2. Co je v textu zajímavé, zvláštní, obtížné? Vypište si námořnické termíny, vyhledejte a oveřte nejprve jejich smysl, pak teprve překlad.
3. Přečtěte si celý text ještě jednou. Vnímejte jeho strukturu, rytmus, pravidelnost a logiku.
4. Přeložte obě vyznačené části a překlad vložte do komentáře k tomuto blogu.
_______________________________________
The next day I made another voyage, and now, having plundered the ship of what was portable and fit to hand out, I began with the cables. Cutting the great cable into pieces, such as I could move, I got two cables and a hawser on shore, with all the ironwork I could get; and having cut down the spritsail-yard, and the mizzen-yard, and everything I could, to make a large raft, I loaded it with all these heavy goods, and came away. But my good luck began now to leave me; for this raft was so unwieldy, and so overladen, that, after I had entered the little cove where I had landed the rest of my goods, not being able to guide it so handily as I did the other, it overset, and threw me and all my cargo into the water. As for myself, it was no great harm, for I was near the shore; but as to my cargo, it was a great part of it lost, especially the iron, which I expected would have been of great use to me; however, when the tide was out, I got most of the pieces of the cable ashore, and some of the iron, though with infinite labour; for I was fain to dip for it into the water, a work which fatigued me very much. After this, I went every day on board, and brought away what I could get.
I had been now thirteen days on shore, and had been eleven times on board the ship, in which time I had brought away all that one pair of hands could well be supposed capable to bring; though I believe verily, had the calm weather held, I should have brought away the whole ship, piece by piece. But preparing the twelfth time to go on board, I found the wind began to rise: however, at low water I went on board, and though I thought I had rummaged the cabin so effectually that nothing more could
be found, yet I discovered a locker with drawers in it, in one of which I found two or three razors, and one pair of large scissors, with some ten or a dozen of good knives and forks: in another I found about thirty-six pounds value in money—some European coin, some Brazil, some pieces of eight, some gold, and some silver.
I smiled to myself at the sight of this money: “O drug!” said I, aloud, “what art thou good for? Thou art not worth to me—no, not the taking off the ground; one of those knives is worth all this heap; I have no manner of use for thee—e’en remain where thou art, and go to the bottom as a creature whose life is not worth saying.” However, upon second thoughts I took it away; and wrapping all this in a piece of canvas, I began to think of making another raft; but while I was preparing this, I found the sky overcast, and the wind began to rise, and in a quarter of an hour it blew a fresh gale from the shore. It presently occurred to me that it was in vain to pretend to make a raft with the wind offshore; and that it was my business to be gone before the tide of flood began, otherwise I might not be able to reach the shore at all. Accordingly, I let myself down into the water, and swam across the channel, which lay between the ship and the sands, and even that with difficulty enough, partly with the weight of the things I had about me, and partly the roughness of the water; for the wind rose very hastily, and before it was quite high water it blew a storm.
But I had got home to my little tent, where I lay, with all my wealth about me, very secure. It blew very hard all night, and in the morning, when I looked out, behold, no more ship was to be seen! I was a little surprised, but recovered myself with the satisfactory reflection that I had lost no time, nor abated any diligence, to get everything out of her that could be useful to me; and that, indeed, there was little left in her that I was able to bring away, if I had had more time.
I now gave over any more thoughts of the ship, or of anything out of her, except what might drive on shore from her wreck; as, indeed, divers pieces of her afterwards did; but those things were of small use to me.
My thoughts were now wholly employed about securing myself against either savages, if any should appear, or wild beasts, if any were in the island; and I had many thoughts of the method how to do this, and what kind of dwelling to make—whether I should make me a cave in the earth, or a tent upon the earth; and, in short, I resolved upon both; the manner and description of which, it may not be improper to give an account of.
https://www.sailing.cz/file/ERS-2009cz.pdf
http://www.alena36.xf.cz/typyoplachteni.htm
http://www.minisail.cz/inspirace/velke-lode/id:4630/oplachteni-lodi
Last Rites - Klasna, Veselý, Scharf, Gartner
OdpovědětVymazatBanshee - Bohm,Dvořáková,Jindra
OdpovědětVymazatUnPilllow Talk - Lukešová
OdpovědětVymazat- Lukešová, Zadinová
VymazatApple core - Kavanová
OdpovědětVymazatBřezina, Hora - Bradbury - By The Numbers
OdpovědětVymazatPater Caninus - Phamová
OdpovědětVymazatRay Bradbury
OdpovědětVymazatAll Summer in a Day - Křivanová, Drdlová, Libotovský
Další den jsem opět vyplul na moře, teď, když jsem z lodi oddělal vše co by se dalo pobrat, jsem se pustil do lan. Rozřezal jsem velké lano na kusy, tak aby šlo odtáhnout, a dostal jsem dvě lana a lodní lano na břeh i s veškerým kováním které se mi podařilo získat. Poté, co jsem odřízl záporu a bezanové ráhno, a vše ostatní co jsem potřeboval k výrobě voru, jsem na něj naskládal všechny těžké věci a odplul pryč. Dosavadní štěstí mě však začalo opouštět; vor byl nestabilní a přetížený, a to tak, že když jsem vplul do malé zátoky kde jsem nechal zbytek věcí, nebyl jsem schopen vor nasměrovat tak dobře jako ten předchozí, až se převrátil, a mě i můj náklad odmrštil do vody. Co se týče mě, nic vážného se mi nestalo, jelikož jsem byl blízko pobřeží; co se nákladu týče, to už znamenalo větší ztrátu, obzvlášť železo, z jehož zisku jsem mohl vytěžit nejvíc; nicméně, když nastal odliv, povedlo se mi dostat většinu kusů lana na pobřeží i s trochou železa, ačkoliv mě to stálo hodně sil; vzhledem k tomu že jsem se pro něj musel potápět, což mě značně vyčerpalo. Po téhle události jsem se na loď vydal každý další den a vzal si co jsem mohl.
