4. března 2009

James Herriot

The vet and the horse story

Vystavil v

48 komentářů:

  1. If5. března 2009 v 21:53

    Bezpochyby tu teď byl zájem kolemjdoucích. Komický pohled na muže visícího z koňské tlamy
    jim přinesl nenadálé zastaveníčko. V hloučku lidí si jedni koukali jeden druhému přes ramena
    a druzí se dokonce prali o to, aby viděli, co se děje.
    Vyděšená stará dáma brečela:"Och, chudák chlapec! Pomozte mu někdo!" Některé statečnější povahy se pokoušeli ke mě protáhnout davem, ale kůň osudně zařechtal a držel mě o to pevněji. Rozporuplné rady bylo slyšet ze všech stran. S hlubokým studem jsem uviděl v první řadě dvě atraktivní bezmocně se chichotající dívky.
    Zděšený svojí nemožnou pozicí, začal jsem divoce mlátit kolem sebe. Límeček se útáhl okolo mého hrdla o to pevněji. Příval koňských slin stékal po přední straně mojí plášťěnky. Cítil jsem, jak se dusím a pomalu jsem se vzdával naděje, když v tom si nějaký muž prorazil cestu davem.
    Byl velmi malý. Rozlobené oči zářily z jeho uhlím začerněné tváře. Dva prázdné pytle měl přehozené přes ruku. "Co to má k sakru znamenat?"zařval. Asi tak tucet lidí si breptalo pod vousy.
    "Nemůžeš nechat toho zatracenýho koně na pokoji?"ječel mi do tváře. Neodpověděl jsem. Měl jsem vytřeštěné oči, byl jsem na půl zadušen a rozhodně jsem neměl náladu na klábosení.
    Uhlíř obrátil svůj vztek na koně. "Pusť ho ty velkej bastarde!Dělej, nech ho, pusť ho!"

    šírová, aj solo

    OdpovědětVymazat
  2. Verca6. března 2009 v 7:21

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. namg6. března 2009 v 7:57

    Nyní nemohlo být pochyb o zájmu kolemjdoucích. Groteskní obraz muže vysícího z tlamy koně, je přiměl zastavit se. Vykukovali si navzájem zpoza zad a ti vzadu se probojovávali dopředu, aby viděli, co se děje. Zděšená stará paní vykřikla:,, Ach, chudák chlapec! Pomozte mu někdo!" Ti odvážnější se pokusili mě vytáhnout, ale zlomyslný kůn mne k mé hrůze stiskl ještě víc. Rady pršely ze všech stran. Se studem jsem se podíval na dvě přitažlivé dívky, které se neovladatelně chichotaly.Vyjevený z nesmyslsnosti své situace, začal jsem sebou divoce házet. Límec košile se stáhl kolem mého krku, pramínek koˇnských slin stekl na můj pláštˇ. Dusil jsem se a pomalu se vzdával naděje, když si najednou začal nějaký muž klestit cestu davem. Byl velmi malý. Jeho oči rozzlobeně hleděly z obličeje zamazaného od uhlí. Přes rameno měl přehozené dva prázdné pytle.
    ,,Co je sakra tohle?" zařval.
    V odpovědˇ mu přišly desítky nesrozumitelných vysvětlení.
    ,, Nemůžeš toho podělanýho koně nechat bejt?" zaječel mi přímo do tváře.
    neodpověděl jsem mu. S vykulenýma očima a napolo uškrcený jsem opravdu neměl náladu na konverzaci.
    Uhlíř obrátil svůj hněv na koně:,,Pust ho ty hovado! No tak, hejbni sebou, pust ho!"

    A. Mikušová

    OdpovědětVymazat
  4. Zdena Hrušková6. března 2009 v 8:17

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Jana6. března 2009 v 8:21

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Faltysová Veronika6. března 2009 v 8:23

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  7. Unknown6. března 2009 v 8:33

    Teď již nebylo pochyb o zájmu kolemjdoucích. Groteskní pohled na muže visícího z koňské tlamy všechny najednou zastavil a vytvořil dav lidí koukajících si vzájemně přes ramena a vzadu se peroucích o možnost vidět, co se děje.
    Jedna vyděšená stará dáma volala: „Ach, chudák! Pomozte mu někdo!“ Někteří statečnější jedinci mne zkoušeli vytáhnout ale kůň jen zlověstně zařehtal a stiskl víc. Lidé křičeli protichůdné rady ze všech stran. S hanbou jsem sledoval dvě hezké dívky v přední řadě se nezadržitelně hihňat.
    Zděšený absurditou své pozice, začal jsem s sebou divoce házet; límeček u košile se mi stáhl těsněji kolem krku; proud konských slin stékal po přední straně mého pláště. Cítil jsem, že se začínám dusit a již jsem se vzdával naděje, když se v tom nějaký muž protlačil davem ke mně.
    Byl velmi malý. Zlostné oči planoucí v obličeji začerněném uhelným prachem, dva prázdné pytlíky volně visící přes rameno.
    „Co to sakra je?!?“, zvolal. Tucet odpovědí prolétl vzduchem.
    „To nemůžes toho zatracenýho koně nechat bejt?“, ječel mi do obličeje. Maje vykulené oči, jsa napůl uškrcený a ne zrovna v náladě na hovor jsem neodpověděl.
    Uhlíř obrátil svůj vztek na koně. „Pusť ho, ty jeden parchante! Dělej, pusť ho. Pusť ho!“

    Pavel Chabr, AJ SV VZ

    OdpovědětVymazat
  8. michaela6. března 2009 v 8:37

    V tuto chvíli se ale o pozornosti kolemjdoucích nedalo pochybovat.
    Groteskní pohled na muže visícího z koní tlamy je přiměl náhle zastavit a utvořit tak zástup lidí. Jeden druhému koukal přes rameno, vzadu se lidé pošťuchovali, aby zjistili co se děje.
    Zděšená starší dáma křičela: oh, chudák (chudák chlapec), pomožte mu někdo!
    Jeden ze statečnějších se pokusil se mnou zatahat/mne vytáhnout, ale kůň hrozivě zařehtal a zakousl se ještě silněji.
    Rozporuplné rady byly vykřikovány ze všech stran (ze všech stran bylo slyšet rozporuplné rady).
    S tou největší ostudou jsem zahlédl dvě dívky v přední řadě jak se nezadržitelně/bezmocně hihňají.
    Konsternovaný, vyděšený z absurdity svého /vlastního/ postavení jsem sebou začal divoce házet, límec mého trička se mi utáhl těsněji kolem krku a příval koňských slin crčel (dolu) po mém kabátě.
    Začal jsem cítit, jak se dusím a téměř jsem přestal doufat, když si jeden muž razil svou cestu davem.
    Byl velice malý.
    Rozzuřená očička/oči zářila z jeho uhlím zčernalé/umouněné tváři.
    Dva prázdné pytle přehozené přes ruku.
    "Co to k čertu je?" zakřičel.
    Tucet/x/několik odpovědí zaví/ýřilo vzduchem.
    "Nemůžete sakra nechat toho mizernýho koně napokoji?" zaječel mi do obličeje.
    Neodpověděl jsem, jen vykuleně zíral, napůl se dusil a naprosto postrádal chuť se vybavovat/konverzovat.
    Uhlíř se ve svém rozhořčení obrátil/osočil na koně. "Nech ho, ty mizero! Povol, pusť, nech ho být!"

