My Fair Lady - Audrey Hepburn, Rex Harris, 1964
https://www.youtube.com/watch?v=xmADMB2utAo
Ukázka s českými titulky
https://www.youtube.com/watch?v=VMjjF0OkiV8
Ukázka s anglickými titulky
https://www.youtube.com/watch?v=RMB_iyequy4
https://pygmalionstudyguide.weebly.com/glossary-of-terms.html
http://knihovnalubna.wz.cz/Povinn%C3%A1%20%C4%8Detba/Shaw-Pygmalion.pdf
_____________________________________
Představte si živě následující scénu. (vizualizace) Jakým stylem mluví jednotlivé postavy?
Zkuste nejprve přeložit Lizinu první větu ("Don't you be so saucy. You ain't heard what I come for
yet.") Vložte svou verzi do komentáře k blogu.
Vyhýbejte se vulgarismům, hledejte méně prvoplánové vyjadřovací prostředky. A pozor na jednotu stylu.
_____________________________________
The flower girl enters in state. She has a hat with three ostrich
feathers, orange, sky-blue, and red. She has a nearly clean apron, and
the shoddy coat has been tidied a little. The pathos of this deplorable
figure, with its innocent vanity and consequential air, touches
Pickering, who has already straightened himself in the presence of Mrs.
Pearce. But as to Higgins, the only distinction he makes between men
and women is that when he is neither bullying nor exclaiming to the
heavens against some featherweight cross, he coaxes women as a child
coaxes its nurse when it wants to get anything out of her.
HIGGINS [brusquely, recognizing her with unconcealed disappointment,
and at once, baby-like, making an intolerable grievance of it] Why,
this is the girl I jotted down last night. She's no use: I've got all
the records I want of the Lisson Grove lingo; and I'm not going to
waste another cylinder on it. [To the girl] Be off with you: I don't
want you.
THE FLOWER GIRL. Don't you be so saucy. You ain't heard what I come for
yet. [To Mrs. Pearce, who is waiting at the door for further
instruction] Did you tell him I come in a taxi?
MRS. PEARCE. Nonsense, girl! what do you think a gentleman like Mr.
Higgins cares what you came in?
THE FLOWER GIRL. Oh, we are proud! He ain't above giving lessons, not
him: I heard him say so. Well, I ain't come here to ask for any
compliment; and if my money's not good enough I can go elsewhere.
HIGGINS. Good enough for what?
THE FLOWER GIRL. Good enough for ye--oo. Now you know, don't you? I'm
come to have lessons, I am. And to pay for em too: make no mistake.
HIGGINS [stupent] WELL!!! [Recovering his breath with a gasp] What do
you expect me to say to you?
THE FLOWER GIRL. Well, if you was a gentleman, you might ask me to sit
down, I think. Don't I tell you I'm bringing you business?
HIGGINS. Pickering: shall we ask this baggage to sit down or shall we
throw her out of the window?
THE FLOWER GIRL [running away in terror to the piano, where she turns
at bay] Ah--ah--ah--ow--ow--ow--oo! [Wounded and whimpering] I won't be
called a baggage when I've offered to pay like any lady.
Motionless, the two men stare at her from the other side of the room,
amazed.
PICKERING [gently] What is it you want, my girl?
THE FLOWER GIRL. I want to be a lady in a flower shop stead of selling
at the corner of Tottenham Court Road. But they won't take me unless I
can talk more genteel. He said he could teach me. Well, here I am ready
to pay him--not asking any favor--and he treats me as if I was dirt.
MRS. PEARCE. How can you be such a foolish ignorant girl as to think
you could afford to pay Mr. Higgins?
THE FLOWER GIRL. Why shouldn't I? I know what lessons cost as well as
you do; and I'm ready to pay.
HIGGINS. How much?
THE FLOWER GIRL [coming back to him, triumphant] Now you're talking! I
thought you'd come off it when you saw a chance of getting back a bit
of what you chucked at me last night. [Confidentially] You'd had a drop
in, hadn't you?
HIGGINS [peremptorily] Sit down.
THE FLOWER GIRL. Oh, if you're going to make a compliment of it--
HIGGINS [thundering at her] Sit down.
MRS. PEARCE [severely] Sit down, girl. Do as you're told. [She places
the stray chair near the hearthrug between Higgins and Pickering, and
stands behind it waiting for the girl to sit down].
THE FLOWER GIRL. Ah--ah--ah--ow--ow--oo! [She stands, half rebellious,
half bewildered].
PICKERING [very courteous] Won't you sit down?
LIZA [coyly] Don't mind if I do. [She sits down. Pickering returns to
the hearthrug].
HIGGINS. What's your name?
THE FLOWER GIRL. Liza Doolittle.
HIGGINS [declaiming gravely]
Eliza, Elizabeth, Betsy and Bess,
They went to the woods to get a bird's nes':
PICKERING. They found a nest with four eggs in it:
HIGGINS. They took one apiece, and left three in it.
They laugh heartily at their own wit.
LIZA. Oh, don't be silly.
MRS. PEARCE. You mustn't speak to the gentleman like that.
LIZA. Well, why won't he speak sensible to me?
HIGGINS. Come back to business. How much do you propose to pay me for
the lessons?
LIZA. Oh, I know what's right. A lady friend of mine gets French
lessons for eighteenpence an hour from a real French gentleman. Well,
you wouldn't have the face to ask me the same for teaching me my own
language as you would for French; so I won't give more than a shilling.
Take it or leave it.
HIGGINS [walking up and down the room, rattling his keys and his cash
in his pockets] You know, Pickering, if you consider a shilling, not as
a simple shilling, but as a percentage of this girl's income, it works
out as fully equivalent to sixty or seventy guineas from a millionaire.
PICKERING. How so?
HIGGINS. Figure it out. A millionaire has about 150 pounds a day. She
earns about half-a-crown.
LIZA [haughtily] Who told you I only--
HIGGINS [continuing] She offers me two-fifths of her day's income for a
lesson. Two-fifths of a millionaire's income for a day would be
somewhere about 60 pounds. It's handsome. By George, it's enormous!
it's the biggest offer I ever had.
LIZA [rising, terrified] Sixty pounds! What are you talking about? I
never offered you sixty pounds. Where would I get--
HIGGINS. Hold your tongue.
LIZA [weeping] But I ain't got sixty pounds. Oh--
MRS. PEARCE. Don't cry, you silly girl. Sit down. Nobody is going to
touch your money.
HIGGINS. Somebody is going to touch you, with a broomstick, if you
don't stop snivelling. Sit down.
LIZA [obeying slowly] Ah--ah--ah--ow--oo--o! One would think you was my
father.
HIGGINS. If I decide to teach you, I'll be worse than two fathers to
you. Here [he offers her his silk handkerchief]!
LIZA. What's this for?
HIGGINS. To wipe your eyes. To wipe any part of your face that feels
moist. Remember: that's your handkerchief; and that's your sleeve.
Don't mistake the one for the other if you wish to become a lady in a
shop.
Liza, utterly bewildered, stares helplessly at him.
Nebuďte tak hubatej. Vždyť ste ještě neslyšel, proč sem přišla.
OdpovědětVymazat- Březina
Nebuďte tak hubatej. Eště nemáte ani tucha, proč tu sem.
OdpovědětVymazatJindra
Jen se nevytahujte. Eště nevíte, proč sem tady.
OdpovědětVymazatGärtner
Ne tak hrr, eště ste neslyšel, proč tu sem.
OdpovědětVymazat"Don't you be so saucy. You ain't heard what I come for yet"
Nebuďte tak voprsklej. Eště ani nevíte, co po vás chci.
OdpovědětVymazatNebuďte tak hubatý. Ještě jste neslyšel, proč jsem přišla.
OdpovědětVymazatPhamová
Nebuďte tak mrzutej. Ještě ste ani neslyšel, proč sem přišla
OdpovědětVymazatDrdlová
KVĚTINÁŘKA. Oh, tož já jsem hrdá! On není vejš aby dával rady, on ne : aspoň to říkal. No, já sem nechodim pro komplimenty, a když mý prachy nejsou dost dobrý, můžu jít jinam.
OdpovědětVymazatHIGGINS. Dost dobré pro co?
KVĚTINÁŘKA. Dost dobrý pro tebe. Teď to víš, né? Chodim sem na lekce, chodim. A taky za ně platim abys věděl.
HIGGINS. *užasle* NO!!! *s údivem lape po dechu * Co čekáte, že řeknu?
KVĚTINÁŘKA. No, kdybys byl džentlmen, moh ses mě zeptat, jestli si nechci sednout, myslim. Ti řikam, že mám pro tebe nabídku.
HIGGINS. Pickeringu, zeptáme se této přítěže, aby se posadila, nebo ji vyhodíme oknem?
KVĚTINÁŘKA. *běží s hrůzou k pianu, kde se na hraně otočí* Ah--ah--ah--ow--ow--ow--oo! *zraněná a skučící* Nechi aby mi někdo říkal přítěž, když sem chtěla zaplatit jako každá dáma.
Nehybně, oba muži na ní zírají z druhého rohu místnosti, ohromeni.
PICKERING. *něžně* Co je to co chcete, holčičko moje?
KVĚTINÁŘKA. Chci bejt dáma v květinářství místo prodávání kytek na rohu Tottenham Court Road. Ale nechtěj mě tam, dokud nebudu mluvit víc něžnějc. On řek, že mě to může naučit. No, tady sem a chci mu zaplatit—nechci žádnou laskvost—a on mě bere, jako kdybych byla špína.
MRS. PEARCE. Jak můžete být tak hloupě naivní slečno, a myslet si, že si můžete dovolit zaplatit panu Higginsovi?
KVĚTINÁŘKA. Proč bych nemohla? Vim, co lekce stojí stejně jako ty, a sem připravená zaplatit.
HIGGINS. Kolik?
KVĚTINÁŘKA. *jde zpátky k němu, vítězně* Teď huž mluvíš! Myslela sem si, že od toho cos na mě minulou noc hodil, odstoupíš, kdyžs viděl šanci. *s jistotou* Měls samaritánskou náladu, viď?
LIZA. Oh, já vím, co se sluší. Jedna moje známa dostává lekce francouzštiny za 18 pencí za hodinu od opravdového francouzského gentlemana. No, ty nemáš obličej na to, abys ode mě chtěl stejně za učení jazyka co znám jako za francouzštinu, takže ti nedám víc než šilink. Ber nebo nech bejt.
