterou se snažíme pěstovat ve skleníku od té doby, co ji nám major Houlihanová přivezla, když se jela zasnoubit do Tokia. [všichni tleskají]
[MARGARETH] Oh, děkuji.
[RADAR pokračuje] „A nyní, na počest prvního jarního dne“ [všichni tleskají] A to je vše. [HAWKEYE] Odjíždíš, Sidney? - [SIDNEY] Obávám se, že jo.
Nesnáším být vyléčen a zas běžet pryč.
[B. J.] Cítíš se líp? - [SIDNEY] Jo, myslím, že už ano. Je to jako s jarem tady. Když ho nevidíš, ani nemůžeš najít, tak si ho prostě uděláš. Tady uvnitř mám malé semínko, které vyroste. Mezitím, se vracím do práce.
[B. J.] Uvidíme se příští týden na pokeru? - [SIDNEY] Jo, přijedu s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE] A trochu fantazie, ať nejsou všechna piková.
[SIDNEY přemýšlí] Každý den se dívají do tváře smrti.
[POTTER v pozadí] Budu zavírat za pět minut.
[SIDNEY pokračuje] Na povrchu možná vypadají jako jiní doktoři a sestry, ale pod tím, ach, Sigmunde, pod tím…
Nikita Elinov
- Co je v té bedně?
OdpovědětVymazat- Um, to jsou osobní věci řidiče sanitky, pane. Jde to na Registr válečných hrobů.
-Napsal jsi mi pár řádků pro jeho rodinu?
- Ano, pane. Tady to je.
- Nikdy nevím, co říct. Ze všech těch mizerných povinností, které v téhle službě plním, je to vždy ta nejhorší.
- Můžete to změnit pokud chcete, pane. Nejsem si jist, zda jsou všechna slova správně zvolená, nebo tak něco.
„Drahý pane a paní O´Donellovi, s opravdu hlubokým zármutkem vám musím oznámit smrt vašeho syna. Můžete být na Jerryho opravdu velice pyšní. Nikdy nezabil člověka a sám zemřel při zachraňování životů dalších pěti mužů. Spěchal s nimi do evaku, což je zkratka pro evakuační nemocnici v Seoulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu dobrý kluk, pane a paní O´Donellovi a vím, že vás oba velmi miloval. Často o vás vyprávěl mému rotnímu písaři , desátníku Walteru O´Reillymu. Celý tým MASH je na Jerryho velmi pyšný a všem nám bude moc chybět.
-Děkuji, radare. Neměň ani slovo.
-Děkuji, pane.
[Sidney přemýšlí] Jediná osoba, kterou nedokážu pochopit, i přes všechno co jsi mě naučil Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. Je to záhada s velikostí bot třináct.
- Ihned ho vezměte na předoperační.
Uprostřed toho nejděsivějšího podniku, který byl vymyšlen k oddělení lidského mozku od jeho těla, jde B. J. v klidu dál. Závidím mu jeho vyrovnanost. Ačkoliv někde v něm to musí vřít.
-Oh, dej mi to.
[Výkřik] – [Smích] [Tekoucí voda] – Oh, ahoj.
-Ty! To ty jsi ten vtipálek?
-Rozhodně to tak vypadá, že?
-Chceš pomoct?
-Jistě.
-Co mám dělat?
Křič tak hlasitě, jak dokážeš: „Nálet“
- Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [lapá po dechu]
„Plukovník Potter s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den.“
Jako projev uznání této události odhalujeme větev třešně, kterou se snažíme vypěstovat ve skleníku od té doby, kdy nám ji dala majorka Houlihanová, když se jela zasnoubit do Tokya.
-Oh, děkuji.
-A nyní, na počest prvního jarního dne. Dobře, to stačí.
-Odjíždíš, Sidney?
-Obávám se, že ano. Nesnáším být léčen a tak utíkám.
-Cítíš se lépe?
-Ano, myslím, že o trochu lépe. Je to jako jaro v MASHi. Pokud ho nemůžeš najít a cítit, prostě jdeš a uděláš si ho. Někde tady přemlouvám semínko, aby vyrostlo. Mezitím se vracím do práce.
- Uvidíme se při hře příští týden?
-Ano, budu tam s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
-Ukaž trochu představivosti. Ať nejsou všechny pikové.
Svorky.
[Sidney přemýšlí] Každý den se dívají smrti do tváře.
-Za pět minut budu zašívat.
-Na povrch možná působí jako ostatní doktoři a sestry ale pod povrchem. Ah, Sigmunde, pod povrchem.
Malčánková Bára
[POTTER]: Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat[RADAR]: Umm to jsou věci toho řidiče sanitky, pane. Posíláme to do oddělení evidence válečných hrobů.
[POTTER]: Napsal jste mi pár řádků pro jeho rodinu?
[RADAR]: Ano, pane. Tady to je.
[POTTER]: V těchto situacích nikdy nevím, co mám říct. Ze všech těch mizerných povinností, které tu mám, tato je nejhorší.
[RADAR]: Jestli chcete, můžete to změnit, pane. Nejsem si jistý, jestli jsem užil správná slova a tak něco.
[POTTER]: Vážený pane a paní O’Donnellovi. Jsem velice zarmoucen, že Vás musím informovat o smrti Vašeho syna. Můžete být na Jerryho velmi, velmi hrdí. Nikdy nevzal nikomu život, a zemřel, když se pokoušel zachránit životy ostatních pěti kamarádů. Spěchal s nimi do evaku, což je zkráceně evakuační nemocnice v Soulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu skvělý kluk, pane a paní O'Donellovi a vím, že Vás oba opravdu miloval. Častokrát se o Vás zmínil mému zřízenci, písaři naší roty, desátníku Walteru O'Reillymu. Jsme na něj v MASHi pyšní a Jerry nám bude moc, moc chybět. Díky, Radare. Neměň ani slovo.
[RADAR]: Děkuji, pane.
[SIDNEY]: (Přemýšlí) Jediná osoba, kterou stále nechápu, i přes to všechno, co jsi mne, Sigmunde, naučil, je B. J. Hunnicutt. Je to záhada s botou velikosti třináct.
[B.J.]: Vemte toho chlapa na předoperační. Okamžitě!
[SIDNEY]: Během těch nejstrašnějších událostí, které se uskutečnily proto, aby donutily člověka panikařit, B. J. zůstává v klidu. Ten jeho klid mu závidím. Ale i přesto tam někde hluboko uvnitř musí vřít sopka.
[MARGARETH]: Dej mi to. (Vykřikne)
(Smějí se)
(Tekoucí voda) Jé, ahooj.
[SIDNEY]: Ó, zdravíčko. Vy! Vy jste ten šprýmař?
[B.J.]: Vypadá to tak, co? Nechtěl byste mi pomoct?
[SIDNEY]: Jistě. Co mám provést?
[B.J.]: Zakřičte co nejhlasitěji, "Nálet!"
[SIDNEY]: Nálet! Nálet!
[FRANK]: Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! (Lapá po dechu)
[RADAR]: Plukovník Potter Vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Na památku této události odhalujeme třešňovou větvičku, o kterou jsme se snažili pečovat, od doby, kdy nám jí přivezla major Houlihanová ze svých v Tokiu.
[MARGARETH]: Jé, děkuji.
[RADAR]: A nyní, na počest prvního jarního dne.(Všichni tleskají) Ok, to je všechno.
[HAWKEYE]: Odjíždíte, Sidney?
[SIDNEY]: Obávám se. Nemám rád, když po uzdravení utíkám.
[B.J.]: Je vám líp?
[SIDNEY]: Ano, trochu lépe, myslím. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nemůžete najít ani cítit, prostě jdete a vytvoříte si ho sami. Někde tady přemlouvám malý pupen, aby vyrašil. Prozatím jdu zpátky do práce.
[B.J.]: Sejdeme se příští týden u partičky?
[SIDNEY]: Ano, budu tady s dvaceti babkama v kapse a třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE]: Projevte trochu představivosti. Ne, aby byla všechna piková.
[FRANK]: Svorku.
[SIDNEY]:(Přemýšlí) Každý den se koukají smrti do tváře.
[FRANK]: Za pět minut zavírám.
[SIDNEY]: Na povrchu mohou vypadat jako ostatní doktoři a sestry, ale v nitru. Ach, Sigmunde, v nitru.
Jan Tomašecký
Eva Frašková
OdpovědětVymazat[Sherman] Co je v té krabici?
[Radar]Ehm, to jsou osobní věci řidiče sanitky, pane. Jde to k evidenci hrobů.
[Sherman] Napsal jste mi zprávu pro jeho rodinu?
[Radar] Ano, pane. Tady to je.
[Sherman] Já nikdy nevím, co mám říct. Ze všech mizerných povinností, které jsem musel ve službě vykonat, tahle vždycky byla ta nejhorší.
[Radar] Můžete to přepsat, jestli budete chtít, pane. Nejsem si jistý, jestli jsem vybral správná slova nebo tak.
[Sherman] „Drazí pane a paní O’Donnellovi, s hlubokou lítostí Vás musím informovat o smrti Vašeho syna. Můžete být na Jerryho velmi, velmi hrdí. Nikdy nevzal lidský život a zemřel, když se snažil zachránit životy pěti jiných lidí. Pospíchal s nimi na odsun, což je zkratka pro odsunovou nemocnici, v Seoulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to fakt hodný kluk, pane a paní O’Donnellovi, a vím, že Vás oba měl velice rád. Často o Vás mluvil s mým kolegou úředníkem, desátníkem Walterem O’Reillym. Byli jsme na něj v MASHi pyšní a Jerry nám bude velmi, velmi chybět.“
Děkuju, Radare. Neměňte ani slovo.
[Radar] Děkuji, pane.
[Sidney][Přemýšlí] Ta jediná osoba, které nemůžu přijít na kloub, i se vším, co jsi mne naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. Je to záhada s botami velikosti třináct.
[B.J.] Okamžitě toho chlapa dostaňte na předoperační.
[Sidney] Uprostřed toho vůbec nejstrašlivějšího podniku sestrojeného k oddělení mozku člověka od jeho zadku, B.J. jde klidně dál. Závidím mu jeho vyrovnanost. Ačkoliv pod tím vším tam někde musí doutnat sopka.
[Margaret] Ale dej mi to. [Vyjekne][Smích]
[Tekoucí voda] [B.J.] Ah, ahoj.
[Sidney] Ty! Ty jsi ten kanadský vtipálista?
[B.J.] Rozhodně to tak vypadá, ne? Chtěl bys mi pomoct?
[Sidney] Jistě. Co mám dělat?
[B.J.] Tak hlasitě, jak jen můžeš křič „Nálet!“
[Sidney] Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
[Frank] [Zajíká se]
[Radar] „Plukovník Potter Vám s potěšením oznamuje, že dnešek je prvním dnem jara. Na oslavu této události slavnostně odhalujeme třešňovou větev, kterou jsme se snažili vypěstovat na pařeništi/ve skleníku tak nějak od té doby, co pro nás major Houlihanová přivezla tu větev, když se jela zasnoubit s Tokiem.
[Margaret] Ah, děkuji.
[Radar] „A nyní, na počest prvního jarního dne“ Ok, to je vše.
[B.J.] Už odjíždíš, Sidney?
[Sidney] Bohužel. Nerad utíkám po vyléčení.
[B.J.] Cítíš se líp?
[Sidney] Ano, myslím, že trochu ano. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nemůžeš najít a necítíš ho, zkrátka jdeš a uděláš ho. Někde tady uvnitř přemlouvám malý pupen, aby vyrostl. V mezidobí se vracím zpátky do práce.
[B.J.] Uvidíme se na pokeru příští týden?
[Sidney] Ano, budu tady s dvacetidolarovkou v kapse a třemi esy v rukávu.
[Hawkeye] Prokaž trochu představivosti a neměj všechny pikový. [Rána]
[Sidney] [Přemýšlí] Každý den se dívají přímo do tváře smrti.
[Sherman] Budu šít do pěti minut.
[Sidney] Na povrchu mohou vypadat jako všichni ostatní doktoři a sestry, ale pod povrchem, ach, Sigmunde, pod povrchem.
[POTTER] -Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat[RADAR] – Ehm, jsou tam osobní věci toho řidiče sanitky, pane. Půjde to na Evidenci válečných hrobů.
[POTTER] - Napsal jsi za mě krátký dopis jeho rodičům?
[RADAR] – Ano, pane. Mám ho tady.
[POTTER] -Nikdy nevím, co mám říct. Ze všech mizerných povinností, které v této službě musím vykonávat, byla tahle vždy nejmizernější.
[RADAR] - Můžete to upravit, jestli chcete, pane. Nejsem si jistý, jestli jsou všechna slova úplně správně a tak.
[POTTER] -„Drazí pane a paní O'Donnellovi, s opravdu hlubokým zármutkem Vám musím oznámit smrt vašeho syna. Na Jerryho můžete být velice, velice pyšní. Nikdy nikoho nepřipravil o život, ale sám o něj byl připraven, když se pokoušel zachránit životy pěti dalším kamarádům. Spěchal s nimi do polnice, což je zkratka pro polní nemocnici v Seoulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to skutečně hodný hoch, Pane a Paní O'Donnellovi, a vím, že Vás oba moc miloval. Často o Vás mluvil s mým písařem , desátníkem Walterem O'Reillym. Jsme na Jerryho v MASH pyšní a bude nám velmi, velmi chybět.
-Díky, Radare. Neměň ani slovo.
[RADAR] -Děkuji, pane.
[SIDNEY] (Přemýšlí) Jediný člověk, kterého nedokážu pochopit i přes to všechno, cos mě naučil, Sigmunde, je B.J. Hunnicutt.
-Ten chlap je hádanka v botech velikosti 47.
[B. J.] -Pošlete toho chlápka na předoperační.
[SIDNEY] -Uprostřed toho nejohromnějšího podniku na oddělování lidského mozku od zbytku člověka, co byl kdy vymyšlen, si B.J. klidně vykračuje. Závidím mu jeho klid. …. i když někde v sobě určitě nosí schovanou sopku.
[HOULIHANOVÁ] -Oh, dej to sem.
(Výkřik) – (Smích)
(Tekoucí voda)
[B. J.]-Oh, čau.
[SIDNEY]-TY! Ty jsi ten šprýmař?!
[B. J.]-No, určitě to tak alespoň vypadá, že? Chtěl bys mi pomoct?
[SIDNEY]-Jasně. Co mám udělat?
[B. J.]-Zařvi z plných plic : „Nálet!“
[SIDNEY]-Nálet! Nálet!
[FRANK]- Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
(Zalapání po dechu)
[RADAR]-Plukovník Potter vám s radostí oznamuje, že dnešek je prvním jarním dnem.
-Abychom uctili tuto událost, odkryjeme třešnovou větev, kterou jsme se snažili nechat vyrůst ve skleníku zhruba od té doby, kdy nám ji ze svých cest za zásnubami v Tokyu přivezla majorka Houlihanová.
[HOULIHANOVÁ]-Oh, děkuji.
[RADAR]-A nyní, na počest prvního jarního dne …. dobře, to stačí.
[HAWKEYE]-Odjíždíš, Sidney?
[SIDNEY] -Obávám se, že jo. Nerad odjíždím hned po vyléčení.
[B.J.]-Cítíš se lépe?
[SIDNEY]-Jo, myslím, že trochu jo. Je to jako jaro tady v MASHi. Když to nemůžeš najít a nikde to necítíš, tak prostě jdi a udělej to. Někde tady chlácholím malý pupen k růstu. Mezitím se můžu vrátit do práce.
[B.J.]-Dáme příští týden zase partičku?
[SIDNEY]-Ano, budu tam s dvackou v kapse a třema esama v rukávu.
[HAWKEYE]-A zapoj trochu představivovsti. Ne, že to budou samé piky.
[SIDNEY PŘEMÝŠLÍ]– Každý den se dívají smrti do tváře.
[POTTER]-Za pět minut zašíváme.
[SIDNEY PŘEMÝŠLÍ]-Na povrchu se mohou zdát jako ostatní doktoři a sestřičky... ale pod povrchem, ach, Sigmunde, pod povrchem....
- Co je v té krabici? – Hm, jsou v ní osobní věci řidiče sanitky, pane. Posíláme je k pohřební registraci.
OdpovědětVymazat- Napsal jste mi pár řádek jeho rodině? – Ano, pane. Tady to je. Nikdy nevím, co říct.
Ze všech těch mizerných povinností, které v téhle službě mám, je tahle vždy ta nejhorší. Můžete to změnit, pokud chcete, pane. Nejsem si jistý, jestli jsou vhodná všechna slova.
„Vážení pane a paní O’Donnellovi, v hlubokém smutku Vám musíme sdělit, že Váš syn zemřel. Na Jerryho můžete být velice, velice pyšní. Nikdy nevzal nikomu život a zemřel, když se snažil zachránit pět svých kamarádů. Pospíchal s nimi do evakuační nemocnice v Soulu, ale jeho sanitka se bohužel převrátila. Byl to opravdu hodný kluk, pane a paní O’Donnellovi, a vím, že Vás oba moc miloval. Často o Vás mluvil s naším úředníkem, desátníkem Walterem O’Reillym. Všichni v MASHI jsme na něj moc hrdí a bude nám opravdu velmi chybět.“
- Děkuju, Radare. Nic neměň.
- Děkuji, pane.
(Sidney Přemýšlí) Jediná osoba, kterou nemůžu pochopit, ani s tím vším cos mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. – On je prostě hádanka s velikostí bot třináct.
- Hned ho vemte na předoperační.
- Uvnitř toho nejděsivějšího podniku, který byl vynalezen k oddělení lidského mozku od jeho těla, B. J. zůstává klidný.
- Závidím mu jeho vyrovnanost. – Ačkoli někde hluboko uvnitř musí být jako sopka.
- Oh, dej mi to.
- [Výkřiky] - [smích] [tekoucí voda] – Oh, ahoj.
- Ty! To ty jsi ten vtipálek? Už to tak vypadá, nebo ne? – Chceš mi pomoct? – Jistě.
- Co mám dělat? Křič, jak nejvíc můžeš "Nálet!" Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [Lapání po dechu]
„Plukovník Potter s potěšením oznamuje, že je dnes první jarní den.“
- Při této příležitosti odhalíme větev třešně, kterou jsme se snažili pěstovat ve skleníku od chvíle, kdy nám ji přivezla major Hoolihanová ze svých zásnub v Tokyu.
- Oh, děkuji.
- A teď na počest prvního jarního dne. Dobře, to je všechno.
- Sidney, ty už odjíždíš? – Obávám se, že ano.
- Nerad se léčím, tak utíkám.
- Cítíš se líp? Myslím, že trošku ano. Je to jako jaro v MASHI. Když ho nemůžeš najít a nemůžeš ho cítit, tak si ho prostě uděláš. Někde tady přemlouvám malý pupen, aby vyrostl. Zatím jdu zpátky do práce.
- Uvidíme se při hře příští týden? Jistě, budu tady s dvaceti dolary v kalhotách a třemi esy v rukávu.
