Call me Ishmael. Some years ago--never mind how long precisely--having little or no money in my purse, and nothing particular to interest me on shore, I thought I would sail about a little and see the watery part of the world. It is a way I have of driving off the spleen and regulating the circulation. Whenever I find myself growing grim about the mouth; whenever it is a damp, drizzly November in my soul; whenever I find myself involuntarily pausing before coffin warehouses, and bringing up the rear of every funeral I meet; and especially whenever my hypos get such an upper hand of me, that it requires a strong moral principle to prevent me from deliberately stepping into the street, and methodically knocking people's hats off--then, I account it high time to get to sea as soon as I can. This is my substitute for pistol and ball. With a philosophical flourish Cato throws himself upon his sword; I quietly take to the ship. There is nothing surprising in this. If they but knew it, almost all men in their degree, some time or other, cherish very nearly the same feelings towards the ocean with me.
CHAPTER 24. The Advocate.
As Queequeg and I are now fairly embarked in this business of whaling;
and as this business of whaling has somehow come to be regarded among
landsmen as a rather unpoetical and disreputable pursuit; therefore, I
am all anxiety to convince ye, ye landsmen, of the injustice hereby done
to us hunters of whales.
In the first place, it may be deemed almost superfluous to establish
the fact, that among people at large, the business of whaling is not
accounted on a level with what are called the liberal professions. If a
stranger were introduced into any miscellaneous metropolitan society,
it would but slightly advance the general opinion of his merits, were
he presented to the company as a harpooneer, say; and if in emulation
of the naval officers he should append the initials S.W.F. (Sperm
Whale Fishery) to his visiting card, such a procedure would be deemed
pre-eminently presuming and ridiculous.
Doubtless one leading reason why the world declines honouring us
whalemen, is this: they think that, at best, our vocation amounts to a
butchering sort of business; and that when actively engaged therein, we
are surrounded by all manner of defilements. Butchers we are, that is
true. But butchers, also, and butchers of the bloodiest badge have been
all Martial Commanders whom the world invariably delights to honour. And
as for the matter of the alleged uncleanliness of our business, ye shall
soon be initiated into certain facts hitherto pretty generally unknown,
and which, upon the whole, will triumphantly plant the sperm whale-ship
at least among the cleanliest things of this tidy earth. But even
granting the charge in question to be true; what disordered slippery
decks of a whale-ship are comparable to the unspeakable carrion of those
battle-fields from which so many soldiers return to drink in all ladies'
plaudits? And if the idea of peril so much enhances the popular conceit
of the soldier's profession; let me assure ye that many a veteran
who has freely marched up to a battery, would quickly recoil at the
apparition of the sperm whale's vast tail, fanning into eddies the air
over his head. For what are the comprehensible terrors of man compared
with the interlinked terrors and wonders of God!
But, though the world scouts at us whale hunters, yet does it
unwittingly pay us the profoundest homage; yea, an all-abounding
adoration! for almost all the tapers, lamps, and candles that burn round
the globe, burn, as before so many shrines, to our glory!
But look at this matter in other lights; weigh it in all sorts of
scales; see what we whalemen are, and have been.
Why did the Dutch in De Witt's time have admirals of their whaling
fleets? Why did Louis XVI. of France, at his own personal expense, fit
out whaling ships from Dunkirk, and politely invite to that town some
score or two of families from our own island of Nantucket? Why did
Britain between the years 1750 and 1788 pay to her whalemen in bounties
upwards of L1,000,000? And lastly, how comes it that we whalemen of
America now outnumber all the rest of the banded whalemen in the world;
sail a navy of upwards of seven hundred vessels; manned by eighteen
thousand men; yearly consuming 4,000,000 of dollars; the ships worth,
at the time of sailing, $20,000,000! and every year importing into our
harbors a well reaped harvest of $7,000,000. How comes all this, if
there be not something puissant in whaling?
Michal Zeman
OdpovědětVymazat(1/3)
Říkejte mi Ishmael. Několik let zpátky, není důležité kolik přesně, když jsem neměl skoro žádné peníze a skoro nic mě na pevnině nezajímalo, mě napadlo trošku vyplout a podívat se na moře. Mám to jako způsob, jak zahnat splín a regulovat krevní oběh. Vždycky když si přijdu ponurý kolem úst; vždy když mám v duši vlhký, mrholivý listopad; vždy když se nedobrovolně zastavuji před skladišti rakví, a účastním se každého pohřbu co potkám; a obzvlášť vždy když se mě zmocní nevraživost natolik, že potřebuji silné morální zásady abych zabránil tomu úmyslně vejít na ulici a systematicky srážet lidem klobouky, v tu chvíli dojdu k závěru, že je na čase co nejdříve vyrazit na moře. Mám to místo pistole s nábojnicí. S filozofickou okázalostí se Cato vrhá na svůj vlastní meč; já se v tichosti odebírám na loď. Není na tom nic překvapujícího. Ale kdyby o tom však věděli, téměř všichni muži svým způsobem se mnou dříve či později sdílí naprosto stejné city k moři.
(2/3)
VymazatBez pochyby jeden z hlavních důvodů, proč si svět neváží nás velrybářů, je tento: myslí si, že přinejlepším je naše povolání řezničina, a že jsme při jejím vykonávání obklopeni celou spoustou znesvěcování. Řezníci jsme, to je pravda. Ale řezníci, řezníci nejvyšší úrovně jsou i všichni vojenští velitelé které svět s radostí neustále obdivuje. A co se týče údajné nečistoty naší práce, budete brzy zasvěceni do faktů doteď běžně neznámých, které ve srovnání triumfálně postaví velrybářskou loď alespoň mezi nejčistší věci na této úhledné zemi. Ale i kdybychom dali tomuto nařčení za pravdu; jaká neuspořádaná kluzká paluba velrybářské lodi se může srovnávat s nepopsatelnou mršinou všech těch bojišť, ze kterých se tolik vojáků vrací, aby si užili aplaus všech dam? A pokud myšlenka nebezpečí tolik posiluje populární názor na vojenskou profesi; ujišťuji vás že mnohý veterán, co se dobrovolně zařadil k oddílu by se rychle zarazil při pohledu na obrovský ocas Vorvaně, který mu vytváří víry ve vzduchu nad hlavou. Přeci jen co je pochopitelný teror člověka v porovnání se spojením divů a hrůz Boha!
(3/3)
VymazatProč měli Holanďané za časů DeWittových admirály velrybářských flotil? Proč vybavil Ludvík XIV. Francouzský, ze svých vlastních výdajů, velrybářské lodě z Dunkirku, a zdvořile do tohoto města pozval na dvacet či více rodin z našeho vlastního ostrova Nantucketu? Proč Británie mezi lety 1750 a 1788 platila svým velrybářům odměny až milionu liber? A posledně, jak to že my velrybáři z Ameriky početně převažujeme všechny velrybáře zbytku světa dohromady; máme flotilu o téměř sedmi stech lodí a sedmnácti tisíců námořníků; roční výdaje čtyři miliony dolarů; hodnota lodí během plavby, dvacet milionů dolarů! A každoročně dováží do našich přístavů dobře sklizenou úrodu sedmi milionů dolarů. Jak by tohle všechno bylo možné, kdyby nebylo na velrybářství něco mocného?
Linda Ulbrichtová
OdpovědětVymazatŘíkejte mi Ishmael…
Kapitola 1. Vynoření.
Říkejte mi Ishmael. Před několika lety, je jedno, před kolika přesně, v mé peněžence bylo buď málo, nebo žádné peníze, a nic, co by mě na souši zajímalo, myslel jsem, že se budu trochu plavit a uvidím oceán. Je to způsob, jak zahnat špatnou náladu a regulovat krevní oběh. Pokaždé, když se přistihnu chovat se pochmurněji a pochmurněji; pokaždé, když je v mé duši vlhký, sychravý listopad; pokaždé, když se přistihnu, že se nedobrovolně pozastavuji před skladem s rakvemi a účastním se každého pohřbu, který jsem viděl; a obzvláště kdykoli moje melancholická nálada nade mnou získá větší moc a kontrolu, že to vyžaduje silnou morální podstatu, která mi zabrání v úmyslném vkročení do ulic a metodickým srážením klobouků kolem mě procházejícím lidem, pak jsem pečlivě zhodnotil, že je nejvyšší čas dostat se na moře, co nejříve to půjde. Tohle je moje náhrada za pistoli a nábojnici. S filozofickým rozmachem se Cato vrhne na svůj meč; já se tiše vydám na loď. Není na tom vůbec nic překvapujícího. Kdyby to jen věděli, skoro všichni svým způsobem, dříve nebo později, se mnou budou sdílet stejné pocity k oceánu.
Nepochybně, jeden z hlavních důvodů, proč svět odmítá ctít nás verlybáře, je tento: myslí si, přinejlepším, že naše povolání je řeznické podnikání; a že když se tam aktivně angažujeme, tak jsme obklopeni všemi druhy nečistot. Jsme řezníci, to je pravda. Ale řezníci, řezníci nejkrvavějšího vyznamenání, jsou i všichni váleční velitelé, které svět neustále ctí s radostí. A co se týče domnělé nečistoty našeho podnikání, budete brzy zasvěceni do určitých faktů, které byly do dneška obecně neznámé, a které, vcelku, triumfálně umístí velrybářskou loď, při nejmenším, mezi nejčistší věci na této uspořádané zemi. Ale i kdybychom řekli, že je to pravda; co narušilo kluzkou palubu verlybářské lodi, která je srovnatelná s nepopsatelnou mršinou z těchto bojišť, ze kterých se vrací tolik vojáků, aby slyšeli pochvaly od svých dam? A jestli myšlenka ohrožení vylepšuje populární názor na vojenskou profesi; ujišťuji Vás, že veteráni, kteří otevřeně připochodovali k vojenské jednotce, by rychle couvli, kdyby se zjevil obrovský ocas vorvaně, kterým by vířivými pohyby foukal vzduch nad jeho hlavou. Pro co jsou pochopitelné hrůzy člověka ve srovnání s propojenými hrůzami a zázraky Boha!
