21. února 2021

Vizualizace

Skandál v Čechách - pokračování

http://www.gutenberg.org/ebooks/author/69


Přečtěte si následující odstavec. Zavřete oči a představte si živě celou scénu. Vezměte tužku a papír a pokuste se ji nakreslit. 

Které výrazy jsou pro vizualizaci klíčové?

_________

It was a quarter past six when we left Baker Street, and it still wanted ten minutes to the hour when we found ourselves in Serpentine Avenue. It was already dusk, and the lamps were just being lighted as we paced up and down in front of Briony Lodge, waiting for the coming of its occupant. The house was just such as I had pictured it from Sherlock Holmes' succinct description, but the locality appeared to be less private than I expected. On the contrary, for a small street in a quiet neighbourhood, it was remarkably animated. There was a group of shabbily dressed men smoking and laughing in a corner, a scissors-grinder with his wheel, two guardsmen who were flirting with a nurse-girl, and several well-dressed young men who were lounging up and down with cigars in their mouths.

_____________

"You see," remarked Holmes, as we paced to and fro in front of the house, "this marriage rather simplifies matters. The photograph becomes a double-edged weapon now. The chances are that she would be as averse to its being seen by Mr. Godfrey Norton, as our client is to its coming to the eyes of his princess. Now the question is, Where are we to find the photograph?"

"Where, indeed?"

"It is most unlikely that she carries it about with her. It is cabinet size. Too large for easy concealment about a woman's dress. She knows that the King is capable of having her waylaid and searched. Two attempts of the sort have already been made. We may take it, then, that she does not carry it about with her."

"Where, then?"

"Her banker or her lawyer. There is that double possibility. But I am inclined to think neither. Women are naturally secretive, and they like to do their own secreting. Why should she hand it over to anyone else? She could trust her own guardianship, but she could not tell what indirect or political influence might be brought to bear upon a business man. Besides, remember that she had resolved to use it within a few days. It must be where she can lay her hands upon it. It must be in her own house."

"But it has twice been burgled."

"Pshaw! They did not know how to look."

"But how will you look?"

"I will not look."

"What then?"

"I will get her to show me."

"But she will refuse."

"She will not be able to. But I hear the rumble of wheels. It is her carriage. Now carry out my orders to the letter."

As he spoke the gleam of the side-lights of a carriage came round the curve of the avenue. It was a smart little landau which rattled up to the door of Briony Lodge. As it pulled up, one of the loafing men at the corner dashed forward to open the door in the hope of earning a copper, but was elbowed away by another loafer, who had rushed up with the same intention. A fierce quarrel broke out, which was increased by the two guardsmen, who took sides with one of the loungers, and by the scissors-grinder, who was equally hot upon the other side. A blow was struck, and in an instant the lady, who had stepped from her carriage, was the centre of a little knot of flushed and struggling men, who struck savagely at each other with their fists and sticks. Holmes dashed into the crowd to protect the lady; but just as he reached her he gave a cry and dropped to the ground, with the blood running freely down his face. At his fall the guardsmen took to their heels in one direction and the loungers in the other, while a number of better-dressed people, who had watched the scuffle without taking part in it, crowded in to help the lady and to attend to the injured man. Irene Adler, as I will still call her, had hurried up the steps; but she stood at the top with her superb figure outlined against the lights of the hall, looking back into the street.

"Is the poor gentleman much hurt?" she asked.

"He is dead," cried several voices.

"No, no, there's life in him!" shouted another. "But he'll be gone before you can get him to hospital."

"He's a brave fellow," said a woman. "They would have had the lady's purse and watch if it hadn't been for him. They were a gang, and a rough one, too. Ah, he's breathing now."

"He can't lie in the street. May we bring him in, marm?"

"Surely. Bring him into the sitting-room. There is a comfortable sofa. This way, please!"

Slowly and solemnly he was borne into Briony Lodge and laid out in the principal room, while I still observed the proceedings from my post by the window. The lamps had been lit, but the blinds had not been drawn, so that I could see Holmes as he lay upon the couch. I do not know whether he was seized with compunction at that moment for the part he was playing, but I know that I never felt more heartily ashamed of myself in my life than when I saw the beautiful creature against whom I was conspiring, or the grace and kindliness with which she waited upon the injured man. And yet it would be the blackest treachery to Holmes to draw back now from the part which he had intrusted to me. I hardened my heart, and took the smoke-rocket from under my ulster. After all, I thought, we are not injuring her. We are but preventing her from injuring another.

Holmes had sat up upon the couch, and I saw him motion like a man who is in need of air. A maid rushed across and threw open the window. At the same instant I saw him raise his hand and at the signal I tossed my rocket into the room with a cry of "Fire!" The word was no sooner out of my mouth than the whole crowd of spectators, well dressed and ill--gentlemen, ostlers, and servant-maids--joined in a general shriek of "Fire!" Thick clouds of smoke curled through the room and out at the open window. I caught a glimpse of rushing figures, and a moment later the voice of Holmes from within assuring them that it was a false alarm. 

Slipping through the shouting crowd I made my way to the corner of the street, and in ten minutes was rejoiced to find my friend's arm in mine, and to get away from the scene of uproar. He walked swiftly and in silence for some few minutes until we had turned down one of the quiet streets which lead  towards the Edgeware Road.

"You did it very nicely, Doctor," he remarked. "Nothing could have been better. It is all right."

 "You have the photograph?"

"I know where it is."

"And how did you find out?"

"She showed me, as I told you she would."

"I am still in the dark."

"I do not wish to make a mystery," said he, laughing. "The matter was perfectly simple. You, of course, saw that everyone in the street was an accomplice. They were all engaged for the evening."

"I guessed as much."

"Then, when the row broke out, I had a little moist red paint in the palm of my hand. I rushed forward, fell down, clapped my hand to my face, and became a piteous spectacle. It is an old trick."

"That also I could fathom."

"Then they carried me in. She was bound to have me in. What else could she do? And into her sitting-room, which was the very room which I suspected. It lay between that and her bedroom, and I was determined to see which. They laid me on a couch, I motioned for air, they were compelled to open the window, and you had your chance."

"How did that help you?"

"It was all-important. When a woman thinks that her house is on fire, her instinct is at once to rush to the thing which she values most. It is a perfectly overpowering impulse, and I have more than once taken advantage of it. In the case of the Darlington substitution scandal it was of use to me, and also in the Arnsworth Castle business. A married woman grabs at her baby; an unmarried one reaches for her jewel-box. Now it was clear to me that our lady of to-day had nothing in the house more precious to her than what we are in quest of. She would rush to secure it. 

The alarm of fire was admirably done. The smoke and shouting were enough to shake nerves of steel. She responded beautifully. The photograph is in a recess behind a sliding panel just above the right bell-pull. She was there in an instant, and I caught a glimpse of it as she half-drew it out. When I cried out that it was a false alarm, she replaced it, glanced at the rocket, rushed from the room, and I have not seen her since. I rose, and, making my excuses, escaped from the house. I hesitated whether to attempt to secure the photograph at once; but the coachman had come in, and as he was watching me narrowly it seemed safer to wait. A little over-precipitance may ruin all."

"And now?" I asked.

"Our quest is practically finished. I shall call with the King to-morrow, and with you, if you care to come with us. We will be shown into the sitting-room to wait for the lady, but it is probable that when she comes she may find neither us nor the photograph. It might be a satisfaction to his Majesty to regain it with his own hands."


28 komentářů:

  1. Zatímco mluvil, záře postranních světel kočáru se objevila v zatáčce. Byl to elegantní malý landauer, který s rachotem dorazil až ke vchodu Briony Lodge. Jak zastavoval, jeden z povalečů, co se potloukal na rohu, přispěchal, aby otevřel dveře v naději, že si tím vydělá nějaké drobné, byl ale loktem odstrčen svým kumpánem, který se přihnal se stejným úmyslem. Vzápětí vypukla zuřivá hádka, která se ještě více rozhořela poté, co se na stranu jednoho z pobudů přidali dva strážníci, zatímco druhého z nich se stejně horlivě jal zastávat brusič nožů. Ozvala se rána a v mžiku se dáma, která vystoupila z kočáru, ocitla ve středu hloučku rozohněných a zápolících mužů, kteří do sebe zuřivě bušili pěstmi a holemi. Holmes se vrhl do davu, aby dámu ochránil, ale ve chvíli, kdy se k ní dostal, vykřikl a sesul se k zemi s krví stékající po tváři. Jak se tak svalil, strážníci i povaleči uprchli každý na jinou stranu, zatímco několik honosněji oblečených lidí, kteří až dosud potyčce jen netečně přihlíželi, se nahrnuli k dámě, aby jí pomohli a postarali se o zraněného muže. Irena Adlerová, jak jí budu pořád ještě říkat, vyběhla po schodech; nahoře se však zastavila a s dokonalou postavou orámovanou světlem dopadajícím sem z haly se dívala zpátky do ulice.


