1. Jaké je celkové ladění textu? Podle čeho tak soudíte?
2. Které výrazy nebo obraty mohou dělat problémy při překladu?
3. Které výrazy jsou pro vás neznámé?
4. Které slovníky můžete použít pro tento text?
https://www.merriam-webster.com/
https://dictionary.cambridge.org/
http://slovnik.cz/
https://uk.ask.com/?o=0&l=dir&ad=SEO
https://www.urbandictionary.com/
https://slovnik.seznam.cz/
https://www.oxfordlearnersdictionaries.com/
https://www.macmillandictionary.com/
https://idioms.thefreedictionary.com/
Přeložte obě vyzačné části textu a svůj překlad vložte do komentáře k tomuto blogu.
DEADLINE: pondělí 14:00
_______________________
Mark Twain
Tom Sawyer
Chapter 1
....
While Tom was eating his supper, and stealing sugar as opportunity
offered, Aunt Polly asked him questions that were full of guile, and
very deep--for she wanted to trap him into damaging revealments. Like
many other simple-hearted souls, it was her pet vanity to believe she
was endowed with a talent for dark and mysterious diplomacy, and she
loved to contemplate her most transparent devices as marvels of low
cunning. Said she:
"Tom, it was middling warm in school, warn't it?"
"Yes'm."
"Powerful warm, warn't it?"
"Yes'm."
"Didn't you want to go in a-swimming, Tom?"
A bit of a scare shot through Tom--a touch of uncomfortable suspicion. He
searched Aunt Polly's face, but it told him nothing. So he said:
"No'm--well, not very much."
The old lady reached out her hand and felt Tom's shirt, and said:
"But you ain't too warm now, though." And it flattered her to reflect
that she had discovered that the shirt was dry without anybody knowing
that that was what she had in her mind. But in spite of her, Tom knew
where the wind lay, now. So he forestalled what might be the next move:
"Some of us pumped on our heads--mine's damp yet. See?"
Aunt Polly was vexed to think she had overlooked that bit of
circumstantial evidence, and missed a trick. Then she had a new
inspiration:
"Tom, you didn't have to undo your shirt collar where I sewed it, to
pump on your head, did you? Unbutton your jacket!"
The trouble vanished out of Tom's face. He opened his jacket. His shirt
collar was securely sewed.
"Bother! Well, go 'long with you. I'd made sure you'd played hookey
and been a-swimming. But I forgive ye, Tom. I reckon you're a kind of a
singed cat, as the saying is--better'n you look. _This_ time."
She was half sorry her sagacity had miscarried, and half glad that Tom
had stumbled into obedient conduct for once.
But Sidney said:
"Well, now, if I didn't think you sewed his collar with white thread,
but it's black."
"Why, I did sew it with white! Tom!"
But Tom did not wait for the rest. As he went out at the door he said:
"Siddy, I'll lick you for that."
In a safe place Tom examined two large needles which were thrust into
the lapels of his jacket, and had thread bound about them--one needle
carried white thread and the other black. He said:
"She'd never noticed if it hadn't been for Sid. Confound it! sometimes
she sews it with white, and sometimes she sews it with black. I wish to
gee-miny she'd stick to one or t'other--I can't keep the run of 'em. But
I bet you I'll lam Sid for that. I'll learn him!"
He was not the Model Boy of the village. He knew the model boy very well
though--and loathed him.
Within two minutes, or even less, he had forgotten all his troubles. Not
because his troubles were one whit less heavy and bitter to him than a
man's are to a man, but because a new and powerful interest bore
them down and drove them out of his mind for the time--just as men's
misfortunes are forgotten in the excitement of new enterprises. This new
interest was a valued novelty in whistling, which he had just acquired
from a negro, and he was suffering to practise it un-disturbed. It
consisted in a peculiar bird-like turn, a sort of liquid warble,
produced by touching the tongue to the roof of the mouth at short
intervals in the midst of the music--the reader probably remembers how to
do it, if he has ever been a boy. Diligence and attention soon gave him
the knack of it, and he strode down the street with his mouth full of
harmony and his soul full of gratitude. He felt much as an astronomer
feels who has discovered a new planet--no doubt, as far as strong, deep,
unalloyed pleasure is concerned, the advantage was with the boy, not the
astronomer.
"Bylo docela teplo ve škole, viď Tome?"
OdpovědětVymazat"Ano, tetičko."
"Nesnesitelné teplo, že?
"Ano, tetičko."
"A nechtěl ses jít náhodou vykoupat, Tome?"
V Tomovi hrklo - vycítil drobné podezření. Podíval se zkoumavě na obličej tetičky Polly, ale nic z něj nevyčetl. A tak řekl:
"Ne, tetičko, ani moc ne."
Stará dáma natáhla ruku a sáhla si na Tomovu košili. Řekla:
"Ale i přesto teď nejsi zplavený." Blažilo ji vědomí, že ani tímto pokusem nikdo nezjistil, co má v úmyslu. Avšak Tom už dávno věděl, odkud vítr vane. Proto také přišel s následujícím úhybným manévrem.
"Někteří z nás si pumpovali vodu na hlavu – mám ji ještě vlhkou. Vidíš?"
Teta Polly byla rozmrzená, že přehlédla tento nepřímý důkaz již dříve a že jí kvůli tomu její past nezklapla. Potom ji ale svitlo znovu:
"Tome, když jste si lili tu vodu na hlavu, nemusel sis rozpárat límec, který jsem ti
přišila? Sundej si kabát!"
Během dvou minut, možná i rychleji, zapomněl všechny jeho trable. Ne protože by klučičí problémy byly jehlou v kupce sena v porovnání s těmi dospěláckými, ale jelikož je jednoduše vyhnala z hlavy mnohem větší zajímavost. Stějně tak to funguje u lidského neštěstí. To je rychle zapomenuto s přívalem čehokoliv nového a vzrušujícího. Tou novinkou byl zvláštní způsob pískání, který právě okoukal od černocha, a nutně ho potřeboval cvičit bez neustálého přerušování. Spočívalo to ve zvláštním jakoby ptačím tónu a zvučném švitoření, které vznikalo pomocí rychle kmitajícího jazyka, který se při tom dotýkal horního patra - každý z vás, kdo byl jednou malým klukem, to nejspíše zná. Díky jeho vytrvalosti a zaujetí v tom začal mít cvik a brzo si to štrádoval ulicí s harmonickou melodií vycházející z jeho úst a hlavou plnou uznání. Připadal si stejně jako astronom, který právě objevil novou planetu - a pokud jde o tak ryzí pocit stěstí, výhodu měl bezesporu tenkokrát chlapec, ne astronom.
„Ve škole bylo docela teplo, viď Tome?“
Vymazat„Ano, tetičko.“
„Nesnesitelné teplo, že?
„Ano, tetičko.“
„A nechtěl si se jít náhodou vykoupat, Tome?“
V Tomovi hrklo - vycítil drobné podezření. Podíval se zkoumavě na tvář tetičky Polly, ale nic z něj nevyčetl. A tak řekl:
„Ne, tetičko, ani moc ne.“
Stará dáma natáhla ruku a sáhla si na Tomovu košili. Řekla:
"Ale teď už ti takové teplo není, že.“ Blažilo ji vědomí, že ani tímto pokusem nikdo nezjistil, co má v úmyslu. Avšak Tom už dávno věděl, odkud vítr vane. Proto také přišel s následujícím úhybným manévrem.
„Někteří z nás si pumpovali vodu na hlavu – mám ji ještě vlhkou. Vidíš?“
Teta Polly byla rozmrzená, že přehlédla tento nepřímý důkaz již dříve a že jí kvůli tomu její past nesklapla. Poté ale dostala jiný nápad:
„Tome, když jste si lili tu vodu na hlavu, nemusel sis rozpárat límec, který jsem ti
přišila? Sundej si kabát!“
Během dvou minut, možná i rychleji, zapomněl všechny trable. Ne protože by klukovské problémy byly méně trpké a tíživé v porovnání se starostmi dospělých, ale jelikož je jednoduše vyhnala z hlavy mnohem větší zajímavost. Stejně tak to funguje u lidského neštěstí. To je rychle zapomenuto s přívalem čehokoliv nového a vzrušujícího. Tou novinkou byl zvláštní způsob pískání, který právě okoukal od nějakého černocha, a nutně ho potřeboval cvičit bez neustálého přerušování. Spočívalo to ve zvláštním jakoby ptačím tónu a zvučném švitoření, které vznikalo pomocí rychle kmitajícího jazyka, který se při tom dotýkal horního patra - každý z vás, kdo byl jednou malým klukem, to nejspíše zná. Díky vytrvalosti a zaujetí tomu brzy přišel na kloub a štrádoval si to ulicí s harmonickou melodií vycházející z úst a hlavou plnou uznání. Připadal si stejně jako astronom, který právě objevil novou planetu - a pokud jde o tak ryzí pocit stěstí, bezesporu převažoval u chlapce, ne astronoma.
„Ve škole bylo hezky teplo, viď, Tome?“
OdpovědětVymazat„Ano, teti.“
„Úmorné teplo, viď?“
„Ano, teti.“
„Nechtěls jít plavat, Tome?“
Tomem prolétl strach—závan nepříjemného podezření. Pátral v tetině obličeji, ale nic z něj nevyčetl. Takže řekl:
„Ne, teti, ani ne.“
Stará dáma natáhla ruku k Tomovi, nahmatala jeho košili a řekla: „Ale teď už ti takové teplo není, že?“ A blažilo ji vědomí, že zjistila, že je košile suchá, aniž by kdokoli věděl, že právě toho chtěla svým počinem dosáhnout. Ale i přesto Tom už věděl, odkud vítr vane. A tak zasáhl dříve, než mohla tetička udělat další krok:
„Někteří z nás si na hlavu pumpovali vodu — mám ještě vlhké vlasy. Vidíš?“
Tetičku Polly zlobilo, že si nevšimla tohoto nepřímého důkazu a tah se jí nepovedl. Pak ji ale osvítil nový nápad:
„Tome, nemusel sis u toho nalévání vody na hlavu rozpárat límec, který jsem ti přišila, že ne? Rozepni kabát!“
Během dvou minut, možná dokonce méně, zapomněl na všechny své problémy. Ne proto, že by snad byly o chlup lehčí či méně trpké, než jsou starosti dospělého muže, ale protože byly poraženy novým, mocným zájmem, který je na čas vytlačil z jeho mysli — stejně tak, jako muž zapomene na své neštěstí ve vzruchu z nového podnikání. Tímto novým Tomovým zájmem byla vážená novinka v oboru hvízdání, kterou si zrovinka osvojil od jakéhosi černocha, a umíral touhou nerušeně ji cvičit. Sestávala ze zvláštního jakoby ptačího švitoření, jakéhosi trylkování, způsobeného tím, že se při hvízdání melodie jazyk v krátkých intervalech dotýká patra — čtenář si pravděpodobně vzpomíná, jak na to, byl-li někdy chlapcem. Díky píli a úsilí tomu Tom brzy přišel na kloub a vykračoval ulicí s ústy plnými harmonie a duší plnou vděku. Cítil se skoro tak jako se cítí hvězdář po objevení nové planety — ač, co do síly a hloubky této ryzí radosti, převaha byla na straně chlapce, nikoli hvězdáře.
