1. Přečtěte si úryvky z knihy (kompletní text s originálními ilustracemi najdete v Capse) a zkuste na tuto otázku odpovědět. Své názory vkládejte jako obyčejně do komentáře k tomuto blogu.
2. Vaším dnešním úkolem bude přeložit ukázku z kapitoly 7 - A Mad Tea Party. Obrázek se po kliknutí zvětší. Přečtěte si nejprve pozorně celý text.
3. Zajímavé mohou být i překlady studentů loňského ročníku.
Kniha je velmi oblíbená, protože je to pohádka, fantazie s napřirozenými bytostmi, sen ve kterém je vše možné. Je to zábavné čtení nejen pro děti, ale díky své mnohoznačnosti a symbolismu je oblíbená i mezi dospělými.
OdpovědětVymazatMarie Sedláková
O autorovi se lidé rádi baví, rádi ho kritizují. Možná díky jeho "výstřednosti", hraje si s jazykem, vidíme spoustu symbolů, jako např. bílé a rudé růže --> můžeme v tom vidět symbol Války růží, která probíhala v Anglii v 15. století.
OdpovědětVymazatTento příběh je oblíbený díky samotnému ději, Alenka a její dobrodružství, dostat se do jiného světa a uvědomení si sebe sama. Dospělý v tom tak může vidět hlubší myšlenky.
Barbora Střelcová
Kouzlo je v tom, že ji mohou číst děti i dospělí. Zdánlivě jednoduchá fantazie v sobě skrývá mnoho symbolů.Navíc si autor umí hrát se slovy.
OdpovědětVymazatLinda Müllerová
Bylo to něco nového. Něco zajímavého. Nový fantaskní svět. Každý v něm našel něco jiného než ostatní. Také má velmi barvitý jazyk a skryté významy.
OdpovědětVymazatKrálová
Autor se jako jeden z prvních rozhodl své dílo umístit do říše fantazie - zajímavé pro děti + prostor pro symbolismus pro dospělé = atraktivní čtení pro více generací
OdpovědětVymazatPro děti je to zábavný příběh - vystupují tam mluvící zviřátka, je to trochu "šílené", je zde hodně fantazie. Dospělí v díle vždy hledají něco víc, ale sjetý autor tím nemusel myslet nic víc, než to, co opravdu napsal.
OdpovědětVymazatEva Vlková
Kapitola VII
OdpovědětVymazatČaj o páté
Pod stromem, pod nímž stál dům, byl prostřený stůl, kde Březňák a Klouboučník popíjeli čaj. Mezi nimi seděl spící plch, kterého ti dva používali jako opěrku na lokty a povídali si přes jeho hlavu. „Velice nepohodlné pro plcha,“ pomyslela si Alenka; „jenže protože spí, je mu to jedno.“
Byl to veliký stůl, přesto se všichni tři tísnili v jednom rohu. „Není tu místo! Není tu místo!“ křičeli, když viděli Alenku přicházet. „Je tu spousta místa!“ vyhrkla Alenka rozhořčeně a posadila se do velkého křesla na druhém konci stolu.
„Dej si víno.“ hlesl povzbudivě Březňák
Alenka se rozhlédla po celém stole, ale nebylo na něm nic než čaj. „Nevidím tu žádné víno,“ poznamenala Alenka.
„Žádné tu není,“ podotkl Březňák
„Pak to nebylo od vás moc zdvořilé nabízet mi ho,“ vyprskla Alenka naštvaně.
„Od vás nebylo moc zdvořilé přisednout si bez vyzvání,“ oponoval Březňák.
„Nevěděla jsem, že je to váš stůl,“ řekla Alenka: „je tu místa pro mnohem více než tři.“
„Tvoje vlasy potřebují ostříhat,“ namítl Březňák. Nějakou dobu si zvědavě prohlížel Alenku a toto byla jeho reakce.
„Měl by ses naučit neříkat poznámky na tělo,“ odvětila přísně Alenka: „Je to neslušné.“
Když to Březňák uslyšel, široce otevřel oči, ale jediné, co řekl, bylo: „Proč je havran jako psací stůl?“
„Tak, teď se trochu pobavíme!“ myslela si Alenka. „Jsem ráda, že mi začínají dávat hádanky – myslím, že je uhodnu,“ podotkla hlasitě.
„Myslíš, že na to znáš odpověď?“ zeptal se Březňák.
„Přesně tak,“ odvětila Alenka.
„Tak pověz, co si myslíš,“ pokračoval Březňák.
„Jistě,“ hbitě odpověděla: „tedy – tedy vím, co říkám – to je to samé, víte?“
„Vůbec to není to samé!“ řekl Březňák. „To bych mohl také říct, že ‚vidím, co jím‘ je stejné jako ‚jím, co vidím‘!“
Bláznivý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatPod stromem naproti domu byl prostřený stůl a Březňák s Kloboučníkem si tam dávali čaj, Plch sedící mezi nimi brzy usnul a ti dva si z něho udělali polštář, opřeli si o něj lokty a klábosili přes jeho hlavu."Velice nepohodlné pro plcha," pomyslela si Alenka, "jen protože spí, doufám že mu to nevadí."
Stůl byl obrovský, ale všichni tři byli natěsnaní do jednoho rohu. "Není místo! Není místo!" vykřikovali, když viděli přicházet Alenku. "Je tu spoustu místa" namítla Alenka rozhořčeně a sedla si do obrovského křesla na jednom konci stolu.
"Nabídněte si víno", navrhl Březňák povzbudivým tónem. Alenka se poohlédla všude kolem stolu, ale žádné tam nebylo jen čaj."Nevidím žádné víno,"podotkla.
"Žádné tu není,"prohlásil Březňák.
"Tak to potom není od tebe moc zdvořilé nám ho nabízet."namítla Alenka rozzuřeně.
"Od tebe nebylo zdvořilé si sem sedat, když jsi nebyla pozvaná,"odvětil Březňák.
"Netušila jsem, že je to váš stůl,"řekla Alenka:"je prostřený pro mnohem víc než tři."
"Tvé vlasy by chtěly přistřihnout," promluvil Kloboučník. Pozoroval Alenku už delší dobu s velkou zvědavostí a takto se poprvé projevil.
"Měl by sis odpustit takovéto poznámky," poznamenala Alenka s určitou přísností."Je to velice neslušné."
Kloboučník úplně vykulil oči jak to uslyšel, ale vše co řekl bylo "Proč je havran jako psací stůl?"
"Pojďte, měli bychom se teď nějak pobavit!" napadlo Alenku. "Mám radost, že jste začali dávat hádanky-věřím, že bych je mohla uhodnout,"dodala hlasitě.
"Tím myslíš, že si myslíš, že bys na ně dokázala najít odpověď?" zeptal se Březňák.
"Přesně tak," odpověděla Alenka.
"Pak bys měla říct co myslíš," pokračoval Březňák.
"Vždyť říkám,"odvětila Alenka narychlo,"alespoň-alespoň si myslím, co říkám-to je to samý, chápeš."
"To teda není ani trochu!"začal Kloboučník."To bys pak mohla taky klidně říct, že "Vidím, co jím" je to samý jako "Sním, co uvidím"!"
"Stejně tak bys mohla říct",dodal Březňák, že "Líbí se mi co mám" je to samý jako "Mám, co se mi zlíbí."
Bušková Jaroslava
Potrhlý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatPod stromem před domem byl prostřen stůl, kde Březňák a Kloboučník popíjeli svůj čaj. Plch seděl mezi nimi, tvrdě spal a ti dva ho využili jako podložku na lokty a povídali si přes jeho hlavu. „Pro Plcha velmi nepohodlné,“ pomyslela si Alenka; „ale když takhle spí, myslím, že mu to nevadí.“
Stůl byl rozlehlý, ale všichni tři se mačkali v jednom jeho rohu. „Už žádná místa! Žádná místa!“ Vykřikli, když uviděli přicházet Alenku. „Je tu spoustu místa!“ řekla Alenka pohoršeně a sedla si do velkého křesla na jednom konci stolu.
„Dej si trochu vína,“ řekl Březňák povzbudivým tónem.
Alenka se rozhlédla kolem stolu, ale nebylo na něm nic než čaj. „Nevidím žádné víno,“ poznamenala.
„Žádné tu není,“ řekl Březňák.
„Potom od vás nebylo příliš zdvořilé mi ho nabízet,“ odpověděla rozzlobeně Alenka.
„Od tebe nebylo příliš zdvořilé sednout si bez pozvání,“ řekl Březňák.
„Nevěděla jsem, že je to váš stůl,“ řekla Alenka: „je prostřen pro mnohem víc lidí než jen tři.“
„Tvoje vlasy by potřebovaly zastřihnout,“ řekl Kloboučník. Pozoroval Alenku už nějakou dobu s velikou zvědavostí a teprve teď poprvé promluvil.
„Měl byste se naučit vyvarovat se osobních poznámek,“ řekla Alenka poněkud přísně: „Je to velmi nezdvořilé.“
Kloboučník po tom, co uslyšel, vytřeštil oči; ale vše co řekl, bylo: „Proč je havran jako psací stůl?“
„No tak, měli bychom si teď užít trochu zábavy!“ pomyslela si Alenka. „jsem ráda, že začali dávat hádanky- věřím, že to uhádnu,“ dodala nahlas.
„Znamená to, že si myslíš, že jsi schopna přijít na odpověď?“ řekl Březňák.
„Přesně tak,“ odpověděla Alenka.
„Potom by si měla říct, co si myslíš,“ pokračoval Březňák.
„To dělám,“ odpověděla Alenka ve spěchu; „alespoň- alespoň si myslím to, co říkám- to je to samé přeci.“
„Vůbec to není to samé!“ řekla Kloboučník. „Nuže, to bys mohla stejně tak říct, že ‚Vidím, co jím‘ je to samé jako ‚Jím, co vidím‘!“
„To bys mohla také říct,“ dodal Březňák, „že ‚Mám ráda to, co dostanu‘ je to stejné jako „Dostanu, co se mi zlíbí.“
L.Bernartová
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatBláznivý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatU stromu před domem byl prostřený stůl, kde si Zajíc Březňák a Kloboučník dávali čaj: Mezi nimi seděl tvrdě spící Plch a ti dva druzí ho využívali jako polštář, opírajíce o něho své lokty a rozmlouvajíce přes jeho hlavu. "Velmi nepohodlné pro Plcha," pomyslela si Alenka; "ale předpokládám, že mu to pramálo vadí, když spí."
Stůl byl sice velký, ale všichni tři byli namačkaní v jednom rohu. "Není místo! Není místo!" Zvolali, když spatřili blížící se Alenku. "Je tu spousta místa!" Pronesla Alenka rozhořčeně a usadila se do velkého křesla na konci stolu. "Dej si víno" vybídl Alenku Zajíc Březňák. Alenka se podívala po stole, ale nebylo tam nic jiného než čaj. "Víno nevidím." Poznamenala.
"Žádné tu není," odpověděl Zajíc Březňák.
"Pak tedy není příliš zdvořilé, nějaké nabízet," řekla Alenka rozzlobeně.
"A od tebe nebylo příliš zdvořilé, posadit se bez pozvání," řekl Zajíc Březňák.
"Nevěděla jsem, že je to váš stůl," hájila se Alenka: " Je prostřeno pro více než jen pro tři.
"Potřebuješ ostříhat" pronesl Kloboučník. Už po nějakou dobu Alenku s velkou zvědavostí sledoval, ale promluvil teprve teď.
"Měl bys si odpustit tyhle narážky," pronesla Alenka ostře: "Je to velmi neslušné."
Jak to Kloboučník uslyšel, oči se mu z toho otevřely dokořán; ale vše, co řekl, bylo: "Proč je havran jako psací stůl?"
"Povídej, alespoň se zasmějem!" pomyslela si Alenka.
"Jsem ráda, že mi dávají hádanky-věřím, že je uhodnu," dodala hlasitě.
"Ty si myslíš, že na to přijdeš?" řekl Zajíc Březňák.
"Přesně tak," odpověděla Alenka.
"Pak tedy pověz, co si myslíš," pokračoval Zajíc Březňák.
"Řekněme, že myslím," odpověděla kvapem Alenka; "aspoň-aspoň tedy myslím, že řeknu-to je přeci totéž, ne?"