HIGGINS. *chodí sem tam v místnosti, chrastí s klíči a penězi v jeho kapse* Víte, Pickeringu, když nebudete považovat šilink pouze za šilink, ale jako poměrnou část platu této dívky, je to stejné jako šedesát nebo sedmdesát guinejských franků pro milionáře.
PICKERING. Jak je to možné?
HIGGINS. Zamyslete se. Milionář má kolem 150 liber denně. Ona si vydělá zhruba jeden a půl koruny.
LIZA *povýšenecky* Kdo ti řek že si vydělám jen--
HIGGINS *pokračuje* Nabízí mi dvě pětiny jejího denního příjmu za lekci. Dvě pětiny deního příjmu milionáře je něco kolem 60 liber. Je to štědré. U George, je to nesmírné! Je to ta největší nabídky co mi kdo kdy dal.
DVOŘÁKOVÁ
KVĚTINÁŘKA. Ále, jsme nějaký pyšný! Není tak velkej pán aby nemoh dávat hodiny, on ne: slyšela sem ho. Inu, nepřišla sem žádat o žádnou almužnu; a estli vám nejsou moje peníze dost dobrý, můžu jít jinam.
OdpovědětVymazatHIGGINS. Dost dobré na co?
KVĚTINÁŘKA. Dost dobré pro . Tak tady to máte. Přišla sem se učit, opravdu. A taky za to zaplatím: tomu věřte.
HIGGINS [] INU!!! [lapaje po dechu] Co ode mne očekáváš, že ti řeknu?
KVĚTINÁŘKA. No, estli ste gentleman, možná byste mi moh nabídnout židli, myslím. Neřekla sem vám, že du s nabídkou?
HIGGINS. Pickeringu: Měli bychom se zeptat tohohle pytle odpadků aby se posadil, nebo bychom ji měli vyhodit oknem?
KVĚTINÁŘKA. [Utíká vystrašená k piánu, u kterého se otočí] Au-auuuu! [Uražená a ufňukaná] Nenechám se nazývat pytlem odpadků, dyž sem nabídla, že budu platit jako terákoliv jiná dáma.
Nehybně, oba páni na ní užasle civí z druhé strany místnosti.
PICKERING [nežně] Co vlastně chceš, děvče?
KVĚTINÁŘKA. Chtěla bych být dáma v květinářství místo prodávání kytek na rohu Tottenham Court Road. Ale nevemou mě dokud nebudu mluvit něžnějc. Řeks mi, že mě to naučí. Takže, sem tady a připravená zaplatit--nežádám o laskavost--a on se mnou zachází jako s pytlem odpadků.
PANÍ PEARCOVÁ. Jak můžete být tak hloupá, aby jste si myslela, že si můžete dovolit pana Higginse?
KVĚTINÁŘKA. Proč bych nemohla? Vím co stojí lekce stejně dobře jako vy; a sem připravená platit.
HIGGINS. Kolik?
KVĚTINÁŘKA [vrací se k němu, vítězně] To už tě zajímá! Myslela sem si že to přijmete, když ste uviděl šanci získat zpátky trochu z toho co jste mi hodil. [Sebevědomě] Cejtil ste se milosrdně, co?
---
LIZA. Oh, já vím, co se sluší. Jedna moje známá dostává lekce Francouzštiny za 18 pencí na hodinu od opravdového francouzského gentlemana. Inu, vy byste asi nebyl tak drzý abyste ode mě chtěl stejně za učení mýho vlastního jazyka jako za Francouzštinu; takže vám nedám víc než šilink. Berte nebo nechte ležet.
HIGGINS [Chodí po pokoji sem a tam, chrastí klíči a penězi v kapse] Víte, Pickeringu, když zvážíte šilink, ne jako obyčejný, ale jako procento z příjmu této dívky, je to totéž co šedesát nebo sedmdesát liber pro milionáře.
PICKERING. Jak to myslíte?
HIGGINS. Spočítejte si to. Milionář vydělá přibližně 150 liber denně. Ona si vydělá zhruba půl koruny.
LIZA [domýšlivě] kdo vám řek že jenom--
HIGGINS [pokračuje] Nabízí mi dvě pětiny jejího denního výdělku za lekci. Dvě pětiny z milionářova denního příjmu by byly někde okolo šedesáti liber. Je to velkorysé. Pro krále, je to neuvěřitelné! Je to ta největší nabídka co jsem kdy dostal.
HORA
KVĚTINÁŘKA. Ó, a já jsem pyšná! On mi prej nebude dávat lekce, prej ne. Slyšela jsem ho jak to říkal. No, nepřišla jsem si pro lichotky; a pokud moje peníze nejsou dost dobrý, můžu jinam jít.
OdpovědětVymazatHIGGINS: Dost dobré pro co?
KVĚTINÁŘKA. Dost dobrý pro tebe. Teď mi rozumíš, ne? Tak jsem přišla na ty lekce, přišla. A taky je zaplatila: nenech se zmýlit.
HIGGINS [zaražený] NÓ!!! [S těžce popadajícím dechem] Co jste očekávala, že Vám odpovím?
KVĚTINÁŘKA. No, jako džentlmen si mi mohl nabídnout místo k sezení, řekla bych. Nemyslíš si náhodou, že ti tu dělám byznys?
HIGGINS. Pickering: Že bychom se zeptali této přítěže aby si sedla nebo že bychom ji vyhodili z okna?
KVĚTINÁŘKA. [Strachem prchající k klavíru, kde už je mimo dosah] Ah--ah--ah--ow--ow--ow--oo! [Raněna a skuhrající] Nebudeš mi říkat, že jsem přítěž když jsem se nabídla zaplatit jako každá jiná.
Oba muži nehybně stáli na druhém konci místnosti a ohromeně na ni zírali.
PICKERING [jemně] Co, že to chcete, má milá?
KVĚTINÁŘKA. Chci být tou květinářkou, která prodává na rohu Tottenham Court Road. Ale oni mě nechtěj dokud nebudu mluvit víc uhlazeně. On říkal, že mě můžeš učit. No, tak jsem tady připravená zaplatit – nechci žádný laskavosti – a on se ke mně chová jako bych byla špína.
MRS. PEARCE. Jak můžete být tak pošetile naivní a myslet si, že máte na to aby jste mohla zaplatit panu Higginsovi?
KVĚTINÁŘKA. Proč by ne? Vím, kolik lekce stojí stejně jako vy; a jsem připravená zaplatit.
HIGGINS. Tak kolik?
KVĚTINÁŘKA. [vracející se k němu, vítězoslavně] Konečně mluvíš! Měla jsem za to, že půjdeš od toho ale tys zahlídl šanci dostat zpět kousek toho, cos mi hodil včera večer. [S jistotou] Byls nějakej soucitnej co?
(12 pencí je 1 šilink) (18 pencí je 1,5 šilinku) (half-crown jsou 2 šilinky a 6 pencí) (20 šilinků je 1 libra, 240 pencí je 1 libra) (1 guinea je 1,05 libry = 1 libra)
LIZA. Ó, já vím jak to je. Má kámoška dostává lekce francouzštiny za osmnáct pencí na hodinu, od práveho Francouzského džentlmena. Takže, by jste neměl bejt tak nestydatej a účtovat si za učení jazyka co znám stejně jako učení cizího jazyka; proto nedám víc než šilink.
HIGGINS [chodí sem a tam po místnosti, chrastící klíčemi a penězi v jeho kapsách] Víte, Pickeringu, pokud si uvědomíte, že šilink není jen šilink ale procentuální ekvivalent jejího příjmu, tak bychom to mohli brát tak, jako šedesát nebo sedmdesát liber z příjmu milionáře.
PICKERING. Jak jako?
HIGGING. Představte si. Milionář má okolo stopadesáti liber denně. Ona má tak dva šilinky a 6 pencí. (half-crown)
LIZA [pohrdavě] Kdo ti jen řek že já—
HIGGINS. [pokračuje] Nabídla mi za lekce dvě pětiny z jejího denního příjmu. Denně dvě pětiny pro milionáře by bylo zhruba šedesát liber. To je hodně. U všech svatých to je nesmírně hodně. To je největší nabídka, kterou jsem kdy dostal.
Libotovský
KVĚTINÁŘKA: Jo, my jsme teda pyšný! Jemu nevadí dávat lekce, jemu ne, sama jsem slyšela jak to říká. No, nejsem tady pro komplimenty a jestli vám moje peníze nejsou dost dobrý, můžu jít jinam.
OdpovědětVymazatHIGGINS: Dost dobré pro co?
KVĚTINÁŘKA: Dost dobrý pro tebe. Už víš, ne? Přišla sem na lekci, no jo. A nemysli si, taky za ní zaplatim.
HIGGINS: (zaskočeně) NO!!! (lapajíc po dechu) Co čekáte že vám povím?
KVĚTINÁŘKA: No, kdybys byl džentlmen, mohl by ses zeptat jestli si nechci sednout, myslim. Neříkala jsem že mám pro tebe nabídku?
HIGGINS: Pickeringu, měli bychom se té bagáže zeptat jestli se chce posadit nebo bychom ji měli vyhodit z okna?
KVĚTINÁŘKA: (zděšeně utíká k pianu, kde se na pate otočí) Ach–ach—ach--au—au—au (raněná a naříkajíc) Nikdo mi nebude říkat bagáž, dyž jsem chtěla zaplatit jako každá jiná dáma.
Muži na ni nehybně zírají z druhé strany pokoje, ohromeni.
PICKERING: (něžně) Copak bys vlastně chtěla, děvče?
KVĚTINÁŘKA: Chci bejt dáma v květinářství místo prodávání kytek na rohu Tottenham Court Road. Ale nevezmou mě, dokud nebudu mluvit víc nóbl. On říkal, že mě to může naučit. Tak tady jsem, připravená mu zaplatit – nechci nic zadarmo – a on se ke mně chová jako bych byla špína.
MRS. PEARCE: Jak můžete být tak hloupá a myslet si, že si můžete dovolit zaplatit panu Higginsovi?
KVĚTINÁŘKA: Co by ne? Vim co lekce stojí tak dobře jako vy a jsem připravená zaplatit.
HIGGINS: Kolik?
KVĚTINÁŘKA: (jde zpátky k němu, vítězně) Teď se bavíme. Myslela jsem si, že si to rozmyslíš, když uvidíš šanci vydělat si zpátky trochu toho co jsi mě včera hodil. (důvěrně) Byls nějakej soucitnej, co?