- Ukaž trochu představivosti. Ať nejsou všechna piková.
- Svorku.
[Sidney přemýšlí] každý den se koukají smrti do tváře.
- Zavřu ho za pět minut.
- Na povrchu mohou vypadat jako ostatní doktoři a sestry, ale v nitru. Ó, Sigmunde, v nitru.
Tereza Holá
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat(POTTER): Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat(RADAR): No, to jsou osobní věci řidiče sanitky, pane. Půjde to na evidenci válečných úmrtí.
(POTTER): Sepsal jste mi pár řádků pro jeho rodinu?
(RADAR): Ano pane. Mám to tady.
(POTTER): Nikdy nevím, co říct. Ze všech těch mizerných povinností, které jsem musel v téhle službě vykonávat, tahle byla vždycky nejhorší.
(RADAR): Můžete to změnit, jestli chcete, pane. Nejsem si úplně jistý, jestli jsem použil správná slova.
(POTTER): "Vážený pane a paní O'Donnelovi, s velkým zármutkem Vás bohužel musím zpravit o smrti Vašeho syna. Můžete na Jerryho být velmi, velmi hrdí. Nikdy nevzal nikomu život a zemřel, když se pokoušel zachránit životy pěti kamarádům. Spěchal s nimi do polňačky, což je zkratka pro polní nemocnici v Soulu, a v tom se jeho sanitka převrátila. Byl to moc hodný kluk, pane a paní O'Donnelovi, a vím že Vás oba moc miloval. Často se o Vás zmiňoval mému úředníku, desátníku Walteru O'Reillymu. My z MASHe jsme na Jerryho pyšní a bude nám moc, moc chybět." Děkuji vám Radare. Neměňte ani slovo.
(RADAR): Děkuji pane.
(SIDNEY - přemýšlí): Jediná osoba, které snad nikdy neporozumím, i přes to všechno co jsi mě naučil, Sigmunde, je B.J. Hunnicutt. Je to šifra s botou velikosti třináct.
(HUNICUTT): Vemte toho chlapa na předoperační, hned!
(SIDNEY): Během nejhrůznějšího podniku, který by každého vykolejil, B.J. v klidu pokračuje. Závidím mu jeho vyrovnanost. Ale někde pod tím musí dřímat sopka.
(HOULIHANOVÁ - vykřikne): Dej mi to!
(Smích, tekoucí voda)
(SIDNEY): Zdravím. Vy! To vy jste ten šprýmař?
(HUNICUTT): Už to tak vypadá, co? Nechtěl byste mi pomoct?
(SIDNEY): Jistě. Co mám dělat?
(HUNICUTT): Co nejhlasitěji zakřičte "Nálet!"
(SIDNEY): Nálet! Nálet!
(Frank - lapá po dechu): Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
(RADAR): Plukovník Potter vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Na památku této události odhalíme třešňovou větvičku, kterou jsme zkoušeli vypěstovat v pařeništi od doby, co nám ji dala majorka Houlihanová, když se odjela zasnoubit do Tokya.
(HOULIHANOVÁ): Ó, děkuji.
(RADAR): A nyní, na počest prvního jarního dne! A je to.
(HUNICUTT): Odjíždíte Sydney?
(SIDNEY): Obávám se, že ano. Nesnáším být léčen, tak utíkám.
(HUNICUTT): A je vám lépe?
(SIDNEY): Ano, o trochu lépe. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nemůžete najít a ani cítit, jednoduše jdete a vytvoříte si ho sami. Někdy tady přemlouvám malý pupen, aby vyrašil. Prozatím jdu zpátky do práce.
(HUNICUTT): Sejdeme se přístí týden u partičky?
(SIDNEY): Ano, budu tam, s dvaceti dolary v kapse a třemi esy v rukávě.
(PIERCE): Projevte trochu představivosti. Ne, aby byla všechna piková.
(FRANK): Svorku.
(SIDNEY - přemýšlí): Každý den se dívají smrti do tváře.
(FRANK): Do pěti minut ho zavřu.
(SIDNEY): Na první pohled mohou vypadat jako ostatní doktoři a sestry, ale v nitru. Ó, Sigmunde, v nitru.
Iva Jelínková
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat[Sherman T. Potter] - Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat[Raddar O'Reilly] - Mmm, to jsou osobní svršky toho řidiče sanitky, pane.
Jde to na registraci neboštíků.
[Sherman T. Potter] - Napsal jsi dopis pro jeho rodiče?
[Raddar O'Reilly] - Ano, pane. Tady je.
[Sherman T. Potter] - Nikdy nevím co napsat. Ze všech mizerných povinností je tahle ta nejmizernější!
[Raddar O'Reilly] - Můžete to změnit, pane. Nejsem si úplně jistý všemy slovy, nebo tak.
[Sherman T. Potter] - „Pane a paní O'Donnell,
píši vám s hlubokým zármutkem se zprávou o smrti vašeho syna. Můžete na Jerryho být velice, velice pyšní. Nikdy nezmařil lidský život a zemřel ve chvíli, kdy se snažil zachránit dalších pět lidských životů. Spěchal k EvNe, což je zkratka evakuační nemocnice, když se jenom sanitka převrátila. Jerry byl opravdu dobrý člověk, pane a paní O'Donellovi a víme, že vás oba nesmírně miloval. Často o vás mluvil s desátníkem Waltrem O'Reillym. Byli jsme na něj hrdí tady v MASH a bude nám velmi, velmi chybět.“ děkuju Radare. Nezměním jediné slovo.
[Raddar O'Reilly] - Děkuji, pane.
[Thinking - Sidney Theodore Freedman] - Jediná osoba, které nemůžu „přijít na kloub“, Sigmunde, je B.J.Hunnicutt. Je jako záhada s velikostí nohy 13.“
[Hunnicutt] – Odvezte toho kluka na předoperační.
[Thinking - Sidney Theodore Freedman] - Uprostřed toho nejhoršího podniku světa B.J. stále funguje oddělený od všeho utrpení. Jde dál klidný, závidím mu to. Ačkoli tam někde musí být ukrytí vulkán.
[Margaret Houlihan] – Ježiš dej mi to!
- Jekot, smích, zvuk tryskající vody.
[B.J. Hinnicutt] – Á, ahoj.
[Sidney Theodore Freedman] - Ty! Ty jsi ten vtipálek?
[B.J. Hinnicutt] – Vypadá to tak, že? Chceš mi pomoct?
[Sidney Theodore Freedman] – Jistě. Co mám dělat?
[B.J. Hinnicutt] – Křič hlasitě jak jenom může „Nálet“.
[Sidney Theodore Freedman] – Nálet? Nálet! Nálet!
[Frank Burns] - Nálet! Nálet Nálet! Nálet.
Lapání po dechu.
[Walter Eugene O'Reilly] – Plukovník Potter je potěšen, že vám můžeme oznámit, že dnes je první jarní den. Jako uznání této slavnostní události odhalíme tento třešňový stomek. Tento stromek jsme se pokoušeli pěstovat ve skleníku od chvíle, kdy major Houlihanová pro nás získala tuto větev, když odjela na zásnuby do Tokia.
[Margaret Houlihan] - Oh, děkuji.
[Walter Eugene O'Reilly] – A teď na počest prvního jarního dne. (Odhalí strom) Dobře, to je ono.
[Hawkeye Pierce] – Odjíždíš Sidney?
[Sidney Theodore Freedman] – Jó, obávám se. Nesnášim to uzdravení a vrácení do procesu.
[B.J. Hinnicutt] – Cítíš se lépe?
[Sidney Theodore Freedman] – Jó, myslím, že o něco jo. Je to jako jaro tady v MASH. Pokud to nemůžete najít, nemůžete to cítit, prostě tomu jdete naproti a uděláte to. A někde tady přemlouváte ten malý pupuen jara aby vyrostl. Jako jaro v MASH. Jdu zpátky do práce.
[B.J. Hinnicutt] – Příští týden poker?
[Sidney Theodore Freedman] – Jo. Budu tady s 20ti dolary v kalhotách a s třema esama v rukávu.
[Hawkeye Pierce] – Jaká krásná představa, ale nedělej to pikovým královnám! (??).
(spadnutí barelů)
[Thinking - Sidney Theodore Freedman] – Každý den se koukají do tváře smrti. [Sherman T. Potter] – Budu hotový za pět minut.
[Thinking - Sidney Theodore Freedman] – Na první pohled se zdají být normální lékaři a zdravotní sestry, ale Sigmunde po povrchem, ach, nejsou.
[POTTER]: Co je v té krabičce?
OdpovědětVymazat[RADAR]: Hmm, jsou v ní osobní věci řidiče sanitky, pane. Putuje do oddělení evidence válečných hrobů.
[POTTER]: Sepsal jste mi pár řádek pro jeho rodinu?
[RADAR]: Ano, pane. Tady to je.
[POTTER]: Nikdy nevím, co mám říct. Ze všech protivných povinností, které jsem kdy musel v rámci služby vykonat, byla z nich vždy ta nejprotivnější.
[RADAR]: Můžete to změnit, jestli chcete, pane. Nejsem si jistý, jestli jsem užil správná slova a tak.
[POTTER]: Vážený pane a paní O’Donnellovi. Opravdu mne hluboce rmoutí, že vás musím zpravit o smrti vašeho syna. Můžete být na Jerryho velmi, velmi hrdí. Nikdy nevzal lidský život, a zemřel, když se pokoušel zachránit život ostatním pěti kamarádům. Spěchal s nimi do evaku, což je zkráceně evakuační nemocnice v Soulu, přičemž se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu dobrý kluk, pane a paní O'Donellovi a vím, že Vás oba opravdu miloval. Často o vás mluvil s úředníkem naší roty, desátníku Walteru O'Reillymu. My z MASHe jsme na něj pyšní a Jerry nám bude moc, moc chybět. Děkuji vám, Radare. Neměňte ani slovo.
[RADAR]: Děkuji, pane.
[SIDNEY]: Jednou z osob, které stále nemohu porozumět, i přes to všechno, co jsi mne, Sigmunde, naučil, je B. J. Hunnicutt. Je to hádanka s botou velikosti třináct.
[HUNNICUT]: Vemte toho chlápka na předoperační. Hned!
[SIDNEY]: Uprostřed nejděsivějšího podniku, který byl kdy vynalezen, aby oddělil lidský mozek od těla, B. J. jde v klidu dál.
Závidím mu jeho vyrovnanost. Ale pod tím vším musí bublat sopka.
[HOULIHANOVÁ]: Dej to sem. [Vykřikne]
[Smějí se]
[Tekoucí voda]
[SIDNEY]: Ó, ahoj. Ty! Ty jsi ten šprýmař?
[HUNICUTT]: Asi to tak vypadá, že? Nechtěl byste mi píchnout?
[SIDNEY]: Samozřejmě. Co mám provést?
[HUNICUTT]: Co nejhlasitěji zakřič, "Nálet!"
[SIDNEY]: Nálet! Nálet!
[FRANK]: Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [Lapá po dechu]
[RADAR]: Plukovník Potter vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Na památku této události odhalujeme třešňovou větvičku, kterou se snažíme vypěstovat, v něčem jako vyhřívaný skleník, od doby, co ji pro nás získala Major Houlihanová, když se odjela zasnoubit do Tokia.
[HOULIHANOVÁ]: Ó, děkuji.
[RADAR]: A nyní, na počest prvního jarního dne. Tak, to je všechno.
[HUNICUTT]: Odjíždíte, Sidney?
[SIDNEY]: Obávám se. Nerad utíkám po tom, co jsem byl vyléčen.
[HUNICUTT]: Je vám líp?
[SIDNEY]: Ano, o trochu lépe, myslím. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nemůžete nalézt a necítíte ho, prostě jdete a vytvoříte si ho sami. Někde tady přemlouvám malý pupen, aby vyrostl. Prozatím jdu zpátky do práce.
[HUNICUTT]: Sejdeme se příští týden u partičky?
[SIDNEY]: Ano, budu tady s dvaceti dolary v kalhotách a s třemi esy v rukávě.
[HAWKEYE]: Projevte trochu představivosti. Ne, aby byla všechna piková.
[POTTER]: Svorku.
[SIDNEY]: Každý den hledí smrti do tváře.
[POTTER]: Za pět minut ho zavřeme.
[SIDNEY]: Na povrchu mohou vypadat jako ostatní doktoři a sestry, ale v nitru. Ó, Sigmunde, v nitru.
Tomáš Plešek
POTTER: Co je v té krabici?
OdpovědětVymazatRADAR: Mm, osobní věci řidiče sanitky, pane. Posíláme je na registraci hrobů.
POTTER: Napsal jsi mi dopis pro jeho rodiče?
RADAR: Ano, pane. Je přímo tady.
POTTER: Nikdy nevím, co mám psát. Ze všech těch mizerných povinností co musím dělat, je tahle vždycky ta nejmizernější.
RADAR: Můžete to změnit, pokud budete chtít, pane. Nevím, zda jestli jsem to napsal dobře.
POTTER: „Drahý pane a paní O’Donnellovi, s hlubokým smutkem Vám musím oznámit, že Váš syn zemřel. Můžete být na Jerryho velmi hrdí. Nikdy nevzal život jinému člověku a zemřel při záchraně životů dalších pěti jeho kamarádů. Pospíchal s nimi do evakuační nemocnice v Soulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to velmi dobrý chlapec, pane a paní O´Donnellovi, a vím, že Vás oba moc miloval. Často o Vás mluvil s naším úředníkem, desátníkem Walterem O'Reillym. Jsme na něj tady v MASHI velmi hrdí a bude nám velmi, velmi chybět.“
POTTER: Děkuji, Radare. Nic neměň.
RADAR: Děkuji, pane.
SIDNEY: Jediného člověka, kterého neumím pochopit, i s tím vším, co jsi mě, Sigmunde, naučil, je B. J. Hunnicutt. Je to hádanka s velikostí bot 13.
B. J.: Dejte tohohle chlapa na předoperační.
SIDNEY: Uprostřed toho nejvíc příšerného podniku, který byl vymyšlen k oddělení lidského mozku od těla, B. J. pokračuje v klidu dál. Závidím mu jeho klid. Ačkoliv někde uvnitř to v něm musí vřít.
MARGARET: O, dejte mi to.
B. J.: Ahoj.
SIDNEY: Ty! Ty jsi ten vtipálek?
B. J.: Rozhodně to tak vypadá, že?
B. J. Pomůžeš mi?
SIDNEY: Jistě. Co mám dělat?
B. J.: Tak nahlas, jak jen můžeš, zakřič: "Nálet!"
SIDNEY: Nálet! Nálet!
FRANK: Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
RADAR: Plukovník Potter Vám s radostí oznamuje, že dnes je první jarní den.
Při této příležitosti odhalujeme větev třešně, kterou jsme se snažili pěstovat ve skleníku, už od té doby co nám jí major Houlihanová přivezla, když se jela zasnoubit do Tokia.
MARGARET: Ó, děkuji.
RADAR: A nyní, na počest prvního jarního dne. Dobrá, to je vše.
HAWKEYE: Odjíždíš, Sidney?
SIDNEY: Bohužel ano. Nerad po vyléčení utíkám.
B. J.: Cítíš se líp?
SIDNEY: Ano, trošku, myslím. V MASHI je to jako jaro. Když ho nemůžeš najít a ani ho cítit, prostě si ho uděláš.
SIDNEY: Někde tady přemlouvám malý pupen, aby rozkvetl. Mezitím, musím pracovat.
B. J.: Uvidíme tě příští týden na pokeru?
SIDNEY: Ano, budu tam s dvaceti dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
HAWKEYE: Ukaž nějakou fantazii, ať nejsou všechny pikové.
Kateřina Rektoříková
POTTER: Svorku.
SIDNEY: Každý den koukají smrti do očí.
POTTER: Zavřu ho za pět minut.
SIDNEY: Navenek možná vypadají stejně jako ostatní doktoři a sestry, ale uvnitř. Ó, Sigmunde, uvnitř.
SHERMAN POTTER : Co je v té krabici?
OdpovědětVymazatRADAR: To jsou osobní věci řidiče sanitky, pane. Jde to k registraci.
SHERMAN POTTER : Napsal jste dopis pro jeho rodiče?
RADAR: Ano, pane. Přímo tady.
SHERMAN POTTER: Nikdy nevím co říct. Ze všech těch mizerných povinnosti, které zde dělám, je tahle ta nejhorší.
RADAR: Můžete to změnit, pokud chcete, pane. Nejsem si jistý, jestli jsou všechna slova správná.
SHERMAN POTTER: Vážený pane a paní O'Donnellovi s hlubokým smutkem vám musím oznámit, že váš syn zemřel. Můžete být na Jerryho velmi, velmi pyšní. Nikdy nezmařil jediný život a zemřel ve chvíli, kdy zachraňoval život svým pěti přátelům. Spěchal s nimi do evac, což je evakuační nemocnici v Soulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu dobrý chlapec. Vím, že jste ho oba moc milovali. Mluvil o váš často s mým tajemníkem, důstojníkem Walterem O'Reilly. Byly jsme pyšní, že byl v MASH a budeme Jerryho velmi postrádat.
SHERMAN POTTER: Děkuji, Radar Nic nezměním.
RADAR: Děkuji pane
SIDNEY [přemýšlí]: Jedinou osobu, kterou nedokážu pochopit se vším, co jsi mě kdy naučil Sigmunde je B. J. Hunnicutt. Je to záhada v botách číslo 13.
HUNNICUTT: Dostaňte toho chlápka na předoperační
SIDNEY: Uprostřed největšího podniku vymyšleného na to, aby dokázal oddělit lidský mozek od těla B. J jde dál. Závidím mu jeho klid. Ačkoli musí mít někde tam uvnitř sopku.
HOULIHANOVÁ: O, dej mi to [Křik, smích, vytékající voda]
SIDNEY: Ty jsi ten vtipálek?
HUNNICUTT: Vypadá to tak. Nechceš mi pomoc?
SIDNEY: Jistě. Co mám dělat?
HAWKEYE: Křič hodně nahlas: Nálet, Nálet, Nálet, Nálet, Nálet [funí, lapá po dech]
RADAR: Colonel Potter s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Jako projev uznání odhalíme třešňovou větev, kterou jsme se snažili vypěstovat ve skleníku, a kterou nám Major Houlihanová přivezla z Tokya, kde se byla zasnoubit.
HOULIHANOVÁ: Oh, díky
RADAR: A teď na počet prvního jarního dne. A je to.
HAWAKEY: Odjíždíš Sidney?
SYDNEY: Obávám se, že ano. Nejsem rád vyléčen
HUNNICUTT: Cítíš se lépe?
SYDNEY: Ano trošku. Je to jako jaro v MASH. Když to nemůžeš najít a cítit musíš to udělat. Někde tady mám rostoucí poupě. Zatím jdu do práce.
HUNNICUTT: Uvidíme se příští týden na hře?
