8. února 2017

Obyčejné vyprávění




___________________________________________________________________

Základní postup pří překládání:
1. seznámit se s autorem, jeho širším dílem v originéle i v existujících překladech
2. přečíst celý text určený k překladu, ujasnit si prvky autorského stylu, ověřit reálie, učinit koncepční rozhodnutí (např. překlad vlastních jmen, neologismů...)
3...a pak teprve překládat!
___________________________________________________________________

The Project Gutenberg EBook of Tarzan of the Apes, by Edgar Rice Burroughs
Title: Tarzan of the Apes
Author: Edgar Rice Burroughs 


Chapter V

The White Ape


Tenderly Kala nursed her little waif, wondering silently why it did not
gain strength and agility as did the little apes of other mothers.  It
was nearly a year from the time the little fellow came into her
possession before he would walk alone, and as for climbing--my, but how
stupid he was!

Kala sometimes talked with the older females about her young hopeful,
but none of them could understand how a child could be so slow and
backward in learning to care for itself.  Why, it could not even find
food alone, and more than twelve moons had passed since Kala had come
upon it.

Had they known that the child had seen thirteen moons before it had
come into Kala's possession they would have considered its case as
absolutely hopeless, for the little apes of their own tribe were as far
advanced in two or three moons as was this little stranger after
twenty-five.

Tublat, Kala's husband, was sorely vexed, and but for the female's
careful watching would have put the child out of the way.

"He will never be a great ape," he argued.  "Always will you have to
carry him and protect him.  What good will he be to the tribe?  None;
only a burden.

"Let us leave him quietly sleeping among the tall grasses, that you may
bear other and stronger apes to guard us in our old age."

"Never, Broken Nose," replied Kala.  "If I must carry him forever, so
be it."

And then Tublat went to Kerchak to urge him to use his authority with
Kala, and force her to give up little Tarzan, which was the name they
had given to the tiny Lord Greystoke, and which meant "White-Skin."

But when Kerchak spoke to her about it Kala threatened to run away from
the tribe if they did not leave her in peace with the child; and as
this is one of the inalienable rights of the jungle folk, if they be
dissatisfied among their own people, they bothered her no more, for
Kala was a fine clean-limbed young female, and they did not wish to
lose her.

As Tarzan grew he made more rapid strides, so that by the time he was
ten years old he was an excellent climber, and on the ground could do
many wonderful things which were beyond the powers of his little
brothers and sisters.

In many ways did he differ from them, and they often marveled at his
superior cunning, but in strength and size he was deficient; for at ten
the great anthropoids were fully grown, some of them towering over six
feet in height, while little Tarzan was still but a half-grown boy.

Yet such a boy!

From early childhood he had used his hands to swing from branch to
branch after the manner of his giant mother, and as he grew older he
spent hour upon hour daily speeding through the tree tops with his
brothers and sisters.

He could spring twenty feet across space at the dizzy heights of the
forest top, and grasp with unerring precision, and without apparent
jar, a limb waving wildly in the path of an approaching tornado.

He could drop twenty feet at a stretch from limb to limb in rapid
descent to the ground, or he could gain the utmost pinnacle of the
loftiest tropical giant with the ease and swiftness of a squirrel.

Though but ten years old he was fully as strong as the average man of
thirty, and far more agile than the most practiced athlete ever
becomes.  And day by day his strength was increasing.

His life among these fierce apes had been happy; for his recollection
held no other life, nor did he know that there existed within the
universe aught else than his little forest and the wild jungle animals
with which he was familiar.

He was nearly ten before he commenced to realize that a great
difference existed between himself and his fellows.  His little body,
burned brown by exposure, suddenly caused him feelings of intense
shame, for he realized that it was entirely hairless, like some low
snake, or other reptile.

He attempted to obviate this by plastering himself from head to foot
with mud, but this dried and fell off.  Besides it felt so
uncomfortable that he quickly decided that he preferred the shame to
the discomfort.

In the higher land which his tribe frequented was a little lake, and it
was here that Tarzan first saw his face in the clear, still waters of
its bosom.

It was on a sultry day of the dry season that he and one of his cousins
had gone down to the bank to drink.  As they leaned over, both little
faces were mirrored on the placid pool; the fierce and terrible
features of the ape beside those of the aristocratic scion of an old
English house.

Tarzan was appalled.  It had been bad enough to be hairless, but to own
such a countenance!  He wondered that the other apes could look at him
at all.

That tiny slit of a mouth and those puny white teeth!  How they looked
beside the mighty lips and powerful fangs of his more fortunate
brothers!

And the little pinched nose of his; so thin was it that it looked half
starved.  He turned red as he compared it with the beautiful broad
nostrils of his companion.  Such a generous nose!  Why it spread half
across his face!  It certainly must be fine to be so handsome, thought
poor little Tarzan.

But when he saw his own eyes; ah, that was the final blow--a brown
spot, a gray circle and then blank whiteness!  Frightful! not even the
snakes had such hideous eyes as he.

So intent was he upon this personal appraisement of his features that
he did not hear the parting of the tall grass behind him as a great
body pushed itself stealthily through the jungle; nor did his
companion, the ape, hear either, for he was drinking and the noise of
his sucking lips and gurgles of satisfaction drowned the quiet approach
of the intruder.

Not thirty paces behind the two she crouched--Sabor, the huge
lioness--lashing her tail.  Cautiously she moved a great padded paw
forward, noiselessly placing it before she lifted the next.  Thus she
advanced; her belly low, almost touching the surface of the ground--a
great cat preparing to spring upon its prey.

Now she was within ten feet of the two unsuspecting little
playfellows--carefully she drew her hind feet well up beneath her body,
the great muscles rolling under the beautiful skin.

So low she was crouching now that she seemed flattened to the earth
except for the upward bend of the glossy back as it gathered for the
spring.

No longer the tail lashed--quiet and straight behind her it lay.

An instant she paused thus, as though turned to stone, and then, with
an awful scream, she sprang.

Sabor, the lioness, was a wise hunter.  To one less wise the wild alarm
of her fierce cry as she sprang would have seemed a foolish thing, for
could she not more surely have fallen upon her victims had she but
quietly leaped without that loud shriek?

But Sabor knew well the wondrous quickness of the jungle folk and their
almost unbelievable powers of hearing.  To them the sudden scraping of
one blade of grass across another was as effectual a warning as her
loudest cry, and Sabor knew that she could not make that mighty leap
without a little noise.

Her wild scream was not a warning.  It was voiced to freeze her poor
victims in a paralysis of terror for the tiny fraction of an instant
which would suffice for her mighty claws to sink into their soft flesh
and hold them beyond hope of escape.

So far as the ape was concerned, Sabor reasoned correctly.  The little
fellow crouched trembling just an instant, but that instant was quite
long enough to prove his undoing.

Not so, however, with Tarzan, the man-child.  His life amidst the
dangers of the jungle had taught him to meet emergencies with
self-confidence, and his higher intelligence resulted in a quickness of
mental action far beyond the powers of the apes.

So the scream of Sabor, the lioness, galvanized the brain and muscles
of little Tarzan into instant action.

Before him lay the deep waters of the little lake, behind him certain
death; a cruel death beneath tearing claws and rending fangs.

Tarzan had always hated water except as a medium for quenching his
thirst.  He hated it because he connected it with the chill and
discomfort of the torrential rains, and he feared it for the thunder
and lightning and wind which accompanied them.

The deep waters of the lake he had been taught by his wild mother to
avoid, and further, had he not seen little Neeta sink beneath its quiet
surface only a few short weeks before never to return to the tribe?

But of the two evils his quick mind chose the lesser ere the first note
of Sabor's scream had scarce broken the quiet of the jungle, and before
the great beast had covered half her leap Tarzan felt the chill waters
close above his head.

He could not swim, and the water was very deep; but still he lost no
particle of that self-confidence and resourcefulness which were the
badges of his superior being.

Rapidly he moved his hands and feet in an attempt to scramble upward,
and, possibly more by chance than design, he fell into the stroke that
a dog uses when swimming, so that within a few seconds his nose was
above water and he found that he could keep it there by continuing his
strokes, and also make progress through the water.

He was much surprised and pleased with this new acquirement which had
been so suddenly thrust upon him, but he had no time for thinking much
upon it.

He was now swimming parallel to the bank and there he saw the cruel
beast that would have seized him crouching upon the still form of his
little playmate.

The lioness was intently watching Tarzan, evidently expecting him to
return to shore, but this the boy had no intention of doing.

Instead he raised his voice in the call of distress common to his
tribe, adding to it the warning which would prevent would-be rescuers
from running into the clutches of Sabor.

Almost immediately there came an answer from the distance, and
presently forty or fifty great apes swung rapidly and majestically
through the trees toward the scene of tragedy.

In the lead was Kala, for she had recognized the tones of her best
beloved, and with her was the mother of the little ape who lay dead
beneath cruel Sabor.

Though more powerful and better equipped for fighting than the apes,
the lioness had no desire to meet these enraged adults, and with a
snarl of hatred she sprang quickly into the brush and disappeared.

Tarzan now swam to shore and clambered quickly upon dry land.  The
feeling of freshness and exhilaration which the cool waters had
imparted to him, filled his little being with grateful surprise, and
ever after he lost no opportunity to take a daily plunge in lake or
stream or ocean when it was possible to do so.

For a long time Kala could not accustom herself to the sight; for
though her people could swim when forced to it, they did not like to
enter water, and never did so voluntarily.

The adventure with the lioness gave Tarzan food for pleasurable
memories, for it was such affairs which broke the monotony of his daily
life--otherwise but a dull round of searching for food, eating, and
sleeping.

The tribe to which he belonged roamed a tract extending, roughly,
twenty-five miles along the seacoast and some fifty miles inland.  This
they traversed almost continually, occasionally remaining for months in
one locality; but as they moved through the trees with great speed they
often covered the territory in a very few days.

Much depended upon food supply, climatic conditions, and the prevalence
of animals of the more dangerous species; though Kerchak often led them
on long marches for no other reason than that he had tired of remaining
in the same place.

At night they slept where darkness overtook them, lying upon the
ground, and sometimes covering their heads, and more seldom their
bodies, with the great leaves of the elephant's ear.  Two or three
might lie cuddled in each other's arms for additional warmth if the
night were chill, and thus Tarzan had slept in Kala's arms nightly for
all these years.

That the huge, fierce brute loved this child of another race is beyond
question, and he, too, gave to the great, hairy beast all the affection
that would have belonged to his fair young mother had she lived.

When he was disobedient she cuffed him, it is true, but she was never
cruel to him, and was more often caressing him than chastising him.

Tublat, her mate, always hated Tarzan, and on several occasions had
come near ending his youthful career.

Tarzan on his part never lost an opportunity to show that he fully
reciprocated his foster father's sentiments, and whenever he could
safely annoy him or make faces at him or hurl insults upon him from the
safety of his mother's arms, or the slender branches of the higher
trees, he did so.

His superior intelligence and cunning permitted him to invent a
thousand diabolical tricks to add to the burdens of Tublat's life.

Early in his boyhood he had learned to form ropes by twisting and tying
long grasses together, and with these he was forever tripping Tublat or
attempting to hang him from some overhanging branch.

By constant playing and experimenting with these he learned to tie rude
knots, and make sliding nooses; and with these he and the younger apes
amused themselves.  What Tarzan did they tried to do also, but he alone
originated and became proficient.

One day while playing thus Tarzan had thrown his rope at one of his
fleeing companions, retaining the other end in his grasp.  By accident
the noose fell squarely about the running ape's neck, bringing him to a
sudden and surprising halt.

Ah, here was a new game, a fine game, thought Tarzan, and immediately
he attempted to repeat the trick.  And thus, by painstaking and
continued practice, he learned the art of roping.

Now, indeed, was the life of Tublat a living nightmare.  In sleep, upon
the march, night or day, he never knew when that quiet noose would slip
about his neck and nearly choke the life out of him.

Kala punished, Tublat swore dire vengeance, and old Kerchak took notice
and warned and threatened; but all to no avail.

Tarzan defied them all, and the thin, strong noose continued to settle
about Tublat's neck whenever he least expected it.

The other apes derived unlimited amusement from Tublat's discomfiture,
for Broken Nose was a disagreeable old fellow, whom no one liked,
anyway.

In Tarzan's clever little mind many thoughts revolved, and back of
these was his divine power of reason.

If he could catch his fellow apes with his long arm of many grasses,
why not Sabor, the lioness?

It was the germ of a thought, which, however, was destined to mull
around in his conscious and subconscious mind until it resulted in
magnificent achievement.

But that came in later years.


49 komentářů:

  1. Baraňák https://puu.sh/u6bip/3e49e862ac.docx

    OdpovědětVymazat
  2. S tím, jak Tarzan rostl, se i jeho pokroky stávali rychlejšími a v deseti letech už byl výborný lezec a na zemi zvládnul spoustu úžasných kousků, které byli pro jeho malé bratry a sestry nedosažitelné.

    Ve spoustě ohledů se od nich lišil, zatímco jemu záviděli jeho rozum, na své sourozence ztrácel silou i velikostí, jelikož v deseti letech byli opi dorostlí a někteří z nich měli na výšku více než šest stop, ale Tarzan byl pouze malým, nedorostlým chlapcem.

    Ale jakým chlapcem!

    Již od dětství používal svých rukou k houpání se z větve na větev, stejně jako jeho obří matka a jak rostl, trávil denně hodiny létáním korunami stromů s jeho bratry a sestrami.

    Dokázal v těchto ohromných výškách korun stromů přeskočit vzdálenost dvaceti stop a přitom s naprostou přesností a bez zaváhání větve, která se chvěla vlivem přicházejícího tornáda.

    Dovedl se také na vzdálenost dvaceti stop spustit k zemi, nebo vyšplhat na úplný vrchol některého z tropických obrů s lehkostí a čilostí veverky.

    Ačkoli mu bylo jen deset let, měl sílu jako průměrný muž ve třiceti letech a byl o poznání
    pohyblivější než kdy jakýkoli atlet. A jeho síla se den ode dne zvyšovala.

    Jeho život mezi opy byl šťastný, jelikož neznal jiný život a tako nevěděl, že ve vesmíru existuje něco jiného než jeho malý les a divoká džungle s divokými zvířaty, které znal.

    Bylo mu již téměř deset let, když si povšiml, že mezi ním a jeho druhy je značný rozdíl. Jeho tělo bylo sluncem opálené do hněda, což v něm náhle začalo vzbuzovat pocit hlubokého studu, protože jeho tělo nemělo žádnou srst, stejně jako had či jiný plaz.

    Pokusil se to zakrýt tím, že se od hlavy až k patě obalil hlínou, avšak ta brzy uschla a opadala. Navíc se v hlíně necítil dobře, a tak se rozhodl, že mu byla hanba milejší, než nepohodlí.


    Tublat, její samec od začátku Tarzana nesnášel a již se ho několikrát pokusil zabít.

    Také Tarzan nevynechal jedinou příležitost dát najevo, že chová vůči svému pěstounovi stejné pocity a kdykoli ho mohl bezpečně dráždit, nebo se mu z bezpečí náruče jeho matky, či tenkých větví vysokých stromů pošklebovat, udělal to.

    Jeho vyšší inteligence a rozum mu dovolovaly vynalézat tisíc nejrůznějších ďábelských triků, jimiž Tublatovi oslazoval život.

    Již jako malý chlapec dokázal vytvářet z dlouhých travin provazy, které
    Tublatovi nastavoval tak, aby o ně zakopnul, nebo se ho snažil oběsit na některé převislé větvi.



    Díky tomu, že si s provazy neustále hrál a experimentoval s nimi, se naučil vázat různé uzly a smyčky, s kterými se s mladými opicemi bavil. O všechno co Tarzan dělal, se pokoušely i opice, ale pouze on vynalézal nové uzly a smyčky.

    Jednoho dne, kdy si Tarzan hrál, hodil provaz po svém utíkajícím kamarádovi, zatímco mu druhý konec lana zůstal v ruce. Smyčka se náhodou stáhla opičákovi kolem krku a ten se s překvapením zastavil.

    "Heleme se, nová hra", pomyslel si Tarzan a hned se zkusil tento nový trik zopakovat.
    Teprve po Tarzanově vytrvalém úsilí se skutečně naučil házet lasem.

    Od té doby udělal Tublatovi ze života noční můru. Ten si nemohl být jistý ani ve
    spánku, na cestách, ve dne ani v noci. Nevěděl, jestli se Tarzanova
    tichá smyčka nesevře kolem jeho krtku a téměř ho neuškrtí.

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Baraňák (link v předchozím komentáři nefungoval)

    Po celou dobu, co Tarzan vyrůstal, dělal čím dál tím větší skoky, takže když už mu bylo deset let, byl z něj vynikající lezec a na zemi mohl dělat báječné věci, které byly mimo schopnosti jeho mladších sester a bratrů.
    Byl jiný v mnoha vlastnostech, které často byly k údivu v jeho lepší prohnanosti, ale v síle a ve velikosti byl nedostatečný. Zatímco takových deset antropoidů bylo už plně vyvinuto, někteří převyšující přes šest stop, Tarzan zase na druhé straně byl stále napůl dospělý chlapec.
    Jaký to ale chlapec byl!
    Už od útlého dětství byl zvyklý používat jeho ruce na houpání z jedné větve na druhou po způsobu jeho matky, a čím víc vyrůstal, tím víc času strávil denně závoděním skrze koruny stromů s jeho bratry a sestry.
    Mohl skákat klidně i dvacet stop na místech, ze kterých by se dělalo mdlo na vrcholcích stromů a chytit se s neomylnou přesností a bez zdánlivých skřípotů, končetinami mávající divoce v cestě blížícího se tornáda.
    Mohl skočit na zem až z dvaceti stop v rozměru od jedné končetiny k druhé v rychlém sestupu nebo se také jednoduše mohl dostat na nejvyšší tropické vrcholky s rychlostí veverky.
    I když mu bylo jen deset let, byl silný jako průměrný třicátník a hbitější, než to, co dokáže většina cvičených atletů. Den ode dne se jeho síla zvětšovala.
    Jeho život mezi těmito divokými opicemi byl velice šťastný, jelikož jeho život neměl žádné jiné vzpomínky a také nevěděl, že v tomto samotném vesmíru existuje cokoliv jiného, než jeho malý les a divoká zvířata z džungle, se kterým se kamarádil.
    Bylo mu necelých deset, než si začal uvědomovat, že se mezi nim a jeho druhy se nachází veliký rozdíl. Jeho malé tělo, spálené do hněda kvůli častému vystavování slunci, mu najednou začalo vnímat pocity intenzivní ostudy, protože si uvědomil, jak nemá žádné ochlupení jako nějaký had nebo jiný plaz.
    Snažil se tomuto pocitu vyhýbat tím, že se celý pokrýval bahnem, od hlavy až k patě, ale samozřejmě to vždy uschlo a opadalo. Nemluvě o tom, že se v tom necítil pohodlný a ihned se rozhodl, že preferuje ostudu nad nepohodlností.



    Tublat, její kamarád, vždy nenáviděl Tarzana a v několika případech se mu málem podařilo ukončit jeho mladistvý život.
    Tarzan na druhou stranu nikdy neztratil tu možnost prokázat, že oplácí na sobě sentimenty jeho pěstounského otce a kdykoliv ho mohl v klidu zneklidnit nebo mu udělat nějaký ten výškleb nebo vykřiknout na něj nadávky z bezpečí blízkosti jeho matky nebo z blízkých větví vyšších stromů, učinil tak.
    Jeho lepší inteligence a prolhanost mu dovolovali vymyslet tisíc ďábelských triků, které přitížili Tublatově životu.
    Dříve v jeho dětství se naučil tvořit lana tím, že kroutil a uvazoval dlouhé trávy dohromady a s tímto byl schopen donutit Tublata, aby zakopnul nebo ho pověsil z poblíž visací větve.
    Kvůli neustálému hraní a experimentování s těmito příležitostmi se naučil uvazovat hrubé uzly a posuvné oprátky. Díky tomu on a jeho mladší příbuzní se takto bavili. Co Tarzan udělal, o to se pokusili i oni, ale byl to on, který to vymyslel a stal se tak dovedným.
    Jednoho dne, když si hrál, Tarzan hodil jeho lano na jednoho z jeho utíkajících společníků, s druhým koncem v jeho rukách. Nešťastnou náhodou oprátka spadla přímo na krk utíkajícího opičáka, což ho náhle a překvapivě zastavilo.
    A hele, tady už máme novou hru, pořádnou hru, pomyslel si Tarzan a rovnou se pokusil zopakovat stejný trik. A tak, po namáhající a pokračované praxi, se naučil toto provazové řemeslo.
    Nyní, vskutku, byl Tublatův život pravou noční můrou. V jeho spánku, při pohybu, ve dne v noci, nikdy nevěděl, kdy ta tichá smyčka mu zase skočí na krk a nevymáčkne z něj život.

    OdpovědětVymazat
  5. Bruckner
    Jak Tarzan rostl, začal se rapidně zlepšovat; tak když mu bylo skoro deset let, byl z něj skvělý lezec, a na zemi mohl dělat spoustu zajímavých a vzrušujících věcí, kterých nebyli schopni jeho lidoopí bratři a sestry.

    V mnoha ohledech se od nich lišil, a oni se často divili jeho prohnanosti, ale co se týká síly, byl zaostalý. Na rozdíl od Tarzana, byli ostatní lidoopi; již v deseti letech vyspělí, někteří z nich byli vysocí i šest stop, zatímco Tarzan byl stále jen nevyspělý chlapec.

    Ale jaký to byl chlapec!

    Již od svého útlého mládí používal své ruce aby se mrštně přehoupl z větvě na větev; jak to okoukal od své obří matky, a jak rostl, trávil každý den několik hodin závodil se svými bratry a sestrami aby se dále zdokonaloval.

    Uměl se odrazit až dvacet stop při skocích přes mezery v závratných výškách korun stromů; uměl se zachytit s nevídanou přesností a beze strachu se takto předváděl i tváří v tvář blížícímu se tornádu.

    Uměl seskočit z výšky dvaceti stop během jediného ladného pohybu, a dokázal i vyšplhat i na špičku nejvyšších stromů ladně jako veverka.