LIZA: O, já vim jak to chodí. Moje známá dostává lekce Francouzštiny za 18 pencí na hodinu, od pravého francouzského džentlmena. No, vy byste nebyl tak drzej a za lekce mýho vlastního jazyka byste po mně tolik nechtěl, takže nedám víc než šiling. Ber nebo nech být.
HIGGINS: (chodí tam a zpátky po pokoji, chrastí klíči a penězi v kapsách) Víte, Pickeringu, když nebudete šiling považovat jen za šiling ale jako procento z příjmu této dívky, vyjde to naprosto stejně jako šedesát nebo sedmdesát quineí od milionáře.
PICKERING: Jak je to možné?
HIGGINS: Zamyslete se. Milionář má přibližně 150 liber denně. Ona si vydělá kolem půlkoruny.
LIZA: (povýšeně) Kdo ti řekl že mám jenom –
HIGGINS: (pokračuje) Nabízí mi dvě pětiny denního příjmu za lekci. Dvě pětiny z denního příjmu milionáře by byly okolo šedesáti liber. Je to úžasné. U Jana, je to ohromné! Je to ta nejvyšší nabídka, jakou jsem kdy dostal.
KVĚTINÁŘKA: Sme ňáký důležitý! Neni tak pyšnej aby neučil, sám to řikal. No nepřišla sem pro almužnu, a jestli vám moje peníze nejsou dost dobrý, můžu jít jinam.
OdpovědětVymazatHIGGINS: Dost dobré k čemu?
KVĚTINÁŘKA: Dost dobrý pro váás. Už víte né? Přišla sem na hodiny, no ano. A dokonce za ně zaplatim, to se nebojte.
HIGGINS (šokovaně): TEDY! (Znovu se zhluboka nadechne) Co čekáš, že ti povím?
KVĚTINÁŘKA: No, dybyste byl džentlmen, moh‘ byste mi nabídnout židli. Neřikala sem snad, že vám nesu kšefty?
HIGGINS: Pickeringu, nabídneme té zátěži židli, či ji vyhodíme z okna?
KVĚTINÁŘKA: (Vyděšeně utíká k pianu, kde se otočí) Au—au—au—ou—ou—ou! (Raněna naříká) Nenecham si řikat zátěž, dyž sem nabídla, že zaplatim jak ‘terákoliv dáma.
Oba muži na ni nehybně zírají z druhého konce místnosti, ohromeni.
PICKERING(jemně): Copak tedy chceš, dívenko?
KVĚTINÁŘKA: Chci bejt dáma z květinářství, namísto prodávání kytek na rohu ulice. Ale voni mě nevemou dokud nebudu mluvit jako dáma. On řek‘, že by mě zvlád‘ učit. Tak sem tu, připravená mu zaplatit, neřikam si o žádnou laskavost, a von se mnou zachází jak se smetim.
PANÍ PEARCOVÁ: Jak můžeš být tak pošetilá a myslet si, že by sis mohla dovolit hodiny u pana Higginse?
KVĚTINÁŘKA: Proč bych neměla? Vim kolik hodiny stojej stejně jako vy, a sem připravená za ně zaplatit.
HIGGINS: Kolik?
KVĚTINÁŘKA: (vítězoslavně se k němu vrací) Řikala sem si, že se chytnete, když uvidíte šanci jak dostat zpátky kus toho co ste mi včera nechal. (důvěrně) Cejtil ste se soucitně, co?
...
LÍZA: Já vim kolik je dost. Jedna má kamarádka chodí na lekce Francouzštiny s vopravodvym Francouzskym džentlmenem za vosumnáct pencí na hodinu. A vy byste neměl svědomí na to abyste vode mě chtěl to samý za to, že mě naučíte muj vlastní jazyk, jako za Francouzštinu. Takže nedam víc než šilink. Berte nebo nechte.
HIGGINS: (chodí tam a zpátky po místnosti, chrastí v kapse klíčema a drobnýma) Víte, Pickeringu, pokud se budeme dívat na šilink, jako na procentu z příjmu té dívky a né jako na pouhý šilink, vychází to na šedesát nebo sedmdesát liber od milionáře.
PICKERING: Jak to?
HIGGINS: Zamyslete se. Milionář bere přibližně stopadesát liber na den. Ona si vydělá asi tak třicet pencí.
LÍZA (zvysoka): do vám řek‘, že si vydělávam jenom...
HIGGINS (pokračuje): Nabízí mi dvě pětiny z jejího denního příjmu za hodinu. Dvě pětiny z děnního příjmu milionáře by bylo přibližně šedesát liber. To je štědré! U všech svatých, to je obrovská nabídka! Největší nabídka, kterou jsem kdy měl.
- Březina
Květinářka: Ah, tak my jsme namyšlený! Tak von mě prej nebude učit, von prej ne. Teď sem ho slyšela. No nepřišla jsem se prosit o lichotky, a pokud mý peníze nestačí, můžu jít klidně někam jinam.
OdpovědětVymazatHiggins: Nestačí na co. ?
Květinářka: No nestačí vám. Teď už chápete, ne? Jsem přišla se učit, fakt. A taky za to zacáluju, to se nebojte.
Higgins: (udiveně) No tedy! (zalapá po dechu) Co očekáváte, že vám řeknu?
Květinářka: No, kdybyste byl gentleman, nabídnul byste mi, abych si sedla, si myslim. Neříkám snad, že vám ze mě něco může kápnout?
HIGGINS.: Pickering: Měli bysme tuhle nevychovanou dívku poprosit, aby se usadila, nebo bysme ji měli spíše vyhodit ven z okna?
Květinářka: (utíká zděšená k pianu, kde se otočí) oh--oh--oh--ou--ou--ou-! (zraněná a naříkající) Nebudete vo mě řikat, že sem nevychovaná, když sem nabídla, že zaplatim jako každá jiná dáma.
Bez hnutí, dva muži na ni udiveně zírali z druhého konce místnosti.
PICKERING: [laskavě] Co si tedy přeješ, mé děvče?
Květinářka: Chci být dáma v květinářství místo prodávání na rohu Tottenham Court Road. Ale voni mě nevezmou, když nebudu mluvit trošku víc nóbl. On řikal, že mě může učit. No tak jsem přišla připravená mu zaplatit - nechci po něm žádnou laskavost - a von se ke mě chová jako ke špíně.
Paní Pearcová: Jak vůbec můžete být tak pošetilé a nevědomé děvče, a domnívat se, že si můžete dovolit zaplatit panu Higginsovi??
Květinářka: Proč bych nemohla? Vim kolik hodiny stojej, stejně dobře jako vy a sem připravená to zaplatit.
HIGGINS. Tak kolik?
Květinářka: (jde triumfálně zpět k němu) A najednou mluvíte! Myslela sem si že toho necháte, když uvidíte šanci vyždímat něco zpátky z toho, co ste do mě včera vrazil. (sebevědomě) Cejtil ste se soucitně, co?
Liza: Oh, vím jak to chodí. Jedna moje kamarádka má hodiny francouzštiny za vosmnáct pencí na hodinu s vopravdovym francouzem. A vy po mě nemůžete chtít stejně za učení mojí řeči, jako ze francouštiny, takže nedám víc než šiling. Berte nebo nechte bejt.
Higgins: (prochází se po místnosti tam a zpět, chrastí s klíči a penězi v kapse.)
Víte, Pickeringu, pokud nebudete vnímat šiling pouze jako pouhý šiling, ale jako procento z příjmu této dívky, dá se to přirovnat k tomu, jako kdyby Vám miliońář nabídnul 60 až 70 guineí.
Pickering: Jak to?
Higgins: Zamyslete se. Milionář si vydělá kolem stopadesáti liber za den. Ona si vydělá tak půl libry.
Liza: Kdo vám řekl, že si..
Higgins: (pokračuje) Ona mi nabízí dvě pětiny svého denního příjmu za jednu hodinu. Dvě pětiny denního příjmu milionáře by bylo něco kolem 60 liber. To je pěkné. Bože můj, to je ohromné! To je ta největší nabídka, kterou jsem kdy dostal.
-Lukešová
OdpovědětVymazatKVĚTINÁŘKA. Och, pán má nos nahoře! Není zas tak nahoře aby nemohl dávat lekce, ne on ne: slyším ho jak říká. No, nejsem tady kvůli lichotkám; a pokud ti moje peníze nejsou dost dobré, můžu jít jinam.
HIGGINS. Dost dobré k čemu?
KVĚTINÁŘKA. Dost dobré pro te-be. Teď už to chápeš, ne? Jsem tu, abys mi jako dal další lekce, no. A taky za ně zaplatím, abychom si rozuměli.
HIGGINS. NO!!!! [lapajíc po dechu] Co čekáte že vám na to řeknu?
KVĚTINÁŘKA. Kdybys byl gentleman, tak bys mi nabídl, ať se posadím, mě tak napadá. Neříkala sem ti snad, že jsem sem přišla udělat kšeft?
HIGGINS. Pickeringu: měli bychom se zeptat této přítěže, zda-li se nechce posadit, a nebo ji rovnou vyhodíme z okna?
KVĚTINÁŘKA [vystrašeně utíká k piánu, kde se otočí na podpatku] Au-au-wau-au-ou-au-aau! [ublížená a naříkající] Nebudete mi říkat přítěž když jsem se nabídla že zaplatím jako každá jiná dáma.
Nehybní, oba upřeně hledíc na ženu na druhé straně místnosti, ohromeni.
PICKERING [něžně] Co si žádáte, slečno?
KVĚTINÁŘKA. Chci být dáma v květinářství a ne holka co prodává kytky na rohu Tottenham Court Road. Ale nevezmou mě, dokud nebudu mluvit víc nóbl. Říkal, že mě to naučí. No, tady jsem, připravená mu zaplatit, nežádám žádnou laskavost, a on se ke mně tady chová jako ke hroudě hlíny.
PANÍ PEARCEOVÁ. Jak můžete být tak hloupě naivní a myslet si, že si můžete dovolit zaplatit panu Higginsovi?
KVĚTINÁŘKA. Proč bych jako nemohla? Vím přece kolik ty lekce stojí úplně stejně jako vy; a jsem připravená zaplatit.
HIGGINS. Kolik?
KVĚTINÁŘKA [přichází zpátky k němu, triumfálně] Teď ses rozpovídal! Myslela jsem si, že na to přistoupíš, když dostaneš šanci získat zpátky něco z toho, cos po mně včera mrsknul. [Sebevědomě] Měl si slabou chvilku, co?