SYDNEY: Ano budu tady s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
HAWAKEY: Ukaž nějakou fantazii. Ať to nejsou samé piky.
SYDNEY: [přemýšlí] Každý den se dívají smrti do očí.
POTTER: Svorku.
SYDNEY: Na první pohled vypadají jako ostatní lékaři a zdravotní sestry, oh ale uvnitř Sigmunde uvnitř.
POTTER: Zavíráme ho za pět minut.
Fuchsová
[POTTER] Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat[RADAR] Osobní věci řidiče sanitky, pane. Půjdou na pohřební registraci.
[POTTER] Napsal jste krátkou zprávu pozůstalým?
[RADAR] Ano, pane. Tady je.
[POTTER] Já nikdy nevím, co napsat. Ze všech odporný povinností, které ve službě musím vykonávat, je tahle vskutku nejodpornější.
[RADAR] Můžete to změnit, jestli chcete, pane. Nejsem si jistý, zda jsem vhodně použil všechna slova.
[POTTER] "Vážení pane a paní O'Donnellovi, s hlubokým zármutkem vám musím říct o smrti vašeho syna. Můžete být na Jerryho velmi, velmi hrdí. Nikdy nikomu nevzal život a umřel, zatímco se snažil zachránit životy dalších pěti kamarádů. Snažil se je rychle dostat do evaku, což je zkratka evakuační nemocnice v Seoulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu dobrý chlap, pane a paní O'Donnellovi, a vím, že vás oba velmi miloval. Často o vás mluvil s rotným písařem, desátníkem Walterem O'Reillym. Jsme na něj v MASHi moc hrdí a Jery nám bude velmi, velmi chybět." Díky, Radare. Neměň ani slovo.
[RADAR] Díky, pane.
[SIDNEY] Do jedné osoby nevidím ani se vším, cos mě naučit, Sigmunde. Je to B. J. Hunnicutt. Hádanka s velikostí bot číslo 13.
[HUNNICUTT] Vezměte ho hned na předoperační.
[SIDNEY] Uprostřed nejhrůzostrašnějšího podniku, který kdy byl stvořen, aby oddělil lidské mozky od zadků, si J. B. klidně kráčí dál. Závidím mu jeho klid. Ačkoli někde pod ním se musí nacházet vulkán.
[HOULIHANOVÁ] Och, dej mi to.
[HUNNICUT] Ahoj.
[SIDNEY] Ty! Ty jsi pěkný vtipálek, že?
[HUNNICUT] Určitě to tak vypadá, viď? Chtěl bys mi pomoct?
[SIDNEY] Určitě. Co mám udělat?
[HUNNICUT] Tak hlasitě, jak jen můžeš, křič: "Nálet!"
[SIDNEY] Nálet! Nálet!
[BURNS] Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
[RADAR] Plukovník Potter s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Na počest této události slavnostně odhalíme třešňovou větev, kterou se ve skleníku snažíme vypěstovat od doby, kdy ji pro nás major Houlihanová dovezla, když se odjela zasnoubit do Tokya.
[HOULIHANOVÁ] Děkuji.
[RADAR] A nyní, na počest prvnímu jarnímu dnu. Dobrá, to je vše.
[HUNNICUT] Odjíždíš, Sidney?
[SIDNEY] Už to tak bude. Velmi nerad jsem vyléčen a utíkám.
[HUNNICUT] Cítíš se lépe?
[SIDNEY] Ano, myslím, že trochu jo. Je to jako jaro v MASHi. Když se ho nemůžeš dočkat, ani ho necítíš, prostě jdeš a uděláš si ho. Já se někde uvnitř taky snažím přemluvit malý pupen, aby rostl. Než se tak stane, vracím se do práce.
[HUNNICUT] Uvidíme se příští týden u hry?
[SIDNEY] Ano, budu tu s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE] Ukaž trochu fantazie a neber všechna piková.
[SIDNEY] Každý den se dívají smrti do tváře.
[POTTER] Do pěti minut ho budu zavírat.
[SIDNEY] Na povrchu možná vypadají jako doktoři a sestry, ale pod ním, Sigmunde, pod ním.
Daniela Šípová
M.A.S.H. – 05x10 – Drahý Sigmunde
OdpovědětVymazat(Blake): Co je v té bedně? – (Radar): Jsou tam osobní věci řidiče sanitky, pane. Jde to do Pohřební registrace.
(Blake): Napsal jsi něco jeho rodičům? – (Radar): Ano, pane. Tady to je. (Blake): Nikdy nevím, co říct. Ze všech hrozných věcí, které ve službě musím udělat, je tohle nejhorší. (Radar): Jestli chcete, tak to změňte, pane. Nejsem si jistý, zda jsou všechna slova správná a tak.
(Blake): „Milý pane a paní O´Donnellovi, s hlubokým zármutkem Vám oznamuji, že Váš syn zemřel. Můžete být na Jerryho nesmírně pyšní. Nikdy nevzal lidský život a zemřel „když se snažil zachránit životy pěti dalších chlapců. Nahnal je do evaku“ což je zkráceně evakuační nemocnice v Seoulu, „ když se jeho sanitka převrátila. Byl velmi dobrý chlapec, pane a paní O´Donnellovi, a vím, že Vás oba velmi miloval. Často o Vás mluvil s mým vojenským sekretářem, desátníkem Walterem O´Reillym. Byli jsme na něj tady v MASHI pyšní a Jerry nám bude velmi chybět.
„ – Děkuji, Radare. Nic neměň.
(Radar): Děkuji, pane.
(Sidney): (Přemýšlí) Jediná osoba, kterou nemůžu pochopit, i po všem, co jste mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicut. – Je to záhada s velikostí boty 47.
(Hunnicut): Dejte toho chlapa na předoperační.
(Sidney): Uprostřed nejhorších kdy vymyšlených skutků, jak zbavit lidský mozek vědomí, B. J. klidně usíná. Závidím mu jeho vyrovnanost. I když někde tam dole musí být sopka.
(Houlihanová): No tak, dej mi to.
(Křičí) – (Smích) (Teče voda) – (Hunnicut): Ahoj.
(Sidney): Ty! Ty jsi místní vtipálek? (Hunnicut): Už to tak vypadá, že jo? – Chtěl bys mi pomoct? – (Sidney): Jistě.
Co mám dělat? (Hunnicut): Zařvi, jak nejvíc můžeš: „Nálet!“ (Sidney): Nálet! Nálet! (Winchester): Nálet! Nálet! Nálet! (Lapá po dechu)
(Radar): „Plukovník Potter s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Jako důkaz této události vám představuji větvičku třešně, kterou necháváme růst v našem skleníku od té doby, kdy ji Major Houlihanová získala, když pracovala v Tokyu.
(Houlihanová): „Děkuji vám.“
(Radar): „A nyní, na oslavu prvního jarního dne“ Dobrá, to stačí.
(Hunnicut): Vy odcházíte, Sidney? – (Sidney): Obávám se, že ano.
Nesnáším, když mě ošetří a já uteču.
(Hunnicut): Je vám lépe? (Sidney): Ano, myslím, že trochu ano, Je to jako jaro v MASHI. Když ho nemůžete najít, ani ho necítíte, prostě si ho uděláte. Tady někde přemluvím malý kořínek k růstu. Mezitím se vrátím do práce.
(Hunnicut): Uvidíme se příští týden u hry? (Sidney): Jo, budu tam s dvaceti dolary a třemi esy v rukávu.
(Hawkeye): Trošku fantazie. Ať to nejsou všechno piky. Stahuju.
(Sidney přemýšlí) Každý den hledí do tváře smrti.
Za pět minut zavírám.
Navrch se zdají jako ostatní doktoři a sestry, ale jak je to ve skutečnosti, Sigmunde. Pod povrchem.
Ivana Turková
OdpovědětVymazat[POTTER] Co je v té krabici?
[RADAR] Um, osobní věci řidiče sanitky, pane.
[RADAR] Posíláme je na Úřad márničních záležitostí.
[POTTER] Napsal jsi za mě krátkej dopis pro jeho rodiče?
[RADAR] Ano, pane. Tady je.
[POTTER] Nikdy nevím co říct, ze všech těch protivných povinností, který tu musím plnit je tahle ta nejprotivnější.
[RADAR] Změňte to jestli chcete pane, nevím zda jsou všechny slova správně napsaná a tak.
[POTTER] Drahý pane a paní O'Donnellovi, s velkou lítostí vám musím oznámit, že váš syn zemřel. Můžete být na Jerryho opravdu velice hrdí. Nikdy nikoho nezabil a umřel když se snažil zachránit životy pěti kamarádům. Spěchal s nimi do evacu, což je zkratka pro evakuační nemocnice v Soulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu hodný kluk, pane a paní O'Donnellovi a já vím že vás oba velice miloval. Často o vás vyprávěl úředníkovi roty, desátníkovi Walteru O'Reillymu. Byli jsme na něj v MASHi pyšní a bude nám moc moc chybět.
[POTTER] Díky Radare, neměň ani slovo.
[RADAR] Díky pane.
[SIDNEY] Jedinou osobou, kterou nemůžu pochopit i se vším co jste mě naučil Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. Je záhadou s číslem bot 13.
[B.J.] Pošlete ho na předoperační.
[SIDNEY] Uprostřed jednoho z nejděsivějších projektů co byl kdy vymyšlen, aby oddělil lidské mozky od těl, B.J. se nenechá rozhodit. Závidím mu jeho klid. I když někde vevnitř to v něm musí vřít.
[MARGARETH] Oh, dej to sem.
[B.J.] Oh, čau.
[SIDNEY] Ty! Ty jsi ten vtipálek?!
[B.J.] Vypadá to tak, že?
[B.J.] Chceš mi pomoct?
[SIDNEY] Jasně.
[SIDNEY] Co mám dělat?
[B.J.] Jak nejvíc nahlas můžeš, zařvi "nálet"!
[SIDNEY] Nálet! Nálet!
[FRANK] Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
[RADAR] Plukovník Potter Vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den.
K oslavě této události zde máme slavnostní odhalení větviček třešně, které se snažíme vypěstovat v našem skleníku od doby, kdy major Houlihanová byla v Tokiu na zásnubách.
[MARGARETH] Oh, děkuji Vám.
[RADAR] A nyní, na počest k prvnímu jarnímu dni. Dobře, to je vše.
[HAWKEYE]Už jedeš Sidney?
[SIDNEY]Už to tak bude.
Nesnáším být vyléčen a utíkat.
[B.J.]Cítíš se líp?
[SIDNEY] Myslím, že aspoň trochu jo.
Je to jako jaro v MASHi. Když ho nemůžeš najít, nemůžeš ho ani cítit, tak prostě jdi a vymysli si to.
Někde tady, přemlouvám malý pupínek, aby vyrostl. Než vyroste, vracím se do práce.
[B.J.]Příští týden poker?
[SIDNEY] Počítejte semnou, 20ti dolary v kalhotách a třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE] Měj trochu představivosti. A ne, že budeš mít všechny pikový.
[POTTER] Svorku.
[SIDNEY] Každý den se dívají smrti do tváře.
[POTTER] Za pět minut ho zašijeme.
[SIDNEY] Na venek vypadají stejně jako ostatní doktoři a sestry, ale uvnitř, ah, Sigmunde, uvnitř.
[POTTER]: Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat[RADAR]: No, to jsou osobní věci řidiče sanitky, pane. Posíláme je na evidenci válečných hrobů.
[POTTER]: Napsal jsi mi dopis pro pozůstalé?
[RADAR]: Ano pane. Tady je.
[POTTER]: Nikdy nevím co napsat. Ze všech mizerných povinností, který jsem musel provést za celou dobu ve službě je takhle vždycky ta nejmizernější.
[RADAR]: Můžete to změnit, jestli chcete, pane. Nejsem si jistý, zda jsou všechna slova napsána správně.
[POTTER]: Vážený pane a paní O´Donnellovi, s hlubokou soustrastí vám musím oznámit smrt vašeho syna. Můžete být na Jerryho velice pyšní. Nikdy nikomu nevzal život a zemřel, když se snažil zachránit životy svých pěti kamarádů. Spěchal je odvézt do Evaku, což je zkráceně Evakuační nemocnice v Seoulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to vážně dobrý hoch, pane a paní O´Donnellovi a já vím, že vás oba velice miloval. Často o vás mluvil s mým tajemníkem, desátníkem Walterem O´Reillem. Jsme na něj v MASHI pyšní a Jerry nám bude velmi velmi chybět.
Děkuji Radare. Neměň ani slovo.
[RADAR]: Děkuji pane.
(SIDNEY přemýšlí) Jediný člověk, kterého nemohu pochopit, dokonce se vším, cos mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. On je záhada s velikostí bot 13.
[B. J. HUNNICUTT] v pozadí: Vezměte hned toho kluka na předoperační.
(SIDNEY přemýšlí): Ve středu té nejvíc nejděsivější události, která kdy byla vytvořena na oddělení lidských mozků od jejich zadků, B. J. Hunnicutt klidně funguje dál. Závidím mu jeho klid. Přesto se mu někde pod tím vším musí skrývat vulkán.
[MARGARET]: Dej to sem.
(MARGARET křičí) – (HAWKEYE se směje) – (zvuk tekoucí vody).
[B. J. HUNNICUTT]: Nazdárek.
[SIDNEY]: Ty! Ty jsi ten vtipálek?
[B. J. HUNNICUTT]: Už to jistě tak vypadá, že?
Chceš mi pomoct?
[SIDNEY]: Jistě. Co mám dělat?
[B. J. HUNNICUTT]: Co nejhlasitěji zakřič: „Nálet!“ (Sidney se uchichtne)
[SIDNEY]: Nálet! Nálet!
[BURNS]: Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! (udýchaný)
[RADAR]: Plukovník Potter vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den.
K uskutečnění této události odhalíme keřík třešně, u kterého jsme se tak nějak pokoušeli, aby vyrostl ve skleníku od té doby, co nám ho Major Houlihanová přivezla, když se odjela zasnoubit do Tokya.
(VŠICHNI tleskají)
[MARGARET]: Ó děkuji.
[RADAR]: A teď, v poctě prvního dne jara… (VŠICHNI tleskají)
Tak a je to.
[HAWKEYE]: Odcházíš Sidney?
[SIDNEY]: Bohužel.
Jsem nerad léčen a tak mizím.
[B. J. HUNNICUTT]: A cítíš se lépe?
[SIDNEY]: Jo, myslím, že trochu jo. Je to jako jaro v MASHI. Když ho nemůžeš najít a cítit, tak jdi a udělej si ho. Někde tady se přemlouvám, že je malý pupen, který vyroste. Mezitím půjdu zpátky do práce.
[B. J. HUNNICUTT]: Uvidíme se příští týden na pokeru?
[SIDNEY]: Jo přijdu s dvaceti dolary v kalhotách a s třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE]: A projev trochu představivosti. Ať to nejsou všechno jen piky.
[POTTER]: Svorku.
(Sidney uvažuje) Každý den se dívají smrti do tváře.
[POTTER v pozadí]: Budu ho zavírat za 5 minut.
[SIDNEY]: Na povrchu vypadají stejně jako ostatní doktoři a sestry, ale pod tím, Sigmunde, pod tím…
Eva Hromasová
-[Potter] Co je v té krabici? – [Raddar] Ehm, jsou to nějaké osobní věci řidiče sanitky, pane. Putují na oddělení správy válečných hrobů.
OdpovědětVymazat-[Potter] Sepsal jste mi pár slov pro jeho blízké? [Raddar] – Ano, pane. Tady to je. [Potter] Nikdy nevím, co jim říct. Ze všech mizerných povinností, které musím ve službě vykonat je tahle ta nejmizernější.
[Raddar] Můžete to změnit, pokud chcete, pane. Nejsem si jistý, zdali jsou všechna slova ta pravá.
[Potter] „Vážený pane a paní O’Donnellovi, s hlubokým zármutkem Vám musím oznámit smrt Vašeho syna. Můžete být na Jerryho velmi, velmi pyšní. Nikdy nikomu nevzal život a zemřel, když se pokoušel zachránit životy dalším pěti kamarádům. Pospíchal s nimi do polňačky, což je zkratka pro polní nemocnici v Soulu, když v tom se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu velmi hodný chlapec, pane a paní O’Donellovi, a jsem si jistý, že Vás oba moc miloval. Mluvil o vás velmi často s mým tajemníkem, desátníkem Walterem O‘ Reilly. Všichni z MASHe jsme na něj velmi pyšní a bude nám opravdu velmi chybět“. – Děkuji, Radare. Neměňte nic z toho.
-[Raddar] Děkuji, pane.
[Sidney] Osoba, které nikdy nepřijdu na kloub, i přesto, co jsi mě, Sigmunde naučil, je B. J. Hunnicutt. Je záhadou s botami velikosti 13.
-[Hunnicutt] Vezměte toho chlapa na předoperační, hned!
[Sidney] Během těch nejhrozivějších pokusů vůbec, oddělit lidský mozek od těla, B. J. jde v klidu dál. Závidím mu jeho klid. – i když někde pod tím vším musí být stejně ukrytá sopka.
-[Margaret Houlihan] Achjo, dej to sem!
-[Hunnicutt] Zdravíčko.
[Sidney] Vy! To Vy jste ten vtipálek! [Hunnicutt] Jistě to tak vypadá, že? – Nechtěl byste mi pomoct? - [Sidney] Jistě. Co bych pro Vás mohl udělat? [Hunnicutt] Co nejhlasitěji křičte „Nálet!“
[Raddar] „Plukovník Potter vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Při této příležitosti odhalujeme třešňovou větvičku, kterou se snažíme pěstovat v jakémsi skleníku od chvíle, kdy nám ji Major Houlihanová přivezla ze svých zásnub v Tokiu“.
[Margaret Houlihan] Ó,děkuji.
[Raddar] „A nyní, na počest prvního jarního dne“. . . . . Dobře, tak to je všechno.
-[Hawkeye] Odjíždíte, Sidney? – [Sidney] Obávám se, že ano.
-Ačkoliv, opravdu nerad utíkám ihned po ošetření.
-[Hunnicutt] Cítíte se lépe? [Sidney] Ano, o trochu lépe. Je to jako jaro tady v MASHi. Když ho nemůžete nalézt a necítíte ho, prostě jdete a vytvoříte si ho. Někde tady přemlouvám malý pupen růst. Mezitím se vracím zpátky do práce.
-[Hunnicutt] Uvidíme se u partičky příští týden? [Sidney] Jasně, budu tu s dvaceti dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
[Hawkeye] Ukažte trochu představivosti. Ne aby byly zase všechna piková.
[Potter] Svorku.
[Sidney] Každý den hledí do tváře smrti.
-[Potter] Do pěti minut ho zavřu.
-[Sidney] Na první pohled by se mohli zdát jako ostatní doktoři a sestry, ale uvnitř. Ach, Sigmunde, uvnitř . . .
DENISA SEDLÁKOVÁ
- Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat- Eh, osobní věci řidiče sanitky, pane. Posílám to k pohřební evidenci.