    Michaela Polónyová, AJ SV VZ

    OdpovědětVymazat
  9. Markéta6. března 2009 v 8:39

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  10. Janca Fruhaufova6. března 2009 v 8:42

    Už nebylo pochyb o zájmu kolemjdoucích.Bizarní pohled na muže visícího z koňské tlamy je přinutil se zastavit a seskupit se v dav zvědavců, kteří jeden druhému pokukovali přes rameno a zadní řady dokonce bojovali o místo, odkud mohli vidět, co se děje.
    Šokovaná starší dáma křičela:"Chudáček!Pomozte mu někdo!" Pár odvážlivců se snažilo se mnou škubnout, ale kůň zlověstě zaržál a ještě přitvrdil. Různé rady byly slyšet ze všech stran. S obrovským studem jsem zahlédl dvě sympatické dívky v přední řadě, jak se bezradně hihňají.
    Zděšený absudritou mé situace jsem sebou začal divoce házet; límeček od trička se mi utáhl okolo krku;čůrek koňových slin stékal po mojí pláštěnce. Cítil jsem se mírně přidušený a už jsem se vzdával naděje, když se z davu vynořil muž.
    Byl velmi malý. Naštvané oči žhnuly v obličeji začerněném uhelným prachem. Dva prázdné pytle měl hozené přes ruku.
    "Co to má sakra bejt?" zařval. Tucet odpovědí zašumělo vzduchem. "Nemůžeš toho zatracenýho koně nechat na pokoji?" zaječel mi do ucha. Nic jsem neodpověděl, byl jsem poloudušený, oči vytřeštěné a vážně jsem neměl chuť konverzovat.
    Uhlíř otočil svůj hněv na koně. " Pust ho, ty potvoro. No ták, nech ho bejt, pust ho."


    Jana Fruhaufová Aj Hi Vz

    OdpovědětVymazat
  11. Unknown6. března 2009 v 8:43

    Teď nebylo pochyb o zájmu kolemjdoucích. Groteskní pohled na muže visícího z koňské tlamy je přiměl k náhlému zastavení a lidé v davu se jeden druhému dívali přes rameno a ti další vzadu zápasili o to, aby viděli, co se děje.
    Zděšená stará dáma křičela : „Ach, chudáček! Pomozte mu, někdo!“ Ti odvážnější se pokusili se mnou škubnout, ale kůň (whickered ???) osudně a vytrvával pevněji. Odporující si rady byly vykřikovány ze všech stran. Hluboce zahanben jsem si všiml dvou atraktivních dívek v přední řadě, které se chichotaly a nemohly si pomoci.
    Poděšený z absurdity mého postavení (stavu) začal jsem se divoce ošívat; můj límec od košile se utáhl pevně okolo krku, příval koňských slin kanul vpředu dolů po mé pláštěnce. Cítil jsem, jak se dusím a vzdávám se naděje, když v tom nějaký muž si prorazil cestu skrz dav.
    Byl velice malý. Zlostný pohled jeho očí pronikal přes začerněnou tvář od uhelného dýmu. Přes rameno měl přehozené dva prázdné pytle.
    „Co má tohle k sakru jako bejt?“, zakřičel. Tucet odpovědí šumělo ve vzduchu.
    „To nemůžeš nechat toho zatracenýho koně na pokoji?“, ječel mi do tváře. Neodpověděl jsem, měl jsem vypoulené oči, byl jsem napůl uškrcený a bez nálady na pokec (povídat si).
    Ten uhlíř obrátil své běsnění na koně. „Pusť ho, ty bastarde (velká potvoro). No tak, dělej, pusť ho!“

    HULINKOVÁ Olga

    OdpovědětVymazat
  12. L4DIK6. března 2009 v 8:58

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  13. Irena6. března 2009 v 8:58

    Teď už o zájmu kolemjdoucích nebylo pochyb. Komický pohled na člověka visícího z koní huby je nenadále zbrzdil a dav lidí nakukující jeden přes druhého a další, co se vzadu tlačili, aby viděli, co se děje.
    Stará paní křičela: „Ách, chudák! Pomozte mu někdo!“ Někdo ze statečnějších se mě pokoušel stáhnout, ale kůň zlověstně zařehtal a těsně mě držel dál. Sporné pokyny na mě křičeli ze všech stran. Neskutečně zostuzen jsem v přední řadě viděl dvě atraktivní dívky, jak se mi nekontrolovatelně chechtaly. Vyděšený absurditou mojí polohy jsem sebou začal házet; límec od košile se mi utáhnul u krku; proud koňských slin tekl po mém dešťáku. Cítil jsem, jak se dusím a už jsem se vzdával nadějí, když v tom se nějaký muž tlačil davem.
    Byl velmi drobný. Rozčilené oči zlobně koukaly z obličeje začerněného práškovým uhlím. Dva prázdné pytle mu visely na rameni.
    „Co je sakra tohle?“ zařval. Tucet odpovědí se ozýval vzduchem.
    „Nemoh´ste toho zatracenýho koně nechat bejt?“ ječel mi do tváře. Neodpověděl jsem, s vykulenýma očima a napůl přiškrcený jsem neměla náladu na rozhovor.
    Uhlíř obrátil své běsnění ke koni. „Shoď ho, ty parchante! Hni se, dělej, shoď ho!“