"To tedy není", odvětil Kloboučník. "To bys pak mohla stejně tak říci, že 'vidím, co jím' je totéž jako 'jím, co vidím'!"
"A stejně tak bys mohla říci, že 'líbí se mi, co dostanu' je totéž jako 'dostanu, co se mi líbí'!"
D@vid Hejn@
Bláznivá čajová sešlost
OdpovědětVymazatPod stromem, za nímž stál dům, byl prostřený stůl, u kterého si Zajíc Březňák s Kloboučníkem dávali čaj, Plch sedící mezi nimi spal tvrdě, a tak si ti dva z něho udělali polštář, opřeli si o něj lokty a povídali si přes jeho hlavu. "Velice nepohodlné pro Plcha," pomyslela si Alenka, "jen protože spí, doufám, že mu to nevadí."
Stůl byl obrovský, ale všichni tři byli namačkáni do jednoho rohu. "Není místo! Není místo!" vykřikovali, když uviděli přicházet Alenku. "Je tu spoustu místa" namítla rozbouřeně Alenka a sedla si do obrovského křesla na konci stolu.
"Dej si víno", nabídl Zajíc Březňák povzbudivým tónem. Alenka se porozhlédla kolem stolu, ale žádné víno tam nebylo, jen čaj."Nevidím žádné víno,"namítla.
"Žádné tu není," prohlásil Zajíc Březňák.
"Tak potom není od tebe příliš zdvořilé ho nabízet."dál namítla Alenka rozzlobeně.
"A od tebe nebylo zdvořilé si sem sedat bez pozvání"odvětil Zajíc Březňák.
"Netušila jsem, že je to váš stůl,"řekla Alenka:"je prostřený pro mnohem víc než tři."
"Tvé vlasy by chtěly zastřihnout," promluvil Kloboučník. Pozoroval Alenku se zvědavostí už delší dobu,a tak poprvé promluvil.
"Měl by sis odpustit takové poznámky," odpověděla Alenkapřísně."Je to velice neslušné."
Kloboučník úplně vykulil oči jakmile to uslyšel, ale vše, co řekl bylo: "Proč je havran jako psací stůl?"
"Pojďte, měli bychom se teď nějak pobavit!" napadlo Alenku. "Jsem ráda, že jste začali dávat hádanky-věřím, že bych je mohla uhodnout,"dodala nahlas.
"Tím myslíš, že si myslíš, že bys na ně dovedla najít odpověď?" zeptal se Zajíc Březňák.
"Přesně tak," odpověděla Alenka.
"Potom by si měla říct, co myslíš," dál pokračoval Zajíc Březňák.
"Vždyť to dělám,"odpověděla Alenka rychle,"alespoň-alespoň si myslím, co říkám-to je to samý, chápeš."
"To není to samé!"začal Kloboučník."To bys pak mohla taky klidně říct, že "Vidím, co jím" je to samý jako "Sním, co uvidím"!"
"Stejně tak bys mohla stejně říct",dodal Zajíc Březňák, že "Vidím, co jím" je to samé jako "jím, co vidím."
"A stejně tak bys mohla říci, že 'líbí se mi, co dostanu' je totéž jako 'dostanu, co se mi líbí'!"
Peterová Soňa
Potrhlý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatPřed domem pod stromem byl prostřený stůl, kde Zajíc Březňák a Kloboučník popíjeli čaj: Plch seděl mezi nimi, tvrdě spal a ti dva si z něho udělali podpěrku na lokty a povídali si přes jeho hlavu. „Velmi nepohodlné pro Plcha,“ pomyslela si Alenka; „jenom že spí, tak mu to nevadí.“
Stůl byl obrovský, přesto se ti tři mačkali v jednom rohu. „Není místo! Není místo!“ naříkali, když spatřili blížící se Alenku. „Je tu spousta místa!“ řekla Alenku rozhořčeně a sedla si na křeslo do čela stolu.
„Dej si víno,“ řekl Březňák Alence.
Alenka se podívala po stole, ale nebylo tam nic jiného než čaj. „Já tu víno nevidím,“ poznamenala.
„Žádné tu taky není,“ odvětil Březňák.
„Pak tedy není moc zdvořilé nějaké nabízet,“ řekla dopáleně Alenka.
„Nebylo zdvořilé si přisednout bez pozvání,“ řekl Březňák.
„Nevěděla jsem, že to je váš stůl,“ hájila se Alenka: „je prostřeno pro více osob, než jsou jen tři.“
„Potřebuješ ostříhat,“ podotkl Kloboučník. Pozoroval Alenku už nějakou dobu s velikým zaujetím, ale teprve až teď poprvé promluvil.
„Měl byste si odpustit takové to narážky,“ řekla rázně Alenka: „Je to velmi neslušné.“
Kloboučník, po tom co uslyšel, vyvalil oči, ale jediné co řekl, bylo, „Proč havran vypadá jako psací stůl?“
„Pojďte, měli bychom se nějak pobavit!“ pomyslila si Alenka. „Jsem ráda, že jste začali říkat hádanky – Věřím, že bych je mohla uhodnout,“ dodala hlasitě.
„To znamená, že si myslíš, že bys na ně dokázala najít odpověď?“ zeptal se Březňák.
„Přesně tak“ řekla Alenka.
„Pak bys měla říct, co myslíš“ pokračoval Březňák.
„Vždyť říkám,“ odvětila váhavě Alenka; „alespoň - - alespoň si myslím, co říkám – to je to samé, snad víš.“
„To není ani trochu to samé!“ řekl Kloboučník. „To bys pak mohla klidně tvrdit ′Vidím, co jím′ je stejné jako ′Jím, co vidím′!“
Anna Oberhelová
Bláznivý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatU domu stál pod stromem prostřený stůl, u kterého si Zajíc Březňák s Kloboučníkem dávali čaj: mezi nimi seděl tvrdě spící Plšík, který svým sousedům sloužil jako polštář, oba se o něj opírali lokty a povídali si nad jeho hlavou. "Pro Plšíka jistě velmi nepohodlné," pomyslela si Alenka, "ale protože spí, tak předpokládám, že mu to nevadí.“
Stůl byl velký, ale přesto se všichni tři mačkali na jednom rohu. "Není místo! Není místo!" křičeli, když uviděli Alenku přicházet. "Je tu spousta místa!" pronesla rozhořčeně Alenka a usadila se do velkého křesla na konci stolu.
"Dej si víno," zvolal Zajíc Březňák povzbudivě.
Alenka očima přelétla stůl, ale nebylo na něm nic jiného než čaj. "Nevidím žádné víno," poznamenala.
"Žádné tu není," pravil Zajíc Březňák.
"V tom případě od tebe nebylo moc zdvořilé mi ho nabízet," řekla Alenka rozzlobeně.
"Od tebe zase nebylo zdvořilé sedat si bez pozvání," odpověděl Zajíc Březňák.
"Nevěděla jsem, že je to jen váš stůl," řekla Alenka, "je prostřený pro mnohem více než pro tři."
"Potřebuješ ostříhat," prohodil Kloboučník. Nějakou chvíli se na Alenku s velkou zvědavostí díval a teď poprvé promluvil.
"Měl by ses naučit nepronášet osobní připomínky," vytkla mu přísně Alenka. "Je to velice hrubé."
Když to Kloboučník uslyšel, tak vykulil oči, ale řekl jen: "Proč je havran jako psací stůl?"
"Tak, konečně si užijeme legraci!" pomyslela si Alenka. "Jsem ráda, že se začaly dávat hádanky - určitě je uhádnu," dodala nahlas.
"Myslíš, že dokážeš najít odpověď?" zeptal se Zajíc Březňák.
"Přesně tak," ujistila ho Alenka.
"Potom tedy řekneš, co si myslíš," pokračoval Zajíc Březňák.
"Řeknu," odpověděla rychle Alenka, "alespoň - alespoň si myslím to, co říkám - to je to samé, víš."
"Vůbec to není to samé!" vyštěkl Kloboučník. "Vždyť bys mohla stejně tak říct, že "Vidím, co jím" je to samé jako "Jím, co vidím"!"
"Taky bys mohla říct," přidal se Zajíc Březňák, "že "líbí se mi to, co dostanu" je to stejné jako "dostanu to, co se mi líbí!"
Linda Müllerová
Bláznivý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatPod stromem, přímo naproti domu se nacházel prostřený stůl. Zajíc Březňák a Kloboučník u něj zrovna popíjeli čaj. Plch seděl mezi nimi, klimbal, zbylí dva se z něj udělali polštář, opírali se o něj lokty a povídali si nad jeho hlavou. „To musí být pro Plcha velmi nepohodlné“ pomyslela si Alenka, „ale když spí, tak to asi nevadí.“
Ten stůl byl velký, ale oni se všichni tři mačkali v jednom jeho rohu. „Není tu místo! Není tu místo!“ vykřikli, když spatřili Alenku přicházet. „Je tady SPOUSTU místa!“ řekla Alenka rozhořčeně a usedla do obrovského křesla na konci stolu.
„Dej si trochu vína,“ řekl Březňák povzbudivým hlasem.
Alenka si prohlédla celý stůl, ale nebylo na něm nic jiného než čaj. „Nevidím žádné víno,“ poznamenala.
„Žádné tam není,“ řekl Březňák.
„Pak tedy od tebe nebylo moc zdvořilé ho nabízet,“ řekla Alenka pobouřeně.
„Od tebe nebylo zdvořilé se posadit bez pozvání,“ řekl Březňák.
„Nevěděla jsem, že je to TVŮJ stůl, řekla Alenka: „Je prostřený pro mnohem víc než pro tři.“
„Potřebuješ ostříhat“ řekl Kloboučník. Pozoroval Alenku už nějakou dobu s velkou zvědavostí a teď poprvé promluvil.
„A ty by ses měl naučit nedělat poznámky osobního rázu,“ řekla Alenka trochu přísně, „je to velmi nezdvořilé.“
Kloboučník otevřel doširoka oči, jen to uslyšel. Ale jediné co řekl bylo: „Proč je havran jako psací stůl?“
„No tak, užijeme si teď trochu zábavy!“ pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začali pokládat hádanky – Věřím, že tuhle uhádnu“ dodala nahlas.
„Míníš tím, že si myslíš, že dokážeš přijít na odpověď?“ řekl Březňák.
„Přesně tak“ řekla Alenka.
„Tak to bys měla říct, co si myslíš,“ pokračoval Březňák.
„Řeknu,“odpověděla Alenka spěšně; “při nejmenším - při nejmenším míním, co říkám – je to stejné, ne?“
„Není to stejné ani trochu!“ řekl Kloboučník. „Nuže, stejně tak bys mohla říct, že ‘vidím, co jím‘ je to samé jako ‘jím, co vidím‘!“
Hana Králová
Bláznivý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatU stromu před domem byl prostřený stůl a Zajíc Březňák s Kloboučníkem u něj popíjeli čaj. Plch seděl mezi nimi, tvrdě spal a oni dva ho využívali jako podušku pro lokty a bavili se přes něj. „To je pro Plcha velmi nepohodlné,“ pomyslela si Alenka „předpokládám, že mu to nevadí, když usnul."
Zuzana Kovačová
Stůl byl velký, ale ti tři se tlačili společně v jednom rohu. „Není místo! Není místo!“ volali, když viděli přicházet Alenku. „Místa je tu dost!“ řekla Alenka rozhořčeně a sedla si do křesla na konci stolu.
„Dej si víno,“ nabídl jí Zajíc Březňák povzbudivě.
Alenka se rozhlédla po stole, ale nebylo tu nic kromě čaje. „Nevidím víno,“ poznamenala. „Žádné tu není.“ řekl Zajíc Březňák.
„Potom od tebe nebylo zrovna zdvořilé ho nabízet,“ řekla Alenka naštvaně.
„Od tebe zase nebylo zdvořilé přisednout si bez pozvání,“ řekl Zajíc Březňák.
„Netušila jsem, že je to váš stůl,“ řekla Alenka: „je určený pro více lidí než jen tři.“
„Potřebuješ ostříhat,“ řekl Kloboučník. Pozoroval nějakou chvíli Alenku s velkou zvědavostí a toto bylo první, co řekl.