    I přes to, že mu bylo pouhých deset let, byl silný jako průměrný třicátník a hbitější než nejlepší atlet a každým dnem sílil.

    Život mezi těmito drsnými primáty byl pro Tarzana šťastný; a to díky tomu, že si jiný život ani neuměl představit. Nedovedl si ani přestavit jiný svět, než byla tato malá tropická džungle a v ní divoká zvířata na které si zvykl.

    Téměř v deseti letech si začal uvědomovat zásadní rozdíl mezi sebou a svými blízkými. Jeho drobné tělo, opálené díky slunci, v něm začalo vyvolávat pocit studu. Bylo zcela neochlupené, jako nějaký malý had nebo jiný plaz.

    Zkusil tedy svůj stud zamaskovat nánosem bláta od hlavy až k patě. Bohužel, bláto uschnulo a začalo se z něj drolit. Navíc to bylo tak nepohodlné, že dal přednost studu před takovýmto nepohodlím.

    Tublat, její druh, Tarzana nenáviděl a při několika příležitostech se pokusil ukončit jeho mladou kariéru.

    Na druhou stranu Tarzan, využíval každou příležitost jak svému adoptivnímu otci tyto pokusy oplatil. Kdykoliv si byl jistý, že může svého otce bezpečně škádlit, nebo se na něj pitvořit a nebo mu z náručí své adoptivní matky a nebo z tenkých větví vyšších stromů nadávat, využil toho.
    Jeho nadřazená inteligence a prohnanost mu umožňovala vynalézat tisíce škodolibých triků, kterými mohl ještě více znepříjemňovat Tublatův život.

    Již během útlého dětství se naučil vyrábět lana tím, že zkroutil a svázal dlouhé trsy trávy; a za pomoci těchto lan vždy Tublatovi podrážel nohy a nebo se ho pokoušel pověsit z nějaké přesahující větve.

    Díky těmto neustálým hrám a experimentům, se Tarzan naučil vázat silné uzly a smyčky; a tímto se Tarzan a mladí lidoopi bavili. To co on, se snažili napodobit také, ale on jako jediný je byl schopen vytvářet a stal se zručným.

    Jednoho dne, když si Tarzan hrál, hodil lano na jednoho ze svých prchajících kamarádů a pevně uchopil druhý konec. Čirou náhodou smyčka padlo okolo krku běžícího opa, a okamžitě ho zastavila.

    „Aha, máme tu novou hru, dobrou hru“ pomyslel si Tarzan a okamžitě se pokusil tento trik zopakovat. A tak s vynaložením velkého úsilí a dalším procvičováním se naučil zacházet s lasem.

    A nyní se Tublatův život stal vskutku noční můrou. Během spánku, za pochodu, ve dne nebo v noci, nikdy nevěděl kdy se ta tichá smyčka omotá kolem jeho krku a málem ho udusí.

    OdpovědětVymazat
  6. 1.
    Jak Tarzan rostl, dělal stále větší pokroky. V deseti letech vynikal ve šplhu a na zemi dokázal mnoho úžasných věcí, které byly nad síly jeho malých bratrů a sester.
    Lišil se od nich v mnoha směrech a oni se často podivovali jeho nadpřirozené mazanosti. Ale co se týkalo síly a velikosti, byl podprůměrný. V deseti letech, byli lidoopi již plně vyspělí, někteří z nich se tyčili výše než 6 stop, zatímco malý Tarzan byl stále ještě pouhý chlapec.
    Ale jaký chlapec!
    Od útlého dětství používal ruce, aby se zhoupnul z větve na větev, přesně podle příkladu své obrovské matky, a jak rostl, trávil hodinu co hodinu denně svištěním skrze koruny stromů s jeho bratry a sestrami.
    I v závratných výškách korun stromů přeskočil vzduchem 20 stop a dopadl s neomylnou přesností a bez vydání jediného zvuku všechny jeho divoce se zmítající končetiny zmizely směrem blížícího se tornáda.
    Mohl volně padat klidně 20 stop, z jedné větve na druhou, až na zem nebo dosáhnout naprostého vrcholu té nejvyšší tropické obryně s lehkostí a mrštností veverky.
    I jako desetiletý chlapec byl stejně silný, jako průměrný třicetiletý muž a mnohem hbitější, než by kdy byl i ten nejlépe trénovaný atlet. A den za dnem, jeho síla rostla.
    Jeho soužití s divokými opicemi bylo šťastné, nevzpomínal si na žádný jiný život, ani nevěděl, že by ve vesmíru mohlo existovat cokoliv jiného než jeho malý prales a divoká zvířata, která znal.
    Bylo mu skoro deset let, když si začal uvědomovat, že mezi ním a jeho společníky panovaly značné rozdíly. Za své malé tělíčko, opálené do hněda od neustálého vystavování, se najednou začal nesmírně stydět, když si uvědomil, že je naprosto holý, jako nějaký podřadný had nebo jiný plaz.
    Snažil se to zakrýt tím, že se celý, od hlavy až k patám, pokryl bahnem. To ale zaschlo a opadalo. Navíc to bylo tak nepříjemné, že se velmi rychle rozhodl raději snést stud než-li nepohodlí.

    2.
    Tublat, její druh, Tarzana odjakživa nenáviděl, a při několika příležitostech se přiblížil k ukončení jeho mladistvé kariéry.
    Tarzan, na své straně také nikdy nevynechal příležitost ukázat svému nevlastnímu otci, že jeho pocity opětuje, a kdykoliv ho mohl bezpečně popíchnout, dělat na něj obličeje, nebo na něj chrlit urážky z bezpečí matčiných rukou nebo slabých větví vysokých stromů, učinil tak.
    Jeho vyšší inteligence a mazanost mu dovolovaly vymyslet tisíce ďábelských triků, které mohl přidat k těžkostem Tublatova života.
    Ještě jako mladý chlapec se naučil smotat a svázat k sobě dlouhá stébla trávy v lana a s těmi pak Tublatovi donekonečna podtrhával nohy, nebo se ho snažil pověsit z nějaké převislé větve.
    Nekonečným hraním a experimentováním se naučil jak uvázat velmi silný uzel a posuvné smyčky a s těmi se s mladšími opicemi zabavovali. Cokoliv Tarzan udělal, se opice pokoušely napodobit, ale on sám se stal dokonalým.
    Jednoho dne během hry Tarzan hodil lano na jednoho z jeho prchajících společníků, držíce druhý konec stále ve své ruce. Omylem ale smyčka obepnula krk běžící opice a přiměla ho nečekaně zastavit.
    A byla tu nová hra, vynikající hra, pomyslel si Tarzan a okamžitě se pokusil trik zopakovat. A tak, díky horlivosti a stálému cvičení, se naučil umění lasování.
    Nyní byl bezpochyby Tublatův život noční můrou. Ve spánku, při chůzi, v noci i ve dne, nikdy nevěděl kdy se tahle tichá smyčka sklouzne po jeho krku a uškrtí ho k smrti.

    OdpovědětVymazat
  7. Turusová

    Jak Tarzan rostl, dělal rychlé pokroky. V deseti letech uměl výborně lézt a na zemi dokázal dělat báječné věci, které byly daleko za hranicemi schopností jeho bratříčků a sestřiček.

    Lišil se od nich v mnoha ohledech, a oni jen žasli, jak byl mimořádně mazaný, avšak postrádal jejich sílu a velikost; když mu bylo deset let a velcí lidoopi úplně dospěli, někteří přesahovali výšku šesti stop, Tarzan byl stále zpola dospělý chlapec.

    Ale jaký to byl chlapec!

    Už od dětství používal své ruce, aby se houpal z větve na větev po vzoru své velké matky, a jak rostl, trávil hodinu po hodině v korunách stromů uháněním se svými bratry a sestrami.

    Dokázal se vymrštit až do vzdálenosti dvaceti stop v závratné výšině lesa, a uchopit s neomylnou přesností a bez zjevného škubání divoce pohupující se větev v cestě přibližujícího se tornáda.

    Uměl se spustit dvacet stop v kuse z větve na větev během rychlého sestupu k zemi nebo dokázal dosáhnout nejzazšího vrcholu nejvyššího tropického stromu s lehkostí a rychlostí veverky.

    Ačkoli mu bylo deset let, byl tak silný jako průměrný muž ve třiceti letech a mnohem mrštnější, než jakým by se ten nejzkušenější atlet kdy mohl stát. A den za dnem jeho síla vzrůstala.

    Jeho život mezi těmito divokými opicemi byl šťastný, neměl vzpomínky na žádný jiný život, ani nevěděl, že by někde ve vesmíru existovalo cokoliv jiného než jeho malý les a divoká zvířata z džungle, která znal.

    Bylo mu skoro deset, když začal rozpoznávat ten velký rozdíl, který panoval mezi ním a jeho společníky. Za své malé tělo, opálené do hněda z neustálé nahoty, se náhle silně styděl, neboť poznal, že je zcela nepokryto srstí, jako u primitivního hada nebo jiného plaza.

    Pokusil se to zamaskovat tak, že se napatlal od hlavy až k patě bahnem. To ale seschlo a opadalo. Mimo to, cítil se v něm nesvůj a rychle se rozhodl, že dává přednost stydění se před nepohodlím.

    Tublat, její druh, Tarzana vždy nenáviděl, a při několika příležitostech se přiblížil k ukončení jeho mladého života.

    Na druhou stranu, Tarzan nikdy neztratil příležitost ukázat, že plně oplácí mínění svého pěstounského otce, a kdykoli dostal příležitost ho bez rizika zlobit nebo na něj dělat obličeje či na něj chrlit nadávky z bezpečí náruče své matky nebo útlých větví vysokých stromů, dělal to.

    Jeho mimořádná inteligence a lstivost mu umožňovala vymýšlet si tisíce hrozných lstí, které ztěžovaly Tublatův život.

    V brzkém dětství se naučil zhotovit lana zkroucením a uvazováním dlouhých stébel trav dohromady, a s těmito lany pořád podrážel Tublatovi nohy nebo se ho pokoušel zavěsit na nějakou přečnívající větev.

    Díky tomu, že si s těmito provazy neustále hrál, naučil se vázat silné uzle a dělat klouzavé smyčky; a s nimi se on a mladší opice zabavovali. Snažily se dělat to, co Tarzan, ale on sám začal a zlepšoval se.

    Jednoho dne, když si hrál, Tarzan hodil své lano na jednoho ze svých utíkajících společníků, držíc druhý konec provazu v ruce. Nedopatřením se však smyčka omotala přímo okolo krku prchající opice, až se nad tím náhle a překvapeně pozastavil.

    Ach, nová hra, a jak pěkná hra, pomyslel si Tarzan, a hned se pokusil onen kousek zopakovat. A tak se velmi důkladným a nepřetržitým procvičováním naučil umění přivazování.

    Teprve teď byl jistojistě Tublatův život živoucí noční můrou. Ve spánku, na pochodu, v noci či ve dne, nikdy nevěděl, kdy se smyčka potichu omotá kolem jeho krku a neudusí ho téměř k smrti.

    OdpovědětVymazat
  8. Matulová

    Jak Tarzan postupně rostl, jeho kroky se zrychlovaly a když mu bylo deset let, byl z něj vynikající lezec a na zemi dokázal spoustu úžasných kousků, které byly za hranicemi sil jeho brášků a sester.
    Lišil se od nich v mnoha ohledech a často žasli nad jeho mazaností, které se nemohli vyrovnat, ale vsíle a velikosti jim nestačil; v deseti letech byli totiž velcí lidoopi v plné velikosti, někteří z nich měřili něco přes dva metry, zatímco Tarzan byl stále pouze napůl vyzrálým chlapcem.

    Ale jaký to byl chlapec!
    Už od malička používal své ruce k houpání se z větve na větev, stejně, jak to měla ve zvyku jeho matka, a když vyrostl, trávil denně hodinu za hodinou rychlým skákáním přes vrcholky stromů se svými sourozenci.
    Dokázal sprintovat 6 metrů napříč prostorem v závratných výškách vrcholu lesa a chytat se s jistou přesností a bez zjevného zaváhání větve, která se divoce třásla v cestě blížícího se tornáda.
    Dokázal padat šest metrů v kuse z větve na větev prudkým klesáním k zemi nebo také dokázal dosáhnout nejvyššího vrcholu toho nejpyšnějšího tropického velikána s lehkostí a svižností veverky.

    I když mu bylo pouhých deset let, měl sílu průměrného třicetiletého muže a byl mnohem mrštnější než jakýkoliv zkušený atlet. A jeho síla ze dne na den rostla.
    Jeho život mezi divokými opicemi byl šťastný; nevzpomínal si totiž na jiný život a netušil, že na světě existuje ještě něco jiného než jen jeho malý les a divoká zvěř džungle, kterou dobře znal.

    Bylo mu skoro deset let, když si začal uvědomovat, že mezi ním a jeho přáteli existuje velký rozdíl. Slunce opálilo jeho malé tělo do hněda a on se najednou cítil nesmírně zahanbeně, jelikož si uvědomil, že na těle nemá ani chloupek, jako pouhý had nebo jiný plaz.

    Chtěl se tomu faktu vyhnout tím, že se od hlavy až k patě zamazal bahnem, ale to uschlo a odlouplo se. Navíc to bylo tak nepříjemné, že se rychle rozhodl tak, že bude radši zahanben než aby se cítil nepohodlně.
    Tublat, její partner, Tarzana nikdy neměl v lásce a při několika příležitostech téměř ukončil jeho mladý život.

    Pokud jde o Tarzana, tak ten nikdy nezmeškal příležitost dát jasně najevo, že city svého nevlastního otce sdílí a kdykoliv měl příležitost ho z bezpečí náruče své matky nebo vysokých větví nejvyšších stromů obtěžovat, dělat na něj obličeje a chrlit na něj nadávky, tak to udělal.

    Díky jeho nadřazené inteligenci a mazanosti dokázal vymyslet tisíce ďábelských kousků, které se staly dalšími břemeny v Tublatově životě.

    V jeho raném chlapectví se naučil dělat lana proplétáním a vázáním travin a s těmi potom věčně podkopával Tublatovy nohy nebo se ho pokoušel oběsit na nějaké převislé větvi.
    Neustálým hraním a experimentováním se naučil vázat silné uzly a klouzavé smyčky a díky tomu se spolu s mladými opicemi dokázali zabavit. Pokoušeli se Tarzana napodobit, ale byl to jeho nápad a tak se stal zdatným.

    Když si jednoho dne hráli, Tarzan hodil své lano na jednoho ze svých utíkajících kamarádů, zatímco druhý konec držel v ruce. Smyčka omylem dopadla přímo na krk běžící opice, a ta najednou z ničeho nic zastavila.

    Ah, další dobrá hra, pomyslel si Tarzan a okamžitě se pokusil trik zopakovat. A tak se díky horlivosti a neustálém tréninku naučil umění převazování.

    Nyní byl život Tublaty skutečnou živou noční můrou. Ve spánku, při pochodu, v noci nebo ve dne, nikdy netušil, kdy se mu kolem krku obmotá ta tichá smyčka a div ho neuškrtí k smrti.

    OdpovědětVymazat
  9. Petra Jiřišťová


    Jak Tarzan vyrůstal, dělal stále více velkých pokroků, takže když mu bylo deset let, byl již výborným lezcem a na zemi dokázal dělat mnho věcí, které byly mimo dosah schopností jeho malých bratrů a sester. V mnoha ohledech se od nich lišil, mnohokrát se divili jeho nadřazeným dovednostem ale v síle a velikosti je jim nemohl rovnat, jelikož v deseti letech byli velcí lidoopové již dospělí a něktří z nich se tyčily do výšky dvou metrů, zatímco malý Trazan měl velikost středně vzrostlého chlapce.

    Nicméně jaký chlapec!

    Již v raném dětství používal své ruce k houpání se z větve na větev po vzoru jeho velké matky, a jak se stával straším trávil hodinu po hodině vysoko v korunách stromů se svými bratry a sestrami. Mohl skákat přes šesti metrové mezery v ohromných výškách v korunách stromů, a zachytávat se s neomylnou přesností a bez zřejmého zaskřípání, s větví divoce mávající k přicházejícímu víru. Mohl se spustit šest metrů v úseku z větve na větev při rychlém sestupu na zem, nebo mohl dosáhnout nejvyšších vrcholků hrdých tropických gigantů s lehkostí a rychlostí veverky.
    Ačkoli desetiletý, byl stejně silný jako průměrný muž ve třiceti letech a mnohem hbitější než nejlépe trénovaný atlet. A den za dnem jeho síla rostla.
    Jeho život mezi těmi divokými opi byl šťastný, neboť neměl vzpomínky na jiný život ale také nevěděl o existenci čehokoliv jiného mimo jeho džungli a pralesní zvířata která znal.
    Bylo mu skoro deset let, když si začal uvědomovat ten velký rozdíl mezi ním a jeho druhy. Jeho malé tělo, rozpálené do hněda mu najednou vyvolalo pocity veliké hanby, protože si uvědomil to, že je zcela holý, jako had nebo plaz. Pokusil se to obejít tím, že se od hlavy až k patě pokryl bahnem, ale to rychle oschlo a odpadlo. Také to bylo velice nepohodlné a tak se rychle rozhodl v tom, že dá přednost hanbě před nepohodlím.
    Tublat, který byl jejím druhem vždy nenáviděl Tarzana a při několika příležitostech se pokusil zastavit jeho mladický vzestup.
    Tarzan na druhou stranu nikdy nepromeškal příležitost ukázat to, že plně opětuje názory svého adoptivního otce a kdykoliv ho mohl bezpečně dráždit, dělat na něj obličeje či urážet ho z bezpečí matčiných rukou či hubených větví vyšších stromů, tak to udělal.
    Jeho vyšší inteligence a šikovnost mu umožňovali vymýšlení tisíců lstí, zhoršující břímě Tublatova života.
    V brzkém chlapectví se naučil tvarovat lana pomocí kroucení a otáčení dlouhých travin dohromady, která používal k tomu Tublat klopýtal či k tomu aby ho zavěšoval z převislých větví. Díky neustálému hraní si a experimentování s nimi se naučil jak zavazovat silné uzly a udělal posuvné smyčky, a s těmi se on a mladší opi bavili. Co Tarzan udělal, to oni zkusili, ale on sám se v tom stal dokonalým. Jednoho dne během hraní, tedy Tarzan hodil své lano na jednoho z utíkajících druhů, zadržujícího na konci sevření. Náhodou oko spadlo zpříma na krk běžícího opa, vyvolávající náhlé a překvapující zastavení. A tím vznikla nová hra, dobrá hra, Tarzan se ihned ten trik pokoušel zopakovat. A tedy díky usilovném a neustálém cvičení, se naučil dovednosti s lanem. Není, byl život Tublata živoucí noční můrou. Ve spánku, během chůze či noci a dne, nikdy nevěděl, kdy tiché oko sklouzne okolo jeho krku a skoro z něj vymačká život

    OdpovědětVymazat
  10. Lukáš Kubíček

    1.

    Jak Tarzan rostl, dělal stále rapidnější pokroky, takže když mu bylo deset let, dokázal výborně šplhat, a na zemi dělal mnoho úžasných věcí, které byly nad síly jeho mladších bratrů a sester.

    V mnoha ohledech se od nich lišil, a často se podivovali nad jeho rafinovaností, ale jeho síla a velikost byla nedostačující; jelikož v deseti byli již lidoopi plně vzrostlí, někteří se tyčíce do výšky přes šest stop, zatímco Tarzan byl stále polo-vzrostlým chlapcem.

    Ale jakým chlapcem!

    Od raného dětství používal ruce, aby se přehoupl z větve na větev po způsobu jeho velké matky, a jak stárl, trávil denně hodiny závoděním korunami stromů se svými bratry a sestrami.

    Dokázal se vymrštit prostorem do vzdálenosti dvaceti stop v závratných výškách korun stromů, a chytit se s neomylnou přesností, bez toho, aby způsobil sebemenší otřes, jako vlající končetina v cestě přicházejícímu tornádu.

    Dokázal rychle a souvisle seskočit o dvacet stop až k zemi přechytáváním končetin, nebo se vyšplhat na nejvyšší vrcholky tropických obrů s lehkostí a rychlostí veverky.

    Přestože pouze desetiletý, získal sílu průměrného třicetiletého muže a obratnost mnohonásobně větší než kdy bude mít mnoho trénovaných atletů. A každým dnem jeho síla rostla.

    Jeho život mezi těmito divokými opicemi byl šťastný; neměl vzpomínky na jiný způsob života, ani netušil, že ve vesmíru mohou existovat i jiné věci než jeho malý les, a divoká zvířata z džungle, která znal.

    Bylo mu téměř deset, než si začal uvědomovat, že je velký rozdíl mezi ním, a jeho druhy. Jeho malé tělo, opálené vystavením slunci, mu najednou způsobovalo silný pocit studu, protože si uvědomoval, že je naprosto holé, jako tělo hada, nebo jiného plaza.

    Pokusil se tomu vyhnout tak, že se celý pokryl od hlavy k patě blátem, ale to uschlo a odpadlo. Navíc to bylo tak nepříjemné, že raději upřednostnil stud před nepohodlím.


    2.

    Tublat, její druh, Tarzana vždy nenáviděl, a při několika příležitostech se mu téměř podařilo jeho mladistvou kariéru ukončit.

    Na druhou stranu Tarzan nikdy nepromeškal příležitost, aby svému nevlastnímu otci oplatil stejnou mincí, a kdykoli se mu naskytla bezpečná příležitost ho otravovat, nebo dělat obličeje, nebo na něho volat nadávky z bezpečí náručí své matky, udělal to.

    Jeho vyšší inteligence a vychytralost mu umožňovala vymyslet tisíce ďábelských triků, které jen přidávali k těžkostem Tublatova života.

    V raném chlapeckém věku se naučil vytvářet provazy stáčením a navazováním dlouhých trav, a s nimi se dokola bavil podrážením Tublatových nohou nebo se pokoušel ho pověsit na některou z převislých větví.

    Neustálými hrami a experimenty s nimi se naučil vázat pevné uzly, a vytvářet oprátky; s nimi se potom bavil společně s mladšími opicemi. Co dělal Tarzan, oni se snažili napodobit, ale pouze on sám byl zdrojem těchto nápadů a stával se v nich schopnějším.