OdpovědětVymazatDostal jsem se domů do mého malého stanu, kde spávám, se vším tím bohatstvím kolem mě, konečně v bezpečí. Silný vichr foukal celou noc, ráno, když jsem se podíval ven, hle, žádná loď už tam nebyla! To mne trochu překvapilo, ale vzápětí jsem si uvědomil, že jsem udělal vše co jsem udělat mohl, a dostal z ní vše co by se mi mohlo hodit, a nezbylo tam moc věcí, které bych z ní mohl odnést, kdybych měl více času.
Böhm
Druhý den jsem znovu vyrazil na cestu, a nyní, když už jsem z lodi sebral vše, co se se dalo unést, jsem začal pracovat na lanech. Rozřezal jsem silné lano na kusy, tak abych s nimi mohl hýbat a dostal jsem dvě menší a jedno vyvazovací lano na pobřeží, společně se všemi kladkami a kováním, jenž jsem našel, a jelikož jsem již předtím odříznul jak bezanové ráhno tak zápory a udělal z nich vor, naložil jsem všechen náklad a odplul. Ale štěstí mi přestalo přát, protože můj vor byl tak neovladatelný a přetížený, že poté co jsem vplul do malé zátoky, ve které jsem uložil zbytek nákladu, jsem nebyl schopný zakotvit tak šikovně jako předtím a vor se převrhnul a shodil mě, i můj náklad do vody. Co se mě týče, nic se mi nestalo, jelikož jsem byl blízko pobřeží, ale co se týče mého nákladu, velkou část jsem ztratil, hlavně kladky a kování, jenž by mi obzvlášť přišly vhod, ale poté co přišel odliv, dostal jsem většinu lan, a s obrovskou námahou, protože jsem musel do vody, což mě značně vysilovalo, i část kování na břeh. Poté jsem každý den chodil na palubu a odnesl co jsem jen mohl.
OdpovědětVymazat...
Ale já se dostal domů do mého malého stanu, kde jsem ležel, s veškerým svým bohatsvím kolem sebe, v bezpečí. Celou noc foukal silný vítr, a ráno, když jsem se podíval ven, spatřil jsem, že v dohledu už žádná loď nebyla! Byl jsem celkem překvapen, ale uklidnil jsem se myšlenkou, že jsem žádný čas neztratil, byl jsem dosti pečlivý, dostal jsem z ní vše, co by se mi mohlo hodit, a že tam zbylo jen pár věcí, které bych mohl odnést, kdybych měl víc času.
Březina
Následující den jsem podnikl další výpravu, a teď když už jsem všechno co se dalo odnést odnesl, začal jsem s lany. Nařezal jsem lana na kusy tak velké abych s nimi mohl hýbat, dvě lana a uvazovací lano už mám na pobřeží také se vším kováním které se dalo najít, dále jsem uťal stěžně, ráhna a všechno co se hodilo k výrobě velkého prámu, všechno to těžké jsem naložil a odplul pryč. Tady mě ale moje štěstí začalo opouštět, prám byl tak neobratný a přetížený, že poté co jsem se dostal do malé zátoky, kde jsem uložil zbytek svých věcí, nebyl jsem ho schopen řídit a nakonec se převrátil a vymrštil mě a celý můj náklad do vody. Neublížil jsem si a byl jsem blízko pobřeží ale velká část mého nákladu byla ztracena a hlavně kování, které jsem mohl skvěle uplatnit. Poté při odlivu jsem dostal velkou část lan a i nějaké kování na pobřeží, ale ta nekonečná práce, pro kterou jsem se nořil do vody, mě velmi vyčerpávala. Po tomhle, jsem chodil na palubu každý den a odnášel všechno co šlo.
OdpovědětVymazatAle došel jsem domů do svého malého stanu, kde jsem ležel, se vším svým bohatstvím okolo mě, velmi v bezpečí. Foukalo velmi silně celou noc a ráno když jsem se podíval ven, po lodi ani památky. Byl jsem trochu překvapený ale vzpamatoval jsem se s pocitem zadostiučinění, že jsem neztratil žádný čas a ani nepolevil v píli dostat všechno co by se mohlo hodit z té lodi. Nicméně něco málo na lodi zůstalo co bych býval mohl přinést kdybych měl více času.
Libotovský
Další den jsem se opět vydal na moře, teď, když jsem odvezl vše co bylo možné a lehce rozebratelné, začal jsem s lany. Nařezal jsem velké lano na kusy, kterými jsem dokázal pohnout, dostal jsem dvě lana a lodní lano na břeh, s veškerým kováním co jsem pobral, a když jsem odřízl záporu a bezanové ráhno a všechno co jsem mohl, abych udělal vor, naložil jsem na něj těžké věci, a vyplul jsem. Ale vzápětí mě začala opouštět štěstěna, vor byl těžko ovladatelný a přeplněný, a když jsem vplul do malé zátoky kde jsem nechal ostatní věci, nebyl jsem schopen vor dobře ovládat jako ten předchozí, vor se převrátil, a já spadl i s nákladem do moře. Co se mě týče, neutrpěl jsem žádnou újmu, protože jsem byl blízko břehu, ale pro můj náklad, to znamenalo ztrátu většiny věcí, hlavně železa, které jsem předpokládal že by mi mohlo přijít k ruce, avšak, když byl odliv, podařilo se mi dostat většinu lana na břeh, a některé železo, s neutuchající námahou, jelikož jsem byl odhodlaný se pro něj ponořit do vody, byla to práce, která mě značně vyčerpala. Po tomto dni, jsem se každý den vydal na loď a vzal si co jsem mohl.
OdpovědětVymazatAle dostal jsem se domů k mému malému stanu, kde spávám, se vším svým bohatstvím kolem, v bezpečí. Celou noc to hodně foukalo, a ráno, když jsem se podíval ven, hle, už jsem neviděl žádnou loď. Byl jsem trochu překvapen, ale vzápětí jsem se vzpamatoval při uspokojivé myšlence, že jsem neztratil žádný čas, a vynaložil všechnu snahu, abych z ní dostal vše, co by mi mohlo být užitečné, a také to, že v ní zůstalo pramálo věcí, které bych mohl vzít, kdybych měl více času.