- Napsal jsi mi dopis pro jeho rodiče?
- Ano pane, tady ho máte. Nikdy nevím co psát.
- Ze všech těch mizerností co tu musím ve službě dělat jsem v tomhle nejhorší.
- Pokud chcete, můžete to změnit, pane. Nevím jestli je to všechno úplně vhodné.
- "Drahá paní a pane O'Donnellovi, s hlubokým zármutkem Vám musím oznámit smrt Vašeho syna. Můžete být velice pyšní na Jerryho. Nikdy nikoho nezabil a zemřel, když se snažil zachránit dalších pět lidí. Pospíchal s nimi do evaku (to je zkratka pro evakulační nemocnici v Soulu), když se jeho sanitka převrátila. Byl to dobrý kluk, paní a pane O'Donnellovi a vím, že vás oba velmi miloval. Často o Vás mluvil s mým úředníkem desátníkem Waltrem O'Reillym. Byli jsme na něj v MASHi hrdí a bude nám moc a moc chybět."
- Děkuju Radare, Nech to takhle.
- Děkuju pane.
Jediný člověk, kterýho nedokážu pochopit i s tím cos mě naučil Sigmunde je B.J. Hunnicutt. Je to hádanka v botách č. 13.
- Vemte ho na předoperační.
Uprostřed v té nejděsivější společnosti na odělování mozků od těla, B.J. v klidu funguje. Závidím mu jeho klid. Ačkoliv je skrytě spící sopkou.
- Hej, dej to sem.
- O, ahoj.
- Ty! Ty jsi ten vtipálek?
- Už to tak vypadá, nebo ne? Chceš mi pomoct?
- Jasně. Co mám dělat?
- Co nejhlasitěji zařvi "nálet!"
- "Nálet" ... ... .
"Plukovník Potter vám s radostí oznamuje, že dnes je první jarní den.
Na památku této události, odhalíme třešňovou větev, kterou jsme se snažili pěstovat ve skleníku od té doby, co nám ji major Houlihanová přivezla, když jela na zásnuby do Tokya.
"O, děkuji.
"A těď, na památku prvního jarního dne" Tak, to je vše.
- Odjíždíš Sidney?
- Bohužel ano. Nerad prchám po vyléčení.
- Citíš se líp?
- Jo, myslím, že jo. V MASHi je to jako s jarem. Když ho nevidíte a necitíte, tak si ho prostě udělejte. Někde tady mám malý rašící květ, ale zatím jdu do práce.
- Přijdeš na poker příští týden?
- Jo, ukážu se dvaceti dolarama v kapse a třema esama v rukávu.
- Trochu fantazie, ať to nejsou samé píky.
Svorku
(Dívají se každý den smrti do tváře)
Za pět minut budu šít
(Na povrchu se mohou zdát jako všichni ostatní doktoři a sestry, ale pod tím, ach Sigmunde, pod tím.)
Mash: Dear Sigmund (05x07)
OdpovědětVymazat- Co je v té krabici? – Ehm, osobní věci řidiče sanitky, pane. Jdou na evidenci válečných úmrtí.
- Napsal jste za mě něco jeho rodičům? – Ano, pane. Mám to tady. - Nikdy nevím co říct. Ze všech mizerných povinností, co jsem musel vykonávat ve službě, byla tahle ta nejmizernější.
- Pokud chcete, můžete to změnit, pane. Nejsem si zrovna jistý, jestli jsou slova zvolena správně a tak.
- „Vážený pane a paní O’Donnellovi, s velkým zármutkem jsem povinen vás informovat o smrti vašeho syna. Můžete být na Jerryho velmi, velmi pyšní. Nikdy nikomu nevzal život, a zemřel, když se snažil zachránit životy 5 dalším přátelům. Pospíchal s nimi do EVAC, což je zkráceně Evakuační nemocnice v Soulu, když v tom se jejich sanitka převrátila. Byl to vážně skvělý muž, pane a paní O’Donnellovi, a vím, že vás oba velice miloval. Často o vás mluvil s mým kolegou kostelníkem, Desátníkem Walterem O’Reillym. Byli jsme na něj v MASHi hrdí a Jerry nám bude velice, velice chybět.“
- Děkuji, Radare. Neměňte ani slovo.
-Děkuji, pane.
(Přemýšlí) Jediná osoba, které nemůžu přijít na kloub, i přesto co jsi mě naučil, Sikmunde, je B. J. Hunnicutt. Záhadný člověk s botami velikosti 13.
- Dejte ho na předoperační, hned.
- Uprostřed nejhrůznějšího podniku navrženého k oddělování lidského mozku od jejich těla, jde B. J. klidně kupředu. Závidím mu ten klid. Ačkoli někde pod tím vším musí bublat sopka.
- No tak, dej mi to.
(Křičí) (Směje se)
(Napouštění vody) – No ahoj.
- Ty! Ty jsi ten šprýmař? – Rozhodně to tak vypadá, že? – Chtěl bys pomoct? – Určitě.
- Co mám dělat? – Zařvi nálet tak hlasitě, jak jen dokážeš. – Nálet! Nálet!
- Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! (Hekání)
- Plukovník Potter vám s potěšením oznamuje, že dnešek je prvním dnem jara.
- Jako uznání této události odhalujeme třešňovou větev, kterou jsme se pokoušeli pěstovat ve skleníku, tak nějak od doby, kdy Major Houlihanová získala větev pro nás, když odjela pryč, aby se zasnoubila v Tokyu.
- Ale, děkuji.
- A teď, k poctě prvního jarního dne.
- Dobře to by stačilo.
- Odjíždíš, Sidney? – Obávám se, že jo.
- Nerad po uzdravení utíkám.
- Už se cítíš lépe? – Jo, myslím, že trochu ano. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nemůžeš najít ani cítit, prostě jdeš a uděláš si ho. Kdesi zde přemlouvám ten pupen, aby rostl. Mezitím se vracím zpět do práce.
- Uvidíme se příští týden u partičky? (myšleno karet)
- Jo, budu tady s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
- Měj trochu fantazie. Ať nejsou všechna tři piková.
- Řinčení
- (Sidney přemýšlí) Dívají se každý den do tváře smrti.
- Zavírám za pět minut
- Navenek možná působí jako jiní doktoři a sestry, ale v nitru, ach Sigmunde, v tom nitru.
[SHERMAN POTTER]: Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat[RADAR]: Um, jsou tam osobní věci řidiče sanitky, pane. Posíláme je na Pohřební registraci.
[SHERMAN POTTER]: Napsal jste dopis pro jeho rodiče?
[RADAR]: Ano, pane. Přímo tady.
[SHERMAN POTTER]: Nikdy nevím, co říct. Z všech mizerných povinností, které tu dělám, je to ta nejhorší
[RADAR]: Můžete to změnit, pokud chcete, pane. Nejsme si jistý, zda jsou všechna slova vhodná.
[SHERMAN POTTER]: Vážený pane a paní O´Donnellovi, s hlubokým smutkem vám musím oznámit smrt vašeho syna. Můžete být velmi, velni pyšný na Jerryho. Nikdy nikoho nezabil, a umřel „když se snažil zachránit životy pěti přátelům. Spěchal s nimi do evac, „což je zkratka pro evakuační nemocnici v Soul“, když se s nimi sanitka převrátila. Byl to opravdu dobrý kluk, pán a paní O´Donnellovi, a vím, že vás oba miloval. Často o vás mluvil s mým tajemníkem, důstojníkem Walterem O´Reillem. Byli jsme pyšní, že byl v MASH a budeme Jerryho velmi postrádat.
[SHERMAN POTTER]: Děkuji, Radare, nic neměňte.
[RADAR]: Děkuji, pane.
(SIDNEY přemýšlí): Jediného člověka, kterého nemohu pochopit, přes všechno, co mě naučil, Sigmund, je B. J. Hunnicutt – on je záhada s velikostí bot 13.
(B. J. HUNNICUTT v pozadí): Přiveďte toho chlapa na předoperační.
(SIDNEY přemýšlí): Ve středu nejvíc nejděsivější projektů, které byly vytvořeny na oddělení lidských mozků od jejich těl, B. J. se nenechá rozhodit. Závidím mu jeho vnitřní klid. I když se pod tím vším musí skrývat vulkán.
[MARGARET]: Oh, dejte mi to
(MARGARET křičí) – (HAWKEYE se směje) – (zvuk tekoucí cody)
[B .J. HUNNICATT]: Nazdárek
[SIDNEY]: Ty! Ty jsi ten vtipálek, že?
[B.J. HUNNICATT]: Už to jistě vypadá tak, že jo? Chceš mi pomoci?
[SIDNEY]: Jistě, co mám dělat?
[B.J. HUNNICATT]: Jak je to možné křičet hlasitě „Nálet!“ Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
[RADAR]: Plukovník Potter Vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Jako uznání této události. Jako uznání této skutečnosti vám odhalíme keřík třešně, u kterého jsme se snažili, aby vyrostl ve skleníku od té doby, co nám ho přivezla Major Houlihanová, když odjela se zasnoubit do Tokya.
(VŠICHNI tleskají)
[MARGARET]: O, děkuji.
[RADAR]: A teď, na počest prvního jarního dne (všichni tleskají). Tak, a je to.
[HAWKEYE]: Odcházíš, Sidney?
[SIDNEY]: Obávám se, že ano. Nerad se léčím, tak mizím
[J.B. HUNNICUTT]: Cítíš se lépe?
[SIDNEY]: Jo, myslím, že trochu jo. Je to jako jaro v MASH. Pokud to nemůžeš najít a cítit, tak jdi a udělej si ho. Někde tady se pomlouvávám, že je tu pupen k růstu. Mezitím půjdu do práce
[B.J.HUNNICATT]: Uvidíme se příští týden na pokeru?
[SIDNEY]: Ano, budu tam s 20$ v kalhotách a třemi esy v rukávu
[HAWKEYE: Projev malou představivost. Ať nejsou všechno jen piky.
[POTTER]: Svorku
(SIDNEY přemýšlí) : Každý den koukají do smrti do tváře
(POTTER v pozadí): Budu zavírat za pět minut
[SIDNEY]: Na první pohled by se mohlo zdát, jak jsou všichni lékaři a sestřičky, ale pod tím, Sigmunde, pod tím.
Nur Ashraf Bekai
M*A*S*H
OdpovědětVymazatDrahý Sigmunde
Zuzana Hofmannová
[POTTER] Co je v té krabici?
[RADAR] Ehm, to je osobní majetek řidiče sanitky pane. Má se to poslat do pohřebního registru.
[POTTER] Napsal jsi mi ten dopis pro jeho rodinu?
[RADAR] Ano pane. Tady to je.
[POTTER] Nikdy nevím, co psát. Ze všech mizerných povinností, které musím ve službě vykonávat, je tahle vždycky ta nejmizernější.
[RADAR] Můžete to pozměnit, pane. Nejsem si úplně jistý, jestli jsem použil správná slova.
[POTTER] „Drahý pane a paní O´Donellovi, s hlubokým smutkem Vás musíme informovat o smrti vašeho syna. Můžete na Jerryho být pyšní, nikdy nevzal lidský život, a zemřel, když se snažil zachránit životy pěti dalším. Právě s nimi jel do evakuační nemocnice v Seoulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to vážně dobrý kluk, pane a paní O´Donellovi, a vím, že vás oba velice miloval. Často o vás mluvil s mým úředníkem, desátníkem Walterem O´Reillym. Byli jsme na Jerryho všichni hrdí, a bude nám velmi, velmi chybět.“
Děkuji, Radare, neměň ani slovo.
[RADAR] Děkuji, pane.
[SIDNEY, PŘEMÝŠLÍ] Ani se vším cos mě naučil, nedokážu pochopit jednoho člověka, Sigmunde, a tím je B. J. Hunnicutt. – Je to hlavolam v botách číslo 47.
[B. J., V POZADÍ] Vezměte ho hned na předoperační.
[SIDNEY] Uprostřed toho nejděsivějšího podniku, který kdy kdo vymyslel, určeného na to, aby oddělil lidský mozek od těla, B. J. klidně funguje dál. Závidím mu ten klid. - I když se v něm nejspíš skrývá sopka.
[MARGARETH] Dejte mi to!
[MARGARETH KŘIČÍ, ZBYTEK SE SMĚJE]
[NAPOUŠTĚNÍ VODY] [B. J.] Ou, ahoj.
[SIDNEY] Ty? Ty jsi ten vtipálek?
[B. J.] Už to tak nejspíš vypadá, nebo ne? Chceš mi pomoc?
[SIDNEY] Jistě, co mám dělat?
[B. J.] Co nejhlasitěji zakřič „Nálet!“
[SIDNEY SE ZASMĚJE, POTOM KŘIČÍ] „Nálet!“ „Nálet!“
[FRANK, LEKNE SE, KŘÍČÍ] „Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!“
[FRANK PADÁ DO VODY, LAPÁ PO DECHU]
[RADAR, ČTE] „Plukovník Potter vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Při této příležitosti vám odhalujeme tuto třešňovou větev, kterou se snažíme ve skleníku vypěstovat už od té doby, co nám ji major Houlihanová přivezla, když se jela zasnoubit do Tokia.
[VŠICHNI TLESKAJÍ] [MARGARETH] Ó, děkuji.
[RADAR] A nyní na počest prvního jarního dne.
[UKAZUJE VĚTEV, VŠICHNI TLESKAJÍ]
[RADAR] A to je všechno.
[HAWKEYE] Odjíždíš, Sidney?
[SIDNEY] Bohužel. Nerad odjíždím hned, co se vyléčím.
[B. J.] Už je ti líp?
[SIDNEY] Jo, myslím, že trochu je. Je to jako, když si děláme jaro tady. Když ho nemůžeš najít a necítíš ho, prostě si ho uděláš. Tady někde mám semínko, a to vyklíčí. Mezitím budu pracovat.
[B. J.] Uvidíme se příští týden při hře?
[SIDNEY] Jo, budu tam, s dvaceti dolary v kapsách a s třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE] A s trochou představivosti. Ať nejsou všechna piková.
[SIDNEY PŘEMÝŠLÍ] Každý den se dívají do tváře smrti.
[POTTER] Zavírám za pět minut.
[SIDNEY POKRAČUJE] Na povrchu možná vypadají jako jiní doktoři a sestry, ale pod tím, ó Sigmunde, pod tím…
[POTTER] Co je v té krabici? – [RADAR] Um, osobní věci řidiče sanitky, pane. Posíláme to na ústředí.
OdpovědětVymazat[POTTER] Napsal jsi mi ten dopis pro jeho rodiče? – [RADAR] Ano, pane. Tady je. - [POTTER] Nikdy nevím, co tam psát. Ze všech mizerných povinností, které tu mám je tahle ze všech nejmizernější.
[RADAR] Můžete tam cokoliv změnit, pane. Nejsem si jistý, jestli jsem použil správná slova, nebo tak.
[POTTER čte] „Pane a paní O’Donnellovi, s hlubokým zármutek Vám musím sdělit, že Váš syn zahynul. Můžete na Jerryho být velmi pyšní. Nikdy nezmařil lidský život a zemřel ve chvíli, kdy se snažil zachránit životy svým pěti kamarádům. Převážel je do evakuační nemocnice v Soulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu skvělý chlapec, pane a paní O’Donnellovi, a vím, že Vás oba velmi miloval. Často o Vás mluvil s mým tajemníkem, desátníkem O’Reillym. Byli jsme na něj velmi hrdí a bude nám velmi, velmi chybět.“
[POTTER] Děkuji, Radare. Nebudu nic měnit.
[RADAR] Děkuji, pane.
[SIDNEY přemýšlí] Ikdyž jsi mě vše naučil, Sigmunde, stále na jednomu člověku nemůžu přijít na kloub, B. J. Hunnicutt. On je záhada v botách číslo 13.
[B. J. v pozadí] Vemte toho kluka na předoperační.
[SIDNEY pokračuje v přemýšlení] Závidím mu jeho klid. Ale někde uvnitř něj stejně musí být vulkán.
[MARGARETH] Dej mi to.
[MARGARETH křící a ostatní se smějí]
[napouštění vody] [B. J.] Ahoj!
[SIDNEY] TY! Ty jsi škodolibej vtipálek.
[B. J.] Vypadá to tak, že? Chceš mi pomoct? - [SIDNEY] Samozřejmě. Co mám dělat?
[B. J.] Křič jak nejhlasitěji umíš „Nálet!“ „Nálet!“
[FRANK] „Nálet!“ „Nálet!“ „Nálet!“ „Nálet!“ „Nálet!“ (lapání po dechu)
[RADAR čte]Plukovník Potter vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Jako projev uznání dnes odhalíme třešeň, kterou jsme se pokoušeli pěstovat ve skleníku od chvíle, co se major Houlihanová zasnoubila v Tokiu.
[MARGARETH] Děkuji.
[RADAR pokračuje] A nyní, na počest prvního jarního dne [tleskání] OK, tady je.
[HAWKEYE] Odjíždíš Sidney? - [SIDNEY] Obávám se, že ano. Nesnáším utíkat hned po vyléčení.
[HAWKEYE] Cítíš se lépe? – [SIDNEY] O něco ano. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nemůžeš najít ani cítim, prostě jdeš a uděláš si ho. Někde tady nechávám růst pupen a mezitím utíkám zpět do práce.
[B. J.] Uvidíme se příští týden na pokeru? – [SIDNEY] Ano, budu tam s dvaceti dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE] Projev aspoň trochu představivosti a neber všechny pikové.
[SIDNEY přemýšlí] Každý den čelí smrti.
[POTTER v pozadí] Za 5 minut budu zavírat.
[SIDNEY přemýšlí] Na povrchu vypadají jako obyčejní lékaři a sestry ale uvnitř, ach Sigmunde, uvnitř…
[Potter]
OdpovědětVymazatCo je v té krabici ?
[Radar]
Ehm, to je osobní majetek řidiče ambulance, pane, čeká na odeslání do ústředí.
[POTTER]
Napsal jsi za mě dopis na rozloučenou, pro jeho blízké?
[RADAR]
Ano, pane, zde ho máte.
[POTTER]
Nikdy nevím co říct. Ze všech mizerných povinností, které jsem musel plnit v téhle mizerné službě, tohle byla vždycky ta nejmizernější.
[RADAR]
Můžete ho pozměnit, pokud chcete, pane. Nejsem si jistý, jestli jsou všechna slova správně.
[POTTER]
„Drahý pane a paní O’Donnellovi, s obrovskou lítostí vám musím oznámit úmrtí vašeho syna. Měli byste být velmi hrdí na Jerryho. Prošel válkou, aniž by zmařil jediný lidský život, a zahynul ve chvíli, kdy se snažil zachránit životy pěti dalších lidí. Spěchal s nimi na evak, což je zkratka pro evakuační nemocnici v Soulu, když se jeho sanita převrátila. Byl to vážně dobrý člověk, pane a paní O’Donnellovi a vím, že vás oba velice miloval. Často o vás mluvil s mým osobním úředníkem, desátníkem Waltrem O’Reillym. Byli jsme na něj všichni hrdí tady v MASHI a Jerry nám bude velice, velice chybět.