LÍZA. Oh, já vím co je správné. Moje kamarádka chodí na lekce francouzštiny za osmnáct pencí na hodinu s opravdovým francouzským džentlmenem. No, snad nemáš takovou drzost, abys po mě chtěl tolik peněz za výuku mýho mateřskýho jazyka jako za francouzštinu. Takže nedám víc než šilink. Ber nebo nech bejt.
HIGGINS. [chodí po pokoji sem a tam, chrastí klíči a mincemi v jeho kapsách] Víte, Pickeringu, když vezmete do úvahy šilink, ne jako obyčejný šilink, ale jako procento z příjmu této dívky, funguje to jako úplný ekvivalent šedesáti nebo sedmdesáti liber od milionáře.
PICKERING. Jak je to možné?
HIGGINS. Propočítejte si to. Milionář si vydělá zhruba 150 liber denně. Ona zhruba půl koruny.
LIZA [domýšlivě] Kdo vám nakukal že jenom--
HIGGINS [pokračuje] Nabídla mi dvě pětiny jejího denního příjmu za jednu lekci. Dvě pětiny milionářova příjmu za den je zhruba 60 liber. To je milé. Pro pána krále, to je přímo velkolepé! To je ta nejvelkorysejší nabídka kterou jsem kdy dostal.
Dominik Böhm
Květinářka: Tak my jsme hrdý. Nevadí mu dávat lekce: slyšela jsem, jak to řikal. No, nepřišla jsem žebrat vo lichotky, esi vám moje prachy nejsou dobrý, můžu jít někam jinam.
OdpovědětVymazatHiggins: Komu by měly být dobré?
Květinářka: Vám. Teď je vám to jasný, co? Přišla sem k vám na lekce. A taky vám za ně zaplatim, nenechte se zmejlit.
Higgins: (ohromeně) NO TEDY!! (zalapá po dechu) Co očekáváte, že řeknu?
Květinářka: No, myslim, že kdybste byl džentlmen, řek byste mi ať si sednu. Neřekla sem vám, že vám nabízim kšeft?
Higgins: Pickeringu: nabídneme této příteži křeslo, nebo jí vyhodíme z okna?
Květinářka: (ve strachu odbíhá k pianu a pak se otočí) Ach, ach, au, au, au, úú (zraněná a kňourající) Nebudete mi řikat přítěži, když vám chci zaplatit jako každá jiná dáma.
Dva muži na ní z druhé strany pokoje nehybně zírají, ohromeni.
Květinářka: Chci bejt dáma z květinářství, než abych prodávala na rohu Tottenham Court Road. Ale nevemou mě, dokud nebudu mluvit vznešenějc. Řek mi, že byste mě moh učit. No a sem tady, připravená zaplatit --nechci nic zadarmo-- a von se mnou jedná jako s vonucí.
Slečná Pearcová: Jak můžete být tak blahová a myslet si, že si můžete dovolit platit pana Higginse?
Květinářka: A proč bych nemohla? Vim, kolik lekce stojí stejně jako to víte vy, a sem připravená platit.
Higgins: Kolik tedy?
Květinářka: (triumfantně se vrací) Ale podivejme se! Myslela sem, že se chytnete, potom co zjistíte, že by se vám mohlo vrátit něco z toho, co ste mi včera hodil. (Sebevědomě) Cejtil ste se soucitně, žejo?
Liza: Ach, já vim, co se patří. Moje známá chodí na lekce Francouzštiny k vopravdovýmu Francouzskýmu džentlmenovi za vosumnáct halířů na hodinu. No, nemůžete chtít tolik za učení mýho vlastního jazyka jako za francouzštinu; takže vám nedám víc jak šilink. Berte nebo nechte bejt.
Higgins: (chodí tam a zpátky po místnosti, chrastí klíči a penězi v kapse) Víte, Pickeringu, když zvážíte šilink nikoliv jako pouhý šilink, ale jako podíl toho, co tato dívka vydělá, vychází to jako plný ekvivalent šedesáti nebo sedmdesáti guineí pro milionáře.
Pickering: Jak to?
Higgins: Uvažujte o tom. Milionář vydělá kolem stopadesáti liber za den. Ona vydělá okolo půl koruny.
Liza (pohrdavě): Kdo vám řek že jenom---
Higgins (pokračuje): Nabízí mi dvě pětiny svého denního výdělku za lekci. Dvě pětiny z denního výdělku milionáře by bylo zhruba šedesát liber. To je slušné. U všech svatých, to je ohromné! To je ta největší nabídka, jakou jsem kdy dostal.
Jan Veselý
KVĚTINÁŘKA: Tak my máme nosánek nahoru! Šak von to zas takovej pán néni, dyž dává hodiny, dobře sem ho slyšela! Já sem nepřišla škemrat vo almužnu. A jestli mu mý peníze nejsou dost dobrý, můžu jít klidně jinam!
OdpovědětVymazatHIGGINS: Dost dobré na co?
KVĚTINÁŘKA: Dost dobrý pro vás. Už vám to došlo, có? Přišla sem si sjednat hodiny. A taky je zacáluju, vo tom žádná!
HIGGINS (omráčen): No výborně! (popadne dech) Co čekáte, že vám na to řeknu?
KVĚTINÁŘKA: No, dybyste byl co k čemu, tak mi třeba nabídnete židli. Šak říkám že vám udělám kšeft.
HIGGINS: Pickeringu, nabídneme té fuchtli židli? Nebo ji rovnou vyhodíme z okna?
KVĚTINÁŘKA: (se strachem v očích běží k pianu, kde se náhle otočí): Ajajaj – ououou! (raněna naříka) Neříkám si nechat fuchtle, dyž sem nabídla že zaplatim jako dáma!
Oba muži na ni nevěříčně zírají z druhého konce místnosti.
PICKERING (jemně): A co tedy vlastně chcete, slečno?
KVĚTINÁŘKA: Chtěla bych bejt dáma co prodává v květinářství, ne někde na ulici. Jenže mě nevezmou dokaď nězačnu mluvit líp. Von řikal že by mě učil. Noo a teď, dyž tu sem a chci mu zaplatit – vo nic se ho neprosim - se ke mně chová jak k hadru.
PANÍ PEARCEOVÁ: Jak můžete být tak hloupá a myslet si, že si můžete dovolit zaplatit hodiny u pana Higginse?
KVĚTINÁŘKA: A proč bych nemohla? Vim zrovna jak vy kolik hodiny stojej a hodlám je zacálovat.
HIGGINS: Kolik?
KVĚTINÁŘKA (triumfálně se vrací k němu): No né, tak teď mluvíte! To sem si mohla myslet že si to rozmyslíte, sotva budete moct dostat zpátky trochu toho, co z vás včéra káplo. (sebevědomě) Ste byl soucitnej, co?
LÍZA: Dyť já vim jak to chodí. Jedna moje známá taky bere hodiny, ale frániny – vod vopravdovýho Francouze – za vosmnáct pencí na hodinu! Vy mě máte učit muj rodnej jazyk, tákže nebudete mít takovou drzost a řeknete si míň. Ńedám víc než šilink. Berte nebo nechte bejt.
HIGGINS (přechází po pokoji sem a tam, v kapsách chrastí klíči a mincemi): Poslyšte, Pickeringu, když se na šilink nebudeme dívat jako na šilink, ale jako na procento z jejího přijmu, je to stejné, jako takových šedesát, sedmdesát liber od milionáře.
PICKERING: Jak to?
HIGGINS: No tak si to spočítejte. Milionář vydělá kolem 150 liber denně. Ona má asi půlkorunu.
LÍZA (povýšeně): Kdo vám řek že…
HIGGINS (pokračuje): Ona mi nabízí dvě třetiny svého denního příjmu za hodinu. Dvě třetiny příjmu milionáře by bylo asi tak 60 liber. To je úžasné! Proboha, tolik peněz! Vlastně je to ta největší nabídka jakou jsem kdy dostal.
Křivanová
KVĚTINÁŘKA. My sme nějaká excelence! Ale hodiny dáváte; moc dobře sem vás slyšela. No, nejsemm tady kvůli žádnejm laskavostem a jestli ty peníze nejsou dost dobrý, můžu jít jinam.
OdpovědětVymazatHIGGINS. Dost dobré pro co?
KVĚTINÁŘKA. Dost dobrý pro váás. Teď to chápete ne? Přišla sem sem na hodiny. A taky za ně zaplatit, aby nebyla žádná mejlka.
HIGGINS [omráčeně] DOBRÁ! [popadne dech] Co očekáváte, že vám řeknu?
KVĚTINÁŘKA. No, dybyste byl džentlmen, nabíd byste mně snad aspoň židli. Mám tu pro vás přece kšeft ne?
HIGGINS. Pickeringu, nabídneme tomu frackovi židli nebo ji vyhodíme z okna?
KVĚTINÁŘKA [zděšeně utíká ke klavíru, kde se otočí] Ach--ach--ach--au--au--au--uu! [ublíženě] Nikdo mi nebude nadávat do fracků když jsem přišla platit jako dáma.
Oba muži na ni bez hnutí ohromeně zírají z druhé strany pokoje.
PICKERING [vlídně] Co byste chtěla, děvče?
KVĚTINÁŘKA. Chci být dáma v květinářství místo prodávání na rohu Tottenham Court Road. Ale nevemou mě dokuď nebudu mluvit víc spisovnějc. Von řek, že by mě moh učit. No tak tady sem, připravená zaplatit--neprosim se vo laskavost--a von se mnou zachází jak s kusem hadru.
PANÍ PEARCOVÁ. Jak můžete být tak hloupá a myslet si, že si můžete dovolit zaplatit panu Higginsovi?
KVĚTINÁŘKA. Proč bych neměla? Moc dobře vim kolik takový hodiny stojí a sem připravená zaplatit.
HIGGINS. A to je kolik?
KVĚTINÁŘKA [vítězoslavně se vrací k němu] Teď je s váma najednou řeč! Myslela sem, že nebudete dělat drahoty jak zjistíte, že můžete něco urvat z toho, co ste mi včera večer nahodil. [potají] Změknul ste co?
LIZA. Vim co se sluší a patří. Moje kamarádka chodí na hodiny Francouzštiny za osmnáct pencí na hodinu od pravého francouzského džentlmena. No, vy byste němel tu vodvahu si říct vo ty samý peníze za učení mýho rodnýho jazyka jako byste si řek za francouzštinu; takže nedám víc jak šilink. Ber nebo nech být.
