4. dubna 2012

Zlatý věk sci-fi

Arthur C. Clarke - Měsíční prach

Clarke - Bradbury - Asimov. Trojhvězdí anglicky píšících autorů, kteří v druhé polovině dvacátého století dovedli žánr science fiction až do hěvzdných sfér klasické krásné literatury.
A co víc - podobně jako v případě Jula Verna, jejich fantazie se dnes stávají skutečností - například navigační a komunikační satelity, iontový motor či vesmírná plavidla poháněná slunečním větrem.

A jak si lidstvo vede na Měsíci?



A. C. Clarke
A Fall of Moondust (p.175)

The dust that lapped--if that was the word--against the quay from which _Selene_ had departed four days ago was only a couple of meters deep, but for this test no greater depth was needed. If the hastily built equipment worked here, it would work out in the open Sea.
Lawrence watched from the Embarkation Building as his space-suited assistants bolted the framework together. It was made, like ninety per cent of the structures on the Moon, from slotted aluminum strips and bars. In some ways, thought Lawrence, the Moon was an engineer's paradise. The low gravity, the total absence of rust or corrosion--indeed, of weather itself, with its unpredictable winds and rains and frosts-removed at once a whole range of problems that plagued all terrestrial enterprises. But to make up for that, of course, the Moon had a few specialities of its own--like the two-hundredbelow-zero nights, and the dust that they were fighting now.
The light framework of the raft rested upon a dozen large metal drums, which carried the prominently stenciled words: "Contents Ethyl Alcohol. Please return when empty to No. 3 Dispatching Center, Copernicus." Their contents now were a very high grade of vacuum; each drum could support a weight of two lunar tons before sinking.
Now the raft was rapidly taking shape. Be sure to have plenty of spare nuts and bolts, Lawrence told
himself. He had seen at least six dropped in the dust, which had instantly swallowed them. And there went a wrench. Make an order that all tools must be tied to the raft even when in use, however inconvenient that might be.
Fifteen minutes--not bad, considering that the men were working in vacuum and therefore were hampered by their suits. The raft could be extended in any direction as required, but this would be enough to start with. This first section alone could carry over twenty tons, and it would be some time before they unloaded that weight of equipment on the site.
Satisfied with this stage of the project, Lawrence left the Embarkation Building while his assistants were still dismantling the raft. Five minutes later (that was one advantage of Port Roris--you could get anywhere in five minutes), he was in the local engineering depot. What he found there was not quite so satisfactory.
Supported on a couple of trestles was a two-meter-square mock-up of _Selene's_ roof--an exact copy of the real thing, made from the same materials. Only the outer sheet of aluminized fabric that served as a sun shield was missing; it was so thin and flimsy that it would not affect the test.
The experiment was an absurdly simple one, involving only three ingredients: a pointed crowbar, a sledge hammer, and a frustrated engineer, who, despite strenuous efforts, had not yet succeeded in hammering the
bar through the roof.
Anyone with a little knowledge of lunar conditions would have guessed at once why he had failed. The hammer, obviously, had only a sixth of its terrestrial weight; therefore-- equally obviously--it was that much less effective.
The reasoning would have been completely false. One of the hardest things for the layman to understand was the difference between weight and mass, and the inability to do so had led to countless accidents. For weight was an arbitrary characteristic; you could change it by moving from one world to another. On Earth, that hammer would weigh six times as much as it did here; on the sun, it would be almost two hundred times heavier; and in space it would weigh nothing at all.
But in all three places, and indeed throughout the Universe, its mass or inertia would be exactly the same. The effort needed to set it moving at a certain speed, and the impact it would produce when stopped, would be constant through all space and time. On a nearly gravityless asteroid, where it weighed less than a feather, that hammer would pulverize a rock just as effectively as on Earth.
"What's the trouble?" said Lawrence.
"The roof's too springy," explained the engineer, rubbing the sweat from his brow. "The crowbar just bounces back every time it's hit."
"I see. But will that happen when we're using a fifteen-meter pipe, with dust packed all around it? That may absorb the recoil."
"Perhaps--but look at this."
They kneeled beneath the mock-up and inspected the underside of the roof. Chalk lines had been drawn upon it to indicate the position of the electric wiring, which had to be avoided at all costs.
"This Fiberglas is so tough, you can't make a clean hole through it. When it does yield, it splinters and tears. See-it's already begun to star. I'm afraid that if we try this bruteforce approach, we'll crack the roof."
"And we can't risk that," Lawrence agreed. "Well, drop the idea. If we can't pile drive, we'll have to bore. Use a drill, screwed on the end of the pipe so it can be detached easily. How are you getting on with the rest of the plumbing?"
"Almost ready--it's all standard equipment. We should be finished in two or three hours."
"I'll be back in two," said Lawrence. He did not add, as some men would have done, "I want it finished by then." His staff was doing its utmost, and one could neither bully nor cajole trained and devoted men into working faster than their maximum. Jobs like this could not be rushed, and the deadline for _Selene's_ oxygen supply was still three days away. In a few hours, if all went well, it would have been pushed into the indefinite future.

