19. října 2017

Jak je důležité míti Filipa

Konverzační komedie Oscara Wildea se stala legendou i na české scéně, mimo jiné i zásluhou skvělé inscenace Vinohradského divadla. (ukázka zde) Překlad v takových případech hraje roli naprosto zásadní!

Copyright je věčný problém...


1. Seznamte se pečlivě s celým dílem v originále. Přečtete si více o autorovi i jeho divadelní hře. Seznamte se s jednajícími postavami a se synopsí celého příběhu.
Guttenberg fulltext

2. Následující ukázka je ze závěru komedie a přináší rozuzlení celého příběhu. Přečtěte si nejprve pečlivě celý text, soustřeďte se na charakterizaci jednotlivých postav. Poté začněte překládat vyznačenou část textu.
__________________________

The Importance of Being Earnest
A Trivial Comedy for Serious People

Oscar Wilde


Lady Bracknell.  [Starting.]  Miss Prism!  Did I hear you mention a Miss Prism?

Chasuble.  Yes, Lady Bracknell.  I am on my way to join her.

Lady Bracknell.  Pray allow me to detain you for a moment.  This matter may prove to be one of vital importance to Lord Bracknell and myself.  Is this Miss Prism a female of repellent aspect, remotely connected with education?

Chasuble.  [Somewhat indignantly.]  She is the most cultivated of ladies, and the very picture of respectability.

Lady Bracknell.  It is obviously the same person.  May I ask what position she holds in your household?

Chasuble.  [Severely.]  I am a celibate, madam.

Jack.  [Interposing.]  Miss Prism, Lady Bracknell, has been for the last three years Miss Cardew's esteemed governess and valued companion.

Lady Bracknell.  In spite of what I hear of her, I must see her at once. Let her be sent for.

Chasuble.  [Looking off.]  She approaches; she is nigh.

[Enter Miss Prism hurriedly.]

Miss Prism.  I was told you expected me in the vestry, dear Canon.  I have been waiting for you there for an hour and three-quarters.  [Catches sight of Lady Bracknell, who has fixed her with a stony glare.  Miss Prism grows pale and quails.  She looks anxiously round as if desirous to escape.]

Lady Bracknell.  [In a severe, judicial voice.]  Prism!  [Miss Prism bows her head in shame.]  Come here, Prism!  [Miss Prism approaches in a humble manner.]  Prism!  Where is that baby?  [General consternation.  The Canon starts back in horror.  Algernon and Jack pretend to be anxious to shield Cecily and Gwendolen from hearing the details of a terrible public scandal.]  Twenty-eight years ago, Prism, you left Lord Bracknell's house, Number 104, Upper Grosvenor Street, in charge of a perambulator that contained a baby of the male sex.  You never returned.  A few weeks later, through the elaborate investigations of the Metropolitan police, the perambulator was discovered at midnight, standing by itself in a remote corner of Bayswater.  It contained the manuscript of a three-volume novel of more than usually revolting sentimentality.  [Miss Prism starts in involuntary indignation.]  But the baby was not there! [Every one looks at Miss Prism.]  Prism!  Where is that baby?  [A pause.]

Miss Prism.  Lady Bracknell, I admit with shame that I do not know.  I only wish I did.  The plain facts of the case are these.  On the morning of the day you mention, a day that is for ever branded on my memory, I prepared as usual to take the baby out in its perambulator.  I had also with me a somewhat old, but capacious hand-bag in which I had intended to place the manuscript of a work of fiction that I had written during my few unoccupied hours.  In a moment of mental abstraction, for which I never can forgive myself, I deposited the manuscript in the basinette, and placed the baby in the hand-bag.

Jack.  [Who has been listening attentively.]  But where did you deposit the hand-bag?

Miss Prism.  Do not ask me, Mr. Worthing.

Jack.  Miss Prism, this is a matter of no small importance to me.  I insist on knowing where you deposited the hand-bag that contained that infant.

Miss Prism.  I left it in the cloak-room of one of the larger railway stations in London.

Jack.  What railway station?

Miss Prism.  [Quite crushed.]  Victoria.  The Brighton line.  [Sinks into a chair.]

Jack.  I must retire to my room for a moment.  Gwendolen, wait here for me.

Gwendolen.  If you are not too long, I will wait here for you all my life.  [Exit Jack in great excitement.]

Chasuble.  What do you think this means, Lady Bracknell?

Lady Bracknell.  I dare not even suspect, Dr. Chasuble.  I need hardly tell you that in families of high position strange coincidences are not supposed to occur.  They are hardly considered the thing.

[Noises heard overhead as if some one was throwing trunks about.  Every one looks up.]

Cecily.  Uncle Jack seems strangely agitated.

Chasuble.  Your guardian has a very emotional nature.

Lady Bracknell.  This noise is extremely unpleasant.  It sounds as if he was having an argument.  I dislike arguments of any kind.  They are always vulgar, and often convincing.

Chasuble.  [Looking up.]  It has stopped now.  [The noise is redoubled.]

Lady Bracknell.  I wish he would arrive at some conclusion.

Gwendolen.  This suspense is terrible.  I hope it will last.  [Enter Jack with a hand-bag of black leather in his hand.]

Jack.  [Rushing over to Miss Prism.]  Is this the hand-bag, Miss Prism? Examine it carefully before you speak.  The happiness of more than one life depends on your answer.

Miss Prism.  [Calmly.]  It seems to be mine.  Yes, here is the injury it received through the upsetting of a Gower Street omnibus in younger and happier days.  Here is the stain on the lining caused by the explosion of a temperance beverage, an incident that occurred at Leamington.  And here, on the lock, are my initials.  I had forgotten that in an extravagant mood I had had them placed there.  The bag is undoubtedly mine.  I am delighted to have it so unexpectedly restored to me.  It has been a great inconvenience being without it all these years.

Jack.  [In a pathetic voice.]  Miss Prism, more is restored to you than this hand-bag.  I was the baby you placed in it.

Miss Prism.  [Amazed.]  You?

Jack.  [Embracing her.]  Yes . . . mother!

Miss Prism.  [Recoiling in indignant astonishment.]  Mr. Worthing!  I am unmarried!

Jack.  Unmarried!  I do not deny that is a serious blow.  But after all, who has the right to cast a stone against one who has suffered?  Cannot repentance wipe out an act of folly?  Why should there be one law for men, and another for women?  Mother, I forgive you.  [Tries to embrace her again.]

Miss Prism.  [Still more indignant.]  Mr. Worthing, there is some error. [Pointing to Lady Bracknell.]  There is the lady who can tell you who you really are.

Jack.  [After a pause.]  Lady Bracknell, I hate to seem inquisitive, but would you kindly inform me who I am?

Lady Bracknell.  I am afraid that the news I have to give you will not altogether please you.  You are the son of my poor sister, Mrs. Moncrieff, and consequently Algernon's elder brother.

Jack.  Algy's elder brother!  Then I have a brother after all.  I knew I had a brother!  I always said I had a brother!  Cecily,--how could you have ever doubted that I had a brother?  [Seizes hold of Algernon.]  Dr. Chasuble, my unfortunate brother.  Miss Prism, my unfortunate brother. Gwendolen, my unfortunate brother.  Algy, you young scoundrel, you will have to treat me with more respect in the future.  You have never behaved to me like a brother in all your life.

Algernon.  Well, not till to-day, old boy, I admit.  I did my best, however, though I was out of practice.

[Shakes hands.]

Gwendolen.  [To Jack.]  My own!  But what own are you?  What is your Christian name, now that you have become some one else?

Jack.  Good heavens! . . . I had quite forgotten that point.  Your decision on the subject of my name is irrevocable, I suppose?

Gwendolen.  I never change, except in my affections.

Cecily.  What a noble nature you have, Gwendolen!

Jack.  Then the question had better be cleared up at once.  Aunt Augusta, a moment.  At the time when Miss Prism left me in the hand-bag, had I been christened already?

Lady Bracknell.  Every luxury that money could buy, including christening, had been lavished on you by your fond and doting parents.

Jack.  Then I was christened!  That is settled.  Now, what name was I given?  Let me know the worst.

Lady Bracknell.  Being the eldest son you were naturally christened after your father.

Jack.  [Irritably.]  Yes, but what was my father's Christian name?

Lady Bracknell.  [Meditatively.]  I cannot at the present moment recall what the General's Christian name was.  But I have no doubt he had one. He was eccentric, I admit.  But only in later years.  And that was the result of the Indian climate, and marriage, and indigestion, and other things of that kind.

Jack.  Algy!  Can't you recollect what our father's Christian name was?

Algernon.  My dear boy, we were never even on speaking terms.  He died before I was a year old.

Jack.  His name would appear in the Army Lists of the period, I suppose, Aunt Augusta?

Lady Bracknell.  The General was essentially a man of peace, except in his domestic life.  But I have no doubt his name would appear in any military directory.

Jack.  The Army Lists of the last forty years are here.  These delightful records should have been my constant study.  [Rushes to bookcase and tears the books out.]  M. Generals . . . Mallam, Maxbohm, Magley, what ghastly names they have--Markby, Migsby, Mobbs, Moncrieff!  Lieutenant 1840, Captain, Lieutenant-Colonel, Colonel, General 1869, Christian names, Ernest John.  [Puts book very quietly down and speaks quite calmly.]  I always told you, Gwendolen, my name was Ernest, didn't I? Well, it is Ernest after all.  I mean it naturally is Ernest.

Lady Bracknell.  Yes, I remember now that the General was called Ernest, I knew I had some particular reason for disliking the name.

Gwendolen.  Ernest!  My own Ernest!  I felt from the first that you could have no other name!

Jack.  Gwendolen, it is a terrible thing for a man to find out suddenly that all his life he has been speaking nothing but the truth.  Can you forgive me?

Gwendolen.  I can.  For I feel that you are sure to change.

Jack.  My own one!

Chasuble.  [To Miss Prism.]  Laetitia!  [Embraces her]

Miss Prism.  [Enthusiastically.]  Frederick!  At last!

Algernon.  Cecily!  [Embraces her.]  At last!

Jack.  Gwendolen!  [Embraces her.]  At last!

Lady Bracknell.  My nephew, you seem to be displaying signs of
triviality.

Jack.  On the contrary, Aunt Augusta, I've now realised for the first
time in my life the vital Importance of Being Earnest.


TABLEAU

73 komentářů:

  1. Pirát – Psisko vylezlo na sedačku. Zrekvírovali jsme barák.
    Viktoriánská žena – Chrt vyskočil na sofa. Vybudovali jsme panství.
    Kouzelná babička – Hafík vylezl na lenošku. Postavili jsme chaloupku.
    Kovboj – Čokl vyskočil na gauč. Postavili jsme barák.
    ADÉLA DITRICHOVÁ

    OdpovědětVymazat
  2. Slečna Prismová. Lady Bracknellová, s hanbou přiznávám, že nevím. Kéž bych věděla. Ale určitě vím, že se stalo tohle. Ráno toho dne, který jste zmínila a který se už navždy vryl do mojí paměti, jsem se jako obvykle připravila jet na procházku s kočárkem. Také jsem s sebou měla poněkud starou, ale prostornou příruční tašku, do které jsem chtěla vložit rukopis beletrie, kterou jsem sepsala během svých pár hodin volna. Ve chvíli mé duševní roztržitosti, kterou si nikdy neodpustím, jsem dala rukopisy do kočárku, a chlapečka položila do příruční tašky.
    Jack. (Který pozorně naslouchal.) Ale kde jste nechala tu příruční brašnu?
    Slečna Prismová. Neptejte se mě, pane Worthingu.
    Jack. Slečno Prismová, tohle pro mě není žádná bezvýznamná záležitost. Musíte mi říct, kde jste nechala tu tašku s dítětem.
    Slečna Prismová. Nechala jsem ji v úschovně zavazadel na jednom větším nádraží v Londýně.
    Jack. Na jakém nádraží?
    Slečna Prismová. (Celkem zdrcená.) Na Viktoriině nádraží. U nástupiště na Brigton. (Spadla do křesla.)
    Jack. Musím na chvilku do svého pokoje. Gvendolíno, počkej tady na mě.
    Gvendolína. Když tam nebudeš moc dlouho, budu na tebe čekat celý život. (Jack odchází celý rozrušený.)
    Chasuble. Co si myslíte, že to znamená, lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová. Netroufám si na to ani pomyslet, pane Chasuble. Musím vám říci, že takovéhle divné náhody by se v lepších rodinách stávat neměly. (Z patra se ozývají zvuky, jakoby někdo házel kufry. Všichni se podívají nahoru.)
    Cecílie: Zdá se, že strýček Jack je poněkud rozrušený.
    Chasuble. Váš poručník má velmi citlivou povahu.
    Lady Bracknellová. Ten hluk je velice nepříjemný. Zní to, jak kdyby se tam s někým hádal. Nemám ráda žádné hádky. Pokaždé jsou hrubé a často pádné.
    Chasuble. (Kouká nahoru.) Teď to přestalo. (Hluk ještě zesílil.)
    Lady Bracknellová. Kéž bychom se dostali k nějakému závěru.
    Gvendolína. Tohle napětí je příšerné. Doufám, že ještě chvíli vydrží. (Vstoupí Jack s černou koženou brašnou v ruce.)

    OdpovědětVymazat
  3. Jack. (Žene se ke slečně Prismové.) Je tohle ta brašna, slečno Prismová? Prohlédněte si ji pořádně, než něco řeknete. Na vaší odpovědi závisí štěstí několika lidí.
    Slečna Prismová. (Klidně.) Zdá se, že je moje. Ano, tady se ošoupala, když jsem ještě ve svých mladých a šťastných letech jela dostavníkem do Gower Street. Tady je skvrna na podšívce, která vznikla, když mi v ní explodovala sodovka v Leamingtonu. A tady, na zámku, jsou mé iniciály. Už jsem zapomněla, v jaké marnotratné náladě, jsem je tam nechala vyrýt. Ta brašna je bezpochyby moje. Těší mě, že se mi takhle nečekaně vrátila. Nebylo vůbec příjemné, když mi celé ty roky chyběla.
    Jack. (Dojatým hlasem.) Slečno Prismová, vrátilo se vám víc než tahle brašna. Já jsem to nemluvně, které jste do ní položila.
    Slečna Prismová. (Překvapeně.) Vy?
    Jack. (Obejme ji.) Ano…matko!
    Slečna Prismová. (Trhla sebou v rozhořčeném údivu.) Pane Worthingu! Já nejsem vdaná!
    Jack. Neprovdaná! Nepopírám, že tohle je pořádný šok. Ale stejně, kdo má právo soudit toho, kdo trpěl. Nemůže pokání smazat pošetilý skutek? Proč by měl být jeden zákon pro muže, a jiný zas pro ženy? Matko, odpouštím ti. (Snaží se ji znovu obejmout.)
    Slečna Prismová. (Stále dost pobouřená.) Pane Worthingu, to je nějaký omyl. (Ukazuje na lady Bracknellovou.) Tohle je lady, která vám může říct, kdo doopravdy jste.
    Jack. (Po chvíli.) Lady Bracknellová, nechci být zvědavý, ale mohla byste mi, prosím, říct, kdo jsem?
    Lady Bracknellová. Obávám se, že novinky, které právě řeknu, vás úplně nepotěší. Jste syn mé nebohé sestry, Paní Moncrieffové, a tudíž také Algernonův starší bratr.
    Jack. Algyho starší bratr! Tak nakonec mám bratra. Já to věděl! Vždycky jsem říkal, že mám bratra! Cecílie, jak jsi někdy vůbec mohla pochybovat, že mám bratra? (Popadne Algernona.) Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nebohý bratr. Gvendolíno, můj nebohý bratr. Algy, ty jeden ničemo, odteď ke mně budeš muset chovat větší respekt. Nikdy ses ke mně jako k bratrovi nechoval.
    Algernon. No, do dneška ne, starý brachu, to uznávám. Snažil jsem se, jen jsem neměl dost praxe.
    (Podají si ruce.)
    Gvendolína. (Jackovi.) Můj drahý! Ale čí tedy jsi? Jaké je tvoje křestní jméno, teď když ses stal někým jiným?
    KAROLÍNA GAJARSKÁ - Omlouvám se, text nešel vložit celý najednou :)

    OdpovědětVymazat
  4. Slečna Prismová: Slečno Bracknellová, přiznávám se, že nevím. Pouze si přeji, abych věděla. Fakta jsou taková. Rána toho dne, který jste zmínila, dne, který se mi navždy vryl do paměti, jsem se jako vždy připravovala, že vezmu děťátko na procházku v kočárku. Měla jsem s sebou starší, ale prostornou kabelu, do které jsem chtěla dát rukopis díla, které jsem napsala během svých několika volných hodin. V okamžiku nepozornosti, který si nikdy neodpustím, jsem vložila rukopis do košíku a dítě do brašny.

    Jack: (Pozorně poslouchající.) Ale kde jste nechala tu tašku?

    Slečna Prismová: Neptejte se mě, pane Worthingu.

    Jack: Slečno Prismová, toto je pro mě otázka nemalé důležitosti. Trvám na to, abyste mi řekla, kde jste nechala tu tašku s dítětem.

    Slečna Prismová: Nechala jsem jí v úschovně  na jednom z velkých nádraží v Londýně.

    Jack: Na jakém nádraží?

    Slečna Prismová: (Zdrcená.) Na Victoriině. Brighton Line. (Sesune se do křesla.)

    Jack: Půjdu na chvíli k sobě. Gvendolíno, počkej tu na mě.

    Gvendolína: Pokud ti to nebude trvat moc dlouho, tak klidně celý život. (Jack odchází, rozrušený.)

    Chasuble: Co myslíte, že to znamená, lady Bracknellová?

    Lady Bracknellová: Netroufám si ani hádat, doktore Chasuble. Snad vám nemusím říkat, že rodinám z vyšší společnosti by se takhle zvláštní náhody stávat neměly.
    (Nahoře se ozývají zvuky, jako by někdo házel kufry. Všichni zvedají hlavu.)

    Cecílie: Přijde mi, že strýček Jack není nějak ve své kůži.

    Chasuble: Váš poručník má velmi citlivou povahu.

    Lady Bracknell: Ten zvuk je příšerný. Zní to, jako kdyby se tam hádal. A já dohady nemám ráda. Jsou hrubé a často vás přesvědčí o něčem, co není ani pravda.

    Chasuble: (Dívá se nahoru.) Přestalo to. (Hluk se zdvojnásobí.)

    Lady Bracknell: Ráda bych se už dostala k nějakému závěru.

    Gvendolína: To napětí se příšerně. Doufám, že chvíli potrvá. (Jack přichází s černou koženou brašnou.)

    Jack: (Spěchá ke slečně Prismové.) Je tohle ta taška, slečno Prismová? Pořádně se podívejte, než odpovíte. Štěstí nejednoho člověka na tom závisí.

    Slečna Prismová: (Klidně.) Vypadá to, že je moje. Má škrábanec ještě ze šťastnějších dob mého mládí, ze dne, kdy se splašili koně dostavníku na Gower street. A tady má skvrnu na podšívce, kterou způsobila natlakovaná limonáda, nehoda, co se mi stala v Leamingtonu. A tady na zámku jsou moje iniciály. Zapomněla jsem, že jsem je tam nechala vyrýt, když jsem byla marnotratná. Ta brašna je bezpochyby má. Mám radost, že se takto nečekaným způsobem vrátila. Celé ty roky jsem jí postrádala.

    Jack: (Dojatým hlasem.) Slečno Prismová, máte toho zpátky víc, než jenom brašnu. To dítě, které jste do ní dala, jsem byl já.

    OdpovědětVymazat
  5. Slečna Prismová: (Ohromená.) Ty?

    Jack: (Objímá ji.) Ano…matko!

    Slečna Prismová: (Rozhořčeně se mu vycukne.) Pane Worthingu! Já nejsem vdaná!

    Jack: Nejste vdaná?! Nebudu popírat, že je to skandální odhalení. Ale koneckonců, kdo by ještě přihoršoval někomu, kdo si vytrpěl už dost? Nemůže snad pokání smazat pošetilý čin? Proč by mělo něco jiného platit pro muže, a něco jiného pro ženy? Já vám odpouštím, matko. (Znovu se jí pokusí obejmout.)

    Slečna Prismová: (Stále rozhořčená.) To je nějaká chyba, pane Worthingu. (Ukáže na Lady Bracknellovou.) To tato žena vám může povědět, co jste vlastně zač.

    Jack: (Chvíli se odmlčí.) Lady Bracknellová, nerad jsem zvědavý, ale můžete mi, prosím, říct, co jsem zač?

    Lady Bracknell: Obávám se, že co vám povím, vás nepotěší. Jste synem mé nebohé sestry, paní Moncrieff a tím pádem i Algernonovým starším bratrem.

    Jack: Algyho starší bratr! Takže vážně bratra mám! Věděl jsem to! Vždycky jsem to říkal! Cecilie, jak jsi mohla někdy pochybovat o tom, že mám bratra? (Popadne Algernona.) Doktore Chasuble, můj nešťastník bratr. Slečno Prismová, můj nešťastník bratr. Gvendolíno, můj nešťastník bratr. Algy, ty ničemo jeden, od teď se ke mě budeš chovat lépe! Nikdy ses ke mně nechoval jako bratr.

    Algernon: Uznávám, starouši, že dodnes jsem se tak nechoval. Ale i přesto, že jsem neměl cvik, snažil jsem se.

    (Potřesou si rukama.)

    Gvendolína: (K Jackovi.) Můj milovaný? Můj milovaný kdo? Jak se teď jmenuješ, když je z tebe někdo jiný?

    OdpovědětVymazat
  6. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, s hanbou přiznávám, že nevím. Kdybych tak věděla. Jasná fakta k této věci jsou taková. Ráno toho zmíněného dne, dne, který mi zůstane navždy v paměti, jsem jako obvykle připravila dítě do kočárku. Měla jsem s sebou starou, ale prostornou příruční brašnu, do kterého jsem chtěla dát rukopis fikce, který jsem napsala během pár volných hodin. V momentě nepozornosti, za který si v životě neodpustím, jsem odložila rukopis do kolébky a dítě uložila do příruční brašny.

    Jack (Pozoroně posouchal.): Ale kam jste odložila tu brašnu?

    Slečna Prismová: Neptejte se mě, pane Worthingu.

    Jack: Slečno Prismová, toto je pro mne záležitost nemalé důležitosti. Trvám na tom vědět, kam jste odložila tu brašnu, která obsahovala nemluvně.

    Slečna Prismová: Nechala jsem ji v úschovně na jednom z největších nádraží v Londýně.

    Jack: Na jakém nádraží?

    Slečna Prismová (Zdrceně.): Na Victoriině nádraží. Bringhtonská linka. (Ponořila se do křesla)

    Jack: Na moment musím odejít do svého pokoje. Gvendolíno, počkej tu na mě.

    Gvendolína: Pokud to nebude trvat moc dlouho, tak počkám celý život. (Jack odešel velmi rozrušeně.)

    Chasuble: Co myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?

    Lady Bracknellová: Neopovažuji se ani hádat, doktore Chasuble. Snad Vám nemusím říkat, že v rodinách s vyšším postavením by se takovéto divné náhody stávat neměly.

    (Ze shora se ozývají zvuky, jakoby někdo házel kufry. Všichni se podívají nahoru.)

    Cecílie: Strýček Jack vypadal velmi rozrušeně.

    Chasuble: Váš opatrovník má velmi citlivou povahu.

    Lady Bracknellová: Tento zvuk je velmi nepříjemný. Zní to jakoby se s někým hádal. Nemám ráda hádky jakéhokoliv druhu. Jsou vždy vulgární a často pádné.

    Chasuble (Dívá se nahoru.): Teď to přestalo. (Zvuk se zdvojnásobil.)

    Lady Bracknellová: Přála bych si dosáhnout nějakého závěru.

    Gvendolína: To napětí je příšerné. Doufám, že chvíli vydrží. (Vstoupí Jack s černou koženou brašnou.)

    Jack (Pospíchá ke slečně Prismové.): Je toto ta brašna, slečno Prismová? Prozkoumejte ji pečlivě, než promluvíte. Štěstí více než jednoho života záleží na Vaší odpovědi.

    Slečna Prismová (Klidně.): Zdá se být moje. Ano, zde je poškození, které se stalo v mladších a šťastnějších letech, když jsem jela kočárem do Gower Street. Zde je flek na podšívce, způsobený explozí perlivého nápoje v Leamingtonu. A zde je zámek, na kterém jsou mé iniciály. Zapomněla jsem, že jsem je tam nechala vyrýt, jak jsem byla marnotratná. Tato brašna je bezpochyby má. Jsem potěšena, že se mi tak neočekávaně vrátila. Bylo velmi nepříjemné, postrádat ji celou dobu.