Proč měli Holanďané za času DeWittových admirály velrybářských flotil? Proč Ludvík XVI. Francouzský, na jeho osobní náklady, vybavil velrybářské lodě z Dunkirku, a zdvořile pozval do tohoto města pár nebo dvě rodiny z našeho vlastního ostrova Nantucket? Proč Britové mezi lety 1750 a 1788 dávali svým velrybářům odměny až 1,000,000 liber? A konečně, jakto, že my velrybáři z Ameriky, dnes máme početní převahu nad všemi ostatními velrybářemi na světě;
máme námořnictvo o 700 lodích; obsazeno 18 000 muži; roční výdaje máme kolem 4,000,000 dolarů; hodnota lodí,
v době plavby, 20,000,000 dolarů! A každý rok nám do přístavů dováží dobře sklizenou úrodu za 7,000,000 dolarů. Jak by se tohle dělo, kdyby na lovu velryb nebylo nic mocného?
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatKAPITOLA 1. První záblesky
OdpovědětVymazatŘíkejte mi Ishmael. Před pár lety - nesejde na tom, kdy přesně to bylo - když jsem neměl moc peněz, vlastně skoro žádné, a nebylo nic, co by mě na pobřeží zajímalo, řekl jsem si, že bych se mohl trochu proplout kolem pobřeží a prozkoumat vodní říši. To je způsob, kterým mám ve zvyku zahánět splín a regulovat krevní oběh. Kdykoliv se začnu kabonit, když v mé duši nastane vlhký, sychravý listopad, kdykoliv se přistihnu mimoděk postávat před továrnou na rakve a kdykoliv se ocitám na konci všech pohřebních průvodů, které potkám, a především kdykoliv ve mně můj démon zvítězí natolik, že mě stojí obrovské úsilí nepoddat se touze úmyslně vykročit doprostřed ulice a srážet lidem klobouky z hlavy, tehdy usoudím, že je nejvyšší čas vyjet co nejdříve na moře. Tím si nahrazuji zbraň a náboje. S filozofickou okázalostí se Cato vrhá na vlastní meč; já se vydávám na svou loď. Není na tom nic zvláštního. Kdyby o tom ale věděli jiní lidé v podobné situaci, skoro všichni by v sobě dřív nebo později začali chovat touhu po oceánu stejně jako já.
KAPITOLA 24. Advokát
Nejčastějším důvodem, proč má svět sklony nám, lovcům velryb, odpírat úctu, je nepochybně tento: myslí si, přinejlepším, že se naše profese rovná podnikům, jako je řezničina, a že když se lovu velryb aktivně účastníme, jsme jakýmsi způsobem znesvěceni. Řezníci jsme, to je pravda. Ale řezníky a hlavně řezníky s tou nejkrvavější značkou bývali všichni velitelé bojů, kteří se ve světě vždy těší úctě. A co se týče domnělé nečistoty našeho podnikání, zanedlouho budete zasvěceni do jistých faktů doposud všeobecně neznámých, jež navíc vítězoslavně zasadí lov vorvaňů mezi nejčistší věci na tomto spořádaném světě. Ale i kdybychom připustili, že je toto tvrzení pravdivé, která kluzká, zaneřáděná paluba velrybářské lodi je srovnatelná s nepopsatelnými ztrátami životů na bitevních polích, ze kterých se tolik vojáků vrací popíjet za potlesku dam? A pokud možnost nebezpečí tolik povznáší popularitu vojenské profese, rád bych vás ujistil, že mnoho veteránů, kteří dobrovolně narukovali k jednotce dělostřelectva, by se rychle dali na ústup při první konfrontaci s obrovským velrybím ocasem, vířícím vzduch nad jejich hlavami. Neboť co jsou pochopitelné hrůzy lidského světa oproti vzájemně souvisejícím hrůzám a zázrakům Božím!
Proč měli Holanďané za dob de Witta admirály velrybářských flotil? Proč Ludvík XVI., francouzský král, na vlastní náklady vybavil velrybářské lodě z Dunkirku a zdvořile pozval desítky našich rodin z ostrova Nanucket? Proč Británie platila mezi lety 1750 a 1788 velrybářům odměny dosahující milionů liber? A konečně, jak je možné, že velrybáři z Ameriky nyní početně převažují svaz velrybářů na celém světě, vyplouvají s flotilami o sedmi stech lodích, jejichž hodnota se v době vyplutí pohybuje na dvaceti milionech dolarů, s lidskou posádkou osmi tisíc mužů, kteří ročně spotřebují čtyři miliony dolarů a ročně do našich přístavů přiváží úlovek v hodnotě sedmi milionů dolarů. Jak by to všechno bylo možné, kdyby velrybaření neoplývalo mocí?
1)
OdpovědětVymazatKapitola první. Vynoření.
Říkejte mi Ishmael. Před pár lety - je jedno před kolika přesně - jsem neměl moc peněz v peněžence a nic mě nedrželo na pevnině, tak jsem si řekl, že se vydám na plavbu abych viděl i vodní část světa. Byl to můj způsob, jak se zbavit špatné nálady a uklidnit se. Kdykoliv jsem se začal mračit, kdykoliv jsem v sobě ucítil závan deprimujícího a sychravého listopadu, kdykoliv jsem začal nevědomky zastavovat před obchodem s rakvemi a přidávat se k pohřebním průvodům; a obzvlášť kdykoliv se moji démoni začali projevovat až tak, že to vyžadovalo všechny mé silné morální zásady, abych vědomě neprošel ulicí a soustavně nezačal lidem srážet klobouky z hlavy - tehdy jsem věděl, že je nejvyšší čas vyrazit na moře - čím dřív, tím líp. Nahrazuje mi to pistoli a kulku. Kato se s filozofickou okázalostí propíchl mečem; já potichu odcházím na loď. Na tom není nic překvapujícího. Jen kdyby věděli, že skoro každý člověk v podobném stavu zatouží po moři dříve nebo později stejně jako já.
2)
Bezpochyby hlavní důvod toho, že si nás velrybářům svět neváží je tento: mysleli si, že při nejlepším je naše profese podobná řezničině; a že když takto pracujeme, jsme obklopeni nečistotou. Řezníky jsem, to je pravda. Ale řezníky, a to řezníky toho nejkrvavějšího typu, byli též všichni vojevůdci, které svět neustále tak oslavuje. A ještě k tvrzení, že naše zaměstnání je špinavé… Brzy vás zasvětím do určitých věcí, o kterých se dosud moc neví, a které nakonec triumfálně zařadí velrybářskou loď minimálně mezi ty nejčistší věci na této uspořádané planetě. Ale i kdybychom jen připustili, že tato pomluva je to pravdivá; co jsou nepořádné a kluzké paluby velrybářských lodí oproti těm nevýslovným svinstvům na bojových polích odkud se vrací tolik vojáků, vítaných potleskem dam.
A pokud ta představa nebezpečí tolik povznáší práci vojáka, dovolte, abych vás ujistil, že mnoho vysloužilých vojenských veteránů, kteří v klidu pochodovali do bojového pole by se honem obrátilo, kdyby viděli, jak jim obrovský ocas velryby čeří vzduch nad hlavou. Vždyť co jsou pochopitelné hrůzy lidí, porovnáme-li je se spojenými hrůzami a zázraky Boha!
3)
Proč Holanďané za De Witta měli na svých velrybářských lodích admirály? Proč Ludvík XVI., král francouzský, na své vlastní náklady připravil velrybářské lodi z Dunkirku a zdvořile pozval do toho města několik desítek rodin z našeho ostrova Nantucketu? Proč Británie mezi lety 1750 a 1788 platila svým velrybářům na odměnám více než milion liber? A nakonec, jak je možné, že my, američtí velrybáři, převyšujeme počtem všechny velrybáře světa; že naše loďstvo čítá více než sedm set lodí; obsazeno osmnácti tisíci muži. Ročně spotřebujeme čtyři miliony dolarů; lodě na moři mají hodnotu dvacet milionů dolarů! A každý rok přivážíme do našich přístavů velkou kořist v hodnotě sedmi milionů dolarů. Jak by bylo všechno tohle možné, pokud by lov velryb nebyl něco mocného?
Anna Vodňanská
OdpovědětVymazat1)
Kapitola 1. Vynoření.
Oslovujte mě Ishmael. Před několika lety - neřešte, kdy přesně - měl jsem jen málo peněz a nebo úplně prázdnou peněženku a na pevnině mě nic moc nebavilo, tak jsem došel k rozhodnutí plavit se po moři a tak poznat i tuhle část světa. Je to můj způsob, jak zahnat rozmrzelost a napravit tak svůj krevní oběh. Kdykoliv si uvědomím, že se tvářím zatrpkle, kdykoliv v mém nitru nastane mdlý, sychravý listopad, kdykoliv se přistihnu, že se bezmyšlenkovitě zastavuju před obchody s rakvemi a postávám vzadu u každěho pohřbu, který potkám; a ze všeho nejvíc, kdykoliv má zasmušilost nabude takové moci, že je za potřebí silných mravních zásad, abych nevyšel na ulici a nezačal schazovat klobouky z hlav lidem jednomu po druhém - v tu chvíli vím, že už včera bylo pozdě na to, se vypravit na moře. Je to moje náhrada za pistoli a kulku. S filozofickou okázalostí nalehl Cato na svůj meč; já radši v tichosti odcházím na loď. Není na tom nic překvapujícího. Kdyby si to jen uvědomili, téměř všichni muži v podobném stavu by dříve nebo později pocítili stejnou touhu po oceánu jako já.
2)
Kapitola 24. Obhájce.