47 komentářů:

  1. Arthur C. Clarke - Měsíční prach

    Každý, kdo se alespoň trochu vyzná v podmínkách panujících na Měsíci, by určitě uhádl, proč selhal. Kladivo mělo očividně jen šestinu pozemské váhy, proto tedy mělo mnohem menší účinnost.
    Objasnění by bylo úplně mylné. Jedna z nejtěžších věcí k pochopení je pro laika rozdíl mezi váhou a hmotou. Toto nedorozumění vedlo k nespočetným nehodám. Co se týče váhy, ta má tu zvláštní vlastnost, že se mění v závislosti na tom, v jakém prostředí se nachází. Na Zemi by to kladivo vážilo šestkrát tolik co tady. Na Slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší, a v kosmu by nevážilo vůbec nic.
    Avšak na všech třech místech a samozřejmě i v celém vesmíru by hmota nebo setrvačnost byla úplně stejná. Síla nutná k uvedení do pohybu určitou rychlostí a náraz ve chvíli, když by se kladivo zastavilo, by byly konstantní v jakémkoliv místě a čase. Na asteroidu s téměř nulovou gravitací, kde by vážilo méně než pírko, by rozdrtilo skálu stejně efektivně jako na Zemi.
    „Nějaký problém?“ zeptal se Lawrence.
    „Střecha je příliš pružná.“ odpověděl inženýr a otřel si pot z čela. „Páčidlo se mi pokaždé odrazí zpátky, když do ní uhodím.“
    „To vidím. A stane se to, i když použijeme šestnáctimetrovou trubku obalenou prachem? Ten by mohl absorbovat zpětný ráz.“
    „Možná. Ale podívej se na tohle.“
    Klekli si pod model a zkoumali spodek střechy. Křídou nakreslené čáry měly indikovat umístění elektrického vedení, kterému se stůj co stůj museli vyhnout.
    „Tohle optické vlákno je příliš tvrdé, nemůžeš do něj udělat čistou díru. Když ho narušíme, rozlomí se a rozpadne. Vidíš? Už začalo praskat. Bojím se, že když použijeme hrubou sílu, tak se střecha rozlomí.“

    Pavla Slabyhoudová

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Každý, kdo zná alespoň trochu podmínky na Měsíci, by hned uhádl, proč se to nepodaří. Kladivo má zcela zjevně jen šestinu své pozemské váhy, a proto - stejně tak zjevně - je mnohem méně výkonné.
    Tato úvaha by však byla naprosto chybná. Jednou z nejtěžších věcí je pro laika pochopení rozdílu mezi hmotností a hmotou, nesprávné porozumění už vedlo k nespočtu nehod. Hmotnost je ovšem proměnlivá vlastnost, mění se podle toho, kde ji zjišťujeme. Na Zemi by toto kladivo vážilo šestkrát více než tady, na Slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech třech místech, a ve skutečnosti v celém vesmíru, by jeho hmota neboli setrvačnost byla pořád stejná. Úsilí potřebné k uvedení do pohybu v určité rychlosti a velikost nárazu v momentě zastavení by byly stálé v jakémkoli prostoru a čase. Na asteroidu, který je téměř bez gravitace a kde kladivo váží méně než pírko, by skálu rozmělnilo na prach stejně efektivně jako na Zemi.
    „Kde je problém?“ zeptal se Lawrence.
    „Střecha je moc pružná,“ vysvětlil inženýr a otíral si pot z čela. „Trubka se prostě při každém úderu odrazí.“
    „Aha. A stane se to i tehdy, když použijeme patnáctimetrovou trubku ze všech stran obalenou prachem? Ten by mohl zpětný náraz zmírnit.“
    „Možná – ale podívej se na tohle.“
    Klekli si pod model a prohlíželi si střechu zespoda. Křídou nakreslené čáry tam naznačovaly polohu elektrického vedení, kterému se museli vyhnout za každou cenu.
    „Tohle skelné vlákno je tak tuhé, že do něj nelze udělat bezchybnou díru. Když přece povolí, protrhne se a roztříští. Podívej – tady už začalo praskat. Mám strach, že když se tam zkusíme dostat hrubou silou, střecha praskne.“