    OdpovědětVymazat
  14. DN6. března 2009 v 9:02

    Od této chvíle již nebylo pochyb o zájmu kolemjdoucích. Groteskní pohled na muže visícího z koňské tlamy je přiměl k náhlému zastavení a vytvořil se dav lidí, nahlížejících si navzájem přes ramena a ti, co stáli vzadu, se tlačili kupředu, aby viděli, co se to děje.
    Jakási zděšená stará dáma kvílela: „Oh, ubožáček! Tak pomozte mu přece někdo!“ Někteří odvážnější se mě pokusili vytáhnout, ale kůň jen zlověstně zaržál a stiskl pevněji. Protichůdné rady svištěly ze všech stran. Hluboce zahanben jsem v první řadě spatřil dvě pěkné dívky, jak se nezvladatelně hihňají.
    Dopálen absurdností mého postavení jsem se začal zběsile zmítat; límeček košile se mi utáhl kolem krku; po předku pláště mi stékal pramínek koňských slin. Cítil jsem, že se dusím a už jsem se vzdával vší naděje, když si náhle jakýsi muž proklestil cestu davem.
    Byl maličký. Z obličeje začerněného uhelným prachem mu svítily vzteklé oči a přes ruku nesl dva prázdné pytle.
    „Co to sakra je?“ zařval. Tucet různých odpovědí se vzneslo do vzduchu.
    „Nemůžete nechat toho zatracenýho koně na pokoji?“ zaječel mi do tváře. Neodpověděl jsem, s očima vylézajícíma z důlků a napůl uškrcený jsem nějak neměl náladu na konverzaci.
    Uhlíř obrátil svůj vztek ke koni. „Pusť ho, ty mrcho jedna! No tak, pustíš ho!“

    OdpovědětVymazat
  15. alenka6. března 2009 v 9:03

    Teď už nebylo žádných pochyb o zaujetí kolemjdoucích. Komická podívaná na muže, visícího koňovi na tlamě, je přivedla k náhlému zastavení, až vytvořili dav lidí, dívajících se jeden druhému přes ramena, zatímco ostatní vzadu bojovali, aby viděli, co se dělo.

    Vyděšená stařenka vykřikovala: „Ó, ubohý chlapec! Pomozte mu někdo!“ Někdo z odvážnějších hrdinů se pokusil se mnou škubnout, ale kůň zlověstně zařehtal a nepustil se. Ze všech stran byly křičeny protichůdné rady. S hlubokým zahanbením jsem spatřil dvě přitažlivé dívky, bezmocně se chichotající v přední řadě.

    Zděšený ze své nemožné polohy jsem sebou začal divoce házet; límec od košile mi sevřel hrdlo, na můj pršiplášť stékal proud koňových slin. Cítil jsem, jak se dusím a vzdával jsem se všech nadějí, když v tom si nějaký muž prorazil cestu skrze dav.

    Byl velmi drobný. Hrozivé oči mu blyštěly z tváře začerněné uhelným prachem. Přes rameno měl přehozené dva prázdné pytle. „Co to k sakru je?“, křičel. Tucet odpovědí zašvitořilo vzduchem.

    „Můžete nechat toho mizerného koně na pokoji?“, ječel mi do obličeje. Nevzmohl jsem se na odpověď, měl jsem vykulené oči, byl jsem napůl uškrcený a neměl jsem vůbec náladu k hovoru.

    Uhlíř obrátil svůj vztek na koně. „Pusť ho, ty nadutá potvoro, jo! Hni se, pusť, přestaň!“

    OdpovědětVymazat
  16. Pavla Lišková6. března 2009 v 9:07

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  17. Pavla Lišková6. března 2009 v 9:10

    Teď nebylo pochyb o tom, co kolemjdoucí zaujalo. Komický pohled na člověka visícího z koňské tlamy přiměl všechny náhle zastavit a utvořit zástup lidí, dívajících se přes rameno a další, kteří se snažily probojovat dopředu, aby mohly také vidět, co se děje.
    Vystrašená starší dáma křičela: „Oh, chudák chlapec. Pomozte mu někdo.“ Pár těch odvážnějších se mě snažilo odtrhnout, ale kůň zlověstně zařehtal a stiskl mě těsněji. Protichůdné rady se ozývaly ze všech stran. Zahanben jsem spatřil dvě dívky stojící v prvních řadách, jak se bezmocně hihňají.
    Zhrozen svou absurdní pozicí, začal jsem sebou divoce házet; límec od trika se mi utáhl těsněji kolem krku; proud koňských slin mi stékal na gumák/plášť. Pociťoval jsem, jak se dusím a pomalu jsem ztrácel naději, když v tom si v davu začal klestit cestu nějaký muž.
    Byl velmi malý. Rozzuřené oči svítily na jeho uhlím začerněné tváři. Dva prázdné pytle přehozené přes rameno.
    „Co se to tu k čertu děje?“, zakřičel. Ozvalo se pár odpovědí. „Tos nemohl toho zatraceného koně nechat na pokoji?“, zaječel mi do obličeje. Nezmohl jsem se na odpověď, s vykulenýma očima, napůl uškrcen a bez jakékoliv nálady na konverzaci.
    Horník pak obrátil svůj hněv na koně. „Pusť ho, ty jeden bastarde! No tak, nech ho, pusť ho!

    Pavla Lišková

    OdpovědětVymazat
  18. Markéta6. března 2009 v 9:15

    Nebylo pochyb, že kolemjdoucí rozruch zajímá.

    Pohled na muže visícího z koňské tlamy je přiměl se zastavit a kouknout se na onoho dobrodruha, a tak se začal tvořit hustý dav, lidé se tlačili jeden přes druhého, o strkanice nebyla nouze, jen aby se podívali, co se to vlastně děje.

    Stařenka v šátku byla zřejmě velice vystrašena, protože začala volat: "Ach, ubohý chlapec, tak pomožte mu přece někdo!" Na popud jejího vzrušeného hlasu se jeden odvážlivec pokusil mě vytáhnout ze spárů koně, když ten znenadání majestátně zaržál a rozhodl se ve svém počínání tvrdohlavě pokračovat. Obecenstvem lítala jedna rada za druhou, když jsem zahanbeně pohlédl na dvě překrásné dívky stojící v přední řadě davu, kterým se situace zdála být ohromně k smíchu.

    Byl jsem natolik vyděšený svou absurdní situací,že jsem sebou začal divoce zmítat ažse mi límeček od trička začal pevně obtáčet kolem krku. Všiml jsem si proudu koňských slin, který stékal na mou pláštěnku. Už už jsem to chtěl vzdát, cítíl jsem, jak se začínám dusit,když tu jakýsi muž mířil skrze dav ke mně.

    Tenhle chlapík byl opravdu velmi malý. Koukal na mně těma svýma očima, které se zdály být ještě víc rozzlobené, možná díky jeho zaprášenému obličeji. Přes rameno měl přehozené dva velké prázdné pytle.

    "Vo co tady ksakru de?", zařval. Na otázku se pokusilo odpovědět několik lidí.
    "Co ti ten pitomej kůň udělal, že ho musíš votravovat?", zakřičel mi přímo do obličeje,takže jsem se, napůl uškrcený s vypoulenýma očima, nezmohl na odpověď.
    Uhlíř se obrátil na koně: "No ták, potvoro, póď, pust ho."