    Jednoho dne při hře, Tarzan hodil svůj provaz na jednoho z utíkajících společníku, držíce stále druhý konec. Oprátka náhodou sklouzla přímo na jeho krk, a on se z ničeho nic zastavil.

    Á, to je nová hra, dobrá hra, pomyslel si Tarzan, a okamžitě se pokusil trik zopakovat. A tak se Tarzan skrze píli a procvičování naučil umění lasování.

    Nyní se teprve Tublatův život stal opravdovou noční můrou. Zatímco spal, během pochodu, ve dne i v noci, nikdy si nemohl být jistý, kdy se ta tichá smyčka stáhne kolem jeho krku a téměř ho udusí.

    OdpovědětVymazat
  11. Marek Johanis

    I.

    Jak Tarzan rostl, dělal stále větší pokroky. Když mu bylo asi deset let, byl výtečným lezcem a na zemi byl schopný dělat mnoho báječných věcí, které byly za hranicemi možností jeho malých bratrů a sester.

    V mnoha ohledech se od nich lišil. Častokrát žasli nad jeho neobyčejnou mazaností, ale v síle a velikosti strádal, jelikož tam, kde v deseti byli jeho opičí druzi plně dospělý, někteří sahali až do výšky šesti stop, byl Tarzan stále malým chlapcem.

    Jenže ne ledajakým chlapcem!

    Již od svého dětství se za pomocí svých rukou houpal z větve na větev, stejně jako jeho obří matka. A jak rostl, trávil denně spoustu hodin proháněním se korunami stromů se svými bratry a sestrami.

    Nedělalo mu problém do těchto těchto korun, kde by se obyčejnému člověku dělalo zle, vyskočit, a s neomylnou přesností, bez jakéhokoliv smýknutí uchopit větev, která se prudce vlnila vlivem blížícího se tornáda.

    Nedělalo mu ani problém spustit se z takové výšky prudce k zemi, nebo také dosáhnout nejvyššího vrcholu toho nejvznešenějšího tropického lesa s lehkostí a hbitostí veverky.

    I když mu bylo pouze deset, sílou se rovnal průměrnému třicetiletému muži a hbitostí byl daleko zdatnější, než by se ten nejzkušenější atlet dokázal kdy stát. A den za dnem se jeho síla zvětšovala.

    Život mezi divokými opicemi byl pro něj vždy šťastný, jelikož vzpomínky na žádný jiný život neměl a ani nevěděl, že by ve vesmíru existoval jakýkoliv jiný, než ten v jeho malém lese mezi divokou zvěří džungle, které byl podobný.

    Nebylo mu ani deset let, když si začal uvědomovat ten velký rozdíl mezi ním a jeho druhy. Za své malé tělo opálené sluncem se najednou začal velice stydět, jelikož si uvědomil, že bylo kompletně bez chlupů, jako jakýsi slabý had, nebo jiný plaz.

    Aby se vyhnul ostudě, zkoušel si na sebe napatlat bahno od hlavy až k patě, jenže to po čase oschlo a opadalo. Navíc k tomu to nebylo nic příjemné, takže začal upřednostňovat ostudu před nepohodlím.

    II.

    Tublat, její partner, Tarzana nenáviděl a několikrát se mu málem podařilo ukončit jeho mladý život.

    Co se Tarzana týče, nikdy nezmeškal příležitost plně oplatit tyto pocity svému pěstounskému otci zpět, a kdykoliv mohl bezpečně otravovat jeho život, dělat na něj obličeje, nadávat mu z bezpečí náruče své matky nebo tenkých větví vysokých stromů, tak to udělal.

    Jeho ohromná inteligence a mazanost mu umožnila vymyslet na tisíc ďábelských triků, kterými Tublatovi znepříjemňoval život.

    Už když byl pouhý chlapec, naučil se vázat lana kroucením a svazováním dlouhých travin. Těmito lany vždy Tublatovi podrážel nohy nebo se ho pokoušel oběsit na některou z převislých větví.

    Neustálým hraním a experimentováním s lany se naučil vázat mnoho uzlů a smyček, které sloužily jako zábava pro něj a mladší opice. Co zkoušel udělat Tarzan, to zkoušely opice, jenže pouze on sám byl ve věcech co dělal nebo vynalezl úspěšný.
    Jednoho dne, když si Tarzan s opicemi hrál, hodil své lano na jednoho z jeho prchajících druhů, držíc druhý konec v ruce. Omylem ale smyčka padla přímo okolo krku utíkající opice a náhle ji překvapivě zastavila.

    Nová hra, a to dost dobrá hra, pomyslel si Tarzan, a okamžitě se pokusil tento trik zopakovat. A tudíž se úsilím a neustálým zkoušením naučil perfektně vázat a házet lana.

    Nyní se už opravdu Tublatův život proměnil v živoucí noční můru. Ať už spal, byl někde na pochodu, v noci i ve dne, zkrátka nikdy nevěděl, kdy se mu potichu okolo krku objeví smyčka, která by ho uškrtila téměř k smrti.

    OdpovědětVymazat
  12. Katka Senešiová

    Jak Tarzan rostl, jeho schopnosti se rapidně zlepšovaly. Již v 10 letech znamenitě šplhal a svými schopnostmi a dovednostmi na zemi daleko převyšoval své opičí vrstevníky.
    Tarzan se od nich lišil v mnoha ohledech. Často žasli nad jeho důvtipem, ačkoliv silou a vzrůstem se jim nevyrovnal. V 10 letech byli lidoopi již plně vyspělí – někteří jedinci dosahovali výšky až 2 metrů – zatímco malý Tarzan byl stále ještě chlapec.
    Ale jaký chlapec!
    Po vzoru své matky se již od útlého věku pomocí rukou zhoupával z větve na větev. Jak rostl, trávil hodiny proháněním se mezi korunami stromů se svými bratry a sestrami.
    V závratných výšinách stromů se dokázal vymrštit přes 6 metrů a s neochvějnou přesností, a bez zřejmého smýknutí, se zachytit na větývce, která se divoce chvěla s přicházejícím tornádem.
    Dokázal sestoupat přes 6 metrů přeskakováním z větve na větev ve svižném pohybu směrem k zemi nebo dosáhnout nejzazšího vrcholu toho nejvyššího tropického stromu s lehkostí a mrštností veverky.
    Přestože mu bylo jen deset let, byl stejně tak silný jako průměrný třicátník a mnohem hbitější než nejtrénovanější atlet. A den za dnem se jeho síla stále zvětšovala.
    Žil šťastně mezi těmito divokými opi, jelikož kam až jeho paměť sahala, neznal život jiný. Neměl ani tušení, že na světě se nachází cokoliv jiného než jeho malý les a divoká zvířata džungle, které znal tak dobře.
    Teprve když bylo Tarzanovi už téměř 10 let, začalo mu docházet, jak velký je rozdíl mezi ním a jeho přáteli. Za své tělo, Sluncem opálené dohněda, se najednou začal velmi stydět, jelikož si uvědomil, že je zcela bez srsti, tak jako had či jiný plaz.
    To se snažil vyřešit tím, že se obalil od hlavy k patě blátem. To ale vyschlo a opadalo. Navíc mu to bylo tak nepříjemné, že se rozhodl raději snášet hanbu než takové nepohodlí.



    Tublat, Kalin druh, Tarzana odjakživa nesnášel a nejednou se mu dokonce málem podařilo ukončit jeho mladý život.
    Tarzan si nenechal ujít příležitost, aby ukázal, že zcela opětuje smýšlení svého náhradního otce a kdykoliv jen mohl, obtěžoval ho, šklebil se na něj nebo ho zahrnoval posměšky z bezpečí matčiny náruče či ze slabých větví vyšších stromů.
    Jeho ojedinělá vychytralost a mazanost mu umožňovaly přijít na tisíc ďábelských způsobů jak Tublatovi znepříjemnit život.
    Již jako malý chlapec se naučil vyrábět lana, stáčením a svazováním travin, která nastražoval na Tublata, aby o ně zakopnul, nebo se pokoušel ho jimi oběsit na nějaké čnějící větvi.
    Při neustálém hraní a zkoušení se naučil z nich dělat uzly a smyčky, se kterými si on a mladší opice hráli. Snažili se jeho um napodobit, ale jen on sám to dokázal zvládnout.
    Jednou v zápalu hry Tarzan hodil takové lano po jednom ze svých kamarádů, zatímco druhý konec stále třímal ve svých rukou. Smyčka se náhodou utáhla okolo krku běžícího opa, což ho náhle a k jeho údivu zarazilo na místě.
    Ah, hele, nová hra, dobrá hra, pomyslel si Tarzan a ihned se snažil trik zopakovat. A tak se usilovným a ustavičným cvičením naučil zacházet s lasem.
    Nyní se Tublatův život stal opravdovou denní noční můrou. Ve spánku, za pochodu, ve dne či v noci. Nikdy si nebyl jist, zda se smyčka tiše nezachytí kolem jeho krku a téměř ho neudusí.

    OdpovědětVymazat
  13. Markéta Holá
    I.
    Jak Tarzan rostl, jeho pokroky byly stále větší. V té době, kdy mu bylo deset let, uměl výborně šplhat a na zemi dokázal dělat úžasné věci, které byly daleko za hranicemi schopností jeho malých bratrů a sester.

    Lišil se od nich v mnohém a oni se často podivovali nad jeho výjimečnou chytrostí. Naopak jeho síla a velikost byly podprůměrné. V deseti letech byli obří lidoopi už úplně vyspělí, někteří z nich se tyčili do výšky přes 6 stop, zatímco malý Tarzan byl stále ještě chlapec.

    Ale jaký chlapec!

    Od brzkého dětství používal ruce po vzoru své obří matky k houpání se z větve na větev, a jak rostl, trávil stále více času v korunách stromů se svými sourozenci.

    Dokázal v závratných výškách přeskočit dvacet stop a zachytit se větve zmítané vichrem přicházejícího tornáda s neomylnou přesností a bez očividné námahy.

    Zvládl se i ve velké rychlosti spustit po větvích dolů k zemi nebo dosáhnout toho nejvyššího tropického vrcholu s lehkostí a rychlostí veverky.

    Přestože mu bylo deset let, už byl tak silný, jako průměrný třicetiletý muž a mnohem hbitější, než většina trénovaných atletů. Den za dnem jeho síla rostla.

    Tarzanův život mezi divokými opy byl šťastný. V jeho vzpomínkách nebyl žádný jiný život a Tarzan neměl ani tušení, že by na světě existovalo něco jiného, než jeho malý prales a divoká zvířata z džungle, která znal.

    Už mu bylo skoro deset, když si začal uvědomovat, že mezi ním a jeho kamarády je patrný velký rozdíl. Náhle pocítil stud, protože si všiml, že jeho do hněda opálené tělo bylo bez srsti, podobně jako mají hadi nebo jiní plazi.

    Pokusil se to zakrýt tím, že se obalil blátem od hlavy až k patě, ale bláto uschlo a opadlo. Navíc to bylo tak nepohodlné, že se rozhodl radši pro stud než pro nepohodu.

    II.
    Tublat, její druh, Tarzana vždycky nenáviděl a už několikrát se mu téměř podařilo ukončit jeho mladý život.

    Tarzan nikdy nepromeškal příležitost ukázat svému nevlastnímu otci, že jeho antipatie opětuje. Kdykoli ho mohl provokovat, šklebit se na něj nebo ho urážet z bezpečí náruče své matky nebo z větví vysokých stromů, činil tak.

    Jeho nadprůměrná inteligence a mazanost mu umožňovala vynalézt tisíce ďábelských triků, kterými znesnadňoval Tublatův život.

    Od malička se učil, jak vázat provazy z dlouhých trav a ty rád používal k podrážení Tublatových nohou nebo se ho snažil pověsit z některé převislé větve.

    Tímto experimentováním se naučil vázat pevné uzly a smyčky, se kterými se on a mladší opice rádi zabavovali. Ostatní se Tarzana snažili napodobit, ale jen on se v tom dokázal zdokonalovat.

    Jednoho dne, když si takhle hráli, Tarzan hodil provaz na jednoho ze svých kamarádů, zatímco druhý konec držel v ruce. Náhodou smyčka spadla přímo kolem krku utíkajícího opičáka, který se musel překvapeně zastavit.

    Ah, máme novou hru! Skvělou hru, pomyslel si Tarzan a hned se pokusil zopakovat ten trik. A tak, pečlivostí a stálým tréninkem, se naučil jak zacházet s lasem.

    Teprve teď se stal Tublatův život noční můrou. Ve spánku, při cestě, ve dne i v noci, nikdy nevěděl, kdy mu ta smyčka přistane kolem krku a téměř ho udusí.

    OdpovědětVymazat
  14. Mikotová
    1.
    Jak Tarzan rostl, dělal stále větší pokroky a v deseti letech už byl výborný lezec a na zemi uměl úžasné kousky, které byly pro jeho malé bratry a sestry za hranicemi jejich sil.
    V mnoha směrech se od nich lišil. Oni často žasli nad jeho prohnaností, ale Tarzan ztrácel nad jejich sílou a výškou. V deseti letech už byli lidoopi dorostlí a někteří z nich dosahovali výšky i šesti stop, zatímco tarzan byl stále malý chlapec.
    Ale jaký chlapec!
    Od raného dětsví byl zvyklý používat ruce k houpaní se z větve na větev, tak jako to viděl u své obrovské matky, a jak rostl, trávil denně hodiny houpáním se v korunách stromů s jeho bratry a sestrami.
    Mohl klidně skákat i dvacet stop v závratných výškách s neomylnnou přesností a bez jediného zaváhání se zachytit větve, která se třásla v cestě blížícího se tornáda.
    Uměl se spustit k zemi z výšky dvaceti stop, nebo se vyšplhat na nejvyšší tropické vrcholy s lehkostí a mrštností veverky.
    Ikdyž mu bylo jen deset let, byl stejně silný jako průměrný třicetiletý muž a mnohem hbitější než většina trénovaných atletů kdy může být. Den ode dne jeho síla rostla.
    Jeho život mezi divokými opicemi byl velice šťastný, jelikož neznal jiné žití a vůbec nevěděl, že v tomto vesmíru by mohlo existovat cokoliv jiného, než jeho malý les a divoká zvířata z džungle, která znal.
    Bylo mu necelých deset let, když si začal uvědomovat, že se mezi ním a jeho druhy nachází značné rozdíly. Jeho malé tělo, spálené do hněda kvůli častemu výskytu na slunci mu najednou začalo nahánět ostudu, protože si uvědomoval, že jeho tělo nemá žadnou strst, jako nějaký had nebo jiný plaz.
    Snažil se tomuto pocitu vyhýbat tím, že se celý pokrýval bahnem od hlavy až k patě, ale to vždy uschlo a opadalo. Nemluvě o tom, že se v tom citíl nepříjemně, a tak se velmi rychle rozhodl preferovat stud nad nepohodlností.
    2.
    Tublat, její druh, nenáviděl Tarzana a mnohokrát se ho pokusil zabít.
    Tarzan ale také nikdy nevynechal příležitost mu ukázat, že jeho pocity vůči svému nevlastnímu otci jsou opětované a kdykoliv ho mohl škádlit, nebo na něj dělat obličeje, protože věděl, že je v bezpečí matčiných rukou, nebo ho z větví vysokých stromů obtěžovat, udělal to.
    Jeho výjímečná inteligence a mazanost mu dovolovaly vymýšlet tisíce triků, které znepříjemňovaly Tublatův život.
    Již od raného dětství se naučil motat a vázat k sobě dlouhé stébla trávy dohromady v lana a s nimi byl již navždy ještě větší Tublatova přítěž, protože se snažil mu podtrhávat nohy či ho na některé větvi oběsit.
    Díky nekonečnému hraní a experimentování s lanem se naučil vázat hrubé uzly a posuvné smyčky, s kterými se mladí lidoopi bavili. Snažili se také dělat to co Tarzan, ale uměl to jen on a stal se v tom dokonalým.
    Jednoho dne při hraní hodil Tarzan své lano na jednoho ze svých prchajících společníků a omylem ho zachytil kolem krku, čímž ho nečekaně zastavil.
    Vznikla tak nová hra, a jak pěkná hra, pomyslel si Tarzan, ihned se pokoušel tento kousek několikrát zopakovat. A tak se díky neustálému procvičování naučil umění lasování.
    Od té doby byl Tublatův život noční můrou. Ve spánku, na pochodu, ve dne i v noci, nikdy nevěděl, kdy se mu lano omotá kolem jeho krku a udusí ho.

    OdpovědětVymazat
  15. Jaroslav Outrata

    I.

    Jak Tarzan rostl, tak dělal pokroky. Již v době, kdy mu bylo
    deset let, byl výborný horolezec, a na zemi dělal
    mnoho úžasných věcí, které byly nad rámec možností jeho mladších
    bratrů a sester.

    V mnoha ohledech se od nich lišil, a oni často žasli nad jeho
    neobyčejnou mazaností, ale v síle a velikosti strádal, jelikož v deseti letech byli jeho opičí přátelé již dospělí, někteří z nich se tyčily do výšky šesti stop, zatímco malý Tarzan byl ještě malým chlapcem.

    Ale jakým to chlapcem!

    Už od raného dětství se pomocí rukou houpal z větve na
    větev přesně jako jeho obří matka, a čím starší byl, tím více hodin denně strávil houpáním se v korunách stromů se svými bratry a sestrami.

    Mohl létat dvacet stop napříč korunami stromů a v závratných výškách, kde by se obyčejnému člověku udělalo zle, uchopit s neomylnou přesností a bez problémů větev, která se prudce vlnila vlivem blížícího se tornáda.

    Mohl se rychle spustit dvacet stop na zem, nebo mohl dosáhnout nejvyššího vrcholku
    nejvznešenějšího tropického lesa s lehkostí a rychlostí veverky.

    Ačkoli mu bylo jen deset let, byl stejně silný jako průměrný třicetiletý muž, a mnohem hbitější než by jakýkoliv sportovec mohl být. A ze dne na den se jeho síla zvětšovala.

    Jeho život mezi těmito divokými opicemi byl šťastný; jelikož neměl vzpomínku
    na žádný jiný život a ani nevěděl, že v rámci vesmíru existuje cokoliv jiného, než jeho malý les a divoká zvířata džungle, která znal.

    Bylo mu téměř deset, když si začal uvědomovat, že je velký
    rozdíl mezi ním a jeho kolegy. Za své malé tělo, které bylo opálené sluncem, se začal stydět, protože si uvědomil, že bylo úplně bez srsti, jako některý slabý had nebo jiný plaz.

    Pokusil se předejít ostudě tím, že se od hlavy až k patě potřel bahnem, ale bahno uschlo a slouplo se.
    Navíc to bylo tak nepříjemné, že se rychle rozhodl, že dává přednost hanbě před nepohodlím.


    II.

    Tublat, její partner, vždy Tarzana nenáviděl a několikrát se mu málem podařilo ukončit jeho mladý život.

    Tarzan zase nikdy nezmeškal příležitost oplatit tyto pocity svému nevlastnímu otci, a tak kdykoliv mohl, tak z bezpečí náručí své matky či z tenkých větví ve vysokých stromech na něj dělal obličeje nebo mu nadával.

    Jeho vyšší inteligence a mazanost mu dovolila vymýšlet si tisíce ďábelských triků, kterými Tublatovi znepříjemňoval život.

    Už když byl malý chlapec, naučil se vázat lana kroucením a svazováním dlouhých travin a s těmito lany podrážel Tublatovi nohy nebo se pokoušel ho pověsit za nějakou převislou větev.

    Neustálým hraním a experimentováním s lany se naučil vázat uzle a smyčky, a tím se on spolu s mladšími opicemi zabavil. Co dělal Tarzan se snažili dělat i oni, ale jenom Tarzan v tom byl úspěšný.

    Jednoho dne, když si Tarzan hrál s opicemi, tak po jedné utíkající hodil lanem, držíc druhý konec lana v ruce. Omylem ale smyčka na konci lana padla kolem krku prchající opice a ta se náhle zastavila.

    Á, nová hra, a dobrá, pomyslel si Tarzan, a hned se pokusil zopakovat tento trik. A tak s úsilím a neustálým zkoušením se naučil zacházet s lanem.

    Teď již byl Tublatův život noční můrou. Ať už ve spánku, za pochodu, ve dne či v noci, zkrátka nikdy nevěděl, kdy by mu mohla kolem krku objevit smyčka, která by ho mohla téměř usmrtit.