    OdpovědětVymazat
  4. Každý se základní znalostí měsíčních podmínek by hned vytušil, proč inženýr neuspěl. Kladivo samozřejmě mělo pouhou šestinu své váhy, kterou má na Zemi; a proto bylo zrovna tak samozřejmě méně účinné.
    Taková úvaha by byla naprosto špatná. Jedna z nejtěžsích věcí pro laika k pochopení je rozdíl mezi váhou a hmotou, a taková neschopnost vedla ke mnoha nehodám. Protože váha je jen vedlejší vlastnost a dá se změnit posunem z jednoho světa na druhý. Na Zemi by vážilo šestkrát víc než tady, na Slunci by to bylo téměř dvěstěkrát víc a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech třech místech a i všude ve vesmíru by jeho hmota a setrvačnost byly naprosto stejné. Úsilí potřebné k uvedení do pohybu na určitou rychlost a náraz při zastavení by byly stejné v každém místě i v každém čase. Na blízkém bezgravitačním asteroidu, kde by vážil méně než pírko, by kladivo rozdrtilo kámen stejně účinně jako na Zemi.
    „Co je za problém?“ řekl Lawrence.
    „Střecha je příliš pružná,“ vysvětlil inženýr a otřel si pot z čela. „To páčidlo se prostě odrazí zpátky po každém úderu.“
    „Aha. Ale stane se to taky, když použijem pátnáctimetrovou trubku obalenou prachem? To by mohlo odraz ztlumit.“
    „Možná – ale koukni na tohle.“
    Sehnuli se pod model a zkoumali spodní stranu střechy. Byly na ní křídou nakresleny čáry, které značily umístění elektrického vedení, kterému se museli vyhnout za každou cenu.
    „Tahle skleněná vlákna jsou moc tvrdá, nemůžeš skrz ní udělat čistou díru. Když povolí tak se roztrhne a rozštěpí. Vidíš, už to začalo. Bojím se, že když na to půjdeme silou, tak ta střecha praskne.“

    Martin Slunečko

    OdpovědětVymazat
  5. Arthur C. Clarke - Měsíční prach

    Kdokoliv s alespoň minimálními znalostmi lunárních podmínek by okamžitě uhádl, proč neuspěl. Kladivo mělo očividně pouhou šestinu své pozemské hmotnosti; tím pádem byla jeho účinnost stejně očividně o to menší.
    Taková úvaha by však byla zcela chybná. Jednou z nejtěžších věcí je pro laika pochopení rozdílu mezi hmotností a hmotou, chybné porozumění už vedlo k nespočetným nehodám. Hmotnost je proměnlivou vlastností, můžete ji změnit pouhým přesunem z jednoho prostředí do jiného. Na Zemi by toto kladivo vážilo šestkrát vice než zde, na Slunci by bylo těžší dvěstěkrát, ve vesmíru by pak nevážilo nic.
    Ale na všech třech místech a samozřejmě i v celém vesmíru by jeho hmota a setrvačnost zůstaly stejné. Síla potřebná k uvedení do pohybu určitou rychlostí a srážka, kterou by vyvolalo při dopadu, by byly v celém časoprostoru konstantní. I na asteroidu, který je téměř bez gravitace a na kterém by nevážilo více než pírko, by ono kladivo rozdrtilo skálu stejně efektivně jako na Zemi.
    "V čem je problém?" ozval se Lawrence.
    "Střecha je moc pružná" vysvětlil inženýr a otřel si pot z čela.
    "Páčidlo se po každém úderu odrazí zpátky."
    "Aha. Ale nepomohlo by, kdybychom použili patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? Mohlo by to ztlumit zpětný náraz."
    "Možná. Ale podívej se na tohle."
    Klekli si pod model a prohlíželi si střechu zespoda. Křídou nakreslené linky byly vedeny tak, aby označovaly polohu elektrického vedení, kterému se museli za každou cenu vyhnout.
    "Tenhle laminát je moc tvrdý, nedá se do něj udělat díra. Když povolí, tříští se a trhá. Vidíš? Už to začalo. Obávám se, že jestli ještě použijeme hrubou sílu, tak střecha praskne."

