...? Skutečně! Femme fatale Sherlocka Holmese, Irene Adlerová, vstupuje na scénu v povídce Skandál v Čechách.
počkat... Irene Adlerová? Nebo Irena Adlerová? nebo Irene Adler?
Překladatelské rozhodování prostě nikdy nekončí.
Postup překladatelské práce:
1. Zjistěte si co možná nejvíc o autorovi a díle.
2. Přečtěte si celý text (povídku, román...)
3. Vyhledejte problémové výrazy, zejména pokud se vyskytují opakovaně (klíčová slova)
4. Pusťte se do překládání :)
PRAVIDLO 1: TRUST NO ONE, NOT EVEN YOURSELF.
______________
Zadání na PONDĚLÍ 22.2.2021: Přeložte tučně vyznačenou část úryvku (viz níže) a vlože svůj text do komentáře k tomuto blogu.
ODEVZDAT VŽDY V NEDĚLI DO 20H!!
Pozor, seminář se přesouvá! na všeobecnou žádost se budeme scházet každé pondělí v čase 16-17h.
________
A slow and heavy step, which had been heard upon the stairs and in the passage, paused immediately outside the door. Then there was a loud and authoritative tap.
"Come in!" said Holmes.
A man entered who could hardly have been less than six feet six inches in height, with the chest and limbs of a Hercules. His dress was rich with a richness which would, in England, be looked upon as akin to bad taste. Heavy bands of astrakhan were slashed across the sleeves and fronts of his double-breasted coat, while the deep blue cloak which was thrown over his shoulders was lined with flame-coloured silk and secured at the neck with a brooch which consisted of a single flaming beryl. Boots which extended halfway up his calves, and which were trimmed at the tops with rich brown fur, completed the impression of barbaric opulence which was suggested by his whole appearance. He carried a broad-brimmed hat in his hand, while he wore across the upper part of his face, extending down past the cheekbones, a black vizard mask, which he had apparently adjusted that very moment, for his hand was still raised to it as he entered. From the lower part of the face he appeared to be a man of strong character, with a thick, hanging lip, and a long, straight chin suggestive of resolution pushed to the length of obstinacy.
"You had my note?" he asked with a deep harsh voice and a strongly marked German accent. "I told you that I would call." He looked from one to the other of us, as if uncertain which to address.
"Pray take a seat," said Holmes. "This is my friend and colleague, Dr. Watson, who is occasionally good enough to help me in my cases. Whom have I the honour to address?"
"You may address me as the Count Von Kramm, a Bohemian nobleman. I understand that this gentleman, your friend, is a man of honour and discretion, whom I may trust with a matter of the most extreme importance. If not, I should much prefer to communicate with you alone."
I rose to go, but Holmes caught me by the wrist and pushed me back into my chair. "It is both, or none," said he. "You may say before this gentleman anything which you may say to me."
The Count shrugged his broad shoulders. "Then I must begin," said he, "by binding you both to absolute secrecy for two years; at the end of that time the matter will be of no importance. At present it is not too much to say that it is of such weight it may have an influence upon European history."
"I promise," said Holmes.
"And I."
"You will excuse this mask," continued our strange visitor. "The august person who employs me wishes his agent to be unknown to you, and I may confess at once that the title by which I have just called myself is not exactly my own."
"I was aware of it," said Holmes dryly.
"The circumstances are of great delicacy, and every precaution has to be taken to quench what might grow to be an immense scandal and seriously compromise one of the reigning families of Europe. To speak plainly, the matter implicates the great House of Ormstein, hereditary kings of Bohemia."
"I was also aware of that," murmured Holmes, settling himself down in his armchair and closing his eyes.
Our visitor glanced with some apparent surprise at the languid, lounging figure of the man who had been no doubt depicted to him as the most incisive reasoner and most energetic agent in Europe.
Holmes slowly reopened his eyes and looked impatiently at his gigantic client.
"If your Majesty would condescend to state your case," he remarked, "I should be better able to advise you."
The man sprang from his chair and paced up and down the room in uncontrollable agitation. Then, with a gesture of desperation, he tore the mask from his face and hurled it upon the ground. "You are right," he cried; "I am the King. Why should I attempt to conceal it?"
"Why, indeed?" murmured Holmes. "Your Majesty had not spoken before I was aware that I was addressing Wilhelm Gottsreich Sigismond von Ormstein, Grand Duke of Cassel-Felstein, and hereditary King of Bohemia."
"But you can understand," said our strange visitor, sitting down once more and passing his hand over his high white forehead, "you can understand that I am not accustomed to doing such business in my own person. Yet the matter was so delicate that I could not confide it to an agent without putting myself in his power. I have come incognito from Prague for the purpose of consulting you."
"Then, pray consult," said Holmes, shutting his eyes once more.
"The facts are briefly these: Some five years ago, during a lengthy visit to Warsaw, I made the acquaintance of the well-known adventuress, Irene Adler. The name is no doubt familiar to you."
"Kindly look her up in my index, Doctor," murmured Holmes without opening his eyes. For many years he had adopted a system of docketing all paragraphs concerning men and things, so that it was difficult to name a subject or a person on which he could not at once furnish information. In this case I found her biography sandwiched in between that of a Hebrew rabbi and that of a staff-commander who had written a monograph upon the deep-sea fishes.
"Let me see!" said Holmes. "Hum! Born in New Jersey in the year 1858. Contralto--hum! La Scala, hum! Prima donna Imperial Opera of Warsaw--yes! Retired from operatic stage--ha! Living in London--quite so! Your Majesty, as I understand, became entangled with this young person, wrote her some compromising letters, and is now desirous of getting those letters back."
"Precisely so. But how--"
"Was there a secret marriage?"
"None."
"No legal papers or certificates?"
"None."
"Then I fail to follow your Majesty. If this young person should produce her letters for blackmailing or other purposes, how is she to prove their authenticity?"
"There is the writing."
"Pooh, pooh! Forgery."
"My private note-paper."
"Stolen."
"My own seal."
"Imitated."
"My photograph."
"Bought."
"We were both in the photograph."
"Oh, dear! That is very bad! Your Majesty has indeed committed an
indiscretion."
"I was mad--insane."
"You have compromised yourself seriously."
"I was only Crown Prince then. I was young. I am but thirty now."
"It must be recovered."
"We have tried and failed."
"Your Majesty must pay. It must be bought."
"She will not sell."
"Stolen, then."
"Five attempts have been made. Twice burglars in my pay ransacked her house. Once we diverted her luggage when she travelled. Twice she has been waylaid. There has been no result."
"No sign of it?"
"Absolutely none."
Holmes laughed. "It is quite a pretty little problem," said he.
"But a very serious one to me," returned the King reproachfully.
"Very, indeed. And what does she propose to do with the photograph?"
"To ruin me."
"But how?"
"I am about to be married."
"So I have heard."
Těžké lemy z astrachánu byly bičovány napříč rukávy a hruď jeho dvouřadového kabátu, zatímco modrý plášť, který byl přehozen přes ramena, byl podšitý hedvábím barvy plamene, a sepnut broží z jediného planoucího berylu/smaragdu.
OdpovědětVymazat-Martin Špet
Mohutné pásy persiánu se táhly podél rukávů a předních stran jeho dvouřadého kabátu, zatímco tmavomodrý plášť, který měl přehozený přes ramena, byl lemován hedvábím v barvě plamenů, u krku sepnutý broží z jediného planoucího smaragdu.
OdpovědětVymazat"Tlusté persiánové lemy zdobily rukávy a předek jeho dvouřadého kabátu, zatímco temně modrý plášť, jenž byl přehozen přes jeho ramena, byl propleten hedvábím v barvě ohně a upevněn u krku broží, na které se nesl plamenný drahokam."
OdpovědětVymazatTěžké zdobení se táhlo od rukávů přes jeho dvouřadý perský kabát, mezitím co tmavě modrý plášť, který měl přehozený přes rameno byl lemován ohnivým hedvábím a vpředu připevněný broží, tvořené jedním ohnivým drahokamem.
OdpovědětVymazatTěžké pruhy kožešinové látky přetínaly rukávy a přední část jeho dvouřadého kabátu, zatímco tmavomodrý plášť, který měl přehozený přes ramena, byl podšitý plamenným hedvábím a u krku sepnutý broží. Ta sestávala z jediného kamene berylu, jež připomínal svou barvou oheň.
OdpovědětVymazat- Jana Bartáková
Těžké lemy z astrachánu byly rozřízlé přes jeho rukávy a předek jeho dvouřadového kabátu, mezitím jeho hluboce modrá kápě, která byla přehozena přes jeho rameno měla podšívku hedvábí ohnivé barvy a zajištěná na jeho krku s broží na které byl jediný ohnivý minerál.