    M.Oswaldová

    OdpovědětVymazat
  19. Peter6. března 2009 v 9:31

    Peter

    Nebylo pochyb o co se kolemjdoucí zajímají. Komický pohled na muže, visicí z tlamy kone, pritahoval stále vetsi pozornost lidi, az jich bylo tolik, ze se museli cpat a tlačit a koukat přes dav lidi.
    Zdesena starsi pani krikla: Chudak chlapec!, tak pomozte mu někdo preci. Ti z tatecnych povah se me snalzili vytahnout ze sevreni tlamy kone, ale se vzepřel a stiskl ještě těsněji.Rady jak me zachranit, prichazely ze všech stran. S hlubokym studem pozoroval dve pohledne divky stojici v predni rade, jak se mi smeji a nemohou si pomoci se prestat hyhnat.
    Zdrcen z této situace jsem se divoce zacal sebou cukat a limec kosile se stahl pevne okolo meho krku a sliny kone mi tkly po obličeji. Citil jsem jaks se dusim a nemohu dychat ze se vzdávám naděje,že že to dobře dopadne, kdzž tu nahle si jeden z divaku zacal razit cestu zkrz dav.
    Byl to muz male postavy a nesl dva prázdné pytle. Oči planoucí vztekem z jeho uhlem zčernalé tvare se soustředily na mne.Co to sakra ma bejt?kricel a několi nesrozumitelných odpovedi zahučelo z davu. Nemuzes nechat toho zatraceného kone na pokoji?,mi ječel tu chlapik do tvare. Napoplo omameny a napolo uduseny a bez nalady dělat rozhovor,jsem nebyl schopen odpovědět.
    Ten havir skocil na kone a zarval: Pust ho, ty mrcho, no tak delej, nech ho jit a pustho!!!.

    OdpovědětVymazat
  20. Zuzana6. března 2009 v 11:10

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  21. Zuzana6. března 2009 v 11:11

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  22. nuda6. března 2009 v 17:17

    O zájmu kolemjdoucích už nebylo pochyb. Groteskní scéna muže visícího z koní tlamy je přinutila zastavit a zformovat dav, v němž si lidé navzájem koukali přes ramena a v zadu docházelo k rvačkám o co nejlepší místa.
    Vystrašená stařena volala: „Chudák, pomozte mu někdo!“ Někteří statečnější mě zkoušeli vytáhnout, ale kůň zlověstně zařechtal a držel ještě pevněji. Ze všech stran létaly rozličné rady. Hluboce zahanben jsem sledoval dvě atraktivní dívky, které se hlasitě chechtaly.
    Znechucen absurditou situace, jsem sebou začal divoce škubat, límec košile mě přiškrtil u krku a koní sliny mi proudily na špičku holiny. Cítil jsem, že se dusím a už jsem ztrácel naději, když v tom si cestu davem prorazil muž.
    Vzteklé očí zářily z černého obličeje od mouru. Dva prázdné pytle měl hozené kolem ramen.
    „Co to má bejt?“ zakřičel. Tucet odpovědí prosvištěl vzduchem.
    „Necháš toho koně na pokoji“ zařval na mě. Neodpověděl jsem, byl jsem mimo, poloudušen a bez nálady na konverzaci.
    Uhlíř obrátil svůj vztek na koně. „ Pust ho uslintaná obludo! Pust ho!“


    Vít Jankovský

    OdpovědětVymazat
  23. Unknown6. března 2009 v 17:44

    Nyní nebylo pochyb ohledně zájmů kolemjdoucích. Komický pohled na muže visícího z koňské huby je donutil náhle zastavit. Vytvořil se dav lidí koukajících si přes ramena a dalšími, co se prali vzadu, aby viděli, co se chystá.
    Zděšená postarší dáma vzlykala: "Óó, chudáček! Pomozte mu někdo!" Někteří z těch statečnějších mě zkoušeli vyškubnout, ale kůň zlověstně zařehtal a držel mě ještě více. Ze všech stran zněly rozporuplné rady. S pocitem studu jsem v přední řadě uviděl dvě pohledná děvčata jak se bezstarostně chichotají.
    Zděšen nad nesmyslností svého postavení jsem začal sebou divoce házet, kolárek mě škrtil u krku a potůček koňských slin skapával na přední část mého gumáku. Mohl jsem cítit jak sám sebe škrtím a vzdával jsem se jakékoli naděje, když si ten muž proklestil cestu davem.
    Byl velmi malý. Zlostné oči zářily v jeho uhelným prachem začerněném obličeji. Přes paži měl přetažené dva prázdné pytle.
    "Co to má ksakru být?", křičel. Několik odpovědí prolétlo vzduchem.
    "Nemůžeš toho zatraceného koně nechat bejt?", ječel mi do obličeje. Neodpověděl jsem, stojíce s vykulenýma očima napůl uškrcený a bez nálady konverzovat.
    Uhlíř obrátil své běsnění na koně. "Pusť ho, ty bastarde! Dělej, pusť ho, no tak!
    J.Pabián

    OdpovědětVymazat
  24. Davidoffcunt8. března 2009 v 18:44

    O zájmu kolemjdoucích nebylo žádných pochyb. Úsměvný ohled na muže visícího z koňské huby donutil kolemjdoucí k pozastavení. Dav plný lidí, kteří koukali jeden přes druhého a ti kdo byli vzadu se snažili probojovat dopředu.

    Vystrašená stará dáma křičela:"Ó, chudáčku! Pomozte mu někdo." Ti statečnější se pokusili mě vytáhnout a kůň děsivě zařehtal a přitlačil. Protichůdné rady se izývali ze všech stran. S velkým studem jsem zahlédl dvě atraktivní dívky v popředí, jak se bezůtěšně chichotaly.

    Navzdory absurditě mé pozice, jsem sebou začal divoce škubat. Můj límeček se stáhl okolo mého krku. Proud sliny stékal po předku mé pláštěnky. Cítil jsem jak se dusím a vzdával jsme se naděje, když nějaký muž se prorážel davem.

    Byl malé postavy. Zlostné oči zíraly z černalého obličeje od uhlí. P5es ramena měl přehozené dva pytle. "C` je k čortu, todle`?" zařval. Odpovědi vyšumněly do ztracena.