[POTTER]
Děkuji, Radare, nic nebudu měnit.
[RADAR]
Děkuji, pane.
[Sidney]
(Přemýšlející) Jedna osoba, které nemůžu přijít na kloub i potom všem, co jsi mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. On je hádanka s botou velikosti 13.
[B.J.]
Dostaňte toho chlapa na předoperační, hned.
[Sidney]
I ve středu té nejšílenější továrny založené na to, aby oddělila lidský mozek od těla, B. J. zůstává neustále klidný. Závidím mu jeho klid, ačkoliv někde uvnitř musí být sopka.
[Margaret]
Dejte to sem.
[B.J.]
Oh, ahoj.
[Sidney]
Ty? Ty jsi ten kanadský vtipálek ?
[B.J.]
Už to tak vypadá, že? Chceš mi pomoct?
[Sidney]
Jasně. Co mám dělat?
[B.J.]
Jak nejvíc nahlas umíš, zakřič: „Nálet!“
[Sidney]
Nálet! Nálet!
[Frank]
Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
[RADAR]
Plukovník Potter by chtěl ohlásit, že dnes je první jarní den. Na oslavu této události odkryjeme třešňovou větev, kterou se snažíme přinutit vykvést ve skleníku od té doby, co ji major Houlihanová získala, když odjela na zásnuby do Tokia.
[Margaret]
Oh, díky.
[RADAR]
A teď, na počest prvního dne jara. Tak, a to je vše.
[Hawkey]
Odjíždíš Sidney?
[Sidney]
Obávám se, že ano. Jsem nerad vyléčený.
[B.J.]
Už se cítíš lépe?
[Sidney]
Jo, myslím, že už je mi líp. Je to jako jaro v MASHI. Když ho nedokážete najít, nebo cítit, udělejte si ho. Tady někde cítím, že je poupě, co jednou vykvete. Mezitím jdu zpět do práce.
[B.J.]
Uvidíme se na pokeru příští týden?
[Sidney]
Jo, přijedu s dvackou v kapse a třemi esy v rukávu.
[Hawkey]
A trochou fantazie, ať to nejsou samé žaludy.
[POTTER]
Svěrky, budu zavírat za pět minut.
[Sidney]
Každý den hledí do tváře smrti. Na povrchu se můžou zdát jako obyčejní doktoři a sestry, ale pod tím, Sigmunde, pod tím…
Jan Kůst
[POTTER] Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat[RADAR] Um, osobní majetek řidiče sanitky, pane. posíláme to na ustředí
[POTTER] Napsal jsi dopis pro rodinu. -
[RADAR] Ano, pane. Přímo tady.
[POTTER] Nikdy nevím co mám psát .Ze všech těch mizerných povinností, v téhle mizerné válce je , je tahle ta nejmizernější.
[RADAR] Můžete to změnit, jestli chcete, pane. Nejsem si jistý, jestli jsou to správná slova, nebo tak.
[POTTER] „Drazí Pane a Paní O’Donnellovi, s hlubokým zármutkem Vám musím oznámit smrt Vašeho syna můžete na něj být velice hrdí. Nikdy nevzal člověku život a zemřel, když se snažil zachránit životy svých kamarádů. Rychle je převážel do nemocnice když se jeho sanitka převrátila. Byl to skutečně dobrý kluk, Pane a Paní O’Donnellovi, a vím, že Vás oba moc miloval. Často o Vás mluvil s mým tajemníkem, desátníkem Walterem O’Reillym. Byli jsme na něj tady v MASHi hrdí a bude nám velice, velice chybět.“
[POTTER] Díky, Radare. neměň nic
[RADAR] Díky, pane.
[SIDNEY přemýšlí] Jediná osoba, které nemůžu přijít na kloub, ani s tím vším co si mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. - Je to hádanka s botami velikosti 13.
[B. J. v pozadí] Vezměte ho hned na předoperační.
[SIDNEY pokračuje] Uprostřed nejděsivější továrny, navržené tak, aby oddělila člověku mozek od těla. B. J. jde v klidu dál. Závidím mu jeho klid. - I když se tam asi skrývá sopka.
[MARGARET v pozadí] dejte to sem.
[MARGARET křičí] [ostatní se smějí]
[napouštění vody] -
[B.J.] Ahoj.
[SIDNEY] Ty! Ty si ten vtipálek? -
[B. J.] Už to tak vypadá, že jo? Chceš mi pomoct? - [SIDNEY] Jasně.Co mám dělat?
[B. J.] Tak hlasitě jak to jen jde, křič, „Nálet!“
[SIDNEY se směje, pak křičí] Nálet! Nálet!
[FRANK] Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [lapá po dechu]
[RADAR čte] „Plukovník Potter s radostí oznamuje, že dnes je první jarní den.
Při této příležitosti odhalujeme živou třešňovou větev, kterou jsme pěstovali ve skleníku od doby, co nám ji Major Houlihanová přivezla, když se odjela zasnoubit do Tokia.
[MARGARET] Oh, děkuji.
[RADAR pokračuje] „A nyní, na počest prvního den jara“ [všichni tleskají] OK, to je všechno.
[HAWKEYE] Odjíždíš, Sidney?
[SIDNEY] Bohužel, jsem nerad vyléčen
[B. J.] Je ti líp?
[SIDNEY] Jo, myslím, že ano.V MASHi je to jak s jarem Když ho cítíte, ale nevidíte, tak si je uděláte. Tady někde, je poupě
[B. J.] přijedeš na poker? [SIDNEY] Jo, budu tam s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE] trochu fantazie. ať to nejsou jen piky .
[SIDNEY přemýšlí] Každý den se dívají smrti do tváře.
[POTTER v pozadí] Budu zavírat za pět minut.
[SIDNEY pokračuje] Na povrchu možná vypadají jako jiní doktoři a sestry, ale pod tím, ach, Sigmunde, pod tím…
David Franc
M.A.S.H. – 05x10 – Drahý Sigmunde
OdpovědětVymazat[POTTER] Co je v té krabici?
[RADAR] Um, osobní věci řidiče sanitky, pane. Posíláme je na evidenci hrobových míst.
[POTTER] Napsal jsi za mě ten dopis pro jeho nejbližší?
[RADAR] Ano, pane. Tady je.
[POTTER] Nikdy nevím, co napsat. Ze všech těch příšerných povinností, které tu mám, byla tato vždycky ta nejhorší
[RADAR] Můžete to klidně pozměnit, pane. Nejsem si jistý, zda jsou všechna slova správná a tak.
[POTTER] "Drahý pane a paní O’Donnellovi, s hlubokým zármutkem vám musím oznámit, že váš syn zemřel. Můžete být na Jerryho velmi, velmi pyšní. Nikdy nezapříčinil ničí smrt a zemřel, když se snažil zachránit život jeho pěti společníků. Spěchal s nimi na evac „, což je zkratka pro evakuační nemocnici v Soulu", když se s ním sanitka převrátila. Byl to velice dobrý muž, pane a paní O’Donnellovi, a vím, že jste ho oba milovali. Často o vás mluvil s mým úřadujícím společníkem, korporálem Walterem O’Reillym. Byli jsme tady na něj hrdí a budeme Jerryho velmi postrádat."
Děkuji, Radare. Neměň ani slovo.
[RADAR] Děkuji, pane.
[SIDNEY] [Přemýšlí] Jedinému člověku, kterému i přesto, cos mě naučil, stále nemohu přijít na kloub, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. Je hádankou v botách o velikosti 13.
[B.J.] Vemte ho na předoperační.
[SIDNEY] I přes všechnu tu hrůzu, kterou si člověk ani neumí představit, se B.J. dokáže od všech těch věcí oprostit. Obdivuji jeho vyrovnanost. - Přesto uvnitř v sobě musí procházet peklem.
[MARGARETH] Dej to sem.[Křik]
[Smích]
[B.J.] [Proud vody] Oh, nazdar.
[SIDNEY] Ty! Ty jsi tu ten vtipálek?
[B.J.] Už to tak vypadá, že? Chtěl bys mi pomoct?
[SIDNEY] Jistě, co mám udělat?
[B.J.] Co nejhlasitěji můžeš, zařvi "Nálet!"
[SIDNEY] Nálet! Nálet!
[FRANK] Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
[RADAR] "Plukovník Potter vám s radostí oznamuje, že dnes je první jarní den. Na počest této události nyní odhalím větve třešně, kterou jsme se snažili vypěstovat ve skleníku od doby, co ji pro nás Major Houlihanová přivezla, když se vracela ze svých zásnub v Tokiu.
[MARGARETH] Oh, děkuji Vám.
[RADAR] A nyní, na počest prvního jarního dne…[odkrývá rostlinu] Dobře, to by stačilo.
[HAWKEYE] Už odjíždíš, Sidney?
[SIDNEY] Už je to tak. Nesnáším loučení.
[B.J.] Cítíš se líp?
[SIDNEY] Jo, myslím, že trochu ano. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nevidíš ani necítíš, musíš si ho udělat sám. Někde tady přemlouvám malý pupen, aby vyrašil. Mezitím se vracím zpět do práce.
[B.J.] Příští týden na pokeru?
[SIDNEY] Jasně, budu tam se svými dvaceti dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE] Buď trochu kreativní, ať nejsou všechny pikový.
[POTTER] Svorku.
[SIDNEY] [Přemýšlí] Každý den se dívají smrti do tváře.
[POTTER] Do pěti minut budu zašívat.
[SIDNEY] Navenek se tváří jako obyčejní doktoři a sestry, ale v nitru, ah, Sigmunde, v nitru.
LUCIE NOVÁKOVÁ
Potter: Co je v krabici?
OdpovědětVymazatRadar: Jsou to sanitářovy osobní věci, pane. Posíláme je na evidenci hrobových míst.
Potter: Napsal jste mi krátký vzkaz pro jeho rodiče?
Radar: Ano, pane. Je přímo tady.
Potter: Nikdy nevím, co mám říct. Ze všech hnusných věcí, které jsem měl ve své službě udělat, byly tyto vždy ty nejhnusnější.
Radar: Můžete to změnit, pokud chcete, pane. Nejsem si jist, jestli jsou všechna slova správná.
„Drazí pane a paní O’Donnellovi, s velikým zármutkem vám musím oznámit smrt vašeho syna. Můžete být na Jerryho velice, velice pyšní. Nikdy nikoho nezabil a umřel, když se snažil zachránit život pěti členům. Spěchal s nimi na „evac“, což je zkratka pro evakuační nemocnici v Soulu, když se s ním sanitka převrátila. Pane a paní O’Donnellovi, byl to opravdu skvělý kluk a vím, že vás měl velice rád. Často o vás mluvil s mým písařem, desátníkem Waltrem O’Reillym. Byli jsme na něho v MASHi velice pyšní a budeme Jerryho velice postrádat.
Potter: Děkuji Radare. Neměňte ani slovo.
Radar: Děkuji, pane.
(Freedmen) Jediný člověk, kterého nemůžu snést i přesto, cos mě vše naučil Sigmunde je B. J. Hunnicutt. Je to záhada s velikostí bot 13.
Hunnicutt: Vezměte ho na předoperační.
(Freedmen) Uprostřed jednoho z nejhorších postupů oddělení lidského mozku od těla je B.J. v klidu. Nenávidím jeho vyrovnanost. Ale i přesto, uvnitř musí být před výbuchem.
Houlihan: Dej mi to.
Hunnicutt: Ahoj
Freedman: Ty! Jsi vtipálek?
Hunnicutt: Vypadá to tak, že jo?
Freedman: Chceš pomoct?
Hunnicutt: Jasně.
Freedman: Co mám dělat?
Hunnicutt: Co nejhlasitěji křič „Nálet!“
Freedman: Nálet! Nálet!
Winchester: Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
Radar: Plukovník Potter s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Na připomenutí tohoto dne okryjeme višňovou větev, kterou jsme se pokoušeli vypěstovat ve skleníku, a to od té doby, co major Houlihanová obdržela pro nás větev, když byl v na zásnubách v Tokyu.
Houlihan: Děkuji.
Radar: A nyní, na počest prvního jarního dne. Tak to je vše.
Pierce: Odjíždíš Sidney?
Freedman: Obávám se, že ano. Být vyléčen a utéct.
Hunnicutt: Cítíš se líp?
Freedman: Jo, myslím, že trochu. Je to jako jaro v MASHi. Pokud ho nemůžeš najít, nemůžeš ho cítit. Někde tady cítím, že jsem začal klíčit. Mimochodem, jdu zpět do práce.
Hunnicutt: Uvidíme se další týden u hry?
Freedman: Jo budu tady s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
Pierce: Buď trochu kreativní, ať nejsou všechny pikový.
Freedman: Každý den stojí tvář v tvář smrti.
Potter: Za 5 minut budu zavírat.
Freedman: Na povrchu můžou vypadat jako ostatní doktoři a sestry, ale vnitru. Ano Sigmund, vnitru.
Valentina Orlova
Potter - Co je v té krabici?
OdpovědětVymazatRadar - No, to jsou osobní věci řidiče sanitky. Posílají se na evidenci hrobů.
Potter - Napsal jsi mi ten vzkaz pro jeho příbuzné?
Radar - Ano, pane. Tady je.
Potter - Nikdy nevím, co říct. Ze všech těch mizerných povinností, které jsem musel dělat ve službě je tahle ta nejmizernější.
Radar - Můžete to změnit, pokud chcete, pane. Nejsem si jistý, jestli jsou všechna slova ta správná.
Potter - Vážení pane a paní O’Donnellovi, s hlubokým zármutek vám musím sdělit, že Váš syn zemřel. Můžete být na Jeryho velmi pyšní. Nikdy nikoho nepřipravil o život a zemřel, když se pokoušel zachránit životy svým pěti kamarádům. Spěchal s nimi do evak, což je zkratka pro evakuační centrum v Seoulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu dobrý kluk, pane a paní O’Donnellovi a vím, že Vás oba moc miloval. Často o Vás mluvil s naším úředníkem, desátníkem Walterem O’Reillym. Všichni v MASHI jsme na něho moc hrdí a všem nám bude velmi chybět.
Potter - Děkuji, Radare. Neměň ani slovo.
Radar - Děkuji, pane.
Sidney, přemýšlí - Jeden člověk, kterého nedokážu pochopit ani přesto, co všechno jsi mě naučil Sigmundi, je B. J. Hunnicutt. On je záhada s botami číslo 13.
B. J. Hunnicutt. -Vemte teď toho chlapa na předoperační.
Sidney - Uprostřed toho nejhrůznějšího podniku, stvořeného pro to, aby oddělil lidský mozek od těla, B.J. zachovává naprostý klid. Závidím mu tu vyrovnanost. I když to v něm někdy musí pěkně vřít.
Margharet - No tak, dej mi to.
Margharet křičí, ostatní se smějí
napouštění vody - B.J. Jé, ahoj.
Sydney - Ty! Ty jsi ten vtipálek?
B.J. Už to tak vypadá, že? Chceš mi pomoct?
Sydney - Jasně! Co mám udělat?
B.J. Co nejhlasitěji umíš, zakřič: Nálet!
Sydney - Nálet! Nálet!
Frank - Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! (lapá po dechu)
Radar - “ Colonel Potter vám s potěšením hlásí, že dnes je první jarní den.
Při této příležitosti odhalíme třešňovou větvičku, kterou se snažíme pěstovat ve skleníku od té doby, co nám ji přivezla major Houlihanová, když odjela za zásnubami do Tokia.
Margareth - Ó, děkuji.
Radar - “A nyní, na počest prvního jarního dne” A je to.
Hawkeye - Odjíždíš, Sidney?
Sidney - Obávám se. Uzdravit a odejít, nesnáším to.
B.J. - Cítíš se lépe?
Sidney - Jo, myslím, že už je to lepší. Je to jako jaro v MASHI. Když ho nemůžeš najít, ani cítit, prostě jdeš a uděláš si ho. Někde tady uvnitř přemlouvám semínko, aby rostlo. Mezitím se vracím do práce.
B.J. - Uvidíme se ve hře příští týden?
Sidney - Budu tady s 20 dolary v kalhotech a třemi esy v rukávu.
Hawkeye - Ukaž trochu představivosti. Ať nejsou všechna piková.
Sidney, přemýšlí - Každý den se dívají tváří v tvář smrti.
Potter - za pět minut zavírám
Sidney - Zvenku možná vypadají jako ostatní doktoři, ale uvnitř, ach, Sigmunde, uvnitř …
Pázlerová Michaela
Tereza Kubánková
OdpovědětVymazat[Potter] Co je v té krabici?
[Radar]Um, to je osobní majetek řidiče sanitky, pane. Jede to na pohřební evidenci.
[Potter]Napsal jsi malý vzkaz od nás pro jeho rodinu?
[Radar]Ano, pane.. Tady to je.
[Potter]Nikdy nevím, co říct. Ze všech mizernejch povinností, které musím v této službě dělat, tohle byla vždycky ta nejmizernější.
[Radar]Oh, můžete to předělat, pane. Nejsem si jistý, zda jsou všechna slova správně, nebo tak něco.
[Potter] "Drazí pane a paní O'Donnellovi , v hlubokém zármoucení vám musím sdělit zprávu o úmrtí vašeho syna. Můžete být na Jerryho velmi, velmi pyšní. Nikdy nevzal nikomu život a zemřel, když se snažil zachránit životy pěti dalších chlapů. Zrovna s nimi spěchal do evačky -což je zkratka pro nemocnici pro evakuované v Soulu- dyž se jeho sanitka převrátila. Byl to dobrý chlap, pane a paní O'Donnellovi a vím, že vás měl velmi rád. Často o vás vyprávěl našemu zřízenci, desátníkovi Walteru O'Reillmu. Byli jsme na něj v Mashi velmi pyšní a budeme ho postrádat. Velmi, velmi moc.
[Potter] Děkuji vám, Radare. Tak to nechte.
[Radar] Díky, pane.
[Sidney][Přemýšlí] Jediná osoba, kterou zaboha nemůžu odhadnout, a to i přes to všechno, co jsi mě, Sigmunde, naučil, je B.J. Hunnicutt . Je to jedna velká záhada s nohou číslo 47.
- [Hunnicutt] Vemte toho chlapa hned na předoperační.
Uprostřed nejhrůzostrašnější akce, která byla stvořena k účelu oddělit mozek chlapa od těla B.J. s klidem pokračuje. Závidim mu jeho vyrovnanost. Ačkoliv se v něm musí někde skrývat sopka.
- [Houlihan]Oh, dej mi to.
[křičí] - [smích] [Teče voda]
[Hunnicutt] Oh, zdravím.
[Sidney] Ty! Tak ty jsi ten šprýmař?
[Hunnicutt] Rozhodně to tak vypadá, že ano? Chceš mi pomoct?