"Ve škole bylo docela teplo, že, Tome?"
OdpovědětVymazat"Ano."
"Horko, že?"
"Ano."
"Tome, nechtěl jsi jít mimochodem plavat?"
Tom dostal mráz po zádech – měl ze situace nepříjemný pocit podezření. Pozorně si prohlédnul tvář své tety. Nic z ní však nevyčetl. Odpověděl na ni:
"Vlastně, tetičko, ani ne."
Stará dáma si prohmatala jeho košili, a poté zareagovala se slovy:
"Vždyť ti ale není takové teplo." A potěšilo jí, když zjistila, že jeho košile není promočené, aniž by někdo tušil, co měla v plánu. Na rozdíl od Toma, který v tu chvíli přesně věděl, o čem bude řeč. Jelikož se tomu snažil předejít, řekl jí:
"Někteří z nás si napumpovali na hlavu vodu – jsem z toho ještě vlhký, vidíš?
Myšlenka, že by teta Polly přehlédla tento obšírný detail jí lezl na nervy. Pak však přišla na novou interpretaci:
"Tome, neříkej mi, že sis sundal límec, který jsem ti mimochodem přišila, aby sis to nechal omočit od pumpy, že ne? Rozepni si bundu!"
A ani ne za dvě minuty zapomněl Tom na všechny svoje starosti. Nikoliv z důvodu, že by se jen tak najednou staly o chlup lehčími než jsou každodenní starosti dospělého, ale proto, že ho jeho mysl v tu chvíli přivedla k novými a mnohem zajímavějšími věcmi – stejně jako když člověk přepne do jiných myšlenek, když zrovna čelí svým problémům. V tomto případě se jednalo o typ pískání, který přebral od nějakého černocha, a něco, v čemž měl velký zájem se nerušeně odnaučit. Skládalo se to z podivného ptačího trylkování; trik, který spočíval na jazyku dotýkající se horního patra rychlým způsobem – mužský čtenáři si toto jistě pamatují z dětství. Brzy na to mu všechna ta pilnost a pozornost vyplatila, a tak si proto pak kráčel ulicemi s hubou plnou harmonií a duší plnou vděčnosti. Cítil se jako astronom, který objevil novou planetu – nicméně, štěstěna byla bezpochybně v tomto případě na straně chlapce.
– Doan Hai Nguyen
"Ve škole bylo docela teplo Tome, viď?"
OdpovědětVymazat"Ano prosím."
"Velké teplo, viď?"
"Ano prosím."
"Nechtěl sis jít zaplavat Tome?"
V Tomovi hrklo - začal mít trochu podezření. Pozorně se zahleděl na tvář tetičky Polly, ale nic v ní nenašel, tak řekl:
"Ne prosím, ani moc ne."
Tetička k Tomovi natáhla ruku a chytla ho za košili. Řekla:
"Ale nejsi moc teplý." Tetičku potěšilo, že takto zjistila, že je košile suchá, aniž by kdokoli věděl, že právě toto měla v plánu. I přes to ale Tom zjistil odkud vítr vane. Mohl si tedy dobře rozmyslet co dál říct.
"Někteří z nás si na hlavu pumpovali vodu, moje je ještě trochu mokrá. Vidíš?"
Tetička Polly nebyla nadšená z toho, že by tuto možnost mohla opomenout a že se jí její trik nepovedl. Pak měla ale jiný nápad:
"Tome, nemohl sis rozpárat límec na košili tam, kde jsem ti ho přišila, když jste si pumpovali vodu na hlavu? Rozepni si kabát!"
--------------------------------------------------------------------------------------
Do dvou minut, nebo i méně, zapomněl na všechny jeho problémy. Ne protože by jeho klučičí starosti byly méně závažné než jsou starosti dospělácké, ale protože jeho nový a mocný zájem jeho starosti překonal a vymanil je z jeho mysli - stejně jako jsou dospělácké starosti zapomenuty díky nadšení z nového podnikání. Tomovým zájmem byla nová technika v pískání, kterou se právě naučil od jakéhosi černocha a nemohl se dočkat, až bude moci novinku sám a v klidu cvičit. Novinka spočívala v tom, že pískání bylo jako ptačí švitoření, skoro jako cvrlikání, které bylo způsobené tím, že se při pískání dotýkal v krátkých intervalech jazyk patra - čtenář si určitě vzpomene jak se to dělá, pokud byl někdy chlapcem. Díky píli a pozornosti tomu brzy přišel na kloub a po ulicích se procházel s harmonií vycházející z jeho úst a vděčností vycházející z jeho srdce. Bylo mu asi jako hvězdáři, který zrovna objevil novou planetu - bezpochyby toto silné, hluboké a ryzí potěšení bylo jeho výhodou, ne hvězdáře.
- Dufková Anna
"Ve škole bylo celkem teplo, že Tome?"
OdpovědětVymazat"Ano prosím."
"Velké teplo, že?"
"Ano prosím."
"Nechtěl jsi jít plavat, že ne Tome?”
V Tomovi hrklo, cítil nepříjemné podezření.
Hledal výraz ve tváři tety Polly, ale ten mu nenapověděl nic.
Tak řekl:
"Ne prosím, tedy moc ne."
Teta natáhla ruku na Tomovu košili a řekla:
“Ale teď ti není velké vedro, že ne?”
Potěšilo ji že Tomova košile byla suchá aniž by kdo věděl že právě to se snažila zjistit. Jí navzdory, Tom teď pochopil odkud vítr vane. Předešel tedy dalšímu možnému kroku z tetiny strany a řekl:
“Někteří z nás si pumpovali na hlavu vodu vidíš, mám ji ještě mokrou?”
Tetu Polly mrzelo jen pomyslet na to že důkaz přehlédla a že její tah nevyšel. Potom dostala nový nápad:
“Nemusel jsi rozpárat límec tam kde jsem ho přišila, aby jsi si pumpoval vodu na hlavu že ne Tome? Rozepni si kabát!”
Do dvou minut, nebo snad ještě méně, zapomněl na všechny své problémy. Ne že by snad jeho starosti byli o něco méně trpké nebo tíživé, než jsou starosti dospělého muže, ale proto, že je vypudil nový a mocný zájem pryč z jeho mysli - stejně jako muži zapomínají na neštěstí při vzrušení z nového podnikání. Novým zájmem se stala cenná novinka ve hvízdání, kterou získal od černocha, a nemohl se dočkat až si ji bez vyrušení procvičí. Spočívá to ve zvláštním jakoby ptačím švitoření kdy se v krátkých intervalech uprostřed melodie jazyk dotýká horního patra úst - pravděpodobně si čtenář vzpomene jak se to dělá, pokud někdy býval chlapcem. Píle a úsilí mu brzy přinesli ovoce a on si s ústy plnými harmonie a srdcem plným vděčnosti vykračoval ulicí. Cítil se jako hvězdář který objevil novou planetu - ale bez pochyby byla síla, hloubka a nevýslovné potěšení na straně chlapce, nikoli hvězdáře.
-Lehocká Nikola
„Tome, dnes bylo ve škole poměrně horko, že?“
OdpovědětVymazat„Ano, prosím.“
„Opravdu horko, není-liž pravda?“
„Ano, prosím.“
„Neměl jsi chuť jít se koupat, Tome?“
Záchvěv strachu projel Tomovým tělem – slabé, nepříjemné podezření. Zkoumal obličej tety Polly, ale nebyl schopen z něj nic vyčíst. Odpověděl tedy:
„Ne, prosím – tedy, ne zas tak moc.“
Ona postarší dáma natáhla ruku a dotkla se Tomovy košile, říkajíc:
„Teď ale nejsi nijak horký.“ Potěšilo ji, že jeho košile byla suchá bez toho, aby kdokoliv věděl, že přesně v to doufala. I přes to Tom teď ale věděl, odkud vítr vane. Předvídal tedy, co by mohlo následovat:
„Někteří z nás si namočili hlavu – já ji mám pořád mokrou. Vidíte?“
Představa, že přehlédla tak nepostradatelný důkaz, tetičku Polly zaskočila natolik, že nemohla využít situace. Pak ale dostala nový nápad:
„Tome, nemusel sis povolit límec košile tam, kde jsem ho sešila, aby sis namočil hlavu, že ne? Rozepni si bundu!“
V průběhu dvou minut, možná ještě méně, zapomněl na všechny své problémy. Ne proto, že by jeho problémy byly méně trpké a tíživé, než problémy dospělého člověka, ale proto, že je přehlušil nový zájem a vypudil je na tu chvíli z jeho mysli – stejně jako jsou neúspěchy dospělého člověka zapomenuty pro nové nápady. Tento nový zájem byl nový způsob pískání, který se zrovna naučil od jednoho černocha a umíral touhou procvičovat nevyrušován. To se skládalo ze specifického, ptáka připomínajícího zvuku, linoucího se tónu vytvořeného přitisknutím jazyka k patru v krátkých intervalech při hvízdání melodie – čtenář si pravděpodobně vybaví, jak na to, pokud byl sám někdy chlapcem. Pečlivost a pozornost mu brzy zajistila onu schopnost, kráčel tedy ulicí s pusou plnou harmonie a duší plnou vděku. Cítil se jako astronom, co zrovna objevil novou planetu – bez pochyb, pokud je čiré, nezkalené blaho bráno v potaz, štěstí bylo na Tomově straně, nikoli straně astronoma.
- Sára Moidlová
Horáková Veronika
OdpovědětVymazat“Dnes bylo ve škole pěkné teplo, že, Tome?”
“Ano, teti.”
“Neúnosné teplo, že?”
“Ano, teti.”
“Nechtělo se ti jít si zaplavat, Tome?”
Tetina slova nahnala Tomovi hrůzu - dotek nepříjemného podezření. Zkoumavě studoval obličej tetičky Polly, ale nic z něj nevyčetl.
“Ne, teti - teda, ne až tak moc.”
??? natáhla ruku, dotkla se Tomovy košile a řekla:
“Ale nezdá se mi, že bys byl přehřátý.”, a těšilo ji, že poznala že Tomova košile byla suchá bez toho, aniž by kdokoliv poznal, co jí leželo na mysli. Naneštěstí pro ni, Tom věděl odkud vítr fouká a rozhodl se předejít její další otázce.
“Pár z nás si pumpovali vodu na hlavu - moje je ještě mokrá. Vidíš?”