    OdpovědětVymazat
  25. Unknown9. března 2009 v 21:56

    Kolemjdoucí teď měli bezpochyby zájem. Groteskní pohled na muže, visícího z koňské tlamy. je náhle zastavil a dav lidí, nahlížejících si přes rameno nebo bojujících v zadních řadách o lepší výhled, pozoroval, co bude následovat.
    Zděšená stará paní volala:"Ubohý chlapec! Pomozte mu někdo!" Někteří odvážlivci se mě pokoušeli vytáhnout, ale kůň zlověstně zařehtal a stisknul mě o to pevněji. Ze všech stran pršely rady. Hluboce zahanben jsem zahlédl dvě atraktivní dívky v přední řadě, které se nezadržitelně chichotaly.
    Byl jsem zděšen značně absurdní situací a začal s sebou divoce mlátit, límeček u košile mi ještě těsněji utáhl hrdlo a proud koňských slin stékal dolů po přední straně mé pláštěnky. Cítil jsem jak se dusím a pomalu se vzdával naděje, když se ke mně nějaký muž protlačil davem.
    Byl malého vzrůstu. Rozzlobené oči mu divoce planuly v obličeji,zašpiněného od uhlí. Přes rameno měl přehozené dva pytle.
    "Co to k čertu je?" zařval. Vzduchem prolétlo tucet odpovědí.
    "Nemůžeš nechat to zatracené zvíře na pokoji?" ječel mi přímo do obličeje. Neodpověděl jsem, s vytřeštěnýma očima a napůl zadušen, jsem neměl náladu konverzovat.
    Uhlíř obrátil svůj hněv na koně. "Pusť ho ty bastarde! Dělej, nech ho, pusť ho!"

    Veronika Novotná

    OdpovědětVymazat
  26. Domin10. března 2009 v 16:04

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  27. Inca12. března 2009 v 18:45

    Teď už o zájmu kolemjdoucích nebylo pochyb. Groteskní podívaná na muže, visícího z koňské tlamy, je přiměla k náhlému zastavení. Dav se plnil lidmi, hledícími jeden přes druhého a dalšími, kteří v zadu bojovali, aby viděli, co se děje.
    Vyděšená stará paní křičela: „Ó, chudák chlapec, pomozte mu někdo!“ Některé odvážnější povahy se mě snažily koni vytrhnout, ale ten zlověstně zaržál a držel o to pevněji. Ze všech stran se ozývaly rozporuplné rady. S pocitem hlubokého studu jsem sledoval, jak se v přední řadě dvě atraktivní holky neovladatelně chechtaly.
    Zděšený absurditou své pozice, začal jsem sebou divoce házet, límec košile se mi sevřel okolo krku, proud koňských slin stékal na předek mého pláště. Cítil jsem, jak se dusím a vzdával jsem se nadějí, když v tom se zástupem prodral nějaký muž.
    Byl velmi malý. Jeho naštvané oči mu zářily z tváře, zatemněné uhelným prachem. Přes rameno měl přetažené dva prázdné pytle.
    „Co se to ksakru děje?“ křičel. Tucet odpovědí zašveholilo vzduchem.
    „Nemohls nechat toho pitomýho koně na pokoji?“ řval mi do obličeje. Napůl přidušený, s vytřeštěnýma očima, jsem nebyl s to odpovědět a už vůbec ne v náladě na nějakou konverzaci.
    Uhlíř namířil své běsnění na koně. „Pusť ho, ty potvoro jedna! No tak, dělej, pusť ho!“

    Lea T.

    OdpovědětVymazat
  28. Olga Hulinková12. března 2009 v 22:49

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  29. Olga Hulinková12. března 2009 v 22:50

    Teď nebylo pochyb o zájmu kolemjdoucích. Groteskní pohled na muže visícího z koňské tlamy je přiměl k náhlému zastavení a lidé v davu se jeden druhému dívali přes rameno a ti další vzadu zápasili o to, aby viděli, co se děje.
    Zděšená stará dáma křičela : „Ach, chudáček! Pomozte mu, někdo!“ Ti odvážnější se pokusili se mnou škubnout, ale kůň zařehtal a tiskl pevněji. Odporující si rady byly vykřikovány ze všech stran. Hluboce zahanben jsem si všiml dvou atraktivních dívek v přední řadě, které se chichotaly a nemohly si pomoci.
    Poděšený z absurdity mého postavení začal jsem se divoce ošívat; můj límec od košile se utáhl pevně okolo krku, příval koňských slin kanul vpředu dolů po mé pláštěnce. Cítil jsem, jak se dusím a vzdávám se naděje, když v tom nějaký muž si prorazil cestu skrz dav.
    Byl velice malý. Zlostný pohled jeho očí pronikal přes začerněnou tvář od uhelného dýmu. Přes rameno měl přehozené dva prázdné pytle.
    „Co má tohle k sakru jako bejt?“, zakřičel. Tucet odpovědí šumělo ve vzduchu.
    „To nemůžeš nechat toho zatracenýho koně na pokoji?“, ječel mi do tváře. Neodpověděl jsem, měl jsem vypoulené oči, byl jsem napůl uškrcený a bez nálady na pokec.
    Ten uhlíř obrátil své běsnění na koně. „Pusť ho, ty potvoro. No tak, dělej, pusť ho!“

    Olga Hulinková

    OdpovědětVymazat
  30. Zuzana28. dubna 2009 v 17:17

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  31. Zdena Hrušková28. dubna 2009 v 17:24

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  32. namg28. dubna 2009 v 17:45

    Nyní nemohlo být pochyb o zájmu kolemjdoucích. Groteskní obraz muže, vysícího z
    tlamy koně, je přiměl zastavit se. Vykukovali jeden přes druhého a ti vzadu se
    probojovávali dopředu, aby viděli, co se děje. Zděšená stará paní vykřikla: „Ach,
    chudák chlapec! Pomozte mu někdo!" Ti odvážnější se pokusili mě vyprostit, ale
    zlomyslný kůň mne k mé hrůze stiskl ještě víc. Rady pršely ze všech stran. Se studem
    jsem se podíval na dvě přitažlivé dívky, které se neovladatelně chichotaly.Vyjevený
    z nesmyslsnosti své situace, začal jsem sebou divoce házet. Límec košile se stáhl
    kolem mého krku, pramínek koňských slin stékal na můj plášť. Dusil jsem se a pomalu
    se vzdával naděje, když si najednou začal nějaký muž klestit cestu davem. Byl velmi
    malý. Jeho oči rozzlobeně hleděly z obličeje zamazaného od uhlí. Přes rameno měl
    přehozené dva prázdné pytle.
    „Co je sakra tohle?" zařval.
    V odpověď mu přišly desítky nesrozumitelných vysvětlení.
    „Nemůžeš toho podělanýho koně nechat bejt?" zaječel mi přímo do tváře.
    Neodpověděl jsem mu. S vykulenýma očima a napolo uškrcený jsem opravdu neměl náladu
    na konverzaci.
    Uhlíř obrátil svůj hněv na koně: „Pust ho ty hovado! No tak, hejbni sebou, pust
    ho!"