    Požární poplach byl proveden obdivuhodně. Množství kouře a křiku stačilo k tomu, aby otřáslo i nervy z ocele. Reagovala ukázkově. Fotografie je ve výklenku za posuvnými dvířky těsně nad pravým táhlem zvonku. V mžiku byla u ní a já dokonce zahlédl její část, jak ji napůl povytáhla. Jakmile jsem vykřikl, že šlo jen o planý poplach, vrátila fotografii zpět na místo, pohlédla na střelu, vyběhla z pokoje a já ji od té chvíle neviděl. Vstal jsem a s omluvou vyběhl z domu. Váhal jsem, zda se mám pokusit fotografii ihned zajistit; ale do místnosti vešel vozka a upřel na mě bedlivý pohled, kvůli němuž jsem usoudil, že bude bezpečnější počkat. I sebemenší uspěchanost by mohla všechno pokazit.
    - Jana Bartáková

    OdpovědětVymazat
  2. Zatím co Holmes mluvil, v zatáčce se objevila záře bočních světel kočáru. Byl to malý elegantní dvousedadlový povoz, který přidrkotal ke dveřím Briony Lodge. Když přijížděl, jeden z místních povalečů na rohu se k němu přihnal, aby otevřel dveře v naději, že dostane měďák, ale byl odstrčen jiným zahálkou, který přispěchal k vozu se stejným záměrem. Tu se rozpoutala divoká potyčka, který byla ještě více rozdmýchána dvěma strážnými, stojícími na straně jednoho z povalečů, a brusičem, který stál se stejným nadšením po boku toho druhého. Byla udělena rána a vzápětí dáma, jež vystoupila se svého kočáru, byla vprostřed šarvátky rozčílených, zápasících mužů, kteří se zahrnovali prudkými ranami jejich pěstí a holí. Holmes vrazil mezi ně, aby bránil dámu, ovšem sotva k ní došel, s výkřikem a krví crčící po jeho obličeji se sesunul k zemi. Po jeho pádu vzali oba strážní nohy na ramena a prchali jedním směrem a povaleči opačným, zatímco dav vkusněji oděných lidí, kteří přihlíželi rvačce, aniž by zasáhli, obestoupili onu dámu, aby jí pomohli a postarali se o raněného muže. Irene Adlerová, jak jí budu I nadále nazývat, vyběhla po schodech, ale nahoře zůstala a stála s jedinečnou siluetou její postavy podsvícenou světly chodby, hledíc zpět do ulice.

    Požární poplach byl proveden obdivuhodně. Onen kouř a povyk stačily, aby I nejotrlejším ztuhla krev v žilách. A ona zareagovala ukázkově. Fotografie je ve výklenku za posuvným panelem těsně nad pravým táhlem zvonku. V okamžiku byla tam a já zahlédl jak jí povytáhla. Když jsem vykřikl zprávu o planém poplachu, vrátila fotografii zpět, pohlédla na dýmovnici, vyběhla z místnosti a od té doby jsem jí neviděl. Vstal jsem a z ústy plnými výmluv jsem opustil budovu. Ještě předtím jsem zvažoval zajištění fotografie v jednom tahu, ale dovnitř vstoupil kočí a nespustil ze mě oči, bylo tedy bezpečnější počkat. Nedbalá uspěchanost by mohla vše pokazit.

    Anna Focke

    OdpovědětVymazat
  3. Zatímco mluvil, záře postranních světel kočáru se objevila v zatáčce. Bylo to chytré, malé landau, jež se dokodrcalo k dveřím Briony Lodge. Než zastavilo, jeden ze zevlujících mužů na rohu se prudce zvedl, aby otevřel dveře s nadějí, že si vyslouží měďák, ale byl odstrčen jiným flákačem, který přispěchal se stejný úmyslem. Vypukla prudká hádka, jenž byla zesílena dvěmi hlídači, kteří se přidali na stranu jednoho z povalečů, a nůžkovým brusičem, který se stejně rychle přidal na stranu toho druhého. Zazněla rána a v tom okamžiku se dáma, která vystoupila z kočáru, octila v hloučku zarudlých, zápolících mužů, jenž se divoce mlátili pěstmi a holemi. Holmes se vrhl do davu, aby ochránil dámu; jenže když se k ní dostal na dosah, zasténal a padl k zemi s krví volně stékající po tváři. Po jeho pádu gardisté semknuli paty a vydali se jedním směrem a povaleči druhým, zatímco řada lépe oblečených lidí, kteří přihlíželi potyčce, aniž by se jí zúčastnili, se semknuli, aby pomohli dámě a postarali se o zraněného muže. Irene Adlerová, jak jí budu nadále říkat, se mezitím hbitě přesunula na schody; stála na vrcholku s jedinečnou postavou orámovanou světlem z chodby a shlížela zpátky do ulice.



    Povyk ohledně ohně byl obdivuhodně proveden. Kouř a křik stačily k tomu, aby otřásly i nervy z železa. Reagovala nádherně. Fotografie je ukrytá ve výklenku posuvného panelu těsně nad pravým zvonkem. Byla tam během okamžiku, a já postřehl, jak ji částečně vytáhla. Když jsem vykřikl, že to byl falešný poplach, vrátila ho na místo, pohlédla na dýmovnici, vyběhla z místnosti, a od té chvíle jsem ji neviděl. Zvedl jsem se, a, s výmluvou, opustil dům. Zaváhal jsem, zda bych neměl fotografii zajistit hned; vozka však v tu chvíli vešel dovnitř a pozorně mě sledoval, usoudil jsem tedy, že bude bezpečnější počkat. Přehnaná uspěchanost by to mohla celé pokazit.

    - Anna Papíková

    OdpovědětVymazat
  4. Zatímco mluvil, záře bočních světel kočáru prosvítila zatáčku. Byl to vkusný, malý kočár, který s rachotem zamířil ke vchodu Briony Lodge. Jak kočář zastavoval, jeden z místních povalečů přiběhl, aby otevřel dveře, v domnění že by si mohl vysloužit nějaký mědák, ale byl odstrčen jiným povalečem, který přispěchal za stejným účelem. Strhla se rvačka, ke které se ještě přidaly dva strážní, kteří přispěchali na pomoc jednomu z povalečů a brusič, který přispěchal na pomoc druhému. Ozvala se rána a dáma, která právě vystupovala z kočáru se v mžiku octla uprostřed klubka rudých, zuřivých zápasníků, kteří byly stále v zápalu boje a za použití pěstí i holí se divoce mlátili. Holmes přispěchal do davu aby dámu ochránil. Ale jakmile se k ní dostal, vykřikl a se zakrváceným obličejem padl k zemi. Jakmile dopadl, strážní i povaleči se rozutekli opačnými směry, když se mezitím slušně oblečení lidé, kteří dosud pozorovali jen zpovzdálí, shlukli aby ženě a raněnému pomohli. Irene Adlerová, jak ji budu vždy nazývat, vyběhla po schodech, ale na vršku se zastavila a se svou překrásnou postavou rámovanou světly z haly, hleděla zpět do ulice.


    Požární poplach byl proveden dokonale. Tolik kouře a křiku by otřáslo i nervy z ocele. Zareagovala úžasně. Fotografie je ve skřínce za posuvným panelem, těsně nad pravým táhlem zvonku. V mžiku tam přispěchala a já letmo uviděl jak fotografii povytáhla. Když jsem vykřikl že se jedná o falešný poplach, fotografii vrátila zpět, pohlédla na dýmovnici, utekla z pokoje a od té doby jsem ji nespatřil. Vstal jsem a s výmluvami se odebral z domu. Uvažoval jsem zda fotografii zajistit ihned, avšak kočí vešel do domu a jak mne pozoroval, přišlo mi bezpečnější počkat. I sebemenší ukvapenost by mohla vše pokazit.