Tetička Polly musela připustit že si nevšimla tohoto malého nepřímého důkazu, a plánovaný trik jí nevyšel. Poté jí osvítila náhlá inspirace:
“Ale to sis nemusel rozpárat límeček, kde jsem ti ho zašila, aby sis napumpoval vodu na hlavu, že je to tak? Rozepni si kabát!”
_
Během dvou minut, možná i méně, Tom zapomněl na veškeré problémy. Ne snad protože jeho problémy byly snad jen o malinko méně náročné než problémy dospělých, ale protože nová zábava je prozatím přehlušila a vytlačila z jeho mysli - stejně jako nářky mužů jsou zapomenuty v záři nadšení z nových zájmů. Tato nová zábava spočívala v pískání; ceněná dovednost kterou se naučil od černocha a toužil procvičovat bez neustálého přerušování. Toto pískání spočívalo v zvláštním představení, ne nepodobné ptačímu štěbetání, které vzniklo rychlým, opakovaným tisknutím jazyka k patru úst - čtenář jistě ví, jak na to, pokud byl někdy malým chlapcem. Píle a pozornost Tomovi rychle umožnila si osvojit správnou techniku, a brzy pospíchal ulicí s ústy plnými harmonie a duší plnou vděčnosti. Cítil se asi jako hvězdář který objevil novou planetu - nicméně, v intenzitě hluboké, neposkvrněné radosti, Tom strčil hvězdáře hravě do kapsy.
“Tome, dnes bylo ve škole značné teplo, viď?”
OdpovědětVymazat“Ano, prosím.”
“Náramné teplo, viď?”
“Ano,prosím.”
“Nechtělo se ti jít plavat?”
Toma polil studený pot - měl neblahé tušení” Snažil se z obličeje tetičky Polly něco vyčíst ale marně. Proto řekl:
“No, víte, ani moc ne.”
Tetička natáhla svou ruku a sáhla na Tomovu košili a řekla:
“Teď ti ale není vedro, co.” A potěšilo ji zjištění že Tomova košile je suchá bez toho aby si někdo všiml, že to byl její tah. Navzdory tomu ale Tom už věděl odkud vítr vane a tak se snažil předejít jejímu dalšímu kroku.
“Někteří z nás si pumpovali vodu na hlavu, moje je ještě vlhká. Vidíte?”
Tetičku Polly mrzelo že si tohoto důkazu nevšimla a promeškala příležitost. Potom ji přepadla nová inspirace.
“Tome, ten límeček který jsem ti přišila když sis poléval hlavu sis sundavat nemusel, viď? Rozepni si kabát!”
Během dvou minut, možná méně, zapomněl na všechny své starosti. Ne že by jeho starosti byly lehčí nebo míň trpké, než jsou starosti dospělého muže, ale protože měl v hlavě novou a silnější zajímavost - tak jako v hlavě muže jsou neštěstí zapomenuta novým nadšením z dobrodružství. Tato nová zajímavost byla ceněná novinka, pískání, které se naučil od černocha a nemohl ho cvičit bez vyrušení. Spočívalo to v podivném ptačím švitoření, melodickém popískávání vytvořeno dotykem jazyka na horním patře v krátkých intervalech během hudby. Čtenář si pravděpodobě pamatuje, co je tím myšleno, pokud někdy byl chlapcem. Díky píli a pozornosti tomu za chvíli přišel na kloub a vykračoval si ulicí s ústy plnými harmonie a s duší plnou vděčnosti. Cítil se jak astronom který zrovna objevil novou planetu - chlapec byl ale oproti astronomovi bez pochyb, plný síly a ryzího potěšení.
Tetemondová Karolína
Tereza Homolková
OdpovědětVymazat„Ve škole bylo docela teplo, viď, Tome?“
„Ano, teti.“
„Snad horko?“
„Ano, teti.“
„Nechtěl sis jít zaplavat, Tome?“
Tomem projel strach – závan nepříjemného podezření. Zapátral v tetině obličeji, ale ten nic neprozradil. Řekl:
„Ne, teti, ani ne.“
Stará dáma natáhla ruku a dotkla se Tomovy košile.
„Ale teď ti není takové teplo, co?“
A potěšilo ji zjištění, že košile byla suchá, aniž by kdokoliv tušil, že právě to měla na mysli. Přesto Tom věděl, odkud vítr vane a tak předvídal, co bude dál:
„Někteří z nás si polili hlavu. Moje je pořád mokrá, vidíš?“
Tetu Polly otrávilo zjištění, že přehlédla tento náhodný důkaz a přišla o výhodu. Pak ji však napadlo něco nového:
„Nemusel si urvat svůj límeček u košile, který jsem přišila, aby sis namočil hlavu, že ne, Tome? Rozepni si kabátek!“
Za dvě minuty, možná ještě dřív, zapomněl Tom na všechny své trampoty. Ne proto, že by jeho trampoty byli o něco méně závažné a trpké, než jsou trampoty mužských, ale proto, že je nová a mocná záliba porazila, a vyhnala je pro tentokrát z jeho mysli, stejně tak jako jsou zapomenuty těžkosti mužských ve víru vzrušujících, nových dobrodružství. Tahle nová záliba, to byla cenná novinka v pískání, kterou odkoukal od jednoho černocha, a kterou se mu nedařilo procvičovat, aniž by byl vyrušován. Ta novinka spočívala v podivném, jakoby ptačím švitoření, tvořeném tak, že se jazyk dotýkal patra v krátkých intervalech vprostřed hudby. Čtenář, pokud byl někdy chlapcem, si pravděpodobně pamatuje, jak se to dělá. Díky píli a soustředění tomu Tom brzy přišel na kloub a pochodoval si ulicí s pusou plnou harmonie a duší plnou vděčnosti. Bezpochyby se cítil jako astronom, který objevil novou planetu, ale co se silné, hluboké, ryzí radosti týče, byla na straně chlapce, ne astronoma.
"Dnes bylo ve škole docela teplo že, Tome?"
OdpovědětVymazat"Ano, madam."
"Opravdu velké teplo, což?"
"Ano, madam."
"Nechtěl sis jít zaplavat, Tome?"
Ta otázka Toma vystrašila - hlavou mu proběhlo neblahé tušení. Tvář tetičky Polly mu však neumožnila v ní přečíst jakékoliv úmysly, a tak raději řekl:
"Ne, madam, ani moc ne."
Postarší dáma vztáhla ruku a sáhla Tomovi na košili.
"Teď už ovšem není moc teplo." A potěšilo ji, že chlapcova košile je suchá, aniž by kdokoli tušil, že to bylo to, co chtěla celou dobu zjistit. Avšak navzdory snaze postarší dámy, Tom už nyní věděl odkud vítr vane, a tak prozíravě zabránil tetičce v dalším kroku.
"Někteří z nás si polévali hlavy vodou - moje je ještě vlhká. Vidíte?"
Tetičku Polly vskutku znepokojilo, že přehlédla tento detail, a tím ztratila příležitost chlapce nachytat. Načež dostala nový nápad.
"Tome, nemusel jsi si snad oddělat límeček, tam kde jsem ho přišila, aby sis mohl namočit hlavu, že ne? Rozepni si bundu!"
-------------------------------------------------------------------------
Během dvou minut, ani ne, zapomněl na veškeré své problémy. Ne snad protože by jeho trable byly o něco méně závažné nebo mu nebyly nepříjemné, než kterémukoli jinému muži, ale protože je na čas zastínil jeho zcela nový a silný zájem - stejně, jako i jiní muži zapomínají na svá neštěstí nadšením z nových zážitků. Jeho nová záliba spočívala v poznání pískání, jenž se nedávno naučil od jistého černocha, a postrádal možnost ji nerušeně trénovat. Celý um pískání spočíval ve zvláštním, jakoby ptačím švitoření, až skoro trylkování, které vznikalo za pomoci jazyka, který se dotýkal horního patra úst v krátkých melodických intervalech - pokud je čtenář chlapcem, jistě si vybaví, jak na to. Díky skutečné píli a zaujetí měl Tom pískání v malíčku během chvilky a štrádoval si to ulicí s hudbou na rtech a duší plnou uznání. Připadal si jako hvězdář, který objevil novou planetu - avšak tentokrát bylo obrovské a ryzí potěšení bezpochyby na straně chlapce, a ne hvězdáře.
-Lucie Vrabcová
"Dnes bylo ve škole docela horko, co říkáš, Tome?"
OdpovědětVymazat"Ano, madam."
"Velké horko, že?"
"Ano, madam."
"Nechtělo se ti jít plavat, Tome?"
Tomem projel malý záchvěv strachu - měl nepříjemný pocit, že ho teta podezřívá.
Zahleděl se do její tváře, ale nešlo z ní nic vyčíst. A tak řekl:
"Ne, madam. Tedy - ne moc."
Stará dáma natáhla ruku a sáhla na Tomovu košili, načež řekla:
"Ale teď už ti takové horko není."
A potěšilo ji pomyšlení, že zjistila, zda je Tomova košile suchá, aniž by kdokoliv věděl,
co měla v úmyslu. Tom už však věděl, odkud vítr fouká a dokázal tak odhadnout tetin
další krok:
"Někteří z nás si polévali hlavu vodou - ta moje je ještě mokrá. Vidíš?"
Tetu Polly rozčililo pomyšlení, že přehlédla tak nepřímý důkaz, a prošvihla
přitom příležitost Toma přistihnout. Potom však dostala jiný nápad.
"Ale nemusel sis kvůli tomu zničit límec na košili, který jsem ti zašila, nebo snad ano,
Tome? Rozepni si kabát!"
Ani ne za dvě minuty už Tom na všechny své problémy zapomněl. Ne snad proto,
že by jeho problémy byly méně tíživé než jsou starosti dospělých, ale proto, že je
potlačil nový a mocnější zájem - asi jako když člověk myslí jen na věci, které má rád,
aby nemusel přemýšlet o svých potížích.
Tomovým zájmem byla nová pískací technika, kterou pochytil od nějakého černocha,
a už se nemohl dočkat, až si ji bude moci nerušeně vyzkoušet.
Ten pískot zněl jako neobvyklé ptačí štěbetání či cvrlikání, které vytvářel jazyk
dotýkající se v krátkých intervalech horního patra; obzvláště mužští čtenáři si tuto
techniku možná vybaví, vrátí-li se do chlapeckých let.
Chvíli se na své pískání soustředil, a díky své píli mohl brzy kráčet ulicí s melodií
na rtech a radostí v duši.
Cítil se skoro jako astronom, který právě objevil novou planetu, ačkoliv co se jeho
radosti týkalo, nemohl se mu žádný astronom rovnat.
Jakub Vránek
"Dneska bylo ve škole docela teplo, že?"
OdpovědětVymazat"Ano."
"Dalo by se říct až horko, ne?"
"Ano."
"Nechtěl jsi jít plavat, Tome?"