    Petra Kopytová

    OdpovědětVymazat
  6. Kdokoliv, kdo se alespoň trochu vyzná v lunárních podmínkách, by ihned uhodl, proč selhal. Kladivo mělo evidentně jen šestinu své pozemské váhy, tudíž to bylo o to méně účinné. Uvažování by bylo bývalo naprosto chybné. Jedna z nejtěžších věcí pro laika, bylo rozeznat rozdíl mezi hmotností a hmotou, a neschopnost tak konat vedla k nespočetnému množství nehod. Pro hmotnost platila libovolná vlastnost, mohl si ji změnit pohybem z jednoho světa do jiného. Na Zemi, by toto kladivo vážilo šestkrát více, než vážilo tady. Na slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší, a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic. Ale na všech třech místech a vlastně i skrz naskrz celým vesmírem, by jeho hmota nebo setrvačnost byly pořád naprosto stejné. Snaha potřebná k rozhýbání kladiva na určitou rychlost a účinek, který by kladivo vyprodukovalo při zastavení, by byly neměnné v celém prostoru a čase. Na asteroidu, kde nepůsobila téměř žádná gravitace, kladivo vážilo méně než pírko a přesto by rozdrtilo skálu stejně tak účinně jako na Zemi. „Co je za problém?“, řekl Lawrence. „Ta střecha je příliš pružná.“, vysvětlil inženýr a stíral si při tom pot z čela. „Páka se vždy odrazí zpět, pokaždé když se jí dotkne.“. „Aha. Ale stane se to i v případě, když použijeme patnáctimetrovou trubku obalenou kolem dokola v prachu? To by mohlo ztlumit odražení.“.„Možná – ale podívej se na tohle.“. Klečeli pod modelem stroje a zkoumali spodní stranu střechy. Byly na ní nakresleny čáry křídou, aby označovaly pozici elektrického vlnění, kterému se musí za každou cenu vyhnout. „ Tato skelná vata je tak tuhá, že skrz ni ani nemůžeš udělat pořádnou díru. Když to povolí, tak se to roztříští a roztrhá. Podívej – už to začalo praskat. Bojím se, že když použijeme hrubou sílu, střecha praskne.“

    Marika Mikšovská

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý, kdo je alespoň trochu obeznámen s podmínkami na Měsíci, by hned uhádnul, proč neuspěl. Kladivo mělo zjevně pouze šestinu své pozemské váhy; a proto – stejně tak zjevně – je jasné,že nesplnilo svůj účel. Tato úvaha by však byla chybná. Pro laika je jednou z nejtěžších věcí pochopit hlavní rozdíl mezi hmotností a hmotou, tato neschopnost vedla k nespočet nehodám. Proměnlivá hmotnost má tu vlastnost, že pokud ji přeneseme z jednoho světa na druhý , změní se. Na Zemi by kladivo vážilo šestkrát více, než na měsíci. Na Slunci, by potom skoro dvěstěkrát více, a ve vesmíru by nevážilo téměř nic. Ale ve všech třech místech, a v celém vesmíru, by hmota zůstala stejná stále stejná. Úsilí potřebné k uvedení hmoty do pohybu určitou rychlostí, a následek během zastavení, bude konstantní v prostoru i čase. Na asteroidu, kde není téměř žádná gravitace, kde kladivo váží méně, než pírko, by toto kladivo rozdrtilo kámen stejně účinně jako na Zemi.

      „V čem je problém?“ řekl Lawrence. „Ta střecha je příliš pružná.“, vysvětlil inženýr a setřel si při tom pot z čela."Páčidlo se po každém úderu odrazí zpátky."
      "Aha. A nepomohlo by, kdybychom použili patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? Mohlo by to ztlumit zpětný náraz."
      "Možná. Ale podívej se na tohle."Klečeli pod modelem stroje a zkoumali spodní stranu střechy. Byly na ní nakresleny čáry křídou, které označovaly pozici elektrického vlnění, kterému se museli za každou cenu vyhnout. „ Tato skelná vata je tak tuhá, že skrz ni ani nemůžeš udělat pořádnou díru. Když to povolí, tak se to roztříští a roztrhá. Podívej – už to začalo praskat. Bojím se, že když použijeme hrubou sílu, střecha praskne.“

      Ondřej Kačírek

      Vymazat
  7. Kdokoliv s trochou znalostí podmínek na Měsíci by hned uhodl, proč neuspěl. Kladivo tu má očividně jen šestinu své pozemské váhy; proto – stejně zřejmě – má tak malý efekt.
    Takové usuzování by však bylo úplně chybné. Laikovi dělá největší problém pochopit rozdíl mezi hmotností a hmotou a neschopnost porozumět tomu už vedla k nespočtu nehod. Váha má proměnlivý charakter; může se měnit přemisťováním z jednoho světa do druhého. Na Zemi by kladivo vážilo šestkrát víc než tady, na Slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší; a v kosmickém prostoru by nevážilo nic.
    Ale na všech třech místech, doslova i v celém vesmíru, by hmota nebo setrvačnost byla úplně stejná. Síla nutná k uvedení hmoty do pohybu na určitou rychlost a důsledek, který by hmota měla při zastavení, by bylo konstantní v čase a prostoru. Na asteroidu téměř bez gravitace, kde by kladivo vážilo méně než pírko, by mohlo rozdrtit kámen stejně dobře jako na Zemi.
    „Co je za problém?“ zeptal se Lawrence.
    „Ta střecha je moc pružná,“ vysvětlil technik, když si utíral pot z čela. Páčidlo se při každém úderu odráží zpátky.
    „Chápu. A nebude lepší, když použijeme patnáctimetrovou trubici obalenou prachem? To by mohlo pohltit odrazy.“
    „Možná - ale, podívej na tohle.“
    Klečeli pod modelem a zkoumali spodní stranu střechy. Byly tam křídou načrtnuty čáry, které ukazovaly, kudy vede elektrické vedení, kterému se za každých okolností museli vyhnout.
    „Tahle skelná vlákna jsou tak tuhá, že skrz ně nejde udělat otvor. A když povolí, tak se rozštěpí a rozlomí. Podívej, už začala praskat. Bojím se, že pokud použijeme hrubou sílu, zničíme střechu.