    Aneta Mikušová

    OdpovědětVymazat
  33. Domin5. května 2009 v 17:16

    Bylo bez pochyby jasné, kdo se zrovna stal středem zájmu kolemjdoucích. Groteskní pohled na člověka visícího z koňské tlamy donutil lidi zastavit se. Vytvořili dav, ve kterém si navzájem hleděli přes ramena a snažili se protlačit dopředu, aby viděli, co se děje.
    Zděšená stará žena křičela: „ Och, chudák chlapec! Pomozte mu někdo!“ Ti statečnější se mě pokusili vytáhnout, ale kůň jen hrozivě zařehtal a stiskl ještě víc. Různé rady létaly ze všech stran. Takto ponížený jsem zahlédl dvě krásné dívky v přední řadě jak se mi chichotají.
    V této absurdní pozici jsem sebou začal divoce škubat, límec se mi stáhl kolem krku a proud koňských slin mi stékal po pláštěnce. Začínal jsem se dusit a už jsem ani nedoufal, když v tom jsem uviděl muže, jak si ke mně razí cestu davem.
    Byl velmi malý, přes rameno nesl dva pytle a ze špinavého obličeje mu zářily rozzlobené oči.
    „Co to k čartu jest?“ zařval. Doneslo se mu na desítku odpovědí.
    „ Čimu něněcháš tego zatracunego koňa byť?“ křičel mi do tváře. Přiškrcený s vytřeštěnýma očima jsem opravdu neměl náladu mu odpovídat.
    Uhlíř obrátil svůj vztek na koně. „ Pusť ho, ty glupa bestio! No tak, něch ho byť!“

    Kočka D.

    OdpovědětVymazat
  34. mustafa11. května 2009 v 13:54

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  35. mustafa11. května 2009 v 13:58

    O zájmu kolemjdoucích nebylo pochyb. Komický pohled na muže, který visel z koňské tlamy
    je donutil k náhlému zastavení a utvoření davu, kde si koukali přes ramena a ti opodál
    bojovali o místa, aby vůbec viděli co se děje.
    Vyděšená postarší paní ječela: „Chudák kluk! Pomozte mu někdo!“Ti odvážnější se mě pokusili vytáhnout,
    ale kůň zlověstně zařehtal a stisknul ještě pevněji. Různé rady bylo slyšet ze všech stran.
    S hanbou jsem sledoval dvě atraktivní dívky v přední řadě se posmívat.
    Vyděšen absurditou situace, začal jsem sebou divoce škubat, límeček košile mi pevněji svíral hrdlo
    a proud koňských slin kapal na moji pláštěnku.
    Cítil jsem, že se dusím a vzdával jsem se poslední naděje, když v tom se nějaký muž prodral ke mě davem.
    Byl velmi malé postavy. Pronikavé zlověstné oči začerněné popelem se na mě upřely. Dva prázdné pytle
    měl zavěšené přes rameno. „Co to sakra je?“ zařval.
    Vzduchem zaznělo asi tucet odpovědí. „Můžeš nechat toho zatraceného koně na pokoji?“ zařval mi přímo do tváře.
    Nemohl jsem odpovědět, vytřeštěné oči, napůl udušen a bez nálady mu cokoliv vysvětlovat.
    Uhlíř obrátil svůj hněv vůčí koni: „Pusť ho ty bastarde! Dělej. Pusť ho!“

    Vojtěch Fridrich

    OdpovědětVymazat
  36. Faltysová Veronika12. května 2009 v 17:25

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  37. Faltysová Veronika12. května 2009 v 17:28

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  38. Faltysová Veronika12. května 2009 v 17:35

    Nebylo pochyb o tom, co vzbudilo zájem kolemjdoucích. Groteskní pohled na muže visícího z koňské tlamy je přiměl zastavit a utvořit dav, v němž si lidé navzájem nahlíželi přes rameno, ti vzadu dokonce začali bojovat o nejlepší místa.

    Stará vyděšená dáma křičela: „Chudák! Pomozte mu někdo.“ Ti odvážnější se mě snažili vyprostit, ale kůň zlověstně zařehtal a stiskl ještě pevněji. Rozličné rady bylo slyšet ze všech stran. Hluboce zahanben jsem spatřil dvě atraktivní dívky v přední řadě které se mi posmívaly.

    Vyděšený absurditou své pozice, začal jsem sebou divoce škubat, límeček košile se mi pevněji utáhl kolem krku, proud koňských slin mi stékal na kabát. Ucítil jsem, že se dusím a vzdával jsem se poslední naděje, když v tom se nějaký muž prodral ke mně davem.

    Byl opravdu malý. Pronikavé zlověstné oči se na mě upřely z tváře zčernalé prachem. Dva prázdné pytle měl přehozené přes rameno. „Co to sakra je?“ zařval. Tucty odpovědí proletěly vzduchem .„Necháte toho koně na pokoji?“ zařval mi do tváře. Nezmohl jsem se na odpověď, s vytřeštěným očima a napůl udušený, neměl jsem sílu mu cokoliv vysvětlovat.

    Uhlíř se obořil na koně: „Pusť ho ty jeden bastarde! No tak, nech ho, pusť ho!“

    OdpovědětVymazat
  39. Peter12. května 2009 v 17:50

    Peter

    Nebylo pochyb o co se kolemjdoucí zajímají. Komický pohled na muže, visicí z tlamy koně, přitahoval stále větší pozornost lidí, až jich bylo tolik, že se museli cpát a tlačit a koukat přes dav lidí.
    Zděšená starší pani křikla: Chudák chlapec!, tak pomozte mu někdo přeci. Ti z tatečných povah se mě snalžili vytáhnout ze sevřeni tlamy koně, ale ten se vzepřel a stiskl ještě těsněji.Rady jak me zachránit, přicházely ze všech stran. S hlubokým studem pozoroval dvě pohledné dívky stojící v přední řadě, jak se mi smějí a nemohou si pomoci se přestat hyhňat.
    Zdrcen z této situace jsem sebou začal divoce cukat a límec košile se stáhl pevně okolo mého krku a sliny koně mi tkly po obličeji. Cítil jsem jaks se dusim a nemohu dychat ze se vzdávám naděje,že že to dobře dopadne, když tu náhle si jeden z diváků začal razit cestu zkrz dav.
    Byl to muž malé postavy a nesl dva prázdné pytle. Oči planoucí vztekem z jeho uhlem zčernalé tváře se soustředily na mne.Co to sakra má bejt?křičel a několik nesrozumitelných odpovědí zahučelo z davu. Nemůžeš nechat toho zatraceného koně na pokoji?,mi ječel tu chlapik do tváře. Napolo omámený a napolo udušený a bez nálady dělat rozhovor,jsem nebyl schopen odpovědět.
    Ten havíř skočil na koně a zařval: Pusť ho, ty mrcho, no tak dělej, nech ho jít a pusť ho!!!.