    OdpovědětVymazat
  7. Jack (Dojatým hlasem.): Slečno Prismová, je Vám vráceno více než tato brašna. Já jsem byl to dítě, které jste tam uložila.

    Slečna Prismová (Zaskočeně.): Vy?

    Jack (Objímá ji.): Ano…matko!

    Slečna Prismová (Rozhořčeně se zalekla.): Pane Worthingu! Já nejsem vdaná!

    Jack: Nejste vdaná! Nepopírám, že je to velký šok. Ale nakonec, kdo má právo soudit toho, kdo trpěl. Nemůže pokání smazat pošetilý čin? Proč by tu měl být jeden zákon pro muže a další pro ženy? Matko, odpouštím ti. (Snaží se ji znovu obejmout.)

    Slečna Prismová (Více rozhořčená.): Pane Worthingu, je tu nějaká chyba. (Ukazuje na lady Bracknellovou.) Tato žena Vám může říct, kdo opravdu jste.

    Jack (Po chvíli.): Lady Bracknellová, nechci být zvědavý, ale mohla byste mne informovat, kdo doopravdy jsem?

    Lady Bracknellová: Bojím se, že zpráva, kterou Vám teď povím, Vás úplně nepotěší. Jste synem mé ubohé sestry, paní Moncrieffové, a tudíž Agernonův starší bratr.

    Jack: Algyho starší bratr! Tak přece jen mám bratra. Věděl jsem, že mám bratra! Vždy jsem říkal, že mám bratra! Cecílie,—jak jsi mohla vůbec někdy pochybovat, že mám bratra? (Popadne Algernona.) Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Algy, ty malý ničemo, v budoucnu se ke mně budeš muset chovat s větší úctou. Nikdy ses ke mně nechoval jako k bratrovi.

    Algernon: No, do dneška ne, starouši, přiznávám. Snažil jsem se, ačkoliv jsem neměl žádnou praxi. (Potřesou si rukama)

    Gvendolína (Jackovi.): Můj drahý! Ale kdo tedy jsi? Jaké je tvé křestní jméno, teď, když ses stal někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  8. RADKA HAVLASOVÁ

    Slečna Prismová: Lady Bracknellová, zahanbeně přiznávám, že nevím. Kéž by tomu bylo jinak. Toto jsou prostá fakta tohoto případu: Toho rána, o kterém jste mluvila, dne, jenž je navždy vepsán do mé paměti, jsem se jako obvykle přichystala vzít dítko na projížďku v kočárku. Také jsem s sebou měla takovou zašlou objemnou kabelu, do níž jsem plánovala dát rukopis románu, který se mi podařilo napsat během několika prázdných hodin. V krátkém okamžiku zasnění, jenž si nemohu nikdy odpustit, jsem uložila rukopis do postýlky a dítě dala do kabely.

    Jack: (Který pozorně poslouchal.) Ale kam jste uložila tu kabelu?

    Slečna Prismová: Na to se mě neptejte, pane Worthingu.

    Jack.: Slečno Prismová, tato záležitost pro mě není žádnou maličkostí.  Trvám na tom dozvědět se, kam jste tu brašnu obsahující nemluvně poté dala.

    Slečna Prismová.  Zanechala jsem jí v úschovně zavazadel jednoho z těch větších londýnských nádraží.

    Jack:  Které nádraží to bylo?

    Slečna Prismová.  [Poněkud zdrceně.]  Viktorie.  Nástupiště do Brightonu.  [Klesne do židle.]

    Jack:  Musím se na okamžik odebrat do svého pokoje.  Gvendolíno, počkejte tu na mne.

    Gvendolína: Pokud tam nebudete příliš dlouho, počkám tu na vás celý život.  [Nechává odejít velice rozrušeného Jacka.]

    Chasuble:  Co si myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?

    Lady Bracknellová:  Nedovolím si to ani pomyslet, doktore Chausable.  Jistě vám nemusím říkat, že v lepších rodinách by se zvláštní náhody neměly vůbec vyskytovat. To je zcela nepřípustné.

    [Nad hlavami se jim rozléhá rámus, jako kdyby někdo házel s kufry.  Všichni hledí ke stropu.]

    Cecílie:  Strýček Jack se zdá být nezvykle rozrušený

    Chasuble:  Váš poručník je velice vznětlivý.

    OdpovědětVymazat
  9. RADKA HAVLASOVÁ

    Lady Bracknellová:  Ten hluk je nadmíru nepříjemný.  Zní to, jako kdyby se tam snad pan Worthing s někým přel.  Nemám ráda pře jakéhokoliv typu.  Jsou vždy nevychované a často přesvědčují.

    Chasuble:  [Hledíc vzhůru.]  Právě to přestalo.  [Hluk se zdvojnásobí]

    Lady Bracknellová.  Ať už dospěje k nějakému závěru!

    Gvendolína:  To napětí je hrozné.  Doufám, že potrvá.  [Jack vstupuje s brašnou z černé kůže.]

    Jack:  [Přispěchá k slečně Prismové.]  Je toto ta brašna, slečno Prismová? Dobře si ji prohlédněte, než odpovíte.  Štěstí nejednoho života závisí na vaší odpovědi.

    Slečna Prismová:  [Klidně.]  Vypadá jako ta moje.  Ano, zde je poničená z mladších a šťastnějších dnů, kdy se s ní překotil omnibus.  A tu má zase skvrnu na podšívce zapříčiněnou výbuchem nealkoholického nápoje, nehoda, jež se odehrála v Leamingtonu.  A tady zase, na zámku, jsou mé iniciály.  Zapomněla jsem, že jsem je tam nechala v jedné své marnotratné náladě vyrýt.  Ta brašna je nepochybně má.  Jsem velmi potěšena, že se mi tak nečekaně navrátila zpátky.  Tolik mi celá ta léta scházela.

    Jack:  [Pateticky.]  Slečno Prismová, navrátilo se vám toho více než tato brašna.  Já byl to batole, které jste do ní dala!

    Slečna Prismová.  [Užasle.]  Vy?

    Jack:  [Objímá jí.]  Ano . . . matko!

    Slečna Prismová.  [Odvrací se s pohoršením.]  Pane Worthingu!  Nejsem prována!

    Jack:  Neprovdána!  Nepopírám, že se jedná o závažnou vadu.  Ale přeci jen, kdo má to právo hodit kamenem po trpícím?  Což pokání nezahladí čin z pošetilosti?   Proč by měl platit jiný zákon pro muže a jiný pro ženy?  Matko, odpouštím ti.  [Pokouší se jí znovu obejmout.]

    Slečna Prismová.  [Stále pohoršeněji.]  Pane Worthingu, došlo k nedorozumnění. [Ukazuje směrem k Lady Brackenellové.]  Tato dáma vám může říct, kdo skutečně jste.

    Jack:  [S odmlčením.]  Lady Bracknellová, nerad bych působil jako zvědavec, ale mohla byste mě s laskavostí informovat o tom, kdo jsem?

    Lady Bracknellová.  Obávám se, že novinky, které se vám chystám sdělit vás všehovšudy nepotěší.  Jste synem mé nebohé sestry, Paní Moncrieffové a shodou okolností Algernonův starší bratr.

    Jack:  Algyho starší bratr!  Přeci jen mám bratra.  Vždy jsem to tušil!  Vždycky jsem tvrdil, že mám bratra!  Cecílie, jak jsi kdy mohla pochybovat o tom, že mám bratra?  [Popadne Algernona.]  Doktore, můj nešťastný bratr.  Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr.  Algy, ty jeden mizero, odteď se mnou budeš jednat uctivěji.  Nikdy v životě jsi se ke mně nechoval bratrsky!

    Algernon:  Nu, ne až do dnešního dne, starý brachu.  Snažil jsem se jak nejlépe to šlo, byť jsem vyšel trochu z praxe.

    [Potřesou si rukama.]

    Gvendolína:  [K Jackovi.]  Můj drahý!  Ale kdo jste můj drahý?  Jaké je vaše křestní jméno, nyní, když jste se stal někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  10. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, s pokorou přiznávám, že to nevím. To kdybych věděla. Prostá fakta tohoto případu jsou tato. Ráno toho již zmíněného dne, dne, který je již navždy ukotvený v mé paměti, jako obvykle jsem připravila dítě na vycházku v kočárku. Také jsem měla s sebou starou, ale prostornou příruční brašnu, do které jsem chtěla umístit rukopis příběhu, který jsem napsala během svého volného času. V momentě malé nepozornosti, kterou si nikdy nebudu moci odpustit, jsem vložila rukopis do kolébky a dítě do příruční brašny.
    Jack: (Pozorně poslouchajíc.) Ale kam jste vložila tu brašnu?
    Slečna Prismová: Neptejte se mne, Pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, toto je pro mě velice důležité. Trvám na tom, abyste mi sdělila, kde přesně jste nechala tu brašnu s dítětem.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ji v úschovně, na jedné ze stanic, na nádraží v Londýně.
    Jack: Na které stanici?
    Slečna Prismová: (Lehce pobouřená.) Viktoriině. V Brighton line. (Schoulí se v křesle.)
    Jack: Musím si nachvilku odskočit do mého pokoje. Gwendolíno, počkej tu na mě.
    Gwendolína: Pokud to nebude příliš dlouho, tak klidně celý život. (Jack odchází s nadšením.)
    Chasuble: Lady Bracknellová, co si myslíte, že to znamená?
    Lady Bracknellová: Neopovažuji se ani hádat, Dr. Chasuble. Snad není třeba říkat, že v lepších rodinách by se takovéto divné náhody stávat neměly.
    (Ze shora se ozývají zvuky, jakoby někdo házel kufry. Všichni se podívají nahoru)
    Cecílie: Strýček Jack vypadá nějak rozrušeně.
    Chasuble: Váš opatrovník má velmi citlivou náturu.
    Lady Bracknellová: Ten zvuk je velice nepříjemný. Zní to jako, kdyby se tam s někým hádal. Já nemám ráda hádky žádného typu. Vždy jsou vulgární a často přesvědčivé.
    Chasuble: (Dívajíc se nahoru) Teď to zrovna přestalo. (Hluk se zdvojnásobil.)
    Lady Bracknellová: Přeji si, aby došel k nějakému závěru.
    Gwendolína: To napětí je příšerné. Doufám, že přetrvá. (Vejde Jack a v ruce drží příruční tašku z černé kůže.)
    Jack: (Řítíc se ke slečně Prismové.) Je tohle ta taška, slečno Prismová? Pořádně si ji prohlédněte než něco řeknete. Štestí více než jednoho života je teď ve vašich rukách.

    OdpovědětVymazat
  11. Slečna Prismová: (Klidně.) Vypadá jako ta moje. Ano, tady je ten škrábanec, který utržela během mých mladších a štastnějších dní, cestou kočárem na Gower Street. Tady je skrvna na podšívce, způsobena natlakovanou lahví s limonádou, nehoda, která se stala v Leamingtonu. A tady, na zámku, jsou moje iniciály. Zapomněla jsem, v jaké extravagantní náladě jsem je tam nechala umístit. Ta brašna je bezpochyby moje. Jsem potěšena, za jakých nečekaných okolností se mi vrátila. Bylo to opravdu nemilé, nemít jí celá ta léta.
    Jack: (Žalostným hlasem.) Slečno Prismová, je Vám navráceno více než jen tato brašna. Já byl to dítě, které jste do ní dala.
    Slečna Prismová: (Ohromeně.) Vy?
    Jack: (Objímá ji.) Ano... matko!
    Slečna Prismová: (Rozhořčeně se odtáhne.) Pane Worthingu! Já nejsem vdaná!
    Jack: Neprovdaná! Nepopírám, že je to vážný šok. Ale konec konců, kdo může hodit kamenem, na někoho, kdo trpěl? Nemůže pokání vymazat pošetilý čin? Proč by tu měl být jeden zákon pro muže a jiný pro ženy? Matko, já Vám odpouštím. (Snaží se jí znovu obejmout.)
    Slečna Prismová: (Stále rozhořčena.) Pane Worthingu, to musí být nějaký omyl. (Ukazuje na Lady Bracknellovou.) Támhle je dáma, která Vám může sdělit, kdo doopravdy jste.
    Jack: (Po chvíli.) Lady Bracknellová, nerad naléhám, ale byla byste tak laskavá a informovala mně, o tom kdo jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že to, co Vám oznámím, Vás nijak nepotěší. Jste synem mé nebohé sestry, slečny Moncrieffové a tudíž Algernonův starší bratr.
    Jack: Algyho starší bratr! Takže mám nakonec bratra. Věděl jsem, že mám bratra! Vždy jsem říkával, že mám bratra! Cecílie, jak jsi kdy mohla pochybovat, jestli mám bratra? (Popadne Algernona.) Dr. Chasuble, můj nebohý bratr. Slečno Prismová, můj nebohý bratr. Gwendolíno, můj nebohý bratr. Algy, ty neřáde jeden, budeš se kě mě muset chovat s vetším respektem. Nikdy ses ke mě nechoval jako k bratrovi.
    Algernon: Nuže, až do dnes, starý brachu, přiznávám. Dělal jsem, co jsem mohl, nicméně neměl jsem s tím žádné zkušenosti. (Potřesou si rukama.)
    Gwendolína: (Jackovi.) Můj milý! Ale kdo teda jsi? Jaké je tvé jméno, teď, když jsi se stal někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  12. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, musím se přiznat, že nevím. Přeji si abych věděla. Taková jsou fakta. Ráno toho dne, co jste zmínila, dne, který se mi navždy vryl do paměti, jsem se jako obvykle připravovala vzít dítě ven v kočárku. Měla jsem s sebou poněkud starší, ale prostornou příruční tašku, do které jsem chtěla dát rukopis fiktivní knihy, kterou jsem napsala v mých pár nerušených hodinách. V momentu zasnění, který si nikdy neodpustím, jsem odložila rukopis do kolébky a dítě do příruční tašky.
    Jack: [Který pozorně poslouchal.] Ale kam jste odložila tu příruční tašku?
    Slečna Prismová: Neptejte se mě, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, toto je záležitost nemalé důležitosti. Rád bych věděl, kde jste nechala tu tašku, ve které bylo to nemluvně.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ho v úschovně v jednom z největších nádraží v Londýně.
    Jack: Na jakém nádraží?
    Slečna Prismová: [Poněkud zdrceně.] Nádraží Victoria. Brighton line. [Klesá do křesla.]
    Jack: Musím se na chvíli vzdálit do mého pokoje. Gvendolíno, počkej na mě tady.
    Gvendolína: Pokud to nebude příliš dlouho, budu čekat klidně celý život. [Jack odchází rozrušen]
    Chasuble: Co si myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Netroufám si hádat, doktore Chasuble. Vám, já nemusím říkat, že v takto vysoce postavených rodinách, by se takové podivnosti neměli objevovat. [Nahoře se ozývají zvuky jako kdyby tam někdo házel kufry. Všichni vzhlédnou.]
    Cecílie: Strýček Jack vypadá podivně rozrušen.
    Chasuble: Váš poručník je velmi citlivé nátury.
    Lady Bracknellová: Ten zvuk je velmi nepříjemný. Zní to jako by se tam někdo hádal. Nemám ráda jakékoliv hádky. Hádky jsou sprosté a často přesvědčivé.
    Chasuble: [Vzhlédla] Už to přestalo. [Zvuk zdvojnásobil.]
    Lady Bracknellová: Přála bych si, aby došel k nějakému závěru.
    Gvendolína: To napětí je příšerné. Doufám, že chvíli vydrží. [Vchází Jack držící příruční tašku z černé kůže ve své ruce.]
    Jack: [Spěchá ke slečně Prismové.] Je toto ta příruční taška, slečno Prismová? Prohlídněte si ji pořádně, než odpovíte. Závisí na tom štěstí více než jednoho člověka.

    Adéla Procházková [1/2]

    OdpovědětVymazat
  13. Slečna Prismová: [Klidně.] Vypadá jako ta moje. Ano, je tam škrábanec z mých mladých let, kdy se nám splašili koně na dostavníku na Gower Street. Také skvrna na podšívce od limonády, z nehody v Leamingtonu. Na zámku jsou mé iniciály. Úplně jsem zapomněla, že jsem si jet tam v mé odvážné náladě nechala vyrýt. Taška je nepochybně moje. Jsem nadšena že se mi takhle znenadání vrátila. Postrádala jsem ji dlouhé roky.
    Jack: [Patetickým hlasem.] Slečno Prismová, vrátilo se vám víc než jen ta příruční taška. Já jsem to dítě, které jste do tašky dala.
    Slečna Prismová: [Užasle.] Ty?
    Jack: [Přivinujíc ji.] Ano . . . matko!
    Slečna Prismová: [Zaleknuta v rozhořčeném úžasu.] Pane Worthingnu! Jsem neprovdaná!
    Jack: Neprovdaná! Nemůžu popírat, toto je pro mne velký šok. Ale koneckonců, kdo by ještě přidával na utrpení tomu, kdo již trpěl dost? Nemůže snad pokání smazat tento bláznivý čin? Proč by mělo být jedno pravidlo pro muže a jiné pro ženy? Matko, odpouštím ti.
    Slečna Prismová: [Ještě více rozhořčeně.] Pane Worthingnu, to musí být nějaký omyl. [ukazuje na Lady Bracknellovou] Tato žena vám může povědět, kdo vlastně jste.
    Jack: [po chvíli] Lady Bracknellová, nerad vyzvídám, ale můžete mi říct kdo jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že to co se vám chystám říct, vás jistě nepotěší. Jste synem mé ubohé sestry, paní Moncrieffové a tudíž starším bratrem Algernona.
    Jack: Algyho starší bratr! Takže po tom všem mám vlastně bratra. Věděl jsem, že mám bratra! Vždy jsem říkal, že mám bratra! Cecílie, jak jsi mohla pochybovat, že mám bratra? [Chytne se Algernona.] Doktore Chasuble, můj nešťastník bratr. Slečno Prismová, můj nešťastník bratr. Gvendolíno, můj nešťastník bratr. Algy, ty malý mizero, teď se ke mně začneš chovat s úctou. Nikdy ses ke mně nechoval jako k bratrovi.
    Algernon: Do dnes ne, starý brachu, to uznávám. Snažil jsem se však, ačkoliv jsem neměl cvik.
    [Potřesou si rukama.]
    Gvendolína: [Jackovi] Můj drahý! Ale kdo vlastně jsi? Jaké je tvé křesťanské jméno, teď, když jsi se stal někým jiným?

    Adéla Procházková [2/2]

    OdpovědětVymazat
  14. Jack: [Dojatým hlasem.] Slečno Prismová, vrátilo se vám více než pouze vaše brašna. Já jsem to nemluvně, které jste do ní uložila.
    Slečna Prismová: [Ohromena.] Vy?
    Jack: [Objímající ji.] Ano…matko!
    Slečna Prismová: [Zaleknuta v rozhořčeném úžasu.] Pane Worthingu! Já nejsem vdaná!
    Jack: Svobodná! Nepopírám, že to není opravdový šok. Koneckonců, kdo má právo odsuzovat toho, kdo trpěl? Nemůže pokání vyhladit pošetilost? Proč by měl být jeden zákon pro muže a jiný pro ženy? Matko, odpouštím Ti.
    [Snaží se jí znovu obejmout.]
    Slečna Prismová: [Stále hodně rozhořčená.] Pane Worthingu, to je nějaký omyl. [Ukazuje na Lady Bracknellovou.] Tahle paní vám může říci, kdo opravdu jste.
    Jack: [Po chvilce ticha.] Lady Bracknellová, nechci vypadat příliš zvědavě, ale mohla byste mi prosím říct, kdo tedy jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že informace, kterou vám podám, vás velice nepotěší. Jste synem mé chudé sestry, paní Moncrieffové a tudíž Algernonův starší bratr.
    Jack: Algyův starší bratr! Tak nakonec mám bratra po tom všem. Věděl jsem, že mám bratra! Vždycky jsem říkal, že mám bratra! Cecily,--jak jste někdy mohla pochybovat o tom, že mám bratra? [Chytí Algernona.] Dr. Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gwendolene, můj nešťastný bratr. Algy, ty malý mizero, budeš mě muset více respektovat v budoucnosti. Nikdy ses ke mně nechoval jako bratr za celý tvůj život.
    Algernon: Dobře, ne do dnešního dne, kamaráde, uznávám. Dělal jsem to nejlepší, nicméně, neměl jsem žádnou zkušenost.
    [Potřesení rukou.]
    Gwendolen: [Jackovi.] Můj milý! Ale kdo vlastně jsi? Jaké je tvé křestní jméno, teď když ses stal někým jiným?


    Kateřina Pejšková 2.část

    OdpovědětVymazat
  15. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, zahanbeně uznávám, že nevím. Přála bych si vědět. Jasné skutečnosti případu jsou tyto. Ráno, toho dne, co jste zmínila, den, který je navždy v mé paměti, jsem se připravila jako obvykle na procházku s miminkem v dětském kočárku. Také jsem měla s sebou starou, ale prostornou příruční brašnu, do které jsem záměrně uložila rukopis beletrie, který jsem napsala během pár volných hodin. Ve chvíli duševní roztržitosti, za kterou si nikdy neodpustím, jsem položila rukopis do kočárku, a dítě strčila do příruční brašny.
    Jack: [Který pozorně poslouchal.] Ale kam jste položila tu příruční brašnu?
    Slečna Prismová: Neptejte se mě, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, tato záležitost je pro mne důležitá. Trvám na tom, abych věděl, kam jste uložila příruční brašnu, ve které je nemluvně.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ji v úschovně zavazadel na vlakovém nádraží v Londýně.
    Jack: Na kterém nádraží?
    Slečna Prismová: [Docela zdrcená.] Victoriino nádraží. Linka Brightonu. [Klesnul do křesla.]
    Jack: Musím na chvíli odejít do mého pokoje. Gwendolene, počkejte tady na mě.
    Gwendolen: Pokud vám to nebude trvat moc dlouho, počkám tu na vás do konce mého života. [Jack odchází velmi rozrušen]
    Chasuble: Co si myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Neopovažuji se na to ani jedinkrát pomyslet, Dr. Chasuble. Musím vám říci, že v rodinách z vyšší společenské třídy by se neměli objevovat tyto prazvláštní shody okolností. Jsou to stěží záležitosti vyřešitelné.
    [Seshora byly slyšet zvuky, jako kdyby někdo házel truhly kolem. Všichni pohlédli nahoru.]
    Cecily: Strýček Jack vypadá velmi rozrušeně.
    Chasuble: Tvůj opatrovník je velmi emocionální.
    Lady Bracknellová: Ten hluk je nesmírně nepříjemný. Zdá se, že má nějaké spory. Nemám ráda jakékoliv hádky. Jsou vždy vulgární a často pádné.
    Chasuble: [Vzhlížející nahoru.] Právě hluk ustal. [Hluk se zdvojnásobil.]
    Lady Bracknellová: Přeji si, aby dospěl k nějakému závěru.
    Gwendolen: Toto napětí je příšerné. Doufám, že je to naposledy. [Vstoupí Jack s černou, koženou brašnou v jeho ruce.]
    Jack: [Spěchající ke slečně Prismové.] Je tohle ta brašna, slečno Prismová? Prohlédněte si ji pořádně předtím, než začnete mluvit. Štěstí nejednoho člověka závisí na vaší odpovědi.
    Slečna Prismová: [Klidně.] Vypadá, že to je moje brašna. Ano, zde je poškozená, což se stalo, když jsem byla rozrušená kvůli koňskému spřežení v Gowernově ulici v dřívějších a šťastnějších dnech. Tady je skvrna na podšívce díky vylitému nápoji, nehoda, která se stala v Leamingtonu. A tady na zámku jsou mé iniciály. Zapomněla jsem, že když jsem měla rozhazovačnou náladu, nechala jsem si tam vyrýt mé iniciály. Je to bezpochybně moje brašna. Jsem potěšena, že se mi brašna nečekaně vrátila. Byla to velká nepříjemnost být bez ní po celé ty roky.