…
Nepochybně jediný důvod, proč nám svět odpírá pocty jako verlybářům je ten, že si, v tom lepším případě, myslí, že se naše povolání rovná řezničině, a že když jej vykonáváme, jsme obklopeni všelijakou nečistotou. Řezníci jsme, to nepopírám. Ale řezníci, navíc řezníci toho nejkrvavějšího typu, byli také váleční velitelé, které svět radostně zahrnoval poctami. A co se týká té údajné nečistoty našeho povolání, brzo vám uvedu několik skutečností, které jsou obecně málo známé a které nakonec vítězně uvedou verlybářskou loď jako nejčistší věc na naší pokojné zemi. A i když připustíme, že by ta obvinění mohla být pravdivá; jak srovnatelné jsou nepořádné, kluzké paluby verlybářských lodí s mrtvolami pokrytými bojišti, ze kterých se vrací tolik vojáků, aby popili za potlesku dam? A pokud představa nebezpečí tolik zvyšuje obecné zalíbení v povolání vojáků, dovolte mi, abych vás ujistil, že spousta vysloužilých vojáků, kteří s klidem šli na bitevní pole, by se rychle otočili, když by nad sebou spatřili obrovský ocas vorvaně rozhánějícího vzdušné víry. Jak pochopitelné jsou hrůzy muže v porovnání s těmito hrůzami spojenými se zázraky od Boha.
3)
Proč měli Holanďané za dob de Witta admirály na svých verlybářských lodích? Proč Ludvík XVI., král francouzský, na své vlastní náklady vypravil verlybářské lodi z Dunkirku a zdvořile tam pozval několik rodin z našeho vlastního ostrova Nantucket? Proč mezi lety 1750 a 1788 Británie vyplatila svým verlybářům na odměnách více než 1 000 000 000 liber? A na konec - jak je možné, že my verlybáři z Ameriky teď převyšujeme počtem všechny ostatní z řad verlybářů na celém světě; že se plavíme s loďstvem, které má víc jak sedm set lodí a tak osmnáct tisíc mužů; ročně spotřebujeme 4 000 000 000 dolarů; hodnota lodí v době, kdy jsou na moři je 20 000 000 000 dolarů! a každý rok přivážíme do našich přístavišť velkou sklizeň 7 000 000 000 dolarů. Jak by tohle všechno bylo možné, kdyby na verlybaření nebylo něco mocného?
Kapitola 1. Přízraky
OdpovědětVymazatŘíkejte mi Ishmael. Před několika lety - nezáleží na tom, kdy přesně - když jsem měl v peněžence jen pár drobných nebo žádné drobné, a když jsem neměl nic konkrétního, co by mě na pobřeží zajímalo, přemýšlel jsem, že bych se vydal plavit a podíval se na vodní část světa. Tímto způsobem zvládám splín a reguluji tak i svůj krevní oběh. Kdykoliv na své tváři objevím ponurý škleb, kdykoliv je má duše jako sklíčený, sychravý podzim, kdykoliv se nevědomky zastavím před skladem s rakvemi a kráčím na konci řady na každém pohřbu, kterého se účastním a obzvlášť, když nade mnou moje přeludy získají tak velkou moc, že to vyžaduje velké morální zásady, aby mě to zastavilo před tím, abych vkročil na ulici a schválně shazoval lidem klobouky z hlav, tehdy usuzuji, že je ten pravý čas vydat se na moře. Je to moje náhrada za pistoli a nábojnici. S filosofickou okázalostí se Kato vrhá na svůj meč; já v tichosti odcházím na loď. Není na tom nic překvapujícího. Kdyby o tom ostatní věděli, pak by téměř všichni lidé, v induviduální míře, dříve nebo později , se mnou sdíleli stejné city k oceánu.
Kapitola 24. Advokát
Bezpochyby, jedním z hlavních důvodů, proč svět odmítá oslavovat nás, lovce velryb, je ten, že si myslí, že naše povolání je přinejlepším řeznictví, a když pracujeme, jsme obklopeni všemi druhy nečistot. Jsme řezníci, to je pravda. Ale řezníky, kromě toho řezníky té nejkrvavější třídy, byli všichni vojevůdci, které svět neustále s potěšením oslavuje. A pokud jde o údajnou špinavost našeho byznysu, brzy budete zasvěceni do jistých, dosud obecně neznámých faktů, které vcelku triumfálně zařadí loď lovců vorvaňů minimálně mezi ty nejčistší věci na této ohromné planetě. Ale i kdybychom přijali, že toto nařčení je pravdivé, co jsou nepořádné kluzké paluby lodí lovců velryb ve srovnání s nepopsatelnými mršinami pokrytými bitevními poli, ze kterých se mnoho vojáků vrací pít při potlesku dam? A pokud myšlenka ohrožení tolik povznese všeobecné mínění o profesi vojáků, dovolte mi ujistit vás, že mnoho veteránů, kteří dobrovolně pochodovali ublížit někomu na zdraví, by rychle couvalo před ohromným ocasem vorvaně, který fouká a víří vzduch nad jejich hlavami. Co jsou všeobecné terory lidské ve srovnání s vzájemně propojenými terory a zázraky božími?
Proč za časů De Witta měli Holanďané admirály na svých flotilách pro lov velryb? Proč Ludvík XVI., král francouzský, na jeho vlastní náklady vybavil z Dunkernu lodě na lov velryb a zdvořile do tohoto města pozval dvacet, až dvaadvacet rodin z našeho ostrova Nantucket? Proč mezi lety 1750 a 1788 platili Britové svým lovcům velryb odměny ve výši až jednoho milionu liber? A nakonec, jak je možné, že my, američtí lovci velryb, počtem převyšujeme všechny ostatní lovce velryb na světě dohromady, že máme loďstvo o počtu až sedmi set lodí s posádkou až osmi tisíců mužů, což činí roční spotřebu až čtyři miliony dolarů, lodě, které se momentálně plaví na moři, mají hodnotu dvacet milionů dolarů a každý rok importujeme do našich přístavů zaslouženou sklizeň v hodnotě sedmi milionů dolarů. Jak by bylo tohle všechno možné, pokud by na lovu velryb nebylo něco silného?
-Ria Radoměřská
Sofia Sopova
OdpovědětVymazatKapitola 1: Prozření
1. Říkejte mi Ishmael. Před několika lety - nezáleží na tom, jak je to dávno - když jsem měl málo peněz nebo možná žádné peníze v peněžence a nebylo nic zvláštního, co by mě na pevnině zajímalo, jsem myslel, že bych mohl trochu plachtit na světových vodách. Byl to způsob, jakým jsem opustil splín a začal řídit krevní oběh. Kdykoliv se přistihnu v ponuré náladě, kdykoliv je deprimující a sychravý listopad v mé duši, kdykoliv se přistihnu, jak nedobrovolně zastavuji před obchodem s rakvemi a jak stojím v zadních řadách každého pohřbu, na který narazím; kdykoliv mě toto zoufalství začne ovládat, tak to vyžaduje silné morální principy, které mě zastaví před záměrným vkročením na ulici za účelem metodického shazování klobouků. Považuji to za nejvyšší čas vyplout na moře, co nejdříve to půjde. To je má náhrada za pistoli a kulku. Ve filosofském rozkvětu se Cato vrhne na svůj meč; já se tiše vydám na loď. Není na tom nic překvapujícího. Kdyby to věděli, že skoro všichni muži se svými hodnostmi(?) dříve nebo později v sobě začnou mít velmi podobné pocity vůči oceánu jako já.
Kapitola 24: Obhájce
2. Nepochybně jeden z hlavních důvodů, proč si nás, velrybáře, svět neváží, je tento: oni si myslí, že naše povolání se dá přirovnávat k řeznickému typu podnikání; a když jsme tam aktivně zaměstnáni, jsme obklopeni všemi způsoby znesvěcení. Jsme řezníci, to je pravda. Ale řezníci, ano, řezníci těch nejkrvavějších odznaků, byli všichni váleční velitelé, kterým se svět neustále rád ctí. A co se týče údajné nečistoty našeho podnikání, již brzy budete zasvěceni do určitých skutečností, které byly doposud zcela obecně neznámé a které, s ohledem na všechny okolnosti, zařadí velrybářskou loď na lov vorvaňů, při nejmenším, mezi nejčistší věci na této pěkné zemi. I kdybychom si připustili, že je toto tvrzení pravdivé; jaké nepořádné a kluzké paluby velrybářských lodí jsou srovnatelné s nepopsatelnou mršinou bitevních polí, ze kterých se vojáci vrací, aby se opíjeli ze všech těch dámských pochval? Pokud myšlenka nebezpečí tolik zesiluje popularitu představy o profesi vojáka, můžu vás ujistit, že mnozí veteráni, kteří dobrovolně pochodovali k sebezničení, by rychle ucouvli při zjevení obrovského velrybího ocasu, který by rozvířil vítr nad jejich hlavami. Co jsou pochopitelné hrůzy člověka v porovnání spojení hrůz a zázraků Boha!
3. Proč měli Holanďané za dob De Witta admirály jejich velrybářských flotil? Proč ve Francii Ludvík XVI. na jeho vlastní náklady vybavil velrybářské lodě z Dunkirku a pozval přes dvacet rodin z našeho vlastního ostrova Nantucketu? Proč Británie mezi roky 1750 až 1788 platila velrybářům odměnu přes 1 000 000 liber? A konečně, jak je možné, že my, velrybáři Ameriky, převyšujeme počet velrybářů ve světě; máme flotilu s více než 700 loděmi; s posádkou 18 000 mužů; ročně spotřebujeme 4 000 000 dolarů; hodnota lodí v době plavby je 20 000 000 dolarů! a každý rok dovezeme do našich přístavů dobře sklizenou úrodu 7 000 000 dolarů. Jak by tohle bylo možné, kdyby na velrybářství nebylo něco mocného?