OdpovědětVymazatMatěj Kraus
Těžké kusy astrakánu byly našity okolo rukávů a límce jeho kabátu s dvouřadým zapínáním na knoflíky, zatímco tmavěmodrý kabát byl přehozen přes jeho ramena. Plášť je lemovaný hedvábím barvy ohně vybaveným sponou zdobenou smaragdem.
OdpovědětVymazat-Daniel Kurečka
Na rukávech a přední části jeho dvouřadého kabátu se táhly silné pásy astrachánu, zatímco tmavomodrý plášť přehozený přes jeho ramena lemovalo hedvábí v barvě plamene, které bylo u krku zajištěno broží sestávající z jediného ohnivého berylu.
OdpovědětVymazatTěžké lemy z astrakánu byly přišité na jeho rukávy a předek jeho dvouřadého kabátu, zatímco tmavomodrý plášť, jenž byl přehozen přes jeho ramena, byl lemován hedvábím barvy ohně a zajištěn u krku sponou zdobenou smaragdem.
OdpovědětVymazat- Anna Papíková
“Dostal jste mou zprávu?” zeptal se hlubokým, hrubým hlasem a značně silným německým přízvukem. “Řekl jsem, že zavolám.” Pohlédnul z jednoho na druhého, jakoby si nebyl jistý, ke kterému z nás má mluvit.
OdpovědětVymazat“Prosím, posaďte se,” řekl Holmes. ”Tohle je můj přítel a kolega doktor Watson, který je příležitostně dost dobrý na to mi pomoci s mými případy. S kým mám tu čest hovořit?”
“Můžete mě oslovovat jako knížete Von Kramma, šlechtice z Čech. Chápu tedy že tento gentleman, váš přítel, je čestý a diskrétní muž, kterému mohu věřit s mými velmi důležitými záležitostmi. Pokud ne, raději bych s vámi mluvil osamotě.”
Zvedl jsem se k odchodu, ale Holmes mě chytl za zápěstí a strčil zpátky do křesla. “Buď s oběma, nebo s žádným,” řekl. “Můžete před tímto gentlemanem sdělit cokoliv, co byste sdělil mě samotnému.”
Kníže pokrčil svá široká ramena. “V tom případě musím začít tím,” řekl,”že vás zavazuji k diskrétnosti po dobu dvou let; na konci této doby už na této záležitosti nebude záležet. V současné době to je natolik důležité, že by to mohlo ovlinit historii celé Evropy.”
“Slibuji,” řekl Holmes.
“Já také.”
“Omluvte prosím mou masku,” pokračoval náš zvláštní host. “Ale můj vysoce postavený zaměstnavatel si přeje, aby identita jeho zástupce zůstala vám utajena, a musím přiznat, že titul, který jsem se před okamžikem nazval, není právě mým vlastním.”
“Toho jsem si vědom,” odpověděl suše Holmes.
“Okolnosti této záležitosti jsou delikátní, a musíme přijmout každé opatření, abychom uhasili něco, co by mohl vzrůst v obrovský skandál a vážně kompromitovat jednu z vládnoucích rodin v Evropě. Abych se vyjádřil jasně, tato záležitost se týká významného rodu Ormsteinů, dědičnými krály Čech.”
“Toho jsem si byl též vědom,” zamumlal Holmes, usadivše se do svého křesla a zavírajíce oči.
Náš host na něj pohlédl se značným překvapením z unavené, ležerní postavy muže, který bez pochyby vystupoval jako ten nejrozhodnější debatér a nejenergičejší agent v Evropě.
Holmes pomalu otevřel oči a netrpělivě pohlédl na svého gigantického klienta.
“Pokud by se vaše Výsost milostivě uráčila sdělit váš problém,” poznamenal,“mohl bych vám lépe poradit.”
Ten můž vyskočil ze svého křesla a začal přecházet sem a tam místností s nekontrolovatelným znepokojením. Pak, zoufalým gestem, serval masku ze své tváře a mrštil s ní na zem. “Máte pravdu,” zvolal, “Jsem král. Proč bych se měl snažit to skrývat?”
“Vskutku, proč?” zamumlal Holmes. “Než vaše Výsost promluvila, nebyl jsem si vědom toho, že hovořím s Wilhelmem Gottsreichem Sigismondem von Ormsteinem, velkovévodou Cassel-Felsteinu, a dědičným králem Čech.”
- Anna Papíková (omlouvám se, že mám špatně uvozovky, počítač mi odmítá poskytnout uvozovky dole.)
„Obdržel jste můj dopis?” zeptal se svým hlubokým, drsným hlasem s velmi výrazným německým přízvukem. „Říkal jsem Vám, že zavolám.” Podíval se z jednoho na druhého, jako by si nebyl jist, na koho mluví.
OdpovědětVymazat„Prosím, posaďte se.” Řekl Holmes. Tohle je můj kamarád a kolega, Dr. Watson, který je někdy natolik hodný že mi pomůže s mým případem. „S kým mám tu čest?”
„Říkejte mi hrabě Vonn Kramm, český šlechtic. Rozumím tomu dobře, že tento gentleman, Váš přítel, je muž se ctí a diskrétností, kterému můžu důvěřovat ve věcech s extrémní důležitostí? Pokud ovšem není, raději budu komunikovat pouze s Vámi.”
Vstal jsem k odchodu, v tom mě ale Holmes chytil za zápěstí a usadil mě zpět do křesla. „S oběma nebo ani s jedním.” řekl. „Vše, co byste rád sdělil mně, můžete říct i před tímto gentlemanem.”
Hrabě pokrčil svými širokými rameny. „Pak musím začít.” řekl, “Oba Vás zavazuji k absolutní mlčenlivosti po dobu dvou let; na konci této doby, záležitost již nebude důležitá. Nyní ovšem není přehnané říci, že má takovou moc, aby ovlivnila historii celé Evropy.”
„Slibuji.” řekl Holmes.
„Já také.”
„Omluvte mou masku.”, pokračoval náš podivuhodný host. „Ale ten vysoce postavený člověk, pro kterého pracuji si přeje, aby Vám pravá totožnost jeho agentů nebyla známa. Přiznám se tedy, že titul, pod kterým jsem se Vám představil, není přímo můj vlastní”
„Byl jsem si toho vědom.” řekl Holmes suše.
„Okolnosti jsou velmi delikátní a je třeba přijmout veškerá preventivní opatření, aby se uklidnilo to, co by mohlo vzejít v obrovský skandál a vážně zostudit jednu z vládnoucích rodin v Evropě. Abych se vyjádřil jasně, věc se týká velkého domu Ormsteinů, dědičných králů Čech.“
„Toho jsem si byl také vědom.” zamumlal Holmes, uvelebujíc se ve svém křesle a zavíraje oči.
Náš host s překvapením pohlédl na malátnou, unavenou postavu muže, který mu byl bezpochyby popsán jako nejostřejší myslitel a nejenergičtější agent v Evropě.
Holmes pomalu otevřel oči a pohlédl s netrpělivostí na svého obrovského klienta.
„Pokud by se Vaše výsost uráčila ke konstatování případu.” poznamenal. „Mohl bych Vám lépe poradit.”
Muž vyskočil z křesla a v nekontrolovatelném rozrušení přecházel po místnosti sem a tam. Potom se zoufalstvím strhl masku z obličeje a hodil ji na zem. „Máte pravdu,“ zvolal; „Jsem král. Proč bych se to měl snažit skrýt?“
„Proč vlastně?“ zamumlal Holmes. „Předtím než Vaše Veličenstvo promluvilo, nebyl jsem si vědom toho, že mluvím s Wilhelmem Gottsreichem Sigismondem von Ormsteinem, velkovévodou Cassel-Felsteinem a dědicem českého trůnu.“
“Dostal jste můj vzkaz?” zeptal se hlubokým, drsným hlasem se zřetelným německým přízvukem. “Říkal jsem vám, že zavolám”. Podíval se od jednoho k druhému, nejistý koho oslovit.
OdpovědětVymazat“Sedněte si,” řekl Holmes. “Toto je můj přítel a kolega Dr. Watson, který je občas natolik laskav, že mi vypomáhá s mými případy. S kým mám tu čest?”
“Můžete mne oslovovat hrabě Von Kramm, český šlechtic. Domnívám se, že tento gentleman, váš přítel, je muž čestný a diskrétní natolik, abych mu mohl věřit i ve věcech extrémní důležitosti. Jestliže ne, raději bych si s vámi promluvil o samotě.”