[Sidney] Jistě. Co mám udělat?
[Hunnicutt] tak nahlas, jak můžeš, zakřič „Nálet“"
[Sidney] Nálet! Nálet!
[Man in the tent] Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [Zajíká se]
[Radar] "Plukovník Potter vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Na památku této skutečnosti odhalujeme větvičku sakury, kterou jsme se snažili vypěstovat ve skleníku už od doby, co nám ji major Houlihanová dovezla, když se odjela zasnoubit do Tokya.
[Houlihan] Oh, děkuji vám.
[Radar] "A teď, na počest prvního jarního dne." [potlesk]
[Radar] Tak a je to.
[Pierce] Odjíždíš, Sidney?
[Sydney] Obávám se, že jo. Ač to dělám nerad.
-[Hunnicutt] Je ti líp?
[Sydney] Joo, myslím,že trochu je, je to jako jaro v Mashi, když ho nemůžeš najít a ani ho nepociťuješ, prostě jdeš a uděláš si ho. Někde tady přemlouvám malý poupě k růstu, a navíc, vracím se zpět do práce.
[Hunnicutt] Uvidíme se u karet příští týden?
[Sydney] Ano, budu tam s dvaceti dolary v kalhotech a třema esama v rukávu.
[Pierce] Měj trochu fantazie. Ať to nejsou všechno píky.
[Řinčení kanystrů]
[Sidney přemýšlí] Každý den hledí smrti do tváře.
- Zašiju ho do pěti minut.
- Na povrchu se mohou zdát jako jiní doktoři a sestřičky, ale pod ním. Ah, Sigmunde, pod tím povrchem...
Potter: „Co je v té krabici?“
OdpovědětVymazatRadar: „Um, jsou tam osobní věci řidiče sanitky, pane. Posíláme je správě hřbitovů.“
Potter: „Napsal jsi mi nějaké povzbuzení pro jeho rodiče?“
Radar: „Ano, pane. Mám to přímo zde. Nikdy nevím, co říct. Ze všech těch protivných povinností, které zde mám je tato vždy neprotivnější. Samozřejmě to můžete změnit, pane, pokud chcete. Nejsem si jistý, zda jsou všechna slova přesná nebo tak něco.“
Potter: „Milý pane a paní O´Donnellovi, s opravdu hlubokým zármutkem vám musím oznámit, že váš syn zemřel. Na Jerryho ale můžete být velmi, velmi pyšní. Nikdy žádného člověka nezabil, a zemřel při pokusu o záchranu života dalších jeho pěti kamarádů. Spěchal s nimi na pohotovost, což je zkratka pro lékařskou pohotovostní službu, do Seoulu, kde se jejich sanitka převrátila. Pane a paní O´Donnellovi byl to opravdu hodný chlapec, a vím, že vás oba moc miloval. Často o vás vyprávěl mému úředníkovi, desátníku Walterem O´Reillym. U nás v MASH jsme na Jerryho pyšní a budeme ho velice postrádat.
Neměň jediné slovo.“
Radar: „Děkuji, pane.“
Sidney: (Přemýšlí) „Osoba, kterou nemohu pochopit, dokonce i se vším, co jsi mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. Je pro mě hádankou s velikostí bot 13.“
B. J.: „Dostaň ho na předoperační hned.“
Sidney: „Uprostřed nejhrozivějšího podniku, který kdy byl vymyšlen k oddělení mozku od zbytku těla, si vedl B. J. poklidně. Závidím mu jeho vyrovnanost. Třebaže v něm někde musí vřít sopka.“
Margareth: „Oh, dej mi to.“ (vykřikne)
(smích) (tekoucí voda)
B.J.: „Oh, ahoj.“
Sidney: „Ty! Ty jsi ten šprýmař?“
B.J.: „Už to tak vypadá, že jo? Chceš mi pomoc?“
Sidney: „Jasně. Co mám udělat?“
B.J.: „Co nejhlasitěji umíš, křič nálet!“
Sidney: „Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!“
Frank: (udýchaný)
Radar: „Plukovník Potter s potěšením prohlásil, že dnes je první jarní den. Jako uznání této události odhalíme větev třešňového stromu, kterou jsme dostali od majora Houlihanové a zkoušeli ji vypěstovat ve skleníku od doby, kdy se odjela zasnoubit do Tokia.“
Margaret: „Oh, děkuji.“
Radar: „A nyní na počest prvního jarního dne. Okay, to je ono.“
B.J.: „Už odjíždíš Sidney?“
Sidney: „Obávám se, že ano. Nenávidím, že utíkám ihned po léčení.“
B.J. „Cítíš se lépe?“
Sidney: „Ano, myslím, že trošku určitě. Je to jako jaro v MASH. Pokud ho nemůžete najít, a nemůžete ho cítit, musíš prostě jít kupředu a udělat ho sám. Někde tady, jsem přemluvil malé poupě k růstu. Prozatím, se ale vracím do práce.“
B.J.: „Uvidíme se příští týden při hře?“
Sidney: „Ano, budu tady s dvaceti dolary v kapse a třemi esy v rukávu.“
Hawkeye: „Ukaž trošku představivosti a neměj je všechny listové. Svorku.“¨
(Sidney přemýšlí) „Každý den se dívají smrti do tváře.“
Frank: „Za 5 minut budeme zašívat.“
Sidney: „Na povrch mohou vypadat jako ostatní doktoři a sestřičky ale uvnitř… Ah, Sigmunde, uvnitř…
(POTTER) Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat(RADAR) Jsou to osobní věci řidiče té sanitky, pane. Posílá se to na evidenci hrobů.
(POTTER) Napsal si pro mě malý vzkaz jeho rodině?
(RADAR) Ano, pane. Tady to stojí. Nikdy nevím, co vlastně říct.Ze všech těch protivných povinností, co tu musím dělat, byla tahle vždy tou nejhorší.Můžete to pozměnit, pokud chcete, pane. Nejsem si jistý, zda jsem použil správná slova.
(POTTER) "Pane a paní O’Donnelovi, s velkým zármutkem Vám musím oznámit úmrtí vašeho syna. Můžete být na Jerryho neskonale pyšní. Nikdy nikomu nevzal život a skonal, když se snažil zachránit život pěti dalším spolupracovníkům. Uháněl s nimi do evaka, což je zkratka pro polní nemocnici v Seoulu, když se jeho sanitka převrátila.Byl to velmi hodný mladík, pane a paní O’Donellovi, a vím, že vás oba velmi miloval.Častokrát o Vás mluvil s mým úředníkem, desátníkem Walterem O‘Reillym. V MASHI jsme na něj byli velmi hrdí a Jerry nám tu bude neskutečně chybět."
(POTTER) Děkuji, Radare. Neměň ani řádek.
(RADAR) Díky, pane.
(SIDNEY) Jediný člověk, kterému stále nerozumím, i přes to všechno co si mě naučil Sigmunde, je B.J. Hunnicutt. – Je záhadou s velikostí bot 13.
(B.J.) Ihned vezměte toho chlapce na předoperační.
(SIDNEY) Uprostřed těch nejstrašnějších událostí, které se uskutečnily proto, aby připravily člověka o rozum B.J. zůstává klidný. Obdivuji jeho klid. - Ale přeci jen někde uvnitř musí doutnat sopka.
(MARGHARET) Ježíši, podej mi to.
(B.J.) Nazdárek.
(SIDNEY) Ty! To ty jsi ten známý šprýmař?
(B.J.) No, vypadá to tak že? Chceš mi pomoct?
(SIDNEY) Jistě. Co mám dělat?
(B.J) Jak nejhlasitěji umíš, křič: Nálet!
(SIDNEY) Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
(RADAR) Plukovník Potter s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den.Na počest této události odhalujeme třešeň, kterou jsme se snažili vypěstovat ve skleníku vlastně od té doby, co ho Major Houlihan přivezla ze svých zásnub v Tokyu.
(MARGHARET) Jé, děkuji.
(RADAR) A teď na počest prvního jarního dne. Dobrý, to je všechno.
(HAWKEYE) Už jedeš Sidney?
(SIDNEY) Obávám se, že ano. Nerad utíkám hned po vyléčení.
(B.J.) Cítíš se líp?
(SIDNEY) Jo, teda tak trochu. Je to jako jaro v MASHI. Když ho nemůžeš najít a necítíš ho, prostě jdi a udělej si ho. Někde tady přemlouvám malý klíček, aby vyrostl. Mezitím se vracím zpátky do práce.
(B.J.) Sejdeme se příští týden u partičky?
(SIDNEY) Jistě, budu tam s dvaceti dollary v kalhotách a třemi esy v rukávě.
(HAWKEYE) Předveď trochu kreativity. Ať nejsou všechny tři pikový.
(FRANK) Svorku.
(SIDNEY) Každý den se dívají smrti do tváře.
(POTTER) Uzavírám za pět minut.
(SIDNEY) Navenek vypadají jako obyčejní doktoři a sestry, ale uvnitř, ach uvnitř Sigmunde.
Anna Horníková
[POTTER] -Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat[RADAR] – Umm, jsou tam osobní věci toho sanitáře, pane. Půjde to na Evidenci válečných hrobů.
[POTTER] - Napsal jsi za mě krátkou zprávu jeho rodičům?
[RADAR] – Ano, pane. Mám ho tady.
[POTTER] -Nikdy nevím, co mám říct. Ze všech mizerných povinností, které mám, byla tahle vždycky ta nejmizernější.
[RADAR] - Můžete to upravit, jestli chcete, pane. Nejsem si jistý, že jsem všechno napsal správně.
[POTTER] -„Drazí pane a paní O'Donnellovi, s hlubokým zármutkem Vám musím oznámit, že Váš syn přišel o život. Na Jerryho můžete být opravdu velmi hrdí. Nikdy nevzal lidský život a sám o něj přišel, když se snažil zachránit životy pěti jiným vojákům. Spěchal s nimi do evaku, což je zkratka pro polní nemocnici v Seoulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu dobrý chlapec, Pane a Paní O'Donnellovi, a vím, že Vás oba moc miloval. Často o Vás mluvil s rotním písařem, desátníkem Walterem O'Reillym. Jsme na Jerryho v MASHi pyšní a bude nám velmi, velmi chybět.
-Díky, Radare. Neměň ani slovo.
[RADAR] -Děkuji, pane.
[SIDNEY] (Přemýšlí) Jediný člověk, kterou snad nikdy nepochopím i přes to všechno, cos mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt.
-Ten chlap je hádanka v třináctkách botách.
[B. J.] -Pošlete toho chlápka na předoperační.
[SIDNEY] -Uprostřed toho nejděsivějšího podniku na oddělování lidského mozku od těla, co byl kdy sestrojen, B. J. v klidu pokračuje. Závidím mu jeho klid. …. i když někde pod povrchem musí mít schovanou sopku.
[HOULIHANOVÁ] -Oh, dej to sem.
(Výkřik) – (Smích)
(Tekoucí voda)
[B. J.]-Oh, čau.
[SIDNEY]-TY! To ty jsi ten vtipálek?!
[B. J.]-No, určitě to tak alespoň vypadá, že? Chtěl bys mi pomoct?
[SIDNEY]-Jasně. Co mám udělat?
[B. J.]-Co nejhlasitěji zakřič: „Nálet!“
[SIDNEY]-Nálet! Nálet!
[FRANK]- Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
[RADAR]-Plukovník Potter vám s radostí oznamuje, že dnes je první jarní den.
-Jako poctu této skutečnosti, odhalíme třešňovou větvičku, kterou se snažíme nechat vyrůst ve skleníku zhruba od té doby, co ji pro nás Major Houlihanová přivezla ze své cesty za zásnubami v Tokyu.
[HOULIHANOVÁ]-Oh, děkuji.
[RADAR]-A nyní, na počest prvního jarního dne... (odhalí větev)… dobře, to stačí.
[HAWKEYE]-Odjíždíš, Sidney?
[SIDNEY] -Bohužel ano. Mrzí mě, že takhle mizím.
[B. J.]-Cítíš se lépe?
[SIDNEY]-Jo, myslím, že trochu jo. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nemůžeš najít a ani cítit, tak prostě jdeš a uděláš si ho. Tady uvnitř přemlouvám to poupě k růstu. Mezitím se můžu vrátit do práce.
[B. J.]-Uvidíme se příští týden u pokeru?
[SIDNEY]-Ano, budu tu s dvackou v kapse a třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE]-Ukaž trochu představivosti. Ne, že to budou jenom piky.
[SIDNEY PŘEMÝŠLÍ]– Každý den se dívají smrti do tváře.
[POTTER]-Za pět minut zašívám.
[SIDNEY PŘEMÝŠLÍ]-Na první pohled se mohou zdát jako ostatní doktoři a sestřičky... ale uvnitř, ach, Sigmunde, uvnitř....
Tomáš Hubený
[Sherman] Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat[Radar]Ehm, to jsou osobní věci řidiče sanitky, pane. Jde to k evidenci hrobů.
[Sherman] Napsal jste mi zprávu pro jeho rodinu?
[Radar] Ano, pane. Tady to je.
[Sherman] Já nikdy nevím, co mám říct. Ze všech mizerných povinností, které jsem musel ve službě vykonat, tahle vždycky byla ta nejhorší.
[Radar] Můžete to přepsat, jestli budete chtít, pane. Nejsem si jistý, jestli jsem vybral správná slova nebo tak.
[Sherman] -„Drazí pane a paní O'Donnellovi, s opravdu hlubokým zármutkem Vám musím oznámit smrt vašeho syna. Na Jerryho můžete být velice, velice pyšní. Nikdy nikoho nepřipravil o život, ale sám o něj byl připraven, když se pokoušel zachránit životy pěti dalším kamarádům. Spěchal s nimi do polnice, což je zkratka pro polní nemocnici v Seoulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to skutečně hodný hoch, Pane a Paní O'Donnellovi, a vím, že Vás oba moc miloval. Často o Vás mluvil s mým písařem, desátníkem Walterem O'Reillym. Jsme na Jerryho v MASH pyšní a bude nám velmi, velmi chybět.
[RADAR]: Děkuji, pane.
[SIDNEY]: (Přemýšlí) Jediná osoba, kterou stále nechápu, i přes to všechno, co jsi mne, Sigmunde, naučil, je B. J. Hunnicutt. Je to záhada s botou velikosti třináct.
[B.J.]: Vemte toho chlapa na předoperační. Okamžitě!
[SIDNEY]: Během těch nejstrašnějších událostí, které se uskutečnily proto, aby donutily člověka panikařit, B. J. zůstává v klidu. Ten jeho klid mu závidím. Ale i přesto tam někde hluboko uvnitř musí vřít sopka.
[MARGARETH]: Dej mi to. (Vykřikne)
(Smějí se)
(Tekoucí voda) Jé, ahooj.
[SIDNEY]: Ó, zdravíčko. Vy! Vy jste ten šprýmař?
[B.J.]: Vypadá to tak, co? Nechtěl byste mi pomoct?
[SIDNEY]: Jistě. Co mám provést?
[B.J.]: Zakřičte co nejhlasitěji, "Nálet!"
[SIDNEY]: Nálet! Nálet!
[FRANK]: Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! (Lapá po dechu)
[RADAR]: Plukovník Potter Vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Na památku této události odhalujeme třešňovou větvičku, o kterou jsme se snažili pečovat, od doby, kdy nám jí přivezla major Houlihanová ze svých zásnub v Tokiu.
[MARGARETH]: Jé, děkuji.
[RADAR]: A nyní, na počest prvního jarního dne. (Všichni tleskají) Ok, to je všechno.
[HAWKEYE] Odjíždíš, Sidney? - [SIDNEY] Obávám se, že jo.
Nesnáším být vyléčen a zas běžet pryč.
[B. J.] Cítíš se líp? - [SIDNEY] Jo, myslím, že už ano. Je to jako s jarem tady. Když ho nevidíš, ani nemůžeš najít, tak si ho prostě uděláš. Tady uvnitř mám malé semínko, které vyroste. Mezitím, se vracím do práce.
[B. J.] Uvidíme se příští týden na pokeru? - [SIDNEY] Jo, přijedu s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE] A trochu fantazie, ať nejsou všechna piková.
[SIDNEY přemýšlí] Každý den se dívají do tváře smrti.
[POTTER v pozadí] Budu zavírat za pět minut.
[SIDNEY pokračuje] Na povrchu možná vypadají jako jiní doktoři a sestry, ale pod tím, ach, Sigmunde, pod tím…
[SHERMAN POTTER]: Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat[RADAR]: Ehm, jsou tam osobní věci řidiče sanitky, pane. Posíláme je na Pohřební registraci.
[SHERMAN POTTER]: Napsal jste dopis pro jeho rodiče?
[RADAR]: Ano, pane. Tady to je.
[SHERMAN POTTER]: Nikdy nevím, co říct. Z všech mizerných povinností, které tu dělám, je to ta nejhorší
[RADAR]: Můžete to změnit, pokud chcete, pane. Nejsme si jistý, zda jsou všechna slova vhodná.
[SHERMAN POTTER]: Vážený pane a paní O´Donnellovi, s hlubokým smutkem vám musím oznámit smrt vašeho syna. Můžete být velmi, velmi pyšní na Jerryho SLOVOSLED. Nikdy nikoho nezabil, a umřel „když se snažil zachránit životy pěti úředníkům. Spěchal s nimi do evac, což je zkratka pro evakuační nemocnici v Soul, když se s nimi sanitka převrátila. Byl to opravdu dobrý kluk, pán a paní O´Donnellovi, a vím, že vás oba miloval. Často o vás mluvil s mým tajemníkem, desátníkem Walterem O´Reillym. Byli jsme na něj v MASH hrdí a budeme Jerryho velmi postrádat.
[SHERMAN POTTER]: Děkuji, Radare, nic neměňte.
[RADAR]: Děkuji, pane.
(SIDNEY přemýšlí): Jednoho člověka, kterého nemohu pochopit, přes všechno, co mě naučil, Sigmund, a tím je B. J. Hunnicutt – on je záhada s velikostí bot 13.
(B. J. HUNNICUTT v pozadí): Veyměte toho chlapa na předoperační.
(SIDNEY přemýšlí): Uprostřed nejděsivějšího projektu, který byl vytvořen na oddělení lidských mozků od jejich těl, B. J. se nenechá rozhodit. Závidím mu jeho vnitřní klid. I když se pod tím vším musí skrývat vulkán.
[MARGARET]: Jé, dejte mi to
(MARGARET křičí) – (HAWKEYE se směje) – (zvuk tekoucí vody)
[B .J. HUNNICUTT]: Nazdárek
[SIDNEY]: Ty! Ty jsi ten vtipálek, že?
[B.J. HUNNICUTT]: Už to jistě tak vypadá, že jo? Chceš mi pomoci?
[SIDNEY]: Jistě, co mám dělat?