Dvořáková
Další den jsem opět vyrazil na výpravu, a teď, když jsem vyraboval vše, co se dalo unést, začal jsem s lany. Rozřezal jsem velké lano na kusy tak, abych s ním mohl hýbat a dostal jsem dvě lana a jedno vyvazovací lano na pobřeží, společně se vším železným náčiním, co jsem unesl; a protože jsem už odřezal bezanovou plachtu a zápory, udělal jsem vor, naložil ho těžkými věcmi a vyplul jsem. Moje štěstí mně však brzy opustilo; neboť vor byl neovladatelný a přetížený, že jak jsem vplul do malé zátoky, kde jsem vyložil i zbytek mého úlovku, nebyl jsem schopen manévrovat tak jako předešle a plavidlo se převrátilo a vrhlo mě a můj náklad do vody. Co se mě týká, nepřišel jsem k úrazu, neboť jsem byl blízko břehu; ale většina mého nákladu byla ztracena, hlavně železo, které jsem se chystal dobře využít.; nicméně když přišel odliv, dostal jsem většinu lana na břeh, a poté s neuvěřitelnou námahou i část železa, jelikož jsem se pro něj musel ponořit do vody, což mě velmi vyčerpalo. Po tomto jsem se každý den vydával na loď a odnášel co se dalo.
OdpovědětVymazat...
Nakonec jsem se dostal domů, do mého malého stanu, kde spávám, se vším tím bohatstvím kolem, v bezpečí. Celou noc byl neskutečný vichr, a ráno, když jsem vykoukl ven, uzřel jsem, že loď je pryč. Byl jsem trochu překvapen, ale rychle jsem se uklidnil s myšlenkou uspokojení, že jsem nemarnil žádný čas, ani nepolevil na píli, abych z ní dostal ven vše, co by mi mohlo být k užitku; a také opravdu to, že v ní zbylo tak málo co bych si mohl odnést, kdybych měl více času.
Hora
Následující den jsem podnikl další cestu, a teď, když už jsem z lodi odnesl vše, co se dalo pobrat, jsem se pustil do lan. Rozřezal jsem hlavní lano na kusy, takové, se kterými jsem mohl pohnout. Dostal jsem lodní lano a dvě další na břeh, společně s veškerým kováním, které jsem mohl najít. A po tom, co jsem odřízl záporu a bezanové ráhno, a vše co jsem mohl, abych postavil velký vor, naložil jsem veškerý těžký náklad a odplul. Ale mé štěstí mě nyní začalo opouštět, protože tenhle vor, tak těžkopádný, a tak přeplněný, že když jsem vplul do malé zátoky, kde jsem vyložil zbytek mého nákladu, neschopen navádět ho tak zručně jako ten předchozí, převrhl se a shodil mě i všechen můj náklad do vody. Co se mě týče, nebyla to žádná velká škoda, protože jsem byl blízko břehu, ale co se týče mého nákladu, velká část byla ztracena, zejména železo, které, jak jsem předpokládal, by mi bylo k užitku. Nicméně, když nastal odliv, vynesl jsem většinu kusů lana na pobřeží, a s nimi i nějaké železo, i když s příšernou námahou, protože jsem se pro něj musel potápět, což mě velmi vysilovalo. Od té doby jsem se na loď vydal každý den, a odnesl jsem, co jsem mohl.
OdpovědětVymazatAle dostal jsem se domů, do mého malého stanu, kde jsem spával, se vším mým bohatstvím kolem mě, v bezpečí. Celou noc silně foukalo a ráno, když jsem vyhlédl ven, hle, žádná loď nebyla k vidění! Byl jsem trochu překvapený, ale uklidnil jsem se pocitem zadostiučinění, že jsem neztratil žádný čas, ani nepolevil ve snaze, dostal jsem z ní vše, co mi mohlo být k užitku, a že v ní zbyla jen hrstka věcí, které bych mohl odnést, kdybych býval měl více času.
OdpovědětVymazatNásledujícího dne jsem uskutečnil další cestu, a teď, když už z lodi bylo ukořistěné vše užitečné a přenosné, jsem začal s lany. Rozřezáním velkého lana na menší kusy, které jsem byl schopen přenést, jsem získal dvě lana a jedno větší lano a dopravil je na pobřeží, i se vším kovovým co jsem dokázal shromáždit, a rozebráním vrcholového ráhna a zápory a všeho dalšího co se dalo, jsem sestavil velký vor, na který jsem naložil všechny těžké předměty a vyplul. Štěstí mě ale zrovna začalo opouštět, jelikož vor byl tak nepoddajný a tak přetížený, že když jsem vplul do malé jeskyně, kam jsem umístil mé ostatní věci, nebyl jsem schopen ho ovládat tak snadno jako předtím, vor se převrátil a vyhodil mě a celý můj náklad do vody.
Co se mě týče, nic vážného se mi nestalo, neboť jsem byl blízko pobřeží, ale co se týče mého zboží, velká část byla ztracena, především železo, které jsem předpokládal, mi mělo být velmi užitečné. Nicméně když nastal odliv, dostal jsem většinu kusů lana na pobřeží, i nějaké železo, práce však byla nekonečná, jelikož jsem byl nucen se pro to ponořit do vody, a tato práce mě značné vysilovala.
Následujícího dne jsem uskutečnil další cestu, a teď, když už z lodi bylo ukořistěné vše užitečné a přenosné, jsem začal s lany. Rozřezáním velkého lana na menší kusy, které jsem byl schopen přenést, jsem získal dvě lana a jedno větší lano a dopravil je na pobřeží, i se vším kovovým co jsem dokázal shromáždit, a rozebráním vrcholového ráhna a zápory a všeho dalšího co se dalo, jsem sestavil velký vor, na který jsem naložil všechny těžké předměty a vyplul. Štěstí mě ale zrovna začalo opouštět, jelikož vor byl tak nepoddajný a tak přetížený, že když jsem vplul do malé jeskyně, kam jsem umístil mé ostatní věci, nebyl jsem schopen ho ovládat tak snadno jako předtím, vor se převrátil a vyhodil mě a celý můj náklad do vody.