Tom se zalekl, projel jím nepříjemný pocit. Letmý pohled na výraz tetičky Molly, ale nic mu nenapověděl a tak řekl:
"No, vlastně ani ne."
Tetička natáhla ruku směrem k Tomovu triku a ohmatala jej.
"Nevypadáš ale, že by ti bylo nějak teplo." Potěšilo ji, když zjistila, že je triko suché a může chlapci sdělit své další záměry.
Tom ale věděl kam situace směřuje a tak rychle podotkl:
"Někteří z nás si hlavu polejvali, mám ještě mokrý vlasy, vidíš?"
Tetička si uvědomila, že tenhle detail přehládla a ulekla se, že chlapce ztratila, pak ale dostala nový nápad:
"Tome, že ty sis rozepl límeček zrovna, tam kde jsem ti ho zašila aby sis mohl polít hlavu. Rozepni si bundu!"
Neutekly ani dvě minuty a Tom zapomněl na jakékoli problémy. Ne snad proto, že by jim snad nějakým zázračným způsobem unikl, ale proto, že je něco nového, zajímavějšího upozadilo. To zajímávé, v tomto případě byl nový styl pískání, jež se Tom právě naučil od jednoho černocha a které Tom chtěl co nejdříve začít trénovat bez toho, aniž by byl vyrušován. Pro tento nový styl, který zněl jak ptačí cvrlikání byl důležitý jistý točivý pohyb jazyka, který spočíval v dotyku horního patra úst při pískání.
Čtenáři si jistě vzpomenou, jak se taková věc dělá z dob jejich mládí. Pilnost a pozornost vzala za své a chlapec si to už brzy štrádoval ulicí pískaje nadšením a vděkem. Cítil se jako astronom, který právě objevil novou planetu. Bylo to jako by se vznášel.
Jakub Lain
"Tome, ve škole bylo docela teplo, že?"
OdpovědětVymazat"Ano madam"
"Horko, že?"
"Ano madam"
"Nechtěl jsi si jít zaplavat, Tome?"
Tomem problesklo zaleknutí--dotek nepohodlného podezření. Prozkoumal obličej tety Polly, ale nic z něj nevyčetl. Řekl tedy:
"Ne madam--tedy, nijak zvlášť."
Stará dáma napřáhla ruku, sáhla si na Tomovu košili a řekla:
"Ale teď ti horko není." A byla potěšena myšlenkou, že zjistila, že košile je suchá bez toho, aby kdokoliv věděl o jejím úmyslu. Avšak navzdory jejímu přesvědčení, Tom teď věděl odkud vítr vane. Předešel tedy jejímu dalšímu možnému tahu:
"Někteří z nás si namočili hlavu--moje je pořád mokrá. Vidíte?"
Teta Polly byla rozmrzelá faktem, že tento nepřímý důkaz přehlédla a ztratila možnost jej využít. Pak ji ale napadlo něco jiného:
"Tome, kvůli namočení hlavy sis nemusel sundat límec od košile, co jsem ti přišila, že? Rozepni si sako!"
Během dvou minut, možná dokonce méně, zapomněl na všechny své problémy. Ne protože by jeho problémy strádaly na vážnosti v porovnání s problémy dospělých mužů, ale protože je z jeho mysli vytlačil nový, silný zájem--stejně jako je neštěstí dospělých zapomenuto pod nadšením z nových iniciativ. Tímto novým zájmem byl ceněný, zvláštní způsob pískaní, který se zrovna naučil od černocha a nemohl se dočkat, až jej bude moci procvičovat v soukromí. Tento způsob sestával ve specifickém, jakoby ptačím trylkování, tvořeném dotýkáním se jazyka horního patra úst v krátkých intervalech během tvořené melodie--čtenář si pravděpodobně pamatuje jak se to dělá, pokud byl někdy malým chlapcem. Píle a soustředění přinesli své ovoce a již brzy si vykračoval ulicí s pusou plnou harmonie a duší plnou zadostiučinění. Citíl se jako astronom, co zrovna objevil novou planetu--bezesporu pokud jde o silný, hluboký pocit ryzího štěstí, pak se astronom s chlapcem nemohl měřit.
S. Máchová
"Tome, ve škole bylo celkem teplo, že?"
OdpovědětVymazat"Ano, prosím."
"Dosti teplo, že?"
"Ano, prosím."
"Nechtěl sis jít zaplavat, Tome?"
Tomem se prohnala trocha strachu - trocha nepříjemného podezření.
Zkoumal tvář tetičky Polly, což mu nic neprozradilo. Takže řekl:
"Ne, prosím - no, moc ne."
Stará dáma natáhla ruku a sáhla Tomovi na košili a řekla:
"Ale teď ti moc teplo není." A lichotilo jí, myslet na to, že zjistila,
že košile byla suchá, aniž by někdo věděl, že to je to, co měla na
mysli. Ale navzdory jí, Tom už věděl odkud vítr vane. Takže předešel
tomu, co mohlo být dalším tahem:
"Někteří z nás si pumpovali na hlavu - moje je ješté vlhká. Vdíte?"
Tetička Polly byla mrzutá při pomyšlení na to, že přehlédla tuto trochu
nepřímého důkazu a propásla šanci. Pak dostala novou inspiraci:
"Tome, k tomu, aby sis pumpoval na hlavu, sis nemusel rozdělávat límec,
kde jsem ho zašila, že? Rozepni si sako!"
Během dvou minut nebo dokonce méně zapomněl na veškeré své problémy. Ne
proto, že by snad jeho problémy byly o špetku méně tíživé nebo trpké
než jsou pro muže mužské problémy, ale protože je nový a mocnější zájem
na čas otrávil a odlákal je z jeho mysli - tak jako jsou trampoty muže
zapomenuty při vzrušení z nových zábav. Tento nový zájem byla ceněná
novinka hvízdání, které se právě naučil od černocha a toužil si ji
nerušeně procvičit. Spočívalo to ve zvláštním ptačím zvuku, jakémsi
švitoření, tvořeném při dotyku jazyka o patro úst v krátkých intervalech
v rytmu hudby - čtenář pravděpodobně ví, jak se to dělá, pokud byl někdy
chlapcem. Píle a pozornost mu v tom brzy přinesla zručmost, a tak kráčel
ulicí s ústy plnými harmonie a duší plnou vděku. Cítil se asi tak, jak
se cítí astronom, který objevil novou planetu - bezpochyby, pokud jde o
mocnou, vřelou, čirou řadost, výhoda byla na straně chlapce, nikoli
astronoma.
- Petr Svačina
OdpovědětVymazat„Tome, ve škole bylo teplo, že ano?“
„Ano.“
„Velké teplo, že ano?“
„Ano.“
„Nechtěl si jít plavat, Tome?“
Tom se vyděsil – pocítil menší nepříjemné podezření. Prohledal obličej tetičky Polly, ale nic nenašel. Tak řekl:
„Ne, ani moc ne.“
Stará paní natáhla svou ruku a cítila Tomovo košili, a řekla:
„Ale teď nejsi moc zahřátý.“ Polichotilo jí, protože zjistila, že jeho košile byla suchá, aniž by někdo věděl, že tohle
bylo přesně co měla na mysli. Ale navzdory ní, Tom pochopil, co se bude dít dál. Tak si naplánoval svůj další tah.
„Někteří z nás si namočili hlavu – moje je pořád mokrá. Vidíš?
Tetička Polly byla rozčílená, protože přehlídla jeden důležitý důkaz a přehlídla jeho trik. Když dostala nový nápad.
„Tome, nemusel jsi rozepnout svůj límec u košile, když jsem ho zašila, abys jsi si namočil hlavu, že ne? Rozepni si bundu!“
----
Během dvou minut možná i méně, zapoměl na svoje problémy. Ne protože jeho problémy byly trochu tíživé nebo trpké než pro muže mužské problémy,
ale protože nový a větší zájem je nudil a otravoval na neějaký čas - stejně jako mužská nestěstí jsou zapomenuta v nadšení nových zábav.
Tenhle nový zájem bylo hvízdání, který se naučil od černocha a trpěl učením se bez vyrušení. Sestavovalo se to z podivných ptačích zvuků,
jakémsi švitoření, vyprodukováno jazykem který se dotýkal horního patra úst s krátkými intervali během hraní hudby - čtenář si pravděpodobně
pamatuje jak se to dělá jestli byl někdy malý kluk. Pracovitost a pozornost mu brzo pomohla na to přijít a kráčel ulicí s jeho pusou plnou melodie
a jeho duše plné vděku. Cítil se stějně jako když atronom objeví novou planetu - bez pochyby, i kdyby byl astronom sebevíc štastnější , vyhoda
byla na straně chlapce .
Matěj Kraus
"Tome, dnes bylo ve škole docela teplo, nebylo?"
OdpovědětVymazat"Ano, madam."
"Silné horko, nebylo?"
"Ano, madam."
"Nechtělo se ti jít plavat, Tome?"
Tomem projel malý záchvěv strachu - dotek nepříjemného podezření. Zahleděl se do její tváře, ale nešlo z ní nic vyčíst. A tak řekl:
"Ne, madam. Tedy, ne moc."
Stará dáma natáhla ruku a sáhla na Tomovu košili, a řekla:
"Ale teď už ti takové horko není."A potěšilo ji pomyšlení, že zjistila, zda je Tomova košile suchá, aniž by kdokoliv věděl,
co měla v úmyslu. Tom už však věděl, odkud vítr fouká a dokázal tak odhadnout co může být její další krok:
"Někteří z nás si polévali hlavu vodou ta moje je ještě vlhká. Vidíš?"
Tetu Polly rozčililo pomyšlení, že přehlédla tak nepřímý důkaz, a prošvihla
přitom příležitost Toma přistihnout. Poté dostala nový nápad.
"Tome, nemusel sis kvůli tomu odstranit límec na košili, který jsem ti zašila, nebo snad ano? Rozepni si kabát!"
-----------------------
Ani ne za dvě minuty už Tom na všechny své problémy zapomněl. Ne snad proto,
že by jeho problémy byly méně tíživé než jsou starosti dospělých, ale proto, že je
potlačil nový a mocnější zájem - asi jako když člověk myslí jen na věci, které má rád,
aby nemusel přemýšlet o svých potížích.
Tomovým zájmem byla nová pískací technika, kterou pochytil od nějakého černocha,
a už se nemohl dočkat, až si ji bude moci nerušeně vyzkoušet.
Ten pískot zněl jako neobvyklé ptačí štěbetání či cvrlikání, které vytvářel jazyk
dotýkající se do rytmu v krátkých intervalech horního patra. Čtenář si nejspíše vybavý jak se to dělá pokud byl někdy chlapcem.
Chvíli se na své pískání soustředil, a díky své píli mohl brzy kráčet ulicí s melodií na rtech a díkem v duši.
Cítil se skoro jako astronom, který právě objevil novou planetu, bez pochyby pokud jde o silnou, hlubokou a ryzí radost, výhoda byla na straně chlapce, ne astronoma.