    Kateřina Pejšková
    1.část
    omlouvám se, že je to obráceně, ale první část se mi nahrála a pak někam utekla

    OdpovědětVymazat
  16. SLEČNA PRISMOVÁ: Já to bohužel nevím, lady Bracknellová. Kéž bych to věděla. Můžu Vám ale říct, co se stalo. Ráno, toho dne, o kterém je řeč a který se mi navždy vryl do paměti. Jsem se jako obvykle připravovala na vycházku s kočárkem. Měla jsem u sebe i starou, velkou brašnu, do které jsem umístila rukopis románu, který jsem napsala během několika volných chvil. A pak, v momentu roztržitosti, který si nikdy neodpustím, jsem omylem položila rukopis do kočárku a miminko do brašny.
    JACK: (Který pozorně poslouchal) Ale kam jste pak dala tu brašnu?
    SLEČNA PRISMOVÁ: Na to se mne raději neptejte, pane Worthingu.
    JACK: Slečno Prismová, tohle je pro mě ale velmi důležité. Trvám na tom, abych věděl, kde jste nechala tu brašnu s tím nemluvnětem.
    SLEČNA PRISMOVÁ: Nechala jsem ji v úschovně zavazadel na jednom velkém nádraží v Londýně.
    Jack: Na kterém vlakovém nádraží?
    SLEČNA PRISMOVÁ: (Celá zdrcená) Nádraží Victoria. Na nástupišti Brighton Line. (Zhroutí se do křesla.)
    LADY BRACKNELLOVÁ: (Pozoruje Jacka) Upřímně doufám, že se nestane nic nečekaného. Překvapení bývají skoro vždycky tragická.
    JACK: Musím na moment odejít do svého pokoje.
    CHASUBLE: Zdá se, že vás ty zprávy lehce rozrušily, pane Worthingu. Věřím, že se jedná pouze o dočasnou nevolnost.
    JACK: Budu zpátky za pár minut, pane faráři. Gvendolíno! Počkej tu na mě!
    GVENDOLÍNA: Pokud ti to nebude trvat příliš dlouho, budu na tebe čekat klidně celý svůj život. (Jack odchází, velmi rozčílený)
    CHASUBLE: Co myslíte, že to znamená, lady Bracknellová?
    LADY BRACKNELLOVÁ: Raději nechci nikoho podezírat, doktore Chasuble. Ne snadno se to říká, ale musím Vám říct, že v lepších rodinách by k takovým zvláštním náhodám prostě docházet nemělo.
    (Zvuky doléhající ze shora, jako by někdo přehazoval kufry. Všichni se podívají nahoru.)
    CECÍLIE: Zdá se, že strýček Jack je poněkud znepokojený.
    CHASUBLE: Váš poručník je velmi citlivého charakteru.
    LADY BRACKNELLOVÁ: Ten zvuk je extrémně nepříjemný. Zní to, jako by se Jack hádal s nábytkem. Nemám ráda hádky jakéhokoliv typu. Jsou vždycky hrubé, vulgární a často přesvědčivé.
    CHASUBLE: (Vzhlédne) Teď to přestalo. (Hluk se ještě zdvojnásobí)
    LADY BRACKNELLOVÁ: Já doufám, že dojde k nějakému závěru.
    GVENDOLÍNA: Ta nejistota je příšerná. Doufám, že to ještě chvíli potrvá. (Vstoupí Jack s černou koženou brašnou v ruce)
    JACK: (Pospíchajíc ke slečně Prismové)
    Je tohle ta brašna, slečno Prismová? Pečlivě si ji prohlédněte, než něco řeknete. Na vaší odpovědi závisí štěstí několika životů.


    1/2 Kusá Kristýna

    OdpovědětVymazat
  17. SLEČNA PRISMOVÁ: (tiše) Vypadá jako ta má. Ano, tady se poškodila při nehodě, když jsem zamlada ještě v těch šťastnějších dobách jezdívala dostavníkem do Gower Street. A tady je vada na podšívce způsobená explozí limonády, neštěstí které se mi přihodilo ještě v Leamingtonu. A tady, na zámku, jsou mé iniciály. Úplně jsem zapomněla, že jsem je nechala vyrýt sem, ach ty bujné časy. Tato brašna je nepochybně má. Jsem nadšená, že se mi tak nečekaně vrátila. Celé ty roky jsem se bez ní cítila v nesnázích.
    JACK: (Dojatým hlasem) Slečno Prismová, vrátilo se vám toho víc, než jen vaše brašna. To dítě, které jste do něj omylem vložila, to jsem byl já.
    SLEČNA PRISMOVÁ: (S úžasem) Vy?
    JACK: (Obejme ji) Ano…maminko!
    SLEČNA PRISMOVÁ: (Rozrušeně ucukne) Pane Worthingu! Já jsem neprovdána.
    JACK: Neprovdána! Nepopírám, že to je skandální odhalení. Přece jen, kdo může hodit kamenem na toho, kdo trpěl? Copak pokání nemůže smazat hřích z pošetilosti? Proč by měla být jiná pravidla pro může a jiná pro ženy? Maminko, odpouštím ti. (Pokouší se ji znovu obejmout)
    SLEČNA PRISMOVÁ: (Stále rozhořčeněji) Ale pane Worthingu, tohle je nějaký omyl. Jsem si jistá, že jsem si mateřstvím v mém životě doposud neprošla. Kdyby tady nebylo tolik lidí, mohlo by se to zdát skoro netaktní.
    (Ukazuje na lady Bracknellovou)
    Tamhle ta dáma, ta Vám poví kdo opravdu jste.
    (Ustoupí do zadní části jeviště)
    JACK: (Po chvíli) Lady Bracknellová, nechci aby Vám to připadalo slídivé, ale mohla byste mi laskavě říct, kdo jsem?
    LADY BRACKNELLOVÁ: Obávám se, že Vás ale těmito informacemi vůbec nepotěším. Jste syn mé nebohé sestry, paní Moncrieffové, tudíž Algernonův starší bratr.
    JACK: Algyho starší bratr! Tak přece jen mám bratra. Věděl jsem, že mám bratra! Vždycky jsem říkával, že mám bratra! Cecílie-jak jsi kdy mohla pochybovat, že bych nemohl mít bratra?
    (Popadne Algernona)
    Pane faráři, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj smolný bratr. Gvendolínko, můj ubohý bratr. Algy, ty malej darebáku, teď se mnou budeš zacházet s větším respektem. Nikdy v životě ses ke mně nechoval jako k bratrovi.
    ALGERNON: Doteď ne, kamaráde, to souhlasím.
    (Podají si ruce)
    Ale snažil jsem se chovat nejlépe jak umím, jen mi chyběla trocha praxe.
    GVENDOLÍNA: (K Jackovi) Můj drahý! Ale jak se vlastně jmenuješ? Jaké je tvé křestní jméno, teď když ses stal někým jiným?


    2/2 Kusá Kristýna

    OdpovědětVymazat
  18. Slečna Prismová: Lady Brackenelová, stydím se přiznat, že nevím. Kéž bych mohla. Tohle jsou prostá fakta týkající se případu. V dnu tohoto rána, kdy jste se o tom zmínila, se tento den navěky zapsal do mé paměti, jako obvykle jsem připravovala dát dítě do kočárku. Měla jsem sebou poněkud starou, ale prostornou příruční brašnu, ve které jsem se chystala umístit rukopis románu , kterou jsem psala během pár volných hodin. Ve chvíli, kdy jsem byla mentálně roztržená, pro si nemůžu odpustit sama, jsem položila rukopis do dětské postýlky, a umístila dítě do kabelky.
    Jack:[Kdo pozorně poslouchal.] A kam jste položila příruční brašnu?
    Slečna Prismová. Neptejte se mně, Pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, tohle je otázka malé důležitosti. Trvám na tom vědět, kam jste položila příruční brašnu, ve kterém se vyskytovalo dítě.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ji v šatně v jedné z větších vlakových stanicích v Londýně.
    Jack: Která vlaková stanice?
    Paní Prismová: [Celá zdrcená.] Victorie.  Nástupiště v Brightonu.  [Posedne si na židli]
    Jack: Musím si na chvilku odpočinout v mém pokoji. Gwendolen, počkejte tady na mně.
    Gwendolen: Jestli nebudeš hodně dlouho, počkám na tebe celý život. [Opustí Jacka velice nadšeně.]
    Chasuble:  Co si myslíte, že to znamená, Lady Bracknelová?
    Lady Bracknellová: Já si ani nedovolím podezřívat, doktore Chasuble. Je to pro mě těžké Vám říci, že v řadově vysokých rodinách by nemělo docházet k zvlášním okolnostem. Oni jsou těžce považováni za věc.
    [ Jsou slyšet zvuky ze stropu jako by někdo házel kládou. Každý se dívá nahoru.]
    Cecilie: Strýc Jack vypadá kupodivu znepokojeně.
    Chasuble: Váš strážce má velice emocionální povahu.
    Lady Bracknellová.: Tento zvuk je velice nepříjemný. To zní, jako by se hádali. Nemám ráda hádky jakéhokoliv druhu. Oni jsou vždycky vulgární, ale často přesvědčivé.
    Chasuble: [Vzhlíží.] Už to přestalo. .[Zvuk se dvakrát zesílil]
    Lady Bracknellová: Přeju si, aby došel k nějakému závěru. 
    Gwendolen:  Tohle napětí je strašné. Doufám, že to ještě potrvá. [Vstoupí Jack s černou koženou příruční brašnou v ruce.]
    Jack: [Hnal se za slečnou Prismovou.]  Jedná se o tuto příruční brašnu, Slečno Prismová? Prohlédni si ji pečlivě předtím než promluvíš. Štěští více než jednoho života závisí na tvé odpovědi.

    OdpovědětVymazat
  19. Slečna Prismová: [Klidně] Zdá se, že je moje. Ano, tady se poškodila při nehodě, když jsem zamlada ještě v těch šťastnějších dobách jezdívala dostavníkem do Gower Street. Tady je skvrna na podšívce způsobena výbuchem baru, události, která se stala v Leamingtonu. A tady na zámku jsou moje iniciály. Zapomněla jsem, že při náladě jsem je tam umístila. Příruční brašna je nepochybně moje. Jsem potěšená, že se mi neočekáváně vrátila. Bylo to strašné nepohodlí se bez toho obejít za celá tato léta.
    Jack: Slečno Prismová, je Vám navráceno o mnoho více než tato příruční brašna. Já jsem to novorozeně, které jste, do něj umístila.
    Slečna Prismová: [Ohromena]  Vy?
    Jack:[Objímá jí]  Ano matko!
    Slečna Prismová: [Pobouřena k úžasu.]  Pane Worthingu!  Já jsem nevdaná!
    Jack: Nevdáná! Já nepopírám, že tohle je vážný úder. Ale I Ale po to všem, kdo má právo hanobit někoho, kdo trpěl? Nemůže lítost nahradit čin pošetilosti? Proč by měl být jeden zákon pro muže, a další pro ženy? Mami, já ti odpouštím. [Snaží se ji opět obejmout.]
    Slečna Prismová: [Stále víc pobouřena.]  Pane Worthingu, tady dochází k nějakému omylu. [Ukazuje na Lady Bracknelovou.]  Tady je dáma, která Vám, může říct kdo jste.
    Jack: [Po přestávce] Lady Bracknellová, nemám ve zvyku, být zvídávý, ale mohla by jste mi laskavě říct, kdo jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že zprávu, kterou Vám musím dát, Vás zcela nepotěší. Vy jste syn mojí chudé sestry, Paní Moncrief, a tím pádem Algernův starší bratr.
    Jack: Algiho starší bratr!  Tak mám bráchu přeci jenom. Já jsem to tušil, že mám bratra. Vždycky jsem říkal, že mám bratra. Cecílie, jak jsi mohla pochybovat o tom, že mám bratra?  [Drží Algernona.]  Doktore. Chasuble, můj neštaštný bratře.  Slečno Prismová, můj nešťastný bratře. Gwendolen, můj nešťastný bratře.  Algi, ty mladý darebáku, musíš se mnou zacházet do budoucna s větší úctou. Ty jses nikdy nezachoval ke mně jako k bratrovi v tvém celém životě.
    Algernon:Dobře, doteď ne, starý hochu, přiznávám to. Udělal, jsem to nejlepší, co jsem mohl, i když jsem byl ze cviku.
    [Třesou ruce]
    Gwendolen:[Na Jacka.] Oh můj vlastní! Ale kdo jseš vlastně? Jaký je tvoje křestní jméno, když jses stal někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  20. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, přiznávám se vám s hanbou, jakou jsem doteď nepoznala. Kéž bych ji byla znala! Zřejmá fakta pro tento případ jsou tedy taková: V ráno toho zmíněného dne, dne, jenž je navždy zapsán do mé paměti, jsem se jako obvykle chystala vyňat dítě z kočárku. Také jsem s sebou měla poněkud starou, však prostornou brašnu, ve které byl záměrně vymezený prostor k umístění rukopisu povídky, kterou jsem sepsala v mých několika volných hodinách. V momentu, kdy jsem se zasnila, v tom, kvůli kterému si nikdy neodpustím, uložila jsem rukopis do kočárku, a dítě umístila do brašny.
    Jack: [Který byl pozorně zaposlouchán.] Ale kam jste tu brašnu položila?
    Slečna Prismová: Neptejte se mě, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, tato záležitost je pro mě nemálo důležitá. Požaduji po vás, abyste si vzpomněla, kam jste tu brašnu s tím kojencem položila!
    Slečna Prismová: Nechala jsem ho v úschovně zavazadel jednoho z větších nádraží v Londýně.
    Jack: Na jakém nádraží?
    Slečna Prismová.: [Vcelku zdrcená.] Victorie: Na Brightonské třídě. [Ponořila se do křesla.]
    Jack: Musím jít na moment do svého pokoje. Gvendolíno, počkejte tu na mě.
    Gvendolína: Pokud vám to nebude příliš trvat, počkám tu na vás do konce svého života. [Jack odchází velmi rozrušeně.]
    Chasuble: Co myslíte, že to znamená, slečno Bracknellová?
    Slečna Bracknellová: Netroufám si vůbec tvrdit, doktore Chasuble. Palčivě vám potřebuji sdělit, že v rodinách vysokého postavení by se zvláštní okolnosti stávat neměly. To je zcela nemyslitelné.
    [Z horního patra zazněly zvuky, jako by tam někdo házel s kufry. Všichni vzhlédli nahoru.]
    Cecílie: Strýček Jack vypadá podivně rozrušen.
    Chasuble: Váš poručník je velmi emocionální člověk.
    Slečna Bracknellová: Ten hluk je nadmíru nepříjemný. Zní to jako by se s někým hádal. Nesnáším jakékoliv hádky. Jsou vždy vulgární a často přesvědčivé.
    Chasuble: [Vzhlédne nahoru.] Právě to ustalo. [Hluk se zdvojnásobil.]
    Slečna Bracknellová: Přála bych si, aby došel k nějakému závěru.
    Gvendolína: Toto napětí je příšerné. Doufám, že přetrvá. [Vstoupí Jack s brašnou z černé kůže.]
    Jack: [Přispěchá ke slečně Prismové.] Je to ta taška, slečno Prismová? Zvažte pečlivě svou odpověď. Štěstí nejednoho života závisí na vaší odpovědi.

    Körschnerová M., 1/2

    OdpovědětVymazat
  21. Slečna Prismová. [Klidně.] Zdá se, že je má. Ano, tady je poškození z dřívějších a šťastnějších dnů, kdy se při jízdě po Gower Street přihodila nehoda. Zde je skvrna na podšívce způsobená explozí nealkoholického nápoje, incident, který se přihodil v Leamingtonu. A zde, na zámečku, jsou mé iniciály. Zapomněla jsem, že jsem je tam ve své výstřední náladě umístila. Tato taška je nezpochybnitelně má. Jsem potěšena, že se mi tak nečekaně vrátila nazpět. Bylo obrovsky nepříjemné ji celá ta léta nemít u sebe.
    Jack: [Patetickým tónem.] Slečno Prismová, navrátilo se vám více, než jen tato taška. Já jsem tím dítětem, které jste do ní uložila.
    Slečna Prismová: [Užaslá.] Vy?
    Jack: [Sevře jí v objetí.] Ano . . . matko!
    Slečna Prismová: [Zaražena v rozhořčeném údivu.] Pane Worthingu! Já přeci nejsem provdaná!
    Jack: Neprovdaná! Nedá se popřít, že je to opravdu šokující. Ale koneckonců, kdo má to právo házet kamenem po někom, kdo si již něco vytrpěl? Nemůže pokání vykoupit čin z pošetilosti? Proč by tu měl být jeden zákon pro muže a druhý pro ženu? Matko, já vám odpouštím. [Pokouší se jí opět obejmout.]
    Slečna Prismová: [Ještě více rozhořčená.] Pane Worthingu, tady se stala nějaká chyba. [Ukazujíce na slečnu Bracknellovou.] Tato žena vám může říci, kým doopravdy jste.
    Jack: [Po odmlce.] Slečno Bracknellová, nesnáším, když vypadám zvědavě, ale mohla byste mi laskavě říci, kdo jsem?
    Slečna Bracknellová: Obávám se, že novinky, které vám sdělím, vás nikterak nepotěší. Jste synem mé nebohé sestry, paní Moncrieffové a tudíž tedy také starším bratrem Algernona.
    Jack: Algovo starší bratr! Takže nakonec tedy mám bratra. Věděl jsem, že ho mám! Vždy jsem říkal, že mám bratra! Cecílie,-- jak jste kdy jen mohla pochybovat, že mám bratra? [Chytí Algernonona.] Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Algy, ty jeden darebáku, budeš se ke mně muset chovat v budoucnu s více respektem. Za svůj dosavadní život ses ke mně nikdy jako k bratrovi nechoval.
    Algernon: Nu tedy, do dneška ne, starý brachu, to přiznávám. Každopádně, dělal jsem, co jsem jen bez průpravy dělat mohl.
    [Potřesou si dlaněmi.]
    Gvendolína: [Na Jacka.] Můj drahý! Kdo tedy jste, můj drahý? Jaké je vaše křestní jméno, když jste se teď stal někým jiným?

    Körschnerová M., 2/2

    OdpovědětVymazat
  22. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, s hanbou přiznávám, že nevím. Přeji si, abych věděla. Holá fakta toho příběhu jsou taková. Ráno toho zmíněného dne, dne, který je navždy vypálen do mé paměti, jsem se připravila na procházku s dítětem v kočárku. Zároveň jsem si s sebou vzala docela starou, zato velmi prostornou tašku, do které jsem plánovala dát rukopis své fiktivní práce, kterou jsem napsala během svých několika volných hodin. Ve chvíli roztržitosti, kterou si nikdy neodpustím, jsem odložila rukopis do kolébky a dítě umístila do zavazadla.
    Jack: [Pozorně poslouchající] Ale kam jste dala tu tašku?
    Slečna Prismová: Na to se mě neptejte, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, tato záležitost je pro mě nanejvýš důležitá. Naléhám na vás, abyste mi řekla, kam jste odložila tu tašku s nemluvnětem.
    Slečna Prismová: Zanechala jsem ji v šatně v jedné z větších nádražních stanicí v Londýně.
    Jack: Ve které nádražní stanici?
    Slečna Prismová: [Vcelku zničeně.] Na Viktoriině nádraží. Na nástupišti na Brighton. [Noří se do židle.]
    Jack: Musím se na chvíli vzdálit do svého pokoje. Gwendolen, počkej tu na mě.
    Gwendolen: Pokud ti to nebude trvat příliš dlouho, budu tu na tebe čekat celý život. [Jack ve velkém rozrušení odejde.]
    Chasuble: Co si myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Ani se neodvážím hádat, pane faráři. Nepotřebuji vám ani říkat, že v důležitých rodinách se podivné náhody nemají dít. Těžko se dají vůbec považovat za záležitost.
    [Ze shora jsou slyšet zvuky, jako by někdo přehazoval těžké kufry. Všichni vzhlédnou.]
    Cecily: Strýček Jack se zdá být poněkud rozrušený.
    Chasuble: Váš patron má velice citlivou povahu.
    Lady Bracknellová: Ten zvuk je nanejvýš nepříjemný. Zní to jako by se hádal. Nemám ráda hádky jakéhokoliv druhu. Vždy jsou vulgární a velice často přesvědčivé.
    Chasuble: [Hledí vzhůru.] Teď to přestalo. [Zvuk se znásobí.]
    Lady Bracknellová: Přála bych si, aby dospěl nějakého stanoviska.
    Gwendolen: To napětí je strašlivé. Doufám, že to vydrží. [Jack vchází a v ruce drží černou koženou tašku.]

    Kubánková, M. A., 1/2

    OdpovědětVymazat
  23. Jack: [Spěchá ke slečně Prismové.] Je tohle ta taška, slečno Prismová? Pořádně si ji prohlédněte, než cokoliv řeknete. Štěstí nejednoho člověka na tom závisí.
    Slečna Prismová: [Tišě.] Zdá se, že je moje. Ach ano, tady je poškrábaná z té nehody v Gower Street, za těch mladších a šťastnějších dnech. A tady je ta skvrna na podšívce zapříčiněná explozí mé limonády v Leamingtonu. A tady, na tom zámku, jsou mé iniciály. Úplně jsem zapomněla, jak jsem si je tam nechala umístit ve své rozhazovačné náladě. Toto zavazadlo je nezpochybnitelně mé. Jsem potěšeně, že mi bylo tak neočekávaně navráceno. Být bez něj celé ty roky, bylo tak nepříjemné.
    Jack: [Dojatě.] Slečno Prismová, víc se vám navrátilo než jen vaše zavazadlo. Já jsem byl to dítě umístěné v něm.
    Slečna Prismová: [Ohromeně.] Vy?
    Jack: [Objímající ji.] Ano . . . matinko!
    Slečna Prismová. [Odtáhující se v rozhořčeném údivu.] Pane Worthingu! Vždyť nejsem vdaná!
    Jack: Neprovdaná! Nepopírám, že je to závažná rána. Ale konec konců, kdo má právo hodit kamenem po někom, kdo tak trpěl? Nemůže lítost smazat všechny skutky spáchané z hlouposti? Proč by měl být jeden zákon pro muže a jiný pro ženy? Máti, odpouštím ti. [Pokouší se ji obejmout znovu.]
    Slečna Prismová: [Stále rozhořčená.] Pane Worthingu, stala se chyba. [Ukazuje k lady Bracknellové.] Tady je dáma, která vám může povědět, kdo skutečně jste.
    Jack: [Po chvíli ticha.] Lady Bracknellová, nerad bych působil dotěrně, ale mohla byste mě laskavě informovat, kdo jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že zprávy, které pro vás mám, vás vcelku nepotěší. Jste syn mé chuděrky sestry, paní Moncrieffové, a v důsledku toho Algernonův starší bratr.
    Jack: Algův starší bratr! Pak mám přeci jen bratra. Věděl jsem, že mám bratra! Vždycky jsem říkal, že bratra mám! Cecily, jak jsi kdy mohla pochybovat, že mám bratra? [Chytí Algernona.] Pane faráři, můj neblahý bratr. Slečno Prismová, můj neblahý bratr. Gwendolen, můj neblahý bratr. Algy, ty malý ničemo, do budoucna se budeš ke mně chovat s větším respektem. V životě ses ke mně nechoval jako k bratrovi.
    Algernon: No, doposud nikoli, příteli, přiznávám. Snažil jsem se, jen jsem neměl ten cvik.
    [Potřesou si rukama.]
    Gwendolen: [Jackovi.] Můj nejdražší! Ale kdo vlastně jsi, nejdražší? Jaké je tvé křtěné jméno, nyní když ses stal někým jiným?

    Kubánková, M. A., 2/2

    OdpovědětVymazat
  24. 1/2
    Slečna Prismová: Lady Bracknellová, s hanbou přiznávám, že nemám tušení. Kéž bych to věděla. V tomto případě jsou jasná tato fakta. Rána toho dne, co jste zmínila, dne, který mi navždy zůstane vryt do paměti, jsem se jako vždy chystala jít s dítětem na procházku. Měla jsem s sebou také poněkud staré, ale prostorné příruční zavazadlo, do kterého jsem chtěla dát rukopis románu, který jsem napsala ve svém volnu. Ve chvilce slabosti, kterou si nikdy neodpustím, jsem vložila rukopis do kolébky a dítě dala do brašny.
    Jack: (Který pozorně naslouchal.) Ale kam jste dala tu brašnu?
    Slečna Prismová: Na to se mne neptejte, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, tato záležitost je pro mne velice důležitá. Trvám na tom dozvědět se, kam jste dala tu brašnu, ve které bylo to nemluvně.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ji v úschovně jedné z těch větších londýnských železničních stanic.
    Jack: Která stanice to byla?
    Slečna Prismová: (Značně zdrceně.) Victorie. Směrem na Brighton. (Klesne do židle.)
    Jack: Musím se na okamžik odebrat do svého pokoje. Gvendolíno, počkejte zde na mne.
    Gvendolína: Pokud vám to nebude trvat příliš dlouho, počkám na vás klidně celý život. (Jack ve velkém rozrušení odchází.)
    Chasuble: Co si myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Neopovažuji se ani pomyslet, doktore Chasuble. Nemusím vám snad říkat, že v rodinách z vyšší společnosti by se podivné náhody neměly vůbec vyskytovat. Naprosto nepřipadají v úvahu.
    (Nad hlavami se jim ozývají zvuky, jakoby někdo házel s nábytkem. Všichni se podívají vzhůru.)
    Cecílie: Strýček Jack vypadá poněkud rozrušeně.
    Chasuble: Váš opatrovník má velmi vznětlivou povahu.
    Lady Bracknellová: Ten hluk je nanejvýš nepříjemný. Zní to, jako kdyby se tam s někým hádal. Nemám ráda dohadování jakéhokoli typu. Jsou vždy neomalená a často přesvědčivá.
    Chasuble: (Pohlédne vzhůru.) Už to přestalo. (Hluk se zdvojnásobil.)
    Lady Bracknellová: Kéž už by dospěl k nějakému závěru!
    Gvendolína: To napětí je nesnesitelné. Doufám, že potrvá. (Vchází Jack s černou koženou brašnou.)
    Jack: (Přispěchá ke slečně Prismové.) Je to ta brašna, slečno Prismová? Pozorně si ji prohlédněte, než odpovíte. Na vaší odpovědi závisí štěstí nejednoho života.
    Slečna Prismová: (Klidně.) Vypadá jako ta moje. Zde je odřená z mladších a šťastnějších dní, kdy se se mnou převrátil omnibus. Tady je skvrna na podšívce, jež vznikla výbuchem nealkoholického nápoje, nehoda, která se odehrála v Leamingtonu. A tady na zámku jsou mé iniciály. Zapomněla jsem, že jsem je tam kdysi ve své marnotratnosti nechala vyrýt. Ta brašna je nepochybně má. Jsem velmi potěšena, že se ke mně tak nečekaně navrátila. Celá ta léta jsem ji postrádala.

