23. dubna 2019

Bradbury under construction

:)
Vystavil v

5 komentářů:

  1. Anonymní23. dubna 2019 v 11:12

    „Mám šílený nápad,“ řekl.
    „Co?“
    „Když tu teď budeme ležet, naše hlavy na polštářích, a budeme koukat do stropu a mluvit o tom, co bylo před hodinou a před týdnem, abychom viděli, jak jsme se sem dostali, a pak co bylo minulý měsíc a celý minulý rok, to by mohlo pomoci ne?“
    „Jako jak?“ řekla.
    „Prostě otočíme takový ten noční rozhovor,“ řekl.
    „Co že otočíme?“
    „Noční rozhovor. Celý život slýcháme o nočních rozhovorech mezi páry, taková ta konverzace, kterou vedou pozdě v noci nebo brzy ráno. Je to vlastně rozhovor mezi manžely a manželkami nebo mezi milenci. V tomhle případě bychom to ale mohli celé otočit. Pokud se nám povede probrat všechno až k tomu, kde jsme byli včera v deset večer, pak v šest, a pak v poledne, možná se nám taky povede všechno probrat tak, až to zmizí. Noční rozhovor naruby.“
    Malinko se tomu pousmála.
    „Za zkoušku asi nic nedáme,“ řekla. „Co teda musíme udělat?“
    „No, prostě tu budeme ležet hezky narovnaní, odpočívat a koukat do stropu s hlavami na polštářích a začneme si povídat.“
    „O čem budeme mluvit jako první?“
    „Zavři oči a řekni cokoli chceš.“

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní23. dubna 2019 v 11:17

    „O můj bože.“
    „To teda!“
    Oba si lehli zpět a zírali na strop. Dali si načas, aby popadli dech.
    „To bylo báječné,“ řekla.
    „Báječné,“ řekl on.
    Opět se odmlčeli, zatímco zkoumali strop.
    „Bylo to báječné, ale…“ řekla konečně.
    „Co myslíš tím ale?“ řekl on.
    „Bylo to fakt báječné,“ řekla „ale všechno jsme tím zkazili.“

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní23. dubna 2019 v 12:03

    “Jak jsme na tom?”
    “Myslím, že už jsme blízko,” řekla. “Už jsem skoro šest měsíců nazpět. Pokud budeme pokračovat, bude to rok. A dnešní noc bude jen jakási úsměvná, báječná, pitomá vzpomínka.
    “Dobře řečeno,” souhlasil. “Pokračuj.”
    “A ještě,” řekla. “Při každém našem výletě, od snídaně u pobřeží, přes oběd v horách až po večeři v Palm Springs, jsme vždy byli doma před půlnocí – vysadil jsi mě doma a jel pryč.
    “Máš pravdu. Byly to báječné výlety” “Tak tedy” řekl “Jak se cítíš?”
    “Myslím, že už to mám.“ řekla. „Ten noční rozhovor naruby byl skvělý nápad.”
    “Jsi zpátky v knihovně a sama se procházíš? “
    “Ano.”
    „Po chvíli tě budu následovat” řekl „Ještě jedna věc.”
    “Ano?”
    “Zítra v poledne, tenis, ale tentokrát budeš znovu stát za sítí a budeme hrát proti sobě, jako za starých časů, já vyhraju a ty prohraješ.”
    “Tím si nebuď tak jistý. Takže zítra tenis, v poledne. Jako za starých časů. Ještě něco?”
    “Nezapomeň koupit pivo.”
    “Pivo” zopakovala. “Dobře. A co teď? Kamarádi?”
    “Co?”
    “Kamarádi?”
    “Samozřejmě.”
    “Dobře. Už jsem hodně unavená, potřebuji se vyspat. Ale už se cítím lépe.”
    “Já také” řekl.
    “Takže, mám hlavu na polštáři, ty jí máš na svém, ale před tím než půjdeme spát, je tu ještě jedna věc.”
    “Jaká?”
    Chtěla bych tě chytit za ruku, jen to.”
    “Jistě.”
    “Protože mám hrozný pocit” řekla “že by se postel mohla začít točit, ty bys mohl spadnout a já bych se probudila a nedržela tvou ruku.”
    “Ale no tak.” Řekl.
    Jeho ruka se se dotkla té její. Leží klidně a nehybně.
    “Dobrou noc,” řekl.
    “Ach, ano, dobrou noc” odpověděla.

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)