„Měl by ses odnaučit dělat osobní poznámky,“ řekla Alenka přísně. „Je to velmi hrubé.“
Když to Kloboučník slyšel, otevřel zeširoka oči, ale vše, co řekl, bylo: „Proč je havran jako psací stůl?“
„Pojďte, měli bychom se teď nějak pobavit!“ pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začali dávat hádanky – věřím, že je dokážu uhodnout,“ dodala nahlas.
„Míníš tím, že si myslíš, že na ně dokážeš najít odpověď?“ řekl Zajíc Březňák.
„Přesně tak,“ řekla Alenka.
„Potom bys měla říkat, co si myslíš,“ pokračoval Zajíc Březňák.
„To dělám,“ odpověděla Alenka rychle; „přinejmenším – přinejmenším si myslím, co říkám, to je to samé, víš.“
„To není ani zdaleka!“ řekl Kloboučník. „Proč, to bys prostě taky mohla říct, že ´vidím, co jím´ je to samé jako ´jím, co vidím´!“
„Taky bys mohla říct,“ dodal Zajíc Březňák, „že ´líbí se mi, co dostanu´ je to samé jako ´dostanu to, co se mi líbí´.“
Bláznivý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatU stromu před domem byl prostřený stůl a Zajíc Březňák s Kloboučníkem u něj popíjeli čaj. Plch seděl mezi nimi, tvrdě spal a oni dva ho využívali jako podušku pro lokty a bavili se přes něj. „To je pro Plcha velmi nepohodlné,“ pomyslela si Alenka „předpokládám, že mu to nevadí, když usnul."
Stůl byl velký, ale ti tři se tlačili společně v jednom rohu. „Není místo! Není místo!“ volali, když viděli přicházet Alenku. „Místa je tu dost!“ řekla Alenka rozhořčeně a sedla si do křesla na konci stolu.
„Dej si víno,“ nabídl jí Zajíc Březňák povzbudivě.
Alenka se rozhlédla po stole, ale nebylo tu nic kromě čaje. „Nevidím víno,“ poznamenala. „Žádné tu není.“ řekl Zajíc Březňák.
„Potom od tebe nebylo zrovna zdvořilé ho nabízet,“ řekla Alenka naštvaně.
„Od tebe zase nebylo zdvořilé přisednout si bez pozvání,“ řekl Zajíc Březňák.
„Netušila jsem, že je to váš stůl,“ řekla Alenka: „je určený pro více lidí než jen tři.“
„Potřebuješ ostříhat,“ řekl Kloboučník. Pozoroval nějakou chvíli Alenku s velkou zvědavostí a toto bylo první, co řekl.
„Měl by ses odnaučit dělat osobní poznámky,“ řekla Alenka přísně. „Je to velmi hrubé.“
Když to Kloboučník slyšel, otevřel zeširoka oči, ale vše, co řekl, bylo: „Proč je havran jako psací stůl?“
„Pojďte, měli bychom se teď nějak pobavit!“ pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začali dávat hádanky – věřím, že je dokážu uhodnout,“ dodala nahlas.
„Míníš tím, že si myslíš, že na ně dokážeš najít odpověď?“ řekl Zajíc Březňák.
„Přesně tak,“ řekla Alenka.
„Potom bys měla říkat, co si myslíš,“ pokračoval Zajíc Březňák.
„To dělám,“ odpověděla Alenka rychle; „přinejmenším – přinejmenším si myslím, co říkám, to je to samé, víš.“
„To není ani zdaleka!“ řekl Kloboučník. „Proč, to bys prostě taky mohla říct, že ´vidím, co jím´ je to samé jako ´jím, co vidím´!“
„Taky bys mohla říct,“ dodal Zajíc Březňák, „že ´líbí se mi, co dostanu´ je to samé jako ´dostanu to, co se mi líbí´.“
Zuzana Kovačová
Potrhlá čajová sešlost
OdpovědětVymazatPod stromem před domem stál prostřený stůl, u kterého si Zajíc Březňák a Kloboučník dávali čaj: Plch, který seděl mezi nimi, tvrdě spal a ti druzí dva si z něj dělali polštář, opírali se o něj lokty a rozmlouvali spolu přes jeho hlavu.
„Velmi nepohodlné pro Plcha,“ pomyslela si Alenka; „ale protože spí, tak mu to asi nevadí.“
Stůl byl sice dost velký, ale ti tři byli namačkaní všichni u jednoho rohu. „Není místo! Není místo!“ křičeli, když uviděli přicházet Alenku. „Je tu spousta místa!“ odpověděla Alenka uraženě a posadila se do velikánského křesla na konci stolu.
„Dejte si trochu vína,“ vyzval ji Březňák odvážným hlasem.
Alenka se rozhlédla po stole, ale nebylo tam nic než jen čaj. „Nevidím tu žádné víno,“ podotkla.
„Žádné tu není,“ odpověděl Březňák.
„Pak od vás ale nebylo příliš zdvořilé mi jej nabízet,“ řekla Alenka rozzlobeně.
„Od vás zase nebylo příliš zdvořilé posadit se bez pozvání,“ odvětil Březňák.
„Netušila jsem, že je to váš stůl,“ řekla Alenka: „je prostřen pro mnohem víc než jen pro tři“.
„Potřebovala byste ostříhat,“ řekl Kloboučník. Už nějakou chvíli si Alenku zvědavě prohlížel a tohle bylo první, co řekl.
„Měl byste se odnaučit dělat osobní poznámky,“ řekla mu Alenka přísně: „Je to velmi nezdvořilé“.
Když to Kloboučník zaslechl, rozevřel doširoka oči; ale všechno, co pak řekl bylo jen „Proč je havran jako psací stůl?“
„No, zdá se, že by tu teď mohla být zábava,“ pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začali dávat hádanky – věřím, že je uhádnu,“ dodala už nahlas.
„Tvrdíte, že si myslíte, že dokážete najít odpověď?“ zeptal se Březňák.
„Přesně tak,“ řekla Alenka.
„Pak byste tedy měla říci, co si myslíte,“ pokračoval Březňák.
„Taky že ano,“ odpověděla Alenka chvatně: „alespoň – alespoň si myslím to, co říkám – to je totéž, že?“
„Ani trochu to není totéž,“ řekl Kloboučník. „Protože byste stejně tak mohla říci, že 'vidím, co jím' je totéž jako 'jím, co vidím'!“
„Stejně tak byste mohla říci,“ dodal Březňák, „že 'líbí se mi, co dostanu' je totéž jako 'dostanu, co se mi líbí'!“
Bulová Kristýna
Podivný čajový dýchánek
OdpovědětVymazatPod stromem před barákem bylo prostřeno a Zaječák s Kloboučníkem si tam právě dávali čaj. Mezi nimi seděl Plch - v hlubokém spánku - a jeho dva kumpáni ho používali jako polštář. Opírali se o něj lokty a povídali si přes jeho hlavu.
“To musí být pro Plcha nepohodlné” pomyslela si Alenka; “aspoň že spí. Takhle mu to asi nevadí.”
Stůl byl zrovna z těch větších, ale trojice seděla přesto namačkaná okolo jednoho rohu.
“Není tu místo! Není tu místo!” křičeli, když viděli Alenku přicházet. “Tady je spousta místa!” opáčila Alenka pobouřeně a sedla si do velikého křesla na konci stolu.
“Dej si víno,” povzbuzoval ji Zaječák.
Alenka se rozhlédla po stole a všude viděla jen čaj. “Nevidím tu žádné víno,” poznamenala.
“Taky že tady žádné není,” řekl Zaječák.
“To potom ale vůbec není hezké, že ho nabízíš,” naštvala se Alenka.
“Sednout si bez pozvání také není příliš vychované,” odpověděl Zaječák.
“Netušila jsem, že je to tvůj stůl,” řekla: “ je prostřen pro mnohem víc lidí než jen pro tři.”
“Potřebovala bys ostříhat,” pronesl Kloboučník. Už nějakou chvíli Alenku zvědavě pozoroval a toto byla jeho první slova.
“Měl by ses naučit nedělat osobní poznámky o druhých,” pověděla mu Alenka poněkud přísně: “Je to velmi neslušné.”
Když to Kloboučník uslyšel otevřel zeširoka oči, ale jediné, co řekl ,bylo: “ Proč je havran jako psací stůl?”
“No tak, měli bychom se pobavit!” pomyslela si Alenka. “Jsem ráda, že mi dávají hádanky – Myslím si, že to uhodnu,” dodala nahlas.
“Tím chceš říct, že si myslíš, že to uhodneš?” zeptal se Zaječák.
“Přesně tak,” řekla Alenka.
“Tak tedy řekni, co si myslíš,” pokračoval.
“Dobrá,” odvětila chvatně; “alespoň – alespoň si myslím to, co říkám – to je to samé, chápeš.”
“To vůbec není to samé!” řekl Kloboučník. “Proč, stejně tak můžeš říct, že - ´Vidím co jím´ - je to samé jako ´Jím to co vidím.´”
“Stejně tak můžeš říct,” přidal se Zaječák, “že - ´To co dostanu mám rád´ - je to samé jako ´Dostanu...´”
Bláznivý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatPřed domem stál pod stomem prostřený stůl a Zajíc Březnák s Klouboučníkem si u něj dávali čaj. Plch seděl mezi nimi a tvrdě spal zatímco si z něj ti druzí dva dělali polštář, opírali si o něj lokty a povídali si. „Pro toho Plcha to musí být nepohodlné" pomyslela si Alenka „ale předpokládám, že mu to nevadí když spí."
Stůl byl velký, ale všichni tři seděli namačkáni v jednom rohu. „Není tu místo! Není tu místo!" vykřikli když viděli přicházet Alenku. „Je tu spousta místa!" řekla rozhořčeně Alenka a sedla si do velikého křesla na konci stolu.
„Dejte si trochu vína" vyzval Březňák Alenku.
Alenka se rozhlédla po celém stole, ale nic kromě čaje tam nebylo. „Nevidím žádné víno" podotkla.
„Žádné tu není" řekl Březňák.
„Pak od vás není zdvořilé ho nabízet" řekla rozzlobeně Alenka.
„Od vás nebylo zdvořilé si sem sednou bez pozvání" řekl Březnák.
„Nevěděla jsem, že je to váš stůl" řekla Alenka „je prostřený pro mnohem víc než tři."
„Potřebovala byste ostříhat" řekl Kloboučník. Už nějaký čas se s velkou zvědavostí koukal na Alenku a tohle bylo první, co řekl.
„Neměl byste dělat osobní poznámky" řelka Alenka přísně „Je to velice neomalené."
Když to Klouboučník slyšel, doširoka otevřel oči, ale vše, co řekl bylo jen „Proč je havran jako psací stůl?"
„Zdá se, že si tu teď užijeme trochu zábavy" pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začli dávat hádanky - Myslím, že to uhodnu." dodala už nahlas.
„Tvrdíde, že si myslíte, že to dokážete najít odpověď?" zeptal se Břazňák.
„Přesně tak," řekla Alenka
„Pak byste měla říct, co si myslíte" pokračoval Březňák.
„To taky dělám" odpověděla chvatně Alenka; „alespoň - alespoň si myslím to, co říkám - to je totéž, víte?"
„Vůbec to není totéž!" řekl Kloboučník „Protože byste pak stejně tak mohla říci, že 'vidím, co jím' je totéž jako 'jím, co vidím'!"
„Stejně tak byste mohla říci," přidal se Březňák, „že 'líbí se mi, co dostanu' je totéž jako 'dostanu, co se mi líbí'!"
Nikola Ondrušová
Šílený čajový dýchánek
OdpovědětVymazatPřed domem byl pod stromem prostřený stůl a zajíc Březňák s Kloboučníkem u něj pili čaj: tvrdě spící Plch seděl mezi nimi a ti dva ho měli jako polštář, opírali si o něj lokty a povídali si přes jeho hlavu. „Velmi nepohodlné pro Plcha,” pomyslela si Alenka; „jelikož usnul, myslím, že je mu to jedno.”
Stůl byl veliký, ale ti tři byli všichni namačkaní v jednom rohu. „Není tu místo! Není tu místo!” křičeli když uviděli Alenku přicházet. „Je tu spoustu místa!” odpověděla Alenka pobouřeně a posadila se do obrovského křesla v čele stolu.
„Dejte si trochu vína,” řekl zajíc Brezňák povzbudivým tónem.
Alenka se rozhlédla po stole, ale nebylo na něm nic jiného než čaj. „Žádné víno nevidím,” podotkla.