Vstal jsem k odchodu ale Holmes mě chytil za zápěstí a posadil zpět na židli. “Buď oba, nebo nikdo” řekl. “Před tímto gentlemanem můžete říci vše, co byste řekl přede mnou.”
Hrabě pokrčil svými širokými rameny. “Pak tedy začnu tím” řekl. “že vás oba požádám o absolutní mlčenlivost po dobu dvou let; neboť po dvou letech tato záležitost ztratí význam. V současné době je záležitost důležitá natolik, že lze říci, aniž bych přeháněl, mohla ovlivnit evropskou historii.”
“Slibuji” řekl Holmes.
“Já také.”
“Omluvte prosím, tuto masku”, pokračoval náš zvláštní návštěvník. “Můj vznešený zaměstnavatel si přál, aby jeho vyslanec nebyl poznán, a já bych se teď chtěl přiznat, že titul kterým jsem se vám před chvílí představil, není mým vlastním.”
“Toho jsem si byl vědom” řekl Holmes suše.
“Okolnosti této záležitosti jsou velmi delikátní, a my musíme přijmout veškerá preventivní opatření k potlačení toho, z čeho by se mohl stát ohromný skandál, který by mohl vážně pošpinit jednu z vládnoucích rodin v Evropě. Abych se vyjádřil jasně, tato záležitost se týká vznešeného domu Ormsteinů, dědičných králů Čech.”
“Toho jsem si byl též vědom,” zamumlal Holmes, usadil se ve svém křesle a zavřel oči.
Náš návštěvník pohlédl s očividným překvapením na malátnou, lenošící postavu muže, který mu byl bezpochyby líčen jako nejbystřejší myslitel a nejenergičtější detektiv v Evropě.
Holmes pomalu otevřel oči a nedočkavě hleděl na svého obrovského klienta.
“Pokud by nám Vaše výsost ráčila popsat svůj případ”, poznamenal, “Byl bych schopen vám lépe poradit”.
Muž vyskočil ze židle a v nekontrolovatelném rozrušení přecházel po místnosti. Poté, naprosto zoufalý, strhl ze svého obličeje masku a mrštil ji na zem. “Máte pravdu,” vykřikl; “Jsem král. Proč bych se měl snažit to skrývat?”
“Vskutku, proč?” zamumlal Holmes. “Vaše výsost ještě ani nepromluvila a já si byl vědom toho, že se setkávám s Wilhelmem Gottsreichem Sigismondem von Ormsteinem, Velkovévodou z Cassel-Felsteinu, dědičným králem Čech.”
"Dostal jste můj vzkaz?" Zeptal se hlubokým a drsným hlasem s podtóny silného německého přízvuku. "Řekl jsem, že vám zavolám" pohlédl několikrát na oba z nás jako by nevěděl, ke komu má mluvit.
OdpovědětVymazat"Prosím, posaďte se," řekl Holmes. "tohle je můj přítel a kolega Dr. Watson, který se již několikrát prokázal jako dobrý pomocník při řešení různých případů, s kým mám tu čest hovořit?"
"Můžete mě oslovovat jako hrabě von Kramm, český šlechtit. Pokud tomu dobře rozumím, tak tento gentleman, tedy váš přítel, je člověk uznávající ctnost a diskrétnost, a mohu mu tak věřit s velice citlivou a důležitou záležitostí. Pokud ne, uvítal bych kdybych mohl hovořit pouze s vámi, pane Holmesi."
Vstal jsem k odchodu, ale v tu mě Holmes chytil za paži a opět mě usadil na mou židli. "Buď my oba, anebo vůbec," řekl "Před tímto gentlemanem můžete říct vše, co byste chtěl říct pouze mě samotnému"
Hrabě pokrčil rameny. "Tak tedy začnu tím," povídá "že vás oba, na dva roky, zavazuji k absolutní mlčenlivosti. Po této době již nebude tato informace nijak významná, nyní je to ale natolik zásadní, že by to snad mohlo ovlivnit historii samotné Evropy"
"Přísahám, že si to nechám pro sebe" řekl Holmes.
"Já také"
"Mimochodem, promiňte mi tuto masku," pokračuje náš tajemný návštěvník. "vznešený pán, který si mě najal, si přeje, aby jeho posel nebyl vámi rozeznán. Abych se přiznal, titul, s kterým jsem se vám představil není doopravdy můj."
"Myslel jsem si to" odpověděl Holmes lakonicky.
"Víte, okolnosti kolem této záležitosti jsou velice citlivé, a tak je důležité každé opatření, které by mohlo zamezit případnému skandálu, jenž by mohl poškodit jednu z panovnických rodin Evropy. Abych byl přesný, týká se to významného domu Ormsteinů, dědičných králů Čech.
"To jsem si taky myslel" zamumlal si Holmes, pohodlně se zabořil do svého křesla a zavřel oči.
Náš návštěvník vyvalil oči a s očividným překvapením zíral na tu malátně ležící a skoro spící postavu muže, který mu byl vždy, a bezpochyby, líčen jako ten nejbystřejší a nejenergetičtější detektiv Evropy.
Holmes pomalu otevřel oči a s naléhavou netrpělivostí se podíval na svého klienta.
"Pokud by vaše výsost, ráda pokračovala," poznamenal "tak bych byl schopný vám aspoň nějak poradit"
Náš návštěvník vyskočil ze své židle a s nekontrolovatelnou nervozitou začal pochodovat sem a tam po místnosti. Nakonec, v záchvatu zoufalství, strhl ze sebe onu masku a hodil s ní o zem. "Máte pravdu," vzlykl "jsem král, proč bych to před vámi měl vůbec skrývat?"
"Vskutku, proč?" zamumlal Holmes. "Vaše výsost ještě ani nepromluvila a já si již byl vědom toho, že hovořím s Wilhelmem Gottsreichem Sigismondem von Ormsteinem, velkovévodou z Cassel-Felsteinu, dědičným králem Čech.”
„Dostal jste můj vzkaz?” zeptal se hlubokým, drsným hlasem s výrazným německým přízvukem. „Říkal jsem Vám, že zavolám,” pohlédl z jednoho na druhého, jako by si nebyl jistý, na koho svou poznámku směřoval.
OdpovědětVymazat„Prosím, posaďte se,” řekl Holmes. „Tohle je můj přítel a kolega, doktor Watson, který mi čas od času milostivě pomáhá s mými případy. S kým mám tu čest?”
„Můžete mě oslovovat hrabě von Kramm, český šlechtic. Chápu, že tento džentlmen, váš přítel, je čestný a diskrétní muž, kterému mohu svěřit záležitost nejvyšší důležitosti. Pokud ne, raději bych s vámi komunikoval o samotě.”
Vstal jsem, chystaje se odejít, ale Holmes uchopil mé zápěstí a stáhl mě zpět do křesla. „Buď my oba, nebo nikdo,” řekl. „Můžete říci před tímto pánem cokoli, co můžete říci mně.”
Hrabě pokrčil širokými rameny. „Pak tedy musím začít tím,” řekl, „že jste vázáni naprostou mlčenlivostí po dobu dvou let; poté již nebude celá záležitost důležitá. V současnosti však není příliš přehnané tvrdit, že má takovou váhu, aby ovlivnila evropskou historii.”
„Slibuji,” řekl Holmes.
„Já také.”
„Omluvili byste mou masku,” pokračovál náš podivuhodný host. „Vznešený pán, jenž mě zaměstnává, si přál, aby identita jeho posla nebyla vyzrazena; a já se vám mohu přiznat, že titul, který jsem si před malou chvílí přivlastnil, není zrovna můj.”
„Myslel jsem si to,” odvětil Holmes suše.
„Okolnosti kolem této záležitosti jsou velice delikátní, proto je třeba přijmout veškerá opatření, aby se předešlo něčemu, co by mohlo vyústit v obrovský skandál a vážně ohrozit jednu z panovnických evropských rodin. Abych byl přesný, záležitost se týká významného rodu Ormsteinů, dědičných králů Čech.”
„Toho jsem si byl také vědom,” zamumlal Holmes, zatímco se usazoval do křesla a přivíral oči.
S neskrývaným překvapením pohlédl náš návštěvník na malátnou, povalující se postavu muže, který mu bezpochyby byl vylíčen jako nejpronikavější a nejenergičtější detektiv v Evropě.
Holmes pomalu znovu otevřel oči a netrpělivě pohlédl na svého obrovitého klienta.