    OdpovědětVymazat
  25. 2/2

    Jack: (Úpěnlivým hlasem.) Slečno Prismová, navrátilo se vám toho více než jen tato brašna. Já byl to dítě, které jste do ní dala.
    Slečna Prismová: (Užasle.) Vy?
    Jack: (Objímá ji.) Ano… matko!
    Slečna Prismová: (Pohoršeně se odvrací.) Pane Worthingu! Já nejsem vdaná!
    Jack: Neprovdána! Nepopírám, že to není velká rána. Ale konec konců, kdo má právo házet kamení po trpícím? Což pokání nevykoupí čin z pošetilosti? Proč by měl platit jeden zákon pro muže a jiný pro ženy? Matko, odpouštím vám. (Pokouší se jí opět obejmout.)
    Slečna Prismová: (Stále pohoršeněji.) Pane Worthingu, došlo k nedorozumění. (Ukazuje na Lady Bracknellovou.) Tato dáma vám může říct, kdo skutečně jste.
    Jack: (Po chvilce ticha.) Lady Bracknellová, nerad bych působil naléhavě, ale mohla byste mi laskavě povědět, kdo jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že to co vám nyní sdělím, vás všehovšudy nepotěší. Jste synem mé nebohé sestry, slečny Moncrieffové, a tudíž Algernonův starší bratr.
    Jack: Algyho starší bratr! Tak přece jen mám bratra! Věděl jsem, že mám bratra! Vždy jsem věděl, že mám bratra! Cecílie, jak jsi kdy mohla pochybovat o tom, že mám bratra? (Popadne Algernona.) Doktore, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Algy, ty holomku jeden, budeš se ke mně muset chovat uctivěji. Za celý život ses ke mně jako bratr nikdy nechoval.
    Algernon: Nu, do dnešního dne ne, kamaráde. Dělal jsem, co jsem mohl, nicméně, neměl jsem s tím žádné zkušenosti.
    (Potřesou si rukama.)
    Gvendolína: (K Jackovi.) Můj drahý! Ale kdo jste můj drahý? Jaké je nyní vaše křestní jméno, když jste se stal někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  26. Slečna Prismová: Nemám ani ponětí, lady Bracknellová. Kéž bych to věděla. Stalo se to takhle; ráno toho dne, který zmiňujete, toho dne, jenž zůstane navždy vrytý v mé paměti, jsem se jako obvykle chystala vzít dítě na procházku. Také jsem s sebou měla takovou starou, avšak objemnou příruční tašku, do níž jsem chtěla uložit rukopis románu, který jsem napsala během několika hodin volna. Ve slabé chvilce - nikdy si to neodpustím - jsem dala rukopis do kočárku a dítě položila do brašny.
    Jack: (Který pozorně naslouchal rozhovoru) A kam jste pak uložila tu brašnu?
    Slečna Prismová: Na to se mě neptejte, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, pro mě je tohle velmi důležité. Potřebuji vědět, kde jste nechala tu brašnu s nemluvnětem.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ji na jednom z větších nádraží v Londýně.
    Jack: Na kterém nádraží?
    Slečna Prismová: (Dočista zdrcená.) Na Viktoriině nádraží. U nástupiště na Brighton. (Klesne do křesla.)
    Jack: Musím na chvíli odejít k sobě do pokoje.
    Gvendolína: Pokud vám to nebude trvat moc dlouho, počkám tu na vás klidně do konce svého života.
    Chasuble: Co si myslíte, že to znamená, lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Neodvážím se byť jen pomyslet. Nemusím vám tady přeci vykládat, že v lepších rodinách by nemělo docházet k podivným náhodám. To nepřipadá v úvahu.
    (Shora se ozývají zvuky, jako by někdo rozhazoval kufry. Všichni se podívají nahoru.)
    Cecílie: Strýček Jack se zdá být poněkud znepokojený.
    Chasuble: Váš poručník je velmi citlivé povahy.
    Lady Bracknellová: Ten zvuk je velmi nepříjemný. Zní to, jako by se s někým dohadoval. Hádky nemám zrovna v oblibě. Věčně jsou hrubé a často bývají i přesvědčivé.
    Chasuble: (Vzhlédne.) Teď to přestalo. (Zvuk se tentokrát zdvojnásobí.)
    Lady Bracknellová: Kéž by dospěl k nějakému závěru.
    Gvendolína: To napětí je nesnesitelné. Doufám, že ještě chvíli potrvá.
    (Jack vstoupí a v ruce má černou koženou brašnu.)
    Jack: (Přispěchá ke slečně Prismové.) Je tohle ta brašna, slečno Prismová? Pečlivě si ji prohlédněte, než něco řeknete. Na vaší odpovědi závisí štěstí nejednoho člověka.
    Slečna Prismová: (Klidně.) Vypadá jako ta moje. Ó ano, tady je odřená, to se stalo ještě za mých mladých, šťastnějších let, při nehodě dostavníku, jímž jsem jela do Gower Street. Zde na podšívce je flek, to se mi v Leamingtonu stala taková nehoda, jak mi explodoval nealkoholický nápoj. A tady, na zámku, jsou moje iniciály. Dočista jsem zapomněla, že jsem si je tam kdysi ve své marnotratnosti nechala vyrýt. Ta brašna je bezpochyby moje. Jsem potěšena, že se mi tak nečekaně vrátila. Celá ta léta jsem ji velice postrádala.

    1/2 Koštovalová Markéta

    OdpovědětVymazat
  27. Jack: (Dojatě.) Slečno Prismová, navrátilo se vám toho víc než jen tato brašna. Já jsem byl to dítě, které jste do ní dala.
    Slečna Prismová: (Ohromeně.) Vy?
    Jack: (Objímá ji.) Ano… matko.
    Slečna Prismová: (Ucouvne v rozhořčeném údivu.) Pane Worthingu! Já jsem neprovdána!
    Jack: Neprovdána! Nepopírám, že to není pořádná rána. Ale koneckonců, kdo má právo házet kamenem po tom, kdo trpěl? Cožpak nemůže pokání smazat čin z pošetilosti? Proč by měl existovat jeden zákon pro muže a jiný pro ženy? Matko, odpouštím vám. (Znovu se ji pokusí obejmout.)
    Slečna Prismová: (Stále více rozhořčeně.) Pane Worthingu, to je nějaký omyl. (Ukazuje na Lady Bracknellovou.) Zde je dáma, která vám poví, kdo skutečně jste.
    Jack: (Po chvíli ticha.) Lady Bracknellová, nerad jsem neodbytný, ale mohla byste mi laskavě povědět, kdo jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že to, co vám mám sdělit, vás tak úplně nepotěší. Jste synem mé nebohé sestry, slečny Moncrieffové, a tudíž Algernonův starší bratr.
    Jack: Algyho starší bratr! Tak přeci jen mám bratra. Já věděl, že mám bratra! Vždy jsem věděl, že mám bratra! Cecílie, jak jsi vůbec mohla pochybovat o tom, že mám bratra? (Popadne Algernona.) Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Algy, ty darebo jeden, odteď ke mně budeš muset chovat větší respekt. Za celý život ses ke mně jako bratr nechoval.
    Algeron: No, dodnes ne, kamaráde, to uznávám. Snažil jsem se, jak nejlépe jsem dovedl, avšak neměl jsem žádné zkušenosti.
    (Potřesou si rukama.)
    Gvendolína: (K Jackovi.) Můj drahý! Kdo vlastně jste, můj milý? Jaké je vaše křestní jméno teď, když jste se stal někým jiným?

    2/2 Koštovalová Markéta

    OdpovědětVymazat
  28. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, s hanbou přiznávám, že nevím. Kéž bych jen věděla. Skutečnost tohoto případu je tedy taková. Ráno onoho dne, dne, který bude navždy zaryt v mé paměti, jsem jako obvykle vše připravila, abych se vydala s dítětem na procházku s kočárkem. Měla jsem s sebou něco starého, obrovskou brašnu, do které jsem umístila rukopis mé vlastní tvorby, které jsem se věnovala ve svém volném čase. Kvůli mé hloupé nepozornosti, kterou si nikdy v životě neodpustím, jsem rukopis vložila do kolébky a dítě do příruční brašny.
    Jack: (pozorně poslouchal): Ale kam jste odložila tu brašnu?
    Slečna Prismová: Neptejte se mě, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, toto je pro mě velice důležitá věc. Trvám na obeznámení, kam jste umístila brašnu, ve které bylo to nemluvně.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ji v šatně na jednom z největších nádraží v Londýně.
    Jack: Na jakém nádraží?
    Slečna Prismová: (zdrceně) Viktoria. Linka Brighton. (ponořila se do křesla)
    Jack: Musím na chvíli do svého pokoje. Gvendolíno, počkej tu na mě.
    Gvendolína: Pokud to nepotrvá dlouho, počkám klidně celý svůj život. (Jack odchází rozrušený)
    Chasuble: Co myslíte, že to znamená, Lady Brecknellová?
    Lady Bracknellová: Neopovažuji si ani hádat, doktore Chasuble. Nemusím Vám přece říkat, že v rodinách s takovýmto postavením by se tyto náhody neměly vůbec stávat.
    (Zvuky se shora, jako by někdo házel s kufry. Všichni se podívají nahoru.)
    Cecílie: Strýček Jack se zdá výt velmi rozrušený.
    Chasuble: Vás opatrovník je velmi citlivá povaha.
    Lady Bracknellová: Tento zvuk je mi velmi nepříjemný. Zní, jako bychom se hádali. Nemám ráda hádky jakéhokoli druhu. Jsou vždy vulgární a přesvědčivé.
    Chasuble: (dívá se nahoru): Zrovna to přestalo. (zvuk se zdvojnásobil)
    Lady Bracknellová: Přála bych si, aby došel k nějakému závěru.
    Gvendolína: To napětí je příšerné. Doufám, že potrvá. (vstoupí Jack s černou koženou příruční brašnou)
    Jack: (spěchá ke slečně Prismové): V této brašně, slečno Prismová? Pečlivě ji prozkoumejte, než začnete mluvit. Štěstí více než jednoho života záleží právě na Vaší odpovědi.
    Slečna Prismová: (s klidem) Zdá se, že je má. Ano, zde je poškozená z mladších a šťastnějších let, kdy se s ní převrhl obmibus. Zde má zas skvrnu na podšívce způsobenou výbuchem nealkoholického nápoje, nehoda, která se stala v Leamingtonu. A zde, na zámku, jsou mé iniciály. Zapomněla jsem, že jsem je tam v jedné ze svých podivuhodných nálad nechala vyrýt. Brašna je bez pochyb má. Jsem potěšena, že se mi takhle neočekávaně vrátila. Celá ta léta mi scházela.
    Jack: (pateticky) Slečno Prismová, vrátilo se toho více, než tato brašna. Já byl to dítě, které jste do ní umístila.

    OdpovědětVymazat
  29. Slečna Prismová: (s údivem) Vy?
    Jack: (objímá ji) Ano… matko!
    Slečna Prismová: (odvrací se s pohoršením) Pane Worthingu! Nejsem provdaná!
    Jack: Neprovdaná! Nepopírám, že se nejedná o závažnou chybu. Ale přeci jen, kdo má právo házet kamenem na trpícího? Nemůže pokání smazat pošetilý čin? Proč by tu měl být zákon pro muže a jiný pro ženy? Matko, odpouštím ti. (snaží se ji znovu obejmout)
    Slečna Prismová: (ještě vice rozhořčená) Pane Worthingu, toto musí být nějaké chyba. (Ukazuje na Lady Bracknellovou) Tato žena Vám může říct, kdo doopravdy jste.
    Jack: (po chvíli) Lady Brecknellová, nechci být neomalený, ale mohla byste mě obeznámit s tím, kdo tedy vlastně jsem?
    Lady Bracknell: Bojím se, že zprávy, které Vám teď sdělím, Vás zcela nepotěší. Jste syn mé ubohé sestry, paní Moncreiffové, a tudíž Algeronův starší bratr.
    Jack: Algyho starší bratr! Nakonec mám ještě batra! Já věděl, že mám bratra! Vždycky jsem říkával, že mám bratra! Cecílie, jak si mohla vůbec pochybovat, že mám bratra? (Popadne Algerona) Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Algy, ty mladý darebáku, v budoucnu se ke mně musíš chovat s větší úctou. Nikdy ses ke mně jako ke svému bratrovi nechoval.
    Algeron: Dobrě, přiznávám, že dodnes rozhodně ne, starouši. Dělal jsem, co bylo v mých silách, přestože nemám žádnou zkušenost.
    (potřesou si rukama)
    Gvendolína: (Jackovi) Můj drahý! Ale kdo tedy vlastně jsi? Jaké jméno máš teď, když ses stal někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  30. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, s hanbou přiznávám, že nevím. Kéž by tomu bylo jinak. Prostá fakta této věci jsou taková. Ráno onoho dne, dne, který se do mé paměti vepsal navždy, jsem jako obvykle připravila mé dítě do kočárku. Měla jsem s sebou také starou, ale prostornou kabelu, do které jsem zamýšlela umístit mnou napsaný rukopis románu, který jsem sepsala během pár volných hodin. V momentě nepozornosti, který si do konce života neodpustím, jsem vložila rukopis do kočárku a dítě do kabely.
    Jack (Poslouchá pozorně.): Ale kam jsi odložila tu kabelu?
    Slečna Prismová: Neptejte se mě, pane Worthingu.
    Jak: Slečno Prismová, toto má pro mne nemalá záležitost obrovské hodnoty. Trvám na tom, abyste mi sdělila, kam jste odložila kabelu s nemluvnětem.
    Slečna Prismová: Zanechala jsem ji v úschovně největšího železničního nádraží v Londýně.
    Jack: Na jakém nádraží?
    Slečna Prismová (Zdrceně.): Viktorie. Směr Brighton. (Svalí se do křesla.)
    Jack: Na moment se musím odebrat do svého pokoje. Gvendolíno, počkejte zde na mne.
    Gvendolína: Pokud to nebude trvat dlouho, klidně počkám celý svůj život. (Jack odchází velmi rozčarovaný.)
    Chasuble: Lady Bracknellová, co myslíte, že to znamená?
    Lady Bracknellová: Neopovažuji se ani pomyslet, doktore Chasuble. Snad Vám nemusím objasňovat, že tyto podivné skutečnosti by se neměly stávat v rodinách s vyšším postavením. Toto je nepřípustné.
    (Ozývají se zvuky jako kdyby někdo házel kufry, všichni se podívají nahoru.)
    Cecílie: Strýček Jack vypadá rozzuřeně.
    Chasuble: Váš poručník je velmi výbušné nátury.
    Lady Bracknellová: Tento zvuk je velmi nevítaný. Zdá se, že se tam s někým hádá. Nemám ráda hádky jakéhokoliv typu. Jsou vždy vulgární a dost často přesvědčí člověka.
    Chasuble (Hledí vzhůru.): Zrovna to přestalo. (Zvuk se zdvojnásobí.)
    Lady Bracknellová: Přeji si, aby došel k nějakému závěru.
    Gvendolína: Tohle napětí je příšerné. Doufám, že to bude pokračovat. (Přichází Jack a v ruce má kabelou z černé kůže.)
    Jack (Přispěchá k slečně Prismové.): Je to tato kabela, slečno Prismová? Prohlédněte si pozorně, než promluvíte. Na Vaší odpovědi visí štěstí nejednoho života.

    OdpovědětVymazat
  31. Slečna Prismová (Poklidně.): Vypadá stejně jako ta má. Ano, zde je poškozená, ještě z dob mých šťastných a mladých let, když jsem je jezdila s kočárkem na Gower Street. Zde je skvrna na podšívce způsobená vylitím nápoje z natlakované láhve, incident, jež nastal v Leamingtonu. A tady, na zámku, jsou mé iniciály. Zapomněla jsem na to, v jaké podivné náladě jsem si je tam nechala vyrýt. Ta kabela je nepochybně má. Jsme velmi potěšena, že se mi má kabela takto neočekávaně vrátila. Bylo velmi nepříjemné ji taková léta postrádat.

    Jack (S patetickým hlasem.): Slečno Prismová, je Vám vráceno mnohem více než je pouhá kabela. Já jsem byl to nemluvně, které jste tam vložila.
    Slečna Prismová (S úžasem.): Vy?
    Jack (Objímá jí.): Ano . . . matko!
    Slečna Prismová (V rozhořčeném úžasu.): Pane Worthingu! Nejsem provdána!
    Jack: Neprovdána! Nepopírám, že to je vážná věc. Koneckonců, kdo má právo soudit toho, kdo trpěl? Nemůže pokání smazat tak pošetilý čin? Proč by měl existovat zvlášť zákon pro muže a zvlášť pro ženy? Matko, odpouštím Vám (Pokouší se znovu obejmout.)
    Slečna Prismová (Ještě více rozhořčeně.): Pane Worthingu, to musí být nějaká chyba. (Poukáže směrem k Lady Bracknellové.) Tato dáma Vám může říct, kdo doopravdy jste.
    Jack (Po pauze.): Lady Bracknellová, nechci působit jako zvědavec, ale mohla byste mě s laskavostí informovat, kdo doopravdy jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že zpráva, kterou Vám teď povím, Vás moc nepotěší. Jste synem mé ubohé sestry, paní Moncrieffové, tudíž jste starším bratrem Algernona.
    Jack: Algyho starší bratr! Tak nakonec mám také bratra. Vždy jsem tušil, že mám bratra. Vždy jsem říkával, že mám bratra. Cecílie – jak jsi někdy mohla pochybovat, že mám bratra? (Popadne Algernona.) Doktore, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Algu, ty jeden darebáku, od teď se mnou budeš jednat s větším respektem. Nikdy si se ke mne nechoval jako bratr.
    Algernon: Inu, až do dneška, starý brachu, připouštím. Nicméně, snažil jsem se jak nejlépe to šlo, i když už jsem vyšel ze cviku.
    (Potřesou si rukama.)
    Gvendolína (Směrem k Jackovi.): Můj drahý! Ale kdo vlastně jste, můj drahý? Jaké je teď vaše křestní jméno, když jste se stal někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  32. Slečna Prismová. Lady Bracknellová, musím s hanbou přiznat, že nevím. Jen si přeji, abych věděla. Holá fakta v tomto případě jsou: Ráno, toho dne, který jste zmínila, den, který se navždy zaryl do mé paměti, připravila jsem se vzít děťátko ven v dětském kočárku. S sebou jsem měla taktéž poněkud starší, ale prostornou brašnu, ve které jsem měla v úmyslu uchovat rukopis s beletristickou prací, jež jsem napsala během těch několika málo volných hodin. Ve chvíli myšlenkové roztržitosti, již si nikdy nedovedu odpustit, uložila jsem rukopis do cestovní postýlky a dítě položila do brašny.
    Jack. [Který pozorně naslouchal.] Ale kde jste zanechala tu brašnu?
    Slečna Prismová. Neptejte se mě, pane Worthingu.
    Jack. Slečno Prismová, tohle je pro mne záležitost nemalého významu. Trvám na tom dozvědět se, kde jste zanechala tu brašnu, jejímž obsahem bylo právě to novorozeně.
    Slečna Prismová. Zanechala jsem ji v šatně v jedné z větších stanic Londýna.
    Jack. Jaké stanice?
    Slečna Prismová. [Poněkud zdrcená.] Victoria. Brightonská linka. [Pomalu klesne do křesla.]
    Jack. Musím se navrátit do svého pokoje, na chvilku. Gwendolin, počkejte tu na mě.
    Gwendolen. Když vám to nepotrvá příliš dlouho, počkám zde na vás celý svůj život. [Jack odchází s velkým nadšením]
    Chasuble. Co si myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?
    Lady Bracknell. Neodvážím se ani pomýšlet, doktore Chasuble. Nemusím vám snad říkat, že v rodinách vysokého postavení náhody nemají co dělat, stěží jsou považovány za možné.
    [Ze stropu se ozývá rámus, jako kdyby někdo mlátil kufry, všichni hledí vzhůru.]
    Cecily. Strýček Jack zdá se býti podivně rozrušený.
    Chasuble. Váš poručník je velice emotivní člověk.

    1/2

    OdpovědětVymazat
  33. Lady Bracknell. Tento rámus je velice nepříjemný. Skoro to zní, jako kdyby tam zrovna probíhala hádka. Nemám ráda hádky jakéhokoliv druhu. Vždy jsou dozajista vulgární a často i přesvědčivé.
    Chasuble. [Vzhlíží vzhůru.] Přestalo to. [Rámus se zdvojnásobí.]
    Lady Bracknell. Ráda bych, aby došel k nějakému závěru.
    Gwendolen. Tohle napětí je nesnesitelné, doufám, že chvíli vydrží. [Vstoupí Jack s černou koženou brašnou v ruce.]
    Jack. [Spěchá k slečně Prismové.] Je tohle ta brašna, slečno Prismová? Prohlédněte si ji pozorně, než něco řeknete. Štěstí více jak jednoho života závisí na vaší odpovědi.
    Slečna Prismová. [S klidem.] Zdá se býti má. Ano, zde je šrám, který utržila rozlíceným koněm Gower Streetského omnibusu během mých mladších let a šťastnějších dní. Zde je skvrna na šití způsobená explozí nealkoholického nápoje, tento incident se odehrál v Leamingtonu. A zde, na tomto zámku, jsou moje iniciály. Zapomněla jsem, že jsem je tam nechala našít ve své marnotratné chvilce. Brašna je bez pochyb má. Jsem potěšena, že mi byla takto neočekávaně navrácena. Byla to velká potíž být bez ní po celá ta léta.
    Jack. [S patetickým hlasem.] Slečno Prismová, navrátilo se vám toho více než jen tato brašna. Já jsem byl to dítě, které jste do ní uložila.
    Slečna Prismová [Ohromena.] Vy?
    Jack. [Objímající ji.] Ano……matko!
    Miss Prism. [Zaskočena rozhořčeným úžasem.] Pane Worthingu! Jsem svobodná!
    Jack. Svobodná! Nepopírám, že by mě to vážně nezaskočilo. Ale po tom všem, kdo má právo hodit kamenem po člověku, co tolik trpěl. Copak pokání nedokáže smazat prohřešky pošetilosti? Proč by měl být jeden zákon pro muže a jiný pro ženy? Matko, odpouštím ti. [Pokouší se jí znovu obejmout.]
    Slečna Prismová. [Stále více rozhořčená.] Pane Worthingu, jedná se zde o menší omyl. [Poukazuje směrem k Lady Bracknellové.] Zde je dáma, která vám dovede sdělit, kdo skutečně jste.
    Jack. [Po krátké pauze.] Lady Bracknellová, nerad vypadám zvědavě, ale mohla byste mě laskavě informovat, kdo jsem?
    Lady Bracknell. Obávám se, že novina, kterou jsem vám nucena sdělit, vás přeci jen příliš nepotěší. Jste synem mé nebohé sestry, paní Moncrieff, tudíž i Algernonův starší bratr.
    Jack. Algyho straší bratr! Tak přeci jen mám bratra. Věděl jsem, že mám bratra! Vždy jsem říkal, že mám bratra! Cecílie, jak jen jsi kdy mohla pochybovat, že bych neměl bratra? [Chytne se Algernona.] Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Algy, ty mladý ničemo, budeš se ke mně muset chovat s větším respektem, v budoucnu. Nikdy v životě jsi se ke mně nechoval jako k bratrovi.
    Algernon. Dobře, až do tohoto dne, starý brachu, přiznávám. Činil jsem nejlépe, jak jsem dovedl, ale neměl jsem praxi.
    [Potřesou si rukama.]
    Gwendolen. [Jackovi.] Můj drahý! Ale jak se vlastně jmenujete? Jaké jé vaše příjmení teď, když jste se stal někým jiným.