    - Petr Tendler

    OdpovědětVymazat
  5. Zatímco hovořil, v zatáčce se objevila záře bočních světel kočáru. Byl to malý vkusný dvousedadlový vůz, který za doprovodu značného lomozu dorazil ke vchodu Briony Lodge. Když vůz přijížděl, jeden z povalečů na ulici k němu přispěchal, aby otevřel vchodové dveře v naději, že si vydělá pár drobných, byl ale odstrčen loktem dalšího povaleče, který měl tentýž úmysl. Vypukla prudká hádka, kterou ještě umocnili dva strážníci zastávající se jednoho z povalečů, a brusič nožů, který stál na straně povaleče druhého. Ozval se úder, a dáma právě vystupující ze svého kočáru se v mžiku octla uprostřed shluku zarudlých a zápasících mužů, kteří se divoce tloukli pěstmi a holemi. Holmes přispěchal k davu, aby chránil dámu; ale jakmile se k ní dostal, vykřikl a skácel se k zemi s krví řinoucí se po jeho tváři. Poté, co upadl na zem, se strážníci rozutekli jedním a povaleči druhým směrem, zatímco několik ustrojených osob, které této rvačce pouze přihlíželi, přispěchalo dámě na pomoc a postaralo se o raněného muže. Irene Adlerová, jak jí budu i nadále říkat, spěchala po schodech; avšak nahoře se zastavila, ve světlech dopadajících z haly předvedla siluetu své dokonalé postavy a ohlédla se zpět do ulice.

    Požární poplach byl proveden znamenitě. Kouř a křik postačily k tomu, aby otřásly i jedinci s nervy z oceli. Zareagovala ukázkově. Fotografie je ve výklenku za posuvným panelem těsně nad pravým táhlem zvonu. Byla tam okamžitě, a já jsem zahlédl, jak ji povytáhla. Když jsem vykřikl, že to byl falešný poplach, vrátila fotografii zpět, pohlédla na dýmovnici, utekla z místnosti a od té doby jsem ji nespatřil. Vstal jsem, omluvil se a opustil dům. Váhal jsem, zda se pokusím zajistit fotografii ihned; ale ve dveřích se objevil kočí, a když mě bystře sledoval, zdálo se bezpečnější počkat. I nepatrná uspěchanost může vše zničit.

    OdpovědětVymazat
  6. Zatímco mluvil, postranní světla vozidla se zableskla v zatáčce. Byl to malý dvoumístný vůz, jež s rachotěním dorazil až ke dveřím Briony Lodge. Když se vozidlo zastavilo, jeden z povalečů na rohu vyrazil vpřed, aby otevřel dveře v naději, že si vydělá nějaké drobné, byl ovšem loktem odstrčen jiným pobudou, který se k vozu přiřítil se stejným úmyslem. Vypukla prudká hádka, kterou ještě více popudili dva strážníci, jelikož se postavili na stranu jednoho z pobudů a brusič nožů, který se se stejnou urputností zastával druhého muže. V tom okamžiku začala potyčka a dáma, která právě vystoupila z vozidla, se ocitla ve středu malého hloučku rudých, zápolících mužů, kteří se divoce mlátili pěstmi a holemi. Holmes vtrhl mezi ně, aby dámu ochránil, ovšem v okamžiku, kdy jí byl téměř na dosah ruky, vykřikl a upadl na zem s krví stékající po tváři. Při jeho pádu se strážníci rozutekli na jednu stranu a pobudové na druhou, zatímco se řada lépe oděných lidí, kteří sledovali potyčku zpovzdálí, snažila pomoci dámě a ošetřit poraněného muže. Irene Adler, jak jí budu vždycky říkat, spěchala po schodech nahoru; zastavila se na vrcholku se svojí dokonalou postavou, kterou ještě více podtrhovalo, že stála proti světlům vycházejícím z chodby, dívajíc se zpět do ulice.

    Požární poplach byl obdivuhodně proveden. Kouř a křik stačily na to, aby otřásly i s těmi, kteří mají nervy z ocele. Zareagovala skvěle. Fotografie se nachází ve výklenku za posuvným panelem přímo nad pravým táhlem zvonku. Byla tam v okamžiku, a já z části zahlédl, jak fotografii napůl vytáhla ven. Když jsem vykřikl, že to byl falešný poplach, vrátila ji zpět, pohlédla na dýmovnici, vyrazila z místnosti a od té doby jsem ji nespatřil. Vstal jsem a vymlouvaje jsem unikl z domu. Váhal jsem, zda mám fotografii zajistit ihned; ovšem s příchodem kočího, který mě nepřetržitě sledoval, se zdálo bezpečnější počkat. Přeci jen i malé unáhlení, by mohlo vše pokazit.

    OdpovědětVymazat
  7. Zatímco mluvil, ze zatáčky aleje se vynořila záře postranních světel kočáru. Byl to menší, luxusní landau, jenž se dokodrcal až ke dveřím Briony Lodge. Když zastavil, jeden z povalečů na rohu ulice hbitě přispěchal otevřít dveře s nadějí, že dostane měďák, ale byl odstrčen jiným povalečem se stejnou záminkou. Rozmohla se divoká hádka, do které se zapletli dva strážní, jenž byli na straně jednoho z povalečů, a brusiče nožů, který se také horlivě rozčiloval. Padl první úder, a hned jakmile z kočáru vystoupila dáma, ocitla se ve středu zauzlené šarvátky mužů, bijících se hlava nehlava pěstmi a holemi. Holmes přispěchal do hloučku ji bránit; ale sotva se k ní dostal, bolestně vykřikl a s krví tekoucí po obličeji padl na zem. V tu ránu vzali strážní nohy na ramena jedním směrem, a povaleči opačným, zatímco pár lépe oblečených, dosud přihlížejících jedinců, přišlo na pomoc dámě a zraněnému muži. Irene Adler, jak ji budu vždy nazývat, rychle vyběhla schody a stála ve světle předsíně, které ozařovalo obrys její skvostné postavy, odkud koukala zpět na ulici.

    Požární poplach proběhl znamenitě. Množství křiku a kouře bylo natolik, aby otřáslo i těmi s nervy z ocele. Reagovala na jedničku. Fotografie byla ve výklenku za posunovacími dvířky, těsně nad pravým lankem zvonku. V mžiku tam přiběhla, a já zahlédl, jak ji povytáhla. Když jsem vykřikl, že to je jen planý poplach, navrátila ji, pohleděla na dýmovnici, vyběhla z pokoje a od té chvíle jsem ji neviděl. Zvedl jsem se, omluvil se a opustil dům. Váhal jsem, zda-li se pokusit zajistit fotografii okamžitě; ale v tom vešel kočí, který mě bedlivě sledoval, tak se zdálo lepší počkat. I trocha překotnosti může totiž vše pokazit.

    OdpovědětVymazat
  8. Zatímco mluvil, ze zatáčky se vynořila záře postranních svítilen kočáru. Bylo to menší landau, které pomalu dorachotilo ke dveřím Briony Lodge. Jakmile zastavilo, jeden z povalečů na rohu ulice, se s nadějí drobného výdělku rozběhl ke dveřím kočáru, ale byl odstrčen dalším mužem, který k vozu vyběhl se stejným záměrem. Mezi muži vypukla rozvášněná hádka, která byla nadále rozdmýchána dvěma strážníky, kteří se přidali na stranu jednoho z nich, zatímco na stranu druhého se se stejnou urputností přidal brousič nůžek. Padla první rána a v ten samý moment se dáma, která právě vystoupila ze svého kočáru, ocitla ve středu hloučku zarudlých, zápolících mužů, kteří se zuřivě navzájem bili pěstmi a obušky. Holmes vrhl mezi ně aby mohl dámu ochránit, jakmile se k ní ale dostal tak vykřikl a potůčkem krve stékajícím po jeho tváři padl k zemi. Po jeho pádu se strážníci rozeběhli pryč, zatímco zbytek mužů se rozběhl opačným směrem, během toho se skupina lépe odděných lidí, kteří rvačku pozorovali zpovzdálí, začala hromadit kolem dámy a zraněného Sherlocka, aby jim mohli pomoci. Irene Adler, kterou tak budu stále nazývat, si pospíšila nahoru po schodech, na jejíchž vrcholu se zastavila, zatímco záře světel haly zdůraznila její perfektní figuru.