„Kdyby se Vaše Velišenstvo ráčilo pokračovat,” poznamenal, „byl bych snad s to poradit.”
Muž vyskočil z křesla a v nekontrolovatelném rozrušení se jal přecházet sem a tam po místnosti. Vzápětí si zoufalým gestem strhl masku z obličeje a mrštil s ní o zem. „Máte pravdu,” vyhrkl; „jsem král. Proč bych se to měl pokoušet skrývat?”
„Vskutku, proč?” zašeptal Holmes. „Vaše Veličenstvo ještě ani nepromluvilo, když jsem si byl jist, že mám tu čest s Wilhelmem Gottsreichem Sigismondem von Ormstein, velkovévodou z Cassel-Felsteinu a dědičným králem českým.”
- Jana Bartáková
„Dostal jste můj vzkaz?” zeptal se hlubokým, drsným hlasem s výrazným německým přízvukem. „Říkal jsem Vám, že zavolám,” pohlédl na nás, z jednoho na druhého, jako by si nebyl jistý, koho vlastně oslovoval.
OdpovědětVymazat„Prosím, posaďte se,” řekl Holmes. „Tohle je můj přítel a kolega, Dr Watson, který mi čas od času milostivě pomáhá s mými případy. S kým mám tu čest mluvit?”
„Můžete mě oslovovat hrabě von Kramm, český šlechtic. Chápu, že tento džentlmen, váš přítel, je čestný a diskrétní muž, kterému mohu svěřit záležitost nejvyšší důležitosti. Pokud ne, raději bych s vámi komunikoval o samotě.”
Vstal jsem, chystaje se odejít, ale Holmes uchopil mé zápěstí a stáhl mě zpět do křesla. „Buď oba, nebo nikdo,” řekl. „Můžete říci před tímto mužem cokoli, co můžete říci mně.”
Hrabě pokrčil širokými rameny. „Pak tedy musím začít,” řekl, „zavázáním vás obous naprostou mlčenlivostí po dobu dvou let; poté již nebude celá záležitost důležitá. V současnosti však není příliš přehnané tvrdit, že je tak závažná, aby dokázala ovlivnit evropskou historii.”
„Slibuji,” řekl Holmes.
„Já též.”
„Omluvili byste mou masku,” pokračoval náš podivuhodný host. „Vznešený pán, jenž mě zaměstnává, si přál, aby identita jeho posla nebyla vyzrazena; a já vám mohu přiznat, že titul, který jsem si před malou chvílí dal, není zrovna můj.”
„Tušil jsem to,” odvětil Holmes suše.
„Okolnosti kolem této záležitosti jsou velice delikátní a je třeba přijmout veškerá opatření, aby se předešlo něčemu, co by mohlo vyústit v obrovský skandál a vážně ohrozit jednu z evropských panovnických rodin. Abych byl přesný, záležitost se týká významného rodu Ormsteinů, dědičných králů Čech.”
„Toho jsem si byl také vědom,” zamumlal Holmes, zatímco se usazoval do křesla a přivíral oči.
Náš návštěvník pohlédl s neskrývaným překvapením na malátnou, povalující se postavu muže, který mu bezpochyby byl vylíčen jako nejpronikavější a nejenergičtější detektiv v Evropě.
Holmes pomalu znovu otevřel oči a netrpělivě pohlédl na svého obrovitého klienta.
„Kdyby se Vaše Veličenstvo ráčilo pokračovat,” poznamenal, „byl bych snad schopen poradit.”
Muž vyskočil z křesla a přecházel sem a tam po místnosti v nekontrolovatelném rozrušení . Vzápětí si zoufalým gestem strhl masku z obličeje a mrštil s ní o zem. „Máte pravdu,” vykřikl; „jsem král. Proč bych se to měl pokoušet skrývat?”
„Vskutku, proč?” zamručel Holmes. „Vaše Veličenstvo ještě ani nepromluvilo, když jsem si byl jist, že mám tu čest s Wilhelmem Gottsreichem Sigismondem von Ormstein, velkovévodou z Cassel-Felsteinu a dědičným králem českým.”
(Anna Focke)
"Dostal jste můj vzkaz?" otázal se svým hlubokým hrubým hlasem se zřetelným německým přízvukem. "Říkal jsem Vám, že zavolám," pohledem sklouzl z jednoho na druhého, jako by si nebyl jistý, koho má oslovit.
OdpovědětVymazat"Prosím, posaďte se,"řekl Holmes. "Tohle je můj přítel a kolega, doktor Watson, který je někdy natolik ochotný a vypomůže mi s řešením případů. S kým mám tu čest hovořit?"
"Můžete mě oslovovat hrabě von Kramm, český šlechtic. Chápu, že tady tento gentleman, váš přítel, je čestný a diskrétní muž, kterému mohu svěřit záležitost nejvyšší důležitosti. Pokud ne, raději bych s Vámi hovořil o samotě."
Vstal jsem k odchodu, ale Holmes uchopil mé zápěstí a usadil mě zpět na židli. "Buď oba, nebo nikdo," řekl. "Můžete říci před tímto gentlemanem cokoliv, co můžete říci mne."
Hrabě pokrčil svými širokými rameny. "Tak tedy začnu tím," povídá, "že Vás zavazuji naprostou mlčenlivostí po dobu dvou let; po uplynutí nebude tato záležitost důležitá. V současné době není od věci se domnívat, že by to mohlo ovlivnit historii celé Evropy."
"Slibuji," řekl Holmes.
"Já také."
"Omluvte mou masku," pokračoval podivný host. "Vysoce postavený pán, pro kterého pracuji, si přeje, aby identita jeho posla zůstala Vámi v utajení, avšak musím přiznat, že titul, kterým jsem se před okamžikem představil, není ve skutečnosti můj."
"Toho jsem si byl vědom," odvětil Holmes suše.
"Okolnosti kolem této situace jsou velmi delikátní, proto musíme přijmout veškerá preventivní opatření, abychom předešli něčemu, co by mohlo vést k obrovskému skandálu a vážně ohrozit jednu z panovnických rodin Evropy. Abych byl přesný, záležitost se týká významného rodu Ormsteinů, dědičných králů Čech."
"Toho jsem si byl též vědom," zamumlal Holmes, usazující se do křesla a zavírajíc své oči.
Se značným překvapením pohlédl náš host na malátnou, povalující se postavu muže, který mu byl bezpochyby vylíčen jako nejbystřejší myslitel a nejenergičtější detektiv v Evropě.
Holmes pomalu otevřel oči a netrpělivě pohlédl na svého obrovského klienta.
"Pokud by se Vaše Veličenstvo milostivě ráčilo popsat svůj případ," poznamenal, "mohl bych Vám lépe poradit."
Muž vyskočil ze židle a v nekontrolovatelném rozrušení začal přecházet po místnosti sem a tam. Poté, zoufalým gestem, strhl masku ze své tváře a mrštil ji o zem. "Máte pravdu," vykřikl, "Jsem král. Proč bych se to měl snažit skrývat?"
"Vskutku, proč?" zamumlal Holmes. "Než stihlo Vaše Veličenstvo promluvit, byl jsem si vědom toho, že mám tu čest s Wilhemem Gottsreichem Sigismondem von Ormsteinem, velkovévodu z Cassel-Felsteinu a dědičným králem Čech."
„Dostal jste můj dopis?“ zeptal se hlubokým drsným hlasem s výrazným německým přízvukem. „Psal jsem, že zavolám.“ Pohledem těkal mezi námi, jako by si nebyl jist, koho oslovit.
OdpovědětVymazat„Prosím, posaďte se,“ řekl Holmes. „Tohle je můj přítel a kolega doktor Watson, který mi občas s případy laskavě pomáhá. S kým mám tu čest hovořit?“
„Můžete mne oslovovat hrabě von Kramm, jsem český šlechtic. Předpokládám tedy, že tento gentleman, váš přítel, je natolik čestný a diskrétní, abych mu mohl svěřit i záležitost mimořádné důležitosti. Pokud ne, mluvil bych s vámi raději o samotě.“
Vstal jsem k odchodu, ale Holmes mě chytil za zápěstí a stáhl mě zpátky do křesla. „Buď my oba, nebo nikdo,“ řekl. „Můžete před ním zmínit cokoli, co jste ochoten říci mně.“
Hrabě pokrčil mohutnými rameny. „Pak tedy musím začít tím,“ řekl, „že vás požádám, abyste po dva roky udrželi všechno to, co vám povím, v absolutní tajnosti. Poté už na tom nebude déle záležet. Dnes bych však nepřeháněl, kdybych vám řekl, že by tahle věc mohla ovlivnit celé evropské dějiny.“
„Slibuji,“ řekl Holmes.