    2/2

    OdpovědětVymazat
  34. Slečna Prismová: S hanbou se musím přiznat, že nevím, Lady Bracknellová. Kéž bych to věděla. Povím vám, co se stalo. Ráno toho dne, který máte na mysli, dne, který se mi navždy vryl do paměti, jsem se jako obvykle chystala vyjet s kočárkem na procházku. Měla jsem u sebe velkou postarší brašnu. Chtěla jsem do ní uložit rukopis románu, který jsem napsala v těch pár chvílích svého volného času. A pak, ve chvíli nepozornosti– v životě si to neodpustím – jsem rukopis položila do kočárku a chlapečka do brašny.
    Jack: (Který jí doposud pozorně poslouchal) Ale kam jste pak tu brašnu dala?
    Slečna Prismová: Neptejte se na to, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, to, co říkáte, je pro mě nesmírně důležité. Trvám na tom, aby jste mi sdělila, kde jste zanechala tu tašku s nemluvnětem.
    Slečna Prismová: V úschovně zavazadel na jednom londýnském nádraží.
    Jack: Na kterém nádraží?
    Slečna Prismová: (na pokraji zhroucení) Victoria. Na nástupišti směrem na Brighton. (zhroutí se do křesla)
    Jack: Musím na chvíli k sobě do pokoje. Gvendolínko, počkej tu na mě.
    Gvendolína: Počkám tu na tebe třeba celý život, pokud ti to nebude trvat příliš dlouho.
    (Jack rozrušeně odchází)
    Chasuble: Co to má znamenat, Lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Neodvážím na to ani pomyslet, reverende. Nemusím vám snad připomínat, že v lepších rodinách by ke zvláštním náhodám docházet nemělo. To je naprosto nepřijatelné. (seshora se ozývají zvuky, jako by někdo pohazoval kufry. Všichni se podívají nahoru)
    Cecílie: Strýček Jack se zdá být poněkud rozrušený.
    Chasuble: Váš poručník je velmi citlivý člověk.
    Lady Bracknellová: Ten hluk mi je velmi nepříjemný. Zní to, jako by se tam pan Worthing s někým hádal. Vůči sporům mám silnou averzi. Jsou vždy tak vulgární a občas pádné.
    Chasuble: (vzhlédne) Teď to přestalo. (Hluk ještě zesílí)
    Lady Bracknellová: Kéž by tak dospěl k nějakému závěru.
    Gvendolína: To napětí je strašné. Doufám, že hned tak nepřestane. (Vejde Jack s černou koženou taškou v ruce)
    Jack: (Pospíchá ke slečně Prismové) Je tohle ta brašna, slečno Prismová? Předtím než mi odpovíte, si jí pořádně prohlédněte. Na vaší odpovědi závisí štěstí několika lidí.
    Slečna Prismová: (rozvážně) Vypadá jako ta moje. Ano, tady se odřela při havárii, když jsem tehdy,když jsem byla mladší a šťastnější , měla namířeno do Gover street a celý omnibus se s námi převrátil. A tady na podšívce je zase skvrna od nealkoholického nápoje, který mi tehdy omylem explodoval v ruce, když jsem byla v Leamingtonu. A tady na zámku jsou moje iniciály. Úplně jsem zapomněla, že jsem si je tam tehdy nechala vyrýt. Bývala jsem tehdy poněkud výstřední. Ta brašna je nepochybně moje. Mám radost, že se ke mně tak nečekaně vrátila. Celá ta léta jsem jí nesmírně postrádala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jack: (dojatě) Slečno Prismová, vrátilo se vám toho víc než vaše brašna. Já jsem byl to dítě, které jste v ní zanechala.
      Slečna Prismová: (ohromena) Vy?
      Jack: (obejme jí) Ano…matko!
      Slečna Prismová: (rozhořčeně ucukne) Pane Worthingu! Já jsem neprovdaná!
      Jack: Neprovdaná! To je vskutku dosti skandální odhalení. Ale přeci, trpěla jste dost. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Cožpak pokání nemůže smazat tento nerozumný hřích? Proč by měla existovat jiná pravidla pro muže a pro ženy? Matko, já ti odpouštím. (pokouší se jí znovu obejmout)
      Slečna Prismová: (stále vice rozhořčená) Pane Worthingu, to je nějaký omyl. (Ukazuje na Lady Bracknellovou) Tato dáma vám poví, kdo opravdu jste.
      Jack: (po chvíli) Lady Bracknellová, nepřeji si být příliš dotěrný, ale mohla byste mi prosím laskavě říct, kdo jsem.
      Lady Bracknellová: Obávám se, že to co vám nyní sdělím vás příliš nepotěší. Jste totiž synem mé nebohé sestry, paní Monrieffové, a tudíž Algernonův starší bratr.
      Jack: Algyho starší bratr! Tak přeci jenom mám bratra. Věděl jsem že mám bratra! Vždy jsem přece tvrdil, že mám bratra! Cecílie, jak jsi jenom mohla pochybovat o tom, že mám bratra? (popadne Algernona) reverende Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj neblahý bratr. Gvendolíno, můj nebohý bratr. Algy, ty mizero jeden,od nynějška se mnou budeš muset jednat s větším respektem. Nikdy ses ke mně nechoval jako bratr k bratrovi.
      Algernon: Až doteď ne, to musím přiznat. Nicméně jsem se snažil jak jen to šlo. Chyběla mi však zkušenost. (podají si ruce)
      Gvendolína: (k Jackovi) Můj nejdražší! Jak se teď vlastně jmenuješ? Jaké je tvé křestní jméno, teď když jsi někdo jiný.

      Vymazat
  35. RADKA HAVLASOVÁ

    Slečna Prismová: Lady Bracknellová, zahanbeně přiznávám, že nevím. Kéž by tomu bylo jinak. Toto jsou prostá fakta tohoto případu: Toho rána, o kterém jste mluvila, dne, jenž je navždy vepsán do mé paměti, jsem se jako obvykle přichystala vzít dítko na projížďku v kočárku. Také jsem s sebou měla zašlou objemnou kabelu, do níž jsem plánovala dát rukopis románu, který se mi podařilo napsat během několika volných hodin. V krátkém okamžiku zamyšlení, jenž si nemohu nikdy odpustit, jsem uložila rukopis do kočárku a dítě dala do kabely.

    Jack: (Který pozorně poslouchal.) Ale kam jste uložila tu kabelu?

    Slečna Prismová: Na to se mě neptejte, pane Worthingu.

    Jack.: Slečno Prismová, tato záležitost pro mě není žádnou maličkostí.
    Trvám na tom se dozvědět, kam jste poté tu brašnu obsahující nemluvně dala.

    Slečna Prismová: Zanechala jsem jí v úschovně zavazadel jednoho z větších londýnských nádraží.

    Jack: Které nádraží to bylo?

    Slečna Prismová: [Poněkud zdrceně.] Viktorie. Nástupiště do Brightonu. [Klesne do židle.]

    Jack: Musím se na okamžik odebrat do svého pokoje. Gvendolíno, počkejte tu na mne.

    Gvendolína: Pokud tam nebudete příliš dlouho, počkám tu na vás celý život. [Nechává odejít velice rozrušeného Jacka.]

    Chasuble: Co si myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?

    Lady Bracknellová: Nedovolím si ani pomyslet, doktore Chausable. Jistě vám nemusím říkat, že v lepších rodinách by se zvláštní náhody neměly vůbec vyskytovat. To je zcela nepřípustné.

    [Nad hlavami se jim rozléhá rámus, jako kdyby někdo házel s kufry. Všichni hledí ke stropu.]

    Cecílie: Strýček Jack se zdá být nezvykle rozrušený

    Chasuble: Váš poručník je velice vznětlivý.

    Lady Bracknellová: Ten hluk je nadmíru nepříjemný. Zní to, jako kdyby se tam snad pan Worthing s někým přel. Nemám ráda pře jakéhokoliv typu. Jsou vždy nepatřičné a často přesvědčují.

    Chasuble: [Hledíc vzhůru.] Právě to přestalo. [Hluk se zdvojnásobí]

    Lady Bracknellová. Zk nějakému závěru!

    Gvendolína: To napětí je hrozné. Doufám, že potrvá. [Jack vstupuje s brašnou z černé kůže.]

    Jack: [Přispěchá k slečně Prismové.] Je toto ta brašna, slečno Prismová? Dobře si ji prohlédněte, než odpovíte. Štěstí nejednoho života závisí na vaší odpovědi.

    Slečna Prismová: [Klidně.] Vypadá jako ta moje. Ano, zde je poničená z mladších a šťastnějších dnů, kdy se s ní překotil omnibus. A tu má zase skvrnu na podšívce

    OdpovědětVymazat
  36. RADKA HAVLASOVÁ

    zapříčiněnou výbuchem nealkoholického nápoje, nehoda, jež se odehrála v Leamingtonu. Zde pak, na zámku, jsou mé iniciály. Zapomněla jsem, že jsem je tam nechala v jedné své marnotratné náladě vyrýt. Ta brašna je nepochybně má. Jsem velmi potěšena, že se mi tak nečekaně navrátila zpátky. Tolik mi celá ta léta scházela.

    Jack: [Pateticky.] Slečno Prismová, navrátilo se vám toho více než tato brašna. Já byl to batole, které jste do ní dala!

    Slečna Prismová. [Užasle.] Vy?

    Jack: [Objímá jí.] Ano . . . matko!

    Slečna Prismová. [Odvrací se s pohoršením.] Pane Worthingu! Nejsem provdána!

    Jack: Neprovdána! Nepopírám, že se jedná o závažnou vadu. Ale přeci jen, kdo má to právo hodit kamenem po trpícím? Což pokání nezahladí čin z pošetilosti? Proč by měl platit jiný zákon pro muže a jiný pro ženy? Matko, odpouštím ti. [Pokouší se jí znovu obejmout.]

    Slečna Prismová. [Stále pohoršeněji.] Pane Worthingu, došlo k nedorozumnění. [Ukazuje směrem k Lady Brackenellové.] Tato dáma vám může říct, kdo skutečně jste.

    Jack: [S odmlčením.] Lady Bracknellová, nerad bych působil jako zvědavec, ale mohla byste mě prosím informovat o tom, kdo jsem?

    Lady Bracknellová: Obávám se, že novinky, které se vám chystám sdělit, vás nijak nepotěší. Jste synem mé nebohé sestry, paní Moncrieffové a shodou okolností Algernonův starší bratr.

    Jack: Algyho starší bratr! Přeci jen mám bratra. Vždy jsem to tušil! Vždycky jsem tvrdil, že mám bratra! Cecílie, jak jsi kdy mohla pochybovat o tom, že mám bratra? [Popadne Algernona.] Doktore, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Algy, ty jeden mizero, odteď se mnou budeš jednat uctivěji. Nikdy v životě ses ke mně nechoval bratrsky!

    Algernon: Nu, ne až do dnešního dne, starý brachu. Snažil jsem se, jak nejlépe mi to má neznalost dovolila.

    [Potřesou si rukama.]

    Gvendolína: [K Jackovi.] Můj drahý! Ale drahý kdo? Jaké je vaše křestní jméno, nyní, když jste se stal někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  37. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, přiznávám se zahanbením, že netuším. Kéž bych byla věděla! Zřejmá fakta pro tento případ jsou tedy taková: V ráno toho zmíněného dne, dne, jenž je navždy zapsán do mé paměti, jsem se jako obvykle chystala vyjmout dítě z kočárku. Také jsem s sebou měla poněkud starou, však prostornou brašnu, ve které byl záměrně vymezený prostor k umístění rukopisu povídky, kterou jsem sepsala v mých několika volných hodinách. V momentě, kdy jsem se zasnila, v tom, kvůli kterému si nikdy neodpustím, uložila jsem rukopis do kočárku, a dítě umístila do brašny.
    Jack: [Který byl pozorně zaposlouchán.] Ale kam jste tu brašnu položila?
    Slečna Prismová: Neptejte se mě, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, tato záležitost je pro mě nemálo důležitá. Požaduji po vás, abyste si vzpomněla, kam jste tu brašnu s tím kojencem položila!
    Slečna Prismová: Nechala jsem ho v úschovně zavazadel jednoho z větších nádraží v Londýně.
    Jack: Na jakém nádraží?
    Slečna Prismová.: [Vcelku zdrcená.] Victorie: Na nástupišti do Brightonu. [Ponořila se do křesla.]
    Jack: Musím jít na moment do svého pokoje. Gvendolíno, počkejte tu na mě.
    Gvendolína: Pokud vám to nebude příliš trvat, počkám tu na vás do konce svého života. [Jack odchází velmi rozrušeně.]
    Chasuble: Co myslíte, že to znamená, slečno Bracknellová?
    Slečna Bracknellová: Netroufám si vůbec tvrdit, doktore Chasuble. Jistě vám nemusím říkat, že v rodinách vysokého postavení by se zvláštní okolnosti stávat neměly. To je zcela nemyslitelné.
    [Z horního patra zazněly zvuky, jako by tam někdo házel s kufry. Všichni vzhlédli.]
    Cecílie: Strýček Jack vypadá podivně rozrušen.
    Chasuble: Váš poručník je velmi emocionální člověk.
    Slečna Bracknellová: Ten hluk je nadmíru nepříjemný. Zní to jako by se s někým hádal. Nesnáším jakékoliv hádky. Jsou vždy vulgární a často přesvědčivé.
    Chasuble: [Vzhlédne nahoru.] Právě to ustalo. [Hluk se zdvojnásobil.]
    Slečna Bracknellová: Přála bych si, aby došel k nějakému závěru.
    Gvendolína: Toto napětí je příšerné. Doufám, že přetrvá. [Vstoupí Jack s brašnou z černé kůže.]

    1/2

    OdpovědětVymazat
  38. Jack: [Přispěchá ke slečně Prismové.] Je to ta taška, slečno Prismová? Zvažte pečlivě svou odpověď. Štěstí nejednoho života závisí na vaší odpovědi.
    Slečna Prismová. [Klidně.] Zdá se, že je má. Ano, tady je poškození z dřívějších a šťastnějších dnů, kdy se s ní překlopil kočár na Gower Street. Zde je skvrna na podšívce způsobená explozí nealkoholického nápoje, incident, který se přihodil v Leamingtonu. A zde, na zámečku, jsou mé iniciály. Zapomněla jsem, že jsem je tam ve své výstřední náladě umístila. Tato taška je nezpochybnitelně má. Jsem potěšena, že se mi tak nečekaně vrátila nazpět. Bylo obrovsky nepříjemné ji celá ta léta nemít u sebe.
    Jack: [Patetickým tónem.] Slečno Prismová, navrátilo se vám více, než jen tato taška. Já jsem tím dítětem, které jste do ní uložila.
    Slečna Prismová: [Užaslá.] Vy?
    Jack: [Sevře jí v objetí.] Ano . . . matko!
    Slečna Prismová: [Zaražena v rozhořčeném údivu.] Pane Worthingu! Já přeci nejsem provdaná!
    Jack: Neprovdaná! Nedá se popřít, že je to opravdu šokující. Ale koneckonců, kdo má to právo házet kamenem po někom, kdo si již něco vytrpěl? Nemůže pokání vykoupit čin z pošetilosti? Proč by tu měl být jeden zákon pro muže a druhý pro ženu? Matko, já vám odpouštím. [Pokouší se jí opět obejmout.]
    Slečna Prismová: [Ještě více rozhořčená.] Pane Worthingu, tady se stala nějaká chyba. [Ukazujíce na slečnu Bracknellovou.] Tato žena vám může říci, kým doopravdy jste.
    Jack: [Po odmlce.] Slečno Bracknellová, nerad vypadám jako zvědavec, ale mohla byste mi laskavě říci, kdo jsem?
    Slečna Bracknellová: Obávám se, že novinky, které vám sdělím, vás nikterak nepotěší. Jste synem mé nebohé sestry, paní Moncrieffové a tudíž tedy také Algernonův starší bratr.
    Jack: Algyho starší bratr! Takže nakonec tedy mám bratra. Věděl jsem, že ho mám! Vždy jsem říkal, že mám bratra! Cecílie,-- jak jste kdy jen mohla pochybovat, že mám bratra? [Chytí Algernonona.] Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Algy, ty jeden darebáku, budeš se ke mně muset chovat v budoucnu s větším respektem. Za svůj dosavadní život ses ke mně nikdy jako k bratrovi nechoval.
    Algernon: Nu tedy, do dneška ne, starý brachu, to přiznávám. Každopádně, dělal jsem, co jsem jen bez průpravy dělat mohl.
    [Potřesou si dlaněmi.]
    Gvendolína: [Na Jacka.] Můj drahý! Ale drahý kdo? Jaké je vaše křestní jméno, když jste se teď stal někým jiným?

    2/2

    OdpovědětVymazat
  39. Slečna Prismová. Lady Bracknellová, s hanbou přiznávám, že nevím. Kéž bych věděla. Ale určitě vím, že se stalo tohle. Ráno toho dne, který jste zmínila a který se už navždy vryl do mé paměti, jsem jako obvykle chtěla jít na procházku s kočárkem. Také jsem s sebou měla poněkud starou, ale prostornou příruční tašku, do které jsem chtěla vložit román, který jsem sepsala během pár hodin volna. Ve chvíli duševní roztržitosti, kterou si nikdy neodpustím, jsem dala román do kočárku, a chlapečka položila do příruční tašky.
    Jack. (Který pozorně naslouchal.) Ale kde jste nechala tu příruční brašnu?
    Slečna Prismová. Neptejte se mě, pane Worthingu.
    Jack. Slečno Prismová, tohle pro mě není žádná bezvýznamná záležitost. Musíte mi říct, kde jste nechala tu tašku s dítětem.
    Slečna Prismová. Nechala jsem ji v úschovně zavazadel na jednom větším nádraží v Londýně.
    Jack. Na jakém nádraží?
    Slečna Prismová. (Celkem zdrcená.) Viktoria. Směrem na Brighton. (Klesla do křesla.)
    Jack. Musím na chvilku do svého pokoje. Gvendolíno, počkej tady na mě.
    Gvendolína. Když tam nebudeš moc dlouho, budu na tebe čekat celý život. (Jack odchází celý rozrušený.)
    Chasuble. Co si myslíte, že to znamená, lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová. Netroufám si ani hádat, pane Chasuble. Musím vám říci, že takovéhle divné náhody by se v lepších rodinách stávat neměly. (Z patra se ozývaly zvuky, jakoby někdo házel kufry. Všichni se podívají nahoru.)
    Cecílie: Zdá se, že strýček Jack je poněkud rozrušený.
    Chasuble. Váš poručník má velmi citlivou povahu.
    Lady Bracknellová. Ten hluk je velice nepříjemný. Zní to, jak kdyby se tam s někým hádal. Nemám ráda jakékoliv hádky. Jsou vždy vulgární a často i přesvědčivé.
    Chasuble. (Dívá se nahoru.) Teď to přestalo. (Hluk se ještě zdvojnásobil.)
    Lady Bracknellová. Kéž by došel k nějakému závěru.
    Gvendolína. Tohle napětí je příšerné. Doufám, že ještě chvíli vydrží. (Vstoupí Jack s černou koženou brašnou v ruce.)
    Jack. (Žene se ke slečně Prismové.) Je tohle ta brašna, slečno Prismová? Prohlédněte si ji pořádně, než něco řeknete. Na vaší odpovědi závisí štěstí několika lidí.
    Slečna Prismová. (Klidně.) Zdá se, že je moje. Ano, tady se odřela, když jsem ještě ve svých mladých a šťastných letech jela dostavníkem do Gower Street. Tady je skvrna na podšívce, která vznikla, když mi v ní explodovala sodovka v Leamingtonu. A tady, na zámku, jsou mé iniciály. Už jsem zapomněla, v jaké marnotratné náladě jsem je tam nechala vyrýt. Ta brašna je bezpochyby moje. Těší mě, že se mi takhle nečekaně vrátila. Nebylo vůbec příjemné, když mi celé ty roky chyběla.
    KAROLÍNA GAJARSKÁ 1/2

    OdpovědětVymazat
  40. Jack. (Dojatým hlasem.) Slečno Prismová, vrátilo se vám víc než tahle brašna. Já jsem to nemluvně, které jste do ní položila.
    Slečna Prismová. (Překvapeně.) Vy?
    Jack. (Obejme ji.) Ano…matko!
    Slečna Prismová. (Trhla sebou v rozhořčeném údivu.) Pane Worthingu! Já přeci nejsem vdaná!
    Jack. Neprovdaná! Nepopírám, že je to závažná rána. Ale stejně, kdo má právo soudit toho, kdo trpěl. Nemůže pokání smazat pošetilý skutek? Proč by měl být jeden zákon pro muže, a jiný zas pro ženy? Matko, odpouštím ti. (Snaží se ji znovu obejmout.)
    Slečna Prismová. (Stále dost pobouřená.) Pane Worthingu, to je nějaký omyl. (Ukazuje na lady Bracknellovou.) Tohle je dáma, která vám může říct, kdo doopravdy jste.
    Jack. (Po chvíli.) Lady Bracknellová, nerad naléhám, ale mohla byste mi, prosím, říct, kdo jsem?
    Lady Bracknellová. Obávám se, že novinky, které vám sdělím, vás úplně nepotěší. Jste syn mé nebohé sestry, paní Moncrieffové, a tudíž Algernonův starší bratr.
    Jack. Algyho starší bratr! Tak nakonec mám bratra. Já to věděl! Vždycky jsem říkal, že mám bratra! Cecílie, jak jsi někdy vůbec mohla pochybovat, že mám bratra? (Popadne Algernona.) Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Algy, ty jeden ničemo, odteď ke mně budeš chovat větší respekt. Nikdy ses ke mně jako bratr nechoval.
    Algernon. Do dneška ne, starý brachu, to uznávám. Snažil jsem se, jen jsem měl málo cviku. (Podají si ruce.)
    Gvendolína. (Jackovi.) Můj drahý! Můj drahý kdo? Jaké je tvoje křestní jméno, teď když ses stal někým jiným?
    KAROLÍNA GAJARSKÁ 2/2

    OdpovědětVymazat
  41. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, stydím se přiznat, že nevím. Kéž bych ji byla znala. Tohle jsou prostá fakta týkající se případu. V ráno toho dne, o kterém jste se zmínila, se tento den navěky zapsal do mé paměti, jako obvykle jsem připravovala dát dítě do kočárku. Měla jsem sebou poněkud starou, ale prostornou příruční brašnu, ve které jsem se chystala umístit rukopis románu, kterou jsem psala během pár volných hodin. Ve chvíli roztržitosti, kterou si nikdy neodpustím, jsem položila rukopis do dětského kočárku, a umístila dítě do příruční brašny.
    Jack:[Kdo pozorně poslouchal.] A kam jste položila příruční brašnu?
    Slečna Prismová. Neptejte se mně, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, tohle je otázka nemalé důležitosti. Trvám na tom vědět, kam jste položila příruční brašnu, ve které se vyskytovalo dítě.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ji v šatně v jedné z větších vlakových stanic v Londýně.
    Jack: Která vlaková stanice?
    Paní Prismová: [Celá zdrcená.] Victoria. Nástupiště na Brightonu. [Posedne si na židli]
    Jack: Musím si na chvíli odpočinout v mém pokoji. Gwendolen, počkejte tady na mně.
    Gwendolen: Pokud ti to nebude trvat příliš dlouho, počkám na tebe celý život. [Opouští Jacka velice nadšeně.]
    Chasuble: Co si myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Neopovažuji se ani pomyslet, doktore Chasuble. Je to pro mě těžké vám říci, že v rodinách z vyšší společnosti by nemělo docházet k zvláštním okolnostem. Naprosto nepřipadají v ůvahu. [ Jsou slyšet zvuky ze stropu jako by někdo házel s kufry. Každý se dívá nahoru.]
    Cecilie: Strýček Jack vypadá poněkud znepokojeně.
    Chasuble: Váš poručník má velice emocionální povahu.
    Lady Bracknellová.: Tento zvuk je velice nepříjemný. To zní, jako by se hádali. Nemám ráda hádky jakéhokoliv druhu. Jsou vždycky vulgární, ale často přesvědčivé.
    Chasuble: [Vzhlíží.] Už to přestalo. .[Zvuk se dvakrát zesílil]
    Lady Bracknellová: Přeju si, aby došel k nějakému závěru.
    Gwendolen: Tohle napětí je strašné. Doufám, že to ještě potrvá. [Vstoupí Jack s černou koženou příruční brašnou v ruce.]
    Jack: [Hnal se za slečnou Prismovou.] Jedná se o tuto příruční brašnu, Slečno Prismová? Prohlédněte si ji pečlivě než promluvíte. Štěští více než jednoho života závisí na vaší odpovědi.
    Slečna Prismová: [Klidně] Zdá se, že je moje. Ano, tady se poškodila při nehodě, když jsem zamlada ještě v těch šťastnějších dobách jezdívala dostavníkem do Gower Street. Tady je skvrna na podšívce způsobena výbuchem nealkoholického nápoje, události, která se stala v Leamingtonu. A tady na zámku jsou moje iniciály. Zapomněla jsem, že při své marnotratnosti jsem je tam umístila. Příruční brašna je nepochybně moje. Jsem potěšená, že se mi neočekáváně vrátila. Celá ta léta jsem ji postrádala.