    Požární poplach byl obdivuhodně proveden. Dým a výkřiky byly dostatečné na to aby otřásly I nervy z oceli. Reagovala ukázkově. Fotografie je ve výklenku za posuvným panelem, malý kousek nad pravým táhlem zvonu. Byla tam okamžitě a já zahlédl jak ji povytáhla. Když jsem vyřikl že se jedná o falšený poplach, tak ji zastrčila zpět, pohlédla na dýmovnici, vyběhla z místnosti a já ji od té doby už neviděl. Vstal jsem, omluvil jsem se a odešel z domu. Pozastavil jsem se nad tím, zdali by nebylo vhodné vzít onu fotografii v ten moment, ale ve dveřích se objevil kočí a s jeho zrakem upnutým na mě, jsem se rozhodl že bude bezpečnější počkat. I malé unáhlení by mohlo pokazit naše šance.

    - Lukáš Lichoň

    OdpovědětVymazat
  9. Jak mluvil, záblesk postranních světel drožky zasvítil za zatáčkou. Byl to vkusný malý landau, který se přikodrcal ke dveřím Briony Lodge. Jak zastavil, jeden z místních povalečů z rohu ulice přispěchal aby otevřel dveře s vidinou vydělaného měďáku. Další z pobudů, vedený stejnou pohnutkou, ho ale odstrčil loktem. Rozpoutala se divoká potyčka, které přidali dva strážní, kteří se přidali k jednomu z nich, a stejně tak zapálenému brusiči nožů, který se přidal k druhému. Padla první rána, a v mžiku se dáma vystupující z vozu ocitla ve středu potyčky několika uřícených mužů, kteří se barbarsky bili pěstmi a obušky. Holmes, v úmyslu dámu ochránit, vběhl do davu, ale v momentě kdy se k ní dostal vykřikl a se zakrváceným obličejem padl na zem. Po jeho pádu se strážníci rozutekli jedním a pobudové druhým směrem, zatímco několik lépe oblečených přihlížejících se seběhlo na pomoc dámě a zraněnému muži. Irene Adler, jak ji budu i nadále nazývat, vyběhla po schodech a zastavila se ve světle předsíně, které lemovalo obrys její skvostné postavy, zatímco se ohlédla zpět do ulice.

    Požární alarm proběhl na výbornou. Kouře a křiku bylo natolik, že by otřáslo i nervy z nejpevnější ocele. Reagovala znamenitě. Fotografie byla ve výklenku za posuvnými dvířky, kousek nad madlem lanka zvonu. V mžiku se tam dostala, a já v mžiku zahlédl jak ji povytáhla ven. Když jsem zakřičel, že jde o falešný poplach, vrátila ji zpět, přejela pohledem na dýmovnici a utekla z domu. Váhal jsem, jestli se pokusit zajistit fotografii okamžitě, ale v ten moment vešel kočí, a jak mě bedlivě sledoval, zdálo se bezpečnější počkat. Trocha netrpělivosti by mohla všechno zhatit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. * … a utekla z domu. Vstal jsem, a s výmluvou opustil dům. Váhal jsem,.. (3. věta od konce druhého odstavce)

      Vymazat
  10. Když mluvil, za zatáčkou se objevil paprsek postranních světel kočáru . Byl to vkusný landau, který přikodrcal ke dveřím Briony Lodge. Když zastavil, z rohu ulice přichvátal jeden z místních povalečů, aby otevřel dveře vozu, s nadějí, že dostane nějaký ten měďák, ale jiný pobuda, který měl stejný záměr, ho odstrčil. Rozpoutala se divoká rvačka, která byla zesílena dvěma místními strážníky, kteří se přidali na stranu jednoho povaleče, a brusičem, který se se stejnou vervou přidal na stranu druhou. Padla rána a dáma, která vystoupila z vozu, se náhle ocitla ve středu uřícených mužů, barbarsky se mlátícími pěstmi a obušky. Holmes přispěchal do davu, aby dámu ochránil, jenže když se k ní dostal, vykřikl a padl k zemi se zkrvaveným obličejem. V tu ránu vzali strážníci nohy na ramena jedním směrem a povaleči druhým, někteří lépe odění přihlížející, se seběhli, aby doprovodili dámu a pomohli zraněnému muži. Irene Adler, jak jí budu i nadále říkat, vyběhla schody, nahoře se zastavila otočená čelem do ulice ve světle chodby, které lemovalo její skvostnou postavu.

    Požární poplach proběhl výborně. Kouře a křiku bylo dost na otřesení nervů z nejpevnější oceli. Reagovala ukázkově. Fotografie byla v mezeře posuvných dvířek hned nad pravým táhlem zvonku. V mžiku se tam objevila a já zahlédl, jak fotku povytáhla. Když jsem vykřikl, že jde o falešný poplach, vrátila ji zpět, pohlédla na dýmovnici a vyběhla z místnosti. Od té doby jsem ji neviděl. S výmluvou jsem vstal a opustil dům. Váhal jsem, jestli zajistit fotografii hned, ale kočí vešel a protože ze mě nespustil oči, zdálo se lepší počkat. Trocha netrpělivosti by mohla vše zkazit.

    OdpovědětVymazat
  11. Zatím co mluvil, záblesk bočních světel kočáru se objevil v zatáčce ulice. Byl to malý dvoumístný kočár, který přijel ke dveřím Briony Lodge. Když kočár zastavil, jeden z povalečů z ulice přiběhl otevřít dveře s nadějí přivydělání nějaké té malé mince, ale byl odstrčen dalším povalečem, který přiběhl s tou samou nadějí. Vypukla mezi nimi divoká hádka, ke které se přidali dva strážní, kteří se přidali na stranu jedno z povalečů a také brusiče nožů, který byl také rozčílený. Padla první rána. V tu chvíli vystoupila dáma ze svého kočáru a zapletla se mezi muže, kteří se postrkovali, mlátili pěstmi a obušky. Holmes vběhl do davu, aby zachránil dámu u kočáru, ale v tu chvíli, co se k této dámě dostal tak s výkřikem padl k zemi s krví na jeho obličeji. Když padl na zem, strážníci utekli jedním směrem a povaleči druhým. Mezitím spousta dobře oblečených lidí, kteří bez žádného zásahu rvačku sledovali, přiběhli na pomoc dámě a zraněnému muži. Irene Adlerová, jak ji stále nazývám, vyběhla po schodech nahoru. Stála tam se svojí nádhernou postavou, která vynikala pod světlem předsíně a koukala zpět na ulici.

    Požární alarm byl obdivuhodně proveden. Kouře a křiku bylo natolik, že by otřásly i nervy z oceli. Zareagovala nádherně. Fotografie je ve výklenku za posuvnými dvířky nad pravým zvonkem. Byla tam během okamžiku, a dokonce se mi ji podařilo zahlednout, když se ji snažila vyndat ven. Když jsem zakřičel, že to byl falešný poplach, tak fotografii nahradila, pohlédla na dýmovnici, vyběhla z pokoje a už jsem ji nikdy neviděl. Zvedl jsem se a s mými výmluvami jsem unikl z domu. Zaváhal jsem nad tím, jestli mám fotografii zajistit ihned, ale kočí přišel a jelikož mě sledoval zdálo se lepší počkat. Troška ukvapenosti by to mohla vše zkazit.

    Matěj Kraus

    OdpovědětVymazat
  12. Zatímco mluvil, v zatáčce ulice se objevila záře bočních světel kočáru. Byl to malý a praktický landau, který dorachotil až ke dveřím Briony Lodge. Jakmile zastavil, jeden z povalečů z rohu ulice vyrazil vpřed, aby mohl otevřít dveře kočáru v naději, že se mu dostane aspoň měďáku, ale vzápětí byl odstrčen jiným tulákem, který měl stejný úmysl. Následně se strhla divoká potyčka, jež nabyla ještě větší zuřivosti poté, co se do ní zapletli dva strážníci, kteří se přidali na stranu jednoho z tuláků, a brusič nožů, který se stejně horlivě připojil ke straně druhé. Padl úder, a vzápětí se dáma, jež vykročila z kočáru, ocitla uprostřed malé šarvátky zarudlých zápasících mužů, kteří divoce tloukli okolo svými pěstmi a holemi. Holmes se vrhl rovnou doprostřed té štvanice, aby dámu ochránil, ale jakmile se k ní dostal, zaúpěl a padl k zemi s krví řinoucí se mu po obličeji. Ihned po jeho pádu se strážníci rozutekli jedním směrem, a tuláci druhým, zatímco se skupina dobře oděných kolemjdoucích, kteří nečinně celé události přihlíželi, shromáždila okolo, aby dámě pomohla a ošetřila zraněného muže. Irene Adlerová, jak jí budu vždycky říkat, rychle vyběhla po schodech; vzápětí se však zastavila a se svou dokonalou postavou zdůrazněnou světly z chodby se podívala zpět na ulici.