„Já také.“
„Snad omluvíte mou masku,“ pokračoval náš podivuhodný zákazník. „Vznešený pán, kterému sloužím, si nepřeje, aby byla identita jeho posla prozrazena. Mohu však přiznat, že ani titul, kterým jsem se vám právě představil, není tak docela můj.“
„Já vím,“ odvětil Holmes suše.
„Ta záležitost je velmi choulostivá a musíme dbát všech možných opatření, abychom předešli případnému skandálu, který by mohl vážně ohrozit reputaci jednoho z vládnoucích rodů Evropy. Abych byl přesný, týká se to slavné dynastie Ormsteinů, dědičných králů české země.“
„Toho jsem si byl také vědom,“ zamumlal Holmes a usadil se ve svém křesle pohodlněji, zavíraje oči.
Náš host s překvapením pohlédl na postavu muže, který se před ním tak lenivě rozvaloval a který mu měl být jistě vylíčen jako ten nejpůsobivější a nejbystřejší detektiv celé Evropy.
Holmes pomalu otevřel víčka a netrpělivě se zadíval na svého obrovského klienta.
„Kdyby se Vaše Veličenstvo ráčilo vysvětlit svůj případ,“ podotkl, „měl bych být spíše schopen mu vhodně poradit.“
Muž vyskočil ze své židle a v nekontrolovaném rozrušení začal přecházet po místnosti sem a tam. V zoufalém gestu potom strhl masku ze svého obličeje a mrštil jí o zem. „Máte pravdu,“ vykřikl. „Jsem král. Proč bych se to měl vůbec snažit skrývat?“
„Vskutku, proč?“ mumlal Holmes. „Vaše Veličenstvo ještě ani nepromluvilo, když mi bylo jasné, že nejednám s nikým jiným než s Wilhelmem Gottsreichem Sigismondem von Ormstein, velkovévodou z Cassel-Felsteinu a dědičným králem české země.“
“Dostal jste můj vzkaz?” Zeptal se hlubokým,drsným hlasem se silným Německým přízvukem. “Říkal jsem že vám zavolám”, podíval se z jednoho na druhého, jako by byl nejistý koho oslovit.
OdpovědětVymazat“ Posaďte se prosím”, řekl Holmes, “Tohle je můj přítel a kolega, doktor Watson, který je občasně dosti dobrý na to aby mi pomohl s mými případy, s kým mám tu čest hovořit?”
“Můžete mi říkat hrabě Von Kramm, český šlechtic. Rozumím správně, že tento džentlemen, váš přítel, je muž cti a diskrétnosti, kterému mohu věřit I se záležistostmi nejvyšší důležitosti? Pokud tomu tak není, preferoval bych pokračovat v našem rozhovoru pouze s vámi.
Vstal jsem, chystaje se odejít, ale Holmes mě chytil za zápěstí a stáhl zpět do křesla. “Buď my oba, nebo nikdo” řekl. “Můžete tomuto pánovi sdělit cokoliv co můžete sdělit mě”
Hrabě pokrčil širokými rameny. “Potom tedy musím začít tím” řekl, “že jste oba vázáni k absolutní mlčenslivosti po dobu dvou let, na konci toho času tato záležitost pozbyde jakékoliv důležistosti. Momentálně by nebylo nadsazené říci že váha této záležistosi může ovlivnit evropskou historii.
“Slibuji”, řekl Holmes.
“Já také”
“Omluvte mou masku”, pokračoval náš podivný návštěvník “Vznešený pán, který mě zaměstnává si přeje aby vám jeho agent zůstal neznámý a mohu přiznat že titul pod kterým jsem se vám představil není přímo můj vlastní.”
“Jsem si toho vědom”, odpověděl suše Holmes.
“Okolnosti této záležitosti jsou velice delikátní, proto je třeba přijmout veškerá opatření, aby se předešlo něčemu, co by mohlo vyústit v obrovský skandál a vážně ohrozit jednu z panovnických evropských rodin. Abych byl přesný, záležitost se týká vznešeného rodu Ormsteinů, dědičných králů Čech.
“Toho jsem si také vědom” Zamumal Holmes, zatímco se usadil ve svém křesle a zavřel oči.
Nás návštěvním pohlédl s jistým překvapením na malátnou, povalující se postavu muže, který mu byl bezpochyby popsán jako nejpronikavější a nejenergetičtější detektiv v Evropě.
Holmes pomalu otevřel oči a pohlédl netrpělivě na jeho gigantického klienta.
“Pokud by vaše veličenstvo ráčilo pokračovat”, pravil “Bylo by pro mě jednodušší vám poradit”
Muž vyskočil ze svého křesla a nekontrolovatelném rozrušení začal přecházet sem a tam po místnosti. Vzápětí si se zoufalým gestem strhl masku z obličeje a odhodil ji k zemi. “Máte pravdu”, vykřikl, “Já jsem Král, proč bych se to měl pokoušet skrývat”.
“Vskutku, proč” Zamumlal Holmes “Vaše Veličenstvo ještě ani nepromluvilo, když jsem si byl vědom, že mám tu čest hovořit s Wilhelmem Gottsreichem Sigismondem von Ormsteinem, velkovévodou z Cassel-Felsteinu a králem Českým .
- Lukáš Lichoň
Vymazat“Obdržel jste můj vzkaz?” otázal se hlubokým, hrubým hlasem s výrazným Německým přízvukem. “Řekl jsem Vám, že se ozvu.” Pohledem sjel z jednoho z nás na druhého, jako kdyby si nebyl jist, koho oslovovat.
OdpovědětVymazat“Prosím, posaďte se,” řekl Holmes. “Toto je můj přítel a kolega, Dr. Watson, jenž je čas od času natolik laskav, že mi pomáhá s mými případy. S kým mám tu čest?”
“Můžete mě oslovovat hrabě von Kramm, český šlechtic. Chápu tedy správně, že tento gentleman, Váš přítel, je čestný a diskrétní muž, kterému mohu důvěřovat se záležitostí nejvyšší důležitosti. Není-li tomu tak, upřednostnil bych s Vámi komunikovat o samotě.”
Zvedl jsem se k odchodu, ale Holmes mě chytl za zápěstí a postrčením za něj pokynul k sednutí. “Buďto oba, nebo nikdo,” pravil. “Před tímto gentlemanem můžete říci cokoliv, co můžete říci mně.”
Hrabe pokrčil širokými rameny. “Tak tedy začnu,” řekl, “a to zavázáním Vás k absolutní mlčenlivosti po dobu dvou let; na jejímž konci již nebude tato záležitost nadále důležitá. Momentálně nepřeháním, když si dovolím říci, že situace je tak závažná, že může ovlivnit historii Evropy.”
“Přísahám,” řekl Holmes.
“Také přísahám.”
“Omluvte mou masku,” pokračoval podivný host. “Můj vznešený zaměstnavatel si přeje, abych jakožto jeho agent, tajil svou identitu, a hned se tedy přiznám, že titul, pod kterým jsem se představil, mi zcela nepatří.”
“Toho jsem si vědom,” Holmes suše odvětil.
“Okolnosti této situace jsou velmi delikátní, a jakákoliv možná opatření musí být zajištěna, aby nedošlo ke skandálu obřích rozměrů a k ohrožení jedné z panujících rodin Evropy. Mám-li mluvit jasně, tato záležitost se týká významného rodu Ormsteinů, dědiců Českého Království.”
“Toho jsem si také plně vědom,” zamrmlal Holmes, uvelebujíc se ve svém křesle a zavírajíc oči.
Náš host pohleděl s patrným překvapením na ochablou, lenivou postavu muže, jenž mu byl zajisté vylíčen jakožto nejbystřejší a nejenergičtější myslitel a agent v Evropě.
Holmes pomalu znovu otevřel oči a netrpělivě pohlédl na našeho obřího klienta.
“Pokud se Vaše Veličenstvo uráčí povědět nám více k této záležitosti,” poznamenal, “Měl bych být schopen Vám být nápomocen.”
Muž vyskočil ze židle a pochodoval po místnosti s nekontrolovaným rozhořčením. Poté si, gestem zoufalství, strhl masku z obličeje a mrsknul s ní na zem. “Máte pravdu,” zvolal; “Já jsem ten Král. Proč bych to měl zatajovat?”
“Vskutku, proč by?” zamrmlal Holmes. “Vaše Veličenstvo ještě ani nepromluvilo a já už si byl vědom, že oslovuji Wilhelma Gottsreich Sigismond von Ormsteina, Velkovévodu Cassel-Felsteinu, a dědice Českého Království.”