    Vejlupková Bára

    OdpovědětVymazat
  8. Každý s trochou znalostí podmínek na Měsíci ihned odhadne, proč neuspěl. Kladivo má zcela zřejmě jen šestinu své pozemské váhy; tudíž-stejně zjevně- je tedy mnohem méně výkonný.
    Taková argumentace by však byla naprosto nesprávná. Jednou z nejtěžších věcí pro laika je porozumět rozdílu mezi váhou a hmotou, což vede k nesčetným nehodám.
    Váha má libovolné vlastnosti; můžete ji změnit přesunem z jednoho světa na druhý. Na Zemi by toto kladivo vážilo šestkrát více než zde; na Slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší a v mezihvězdném prostoru by nevážilo vůbec nic.
    Avšak na všech třech místech, a vlastně ve všech koutech vesmíru by jeho objem či setrvačnost byla úplně stejná. Úsilí potřebné k tomu, aby bylo uvedeno do pohybu určité rychlosti, a náraz vyvolaný při zastavení by byl neměnný ve všech prostorech a časech. Na asteroidu, téměř bez gravitace, kde kladivo, které zde váží méně než pírko, by rozdrtilo kámen stejně efektivně jako na Zemi.
    "V čem je potíž?" otázal se Lawrence.
    "Ta střecha je příliš pružná," vysvětlil technik stírající si pot z čela. "Prostě pokaždé, když udeřím, páčidlo se odrazí zpět."
    "Aha. Ale stane se to, pokud použijeme patnáctimetrovou rouru obalenou kolem dokola prachem? To může zpětný náraz zmírnit."
    "Možná - ale podívejte se na tohle."
    Klečeli pod modelem a zkoumali spodek střechy. Na ní narýsované čáry křídou značily umístění elektrického vedení, kterého se museli bezpodmínečně vyhnout.
    "To skelné vlákno je moc tvrdé, nedá se do něj udělat díra. Pokud povolí, tak se roztříští a roztrhá. Podívejte- tady už je prasklina. Obávám se, že když se pokusíme použít hrubou sílu, střecha praskne."
    Petra Srpová

    OdpovědětVymazat
  9. Každý, kdo má nějaké povědomí o vnějších podmínkách na Měsíci, by mohl okamžitě vytušit, proč neuspěl. Kladivo mělo očividně jen šestinu své pozemské váhy, proto- stejně tak jasně- bylo mnohem méně účinné. Tato dedukce by však byla naprosto chybná. Jednou z nejtěžších věcí pro laika je pochopení rozdílu mezi váhou a hmotou, a tato neschopnost už vedla k nesčetným nehodám. Protože váha je nahodilá charakteristika, je možné ji měnit přesunem z jednoho prostředí do druhého. Na Zemi by takové kladivo vážilo šestkrát víc než tady, na Slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší, a v kosmickém prostoru by nevážilo nic.
    Ale na všech třech místech, a samozřejmě v celém vesmíru, by jeho hmota nebo setrvačnost byly úplně stejné. Úsilí potřebné k uvedení kladiva do pohybu při určité rychlosti a účinek při jeho zastavení by byly stálé v každém prostředí a čase. Na asteroidu s téměř nulovou gravitační silou, kde by vážilo méně než pírko, by toto kladivo rozdrtilo skálu stejně účinně jako na Zemi.
    "Jaký máme problém?" zeptal se Lawrence.
    "Střecha je příliš pružná," vysvětloval inženýr a otřel si pot z čela. "Páčidlo se prostě po každém úderu odrazí zpět."
    "Aha, a stane se to, i když použijeme patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? To by mohlo ztlumit zpětný odraz."
    "Možná, ale podívej se sem."
    Klekli si pod model a zkoumali spodní stranu střechy. Čáry nakreslené křídou označovaly rozmístění elektrického vedení, kterému se bylo třeba za každou cenu vyhnout.
    "Ten laminát je příliš pevný, nemůžeš udělat pořádnou díru skrz. Když přece povolí, tak se roztříští a roztrhne. Vidíš, tady už začal praskat. Obávám se, že pokud použijeme tento drsný přístup, střecha praskne."