    Požární poplach byl obdivuhodně proveden. Kouř a křik stačily k tomu, aby otřásly i vůlí z ocele. Zareagovala znamenitě. Fotografie je ve výklenku za posuvným panelem těsně nad pravým zvonkem. Vzápětí se tam vrhla a já dokázal kousek spatřit, když fotografii povytáhla. Jakmile jsem vykřikl, že jde o falešný poplach, vrátila ji zpět, pohlédla na dýmovnici a poté, co vyběhla z pokoje, jsem ji už nespatřil. Vstal jsem a s omluvou jsem prchl z domu. Váhal jsem, zda-li bych se neměl pokusit fotografii rovnou vzít, ale poté do místnosti vkročil kočí, a já se rozhodl pod tíhou jeho bedlivého pohledu raději počkat. Taková malá ukvapenost by to mohla celé zničit.”

    OdpovědětVymazat
  13. Ani to nedořekl a v zatáčce už se objevila záře bočních světel kočáru. Byl to malý elegantní landaur, který dorachotil až ke vchodu Briony Lodge. Jak zastavoval, hned se k němu hbitě vrhl jeden z povalečů zahálejících na rohu ulice, aby otevřel dveře v naději, že si tím vyslouží měďák, ale vtom ho jiný tulák loktem odstrčil se stejnou záminkou. Rázem se rozpoutala divoká rvačka, kterou ještě přiostřili dva strážníci, když se přidali na stranu jednoho z tuláků a brusič se stejným zápalem jako zastánce druhého. První rána padla a dáma, která právě vystoupila z vozu, se ocitla uprostřed toho malého chumlu rozohněných bojovníků, kteří na sebe zuřivě útočili pěstmi i holemi. Holmes přispěchal do davu, aby dámu ochránil, ale jakmile se ocitl až u ní, vykřikl a padl k zemi s obličejem celým od krve. V ten moment se rozutekli strážníci i pobudové, každý jiným směrem, zatímco se někteří z těch lépe oblečených lidí, kteří až dosud sledovali celou potyčku zpovzdálí, shlukli kolem dámy a jali se pomáhat raněnému muži. Irene Adlerová, jak jí budu i nadále říkat, pospíchala po schodech, ale nahoře se zastavila a ohlédla se zpátky na ulici, její nádhernou postavu přitom objímalo světlo zářící z haly.

    Ten povyk s ohněm se vydařil obdivuhodně. Tolik kouře a křiku by otřáslo i s nervy z oceli. Reagovala báječně. Fotografie je schovaná ve výklenku za posuvným panelem těsně nad šňůrou pravého závěsného zvonu. Byla tam v mžiku a zahlédl jsem i kousek toho obrázku, jak jej povytáhla ven. Když jsem zvolal, že jde o planý poplach, vrátila vše zpátky, krátce pohlédla na doutnák a vyběhla z místnosti. Od té doby jsem ji neviděl. S omluvami jsem vstal a vydal se na útěk. Na chvíli jsem zaváhal, jestli bych se neměl pokusit fotografii získat hned, ale její kočí právě vstoupil a s tím, jak mě pozorně sledoval, se zdálo moudřejší počkat. Sebemenší ukvapenost by mohla všechno pokazit.

    OdpovědětVymazat
  14. Když mluvil, záblesk bočních světel kočáru se objevil v zatáčce. Byl to malý elegantní kočár, který se kodrcal ke dveřím Briony Lodgeové. Když zastavil, jeden z povalečů, potulujících se na rohu, vystřelil kupředu, aby otevřel dveře ve víře, že dostane nějaký drobák, ale byl loktem odstrčen jiným povalečem, který vystřelil kupředu se stejným záměrem. Vypukla zuřivá hádka, které dopomohli dva strážní, když se postavili na stranu jednoho povaleče a brusičem nožů, který stejně horlivě zastával druhou stranu. Padl úder, a vzápětí se vystupující dáma z kočáru stala středem potyčky zarudlých a zápasících mužů, kteří divoce hájili svou stranu pěstmi a holemi. Holmes vtrhnul do dávu, aby chránil dámu; ale jen co se k ní dostal, vykřikl a padl na zem se zakrváceným obličejem. Jen co dopadl, strážní se dali na útěk jedním a povaleči opačným směrem, zatímco několik lépe oblečených lidí, kteří tu potyčku sledovali, aniž by se jí účastnili, se shromáždili, aby pomohli dámě a raněnému. Irene Adlerová, jak ji budu nazývat, přidala do kroku; ale zůstala stát a bylo vidět jen její vysokou siluetu oproti světlům v hale, ohlížející se zpět na ulici.

    ...

    Požární poplach byl obdivuhodně zvládnut. Dým a křik byly dost na to, aby otřásly nervy z ocele. Překrásně zareagovala. Fotografie je těsně za posuvným panelem nad pravým zvonkem. Okamžitě jsem ji letmým pohledem spatřil, jen co ji povytáhla. Když jsem vykřikl, že šlo o falešný poplach, vyměnila ji, a rychle jako střela vystřelila z místnosti a od té doby jsem ji neviděl. Začervenal jsem se, omluvil se a utekl z domu. Zaváhal jsem, zda se nepokusit sebrat tu fotografii; ale vešel kočí a díval se přímo na mě, takže bylo bezpečnější počkat. Příliš kvapu by mohlo vše zmařit.

    -Kurečka Daniel

    OdpovědětVymazat
  15. Mezitím co mluvil, tak se ze zatáčky vyřítila světla kočáru. Byl to elegantní, malý kočár, který rachotil až ke dveřím Briony Lodge. Jak zastavil, tak jeden z povalečů na rohu se spěchem přistoupil, aby otevřel dveře v naději, že si vydělá měďák, ale byl odstrčen jiným povalečem, který přiběhl se stejným záměrem. A v tom vypukla divá rvačka, do které se přidali dva strážní, kteří byli na straně jednoho z povalečů, a nůžky-bruska, který byl stejně žhavý na druhé straně. Rána byla zasazena a v mžiku se ta dáma, která vystoupila z kočáru, stala středem malého uzlu zarudlých a bijících se můžu, kteří si rozdávali rány pěstmi a holemi. Holmes vběhl do davu aby ochránil tu dámu, ale jak se k ní dostal vyjekl a spadl na zem, a krev mu volně stékala po obličeji. Jak spadl, tak se strážníci rozutekli do jednoho směru a povaleči do druhého. Mezi tím lépe odění lidé, kteří tu událost sledovali, aniž by se do ní připletli, se shlukli na pomoc dámě a zraněnému. Irene Adler, jak já ji budu říkat, vyběhla schody, na jejich konci se zastavila, a s její skvostnou figurou nastíněnou proti světlu, se otočila zpět do ulice.

    Ten požární poplach byl obdivuhodně proveden. Ten kouř a řev byl dost na to, aby rozvyklali nervy z oceli. Zareagovala ukázkově. Ta fotografie je v zákoutí za posuvným panelem, právě nad pravým zvonkem. Byla tam okamžitě a já zahlédl kousek, když ji povytáhla. Když jsem zařval, že je to falešný poplach, vrátila ji, podívala se na dýmovnici a vyběhla z pokoje, a od té doby jsem ji už neviděl. Vstal jsem a díky své výmluvě utekl z domu. Váhal jsem zda nezkusit vzít tu fotografii ihned, ale kočí vešel dovnitř a jak se na mě díval přišlo mi rozumější vyčkat. Malá ukvapenost by to mohla celé pokazit
    -Nikola Vavrincová

    OdpovědětVymazat
  16. Mezitím co mluvil se z poza rohu ulice vynořilo boční světlo nějakého kočáru. Byl to velice úhledný a malí vůz typu landau, který se právě dorachotil až ke vstupu do Briony Lodge. Jakmile vůz zastavil, vyběhl z rohu jeden z povalečů s myšlenkou, že když otevře dveře od vozu, přijde si tím tak na nějaký ten peníz. V tom ho ale odstrčil od vozu jiný povaleč, jenž dostal jeden a ten samí nápad. Strhla se divoká hádka, která navíc ještě byla umocněná tím, že na jedné straně byli dva strážní, kteří se zastávali jednoho povaleče a na druhé straně brusič, který se zastával zase toho druhého. Padla první rána a dáma, která vystoupila z vozu byla v mžiku oka uprostřed malé bitky upocených, zápasících mužů, kteří se bez milosti mlátili pěstmi a klacky. Holmes okamžitě vběhl do davu, aby dámu ochránil, jenže jen co se k ní dostal zakřičel bolestí, spadl na zem a z obličeje mu začala téct krev. Jakmile dopadl na zem, vylekaní strážní se ihned rozeběhli pryč na jednu stranu a povaleči na tu druhou, zůstala tam stát jen hrstka slušně oblečených lidí, kteří potyčku sledovali zpovzdálí. Dav na nic nečekal a přihrnul se na pomoc dámě a tomu zraněnému muži na zemi. Irene Adler, jak jí dodnes říkám, pak vyběhla schody k sídlu a ohlédla se zpět na ulici, a jak tam tak stála, tak jí světlo, jež zářilo z chodby, objímalo její dokonalou postavu.