Co se mě týče, nic vážného se mi nestalo, neboť jsem byl blízko pobřeží, ale co se týče mého zboží, velká část byla ztracena, především železo, které jsem předpokládal, mi mělo být velmi užitečné. Nicméně když nastal odliv, dostal jsem většinu kusů lana na pobřeží, i nějaké železo, práce však byla nekonečná, jelikož jsem byl nucen se pro to ponořit do vody, a tato práce mě značné vysilovala.
Ale dostal jsem se domů do mého malého stanu, kde jsem lehával, sem vším mým bohatstvím kolem mne, a cítil se v bezpečí. Vítr foukal silně celou noc, a ráno, když jsem se podíval ven, spatřil jsem, loď už nebyla na obzoru! Byl jsem poněkud překvapen, však uklidnila mě uspokojivá myšlenka, že jsem neztrácel čas a dělal co mohl, abych z ní dostal vše co by mi mohlo být užitečné, a také to, že v ní zbývalo vskutku málo toho, co bych dokázal odnést, kdybych měl více času.
Lukešová
Následující den jsem podnikl další výpravu, a nyní, poté, co jsem už z lodi ukořistil vše, co se dalo odnést, začal jsem s lany. Rozřezal jsem silné lano na kusy, se kterými se dalo hýbat, dostal jsem na břeh dvě lana a jedno vyvazovací se vším kováním, které se mi podařilo získat, a poté, co jsem uřízl stěžeň spritové a bezanové plachty, a vše co jsem mohl, jsem vyrobil velký vor, který jsem naložil všemi těžkými věcmi a odplul pryč. Ale v tu chvíli mě začalo opouštět štěstí, protože vor byl tak vratký a natolik přetížený, že poté co jsem dosáhl malého zálivu, kde jsem předtím vyložil zbytek nákladu, jsem ho nebyl schopen natolik dobře ovládat jako ostatní, takže se převrátil a vyhodil mě i náklad do vody. Co se týče mě, nešlo o žádnou velkou újmu, protože jsem byl blízko břehu, ale pokud šlo o můj náklad, velká část se ho ztratila, obzvlášť kování, od kterého jsem očekával největší užitek; nicméně při odlivu se mi podařilo na břeh dostat většinu kusů lanoví a část kování, třebaže s bezmezným úsilím, protože jsem se pro něj musel ponořovat do vody, což mě značně vysilovalo. Poté jsem každý den chodil na palubu a odnesl vše, co šlo.
OdpovědětVymazatAle dostal jsem se domů do svého malého stanu, kde jsem v bezpečí ulehl se vším svým bohatstvím. Celou noc silně foukalo a ráno, když jsem vyhlédl ven, hle, po lodi nebylo ani památky. Byl jsem trochu překvapený ale utěšil jsem se uspokojivou myšlenkou, že jsem neztrácel čas, ani nepolevil v práci, abych získal vše, co by mi mohlo být k užitku a také tím, že na lodi zbylo jen málo toho, co by se dalo odnést, kdybych měl víc času.
Veselý
Následujícího dne jsem podnikl další výpravu a teď, když už jsem odnesl vše, co bylo možné, začal jsem s lany. Přetnutím velkého kotevního lana na kusy, tak, abych s ním mohl pohnout, se mi podařilo na břeh dovést jedno silné a dvě slabá lana a také hodně železa, a když jsem nařezal ráhno se záporou a všechno co šlo, abych vyrobil vor, celý ten těžký náklad jsem na něj naložil a odjel. Štěstí mě však začalo opouštět, když jsem zajel do zátoky, kde skladuji zbytek věcí - protože byl vor tak přetížený a těžkopádný, nebyl jsem schopný ho uřídit a tak jsem se i s nákladem převrhl do vody. Jelikož jsem byl již blízko břehu, pro mě samotného to taková újma nebyla, ale ztratil jsem většinu věcí - mrzelo mě hlavně železo, které jsem plánoval hojně využít. Při odlivu se mi ale podařilo většinu kusů lana a dokonce i nějaké železo vylovit, i když mě to nekonečné potápění velmi vyčerpalo. Po této výpravě jsem jezdil k lodi každý den a vždy jsem něco přivezl.
OdpovědětVymazatAle dostal jsem se domů, do svého malého přístřešku, kde spávám, a se vším tím bohatstvím kolem sebe si připadám bezpečně. Celou noc silně foukalo, a když jsem ráno vylezl ze stanu, loď byla pryč! Byl jsem trochu překvapený, ale uklidnila mě uspokojivá myšlenka, že jsem nepromarnil čas ani neztratil píli v získávání potřebných věcí z paluby, a že i kdybych byl býval měl více času, moc věcí, které bych mohl odnést, už tam nezbylo.
Jana Křivanová
Následující den jsem podnikl další cestu, a teď, když jsem z lodi vzal vše, co se dalo odnést a rozebrat, začal jsem s lany. Hlavní lano jsem rozřezal tak, abych s kusy byl schopen hýbat, dva provazy a uvazovací lano už jsem měl na břehu se vším kováním, které šlo vzít; uřízl jsem záporu, bezanové ráhno a vše, co se dalo, abych vyrobil vor, naložil jsem na něj všechny těžké věci a odplul jsem. Štěstí mě ale začalo opouštět, protože vor byl tak vratký a přeplněný, že poté co jsem vplul do malé zátoky, kde jsem nechal zbytek věcí, nebyl jsem schopen vor ovládat tak snadno, jako ten předchozí, ten se překlopil a vyhodil mě i celý můj náklad do vody. Pokud jde o mě, nešlo o nic hrozného, neboť jsem byl blízko od břehu; ale můj náklad byl z většiny pryč, především všechno kování, které jsem myslel, že mi bude hodně užitečné; avšak když byl odliv, dostal jsem většinu lan na břeh a také část kování, ačkoli mě to stálo hodně úsilí, protože jsem se musel potápět, což mě velice unavilo. Po tomto jsem se na palubu vracel každý den a odnesl, co se dalo.