    OdpovědětVymazat
  40. Pavla Nováková15. května 2009 v 8:24

    Nyní zde nebyly žádné pochybnosti o zájmu kolemjdoucích. Podivný pohled na muže, který visel z koňské tlamy, je přiměl k náhlému zastavení. Vytvořili dav lidí, navzájem si koukali přes ramena, a někteří se tlačili vzadu, aby viděli, co se děje.
    Vyděšená stará paní křičela: „ Chudák chlapec. Tak pomozte mu někdo!“ Ti statečnější mě zkoušeli vytáhnout ale kůň hrozivě zařehtal a stiskl mě pevněji. Protichůdné rady lítaly vzduchem ze všech stran. S hlubokým studem jsem spatřil dvě půvabné dívky v přední řadě, které se bezmocně pochichotávaly.
    Zděšen svou bezvýchodnou situací jsem sebou začal divoce mlátit; košilový límec se mi utáhl kolem krku; proud koňských slin mi kapal na špičku gumáků. Cítil jsem, jak se dusím a už jsem se vzdával, když tu si jakýsi muž razil cestu davem.
    Byl velice malý. Zuřivé oči upřeně zíraly z jeho tváře zčernalé uhelným prachem. Dva prázdné měšce měl pověšené přes rameno.
    „Co je ksakru tohle?“ křičel. Tucet odpovědí šumilo ve vzduchu.
    „Můžeš nechat toho mizernýho koně na pokoji?“ křičel mi do obličeje. Neodpověděl jsem, napůl uškrcený jsem valil oči a neměl jsem náladu na rozhovor.
    Obchodník s uhlím obrátil vztek na koně. „Pusť ho, ty nadutá potvoro! No tak, nech ho být, pusť ho!“

    OdpovědětVymazat
  41. Zuzana15. května 2009 v 8:57

    Doposud nebylo pochybností o zájmu kolemjdoucích. Groteskní pohled na muže visícího z koňské tlamy je přiměl k zastavení. Utvořil se dav, v němž všichni snažili dostat se co nejblíže, aby dobře viděli, a kde se lidé vzájemně postrkávali a civěli si přes ramena.
    Jedna stará, vystrašená, paní křičela: „Ubohý chlapec! Pomozte mu někdo!“ Někteří z odvážlivců se mě pokoušeli vyprostit, ale kůň jen hrozivě zařehtal a stiskl mě ještě pevněji. Ze všech stran přicházely protichůdné rady. Hanbou jsem propadal, když jsem v popředí davu uviděl dvě krásné hihňající se dívky.
    Zděšen bezvýchodností své situace, jsem sebou začal zběsile zmítat; límeček mi pevně obepnul krk a proud koňských slin stékal na můj baloňák. Začínal jsem se dusit a už jsem se vzdával veškeré naděje, když v tom si cestu davem prorazil nějaký muž.
    Byl velmi malý. Z jeho uhelným prachem začerněné tváře vystupovaly rozzlobené oči. Přes rameno mu visely dva prázdné pytle. „Co to sakra je?“, zařval mi muž do tváře. Vyplašen, přiškrcen a bez nálady na konverzaci, jsem se nezmohl na odpověď.
    Poté uhlíř obrátil svůj vztek na koně: „Pusť ho, ty mrcho! Pojď, nech ho, pusť ho!“.
    Zuzana Hofová

    OdpovědětVymazat
  42. Unknown16. května 2009 v 11:50

    O zájmu kolemjdoucích nebylo pochyb. Komická scéna muže visícího z koňské tlamy je přinutila zastavit.Utvořil se dav, v němž si lidé navzájem koukali přes ramena a další se tlačili vzadu, aby viděli, co se děje.
    Jedna vystrašená stařena volala: „Chudák chlapec, pomozte mu někdo!“ Někteří z těch odvážnějších se mě pokoušeli vytáhnout, ale kůň hrozivě zařechtal a držel ještě pevněji. Ze všech stran zněly různé rady. S pocitem studu jsem sledoval dvě atraktivní dívky v popředí, které se hlasitě hihňaly.
    Znechucen bezvýchodností své situace jsem s sebou začal zběsile škubat, límeček košile mě škrtil u krku a proud koňských slin mi skapával na holinu. Cítil jsem, že se dusím a už jsem ztrácel naději, když v tom si cestu davem prorazil nějaký muž. Byl velmi malý.
    Zlostné oči zářily v jeho uhelným prachem začerněném obličeji. Přes rameno měl přehozené dva prázdné pytle. „Co to má sakra bejt?“zaječel. Tucet odpovědí zašumělo vzduchem.
    „Nemůžeš toho koně nechat na pokoji?“ zařval na mě. Neodpověděl jsem, stojíc s vykulenýma očima a bez nálady konverzovat.
    Uhlíř obrátil svůj vztek na koně. „ Pusť ho ty mrcho! No tak pusť ho!“

    Petra Bártová

    OdpovědětVymazat
  43. Linda Černá16. května 2009 v 14:00

    Nebylo žádných pochyb o tom, co bylo předmětem zájmu kolemjdoucích lidí teď. Groteskní pohled na muže visícího z tlamy koně byl příležitostí k nenadálému zastavení na jejich cestě a brzy se kolem utvořil dav lidí koukajících jeden druhému přes rameno; vzadu se jich pár pošťuchovalo, aby viděli, co že se to děje.
    Jedna vyděšená starší paní volala: „Ach, chudák chlapec! Pomozte mu přeci někdo!“ Pár odvážlivců se mě snažilo ze sevření vyškubnout, ale kůň zlověstně zaržál a držel mě ještě pevněji. Ze všech stran se ozývaly protichůdné rady. S hanbou jsem pozoroval dvě půvabné dívky v první řadě, jak stěží potlačují smích.
    Poděšen absurditou své situace jsem sebou začal zuřivě zmítat, límec košile se mi zařezával do krku a koňské sliny mi stékaly na kabát. Dusil jsem se a už už se vzdával naděje, když tu si náhle davem proklestil cestu nějaký muž.
    Byl velice malý. Z tváře pokryté sazemi na mě hněvivě hleděly jeho oči. Přes rameno měl přehozené dva prázdné pytle.
    „Co se tu sakra děje?“ zahulákal. Vzduchem zašumělo pár odpovědí.
    „Nemohs nechat toho zatracenýho koně na pokoji?“ křikl mi do tváře. Já jsem neodpověděl, napůl uškrcen a s očima vyvalenýma jsem vůbec neměl náladu na konverzaci.
    Uhlíř obrátil své rozčilení na koně. „Pustíš ho, ty zvíře! No tak, co bude, pustíš ho!“

    Linda Černá

    OdpovědětVymazat
  44. Verca19. května 2009 v 17:16

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  45. Zdena Hrušková19. května 2009 v 17:25

    O tom, co vzbudilo zájem náhodných kolemjdoucích, nebylo pochyb. Groteskní pohled na muže visícího z koňské tlamy je přiměl k náhlému zastavení. V davu se lidé dívali jeden druhému přes ramena a ti co byli vzadu, se snažili zjistit o co jde.