    Požární poplach se povedl a kouř a křik byl natolik hrozivý, aby otřásl i tou nejsilnější povahou. Zachovala se ukázkově. Fotografie byla schovaná v zákoutí posuvného panelu, hned nad pravím zvonkem. Byla tam okamžitě, a koutkem oka jsem zahlédl, jak tu fotografii vytahuje. Když jsem zvolal, že se jednalo o planý poplach, okamžitě fotografii vyměnila, hodila očima po té dýmovnici a vyběhla z místnosti, a už jsem jí neviděl. Ihned jsem vstal a s pomocí pár svých výmluv jsem také opustil dům. Váhal jsem, zda se mám pokusit tu fotografii získat, v tu ale přijel kočí a upřeně se na mě díval, nakonec jsem tedy uznal, že bude bezpečnější počkat. Stačila by malá zbrklost a vše by bylo zmařené.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. *očima po té dýmovnici, vyběhla z místnosti a už jsem jí neviděl. (3tí řádek od spod)

      Vymazat
  17. Jak řekl, záblesk postranních světel kočáru se vynořil z poza rohu ulice. Byl to menší, elegantní kočár, který si to dokodrcal až ke dveřím Briony Lodge. Jak zastavil, jeden z mužů, poflakujících se na rohu přiskočil, aby otevřel dveře, s nadějí, že si vydělá měďák, byl ale odstrčen ramenem jiného povaleče, který si pospíšil se stejným záměrem. Strhla se zuřivá rvačka, která se ještě rozrostla o dva gardisty, kteří se spolčili s jedním z povalečů a brusičem nůžek, který se zrovna tak nadchl pro druhou stranu. Úder zasáhl a v ten moment se dáma, jež vystoupila z kočáru, ocitla uprostřed chumlu uřícených, zápolících mužů, kteří se bili hlava nehlava pěstmi a holemi. Holmes vtrhl do davu, aby ochránil dámu, ale jen co byl u ní, vykřikl a svalil se k zemi, krev mu volně stékala po obličeji. Při jeho dopadu, gardisté prchli jedním a povaleči druhým směrem, mezitím, se několik honosně oblečených lidí, kteří rvačce pouze přihlíželi, shromáždili kolem, aby pomohli dámě a postarali se o zraněného muže. Irena Adlerová, jak jí stále budu nazývat, vyběhla schody, ale zůstala stát nahoře, dívajíc se zpět do ulice, se svou krásnou postavou, ohraničenou světly z haly.


    Požární poplach se vyvedl výtečně. Kouř a křik postačil na to, aby otřásl nervy z ocele. Zachovala se ukázkově. Fotografie je ve výklenku za posuvným panelem, hned nad pravým táhlem zvonku. Byla tam okamžitě a já letmo zahlédl, jak ji z poloviny vytáhla. Když jsem vykřikl, že se jedná o falešný poplach, vrátila ji zpět, pohlédla na dýmovnici, vyběhla z místnosti a od té doby jsem ji neviděl. Zvedl jsem se a ospravedlňujíce se jsem unikl z domu. Zvažoval jsem pokusit se rovnou získat i tu fotografii, ale kočí vešel dovnitř a jak si mě tak podezřívavě prohlížel, přišlo mi jistější počkat. Přílišná ukvapenost může vše zkazit.“
    - Dominika Škaloudová

    OdpovědětVymazat
  18. Barbora Pekárková28. února 2021 v 22:48

    Mezitím co mluvil, v zatáčce aleje se objevila záře postranních světel kočáru. Byl to vkusný malý kočár, který celou cestu rachotil až ke dveřím Briony Lodge. Jakmile zastavil, z rohu se vynořil povaleč a uháněl otevřít dveře v naději, že si vyslouží pár měďáků, ale byl loktem odstrčen jiným povalečem se stejným úmyslem. Vypukla prudká hádka, výrazně se zhoršila díky dvěma gardistům, kteří se postavili na stranu jednoho z povalečů a brusič nůžek, který se stejně tak rychle přidal na stranu druhou. Úder byl zasažen a žena, která ve stejném okamžiku vystoupila z kočáru, se ocitla uprostřed potyčky zarudlých a zápolících se mužů, kteří se hrubě mlátili pěstmi a holemi. Holmes vběhl do davu, aby ochránil dámu; ale jakmile ji byl na dosah, vykřikl a padl k zemi s krví stékající po tváři. Při jeho pádu se gardisté otočili na patách a začali kráčet jedním směrem, kdežto povaleči se vydali směrem opačným. Řada lépe oděných lidí, kteří zpovzdálí přihlíželi rvačce, se shlukla na pomoc dámě a raněnému muži. Irene Adlerová, jak ji budu nadále jmenovat, pospíchala nahoru po schodech; na vrcholku se zastavila a shlížela zpět do ulice. Její znamenitá postava byla orámována světlem z chodby.


    Požární poplach proběhl obdivuhodně. Kouř a křik byl dostačující natolik, aby otřásl i nervy z ocele. Zareagovala skvěle. Fotografie je skryta ve výklenku za posuvným panelem, hned nad pravým zvonkem. Objevila se tam během okamžiku, letmo jsem zahlédl, jak ji částečně povytáhla. Když jsem vykřikl, že to byl pouze planý poplach, fotografii vyměnila a pohlédla na dýmovnici. Utekla z místnosti a od té chvíle jsem ji neviděl. Vstal jsem a s omluvou opustil dům. Váhal jsem, jestli se nemám pokusit o získání fotografie hned; ale v tom vstoupil dovnitř kočí a bedlivě mě pozoroval, usoudil jsem, že bude bezpečnější vyčkat. I sebemenší ukvapenost by mohla vše zničit.

    OdpovědětVymazat
  19. OPRAVA PŘEKLADU

    Mezitím co mluvil, se z rohu ulice vynořilo boční světlo kočáru. Byl to velice úhledný a malý vůz typu landau, který se rachotil až ke vstupu do Briony Lodge. Jakmile vůz zastavil, vyběhl z rohu ulice jeden z povalečů s myšlenkou, že otevře dveře od vozu a přijde si tím na nějaký peníz. V tom ho ale odstrčil od vozu jiný povaleč, jenž dostal jeden a ten samý nápad. Strhla se divoká hádka, která navíc ještě byla umocněná tím, že na jedné straně byli dva strážní, kteří se zastávali jednoho povaleče a na druhé straně brusič, který se s podobnou zuřivostí zastával zase toho druhého. Padla první rána a dáma, která vystoupila z vozu, byla v mžiku uprostřed malé potyčky, rozčílených, zápasících mužů, kteří se bez milosti mlátili pěstmi a klacky. Holmes okamžitě vběhl do davu, aby dámu ochránil, jen co se k ní dostal zakřičel bolestí, spadl na zem a po obličeji mu začala téct krev. Jakmile dopadl na zem, vylekaní strážní se ihned rozeběhli pryč na jednu stranu a povaleči na tu druhou, zůstala tam stát jen hrstka slušně oblečených lidí, kteří potyčku sledovali zpovzdálí. Lidé na nic nečekali a přihrnuli se na pomoc dámě a zraněnému muži na zemi. Irene Adlerová, jak jí dodnes říkám, pak vyběhla schody k sídlu a se svou dokonalou postavou tam stála a zhlížela do ulice, zatímco jí tělo objímalo světlo zářící z chodby sídla.