Tome, ve škole bylo teplo, že ?
OdpovědětVymazatAno, prosím.
Bylo hodně teplo, že ?
Ano, bylo.
Nechtěl sis jít zaplavat, Tome ?
Tom se zarazil - něco mu přišlo nepříjemně podezřelé. Pozoroval tetinu tvář, ale nic v neviděl. Tak řekl:
Ne - ani moc ne.
Stará dáma natáhla ruku a dotkla se Tomovy košile.
„Ale teď už ti není takové teplo, co?“ A potěšilo ji zjištění, že košile byla suchá, aniž by kdokoliv tušil, že právě to měla na mysli. Přesto Tom věděl, odkud vítr vane a proto předvídal, co bude dál:
„Někteří z nás si polili hlavu. Moje je pořád mokrá, vidíš?“
Tetu Polly zklamalo, že přehlédla tento náhodný důkaz a přišla o výhodu. Potom ji ale napadlo něco jiného:
„Nemusel si rozpárat límeček u košile, který jsem přišila, aby sis namočil hlavu, že ne, Tome? Rozepni si bundu!“
Do dvou minut, ani ne, zapomněl na veškeré své problémy. Ne snad protože by jeho problémy byly o něco méně důležité nebo mu nebyly nepříjemnější, než kterémukoli muži, ale protože je na čas zastínil jeho zcela nový a silný zájem - stejně, jako i jiní muži zapomínají na svá neštěstí kvůli vzrušení z nových zážitků. Tenhle nový zájem spočívala v poznání pískání, jenž se nedávno naučil od jistého negra a neměl možnost to nerušeně trénovat. Celé umění pískání spočíval ve zvláštním, jakoby ptačím pištění, které vznikalo za pomoci jazyka, který se dotýkal horního patra v krátkých melodických intervalech - čtenáři si jistě vybaví, jak na to, pokud někdy byli kluci. Píle a pozornost mu pomohli k tomu aby to během chvilky zvládnul a valil se ulicí s hvizdem na rtech a duší plnou uznání. Připadal si jako astronom, který objevil novou planetu - tentokrát byl obrovský a hluboký pocit potěšení bezpochyby na straně chlapce, a ne hvězdáře.
Šimon Radil
"Ve škole blo docela teplo, viď Tome?"
OdpovědětVymazat"Ano, teto."
"Ani horko, ani zima, co říkáš, Tome?"
"Ano, teto"
"Nechtělo se ti jít plavat, Tome?"
Tomem proletěl strach - mírný náznak něčeho podezřelého. Zkoumal obličej tety Polly, ale nic z něj nevyčetl. A tak pravil:
"Víte teto, že ani ne"
Stará díma natáhla ruku a dotkla se Tomovi košile, pak řekla:
"Teď ti ale teplo není." Sice ji těšilo, že košile je suchá a je to tak jak si myslela, aniž by to musela vyslovit. Ale Tom, z její zášti k němu, věděl, co přijde. A tak tušil, co bude její další tah:
"Někteří z nás jsme si namočili hlavy, moje je jěště trochu mokrá, podívejte."
Tetu Pollz rozmrzelo, že přehlédla takovýhle důkaz, ale věděla, že jde jen o trik. Tím nabzla novou inspiraci:
"Nesundal jsi si náhodou límec, když jsi si poléval hlavu, Tome? Rozepni si kabátek!"
Ve dvou minutách, možná i dříve, zapomněl na všechnz svoje trable. Ne protože by byly o něco lehčí nebo hořčí jak to u lidí bývá, ale protože nové a silnější je vztlačily ven z jeho mysli - stejně tak jako když je lidské neštěstí zapomenuto díky novým statkům. Tenhle nový zájem měl stejnou hodnotu jako to hízdání, které se naučil od jednoho černouška, a zoufale se snažil, aby nerušeně cvičil. Vše spočívalo v podivném jakoby ptačím tónu, plynulé švihoření, vztvořené dotykem jazyka o horní patro úst v krátkých intervalech v průběhu písně - čtenář si asi pamatuje, jak se to dělá, tedz jestli byl někdy chlapem. Vytrvalost a pozornost mu brzy přinesly třesně a on si kráčel ulicí s ústy plnými melodie a duší plnou vděku. Cítil se stejně jako když astronom objeví novou planetu, bez pochyb, jak daleké tak silné, hluboké nefalšované potěšení, ale výhoda nebyla na straně astronoma, ale chlapce.
Homolková Tereza - opraveno
OdpovědětVymazat„Ve škole bylo docela teplo, viď, Tome?“
„Ano, teti.“
„Snad horko?“
„Ano, teti.“
„„Neměl jsi chuť jít si zaplavat Tome?“
V Tomovi hrklo a projel jím závan nepříjemného podezření. Zapátral v tetině obličeji, ale ten nic neprozradil. Řekl:
„Ne, teti, ani ne.“
Stará dáma natáhla ruku a dotkla se Tomovy košile.
„Ale teď ti není takové teplo, co?“
A potěšilo ji zjištění, že košile je suchá, aniž by kdokoliv věděl, co měla v úmyslu. Přesto Tom věděl, odkud vítr vane a tak předvídal, co bude dál:
„Někteří z nás si polili hlavu. Mám ji pořád mokrou, vidíš?“
Tetu Polly otrávilo zjištění, že přehlédla tento drobný detail a přišla o výhodu. Pak ji však napadlo něco nového:
„Nemusel si odpárat límeček u košile, který jsem přišila, aby sis namočil hlavu, že ne, Tome? Rozepni si kabátek!“
Za dvě minuty, možná ještě dřív, zapomněl Tom na všechny své trampoty. Ne proto, že by jeho trampoty byly o něco méně závažné a trpké, než jsou trampoty dospělých, ale proto, že je nová a mocná záliba porazila, a vyhnala je pro tentokrát z jeho mysli, stejně tak jako jsou zapomenuty těžkosti dospělých ve víru vzrušujících, nových dobrodružství. Tahle nová záliba, to byla cenná novinka v pískání, kterou odkoukal od jednoho černocha, a kterou se mu nedařilo procvičovat, aniž by byl vyrušován. Ta novinka spočívala v podivném, jakoby ptačím švitoření, tvořeném tak, že se jazyk dotýkal patra v krátkých intervalech. Čtenář, pokud byl někdy chlapcem, si pravděpodobně pamatuje, jak se to dělá. Díky píli a soustředění tomu Tom brzy přišel na kloub a pochodoval si ulicí s pusou plnou harmonie a duší plnou vděčnosti. Bezpochyby se cítil jako astronom, který objevil novou planet. Pokud však jde o silný, hluboký pocit ryzí radosti, pak se astronom s chlapcem nemohl měřit.
OPRAVENO
OdpovědětVymazat„Ve škole bylo hezky teplo, viď, Tome?“
„Ano, teti.“
„Úmorné teplo, viď?“
„Ano, teti.“
„Nechtělo se ti jít si zaplavat, Tome?“
Tomem prolétl strach — závan nepříjemného podezření. Pátral v tetině obličeji, ale nic z něj nevyčetl. Proto řekl:
„Ne, teti, ani ne.“
Stará dáma natáhla ruku, dotkla se Tomovy košile a řekla: „Ale teď už ti takové teplo není, viď?“ A blažilo ji vědomí, že zjistila, jestli je košile suchá, aniž by kdokoli věděl, že právě toho chtěla svým počinem dosáhnout. Ale i přesto Tom už věděl, odkud vítr vane. A tak zasáhl dříve, než mohla tetička udělat další krok:
„Někteří z nás si na hlavu pumpovali vodu — mám ještě vlhké vlasy. Vidíš?“
Tetičku Polly zlobilo, že si nevšimla tohoto nepřímého důkazu a tah se jí nepovedl. Pak ji ale osvítil nový nápad:
„Tome, nemusel sis u toho polévání hlavy rozpárat límec, který jsem ti přišila, že ne? Rozepni kabát!“
Během dvou minut, možná i méně, zapomněl na všechny své problémy. Ne proto, že by snad byly o chlup lehčí či méně trpké, než jsou starosti dospělého muže, ale protože byly poraženy novým, mocným zájmem, který je na čas vytlačil z jeho mysli — stejně tak, jako dospělý zapomene na své neštěstí ve vzruchu z nového podnikání. Tímto zájmem byla novinka v oboru hvízdání, kterou si zrovinka osvojil od jakéhosi černocha, a umíral touhou nerušeně ji cvičit. Sestávala ze zvláštního jakoby ptačího švitoření, jakéhosi trylkování, způsobeného tím, že se při hvízdání melodie jazyk v krátkých intervalech dotýká patra — čtenář si pravděpodobně vzpomíná, jak na to, byl-li někdy chlapcem. Díky píli a úsilí tomu Tom brzy přišel na kloub a vykračoval ulicí s ústy plnými melodie a duší plnou vděku. Cítil se skoro tak, jako se cítí hvězdář po objevení nové planety — ač, co do síly a hloubky této ryzí radost, převaha byla na straně chlapce, nikoli hvězdáře.
"Ve škole bylo docela teplo, viď Tome?"
OdpovědětVymazat"Ano, teto."
"Hrozné teplo, co říkáš, Tome?"
"Ano, teto"
"Nechtělo se ti jít plavat, Tome?"
Tomem proletěl strach - mírný náznak něčeho podezřelého. Zkoumal obličej tety Polly, ale nic z něj nevyčetl.
A tak pravil:
"Víte teto, že ani ne"
Stará dáma natáhla ruku a dotkla se Tomovi košile, pak řekla:
"Teď ti ale teplo není." Sice ji těšilo, že košile je suchá a je to tak jak si myslela, aniž by to musela vyslovit.
le Tom, z její zášti k němu, věděl, co přijde.A tak tušil, co bude její další tah:
"Někteří z nás jsme si namočili hlavy, moje je jěště trochu mokrá, podívejte."
Tetu Polly rozmrzelo, že přehlédla takovýhle důkaz, ale věděla, že jde jen o trik. Tím nabyla novou inspiraci:
"Nesundal jsi si náhodou límec, když jsi si poléval hlavu, Tome? Rozepni si kabátek!"
Ve dvou minutách, možná i dříve, zapomněl na všechny svoje trable.
Ne protože by byly o něco lehčí nebo méně hořké než ty dospělých, ale protože nový a silnější zájem je vztlačil
ven z jeho mysli - stejně tak jako když je lidské neštěstí zapomenuto díky novým zájmům.
Tenhle nový zájem měl stejnou hodnotu jako to hízdání, které se naučil od jednoho černocha, a zoufale se snažil,
aby nerušeně cvičil. Vše spočívalo v podivném jakoby ptačím tónu, jakési švihoření,
vytvořené dotykem jazyka o horní patro úst v krátkých intervalech v průběhu písně - čtenář si asi pamatuje,
jak se to dělá, pokud někdy byl chlapcem.