    OdpovědětVymazat
  16. Adéla Holavová
    Jak Tarzan rostl, dělal mnohem větší pokroky. V době kdy mu bylo 10 let, byl skvělým horolezcem a na zemi dokázal mnoho výtečných věcí, které byly daleko za hranicemi možností jeho malých bratrů a sester.
    V mnoha věcech se od nich lišil. Často využili jeho dokonalou mazanost, ale v síle a velikosti strádal. Kdy v 10 letech byli jeho opičí společníci dospělý a pár z nich měřili přes 2 metry, Tarzan byl stále mladý chlapec.
    Jen ne ledajaký chlapec!
    Už od dětství používal své ruce k houpání z větve na větev jako jeho obrovská matka. A jak rostl, strávil několik hodin denně lezením přes koruny stromů se svými bratry a sestrami.
    Ve výškách stromů, které způsobují závrať se dokázal dostat přes 6 metrů, s neomylnou přesností a bez očividného smyknutí, zachytit na větvi, která se divoce chvěla s přicházejícím tornádem.
    Byl schopný velmi rychle sestoupit přes 6 metrů přeskakováním z větve na větev přímo k zemi nebo dosáhnout vrcholu nejvyššího tropického stromu s lehkostí a mrštností veverky.
    Přesto, že mu bylo pouhých 10 let, byl stejně silný jako průměrný třicátník a mnohem hbitější než nejtrénovanější atlet, který kdy existoval. A den ode dne jeho síla stále rostla.
    Žil šťastně mezi opicemi, jelikož vzpomínky na jiný život neměl a ani ho nenapadlo, že jiný by ve vesmíru mohl existovat, než ten v malém lesem s divokou zvěří z džungle, kterou moc dobře znal.
    Bylo mu skoro 10 let když si uvědomil, že se velice liší od svých společníků. Za jeho malé opálené tělo se začal stydět když si uvědomil, že je úplně bez chlupů jako nějaký had nebo jiný plaz.
    Svůj stud zkoušel vyřešit bahnem, který si napatlal od hlavy až k patě. To ale po čase uschlo a opadalo. Navíc to bylo tak nepohodlné, že se rychle rozhodnul snášet stud než takové nepohodlí.
    2
    Tublat, její partner, Tarzana vždy nenáviděl a několikrát se mu málem podařilo ukončit jeho mladý život. Tarzan si nikdy nenechal ujít příležitost oplatit chování jeho náhradního otce, a vždy když mohl, obtěžoval ho, šklebil se na něj nebo ho urážel z bezpečí náruče jeho matky nebo z vysokých tenkých větví. Jeho dokonalá chytrost a mazanost mu umožňovaly vymýšlet tisíce způsobů jak znepříjemnit Tubalatovi život.
    Už od raného dětství se naučil vyrábět lana pomocí kroucením a svazováním vysokých travin, které vždy Tublatovi podrážel nohy nebo se ho pokoušel oběsit na nějaké převislé větvi.
    Při neustálém hraním a experimentováním se naučil dělat uzly a smyčky, se kterými si on a jeho mladší opice hráli. Vždy se snažili Tarzana napodobit, ale on jediný byl schopný to zvládnout.
    Jednoho dne, když si Tarzan hrál s opicemi, hodil lano na jednoho jeho běžícího společníka, zatímco druhý konec lana měl stále v ruce. Omylem se smyčka omotala kolem krku opice a zastavila ji.
    Ah, nová a dobrá hra, pomyslel si Tarzan a okamžitě znovu tento trik zopakoval. Usilovným trénováním se naučil perfektně zacházet s lanem.
    Nyní se Tublatův život proměnil v noční můru. Ve spánku, za pochodu, ve dne i v noci, nikdy netušil kdy se smyčka objeví na jeho krku a neuškrtí ho téměř k smrti.

    OdpovědětVymazat
  17. Adéla Koutná
    Jak Tarzan rostl, dělal mnoho rapidních pokroků, takže když mu bylo 10 let, byl excelentní lezec a na zemi mohl dělat mnoho skvělých věcí, které byly nad síly jeho malých bratrů a sester.

    Lišil se od nich v mnoha ohledech a oni se často divili jeho obrovským zkušenostem, avšak v síle a velikosti strádal. Za dobu deseti let lidoopi byli plně vyvinutí, některé z nich dosahovali výšky více než šesti stop, zatímco malý Tarzan byl stále poloviční hoch.

    Ale za to jaký hoch!

    Od raného dětství používal jeho ruce k zhoupnutí z větve na větev, tak jak to okoukal on jeho obrovské matky a jak stárl, trávil hodinu po hodině každodenním závoděním korunami stromů s jeho bratry a sestrami.

    Mohl uběhnout dvacet stop skrz prostor v závratné výšce lesa a uchopit se neomylnou přesností bez zjevného rozrušení, končetiny mávající divoce jako procházející tornádo.

    Uměl seskočit z výšky dvaceti stop během jediného ladného pohybu, a dokázal i vyšplhat i na špičku nejvyšších stromů ladně jako veverka.

    I přes to, že mu bylo pouze 10 let, byl stejně tak silný, jako průměrný 30 letý muž a mnohem více hbitý než většina zkušených atletů mohlo kdy dosáhnout. Den po dni se jeho síla zvyšovala.

    Jeho život navzdory těchto **** byl velmi šťastný, nevzpomínal si, že by vedl jiný život, nevěděl že může existovat také jiný svět něž jeho malý les a divoká zvířata džungle, které pro něj byly známé.

    Bylo mu téměř deset let když si začínal uvědomoval velký rozdíl mezi nim a jeho kamarády. Jeho malinké opálené tělo, které bylo zcela odhalené ho stálo pocit studu. Byl kompletně neochlupený, jako nějaká had nebo jiný plaz.

    Pokusil se to zamaskovat tím, že se od hlavy až k patě zamazal blátem, bahno ale uschlo a sloupalo se. Krom toho to bylo velmi nepohodlné a rychle si rozmyslel, že se raději bude stydět než se cítit nepohodlně.

    Tublar, její samec, vždy Tarzana nenáviděl a mnohokrát se pokusil ukončit jeho mladý život.

    Tarzan na jeho stranu také nikdy nevynechal příležitost ukázat, že jeho city k němu jsou stejné a kdykoliv ho mohl neohrožené naštvat nebo se na něj pošklebovat nebo urážet ho z náručí jeho matky nebo z větve vyšších stromů, tak to udělal.

    Jeho vysoká inteligence a mazanost mu dovalovaly vynalézt tisíce pekelných triků ke zkomplikování Tublara života.

    V jeho raném chlapectví se naučil vytvořit lana zakroucení a uvázáním dlouhých lan dohromady a s nimi pak Tublarovi podrážel nohy a nebo ho věsil z nějaký přesahující větve.

    Díky neustálým hrám a experimentům s těmito lany se naučil uvázat uzle a vytvářet posuvné smyčky: a s těma se se Tarzan a mladí lidopi bavili. Vše co Tarzan udělal, oni chtěli zkusit také, ale on samotný byl originální a stal se zdatným.

    Jednoho dne během hraní, Tarzan hodil své lano na jednoho ze svých utíkajících kamarádů a pevně uchopil druhý konec. Nešťastnou náhodou smyčka padla přímo okolo krku utíkajícího lidopa a okamžitě ho zastavila.

    Ha, a máme tedy novou hru, jemnou hru, pomyslel si Tarzan., a okamžitě zopakoval trik. Pečlivostí a stálým opakováním se naučil umění spřivazování.


    A teď samozřejmě byl život Tubalara noční můra. Ve spánku, na pochodu, v noci či ve dne, nikdy nevěděl kdy se ta potichá smyčka omotá okolo jeho krku a pomalu a udusí ho k smrti.

    OdpovědětVymazat
  18. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  19. Jak Tarzan rostl, dělal velké pokroky, takové, že kolem desátého roku věku byl excelentní lezec a na zemi byl schopen dělat úžasné věci které daleko předčily jeho bratry a sestry.

    Ve spoustě věcí se od svých sourozenců lišil a jeho vynalézavost je zanechávála s ústy dokořán, ale co se síly a velikosti týče, Tarzan se jim nemohl rovnat – v době kdy mu bylo 10 let, lidoopi již byli plně vyvinutí, někteří z nich dosahovali výšky až 1,8 metru, zatímco on nebyl stále nic víc než rostoucí chlapec/dítě.

    I přes to vše, jaký chlapec to byl!

    Již od raného dětství používal své ruce k přehoupávání se z větve na větev, následujíc způsoby jeho obří matky a jak rostl, strávil denně hodiny rychlým přemisťováním mezi korunami stromů se svými bratry a sestrami.

    Dokázal skákat až 6 metrů v těch nejvyšších, závratných lesních výškách a bezchybně se zachytávat během dopadu, zatímco co dalšími končetinami zuřivě máchal ve směru blížícího se tornáda.

    Dokázal seskočit na zem z výšky 6 metrů s roztaženýma rukama a nohama a dopadnout bez větších problémů, nebo, s lehkostí a hbitostí veverky, dosáhnout nejvyššího vrcholu těch nejvznešenějších tropických velikánů.

    Byť mu bylo pouze deset let, dokázal se silou vyrovnat průměrnímu třicetiletému muži a dosahoval mnohem větší mrštnosti, než většina atletů kdy dosáhne. Tarzan postupně, den za dnem nabýval na síle.

    Jeho život mezi divokými opicemi byl šťastný – nikdy nepoznal jiný způsob života. ani nevěděl že někde za hranicí džungle existoval uplně jiný svět plný jiných druhů, než jna jaký byl zvyklý

    Bylo mu skoro deset než mu začalo docházet že mezi ním a jeho blízkými byl obrovský rozdíl. Jeho malé tělo se opalovalo do hněda pod vlivem slunce, což mu způsobovalo pocity studu, neboť si uvědomil že jeho tělo je naprosto bez chlupů, jako by byl nějaký druh bezcenného hada, nebo podobné havěti.

    Snažil se to vykompenzovat pokrytím se od hlavy k patě bahnem, to ale uschlo a opadalo. Navíc to bylo extrémně nepohodlné, takže se rychle rozhodl že upřednostňuje hanbu před nepohodlím.

    OdpovědětVymazat


  20. Bílá opice
    Jak tak Tarzan rostl, dělal stále větší a větší pokroky a když mu bylo deset let, byl z něj výborný lezec a na zemi dokázal spoustu úžasných věcí, kterých jeho bratři a sestry nebyli schopni.
    V mnohém se od nich lišil, a velmi často žasli nad jeho vynalézavostí. Ovšem v síle a vzrůstu za nimi zaostával; v deseti letech už byli opi zcela dospělí, někteří z nich dosahovali výšky šesti stop, Tarzan byl však stále malým chlapcem.
    Ale jakým chlapcem!
    Už od útlého dětství používal ruce k přehupování z větve na větev po vzoru jeho matky a jak tak rostl, každý den trávil hodiny a hodiny poletováním v korunách stromů s jeho bratry a sestrami.
    Dokázal přeskočit vzdálenost dvaceti stop v lesních výškách a bez zjevné námahy se s naprostou přesností zachytit na ve vichru se třepotající větvi.
    Dovedl se spustit z výšky dvaceti stop k zemi, či vyšplhat na vrchol jednoho z nejvyšších tropických obrů s lehkostí a hbitostí veverky.
    Ačkoli byl teprve desetiletý, byl silný jako průměrný třicetiletý muž a o poznání mrštnější, než trénovaný sportovec a každým dnem se jeho síla zvyšovala.
    Jeho život mezi divokými opy byl šťastný, jelikož neměl ani ponětí, že v tomto vesmíru existuje něco jiného než tento malý prales a divoké zvířata z džungle, se kterými byl obeznámen.
    Bylo mu téměř deset let, když si začal všímat, že je mezi ním a ostatními velký rozdíl. Jeho malé snědé tělo v něm vyvolalo pocit study, neboť si uvědomil, že nemá žádnou srst, stejně jako nějaký prostý had, nebo jiný plaz.
    Svou nahotu se pokusil zakrýt tím, že se od hlavy až k patě pokryl bahnem, to ovšem brzy seschlo a opadalo. Navíc to bylo tak nepohodlné, že se rychle rozhodl, že bude raději snášet hanbu než nepohodlí.

    Tublat, Kalin samec, Tarzana vždy nenáviděl a několikrát byl nedaleko k ukončení jeho krátkého života.
    Tarzan nikdy nevynechal příležitost ukázat, že pocity svého nevlastního otce opětoval a kdykoli to šlo, tak ho provokoval, či mu nadával, nebo se poškleboval z bezpečí matčina obětí, nebo tenkých větví ve vrcholkách stromů.
    Jeho vyšší inteligence a mazanost mu dovolovaly vymýšlet tisíce ďábelských kousků, jimiž znepříjemňoval Tublatovi život.
    Už jako malý se naučil vyrábět provazy splétáním dlouhé trávy, a s nimi se neustále snažil Tublatovi podrazit nohy, či se ho snažil pověsit na některé převislé větvi.

    Díky neustálým pokusům se naučil vázat různé uzle a smyčky, se kterými se on a jeho mladší sourozenci hráli. O vše co Tarzan dělal, zkoušeli i ostatní, ale on jediný dokázal vymýšlet nové věci a zdokonalovat se.
    Jednoho dne, když si Tarzan hrál, hodil provaz na svého odbíhajícího kamaráda, zatím co druhý konec držel v ruce. Nešťastnou náhodou se opičákovi smyčka ovinula okolo hrdla, což ho přinutilo k rychlému a překvapivému zastavení.
    Tarzan si pomyslel jakou novou a zajímavou hru vymyslel a okamžitě se pokusil kousek opakovat. A tak se po trvalém úsilí a nacvičování, se naučil házet lasem.
    Nyní se skutečně stal Tublatův život noční můrou. Ve spánku, za pochodu, ve dne či v noci, nikdy si nemohl být jistý, kdy se mu smyčka potichu ovine okolo krku a uškrtí ho.

    Dupák Vít

    OdpovědětVymazat
  21. Jak Tarzan rostl, dělal další velké pokroky a když mu bylo deset let, uměl už výborně šplhat. Na zemi dokonce uměl dělat tak úžasné věci, které přesahovaly možnosti jeho malých bratrů a sester.
    Lišil se od nich v mnoha ohledech a často na něj zírali pro jeho šikovnost. Ve velikosti a síle se jim ovšem nevyrovnal, v deseti letech byli velcí lidoopi již dospělí a někteří z nich byli vysocí až dva metry, zatímco Tarzan byl stále malým chlapcem.
    Ale jakým chlapcem!
    Od malička používal ruce pro skákání mezi větvemi, stejně jako jeho matka. A jak rostl, trávil hodiny a hodiny prolézáním korun stromů se svými bratry a sestrami.
    V závratných výškách korun stromů dokázal skákal až do šesti metrů, chytal se s neuvěřitelnou přesností a bez viditelného otřesu, s rukou vždy vlající v proudu větru.
    Dokázal se svézt až o šest metrů níže s jedním zhoupnutím z ruky do ruky směrem k zemi, nebo se naopak dokázal dostat do úplných výšek těch nejvyšších stromů s jednoduchostí a svižností jako veverka.
    I když mu bylo jen deset let, byl tak silný, jako běžný muž ve třiceti letech a mnohem vytrvalejší, než jakými bývají i ti nejlepší atleti. A den co den nabýval na síle.
    Jeho život mezi těmi divokými lidoopy byl šťastný, neboť v jeho vzpomínkách jiný život nebyl, stejně tak nevěděl, že ve vesmíru existuje něco jiného, než jeho malý prales a divoká zvířata z džungle, která znal.
    Bylo mu téměř deset let, když zjistil, že mezi ním a ostatními je velký rozdíl. Jeho malé tělíčko, spálené sluncem do hněda, mu najednou dávalo pocit silného studu. Uvědomil si, že je celé bez chlupů, jako nějaký had nebo jiní plazi.
    Snažil se to zakrýt pokrýváním se od hlavy až k patě bahnem, ale to po čase uschlo a odpadlo. Navíc to bylo velmi nepříjemné a rychle došel k závěru, že stud je lepší.
    ...
    Její druh, Tublat, Tarzana vždy nenáviděl a často měl blízko k ukončení jeho mladé kariéry.
    Tarzan, na druhou stranu, nikdy nepromrhal příležitost ukázat, že dokáže svému nevlastnímu otci jeho mínění oplácet. Kdykoliv se naskytla příležitost ho bezpečně obtěžovat, dělat na něj obličeje nebo ho urážet zpoza bezpečí rukou své matky nebo větve vysokých stromů, udělal to.
    Jeho vysoká inteligence a mazanost mu umožnila vymyslet tisíce ďábelských triků, jakými mohl ztížit Tublatovi život.
    Již v dětství se naučil vytvářet lana smotáváním a svazováním dlouhých trav, je poté neustále používal tak, aby o ně Tublat zakopával, nebo se Tublata snažil oběsit na nějaké větvi.
    Neustálým hraním a experimentováním se naučil vázat hrubé uzly a dělat posuvné smyčky, se kterými se poté bavili mladí lidoopi. Co dělal tarzan zkoušeli i oni, ale jen on je dokázal tvořit a stal se v tom zběhlým.
    Jednoho dne při hraní tak Tarzan hodil provazem na jednoho ze svých prchajících společníků, zatímco druhý konec provazu držel v ruce. Omylem se běžícímu lidoopovi smyčka obmotala kolem krku a přinutila ho se s překvapením zastavit.
    Ach, tak tu máme novou hru, pěknou hru, pomyslel si Tarzan a okamžitě se pokoušel trik zopakovat. A tak se neustálým a usilovným trénováním naučil lasování.
    Nyní byl, vskutku, Tublatův život opravdovou noční můrou. Během spánku, během pochodů, během dne i noci, nevěděl v jakou chvíli se mu ta smyčka dostane kolem krku a téměř z něj vytřese duši.

    Anna Tůmová

    OdpovědětVymazat
  22. Černý Jiří

    Jak Tarzan rostl, dělal stále větší pokroky a v deseti letech už byl výborným lezcem, co na zemi umí báječné kousky, které byly pro jeho malé bratry a sestry za hranicemi jejich sil.
    V mnoha směrech se ale od nich lišil. Zatímco oni často žasli nad jeho prohnaností, Tarzan ztrácel nad jejich sílou a výškou. V deseti letech už byli lidoopi dorostlí a někteří z nich dosahovali výšky i šesti stop, zatímco Tarzan byl stále malý chlapec.
    Ale jaký chlapec!
    Od raného dětství byl zvyklý používat ruce k houpaní se z větve na větev, tak jako to viděl u své starší matky, a jak rostl, trávil denně hodiny houpáním se v korunách stromů s jeho bratry a sestrami.
    Mohl klidně skákat i dvacet stop v závratných výškách a s neomylnou přesností bez jediného zaváhání se zachytit větve, která se třásla v cestě blížícího se tornáda.
    Uměl se spustit k zemi z výšky dvaceti stop, nebo se vyšplhat na nejvyšší tropické vrcholy s lehkostí a mrštností veverky.
    I když mu bylo jen deset let, silou se rovnal průměrnému třicetiletému muži a i tak byl mnohem hbitější než většina trénovaných atletů kdy může být. Den ode dne jeho síla rostla.
    Jeho život mezi divokými opicemi byl velice šťastný, jelikož neznal jiné žití a vůbec netušil, že v tomto vesmíru by mohlo existovat cokoliv jiného, než jeho malý les a divoká zvířata z džungle, která znal.
    Právě ve svých deseti letech si začal uvědomovat značné rozdíly mezi ním a svými druhy. Jeho malé tělo, spálené do hněda kvůli častému výskytu na slunci mu najednou způsobovalo ostudu. Uvědomoval si totiž, že jeho tělo nemá žádnou srst, jako nějaký had nebo jiný plaz.
    Snažil se tomuto pocitu vyhýbat tím, že se celý pokrýval bahnem od hlavy až k patě, ale to vždy uschlo a opadalo. Nemluvě o tom, že se v tom cítil nepříjemně, a tak se velmi rychle rozhodl preferovat stud nad nepohodlností.

    ….

    Tublat, její druh, nenáviděl Tarzana a nejednou se mu málem podařilo ukončit jeho mladý život.
    Nicméně Tarzan také nikdy nevynechal jedinou příležitost mu ukázat, že jeho pocity vůči svému nevlastnímu otci jsou opětované. Kdykoliv měl přiležitost ho škádlit, nebo na něj dělat obličeje, z bezpečí matčiných rukou, případně ho z větví vysokých stromů obtěžovat, udělal to.
    Jeho výjímečná inteligence a mazanost mu dovolovaly vymýšlet tisíce triků, které znepříjemňovaly Tublatův život.
    Již od raného dětství se naučil motat a vázat k sobě dlouhé stébla trávy dohromady v lana. Od té doby byl pro Tublata ješřě větší přítěž, protože se mu s nimi Tarzan snažil podkopávat nohy, nebo se ho dokonce pokoušel oběsit na nekteré z větví. Díky nekonečnému hraní a experimentování s lanem se naučil vázat hrubé uzly a posuvné smyčky, kterými bavil ostatní male opice. Také se snažili dělat to, co Tarzan, ale uměl to jen on. A stal se v tom dokonalým.
    Jednoho dne při hraní hodil Tarzan své lano na jednoho ze svých prchajících společníků a omylem ho zachytil kolem krku, čímž ho nečekaně zastavil.
    Najednou tak vznikla nová hra, a jak pěkná hra, pomyslel si Tarzan, takže se ihned pokoušel tento kousek několikrát zopakovat. A tak se díky neustálému procvičování naučil umění lasování.
    Od té doby se stal pro Tubalta život noční můrou. Ve spánku, na pochodu, ve dne i v noci, nikdy nevěděl, kdy se mu lano omotá kolem jeho krku a téměř ho udusí.

    OdpovědětVymazat
  23. Cardová Monika
    Jak Tarzan rostl, dělal čím dál rychlejší pokroky, takže když dospěl deseti let, uměl výborně šplhat a na zemi dokázal udělat spoustu úžasných věcí, které byly mimo síly jeho bratrů a sester.
    Lišil se od nich v mnohých věcech a mnohdy zůstávali v údivu nad jeho nadřazenými dovednostmi, ale na druhou stranu strádal, co se týkalo síly a vzrůstu. Již v deseti letech byli lidoopi plně vyvinuti, někteří dosahovali výšky až 6 stop, zatímco Tarzan byl stále jen nevyspělý chlapec.
    Ale jaký to byl chlapec!
    Od raného dětství využíval své ruce k houpání se z větve na větev, přesně jak to dělala jeho obrovská matka. Takže jak stárnul, trávil se svými bratry a sestrami denně hodiny po hodině mezi korunami stromů.
    Mohl skákat dvacet stop v hlavu motajících výškách korun stromů a chytit se s neomylnou přesností a se zjevným otřesem, končetinami divoce vlajícími na cestě v blížícím se tornádu.
    Mohl se v rychlém poklesu spustit na zem a dosáhnout toho nejvyššího vrcholu tropického obra s lehkostí a mrštností veverky.
    Ačkoli teprve desetiletý, byl plný sil jako průměrný třicetiletý muž a daleko víc hbitý, nežli se kdy může stát nejvycvičenější atlet. A jeho síla, ta den ode dne rostla.
    Jeho život mezi těmito divokými opicemi byl šťastný. Žádný další život nevedl a ani nevěděl, že ve vesmíru existuje cokoliv jiného než jeho malý les a divoká zvěř, se kterou si je tak blízký.
    Byl skoro desetiletý, když si začal uvědomovat veliké rozdíly mezi ním a jeho přáteli. Jeho malé tělíčko, do hněda opálené, najednou způsobilo pocity horlivé ostudy, jelikož zjistil, že je úplně bez chlupů jako nějaký ubohý had nebo jiný z plazů.
    Snažil se tomu zabránit tím, že na sebe od hlavy k patě nanesl bláto, ale to po chvíli uschlo a sklouzlo z něj dolů. Ke všemu se v tom cítil velice nepohodlně, tudíž se rychle rozhodl upřednostnit ostudu od nepohodlí.
    Tublat, její druh, Tarzana vždy nenáviděl a také se pokusil ukončit jeho mladistvou kariéru při nejedné příležitosti.
    Sám Tarzan nikdy neztratil příležitost ukázat, že plně opětuje city svého pěstounského otce. A tudíž kdykoliv ho mohl zlobit, šklebit se na něj nebo chrlit urážky z matčina bezpečného sevření či v tenkých větvičkách korun stromů, vždy neváhal to udělat.
    Jeho nadřazená inteligence a chytrost mu dovolovali vymyslet tisíce ďábelských triků, které ztěžovali Tublatův život.
    V mládí se naučil vytvářet provazy zkroucením a svázáním dlouhých stébel dohromady, s nimi vždy Tublata zlobil nebo ho zkoušel zavěsit na převislou větev.
    Díky neustálému hraní a experimentování s těmito lany se naučil uvázat hrubé uzly a udělat posuvné smyčky, s nimiž se on i mladé opice bavili. Pokoušeli se udělat to stejné, co Tarzan, ale jen on sám byl vyvolený a stal se mistrem.
    Jednoho dne, když si hráli, hodil Tarzan na jednoho z utíkajících společníků svůj provaz, ale druhý konec stále držel v ruce. Smyčka však omylem sklouzla přímo kolem krku běžící opice, což ho neočekávaně a překvapivě zbrzdilo.
    A hned tu byla nová skvělá hra, pomyslel si Tarzan a ihned se pokusil trik zopakovat. A tak, díky usilovnému a opakovanému tréninku, se naučil házet lasem.
    Nyní se Tublatův život stal vskutku noční můrou. Ve spánku, na pochodu, ve dne či v noci, jednoduše nikdy nevěděl, kdy se smyčka omotá kolem jeho krku a téměř ho zadusí.