HIGGINS [chodí sem tam po pokoji, cinká klíčemi a penězi v kapsách] Víte, Pickeringu, pokud budete pokládat šilink nejen za obyčejný šilink, ale za procento z příjmu toho děvčete, je to naprosto stejné, jako šedesát nebo sedmdesát liber od milionáře.
PICKERING. Jakto?
HIGGINS. Přemýšlejte. Milionář vydělává kolem stopadesáti liber denně. Ona vydělává asi tak dva šilinky a šest pencí.
KVĚTINÁŘKA [domýšlivě] Kdo vám řek, že jenom--
HIGGINS [pokračuje] Nabízí mi dvě pětiny z denního příjmu za hodinu. Dvě pětiny z milionářova denního příjmu by bylo něco kolem šedesáti liber. Více než velkorysé. Pro Boha, více než to! Je to ta nejlepší nabídka, jakou jsem kdy dostal.
Gärtner
Květinářka: Áh, jak sme pyšní! Není zas tak velkej pán, aby nedával lekce, sám mi to řek. Nepřišla sem pro komplimenty, a esli vám moje peníze nejsou dost dobrý, mužu jít jinam.
OdpovědětVymazatHiggins: Dost dobré na co?
Květinářka: Dost dobrý pro vás. Chápete? Přišla sem kvůli lekcím. A taky si je zaplatim, o to se nebojte.
Higgins: [udiveně] Inu!! [nadechujíc se těžce] Co očekáváte, že vám odpovím?
Květinářka: Myslim, že dybyste byl džentlmen, tak byste mi nabíd, abych si sedla. Dyť sem řikala, že vám nesu kšeft.
Higgins: Pickeringu, měli bychom této přítěži nabídnout sezení, nebo ji vyhodit oknem?
Květinářka: [ustrašeně utíkajíc k pianu, u kterého se otočí] Já – já – já …[Uraženě a ufňukaně] Nejsem žádná přítěž, chci zaplatit jako každá jiná dáma.
Oba muži ji s údivem sledují z druhé strany pokoje, zaraženě.
Pickering: [slušně] Co tedy vlastně chcete, slečno?
Květinářka: Chci bejt květinářkou, která prodává v obchodě, a ne na rohu Tottenham Cour Road. Ale voni mě nepřijmou, pokud nebudu mluvit slušnějc. On řek, že mě to muže naučit. No, a tady sem, připavená zaplatit zaplatit penězma, nejen slovama a von semnou zachází jako s pytlem hlíny.
Paní Pearcová: Jak můžete být tak hloupě naivní děvečko, aby jste si myslela, že někdo jako vy si může dovolit zaplatit Panu Higginsovi?
Květinářka: Proč by sem nemohla? Stejně jako vy vím, kolik takový lekce stojej. No, a jsem připravená za to zaplatit.
Higgins: A kolik?
Květinářka: [Přicházejíc triumfálně k němu] Teď mluvíte, co! Myslela sem, že využijete příležitosti a vezmete svoje slovo zpět, po tom, co ste na mě včera vymrštil. [Sebevědomě] Nečekal ste takovou návštěvu co?
Liza: Och, vim přesně kolik. Moje přítelkyně si platí lekce francouzštiny za 18 pencí za hodinu, a to od pravýho francouzskýho džentlmena. No, a jelikož mě budete učit muj vlastní jazyk, tak si přece ani nemužete říct o stejnou sumu. Takže vám nedam víc než šilink. Berte nebo neberte.
Higgins: [Chodící sem a tam po pokoji, chrastící s klíči a drobnými v kapse] Víte, Pickeringu, když uvážíte, že pro tuto slečnu není šilink jako šilink, ale že je to velká část jejího příjmu, tak zjistíte, že pro ni je šilink tolik, jako šedesát nebo sedmdesát guineí pro milionáře.
Pickering: Jak to myslíte?
Higgins: Počítejte. Milionář vydělá přibližně 150 liber za den. Ona, na druhou stranu vydělá tak půl libry.
Liza: [Domýšlivě] Kdo vám řek, že…..
Higgins: [Pokračujíc] Nabízí mi dvě pětiny svého denního příjmu za jednu lekci. Dvě pětiny z denního příjmu milionáře, je něco okolo 60 liber. Což je poměrně značné. Pro pána Jána, to je ohromné! To je ta nejlepší nabídka, jakou jsem kdy dostal.
Jindra
Květinářka: My sme ale ňák nafrněný! Dávat hodiny mu nejni po chuti, nene. Slyšela sem ho to řikat. No, nepřišla sem si pro žádný almužny, ale když vám moje prachy nejsou dost dobrý, můžu jít jinam.
OdpovědětVymazatHiggins: Dost dobré pro co?
Květinářka: Dost dobrý pro vááás. Tak už vám to došlo, co? Přišla sem, abyste mi dal hodiny, a taky je hned zatáhnu, žádnej strach.
Higgins (hraje hloupého): Dobrá! (s povzdechem) Co očekáváte, že vám odpovím?
Květinářka: No, kdybyste byl co k čemu džentlmen, řek byste mi, ať si sednu, no ne? Neřekla sem snad, že vám nesu kšefty?
Higgins: Pickeringu, měli bychom požádat tuto nicku, aby se posadila nebo bychom s ní měli vyrazit dveře?
Květinářka (vyděšeně uteče ke klavíru, kde se zahnaná do kouta otočí): Auauauuuuu! (ublíženě naříká): Vy mi nebudete řikat, že sem nicka, když sem jasně řekla, že to zacáluju jako kdejaká jiná dámička.
Nehybně a s úžasem na ni oni dva pánové zírají z druhé strany pokoje.
Pickering (mile): Co si vlastně přejete slečno?
Květinářka: Chci bejt slečnou v pořádnym květinářství a ne jen prodávat někde na rohu ulice. Ale prej mě nevemou dokud nebudu mluvit nějak líp. A von říkal, že mě naučí. Tak řikám, že to zatáhnu, nechci žádný almužny, a von se ke mně chová, jak kdybych byla nějaká špína.
Paní Pearceová: Jak jen můžeš být tak pošetilá a nevzdělaná, děvče, že myslíš, že by sis mohla služby pana Higginse dovolit?
Květinářka: A co bych nemohla? Vim stejně jak vy, kolik hodiny stojej a v klidu to zacáluju.
Higgins: Kolik tedy?
Květinářka (jde vítězně zpět k němu): Konečně jasná řeč! Sem si myslela, že na to kejvnete, jak ucejtíte možnost vytáhnout ze mě aspoň část toho, co ste mi včera vysolil. (důvěrně) Už ste měl trošku přihnuto, no ne?
...
Liza: A to já vim přesně. Moje kámoška bere hodiny frániny za šilink a polovic na hodinu vod vopravdovýho Frantíka. Tak byste mi přece nechtěl kasírovat to stejný za můj vlastní jazyk. Nedám vám víc než šilink, ber nebo nech bejt.
Higgins (prochází se po pokoji, v kapse cinká klíči a drobnými): Víte, Pickeringu, Pokud považujeme šilink nejen za šilink, ale za podíl na dívčině příjmu, pak by to odpovídalo nějakým šedesáti, sedmdesáti librám od milionáře.
Pickering: Jak to?
Higgins: Zamyslete se. Milionář má zhruba sto padesát liber na den. Ona vydělá tak půlkorunu.
Liza (povýšeně): Kdo vám řek že já…
Higgins (pokračuje): Nabízí nám dvě pětiny svého denního příjmu za hodinu. Dvě pětiny milionářova příjmu za den by činily zhruba šedesát liber. To je slušné. Božínku, to je výborné! Je to nejlepší nabídka, jakou jsem kdy dostal.
Květinářka: No né, vy ste ňáký namyšlený. Slyšela sem ho, dává lekce, říkal to. Nepřišla sem pro milodary a jestli se vám moje peníze nezdaj dost dobrý, můžu jít jinam.
OdpovědětVymazatHiggins: Nejsou dobré k čemu?
Květinářka: Dost dobrý pro vás. Víte jak to myslim, no ne? Přišla sem kvůli lekcím. A taky za ně zaplatim, to si nemyslete.
Higgins: (zmateně) Dobře!!!! (Zhluboka se nadechne.) A co čekáte, že vám řeknu?
Květinářka: Kybyste byl žentlmen, myslim, že byste mě měl nechat si sednout. Řekla sem, že sem tu vobchodně.
Higgins. Pickering: Měli bychom tu pochybnou ženu usadit nebo vyhodit?
Květinářka: (V hrůze utíká ke klavíru, kde se otočí.) Au-au-au-ou-ou-ou! (Ublíženě naříká.) Nikdo mi nebude řikat pochybná, když sem vám nabídla peníze jak každá dáma.
Oba muži se na ni z druhého konce pokoje strnule dívají, jsou ohromeni.
Pickering: (mile) Co tedy potřebujete, má drahá?
Květinářka: Chci bejt dáma z květinářství, a ne prodávat na rohu Tottenham Court Road. Ale nenechaj mě, dokavaď nebudu mluvit víc na úrovni. Řek, že je schopnej učit mě. Tak sem tady, abych zaplatila, nechci vod nikoho milodary, a von se ke mně chová jako bych byla ňáká špína.
Paní Pearcová: Jak můžeš být tak hloupá a neotesaná a myslet si, že si můžeš dovolit zaplatit lekce pana Higginse?
Květinářka: A proč bych jako nemohla? Vim kolik lekce stojej stejně dobře jako vy a sem připravená zaplatit.
Higgins: Kolik?
Květinářka: (vítězoslavně se k němu vrací) No to je řeč! Věděla sem, že když uvidíte šanci dostat zpátky to, co ste mi včera večer hodil kejvnete. (sebevědomě) Cejtil ste se milosrdně, co?
…….
Líza: No, ja vim, co se sluší. Známá dostává lekce francouzštiny za vosumnáct pencí za hodinu vod pravýho žentlmena. No, vy byste se nevodvážil chtít stejně za učení mýho jazyka jako za učení francouzštiny, takže vám nedám víc než šilink. Berte nebo nechte bejt.
Higgins: (Přechází po pokoji, chrastí s klíčí a drobnými, co má po kapsách.) Inu, Pickeringu, uvážíte-li, že tento šilink nepředstavuje obyčejný šilink, ale procento z příjmu téhle dívky, vyrovná se šedesáti až sedmdesáti guineí od milionáře. (1 guinea = 21 šilinků – pozn. překl.)
Pickering: Jak to myslíte?