1. Kapitola Přízraky
OdpovědětVymazatŘíkejte mi Ishmael. Před pár lety - nezáleží na tom, kdy přesně - když jsem neměl moc peněz nebo žádné peníze a na pobřeží mě nezajímalo nic konkrétního, tehdy jsem myslel na to, že bych se chvíli plavil a viděl vodstvo světa. Je to způsob, kterým zaháním podrážděnost a udržuji se v chodu. Vždy když zjistím, že se šklebím, vždy, když je má duše jako mdlý, sychravý podzim, vždy když se nevědomky zastavím před skladem rakví a účastním se každého pohřbu a obzvlášť když nade mnou získají moji běsové moc, pak to vyžaduje velkou morální sílu, která mi zabrání v záměrném vkročení do ulice a metodickému shazování klobouků kolemjdoucích lidí, teprve v tu chvíli si řeknu, že bych měl co nejrychleji vyplout. To je moje náhrada za pistoli a nábojnici. S filosofickým rozmachem se Cato vrhne na svůj meč; já se tiše odeberu na loď. Není na tom nic překvapujícího. Kdyby jen věděli, že skoro všichni muži na jisté úrovni, dříve nebo později, budou chovat k moři skoro stejné pocity jako já.
24. Kapitola Advokát
Bezpochybně jeden z hlavních důvodů, proč nás svět odmítá ctít jako velrybáře, je tento: přinejlepším si myslí, že naše povolání je jako řezničina a že když se aktivně angažujeme, tak jsme obklopeni všemi možnými nečistotami. Řezníky jsme, to je pravda. Ale řezníci, také řezníci nekrvavějšího vyznamenání jsou všichni váleční velitelé, které svět neustále oblažuje slávou. A k otázce údajné špinavosti našeho povolání, brzy budete zasvěceni do jistých obecně neznámých faktů, a které vcelku triumfálně zařadí loď lovců velryb mezi ty nejčistější věci na téhle ohromné planetě. A i když připustíme možnost, že je toto tvrzení pravdivé, co jsou nepořádné kluzké paluby lodě lovců velryb ve srovnání s nepopsatelnými mršinami na bitevních polích, ze kterých se tolik vojáků vrátí popíjet za potlesku dam? A pokud myšlenka nebezpečí tolik povznese oblíbenost profese vojáka, ujišťuji vás, že mnoho válečných veteránů, kteří dobrovolně napochodovali na bitevní pole, by rychle couvali před ohromným ocasem velryby, který víří vzduch nad jejich hlavami. Co jsou pochopitelné hrůzy člověka ve srovnání s hrůzami a zázraky Boha!
Proč měli Holanďané za dob De Witta admirály na jejich velrybích lodích? Proč francouzský král Ludvík XVI. na své vlastní náklady vybavil velrybí lodě z Dunkirku a zdvořile tam pozval několik rodin z našeho ostrova Nantucket? Proč Británie mezi roky 1750 a 1788 platila svým velrybářům odměny ve výši až jednoho milionu liber? A nakonec, jak je možné, že my velrybáři z Ameriky teď počtem převyšujeme všechny ostatní z řad velrybářů na světě; plujeme s loďstvem čítající více než sedm set lodí; s posádkou čítající osmnáct tisíc mužů; s ročními náklady 4 000 000 dolarů a po moři se plavící lodě v hodnotě 7 000 000 dolarů. Jak by tohle všechno bylo možné, kdyby na lovu velryb nebylo něco mocného?
- Radmila Fleišerová
Matěj Svoboda
OdpovědětVymazatHrozby
Říkejte mi Išmael. Před pár lety- nezáleží na tom před kolika- když jsem v peněžence neměl téměř žádné peníze a na souši mě nic nelákalo, přemýšlel jsem o tom, že bych se vydal na moře a trochu se porozhlédl po vodní části světa. Takhle já prchám před zlostí a zklidňuji oběh. Kdykoli se přistihnu, jak v sobě hýčkám zklamání, kdykoli mi v mysli opadá veškeré listí a mysl se změní se na chladný a vlhký podzim, kdykoli se přistihnu, jak se zastavuji u výloh s rakvemi a vybavím si konec každého pohřbu, na kterém jsem byl, a nakonec, kdykoli mě má trudomyslnost ovládne natolik, že zabránit mi, abych vyrazil do ulic s úmyslem srážet s krutou poctivostí lidem z hlav klobouky, by vyžadovala silnou mravní sílu, tehdy si uvědomím, že je nejvyšší čas vyrazit na moře tak rychle, jak jen to půjde. Toto je pro mě, co pistole a kulka pro jiné. Když se dívám na Cata, který se s klidem a grácií vrhá na svůj meč, já si radši v tichosti sedám na svou loďku. Není na tom nic překvapeníhodného. Kdyby jen věděli, že každý z nich se mnou nadšení pro moře do určité míry sdílí také.
Jedním z hlavních důvodů, proč nás, velrybáře, svět odmítá přijmout, je nepochybně tento: myslí si, že naše povolání je přinejmenším řeznicky založené a když svou práci vykonáváme, obklopuje nás špinavost všeho druhu. Řezníci jsme, to ano. Ale řezníci, ti, kteří jsou toho nejkrvavějšího založení, jsou všichni váleční vůdci, které svět stále nadšeně opěvuje. A co se týče záležitosti údajné nečistoty naší práce, všichni brzy budete zasvěceni do určitých faktů, doposud obecně neznámých, které, po tom všem, mohou úspěšně zasadit lodě na lovení vorvaňů alespoň mezi ty nejčistší věci tohoto čistého světa. Ale i když jim dáme za pravdu, která neuspořádaná kluzká paluba velrybářské lodi je srovnatelná s bezpočtem mrtvol na bitevní poli, ze kterých se vojáci vrací, aby se opíjelo za potlesku dam. A pokud tato představa nebezpčí zvyšuje onu vyhlášenou domýšlivost vojenské profese, dovolte mi ujistit vás, že mnohý veterán, který se dobrovolně propochodoval až ke zraněním, by se velice rychle otočil na patě, kdyby spatřil gigantický ocas vorvaně obrovského, jak víří okolní vzduch. Protože co znamenají srozumitelné hrůzy lidí v porovnání s hrůzami Boha, které jsou propojené s zázraky!
Proč měli Holanďané za časů DeWitta vlastní admirály flotil pro lov velryb? Proč Ludvík XVI. Francouzský vypravoval na vlastní náklady lodě pro lov velryb z Dunkirku a zdvořile tam pozval na dvacet rodin z našeho vlastního ostrova Nantucket? Proč Británie mezi lety 1750 a 1788 platila velrybářům odměnou až jeden milion liber? A konečně, jak se stane, že my, velrybáři z Ameriky, kteří jsme v početní nevýhodě oproti ostatním skupinám lovícím velryby po celém světě, disponujeme flotilou přinejmenším sedmi stovkek lodí ovládaných osmnácti tisíci mužů. Ročně spořádáme čtyři miliony dolarů a naše lodě v době, kdy působily, měly hodnotu dvaceti milionů dolarů! Každý rok nám do přístavu dovezly (lodě) sklizeň v hodnotě sedmi milionů dolarů. Jak by se tohle mohlo stát, kdyby na lovení velryb nebylo něco silně lákavého?
KAPITOLA 1. Vidiny.
OdpovědětVymazatŘíkejte mi Ishmael. Před pár lety — nesejde na tom, jak přesně dlouho — když jsem měl v peněžence sotva nějaké peníze a k pevnině mě zrovna nic konkrétního nevázalo, napadlo mě, že se budu nějakou chvilku plavit a prohlédnu si tu modrou část světa. Je to takový můj způsob, jak ze sebe vyplavit vztek a držet na uzdě krevní oběh. Kdykoli se přistihnu, že má ústa křiví úšklebky; kdykoli do mé duše zavítá mokrý sychravý listopad; kdykoli se začnu nevědomky zastavovat před sklady rakví a uzavírat procesí každého pohřbu, na který zavítám; a především kdykoli mě tak přemohou moji běsové, že to chce silnou morální zásadu, aby mi zabránila vykročit do ulic s jasným úmyslem lidem systematicky shazovat klobouky — tehdy usoudím, že je nejvyšší čas co nejdříve vyplout na moře. To je má náhražka pistole a kulky. Cato s filosofickou teatrálností padl na svůj meč; já se tiše odebírám na palubu. Není na tom nic překvapivého. Téměř všichni lidé jsou dříve nebo později ve stavu, kdy k oceánu chovají bezmála stejné pocity jako já, jen kdyby to sami věděli.
***
Bezpochyby jeden z hlavních důvodů, proč svět odmítá respektovat nás velrybáře, je tento: myslí si, přinejlepším, že naše povolání je to stejné, jako řezničina, a že když se v něm aktivně pohybujeme, jsme obklopeni všemi druhy nečistot. Řezníci jsme, to je pravda. Ale řezníci byli, a to řezníci toho nejkrvavějšího řádu, také všichni vojevůdci; a svět se v jejich vyzdvihování ustavičně vyžívá. A co se domnělé nečistoty našeho řemesla týče, brzy budete zasvěcení do jistých faktů, které byly dosud obecně poměrně neznámé a které v celku triumfálně umístí lov vorvaňů přinejmenším mezi nejčistotnější záležitosti na této pořádkumilovné zemi. Ale i pokud uznáme tento předpoklad za pravdivý, co jsou nepořádné paluby velrybářských lodí v porovnání s nepopsatelnými bojišti posetými mršinami, odkud se tolik vojáků vrací, aby se opíjeli za ženského potlesku? A pokud vidina nebezpečí tolik posiluje obecně populární pohled na vojenskou profesi, buďte si jisti, že mnoho veteránů, kteří nebojácně pochodovali vstříc baterii, by se zhrozilo, kdyby se vynořil obrovský ocas velryby a rozvířil mu vzduch nad hlavou. Protože co jsou představitelné, lidmi vytvořené hrůzy v porovnání se vzájemně propojenými děsy a divy Boha!