    Jedna stará vystrašená paní křičela: „ Ježíš, chudák kluk. Pomozte mu někdo.“ Ti statečnějsí se mne snažili vytrhnout, ale ten kůň pekelně zařehtal a stiskl ještě víc. Všelijaké rady lítaly ze všech stran. Hluboce zahanben jsem si uvědomil, že se mi posmívají dvě přitažlivé dívky hned z první řady.

    Zděšen absurditou své situace, začal jsem sebou divoce házet, límec se mi kolem krku utáhnul ještě těsněji a obrovská koňská slina mi přistála na kabátu. Cítil jsem, že se dusím a už jsem se začal vzdávat všech nadějí, když v tom si nějaký muž proklestil cestu davem.
    Byl dost malý. Pronikavé zlověstné oči se na mě upřely z tváře zčernalé prachem. Dva prázdné pytle mu visely přes rameno. „Co to k sakru je?” zařval. Tucet odpovědí prolétlo vzduchem.
    „Nemůžech nechat toho zatracenýho koně na pokoji?“ vpálil mi přímo do obličeje. Nic jsem mu neodpověděl. S vytřeštěnýma očima a napůl udušený jsem vážně neměl náladu na žádnou debatu.
    Uhlíř se obořil na koně: „Pusť ho ty jedna mrcho! No tak, nech ho, pusť ho“!
    Zdena Hrušková

    OdpovědětVymazat
  46. Jana19. května 2009 v 17:28

    Nebylo pochyb o tom, co vzbudilo zájem kolemjdoucích. Groteskní pohled na muže visícího z koňské tlamy je přiměl zastavit a vytvořit dav, v němž si lidé navzájem nahlíželi přes ramena a ti vzadu začali bojovat o ty nejlepší místa.
    Zděšená starší dáma křičela: „Chudák kluk! Pomozte mu někdo!“ Ti statečnější jedinci mě zkusili vytáhnout, ale kůň zlověstně zařehtal a stiskl ještě pevněji. Protichůdné rady bylo slyšet ze všech stran. Hluboce zahanben jsem spatřil dvě atraktivní dívky stojící v první řadě, jak se mi hlasitě posmívají.
    Vyděšený absurditou své situace, začal jsem sebou divoce škubat, límec od košile mi svíral hrdlo a proud koňských slin skapával na kabát. Cítil jsem, že se dusím, a už jsem vzdával veškeré naděje, když v tom si nějaký muž prorazil cestu davem přímo ke mě.
    Byl velmi malé postavy. Rozhněvané oči pronikavě zíraly z obličeje, začerněného od mouru. Dva prázdné pytle měl přehozené přes rameno.
    „Co to sakra je?“ zakřičel. Několik odpovědí proletělo vzduchem.
    „Nemohls toho koně nechat být?“ zakřičel mi přímo do tváře. Neodpověděl jsem, s vytřeštěnýma očima, byl jsem napůl udušený a bez nálady na vysvětlování. Uhlíř odvrátil svůj hněv na koně. „Nech ho, ty parchante. Nech ho! Nech ho být!“
    Jana Šourková

    OdpovědětVymazat
  47. Verca19. května 2009 v 17:37

    O zájmu kolemjdoucích nemohlo být pochyb. Směšný pohled na muže visícího z koňské tlamy je přiměl zastavit. Vytvořil se dav lidí, navzájem si koukajících přes rameno, a dalších, kteří se snažili vzadu protlačit, aby viděli, co se děje. Vyděšená stařenka křičela: „Chudáček. Pomozte mu někdo!“ Ti statečnější z nich mě zkusili vytáhnout, ale kůň zlověstně zařehtal a stiskl mě ještě pevněji. Hluboce zahanbený jsem si všiml dvou přitažlivých dívek v první řadě, které se slabě chichotaly.

    Šokovaný absurditou své situace jsem sebou začal divoce škubat, límeček košile se mi stáhl kolem krku a proud koňských slin mi stékal na přední stranu kabátu. Cítil jsem, jak se dusím a už jsem se vzdával naděje, když si nějaký chlap začal razit cestu davem. Byl velmi malé postavy. Zlostné oči mu koukaly z tváře ztmavlé mourem. Dva prázdné pytle měl přehozené přes rameno. „Co se to sakra děje.“ Zařval. Na tucet odpovědí prolétlo vzduchem.

    „Nemůžeš nechat toho zatracenýho koně na pokoji?“ Zařval mi do tváře. Neodpověděl jsem, oči vytřeštěné, napůl uškrcený a rozhodně ne v náladě na rozhovor. Uhlíř obrátil svůj vtek ke koni. „Pusť ho, ty velkej parchante! No tak, nech ho, pusť ho!“

    Starečková

    OdpovědětVymazat
  48. L4DIK19. května 2009 v 17:41

    Tou dobou zde už nebyl pochyb o zájmu kolemjdoucích. Groteskní pohled na muže visícího z koňské tlamy je donutil se zastavit. V hustém davu lidí chtěl každý vědět, co se děje, i ti úplně vzadu, kteří bojovali o to, aby aspoň něco viděli.
    Zděšená stará dáma křičela: „Ach, chudák chlapec! Pomozte mu někdo!“ Některé statečnější povahy se pokusily se mnou zaškubat ale kůň jen hrozivě zařehtal a držel mě ještě pevněji dál. Rádoby chytré rady létaly ze všech stran . Se studem jsem pohlédl na dvě atraktivní dívky chichotající se té bezradnosti hned v první řadě.
    Zděšený nad absurditou mé pozice jsem začal kolem sebe divoce mlátit , límeček od košile se mi utáhl ještě pevněji kolem krku, proud koňských slin mi stékal dolů na kabát. Cítil jsem, že se dusím, a vzdával jsem se naděje, když se ke mně skrze dav najednou prodral nějaký muž.
    Byl velmi malý. Naštvané oči pronikaly z jeho černě uhlem zašpiněné tváře. Přes rameno měl přehozené dva prázdné pytle. „Co to ksakru je?“ zakřičel. Vzduchem zaznělo snad tucet odpovědí.
    „Necháš toho zatracenýho koně na pokoji?“ zařval mi do obličeje. Neodpověděl jsem, jen jsem vykulil oči, byl jsem napůl uškrcený bez jakékoli touhy po konverzaci.
    Uhlíř obrátil svůj hněv na koně. „Pusť ho ty velká potvoro! No tak dělej, pusť ho!“

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)