    Požární poplach se povedl a kouř a křik byl tak hrozivý, že by otřásl i tou nejsilnější povahou. Zachovala se ukázkově. Fotografie byla schovaná v zákoutí posuvného panelu, hned nad pravým zvonkem. Byla tam okamžitě, a koutkem oka jsem zahlédl, jak tu fotografii vytahuje. Když jsem zvolal, že se jednalo o planý poplach, okamžitě fotografii vrátila, podívala se po té dýmovnici, vyběhla z místnosti a už jsem jí neviděl. Ihned jsem vstal a s pomocí pár výmluv jsem opustil dům. Váhal jsem, zda se mám pokusit tu fotografii získat, v tu ale přišel kočí a upřeně se na mě díval, nakonec jsem tedy uznal, že bude bezpečnější počkat. Stačila by malá zbrklost a vše by bylo zmařené.

    OdpovědětVymazat
  20. OPRAVA

    Zatímco hovořil, v zatáčce se objevila záře bočních světel kočáru. Byl to malý vkusný dvousedadlový vůz, který s rachotem dorazil ke vchodu Briony Lodge. Když vůz přijížděl, jeden z povalečů na ulici k němu přispěchal, aby otevřel dveře v naději, že si vydělá pár drobných, byl ale odstrčen loktem dalšího povaleče, který měl tentýž úmysl. Vypukla prudká hádka, kterou ještě umocnili dva strážníci zastávající se jednoho z povalečů, a brusič, který se přidal na stranu povaleče druhého. Padl první úder, a dáma právě vystupující ze svého kočáru se v mžiku octla uprostřed shluku rozohněných zápasících mužů, kteří se divoce tloukli pěstmi a holemi. Holmes přispěchal k davu, aby chránil dámu; ale jakmile se k ní dostal, vykřikl a skácel se k zemi s krví řinoucí se po tváři. Poté, co upadl na zem, se strážníci rozutekli jedním směrem a povaleči druhým, zatímco několik ustrojených osob pouze přihlížejících této rvačce přispěchalo dámě na pomoc a postaralo se o raněného muže. Irene Adlerová, jak jí budu i nadále říkat, spěchala po schodech; avšak nahoře se zastavila a ohlédla se zpět do ulice, přičemž světla dopadající z haly zdůraznila siluetu její dokonalé postavy.

    Požární poplach byl proveden znamenitě. Kouř a křik postačily k tomu, aby otřásly i jedinci s nervy z oceli. Zareagovala ukázkově. Fotografie je ve výklenku za posuvným panelem těsně nad pravým táhlem zvonku. V mžiku byla u fotografie, a já jsem zahlédl, jak ji povytáhla. Když jsem vykřikl, že to byl falešný poplach, vrátila ji zpět, pohlédla na dýmovnici, vyběhla z místnosti a od té doby jsem ji nespatřil. Vstal jsem, omluvil se a opustil dům. Váhal jsem, zda bych měl zajistit fotografii ihned; ale ve dveřích se objevil kočí, a protože mě bystře sledoval, zdálo se bezpečnější počkat. I nepatrná uspěchanost může vše zničit

    OdpovědětVymazat
  21. OPRAVA

    Zatímco mluvil, záře bočních světel kočáru prosvítila zatáčku. Byl to vkusný, malý kočár, který s rachotem zamířil ke vchodu Briony Lodge. Jak kočář zastavoval, jeden z místních povalečů přiběhl, aby otevřel dveře, v domnění že by si mohl vysloužit nějaký mědák, ale byl odstrčen jiným povalečem, který přispěchal za stejným účelem. Strhla se hádka, ke které se ještě přidali dva strážní, kteří přispěchali na pomoc jednomu z povalečů a brusič, který přispěchal na pomoc druhému. První rána padla a dáma, která právě vystupovala z kočáru se v mžiku octla uprostřed klubka zuřivých zápasníků, kteří byli stále v zápalu boje a za použití pěstí i holí se divoce mlátili. Holmes přispěchal do davu, aby dámu ochránil. Ale jakmile se k ní dostal, vykřikl a se zakrváceným obličejem padl k zemi. Jakmile dopadl na zem, strážní i povaleči se rozutekli opačnými směry, slušně oblečení lidé, kteří dosud pozorovali jen zpovzdálí, se shlukli aby ženě a raněnému pomohli. Irene Adlerová, jak ji budu vždy nazývat, vyběhla po schodech, ale na vršku se zastavila a se svou překrásnou postavou rámovanou světly z haly hleděla zpět do ulice.


    Požární poplach byl proveden dokonale. Tolik kouře a křiku by otřáslo i nervy z ocele. Zareagovala úžasně. Fotografie je ve skřínce za posuvným panelem, těsně nad pravým táhlem zvonku. V mžiku tam přispěchala a já letmo spatřil, jak fotografii povytáhla. Když jsem vykřikl že se jedná o falešný poplach, fotografii vrátila zpět, pohlédla na dýmovnici, utekla z pokoje a od té doby jsem ji nespatřil. Vstal jsem a s výmluvami se odebral z domu. Uvažoval jsem zda fotografii zajistit ihned, avšak kočí vešel do domu a jak mne pozoroval, přišlo mi bezpečnější počkat. I sebemenší ukvapenost by mohla vše pokazit.

    Petr Tendler

    OdpovědětVymazat
  22. OPRAVA

    Zatímco mluvil, ze zatáčky se vynořila záře postranních svítilen kočáru. Bylo to menší landau, které pomalu dorachotilo ke dveřím Briony Lodge. Jakmile zastavilo, jeden z povalečů na rohu ulice se s nadějí drobného výdělku rozběhl ke dveřím kočáru, ale byl odstrčen dalším mužem, který k vozu vyběhl se stejným záměrem. Mezi muži vypukla rozvášněná hádka,jež byla dále rozdmýchána dvěma strážníky, kteří se přidali na stranu jednoho z nich, zatímco na stranu druhého se stejnou urputností přidal brusič nůžek. Padla první rána a v ten samý moment se dáma, která právě vystoupila ze svého kočáru, ocitla ve středu hloučku rozčílených, zápolících mužů, kteří se zuřivě navzájem bili pěstmi a holemi. Holmes vrthl mezi soupolící skupinu mužů aby mohl dámu ochránit. Jakmile se k ní ale dostal, vykřikl a se zakrváceným obličejem padl k zemi. V okamžik kdy dopadl k zemi, se skupina mužů rozutekla, strážníci jedním směrem, zatímco zbytek mužů směrem opačným. Skupina lépe odděných lidí, kteří rvačku pozorovali zpovzdálí, se mezitím shlukla kolem dámy a zraněného Holmese, aby jim mohli pomoci. Irene Adlerová, kterou tak budu stále nazývat, si pospíšila nahoru po schodech. Na vrcholu kterých se zastavila. Záře světel haly zdůraznila obrys její figury, zatímco se ohlédla zpět do ulice.

    Požární poplach byl obdivuhodně proveden. Dým a výkřiky byly dost k tomu aby otřásly I nervy z oceli. Reagovala ukázkově. Fotografie je ve výklenku za posuvným panelem, malý kousek nad pravým táhlem zvonu. Byla tam okamžitě a já zahlédl jak ji povytáhla. Když jsem vykřikl, že se jedná o falšený poplach, tak ji zastrčila zpět, pohlédla na dýmovnici, vyběhla z místnosti a od té doby jsem jí už neviděl. Vstal jsem, omluvil jsem se a odešel z domu. Hlavou mi prošla myšlenkaže by nyní mohla být dobrá příležitost kdy vzít onu fotografii, ale ve dveřích se objevil kočí, který ihned upnul svůj zrak na mě. Rozhodl jsem se tedy že bude bezpečnější počkat. I ta nejmenší zbrklost by mohla vše pokazit.