Higgins: Uvažujte. Milionář má 150 liber za den. Ona si vydělá něco kolem půlkoruny. (půlkoruna = 2 šilinky a 6 pencí – pozn. překl.)
Líza: (povýšeně) Kdo vám řek, že mam jenom …
Higgins: (Pokračuje.) Za hodinu mi nabídne dvě pětiny z jejího denního příjmu. Dvě pětiny z příjmu milionáře, to by bylo něco kolem 60 liber. To je adekvátní. Proboha, to je ohromné! Je to ta největší nabídka, jakou jsem kdy dostal.
Kristýna Drdlová
Květinářka: Á, tak my si vo sobě myslíme. Ale dávat hodiny mu nevadí, sem to dobře slyšela. Já sem si sem nepřišla pro almužnu a esli moje peníze pro vás nejni dost dobrý, tak klidně můžu vodejít jinam.
OdpovědětVymazatHiggins: Dost dobré na co?
Květinářka: Dost dobrý pro vás. Teďka už rozumíte, že jo. Přišla sem si sem domluvit hodiny. A taky vám je zacálovat, nemyslete si, že ne.
Higgins: [ohromen] NO TEDA!!! [Lape po dechu] Co očekáváte, že vám řeknu?
Květinářka: Nó, myslim, že dybyste byl slušnej, tak byste mi nabídnul, abych si sedla. Sem vám už řekla, že mám pro vás kšeft.
Higgins: Pickeringu, nabídneme tomu frackovi židli, nebo ji prohodíme oknem?
Květinářka: [zděšeně utíká k pianu, kde se otočí] Áááóóó! [Naříká] Nikdo mě nebude řikat, že sem fracek, dyž chci platit jak dáma.
Oba muži na ni bez pohybu zírají z druhého konce místnosti, v úžasu.
Pickering: [jemně] Co tedy chceš, děvče?
Květinářka: Chci bejt dáma v květinářství místo abych prodávala na ulici. Ale nevezmou mě tam dokud jak dáma mluvit nebudu. Tak sem tady, připravená mu cálovat a né chtít nějakou laskavost, ale von se mnou zachází jak se špínou.
Pan Pearce: Jak můžeš být tak hloupá a naivní a myslet si, že si můžeš dovolit panu Higginsovi platit?
Květinářka: A proč ne? Já vim kolik ty lekce stojí stejně dobře jako vy; a sem připravená to zacálovat.
Higgins: Kolik?
Květinářka: [jde zpět k němu, v očích jí je vidět vítězství] To je vono! Sem tušila, že s váma přece jenom bude řeč, dyž uvidíte šanci dostat zpátky kus toho, co ste mi včera dal. [Sebevědomě] Ste se bál, co?
Liza: Já vim jak to chodí. Jedna moje přítelkyně se učí fráninu vod pravýho Francouze za vosumnáct pencí za hodinu. Jenže vy po mně nemůžete chtít to stejný, páč mě budete učit můj vlastní jazyk, takže vám nedám víc jak šilink. Berte nebo nechte bejt.
Higgins [chodí tam a zpět po pokoji, chrastí klíčemi a drobnými v kapse] Víte, Pickeringu, když vezmete v úvahu šilink, nemyslím jednoduše šilink, ale jako procento z příjmu od tohoto děvčete, rovná se to šedesáti nebo sedmdesáti librám od milionáře.
Pickering: Jakto?
Higgins: Přemýšlejte. Milionář vydělá zhruba 150 liber za den. Ona si vydělá okolo půlkoruny.
Liza [Kdo vám řek, že si--]
Higgins [pokračuje v řeči] Nabízí mi dvě pětiny jejího denního příjmu za jednu lekci. Dvě pětiny z denního příjmu milionáře by bylo okolo šedesáti liber. To je celkem slušné. To je skvělé! Je to ta nejlepší nabídka, kterou jsem kdy obdržel.
Urbanová
Květinářka: Ah, jsme hrdí! Není tak povýšený, aby nedával hodiny, on ne: slyšela jsem ho. Slyšela jsem ho to říkat. Tak teda, nepřišla sem sem pro komplimenty; pokud moje peníze pro vás nejsou dost dobré, mohu jít někam jinam
OdpovědětVymazatHiggins: Na co dost dobré?
Květinářka: Pro vás dost dobré. Teď už o to víte, žejo? Přišla sem pro lekce. A samozřejmě za ně zaplatím: nemyslete si.
Higgins: (nuceně) Tedy!!! (lapá po dechu) Co očekáváte, že vám řeknu?
Květinářka: Dobře, estli byste byl džentlmen, mohl ste se mě zeptat, jestli si chci sednout myslím si. Neříkala jsem vám snad, že vám přináším byznys?
Higgins Pickering: Měli bychom nabídnout této přítěži místo nebo bychom jí měli vyhodit z okna?
Květinářka: ( útíká s hrůzou k pianu, kde se otočí) Ah—ah—ah—ou—ou—ou—oo! (Raněná a uřvaná) Nenechám se oslovovat přítěží, když jsem nabídla zaplatit jako každá jiná dáma.
Nechybně, ohromeně na ní oba dva zírali z druhé strany místnosti.
Pickering ( mírě) Co je to co tak chcete, má dívenko?
Květinářka: Místo prodávání za rohem Tottenham Court Road, hci být slečnou v květinářství. Ale oni mě neakceptují, dokud nebudu mluvit urozeně. Řekl mi, že mě může učit. Tak, tady jsem připravená mu zaplatit –neprosím se o žádnou laskavost – a on se ke mně chová jako kdybych byla nějaká špindíra.
Paní Pearcová: Jak můžete být tak hloupě naivní dívka a myslet si, že byste si mohla dovolit zaplatit pane Higginse
Květinářka: Proč bych neměla? Já také vím kolik stojí hodiny jako vy; a jsem připravená zaplatit.
Higgins: Kolik?
Květinářka: ( vrací se k němu, nadšeně) Teď se bavíte! Myslela jsem že odstoupíte od toho, když jste zahlídl šanci získat zpět to co jste na mě včera hodil. (sebevědomě) Cejtil jste se milosrdně co?
…
Liza: Vím, co se patří. Má přítelkyně dostává lekce francouzštiny za 18 pencí za hodinu od opravdového džentlmena. Vy byste si netroufl ode mě chtít stejně za učení mýho vlastního jazyka, jako za francouzštinu. Takže vám nedám víc jak šiling. Berte nebo nechte být.
Higgins:(chodí sem a tam po místnosti, chrastí klíčemi a penězi v jeho kapse) Víte Pickeringu, když nebudete považovat šiling jako šiling, ale jako procento z příjmu této dívky, odpovídá to šedesáti nebo sedmdesáti liber milionáře.
Pickering: Jakto?
Higgins: Spočítejte si to. Milionář má kolem 150 liber denně. Ona si vydělá zhruba půl koruny.
Liza: (povýšeně) Kdo vám řekl že si vydělám jen …
Higgins:( pokračuje) Nabízí mi dvě pětiny z jejího denního příjmu za jednu lekci. Dvě pětiny z denního příjmu milionáře se pohybuje někde kolem šedesáti liber. To je velkorysé. Podle George, to je úžasné! To je ta největší nabídka, kterou jsem kdy dostal.
Phamová
Květinářka: Ah, jsme hrdí! Není tak povýšený, aby nedával hodiny, on ne: slyšela jsem ho. Slyšela jsem ho to říkat. Tak teda, nepřišla sem sem pro komplimenty; pokud moje peníze pro vás nejsou dost dobré, mohu jít někam jinam
VymazatHiggins: Na co dost dobré?
Květinářka: Pro vás dost dobré. Teď už víte o čem mluvim, žejo? Přišla jsem se učit. A samozřejmě za to zaplatím: nemyslete si.
Higgins: (nuceně) Tedy!!! (lapá po dechu) Co očekáváte, že vám řeknu?
Květinářka: Dobře, estli byste byl džentlmen, mohl ste se mě zeptat, jestli si chci sednout myslím si. Neříkala jsem vám snad, že vám nabízím kšeft?
Higgins a Pickering: Měli bychom nabídnout této přítěži místo nebo bychom jí měli vyhodit z okna?
Květinářka: ( utíká s hrůzou k pianu, kde se otočí) Ah—ah—ah—ou—ou—ou—oo! (ublížená a uřvaná) Nenechám se volat přítěží, když zaplatím jako každá jiná dáma.
Nehybně, ohromeně na ní oba dva zírají z druhé strany místnosti.
Pickering (klidně) Co si vlastně přejete dívenko?
Květinářka: Místo prodávání za rohem Tottenham Court Road, chci být slečnou v květinářství. Ale oni mě nevemou, dokud nebudu mluvit urozeně. Řekl mi, že mě může učit. Tak, tady jsem připravená mu zaplatit –neprosím se o žádnou laskavost – a on se ke mně chová jako kdybych byla nějaká špindíra.
Paní Pearcová: Jak můžete být tak hloupě naivní dívka a myslet si, že byste si mohla dovolit zaplatit pana Higginsse
Květinářka: Proč bych neměla? Já vím kolik stojí hodiny jako vy; a jsem připravená zaplatit.
Higgins: Kolik?
Květinářka: (jde zpět k němu, nadšeně) Teď se bavíte! Sem věděla že budete souhlasit, když jste viděl šanci získat zpět to co jste mi včera hodil. (sebevědomě) Cejtil jste se soucitně co?
…
Liza: Vím, co se patří. Má přítelkyně dostává lekce francouzštiny za 18 pencí za hodinu od opravdového džentlmena. Vy byste si netroufl ode mě chtít stejně za učení mýho vlastního jazyka, jako za francouzštinu. Takže vám nedám víc jak šiling. Berte nebo nechte být.
Higgins:(chodí sem a tam po místnosti, chrastí klíčemi a penězi ve své kapse) Víte Pickeringu, když nebudete považovat šiling pouze za šiling, ale za procento z příjmu této dívky, odpovídá to šedesáti nebo sedmdesáti librám od milionáře.
Pickering: Jakto?
Higgins: Spočítejte si to. Milionář má kolem 150 liber denně. Ona si vydělá zhruba půl koruny.
Liza: (povýšeně) Kdo vám řekl že si vydělám jen …
Higgins:( pokračuje) Nabízí mi dvě pětiny svého denního příjmu za jednu lekci. Dvě pětiny z denního příjmu milionáře se pohybuje někde kolem šedesáti liber. To je velkorysé. Proboha to je úžasné! To je ta největší nabídka, kterou jsem kdy dostal.