***
Proč měli Holanďané z dob De Witta admirály v čele svých velrybářských flotil? Proč Ludvík XVI. Francouzský na své vlastní náklady vypravil velrybářské lodě z Dunkirku a uctivě do tohoto města pozval nějakých dvacet nebo čtyřicet rodin z našeho ostrova Nantucket? Proč Británie mezi lety 1750 až 1788 vyplatila svým velrybářům odměny přesahující 1,000,000 liber? A konečně, jak je možné, že my, velrybáři z Ameriky, početně převažujeme všechny velrybáře ze zbytku světa; tvoříme flotilu o více než sedmi stech plavidlech; s posádkou čítající celkem osmnáct tisíc mužů; každoročně spotřebujeme 4,000,000 dolarů; hodnota lodí při plavbě činí 20,000,000 dolarů a rok co rok dovážíme do našich přístavů poctivou sklizeň v hodnotě 7,000,000 dolarů! Jak by to bylo možné, kdyby bylo velrybářství bezvýznamné?
Kapitola 1. Vynoření.
OdpovědětVymazatŘíkejte mi Ishmael. Před několika lety – nezáleží přesně kdy – jsem měl v peněžence buď pár drobných, nebo vůbec žádné, a neměl nic, co by mě na pevnině zajímalo, pomyslel jsem si, že bych mohl odplout na moře a vidět tu vodní část světa. Je to způsob, kterým odháním splín a reguluji krevní oběh. Kdykoli si na sobě povšimnu ponurého výrazu, kdykoli má duše zažívá mdlý a sychravý listopad, kdykoli zpozoruji, že jsem neúmyslně zastavil před obchodem s rakvemi a objevuji se v zadní části každého pohřebního průvodu, na který narazím, a obzvláště, když se má sklíčenost natolik ujme své moci, že je zapotřebí, aby mi všechny mé morální zásady zabránily úmyslně vkročit na ulici a soustavně lidem srážet klobouky z hlav – tehdy usuzuji, že je ten nejvyšší čas vydat se na moře. To je má náhrada za pistol a kulku. Kato se s filozofickou okázalostí vrhl na svůj meč, já se v tichosti odebírám na loď. Není na tom nic překvapivého. Takřka všichni muži v podobných chvílích, kdyby to jen věděli, si dříve či později vypěstují stejné pouto k moři jako já.
Kapitola 24. Obhájce.
Pravděpodobně hlavním důvodem, proč nás velrybáře odmítá svět ocenit, je tento: domnívají se, že se naše povolání rovná nanejvýš řezničině, a že jsme při jeho vykonávání obklopeni všemi různými druhy nečistot. Řezníci jsme, to je pravda. Ale také řezníci, a to řezníci nejkrvavějších vyznamenání, byli do jednoho vojenští velitelé, jimž svět neustále radostně vzdává čest. A co se týče skutečnosti údajné nečistoty naší práce, budete brzy obeznámeni s určitými fakty, dosud obecně neznámými, které nakonec vítězně postaví velrybářskou loď mezi přinejmenším nejčistší věci na této uspořádané zemi. Ale i kdybychom připustili, že je toto nařčení pravda; co jsou nepořádně kluzké podlahy velrybářské lodi v porovnání s nepopsatelným neřádstvem bojišť, ze kterých se vojáci vrací, aby popíjeli za potlesku dam? A pokud myšlenka nebezpečí natolik povznáší všeobecné mínění o profesi vojáka, rád bych vás ujistil, že mnohý veterán, který s klidem pochodoval na bojiště, by prudce odskočil při zjevení obrovského vorvaního ocasu, který mu nad hlavou tvoří vzdušné víry. Co jsou tedy pochopitelné hrůzy člověka, když je srovnáme s propojenými divy a hrůzami božími!
Proč měli Holanďané za časů De Witta admirály na svých velrybářských lodích? Proč Ludvík XVI., král francouzský, na své náklady vypravil velrybářské lodě z Dunkerku, a zdvořile tam pozval několik rodin z našeho vlastního ostrova Nantucket? Proč Británie mezi roky 1750 a 1788 vyplácela svým velrybářům v odměnách více než milion liber? A v neposlední řadě, jak je možné, že my, američtí velrybáři, převyšujeme počtem počet všech velrybářů celého světa; že naše loďstvo čítá více než sedmi set lodí, osazené posádkou osmnácti tisíců mužů, což ročně činí spotřebu čtyř milionů dolarů; a hodnota lodí na moři odpovídá dvaceti miliónům dolarů! A každý rok přivážejí do našich přístavů náležitě získanou sklizeň v hodnotě sedmi miliónů dolarů. Jak by toto všechno bylo možné, kdyby velrybaření nebylo něco mocného?
Říkejte mi Ishmael.
OdpovědětVymazatPřed několika lety, nehledě na to kdy přesně, když jsem měl v peněžence málo nebo žádné peníze, a nic mimořádného, co by mě zajímalo na pevnině, myslel jsem, že se budu trochu plavit a podívám se po oceánu. Je to způsob, jak zahnat splín a regulovat krevní oběh. Kdykoli si přijdu ponurý kolem úst, kdykoli je v mé duši mdlý, sychravý listopad, kdykoli se přistihnu, jak nedobrovolně zastavuji před skladem rakví a účastním se každého pohřbu, který vidím, a obzvlášť kdykoli moje melancholická nálada nade mnou získá moc, potřebuji silné morální zásady, abych předešel tomu, že vyjdu záměrně do ulice a budu systematicky srážet lidem klobouky, zhodnotím, že je pravý čas vyrazit na moře, co nejdříve to půjde. Je to moje náhrada za pistol s nábojnicí. S filozofickou fanfárou se Cato vrhá na svůj meč. Na tom není nic překvapujícího. Kdyby jen věděli, téměř všichni muži se mnou dříve či později sdílí úplně stejné pocity k moři.
Nepochybně, jeden z hlavních důvodů proč svět odmítá ctít nás velrybáře, je tento: myslí si, při nejlepším, že naše povolání je řezničina, a že jsme při jejím vykonáváním obklopeni celou řadou nečistot. Řezníci jsme, to je pravda. Ale řezníci, řezníci nejkrvavějšího odznaku jsou i všichni vojenští velitelé, které svět neustále ctí. A co se týče údajné nečistoty naší práce, budete brzy zasvěceni do některých faktů, které byly doposud celkem neznámé. A které jako celek triumfálně umístí velrybářskou loď, při nejmenším mezi nejčistší věci na této čisté zemi. Ale i když označíme za pravdivé, jaká nepořádná a kluzká paluba velrybářské lodi je srovnatelná s nevýslovnou mršinou bojišť ze kterých se tolik vojáků vrací, aby si vychutnali pochval dam. A pokud myšlenka nebezpečí zvyšuje popularitu vojenské profese, ujišťuji vás, že mnoho veteránů, kteří dobrovolně naverbovali, by rychle couvlo, při zjevení obrovského ocasu vorvaně, kterým víří nad hlavou. Jak jsou pochopitelné hrůzy lidstva ve srovnání se vzájemně propojenými hrůzami a zázraky boha!
Proč měli Holanďané za času DeWittových admirály velrybářských flotil? Proč Ludvík XVI. Francouzský, na své vlastní náklady vybavil velrybářské lodě z Dunkirku a zdvořile do toho města pozval dvacet nebo až dvakrát tolik rodin z našeho a vlastního ostrova Nantucket? Proč Británie mezi lety 1750 a 1788 vyplatila svým velrybářům v odměnách až milion liber? A konečně, jak je možné že my, velrybáři Ameriky přečíslíme všechny ostatní velrybáře světa dohromady; máme námořnictvo o téměř sedmi stech lodí, obsazeno sedmnácti tisíci mužů; roční výdaje čtyři miliony dolarů; hodnota lodí během plavby je dvacet milionů dolarů. A každý rok přiváží do našich přístavů dobře ukořistěných sedm milionů dolarů. Jak je tohle všechno možné, pokud není něco mocného na velrybářství.
Marek Zákravský
Kapitola 1. Hrozby
OdpovědětVymazatŘíkejte mi‚ Ishmael. Pár let zpátky, nezáleží kdy, nemaje žádné peníze, nic co by mne zajímalo na pobřeží, řekl jsem si, že se vydám na moře, poznat krásy vodních částí světa. JE to můj trik, abych zahnal bláznění z nudy a zároveň na obnovení rutiny. Kdykoliv na mne jde chmura, kdykoliv mi na mysl přichází listopadový chlad a vlhkost, kdykoliv se nedobrovolně zastavuji před márnicí nebo se připojím k pohřebnímu průvodu, a nejvíce kdykoliv, kdy mne mé šílené tendence naprosto ochromí až tak, že se musím zuby nehty držet, abych nevběhl na ulici a nezačal náhodným kolemjdoucím shazovat klobouky – tehdy je mi jasné, že je třeba vyrazit na moře, co nejdříve to jde. Toto je má náhrada za pistoli a kuličku. S filozofickým nadšením se Cato vrhá na svůj meč; já se tiše odebírám na svou palubu. Na tom není nic překvapivého. Kéž by to věděli, ale téměř každý se mnou sdílí tento můj pocit z oceánu.
Jeden z důvodů proč nás verlybáře odmítají vyznamenávat je bez debat ten, že si myslí, že náš obor není ničím než řezničinou, a když se i pokusí navázat kontakt, nevidí nic než odpad. Řezníci jsme, to je pravda. Ale řezníci, navíc řezníci nejvyššího kalibru jsou vojenští velitelé, u kterých nikdo neváhá při rozdávání medajlí. K naší údajné špinavosti, brzy vám představím určité méně známé fakty, které vyzdvihnou naši velrybářskou bárku mezi nejčistší místa na zemi. Avšak i když dáme za pravdu tomuto trvzení, jak můžeme porovnávat velrybářskou a vojenskou loď na které umírají vojáci. A pokud tato myšlenka vyzdvyhuje populární ideál vojenství, nechte se ujistit, že i veterána, který bez váhání jde proti dělu, stihne chmura při pohledu na široký ocas vorvaně. Neboť co jsou pochopitelné lidské hrůzy oproti hrůzám říše Boží.