„Žádné tu není,” odpověděl zajíc Březňák.
„Pak od vás nebylo příliš zdvořilé mi jej nabízet,” řekla naštvaně Alenka.
„Nebylo od vás zdvořilé přisednout si bez pozvání, ” odpověděl zajíc Březňák.
„Nevěděla jsem, že je to váš stůl,” řekla Alenka: „je prostřeno pro mnohem víc než pro tři”
„Potřebovala byste ostříhat,” poznamenal Kloboučník. Už nějakou chvíli si se zvědavostí Alenku prohlížel a tohle byla jeho první slova.
„A vy byste se měl odnaučit dělat osobní poznámky, je to velmi neslušné” řekla Alenka poněkud stroze.
Když to uslyšel Kloboučník, vyvalil oči; ale jediné co řekl, bylo: „ Proč je havran jako psací stůl? ”
„Konečně, teď bude legrace! ” pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začali dávat hádanky - myslím, že to uhodnu, ” dodala nahlas.
„Chcete tím říci, že si myslíte, že na to dokážete najít odpověď? ” zeptal se Zajíc Březňák.
„Přesně tak, ” řekla Alenka.
„Pak byste měla říci to, co si myslíte, ” pokračoval zajíc Březňák.
„Taky že ano, ” odpověděla spěšně Alenka ; „ alespoň – alespoň si myslím to, co říkám - to je to samé, ne?. ”
„Není to vůbec to samé! ” řekl kloboučník. „To byste stejně tak mohla říct, že ‘Vidím, co jím’ je to samé jako ‘Jím, co vidím’! ”
Kapitola VII
OdpovědětVymazatŠílený čajový dýchánek
Pod stromem, stojícím před domem, byl prostřený stůl a zajíc Březňák a Kloboučník u něho popíjeli čaj. Plch seděl mezi nimi, hluboce spal, a ti dva ho používali jako polštářek, opírali si o něj lokty a hovořili přes jeho hlavu. „Pro Plcha velmi nepohodlné,“ pomyslela si Alenka, „jen protože spí, tak je to nejspíš jedno.
Stůl byl velký, ale ti tři se tísnili u sebe v jednom rohu. „Nemáme místo! Nemáme místo!“ křičeli, když viděli přicházet Alenku. „Je tu spousta místa!“ řekla Alenka rozhořčeně a sedla si do velkého křesla v čele stolu.
„Dej si víno,“ řekl zajíc Březňák povzbudivým tónem.
Alenka se rozhlédla po stole, ale nebylo tam nic než čaj. „Nevidím žádné víno,“ podotkla.
„Žádné tu není,“ odpověděl zajíc Březňák.
„Potom od tebe není zdvořilé mi ho nabízet,“ řekla Alenka nazlobeně.
„Od tebe nebylo zdvořilé sednout si bez pozvání,“ odpověděl zajíc Březňák.
„Nevěděla jsem, že je to tvůj stůl,“ řekla Alenka, je prostřený pro mnohem víc než tři.“
„Potřebovala bys ostříhat,“ ozval se Kloboučník. Notnou chvíli si už Alenku zvědavě prohlížel a tohle bylo první, co řekl.
„Měl by ses odnaučit dělat osobní poznámky,“ odpověděla Alenka s kapkou přísnosti, „Je to velmi nezdvořilé.“
Když to Kloboučník slyšel tak doširoka otevřel oči, ale vše, co řekl bylo: „Proč je havran jako psací stůl?“
„Tak teď se trochu pobavíme!“ pomyslela si Alenka. „To jsem ráda, že začali s hádankami - Myslím, že to uhodnu,“ dodala nahlas.
„Myslíš, že máš na to, abys to uhodla?“ podivil se zajíc Březňák.
„Přesně tak,“ odvětila Alenka.
„Pak bys měla říci, co si myslíš,“ pokračoval zajíc Březňák.
„Ovšem,“ odpověděla Alenka spěšně; „alespoň - alespoň myslím, co říkám - to je to samé, víš.“
„Ani trochu to není to samé!“ řekl Kloboučník. „To potom můžeš stejně tak říci, že ‚vidím, co jím‘ je to samé jako ‚jím, co vidím‘!“
„Stejně tak můžeš říci“, dodal zajíc Březňák, „že ‚líbí se mi, co dostanu‘ je to samé jako ‚dostanu, co se mi líbí‘.“
Daniel Hřebačka
Kapitola VII
OdpovědětVymazatBláznivý čajový dýchánek
Před domem stál strom, pod tím stromem byl prostřený stůl a Březňák s Kloboučníkem si právě vychutnávali svůj čaj: mezi nimi seděl tvrdě spící Plch, kterého ti dva používali jako polštář - odpočívaly na něm jejich lokty - a bavili se nad ním. "Pro Plcha velice nepohodlné," pomyslela si Alenka; "ale jestli spí, myslím, že to nevadí."
Ten stůl byl velký, ale ti tři byli namačkaní u jednoho konce. "Není tu místo, není tu místo!" Volali, když viděli přicházet Alenku. "Je tady spoustu místa!" řekla Alenka rozhořčeně a sedla si do velkého křesla v čele stolu.
"Dej si víno," řekl Březňák povzbudivým tónem.
Alenka si prohlédla celý stůl, ale neviděla nic jiného, než čaj. "Nevidím žádné víno," podotkla.
"Také tu žádné není," řekl Březňák.
"Pak od vás nebylo moc zdvořilé nabídnout ho," řekla Alenka zlostně.
"Od tebe zase nebylo zdvořilé sednout si bez pozvání," řekl Březňák.
"Nevěděla jsem, že je to váš stůl." řekla Alenka: "je prostřený pro mnohem více než pro tři."
"Potřebovala bys ostříhat," řekl Kloboučník. Už chvíli Alenku zvědavě pozoroval a tohle bylo první, co řekl.
"Měl byste se naučit nepronášet osobní připomínky," řekla Alenka přísně: "Je to velice neurvalé."
Kloboučník na to vykulil oči, ale jediné, co řekl, bylo "Proč je havran jako psací stůl?"
"Tak, teď se můžeme trochu pobavit!" pomyslela si Alenka. "Těší mě, že jste začal s hádankami - věřím, že ji uhádnu," dodala nahlas.
"Tím chceš říct, že si myslíš, že ji můžeš zodpovědět?" řekl Březňák.
"Přesně tak," řekla Alenka.
"Pak bys měla říct, co si tedy myslíš," pokračoval Březňák.
"Řeknu," odpověděla Alenka ukvapeně; "přinejmenším - přinejmenším tím myslím to, co jsem řekla - je to totiž to samé, víte."
"Ani trochu to není to samé!" řekl Kloboučník. "Proč, to bys mohla prostě říct, že ´Vidím, co jím´ je to samé jako ´Jím, co vidím´!"
Eva Vlková
Kapitola 7
OdpovědětVymazatŠílený čajový dýchánek
Pod stromem, u domu byl prostřený stůl a na něm si dávali Zajíc Březňák a Kloboučník čaj, Plch seděl mezi nimi, tvrdě spal a oni ho použili jako polštář, byli opřeni lokty o něj a povídali si přes jeho hlavu. "Velmi nepohodlné pro Plcha", pomyslela si Alenka; "spí, tak předpokládám, že mu to nevadí."
Ten stůl byl velký, ale všichni tři byli "smrsknuti" u jednoho rohu. "Není tu místo, není tu místo." Pokřikovali, když uviděli Alenku přicházet. "Je tu příliš mnoho místa!", řekla Alenka a posadila se do velkého křesla na konci stolu.
"Vem si víno", Zajíc Březňák jí to řekl povzbudivým tónem.
Alenka se porozhlédla po stole, ale nic na něm nebylo, jen čaj. "Nevidím žádné víno", zmínila.
"Vždyť tu není žádné", odpověděl Zajíc Březňák.
"Tak potom není zdvořilé mi to nabízet," řekla Alenka naštvaně.
"To není od tebe zdvořilé přisednout si bez pozvání," namítal Zajíc Březňák.
"Nevěděla jsem, že to je váš stůl," ještě řekla: "je to prostřený i pro více lidí než jen tři."
"Potřebuješ ostříhat," řekl Kloboučník. Díval se na Alenku nějaký čas s velkou zvědavostí, přičemž tohle byla jeho první slova.
"Měl byste se naučit nepoužívat osobní poznámky." Alenka dodala s trochou přísnosti: „To bylo od vás drzé.“
Kloboučník otevřel oči, když tohle uslyšel; řekl jen: „Proč vypadá havran jako psací stůl?“
„No, konečně se začneme bavit.“, pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že se ptají na hádanky. – Věřím, že tohle uhádnu,“ zmínila už nahlas.
„Takže si myslíš, že dokážeš na tuhle otázku odpovědět?“, zeptal se Zajíc Březňák.
„Přesně tak.“, odpověděla mu.
„Tak poté bys nám měla říct, jak to chápeš,“ Zajíc Březňák pokračoval.
„Ano, dokážu.“, Alenka letmo odpověděla. „Přinejmenším – teda vím, co jsem alespoň říkala – a to je to samé, víte?“
„To teda není ani trochu to samé!, řekl jí Kloboučník. „To je tak, jako když povíš: vidím, co sním, znamená to samé, co sním, to uvidím!“
Barbora Střelcová
7. kapitola
OdpovědětVymazatBláznivý čajový dýchánek
Pod stromem rostoucím před domem stál prostřený stůl, kde si Zajíc Březňák a Klouboučník právě dávali čaj: Plch sedící mezi nimi tvrdě spal, ti dva si o něj opírali lokty jakoby to byl polštář a povídali si přes jeho hlavu. “To musí být velmi nepohodlné pro Plcha,“ pomyslela si Alenka; „ale protože spí, tak mu to asi nevadí.“
Stůl byl dost veliký, ale ti tři byli namačkáni v jednom rohu. „Není místo! Není místo!“ křičeli, když viděli Alenku přicházet. „Tady je spousta místa!“ Alenka rozhořčeně protestovala, a posadila se do velkého křesla na jednom konci stolu.
„Dej si víno,“ pobídl jí Zajíc Březňák.
Alenka se rozhlédla po stole, ale nebylo na něm nic jiného než čaj. „Nevidím žádné víno,“ podotkla.
„Také tu žádné není,“ řekl Zajíc Březňák.
„To tedy nebyla příliš zdvořilá nabídka,“ řekla Alenka podrážděně.
To tedy nebylo příliš zdvořilé, přisednout si bez pozvání,“ odvětil Zajíc Březňák.
„Nevěděla jsem, že je to váš stůl,“ namítla Alenka: „je prostřený pro mnohem více osob, než jen pro tři.“
„Měla by sis nechat ostříhat vlasy,“ přidal se do rozhovoru Kloboučník. Celou dobu Alenku zvědavě pozoroval a nyní poprvé promluvil.
„Měl by ses naučit neříkat osobní připomínky,“ napomenula ho přísně Alenka: „Je to velmi neslušné.“
Když to Klouboučník slyšel, široce otevřel oči, ale řekl jen „Proč je havran jako psací stůl?“
„No tak, měli bychom si užít trochu legrace!“ pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začali dávat hádanky – Věřím, že to uhodnu,“ dodala nahlas.
„Myslíš, že můžeš uhádnout odpověď?“ otázal se Zajíc Březňák.
„Přesně tak“ řekla Alenka.
„Řekni tedy co si myslíš, že to je,“ pokračoval Zajíc Březňák.
„Myslím,“ Alenka rychle odpověděla; „asi – asi chci říct, co myslím – že to je to samý, víš.“
„Ani trochu to není to samé!“ řekl Kloboučník. „Stejně tak bys mohla říct, že ´vidím, co jím´ je to samé jako ´jím co vidím´“
„A stejně tak bys mohla říct“, přidal se Zajíc Březňák, „že ´líbí se mi, co dostanu´ je to samé jako ´dostanu, co se mi líbí´.“
Marie Sedláková
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatKapitola VII.
OdpovědětVymazatBláznivý čajový dýchánek
Pod stromem u domku se nacházel prostřený stůl, u kterého Březňák a Kloboučník popíjeli čaj: plch seděl mezi nimi, tvrdě spal a Březňák s Kloboučníkem ho používali jako polštář, jejich lokty byly opřené na Plchovi a oni dva si povídali nad jeho hlavou. "Velmi nepohodlné pro toho plcha," pomyslela si Alenka, "doufám, že mu to nevadí, když spí."