„Obdržel jste můj vzkaz?” zeptal se hlubokým, drsným hlasem a s výrazným německý přízvukem. „Řekl jsem, že vám zavolám.” Pohledem těkal mezi námi, jako by nevěděl, koho oslovit.
OdpovědětVymazat„Prosím, posaďte se.” řekl Holmes. „Toto je můj přítel a kolega, doktor Watson, který je tak laskavý, že mi občas pomáhá s mými případy. Koho mám tu čest oslovit?”
„Můžete mne oslovovat hrabě Von Kramm, jsem český šlechtic. Chápu to tak, že tento gentleman, váš přítel, je muž cti a diskrétnosti, a mohu mu věřit s velice důležitou záležitostí. Pokud tomu tak není, raději bych s vámi hovořil o samotě.”
Zvedl jsem se k odchodu, ale Holmes mne chytil za zápěstí a stáhl zpět do mého křesla. „Buď oba, nebo nikdo.” řekl. „Před tímto gentlemanem můžete říci cokoliv, co byste řekl předemnou.“
Hrabě pokrčil svými širokými rameny. „Tím pádem bych měl začít,“ řekl. „s vaším zavázáním k absolutní mlčenlivosti po dobu dvou let, po vypršení této lhůty bude záležitost již nepodstatná. Nepřeháním, pokud říkám, že v současnosti nese takovou váhu, že by mohla ovlivnit evropskou historii.“
„Slibuji.“ řekl Holmes.
„Já též.“
„Omluvte tuto masku,“ pokračoval náš podivný host. „Ctihodný pán, který mne zaměstnává, si přeje, aby jeho agent vám zůstal neznámý, a musím se přiznat, že titul, kterým jsem se právě představil, není tak úplně můj.“
„Toho jsem si vědom.“ odvětil suše Holmes.
„Okolnosti této situace jsou velice choulostivé, a každé opatření musí být bráno v úvahu, aby případně zabránilo velikému skandálu, jež by mohl ohrozit jednoho z vládnoucích evropských rodů. Abych to ujasnil, tato záležitost se týká významného rodu Ormsteinů, královských dědiců Čech.“
„Toho jsem si byl též vědom.“ zamumlal Holmes, zatímco se usadil v jeho křesle, a zavřel oči.
Náš návštěvník upřel pohled s trochou zjevného překvapení na malátnou, lenivou postavu muže, který mu byl jistě popsán jako ten nejbystřejší myslitel and nejenergičtější agent v Evropě.
Holmes pomalu otevřel oči a nedočkavě vrhl pohledem na svého gigantického klienta.
„Pokud by Vaše Veličenstvo ráčilo pokračovat,“ poznamenal. „mohl bych vám lépe poradit.“
Muž vyskočil ze svého křesla a začal přecházet sem a tam s nekontrolovatelným rozrušením po místnosti. Poté zoufalým pohybem strhl masku ze svého obličeje a odhodil jí na zem. „Máte pravdu,“ zaskučel. „Já jsem král. Proč bych se měl snažit to zatajit?“
„Vskutku, proč?“ zamlumlal Holmes. „Vaše Veličenstvo ještě ani nepromluvilo, a už jsem si byl vědom, že oslovuji Wilhelma Gottsreicha Sigismonda von Ormstein, velkovévodu z Cassel-Felsteinu a královského dědice Čech.“
"Dostal jste můj dopis?" zeptal se hlubokým drzým hlasem se silně zřetelným německým přízvukem. "Říkal jsem, že zavolám." Podíval se postupně na každého z nás, jako by si nebyl jistý koho oslovit.
OdpovědětVymazat"Prosím, posaďte se," řekl Holmes. "Toto je můj přítel a kolega, Dr. Watson, který mi občas pomáhá s případy. S kým mám tu čest?"
"Můžete mi říkat Hrabě Von Kramm, bohémský šlechtic. Chápu, že tento gentleman, váš přítel, je čestný a diskrétní muž, kterému mohu věřit ve věci nejvyšší důležitosti. Pokud ne, raději bych s vámi mluvil osamotě."
Rozhodl jsem se odejít, ale Holmes mě chytil za zápěstí a strčil mě zpět na mou židli. "Buď oba nebo nikdo," řekl. "Můžete mu říct cokoliv, co byste chtěl říct i mně."
Hrabě pokrčil svými širokými rameny. "Pak bych měl tedy začít," řekl, "tím vás oba zavazuji k naprosté mlčenlivosti na následující 2 roky; potom celá věc pozbude významu. V současnosti nelze říci, že by taková závažnost mohla ovlivnit Evropskou historii."
"Slibuji," řekl Holmes.
"Já také."
"Omluvte tu masku," pokračoval náš podivný návštěvník. "Vážený pán, jenž mě zaměstnává, si přeje aby vám jeho zástupce zůstal neznámý, a musím se přiznat, že titul, který jsem si přivlastnil, vlastně není můj."
"Toho jsem si byl vědom," řekl Holmes suše.
"Okolnosti jsem velice delikátní a je třeba přijmout veškerá opatření, aby to nepřerostlo k ohromnému skandálu a nepoškodilo jednu z vládnoucích rodin Evropy. Abych mluvil jasně, jedná se o vznešenou rodinu Ormsteinových, dědičných králů Čech."
"Toho jsem si byl také vědom," zamumlal Holmes, posadil se do křesla a zavíral oči.
Nás host pohlédl se zjevným překvapením v očích na malátnou, unavenou postavu muže, který byl bez pochyby brán jako nejostřejší a nejenergičtější myslitel v Evropě.
Holmes pomalu otevřel své oči a netrpělivě se podíval na svého obrovského klienta.
"Pokud by se vaše Veličenstvo ráčilo pokračovat," poznamenal, "byl bych více schopen vám poradit."
Muž vyskočil ze židle a v nekontrolovatelném rozruchu chodil sem a tam po místnosti. Poté, s jasnou gestikulací zoufalství, si ztrhnul masku z obličeje a praštil s ní o zem. "Máte pravdu," zvolal; "Já jsem král. Proč bych se to snažil utajit?"
"Proč, vskutku?" zamumlal Holmes. "Vaše Veličenstvo ještě nepromluvila a já si byl vědom toho, že hovořím s Wilhelmem Gottsreichem Sigismondem von Ormsteinem, Velkovévodou z Cassel-Felsteinu, dědičným Českým králem."
- Kurečka Daniel
“Dostal jste můj vzkaz?” Zeptal se hrubým hlubokým hlasem se silným německým přízvukem. “Řekl jsem vám, že zavolám.” Přejel pohledem z jednoho z nás na druhého, jakoby nejistý, na koho svá slova směřovat.
OdpovědětVymazat“Prosím posaďte se,” Řekl Holmes. “Toto je můj přítel a kolega, Dr. Watson, který bývá občas tak laskav, že mi pomáhá s případy. S kým mám tu čest hovořit?”
“Můžete mi říkat Hrabě Von Kramm, Český šlechtic. Chápu to tak, že tento džentlmen, váš přítel, je mužem cti a diskrétnosti, a že mu mohu důvěřovat se záležitostmi nejvyšší důležitosti. Pokud ne, byl bych radši kdybych mohl mluvit pouze a jen s vámi.”
Vstal jsem abych odešel, ale Holmes mne chytil za ruku a zatlačil zpět do židle. “Buďto oběmi nebo s nikým,” řekl. “Před tímto džentlmenem můžete říct cokoli co přede mnou.”
Hrabě pokrčil svými širokými rameny. “V tom případě bych měl začít,” řekl, “tím že se mi zavážete absolutní mlčenlivostí po dobu dvou let; po této době bude tato záležitost nepodstatná. V současnosti není daleko od pravdy říci, že její váha by mohla mít vliv na Evropskou historii.”
“Přísahám,” řekl Holmes
“Já také”
“Omluvíte toto přestrojení /tuto šarádu,” pokračoval náš zvláštní návštěvník. “Vznešená osoba která mne zaměstnává si přeje aby vám její zástupce nebyl známý, a já bych se rád přiznal, že titul, pod kterým jsem se představil, není popravdě můj.
“To si uvědomuji,” řekl Holmes suše.
“Okolnosti jsou velice choulostivé, a všechna opatření musí být co nejméně zřetelná, aby nevzrostla v ohromný skandál vážně nepoškodila jeden z vládnoucích rodů Evropy. Abych to řekl jasně, záležitost se týka velkého rodu Ormsteinů, následníků Českého trůnu”
“Toho jsem si byl také vědom,” zamumlal Holmes, uvelebujíc se ve své židli a zavírajíc oči.