OdpovědětVymazat…
Dostal jsem se však domů do svého skromného stanu, kde jsem se, ležíc mezi vším svým majetkem, cítil v bezpečí. V noci silně foukal vítr, a ráno, když jsem vyhlídl ven, ejhle, loď nebyla nikde k nalezení! Byl jsem trochu překvapený, ale dostal jsem se z toho uspokojivou myšlenkou, že jsem neztrácel čas, potlačil jakékoli odkládání, a dostal jsem z ní vše, co by mi mohlo být užitečné; a že už na ní zbylo jen pár věcí, které bych byl schopen odnést, pokud bych měl více času.
Následující den jsem podnikl další výpravu, ale jelikož jsem vše co se dalo přenést a použít již vyplenil, přišel čas na lana. Nařezal jsem silné lano na menší kusy, které jsem mohl lépe přemístit, dostal jsem tak dvě lana a jedno vyvazovací lano na pobřeží, společně se všemi kladkami a kováním, které jsem mohl přesunout; a díky tomu, že jsem již předtím odřízl jak bezanové ráhno, tak zápory potřebné k výrobě voru, naložil jsem ho se vším tím těžkým zbožím a odplul. Ale všechno tohle dosavadní štěstí mě začalo opouštět, protože vor byl přeložený a těžko ovladatelný. Jakmile jsem doplul do zátoky, ve které jsem vyložil předchozí náklad, tak jsem společně s nákladem skončil ve vodě, jelikož byl vor neovladatelný a převrhl se. Pro mě to nebylo nic hrozného, protože jsem byl blízko pobřeží; avšak většina nákladu byla ztracena, hlavně tedy kování, které by se mi velice hodilo. Díky odlivu se mi podařilo dostat většinu kusů lan a taky nějaké kování na břeh, ačkoli s nekončící námahou, jelikož jsem se pro to musel sklánět do vody, což byla práce, která mě naprosto vyčerpala. Poté jsem se každý den vydával na palubu vraku a vracel se se vším co jsem pobral.
OdpovědětVymazatAle dostal jsem se zpět do svého přístřeší, a to s pocitem, že je mé bohatství v bezpečí. Celou noc foukal velmi silný vítr, a když jsem ráno vykoukl ven, tak jsem zjistil, že loď na obzoru zmizela! Byl jsem trochu překvapen, ale oklepal jsem se s pocitem uspokojení, že jsem bez zahálení dostal vše mě užitečné na pobřeží, a že ve vraku zbylo jen málo toho, co bylo možné přepravit, i kdybych měl více času.
Jindra
Druhý den jsem uskutečnil další výpravu, a teď, když jsem z lodi vzal vše užitečné, co se dalo unést, jsem začal s lany. Velké lano jsem rozříznul na kusy, takové, se kterými jsem mohl hýbat, z čehož jsem dostal dvě menší a jedno uvazovací na břeh, se vším kováním, které bylo možné; a po nařezán ráhna se záporou a všeho dostupného a potřebného k výrobě voru jsem do něj naložil vše těžké a odplul pryč. Štěstí, které jsem dosud měl, mě však začalo opouštět; vor byl nestabilní a přetížený tak moc, že když jsem s ním vplul do malé zátoky, kde jsem zbytek věcí nechal, nebyl jsem schopen ho nasměrovat tak dobře, jako ten předchozí, vor se převrátil a tak jsem, i se všemi naloženými věcmi, spadl do vody. Neublížil jsem si, protože jsem byl blízko břehu, ale můj náklad se z větší části ztratil, především kování, které jsem obzvláště potřeboval. Poté, co nastal odliv, jsem získal většinu lan a s velkým úsilím, protože jsem musel zpět do vody, což mě připravovalo o sílu, pak i část kování. Od té doby jsem na palubu chodil každý den a odnesl jen to, co jsem dokázal pobrat.
OdpovědětVymazatDostal jsem se domů, do mého malého stanu, kde spím, se vším bohatstvím kolem sebe, pěkně v bezpečí. V tu noc velmi silně foukalo a ráno, když jsem se podíval ven, hle, žádná loď už nebyla na obzoru! Byl jsem lehce překvapen, ale hned jsem se vzpamatoval spokojeností z toho, že jsem neztratil žádný čas a udělal vše, co bylo v mých silách, abych z lodi dostal vše užitečné a také to, že v ní zůstalo jen pár věcí, které bych si mohl vzít, kdybych měl více času.
Urbanová
Další den, jsempodnikl další plavbu,a nyní po vyrabování lodijsem začal lany, tím co se dalo odnést a hodilo se k odnesení. Získal jsem dvě lana a jedno silné vlečné lano, rozetnutím lana na velké kusy, tak abych s nimi dokázal pohnout, spolu se vším kováním, co jsem našel;uříznul jsem bezanové ráhno a všechno co jsem mohl k vyrobení obrovského voru, naložil jsem ho všemi věcmi, které jsem našel a odplul. Ale štěstí me, začalo opouštět; tento vor byl těžko ovladatelný a přeplněný, až jsem nebyl schopný vhodně řídit jako minule. poté co jsem připlul do malého zálivu, kam jsem připlul se zbytkem svých věcí, vor se převrátil a vyhodilo to mě i celý můj náklad do vody. Pro mě to nebyla taková hrůza,jako pro náklad, protože jsem již byl blízko pobřeží; většina mého nákladu se ztratila, hlavně kování, které by se mi velmi hodilo; avšak díky přílivu jsem dostal lana a nějakého to kování na břeh, s velikou námahou; musel jsem se ponořit pro to do vody, což mě velmi unavilo. Poté jsem chodil každý den na palubu a odnášel jsem věci, které jsem unesl.
OdpovědětVymazat...
Dostal jsem se domů, do mého malého stanu, kde ležím velmi bezpečně se vším bohatstvím kolem mě. tu noc velmi silně foukal vítr, a ráno, když jsem se podíval ven, a žádná loď nebyla k zahlédnutí! Byl jsem malinko překvapený, ale vzpamatoval jsem se spokojením že jsem neztratil žádný čas ale udělal jsem vše pro to abych dostal všechno co je pro mě potřebné a užitečné a ovšem že tam zbylo něco málo, co bych si mohl odnést kdybych měl více času.