Proč měli Nizozemci v dobách De Witta admirály svých velrybářských flotil? Proč Ludvík XVI. Francouzský, na vlastní náklady, vypouštěl své lodě z přístavu Dunkirk a dokonce přizval dvě rodiny z našeho vlastního ostrova Nantucket? Proč Británie mezi lety 1750 a 1788 platila svým velrybářům odměny až milion liber? A nakonec, jak se to stalo že my, velrybáři Ameriky nyní převyšujeme počtem všechny ostatní národy, plavíme se ve flotile o síle sedmisech lodí, obsluhovaných více než osmnácti tisíci muži, roční údržba převyšuje i čtyři miliony dolarů, hodnota lodí, během plavby je více než dvacet miliónů dolarů, a každý rok přiváží do našich přístavů sklizeň v hodnotě sedmi milionů dolarů. Jak je toto všechno možné, když tvrdíme, že není nic přitažlivého na velrybářství.
František Šíf
Izmael.
OdpovědětVymazatOprava, Šíf
OdpovědětVymazatKapitola 1. Přízraky
Říkejte mi‚ Ishmael. Před pár lety, nezáleží kdy, nemaje žádné peníze, nic co by mne zajímalo na pobřeží, řekl jsem si, že se vydám na moře, poznat krásy vodních částí světa. Je to můj zvyk, abych zahnal bláznění z nudy a zároveň na znovunastolení zaběhlé rutiny. Kdykoliv na mne jde chmura, kdykoliv mi na mysl přichází listopadový chlad a vlhkost, kdykoliv se nedobrovolně zastavuji před výloh s rakvemi nebo se připojím k pohřebnímu průvodu, a nejvíce tehdy, kdy mne mé šílené tendence naprosto ochromí do takové miry, že se musím zuby nehty držet, abych nevběhl na ulici a nezačal náhodným kolemjdoucím shazovat klobouky – tehdy je mi jasné, že je třeba vyrazit na moře, co nejdříve. Toto je má náhrada za pistoli a jeden náboj. S filozofickým nadšením se Cato vrhá na svůj meč; já se tiše odebírám na mou palubu. Na tom není nic překvapivého. Přál bych si, aby si každý uvědomil, že v té či oné míře se mnou tyto pocity sdílí.
Kapitola 24. Advokát
Bez pochyb, jedním z hlavním důvodů, proč nás lovce velryb odmítají uznávat je ten, že si myslí, že náš obor není ničím než řezničinou, a v případě nuceného kontaktu se shledáváme pouze s opovržením. Řezníci jsme, to je pravda. Ale řezníci, navíc řezníci nejvyššího kalibru jsou vojenští velitelé, u kterých nikdo neváhá při vyznamování. K naší údajné špinavosti, brzy vám představím určité méně známé skutečnosti, které vyzdvihnou naši velrybářskou bárku mezi nejčistší místa na zemi. Avšak i když dáme za pravdu tomuto trvzení, jak můžeme porovnávat velrybářskou a válečnou loď na které umírají vojáci. A pokud představa bídy zlepšuje obraz profese vojáka, nechte mne Vás ujistit, že i veterána, který bez váhání jde proti dělu, přepadne strach při pohledu na široký ocas vorvaně, tyčícího se ve vzduchu nad ním. Neboť co jsou pochopitelné lidské hrůzy oproti hrůzám a zázrakům říše Boží.
Proč měli Nizozemci v dobách De Witta admirály svých velrybářských flotil? Proč Ludvík XVI. Francouzský, na vlastní náklady,vypravoval své lodě z přístavu Dunkirk a dokonce přizval několik rodiny z našeho vlastního ostrova Nantucket? Proč Británie mezi lety 1750 a 1788 platila svým velrybářům odměny až milion liber? A nakonec, jak se to stalo že my, velrybáři Ameriky nyní převyšujeme všechny ostatní národy co do počtu námořníků, plavíme se ve flotile o síle sedmiseti lodí, obsluhovaných více než osmnácti tisíci muži, která ročně zkonzumuje více než čtyři miliony dolarů, hodnota lodí během plavby je více než dvacet miliónů dolarů, a každý rok přiváží do našich přístavů kořist v hodnotě sedmi milionů dolarů. Jak je toto všechno možné, pokud nenacházíme nic mocného na lovu vele ryb.
František Šíf
OPRAVA
OdpovědětVymazat1. Kapitola Přízraky
Říkejte mi Ishmael. Před pár lety - nezáleží na tom, kdy přesně - když jsem neměl moc peněz nebo žádné peníze a na pobřeží mě nezajímalo nic konkrétního, tehdy jsem myslel na to, že bych se chvíli plavil a prozkoumal vodní části světa. Je to způsob, kterým zaháním podrážděnost a zklidňuji oběh. Vždy, když zjistím, že na mě jdou chmury, vždy, když je má duše jako mdlý, sychravý podzim, vždy když se nevědomky zastavím před skladem rakví a účastním se každého pohřbu a obzvlášť když nade mnou získají moji běsové moc, pak to vyžaduje velkou morální sílu, abych nevyšel na ulici a abych nezačal soustavně srážet klobouky kolemjdoucím lidim, teprve v tu chvíli si řeknu, že bych měl co nejrychleji vyplout. To je moje náhrada za pistoli a náboj. S filosofickým rozmachem se Cato vrhná na svůj meč; já se tiše odeberu na loď. Není na tom nic překvapujícího. Téměř všichni lidé budou dříve nebo později ve stavu, kdy budou sdílet stejné city k oceánu jako já, jen kdyby to sami věděli.
24. Kapitola Advokát
Bezpochybně jeden z hlavních důvodů, proč nás svět lovce velryb, je tento: přinejlepším si myslí, že naše povolání je řezničina a když pracujeme, tak jsme obklopeni všemi možnými nečistotami. Řezníky jsme, to je pravda. Ale řezníci, také řezníci nekrvavější třídy jsou všichni váleční velitelé, které svět neustále oslavuje. A k otázce údajné špinavosti našeho povolání, brzy budete zasvěceni do jistých obecně neznámých faktů a které vcelku triumfálně zařadí loď lovců velryb mezi ty nejčistější věci na téhle ohromné planetě. Pokud připustíme možnost, že je toto tvrzení pravdivé, co jsou nepořádné kluzké paluby lodě lovců velryb ve srovnání s nepopsatelnými bitevní poli zaplněných mrtvolami, ze kterých se tolik vojáků vrací popíjet za potlesku dam? A pokud myšlenka nebezpečí tolik povznese oblíbenost profese vojáka, ujišťuji vás, že mnoho válečných veteránů, kteří dobrovolně napochodovali na bitevní pole, by rychle couvalo před ohromným ocasem velryby, který víří vzduch nad jejich hlavami. Co jsou pochopitelné hrůzy člověka ve srovnání s hrůzami a zázraky Boha!
Proč měli Holanďané za dob De Witta admirály v čele svých velrybářských flotil? Proč francouzský král Ludvík XVI. na své vlastní náklady vybavil velrybářské lodě z Dunkirku a zdvořile tam pozval několik rodin z našeho ostrova Nantucket? Proč Británie mezi roky 1750 a 1788 platila svým velrybářům odměny ve výši až jednoho milionu liber? A nakonec, jak je možné, že my velrybáři z Ameriky teď počtem převyšujeme všechny další lovce velryb na světě; flotilu čítající více než sedm set lodí; s posádkou čítající osmnáct tisíc mužů; s ročními náklady 4 000 000 dolarů a přivezeme do přístavu úlovek v hodnotě sedmi miliónů dolarů. Jak by tohle všechno bylo možné, kdyby na lovu velryb nebylo něco mocného?
- Radmila Fleišerová
KAPITOLA 1. Přeludy.
OdpovědětVymazatŘíkejte mi Ishmael. Před pár lety — netřeba bádat, jak přesně dlouho — když jsem měl v peněžence sotva nějaké peníze a k pevnině mě zrovna nic konkrétního nevázalo, napadlo mě, že se budu nějakou chvilku plavit a prohlédnu si tu modrou část světa. Je to takový můj způsob, jak ze sebe vyplavit vztek a držet na uzdě krevní oběh. Kdykoli se přistihnu, že mi ústa křiví melancholie; kdykoli do mé duše zavítá mokrý sychravý listopad; kdykoli se začnu nevědomky zastavovat před sklady rakví a uzavírat procesí každého pohřbu, na který zavítám; a především kdykoli mě tak přemohou moji běsové, že musím mobilizovat veškeré morální síly, aby mi zabránila vykročit do ulic s jasným úmyslem systematicky lidem shazovat klobouky — tehdy usoudím, že je nejvyšší čas co nejdříve vyplout na moře. To je má alternativa pistole a kulky. Cato s filosofickou teatrálností padl na svůj meč; já se tiše odebírám na palubu. Není na tom nic překvapivého. Téměř všichni lidé jsou dříve nebo později ve stavu, kdy k oceánu chovají bezmála stejné pocity jako já, jen kdyby to sami věděli.
***
Bezpochyby jeden z hlavních důvodů, proč svět odmítá respektovat nás velrybáře, je tento: myslí si, přinejlepším, že naše povolání je stejné, jako řezničina, a že jsme jako aktivní velrybáři obklopeni všemi druhy nečistot. Řezníci jsme, to je pravda. Ale řezníci jsou, a to řezníci toho nejkrvavějšího řádu, také všichni vojevůdci; a svět se v jejich vyzdvihování ustavičně vyžívá. A co se domnělé nečistoty našeho řemesla týče, brzy budete zasvěceni do jistých faktů, které byly dosud obecně poměrně neznámé a které v celku triumfálně umístí lov vorvaňů přinejmenším mezi nejčistotnější záležitosti na této pořádkumilovné zemi. Ale i pokud uznáme tento předpoklad za pravdivý, co jsou zaneřáděné a kluzké paluby velrybářských lodí v porovnání s nepopsatelnými bojišti posetými mršinami, odkud se tolik vojáků vrací, aby se opíjeli za ženského potlesku? A pokud vidina nebezpečí tolik posiluje obecně populární pohled na vojenskou profesi, buďte si jisti, že mnoho veteránů, kteří nebojácně pochodovali vstříc dělu, by se zděsilo, kdyby se vynořil obrovský ocas velryby a rozvířil vzduch nad hlavou. Protože co jsou představitelné, lidmi vytvořené hrůzy v porovnání se vzájemně propojenými děsy a divy Boha!