Phamová OPRAVA
KVĚTINÁŘKA. Oh, pán je nějak hrdej! On není tak hrdej aby neučil, sám to řikal. No, tu nejsem pro komplimenty, a když mý prachy nejsou dost dobrý, můžu jít jinam.
OdpovědětVymazatHIGGINS. Dost dobré pro co?
KVĚTINÁŘKA. Dost dobrý pro vás. Snad vám to došlo, né? Přišla sem na lekci, to jo. A taky za taky za ní zaplatim, abyste věděl.
HIGGINS. [užasle] PROSÍM!!! [s údivem lape po dechu] Co čekáte, že řeknu?
KVĚTINÁŘKA. No, kdybyste byl džentlmen, moh ste se mě zeptat, jestli si nechci sednout, myslim. Vám řikam, že mám pro vás nabídku.
HIGGINS. Pickeringu, nabídneme této přítěži, zda se nechce posadit, nebo ji vyhodíme oknem?
KVĚTINÁŘKA. [běží s hrůzou k pianu, kde se otočí na podpatku] Ah--ah--ah--ow--ow--ow--oo! [ublížená a fňuká] Nechci aby mi někdo říkal přítěž, když sem chtěla zaplatit jako každá dáma.
Nehybně, oba muži na ní zírají z druhého rohu místnosti, ohromeni.
PICKERING. [něžně] Co si tedy přejete, holčičko moje?
KVĚTINÁŘKA. Chci bejt dáma v květinářství místo prodávání kytek na rohu Tottenham Court Road. Ale nechtěj mě tam, dokud nebudu mluvit víc spisovnějc. On řek, že mě to může naučit. No, tady sem a chci mu zaplatit—nechci žádnou laskavost—a on mě bere, jako kdybych byla špína.
PANÍ PEARCOVÁ. Jak můžete být tak hloupě naivní slečno, a myslet si, že si můžete dovolit zaplatit panu Higginsovi?
KVĚTINÁŘKA. Proč bych nemohla? Vim, co lekce stojí stejně jako vy, a sem připravená zaplatit.
HIGGINS. Kolik?
KVĚTINÁŘKA. [jde zpátky k němu, vítězně] Teď ste se rozpovídal! Myslela sem si že na to kývnete, když budete mít šanci dostat zpátky něco z toho, co ste po mě včera v noci hodil. [důvěrně] Měl ste světlou chvilku, co?
LIZA. No, já vím, co se sluší. Jedna moje známa dostává lekce francouzštiny za 18 pencí za hodinu od opravdového francouzského gentlemana. No, vy nemáte kuráž na to, abyste ode mě chtěl stejně za učení rodnýho jazyka, jako za učení francouzštiny, takže vám nedám víc, jak šilink. Ber nebo nech bejt.
HIGGINS. [chodí sem tam v místnosti, chrastí s klíči a penězi v kapse] Víte, Pickeringu, když nebudete považovat šilink pouze za šilink, ale za poměrnou část platu této dívky, je to stejné jako šedesát nebo sedmdesát liber pro milionáře.
PICKERING. Jak je to možné?
HIGGINS. Zamyslete se. Milionář má kolem 150 liber denně. Ona si vydělá zhruba půl koruny.
LIZA [povýšenecky] Kdo vám řek že si vydělám jen--
HIGGINS [pokračuje] Nabízí mi dvě pětiny denního příjmu za lekci. Dvě pětiny denního příjmu milionáře je něco kolem 60 liber. Je to štědré. Pro pána krále, je to ohromné! Je to ta nejlepší nabídka co mi kdo kdy dal.
DVOŘÁKOVÁ - oprava
KVĚTINÁŘKA. Ó, a já sem pyšná! On mi prej dává lekce, prej jo. Slyšela jsem ho jak to říkal. No, nejsem tady pro lichotky; a pokud moje peníze nejsou dost dobrý, můžu jinam jít.
OdpovědětVymazatHIGGINS: Dost dobré pro co?
KVĚTINÁŘKA. Dost dobrý pro tebe. Teď mi rozumíš, ne? Tak sem došla na ty lekce, došla. A taky je zacálovala: nenech se zmýlit.
HIGGINS [zaražený] NÓ!!! [S těžce popadajícím dechem] Co jste očekávala, že vám odpovím?
KVĚTINÁŘKA. No, jako džentlmen si mi moch nabídnout místo k sezení, řekla bych. Nemáš náhodou pocit, že tu máš ze mě byznys?
HIGGINS. Pickering: Že bychom se zeptali této přítěže, aby si sedla nebo že bychom ji vyhodili z okna?
KVĚTINÁŘKA. [Strachem prchající ke klavíru, už je mimo dosah] Ah--ah--ah--ow--ow--ow--oo! [Raněná a skuhrající] Nebudeš mi říkat, že sem přítěž když jsem se nabídla zaplatit jako každá jiná.
Oba muži nehybně stáli na druhém konci místnosti a ohromeně na ni zírali.
PICKERING [jemně] Co, že to chcete, má milá?
KVĚTINÁŘKA. Chci být tou slečnou květinářkou, ne tou která prodává na rohu Tottenham Court Road. Ale oni mě nevemou dokud nebudu mluvit víc uhlazeně. On řek, že mě může naučit. No, tak jsem tady připravená zaplatit – nechci žádný laskavosti – a on se ke mně chová jak bych byla špína.
MRS. PEARCE. Jak můžete být tak pošetile naivní a myslet si, že máte na to zaplatit panu Higginsovi?
KVĚTINÁŘKA. Proč by ne? Vím, kolik lekce stojí stejně jako vy; a jsem připravená zaplatit.
HIGGINS. Tak kolik?
KVĚTINÁŘKA. [vracející se k němu, vítězoslavně] Konečně je s tebou řeč! Měla jsem za to, že půjdeš od toho ale tys zahlídl šanci dostat zpět kousek toho, cos mi hodil včera večer. [S jistotou] Byls nějakej soucitnej co?
(12 pencí je 1 šilink) (18 pencí je 1,5 šilinku) (half-crown jsou 2 šilinky a 6 pencí) (20 šilinků je 1 libra, 240 pencí je 1 libra) (1 guinea je 1,05 libry = 1 libra)
LIZA. Já vím jak to je. Má známá dostává lekce francouzštiny za osmnáct pencí na hodinu, od pravého francouzského džentlmena. Takže bys neměl bejt tak nestydatej a účtovat si za učení mýho jazyka stejně jako učení cizího jazyka; proto nedám víc než šilink.
HIGGINS [chodí sem a tam po místnosti, cinkající klíčemi a penězi v jeho kapsách] Víte, Pickeringu, pokud vezmete na vědomí, že šilink není jen obyčejný šilink ale procentuální ekvivalent jejího příjmu, tak bychom to mohli brát tak, jak šedesát nebo sedmdesát liber z příjmu milionáře.
PICKERING. Jakto?
HIGGING. Představte si. Milionář má okolo sto padesáti liber denně. Ona má tak dva šilinky a 6 pencí. (half-crown)
LIZA [pohrdavě] Kdo ti řek že já—
HIGGINS. [pokračuje] Nabídla mi za lekce dvě pětiny jejího denního příjmu. Dvě pětiny denně, pro milionáře, by bylo zhruba šedesát liber. To je hodně. U všech svatých to je strašně hodně. To je největší nabídka, kterou jsem kdy dostal.
OPRAVA - Libotovský
KVĚTINÁŘKA: Sme ňáký důležitý! Neni tak pyšnej aby neučil, sám to řikal. No nepřišla sem pro almužnu, a jestli vám moje peníze nejsou dost dobrý, můžu jít jinam.
OdpovědětVymazatHIGGINS: Dost dobré k čemu?
KVĚTINÁŘKA: Dost dobrý pro váás. Už vám to došlo? Přišla sem na hodiny, no jo. A dokonce za ně zaplatim, to se nebojte.
HIGGINS (šokovaně): TEDY! (Znovu se zhluboka nadechne) Co čekáš, že ti povím?
KVĚTINÁŘKA: No, dybyste byl džentlmen, moh‘ byste mi nabídnout židli. Neřikala sem snad, že vám nesu kšefty?
HIGGINS: Pickeringu, nabídneme tomu smetí židli, či ji vyhodíme z okna?
KVĚTINÁŘKA: (Vyděšeně utíká k pianu, kde se otočí) Au—au—au—ou—ou—ou! (Raněna naříká) Nenecham si řikat zátěž, dyž sem nabídla, že zaplatim jak ‘terákoliv dáma.
Oba muži na ni nehybně zírají z druhého konce místnosti, ohromeni.
PICKERING (jemně): Copak tedy chceš, dívenko?
KVĚTINÁŘKA: Chci bejt dáma z květinářství, namísto prodávání kytek na rohu ulice. Ale voni mě nevemou, dokaď nebudu mluvit jako dáma. On řek‘, že by mě zvlád‘ učit. Tak sem tu, připravená mu zaplatit, neřikam si o žádnou laskavost, a von se mnou zachází jak se smetim.
PANÍ PEARCOVÁ: Jak můžeš být tak pošetilá a myslet si, že by sis mohla dovolit hodiny u pana Higginse?
KVĚTINÁŘKA: Proč bych neměla? Vim kolik hodiny stojej stejně jako vy, a sem připravená za ně zaplatit.
HIGGINS: Kolik?
KVĚTINÁŘKA: (vítězoslavně se k němu vrací) Řikala sem si, že se chytnete, když uvidíte šanci jak dostat zpátky kus toho co ste mi včera nechal. (důvěrně) Ste měl připito, co?
...
LÍZA: Já vim, kolik je dost. Jedna má kamarádka chodí na lekce francouzštiny s vopravodvym francouzskym džentlmenem za vosumnáct pencí na hodinu. A vy byste neměl svědomí na to chtít vode mě to samý za to, že mě naučíte muj vlastní jazyk, jako za francouzštinu. Takže nedam víc než šilink. Berte nebo nechte.
HIGGINS: (chodí tam a zpátky po místnosti, chrastí v kapse klíči a drobnými) Víte, Pickeringu, pokud se budeme dívat na šilink jako na procento z příjmu té dívky a ne jako na pouhý šilink, vychází to na šedesát nebo sedmdesát liber od milionáře.
PICKERING: Jak to?
HIGGINS: Zamyslete se. Milionář si vydělá přibližně stopadesát liber na den. Ona si vydělá asi tak třicet pencí.