    OdpovědětVymazat
  42. Jack: Slečno Prismová, je Vám navráceno o mnoho více než tato příruční brašna. Já jsem to novorozeně, které jste do ní umístila.
    Slečna Prismová: [Ohromena] Vy?
    Jack:[Objímá jí] Ano matko!
    Slečna Prismová: [Pobouřena k úžasu.] Pane Worthingu! Já nejsem vdaná.
    Jack: Nevdáná! Já nepopírám, že tohle je vážný úder. Ale I Ale po to všem, kdo má právo hanobit někoho, kdo trpěl? Nemůže lítost nahradit čin POŠETILÝ SKUTEK pošetilosti? Proč by měl být jeden zákon pro muže, a další pro ženy? Matko, já ti odpouštím. [Snaží se ji opět obejmout.]
    Slečna Prismová: [Stále víc pobouřena.] Pane Worthingu, tady dochází k nějakému omylu. [Ukazuje na Lady Bracknelovou.] Tady je dáma, která vám, může říct, kdo jste.
    Jack: [Po přestávce] Lady Bracknellová, nemám ve zvyku, být zvědavý, ale mohla by jste mi laskavě říct, kdo jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že zpráva, kterou vám musím dát, vás zcela nepotěší. jste synem mojí nebohé sestry, Paní Moncrieffové, a tím pádem Algernonův starší bratr.
    Jack: Algiho ALGYHO starší bratr! Tak přeci jen mám bratra. Já jsem to tušil, že mám bratra. Vždycky jsem říkal, že mám bratra. Cecílie, jak jsi mohla pochybovat o tom, že mám bratra? [Drží Algernona.] Doktore. Chasuble, můj neštaštný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gwendolen, můj nešťastný bratr. Algy, ty mladý darebáku, musíš se mnou zacházet do budoucna s větší úctou. Ty ses nikdy nechoval ke mně jako k bratrovi v tvém celém životě.
    Algernon: Dobře, doteď ne, starý příteli, přiznávám to. Snažil jsem se, i když jsem s tím neměl zkušenosti. [potřesou si rukama]
    Gwendolen:[Na Jacka.] Můj nejdražší. Ale kdo vlastně jsi, nejdražší? Jaké je nyní vaše křestní jméno, když jste se stal někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  43. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, musím se přiznat, že nevím. Kéž bych věděla. Taková jsou fakta. Ráno toho dne, co jste zmínila, dne, který se mi navždy vryl do paměti, jsem se jako obvykle připravovala vzít dítě ven v kočárku. Měla jsem s sebou poněkud starší, ale prostornou příruční tašku, do které jsem chtěla dát rukopis románu, kterou jsem napsala během svého volného času. V momentě nepozornosti, jenž si nikdy neodpustím, jsem odložila rukopis do kolébky a dítě do příruční tašky.
    Jack: [Který pozorně poslouchal.] Ale kam jste odložila tu příruční tašku?
    Slečna Prismová: Neptejte se mě, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, toto je záležitost nemalé důležitosti. Rád bych věděl, kde jste nechala tu tašku, ve které bylo to nemluvně.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ho v úschovně v jednom z největších nádraží v Londýně.
    Jack: Na jakém nádraží?
    Slečna Prismová: [Poněkud zdrceně.] Nádraží Victoria. Brighton line. [Klesá do křesla.]
    Jack: Musím se na chvíli vzdálit do mého pokoje. Gvendolíno, tady na mě počkej.
    Gvendolína: Pokud to vám to nebude trvat dlouho, budu čekat klidně celý život. [Jack odchází rozrušen]
    Chasuble: Co si myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Netroufám si hádat, doktore Chasuble. Nemusím vám říkat, že v takto vysoce postavených rodinách, by se takové prapodivné události neměly objevovat. [Nahoře se ozývá hluk, jako by tam někdo házel kufry. Všichni vzhlédnou.]
    Cecílie: Strýček Jack vypadá podivně rozrušen.
    Chasuble: Váš poručník je velmi citlivé nátury.
    Lady Bracknellová: Ten zvuk je velmi nepříjemný. Zní to jako by se tam někdo hádal. Nemám ráda jakékoliv hádky. Hádky jsou sprosté a často přesvědčivé.
    Chasuble: [Vzhlédne.] Už to přestalo. [Hluk se zdvojnásobil.]
    Lady Bracknellová: Přála bych si, aby došel k nějakému závěru.
    Gvendolína: To napětí je příšerné. Doufám, že chvíli vydrží. [Vchází Jack s příruční taškou z černé kůže.]
    Jack: [Spěchá ke slečně Prismové.] Je toto ta příruční taška, slečno Prismová? Prohlédněte si ji pořádně, než odpovíte. Závisí na tom štěstí více než jednoho člověka.
    Slečna Prismová: [Klidně.] Vypadá jako ta moje. Ano, je tam škrábanec z mých mladých let, z nehody, kdy se nám splašili koně na Gower Street. Také skvrna na podšívce od exploze limonády, incidentu v Leamingtonu. Na zámku jsou mé iniciály. Úplně jsem zapomněla, že jsem si je tam ve své marnotratnosti nechala vyrýt. Taška je nepochybně moje. Jsem nadšena, že se mi takhle znenadání vrátila. Postrádala jsem ji dlouhé roky.

    Adéla Procházková [1/2]

    OdpovědětVymazat
  44. Jack: [Patetickým hlasem.] Slečno Prismová, vrátilo se vám víc než jen ta příruční taška. Já jsem to dítě, které jste do tašky dala.
    Slečna Prismová: [Užasle.] Vy?
    Jack: [Přivinujíc ji.] Ano . . . matko!
    Slečna Prismová: [Zaleknuta v rozhořčeném úžasu.] Pane Worthingnu! Jsem neprovdaná!
    Jack: Neprovdaná! Nemůžu popírat, toto je pro mne velký šok. Ale koneckonců, kdo má právo hodit kamenem na trpícího? Nemůže snad pokání smazat tento pošetilý čin? Proč by mělo být jedno pravidlo pro muže a jiné pro ženy? Matko, odpouštím ti.
    Slečna Prismová: [Ještě více rozhořčeně.] Pane Worthingnu, to musí být nějaký omyl. [ukazuje na Lady Bracknellovou] Tato žena vám může povědět, kdo vlastně jste.
    Jack: [po chvíli] Lady Bracknellová, nerad vyzvídám, ale mohla byste mě obeznámit s informací, kdo tedy vlastně jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že zpráva, kterou se vám chystám říct, vás jistě nepotěší. Jste synem mé ubohé sestry, paní Moncrieffové a tudíž starším bratrem Algernona. SASKÝ GENITIV?
    Jack: Algyho starší bratr! Tak nakonec mám také bratra. Věděl jsem, že mám bratra! Vždy jsem říkal, že mám bratra! Cecílie, jak jsi mohla pochybovat, že mám bratra? [Popadne Algernona.] Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Algy, ty mizero, teď se ke mně začneš chovat s úctou. Nikdy ses ke mně nechoval jako k bratrovi.
    Algernon: Do dnes ne, starý brachu, to uznávám. Snažil jsem se však, ačkoliv jsem neměl cvik.
    [Potřesou si rukama.]
    Gvendolína: [Jackovi] Můj drahý! Ale kdo vlastně jsi? Jaké je tvé křestní jméno, teď, když jsi se stal někým jiným?

    Adéla Procházková [2/2]

    OdpovědětVymazat
  45. 1/2

    Slečna Prismová: Lady Bracknellová, s hanbou přiznávám, že nemám tušení. Kéž bych to věděla. V tomto případě jsou jasná tato fakta. Rána toho dne, co jste zmínila, dne, který mi navždy zůstane vryt do paměti, jsem se jako vždy chystala jít s dítětem na procházku. Měla jsem s sebou také poněkud staré, ale prostorné příruční zavazadlo, do kterého jsem chtěla dát rukopis románu, který jsem napsala ve svém volnu. Ve chvilce slabosti, kterou si nikdy neodpustím, jsem vložila rukopis do kočárku a dítě dala do brašny.
    Jack: (Který pozorně naslouchal.) Ale kam jste dala tu brašnu?
    Slečna Prismová: Na to se mne neptejte, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, tato záležitost je pro mne velice důležitá. Trvám na tom, abyste mi sdělila, kam jste dala tu brašnu, ve které bylo to nemluvně.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ji v úschovně jedné z větších londýnských železničních stanic.
    Jack: Která stanice to byla?
    Slečna Prismová: (Značně zdrceně.) Victoria. Směr Brighton. (Klesne do židle.)
    Jack: Musím se na okamžik odebrat do svého pokoje. Gvendolíno, počkejte zde na mne.
    Gvendolína: Pokud vám to nebude trvat příliš dlouho, počkám na vás klidně celý život. (Jack ve velkém rozrušení odchází.)
    Chasuble: Co si myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Neopovažuji se ani pomyslet, doktore Chasuble. Nemusím vám snad říkat, že v rodinách z vyšší společnosti by se podivné náhody neměly vůbec vyskytovat. Naprosto nepřipadají v úvahu.
    (Nad hlavami se jim ozývají zvuky, jakoby někdo házel s kufry. Všichni se podívají vzhůru.)
    Cecílie: Strýček Jack vypadá poněkud rozrušeně.
    Chasuble: Váš opatrovník má velmi vznětlivou povahu.
    Lady Bracknellová: Ten hluk je nanejvýš nepříjemný. Zní to, jako kdyby se tam s někým hádal. Nemám ráda hádky jakéhokoli typu. Jsou vždy neomalené a často přesvědčivé.
    Chasuble: (Pohlédne vzhůru.) Už to přestalo. (Hluk se zdvojnásobil.)
    Lady Bracknellová: Kéž už by dospěl k nějakému závěru!
    Gvendolína: To napětí je nesnesitelné. Doufám, že potrvá. (Vchází Jack s černou koženou brašnou.)

    Bělochová Barbora

    OdpovědětVymazat
  46. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  47. 2/2
    Jack: (Přispěchá ke slečně Prismové.) Je to ta brašna, slečno Prismová? Pozorně si ji prohlédněte, než odpovíte. Na vaší odpovědi závisí štěstí nejednoho života.
    Slečna Prismová: (Klidně.) Vypadá jako ta moje. Zde je odřená z mladších a šťastnějších dní, kdy se se mnou převrátil omnibus. Tady je skvrna na podšívce, jež vznikla výbuchem nealkoholického nápoje, nehoda, která se odehrála v Leamingtonu. A tady na zámku jsou mé iniciály. Zapomněla jsem, že jsem je tam kdysi ve své marnotratnosti nechala vyrýt. Ta brašna je nepochybně má. Jsem velmi potěšena, že se ke mně tak nečekaně navrátila. Celá ta léta jsem ji postrádala.
    Jack: (Úpěnlivým hlasem.) Slečno Prismová, navrátilo se vám toho více než jen tato brašna. Já byl to dítě, které jste do ní dala.
    Slečna Prismová: (Užasle.) Vy?
    Jack: (Objímá ji.) Ano… matko!
    Slečna Prismová: (Pohoršeně se odvrací.) Pane Worthingu! Já nejsem vdaná!
    Jack: Neprovdána! Nepopírám, že je to velká rána. Ale konec konců, kdo má právo hodit kamenem po trpícím? Což pokání nevykoupí čin z pošetilosti? Proč by měl platit jeden zákon pro muže a jiný pro ženy? Matko, odpouštím vám. (Pokouší se jí opět obejmout.)
    Slečna Prismová: (Stále pohoršeněji.) Pane Worthingu, došlo k nedorozumění. (Ukazuje na Lady Bracknellovou.) Tato dáma vám může říct, kdo skutečně jste.
    Jack: (Po chvilce ticha.) Lady Bracknellová, nerad bych působil jako zvědavec, ale mohla byste mi laskavě povědět, kdo jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že to co vám nyní sdělím, vás příliš nepotěší. Jste synem mé nebohé sestry, slečny Moncrieffové, a tudíž Algernonův starší bratr.
    Jack: Algyho starší bratr! Tak přece jen mám bratra! Věděl jsem, že mám bratra! Vždy jsem věděl, že mám bratra! Cecílie, jak jsi kdy mohla pochybovat o tom, že mám bratra? (Popadne Algernona.) Doktore, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Algy, ty holomku jeden, budeš se ke mně muset chovat uctivěji. Za celý život ses ke mně jako bratr nikdy nechoval.
    Algernon: Nu, do dnešního dne ne, kamaráde. Dělal jsem, co jsem mohl, nicméně, neměl jsem s tím žádné zkušenosti.
    (Potřesou si rukama.)
    Gvendolína: (K Jackovi.) Můj drahý! Ale čí můj drahý? Jaké je nyní vaše křestní jméno, když jste se stal někým jiným?

    Bělochová Barbora

    OdpovědětVymazat
  48. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  49. ZUZANA JIRÁSKOVÁ
    Slečna Prismová: Lady Bracknellová, s hanbou přiznávám, že nevím. Kéž bych jen věděla. Prostá fakta jsou tedy taková. Ráno onoho dne, dne, který bude navždy zapsaný v mé paměti, jsem jako obvykle vše připravila, abych se vydala s dítětem na procházku s kočárkem. Měla jsem s sebou poněkud starou, ale dosti velkou příruční brašnu, do které jsem vložila rukopis mé vlastní tvorby, které jsem se věnovala ve svém volném čase. Kvůli mé hloupé nepozornosti, kterou si nikdy v životě neodpustím, jsem rukopis vložila do kočárku a dítě do brašny.
    Jack: (pozorně poslouchal): Ale kam jste odložila tu brašnu?
    Slečna Prismová: Neptejte se mě, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, toto je pro mě velice důležitá věc. Trvám na tom dozvědět se, kam jste odložila brašnu, ve které bylo to nemluvně.
    Slečna Prismová: Nechala jsem jí v šatně na jednom z největších nádraží v Londýně.
    Jack: Na jakém nádraží?
    Slečna Prismová: (zdrceně) Viktoria. Nástupiště Brighton. (ponořila se do křesla)
    Jack: Musím na chvíli do svého pokoje. Gvendolíno, počkejte tu na mě.
    Gvendolína: Pokud to nepotrvá dlouho, počkám tu klidně celý život. (Jack odešel rozrušeně)
    Chasuble: Co myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Neopovažuji se ani hádat, doktore Chasuble. Nemusím vám přeci říkat, že v rodinách s vysokým postavením by se takovéto náhody neměly vůbec stávat.
    (Zvuky se shora, jako by někdo házel s kufry. Všichni se podívají nahoru.)
    Cecílie: Strýček Jack se zdá být nezvykle rozrušený.
    Chasuble: Váš opatrník je velice citlivá povaha.
    Lady Bracknellová: Tento zvuk je mi zvláště nepříjemný. Zní, jako by se hádal. Nemám ráda hádky jakéhokoli druhu. Jsou vždy vulgární a přesvědčivé.
    Chasuble: (dívá se nahoru) Zrovna to přestalo. (hluk se zdvojnásobí)
    Lady Bracknellová: Přála bych si, aby došel k nějakému závěru.
    Gvendolína: To napětí je příšerné. Doufám, že to potrvá. (vstoupí Jack s černou koženou příruční brašnou)
    Jack: (spěchá ke slečně Prismové) Je to ta brašna, slečno Prismová? Pečlivě ji prozkoumejte, než odpovíte. Štěstí více než jednoho života závisí právě na vaší odpovědi.

    OdpovědětVymazat
  50. ZUZANA JIRÁSKOVÁ
    Slečna Prismová: (s klidem) Zdá se, že je má. Ano, zde je poškozená z mladších a šťastnějších let, kdy se s ní převrhl kočár. Zde má zas skvrnu na podšívce způsobenou výbuchem nealkoholického nápoje, nehoda, která se stala v Leamingtonu. A zde, na zámku, jsou mé iniciály. Zapomněla jsem, že jsem je tam v jedné ze svých podivuhodných nálad nechala vyrýt. Brašna je bez pochyb má. Jsem potěšena, že se mi takhle neočekávaně vrátila. Celá ta léta mi scházela.
    Jack: (pateticky) Slečno Prismová, vrátilo se toho více, než tato brašna. Já byl to dítě, které jste do ní umístila.
    Slečna Prismová: (s údivem) Vy?
    Jack: (objímá ji) Ano… matko!
    Slečna Prismová: (odvrací se s pohoršením) Pane Worthingu! Nejsem provdaná!
    Jack: Neprovdaná! Nepopírám, že se nejedná o závažnou chybu. Ale přeci jen, kdo má právo hodit kamenem na trpícího? Nemůže pokání smazat pošetilý čin? Proč tu má být jiný zákon pro muže a jiný pro ženy? Matko, odpouštím ti. (snaží se ji znovu obejmout)
    Slečna Prismová: (ještě více rozhořčená) Pane Worthingu, toto musí být nějaký omyl. (Ukazuje na Lady Bracknellovou) Tato žena vám může říct, kdo doopravdy jste.
    Jack: (po chvíli) Lady Bracknellová, nechci být neomalený, ale mohla byste mě obeznámit s tím, kdo tedy vlastně jsem?
    Lady Bracknellová: Bojím se, že zprávy, které vám teď sdělím, vás zcela nepotěší. Jste syn mé ubohé sestry, paní Moncreiffové, a tudíž Algeronův starší bratr.
    Jack: Algyho starší bratr! Nakonec mám ještě batra! Já věděl, že mám bratra! Vždycky jsem říkával, že mám bratra! Cecílie, jak jsi mohla vůbec pochybovat, že mám bratra? (Popadne Algerona) Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Algy, ty mladý darebáku, v budoucnu se ke mně musíš chovat s větší úctou. Nikdy ses ke mně jako k bratrovi nechoval.
    Algeron: Dobrě, přiznávám, že dodnes rozhodně ne, starouši. Dělal jsem, co bylo v mých silách, přestože nemám žádnou zkušenost.
    (potřesou si rukama)
    Gvendolína: Můj drahý! Ale kdo vlastně je můj drahý? Jaké je tvé jméno, když jsi teď někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  51. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  52. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, s hanbou přiznávám, že nevím. Kdybych tak věděla. Fakta jsou taková. Ráno toho zmíněného dne, dne, který mi zůstane navždy v paměti, jsem se jako obvykle připravovala, že vezmu dítě v kočárku ven. Měla jsem s sebou starou, ale prostornou příruční brašnu, do které jsem chtěla dát rukopis, který jsem napsala během svých volných hodin. V momentě nepozornosti, který si v životě neodpustím, jsem vložila rukopis do košíku a dítě do příruční brašny.


    Jack (Pozoroně naslouchal.): Ale kam jste odložila tu brašnu?


    Slečna Prismová: Neptejte se mě, pane Worthingu.


    Jack: Slečno Prismová, toto je pro mne záležitost nemalé důležitosti. Potřebuji vědět, kam jste odložila brašnu, která obsahovala nemluvně.


    Slečna Prismová: Nechala jsem ji v úschovně na jednom z největších nádraží v Londýně.


    Jack: Na jakém nádraží?


    Slečna Prismová (Zdrceně.): Na Victoriině nádraží. Nástupiště Bringhton. (Klesla se do křesla.)


    Jack: Na moment musím odejít do svého pokoje. Gvendolíno, počkej tu na mě.


    Gvendolína: Pokud to nebude trvat moc dlouho, počkám celý život. (Jack odešel velmi rozrušeně.)
    

Chasuble: Co myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?


    Lady Bracknellová: Neopovažuji se ani hádat, doktore Chasuble. Snad vám nemusím říkat, že v lepších rodinách by se takovéto divné náhody stávat neměly.


    (Ze shora se ozývají zvuky, jakoby někdo házel kufry. Všichni se podívají nahoru.)


    Cecílie: Strýček Jack vypadal velmi rozrušeně.


    Chasuble: Váš opatrovník má velmi citlivou povahu.


    Lady Bracknellová: Tento zvuk je velmi nepříjemný. Zní to jako, kdyby se s někým hádal. Nemám ráda hádky jakéhokoliv druhu. Jsou vždy vulgární a často přesvědčivé.


    Chasuble (Dívá se nahoru.): Teď to přestalo. (Hluk se zdvojnásobí.)


    Lady Bracknellová: Přála bych si, aby došel k nějakému závěru.


    Gvendolína: To napětí je příšerné. Doufám, že chvíli vydrží. (Vstoupí Jack s černou koženou brašnou.)
    

Jack (Pospíchá ke slečně Prismové.): Je toto ta brašna, slečno Prismová? Prozkoumejte ji pečlivě, než promluvíte. Štěstí více než jednoho života záleží na vaší odpovědi.


    OdpovědětVymazat
  53. Slečna Prismová (Klidně.): Zdá se být moje. Ano, zde je poškození, které se stalo v mladších a šťastnějších letech, když jsem jela kočárem do Gower Street. Zde je skvrna na podšívce, způsobený explozí perlivého nápoje v Leamingtonu. A zde je zámek, na kterém jsou mé iniciály. Zapomněla jsem, že jsem je tam nechala vyrýt, jak jsem byla marnotratná. Tato brašna je bezpochyby má. Jsem potěšena, že se mi tak neočekávaně vrátila. Postrádala jsem ji celé roky.
    Jack (Dojatým hlasem.): Slečno Prismová, je vám vráceno více než tato brašna. Já jsem byl to dítě, které jste tam uložila.
    

Slečna Prismová (Zaskočeně.): Vy?


    Jack (Objímá ji.): Ano…matko!


    Slečna Prismová (Rozhořčeně.): Pane Worthingu! Já nejsem vdaná!


    Jack: Nejste vdaná! Nepopírám, že je to vážná věc. Ale nakonec, kdo má právo soudit toho, kdo trpěl. Nemůže pokání smazat pošetilý čin? Proč by měl být jeden zákon pro muže a další pro ženy? Matko, odpouštím ti. (Snaží se ji znovu obejmout.)


    Slečna Prismová (Stále rozhořčeněji.): Pane Worthingu, stala se chyba. (Ukazuje na lady Bracknellovou.) Tato žena vám může říct, kdo opravdu jste.


    Jack (Po chvíli.): Lady Bracknellová, nechci být dotěrný, ale mohla byste mne informovat, kdo doopravdy jsem?
    

Lady Bracknellová: Bojím se, že zpráva, kterou vám teď povím, vás úplně nepotěší. Jste synem mé ubohé sestry, paní Moncrieffové, a tudíž starší bratr Algernona.


    Jack: Algyho starší bratr! Tak přece jen mám bratra. Věděl jsem, že mám bratra! Vždy jsem říkal, že mám bratra! Cecílie,—jak jsi mohla vůbec někdy pochybovat, že mám bratra? (Popadne Algernona.) Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Algy, ty jeden ničemo, v budoucnu se ke mně budeš muset chovat s větší úctou. Nikdy ses ke mně nechoval jako k bratrovi.