    OdpovědětVymazat
  24. Kubíček Lukáš v.2

    1.

    Jak Tarzan rostl, dělal stále větší a větší pokroky, takže když mu bylo deset let, dokázal výborně šplhat, a na zemi dělal mnoho úžasných věcí, které byly nad síly jeho mladších bratrů a sester.

    V mnoha ohledech se od nich lišil, a často se podivovali nad jeho rafinovaností, ale jeho síla a velikost byla nedostačující; jelikož v deseti byli již lidoopi plně vzrostlí, někteří dorůstající až do výšky přes šest stop, zatímco Tarzan byl stále polo-vzrostlým chlapcem.

    Ale jakým chlapcem!

    Od raného dětství používal ruce, aby se přehoupl z větve na větev po způsobu své velké matky, a jak dospíval, trávil denně hodiny závoděním korunami stromů se svými bratry a sestrami.

    Dokázal se vymrštit prostorem do vzdálenosti dvaceti stop v závratných výškách korun stromů, a chytit se s neomylnou přesností, bez zaváhání nebo zakolísání, jako plachtící list nesený větrem.

    Dokázal rychle a souvisle seskočit o dvacet stop až k zemi přeručkováním mezi větvemi, nebo se vyšplhat na nejvyšší vrcholky tropických obrů s lehkostí a rychlostí veverky.

    Přestože pouze desetiletý, získal sílu průměrného třicetiletého muže a obratnost mnohonásobně větší, než kdy bude mít mnoho trénovaných atletů. A každým dnem jeho síla rostla.

    Jeho život mezi těmito divokými opicemi byl šťastný; neměl vzpomínky na jiný způsob života, ani netušil, že ve vesmíru mohou existovat i jiné věci než jeho malý les, a divoká zvířata z džungle, která znal.

    Bylo mu téměř deset, když si začal uvědomovat, že je velký rozdíl mezi ním, a jeho druhy. Jeho malé tělo, opálené od slunce, mu najednou způsobovalo silný pocit studu, protože si uvědomoval, že je naprosto holé, jako tělo hada, nebo jiného plaza.

    Pokusil se tomu vyhnout tak, že se celý pokryl od hlavy k patě blátem, ale to uschlo a odpadlo. Navíc to bylo tak nepříjemné, že raději upřednostnil stud před nepohodlím.


    2.

    Tublat, její druh, Tarzana vždy nenáviděl, a při několika příležitostech se mu téměř podařilo jeho mladistvý život ukončit.

    Na druhou stranu Tarzan nikdy nepromeškal příležitost, aby svému nevlastnímu otci oplatil stejnou mincí, a kdykoli se mu naskytla bezpečná příležitost ho otravovat, nebo dělat obličeje, nebo na něho volat nadávky z bezpečí náručí své matky, udělal to.

    Jeho vyšší inteligence a vychytralost mu umožňovala vymyslet tisíce ďábelských triků, jimiž jen přidával k těžkostem Tublatova života.

    V raném chlapeckém věku se naučil vytvářet provazy stáčením a navazováním dlouhých trav, a s nimi se dokola bavil tím, že Tublatovi podrážel nohy, nebo se pokoušel ho pověsit na některou z převislých větví.

    Neustálými hrami a experimenty s nimi se naučil vázat pevné uzly, a vytvářet oprátky; s nimi se potom bavil společně s mladšími opicemi. Co dělal Tarzan, oni se snažili napodobit, ale pouze on sám byl zdrojem těchto nápadů a stával se v nich schopnějším.

    Jednoho dne při hře Tarzan hodil svůj provaz na jednoho z utíkajících společníku, zatímco stále držel druhý konec. Oprátka náhodou sklouzla přímo na společníkův krk, a ten se z ničeho nic zastavil.

    Á, to je nová hra, dobrá hra, pomyslel si Tarzan, a okamžitě se pokusil trik zopakovat. A tak se Tarzan svou pílí a procvičováním naučil umění lasování.

    Nyní se teprve Tublatův život stal opravdovou noční můrou. Během spánku, během pochodu, ve dne i v noci, nikdy si nemohl být jistý, kdy se mu ta tichá smyčka stáhne kolem krku a téměř ho udusí.

    OdpovědětVymazat
  25. Markéta Holá
    I.
    Jak Tarzan rostl, jeho pokroky byly stále větší. V té době, kdy mu bylo deset let, uměl výborně šplhat a na zemi dokázal dělat úžasné věci, které byly daleko za hranicemi schopností jeho malých bratrů a sester.

    Lišil se od nich v mnohém a oni se často podivovali nad jeho výjimečnou chytrostí. Naopak jeho síla a velikost byly podprůměrné. V deseti letech byli obří lidoopi už úplně vyspělí, někteří z nich se tyčili do výšky přes šest stop, zatímco malý Tarzan byl stále ještě chlapec.

    Ale jaký chlapec!

    Od brzkého dětství používal ruce po vzoru své obří matky k tomu, aby se houpal z větve na větev, a jak rostl, trávil stále více času v korunách stromů se svými sourozenci.

    Dokázal v závratných výškách přeskočit dvacet stop a zachytit se větve zmítané vichrem přicházejícího tornáda s neomylnou přesností a bez očividné námahy.

    Zvládl se i ve velké rychlosti spustit po větvích dolů k zemi nebo dosáhnout toho nejvyššího tropického vrcholu s lehkostí a rychlostí veverky.

    Přestože mu bylo deset let, už byl tak silný, jako průměrný třicetiletý muž a mnohem hbitější, než většina trénovaných atletů. Den za dnem jeho síla rostla.

    Tarzanův život mezi divokými opy byl šťastný. V jeho vzpomínkách nebyl žádný jiný život a Tarzan neměl ani tušení, že by na světě existovalo něco jiného, než jeho malý prales a divoká zvířata z džungle, která znal.

    Už mu bylo skoro deset, když si začal uvědomovat, že mezi ním a jeho kamarády je patrný velký rozdíl. Náhle pocítil stud, protože si všiml, že jeho do hněda opálené tělo je bez srsti podobně jako těla hadů nebo jiných plazů.

    Pokusil se to zakrýt tím, že se obalil blátem od hlavy až k patě, ale bláto uschlo a opadlo. Navíc to bylo tak nepohodlné, že se rozhodl radši pro stud než pro nepohodlí.

    II.
    Tublat, její druh, Tarzana vždycky nenáviděl a už několikrát se mu téměř podařilo ukončit jeho mladý život.

    Tarzan nikdy nepromeškal příležitost ukázat svému nevlastnímu otci, že jeho antipatie opětuje. Kdykoli ho mohl provokovat, šklebit se na něj nebo ho urážet z bezpečí náruče své matky nebo z větví vysokých stromů, činil tak.

    Jeho nadprůměrná inteligence a mazanost mu umožňovala vynalézt tisíce ďábelských triků, kterými znesnadňoval Tublatův život.

    Od malička se učil, jak vázat provazy z dlouhých trav a ty rád používal k tomu, aby podrážel Tublatovi nohy, nebo se ho snažil pověsit z některé převislé větve.

    Tímto experimentováním se naučil vázat pevné uzly a smyčky, se kterými se on a mladší opice rádi zabavovali. Ostatní se Tarzana snažili napodobit, ale jen on se v tom dokázal zdokonalovat.

    Jednoho dne, když si takhle hráli, Tarzan hodil provaz na jednoho ze svých kamarádů, zatímco druhý konec držel v ruce. Náhodou smyčka spadla přímo kolem krku utíkajícího opičáka, který se musel překvapeně zastavit.

    Máme novou hru! Skvělou hru, pomyslel si Tarzan a hned se pokusil zopakovat ten trik. A tak, pečlivostí a stálým tréninkem, se naučil zacházet s lasem.

    Teprve teď se stal Tublatův život noční můrou. Ve spánku, na cestě, ve dne i v noci, nikdy nevěděl, kdy mu smyčka přistane kolem krku a téměř ho udusí.

    OdpovědětVymazat
  26. 1.
    Jak Tarzan rostl, dělal stále větší pokroky. V deseti letech vynikal ve šplhu a na zemi dokázal mnoho úžasných věcí, které byly nad síly jeho malých bratrů a sester.
    Lišil se od nich v mnoha směrech a oni se často podivovali jeho nadpřirozené mazanosti. Ale co se týkalo síly a velikosti, byl podprůměrný. V deseti letech byli lidoopi již plně vyspělí, někteří z nich vyšší než 6 stop, zatímco malý Tarzan byl stále ještě pouhý chlapec.
    Ale jaký chlapec!
    Od útlého dětství používal ruce, aby se zhoupl z větve na větev, přesně podle příkladu své obrovské matky, a jak rostl, trávil hodinu co hodinu denně svištěním korunami stromů se svými bratry a sestrami.
    I v závratných výškách korun stromů přeskočil vzduchem 20 stop a dopadl s neomylnou přesností a bez jediného zvuku všechny jeho divoce se zmítající končetiny zmizely směrem blížícího se tornáda.
    Mohl seskočit klidně 20 stop, z jedné větve na druhou, až na zem nebo dosáhnout naprostého vrcholu té nejvyšší tropické rostliny s lehkostí a mrštností veverky.
    I jako desetiletý chlapec byl stejně silný jako průměrný třicetiletý muž a mnohem hbitější, než by kdy mohl být i ten nejlépe trénovaný atlet. A den za dnem, jeho síla rostla.
    Jeho soužití s divokými opicemi bylo šťastné, nevzpomínal si na žádný jiný život, ani nevěděl, že by ve vesmíru mohlo existovat cokoliv jiného než jeho malý prales a divoká zvířata, která znal.
    Bylo mu skoro deset let, když si začal uvědomovat, že mezi ním a jeho společníky panují značné rozdíly. Za své drobné tělíčko, opálené do hněda od neustálého vystavování se slunci, se najednou začal nesmírně stydět, když si uvědomil, že je naprosto holý, jako nějaký podřadný had nebo jiný plaz.
    Snažil se to zakrýt tím, že se celý, od hlavy až k patám, pokryl bahnem. To ale zaschlo a opadalo. Navíc to bylo tak nepříjemné, že se velmi rychle rozhodl raději snést stud než nepohodlí.

    2.
    Tublat, její druh, Tarzana odjakživa nenáviděl, a několikrát byl velmi blízko k ukončení jeho mladého života.
    Tarzan sám také nikdy nevynechal příležitost ukázat svému nevlastnímu otci, že jeho pocity opětuje, a kdykoliv ho mohl bezpečně popíchnout, dělat na něj obličeje, nebo na něj chrlit urážky z bezpečí matčiných rukou nebo slabých větví vysokých stromů, učinil tak.
    Jeho vyšší inteligence a mazanost mu dovolovaly vymyslet tisíce ďábelských triků, které mohl ztížit Tublatovi život.
    Ještě jako mladý chlapec se naučil smotat a svázat k sobě dlouhá stébla trávy v lana a s těmi pak Tublatovi donekonečna podtrhával nohy, nebo se ho snažil pověsit z nějaké převislé větve.
    Nekonečným hraním a experimentováním se naučil uvázat velmi silný uzel a posuvné smyčky a s těmi se s mladšími opicemi zabavovali. Cokoliv Tarzan udělal, se opice pokoušely napodobit, ale on sám byl jediný, kdo věcem plně porozuměl a mohl se zdokonalovat.
    Jednoho dne během hry Tarzan hodil lano na jednoho z jeho prchajících společníků, držíce druhý konec stále ve své ruce. Smyčka ale náhodou obepnula krk běžící opice a přiměla ji nečekaně zastavit.
    A je tu nová hra, vynikající hra, pomyslel si Tarzan a okamžitě se pokusil trik zopakovat. A tak, díky horlivosti a stálému cvičení, se naučil umění lasování.
    Nyní byl bezpochyby Tublatův život noční můrou. Ve spánku, při chůzi, v noci i ve dne, nikdy nevěděl kdy se tahle tichá smyčka sklouzne po jeho krku a uškrtí ho k smrti.

    OdpovědětVymazat
  27. Šenkýř Dominik

    S tím, jak Tarzan rostl, se i jeho pokroky stávaly rychlejšími a v deseti letech už byl výborný lezec a na zemi zvládnul spoustu úžasných kousků, které byly pro jeho malé bratry a sestry nedosažitelné.

    Ve spoustě ohledů se od nich lišil, zatímco jemu záviděli jeho rozum, na své sourozence ztrácel silou i velikostí, jelikož v deseti letech byli opi dorostlí a někteří z nich měli na výšku více než šest stop, ale Tarzan byl pouze malým, nedorostlým chlapcem.

    Ale jakým chlapcem!

    Již od dětství používal rukou k houpání se z větve na větev, stejně jako jeho obří matka a jak rostl, trávil denně hodiny létáním korunami stromů se svými bratry a sestrami.

    Dokázal v těchto ohromných výškách korun stromů přeskočit vzdálenost dvaceti stop a přitom s naprostou přesností a bez zjevné námahy zachytit větve chvějící se v rytmu pohybu.

    Dovedl se také z výšky dvaceti stop spustit k zemi, nebo vyšplhat na úplný vrchol některého z tropických obrů s lehkostí a čilostí veverky.

    Ačkoli mu bylo jen deset let, měl sílu jako průměrný muž ve třiceti letech a byl o poznání
    pohyblivější než kdy jakýkoli atlet. A jeho síla se den ode dne zvyšovala.

    Jeho život mezi opy byl šťastný, jelikož nepoznal jiný život a tako nevěděl, že ve vesmíru existuje něco jiného než jeho malý les a divoká džungle s divokými zvířaty, na které si zvykl.

    Bylo mu již téměř deset let, když si povšiml, že mezi ním a jeho druhy je značný rozdíl. Jeho tělo bylo sluncem opálené do hněda, což v něm náhle začalo vzbuzovat pocit hlubokého studu, protože jeho tělo bylo zcela neochlupené, stejně jako tělo hada nebo jiného plaza.

    Pokusil se to zakrýt tím, že se od hlavy až k patě obalil hlínou, avšak ta brzy uschla a opadala. Navíc se v hlíně necítil dobře, a tak se rozhodl, že mu je hanba milejší než nepohodlí.


    Tublat, její druh, od začátku Tarzana nesnášel a již se ho několikrát pokusil zabít.

    Tarzan také nikdy nevynechal příležitost ukázat svému nevlastnímu otci, že jeho pocity opětuje a kdykoli ho mohl bezpečně dráždit, nebo se mu z bezpečí náruče jeho matky, či tenkých větví vysokých stromů pošklebovat, udělal to.

    Jeho vyšší inteligence a rozum mu dovolovaly vynalézat tisíc nejrůznějších ďábelských triků, jimiž Tublatovi znepříjemňoval život.

    Již jako malý chlapec dokázal vytvářet z dlouhých travin provazy, které
    Tublatovi nastavoval tak, aby o ně zakopnul, nebo se ho snažil oběsit na některé převislé větvi.



    Díky tomu, že si s provazy neustále hrál a experimentoval s nimi, naučil se vázat různé uzly a smyčky, s kterými se s mladými opicemi bavil. O vše, co Tarzan dělal, se pokoušely i opice, ale pouze on vynalézal nové uzly a smyčky.

    Jednoho dne, kdy si Tarzan hrál, hodil provaz po svém utíkajícím kamarádovi, zatímco mu druhý konec lana zůstal v ruce. Smyčka se náhodou stáhla opičákovi kolem krku a ten se s překvapením zastavil.

    "Heleme se, nová hra", pomyslel si Tarzan a hned se zkusil tento nový trik zopakovat.
    Díky vytrvalému úsilí se skutečně naučil házet lasem.

    Od té doby udělal Tublatovi ze života noční můru. Ten si nemohl být jistý ani ve
    spánku, na cestách, ve dne ani v noci. Nevěděl, jestli se Tarzanova
    tichá smyčka nesevře kolem jeho krku a téměř ho neuškrtí.

    OdpovědětVymazat


  28. Petra Jiřišťová. Verze 2
    Tarzan

    Jak Tarzan vyrůstal, dělal stále pokroků, takže když mu bylo deset let, byl již výborným lezcem a na zemi dokázal dělat mnoho věcí, které byly mimo dosah schopností jeho malých bratrů a sester. V mnoha ohledech se od nich lišil, mnohokrát se divili jeho mimořádným dovednostem ale v síle a velikosti je jim nemohl rovnat, jelikož v deseti letech byli velcí lidoopové již dospělí ve výšce dvou metrů, zatímco malý Tarzan byl stále pouhým chlapcem.

    Nicméně jaký chlapec!

    Již v raném dětství používal ruce k houpání se z větve na větev po vzoru své velké matky, a jak se stárl, trávil hodinu po hodině vysoko v korunách stromů se svými bratry a sestrami. Dovedl skákat přes šestimetrové mezery v ohromných výškách v korunách stromů, a zachytávat se s neomylnou přesností a beze zvuku, s větvemi divoce naklánějícími se pod jeho náporem. Dovedl se spustit šest metrů v kuse z větve na větev při rychlém sestupu na zem, nebo dosáhnout nejvyšších vrcholků hrdých tropických gigantů s lehkostí a rychlostí veverky.
    Ačkoli desetiletý, byl stejně silný jako průměrný muž ve třiceti letech a mnohem hbitější než nejlépe trénovaný atlet. A den za dnem jeho síla rostla.
    Jeho život mezi těmi divokými opy, byl šťastný, neboť neměl vzpomínky na jiný život, ale také nevěděl o existenci čehokoliv jiného mimo jeho džungli a pralesní zvířata, která znal,
    bylo mu skoro deset let, když si začal uvědomovat ten velký rozdíl mezi ním a jeho druhy. Jeho malé tělo, opálené do hněda v něm vyvolávalo pocity veliké hanby, protože si uvědomil, že je zcela holý, jako had nebo plaz. Pokusil se to obejít tím, že se od hlavy až k patě pokryl bahnem, ale to rychle oschlo a odpadlo. Také to bylo velice nepohodlné a tak se rozhodl, že dá přednost hanbě před nepohodlím.
    Tublat, který byl jejím druhem, vždy nenáviděl Tarzana a při několika příležitostech málem ukončil jeho mladý život.
    Tarzan na druhou stranu nikdy nepromeškal příležitost ukázat, že plně opětuje názory svého adoptivního otce, a kdykoliv ho mohl bezpečně dráždit, dělat na něj obličeje či urážet ho z bezpečí matčiných rukou či z větví vyšších stromů, tak to udělal.
    Jeho vyšší inteligence a šikovnost mu umožňovala vymýšlení tisíců lstí, které otravovali Tublatův život.
    V raném chlapeckém věku se naučil vyrábět lana pomocí kroucení a otáčení dlouhých travin, která používal k podrážení Tublatových nohou či k tomu aby ho zavěšoval z převislých větví. Díky neustálému hraní a experimentování s nimi se naučil jak zavazovat silné uzly a udělat posuvné smyčky, a s těmi se on a mladší opi bavili. Co Tarzan udělal, to oni zkusili, ale on sám se v tom stal dokonalým. Jednoho dne při hraní, tedy Tarzan hodil své lano na jednoho z utíkajících druhů, zachytávajícího ho na konci smyčky. Náhodou smyčka spadla zpříma na krk běžícího opa, což opa ihned zastavilo. A tím vznikla nová hra, dobrá hra, Tarzan se ihned ten trik pokoušel zopakovat. A tedy díky usilovnému a neustálému cvičení, se naučil pracovat s lanem. Není, byl život Tublata živoucí noční můrou. Ve spánku, během chůze či noci a dne, nikdy nevěděl, kdy tichá smyčka sklouzne okolo jeho krku a skoro z něj vymačká život.

    OdpovědětVymazat
  29. Baraňák 2. verze

    Po celou dobu, co Tarzan vyrůstal, dělal čím dál tím větší kroky, takže když už mu bylo deset let, byl z něj vynikající lezec a na zemi byl schopen dělat báječné věci, které byly nad schopnosti jeho mladších sester a bratrů.

    Lišil se od nich v mnoha vlastnostech a často se divili jeho vyšší hbitosti a prohnanosti, ale zase nedosahoval takové síly a velikosti. Zatímco deset dalších antropoidních bytostí bylo už plně vyvinuto, někteří převyšující šest stop, Tarzan zase na druhé straně byl stále napůl dospělý chlapec.

    Ale jaký to chlapec!