Phamová
Následujícího dne jsem podnikl další výpravu a nyní, když už jsem z lodi odnesl vše, co se dalo, pustil jsem se do lan. Přetnul jsem lano na kusy tak, abych s ním mohl pohnout, získal jsem dvě slabá lana a jedno silné společně se vším kováním, které jsem měl k dispozici, na břeh, a když jsem rozřízl bezanovou plachtu a zápory, mohl jsem vyrobit velký vor, naložit ho vším těžkým a vyplout. Ale štěstěna mě začala brzy opouštět, vor byl nepoddajný a tak přeplněný, že jakmile jsem se dostal k malé zátoce, kde jsem vyložil zbytek svých věcí, nebyl jsem schopen ovládat ho tak dobře jako ten předchozí, takže se překlopil a uvrhl mě s veškerým nákladem do vody. Já osobně jsem žádnou újmu nepocítil, byl jsem blízko břehu, ale co se týče mého nákladu, velká jeho část byla ztracena, hlavně kování, které jsem chtěl využít nejvíce, avšak, když nastal odliv s obrovskou námahou jsem získal většinu lan a část kování na břeh, musel jsem se pro ně ponořovat do vody, což mě značně vysilovalo. Poté jsem se každý den vracel zpět na palubu a odnesl vše, co se dalo.
OdpovědětVymazat……
Dostal jsem se domů do mého malého stanu, kde spávám, se vším tím bohatstvím kolem sebe, velmi bezpečně. Celou noc foukal silný vítr, a když jsem se ráno podíval ven, hle, loď už tam nebyla. Byl jsem trochu překvapený, ale vzpamatoval jsem se s uspokojivou myšlenkou, že jsem neztratil čas ani píli, abych z ní dostal vše, co by mi mohlo být k užitku, a že na ni, vskutku, zbylo jen velmi málo z toho, co bych byl schopen odnést, kdybych měl více času.
Kristýna Drdlová
Další den jsem znovu vyplul a teď, když jsem z lodi vzal vše co se dalo lehko přenést, jsem se pustil do lan. Rozřezal jsem velké lano na kusy, tak aby s nimi šlo pohnout, na břehu mám dvě lana a kotvící lano i se vším kováním, které se dalo získat; po odřezání zápory a bezanovévo ráhna jsem měl vše potřebné k výrobě voru, naložil jsem ho tedy všemi věcmi a odplul. Štěstí mě začlo opouštět; vor byl tak vratký a tak přetížený, že když jsem vplul do malé zátoky kde jsem měl vyložen zbytek věcí, nepodařilo se mi vor správně navést jako předtím, převrátil se a mě i s mými věcmi hodil do vody. Mně samému se nic nestalo, byl jsem taky blízko břehu, ale většina mého nákladu byla ztracena, hlavně železo, pro které bych jistě našel dobré využití; nicméně, když přišel odliv, povedlo se mi většinu kusů lana dostat na břeh i nějakým železem, i když to byla nesmírná dřina, protože jsem se pro něj musel potopit a to byla velmi vyčerpávající práce; po této události jsem se každý den vydal na palubu a odnesl si co jen šlo.
OdpovědětVymazatDostal jsem se domů do mého malého stanu, ležel jsem obklopen svým bohatstvým s pocitem bezpečí. Silný vítr foukal prudce po celou noc, a ráno, když jsem se rozhlédl, hleďte, žádná loď tu nebyla! Byl jsem trochu překvapen, ale uvědomil jsem si, že jsem neztrácel žádný čas a nic jsem neopomenul, když jsem z lodi dostával věci, které by se mohli hodit; a také, že v ní vlastně skoro nezbylo nic co bych mohl odnést, kdybych na to měl více času.
Gärtner
Následujícího dne jsem podnikl další výpravu a teď, když se mi podařilo vyrabovat z lodě vše, co se dalo přenest, bylo načase vzít lana. Poté, co jsem rozřezal velké lano na přenositelné kusy, vza sem jeden pár spolu s uvazovacím lanem a s veškerým kováním, které bylo poruce a přenesl je na pobřeží; a po odříznutí zápory, bezanového ráhna a všeho, co se hodilo k vytvoření velkého voru, naložil jsem na něj ty přetěžké věci a odplul. Vzápětí mě však štěstí začalo opouštět; vor byl tak přetížený a stěží ovladatelný, že se převrátil ihned po vplutí do zátoky a já se s celým nákladem ocitl ve vodě. Co se týče mně, díky tomu, že jsem byl blízko břehu se mi nic vážného nestalo, avšak náklad byl z větší částí ztracen; především železo, jenž by bylo pro mě velmi užitečné. Přesto se mi při odlivu podařilo dostat většinu lana a také část železa na pevninu, musel jsem ovšem vynaložit nesmírné úsilí, neboť jsem se musel potápět, což bylo značně vyčerpávající. Po této události jsem se den co den vracel na palubu a odnesl vše, co bylo v mých silách.
OdpovědětVymazatPřesto se mi podařilo dostat do mého malého stanu, kde s pocitem bezpečí a obklopen svým veškerým bohatstvím, spávám. Silný vítr vál po celou noc a když jsem se ráno porozhlédl a hle, loď byla pryč! Překvapení ze mě rychle vyprchalo; uspokojila mě myšlenka, že jsem udělat vše, co bylo možné abych získal všechno, co by mohlo být užitečné a i kdybych měl více času, na lodi zřejmě nic moc hodnotného nezbylo.
Libor Klasna
Příští den jsem podnikl další výpravu a tentokrát, poté, co jsem z lodi vzal všechno, co se dalo a mohlo mi přijít vhod, začal jsem s lany. Když jsem rozřezal lana na kusy, které jsem dokázal unést, dostal jsem dvě lana a uvazovací lano na břeh i se vším kováním, co jsem sehnal; a jakmile jsem porazil ráhna a sehnal všechno, co jsem potřeboval na výrobu voru, naložil jsem na něj všechny ty těžké věci a odplul. Ale štěstí mě teď začalo opouštět; vor byl tak vratký a tak přeplněný, že jakmile jsem dostal do malé zátoky, kde jsem vyložil zbytek věcí, nemohl jsem ho ovládat tak lehce jako ten předchozí, převrhl se a i s veškerým nákladem jsem spadl do vody. Mně se nic nestalo, protože jsem byl blízko břehu, ale velká část mého nákladu se ztratila, hlavně železo, které jsem mohl skvěle využít; každopádně, když nastal odliv, na břeh jsem dostal většinu lan a nějaké železo, ačkoli to byla nekonečná dřina, která mě vysílila. Každý další den jsem se vydával na loď a odnášel si vše, co jsem mohl.