    Algernon: Nu, do dneška ne, starouši, přiznávám. Snažil jsem se, ale neměl jsem žádné zkušenosti. (Potřesou si rukama)


    Gvendolína (Jackovi.): Můj drahý! Ale kdo je můj drahý? Jaké je tvé křestní jméno, teď, když ses stal někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  54. Oprava; Kubánková M.A. 1/2 :
    Slečna Prismová: Lady Bracknellová, s hanbou přiznávám, že nevím. Kéž bych věděla. Holá fakta toho příběhu jsou taková. Ráno toho zmíněného dne, dne, který je navždy vypálen do mé paměti, jsem se připravila na procházku s dítětem v kočárku. Zároveň jsem si s sebou vzala docela starou, zato velmi prostornou tašku, do které jsem plánovala dát rukopis svého románu, kterou jsem napsala během několika hodin volna. Ve chvíli roztržitosti, kterou si nikdy neodpustím, jsem odložila rukopis do kočárku a dítě umístila do zavazadla.
    Jack: [Pozorně poslouchající] Ale kam jste dala tu tašku?
    Slečna Prismová: Na to se mě neptejte, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, tato záležitost je pro mě nanejvýš důležitá. Naléhám na vás, abyste mi řekla, kam jste odložila tu tašku s nemluvnětem.
    Slečna Prismová: Zanechala jsem ji v úschovně v jedné z větších nádražních stanic v Londýně.
    Jack: Ve které nádražní stanici?
    Slečna Prismová: [Vcelku zničeně.] Na Viktoriině nádraží. Na nástupišti na Brighton. [Klesá do židle.]
    Jack: Musím se na chvíli vzdálit do svého pokoje. Gwendolen, počkej tu na mě.
    Gwendolen: Pokud ti to nebude trvat příliš dlouho, budu tu na tebe čekat celý život. [Jack ve velkém rozrušení odejde.]
    Chasuble: Co si myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Ani se neodvážím hádat, pane faráři. Nepotřebuji vám ani říkat, že v důležitých rodinách se podivné náhody nemají dít. Jsou známkou špatného vkusu.
    [Ze shora jsou slyšet zvuky, jako by někdo přehazoval těžké kufry. Všichni vzhlédnou.]
    Cecily: Strýček Jack se zdá být poněkud rozrušený.
    Chasuble: Váš patron má velice citlivou povahu.
    Lady Bracknellová: Ten zvuk je nanejvýš nepříjemný. Zní, jako by se hádal. Nemám ráda hádky jakéhokoliv druhu. Vždy jsou vulgární a velice často přesvědčivé.
    Chasuble: [Hledí vzhůru.] Teď to přestalo. [Zvuk se znásobí.]
    Lady Bracknellová: Přála bych si, aby došel k nějakému závěru.
    Gwendolen: To napětí je strašlivé. Doufám, že vydrží. [Jack vchází a v ruce drží černou koženou tašku.]
    Jack: [Spěchá ke slečně Prismové.] Je tohle ta taška, slečno Prismová? Pořádně si ji prohlédněte, než cokoliv řeknete. Závisí na tom štěstí nejednoho člověka.
    Slečna Prismová: [Tiše.] Zdá se, že je moje. Ach ano, tady je ten šrám, který utržila v nehodě s omnibusem v Gower Street v těch dřívějších a šťastnějších. A tady je ta skvrna na podšívce zapříčiněná explozí limonády v Leamingtonu. A tady, na tom zámku, jsou mé iniciály. Úplně jsem zapomněla, jak jsem si je tam nechala vyrýt ve své rozhazovačnosti. Toto zavazadlo je nezpochybnitelně mé. Jsem potěšena, že mi bylo tak neočekávaně navráceno. Bylo tak nepříjemné se obejít bez něj.

    OdpovědětVymazat
  55. Oprava; Kubánková M.A. 2/2 :

    Jack: [Dojatě.] Slečno Prismová, navrátilo se vám víc než jen vaše zavazadlo. To já jsem byl to dítě v něm umístěné.
    Slečna Prismová: [Ohromeně.] Vy?
    Jack: [Objímající ji.] Ano . . . matinko!
    Slečna Prismová. [Odtáhující se v rozhořčeném údivu.] Pane Worthingu! Vždyť nejsem vdaná!
    Jack: Neprovdaná! Nepopírám, že je to závažná rána. Ale konec konců, kdo má právo hodit kamenem po někom, kdo tak trpěl? Nemůže lítost smazat všechny skutky spáchané z hlouposti? Proč by měl být jeden zákon pro muže a jiný pro ženy? Máti, odpouštím ti. [Pokouší se ji obejmout znovu.]
    Slečna Prismová: [Stále rozhořčená.] Pane Worthingu, stala se chyba. [Ukazuje k lady Bracknellové.] Tady je dáma, která vám může povědět, kdo skutečně jste.
    Jack: [Po chvíli ticha.] Lady Bracknellová, nerad bych působil dotěrně, ale mohla byste mě laskavě informovat, kdo jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že zprávy, které pro vás mám, vás vcelku nepotěší. Jste syn mé chuděrky sestry, paní Moncrieffové, a v důsledku toho Algernonův starší bratr.
    Jack: Algyho starší bratr! Pak mám přeci jen bratra. Věděl jsem, že mám bratra! Vždycky jsem říkal, že mám bratra! Cecily, jak jsi kdy mohla pochybovat, že mám bratra? [Chytí Algernona.] Pane faráři, můj neblahý bratr. Slečno Prismová, můj neblahý bratr. Gwendolen, můj neblahý bratr. Algy, ty malý ničemo, do budoucna se ke mně budeš chovat s větším respektem. V životě ses ke mně nechoval jako k bratrovi.
    Algernon: No, doposud nikoli, příteli, přiznávám. Snažil jsem se, jen jsem neměl ten cvik.
    [Potřesou si rukama.]
    Gwendolen: [Jackovi.] Můj nejdražší! Ale kdo vlastně jsi, nejdražší? Jaké je tvé křestní jméno, nyní když ses stal někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  56. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, zahanbeně uznávám, že nevím. Kéž bych to věděla. Jasné skutečnosti případu jsou tyto. Ráno toho dne, co jste zmínila, dne, který se navždy vryl do mé paměti, jsem se připravila jako obvykle na procházku s kočárkem. Také jsem měla s sebou starou, ale prostornou příruční brašnu, do které jsem chtěla uložit rukopis beletrie, který jsem napsala během několika volných hodin. Ve chvíli duševní roztržitosti, kterou si nikdy neodpustím, jsem omylem dala rukopis do kočárku, a dítě strčila do příruční brašny.
    Jack: [Který pozorně poslouchal.] Ale kde jste nechala tu příruční brašnu?
    Slečna Prismová: Neptejte se mě, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, tato záležitost je pro mne důležitá. Trvám na tom, abyste mi řekla, kam jste uložila příruční brašnu, ve které bylo nemluvně.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ji v úschovně zavazadel na vlakovém nádraží v Londýně.
    Jack: Na kterém nádraží?
    Slečna Prismová: [Docela zdrcená.] Victoriino nádraží. Na nástupišti na Brighton. [Klesnula do křesla.]
    Jack: Musím na chvíli odejít do svého pokoje. Gwendolíno, počkejte tady na mě.
    Gwendolína: Pokud vám to nebude trvat moc dlouho, počkám tu na vás do konce svého života. [Jack odchází velmi rozrušen.]
    Chasuble: Co si myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Neopovažuji se na to ani jedinkrát pomyslet, doktore Chasuble. Musím vám říci, že v rodinách z vyšší společenské třídy by se neměly objevovat tyto prazvláštní shody okolností. To je naprosto nepřijatelné.
    [Seshora byly slyšet rány, jako kdyby někdo házel kufry. Všichni vzhlédli nahoru.]
    Cecily: Strýček Jack vypadá velmi rozrušeně.
    Chasuble: Váš opatrovník je velmi emocionální.
    Lady Bracknellová: Ten hluk je nesmírně nepříjemný. Vypadá to, že se s někým hádá. Nemám ráda jakékoliv hádky. Jsou vždy vulgární a často i přesvědčivé.
    Chasuble: [Vzhlédne nahoru.] Už to přestalo. [Hluk se zdvojnásobil.]
    Lady Bracknellová: Kéž by dospěl k nějakému závěru.
    Gwendolína: Toto napětí je příšerné. Doufám, že chvíli potrvá. [Vstoupí Jack s černou, koženou brašnou v ruce.]

    Kateřina Pejšková
    oprava 1.část

    OdpovědětVymazat
  57. Jack: [Spěchá ke slečně Prismové.] Je tohle ta brašna, slečno Prismová? Prohlédněte si ji pořádně, než začnete mluvit. Štěstí nejednoho člověka závisí na vaší odpovědi.
    Slečna Prismová: [Klidně.] Vypadá, že to je moje brašna. Ano, zde je poškozená, což se stalo za mých mladých a šťastných let, kdy se s námi převrhl dostavník v Gowernově ulici. Skvrnu na podšívce mi způsobil výbuch sodovky, tato nehoda se stala v Leamingtonu. A tady na zámku jsou mé iniciály. Zapomněla jsem, že když jsem měla rozhazovačnou náladu, nechala jsem si tam vyrýt své iniciály. Je to nepochybně moje brašna. Jsem potěšena, že se mi brašna nečekaně vrátila. Postrádala jsem jí po celé ty roky.
    Jack: [Dojatým hlasem.] Slečno Prismová, vrátilo se vám více než pouze vaše brašna. Já jsem to nemluvně, které jste do ní uložila.
    Slečna Prismová: [Ohromena.] Vy?
    Jack: [Obejme ji.] Ano…matko!
    Slečna Prismová: [Zaleknuta v rozhořčeném úžasu.] Pane Worthingu! Já nejsem vdaná!
    Jack: Svobodná! Nepopírám, že to je skandální odhalení. Koneckonců, kdo má právo hodit kamenem po někom, kdo tak trpěl? Což pokání nevykoupí čin z pošetilosti? Proč by měl platit jeden zákon pro muže a jiný pro ženy? Matko, odpouštím vám.
    [Snaží se jí znovu obejmout.]
    Slečna Prismová: [Stále hodně rozhořčená.] Pane Worthingu, to je nějaký omyl. [Ukazuje na Lady Bracknellovou.] Tahle Lady vám může říci, kdo opravdu jste.
    Jack: [Po chvilce ticha.] Lady Bracknellová, nechci vypadat příliš zvědavě, ale mohla byste mi, prosím, říct, kdo tedy jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že informace, kterou vám podám, vás moc nepotěší. Jste synem mé nebohé sestry, paní Moncrieffové a tudíž Algernonův starší bratr.
    Jack: Algyho starší bratr! Tak přece jen mám bratra! Věděl jsem, že mám bratra! Vždycky jsem říkal, že mám bratra! Cecily, jak jsi někdy mohla pochybovat o tom, že mám bratra? [Chytí Algernona.] Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gwendolíno, můj nešťastný bratr. Algy, ty malý mizero, budeš se ke mně muset chovat uctivěji. Za celý život ses ke mně jako bratr nikdy nechoval.
    Algernon: Dobře, ne do dnešního dne, kamaráde, uznávám. Dělal jsem, co jsem mohl, nicméně, neměl jsem žádnou zkušenost.
    [Potřesení rukou.]
    Gwendolína: [Jackovi.] Můj nejdražší! Ale kdo vlastně jsi, nejdražší? Jaké je tvé křestní jméno, teď když ses stal někým jiným?

    Kateřina Pejšková
    oprava 2.část

    OdpovědětVymazat
  58. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, bohužel musím zahanbeně přiznat, že to nevím. Ach, kéž bych to jen věděla. Jisté je v této záležitosti pouze následující. Ráno, toho dne, o kterém jste mluvila, dne, na který nikdy nezapomenu, jsem se jako obvykle připravovala na procházku s miminkem v kočárku. Měla jsem s sebou také svou starou, avšak velmi prostornou brašnu, do které jsem chtěla dát výtisk mé knihy, kterou jsem sepsala ve svých nemnoha volných hodinách. Ve chvíli vnitřní roztržitosti, kterou si nikdy neodpustím, jsem uložila výtisk do kočárku a dítě do příruční brašny.
    Jack: (který pečlivě poslouchal) Ale kde jste nechala tu příruční brašnu?
    Slečna Prismová: Ani se neptejte pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, tahle informace je pro mě nesmírně důležitá. Stojím si za tím, že potřebuji vědět, kam jste dala tu brašnu, ve které bylo to nemluvně.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ji v šatně na nádraží na jedné stanici v Londýně.
    Jack: Na jaké stanici?
    Slečna Prismová: (značně zdrcená) Nádraží Victoria, směr Brighton. (svalí se do křesla)
    Jack: Musím se na okamžik vzdálit do svého pokoje. Gwendolíno, počkej tu na mě.
    Gwendolína: Pokud to nebude trvat moc dlouho, počkám tu na tebe klidně celý život. ( Jack odchází poněkud rozrušený)
    Chasuble: Co myslíte, že to znamená Lady Bracknellová?
    Lady Brecknellová: Nechci na to ani pomyslet pane doktore. Ale co jistě vím, je že takové propletené situace by se v urozených rodinách neměli vůbec objevovat. Těžko se vysvětlují.

    (Je slyšet zvuk jako kdyby někdo házel těžkými kufry. Všichni se podívají)

    Cecily: Strýček Jack se zdá poněkud rozrušený.
    Chasuble: Váš opatrovník je velmi citlivé povahy.
    Lady Bracknellová: Ten hluk je velice nepříjemný, zní to jako by se s někým dohadoval. Nesnáším hádky jakéhokoliv druhu. Jsou vždy vulgární a často přesvědčivé.
    Chasuble: (Pohled nahoru) Právě to přestalo. (Hluk se zdvojnásobí)
    Lady Bracknell: Přála bych si, aby došel k nějakému závěru.
    Gwendolína: To napětí je příšerné. Doufám, že chvíli potrvá. (Přichází Jack s černou koženou brašnou v ruce)
    Jack: (Pospíchá ke slečně Prismové) Je tohle ta brašna, slečno Prismová? Prohlédněte si ji pořádně, než něco řeknete. Na Vaší odpovědi závisí štěstí ne jednoho života.

    OdpovědětVymazat
  59. Slečna Prismová: (Poklidně) To vypadá jako ta moje. Ano, tady je odřená, ještě z mých mladých a šťastných let, kdy jsem jezdila dostavníkem do Gower Street. A tady je flek od limonády, incident, co se mi přihodil v Leamingtonu. A tady na zámku jsou mé iniciály. Úplně jsem zapomněla, jak jsem si je sem nechala ve své marnotratnosti udělat. Ta brašna je bez pochyby moje. Jsem potěšena, že se mi tak nečekaně vrátila. Celá ta léta mi velice chyběla.
    Jack: (Trochu pateticky) Slečno Prismová, vrátilo se Vám ještě víc než jen ta taška. To já jsem to dítě, které jste v ní nechala.
    Slečna Prismová: (Překvapeně) Vy?
    Jack: (objímá ji) Ano…matko!
    Slečna Prismová: (Pohoršeně se odvrací) Pane Worthingu! Já jsem neprovdaná!
    Jack: Neprovdaná! Nepopírám, že to je skandální odhalení. Koneckonců, kdo má právo hodit kamenem po někom, kdo tak trpěl? Cožpak nemůže lítost smazat čin z pošetilosti? Proč by měl platit jeden zákon pro muže a jiný pro ženy? Matko, odpouštím Vám. (Znovu se ji pokouší obejmout)






    Slečna Prismová: (Stále trochu rozhořčená) Pane Worthingu, tohle je omyl. (Ukazuje na Lady Bracknellovou) Tady je žena, která Vám prozradí, kdo vlastně jste.
    Jack: (po lehké pauze) Lady Bracknellová, nerad bych působil vtíravě, ale byla byste tak laskavá a vysvětlila mi kdo jsem?
    Lady Bracknell: Obávám se, že pro Vás nemám zrovna zprávy, které Vás potěší. Jste synem mé chuděrky sestry, paní Moncrieffové a zároveň Algernonův starší bratr.
    Jack: Algyho starší bratr! Takže přeci jen mám bratra. Věděl jsem to! Vždycky jsem říkal, že mám bratra. Cecily, jak si o tom vůbec někdy mohla pochybovat? (chytí Algernona) Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr.
    Algy, ty jeden ničemo, teď už si mě budeš muset víc vážit. Nikdy si se ke mně nechoval jako bratr.
    Algernon: No, až dodnes ne, to přiznávám ty starouši. Snažil jsem se, ale neměl jsem žádné zkušenosti. (Potřesou si rukama)
    Gwendolína: (Na Jacka) Můj drahý! Ale kdo vlastně jsi? Jaké je tvé křesťanské jméno, teď, když jsi někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  60. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, s pokorou přiznávám, že to nevím. Kéž bych to věděla. Prostá fakta tohoto případu jsou tato. Ráno toho již zmíněného dne, dne, který je již navždy ukotvený v mé paměti, jako obvykle jsem připravila dítě na vycházku v kočárku. Také jsem měla s sebou starou, ale prostornou příruční brašnu, do které jsem chtěla umístit rukopis příběhu, který jsem napsala během svého volného času. V momentě malé nepozornosti, kterou si nikdy neodpustím, jsem vložila rukopis do kočárku a dítě do příruční brašny.
    Jack: (Který pozorně poslouchal.) Ale kam jste vložila tu brašnu?
    Slečna Prismová: Neptejte se mne, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, toto je pro mě velice důležité. Trvám na tom, abyste mi sdělila, kde přesně jste nechala tu brašnu s dítětem.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ji v úschovně, na jednom z větších nádraží v Londýně.
    Jack: Na kterém nádraží?
    Slečna Prismová: (Lehce pobouřená.) Viktoriino nádraží. Nástupiště do Brightonu. (Schoulí se v křesle.)
    Jack: Musím si na okamžik odskočit do mého pokoje. Gwendolíno, počkej tu na mě.
    Gwendolína: Pokud to nebude příliš dlouho, klidně celý život. (Jack odchází rozrušený.)
    Chasuble: Lady Bracknellová, co si myslíte, že to znamená?
    Lady Bracknellová: Neopovažuji se ani hádat, doktore Chasuble. Snad není třeba říkat, že v lepších rodinách by se takovéto divné náhody stávat neměly.
    (Shora se ozývají zvuky, jakoby někdo házel kufry. Všichni se podívají nahoru)
    Cecílie: Strýček Jack vypadá nějak rozrušeně.
    Chasuble: Váš opatrovník má velmi citlivou povahu.
    Lady Bracknellová: Ten zvuk je velice nepříjemný. Zní to jako, kdyby se tam s někým hádal. Já nemám ráda hádky žádného druhu. Vždy jsou vulgární a často přesvědčivé.
    Chasuble: (Dívá se nahoru) Teď to zrovna přestalo. (V tu chvíli se hluk ozve s dvojnásobnou intenzitou.)
    Lady Bracknellová: Kéž by došel k nějakému závěru.
    Gwendolína: To napětí je příšerné. Doufám, že vydrží. (Vejde Jack a v ruce drží příruční tašku z černé kůže.)
    Jack: (Řítí se ke slečně Prismové.) Je tohle ta taška, slečno Prismová? Pořádně si ji prohlédněte, než něco řeknete. Štěstí více než jednoho života je teď ve vašich rukách.

    OdpovědětVymazat
  61. Slečna Prismová: (Klidně.) Vypadá jako ta moje. Ano, tady je ten škrábanec, který utržila během svých mladších a šťastnějších dní, cestou dostavníkem na Gower Street. Tady je skvrna na podšívce, způsobena natlakovanou lahví s limonádou, nehoda, která se stala v Leamingtonu. A tady, na zámku, jsou moje iniciály. Zapomněla jsem, v jaké rozverné náladě jsem je tam nechala vyrýt. Ta brašna je bezpochyby moje. Jsem potěšena, za jakých nečekaných okolností se mi vrátila. Bylo to opravdu nemilé, nemít jí celá ta léta.
    Jack: (Žalostným hlasem.) Slečno Prismová, je vám navráceno více než jen tato brašna. Já byl to dítě, které jste do ní dala.
    Slečna Prismová: (Ohromeně.) Vy?
    Jack: (Objímá ji.) Ano... matko!
    Slečna Prismová: (Rozhořčeně se odtáhne.) Pane Worthingu! Já nejsem vdaná!
    Jack: Neprovdaná! Nepopírám, že je to vážný šok. Ale konec konců, kdo může hodit kamenem po někom, kdo již trpěl? Nemůže pokání vykoupit pošetilý čin? Proč by tu měl být jeden zákon pro muže a jiný pro ženy? Matko, já Vám odpouštím. (Snaží se jí znovu obejmout.)
    Slečna Prismová: (Stále rozhořčena.) Pane Worthingu, to musí být nějaký omyl. (Ukazuje na Lady Bracknellovou.) Támhle je dáma, která vám může sdělit, kdo doopravdy jste.
    Jack: (Po chvíli.) Lady Bracknellová, nerad naléhám, ale byla byste tak laskavá a informovala mne o tom, kdo jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že to, co vám oznámím, vás nijak nepotěší. Jste synem mé nebohé sestry, paní Moncrieffové a tudíž Algernonův starší bratr.
    Jack: Algyho starší bratr! Takže mám nakonec bratra. Věděl jsem, že mám bratra! Vždy jsem říkával, že mám bratra! Cecílie, jak jsi kdy mohla pochybovat, zda mám bratra? (Popadne Algernona.) Doktore Chasuble, můj nebohý bratr. Slečno Prismová, můj nebohý bratr. Gwendolíno, můj nebohý bratr. Algy, ty neřáde jeden, budeš se kě mě muset chovat s větším respektem. Nikdy ses ke mně nechoval jako k bratrovi.
    Algernon: Nuže, až do dnes, starý brachu, přiznávám. Dělal jsem, co jsem mohl, nicméně neměl jsem s tím žádné zkušenosti. (Potřesou si rukama.)
    Gwendolína: (Jackovi.) Můj milý! Ale kdo vlastně jsi? Jaké je tvé křestní jméno teď když, ses stal někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  62. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  63. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, zahanbeně musím přiznat, že to nevím. Ach, kéž bych to jen věděla. Holá fakta případu jsou taková. Ráno, toho dne, které mi zůstane navždy v paměti, jsem se jako obvykle připravovala na procházku s miminkem v kočárku. S sebou jsem měla starou, avšak velmi prostornou brašnu, do které jsem chtěla vložit rukopis svého románu, který jsem sepsala ve svých volných chvílích. V momentě nepozornosti, který si nikdy neodpustím, jsem dala rukopis do kočárku a dítě do příruční brašny.
    Jack: (Který pozorně naslouchal) Ale kam jste odložila tu příruční brašnu?
    Slečna Prismová: Mne se neptejte, pane Worthingu.
    Jack: Slečno Prismová, tahle informace je pro mě nesmírně důležitá. Potřebuji vědět, kam jste odložila tu brašnu, ve které bylo to nemluvně.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ji v úschovně v jedné z největších železničních stanic v Londýně.
    Jack: Na jaké stanici?
    Slečna Prismová: (Poněkud zdrcená) Nádraží Victoria, směr Brighton. (Svalí se do křesla)
    Jack: Musím se na okamžik odebrat do svého pokoje. Gwendolíno, počkej tu na mě.
    Gwendolína: Pokud to nebude trvat moc dlouho, počkám tu na tebe klidně celý život. (Jack ve velkém rozrušení odchází)
    Chasuble: Co myslíte, že to znamená, Lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Nechci na to ani pomyslet, doktore Chausuble. Ale asi Vám nemusím říkat, že v rodinách vyššího postavení, by se takové náhody vůbec neměly stávat. Naprosto nepřipadají v úvahu.
    (Ozývají se zvuky jako kdyby někdo házel těžkými kufry. Všichni se podívají nahoru.)
    Cecily: Zdá se, že strýček Jack je poněkud rozrušený.
    Chasuble: Váš opatrovník je velmi citlivé povahy.
    Lady Bracknellová: Ten hluk je velice nepříjemný, zní to jako by se tam s někým dohadoval. Nesnáším hádky jakéhokoliv druhu. Jsou vždy sprosté a často přesvědčivé.
    Chasuble: (Vzhlédne) Už to přestalo . (Hluk se zdvojnásobil)
    Lady Bracknell: Přála bych si, aby došel k nějakému závěru.
    Gwendolína: To napětí je příšerné. Doufám, že chvíli potrvá. (Jack přichází s černou koženou brašnou v ruce)
    Jack: (Pospíchá ke slečně Prismové) Je tohle ta brašna, slečno Prismová? Pořádně si ji prohédněte předtím, než něco řeknete. Štěstí nejednoho člověka závisí na vaší odpovědi.