[B.J. HUNNICUTT]: Co nejhlasitěji zakřičet „Nálet!“ Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
[RADAR]: Plukovník Potter Vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Při příležitosti této události vám odhalíme keřík třešně, u které se snažíme, aby se vypěstovala ve skleníku, od té doby, co nám ho přivezla Major Houlihanová, když odjela se zasnoubit do Tokya.
(VŠICHNI tleskají)
[MARGARET]: O, děkuji.
[RADAR]: A teď, na počest prvního jarního dne (všichni tleskají). Tak, a je to.
[HAWKEYE]: Odjíždíš, Sidney?
[SIDNEY]: Obávám se, že ano. Nerad odjíždím, když se vyléčím
[J.B. HUNNICUTT]: Cítíš se lépe?
[SIDNEY]: Jo, myslím, že trochu jo. Je to jako jaro v MASH. Pokud ho nemůžeš najít a cítit, tak jdi a udělej si ho. Někde tady se domnívám je semínko, a to vyklíčí. Mezitím budu pracovat.
[B.J.HUNNICATT]: Uvidíme se příští týden na pokeru?
[SIDNEY]: Ano, budu tam s 20 dolarů v kapsách a třemi esy v rukávu
[HAWKEYE: Projev trochu představivost. Ať nejsou všechno jen piky.
[POTTER]: Svorku
(SIDNEY přemýšlí) : Každý den koukají do smrti do tváře
(POTTER v pozadí): Budu zavírat za pět minut
[SIDNEY]: Na první pohled by se mohlo zdát, jako jiní lékaři a sestřičky, ale pod tím, Sigmunde, pod tím.
Nur Ashraf Bekai
M.A.S.H. – 05x10 – Drahý Sigmunde
OdpovědětVymazat(Potter): Co je v té krabici? – (Radar): Jsou tam osobní věci řidiče sanitky, pane. Jde to do Pohřební registrace.
(Potter): Napsal jsi něco jeho rodičům? – (Radar): Ano, pane. Tady to je. (Potter): Nikdy nevím, co říct. Ze všech hrozných věcí, které ve službě musím udělat, je tohle nejhorší. (Radar): Jestli chcete, tak to změňte, pane. Nejsem si jistý, zda jsou všechna slova správná a tak.
(Potter): „Milý pane a paní O´Donnellovi, s hlubokým zármutkem Vám oznamuji, že Váš syn zemřel. Můžete být na Jerryho nesmírně pyšní. Nikdy nevzal lidský život a zemřel, když se snažil zachránit životy pěti dalších chlapců. Převážel je do evaku, což je zkráceně evakuační nemocnice v Soulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl velmi dobrý chlapec, pane a paní O´Donnellovi, a vím, že Vás oba velmi miloval. Často o Vás mluvil s mým úředníkem, desátníkem Walterem O´Reillym. Byli jsme na něj tady v MASHI pyšní a Jerry nám bude velmi chybět.
„ – Děkuji, Radare. Nic neměň.
(Radar): Děkuji, pane.
(Sidney): (Přemýšlí) Jediná osoba, kterou nemůžu pochopit, i po všem, co jste mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicut. – Je to záhada s velikostí boty 47.
(Hunnicut): Dejte toho chlapa na předoperační.
(Sidney): Uprostřed nejhorších prostředků, které zbaví lidský mozek vědomí, B. J. nehne ani brvou. Závidím mu jeho vyrovnanost. I když někde tam dole musí být sopka.
(Houlihanová): No tak, dej mi to.
(Křičí) – (Smích) (Teče voda) – (Hunnicut): Ahoj.
(Sidney): Ty! Ty jsi místní vtipálek? (Hunnicut): Už to tak vypadá, že jo? – Chtěl bys mi pomoct? – (Sidney): Jistě.
Co mám dělat? (Hunnicut): Zařvi, jak nejvíc můžeš: „Nálet!“ (Sidney): Nálet! Nálet! (Frank): Nálet! Nálet! Nálet! (Lapá po dechu)
(Radar): „Plukovník Potter s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Jako důkaz této události představujeme větvičku třešně, kterou necháváme růst v našem skleníku od té doby, kdy ji Major Houlihanová získala, když se zasnoubila v Tokyu.
(Houlihanová): „Děkuji vám.“
(Radar): „A nyní, na oslavu prvního jarního dne“ Dobrá, to stačí.
(Hunnicut): Ty odjíždíš, Sidney? – (Sidney): Obávám se, že ano.
Nesnáším to, ošetří mě a já uteču.
(Hunnicut): Je ti lépe? (Sidney): Ano, myslím, že trochu ano, Je to jako jaro v MASHI. Když ho nemůžete najít, ani ho necítíte, prostě si ho uděláte. Tady někde ve mně donutím malé poupě k růstu. Mezitím se vrátím do práce.
(Hunnicut): Uvidíme se příští týden u hry? (Sidney): Jo, budu tam s dvaceti dolary a třemi esy v rukávu.
(Hawkeye): Trošku fantazie. Ať to nejsou všechno piky.
(Sidney přemýšlí) Každý den hledí do tváře smrti.
(Potter): Za pět minut zavírám.
Navrch se zdají jako ostatní doktoři a sestry, ale uvnitř, Sigmunde. Uvnitř.
Anna Bydžovská - oprava
POTTER] Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat[RADAR] Um, osobní majetek řidiče sanitky, pane. Posílám to na registraci hrobů
[POTTER] Napsal jsi dopis pro rodinu
[RADAR] Ano, pane, tady to je.
[POTTER] Nikdy nevím co mám psát. Ze všech mizerných povinností, v téhle mizerné válce je, je tahle ta nejmizernější.
[RADAR] Můžete to změnit, jestli chcete, pane. Nejsem si jistý, jestli jsou to správná slova, nebo tak.
[POTTER] „Milý pane a paní O’Donnellovi, s hlubokým zármutkem Vám musím oznámit smrt Vašeho. Můžete na něj být velice hrdí. Nikdy nevzal člověku život a zemřel, když se snažil zachránit životy svých kamarádů. Rychle je převážel k ošetření když se jeho sanitka převrátila. Byl to skutečně dobrý kluk, Pane a Paní O’Donnellovi, a vím, že Vás oba moc miloval. Často o Vás mluvil s mým úředníkem, desátníkem Walterem O’Reillym. Byli jsme na něj tady v MASHi hrdí a bude nám velice, velice chybět.“
[POTTER] Díky, Radare. neměň nic
[RADAR] Díky, pane.
[SIDNEY přemýšlí] Jediná osoba, které nemůžu přijít na kloub, ani s tím vším co jsi mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. - Je to hádanka s botami velikosti 13.
[B. J. v pozadí] Vezměte ho hned na předoperační.
[SIDNEY pokračuje] Uprostřed nejděsivější továrny, navržené tak, aby oddělila člověku mozek od těla. B. J. jde v klidu dál. Závidím mu jeho klid. - I když se pod tím asi skrývá sopka.
[MARGARET v pozadí] dejte to sem.
[MARGARET křičí] [ostatní se smějí]
[napouštění vody] -
[B.J.] Ahoj.
[SIDNEY] Ty! Ty jsi ten vtipálek? -
[B. J.] Už to tak vypadá, že jo? Chceš mi pomoct? - [SIDNEY] Jasně. Co mám dělat?
[B. J.] Tak hlasitě, křič, „Nálet!“
[SIDNEY se směje, pak křičí] Nálet! Nálet!
[FRANK] Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [lapá po dechu]
[RADAR čte] „Plukovník Potter s radostí oznamuje, že dnes je první jarní den.
Při této příležitosti odhalujeme třešňovou větev, kterou jsme pěstovali ve skleníku od doby, co nám ji Major Houlihanová přivezla, když se odjela zasnoubit do Tokia.
[MARGARET] Oh, děkuji.
[RADAR pokračuje] „A nyní, na počest prvního den jara“ [všichni tleskají] OK, to je všechno.
[HAWKEYE] Odjíždíš, Sidney?
[SIDNEY] Bohužel, Nerad po uzdravení utíkám.
[B. J.] Je ti líp?
[SIDNEY] Jo, myslím, že ano.Je to jako jaro v MASHi Když ho cítíte, ale nevidíte, tak si je uděláte. Tady někde, je poupě
[B. J.] přijedeš na poker? [SIDNEY] Jo, budu tam s dvaceti dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE] trochu fantazie. ať to nejsou jen piky .
[SIDNEY přemýšlí] Každý den se dívají smrti do tváře.
[POTTER v pozadí] Zavírám za pět minut. SLOVOSLED
[SIDNEY pokračuje] Na povrchu možná vypadají jako jiní doktoři a sestry, ale pod tím, ach, Sigmunde, pod tím…
David Franc - oprava
Fuchsová - OPRAVA
OdpovědětVymazatSHERMAN POTTER : Co je v té krabici?
RADAR: To jsou osobní věci řidiče sanitky, pane. Jde to k pohřební registraci.
SHERMAN POTTER : Napsal jste dopis pro jeho rodiče?
RADAR: Ano, pane. Tady
SHERMAN POTTER: Nikdy nevím co říct. Ze všech těch mizerných povinnosti, které musím vykonávat, je tahle ta nejhorší.
RADAR: Můžete to změnit, pokud chcete, pane. Nejsem si jistý, jestli jsou všechna slova správná.
SHERMAN POTTER: Vážený pane a paní O'Donnellovi, s hlubokým smutkem vám musím oznámit, že váš syn zemřel. Můžete být na Jerryho velmi, velmi pyšní. Nikdy nezmařil jediný život a zemřel ve chvíli, kdy zachraňoval život svým pěti kamarádům. Spěchal s nimi do evac, což je zkratka pro evakuační nemocnici v Soulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu dobrý chlapec. Vím, že vás oba moc miloval. Mluvil o váš často s mým tajemníkem, desátníkem Walterem O'Reillym. Byli jsme na něj v MASH pyšní a budeme Jerryho velmi postrádat.
SHERMAN POTTER: Děkuji, Radare neměňte ani slovo.
RADAR: Děkuji pane
SIDNEY [přemýšlí]: Jedinou osobu, kterou nedokážu pochopit, i přes všechno co jsi mě naučil Sigmunde je B. J. Hunnicutt. Je to záhada v botách číslo 13.
HUNNICUTT: Dostaňte toho chlápka na předoperační
SIDNEY: Uprostřed největšího podniku vymyšleného na to, aby dokázal oddělit lidský mozek od těla B.J jde dál. Závidím mu jeho klid. Ačkoliv někde pod ním se musí nacházet sopka.
HOULIHANOVÁ: Dejte mi to[Křik, smích, vytékající voda]
SIDNEY: Ty jsi ten vtipálek?
HUNNICUTT: Vypadá to tak. Nechceš mi pomoc?
SIDNEY: Jistě. Co mám dělat?
HAWKEYE: Křič hodně nahlas: Nálet
SIDNEY: Nálet, Nálet
BURNS: Nálet, Nálet, Nálet, Nálet [funí, lapá po dechu]
RADAR: Collonel Potter s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Při této příležitosti odhalíme třešňovou větev, kterou jsme se snažili vypěstovat ve skleníku, kterou nám Major Houlihanová přivezla z Tokya, kde se byla zasnoubit.
HOULIHANOVÁ: Díky
RADAR: A teď na počet prvního jarního dne. A je to.
HAWAKEY: Odjíždíš Sidney?
SIDNEY: Obávám se, že ano. Nerad utíkám hned po vyléčení.
HUNNICUTT: Cítíš se lépe?
SIDNEY: Ano trošku. Je to jako jaro v MASH. Když ho nemůžeš najít a cítit musíš ho udělat. Někde tady mám rostoucí poupě. Než se tak stane, vracím se do práce.
HUNNICUTT: Uvidíme se příští týden na hře?
SIDNEY: Ano, budu tady s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
HAWAKEY: Ukaž nějakou fantazii. Ať to nejsou samé piky.
SIDNEY: [přemýšlí] Každý den se dívají smrti do očí.
FRANK: Svorku.
SIDNEY: Na první pohled vypadají jako ostatní lékaři a zdravotní sestry, ale uvnitř Sigmunde uvnitř.
POTTER: Zavíráme ho za pět minut.
Valentina Orlova - oprava
OdpovědětVymazatPotter: Co je v té krabici?
Radar: Jsou to sanitářovy osobní věci, pane. Posílají se na evidenci hrobů.
Potter: Napsal jste mi krátký vzkaz pro jeho rodiče?
Radar: Ano, pane. Tady je.
Potter: Nikdy nevím, co mám říct. Ze všech mizerných věcí, které jsem musel ve službě udělat, byly tyto ty nejmizernější. Radar: Můžete to změnit, pokud chcete, pane. Nejsem si jist, jestli jsou všechna slova správná.
„Drazí pane a paní O’Donnellovi, s velikým zármutkem vám musím oznámit smrt vašeho syna. Můžete být na Jerryho velice, velice pyšní. Nikdy nikoho nezabil a umřel, když se snažil zachránit život pěti kamarádům. Spěchal s nimi na „evac“, což je zkratka pro evakuační nemocnici v Soulu, když se s nimi sanitka převrátila. Pane a paní O’Donnellovi, byl to opravdu skvělý kluk a vím, že vás měl velice rád. Často o vás mluvil s mým písařem, desátníkem Waltrem O’Reillym. Byli jsme na něho v MASHi velice pyšní a budeme Jerryho velice postrádat.
Potter: Děkuji Radare. Neměňte ani slovo.
Radar: Děkuji, pane.
(Freedmen) Jediný člověk, kterého nemůžu vystát i přesto, cos mě vše naučil Sigmunde je B. J. Hunnicutt. Je to záhada s velikostí bot 13.
Hunnicutt: Vezměte ho na předoperační.
(Freedmen) Uprostřed jednoho z nejhorších podniků, stvořeného pro oddělení lidského mozku od těla je B.J. v klidu. Nemám rád jeho vyrovnanost. Ale i přesto, uvnitř něho musí být ohnivá sopka.
Houlihan: Dej mi to.
Hunnicutt: Ahoj
Freedman: Ty! Jsi TEN vtipálek?
Hunnicutt: Vypadá to tak, že jo?
Freedman: Chceš pomoct?
Hunnicutt: Jasně.
Freedman: Co mám dělat?
Hunnicutt: Co nejhlasitěji křič „Nálet!“
Freedman: Nálet! Nálet!
Winchester: Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
Radar: Plukovník Potter s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Při této příležitosti tohoto dne odkryjeme višňovou větev, kterou jsme se pokoušeli vypěstovat ve skleníku, a to od té doby, co major Houlihanová ji nám přivezla ze zásnubní cesty do Tokia.
Houlihan: Děkuji.
Radar: A nyní, na počest prvního jarního dne. Tak to je vše.
Pierce: Odjíždíš, Sidney?
Freedman: Obávám se, že ano. Ač to dělám nerad.
Hunnicutt: Cítíš se líp?
Freedman: Jo, myslím, že trochu. Je to jako jaro v MASHi. Pokud ho nemůžeš najít, nemůžeš ho cítit, tak prostě jdeš a uděláš si ho. Tady uvnitř začíná růst poupě. Mezitím se můžu vrátit do práce.
Hunnicutt: Uvidíme se další týden u hry?
Freedman: Jo budu tady s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
Pierce: Buď trochu kreativní, ať nejsou všechny pikový.
Freedman: Každý den stojí tvář v tvář smrti.
Potter: Za 5 minut budu zavírat.
Freedman: Na povrchu můžou vypadat jako ostatní doktoři a sestry, ale vnitru. Ano Sigmund, vnitru.
[Potter] Co je v té krabici?
OdpovědětVymazat[Radar]To je osobní majetek řidiče sanitky, pane. Jede to na pohřební evidenci.
[Potter]Napsal jsi poznámku pro jeho rodinu?
[Radar]Ano, pane.. Tady to je.
[Potter]Nikdy nevím, co říct. Ze všech mizerných povinností, které musím v této službě dělat, tohle byla vždy ta nejmizernější.
[Radar]Můžete to předělat, pane. Nejsem si jistý, zda jsou všechna slova správně, nebo tak něco.
[Potter] "Drazí pane a paní O'Donnellovi , v hlubokém zármutku vám oznamuji zprávu o úmrtí vašeho syna. Můžete být na Jerryho velmi, velmi pyšní. Nikdy nevzal nikomu život a zemřel, když se snažil zachránit životy pěti dalších mužů. Zrovna s nimi spěchal do evaku - což je zkratka pro nemocnici pro evakuované v Soulu- když se jeho sanitka převrátila. Byl to dobrý kluk, pane a paní O'Donnellovi a vím, že vás měl velmi rád. Často o vás vyprávěl našemu úředníkovi, desátníku Walteru O'Reillmu. Byli jsme na něj v Mashi velmi pyšní a bude nám moc, moc chybět.
[Potter] Děkuji, Radare. Neměňte ani slovo.
[Radar] Díky, pane.
[Sidney][Přemýšlí] Jediná osoba, které zaboha nemůžu porozumět, i přes všechno, co jsi mě, Sigmunde, naučil, je B.J. Hunnicutt . Je to jedna velká záhada s nohou číslo 47.
- [Hunnicutt] Vemte toho chlapa hned na předoperační.
Uprostřed nejhrůzostrašnější akce, která byla stvořena k účelu oddělit mozek muže od těla B.J. s klidem pokračuje. Závidím mu jeho vyrovnanost. Ačkoliv se v něm musí někde skrývat sopka.
- [Houlihan] Dej mi to.
[křičí] - [smích] [Teče voda]
[Hunnicutt] Zdravím.
[Sidney] Ty! Tak ty jsi ten šprýmař?
[Hunnicutt] Rozhodně to tak vypadá, že ano? Chceš mi pomoct?
[Sidney] Jistě. Co mám udělat?
[Hunnicutt] Co nejhlasitěji zakřič „Nálet“"
[Sidney] Nálet! Nálet!
[Man in the tent] Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [Zajíká se]
[Radar] "Plukovník Potter vám s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Na památku této události odhalujeme větvičku sakury, kterou se snažíme vypěstovat ve skleníku už od doby, co nám ji major Houlihanová dovezla, když se jela zasnoubit do Tokya.
[Houlihan] Děkuji vám.
[Radar] "A teď, na počest prvního jarního dne." [potlesk]
[Radar] Tak a je to.
[Pierce] Odjíždíš, Sidney?
[Sydney] Obávám se, že ano. Ač to dělám nerad.
-[Hunnicutt] Je ti líp?
[Sydney] Joo, myslím, že trochu je, je to jako jaro v Mashi, když ho nemůžeš najít a ani ho necítíš, prostě jdeš a uděláš si ho. Někde tady přemlouvám malý poupě k růstu, a prozatím se vracím zpět do práce.
[Hunnicutt] Uvidíme se u karet příští týden?
[Sydney] Ano, budu tam s dvaceti dolary v kalhotách a třemi esy v rukávu.
[Pierce] Měj trochu fantazie. Ať to nejsou všechno piky.
[Řinčení kanystrů]
[Frank] Svorku
[Sidney přemýšlí] Každý den hledí smrti do tváře.
[Frank]Zavřu ho do pěti minut.