Stůl byl veliký, ale ti tři byli namačkáni na sebe v jednom rohu stolu. "Nemáme místo! Nemáme místo!" zakřičeli naráz, když uviděli Alenku přicházet. "Tady je spoustu místa!" řekla Alenka pobouřeně a posadila se do velkého křesla na jednom konci stolu.
"Nalij si víno," řekl Březňák povzbudivým tónem.
Alenka se rozhlédla po stole, ale nebylo na něm nic jiného, než čaj. "Nevidím žádné víno," poznamenala Alenka.
"Žádné tu není," odpověděl Březňák.
"Pak to od vás nebylo moc zdvořilé nabízet víno," řekla Alenka rozzlobeně.
"Nebylo to od tebe zdvořilé posadit se bez pozvání," řekl Březňák.
"Nevěděla jsem, že je to váš stůl," řekla Alenka. "Je prostřený pro mnohem víc, než pro tři."
"Potřebuješ ostříhat vlasy," řekl Kloboučník. Sledoval zvědavě Alenku už pěknou chvíli a tohle bylo poprvé, co promluvil.
"Měl by jste se naučit neříkat osobní poznámky," řekla Alenka přísně. "Je to velmi nezdvořilé."
Když to Kloboučník uslyšel, vykulil oči, ale řekl pouze: "Proč je havran jako psací stůl?"
"No, konečně si užijeme nějakou legraci!" pomyslela si Alenka. "Mám radost, že začali pokládat hádanky - věřím, že je uhádnu," dodala nahlas.
"Myslíš, že dokážeš odpovědět?" zeptal se Březňák.
"Přesně tak," řekla Alenka.
"Tak tedy řekni, co si myslíš," pokračoval Březňák.
"Řeknu," odvětila Alenka, "aspoň - aspoň si myslím to, co říkám - to je ta samá věc, víte."
"To není ta samá věc ani trochu!" řekl Kloboučník. "Vždyť to bys tedy mohla říct "Vidím co jím" je stejné jako "Jím co vidím"!"
"Také bys mohla říct," přidal Březňák, "že "líbí se mi to, co dostanu" je to samé jako dostanu to, co se mi líbí"!"
Bláznivý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatU domu stál pod stromem prostřený stůl, u kterého si Zajíc Březňák s Kloboučníkem dávali čaj: mezi nimi seděl tvrdě spící Plšík, který svým sousedům sloužil jako polštář, oba se o něj opírali lokty a povídali si nad jeho hlavou. "Pro Plšíka jistě velmi nepohodlné," pomyslela si Alenka, "ale protože spí, tak předpokládám, že mu to nevadí.“
Stůl byl velký, ale přesto se všichni tři mačkali na jednom rohu. "Není místo! Není místo!" křičeli, když uviděli Alenku přicházet. "Je tu spousta místa!" pronesla rozhořčeně Alenka a usadila se do velkého křesla na konci stolu.
"Dej si víno," zvolal Zajíc Březňák povzbudivě.
Alenka očima přelétla stůl, ale nebylo na něm nic jiného než čaj. "Nevidím žádné víno," poznamenala.
"Žádné tu není," pravil Zajíc Březňák.
"V tom případě od tebe nebylo moc zdvořilé mi ho nabízet," řekla Alenka rozzlobeně.
"Od tebe zase nebylo zdvořilé sedat si bez pozvání," odpověděl Zajíc Březňák.
"Nevěděla jsem, že je to jen váš stůl," řekla Alenka, "je prostřený pro mnohem více než pro tři."
"Potřebuješ ostříhat," prohodil Kloboučník. Nějakou chvíli se na Alenku s velkou zvědavostí díval a teď poprvé promluvil.
"Měl by ses naučit nepronášet osobní připomínky," vytkla mu přísně Alenka. "Je to velice hrubé."
Když to Kloboučník uslyšel, tak vykulil oči, ale řekl jen: "Proč je havran jako psací stůl?"
"Tak, konečně si užijeme legraci!" pomyslela si Alenka. "Jsem ráda, že se začaly dávat hádanky - určitě je uhádnu," dodala nahlas.
"Myslíš, že dokážeš najít odpověď?" zeptal se Zajíc Březňák.
"Přesně tak," ujistila ho Alenka.
"Potom tedy řekneš, co si myslíš," pokračoval Zajíc Březňák.
"Řeknu," odpověděla rychle Alenka, "alespoň - alespoň si myslím to, co říkám - to je to samé, víš."
"Vůbec to není to samé!" vyštěkl Kloboučník. "Vždyť bys mohla stejně tak říct, že "Vidím, co jím" je to samé jako "Jím, co vidím"!"
"Taky bys mohla říct," přidal se Zajíc Březňák, "že "líbí se mi to, co dostanu" je to stejné jako "dostanu to, co se mi líbí!"
Lucie Suchanová
Bláznivý čajový dýchánek- správná verze
OdpovědětVymazatU domu pod stromem stál prostřený stůl, u kterého Zajíc Březňák s Kloboučníkem popíjeli čaj: mezi nimi seděl Plšík, tvrdě spal a sloužil sousedům jako polštář, oba se o něj opírali lokty a povídali si nad jeho hlavou. "Pro Plšíka jistě velmi nepohodlné," pomyslela si Alenka, "ale protože spí, tak předpokládám, že mu to nevadí.“
Stůl byl sice velký, ale přesto byli všichni tři namačkaní na jednom rohu. "Není tu místo! Není tu místo!" křičeli, když uviděli Alenku přicházet. "Je tu spousta místa!" řekla rozhořčeně Alenka a sedla si do velkého křesla na konci stolu.
"Dej si víno," křikl Zajíc Březňák povzbudivě.
Alenka očima prolétla stůl, ale neviděla na něm nic jiného než čaj. "Nevidím žádné víno," poznamenala.
"Také tu žádné není," řekl Zajíc Březňák.
"V tom případě od tebe nebylo moc zdvořilé mi ho nabídnout," řekla Alenka rozzlobeně.
"Od tebe zase nebylo zdvořilé sednout si bez pozvání," odpověděl Zajíc Březňák.
"Nevěděla jsem, že je to jen váš stůl," řekla Alenka, "je prostřený pro více než tři."
"Potřebovala bys ostříhat," prohodil Kloboučník. Celou dobu Alenku jen zvědavě pozoroval, tohle bylo první, co řekl.
"Měl by ses odnaučit pronášet osobní připomínky," odpověděla přísně Alenka. "Je to velice hrubé."
Když to Kloboučník slyšel, vykulil oči, ale řekl jen: "Proč je havran jako psací stůl?"
"Tak, konečně se trochu pobavíme!" pomyslela si Alenka. "Jsem ráda, že se začaly dávat hádanky - určitě je uhádnu," dodala nahlas.
"Myslíš, že dokážeš najít odpověď?" zeptal se Zajíc Březňák.
"Přesně tak," ujistila ho Alenka.
"Potom bys tedy měla říct, co si myslíš." pokračoval Zajíc Březňák.
"Řeknu," odpověděla rychle Alenka, "alespoň - alespoň si myslím to, co říkám - to je to samé, víš."
"To vůbec to není to samé!" vykřikl Kloboučník. "Vždyť bys mohla stejně tak říct, že "Vidím, co jím" je to samé jako "Jím, co vidím"!"
"Taky bys mohla říct," přidal se Zajíc Březňák, "že "líbí se mi to, co dostanu" je to stejné jako "dostanu to, co se mi líbí!"
Lucie Suchanová
Kapitola VII
OdpovědětVymazatDivoký čajový dýchánek
Před domem byl pod stromy prostřený stůl a Zajíc s Kloboučníkem na něm měli čaj. Plch mezi nima rychle usnul a ti dva kolem ho využvali jako opěradlo. Měli o něj opřené lokty a bavili se nad jeho hlavou. ,,To musí být pro Plcha velmi nepohodlné.“ Pomyslila si Alenka. „Ale dokud spí, tak mu to snad nevadí.“
Stůl byl docela velký, ale všichni tři byli namačkaní u sebe v jednom rohu. „Není místo! Není místo!“ Vyjekli oba, když viděli Alenku přicházet. „Je tady spoustu místa!“ řekla Alenka rozhořčeně a sedla si do velkého křesla na konci stolu.
„Dejte si víno,“ řekl Zajíc povzbudivě. Alenka se podívala kolem, ale neviděla nic kromě čaje. „Nevidím žádné víno,“ namítla.
„Žádné tu není.“ Řekl Zajíc.
„Potom to tedy od vás není moc zdvořilé nabízet.“ Řekla Alenka naštvaně.
„Od vás zase nebylo moc zdvořilé si sednout, aniž by vás někdo pozval,“ řekl Zajíc.
„Nevěděla jsem, že je to váš stůl,“ řekla Alenka, „je tady více místa než jen pro tři.“
„Potřebovala bys ostříhat“ řekl Kloboučník a díval se nějakou dobu na Alenku s dobrou dávkou kuráže, když poprvé promluvil. „A vy byste se měl naučit nemít osobní poznámky,“ odvětila Alenka přísně, „je to velmi neslušné.“
Když to kloboučník slyšel, vykulil oči, ale řekl na to jen: „Proč je havran jako psací stůl?“
„Notak, měli bychom se teď nějak zabavit!“ pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že se začali dávat hádanky – věřím, že je uhodnu,“ podotknula nahlas.
„Myslíš, že na to dokážeš najít odpověď?“ zeptal se Zajíc Březnák.
„Přesně tak,“ odvětila Alenka.
„Pak tedy řekni, co si myslíš,“ pokračoval Zajíc Březňák.
„Fajn,“ odpověděla Alenka ukvapeně: „alespoň – alespoň myslím to, co říkám – to je úplně stejné, víte ?.“
„Ne tak docela!“ řekl Kloboučník: „proč si rovněž nezkusíš říct „Vidím co jím“ je to samé jako „Jím co vidím!“ ?
„To bys také mohla říct,“ dodal Zajíc Březňák: „že máš ráda to, co dostaneš‘ je stejné jako „Dostanu to, co se mi líbí.“
Ladislav Průšek
jenom sem si dovolil.... k tematu :-D
OdpovědětVymazathttp://www.youtube.com/watch?v=w_0F-GB053k
Bláznivá odpolední společnost
OdpovědětVymazatPřed domem u stromu byl prostřený stůl a u něho Zajíc Březňák a Kloboučník pili čaj: mezi nimi seděl Plch, tvrdě spal, a ti dva ho využili jako polštářek pod lokty a povídali si přes jeho hlavu. „Pro Plcha velmi nepohodlné“, pomyslela si Alenka. „ale protože spí, tak mu to asi nevadí.“
Stůl byl velký, ale všichni tři byli namáčknutí u jednoho jeho rohu. „Není místo! Není místo!“ vykřikli, když viděli přicházet Alenku. „Je tu spousta místa!“ řekla Alenka pobouřeně a posadila se do velkého křesla u jednoho konce stolu.
„Dej si víno,“ nabídl Zajíc Březňák povzbudivým tónem.
Alenka se rozhlédla po stole, ale kromě čaje tam nic jiného nebylo. „Nevidím žádné víno,“ poznamenala.
„Žádné není,“ řekl Zajíc Březňák.
„Pak to od vás nebylo příliš zdvořilé, nabízet mi je,“ odpověděla Alenka rozzlobeně.“
„Od tebe nebylo moc zdvořilé přisednout si bez pozvání,“ odvětil Zajíc Březňák.
„Nevěděla jsem, že to je váš stůl,“ řekla Alenka: „je prostřen pro daleko víc lidí než jen tři.“
„Potřebuješ ostříhat,“ řekl Kloboučník. Nějakou dobu se už na Alenku díval s velkou zvědavostí a tohle byla jeho první slova.
„Měl by jste si odpustit osobní připomínky,“ řekla Alenka poněkud přísně: „Je to velmi neslušné.“
Kloboučník vyvalil oči, když tohle uslyšel; ale vše, co řekl, bylo „Proč je havran jako psací stůl?“
„Tak, teď bude nějaká zábava!“ pomyslila si Alenka. „Jsem ráda, že začali dávat hádanky – věřím, že to dokážu uhodnout,“ dodala nahlas.