    OdpovědětVymazat
  64. Slečna Prismová: (Poklidně) Vypadá jako ta moje. Ano, tady je škrábanec, který utrpěla ještě z mých mladých a šťastných let cestou dostavníkem do Gower Street. A tady je flek na podšívce, zapříčiněný výbuchem sodovky, nehoda, která se stala v Leamingtonu. A tady na zámku jsou mé iniciály. Úplně jsem zapomněla, že jsem si je tam tehdy nechala vyrýt. Ta brašna je bezpochyby moje. Jsem nadšena, že se ke mně tak nečekaně vrátila. Postrádala jsem ji celá léta.
    Jack: (Dojatě) Slečno Prismová, vrátilo se Vám víc než jen ta taška. Já jsem to dítě, které jste v ní nechala.
    Slečna Prismová: (Ohromeně) Vy?
    Jack: (Objímá ji) Ano … matko!
    Slečna Prismová: (S pohoršením se odvrací) Pane Worthingu! Já jsem neprovdaná!
    Jack: Neprovdaná! Nepopírám, že to není závažná věc. Koneckonců, kdo má právo soudit někoho, kdo tak trpěl? Nemůže snad pokání smazat tak pošetilý čin? Proč by měl platit jeden zákon pro muže a druhý pro ženy? Matko, odpouštím ti. (Znovu se ji pokouší obejmout)
    Slečna Prismová: (ještě více pohoršená) Pane Worthingu, tohle je nějaký omyl. (Ukazuje na Lady Bracknellovou) Tady je žena, která Vám řekne, kdo vlastně jste.
    Jack: (Po menší pauze) Lady Bracknellová, nechci vyzvídat, ale mohla byste mě laskavě obeznámit s informací kdo jsem?
    Lady Bracknell: Obávám se, že to co vám řeknu, vás z cela jistě nepotěší. Jste synem mé ubohé sestry, paní Moncrieffové a zároveň Algernonův starší bratr.
    Jack: Algyho starší bratr! Takže přeci jen mám bratra. Věděl jsem, že mám bratra! Vždy jsem říkal, že mám bratra. Cecily, jak si mohla vůbec pochybovat o tom, že mám bratra? (Popadne Algernona) Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr.
    Algy, ty jeden mizero, teď se ke mně budeš chovat s daleko větším respektem. Nikdy ses ke mně nechoval jako k bratrovi.
    Algernon: No, až dodnes ne, to přiznávám starý brachu. Snažil jsem se, ale měl jsem málo cviku. (Potřesou si rukama)
    Gwendolína: (Na Jacka) Můj drahý! Ale kdo vlastně jsi? Jaké je tvé křestní jméno teď, když ses stal někým jiným?

    Václav Bednář

    OdpovědětVymazat
  65. SLEČNA PRISMOVÁ: Já to bohužel nevím, lady Bracknellová. Kéž bych to věděla. Můžu vám ale říct, co se stalo. Ráno, toho dne, o kterém je řeč a který se mi navždy vryl do paměti, jsem se jako obvykle připravovala na vycházku s kočárkem. Měla jsem u sebe i starou, objemnou brašnu, do které jsem umístila rukopis románu, který jsem napsala během několika volných chvil. A pak, v okamžiku roztržitosti, který si nikdy neodpustím, jsem omylem položila rukopis do kočárku a miminko do brašny.
    JACK: (Který pozorně poslouchal) Ale kam jste pak dala tu brašnu?
    SLEČNA PRISMOVÁ: Na to se mne raději neptejte, pane Worthingu.
    JACK: Slečno Prismová, tohle je pro mě ale velmi důležité. Trvám na tom, abych věděl, kde jste nechala tu brašnu s tím nemluvnětem.
    SLEČNA PRISMOVÁ: Nechala jsem ji v úschovně zavazadel na jednom velkém nádraží v Londýně.
    Jack: Na kterém vlakovém nádraží?
    SLEČNA PRISMOVÁ: (Celá zdrcená) Nádraží Victoria. Na nástupišti Brighton Line. (Zhroutí se do křesla.)
    LADY BRACKNELLOVÁ: (Pozoruje Jacka) Upřímně doufám, že se nestane nic nečekaného. Překvapení bývají skoro vždycky tragická.
    JACK: Musím na moment odejít do svého pokoje.
    CHASUBLE: Zdá se, že vás ty zprávy lehce rozrušily, pane Worthingu. Věřím, že se jedná pouze o dočasnou nevolnost.
    JACK: Budu zpátky za pár minut, pane faráři. Gvendolíno! Počkej tu na mě!
    GVENDOLÍNA: Pokud ti to nebude trvat příliš dlouho, budu na tebe čekat klidně celý svůj život. (Jack odchází, velmi rozčílený)
    CHASUBLE: Co myslíte, že to znamená, lady Bracknellová?
    LADY BRACKNELLOVÁ: Netroufám si říct, doktore Chasuble. Ne snadno se to říká, ale musím vám říct, že v lepších rodinách by k takovým zvláštním náhodám prostě docházet nemělo.
    (Zvuky doléhající ze shora, jako by někdo přehazoval kufry. Všichni se podívají nahoru.)
    CECÍLIE: Zdá se, že strýček Jack je poněkud znepokojený.
    CHASUBLE: Váš poručník je velmi emočně založený.
    LADY BRACKNELLOVÁ: Ten zvuk je extrémně nepříjemný. Zní to, jako by Jack vedl argumenty s nábytkem. Nemám ráda hádky jakéhokoliv typu. Jsou vždycky hrubé, vulgární a často přesvědčivé.
    CHASUBLE: (Vzhlédne) Teď to přestalo. (Hluk se ještě zdvojnásobí)
    LADY BRACKNELLOVÁ: Já doufám, že dojde k nějakému závěru.
    GVENDOLÍNA: Ta nejistota je příšerná. Doufám, že to ještě chvíli potrvá. (Vstoupí Jack s černou koženou brašnou v ruce)
    JACK: (Pospíchajíc ke slečně Prismové)
    Je tohle ta brašna, slečno Prismová? Pečlivě si ji prohlédněte, než něco řeknete. Na vaší odpovědi závisí štěstí několika životů.


    1/2 Kusá Kristýna

    OdpovědětVymazat
  66. SLEČNA PRISMOVÁ: (tiše) Vypadá jako ta má. Ano, tady se poškodila při nehodě, když jsem zamlada ještě v těch šťastnějších dobách jezdívala dostavníkem do Gower Street. A tady je vada na podšívce způsobená explozí limonády, neštěstí které se mi přihodilo ještě v Leamingtonu. A tady, na zámku, jsou mé iniciály. Úplně jsem zapomněla, že jsem je nechala vyrýt sem, bylo to velmi výstřední. Tato brašna je nepochybně má. Jsem nadšená, že se mi tak nečekaně vrátila. Bylo pro mě velmi obtížné být bez ní celé ty roky.
    JACK: (Dojatým hlasem) Slečno Prismová, vrátilo se vám toho víc, než jen vaše brašna. To dítě, které jste do něj omylem vložila, to jsem byl já.
    SLEČNA PRISMOVÁ: (S úžasem) Vy?
    JACK: (Obejme ji) Ano…maminko!
    SLEČNA PRISMOVÁ: (Rozrušeně ucukne) Pane Worthingu! Já jsem neprovdána.
    JACK: Neprovdána! Nepopírám, že to je skandální odhalení. Přece jen, kdo může hodit kamenem na toho, kdo trpěl? Copak pokání nemůže smazat hřích z pošetilosti? Proč by měla být jiná pravidla pro může a jiná pro ženy? Maminko, odpouštím ti. (Pokouší se ji znovu obejmout)
    SLEČNA PRISMOVÁ: (Stále rozhořčeněji) Ale pane Worthingu, tohle je nějaký omyl. Jsem si jistá, že jsem si mateřstvím v mém životě doposud neprošla. Kdyby tady nebylo tolik lidí, mohlo by se to zdát skoro netaktní.
    (Ukazuje na lady Bracknellovou)
    Tamhle ta dáma, ta vám poví kdo opravdu jste.
    (Ustoupí do zadní části jeviště)
    JACK: (Po chvíli) Lady Bracknellová, nechci aby Vám to připadalo slídivé, ale mohla byste mi laskavě říct, kdo jsem?
    LADY BRACKNELLOVÁ: Obávám se, že Vás ale těmito informacemi vůbec nepotěším. Jste syn mé nebohé sestry, paní Moncrieffové, tudíž Algernonův starší bratr.
    JACK: Algyho starší bratr! Tak přece jen mám bratra. Věděl jsem, že mám bratra! Vždycky jsem říkával, že mám bratra! Cecílie-jak jsi kdy mohla pochybovat, že bych nemohl mít bratra?
    (Popadne Algernona)
    Pane faráři, můj ubohý bratr. Slečno Prismová, můj ubohý bratr. Gvendolínko, můj ubohý bratr. Algy, ty malej mizero, teď se mnou budeš zacházet s větším respektem. Nikdy v životě ses ke mně nechoval jako k bratrovi.
    ALGERNON: Doteď ne, kamaráde, to souhlasím.
    (Podají si ruce)
    Ale snažil jsem se chovat nejlépe jak umím, jen mi chyběla trocha praxe.
    GVENDOLÍNA: (K Jackovi) Můj drahý! Ale jak se vlastně jmenuješ? Jaké je tvé křestní jméno, teď když ses stal někým jiným?

    Zdroj:

    WILDE, Oscar a Olga Ferjenčíková. Jak je důležité míti Filipa: The Importance of Being Earnest. Vyd.1. Praha: Jitro, 2004. ISBN 80-903106-3-X.

    2/2 Kusá Kristýna

    OdpovědětVymazat
  67. 1/2

    Slečna Prismová: Lady Bracknellová, s hanbou přiznávám, že nevím. Kéž by tomu bylo jinak. Prostá fakta této věci jsou taková. Ráno onoho dne, dne, který se do mé paměti vepsal navždy, jsem jako obvykle přichystala dítě na procházku. Měla jsem s sebou také starou, ale prostornou kabelu, do které jsem zamýšlela umístit mnou napsaný rukopis románu, který jsem sepsala během málo volných hodin. V momentě nepozornosti, který si do konce života neodpustím, jsem vložila rukopis do kočárku a dítě do kabely.


    Jack (Poslouchá pozorně.): Ale kam jste odložila tu kabelu?


    Slečna Prismová: Neptejte se mě, pane Worthingu.


    Jack: Slečno Prismová, tato záležitost je pro mne velice důležitá. Trvám na tom, abyste mi sdělila, kam jste odložila kabelu s nemluvnětem.


    Slečna Prismová: Zanechala jsem ji v úschovně jedné z větších železničních stanic v Londýně.


    Jack: Na jakém nádraží?


    Slečna Prismová (Zdrceně.): Viktoria. Směr Brighton. (Klesne se do křesla.)


    Jack: Na moment se musím odebrat do svého pokoje. Gvendolíno, počkejte zde na mne.


    Gvendolína: Pokud to nebude trvat dlouho, klidně počkám celý svůj život. (Jack odchází velmi rozrušený.)


    Chasuble: Lady Bracknellová, co myslíte, že to znamená?


    Lady Bracknellová: Neopovažuji se ani pomyslet, doktore Chasuble. Snad Vám nemusím objasňovat, že tyto podivné náhody by se neměly stávat v rodinách s vyšším postavením. Toto je nepřípustné.


    (Ozývají se zvuky jako kdyby někdo házel kufry, všichni se podívají nahoru.)


    Cecílie: Strýček Jack se zdá být nezvykle rozrušený.


    Chasuble: Váš poručník je velmi výbušné nátury.


    Lady Bracknellová: Tento zvuk je velmi nevítaný. Zní to, jako kdyby se tam s někým hádal.

    Nemám ráda hádky jakéhokoliv typu. Jsou vždy vulgární a často přesvědčivá.


    Chasuble (Hledí vzhůru.): Zrovna to přestalo. (Zvuk se zdvojnásobí.)


    Lady Bracknellová: Kéž by došel k nějakému závěru.


    Gvendolína: Tohle napětí je příšerné. Doufám, že bude pokračovat. (Přichází Jack a v ruce má kabelu z černé kůže.)


    Jack (Přispěchá k slečně Prismové.): Je to tato kabela, slečno Prismová? Pozorně si ji prohlédněte, než promluvíte. Na vaší odpovědi závisí štěstí nejednoho života.

    OdpovědětVymazat
  68. 2/2

    Slečna Prismová (Poklidně.): Vypadá stejně jako ta má. Ano, zde je poškozená, ještě z dob mých šťastných a mladých let, když se se mnou převrátil omnibus na Gower Street. Zde je skvrna na podšívce způsobená vylitím nápoje z natlakované láhve, incident, jež nastal v Leamingtonu. A tady, na zámku, jsou mé iniciály. Zapomněla jsem, že jsem je tam kdysi ve své marnotratnosti nechala vyrýt. Ta kabela je nepochybně má. Jsem velmi potěšena, že se mi má kabela takto neočekávaně vrátila. Bylo velmi nepříjemné ji taková léta postrádat.


    Jack (Patetickým hlasem.): Slečno Prismová, je vám vráceno mnohem více než jen pouhá kabela. Já jsem byl to nemluvně, které jste tam vložila.


    Slečna Prismová (S úžasem.): Vy?


    Jack (Objímá jí.): Ano… matko!


    Slečna Prismová (V rozhořčeném úžasu.): Pane Worthingu! Nejsem provdána!


    Jack: Neprovdána! Nepopírám, že to je vážná věc. Koneckonců, kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí kamenem. Nemůže pokání smazat tak pošetilý čin? Proč by měl existovat zvlášť zákon pro muže a zvlášť pro ženy? Matko, odpouštím vám (Pokouší se znovu obejmout.)


    Slečna Prismová (Ještě více rozhořčeně.): Pane Worthingu, to musí být nějaká chyba. (Poukáže směrem k Lady Bracknellové.) Tato dáma vám může říct, kdo doopravdy jste.


    Jack (Po pauze.): Lady Bracknellová, nechci působit jako zvědavec, ale mohla byste mě laskavě informovat, kdo doopravdy jsem?


    Lady Bracknellová: Obávám se, že zpráva, kterou vám teď povím, vás příliš nepotěší. Jste synem mé ubohé sestry, paní Moncrieffové, tudíž jste starším bratrem Algernona.


    Jack: Algyho starší bratr! Tak nakonec mám také bratra. Vždy jsem tušil, že mám bratra. Vždy jsem říkával, že mám bratra. Cecílie – jak jsi někdy mohla pochybovat, že mám bratra? (Popadne Algernona.) Doktore, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Algy, ty jeden darebáku, od teď se mnou budeš jednat s větším respektem. Nikdy ses ke mně nechoval jako bratr.


    Algernon: Inu, až do dneška, starý brachu, připouštím. Nicméně, snažil jsem se jak nejlépe to šlo, neměl jsem s tím žádné zkušenosti.


    (Potřesou si rukama.)


    Gvendolína (Směrem k Jackovi.): Můj drahý! Ale čí můj drahý? Jaké je teď vaše křestní jméno, když jste se stal někým jiným?

    OdpovědětVymazat
  69. Slečna Prismová: Nemám ani ponětí, lady Bracknellová. Kéž bych to věděla. Stalo se to takhle; ráno toho dne, který zmiňujete, toho dne, jenž zůstane navždy vrytý v mé paměti, jsem se jako obvykle chystala jít s dítětem na procházku. Také jsem s sebou měla poněkud starou, avšak objemnou příruční tašku, do níž jsem chtěla uložit rukopis románu, který jsem napsala během několika hodin volna. Ve slabé chvilce - nikdy si to neodpustím - jsem dala rukopis do kočárku a dítě položila do brašny. 
    Jack: (Který pozorně naslouchal rozhovoru) A kam jste pak uložila tu brašnu?
    Slečna Prismová: Na to se mě neptejte, pane Worthingu. 
    Jack: Slečno Prismová, pro mě je tohle velmi důležité. Potřebuji vědět, kde jste nechala tu brašnu s nemluvnětem.
    Slečna Prismová: Nechala jsem ji na jednom z větších nádraží v Londýně. 
    Jack: Na kterém nádraží? 
    Slečna Prismová: (Dočista zdrcená.) Na Viktoriině nádraží. U nástupiště na Brighton. (Klesne do křesla.)
    Jack: Musím na chvíli odejít k sobě do pokoje.
    Gvendolína: Pokud vám to nebude trvat moc dlouho, počkám tu na vás klidně do konce svého života.
    Chasuble: Co si myslíte, že to znamená, lady Bracknellová?
    Lady Bracknellová: Neodvážím se byť jen pomyslet. Nemusím snad ani zmiňovat, že v lepších rodinách by nemělo docházet k podivným náhodám. To nepřipadá v úvahu. 
    (Shora se začnou ozývat zvuky, jako by někdo rozhazoval kufry. Všichni se podívají nahoru.)
    Cecílie: Strýček Jack se zdá být poněkud znepokojený.
    Chasuble: Váš poručník je velmi citlivé povahy.
    Lady Bracknellová: Ten zvuk je velmi nepříjemný. Zní to, jako by se s někým dohadoval. Hádky nemám zrovna v oblibě. Bývají neomalené a často i přesvědčivé.
    Chasuble: (Vzhlédne.) Teď to přestalo. (Intenzita zvuku se tentokrát zdvojnásobí.)
    Lady Bracknellová: Kéž by dospěl k nějakému závěru. 
    Gvendolína: To napětí je nesnesitelné. Doufám, že ještě chvíli potrvá.
    (Jack vstoupí a v ruce má černou koženou brašnu.)
    Jack: (Přispěchá ke slečně Prismové.) Je tohle ta brašna, slečno Prismová? Pečlivě si ji prohlédněte, než něco řeknete. Na vaší odpovědi závisí štěstí nejednoho člověka.
    Slečna Prismová: (Klidně.) Vypadá jako ta moje. Ó ano, tady je odřená, to se stalo ještě za mých mladých, šťastnějších let, při nehodě dostavníku na Gower Street. Zde na podšívce je skvrna, jež vznikla výbuchem šumivého nápoje, nehoda, která se mi stala v Leamingtonu. A tady, na zámku, jsou moje iniciály. Dočista jsem zapomněla, že jsem si je tam kdysi ve své marnotratnosti nechala vyrýt. Ta brašna je bezpochyby moje. Jsem potěšena, že se mi tak nečekaně vrátila. Celá ta léta jsem ji velice postrádala.

    1/2 Koštovalová Markéta

    OdpovědětVymazat
  70. Jack: (Dojatě.) Slečno Prismová, navrátilo se vám toho víc než jen tato brašna. Já jsem byl to dítě, které jste do ní dala. 
    Slečna Prismová: (Ohromeně.) Vy?
    Jack: (Objímá ji.) Ano… matko.
    Slečna Prismová: (Ucouvne v rozhořčeném údivu.) Pane Worthingu! Já jsem neprovdána! 
    Jack: Neprovdána! Nepopírám, že je to pořádný šok. Ale koneckonců, kdo má právo hodit kamenem po trpícím? Cožpak nemůže pokání smazat pošetilý čin? Proč by měl existovat jeden zákon pro muže a jiný pro ženy? Matko, odpouštím vám. (Znovu se ji pokusí obejmout.)
    Slečna Prismová: (Stále rozhořčeněji.) Pane Worthingu, to je nějaký omyl. (Ukazuje na Lady Bracknellovou.) Zde je dáma, která vám poví, kdo skutečně jste. 
    Jack: (Po chvíli ticha.) Lady Bracknellová, nechci na vás naléhat, ale mohla byste mi laskavě povědět, kdo jsem? 
    Lady Bracknellová: Obávám se, že to, co vám musím sdělit, vás tak úplně nepotěší. Jste synem mé nebohé sestry, paní Moncrieffové, a tudíž Algernonův starší bratr.
    Jack: Algyho starší bratr! Tak přeci jen mám bratra. Já věděl, že mám bratra! Vždy jsem věděl, že mám bratra! Cecílie, jak jsi vůbec mohla pochybovat o tom, že mám bratra? (Popadne Algernona.) Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr. Slečno Prismová, můj nešťastný bratr. Gvendolíno, můj nešťastný bratr. Algy, ty darebo jeden, odteď ke mně budeš muset chovat větší respekt. Za celý život ses ke mně jako s bratrem nejednal.
    Algernon: No, dodnes ne, kamaráde, to uznávám. Snažil jsem se, jak nejlépe jsem dovedl, avšak neměl jsem žádné zkušenosti.
    (Potřesou si rukama.)
    Gvendolína: (K Jackovi.) Můj drahý! Ale drahý kdo? Jaké je vaše křestní jméno teď, když jste se stal někým jiným?

    2/2 Koštovalová Markéta

    OdpovědětVymazat
  71. Slečna Prismová: Lady Bracknellová, s hanbou se přiznám, že nevím. Přála bych si, abych věděla. V tuto chvíli jsou fakta jasná. Ráno toho dne, dne, který navždy zůstane v mé paměti, jsem se chystala s dítětem v kočárku na procházku. Vzala jsem si také starou, ale velmi velkou tašku, do které jsem chtěla dát rukopis své tvorby, kterou jsem sepsala během několika hodin svého volna. Byla jsem velmi roztržitá, nikdy si to neodpustím, takže jsem položila rukopis do kočárku a dítě do tašky.

    Jack: [pozorně vše vyslechl] Kde jste nechala tu tašku?

    Slečna Prismová: Neptejte se, pane Worthingu.

    Jack: Slečno Prismová, je to pro mě velice důležité. Žádám Vás, abyste mi řekla, kde jste nechala tu tašku s dítětem.

    Slečna Prismová: Odložila jsem ji v šatně jedné londýnské nádražní stanici.

    Jack: Jaká to byla stanice?

    Slečna Prismová: [zničeně] Viktorionino nádraží. Nástupiště směrem na Brighton. [klesne na židli]

    Jack: Na chvíli se vzdálím. Musím do svého pokoje. Gwendolen, počkej tady na mě.

    Gwendolen: Pokud ti to nebude trvat příliš dlouho, budu čekat klidně celý život. [Jack rozrušeně odchází]

    Chasuble: Tušíte, co tohle znamená, Lady Bracknellová?

    Lady Bracknellová: Neodvažuji se hádat. Nemusím Vám přeci říkat, že v rodinách s dobrým postavením by se podobné podivné náhody dít neměly. Je to nepřípustné.

    [Z horního patra se ozývají zvuky, jako by někdo stěhoval těžká zavazadla. Všichni vzhlédnou.]

    Cecily: Strýček Jack se mi zdá poněkud rozrušený.

    Chasuble: Má velmi citlivou povahu.

    Lady Bracknellová: Ten zvuk je mi velmi nepříjemný. Zní to jako by se s někým dohadoval. Nemám ráda hádky. Jsou vždy velmi hrubé a přesvědčivé.

    Chasuble: [Hledíc vzhůru] Teď to ustalo. [Ozve se zvuk ještě pronikavější]

    Lady Bracknellová: Kéž by už dospěl k nějakému závěru.

    Gwendolen: To napětí je strašné. Doufám, že potrvá. [Objeví se Jack s černou koženou brašnou v ruce]
    Veronika Stehlíková 1/2

    OdpovědětVymazat
  72. Jack: [Spěchajíc ke slečně Prismové] Je to tahle taška, slečno Prismová? Důkladně si ji prohlédněte, než odpovíte. Závisí na tom štěstí víc než jednoho člověka.
    Slečna Prismová: [Potichu] Vypadá to, že je moje. Ach ano, tady je poničená z mých dřívějších a šťastnějších dní, kdy se překlopil kočár na GowerStreet. A tady je ta skvrna, která vznikla výbuchem mé limonády v Leamingtonu. Na zámečku jsou mé iniciály. Zapomněla jsem, že jsem je tam v rozmaru nechala vyrýt. Ta taška je bezpochyby má. Jsem ráda, že se mi tak nečekaně vrátila. Bylo nepříjemné ji tak dlouho nemít.
    Jack: [Dojatě] Vrátilo se Vám mnohem víc, než Vaše taška, slečno Prismová. Já jsem to dítě, které v ní bylo.
    Slečna Prismová: [Nevěřícně] Vy?
    Jack: [Objímajíc ji] Ano... matko!
    Slečna Prismová: [Odvracející se a zahanbená] Pane Worthingu! Nejsem vdaná!
    Jack: Neprovdaná! Je to vskutku rána. Ale ať hodí kamenem ten, kdo je bez hříchu. Proč by pokání nemohlo smazat pošetilý čin? Proč by se v tomto ohledu mělo s muži zacházet jinak než s ženami? Matko, já ti odpouštím. [Snažíc se jí opět obejmout]
    Slečna Prismová: [Stále v úžasu] Pane Worthingu, takhle to není. [Ukazujíc k Lady Bracknellové.] Tahle dáma Vám může osvětlit, kdo veskutečnosti jste.
    Jack: [Po chvilce odmlčení.] Lady Bracknellová, nerad bych působil neomaleně, ale mohla byste mi říct, kdo tedy jsem?
    Lady Bracknellová: Obávám se, že mé zprávy Vás příliš nepotěší. Jste syn mé nebohé sestry, paní Moncrieffové, a tudíž jste Algernonův starší bratr.
    Jack: Algernonův starší bratr! Tak přeci mám bratra. Vždy jsem říkal, že ho mám. Cecily, jak si jen mohla pochybovat? [chytí Algernona.] Doktore Chasuble, můj nešťastný bratr! Slečno Prismová, můj nešťastný bratr! Gwendolen, můj nešťastný bratr! Algy, ty jeden neřáde, od teď se ke mě budeš chovat s větším respektem. Nikdy jsi se ke mě nechoval jako k bratrovi.
    Algernon: Přiznávám, že do teď nikoliv. Snažil jsem se, ale nevěděl jsem jak na to.
    [Podají si ruce.]
    Gwendolen: [Jackovi] Ale můj drahý! Kdo tedy jsi, drahý? Jaké je tvé křtěné jméno, teď, když si teď něko jiný?

    Veronika Stehlíková 2/2

    OdpovědětVymazat