    Friedrichová

    OdpovědětVymazat
  10. Kdokoliv se základní znalostí lunárních podmínek by hned uhodl, proč selhal. Kladivo je očividně šestkrát lehčí než na Zemi, a proto je také šestkrát méně účinné.
    Takové uvažování by ovšem bylo úplně mylné. Rozdíl mezi hmotností a hmotou je pro laikovu mysl jedna z nejobtížněji pochopitelných věcí, jejíž neznalost už vedla k mnohým nehodám. Hmotnost je proměnlivá vlastnost, kterou lze ovlivnit přesunem na jinou planetu. Na Zemi by kladivo vážilo šestkrát méně než zde, na slunci by bylo skoro dvěstěkrát těžší, a ve volném vesmíru by nevážilo skoro nic.
    Jeho hmota a setrvačnost však zůstává stejná na všech třech místech, ba i v celém vesmíru. Úsilí potřebné k uvedení kladiva do pohybu určitou rychlostí je konstantní napříč prostorem i časem, stejně jako následky jeho zastavení. Na asteroidu téměř bez gravitace, kde by vážilo méně než pírko, by kladivo rozdrtilo kámen stejně dobře jako na Zemi.
    „V čem je problém?“ ptal se Lawrence.
    „Střecha je moc pružná,“ vysvětloval inženýr, zatímco si otíral pot z čela. „Páčidlo se od ní odrazí pokaždé, když do něj udeřím.“
    „Aha. Co by se stalo při použití patnáctimetrové trubky, obalené měsíčním prachem? To by mohlo zpětný odraz pohltit.“
    „To možná ano, ale podívejte na tohle.“
    Klekli si pod maketu střechy a prohlídli si ji zespodu.Byly zde křídou nakreslené čáry, značící elektrické vedení, které se nesmělo poškodit.
    „Ten sklolaminát je moc tvrdý, nedá se do něj udělat díra. Když konečně povolí, tak se štěpí a praská. Podívejte, už se tu dělají trhliny. Obávám se, že střecha praskne, pokud použijeme hrubou sílu.“

    Tomáš Vršínský

    OdpovědětVymazat
  11. Každý s alespoň malou znalostí měsíčních podmínek by ihned uhodl, proč se mu nedařilo. Samozřejmě, kladivo mělo jednu šestinu své pozemské váhy, a tak bylo - s úplně stejnou samozřejmostí - o to méně efektivní.
    Taková dedukce by byla naprosto chybná. Jedna z věcí, které jsou pro laika těžko pochopitelné, je rozdíl mezi váhou a množstvím a právě neschopnost tomuto porozumět vedla již k nesčetným nehodám. Váha je totiž proměnnou veličinou; můžete ji změnit přesunutím z jednoho světa na druhý. Na Zemi by takové kladivo vážilo šestkrát tolik než tady; na Slunci by bylo skoro dvěstěkrát těžší; a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech třech místech a samozřejmě i v celém vesmíru, by jeho množství nebo setrvačnost byly naprosto stejné. Síla vynaložená k tomu, abyste ho určitou rychlostí uvedli do pohybu, a nápor, který bude následovat po jeho zastavení, by byly neměnné skrz celý vesmír i čas. Na asteroidu téměř bez gravitace, kde by vážilo méně než pírko, by to kladivo rozdrtilo kámen na prach stejně efektivně jako na Zemi.
    "Co je za problém?" zeptal se Lawrence.
    "Ta střecha je moc pružná." vysvětlil technik a setřel si pot z čela. "To páčidlo se vždy prostě jen odrazí, když do ní udeřím."
    "Chápu. Ale dělo by se to, kdybychom použili patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? To by mělo ten odraz ztlumit."
    "Možná - ale podívejte na tohle."
    Kleknuli si k modelu a prohlédli si spodní stranu střechy. Byly na ní nakresleny čáry křídou, které označovaly umístění elektrického vedení, kterému se museli za každou cenu vyhnout.
    "Toto skelné vlákno je moc tvrdé, nedá se do něj ani udělat pořádná díra. Když povolí, tak se tříští a trhá. Vidíte - už začalo praskat. Obávám se, že když na to půjdeme hrubou silou, tak střecha praskne."