    Už od útlého dětství byl zvyklý používat ruce na houpání z jedné větve na druhou po způsobu matky, a čím víc vyrůstal, tím víc času strávil denně závoděním přes koruny stromů s jeho bratry a sestry.
    Mohl skákat klidně i dvacet stop ve výškách, ze kterých by se dělalo mdlo, jako vrcholky stromů a chytit se s neomylnou přesností a bez žádných skřípotů, s končetinami mávající divoce jako blížící se tornádo.
    Mohl skočit na zem až z dvaceti stop v rychlém sestupu nebo se také jednoduše mohl dostat na nejvyšší tropické vrcholky s rychlostí veverky.
    I když mu bylo jen deset let, byl silný jako průměrný třicátník a hbitější, než to, co by dokázala většina cvičených atletů. Den ode dne se jeho síla zvětšovala.
    Jeho život mezi těmito divokými opicemi byl velice šťastný, jelikož v jeho životě neměl na co vzpomínat a také nevěděl, že v tomto samotném vesmíru existuje cokoliv jiného, než jeho malý les a divoká zvířata z džungle, se kterými se kamarádil.
    Bylo mu necelých deset, když si začal uvědomovat, že on a jeho druhové se v něčem liší. Jeho malé tělo, spálené do hněda kvůli častému výskytu ve slunci, najednou začalo vnímat pocity intenzivní ostudy, protože si uvědomil, že je bez ochlupení jako nějaký had nebo jiný plaz.
    Snažil se tomuto pocitu vyhýbat tím, že se celý pokrýval bahnem, od hlavy až k patě, ale samozřejmě bahno vždy uschlo a opadalo. Nemluvě o tom, že se v takto necítil pohodlný a ihned se rozhodl preferovat ostudu nad nepohodlím.


    Tublat, její druh, vždy nenáviděl Tarzana a v několika případech se mu málem podařilo ukončit jeho mladistvý život.
    Tarzan na druhou stranu často dostával možnost na sobě ukazovat postoje jeho pěstounského otce a kdykoliv mohl, v klidu ho zneklidnil nebo mu udělal nějaký ten výškleb nebo vykřikl na něj nadávky z bezpečné blízkosti matky nebo z blízkých větví vyšších stromů, učinil tak.
    Díky jeho lepší inteligenci a představivosti mohl vymyslet tisíc ďábelských triků, které stěžovali Tublatův život.
    V jeho dětství se naučil tvořit lana tím, že kroutil a vázal dlouhé trávy dohromady a s tímto byl schopen podrazit Tublatovi nohy nebo ho pověsit z vinoucí se větve.
    Kvůli neustálému hraní a experimentování s těmito příležitostmi se naučil uvazovat hrubé uzly a posuvné oprátky. Díky tomu on a jeho mladší příbuzní se takto bavili. Co Tarzan udělal, o to se pokusili i oni, ale jen on to dovedl pořádně, jelikož to vymyslel.
    Jednoho dne, když si hrál, Tarzan hodil své lano na jednoho z utíkajících společníků, s druhým koncem v jeho rukách. Nešťastnou náhodou oprátka spadla přímo na krk utíkajícího opičáka, což ho náhle a překvapivě zastavilo.
    A hele, tady už máme novou hru, pořádnou hru, pomyslel si Tarzan a rovnou se pokusil zopakovat stejný trik. A tak, po namáhavé a dlouhé praxi, se naučil toto řemeslo vázání provazů.
    Nyní, vskutku, byl Tublatův život pravou noční můrou. V jeho spánku, při pohybu, ve dne v noci, nikdy nevěděl, kdy ta tichá smyčka mu zase dopadne na krk a nevymáčkne z něj život.

    OdpovědětVymazat
  30. Černý Jiří v2

    Jak Tarzan rostl, o dost se zlepšoval. V deseti letech už výborně šplhal a na zemi uměl úžasné kousky, které byly pro jeho malé bratry a sestry za hranicemi jejich sil.
    V mnoha směrech se ale od svých vrstevníků lišil. Zatímco oni často žasli nad jeho chytrostí, Tarzan se nemohl rovnat jejich síle a výšce. V deseti letech už byli lidoopi dorostlí a někteří z nich dosahovali výšky i šesti stop, zatímco Tarzan byl stále malý chlapec.

    Ale jaký chlapec!

    Po vzoru své matky byl zvyklý používat ruce k houpání se z větve na větev, a jak rostl, trávil denně hodiny houpáním se v korunách stromů se svými bratry a sestrami.
    Klidně se mohl vymrštit dvacet stop v závratných výškách stromů do prostoru a s neomylnou přesností bez jediného zaváhání se zachytit větve, která se pak zatřásla jakoby v cestě blížícímu se tornádu.
    Uměl se rychle spustit k zemi z výšky dvaceti stop, nebo vyšplhat na nejvyšší stromy s lehkostí a mrštností veverky.
    I když mu bylo jen deset let, silou se rovnal průměrnému třicetiletému muži a i tak byl mnohem hbitější, než většina trénovaných atletů kdy může být. A den ode dne jeho síla rostla.
    Tarzan byl s životem mezi divokými opicemi velice šťastný. Neznal totiž jiný způsob žití a vůbec netušil, že v tomto vesmíru by mohlo existovat cokoliv jiného, než jeho malý les s divokými zvířaty z džungle, která znal.
    Právě ve svých deseti letech si začal uvědomovat značné rozdíly mezi ním a svými druhy. Jeho tělo, spálené do hněda kvůli častému výskytu na slunci mu najednou způsobovalo ostudu. Uvědomoval si, že nemá žádnou srst, jako nějaký had nebo jiný plaz.
    Snažil se tomuto pocitu vyhýbat tím, že se celý pokrýval bahnem od hlavy až k patě, ale to vždy uschlo a opadalo. Nemluvě o tom, že se v tom cítil nepříjemně, a tak se velmi rychle rozhodl upřednostňovat stud nad vlastním nepohodlím.

    …..

    Tublat, její druh, nenáviděl Tarzana a nejednou se mu málem podařilo ukončit jeho mladý život.
    Nicméně Tarzan také nikdy nevynechal jedinou příležitost ukázat, že jeho pocity vůči svému nevlastnímu otci jsou opětované. Kdykoliv měl příležitost ho škádlit, dělat na něho obličeje, nebo na něho z bezpečí matčiných rukou nadávat, udělal to.
    Jeho výjimečná inteligence a mazanost mu dovolovaly vymýšlet tisíce ďábelských triků, které znepříjemňovaly Tublatovi život.
    Již od raného dětství se naučil smotávat a vázat k sobě dlouhé stébla trávy dohromady v lana. Od té doby byl pro Tublata ještě větší přítěž, protože se mu s nimi Tarzan snažil různě podkopávat nohy, nebo se ho dokonce pokoušel pověsit na některou z větví. Díky nekonečnému hraní a experimentování s lanem se naučil vázat hrubé uzly a posuvné smyčky, kterými bavil ostatní malé opice. Také se snažili dělat to, co Tarzan, ale uměl to jen on. A stal se v tom dokonalým.
    Jednoho dne při hraní hodil Tarzan lano na jednoho ze svých prchajících společníků a omylem ho zachytil kolem krku, čímž ho nečekaně zastavil.
    Najednou tak vznikla nová hra, a jak pěkná hra, pomyslel si Tarzan, takže se ihned pokoušel tento kousek několikrát zopakovat. A tak se díky neustálému trénování naučil umění lasování.
    Od té doby se stal pro Tublata život noční můrou. Ve spánku, na pochodu, ve dne i v noci, nikdy nevěděl, kdy se mu lano omotá kolem jeho krku a bude ho dusit.

    OdpovědětVymazat
  31. Pavel Bruckner (verze 2)
    Jak Tarzan rostl, začal se rychle zlepšovat; tak když mu bylo skoro deset let, byl z něj skvělý lezec, a na zemi byl schopen dělat spoustu zajímavých a vzrušujících věcí, kterých nebyli schopni jeho lidoopí bratři a sestry.

    V mnoha ohledech se od nich lišil, a oni se často divili jeho prohnanosti, ale jeho síla byla nedostatečná. Na rozdíl od Tarzana, byli ostatní lidoopi; již v deseti letech vyspělí, někteří z nich byli vysocí i šest stop, zatímco Tarzan byl stále jen nevyspělý chlapec.

    Ale jaký to byl chlapec!

    Již od útlého mládí používal ruce, aby se mohl mrštně přehoupnout z větvě na větev, jak to okoukal od své obří matky. A jak rostl, trávil každý den několik hodin tím, že závodil se svými bratry a sestrami, aby se dále zdokonalil.

    Dokázal se odrazit až dvacet stop při skocích přes mezery v závratných výškách korun stromů; uměl se zachytit s nevídanou přesností a beze strachu se takto předváděl i tváří v tvář blížícímu se tornádu.

    Uměl seskočit z výšky dvaceti stop během jediného ladného pohybu, a dokázal i vyšplhat i na špičku nejvyšších stromů ladně jako veverka.

    I přes to, že mu bylo pouhých deset let, byl silný jako průměrný třicátník a hbitější než nejlepší atlet a každým dnem sílil.

    Život mezi těmito drsnými primáty byl pro Tarzana šťastný, a to díky tomu, že si jiný život ani neuměl představit. Nedovedl si ani přestavit jiný svět, než byla tato malá tropická džungle a v ní divoká zvířata, na která si zvykl.

    Téměř v deseti letech si začal uvědomovat zásadní rozdíl mezi sebou a svými blízkými. Jeho drobné tělo, opálené díky slunci, v něm začalo vyvolávat pocit studu. Bylo zcela neochlupené, jako nějaký malý had nebo jiný plaz.

    Zkusil tedy svůj stud zamaskovat nánosem bláta od hlavy až k patě. Bohužel, bláto uschlo a začalo se z něj drolit. Navíc to bylo tak nepohodlné, že dal přednost studu před takovýmto nepohodlím.

    Tublat, její druh, Tarzana nenáviděl a při několika příležitostech se pokusil ukončit jeho krátký život.

    Na druhou stranu, Tarzan využil každou příležitost, jak svému adoptivnímu otci tyto pokusy oplatit. Kdykoliv si byl jistý, že může svého otce bezpečně škádlit, nebo se na něj pitvořit, a nebo mu z náručí své adoptivní matky, a nebo z tenkých větví vyšších stromů, nadávat, využil toho.
    Jeho nadřazená inteligence a prohnanost mu umožňovala vynalézat tisíce škodolibých triků, kterými mohl ještě více Tublatovi znepříjemňovat život.

    Již během útlého dětství se naučil vyrábět lana tím, že zkroutil a svázal dlouhé trsy trávy; a za pomoci těchto lan vždy Tublatovi podrážel nohy a nebo se ho pokoušel pověsit z nějaké převislé větve.

    Díky těmto neustálým hrám a experimentům se Tarzan naučil vázat silné uzly a smyčky; a tímto se Tarzan a mladí lidoopi bavili. Ostatní opi se ho snažili napodobit, ale jakožto tvůrce těchto her, on jako jediný, se stal expertem.

    Jednoho dne, když si Tarzan hrál, hodil lano na jednoho ze svých prchajících kamarádů a pevně uchopil druhý konec. Čirou náhodou smyčka padlo okolo krku běžícího opa, a okamžitě ho zastavila.

    „Aha, máme tu novou hru, dobrou hru“ pomyslel si Tarzan a okamžitě se pokusil tento trik zopakovat. A tak s vynaložením velkého úsilí a dalším procvičováním se naučil zacházet s lasem.

    A nyní se Tublatův život stal vskutku noční můrou. Během spánku, za pochodu, ve dne nebo v noci, nikdy netušil, kdy se ta tichá smyčka omotá kolem jeho krku a málem ho udusí.

    OdpovědětVymazat
  32. Ladislav Pejchar25. února 2017 v 21:46

    Tím, jak Tarzan rostl, se jeho pokrok stále zrychloval a ve věku deseti let, byl již skvělým lezcem, také na zemi zvládal úchvatné kousky, které byly pro jeho mladší bratry a sestry nedosažitelné.

    V mnoha ohledech se od nich lišil a oni mnohdy žasli nad jeho mimořádnou lstivostí, nicméně silou a velikostí byl pozadu, jelikož desetiletí lidoopové byli již plně vyvinuti, někteří měřili dokonce přes šest stop, zatím co Tarzan byl pouze zpola dospělí chlapec.

    Nicméně jaký to chlapec!

    Od raného dětství využíval ,po vzoru své obří matky, paží k přehupu z větve na větev, jak rostl trávil každý den hodinu za hodinou letáním korunami stromů s jeho bratry a sestrami.

    V závratných výšinách lesa dokázal skočit dvacet stop prostorem a uchopit s neomylnou precizností a bez zjevného zachvění divoce houpající se větev v cestě přicházejícího tornáda.

    Dovedl se spustit dvacet stop naráz z větve na větev během rychlého seskoku na zem, nebo také dokázal dosáhnout vrcholku toho nejvyššího tropického stromu s lehkostí a rychlostí veverky.

    Přestože mu bylo deset let, měl sílu průměrného třicetiletého muže a obratnost lepší, nežli ten nejtrénovanější atlet může kdy mít . A den za dnem jeho síla vzrůstala.

    Jeho život mezi těmito divokými opicemi byl šťastný, neměl vzpomínky na žádný jiný život, ani nevěděl, že by někde ve vesmíru existovalo něco jiného, než jeho malý kus lesa a divoká zvěř z džungle kterou znal.


    Bylo mu téměř deset let, když si začal uvědomovat ten veliký rozdíl mezi ním a jeho kamarády. Za své malé, opálené tělo se znenadání styděl, neboť si uvědomil, že je zcela bez srsti, jako nějaký podlý had nebo jiný plaz.


    Pokusil se to napravit tím, že se od hlavy k patě obalil blátem, to ale uschlo a opadalo. Kromě toho to bylo tak nepohodlné, že se raději rychle rozhodl stydět, než-li se cítit nepohodlně.

    _________________________________________________________________________________________________________________________________
    Tublat, její druh, odjakživa Tarzana nesnášel a při několika příležitostech se mu téměř podařilo ukončit jeho mladiství život.


    Na druhou stranu Tarzan nikdy nepromeškal příležitost, jak svému adoptivnímu otci tyto pokusy oplatit a kdykoliv ho mohl bezpečně otravovat, dělat obličeje, úrážet ho z náručí své matky, nebo úzkých větví v korunách stromů, učinil tak.

    Jeho nebývalá inteligence a lstivost mu umožnovala vymyšlet tísíce ďábelských lstí stěžujících Tublatův život.

    Již během dětství se naučil vytvářet lana, tím že zkřížil a svázal dohromady dlouhé kusy trávy a s nimi vždy podrážel Tublatovy nohy nebo se ho s nimi pokusil pověsit za nějakou přečnívající větev.

    Neustálým hraním si a experimentovaním s těmito lany se naučil vázat silné uzly a smyčky, se kterými se spolu s mladšími lidopi zabavoval. To co Tarzan udělal, o to se pokoušeli také oni, ale pouze on v tom byl zručný.

    Jednoho dne, zatím co si Tarzan hrál, hodil smyčku na jednoho ze svých prchajících kamarádů, pevně držíc druhý konec. Náhodou smyčka padla okolo krku běžícího lidopa a náhle ho zastavila.

    „Páni, máte tu novou hru, fajn hru“. Pomyslel si Tarzan a okamžite se pokusil tento trik zopakovat. A tak se velmi důkladným a nepřetržitým nácvikem naučil zacházet s lasem.

    Teď se doopravdy stal život Tublatův živoucí noční můrou. Během spánku, za pochodu, v noci nebo ve dne, nikdy si nemohl být jist, že mu tichá smyčka nesklouzne kolem krku a neudusí ho teméř k smrti.


    OdpovědětVymazat
  33. Janík Jiří
    Jak Tarzan rostl, dělal stále větší pokroky. Už ve věku deseti let byl vynikajícím lezcem a na zemi mohl dělat tak úžasné věci, které byly mimo možnosti jeho bratříčků a sestřiček.
    Ve spoustě ohledech se od nich lišil. Často obdivovali jeho nadpřirozenou mazanost, ale v síle a velikosti za nimi zaostával. V deseti letech byli lidoopi již dospělí jedinci, někteří přes šest stop vysocí, zatímco malý Tarzan byl stále dospívající chlapec.
    Ale jaký to byl chlapec!
    Již od dětství se houpal z větve na větev díky svým mrštným rukám jako jeho obrovská matka. A jak dospíval, trávil celé hodiny svištěním v korunách stromů se svými bratry a sestrami.
    Mohl vystřelit dvacet stop prostorem v závratných výškách v korunách stromů, s neomylnou přesností a bez jakýchkoliv pochyb, a svištět za svým cílem jako nezastavitelné tornádo.
    Dokázal se během okamžiku spustit na více jak dvacet stop používaje jednu větev za druhou. Nebo dokázal vyšplhat na vrcholek nejurostlejších stromů v mrknutí oka s lehkostí a rychlostí veverky.
    Již ve věku deseti let byl tak silný jako průměrný odrostlý muž a o jeho mrštnosti by si mohla většina sportovců jen zdát. A každý jen sílil.
    Mezi těmito divokými lidoopi žil spokojeně. Nevzpomínal si na jiný život, ani si neuvědomoval, že existuje i jiný svět než jeho maličká džungle a jeho obyvatelé, se kterými se znal.
    Bylo mu už skoro deset let, když si začal uvědomovat jak velký je rozdíl mezi ním a jeho společníky. Kvůli jeho opálenému tělíčku začal pociťovat obrovský stud, protože si uvědomoval, že na něm nemá jediný chlup a tak vypadal jako nějaký podřadný had nebo jiný plaz.
    Pokoušel se to zakrývat tím, že se pokrýval od hlavy až k patě bahnem, ale to uschlo a odrolilo se. Kromě toho to bylo tak nepohodlné, že se radši rozhodl pro ostudu místo nepohodlnosti.

    Tublat, její druh, vždycky nenáviděl Tarzana. A při několika příležitostech skoro ukončil život mladičkého Tarzana.
    Tarzan také nikdy nezahodil příležitost, kdy mohl opětovat otčímovy nálady. A kdykoli ho mohl ho bez rizika otravovat nebo na něj dělat obličeje nebo mu nadávat z bezpečí náručí své matky, či z křehkých větví vysokých stromů, tak to udělal.
    Jeho mimořádná inteligence a mazanost mu dovolila vymyslet na tisíc způsobů jak ztížit Tublatovi život.
    Na začátku chlapectví se naučil, jak si vytvořit provaz kroucením a vázáním dlouhých stébel trávy dohromady. A s těmi donekonečna podrážel Tublatovy nohy nebo se ho snažil pověsit za nějakou přečnívající větev.
    Neustálým hraním a experimentováním s těmito provazy se naučil vázat hrubé uzle a posuvné oprátky. A s nimi se on a opičky bavili. Co udělal Tarzan, se snažili udělat také, ale pouze on to vytvořil a zdokonalil.
    Jednoho dne při hraní hodil Tarzan svůj provaz na jednoho jeho prchajícího společníka nechav si druhý konec provazu. Náhodou se zrovna oprátka omotala přímo kolem krku prchající opice, způsobující náhlé a překvapivé zastavení.
    Jé a byla tu nová hra, pěkná hra, pomyslel si Tarzan. A ihned se pokusil trik zopakovat. A tak, důkladným a nepřetržitým cvikem, se naučil umění lasování.
    Teď, vskutku, byl život Tublata hotovým utrpením. Ve spánku, na pochodu, ve dne v noci, nikdy nevěděl, kdy se oprátka protáhne kolem jeho krku a skoro ho udusí k smrti.

    OdpovědětVymazat
  34. Nikola Matulová (2. verze)

    Jak Tarzan postupně rostl, jeho kroky byly rychlejší, a když mu bylo deset let, byl z něj vynikající lezec a na zemi dokázal spoustu úžasných kousků, o kterých se jeho bráškům a sestrám mohlo jen zdát.
    Lišil se od nich v mnoha ohledech a často žasli nad jeho mazaností, které se nemohli vyrovnat, ale v síle a velikosti jim nestačil; v deseti letech byli totiž velcí lidoopi úplně vyspělí, někteří z nich měřili něco přes dva metry, zatímco Tarzan byl stále pouze napůl vyspělým chlapcem.
    Ale jaký to byl chlapec!

    Už od malička používal ruce k houpání se z větve na větev, stejně, jak to měla ve zvyku jeho matka, a když vyrostl, trávil denně hodinu za hodinou uháněním korunami stromů se svými sourozenci.

    Dokázal skákat přes metrové mezery v závratných výškách lesa a chytat se s jistou přesností a bez zjevného zaváhání větve, která se divoce třásla v cestě blížícího se tornáda.

    Dokázal padat z větve na větev prudkým klesáním k zemi nebo také dokázal dosáhnout nejvyššího vrcholu toho nejpyšnějšího tropického velikána s lehkostí a svižností veverky.

    I když mu bylo pouhých deset let, měl sílu průměrného třicetiletého muže a byl mnohem mrštnější než jakýkoliv zkušený atlet. A jeho síla ze dne na den rostla.
    Jeho život mezi divokými opicemi byl šťastný; nevzpomínal si totiž na jiný život a netušil, že na světě existuje ještě něco jiného než jeho malý les a divoká zvěř džungle, kterou dobře znal.

    Bylo mu skoro deset let, když si začal uvědomovat, že mezi ním a jeho přáteli existuje velký rozdíl. Slunce opálilo jeho malé tělo do hněda a on se najednou cítil nesmírně zahanbeně, jelikož si uvědomil, že na těle nemá ani chloupek, jako pouhý had nebo jiný plaz.
    Chtěl se tomu faktu vyhnout tím, že se od hlavy až k patě zamazal bahnem, ale to uschlo a odpadlo. Navíc to bylo tak nepříjemné, že se rychle rozhodl tak, že se bude radši cítit trapně, než nepohodlně.
    Tublat, její partner, Tarzana nikdy neměl v lásce a při několika příležitostech téměř ukončil jeho mladý život.
    Pokud jde o Tarzana, tak ten nikdy nezmeškal příležitost dát jasně najevo, že city svého nevlastního otce opětuje a kdykoliv měl příležitost ho z bezpečí náruče své matky nebo vysokých větví nejvyšších stromů obtěžovat, dělat na něj obličeje a chrlit na něj nadávky, udělal to.
    Díky své nadřazené inteligenci a mazanosti dokázal vymyslet tisíce ďábelských kousků, ze kterých se stalo další břemeno v Tublatově životě.