Díky vytrvalosti a píli brzy věděl, jak na to a kráčel si ulicí s ústy plnými melodie a duší plnou vděku.
Cítil se stejně jako když hvězdář objeví novou planetu, bez pochyb, jak daleké tak silné,
hluboké nefalšované potěšení, ale převaha nebyla na straně astronoma, ale chlapce.
Kateřina Engeová
Oprava:
OdpovědětVymazat"Ve škole bylo docela teplo Tome, viď?"
"Ano prosím."
"Velké teplo, viď?"
"Ano prosím."
"Nechtělo se ti jít plavat Tome?"
V Tomovi hrklo - začal mít trochu podezření. Pozorně se zahleděl na tvář tetičky Polly, ale nic v ní nenašel, tak řekl:
"Ne prosím, ani moc ne."
Tetička k Tomovi natáhla ruku a chytla ho za košili. Řekla:
"Teď ti ale není teplo, že ne?" Tetičku potěšilo, že takto zjistila, že je košile suchá, aniž by kdokoli věděl, že právě toto měla v plánu. I přes to ale Tom zjistil, odkud vítr vane. Mohl si tedy dobře rozmyslet co dál říct.
"Někteří z nás si na hlavu pumpovali vodu, mám jí ještě mokrou, vidíš?"
Tetička Polly nebyla nadšená z toho, že tuto možnost mohla opomenout a že se jí trik nepovedl. Pak měla ale jiný nápad:
"Tome, nemusel sis rozpárat límec na košili tam, kde jsem ti ho přišila, když jste si pumpovali vodu na hlavu? Rozepni si kabát!"
--------------------------------------------------------------------------------------
Do dvou minut, nebo i méně, zapomněl na všechny své problémy. Ne protože by jeho starosti byly méně závažné, než jsou starosti dospělého člověka, ale protože je přerušil nový zájem, díky kterému je vypudil z mysli - stejně jako jsou starosti dospělého člověka zapomenuty pro nadšení z nového podnikání. Tomovým zájmem byla nová technika v pískání, kterou se právě naučil od jakéhosi černocha a nemohl se dočkat, až ji bude moci sám a v klidu cvičit. Spočívalo to v tom, že pískání bylo jako ptačí švitoření, skoro jako cvrlikání, které vznikalo tak, že se jazyk rychle a opakovaně dotýkal horního patra úst - čtenář si určitě vzpomene, jak se to dělá, pokud byl někdy chlapcem. Díky píli a pozornosti tomu brzy přišel na kloub a po ulicích se procházel s harmonií vycházející z jeho úst a vděčností vycházející z jeho srdce. Bylo mu asi jako hvězdáři, který zrovna objevil novou planetu – tentokrát ale bylo hluboké a ryzí potěšení na straně chlapce, ne hvězdáře.
- Anna Dufková
"Tome, ve škole bylo docela teplo, že?"
OdpovědětVymazat"Ano prosím"
"Horko, že?"
"Ano prosím"
"Nechtělo se ti jít si zaplavat, Tome?"
V Tomovi hrklo--pocítil nepříjemné podezření. Prozkoumal obličej tety Polly, ale nic z něj nevyčetl. Řekl tedy:
"Ne prosím--tedy, nijak zvlášť."
Stará dáma vztáhla ruku, sáhla si na Tomovu košili a řekla:
"Ale teď ti horko není." A byla potěšena myšlenkou, že zjistila zda-li je košile suchá bez toho, aby kdokoliv věděl o jejím úmyslu. Avšak navzdory jejímu přesvědčení Tom teď věděl odkud vítr vane. Předešel tedy jejímu dalšímu možnému tahu:
"Někteří z nás si namočili hlavu--mám ji pořád mokrou. Vidíte?"
Teta Polly byla rozmrzelá faktem, že tento nepřímý důkaz přehlédlla a ztratila tak možnost jej využít. Pak ji ale napadlo něco jiného:
"Tome, kvůli namočení hlavy by sis nemusel sundavat košili s tím límcem, co jsem ti sešila, že? Rozepni si kabát!"
Během dvou minut, možná dokonce méně, zapomněl na všechny své problémy. Ne snad proto, že by byly menší závažnosti v porovnání s problémy mužskými, ale protože je z jeho mysli vytlačil nový, silný zájem--stejně jako je neštěstí dospělých zapomenuto pod nadšením z nových iniciativ. Tímto novým zájmem byl ceněný, zvláštní způsob pískání, který se zrovna naučil od nějakého černocha a nemohl se dočkat, až jej bude moci nerušeně procvičovat v soukromí. Tento způsob sestával ve specifickém, jakoby ptačím trylkování, při kterém se během vydávání melodie jazyk dotýkal v krátkých intervalech horního patra--čtenář si pravděpodobně pamatuje jak se to dělá, pokud byl někdy malým chlapcem. Píle a soustředění přinesly své ovoce a již brzy si vykračoval ulicí s pusou plnou harmonie a duší plnou zadostiučinění. Cítil se jako astronom, co zrovna objevil novou planetu--bezesporu pokud jde o silný, hluboký pocit ryzího štěstí, pak se astronom s chlapcem nemohl měřit.
S.Máchová - oprava
Oprava:
OdpovědětVymazat„Tome, dnes bylo ve škole poměrně horko, že?“
„Ano, prosím.“
„Opravdu horko, není-liž pravda?“
„Ano, prosím.“
„Neměl jsi chuť jít se koupat, Tome?“
Záchvěv obav projel Tomovým tělem – slabé, nepříjemné podezření. Zkoumal obličej tety Polly, ale nebyl schopen z něj nic vyčíst. Odpověděl tedy:
„Ne, prosím – tedy, ne zas tak moc.“
Tetička natáhla ruku a dotkla se Tomovy košile, načež pronesla:
„Teď ale nejsi nijak horký.“ Potěšilo ji zjištění, že je jeho košile suchá, aniž by kdokoliv věděl, že to byl její záměr. Přes to Tom teď ale věděl, odkud vítr vane. Předvídal tedy, co by mohlo následovat:
„Někteří z nás si namočili hlavu – já ji mám pořád mokrou. Vidíte?“
Představa, že přehlédla tento důkaz a nevyužila tedy situace, tetičku Polly zaskočila. Pak ale dostala nový nápad:
„Tome, nemusel sis povolit límec košile tam, kde jsem ho sešila, aby sis namočil hlavu, že ne? Rozepni si kabát!“
V průběhu dvou minut, možná ještědříve, zapomněl na všechny své problémy. Ne proto, že by jeho problémy byly méně trpké a tíživé, než problémy dospělého člověka, ale proto, že je přehlušil nový zájem a vypudil je na tu chvíli z jeho mysli – stejně jako jsou neúspěchy dospělého člověka zapomenuty pro nové nápady. Tento nový zájem byl nový způsob pískání, který se zrovna naučil od nějakého černocha a umíral touhou procvičovat bez vyrušování. Tento způsob se skládal ze specifického, skoro ptačího švitoření, zvuku vytvářeného jazykem přitisknutým k patru v krátkých intervalech při hvízdání - čtenář si pravděpodobně vybaví, jak na to, pokud byl sám někdy chlapcem. Pečlivost a pozornost mu brzy přinesla onu schopnost, kráčel tedy ulicí s ústy plnými harmonie a duší plnou vděku. Cítil se jako astronom, který zrovna objevil novou planetu – tentokrát, nicméně, bylo čiré, hluboké potěšení na straně Toma více, než hvězdáře.
- Sára Moidlová
Oprava
OdpovědětVymazat"Ve škole bylo celkem teplo, že Tome?"
"Ano prosím."
"Velké teplo, že?"
"Ano prosím."
"Nechtělo si ti jít plavat Tome?”
V Tomovi hrklo, cítil nepříjemné podezření.
Zahleděl se na tvář tety Polly, ale nic v ní nenašel.
Tak řekl:
"Ne prosím, ani moc ne."
Teta k Tomovi natáhla ruku a chytila ho za košili. Řekla:
“Ale teď ti není velké vedro, že ne?”
Potěšilo ji, že je Tomova košile suchá, aniž by kdokoliv poznal, že právě to měla v plánu. Naneštěstí pro ni, Tom teď pochopil, odkud vítr vane. Předešel tedy dalšímu možnému kroku z tetiny strany a řekl:
“Někteří z nás si pumpovali na hlavu vodu, mám ji ještě mokrou. Vidíš?“
Tetu Polly rozčílilo pomyšlení, že důkaz přehlédla a že její tah nevyšel. Potom dostala nový nápad:
“Tome, nemusel jsi rozpárat límec, tam kde jsem ho sešila, když jsi si, pumpoval vodu na hlavu? Rozepni si kabát!”
Do dvou minut, možná i méně, zapomněl na všechny své problémy. Ne že by snad jeho starosti byly o něco méně trpké nebo tíživé, než jsou starosti dospělého, ale proto, že je vypudil nový a mocný zájem z jeho mysli - stejně jako muži zapomínají na neštěstí při vzrušení z nového podnikání. Novým zájmem se stala cenná novinka ve hvízdání, kterou získal od jakéhosi černocha, a nemohl se dočkat, až si ji bez vyrušení procvičí. Spočívalo to, ve zvláštním jakoby ptačím švitoření kdy se v krátkých intervalech uprostřed melodie jazyk dotýká horního patra úst - pravděpodobně si čtenář vzpomene, jak se to dělá, pokud někdy býval chlapcem. Píle a úsilí mu přinesly ovoce, a tak si brzy s ústy plnými harmonie a srdcem plným vděčnosti vykračoval ulicí. Cítil se jako hvězdář, který objevil novou planetu – ale tentokrát bylo obrovské a ryzí potěšení na straně chlapce, a nikoliv hvězdáře.
-Lehocká Nikola
Lucie Vrabcová - OPRAVA
OdpovědětVymazat"Dnes bylo ve škole docela teplo že, Tome?"
"Ano, prosím."
"Opravdu velké teplo, což?"
"Ano, prosím."
"Nechtělo se ti jít zaplavat, Tome?"
Ta otázka Toma vystrašila - hlavou mu proběhlo neblahé tušení. Tvář tetičky Polly mu však neumožnila v ní přečíst jakékoliv úmysly, a tak raději řekl:
"Ne, tetičko, ani moc ne."
Postarší dáma vztáhla ruku a sáhla Tomovi na košili.
"Teď už ti ale není horko." A potěšilo ji, že chlapcova košile je suchá, aniž by kdokoli tušil, co měla v úmyslu zjistit. Avšak navzdory snaze tetičky, Tom už nyní věděl odkud vítr vane, a tak prozíravě odhadl její další krok.
"Někteří z nás si polévali hlavy vodou - sám ji mám ještě mokrou. Vidíte?"