***
Proč měli Holanďané z dob De Witta admirály v čele svých velrybářských flotil? Proč Ludvík XVI. Francouzský na své vlastní náklady vypravil velrybářské lodě z Dunkirku a uctivě do tohoto města pozval nějakých dvacet nebo čtyřicet rodin z našeho ostrova Nantucket? Proč Británie mezi lety 1750 až 1788 vyplatila svým velrybářům odměny přesahující 1,000,000 liber? A konečně, jak je možné, že nás, velrybářů z Ameriky, je více, než velrybářů ze zbytku světa dohromady; že tvoříme flotilu o více než sedmi stech plavidlech; s posádkou čítající celkem osmnáct tisíc mužů; každoročně spotřebujeme 4,000,000 dolarů; hodnota lodí při plavbě činí 20,000,000 dolarů a rok co rok dovážíme do našich přístavů poctivou kořist v hodnotě 7,000,000 dolarů! Jak by to bylo možné, kdyby velrybářství nemělo určitou moc?
Sofia Sopova - OPRAVA
OdpovědětVymazatKapitola 1: Vynoření
1. Říkejte mi Ishmael. Před několika lety - nezáleží na tom, jak je to dávno - když jsem neměl moc peněz a nebylo nic zvláštního, co by mě na pevnině zajímalo, myslel jsem, že bych se mohl trochu plavit na moři. Byl to způsob, jakým jsem zahnal splín a začal řídit krevní oběh. Kdykoliv spatřím v zrcadle svou ponurou tvář, kdykoliv je v mé duši deprimující a sychravý listopad, kdykoliv si všimnu, že nedobrovolně zastavuji před obchodem s rakvemi a že stojím v zadních řadách každého pohřbu, na který narazím; kdykoliv mě toto zoufalství začne ovládat, vyžaduje to silné morální principy, které mě zastaví před vkročením na ulici a úmyslným shazováním klobouků. Považuji to za nejvyšší čas vyplout na moře, co nejdříve to půjde. To je má náhrada za pistoli a kulku. S filosofickou pompézností se Cato vrhne na svůj meč; já se tiše vydám na loď. Není na tom nic překvapujícího. Kdyby jen věděli, že skoro všichni muži, svým způsobem, dříve nebo později, začnou sdílet stejné pocity vůči oceánu jako já.
Kapitola 24: Obhájce
2. Nepochybně jeden z hlavních důvodů, proč si nás, velrybáře, svět neváží, je tento: oni si myslí, že naše povolání se dá přirovnávat k řezničině; a když tam aktivně pracujeme, jsme obklopeni všemi způsoby znesvěcení. Jsme řezníci, to je pravda. Ale řezníci, ano, řezníci toho nejkrvavějšího vyznamenání, byli všichni váleční velitelé, které svět neustále rád ctí. A co se týče údajné nečistoty našeho podnikání, již brzy budete zasvěceni do určitých skutečností, které byly doposud zcela obecně neznámé a které, s ohledem na všechny okolnosti, zařadí velrybářskou loď na lov vorvaňů, při nejmenším, mezi nejčistší věci na této pěkné zemi. I kdybychom si připustili, že je toto tvrzení pravdivé; jaké nepořádné a kluzké paluby velrybářských lodí jsou srovnatelné s nepopsatelnými mrtvolami bitevních polí, ze kterých se vojáci vrací, aby se těšili ze všech těch dámských pochval? Pokud myšlenka nebezpečí tolik zesiluje popularitu představy o profesi vojáka, můžu vás ujistit, že mnozí veteráni, kteří dobrovolně pochodovali k sebezničení, by rychle ucouvli při zjevení obrovského velrybího ocasu, který by rozvířil vítr nad jejich hlavami. Co jsou pochopitelné hrůzy člověka v porovnání Božích hrůz spojených se zázraky!
3. Proč měli Holanďané za dob De Witta admirály velrybářských flotil? Proč ve Francii Ludvík XVI. na vlastní náklady vybavil velrybářské lodě z Dunkirku a pozval přes dvacet rodin z našeho vlastního ostrova Nantucketu? Proč Británie mezi roky 1750 až 1788 platila velrybářům odměnu přes 1 000 000 liber? A konečně, jak je možné, že my, velrybáři Ameriky, převyšujeme počet velrybářů ve světě; máme flotilu s více než 700 loděmi; s posádkou 18 000 mužů; ročně spotřebujeme 4 000 000 dolarů; hodnota lodí v době plavby je 20 000 000 dolarů! a každý rok dovezeme do našich přístavů dobře sklizených 7 000 000 dolarů. Jak by tohle bylo možné, kdyby na velrybářství nebylo něco mocného?
Anna Vodňanská - OPRAVA
OdpovědětVymazat1)
Kapitola 1. Vynoření.
Oslovujte mě Ishmael. Před několika lety - nezáleží na tom, kdy přesně - neměl jsem moc peněz, vlastně skoro žádné, a na pevnině mě toho moc nebavilo, došel jsem k rozhodnutí plavit se po moři a tak poznat i tuhle část světa. Je to můj způsob, jak zahnat rozmrzelost a napravit tak svůj krevní oběh. Kdykoliv si uvědomím, že se tvářím zatrpkle, kdykoliv v mém nitru nastane mdlý, sychravý listopad, kdykoliv se přistihnu, že se bezmyšlenkovitě zastavuji před obchody s rakvemi a postávám vzadu u každého pohřbu, který potkám; a především, kdykoliv má zasmušilost nabude takové moci, že je za potřebí silných mravních zásad, abych nevyšel na ulici a nezačal shazovat lidem klobouky z hlav - v tu chvíli vím, že už včera bylo pozdě a že musím vyjet co nejdříve na moře. Je to moje náhrada za pistoli a kulku. S filozofickou okázalostí nalehl Cato na svůj meč; já radši v tichosti odcházím na loď. Není na tom nic překvapujícího. Kdyby si to jen uvědomili, téměř všichni muži v podobném stavu by dříve nebo později pocítili stejnou touhu po oceánu jako já.
2)
Kapitola 24. Obhájce.
…
Nepochybně jediný důvod, proč nám, lovcům velryb, svět odpírá pocty je ten, že si, v tom lepším případě, myslí, že se naše povolání rovná řezničině, a že když jej vykonáváme, jsme obklopeni všelijakou nečistotou. Řezníci jsme, to nepopírám. Ale řezníci, navíc řezníci toho nejkrvavějšího typu, byli také váleční velitelé, které svět radostně zahrnoval poctami. A co se týká té údajné nečistoty našeho povolání, brzo vám uvedu několik skutečností, které jsou obecně málo známé a které nakonec vítězně zasadí velrybářskou loď jako nejčistší věc na naší pokojné zemi. Ale i když připustíme, že by ta obvinění mohla být pravdivá; jak srovnatelné jsou nepořádné, kluzké paluby velrybářských lodí s mrtvolami pokrytými bojišti, ze kterých se vrací tolik vojáků, aby popili za potlesku dam? A pokud představa nebezpečí tolik zvyšuje obecné zalíbení v povolání vojáků, dovolte mi, abych vás ujistil, že spousta vysloužilých vojáků, kteří s klidem pochodovali bitevním polem, by se rychle dali na ústup, kdyby nad sebou spatřili vorvaně rozhánějícího svým obrovským ocasem vzdušné víry. Jak pochopitelné jsou hrůzy muže, porovnáme-li je se spojenými hrůzami a zázraky od Boha!
3)
Proč měli Holanďané za dob de Witta admirály velrybářských lodích? Proč Ludvík XVI., král francouzský, na své vlastní náklady vypravil velrybářské lodi z Dunkirku a zdvořile tam pozval několik rodin z našeho vlastního ostrova Nantucket? Proč mezi lety 1750 a 1788 Británie vyplatila svým velrybářům na odměnách více než milionu liber? A na konec - jak je možné, že my velrybáři z Ameriky teď převyšujeme počtem všechny ostatní z řad velrybářů na celém světě; že vyplouváme s flotilami o sedmi stech lodích a na osmnáct tisíc mužů; ročně spotřebujeme čtyři miliony dolarů; hodnota lodí v době, kdy jsou na moři je dvacet milionů dolarů! a každý rok přivážíme do našich přístavišť úlovek v hodnotě sedmi milionů dolarů. Jak by tohle všechno bylo možné, kdyby na velrybaření nebylo něco mocného?
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatLinda Ulbrichtová - oprava
OdpovědětVymazat1) Kapitola 1. Vynoření.
Říkejte mi Ishmael. Před několika lety, je jedno, před kolika přesně, v mé peněžence nebylo skoro nic, a nic, co by mě na souši zajímalo, přemýšlel jsem, že se budu trochu plavit a uvidím oceán. Je to způsob, jak zahnat špatnou náladu a regulovat krevní oběh. Pokaždé, když se přistihnu, jak se chovám pochmurněji a pochmurněji; pokaždé, když je v mé duši vlhký, sychravý listopad; pokaždé, když se nedobrovolně zastavuji před výlohou s rakvemi a účastním se každého pohřbu, který uzavírám; a obzvláště kdykoli moje melancholická nálada nade mnou získá větší moc, pak to vyžaduje silnou morální podstatu, která mi zabraňuje, abych vkročil do ulic a schválně srážel klobouky lidem okolo mě, v tu chvíli jsem si řekl, že je nejvyšší čas vyplout na moře, co nejdříve to půjde. Tohle je moje náhrada za pistoli a kulku. S filozofickým nadšením se Cato vrhne na svůj meč; já se tiše vydám na loď. Není na tom vůbec nic překvapujícího. Kdyby jen věděli, že téměř všichni, svým způsobem, dříve či později, se mnou budou sdílet k oceánu stejné pocity.