LÍZA (zvysoka): do vám řek‘, že si vydělávam jenom...
HIGGINS (pokračuje): Nabízí mi dvě pětiny ze svého denního příjmu za hodinu. Dvě pětiny z denního příjmu milionáře by bylo přibližně šedesát liber. To je štědré! U všech svatých, to je obrovská nabídka! Největší nabídka, kterou jsem kdy měl.
- Březina (oprava)
Květinářka: No né, vy ste ňáký namyšlený. Slyšela sem ho, dává lekce, říkal to. Nepřišla sem pro milodary a jestli se vám moje peníze nezdaj dost dobrý, můžu jít jinam.
OdpovědětVymazatHiggins: Nejsou dobré k čemu?
Květinářka: Dost dobrý pro vás. Víte jak to myslim, no ne? Přišla sem kvůli lekcím. A taky za ně zaplatim, abyste rozuměl.
Higgins: (zmateně) Dobře!!!! (Zhluboka se nadechne.) A co čekáte, že vám řeknu?
Květinářka: Kybyste byl žentlmen, myslim, že byste mě usadil, no ne. Řekla sem, že sem tu vobchodně.
Higgins. Pickering: Měli bychom tu pochybnou ženu usadit nebo vyhodit oknem?
Květinářka: (V hrůze utíká ke klavíru, kde se otočí.) Au-au-au-ou-ou-ou! (Ublíženě naříká.) Nikdo mi nebude řikat pochybná, když sem vám nabídla peníze jak každá dáma.
Oba muži se na ni z druhého konce pokoje strnule dívají, jsou ohromeni.
Pickering: (mile) Co tedy potřebujete, má drahá?
Květinářka: Chci bejt dáma z květinářství, a ne prodávat na rohu Tottenham Court Road. Ale nevemou mě, dokavaď nebudu mluvit víc na úrovni. Řek, že je schopnej mě to naučit. Tak sem tady, abych zaplatila, nechci vod nikoho milodary, a von se ke mně chová, jako bych byla ňáká špína.
Paní Pearcová: Jak můžeš být tak hloupá a neotesaná a myslet si, že si můžeš dovolit zaplatit lekce pana Higginse?
Květinářka: A proč bych jako nemohla? Vim, stejně dobře jako vy kolik lekce stojí a sem připravená zaplatit.
Higgins: Kolik?
Květinářka: (vítězoslavně se k němu vrací) No to je řeč! Věděla sem, že kejvnete, když se vobjeví šance, že dostanete zpátky to, co ste mi včera dal. (sebevědomě) Už ste si něco dal, co?
…….
Líza: No, ja vim, co se sluší. Známá dostává lekce francouzštiny za vosumnáct pencí za hodinu vod pravýho francouzskýho žentlmena. No, vy byste se nevodvážil chtít stejně za učení mýho jazyka jako za učení francouzštiny, takže vám nedám víc než šilink. Berte nebo nechte bejt.
Higgins: (Přechází po pokoji, chrastí klíčí a drobnými, co má po kapsách.) Inu, Pickeringu, uvážíte-li, že tento šilink nepředstavuje obyčejný šilink, ale procento z příjmu téhle dívky, vyrovná se šedesáti až sedmdesáti guineí od milionáře.
Pickering: Jak to myslíte?
Higgins: Uvažujte. Milionář má 150 liber za den. Ona si vydělá něco kolem půlkoruny.
Líza: (povýšeně) Kdo vám řek, že mam jenom …
Higgins: (Pokračuje.) Za hodinu mi nabídne dvě pětiny denního příjmu. Dvě pětiny z příjmu milionáře, to by bylo něco kolem 60 liber. To je adekvátní. Proboha, to je ohromné! Je to ta největší nabídka, jakou jsem kdy dostal.
1 guinea = 21 šilinků – pozn. překl.
půlkoruna = 2 šilinky a 6 pencí – pozn. překl.
Drdlová - oprava
OPRAVA
OdpovědětVymazatKVĚTINÁŘKA: Jo, my jsme teda pyšný! Jemu nevadí dávat hodiny, jemu ne, sama jsem slyšela, jak to říká. No, nejsem tady pro lichotky a jestli vám moje peníze nejsou dost dobrý, můžu jít jinam.
HIGGINS: Dost dobré pro co?
KVĚTINÁŘKA: Dost dobrý pro tebe. Už víš, ne? Přišla sem na hodinu, no jo. A nemysli si, taky za ni zaplatim.
HIGGINS: (zaskočeně) TEDY!!! (lapajíc po dechu) Co čekáte, že vám povím?
KVĚTINÁŘKA: No, kdybys byl džentlmen, mohl by ses zeptat, jestli si nechci sednout, myslim. Neříkala jsem, že mám pro tebe nabídku?
HIGGINS: Pickeringu, měli bychom se té bagáže zeptat, jestli se chce posadit, nebo bychom ji měli vyhodit z okna?
KVĚTINÁŘKA: (zděšeně utíká k pianu, kde se na pate otočí) Ach–ach—ach--au—au—au (raněná a naříkajíc) Nikdo mi nebude říkat bagáž, dyž jsem chtěla zaplatit jako každá jiná dáma.
Muži na ni nehybně zírají z druhé strany pokoje, ohromeni.
PICKERING: (něžně) Copak bys vlastně chtěla, děvče?
KVĚTINÁŘKA: Chci bejt dáma v květinářství, a ne prodávat kytky na rohu Tottenham Court Road. Ale nevezmou mě, dokud nebudu mluvit víc nóbl. On říkal, že mě to může naučit. Tak jsem tady, připravená mu zaplatit – nechci nic zadarmo – a on se ke mně chová, jako bych byla špína.
MRS. PEARCE: Jak můžete být tak hloupá a myslet si, že si můžete dovolit zaplatit panu Higginsovi?
KVĚTINÁŘKA: Co by ne? Vim, co hodiny stojej, tak dobře jako vy, a jsem připravená zaplatit.
HIGGINS: Kolik?
KVĚTINÁŘKA: (jde zpátky k němu, vítězně) To je řeč. Myslela jsem si, že si to rozmyslíš, když uvidíš šanci vydělat si zpátky trochu toho, co jsi mě včera hodil. (důvěrně) Měls už docela přihnuto, co?
LIZA: O, já vim, jak to chodí. Moje známá dostává lekce francouzštiny za 18 pencí na hodinu od pravého francouzského džentlmena. No, ty bys snad nebyl tak drzej a za lekce mýho vlastního jazyka bys po mně tolik nechtěl, takže nedám víc než šiling. Ber, nebo nech být.
HIGGINS: (chodí tam a zpátky po pokoji, chrastí klíči a penězi v kapsách) Víte, Pickeringu, když nebudete šiling považovat jen za šiling ale za podíl z příjmu této dívky, vyjde to naprosto stejně jako šedesát nebo sedmdesát quineí od milionáře.
PICKERING: Jak je to možné?
HIGGINS: Zamyslete se. Milionář má přibližně 150 liber denně. Ona si vydělá kolem půlkoruny.
LIZA: (povýšeně) Kdo ti řekl, že mám jenom –
HIGGINS: (pokračuje) Nabízí mi dvě pětiny denního příjmu za lekci. Dvě pětiny z denního příjmu milionáře by byly okolo šedesáti liber. Je to úžasné. U všech svatých, je to ohromné! Je to ta nejvyšší nabídka, jakou jsem kdy dostal.
KVĚTINÁŘKA: My sme ňáko nafoukaný! Von dává lekce: slyšela jsem ho. Nepřišla sem sem pro žádný milodary; a dyž mu moje peníze nejsou dost dobrý, pudu jinam.
OdpovědětVymazatHIGGINS: Dost dobré k čemu?
KVĚTINÁŘKA: Dost dobrý pro váás. Už vám to došlo, jo? Přišla jsem si vyjednat hodiny. A taky za ně zacáluju, to si nemyslete.
HIGGINS: (překvapen) No! (popadne dech) Co byste ode mě chtěla slyšet?
KVĚTINÁŘKA: Dybyste byl gentleman, nabíd byste mi židli. Přece mám pro vás práci, ne?
HIGGINS: Pickeringu, nabídneme tomu smetí židli nebo ji rovnou vyhodíme z okna?
KVĚTINÁŘKA: (utíká vyděšeně k pianu, kde se otočí) Au au au ou ou ou! (naříká) Já si nenechám nadávat do smetí, dyž ci platit jak dáma.
(Oba muži na ni užasle zírají z druhého konce místnosti)
PICKERING: (jemně) Copak si přejete, děvče?
KVĚTINÁŘKA: Chci dělat slečnu v květinářství a né prodávat na ulici. Ale voni mě nechtěj, dyž nemluvim spisovně. Von řek, že by mě naučil. Tak sem tady a chci cálovat – vo nic se neprosim – a von se mnou zachází jak s hadrem.
PANÍ PIERCOVÁ: To jste tak natvrdlá? Opravdu si myslíte, že si můžete dovolit platit hodiny u pana Higginse?
KVĚTINÁŘKA: A proč ne? Vim, na kolik takový hodiny přijdou stejně jak vy a můžu sypat.
HIGGINS: Kolik?
KVĚTINÁŘKA: (triumfálně jde k němu) To je řeč! Já věděla, že se chytnete, dyž uvidíte šanci dostat zpátky něco z toho, co ste mi včera dal. (důvěrně) Že vy ste měl upito, co?
…
LÍZA: Vim, co se platí. Jedna moje přítelkyně se učí fráninu za 18 pencí za hodinu vod vopravdovýho francouzskýho gentlemana. Vy byste si snad nedovolil chtít po mě za učení mýho jazyka tolik co za fráninu. Takže nedám víc než šilink. Ber nebo nech bejt.
HIGGINS: (přechází po pokoji, chrastí klíči a drobnými v kapse) Víte, Pickeringu, zvážíte-li šilink ne jako obyčejný šilink, ale jako část platu té dívky, rovná se vlastně šedesáti nebo sedmdesáti librám od milionáře.
PICKERING: Jak je to možné?
HIGGINS: Spočítejte si to. Milionář mí kolem 150 liber za den. Ona si vydělá zhruba půl koruny.
LÍZA: (povýšeně) Kdo vám řek, že mám jen –
HIGGINS: (počítá) Nabídla mi za hodinu dvě pětiny jejího denního příjmu. Dvě pětiny příjmu milionáře přijdou zhruba na 60 liber. To je něco. To je balík! Tolik jsem ještě nikdy nedostal.
Tahadlová