    V raném chlapectví se naučil dělat lana proplétáním a vázáním travin a s těmi potom věčně podkopával Tublatovy nohy nebo se ho pokoušel oběsit na nějaké převislé větvi.
    Neustálým hraním a experimentováním se naučil vázat silné uzly a klouzavé smyčky a díky tomu se spolu s mladými opicemi dokázali zabavit. Pokoušeli se Tarzana napodobit, ale on byl jediný, který se v tom dokázal zdokonalovat.
    Když si jednoho dne hráli, Tarzan hodil své lano na jednoho ze svých utíkajících kamarádů, zatímco druhý konec držel v ruce. Smyčka náhodou dopadla přímo na krk běžící opice, a ta najednou z ničeho nic zastavila.
    Ah, další dobrá hra, pomyslel si Tarzan a okamžitě se pokusil trik zopakovat. A tak se díky horlivosti a neustálému tréninku naučil umění lasa.
    Nyní byl Tublatův život skutečnou živou noční můrou. Ve spánku, při pochodu, v noci nebo ve dne, nikdy netušil, kdy se mu kolem krku omotá ta tichá smyčka a div ho neuškrtí k smrti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vít Dupák

      Jak tak Tarzan rostl, dělal stále větší a větší pokroky a když mu bylo deset let, byl z něj výborný lezec a na zemi dokázal spoustu úžasných věcí, kterých jeho bratři a sestry nebyli schopni.
      V mnohém se od nich lišil, a velmi často žasli nad jeho vynalézavostí. Ovšem v síle a vzrůstu za nimi zaostával; v deseti letech už byli opi zcela dospělí, někteří z nich dosahovali výšky šesti stop, Tarzan byl však stále malým chlapcem.
      Ale jakým chlapcem!
      Už od útlého dětství používal ruce k přehupování z větve na větev po vzoru jeho matky a jak tak rostl, každý den trávil hodiny a hodiny poletováním v korunách stromů s jeho bratry a sestrami.
      Dokázal přeskočit vzdálenost dvaceti stop v lesních výškách a bez zjevné námahy se s naprostou přesností zachytit na ve větru třepotající se větvi.
      Dovedl se spustit z výšky dvaceti stop k zemi, či vyšplhat na vrchol jednoho z nejvyšších tropických obrů s lehkostí a hbitostí veverky.
      Ačkoli byl teprve desetiletý, byl silný jako průměrný třicetiletý muž a o poznání mrštnější, než trénovaný sportovec a každým dnem se jeho síla zvyšovala.
      Jeho život mezi divokými opy byl šťastný, jelikož neměl ani ponětí, že v tomto vesmíru existuje něco jiného než tento malý prales a divoké zvířata z džungle, se kterými byl obeznámen.
      Bylo mu téměř deset let, když si začal všímat, že je mezi ním a ostatními velký rozdíl. Jeho malé snědé tělo v něm vyvolalo pocit study, neboť si uvědomil, že nemá žádnou srst, stejně jako nějaký prostý had, nebo jiný plaz.
      Svou nahotu se pokusil zakrýt tím, že se od hlavy až k patě pokryl bahnem, to ovšem brzy seschlo a opadalo. Navíc to bylo tak nepohodlné, že se rychle rozhodl, že bude raději snášet hanbu než nepohodlí.

      Tublat, Kalin druh, Tarzana vždy nenáviděl a několikrát byl nedaleko k ukončení jeho krátkého života.
      Tarzan nikdy nevynechal příležitost ukázat, že pocity svého nevlastního otce opětoval a kdykoli to šlo, tak ho provokoval, či mu nadával, nebo se poškleboval z bezpečí matčina obětí, nebo tenkých větví ve vrcholkách stromů.
      Jeho vyšší inteligence a mazanost mu dovolovaly vymýšlet tisíce ďábelských kousků, jimiž znepříjemňoval Tublatovi život.
      Už jako malý se naučil vyrábět provazy splétáním dlouhé trávy, a s nimi se neustále snažil Tublatovi podrazit nohy, či se ho snažil pověsit na některé převislé větvi.

      Díky neustálým pokusům se naučil vázat různé uzle a smyčky, se kterými se on a jeho mladší sourozenci hráli. O vše co Tarzan dělal, zkoušeli i ostatní, ale on jediný dokázal vymýšlet nové věci a zdokonalovat se.
      Jednoho dne, když si Tarzan hrál, hodil provaz na svého odbíhajícího kamaráda, zatím co druhý konec držel v ruce. Nešťastnou náhodou se opičákovi smyčka ovinula okolo hrdla, což ho přinutilo k rychlému a překvapivému zastavení.
      Tarzan si pomyslel jakou novou a zajímavou hru vymyslel a okamžitě se pokusil kousek opakovat. A tak se po trvalém úsilí a nacvičování, se naučil házet lasem.
      Nyní se skutečně stal Tublatův život noční můrou. Ve spánku, za pochodu, ve dne či v noci, nikdy si nemohl být jistý, kdy se mu smyčka potichu ovine okolo krku a uškrtí ho.

      Vymazat
  35. Adéla Koutná (2. verze)

    Jak Tarzan rostl, dělal stále více pokroků, takže když mu bylo 10 let, byl excelentní lezec a na zemi dělal mnoho skvělých věcí, které byly nad síly jeho malých bratrů a sester.

    Lišil se od nich v mnoha ohledech a oni se často divili jeho obrovské rafinovanosti, avšak v síle a velikosti byl nedostačující. Jelikož v deseti byli lidoopi už vzrostlí, někteří z nich dosahovali výšky více než šesti stop, zatímco malý Tarzan byl stále malý hoch.

    Ale jaký hoch!

    Od raného dětství používal své ruce k zhoupnutí z větve na větev, tak jak to okoukal od své obří matky. A jak stárl, trávil hodinu po hodině každodenním závoděním korunami stromů se svými bratry a sestrami.

    Byl schopný přeskočit až dvacet stop vzduchem ve velmi vysokých výškách a uchopit se větve s naprostou přesností a bez zjevné námahy se zachytit třepotající se větve.

    Uměl seskočit až dvacet stop ze závratných výšek a také dokázal vyšplhat na špičku nejvyšších stromů ladně jako veverka.

    I přes to, že mu bylo pouze deset let, byl stejně silný, jako průměrný třicetiletý muž a mnohem hbitější než většina zkušených atletů. Den po dni se jeho síla zvyšovala.

    Jeho život mezi divokými opi byl velmi šťastný, jelikož nevěděl, že by mohl vést jiný život, nevěděl, že může existovat také jiný svět, než jeho malý les a divoká zvířata z džungle, se kterými se kamarádil.

    Bylo mu téměř deset let, když si začínal uvědomovat velký rozdíl mezi sebou a jeho kamarády. Jeho malinké opálené tělo v něm začalo vzbuzovat pocit hlubokého studu. Byl kompletně neochlupený, jako nějaký had nebo jiný plaz.

    Pokusil se to zamaskovat tím, že se od hlavy až k patě zamazal blátem, bahno ale uschlo a sloupalo se. Krom toho to bylo velmi nepohodlné a rychle si to rozmyslel a řekl si, že se raději bude stydět než se cítit nepohodlně.

    Tublat, její druh, vždy Tarzana nenáviděl a mnohokrát se pokusil ukončit jeho mladý život.

    Tarzan na jeho stranu také nikdy nevynechal příležitost ukázat, že jeho city k němu opětuje a kdykoliv měl možnost ho bezpečně dráždit nebo se na něj pošklebovat nebo urážet ho z náručí své matky, či z tenkých větví vysokých stromů, tak to udělal.

    Jeho vysoká inteligence a mazanost mu dovalovaly vynalézt tisíce pekelných triků, jimiž Tublatovi znepříjemňoval život.

    Ve svém raném chlapectví se naučil z dlouhých travin vytvořit lana, které pak nastražoval Tublatovi tak, aby o ně zakopl, nebo se ho snažil oběsit na některé z přesahujících větví.

    Díky neustálým hrám a experimentům s těmito lany se naučil uvázat uzle a vytvářet posuvné smyčky: a s těmi se pak Tarzan a mladí lidoopi bavili. Vše co Tarzan udělal, oni chtěli zkusit také, ale pouze on vynalézal nové uzle a smyčky.

    Jednoho dne během hraní Tarzan hodil své lano na jednoho ze svých utíkajících kamarádů a pevně uchopil druhý konec. Náhodou smyčka padla přímo okolo krku utíkajícího lidoopa a okamžitě ho zastavila.

    Ha, a máme tedy novou hru, pomyslel si Tarzan a okamžitě zopakoval trik. Pečlivostí a stálým opakováním se naučil správně házet lasem.


    Od té doby se Tublatův život stal živou noční můrou. Ve spánku, na cestách, v noci či ve dne, nikdy netušil, kdy se mu ta tichá Tarzanova smyčka omotá okolo krku a pomalu ho udusí k smrti.

    OdpovědětVymazat
  36. Jaroslav Outrata - verze 2.

    I.

    Jak Tarzan rostl, tak dělal pokroky. Již v době, kdy mu bylo
    deset let, byl výborný lezec, a na zemi dělal
    mnoho úžasných věcí, které jeho mladší bratři a sestry nebyly schopné dělat.

    V mnoha ohledech se od nich lišil, a oni často žasli nad jeho
    neobyčejnou mazaností, ale v síle a velikosti za nimi zaostával, jelikož v deseti letech byli jeho opičí přátelé již dospělí, někteří z nich dosahovali výšky šesti stop, zatímco malý Tarzan byl ještě malým chlapcem.

    Ale jakým chlapcem!

    Už od raného dětství se pomocí rukou houpal z větve na
    větev přesně jako jeho obří matka, a čím starší byl, tím více hodin denně strávil houpáním v korunách stromů se svými bratry a sestrami.

    Dokázal létat dvacet stop napříč korunami stromů a v závratných výškách, kde by se obyčejnému člověku udělalo špatně, uchopit s neomylnou přesností a bez problémů větev, i kdyby se vlnila pod vlivem tornáda.

    Dokázal se rychle spustit dvacet stop na zem, nebo dosáhl nejvyššího vrcholků
    tropického lesa s lehkostí a rychlostí veverky.

    Ačkoli mu bylo pouze deset let, byl stejně silný jako průměrný třicetiletý muž, a mnohem hbitější než jakýkoliv trénovaný atlet. A ze dne na den se jeho síla zvětšovala.

    Jeho život mezi těmito divokými opicemi byl šťastný; jelikož neměl vzpomínku
    na žádný jiný život a ani nevěděl, že v rámci vesmíru existuje cokoliv jiného, než jeho malý les a divoká zvířata džungle, která znal.

    Bylo mu téměř deset, když si začal uvědomovat, že je velký
    rozdíl mezi ním a jeho druhy. Za své malé tělo, které bylo opálené sluncem, se začal stydět, protože si uvědomil, že je úplně bez srsti, jako nějaký had nebo jiný plaz.

    Pokusil se tomu vyhnout tak, že se od hlavy až k patě potřel bahnem, ale bahno uschlo a slouplo se.
    Navíc to bylo tak nepříjemné, že se rychle rozhodl, že dává přednost hanbě před nepohodlím.


    II.

    Tublat, její partner, vždy Tarzana nenáviděl a několikrát se mu málem podařilo ukončit jeho mladý život.

    Tarzan zase nikdy nezmeškal příležitost oplatit stejnou mincí svému nevlastnímu otci, a tak kdykoliv mohl, ať z bezpečného náručí své matky či z tenkých větví ve vysokých stromech na něj dělal obličeje nebo mu nadával.

    Jeho vyšší inteligence a mazanost mu dovolila vymýšlet tisíce ďábelských triků, kterými Tublatovi znepříjemňoval život.

    Už když byl malý chlapec, naučil se vázat lana kroucením a svazováním dlouhých travin a těmito lany podrážel Tublatovi nohy nebo se pokoušel ho pověsit přes nějakou převislou větev.

    Neustálým hraním a experimentováním s lany se naučil vázat uzle a smyčky, a tím se spolu s mladšími opicemi bavil. Co dělal Tarzan se snažili dělat i oni, ale jenom Tarzan v tom exceloval.

    Jednoho dne, když si Tarzan hrál s opicemi, hodil po jedné utíkající lanem, zatím co druhý konec lana držel v ruce. Nešťastnou náhodou ale smyčka na konci lana padla kolem krku prchající opice a ta se náhle zastavila.

    Á, nová hra, a dobrá, pomyslel si Tarzan, a hned se pokusil zopakovat tento trik. A tudíž se úsilím a neustálým zkoušením naučil perfektně vázat a házet lana.

    Teď již byl Tublatův život noční můrou. Ať už ve spánku, za pochodu, ve dne či v noci, zkrátka nikdy nevěděl, kdy se mu kolem krku zachytí smyčka, která by ho mohla udusit.

    OdpovědětVymazat
  37. Mikotová, 2. verze
    1.
    Jak Tarzan rostl, dělal stále větší pokroky a v deseti letech už byl výborný lezec a na zemi uměl úžasné kousky, které byly daleko za hranicemi schopností jeho malých bratrů a sester.

    V mnoha směrech se od nich lišil. Oni často žasli nad jeho prohnaností, ale Tarzanova síla a výška byly podprůměrné. V deseti letech už byli lidoopi dorostlí a někteří z nich dosahovali výšky i šesti stop, zatímco Tarzan byl stále malý chlapec.

    Ale jaký chlapec!

    Od raného dětství byl zvyklý se pomocí rukou houpat z větve na větev, tak jako to viděl u své obrovské matky, a jak rostl, trávil denně stále více času v korunách stromů se svými bratry a sestrami.

    Mohl klidně skákat i dvacet stop v závratných výškách s neomylnou přesností a bez jediného zaváhání se zachytit větve, která se třásla v cestě blížícího se tornáda.

    Uměl se spustit k zemi z výšky dvaceti stop, nebo se vyšplhat na nejvyšší tropické vrcholy s lehkostí a mrštností veverky.

    I když mu bylo jen deset let, byl stejně silný jako průměrný třicetiletý muž a mnohem hbitější než většina trénovaných atletů kdy může být. Den ode dne jeho síla rostla.

    Jeho život mezi divokými opicemi byl velice šťastný, jelikož neznal jiný život a vůbec nevěděl, že v tomto vesmíru by mohlo existovat cokoliv jiného, než jeho malý les a divoká zvířata z džungle, která znal.

    Bylo mu necelých deset let, když si začal uvědomovat, že je mezi ním a jeho druhy patrný rozdíl.
    Náhle pocítil stud, protože si uvědomoval, že jeho malé tělo, opálené do hněda, nemá žádnou srst, jako nějaký had nebo jiný plaz.

    Snažil se tomuto pocitu vyhýbat tím, že se celý potřel bahnem, ale to vždy uschlo a opadalo. Nemluvě o tom, že to bylo navíc velmi nepříjemné, a proto se rozhodl raději pro stud než pro nepohodlnost.

    2.

    Tublat, její druh, nenáviděl Tarzana a několikrát se pokusil ukončit jeho mladý život.

    Tarzan ale také nikdy nepromeškal příležitost ukázat, že pocity vůči svému náhradnímu otci opětuje a kdykoliv ho mohl škádlit, nebo na něj dělat obličeje, protože věděl, že je v bezpečí matčiných rukou, nebo ho z větví vysokých stromů obtěžovat, udělal to.

    Jeho výjímečná inteligence a mazanost mu dovolovaly vymýšlet tisíce triků, které znepříjemňovaly Tublatovy život.

    Již od raného dětství se učil vázat provazy z dlouhých trav v lana, a s těmito lany pak podrážel Tublatovi nohy, nebo se ho pokoušel zavěsit na nějakou přečnívající větev.

    Díky nekonečnému hraní a experimentování s lanem se naučil vázat hrubé uzly a posuvné smyčky, kterými se mladí lidoopi bavili. Vše co Tarzan dělal, se pokoušeli dělat i lidoopi, ale pouze on vynalézal nové uzly a smyčky.

    Jednoho dne při hraní hodil Tarzan lano na jednoho z prchajících společníků a náhodou ho zachytil kolem krku a ten se tak zastavil.

    Vznikla tak nová hra, a jak pěkná hra, pomyslel si Tarzan, ihned se pokoušel tento kousek několikrát zopakovat. A tak se díky neustálému procvičování naučil umění lasování.

    Od té doby byl Tublatův život noční můrou. Ve spánku, na pochodu, ve dne i v noci, nikdy nevěděl, kdy se mu lano omotá kolem jeho krku a téměř ho zadusí.

    OdpovědětVymazat
  38. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  39. Adéla Holavová
    Jak Tarzan rostl, jeho pokroky byly stále větší. V době kdy mu bylo deset let, výborně šplhal a na zemi dokázal mnoho výtečných věcí, které byly daleko za hranicemi možností jeho malých bratrů a sester.
    V mnoha věcech se od nich lišil. Často se podivovali nad jeho výjimečnou chytrostí, ale v síle a velikosti byl podprůměrný. V deseti letech byli jeho opičí společníci vyspělí a někteří z nich měřili přes 2 metry, Tarzan byl stále mladý chlapec.
    Jen ne ledajaký chlapec!
    Už od dětství používal ruce k houpání se z větve na větev jako jeho obrovská matka. A jak rostl, strávil několik hodin denně v korunách stromů se svými bratry a sestrami.
    Ve výškách stromů, které způsobují závrať, dokázal přeskočit 6 metrů, s neomylnou přesností a bez očividné námahy, zachytit na větvi, která se divoce chvěla s přicházejícím tornádem.
    Byl schopný velmi rychle sestoupit přes 6 metrů přeskakováním z větve na větev přímo k zemi nebo dosáhnout vrcholu nejvyššího tropického stromu s lehkostí a mrštností veverky.
    Přesto, že mu bylo pouhých 10 let, byl stejně silný jako průměrný třicátník a mnohem hbitější než nejtrénovanější atlet, který kdy existoval. A den ode dne jeho síla stále rostla.
    Žil šťastně mezi opicemi, jelikož vzpomínky na jiný život neměl a ani ho nenapadlo, že by na světě existovalo něco jiného, než malý prales s divokou zvěří z džungle, kterou dobře znal.
    Bylo mu skoro deset let, když si uvědomil, že se velice liší od svých společníků. Za malé opálené tělo, se začal stydět, když si uvědomil, že je úplně bez chlupů jako nějaký had nebo jiný plaz.
    Svůj stud zkoušel vyřešit bahnem, který si napatlal od hlavy až k patě. To ale po čase uschlo a opadalo. Navíc to bylo tak nepohodlné, že se rychle rozhodnul snášet stud než takové nepohodlí.
    2
    Tublat, její partner, Tarzana vždy nenáviděl a několikrát se mu málem podařilo ukončit jeho mladý život. Tarzan si nikdy nenechal ujít příležitost oplatit chování náhradního otce, a vždy když mohl, obtěžoval ho, šklebil se na něj nebo ho urážel z bezpečí náruče matky nebo z vysokých tenkých větví. Jeho dokonalá chytrost a mazanost mu umožňovaly vymýšlet tisíce ďábelských triků, kterými znepříjemňoval Tublatův život.
    Už od raného dětství se naučil vyrábět lana z vysokých travin, které vždy Tublatovi podrážely nohy, nebo se ho pokoušel oběsit na nějaké převislé větvi.
    Tímto experimentováním, se naučil dělat uzly a smyčky, se kterými si on a jeho mladší opice hráli. Vždy se snažili Tarzana napodobit, ale on jediný byl schopný se v tom zdokonalovat.
    Jednoho dne, když si Tarzan hrál s opicemi, hodil lano na jednoho běžícího společníka, zatímco druhý konec lana měl stále v ruce. Náhodou se smyčka omotala kolem krku opice a zastavila ji.
    Páni, nová a dobrá hra, pomyslel si Tarzan a okamžitě znovu tento trik zopakoval. Usilovným trénováním se naučil perfektně zacházet s lanem.
    Nyní se Tublatův život proměnil v noční můru. Ve spánku, za pochodu, ve dne i v noci, nikdy netušil kdy, se smyčka objeví na jeho krku a téměř ho neuškrtí k smrti.

    OdpovědětVymazat
  40. Marek Johanis - Druhá verze
    I.

    Jak Tarzan rostl, dělal stále větší pokroky. Když mu bylo asi deset let, byl výtečným lezcem a na zemi dělal mnoho báječných věcí, které byly za hranicemi možností jeho malých bratrů a sester.

    V mnoha ohledech se od nich lišil. Častokrát žasli nad jeho neobyčejnou mazaností, ale v síle a velikosti zaostával, jelikož kde byli v deseti letech jeho opičí druzi plně dospělí, někteří až šest stop vysocí, byl Tarzan stále malým chlapcem.

    Jenže ne ledajakým chlapcem!

    Již od svého dětství se za pomocí svých rukou houpal z větve na větev, stejně jako jeho obří matka. A jak rostl, trávil denně spoustu hodin proháněním se korunami stromů se svými bratry a sestrami.

    Bez potíží byl schopný tyto závratné výšiny proskakovat a s neomylnou přesností, bez jakéhokoliv smýknutí uchopit větev, která se prudce vlnila jako v bouři.

    Nedělalo mu ani potíže spustit se z takové výšky prudce k zemi, nebo také dosáhnout nejvyššího vrcholu toho nejvznešenějšího tropického lesa s lehkostí a hbitostí veverky.

    I když mu bylo pouze deset, sílou se rovnal průměrnému třicetiletému muži a hbitostí byl daleko zdatnější, než ten nejzkušenější atlet. A den za dnem se jeho síla zvětšovala.

    Život mezi divokými opicemi byl pro něj vždy šťastný, jelikož vzpomínky na žádný jiný život neměl a ani nevěděl, že by ve vesmíru existoval jakýkoliv jiný, než ten v jeho malém lese mezi divokou zvěří džungle, se kterou byl dobře obeznámený.