Tetičku Polly vskutku znepokojilo, že přehlédla tento detail, a tím ztratila příležitost chlapce nachytat. Načež dostala nový nápad.
"Tome, nemusel sis snad oddělat límeček, tam kde jsem ho sešila, aby sis ji mohl namočit, že ne? Rozepni si kabát!"
Během ani ne dvou minut zapomněl na veškeré své problémy. Ne snad, že by jeho trable byly o něco méně závažné nebo tíživé, než jiných dospělých, ale protože je na čas zastínil zcela nový a silný zájem - stejně, jako i jiní muži zapomínají na svá neštěstí nadšením z nových zážitků. Jeho novou zálibou bylo pískání, jenž se nedávno naučil od jistého černocha, a postrádal možnost ji nerušeně trénovat. Celý um pískání spočíval ve zvláštním, jakoby ptačím švitoření, až skoro trylkování, které vznikalo za pomoci jazyka dotýkajícího se horního patra úst v krátkých intervalech - pokud je čtenář chlapcem, jistě si vybaví, jak na to. Díky píli a zaujetí tomu přišel na kloub během chvilky, a štrádoval si to ulicí s hudbou na rtech a radostí v duši. Připadal si jako hvězdář, který objevil novou planetu - avšak tentokrát bylo obrovské a ryzí potěšení bezpochyby na straně chlapce, a ne hvězdáře.
"Tome, dnes bylo ve škole docela teplo, nebylo?"
OdpovědětVymazat"Ano, teti."
"Silné horko, nebylo?"
"Ano, teti."
"Nechtěl jsi si jít zaplavat, místo školy Tome?"
Tomem projel mírný záchvěv strachu - dotek nepříjemného podezření. Zahleděl se tetě do tváře, ale nic z ní nevyčetl. A tak řekl:
"Ne, teti. Tedy, ne tak docela."
Stará dáma natáhla ruku a sáhla na Tomovu košili, a řekla:
"Ale teď už ti takové horko není."A potěšilo ji pomyšlení, že zjistila, zda je Tomova košile suchá, aniž by kdokoliv věděl,
co měla v úmyslu. Tom už však věděl, odkud vítr fouká a dokázal tak odhadnout co může být její další krok:
"Někteří z nás si polévali hlavu vodou ta moje je ještě vlhká. Vidíš?"
Tetu Polly rozčililo pomyšlení, že přehlédla tak nepřímý důkaz, a prošvihla
přitom příležitost Toma přistihnout. Poté dostala nový nápad.
"Tome, nemusel sis kvůli tomu odpárat límec na košili, který jsem ti zašila, nebo snad ano? Rozepni si kabát!"
-----------------------
Během méně než dvou minut, Tom zapomněl všechny své problémy. Ne snad proto,
že by jeho problémy byly méně tíživé či hořké než jsou starosti dospělých, ale proto, že je
potlačil nový a mocnější zájem - jako když jsou mužské nezdary zapomenuty a nahrazeny novou podnikavostí. Tento nový zájmem byla pískací technika, kterou pochytil od nějakého černocha,
a už se nemohl dočkat, až ji bude moci nerušeně trénovat.Tento pískot zněl jako neobvyklé ptačí štěbetání či cvrlikání, které vytvářel jazyk
dotýkající se do rytmu v krátkých intervalech horního patra. Čtenář si nejspíše vybavý jak se to dělá pokud byl někdy chlapcem. Chvíli se na své pískání soustředil, a díky své píli mohl brzy kráčet ulicí s melodií na rtech a díkem v duši.
Cítil se skoro jako astronom, který právě objevil novou planetu, výhoda však byla bez pochyby na straně chlapce, ne astronoma pokud jde o silnou, hlubokou a ryzí radost.
Kateřina Uhlířová- Oprava
"Ve škole bylo docela teplo, že, Tome?"
OdpovědětVymazat"Ano."
"Horko, že?"
"Ano."
"Tome, nechtěl sis jít zaplavat?"
Tomovi projel mráz po zádech – měl z toho nepříjemný podezřívavý pocit. Pozorně si prohlédl tvář tety, ale nic z ní však nevyčetl. Odpověděl jí tedy:
"Vlastně, tetičko, ani ne."
Stará dáma si prohmatala jeho košili, a poté zareagovala slovy:
"Vždyť ti ale není takové teplo." A potěšilo jí, když zjistila, že jeho košile není promočená, aniž by někdo tušil, co měla v plánu. Na rozdíl od Toma, který v tu chvíli přesně věděl, o čem bude řeč. Jelikož se tomu snažil předejít, řekl jí:
"Někteří z nás si napumpovali na hlavu vodu – jsem z toho ještě mokrý, vidíš?
Tetě Polly lezlo na nervy, že tento detail přehlédla. Pak přišla s novým nápadem:
"Tome, neříkej mi, že sis sundal límec, kterou jsem ti přišila, aby sis to nechal smočit pumpou, že ne? Rozepni si kabát!"
A ani ne za dvě minuty zapomněl Tom na všechny starosti. Nikoliv z důvodu, že by se jen tak najednou staly o chlup lehčími než jsou každodenní starosti dospělého, ale proto, že ho mysl v tu chvíli navedla k mnohem zajímavějšími věcmi – stejně jako člověk v situacích, kdy zrovna čelí svým problémům. V tomto případě se jednalo o typ pískání, který přebral od nějakého černocha, záležitost, kterou se chtěl nerušeně naučit. Skládalo se to z podivného ptačího trylkování; trik, který spočíval v dotyku horního patra úst v krátkých intervalech – chlapci si toto jistě pamatují z dětství. Brzy se mu ta všechna pilnost a pozornost vyplatila, a kráčel si pak proto ulicemi s ústy plnou harmonií a duší plnou vděčnosti. Cítil se jako astronom, který objevil novou planetu – nicméně, chlapec se v tomto případě cítil mnohem šťastnější.
– Doan Hai Nguyen (OPRAVA)
"Dnes bylo ve škole docela horko, co říkáš, Tome?"
OdpovědětVymazat"Ano, prosím."
"Velké horko, že?"
"Ano, prosím."
"Nechtělo se ti jít plavat, Tome?"
Tomem projel záchvěv strachu - měl nepříjemný pocit, že ho teta podezřívá.
Zahleděl se do její tváře, ale nešlo z ní nic vyčíst. A tak řekl:
"Ne, prosím. Tedy - ne moc."
Stará dáma natáhla ruku a sáhla na Tomovu košili, načež řekla:
"Ale teď už ti takové horko není."
A potěšilo ji pomyšlení, že zjistila, zda je Tomova košile suchá, aniž by kdokoliv věděl, co měla v úmyslu. Tom už však věděl, odkud vítr fouká a dokázal tak odhadnout tetin další krok:
"Někteří z nás si polévali hlavu vodou - mám ji ještě mokrou. Vidíš?"
Tetu Polly rozčililo pomyšlení, že tento nepřímý důkaz přehlédla, a nevyužila přitom příležitosti Toma přistihnout. Potom však dostala jiný nápad.
"Ale nemusel sis kvůli tomu rozpárat límec na košili, který jsem ti zašila, nebo snad ano, Tome? Rozepni si kabát!"
Ani ne za dvě minuty už Tom na všechny své problémy zapomněl. Ne snad proto, že by jeho problémy byly méně tíživé než jsou starosti dospělých, ale proto, že je potlačil nový a mocnější zájem - asi jako když člověk myslí na věci, které by mohl podniknout, aby nemusel přemýšlet o svých potížích.
Tomovým zájmem byl nový způsob pískání, který pochytil od nějakého černocha, a už se nemohl dočkat, až si jej bude moci nerušeně vyzkoušet.
To pískání znělo jako neobvyklé ptačí štěbetání či cvrlikání, které vytvářel jazyk dotýkající se v krátkých intervalech horního patra; obzvláště mužští čtenáři si tuto techniku možná vybaví, vrátí-li se do chlapeckých let.
Chvíli se na pískání soustředil, a díky své píli mohl brzy kráčet ulicí s melodií na rtech a radostí v duši.
Cítil se skoro jako astronom, který právě objevil novou planetu, ačkoliv co se této hluboké a nefalšované radosti týkalo, nemohl se mu žádný astronom rovnat.
Jakub Vránek - Oprava
Veronika Horáková - Oprava
OdpovědětVymazat“Dnes bylo ve škole pěkné teplo, že, Tome?”
“Ano, teti.”
“Neúnosné teplo, že?”
“Ano, teti.”
“Nechtělo se ti jít si zaplavat, Tome?”
Tetina slova nahnala Tomovi hrůzu - dotek nepříjemného podezření. Zkoumavě studoval obličej tetičky Polly, ale nic z něj nevyčetl.
“Ne, teti - teda, ne až tak moc.”
Stará paní natáhla ruku, dotkla se Tomovy košile a řekla:
“Ale nezdá se mi, že bys byl přehřátý.”, a těšilo ji, že poznala, že Tomova košile je suchá bez toho, aniž by kdokoliv poznal, co chtěla zjistit. Naneštěstí pro ni, Tom věděl odkud vítr fouká a rozhodl se předejít její další otázce.
“My jsme si pumpovali vodu na hlavu - mám jí ještě mokrou. Vidíš?”
Tetička Polly musela připustit že si nevšimla tohoto malého nepřímého důkazu, a plánovaný trik jí nevyšel. Poté ji osvítila náhlá inspirace:
“Ale to sis nemusel rozpárat límeček, kde jsem ti ho zašila, aby sis napumpoval vodu na hlavu, že je to tak? Rozepni si kabát!”
_
Během dvou minut, možná i méně, Tom zapomněl na veškeré starosti. Ne snad protože jeho starosti byly snad jen o malinko méně náročné než problémy dospělých, ale protože nová zábava je prozatím přehlušila a vytlačila z jeho mysli - stejně, jako dospělí zapomínají na své starosti díky nadšení z nových Tato nová zábava spočívala v pískání, které se naučil od jakéhosi černocha a nemohl ho procvičovat bez neustálého přerušování. Toto pískání spočívalo v zvláštním ptačímu štěbetání, které vzniklo rychlým, opakovaným dotykem jazyka k patru úst - čtenář jistě ví, jak na to, pokud byl někdy malým chlapcem. Píle a pozornost Tomovi rychle umožnila si osvojit správnou techniku, a brzy pospíchal ulicí s ústy plnými harmonie a duší plnou vděčnosti. Cítil se asi jako hvězdář, který objevil novou planetu - nicméně, v intenzitě hluboké, neposkvrněné radosti, Tom strčil hvězdáře hravě do kapsy.
“Ve škole muselo být horko, Tome, že ano?”
OdpovědětVymazat“Ano, tetičko.”
“Velmi horko, že ano?”
“Ano, tetičko.”
“Nechtělo se ti jít koupat, Tome?”