    - Lukáš Lichoň

    OdpovědětVymazat
  23. OPRAVA

    Zatímco mluvil, záblesk bočních světel kočáru se objevil v zatáčce. Byl to malý, luxusní kočár, který přikodrcal ke dveřím Briony Lodge. Když zastavil, jeden z povalečů na rohu vystřelil kupředu, aby otevřel dveře ve víře, že dostane měďák, ale vzápětí byl odstrčen jiným povalečem se stejným úmyslem. Vypukla zuřivá hádka, když se do ní zapletli dva strážní, kteří se postavili na stranu jednoho z tuláků, a brusič, který stejně horlivě zastával druhou stranu. Padl úder, a vzápětí se dáma, vystupující z kočáru, stala středem potyčky rozzuřených a zápasících mužů, kteří se mezi sebou divoce bili pěstmi a holemi. Holmes vtrhnul do davu, aby chránil dámu; ale jen co se k ní dostal, vykřikl a padl k zemi s obličejem od krve. Jen co dopadl, strážní se dali na útěk jedním a povaleči opačným směrem, zatímco několik lépe oblečených lidí, kteří tu potyčku sledovali, aniž by se jí účastnili, se shromáždili okolo, aby pomohli dámě a raněnému. Irene Adlerová, jak ji budu nazývat, vyběhla po schodech; ale zůstala stát a bylo vidět jen její světlem z haly nastíněnou siluetu, ohlížející se zpět na ulici.

    ...

    Požární poplach byl obdivuhodně zvládnut. Kouř a křik byly dost na to, aby otřásly nervy z ocele. Překrásně zareagovala. Fotografie je těsně za posuvným panelem nad pravým zvonkem. V mžiku tam byla a já spatřil kousek fotografie, jen co ji povytáhla ven. Když jsem vykřikl, že šlo o falešný poplach, vrátila ji zpět, podívala se na dýmovnici, vyběhla z místnosti a od té doby jsem ji neviděl. Vstal jsem, omluvil se a utekl z domu. Zaváhal jsem, zda se nepokusit sebrat tu fotografii; ale vešel kočí a nespustil ze mě oči, takže bylo bezpečnější počkat. Příliš kvapu by mohlo vše zmařit.

    - Kurečka Daniel

    OdpovědětVymazat
  24. Oprava:
    Zatímco mluvil, záře postranních světel kočáru se objevila v zatáčce. Šlo o moderní, malé landau, které se blížilo k dveřím Briony Lodge. Než zastavilo, jeden ze zevlujících mužů na rohu se prudce zvedl, aby otevřel dveře vozu s nadějí, že si vyslouží měďák, ale byl odstrčen jiným flákačem, který přispěchal se stejný úmyslem. Vypukla prudká hádka, jenž zesílila díky dvěma hlídačům, kteří se přidali na stranu jednoho z povalečů, a brusičem, který se stejně rychle přidal na stranu toho druhého. Padla první rána a v tom okamžiku se dáma, která vystoupila z kočáru, octla v hloučku rozpálených, zápolících mužů, kteří se divoce mlátili pěstmi a holemi. Holmes se vrhl do davu, aby ochránil dámu; jenže když k ní dorazil téměř až na dosah, zasténal, padl k zemi a krev mu volně stékala po tváři. Po jeho pádu se strážníci rozutekli jedním směrem a povaleči druhým, zatímco dav lépe oblečených lidí, který přihlížel potyčce, aniž by se jí zúčastnil, se semknul, aby pomohl dámě a postaral se o zraněného muže. Irene Adlerová, jak jí budu nadále říkat, si pospíšila nahoru po schodech; stála na vrchu se svou jedinečnou postavou orámovanou světlem z chodby a shlížela zpátky do ulice.

    ...

    Povyk ohledně ohně byl obdivuhodně proveden. Kouř a křik stačily k tomu, aby otřásly i člověkem s nervy ze železa. Reagovala nádherně. Fotografie je ukrytá ve výklenku posuvného panelu těsně nad pravým zvonkem. Byla tam během okamžiku, a já postřehl, jak ji částečně vytáhla. Když jsem vykřikl, že to byl falešný poplach, vrátila ho na místo, pohlédla na dýmovnici, vyběhla z místnosti, a od té chvíle jsem ji neviděl. Zvedl jsem se a s výmluvou opustil dům. Zaváhal jsem, zda bych neměl fotografii zajistit hned; vozka však v tu chvíli vešel dovnitř a pozorně mě sledoval, usoudil jsem tedy, že bude bezpečnější počkat. Přehnaná uspěchanost by to mohla celé pokazit.

    OdpovědětVymazat
  25. OPRAVA:

    Zatímco mluvil, záblesk postranních světel kočáru se vynořil ze zatáčky na rohu ulice. Byl to menší, honosný kočár, který s rachotem mířil až ke dveřím Briony Lodge. Jak zastavil, jeden z mužů, poflakujících se na rohu přiskočil, aby otevřel dvířka s nadějí, že si vydělá měďák, byl ale odstrčen loktem jiného muže, který si pospíšil se stejným záměrem. Strhla se zuřivá hádka, která se ještě rozrostla o dva gardisty, kteří se spolčili s jedním z povalečů. Brusič se zrovna tak přidal ke druhé straně. První rána padla a v ten moment se dáma, jež vystoupila z kočáru, ocitla uprostřed chumlu zuřivých, zápolících mužů, kteří se bili hlava nehlava pěstmi a holemi. Holmes vtrhl do davu, aby ochránil dámu, ale jen co byl u ní, vykřikl a svalil se k zemi, s krví stékající po obličeji. Když dopadl na zem, gardisté prchli jedním a povaleči druhým směrem, mezitím, se několik slušně oděných lidí, kteří rvačce pouze přihlíželi, shromáždilo kolem, aby pomohli dámě a postarali se o zraněného muže. Irena Adlerová, jak jí stále budu nazývat, vyběhla schody, ale zůstala stát nahoře, dívajíc se zpět do ulice, se svou krásnou postavou, zvýrazněnou světly z haly.


    Požární poplach se vyvedl výtečně. Kouř a křik postačil na to, aby otřásl nervy z ocele. Zachovala se ukázkově. Fotografie je ve výklenku za posuvným panelem, hned nad pravým táhlem zvonku. Byla tam okamžitě a já letmo zahlédl, jak ji z poloviny vytáhla. Když jsem vykřikl, že se jedná o falešný poplach, vrátila ji zpět, pohlédla na dýmovnici, vyběhla z místnosti a od té doby jsem ji neviděl. Zvedl jsem se a s výmluvami jsem unikl z domu. Zvažoval jsem, zda se rovnou pokusit získat i tu fotografii, ale kočí vešel dovnitř a jak si mě tak podezřívavě prohlížel, přišlo mi jistější počkat. Přílišná ukvapenost může vše zkazit.“

    - Dominika Škaloudová

    OdpovědětVymazat
  26. Oprava:
    Jak to dořekl, ze zatáčky se vyřítila světla vozu. Byl to elegantní, malý vůz, který rachotil až ke dveřím Briony Lodge. Jakmile vůz zastavil, přiskočil k němu jeden z povalečů, v naději, že si vydělá čtvrťák. Ovšem než to stihl, byl odstrčen jiným povalečem, který přiběhl za stejným účelem.
    V tu ránu vypukla hádka. K jednomu z povalečů se přidali dva strážní a ke druhému rozhořčený brusič. Najednou si začali rozdávat rány a dáma, která akorát vystoupila z vozu stála uprostřed bitky. Holmes vyběhl za ní s úmyslem ji ochránit, ale jak se k ní přiblížil bolestně vykřikl a s čúrky rudé krve dopadl na zem. S jeho pádem se strážnici rozutekli do jednoho směru a povaleči do druhého.
    Několik lidí, co celou udalost sledovali se shromáždili na pomoc dámě a zraněnému. Irena Adlerová, jak ji budu říkat, vyběhla schody, na jejich vrcholu se zastavila a její skvostná postava vynikala oproti světlu v hale, jak se otočila zpět do ulice.

    Ten požární poplach se vskutku povedl. Ten křik a kouř stačilo k tomu, aby přesvědčili i ty, co mají nervy z oceli. Reagovala přesně tak, jak jsem očekával. Ta fotografie je skryta za posuvným panelem nad stuhou od zvonku. Byla tam téměř okamžitě, zahlédl jsem její kousek, když ji vytahovala. Když jsem zakřičel, že je to planý poplach, zase ji schovala, podívala se na dýmovnici, vyběhla z pokoje a od té doby jsem ji neviděl. Vstal jsem, omluvil se a prchl z domu.
    Váhal jsem jestli tu fotografii nezajistit hned, ale vešel dovnitř kočí a z jeho pohledu jsem usoudil, že bude vhodnější vyčkat. Malá ukvapenost by to mohla celé pokazit.
    Nikola Vavrincová

    OdpovědětVymazat