„Chceš říct, že si myslíš, že na to znáš odpověď?“ otázal se Zajíc Březňák.
„Přesně tak,“ řekla Alenka.
„Pak bys tedy měla říct, co si myslíš,“ pokračoval Zajíc Březňák.
„To jsem řekla,“ odpověděla Alenka rychle; „alespoň – alespoň si myslím, co říkám – a to je to samé, ne?“
„To ani trochu není to samé!“ řekl Kloboučník. „Nuže, to pak můžeš říct, že vidím, co jím je stejné jako jím, co vidím!“
Bláznivý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatU stromu před domem byl prostřený stůl a Zajíc Březňák s Kloboučníkem u něj popíjeli čaj. Plch seděl mezi nimi, tvrdě spal a ti dva ho využívali jako podušku pro lokty a bavili se přes jeho hlavu. „To je pro Plcha velmi nepohodlné,“ pomyslela si Alenka „předpokládám ale, že mu to nevadí, když spí."
Stůl byl velký, ale ti tři se tlačili společně v jednom rohu. „Není místo! Není místo!“ volali, když viděli přicházet Alenku. „Je tu spousta místa!“ řekla Alenka rozhořčeně a sedla si do křesla na konci stolu.
„Dej si víno,“ nabídl jí Zajíc Březňák povzbudivě.
Alenka se rozhlédla po stole, ale nebylo tu nic kromě čaje. „Víno tu nevidím,“ poznamenala. „Žádné tu není.“ řekl Zajíc Březňák.
„Potom od tebe nebylo zrovna zdvořilé ho nabízet,“ řekla Alenka rozhořčeně.
„Od tebe zase nebylo zdvořilé přisednout si bez pozvání,“ řekl Zajíc Březňák.
„Netušila jsem, že je to váš stůl,“ řekla Alenka: „je určený pro více lidí než jen tři.“
„Potřebuješ ostříhat,“ řekl Kloboučník. Pozoroval nějakou chvíli Alenku s velkou zvědavostí a toto bylo první, co řekl.
„Měl by ses odnaučit pronášet osobní poznámky,“ řekla Alenka přísně. „Je to velmi hrubé.“
Když to Kloboučník slyšel, vyvalil oči, ale vše, co řekl, bylo: „Proč je havran jako psací stůl?“
„Tak, teď se pobavíme!“ pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začali dávat hádanky – věřím, že to uhádnu,“ dodala nahlas.
„Tvrdíš, že si myslíš, že na ně dokážeš najít odpověď?“ řekl Zajíc Březňák.
„Přesně tak,“ řekla Alenka.
„Potom bys měla říkat přesně to, co si myslíš,“ pokračoval Zajíc Březňák.
„To dělám,“ odpověděla Alenka rychle; „alespoň – alespoň si myslím, co říkám, to je přece to samé.“
„To není ani zdaleka!“ řekl Kloboučník. „Nuže, to bys klidně taky mohla říct, že ´vidím, co jím´ je to samé jako ´jím, co vidím´!“
„Taky bys mohla říct,“ dodal Zajíc Březňák, „že ´líbí se mi, co dostanu´ je to samé jako ´dostanu, co se mi zlíbí´.“
Kovačová Zuzana
Před domem stál pod stromem prostřený stůl a zajíc Březňák s Kloboučníkem u něj pili čaj: Plch seděl mezi nimi, tvrdě spal a ti dva ho měli jako polštář, opírali si o něj lokty a povídali si přes jeho hlavu. „Velmi nepohodlné pro Plcha,” pomyslela si Alenka; „ale předpokládám, že mu to nevadí když spí.”
OdpovědětVymazatStůl byl veliký, ale ti tři byli všichni namačkaní v jednom rohu. „Není tu místo! Není tu místo!” křičeli když uviděli Alenku přicházet. „Je tu spoustu místa!” odpověděla Alenka pobouřeně a posadila se do obrovského křesla v čele stolu.
„Dejte si trochu vína,” pobídl zajíc Březňák Alenku.
Alenka se rozhlédla po stole, ale nebylo na něm nic jiného než čaj. „Žádné víno nevidím,” podotkla.
„Žádné tu není,” odpověděl zajíc Březňák.
„Pak od vás nebylo příliš zdvořilé mi jej nabízet,” řekla naštvaně Alenka.
„Od vás nebylo zdvořilé přisednout si bez pozvání, ” odpověděl zajíc Březňák.
„Nevěděla jsem, že je to váš stůl,” řekla Alenka: „je prostřeno pro mnohem víc než pro tři”
„Potřebovala byste ostříhat,” poznamenal Kloboučník. Už nějakou chvíli si zvědavě Alenku prohlížel a tohle byla jeho první slova.
„A vy byste se měl odnaučit dělat osobní poznámky, je to velmi neslušné” řekla Alenka poněkud stroze.
Když to uslyšel Kloboučník, vyvalil oči; jediné co však řekl, bylo: „Proč je havran jako psací stůl? ”
„Konečně, teď bude zábava! ” pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začali dávat hádanky - myslím, že to uhodnu, ” dodala nahlas.
„Chcete tím říci, že si myslíte, že na to dokážete odpovědět? ” zeptal se zajíc Březňák.
„Přesně tak, ” řekla Alenka.
„Pak byste měla říci to, co si myslíte, ” pokračoval zajíc Březňák.
„Taky že říkám, ” odpověděla spěšně Alenka ; „ alespoň – alespoň si myslím to, co říkám - to je to samé, ne? ”
„Není to vůbec to samé! ” řekl Kloboučník. „To byste stejně dobře mohla říci, že ‘Vidím, co jím, je to samé jako ‘Jím, co vidím!, ”
Bláznivý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatPod stromem, za nímž stál dům, byl prostřený stůl, u kterého si Zajíc Březňák s Kloboučníkem dávali čaj, Plch sedící mezi nimi spal tvrdě, a tak si ti dva z něho udělali polštář, opřeli si o něj lokty a povídali si přes jeho hlavu. "Velice nepohodlné pro Plcha," pomyslela si Alenka, "ale protože spí, doufám, že mu to nevadí."
Stůl byl obrovský, ale všichni tři byli namačkáni do jednoho rohu. "Není místo! Není místo!" vykřikovali, když uviděli přicházet Alenku. "Je tu spoustu místa" namítla pobouřeně Alenka a sedla si do obrovského křesla na konci stolu.
"Dej si víno", nabídl Zajíc Březňák povzbudivým tónem. Alenka se porozhlédla kolem stolu, ale žádné víno tam nebylo, jen čaj. "Žádné víno nevidím," namítla.
"Žádné tu není," prohlásil Zajíc Březňák.
"Potom není od tebe příliš zdvořilé ho nabízet" dál namítla Alenka rozzlobeně.
"A od tebe nebylo zdvořilé si sem sedat bez pozvání" odvětil Zajíc Březňák.
"Netušila jsem, že je to váš stůl," řekla Alenka. "Je prostřený pro mnohem víc než pro tři."
"Potřebovala bys zastřihnout vlasy," promluvil Kloboučník. Pozoroval Alenku se zvědavostí už delší dobu, a takto poprvé promluvil.
"Měl by sis odpustit takové poznámky," odpověděla Alenka přísně. "Je to velice neslušné."
Kloboučník vyvalil oči, jakmile to uslyšel, ale vše, co řekl bylo: "Proč je havran jako psací stůl?"
"Pojďte, měli bychom se teď nějak pobavit!" pomyslela si Alenka. "Jsem ráda, že začali dávat hádanky-věřím, že bych je mohla uhodnout," dodala nahlas.
"Tím myslíš, že bys na ně dovedla najít odpověď?" zeptal se Zajíc Březňák.
"Přesně tak," odpověděla Alenka.
"Potom bys měla říct, co myslíš," dál pokračoval Zajíc Březňák.
"Vždyť to dělám," odpověděla Alenka rychle, "alespoň-alespoň si myslím, co říkám-to je to samé, přeci."
"To není to samé!" řekl Kloboučník. "To bys pak mohla taky klidně říct, že "Vidím, co jím" je to samé jako "Jím, co vidím"!
"A stejně tak bys mohla říci, že 'líbí se mi, co dostanu' je totéž jako 'dostanu, co se mi líbí'!"
Peterová
Bláznivý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatU domu stál pod stromem prostřený stůl, u kterého si Zajíc Březňák s Kloboučníkem dávali čaj: mezi nimi seděl tvrdě spící Plšík, který svým sousedům sloužil jako polštář, oba se o něj opírali lokty a povídali si nad jeho hlavou. "Pro Plšíka jistě velmi nepohodlné," pomyslela si Alenka, "ale protože spí, tak předpokládám, že mu to nevadí.“
Stůl byl velký, ale přesto se všichni tři mačkali na jednom rohu. "Není místo! Není místo!" křičeli, když viděli Alenku přicházet. "Je tu spousta místa!" pronesla rozhořčeně Alenka a usadila se do velkého křesla na konci stolu.
"Dejte si víno," řekl Zajíc Březňák povzbudivě.
Alenka očima přelétla stůl, ale nebylo na něm nic jiného než čaj. "Žádné víno nevidím," poznamenala.
"Žádné tu není," pravil Zajíc Březňák.
"V tom případě od vás nebylo moc zdvořilé mi ho nabízet," řekla Alenka rozzlobeně.
"Od vás zase nebylo zdvořilé sedat si bez pozvání," odpověděl Zajíc Březňák.
"Nevěděla jsem, že je to jen váš stůl," řekla Alenka, "je prostřený pro mnohem více než pro tři."
"Potřebujete ostříhat," prohodil Kloboučník. Nějakou chvíli se na Alenku s velkou zvědavostí díval a teď poprvé promluvil.
"Měl byste se odnaučit dělat takové osobní poznámky," vytkla mu přísně Alenka. "Je to velice hrubé."
Když to Kloboučník uslyšel, vyvalil oči, ale řekl jen: "Proč je havran jako psací stůl?"
"Tak, konečně si užijeme legraci!" pomyslela si Alenka. "Jsem ráda, že se začaly dávat hádanky - určitě to uhádnu," dodala nahlas.
"Myslíte, že dokážete najít odpověď?" zeptal se Zajíc Březňák.
"Přesně tak," ujistila ho Alenka.
"Pak byste tedy měla říkat to, co si myslíte," pokračoval Zajíc Březňák.
"Taky, že ano," odpověděla rychle Alenka, "alespoň - alespoň si myslím to, co říkám - to je to samé, víte."
"Vůbec to není to samé!" řekl Kloboučník. "Vždyť byste mohla stejně tak říct, že "Vidím, co jím" je to samé jako "Jím, co vidím"!"
"Také byste mohla říct," přidal se Zajíc Březňák, "že "líbí se mi to, co dostanu" je to samé jako "dostanu to, co se mi líbí!"
Linda Müllerová
OPRAVA:
OdpovědětVymazatBláznivý čajový dýchánek
Pod stromem naproti domu byl prostřený stůl a Zajíc Březňák s Kloboučníkem si tam dávali čaj, Plch sedící mezi nimi tvrdě spal a ti dva si z něho udělali polštář, opřeli si o něj lokty a klábosili přes jeho hlavu. "Velice nepohodlné pro Plcha," pomyslela si Alenka,"ale snad mu to nevadí, když spí."
Stůl byl obrovský, ale všichni tři byli natěsnaní do jednoho rohu. "Není místo! Není místo!" vykřikovali, když viděli Alenku přicházet." Je tu spoustu místa" namítla Alenka rozhořčeně a sedla si do obrovského křesla na jednom konci stolu.
"Nabídni si víno", navrhl Zajíc Březňák povzbudivým tónem. Alenka se poohlédla po stole, ale žádné tam nebylo, jen čaj. "Žádné víno nevidím," podotkla.
"Žádné tu není," prohlásil Březňák.
"Tak to potom není od tebe moc zdvořilé mi ho nabízet," namítla Alenka rozzlobeně.
"Od tebe nebylo zdvořilé si sem sedat bez pozvání," odvětil Zajíc Březňák.
"Netušila jsem, že je to váš stůl," řekla Alenka; "je prostřený pro mnohem víc než tři."
"Potřebovala bys ostříhat," řekl Kloboučník. Pozoroval Alenku už delší dobu s velkou zvědavostí a teď poprvé promluvil.