OdpovědětVymazat...
Ale dostal jsem se domů, do svého malého stanu, kde jsem se cítil se svým bohatstvím kolem sebe v bezpečí. Celou noc foukal silný vítr a ráno, když jsem se podíval ven, nebyla k vidění žádná loď. Byl jsem trochu zaskočený, ale uklidnil jsem se myšlenkou, že jsem neztratil žádný čas a byl jsem dost pečlivý, když jsem z ní odnášel vše, co by se mi mohlo hodit; a že v ní zbylo už jen pár věcí, které bych si mohl odnést, jen kdybych měl více času.
Následujícího dne jsem podnikl další výpravu a teď, když už jsem odnesl vše, co bylo možné, začal jsem s lany. Rozřezáním velkého lana na kusy, které jsem byl schopen unést, se mi podařilo na břeh dostat jedno silné a dvě slabá lana a také kování, a když jsem nařezal ráhno se záporou a všechno co šlo, abych vyrobil vor, celý ten těžký náklad jsem na něj naložil a vyplul. Štěstí mě však začalo opouštět, když jsem doplul do zátoky, kde jsem nechal zbytek věcí, protože byl vor tak přetížený a těžkopádný, nebyl jsem schopný ho ovládat a tak jsem se i s nákladem převrhl do vody. Jelikož jsem byl již blízko břehu, pro mě samotného to taková újma nebyla, ale ztratil jsem většinu věcí - mrzelo mě hlavně kování, které jsem plánoval hojně využít. Při odlivu se mi ale podařilo většinu kusů lana a dokonce i nějaké železo vylovit, i když mě to nekonečné potápění velmi vyčerpalo.Po této výpravě jsem jezdil k lodi každý den a vždy jsem něco přivezl.
OdpovědětVymazatAle dostal jsem se domů, do svého malého přístřešku, kde jsem ležel, a se vším tím bohatstvím kolem sebe jsem si připadal bezpečně. Celou noc silně foukalo, a když jsem ráno vykouknul ven ze stanu, loď byla pryč! Byl jsem trochu překvapený, ale uklidnila mě uspokojivá myšlenka, že jsem nepromarnil čas ani nepolevil v získávání potřebných věcí z paluby, a že i kdybych byl býval měl více času, moc věcí, které bych mohl odnést, už tam nezbylo.
Křivanová oprava
Následujícího dne jsem uskutečnil další cestu, a teď, když už jsem vzal z lodi vše užitečné a přenosné, jsem začal s lany. Rozřezal jsem velké lano na menší kusy, které jsem byl schopen přenést, a tím jsem získal dvě lana a jedno uvazovací lano a dopravil je na pobřeží, i se vším kováním, co jsem dokázal shromáždit, a po rozebrání vrcholového ráhna a zápory a všeho dalšího co se dalo, jsem vyrobil velký vor, na který jsem naložil všechny těžké předměty a vyplul. Štěstí mě ale zrovna začalo opouštět, jelikož vor byl tak neovladatelný a tak přetížený, že když jsem vplul do malé zátoky, kam jsem umístil ostatní věci, nebyl jsem schopen ho ovládat tak snadno jako předtím, vor se převrátil a vyklopil mě a celý můj náklad do vody.
OdpovědětVymazatCo se mě týče, žádnou újmu jsem neutrpěl, neboť jsem byl blízko pobřeží, ale co se týče mého zboží, velká část byla ztracena, především železo, které jsem považoval za velice užitečné. Nicméně když nastal odliv, dostal jsem většinu kusů lana na pobřeží, i nějaké železo, ačkoliv to byla nesmírná dřina, jelikož jsem byl nucen se potápět do vody, a tato práce mě značné vysilovala.
Ale dostal jsem se domů do svého malého stanu, kde lehávám se vším svým bohatstvím kolem mne, a cítil se v bezpečí. Foukalo silně celou noc, a ráno, když jsem se podíval ven, hle, žádná loď na obzoru! Byl jsem poněkud překvapen, ale uklidnila mě uspokojivá myšlenka, že jsem neztrácel čas a dělal co mohl, abych z ní dostal vše, co by mi mohlo být užitečné, a také to, že v ní zbývalo vskutku málo toho, co bych dokázal odnést, kdybych měl více času.
Lukešová - oprava
Následujícího dne jsem podnikl další výpravu a nyní, když už jsem z lodi odnesl vše, co se dalo, pustil jsem se do lan. Přetnul jsem lano na kusy tak, abych s ním mohl pohnout, dostal jsem dvě slabá lana a jedno silné společně se vším kováním, které jsem měl k dispozici, a když jsem odřízl bezanovou plachtu a zápory, mohl jsem vyrobit velký vor, naložit ho vším těžkým a vyplout. Ale štěstěna mě začala brzy opouštět, vor byl vratký, a tak přeplněný, že jakmile jsem se dostal k malé zátoce, kde jsem vyložil zbytek svých věcí, nebyl jsem schopen ovládat ho tak dobře jako ten předchozí, takže se převrátil a já jsem s veškerým nákladem skončil ve vodě. Já osobně jsem žádnou újmu nepocítil, byl jsem blízko břehu, ale co se týče mého nákladu, velká jeho část byla ztracena, hlavně kování, které jsem chtěl využít nejvíce, nicméně nastal odliv a s obrovskou námahou jsem dostal většinu lan a část kování zpět, musel jsem se pro ně ponořovat do vody, což mě značně vysilovalo. Poté jsem se každý den vracel zpět na palubu a odnášel vše, co se dalo.