- Na povrchu mohou vypadat jako jiní doktoři a sestry, ale pod ním. Ach, Sigmunde, pod tím povrchem…
Tereza Kubánková - oprava
Oprava Jalamudisová
OdpovědětVymazatPotter: „Co je v té krabici?“
Radar: „Hmm, jsou tam osobní věci řidiče sanitky, pane. Posíláme je na registraci zemřelých.“
Potter: „Napsal jsi nějaký krátký dopis pro jeho rodiče?“
Radar: „Ano, pane. Tady to je.
Potter: „Nikdy nevím, co říct. Ze všech těch protivných povinností, které zde mám je tahle vždy neprotivnější.“
Radar: „Samozřejmě to můžete změnit, pane, pokud chcete. Nejsem si jistý, zda jsou všechna slova přesná nebo tak něco.“
Potter: „Milý pane a paní O´Donnellovi, s opravdu hlubokým zármutkem vám musím oznámit, že váš syn zemřel. Na Jerryho ale můžete být velmi, velmi pyšní. Nikdy žádného člověka nezabil, a zemřel při pokusu o záchranu života dalších pěti kamarádů. Spěchal s nimi na evaku, což je zkratka pro evakuační nemocnici, do Soulu, když se jejich sanitka převrátila. VIDĚLA JSTE TEN DÍL?? Pane a paní O´Donnellovi byl to opravdu hodný chlapec, a vím, že vás oba moc miloval. Často o vás vyprávěl mému úředníkovi, desátníku Walterem O´Reillym. U nás v MASH jsme na Jerryho pyšní a budeme ho velice postrádat.
Neměň jediné slovo.“
Radar: „Děkuji, pane.“
Sidney: (Přemýšlí) „Osoba, které nerozumím, dokonce i se vším, co jsi mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. Je pro mě hádankou s velikostí bot 13.“
B. J.: „Vezměte ho na předoperační, ihned.“
Sidney: „Uprostřed nejhrozivějšího podniku, který kdy byl vymyšlen k oddělení mozku od zbytku těla, je B. J. klidný. Závidím mu jeho vyrovnanost. Třebaže v něm někde musí vřít sopka.“
Margareth: „Oh, dej mi to.“ (vykřikne)
(smích) (tekoucí voda)
B.J.: „Jé, ahoj.“
Sidney: „Ty! Ty jsi ten šprýmař?“
B.J.: „Už to tak vypadá, že jo? Chceš mi pomoc?“
Sidney: „Jasně. Co mám udělat?“
B.J.: „Co nejhlasitěji umíš, křič nálet!“
Sidney: „Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!“
Frank: (popadá dech)
Radar: „Plukovník Potter s potěšením oznamuje, že dnes je první jarní den. Na památku této události odhalíme větev třešňového stromu, kterou se snažíme vypěstovat ve skleníku od doby, kdy nám ji přivezla major Houlihanová ze zásnub v Tokiu.
Margaret: „Ach, děkuji.“
Radar: „A nyní na počest prvního jarního dne. Okay, a je to.“
B.J.: „Už odjíždíš, Sidney?“
Sidney: „Obávám se, že ano. Nerad utíkám ihned po léčení.“
B.J. „Cítíš se lépe?“
Sidney: „Ano, myslím, že trošku určitě. Je to jako jaro v MASH. Pokud ho nemůžete najít, ani cítit, prostě jdi kupředu a udělej si ho sám. Někde tady přemlouvám malé poupě k růstu. Mezitím, se ale vracím do práce.“
B.J.: „Uvidíme se příští týden při hře?“
Sidney: „Ano, budu tady s dvaceti dolary v kapse a třemi esy v rukávu.“
Hawkeye: „Ukaž trošku představivosti a neměj je všechny pikové.
Frank: „Svorku.“
(Sidney přemýšlí) „Každý den se dívají smrti do tváře.“
Frank: „Za pět minut budeme zašívat.“
Sidney: „Navenek mohou vypadat jako ostatní doktoři a sestřičky ale uvnitř… Ah, Sigmunde, uvnitř…
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat
OdpovědětVymazat[Potter]:Co je v té krabici?
[Radar]: Um, to jsou osobní věci řidiče, pane. Půjde to k pohřební registraci.
[Potter]: Napsal jsi za mě dopis jeho rodině?
[Radar]: Ano, pane. Tady.
[Potter]: Nikdy nevím, co říct. Ze všech protivných povinností, které mám, tohle je ta nejmizernější.
[Radar]: Můžete to pozměnit, pokud chcete, pane. Nejsem si jistý, že všechna slova jsou vhodná.
[Potter]: (čte)„Vážení pane a paní O’Donnellovi, s hlubokým zarmoucením, Vám musím sdělit, že Váš syn zemřel. Můžete být na Jerryho velice, velice pyšní. Nikdy nikomu nevzal život a zemřel, zatímco se snažil zachránit pět svých kamarádů. Spěchal s nimi na „evak“, což je evakuační nemocnice v Soulu, když se jeho sanitka převrátila. Byl to opravdu hodný chlapec, pane a paní O’Donnellovi, a vím, že vás oba moc miloval. Velmi často o vás mluvil s naším úředníkem, desátníkem Walterem O’Reillym. Všichni v MASHI jsme na něj byli moc pyšní a bude nám velmi, velmi chybět.“
[Potter]: Díky, Radare. Neměň ani slovo.
[Radar]: Děkuji, pane.
[Sidney] (přemýšlí): Jediná osoba, které nemůžu přijít na kloub ani s tím vším cos mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. – On je záhada – s velikostí bot 47.
[Hunnicutt] (v pozadí): Vemte toho chlapa na předoperační.
[Sidney]: Ve víru toho nejstrašnějšího podniku, který kdy byl vymyšlen, aby člověku oddělil mozek od těla, B. J. zůstává klidný. Závidím mu jeho vyrovnanost. Přesto tam někde hluboko uvnitř musí být sopka.
[Margaret] (v pozadí): Oh, dej mi to.
- [výkřiky] - [smích] - [tekoucí voda]
[Hunnicutt]: Ahoj.
[Sidney]: Ty! To ty jsi ten vtipálek?
[Hunnicutt]: Už to tak vypadá, nebo ne? Chceš mi pomoct?
[Sidney]: Jasně.Co mám udělat?
[Hunnicutt]: Zařvi, jak nahlas jen můžeš "Nálet!"
[Sidney]: Nálet! Nálet!
[Frank]: Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [Lapá po dechu]
[Radar] (čte): „Plukovník Potter má to potěšení vám oznámit, že dnes je první jarní den.“
Při této příležitosti odhalíme třešňovou větev, kterou se pokoušíme pěstovat ve skleníku od chvíle, kdy nám ji přivezla major Hoolihanová ze svých zásnub v Tokiu.“
[Margaret]: Díky.
[Radar]: A teď, na počest prvního jarního dne. (potlesk) Dobře, hotovo.
[Hawkeye]: Sidney, ty už odjíždíš?
[Sidney]: Obávám se, že ano. Nerad mizím hned po vyléčení.
[Hunnicutt]: Je ti líp?
[Sidney]: Jo myslím, že o trochu líp určitě. Je to jako jaro v MASH. Když není k nalezení, a nemůžete ho cítit, tak si ho prostě uděláte. Někde tady přemlouvám jaro, aby kvetlo. A mezitím se vrátím zpět ke své práci.
[Hunnicutt]: Uvidíme se při hře příští týden?
[Sidney]: Jistě, budu tady s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
[Hawkeye]: Ukaž trochu představivosti. Ať, to nejsou jen piky.
Bum.
[Sidney přemýšlí] každý den stojí tváří tvář smrti.
[Potter] (v pozadí): Zavřu ho za pět minut.
[Sidney]: Na povrch působí jako ostatní doktoři a sestry ale pod tím, Sigmunde, pod tím…
Tereza Holá, OPRAVA
OdpovědětVymazat[POTTER] Co je v té krabici?
[RADAR] Hm, jsou v ní osobní věci řidiče sanitky, pane. Posíláme je k pohřební registraci.
[POTTER] Napsal jste mi pár řádek jeho rodině?
[RADAR] Ano, pane. Tady to je.
[POTTER] Nikdy nevím, co říct.
Ze všech těch mizerných povinností, které v téhle službě mám, je tahle vždy ta nejhorší.
[RADAR] Můžete to změnit, pokud chcete, pane. Nejsem si jistý, jestli jsou všechna slova vhodná.
[POTTER čte] „Vážení pane a paní O’Donnellovi, v hlubokém smutku Vám musím sdělit, že Váš syn zemřel. Na Jerryho můžete být velice, velice pyšní. Nikdy nikoho nezabil a sám zemřel, když se snažil zachránit život jiným pěti vojákům. Převážel je do evaku, to je zkratka pro evakuační nemocnici v Seoulu, a jeho sanitka se převrátila. Byl to opravdu hodný kluk, pane a paní O’Donnellovi, a vím, že Vás oba moc miloval. Často o Vás mluvil s naším úředníkem, desátníkem Walterem O’Reillym. Všichni v MASHI jsme na něj moc hrdí a bude nám opravdu velmi chybět.“
[POTTER] Děkuju, Radare. Nic neměň.
[RADAR] Děkuji, pane.
[SIDNEY přemýšlí] Jediný člověk, kterého nechápu, i přes všechno cos mě naučil, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. – On je prostě hádanka s velikostí bot třináct.
[B. J. v pozadí] Hned ho vemte na předoperační.
[SIDNEY pokračuje] Uvnitř toho nejděsivějšího podniku, který byl vynalezen k oddělení lidského mozku od těla, B. J. zůstává klidný. Závidím mu jeho vyrovnanost. Ačkoli někde hluboko uvnitř musí být sopka.
[MARGARETH v pozadí] Ale no ták, ukaž.
[MARGARETH křičí] [ostatní se smějí]
[napouštění vody] - [B.J.] Ahoj.
[SIDNEY] Ty! To ty jsi ten vtipálek?
[B. J.] Už to tak vypadá, nebo ne? Chceš mi pomoct?
[SIDNEY] Jistě. Co mám dělat? [B. J.] Zařvi, jak nahlas jen můžeš!
[SIDNEY se směje, pak křičí] "Nálet!" Nálet! [FRANK] Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! [Lapání po dechu]
[RADAR čte] „Plukovník Potter s potěšením oznamuje, že je dnes první jarní den.“
Při této příležitosti odhalíme větev třešně, kterou se snažíme pěstovat ve skleníku od chvíle, kdy nám ji přivezla major Hoolihanová ze svých zásnub v Tokyu.
[všichni tleskají]
[MARGARETH] Děkuji.
[RADAR pokračuje] „A teď na počest prvního jarního dne.“ [všichni tleskají] Dobře, to je všechno.
[HAWKEYE] Sidney, ty už odjíždíš? [SIDNEY] Obávám se, že ano. Nerad utíkám hned po vyléčení.
[B. J.] Cítíš se líp? [SIDNEY] Myslím, že trošku ano. Je to jako jaro v MASHI. Když ho nemůžeš najít a nemůžeš ho cítit, tak si ho prostě uděláš. Někde tady přemlouvám malý pupen, aby vyrostl. Zatím jdu zpátky do práce.
[B. J.] Uvidíme se při hře příští týden? [SIDNEY] Jistě, budu tady s dvaceti dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE] Ukaž trochu představivosti. Ať nejsou všechna piková.
[SIDNEY přemýšlí] Každý den hledí smrti do tváře.
[POTTER v pozadí] Za pět minut budu zavírat.
[SIDNEY pokračuje] Na povrchu možná vypadají jako jiní doktoři a sestry, ale uvnitř, ach Sigmunde, uvnitř.
OPRAVA
OdpovědětVymazat(Potter)-Co je v té krabici?? – Ehm, to jsou osobní věci řidiče sanitky, pane. Jde to na Registr válečných hrobů.
(Potter)-Napsal jsi mi nějaké řádky pro jeho rodiče?
(Radar) Ano, pane.Tady to je. Nikdy nevím co říct. Ze všech mizerných povinností, které jsem kdy měl, je tohle ta nejmizernější.
(Radar)Můžete si to změnit, jestli chcete, pane. Nejsem si jist, zda je to dobře napsané nebo tak
(Potter čte)„Milý pane a milá paní O´Donellovi, s opravdu velmi hlubokým smutkem Vám musím říci o smrti vašeho syna. Můžete být na Jerryho moc moc pyšni. Nikdy nevzal nikomu život a umřel, když se snažil zachránit život pěti jiným vojákům. Převážel je do evakuačky, což je evakuační nemocnice v Seoulu, kde byla jeho sanitka převrácena. Byl to opravdu dobrý kluk, pane a pané O´Donellovi a vím, že vás oba velmi miloval. Častokrát o vás mluvil s mým písařem Walterem O´Reillym. Byli jsme na něho v MASHi pyšní a Jerry nám bude moc moc chybět. (Potter)-„ Díky, Radare. Nic neměň.
(Radar)-Děkuji, pane.
(Sidney přemýšlí) Jediná osoba, kterou prostě nemůžu rozlousknout i přes všechno, co jsi mě naučil, Sigmunde, je B.J.Hunnicutt. – Je to záhada s botami velikosti třináct.
(B.J) Vezměte ho ihned na předoperační.
(Sidney přemýšlí) Uprostřed toho nejstrašného podniku, který kdo kdy vynalezl k oddělování mozků od těl, byl B.J v pohodě. Závidím mu jeho vyrovnanost. Stejně to v něm musí někde vřít.
(Margareth) -Ah, dej mi to
(B.J) - Ahoj.
(Sidney)-Ty! Ty děláš ty kanadský žerty?
(B.J) - Asi to tak už vypadá co? Nechceš mi pomoct?
(Sidney) – Jasně, co mám dělat?
(B.J) - Co nejvíc nahlas zařvi : „Nálet!“
(Sidney) – Nálet! Nálet!
(Frank) - Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
(Radar) -"Plukovník Potter Vám s radostí oznamuje, že dnes je první jarní den. Na poctu této události odhalujeme tuto třešňovou větev, kterou se snažíme vypěstovat ve skleníku od doby kdy nám jí major Houlihanová donesla, když odjela do Tokya na zásnuby.
(Margareth) - Oh, děkuji.
(Radar) – A teď, na počest prvního jarního dne.. OK a je to.
(Hawkeye)– Ty odjíždíš, Sidney?
(Sidney) – Obávám se, že jo. Nerad utíkám hned po vyléčení.
(B.J) – Už se cítíš lepe?
(Sidney)- Jo, trochu. Je to jako jaro v MASHi. Když to nemůžeš najít ani pocítit, tak jdeš a uděláš si ho. Někde tady uvnitř si pěstuju klíček .Zatím se vracím do práce. (B.J) – Uvidíme se příští týden při hře?
(Sidney) – Jo, budu tam s 20 dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
(Hawkeye) – Buď trochu vynalézavý, ne že budeš mít všechny pikový.
(Sidney)– Každý den se dívají smrti do tváře.
(Potter) – Za pět minut zavírám.
(Sidney)– Na povrchu jsou stejní jako ostatní doktoři a sestry, ale pod ním, ach Sigmunde, pod ním…
OPRAVA
OdpovědětVymazatM.A.S.H. – 05x10 – Drahý Sigmunde
[POTTER] Co je v té krabici?
[RADAR] To jsou osobní věci řidiče sanitky, pane. Posíláme je na ústřednu k evidenci.
[POTTER] Napsal jsi za mě ten dopis pro jeho rodinu?
[RADAR] Ano, pane. Tady je.
[POTTER] Nikdy nevím, co napsat. Ze všech těch příšerných povinností, které tu mám, je tato vždycky ta nejhorší
[RADAR] Můžete to klidně pozměnit, pane. Nejsem si jistý, zda jsou všechna slova správná a tak.
[POTTER] "Drahý pane a paní O’Donnellovi, s hlubokým zármutkem vám musím oznámit, že váš syn zemřel. Můžete být na Jerryho velmi, velmi pyšní. Nikdy nikomu nevzal život a zemřel, když se snažil zachránit život svým pěti společníkům. Spěchal s nimi na evac, což je zkratka pro evakuační nemocnici v Soulu, když se s ním sanitka převrátila. Byl to velice dobrý kluk, pane a paní O’Donnellovi, a vím, že vás oba moc miloval. Často o vás mluvil s mým společníkem, desátníkem Walterem O’Reillym. Byli jsme tady na něj hrdí a budeme Jerryho velmi postrádat."
Děkuji, Radare. Neměň ani slovo.
[RADAR] Děkuji, pane.
[SIDNEY] [Přemýšlí] Jediného člověku, kterého i přesto, cos mě naučil, stále nemohu pochopit, Sigmunde, je B. J. Hunnicutt. Je hádankou v botách o velikosti 13.
[B.J.] Vemte ho na předoperační.
[SIDNEY] I přes všechnu tu hrůzu, kterou si člověk ani neumí představit, se B.J. dokáže od všech těch věcí oprostit. Obdivuji jeho vyrovnanost. - Přesto se v něm musí skrývat něco jako sopka.
[MARGARETH] Dej to sem.[Křik]
[Smích]
[B.J.] [Proud vody] Nazdar.
[SIDNEY] Ty! Ty jsi tu ten vtipálek?
[B.J.] Už to tak vypadá, že? Chtěl bys mi pomoct?
[SIDNEY] Jistě, co mám udělat?
[B.J.] Co nejhlasitěji můžeš, zařvi "Nálet!"
[SIDNEY] Nálet! Nálet!
[FRANK] Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet! Nálet!
[RADAR] "Plukovník Potter vám s radostí oznamuje, že dnes je první jarní den. Na počest této události nyní odhalím větev třešně, kterou jsme se snažili vypěstovat ve skleníku od doby, co ji Major Houlihanová přivezla, když se vracela ze svých zásnub v Tokiu.
[MARGARETH] Děkuji Vám.
[RADAR] A nyní, na počest prvního jarního dne…[odkrývá rostlinu] Dobře, to by stačilo.
[HAWKEYE] Už odjíždíš, Sidney?
[SIDNEY] Už je to tak. Nerad to tu hned po uzdravení opouštím.
[B.J.] Cítíš se líp?
[SIDNEY] Jo, myslím, že trochu ano. Je to jako jaro v MASHi. Když ho nevidíš ani necítíš, musíš si ho udělat sám. Někde tady přemlouvám malý pupen, aby vyrašil. Mezitím se vracím zpět do práce.
[B.J.] Příští týden na pokeru?
[SIDNEY] Jasně, budu tam se svými dvaceti dolary v kapse a třemi esy v rukávu.
[HAWKEYE] Buď trochu kreativní, ať nejsou všechny pikový.
[POTTER] Svorku.
[SIDNEY] [Přemýšlí] Každý den se dívají smrti do tváře.
[POTTER] Do pěti minut budu zašívat.
[SIDNEY] Navenek se tváří jako obyčejní doktoři a sestry, ale v nitru, ah, Sigmunde, v nitru.