Tom se trochu zalekl, zmocnilo se ho nepříjemné podezření. Snažil se z tváře tety Polly něco, cokoliv, vyčíst, ale na nic nepřišel. Řekl tedy:
“Ne tetičko, vlastně moc ne.”
Stará paní natáhla ruku, aby si osahalala jeho košili, a řekla:
“Teď ti ale také není moc horko.” řekla, potěšena vlastní mazaností, díky které odhalila suchou košili, aniž by kdokoliv tušil, co měla v úmyslu. Navzdory tomu však Tom dobře věděl, odkud vítr vane, a tak se jal odtušit její další krok:
“Někteří z nás si pro ochlazení polili hlavu vodou—ještě mám mokré vlasy, vidíš?”
Tetička Polly byla poněkud rozmrzelá, že se jí podařilo přehlédnout jeden z nepřímých důkazů, a propásla tím svou šanci Toma přechytračit. Pak ovšem dostala nový nápad:
“Nemusel sis snad ale rozpárat košili tam, kde jsem ti sešila límeček, aby ses mohl polít? Rozepni si kabátek!”
—
Za dvě minuty, možná méně, zapomněl na všechny své trable. Ne snad, že by nebyly dostatečně hořké a tíživé oproti starostem mužů, avšak zastínil je jeho nový, strhující zájem—stejně jako jsou neštěstí jiných zapomenuta ve vteřině vzrušení z nových poznání. Tím zájmem byla nedocenitelná novota v pískání, kterou se právě naučil od jakéhosi černocha, a kterou toužil nerušeně procvičovat. Byl to zvláštní, jakoby ptačí zvuk, jakési klokotání, způsobené přikládáním jazyka k patru v krátkých intervalech během hvizdu — čtenář si jistě pamatuje, pokud někdy byl malým chlapcem, jak se to dělá. Pílí a úsilím si novou schopnost brzy osvojil, a tak si to štrádoval po ulici s ústy plnými harmonie, a duší plnou vděčnosti. Cítil se asi tak, jak se musí cítit astronom, objeví-li novou planetu—ačkoliv, co do hloubky jeho čiré radosti, byl oproti astronomům v převaze.
- Svobodová A.
„Tome, ve škole bylo teplo, že ano?“
OdpovědětVymazat„Ano, prosím.“
„Velké teplo, že ano?“
„Ano, prosím.“
„Nechtěl si jít plavat místo školy, Tome?“
Tomovi projel mráz po zádech – pocítil menší nepříjemné podezření od tetičky. Zkoumal obličej tetičky Polly, ale nic nenašel. Tak řekl:
„Ne, ani moc ne.“
Stará paní natáhla ruku a sáhla na Tomovu košili, a řekla:
„Ale teď ti není moc teplo.“ To tetičce lichotilo, protože zjistila, že jeho košile je suchá, aniž by někdo věděl, že tohle bylo přesně co měla na mysli.
Navzdory tetičky přesvědčení, Tom pochopil, co se bude dít dál. Tak si naplánoval svůj další tah.
„Někteří z nás si namočili hlavu – je pořád mokrá. Vidíš?
Tetičku Polly rozčílilo pomyšlení, že přehlídla důležitý důkaz i Tomův trik. Ale poté dostala nápad.
„Tome, nemusel jsi si rozepnout svůj límec u košile tam kde jsem ho zašila, abys jsi si namočil hlavu, že ne? Rozepni si kabát!“
-----------------------
Během dvou minut možná i méně, zapomněl na svoje problémy. Ne protože jeho problémy byly trochu tíživé nebo trpké než pro chlapce mužské problémy,
ale protože nový a větší zájem je nudil a otravoval na nějaký čas – stejně jako mužské trampoty jsou zapomenuty v nadšení nových zábav.
Tenhle nový zájem bylo hvízdání, které se naučil od nějakého černocha a toužil si jej nerušeně procvičit. Spočívalo tady ve podivném ptačím zvuku,
jakémsi švitoření, vyprodukované jazykem, který se dotýkal horního patra úst s krátkými intervaly v rytmu hudby – čtenář si pravděpodobně
pamatuje, jak se hvízdá, pokud byl někdy malým chlapcem. Pracovitost a pozornost mu brzo pomohla na to přijít a poté kráčel ulicí s jeho ústy plné melodie
a jeho duše plné vděku. Cítil se stejně jako když astronom objeví novou planetu – bez pochyby, pokud jde o mocnou, hlubokou, čirou radost chlapec vyhrál.
Kraus M. - Oprava
"Tome, ve škole bylo teplo, že ?"
OdpovědětVymazat"Ano, prosím."
"Bylo hodně teplo, že ?"
"Ano, bylo."
"Nechtělo se ti jít plavat, Tome ?"
Tom se zarazil - něco mu přišlo nepříjemně podezřelé. Pozoroval tetinu tvář, ale nic v neviděl. Tak řekl:
"Ne - ani moc ne."
Stará dáma natáhla ruku a dotkla se Tomovy košile.
„Ale teď už ti není takové teplo, co?“ A potěšilo ji zjištění, že košile byla suchá a to, že nikdo netušil,
že právě to chtěla zjistit. Přesto Tom věděl, odkud vítr vane a proto předvídal, co bude dál:
„Někteří z nás si pumpovali vodu na hlavu. Mám ji pořád mokrou, vidíš?“
Tetu Polly zklamalo, že přehlédla tento nápadný detail a přišla o výhodu. Potom ji ale napadlo něco jiného:
„Nemusel si rozpárat límeček u košile, který jsem sešila, aby sis namočil hlavu, že ne, Tome? Rozepni kabát!“
Ani ne do dvou minut, zapomněl na veškeré své problémy. Ne snad protože by jeho problémy byly o něco méně důležité nebo mu nebyly nepříjemnější, než kterémukoli muži, ale protože je na čas zastínil jeho zcela nový a silný zájem - stejně, jako i jiní muži zapomínají na svá neštěstí kvůli vzrušení z nových zážitků. Tenhle nový zájem spočívala v pískání, jenž se nedávno naučil od jistého negra a neměl možnost to nerušeně trénovat. Celé umění pískání spočívalo ve zvláštním, jakoby ptačím pištění, které vznikalo za pomoci jazyka, který se dotýkal horního patra v krátkých melodických intervalech - čtenáři si jistě vybaví, jak na to, pokud někdy byli malí kluci. Píle a pozornost mu pomohli k tomu aby to během chvilky zvládnul a valil se ulicí s hvizdem na rtech a duší plnou uznání. Připadal si jako astronom, který objevil novou planetu - tentokrát byl ale obrovský a hluboký pocit potěšení bezpochyby na straně chlapce, a ne astronoma.
Šimon Radil
"Dneska bylo ve škole docela teplo, že?"
OdpovědětVymazat"Ano."
"Dalo by se říct až horko, ne?"
"Ano."
"Nechtělo se ti jít plavat, Tome?"
Tom se zalekl, projel jím nepříjemný pocit, jakoby tetička něco tušila. Letmý pohled na její výraz mu ale nic mu nenapověděl a tak řekl:
"No, vlastně ani ne."
Tetička natáhla ruku směrem k Tomově košili a ohmatala ji.
"Nevypadáš ale, že by ti bylo nějak teplo." Potěšilo ji, když bez chlapcova tušení zjistila, že je košile suchá a může mu tak sdělit své další záměry.
Tom ale věděl kam situace směřuje a tak rychle podotkl:
"Někteří z nás si hlavu polévali, mám ještě mokré vlasy, vidíš?"
Tetička si uvědomila, že tenhle detail přehlédla a tak přišla o příležitost chlapce nachytat. Pak ale dostala nový nápad:
"Tome, neříkej mi, že sis kvůli tomu aby sis mohl polít hlavu roztrhl límeček, který jsem ti zašila. Rozepni si kabát!"
Neutekly ani dvě minuty a Tom zapomněl na jakékoli problémy. Ne snad proto, že se jich nějakým zázračným způsobem zbavil, ale proto, že je něco nového, zajímavějšího upozadilo. To zajímávé, v tomto případě byl nový styl pískání, jež se Tom právě naučil od jednoho černocha a které chtěl co nejdříve začít trénovat, bez jakéhokoli vyrušování. Pro tento nový styl, který zněl jak ptačí cvrlikání byl důležitý jistý pohyb jazyka, který spočíval v dotyku horního patra úst při pískání.
Čtenáři si jistě vzpomenou, jak se taková věc dělala, když byli mladí. Chlapec pilně a pozorně trénoval už si to brzy štrádoval ulicí a nadšeně si pískal. Cítil se jako astronom, který právě objevil novou planetu. Co se ale týče pocitu radosti tak se mu však ani on nemohl rovnat.
Jakub Lain - oprava
“Tome, dnes bylo ve škole docela teplo, viď?”
OdpovědětVymazat“Ano, prosím.”
“Náramné teplo, viď?”
“Ano,prosím.”
“Nechtělo se ti jít plavat?”
Toma polil studený pot - měl neblahé tušení. Snažil se z obličeje tetičky Polly něco vyčíst ale marně. Proto řekl:
“No víte, ani moc ne.”
Tetička natáhla svoji ruku a sáhla na Tomovu košili a řekla:
“Teď ti ale není vedro, co.” A potěšilo ji, když zjistila že Tomova košile je suchá aniž by si někdo všiml, že to byl její úmysl. Navzdory tomu ale Tom už věděl, odkud vítr vane a tak se snažil předejít jejímu dalšímu kroku.
“Někteří z nás si pumpovali vodu na hlavu, má je ještě vlhká. Vidíte?”
Tetičku Polly mrzelo že si tohoto důkazu nevšimla a promeškala příležitost. Potom ji přepadla nová inspirace.
“Tome, ten límeček který jsem ti přišila, když sis poléval hlavu tak sis ho sundavat nemusel, viď? Rozepni si kabát!”
Během dvou minut, možná méně, zapomněl na všechny své starosti. Ne že by jeho starosti byly lehčí nebo míň trpké, než jsou starosti dospělého muže, ale protože už měl v hlavě něco nového a zajímavějšího - tak jako jiní muži zapomínají novým nadšením na svá neštěstí kvůli novému vzrušení z dobrodružství. Tato nová zajímavost byla ceněná novinka, pískání, které se naučil od nějakého černocha a nemohl ho cvičit v poklidu a bez vyrušení. Spočívalo v podivném ptačím švitoření, melodickém popískávání které spočívalo v dotyku jazyka na horním patře v krátkých intervalech. Čtenář si pravděpodobě pamatuje, co je tím myšleno, pokud někdy byl chlapcem. Díky píli a pozornosti tomu za chvíli přišel na kloub a vykračoval si ulicí s ústy plnými harmonie a s duší plnou vděčnosti. Cítil se jak astronom, který zrovna objevil novou planetu - tentokrát ale bylo obrovské a ryzí potěšení na straně chlapce, nikoliv astronoma.
Oprava - Karolína Tetemondová