    Šárka Krčmová

    OdpovědětVymazat
  12. Každému alespoň s malou znalostí měsíčních podmínek by hned došlo, proč selhal. Bylo jasné, že kladivo váží jen šestinu své pozemské váhy, a tudíž - samozřejmě - je mnohem méně účinné.
    Uvažování by bylo kompletně špatné. Pro laika je velmi těžké pochopit rozdíl mezi váhou a hmotou a tato neschopnost vede k nespočetným nehodám. Pro váhu platí proměnná vlastnost: může se změnit přesunem z jedné planety na druhou. Na Zemi by kladivo vážilo šestkrát tolik co váží tady, na Slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší, a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech třech místech a rozhodně v celém vesmíru, by jeho hmota nebo setrvačnost zůstaly stejné. Úsilí potřebné k udržení jeho pohybu v určité rychlosti a úder, který by vytvořil při zastavení, by byl stálý všude ve vesmíru a v čase. Na asteroidu s téměř nulovou gravitací by kladivo vážící méně než pírko mohlo rozdrtit balvan stejně tak dobře jako na Zemi.
    "Jaký je problém?" zeptal se Lawrence.
    "Střecha je příliš pružná," vysvětlil inženýr a setřel si z čela pot. " Páčidlo se odrazí zpět po každém úderu."
    "Aha. A co by se stalo, kdybychom použili patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? Mohlo by to absorbovat údery."
    "Snad - ale podívejte se na tohle."
    Sehnuli se pod maketu a prozkoumávali spodní stranu střechy. Křídou tam byla vyznačená místa, kudy vedla elektroinstalace a která musela být za všech okolností uchráněna.
    "Ten sklolaminát je pevný, nejde v něm udělat pořádný otvor. A když povolí, tak se roztrhne a roztříští. Podívej, tady to už začalo. Bojím se, že když na to půjdeme hrubou silou, tak rozbijeme střechu.

    Veronika Frajerová

    OdpovědětVymazat
  13. Arthur C. Clarke - Měsíční prach

    Každý s alespoň základní znalostí podmínek panujících na povrchu Měsíce by ihned poznal, v čem neuspěl. Kladivo zde samozřejmě má pouze šestinu pozemské váhy a proto je zjevně tak neúčinné. Takové zdůvodnění by však bylo naprosto nesprávné. Pro lajka je největší potíž porozumět rozdílu mezi váhou a hmotou, což vedlo již k mnoha zbytečným nehodám. Hmotnost je pouze relativní pojem, můžete jí změnit jednoduše přesunem z jednoho světa na druhý. Na zemi by mělo to samé kladivo šestinásobek své váhy. Na Slunci by bylo dokonce dvěstěkrát těžší, kdežto ve volném vesmíru by nevážilo v podstatě nic.
    Ale na všech těchto místech a stejně tak v celém Vesmíru bude jeho hmota a setrvačnost naprosto stejná. Úsilí potřebné k uvedení tělesa do pohybu a náraz způsobený dopadem by byl identický napříč prostorem i časem. Na asteroidu postrádajícím gravitaci, kde by ten samý objekt vážil méně než pírko, by kladivo rozdrtilo skálu se stejnou efektivitou jako na Zemi.
    „V čem je problém?“ Zeptal se Lawrence.
    „Střecha je příliš pružná,“ vysvětlil technik, zatímco si otíral pot z čela. „trubka se prostě odrazí pokaždé, když do ní praštíme.“
    „Rozumím, ale stane se to, i když použijeme trubku dlouhou patnáct metrů, obalenou prachem? To by mělo zpětný náraz absorbovat.“
    „Hmm, možná, ale podívejte se na tohle.“
    Zaklekli pod maketu a prozkoumali spodní stranu střechy. Křídou bylo vyznačené elektrické vedení, kterému se museli za každou cenu vyhnout.
    „Sklolaminát je příliš tvrdý. Je skoro nemožné vyříznout do něj pořádný otvor. Když se to začne dařit, rozpadá se a trhá. Vidíte, už se začíná drtit, pokud budeme pokračovat hrubou silou, zničíme celou střechu.“

    Viktor Bambásek

    OdpovědětVymazat
  14. Komukoliv s alespoň základní znalostí podmínek na měsíci by muselo hned být jasné, kde je problém. Kladivo zde má totiž pouze šestinu váhy, kteoru má na Zemi; proto – což je naprosto zřejmé – je o tolik méně účinné.
    Toto odůvodnění by bylo absolutně nesprávné. Jednouz věcí, která je pro laika nejhůře pochopitelná, je rozdíl mezi váhou a hustotou, a tato neschopnost porozumět vede k bezpočtu nehod. Váha je totiž jen
    nahodilou vlastností; může se změnit přenesením z jednoho světa do druhého. Na Zemi kladivo váží šestkrát tolik co zde; a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Nicméně na všech třech místech, a také všude ve vesmíru, by jeho hustota a setrvačnost byla naprosto stejná. Námaha potřeboná k uvedení do chodu určitou rychlostí, a účinek, který by mělo, kdyby zastavilo, by byl stejný v jakémkoliv čase i místě. Na asteroidu, na kterém téměř není gravitace, a na kterém by vážilo méně než pěříčko, by kladivo rozbilo skálu stejně efektivně jako na Zemi.
    „Co je za problém?“, řekl Lawrence.
    „Ta střecha je moc pružná“, vysvětlil inženýr, zatímco si otíral pot z čela. „Páčidlo se zkrátka odrazí zpátky vždy, když do ní praštím“.
    „Aha. Ale bylo by to stejné, i kdybychom použili patnáctimetrovou pumpu obalenou prachem? Mohlo by to vstřebat ty nárazy.“
    „Možná, ale koukni na tohle“.
    Oba si klekli pod model a zkoumali spodní stranu střechy. Byly na ní křídou nakreslené čáry, které ukazovaly, kude vedou elektrické dráty, kterých se nesměli v žádném případě dotknout.
    „Ten laminát je tak tvrdý, že skrz něj zkrátka neuděláš díru. Když už, tak se začně odštipovat a trhat. Vidíš, už to začalo. Bojím se, že když na to moc zatlačíme, tak ta střecha praskne.“