Náš návštěvník přejel pohledem s zřetelným překvapením na malátnou, lenošící postavu muže, kterého si beze sporu představoval jako nejpronikavějšího myslitele a neráznějšího agenta v Evropě.
Holmes pomalu otevřel oči a netrpělivě pozoroval ohromného klienta.
“Kdyby se vaše výsost uráčela přednést svůj případ,” poznamenal, “mohl bych vám poradit lépe.”
Muž vyskočil ze židle a netrpělivě pobíhal po pokoji. Poté, v rámci zoufalství, strhl z obličeje masku a zahodil ji na zem. “Máte pravdu,” zvolal; “Jsem král. Proč bych to měl zakrývat?”
“Jak říkáte” zamumlal Holmes. “Ještě před tím, než vaše výsost promluvila, byl jsem si vědom že stojím před WIlhelmem Gottstreich Sigismondem von Ormstein, velkovévodou Cassel-Felsteinu a následníkem koruny Čech.”
„Dostal jste mou zprávu?“ zeptal se s hlubokým, striktním hlasem a silným německým přízvukem. „Řekl jsem Vám, že zavolám.“ Podíval se na nás, jako kdyby nevěděl, kterého z nás má oslovit.
OdpovědětVymazat„Sedněte si.“ Řekl Holmes. „Tohle můj přítel a kolega, doktor Watson, který je příležitostně tak hodný, aby mi pomohl s případy. S kým mám tu čest mluvit?“
„Můžete mi říkat Hrabě Von Kramm, Český šlechtic. Usuzuji, že tento gentleman, Váš přítel, je čestný a diskrétní muž, kterému můžu věřit s touto extrémně důležitou záležitostí. Pokud tomu tak není, preferoval bych mluvit jen s vámi.“
Zvedl jsem se, ale Holmes mě chytil za zápěstí a zatlačil mě zpět do mé židle. „Buď jsme tu my dva anebo nikdo,“ řekl. „Před tímto gentlemanem můžete říct cokoliv byste řekl mne.“
Hrabě pokrčil svými širokými rameny. „V tom případě,“ řekl, „vás poprosím o absolutní mlčenlivost po dobu dvou let; poté tato záležitost neponese žádnou váhu. V tuto chvíli tato záležitost nese takovou váhu, že by mohla mít velký vliv na historii Evropy.“
„Slibuji,“ řekl Holmes.
„Já také.“
„Omluvte mě za tuto masku,“ pokračoval náš zvláštní návštěvník. „Důstojná osoba, která mě najala, si přeje, aby jeho identita byla před vámi utajena a musím se přiznat, že titul, kterým jsem se vám představil není můj.“
„Toho jsem si byl vědom,“ řekl Holmes suše.
„Okolnosti situace jsou velice choulostivé a musíme být opatrní abychom nepřidali do ohně, který může vzrůst do ohromného skandálu a vážně poškodit jméno jedné z panujících rodin Evropy. Abych mluvil jasněji, tato záležitost se týká velkého rodu Ormsteinů, Českých královských dědiců.“
„Toho jsem si byl také vědom,“ zamumlal Holmes, sedl si do svého křesla a zavřel oči.
Náš návštěvník se podíval, se zjevným překvapením, na mdlou a línou postavu muže, který mu byl bezpochyby popsán jako ten nejodhodlanější a nejbystřejší detektiv Evropy.
Holmes pomalu otevřel své oči a netrpělivě se podíval na svého obrovského klienta.
„Pokud by se Vaše Veličenstvo ráčilo vysvětlit o co se jedná,“ poznamenal „tak bych vám mohl lépe pomoci.“
Muž vyskočil ze židle a začal rychlou chůzí, chodit nekontrolovaně z jedné strany pokoje na druhou. Poté si ze zoufalství sundal svou masku a hodil ji na zem. „Máte pravdu,“ řekl s brekem. „Já jsem Král. Proč bych se to měl snažit schovat.“
„Proč, tedy?“ zamumlal Holmes. „Vaše Veličenstvo, ani jste nepromluvil a já už jsi byl vědom, že mluvím s Wilhelmem Gottsreichem Sigismondem von Ormsteinem, velkovévodou z Cassel-Felsteinu a dědicem Českého království.“
Matěj Kraus
"Dostal jste můj dopis?" zeptal se hlubokým, drsným hlasem a silně zřetelným Německým přízvukem. "Řekl jsem Vám, že Vás navštívím." Díval se z jednoho na druhého, jakoby nejistý na kterého se obrátit.
OdpovědětVymazat"Prosím, posaďte se," řekl Holmes. "Tohle je můj přítel a kolega, Dr. Watson, který je příležitostně dost dobrý na to, aby mi pomohl s mými případy. S kým mám tu čest mluvit?
"Můžete mě oslovovat jako hraběte Von Kramm, českého šlechtice. Chápu, že tento džentlmen, Váš přítel, je muž čestný a diskrétní, kterému smím důvěřovat se záležitostí největší důležitosti. Jestli ne, měl bych s Vámi mluvit o samotě."
Zvedl jsem se na odchod, ale Holmes mě chytil za zápěstí a stáhl mě zpět do mé židle. "Jsme to oba, nebo žádný. It is both, or none," řekl on. "Smíte před tímto džentlmenem říct cokoliv, co smíte říct mně."
Kníže pokrčil svá široká ramena. "Pak musím začít," řekl, "tím, že vás oba svazuji k absolutní tajnosti po dva roky; po skončení této lhůty už bude záležitost bezvýznamná. V současnosti, nepřeháním pokud řeknu, že je to tak vážné, že to může mít vliv na evropskou historii."
"Přísahám," řekl Holmes.
"i já."
"Omluvíte tuto masku," pokračoval náš podivný návštěvník. "Ta vznešená osoba, která mě najala si přeje, aby jeho agent zůstal v utajení, a přiznávám se, že titul, kterým jsem se oslovil není tak úplně můj."
"Toho jsem si byl vědom," řekl Holmes suše.
"Tyto okolnosti je velmi křehké, a s každé opatření musí potlačit to, co by mohlo vyrůst v nesmírný skandál, který by mohl ohrozit jednu z panujících rodin v Evropě. Jednoduše řečeno, tato záležitost zahrnuje velký rod Ormstein, dědice českého trůnu."
"Toho jsem si byl též vědom," zamumlal Holmes a usadil se do svého křesla a zavřel oči.
Naše návštěva s jasným překvapením pohlédla na malátnou, lenošící postavu muže, který mu byl vylíčen jako nejpronikavější uvažovatel a nejenergičtější agent v Evropě.
Holmes pomalu otevřel oči a netrpělivě se podíval na svého obrovského klienta.
"Kdyby se Vaše veličenstvo ráčilo upřesnit Váš případ," poznamenal, "Lépe bych Vám mohl poradit."
Ten muž vylétl ze své židle a chodil sem a tam v nekontrolovatelném rozruchu. Potom, v zoufalství, ztrhl masku ze svého obličeje a hodil ji na zem. "Máte pravdu," zvolal; "Ja jsem ten král. Proč bych se měl snažit to skrýt?"
"Vskutku, proč?" zamumlal Holmes. "Vaše veličenstvo ještě nepromluvilo, když už jsem si byl vědom, že mluvím s Wilhelm Gottsreich Sigismond von Ormstein, velkovévoda z Cassel-Felstein, a dědičný český král."
Nikola Vavrincová
"Dostal jste můj vzkaz?" zeptal se hlubokým, příkrým hlasem s výrazným německým přízvukem. "Říkal jsem, že bych zavolal." Podíval se na jednoho po druhém, jako by si nebyl jistý koho oslovit.
OdpovědětVymazat"Prosím, posaďte se," řekl Holmes. "Tohle je můj přítel a kolega, doktor Watson, který je navíc ochoten pomáhat s mými případy. S kým mám tu čest mluvit?"
"Můžete mi říkat Count Von Kramm, český šlechtic. Budu věřit, že tento kavalír, váš přítel, je mužem cti a diskrétnosti, kterému mohu svěřit velmi důležité informace." Není-li tomu tak, byl bych raději, pokud bych s vámi mohl hovořit o samotě."
Byl jsem připraven k odchodu, ale Holmes mne chytl za zápěstí a usadil zpět do židle. "Buď oba nebo nikdo," pravil. "Před tímto mužem, můžete mluvit o čemkoli, co byste řekl i mně."