2) Nepochybně, jeden z hlavních důvodů, proč svět odmítá ctít nás verlybáře, je tento: myslí si, přinejlepším, že naše povolání je řezničina; a že když se tam činně angažujeme, tak jsme obklopeni jen nečistotami. Jsme řezníci, to je pravda. Ale řezníci, řezníci nejkrvavějšího vyznamenání, jsou i všichni váleční velitelé, které svět neustále a s radostí ctí. A co se týče domnělé nečistoty našeho podnikání, budete brzy zasvěceni do určitých faktů, které byly do dneška obecně neznámé, a které, vcelku, triumfálně umístí velrybářskou loď, přinejmenším, mezi nejčistší věci na této uspořádané zemi. Ale i kdybychom řekli, že je to pravda; jak srovnatelné jsou nepořádné, kluzké paluby velrybářských lodí s mrtvolami, které pokrývají bojiště, ze kterých se vrací tolik vojáků, aby slyšeli pochvaly od svých dam? A jestli myšlenka ohrožení vylepšuje populární názor na vojenskou profesi; ujišťuji vás, že veteráni, kteří dobrovolně napochodovali do boje, by rychle couvli, kdyby se zjevil obrovský ocas velryby, který by vířil vzduch nad jejich hlavami. Co jsou pochopitelné hrůzy člověka ve srovnání s hrůzami a zázraky Boha!
3) Proč měli Holanďané za času DeWittových admirály velrybářských flotil? Proč Ludvík XVI. Francouzský, na své osobní náklady, vybavil velrybářské lodě z Dunkirku, a zdvořile pozval do tohoto města několik rodin z našeho vlastního ostrova Nantucket? Proč Britové mezi lety 1750 a 1788 dávali svým velrybářům odměny až 1,000,000 liber? A konečně, jakto, že my, velrybáři Ameriky, dnes máme početní převahu nad všemi ostatními národy na světě;
máme námořnictvo o 700 lodích; obsazeno 18 000 muži; roční výdaje máme kolem 4,000,000 dolarů; hodnota lodí,
v době plavby, 20,000,000 dolarů! A každý rok nám do přístavů dováží dobrý úlovek za 7,000,000 dolarů. Jak by tohle všechno bylo možné, kdyby velrybaření nebylo něco mocného?
Matěj Svoboda
OdpovědětVymazatPřízraky
Říkejte mi Išmael. Před pár lety- nezáleží na tom před kolika- když jsem v peněžence neměl téměř žádné peníze a na souši mě nic nelákalo, přemýšlel jsem o tom, že bych se vydal na moře a trochu se porozhlédl po vodní části světa. Takhle já prchám před zlostí a zklidňuji oběh. Kdykoli se přistihnu, jak v sobě hýčkám zklamání, kdykoli se mi mysl změní v chladný a vlhký podzim, kdykoli se přistihnu, jak se zastavuji u výloh s rakvemi a vybaví se mi, jak stojím na konci pohřebního průvodu a nakonec, kdykoli mě má trudomyslnost ovládne natolik, že pouze výrazná mravní síla by mi dokázala zabránit v tom, abych vyrazil do ulic s úmyslem srážet lidem z hlav klobouky, tehdy si uvědomím, že je nejvyšší čas vyrazit na moře. To je pro mě, co pistole a kulka pro jiné. Když se dívám na Cata, který se s klidem a grácií vrhá na svůj meč, já si radši v tichosti sednu na svou loď. Není na tom nic překvapivého. Kdyby jen věděli, že každý z nich se mnou nadšení pro moře do určité míry sdílí také.
Jedním z hlavních důvodů, proč nás, velrybáře, svět odmítá přijmout, je nepochybně tento: myslí si, že naše povolání je přinejmenším řezničina a když svou práci vykonáváme, obklopuje nás špinavost všeho druhu. Řezníci jsme, to ano. Ale ti řezníci, jenž jsou toho nejkrvavějšího založení, jsou všichni váleční vůdci, které svět stále nadšeně opěvuje. A co se týče záležitosti údajné nečistoty naší práce, všichni brzy budete zasvěceni do určitých faktů, doposud obecně neznámých, které, po tom všem, mohou úspěšně zařadit lodě na lovení vorvaňů mezi ty nejčistší věci tohoto čistého světa. Ale i když jim dáme za pravdu, která neuspořádaná kluzká paluba velrybářské lodi je srovnatelná s bezpočtem mrtvol na bitevním poli, ze kterého se vojáci vrací, aby se opíjeli za potlesku dam? A pokud ta představa nebezpečí zvyšuje onu vyhlášenou povýšenost vojenské profese, ujistišťuji vás, že mnohý veterán, který dobrovolně vpochodoval vstříc hlavním děl, by se velice rychle otočil na patě, kdyby spatřil gigantický ocas vorvaně obrovského, jak víří okolní vzduch. Protože co znamenají srozumitelné hrůzy lidí v porovnání s hrůzami Boha, které jsou propojené se zázraky!
Proč měli Holanďané za časů DeWitta vlastní admirály flotil pro lov velryb? Proč Ludvík XVI. Francouzský vypravoval na vlastní náklady lodě pro lov velryb z Dunkirku a zdvořile tam pozval na dvacet rodin z našeho vlastního ostrova Nantucket? Proč Británie mezi lety 1750 a 1788 platila velrybářům odměnu až jeden milion liber? A konečně, jak se stane, že my, velrybáři z Ameriky, nyní převyšujeme svými počty všechny ostatní lovce velryb na světě. Disponujeme flotilou přinejmenším sedmi stovek lodí ovládaných osmnácti tisíci mužů. Ročně utratíme čtyři miliony dolarů a naše lodě měly hodnotu dvaceti milionů dolarů! Každý rok nám do přístavu dovezly sklizeň v hodnotě sedmi milionů dolarů. Jak by se tohle mohlo stát, kdyby na lovu velryb nebylo něco neodolatelného?
Část 1. – Kapitola 1: Vynoření
OdpovědětVymazatŘíkejte mi Ismael. Několik let nazpět – nezáleží kolik přesně to bylo – majíce pramálo nebo téměř žádné úspory v měšci a na pevnině mě už ne mnoho zaujalo, rozhodl jsem se vydat na moře a prozkoumat mokrou část světa. To byl můj způsob zahánění smutku a zklidnění oběhu. Kdykoliv se mi na tváři začnou mračit chmury kolem úst; kdykoliv se v mé duší plazí ponurý, deštivý listopad; kdykoliv se nevědomky zastavím u výlohy s rakvemi nebo dobíhám každý pohřební pochod na který narazím; a obzvláště kdykoliv mne natolik přemůže zasmušilost, že je potřeba silného morálního principu abych vědomě nevkročil doprostřed ulice anebo metodicky neshazoval lidem klobouky z hlav – poté usoudím, že je nejvyšší čas vyrazit na moře, jak nejrychleji mohu.
Toto je má náhrada za pistoli a kulku. S filozofickým zápalem se Cato vrhá proti svému meči; a já potichu vyrážím k lodi. Není na tom vskutku nic překvapivého. Kdyby to jen věděli, všichni muži tohoto rázu by sdíleli téměř obdobnou lásku k oceánu se mnou.
Část 2. – Kapitola 24: Obhájce
Bez pochyby hlavním důvodem, proč svět odmítá respektovat lovce velryb je tento: Myslí si, že naše povolání je přinejlepším podobné jako řezničina nebo podobné řemeslo; a pokud jej tedy aktivně konáme, jsme obklopeni všemi možnými zvěrstvy. Řezníci jsme, to je pravda. Ale řezníci, a dokonce ti nejkrvavější byli všichni ti váleční velitelé kterým svět tak svérázně přisuzuje slávu. A ohledně řečí o té takzvané nečistotě našeho povolání, všichni budete brzy zasvěceni do tajů doposud neznámým, které konečně zasadí vítězný úder nejistotám a postaví velrybářské lodě mezi jedny z nejčistších věcí na téhle vyleštěné zemi. Ale i kdybychom pokládaly ony obvinění za pravdivé; Co jsou kluzké neuspořádané paluby velrybářských lodí proti nevyslovitelným zvěrstvům bitevních polí, ze kterých se tolik vojáků vrací pít až do dna poháry slasti všech žen? A pokud je to představa nebezpečí, která tolik umocňuje všeobecnou představu o vojenské profesi; ujišťuji vás, že by se mnoho veteránů, kteří dobrovolně napochodovali k válečným hlavním zaleklo při pohledu na vorvaňův nesmírný ocas vířící vzduch nad jejich hlavami. Jelikož co jsou pochopitelné hrůzy lidské rasy v porovnání se spojenými hrůzami a divy samotného Boha!
Část 3.
Proč měli Holanďané v čase De Wittově admirály velrybářských flotil? Proč si nechal na vlastní náklady Ludvík XVI Francouzský vyrobit velrybářské lodě v Dunkirku a zdvořile do toho města sezval tucet nebo dva rodin z našeho vlastního ostrova Nantucket? Proč zaplatila Británie mezi roky 1750 a 1788 lovcům velryb více než milion liber na odměnách? A v poslední řadě, jak to, že američtí velrybáři předčili v počtech všechny ostatní velrybáře světa dohromady, plují loďstvem v počtech sedmi set plavidel ovládané osmnácti tisíci muži, každoročně stráví 4,000,000 dolarů, lodě v době plavby naceněné na 20,000,000 a každý rok dováží do našich přístavů sklizeň za 7,000,000 dolarů. Proč to všechno, pokud není na lovu velryb něco mocného?
-Ondřej Trnka