OdpovědětVymazat……
Dostal jsem se domů do malého stanu, kde jsem ležel, se vším tím bohatstvím kolem sebe, velmi bezpečně. Celou noc foukal silný vítr, a když jsem se ráno podíval ven, hle, loď už tam nebyla. Byl jsem trochu překvapený, ale vzpamatoval jsem se uspokojivou myšlenkou, že jsem v práci nijak nepolevil a dostal jsem z ní vše, co by mi mohlo být k užitku, a že na ni, vskutku, zbylo jen velmi málo z toho, co bych byl schopen odnést, kdybych měl více času.
Drdlová - oprava
Druhý den jsem znovu vyrazil na cestu, a nyní, když už jsem z lodi sebral vše, co se se dalo unést, jsem začal pracovat na lanech. Rozřezal jsem silné lano na kusy, tak abych s nimi mohl hýbat a dostal jsem dvě menší a jedno vyvazovací lano na pobřeží, společně se všemi kladkami a kováním, jež jsem našel. Odřízl jak bezanové ráhno tak zápory a udělal z nich vor, naložil jsem na něj všechen náklad a odplul. Začalo mě ale opouštět štěstí, protože můj vor byl tak neovladatelný a přetížený, že když jsem vplul do malé zátoky, ve které jsem uložil zbytek nákladu, jsem nebyl schopný ho ovládat tak šikovně jako předtím a vor se převrhl a já jsem, společně s nákladem, spadl do vody. Co se mě týče, nijak mi to neublížilo, jelikož jsem byl blízko pobřeží, ale co se týče mého nákladu, velkou část jsem ztratil, hlavně kladky a kování, jenž by mi obzvlášť přišly vhod. Poté co přišel odliv, jsem dostal většinu lan na břeh, a s nimi i část kování, i když mě to stálo obrovskou námahu, jelikož jsem se musel potápět, což mě velmi vysilovalo. Poté jsem si každý den z paluby odnesl co jsem jen mohl.
OdpovědětVymazat...
Ale já se dostal domů do mého svého stanu, kde jsem ležel, s veškerým svým bohatstvím kolem sebe, v bezpečí. Celou noc foukal silný vítr, a ráno, když jsem se podíval ven, žádná loď už tam nebyla! Byl jsem celkem překvapen, ale uklidnil jsem se myšlenkou, že jsem žádný čas neztratil a udělal jsem vše co jsem mohl, abych z ní dostal vše, co by se mi mohlo hodit, a že tam nezbylo moc věcí, které bych mohl odnést, kdybych měl víc času.
Březina - Oprava
Další den, jsem podnikl další plavbu, a nyní po vyrabování lodi jsem začal lany, tím co se dalo odnést a přenést. Rozetnutím lana na velké kusy jsem získal jsem dvě lana a jedno silné vlečné lano, tak abych s nimi dokázal pohnout, spolu se vším kováním, co jsem našel; uříznul jsem bezanové ráhno a všechno co jsem mohl k sestavení obrovského voru, naložil jsem ho všemi věcmi, které jsem našel a odplul. Ale štěstí mě, začalo opouštět; tento vor byl těžko ovladatelný a přeplněný, až jsem nebyl schopný ho uřídit jako minule. Poté co jsem se dostal do malého zálivu, kde jsem měl vyložený zbytkem svých věcí, vor se převrátil a vyhodilo to mě i celý můj náklad do vody. Mě to nezasáhlo tolik jako náklad. Nijak jsem se neporanil, protože jsem již byl blízko pobřeží; ale většina mého nákladu se ztratila, hlavně kování, které by se mi velmi hodilo; avšak díky přílivu jsem dostal lana a zbytky kování na břeh, s velikou námahou; musel jsem se opakovaně ponořit do vody pro kování, což mě velmi unavilo. Poté jsem chodil každý den na palubu a odnesl jsem věci, které jsem unesl.
OdpovědětVymazat...
Dostal jsem se domů, do svého malého stanu, kde bezpečně ležím se vším bohatstvím kolem mě. Celou noc foukal silný vítr, a ráno, když jsem se podíval ven, žádná loď nebyla v dohledu! Byl jsem trochu překvapený, ale vzpamatoval jsem se se spokojeným pocitem, že jsem neztratil žádný čas, ale udělal jsem vše pro to, abych dostal všechno, co je pro mě potřebné a užitečné, a že tam nezbylo moc věcí, které bych si mohl odnést, kdybych měl více času.
Phamová - oprava
Další den jsem se opět vydal na moře, teď, když jsem odvezl vše co bylo možné a lehce rozebratelné, začal jsem s lany. Nařezal jsem velké lano na kusy, kterými jsem dokázal pohnout, dostal jsem dvě lana a lodní lano na břeh, s veškerým kováním co jsem pobral, a když jsem odřízl záporu a bezanové ráhno a všechno co jsem mohl, abych vyrobil velký vor, naložil jsem na něj těžké věci, a vyplul jsem. Ale vzápětí mě začala opouštět štěstěna, vor byl těžko ovladatelný a přeplněný, a když jsem vplul do malé zátoky, kde jsem nechal ostatní věci, nebyl jsem schopen vor dobře ovládat jako ten předchozí, vor se převrátil, a já spadl i s nákladem do moře. Co se mě týče, neutrpěl jsem žádnou újmu, protože jsem byl blízko břehu, ale co se mého nákladu týče, ztratil jsem většinu věcí, hlavně železa, které jsem předpokládal, že mi bude hodně užitečné, avšak když byl odliv, podařilo se mi dostat většinu lan na břeh, a některé kování, ačkoli jsem vynaložil hodně úsilí, protože jsem se musel pro náklad potápět, což mě značně vyčerpalo. Po tomto jsem se na palubu vracel každý den a vzal si, co jsem mohl.
OdpovědětVymazatAle dostal jsem se domů ke svému malému stanu, kde ležím, obklopen svým bohatstvím, v bezpečí. Celou noc silně foukal vítr, a ráno, když jsem se podíval ven, hle, už jsem neviděl žádnou loď. Byl jsem trochu překvapen, ale vzápětí jsem se vzpamatoval při uspokojivé myšlence, že jsem využil všechen čas, a vynaložil veškerou snahu, abych z ní dostal vše, co by mi mohlo být užitečné, a také, že v ní zůstalo pramálo věcí, které jsem mohl odvézt, kdybych měl více času.
Dvořáková, Upraveno