Count pokrčil rameny. "Tak to abych začal," řekl, "tím, že vás oba zaváži k úplné mlčenlivosti po dobu dvou let, po této době to již nebude důležité. Není vůbec přehnané, když vám řeknu, že je to tak naléhavé, že to může mít vliv na Evropskou historii."
"Slibuji," řekl Holmes.
"I já."
"Omluvte tuto masku," pravil náš tajemný host. "Tento vznešený člověk, co mne zaměstnal si přeje, aby jeho zástupce před vámi zůstal skrytý a já mohu přiznat, že titul kterým jsem se vám představil není tak úplně můj."
"Toho jsem si byl vědom," řekl Holmes suše.
"Tato záležitost je velmi citlivá a musíme podstoupit každé opatření, abychom zamezili něčemu, co může vzrůst do enormního skandálu a úspěšně usmířit jednu z vládnoucích rodin Evropy. Jednoduše řečeno, tento problém se týká vznešeného rodu Ormsteinů, dědičných králů Čech."
"Toho jsem si byl vědom také," zamumlal Holmes, dělající si pohodlí ve svém křesle, přivírajíc oči.
Náš host se zřetelným údivem pohlédl letmo na mdlou, znavenou postavu muže, který mu bez pochyby byl představen jako nejbystřejší a nejenergetičtější myslitel Evropy.
Holmes znovu pomalu otevřel oči a netrpělivě se zahleděl na svého mohutného klienta.
"Pokud by vaše výsost milostivě upřesnila tento případ," poznamenal, "měl bych být schopen vám lépe poradit."
Muž vyskočil ze židle a pochodoval rozrušeně, nekontrolovatelně místností. Poté, v bezradném gestu, strhl masku z obličeje a mrštil s ní k zemi. "Máte pravdu," vzlykal. "Jsem král. Proč bych se to měl pokoušet skrývat?"
"Proč by také?" zamumlal si Holmes. "Vaše výsost ještě ani nepromluvila a já si již byl vědom toho, že mám tu čest s Wilhelmem Gottsreichem Sigismondem z Ormsteinu, velkovévodou z Cassel-Felsteinu, dědičným králem Čech.”
(Dominika Škaloudová)
"Dostal jste mou zprávu?", zeptal se hrubým hlasem se silným německým přízvukem. "Psal jsem, že zavolám." Podíval se z jednoho na druhého, nejistý, koho z nás oslovit.
OdpovědětVymazat"Prosím, posaďte se", řekl Holmes. "Toto je můj přítel a spolupracovník, Dr. Watson, který je příležitostně dostatečně schopný mi pomoci s mými případy. S kým mám tu čest?"
"Jsem český šlechtic, můžete mi říkat hrabě z Krammu. Chápu správně, že tento gentleman, Váš přítel, je čestný a diskrétní muž, kterému mohu věřit s věcí takto důležitého charakteru? Pokud ne, upřednostnil bych rozhovor s Vámi o samotě."
Už jsem vstal, abych odešel, ale Holmes mě za zápěstí stáhnul zpět do křesla. "S oběma, nebo s nikým." řekl. "Před tímto mužem můžete říct cokoliv, co chcete říci mně."
Hrabě pokrčil rameny. "Pak tedy začněme, řekl, zavázáním vás obou k absolutní mlčenlivosti po dobu dvou let; po dané lhůtě již tato záležitost bude nepodstatná. V současnosti lze ovšem bez přehánění říci, že případ je tak závažný, že by mohl mít dopad na budoucnost celé Evropy."
"Přísahám" řekl Holmes
"Já také"
"Omluvte mou masku", pokračoval náš podivný/zvláštní návštěvník. "Můj vážený zaměstnavatel si přeje, aby pravá totožnost jeho agenta vám byla neznámá". A přiznávám se, že titul, kterým jsem se vám představil, není přímo můj vlastní."
"To jsem si myslel", řekl Holmes suše.
"Tato záležitost je velice choulostivá a je třeba přijmout veškerá opatření, aby se vyhnulo možnému skandálu a poškození jedné z panovnických rodin v Evropě. Abych mluvil jasně, jedná se o vážený rod Ormsteinů, českých královských dědiců.
"Toho jsem si byl také vědom" zabručel si Holmes pro sebe, uvelebil se v křesle a zavřel oči.
Náš návštěvník se překvapeně podíval na rozvalenou, apatickou postavu muže, který mu byl líčen jako ten nejbystřejší myslitel a nejráznější agent v Evropě.
Holmes pomalu otevřel oči a netrpělivě pohlédl na svého obrovského klienta.
"Pokud by Vaše Veličenstvo ráčilo pokračovat,", podotkl, "mohl bych mu lépe poradit."
Muž vyskočil ze židle a rozrušeně rázoval po místnosti. Vzápětí si zoufale sejmul masku z obličeje a mrštil s ní o zem. "Máte pravdu", zvolal, "Já jsem ten Král. Proč bych se pokoušel to skrýt?"
"Vskutku, proč?" zabručel Holmes. "Vaše Výsost ještě nepromluvila a byl jsem si vědom toho, že přede mnou stojí Wilhelm Gottstreich Sigismund von Ormstein, Velkovévoda z Cassel-Felsteinu a dědičný král český."
„Obdržel jste můj vzkaz?“ zeptal se hlubokým drsným hlasem s velmi zřetelným německým přízvukem. „Řekl jsem vám, že se ozvu.“ Pohledem přeskakoval z jednoho na druhého, jako by si nebyl jist, koho má oslovit.
OdpovědětVymazat„Prosím, posaďte se,“ řekl Holmes. „Toto je můj přítel a kolega, doktor Watson, který je někdy natolik laskav a pomáhá mi s řešením mých případů. S kým mám tu čest hovořit?“
„Můžete mne oslovovat jako hraběte Von Kramm, českého šlechtice. Chápu tedy, že tento gentleman, váš přítel, je mužem čestným a diskrétním, kterému mohu důvěřovat i ve věcech nejvyšší důležitosti. Ovšem pokud tomu tak není, mnohem raději bych s vámi hovořil o samotě.“
Vstal jsem k odchodu, ale Holmes mě chytil za zápěstí a usadil zpět do křesla. „My oba, anebo nikdo,“ řekl. „Před tímto gentlemanem můžete říci cokoli, co byste rád sdělil mně samotnému.“
Hrabě pokrčil širokými rameny. „Pak tedy musím začít tím,“ řekl, „že vás oba zavazuji k absolutní diskrétnosti po dobu dvou let; neboť po uplynutí této doby nebude záležitost již nadále podstatná. V tuto chvíli ovšem není přehnané říci, že je natolik zásadní, aby snad ovlivnila evropské dějiny.“
„Slibuji,“ řekl Holmes.
„Já též.“
„A omluvte prosím tuto masku,“ pokračoval náš podivný návštěvník. „Můj vznešený zaměstnavatel si přál, abych jako jeho vyslanec nebyl poznán. Musím tedy přiznat, že titul, pod kterým jsem se vám před chvílí představil, není mým vlastním.“
„Byl jsem si toho vědom,“ řekl Holmes suše.
„Okolnosti jsou velmi delikátní a je třeba přijmout veškerá preventivní opatření, aby se potlačilo to, co by se mohlo stát obrovským skandálem a vážně zostudit jednu z vládnoucích rodin v Evropě. Abych to řekl jasně, tato záležitost se týká významného rodu Ormsteinů, dědičných českých králů.“
„Toho jsem si byl také byl vědom,“ zamumlal Holmes, usadil se do svého křesla a zavřel oči.
Náš návštěvník pohlédl se zjevným překvapením na malátnou, lenivou postavu muže, který mu byl bezpochyby líčen jako nejbystřejší myslitel a nejenergičtější vyšetřovatel v Evropě.
Holmes pomalu otevřel oči a netrpělivě pohlédl na svého obrovitého klienta.
„Pokud by vaše Veličenstvo ráčilo vylíčit tento případ,“ poznamenal, „byl bych vám schopen lépe poradit.“
Muž vyskočil z křesla a v nezkrotném rozrušení přecházel po místnosti sem a tam. Potom zoufale strhl masku z obličeje a pohodil ji na zem. „Máte pravdu,“ zvolal; „Jsem král. Proč bych se to měl snažit utajit?“
„Vskutku, proč?“ zamumlal Holmes. „Vaše Veličenstvo ještě ani nepromluvilo, když jsem si uvědomil, že se nesetkávám s nikým jiným než s Wilhelmem Gottsreichem Sigismondem von Ormsteinem, velkovévodou Cassel-Felsteinem a dědičným českým králem.“