"Měl by sis odpustit takovéto poznámky," poznamenala Alenka s jistou přísností. "Je to velice neslušné."
Kloboučníkovi málem vypadly oči, jak to uslyšel, ale dostal ze sebe jen "Proč je havran jako psací stůl?"
"Je čas na zábavu!" napadlo Alenku. "To mám radost, že začali dávat hádanky - Myslím, že bych to mohla uhodnout," dodala hlasitě.
"Tím myslíš, že si myslíš, že bys na ni dokázala najít správnou odpověď?" zeptal se Zajíc Březňák.
"Přesně tak," odpověděla Alenka.
"Pak bys měla říct co myslíš," pokračoval Zajíc Březňák.
"Vždyť říkám," odvětila spěšně Alenka, "alespoň - alespoň si myslím, co říkám - to je přece to samé."
"To tedy není ani trochu!" začal Kloboučník. "To bys pak mohla také klidně říct, že "Vidím, co jím" je stejné jako "Jím, co vidím"!"
"To bys pak mohla také klidně říct", dodal Zajíc Březňák, že "Líbí se mi co dostanu" je stejné jako "Dostanu, co se mi líbí."
Bušková Jaroslava
Potrhlá čajová sešlost - oprava
OdpovědětVymazatPod stromem před domem stál prostřený stůl, u kterého Zajíc Březňák s Kloboučníkem popíjeli čaj: Plch, který seděl mezi nimi, tvrdě spal a ti druzí dva ho využívali jako polštář, opírali se o něj lokty a rozmlouvali spolu přes jeho hlavu.
„Velmi nepohodlné pro Plcha,“ pomyslela si Alenka; „ale protože spí, tak mu to asi nevadí.“
Stůl byl sice dost velký, ale ti tři byli namačkaní všichni u jednoho rohu. „Není místo! Není místo!“ křičeli, když uviděli přicházet Alenku. „Je tu spousta místa!“ odpověděla Alenka uraženě a posadila se do velikánského křesla na konci stolu.
„Dejte si trochu vína,“ řekl jí Březňák povzbudivě.
Alenka se rozhlédla po stole, ale nebylo tam nic než jen čaj. „Žádné víno tu nevidím,“ podotkla.
„Žádné tu není,“ odpověděl Březňák.
„Pak od vás ale nebylo příliš zdvořilé mi jej nabízet,“ řekla Alenka rozzlobeně.
„Od vás zase nebylo příliš zdvořilé posadit se bez pozvání,“ odvětil Březňák.
„Netušila jsem, že je to váš stůl,“ řekla Alenka: „je prostřen pro mnohem víc než jen pro tři.“
„Potřebovala byste ostříhat,“ řekl Kloboučník. Už nějakou chvíli si Alenku zvědavě prohlížel a tohle bylo první, co řekl.
„Měl byste se odnaučit dělat osobní poznámky,“ řekla mu Alenka přísně: „Je to velmi nezdvořilé“.
Když to Kloboučník zaslechl, vypoulil oči; ale všechno, co pak řekl bylo jen „Proč je havran jako psací stůl?“
„No, zdá se, že by tu teď mohla být zábava,“ pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začali dávat hádanky – věřím, že je uhádnu,“ dodala už nahlas.
„Tvrdíte, že si myslíte, že dokážete najít odpověď?“ zeptal se Březňák.
„Přesně tak,“ řekla Alenka.
„Pak byste tedy měla říci, co si myslíte,“ pokračoval Březňák.
„Taky že ano,“ odpověděla Alenka chvatně: „alespoň – alespoň si myslím to, co říkám – to je totéž, že?“
„Ani trochu to není totéž,“ řekl Kloboučník. „Protože byste stejně tak mohla říci, že 'vidím, co jím' je totéž jako 'jím, co vidím'!“
„Stejně tak byste mohla říci,“ dodal Březňák, „že 'líbí se mi, co dostanu' je totéž jako 'dostanu, co se mi líbí'!“
Bulová Kristýna
OPRAVA
OdpovědětVymazatPotrhlý čajový dýchánek
Před domem pod stromem byl prostřený stůl, kde Zajíc Březňák a Kloboučník popíjeli čaj: Plch seděl mezi nimi, tvrdě spal a ti dva si z něho udělali podpěrku na lokty a povídali si přes jeho hlavu. „Velmi nepohodlné pro Plcha,“ pomyslela si Alenka; „jenom že spí, tak mu to nevadí.“
Stůl byl obrovský, přesto se ti tři mačkali v jednom rohu. „Není místo! Není místo!“ křičeli, když spatřili blížící se Alenku. „Je tu spousta místa!“ řekla Alenka rozhořčeně a sedla si na křeslo do čela stolu.
„Dej si víno,“ řekl Březňák Alence.
Alenka se podívala po stole, ale nebylo tam nic jiného než čaj. „Víno nevidím,“ poznamenala.
„Žádné tu taky není,“ odvětil Březňák.
„Pak tedy není moc zdvořilé nějaké nabízet,“ řekla dopáleně Alenka.
„Nebylo zdvořilé si přisednout bez pozvání,“ řekl Březňák.
„Nevěděla jsem, že to je váš stůl,“ hájila se Alenka: „je prostřeno pro více osob, než jsou jen tři.“
„Potřebuješ ostříhat,“ podotkl Kloboučník. Pozoroval Alenku už nějakou dobu s velikým zaujetím, ale teprve až teď poprvé promluvil.
„Měl byste si odpustit takové to narážky,“ řekla rázně Alenka: „Je to velmi neslušné.“
Kloboučník, po tom co uslyšel, vyvalil oči, ale jediné co řekl, bylo, „Proč je havran jako psací stůl?“
„Tak a teď se konečně pobavíme!“ pomyslila si Alenka. „Jsem ráda, že jste začali dávat hádanky – Věřím, že bych je mohla uhodnout,“ dodala hlasitě.
„To znamená, že si myslíš, že bys na ně dokázala najít odpověď?“ zeptal se Březňák.
„Přesně tak“ řekla Alenka.
„Pak bys měla říct, co myslíš“ pokračoval Březňák.
„Vždyť říkám,“ odvětila váhavě Alenka; „alespoň - - alespoň si myslím, co říkám – to je to samé, snad víš.“
„To není ani trochu to samé!“ řekl Kloboučník. „To bys pak mohla klidně tvrdit 'Vidím, co jím' je stejné jako 'Jím, co vidím'!“
Anna Oberhelová
Potrhlý čajový dýchánek
OdpovědětVymazatPod stromem před domem byl prostřen stůl, kde zajíc Březňák a Kloboučník popíjeli svůj čaj. Plch seděl mezi nimi, tvrdě spal a ti dva ho využili jako podložku na lokty a povídali si přes jeho hlavu. „Pro Plcha velmi nepohodlné,“ pomyslela si Alenka; „ale když takhle spí, myslím, že mu to nevadí.“
Stůl byl rozlehlý, ale všichni tři se mačkali v jednom jeho rohu. „Už žádná místa! Žádná místa!“ Vykřikli, když uviděli přicházet Alenku. „Je tu spoustu místa!“ řekla Alenka pohoršeně a sedla si do velkého křesla na jednom konci stolu.
„Dej si trochu vína,“ řekl Březňák povzbudivým tónem.
Alenka se rozhlédla kolem stolu, ale nebylo na něm nic než čaj. „žádné víno nevidím,“ poznamenala.
„Žádné tu není,“ řekl Březňák.
„Potom od vás nebylo příliš zdvořilé mi ho nabízet,“ odpověděla rozzlobeně Alenka.
„Od tebe nebylo příliš zdvořilé sednout si bez pozvání,“ řekl Březňák.
„Nevěděla jsem, že je to váš stůl,“ řekla Alenka: „je prostřen pro mnohem víc lidí než jen tři.“
„Potřebovala bys ostříhat,“ řekl Kloboučník. Pozoroval Alenku už nějakou dobu s velikou zvědavostí a teprve teď poprvé promluvil.
„Měl byste se naučit vyvarovat se osobních poznámek,“ řekla Alenka poněkud přísně: „Je to velmi nezdvořilé.“
Kloboučník po tom, co uslyšel, vyvalil oči; ale vše co řekl, bylo: „Proč je havran jako psací stůl?“
„No tak, měli bychom si teď užít trochu zábavy!“ pomyslela si Alenka. „jsem ráda, že začali dávat hádanky- určitě je to uhádnu,“ dodala nahlas.
„Znamená to, že si myslíš, že jsi schopna přijít na odpověď?“ řekl Březňák.
„Přesně tak,“ odpověděla Alenka.
„Potom by si měla říkat, co si myslíš,“ pokračoval Březňák.
„To dělám,“ odpověděla Alenka ve spěchu; „alespoň- alespoň si myslím to, co říkám- to je to samé přeci.“
„Vůbec to není to samé!“ řekla Kloboučník. „Nuže, to bys mohla stejně tak říct, že ‚Vidím, co jím‘ je to samé jako ‚Jím, co vidím‘!“
„To bys mohla také říct,“ dodal Březňák,že „Líbí se mi, co dostanu‘ je to samé jako „Dostanu, co se mi líbí.“
Lucie Bernartová
oprava:
OdpovědětVymazatKapitola VII.
Bláznivý čajový dýchánek
Pod stromem u domku se nacházel prostřený stůl, u kterého Březňák a Kloboučník popíjeli čaj: plch seděl mezi nimi, tvrdě spal a Březňák s Kloboučníkem ho používali jako polštář, jejich lokty byly opřené na Plchovi a oni dva si povídali nad jeho hlavou. "Velmi nepohodlné pro toho plcha," pomyslela si Alenka, "doufám, že mu to nevadí, když spí."
Stůl byl veliký, ale ti tři byli namačkáni na sebe v jednom rohu stolu. "Nemáme místo! Nemáme místo!" zakřičeli naráz, když uviděli Alenku přicházet. "Tady je spoustu místa!" řekla Alenka pobouřeně a posadila se do velkého křesla na jednom konci stolu.
"Nalij si víno," řekl Březňák povzbudivým tónem.
Alenka se rozhlédla po stole, ale byl na něm pouze čaj. "Nevidím žádné víno," poznamenala.
"Žádné tu není," odpověděl Březňák.
"Pak to od vás nebylo moc zdvořilé nabízet víno," řekla Alenka rozzlobeně.
"Nebylo to od tebe zdvořilé posadit se bez pozvání," řekl Březňák.
"Nevěděla jsem, že je to váš stůl," řekla Alenka. "Je prostřený pro mnohem víc, než pro tři."
"Potřebuješ ostříhat vlasy," řekl Kloboučník. Sledoval zvědavě Alenku už pěknou chvíli a tohle bylo poprvé, co promluvil.
"Neměl by jste říkat osobní poznámky," řekla Alenka přísně. "Je to velmi nezdvořilé."
Když to Kloboučník uslyšel, vykulil oči, ale řekl pouze: "Proč je havran jako psací stůl?"
"No, konečně si užijeme nějakou legraci!" pomyslela si Alenka. "Mám radost, že se začaly pokládat hádanky - věřím, že je uhádnu," dodala nahlas.
"Myslíš, že dokážeš odpovědět?" zeptal se Březňák.
"Přesně tak," řekla Alenka.
"Tak tedy řekni, co si myslíš," pokračoval Březňák.
"Řeknu," odvětila Alenka, "aspoň - aspoň si myslím to, co říkám - to je ta samá věc, víte."
"To není ta samá věc ani trochu!" řekl Kloboučník. "Vždyť to bys tedy mohla říct "Vidím co jím" je stejné jako "Jím co vidím"!"
"Také bys mohla říct," přidal Březňák, "že "líbí se mi to, co dostanu" je to samé jako dostanu to, co se mi líbí"!"
OPRAVA
OdpovědětVymazatKapitola 7
Šílený čajový dýchánek
Pod stromem, u domu byl prostřený stůl a na něm si dávali Zajíc Březňák a Kloboučník čaj, Plch seděl mezi nimi, tvrdě spal a oni ho použili jako polštář, byli opřeni lokty o něj a povídali si přes jeho hlavu. "Velmi nepohodlné pro Plcha", pomyslela si Alenka; "spí, tak předpokládám, že mu to nevadí."