    Nebylo mu ani deset let, když si začal uvědomovat ten velký rozdíl mezi ním a jeho druhy. Za své malé tělo opálené sluncem se najednou začal velice stydět, jelikož si uvědomil, že je kompletně bez chlupů, jako jakýsi slabý had, nebo jiný plaz.

    Aby se vyhnul pocitu hanby, zkoušel si na sebe napatlat bahno od hlavy až k patě, jenže to po čase oschlo a opadalo. Navíc to nebylo nic příjemného, takže začal upřednostňovat hanbu před nepohodlím.

    II.

    Tublat, její partner, Tarzana nenáviděl a několikrát se mu málem podařilo ukončit jeho mladý život.

    Co se Tarzana týče, nikdy nezmeškal příležitost svému nevlastnímu otci ukázat, že tyto pocity plně opětuje, a kdykoliv mu mohl otravovat život, dělat na něj obličeje, nadávat mu z bezpečí náruče své matky nebo tenkých větví vysokých stromů, tak to udělal.

    Jeho ohromná inteligence a mazanost mu umožnila vymyslet na tisíc ďábelských triků, kterými Tublatovi znepříjemňoval život.

    Už když byl pouhý chlapec, naučil se vázat lana kroucením a svazováním dlouhých travin. Těmito lany vždy Tublatovi podrážel nohy nebo se ho pokoušel oběsit na větev.

    Neustálým hraním a experimentováním s lany se naučil vázat mnoho uzlů a smyček, které sloužily jako zábava pro něj a mladší opice. Co zkoušel udělat Tarzan, to zkoušely opice, ale pouze Tarzan dokázal věci, které vymyslel, dovést k dokonalosti.

    Jednoho dne, když si Tarzan s opicemi hrál, hodil své lano na jednoho z jeho prchajících druhů, drže druhý konec v ruce. Náhodou ale smyčka padla přímo okolo krku utíkající opice a prudce ji zastavila.

    Nová hra, a to dost dobrá hra, pomyslel si Tarzan, a okamžitě se pokusil tento trik zopakovat. A tudíž se úsilím a neustálým zkoušením naučil perfektně vázat a házet lana.

    Nyní se už opravdu Tublatův život proměnil v živoucí noční můru. Ať už spal, byl někde na pochodu, v noci i ve dne, zkrátka nikdy nevěděl, kdy se mu potichu okolo krku stáhne smyčka, která téměř usmrtí.

    OdpovědětVymazat
  41. I. Turusová - Druhá verze

    Jak Tarzan rostl, dělal rychlé pokroky. V deseti letech uměl výborně lézt a na zemi dokázal dělat báječné věci, které byly daleko za hranicemi schopností jeho bratříčků a sestřiček.

    Lišil se od nich v mnoha ohledech, a oni jen žasli nad jeho mazaností, avšak postrádal jejich sílu a velikost; když mu bylo deset let a velcí lidoopi úplně vyrostli, někteří přesahovali výšku šesti stop, Tarzan byl stále nedorostlý chlapec.

    Ale jaký to byl chlapec!

    Už od dětství používal ruce, aby se houpal z větve na větev po vzoru své velké matky, a jak rostl, trávil hodinu po hodině proháněním se v korunách stromů se svými bratry a sestrami.

    Dokázal doskočit až do vzdálenosti dvaceti stop v závratné výšině lesa, a uchopit s neomylnou přesností a bez zjevného škubání divoce pohupující se větev v cestě přibližujícího se tornáda.

    Uměl se spustit dvacet stop v kuse z větve na větev během rychlého sestupu k zemi nebo dokázal dosáhnout nejzazšího vrcholu nejvyššího tropického stromu s lehkostí a rychlostí veverky.

    Ačkoli mu bylo deset let, byl tak silný jako průměrný muž ve třiceti letech a mnohem mrštnější než ten nejzkušenější atlet. A den za dnem jeho síla vzrůstala.

    Jeho život mezi těmito divokými opicemi byl šťastný, neměl vzpomínky na žádný jiný život, ani nevěděl, že by někde ve vesmíru existovalo cokoliv jiného než jeho malý les a divoká zvířata z džungle, která znal.

    Bylo mu skoro deset, když začal rozpoznávat ten velký rozdíl, který panoval mezi ním a jeho společníky. Za své malé tělo, opálené do hněda, se náhle silně styděl, neboť poznal, že je zcela nepokryto srstí, jako u primitivního hada nebo jiného plaza.

    Pokusil se to zamaskovat tak, že se pokryl od hlavy až k patě bahnem. To ale seschlo a opadalo. Mimo to, cítil se v něm nepohodlně a rychle se rozhodl, že dává přednost stydění se před nepohodlím.

    Tublat, její druh, Tarzana vždy nenáviděl, a několikrát málem ukončil Tarzanův život.

    Na druhou stranu, Tarzan nikdy neztratil příležitost ukázat, že plně oplácí mínění svého pěstounského otce, a kdykoli dostal příležitost ho bez rizika zlobit nebo na něj dělat obličeje či na něj chrlit nadávky z bezpečí náruče své matky nebo tenkých větví vysokých stromů, dělal to.

    Jeho mimořádná inteligence a lstivost mu umožňovala vymýšlet si tisíce hrozných lstí, které Tublatovi znepříjemňovaly život.

    V brzkém dětství se naučil zhotovit lana zkroucením a svazováním dlouhých stébel trav dohromady, a s těmito lany neustále podrážel Tublatovi nohy nebo se ho pokoušel zavěsit na nějakou přečnívající větev.

    Díky tomu, že si s těmito provazy neustále hrál, naučil se vázat silné uzle a dělat posuvné smyčky; a s nimi se on a mladší opice zabavovali. Snažily se dělat to, co Tarzan, ale jen on je dokázal tvořit a zdokonalovat se.

    Jednoho dne, když si hrál, Tarzan hodil své lano na jednoho ze svých utíkajících společníků, drže druhý konec provazu v ruce. Nedopatřením se však smyčka omotala přímo okolo krku prchající opice, což ho přimělo náhle a překvapeně zastavit.

    Ach, nová hra, a jak pěkná hra, pomyslel si Tarzan, a hned se pokusil onen kousek zopakovat. A tak se velmi důkladným a nepřetržitým procvičováním se naučil zacházet s lanem.

    Teprve teď byl jistojistě Tublatův život živoucí noční můrou. Ve spánku, na pochodu, v noci či ve dne, nikdy nevěděl, kdy se smyčka potichu omotá kolem jeho krku a neuškrtí ho k smrti.

    OdpovědětVymazat
  42. Cardová
    I.
    Jak Tarzan rostl, dělal čím dál rychlejší pokroky, takže když dospěl deseti let, uměl výborně šplhat a na zemi dokázal udělat spoustu úžasných věcí, které byly mimo síly jeho bratrů a sester.
    Lišil se od nich v mnohých věcech a mnohdy zůstávali v údivu nad jeho neobyčejnou mazaností, ale na druhou stranu strádal, co se týkalo síly a vzrůstu. Již v deseti letech byli lidoopi plně vyvinuti, někteří dosahovali výšky až šest stop, zatímco Tarzan byl stále jen nevyspělý chlapec.
    Ale jaký to byl chlapec!
    Od raného dětství využíval ruce k houpání se z větve na větev, přesně jak to dělala jeho obrovská matka. Takže jak stárnul, trávil se svými bratry a sestrami denně hodiny po hodině mezi korunami stromů.
    Mohl skákat dvacet stop ve vysokých výškách korun stromů, chytit se s neomylnou přesností, bez zjevného otřesu a končetiny mu ladně, ale divoce vlály ve větru
    Mohl se v rychlém poklesu spustit na zem, ale také dosáhnout toho nejvyššího vrcholu tropického obra s lehkostí a mrštností veverky.
    Ačkoli teprve desetiletý, byl plný sil jako průměrný třicetiletý muž a daleko víc hbitý, nežli se kdy může stát nejvycvičenější atlet. A jeho síla, ta den ode dne rostla.
    Jeho život mezi těmito divokými opicemi byl šťastný. Žádný další život nevedl a ani nevěděl, že ve vesmíru existuje cokoliv jiného než jeho malý les a divoká zvěř, se kterou si je tak blízký.
    Byl skoro desetiletý, když si začal uvědomovat veliké rozdíly mezi ním a jeho přáteli. Jeho malé tělíčko, do hněda opálené, najednou způsobilo pocity horlivé ostudy, jelikož zjistil, že je úplně bez chlupů jako nějaký ubohý had nebo jiný z plazů.
    Snažil se tomu zabránit tím, že na sebe od hlavy k patě nanesl bláto, ale to po chvíli uschlo a sklouzlo z něj dolů. Ke všemu se v tom cítil velice nepohodlně, tudíž se rychle rozhodl upřednostnit ostudu od nepohodlí.
    II.
    Tublat, její druh, Tarzana vždy nenáviděl a také se několikrát pokusil ukončit jeho mladistvou kariéru.
    Sám Tarzan nikdy neztratil příležitost ukázat, že plně opětuje city svého nevlastního otce. A tudíž kdykoliv ho mohl zlobit, šklebit se na něj nebo chrlit urážky z matčina bezpečného sevření či v tenkých větvičkách korun stromů, vždy neváhal to udělat.
    Jeho naprůměrná inteligence a chytrost mu dovolovali vymyslet tisíce ďábelských triků, které ztěžovali Tublatovi život.
    V mládí se naučil vytvářet provazy kroucením a svázáním dlouhých stébel dohromady, s nimi vždy Tublata zlobil nebo ho zkoušel pověsit na převislé větvi.
    Díky neustálému hraní a experimentování s těmito lany se naučil uvázat hrubé uzly a udělat posuvné smyčky, s nimiž se on i mladé opice bavili. Pokoušeli se udělat to stejné, co Tarzan, ale jen on sám byl vyvolený a stal se mistrem.
    Jednoho dne, když si hráli, hodil Tarzan na jednoho z utíkajících společníků provaz, zatím co druhý konec stále držel v ruce. Smyčka však omylem sklouzla přímo kolem krku běžící opice, což ho neočekávaně a překvapivě zbrzdilo.
    A hned tu byla nová skvělá hra, pomyslel si Tarzan a ihned se pokusil trik zopakovat. A tak, díky usilovnému a opakovanému tréninku, se naučil házet lasem.
    Nyní se Tublatův život stal vskutku noční můrou. Ve spánku, na pochodu, ve dne či v noci, jednoduše nikdy nevěděl, kdy se smyčka omotá kolem jeho krku a téměř ho zadusí.

    OdpovědětVymazat
  43. Jak Tarzan rostl, dělal velké pokroky, takové, že kolem desátého roku věku byl excelentní lezec a na zemi byl schopen dělat úžasné věci, které daleko předčily jeho bratry a sestry.

    Ve spoustě věcí se od svých sourozenců lišil a jeho vynalézavost je zanechávala s ústy dokořán, ale co se síly a velikosti týče, Tarzan se jim nemohl rovnat – v době kdy mu bylo 10 let, lidoopi již byli plně vyvinutí, někteří z nich dosahovali výšky až 1,8 metru, zatímco on nebyl stále nic víc než rostoucí chlapec/dítě.

    I přes to vše, jaký chlapec to byl!

    Již od raného dětství používal své ruce k přehoupávání se z větve na větev, následujíc způsoby jeho obří matky a jak rostl, strávil denně hodiny rychlým přemisťováním mezi korunami stromů se svými bratry a sestrami.

    Dokázal se spustit až 6 metrů z těch nejvyšších, závratných lesních výšek a bezchybně se zachytávat během dopadu, zatím co dalšími končetinami zuřivě odpovídal zvukům vycházejícím z hlubin džungle.

    Dokázal seskočit na zem z výšky 6 metrů s roztaženýma rukama a nohama a dopadnout bez větších problémů, nebo, s lehkostí a hbitostí veverky, dosáhnout nejvyššího vrcholu těch nejvznešenějších tropických velikánů.

    Byť mu bylo pouze deset let, dokázal se silou vyrovnat průměrnému třicetiletému muži a dosahoval mnohem větší mrštnosti, než většina atletů kdy dosáhne. Tarzan postupně, den za dnem nabýval na síle.

    Jeho život mezi divokými opicemi byl šťastný – nikdy nepoznal jiný způsob života. Ani nevěděl, že někde za hranicí džungle existoval úplně jiný svět plný jiných druhů, než jiná jaký byl zvyklý

    Bylo mu skoro deset než mu začalo docházet, že mezi ním a jeho blízkými byl obrovský rozdíl. Jeho malé tělo se opalovalo do hněda pod vlivem slunce, což mu způsobovalo pocity studu, neboť si uvědomil, že jeho tělo je naprosto bez chlupů, jako by byl nějaký druh bezcenného hada, nebo podobné havěti.

    Snažil se to vykompenzovat pokrytím se od hlavy k patě bahnem, to ale uschlo a opadalo. Navíc to bylo extrémně nepohodlné, takže se rychle rozhodl, že upřednostňuje hanbu před nepohodlím.
    --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
    Tublat, její druh, vždy Tarzana nesnášel a párkrát nebyl daleko od ukončení Tarzanovy mladistvé kariéry.
    Tarzan na druhé straně nikdy nevynechal příležitost k tomu ukázat mu, že tento odpor je vzíjemný a kdykoliv ho mohl bezpečně rozzlobit, nebo na něj dělat obličeje, či chrlit nadávky z korun stromů, tak také udělal.

    Jeho větší inteligence a lstivost mu dovolovaly vymýšlet tisíce triků, kterými mohl Tublatovi ztěžovat život.

    V jeho ranném dětství se naučil za pomoci kroucení a svazování dlouhých kusů távy vyrábět lana a s těmi vždy vráběl pro Tublata pasti, o které měl zakopnout, nebo se ho pokoušel zavěsit z jedné z přerostlých větví.

    Neustálým hráním si a experimentováním s lany se naučil vázat hrubé uzly a dělaz smyčky, které poté sloužily k posouvání; s těmi si pak on a mladší lidoopi užili spoustu legrace. Co udělal Tarzan, zkoušeli i oni, ale pouze Tarzan s nimi začal a plně toto umění ovládl.

    Jednoho dne když si tak Tarzan a ostaní lidoopi hráli, hodil po jednom ze svých utíkajících společníků své lano, zatímco držel jeho druhou stranu bez smyčky. Náhodou se smyčka zachytila kolem krku utíkající opice a přinutila jí k náhlému a překvapivému zastavení.

    A zde se zrodila nová hra, skvělá hra, pomyslel si Tarzan a ihned začal zkoušet trik zopakovat. A tak, díky bolestivému a neustálému nacvičování se naučil umění chytaní lasem.

    Teď teprve doopravdy se Tublatův život stal živou noční můrou. Během spánku, když byl vzhůru, noc či den. nikdy si nemohl být jistý kdy ona tichá smyčka padne okolo jeho krku a téměř ho uškrtí.

    OdpovědětVymazat
  44. Katka Senešiová – oprava

    Jak Tarzan rostl, jeho schopnosti se rapidně zlepšovaly. Již v deseti letech znamenitě šplhal a svými schopnostmi a dovednostmi na zemi daleko převyšoval své opičí vrstevníky.
    Tarzan se od nich lišil v mnoha ohledech. Často žasli nad jeho důvtipem, ačkoliv silou a vzrůstem se jim nevyrovnal. V deseti letech byli lidoopi již plně vyspělí – někteří jedinci dosahovali výšky až dvou metrů – zatímco malý Tarzan byl stále ještě chlapec.
    Ale jaký chlapec!
    Po vzoru své matky se již od útlého věku pomocí rukou houpal z větve na větev. Jak rostl, hodiny se proháněl mezi korunami stromů se svými bratry a sestrami.
    V závratných výšinách stromů se dokázal vymrštit přes 6 metrů a s neochvějnou přesností, a bez zaváhání, se zachytit na větvi, která se divoce chvěla s přicházejícím tornádem.
    Dokázal překonat výšku šesti metrů přeskakováním z větve na větev ve svižném pohybu směrem k zemi nebo dosáhnout vrcholu toho nejvyššího tropického stromu s lehkostí a mrštností veverky.
    Přestože mu bylo jen deset let, byl stejně silný jako průměrný třicátník a mnohem hbitější než nejtrénovanější atlet. A den za dnem se jeho síla stále zvětšovala.
    Žil šťastně mezi těmito divokými opi, jelikož kam až jeho paměť sahala, neznal život jiný. Neměl ani tušení, že na světě se nachází cokoliv jiného než jeho malý les a divoká zvířata džungle, která znal tak dobře.
    Teprve když bylo Tarzanovi už téměř deset let, začal chápat, jak velký je rozdíl mezi ním a jeho přáteli. Za své tělíčko, sluncem opálené dohněda, se najednou začal velmi stydět, jelikož si uvědomil, že je zcela bez srsti, jako had či jiný plaz.
    To se snažil vyřešit tím, že se obalil od hlavy k patě blátem. To ale vyschlo a opadalo. Navíc mu to bylo tak nepříjemné, že se rozhodl raději snášet hanbu než takové nepohodlí.



    Tublat, Kalin druh, Tarzana odjakživa nesnášel a nejednou se mu dokonce málem podařilo ukončit jeho mladý život.
    Tarzan si nenechal ujít příležitost, aby ukázal, že zcela opětuje smýšlení svého náhradního otce a kdykoliv jen mohl, obtěžoval ho, šklebil se na něj nebo ho zahrnoval posměšky z bezpečí matčiny náruče či ze slabých větví vyšších stromů.
    Jeho ojedinělá vychytralost a mazanost mu umožňovaly přijít na tisíc ďábelských způsobů, jak Tublatovi znepříjemňovat život.
    Již jako malý chlapec se naučil, stáčením a svazováním travin, vyrábět lana, která nastražoval na Tublata, aby o ně zakopnul, nebo se pokoušel ho jimi oběsit na nějaké vyčnívající větvi.
    Při neustálém hraní a zkoušení se naučil z nich dělat uzly a smyčky, se kterými si on a mladší opice hráli. Ti se ho snažili napodobit, ale v této osvojené dovednosti, vynikal pouze on sám.
    Jednou v zápalu hry Tarzan hodil takové lano po jednom ze svých kamarádů, zatímco druhý konec stále třímal v rukou. Smyčka se náhodou utáhla okolo krku běžícího opa, což ho náhle a k jeho údivu zarazilo na místě.
    Aha, hele, nová hra, dobrá hra, pomyslel si Tarzan a ihned se snažil trik zopakovat. A tak se usilovným a ustavičným cvičením naučil zacházet s lasem.
    Nyní se Tublatův život stal opravdovou denní noční můrou. Ve spánku, za pochodu, ve dne či v noci. Nikdy si nebyl jist, zda se smyčka tiše nezachytí kolem jeho krku a téměř ho neudusí.

    OdpovědětVymazat
  45. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  46. Jak Tarzan rostl, stále se zlepšoval, a již ve svých deseti letech dokázal dokonale lézt, dělal spoustu báječných věcí, kterými převyšoval své sourozence.
    Odlišoval se od nich v mnoha věcech. Neustále se udivovali nad jeho neobyčejnou mazaností, přestože byl slabší a drobnější; jeho opičí druzi byli v témže věku již dospělí, někteří byli dokonce vyšší než šest stop, zatímco Tarzan byl ještě malý chlapec.
    Ale ne ledajaký!
    Již od dětství se dokázal houpat z větve na větev po vzoru své gorilí matky, a jak dospíval, stále více času trávil ve větvích se svými sourozenci.
    Dokázal skákat dvacet stop v závratných výškách pralesa, a to s neomylnou přesností, bez nejmenšího rozrušení, mávaje do široka svýma rukama jako blížící se smršť.
    Z větvoví dovedl seskočit propastmi hlubokými až dvacet stop přímo na zem, nebo s naprostou lehkostí a mrštností veverky zdolával nejvyšší vrcholky pralesa.
    Byť desetiletý, leč silný jako průměrný třicátník a daleko mrštnější než sebelepší atlet, jeho síla den ode dne stále rostla.
    Jeho život mezi gorilami byl šťastný; nepamatoval si jiný život, ani netušil, že v celém vesmíru existuje jiný svět než jeho domov v džungli mezi divokou zvěří.
    Bylo mu téměř deset, kdy si začal uvědomovat rozdílnost mezi ním a jeho druhy. Jeho malé tělíčko, sluncem opálené do hněda, úplně bez srsti, v něm najednou probouzelo ostych, cítil se nahý jako had nebo jiná havěť.
    Snažil se maskovat od hlavy až k patě bahnem, ale to uschnulo a opadalo. Navíc to bylo tak nepohodlné, že dal raději přednost studu před nepohodlím.

    Tublat, matčin druh, Tarzana odjakživa nenáviděl, byl několikrát tak blízko od ukončení Tarzanova mladého života.
    Tarzan nikdy neztrácel příležitost, jak oplatit otčímovy city, mohl jej škádlit nebo se na něj šklebit nebo ho urážet z bezpečí matčina obětí, anebo z úzkých větví vysokých stromů.
    Jeho převyšující inteligence a vychytralost mu dovolovala vynalézt tisíce čertovských kousků, jak Tublatovi život ztrpčit.
    V raném dětství se naučil smotávat provazy z dlouhých travin, které Tublatovi nastražoval, aby o ně zakopl, nebo se ho snažil oběsit na nějaké z přečnívajících větví.
    Díky neustálému hraní a experimentování s provazy se naučil se vázat různé uzly a smyčky, se kterými se společně s mladými gorilami bavili. Snažily se po Tarzanovi opakovat, ale on jediný přicházel s novými nápady, a tím se stal nejlepším.
    Jednou, když si hráli, Tarzan hodil provaz po svém utíkajícím kamarádovi, zatímco mu druhý konec lana zůstal v ruce. Smyčka se náhodou stáhla kolem krku opičáka, který se k velkému překvapení zastavil.
    Ha, nová prima hra, pomyslel si Tarzan a v okamžiku se rozhodl nový kousek zopakovat. A tak se Tarzan, po vytrvalém úsilí, naučil házet lasem.
    Od nynějška se stal Tublatův život opravdu noční můrou. Ve spánku, na cestách, ve dne ani v noci, nemohl tušit, kdy ona tichá smyčka sklouzne kolem jeho krku a usmrtí jej.



    OdpovědětVymazat