Ten stůl byl velký, ale všichni tři byli namačkaní u jednoho rohu. "Není tu místo, není tu místo." Volali, když uviděli Alenku přicházet. "Je tu příliš mnoho místa!", řekla Alenka a posadila se do velkého křesla na konci stolu.
"Vem si víno", Zajíc Březňák jí to řekl povzbudivým tónem.
Alenka se porozhlédla po stole, ale nic na něm nebylo, jen čaj. "Nevidím žádné víno", zmínila.
"Vždyť tu není žádné", odpověděl Zajíc Březňák.
"Tak potom není zdvořilé mi to nabízet," řekla Alenka naštvaně.
"To není od tebe zdvořilé přisednout si bez pozvání," namítal Zajíc Březňák.
"Nevěděla jsem, že to je váš stůl", řekla: "je tu prostřeno i pro více lidí než jen tři."
"Potřebuješ ostříhat," řekl Kloboučník. Díval se na Alenku nějaký čas s velkou zvědavostí, přičemž tohle byla jeho první slova.
"Měl byste se naučit nepoužívat osobní poznámky," Alenka dodala s trochou přísnosti: „To bylo od vás drzé.“
Kloboučník otevřel oči, když tohle uslyšel; řekl jen: „Proč vypadá havran jako psací stůl?“
„No, konečně se začneme bavit.“, pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že se ptají na hádanky. – Věřím, že tohle uhádnu,“ zmínila už nahlas.
„Takže si myslíš, že dokážeš na tuhle otázku odpovědět?“, zeptal se Zajíc Březňák.
„Přesně tak.“, odpověděla mu.
„Tak potom bys nám měla říct, co tím myslíš,“ Zajíc Březňák pokračoval.
„Ano, dokážu.“, Alenka letmo odpověděla. „Přinejmenším – teda vím, co jsem alespoň říkala – a to je to samé, víte?“
„To teda není ani trochu to samé!, řekl jí Kloboučník. „To je tak, jako když povíš: vidím, co sním, znamená to samé, co sním, to uvidím!“
Barbora Střelcová
Bláznivý čajový dýchánek - oprava
OdpovědětVymazatPod stromem, přímo naproti domu stál prostřený stůl. Zajíc Březňák a Kloboučník u něj zrovna popíjeli čaj. Plch seděl mezi nimi, klimbal, zbylí dva se z něj udělali polštář, opírali se o něj lokty a povídali si nad jeho hlavou. „To musí být pro Plcha velmi nepohodlné“ pomyslela si Alenka, „ale když spí, tak to asi nevadí.“
Ten stůl byl velký, ale oni se všichni tři mačkali v jednom jeho rohu. „Není tu místo! Není tu místo!“ vykřikli, když spatřili Alenku přicházet. „Je tady SPOUSTA místa!“ řekla Alenka rozhořčeně a usedla do obrovského křesla na konci stolu.
„Dej si trochu vína,“ řekl Březňák povzbudivým hlasem.
Alenka si prohlédla celý stůl, ale nebylo na něm nic jiného než čaj. „Nevidím žádné víno,“ poznamenala.
„Žádné tam není,“ řekl Březňák.
„Pak tedy od tebe nebylo moc zdvořilé ho nabízet,“ řekla Alenka pobouřeně.
„Od tebe nebylo zdvořilé se posadit bez pozvání,“ řekl Březňák.
„Nevěděla jsem, že je to VÁŠ stůl, řekla Alenka: „Je prostřený pro mnohem víc než pro tři.“
„Potřebuješ ostříhat“ řekl Kloboučník. Pozoroval Alenku už nějakou dobu s velkou zvědavostí a teď poprvé promluvil.
„A ty by ses měl naučit nedělat poznámky osobního rázu,“ řekla Alenka trochu přísně, „je to velmi nezdvořilé.“
Kloboučník vykulil oči, jen to uslyšel. Ale jediné co řekl bylo: „Proč je havran jako psací stůl?“
„No tak, užijeme si teď trochu zábavy!“ pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začali pokládat hádanky – Věřím, že tuhle uhádnu“ dodala nahlas.
„Míníš tím, že si myslíš, že dokážeš přijít na odpověď?“ řekl Březňák.
„Přesně tak“ řekla Alenka.
„Potom bys tedy měla říct, co si myslíš,“ pokračoval Březňák.
„Vždyť říkám,“odpověděla Alenka spěšně; “při nejmenším - při nejmenším míním, co říkám – je to stejné, ne?“
„Není to stejné ani trochu!“ řekl Kloboučník. „Nuže, stejně tak bys mohla říct, že ‘vidím, co jím‘ je to samé jako ‘jím, co vidím‘!“
Hana Králová
Bláznivý čajový dýchánek - OPRAVENO
OdpovědětVymazatPřed domem stál pod stromem prostřený stůl a Zajíc Březnák s Klouboučníkem si u něj dávali čaj. Plch seděl mezi nimi a tvrdě spal zatímco si z něj ti druzí dva dělali polštář, opírali si o něj lokty a povídali si. „Pro toho Plcha to musí být nepohodlné" pomyslela si Alenka „ale předpokládám, že mu to nevadí když spí."
Stůl byl velký, ale všichni tři seděli namačkáni v jednom rohu. „Není tu místo! Není tu místo!" vykřikli když viděli přicházet Alenku. „Je tu spousta místa!" řekla rozhořčeně Alenka a sedla si do velkého křesla na konci stolu.
„Dejte si trochu vína" vyzval Zajíc Březňák Alenku.
Alenka se rozhlédla po celém stole, ale nic kromě čaje tam nebylo. „Nevidím žádné víno" podotkla.
„Žádné tu není" řekl Zajíc Březňák.
„Pak od vás není zdvořilé ho nabízet" řekla rozzlobeně Alenka.
„Od vás nebylo zdvořilé si přisednout bez pozvání" řekl Zajíc Březnák.
„Nevěděla jsem, že je to váš stůl" řekla Alenka „je prostřený pro mnohem víc než tři."
„Potřebovala byste ostříhat" řekl Kloboučník. Už nějaký čas si Alenku s velkou zvědavostí prohlížel a tohle bylo první, co řekl.
„Neměl byste dělat osobní poznámky" řelka Alenka přísně „Je to velice neomalené."
Když to Klouboučník slyšel, vykulil oči, ale řekl jen „Proč je havran jako psací stůl?"
„Zdá se, že si tu teď užijeme trochu zábavy" pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začali dávat hádanky - Myslím, že to uhodnu." dodala nahlas.
„Tím chcete říct, že si myslíte, že na to dokážete najít odpověď?" zeptal se Březňák.
„Přesně tak," řekla Alenka
„Pak byste měla říct, co si myslíte" pokračoval Zajíc Březňák.
„To taky dělám" odpověděla chvatně Alenka; „alespoň - alespoň si myslím to, co říkám - to je totéž, že?"
„Vůbec to není totéž!" řekl Kloboučník „Protože byste pak stejně tak mohla říci, že 'vidím, co jím' je totéž jako 'jím, co vidím'!"
„Stejně tak byste mohla říci," přidal se Zajíc Březňák, „že 'líbí se mi, co dostanu' je totéž jako 'dostanu, co se mi líbí'!"
Nikola Ondrušová - Opraveno
Kapitola 7
OdpovědětVymazatŠílený čajový dýchánek
Pod stromem, u domu byl prostřený stůl a na něm si dávali Zajíc Březňák a Kloboučník čaj, Plch seděl mezi nimi, tvrdě spal a oni ho použili jako polštář, byli opřeni lokty o něj a povídali si přes jeho hlavu. "Velmi nepohodlné pro Plcha", pomyslela si Alenka; "Spí, tak předpokládám, že mu to nevadí."
Ten stůl byl velký, ale všichni tři byli namačkáni u jednoho rohu. "Není tu místo, není tu místo. "Volali, když uviděli Alenku přicházet. "Je tu spousta místa!", řekla Alenka a posadila se do velkého křesla na konci stolu.
"Dej si víno", Zajíc Březňák jí to řekl povzbudivým tónem.
Alenka se porozhlédla po stole, ale nic na něm nebylo, jen čaj. "Nevidím žádné víno", podotkla.
"Žádné tu není", odpověděl Zajíc Březňák.
"Tak potom není zdvořilé mi to nabízet," odpověděla rozzlobeným tónem.
"To není od tebe zdvořilé přisednout si bez pozvání," namítal Zajíc Březňák.
"Nevěděla jsem, že to je váš stůl", řekla: "je tu prostřeno i pro více lidí než jen tři."
"Potřebuješ ostříhat," řekl Kloboučník. Díval se na Alenku nějaký čas s velkou zvědavostí, přičemž tohle byla jeho první slova.
"Měl byste se naučit nedělat osobní poznámky," Alenka dodala s trochou přísnosti: „To bylo od vás drzé.“
Kloboučník rozevřel doširoka oči, když tohle uslyšel; jediné, co řekl, bylo: „Proč je havran jako psací stůl?“
„No, konečně se začneme bavit.“, pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začali dávat hádanky. – Věřím, že tohle uhádnu,“ zmínila už nahlas.
„Takže si myslíš, že dokážeš na tuhle otázku odpovědět?“, zeptal se Zajíc Březňák.
„Přesně tak“, odpověděla mu.
„Tak potom bys nám měla říct, co si myslíš,“ Zajíc Březňák pokračoval.
„Ano, řeknu.“, Alenka letmo odpověděla. „Přinejmenším vím, co jsem alespoň říkala – a to je to samé, víte?“
„To teda není ani trochu to stejné!, řekl jí Kloboučník. „To je tak, jako když povíš: vidím, co jím, znamená to samé jako jím, co vidím!“
Barbora Střelcová - OPRAVENO (podruhé)
OPRAVA
OdpovědětVymazatBláznivý čajový dýchánek
Pod stromem rostoucím před domem stál prostřený stůl, kde si Zajíc Březňák a Kloboučník právě dávali čaj: Plch sedící mezi nimi tvrdě spal, ti dva si o něj opírali lokty jakoby to byl polštář a povídali si přes jeho hlavu. “To musí být velmi nepohodlné pro Plcha,“ pomyslela si Alenka; „ale protože spí, tak mu to asi nevadí.“
Stůl byl dost veliký, ale ti tři byli namačkáni v jednom rohu. „Není místo! Není místo!“ křičeli, když viděli Alenku přicházet. „Tady je spousta místa!“ řekla Alenka rozhořčeně posadila se do velkého křesla na jednom konci stolu.
„Dej si víno,“ pobídl jí Zajíc Březňák.
Alenka se rozhlédla po stole, ale nebylo na něm nic jiného než čaj. „Nevidím žádné víno,“ podotkla.
„Také tu žádné není,“ řekl Zajíc Březňák.
„To tedy nebyla příliš zdvořilá nabídka,“ řekla Alenka podrážděně.
To tedy nebylo příliš zdvořilé, přisednout si bez pozvání,“ odvětil Zajíc Březňák.
„Nevěděla jsem, že je to váš stůl,“ namítla Alenka: „je prostřený pro mnohem více lidí ne jen pro tři.“
„Měla by sis nechat ostříhat vlasy,“ přidal se do rozhovoru Kloboučník. Celou dobu Alenku zvědavě pozoroval a nyní poprvé promluvil.
„Měl by ses naučit neříkat osobní připomínky,“ napomenula ho přísně Alenka: „Je to velmi neslušné.“
Když to Kloboučník slyšel, široce otevřel oči, ale řekl jen „Proč je havran jako psací stůl?“
„No tak, měli bychom si užít trochu legrace!“ pomyslela si Alenka. „Jsem ráda, že začali dávat hádanky – Věřím, že to uhodnu,“ dodala nahlas.
„Myslíš, že dokážeš odpovědět?“ otázal se Zajíc Březňák.
„Přesně tak“ řekla Alenka.
„Pak tedy řekni, co si myslíš“ pokračoval Zajíc Březňák.
„Myslím,“ Alenka rychle odpověděla; „asi – asi chci říct, co myslím – že to je to samé, víš.“
„Ani trochu to není to samé!“ řekl Kloboučník. „Stejně tak bys mohla říct, že ´vidím, co jím´ je to samé jako ´jím co vidím´“
„A stejně tak bys mohla říct“, přidal se Zajíc Březňák, „že ´líbí se mi, co dostanu´ je to samé jako ´dostanu, co se mi líbí´.“
Marie Sedláková