    Michaela Dejlová

    OdpovědětVymazat
  15. Měsíční prach

    Kdokoli s málo znalostmi o měsíčních podmínkách by hned uhádl, proč se mu to nepodaří. Kladivo má zjevně jen šestinu své pozemské váhy; proto, taky zcela zjevně, je mnohem méně výkonné. Takováto úvaha by však byla naprosto chybná. Pro laika je jednou z nejtěžších věcí pochopit rozdíl mezi váhou a hmotou; tahle neschopnost už vedla k četným nehodám. Váha je totiž proměnlivá vlastnost, lze ji měnit přemisťováním z jednoho světa do jiného. Na Zemi by tohle kladivo vážilo šestkrát tolik co na Měsíci. Na Slunci by zas bylo dvěstěkrát těžší a ve vesmíru – tam by nevážilo vůbec nic. Ale na všech třech místech, a v podstatě po celém vesmíru, by jeho hmota, inercie, byla naprosto stejná. Úsilí potřebné k tomu, aby bylo uvedeno do pohybu určité rychlosti, a síla nárazu při zastavení jsou stálé v jakémkoli čase i prostoru. Na planetě s nulovou gravitací, kde kladivo váží míň než pírko, by rozdrtilo skálu tak účinně jako na Zemi.
    „V čem je problém?“ zeptal se Lawrence.
    „Střecha je moc pružná,“ vysvětloval inženýr a otíral si z čela pot. „Sochor vždycky poskočí, když do něj udeřím.“
    „Aha. A stalo by se to, kdybychom použili patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? Ten by mohl ztlumit náraz.“
    „Možná – ale podívejte se na tohle.“
    Klekli si pod model a prozkoumávali spodek střechy. Byly na něm křídou zakreslené čáry, které naznačovaly, kudy vedlo elektrické vedení, jemuž se museli za každou cenu vyhnout.
    „Skelné vlákno je tak pevné, nedá se do něho udělat čistý řez; a když povolí, tříští se a trhá. Koukněte, už se objevují praskliny. Bojím se, že když to zkusíme násilím, střechu prolomíme.

    Roberto Gaínza

    OdpovědětVymazat
  16. A.C.Clarke - Měsíční prach

    Kdokoli s alespoň minimální znalostí podmínek na měsíci by okamžitě uhádl,proč se mu to nepodařilo. Kladivo má samozřejmě šestinu své pozemské
    váhy, a proto - stejně tak samozřejmě - je mnohem méně efektivní.Toto odůvodnění je ovšem naprosto nesprávné. Jednou z nejtěžších věcí
    pro laika je porozumět rozdílu mezi váhou a hmotou. Tato neznalost už zapříčinila nespočet nehod. Váha je v zásadě realativní: mění se
    v závislosti na tom, kde se předmět nachází. Na Zemi by tohle kladivo vážilo šestkrát více než tady; na Slunci by zase bylo dvěstěkrát těžší;
    a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic. Ale na všech třech místech, a vůbec v celém vesmíru, jsou jeho hmota a setrvačnost úplně stejné.
    Úsilí potřebné k uvedení kladiva do pohybu o určité rychlosti a síla nárazu při jeho zastavení jsou totožné v kterémkoli čase i prostoru.
    Na asteroidu, který nemá prakticky žádnou gravitaci, a kde kladivo neváží víc než peříčko, by přesto dokázalo rozdrtit skálu stejně
    dobře jako na Zemi.
    "Co je za problém?", zeptal se Lawrence.
    "Střecha je moc pružná," vysvětlil mu inženýr a přitom si utřel pot z čela. "Ta trubka se vždy když s ní praštím odrazí zpátky."
    "Chápu. Ale bude to tak, kdybychom třeba použili patnáctimetrovou trubku, na které bude ze všech stran natlačen prach? Ten by totiž mohl
    zpětný náraz utlumit."
    "Možná - ale podívejte se na tohle."
    Oba muži si klekli a prohlíželi si střechu zespodu. Křídovými čarami tam bylo nakresleno elektrické vedení, kterému se museli za každou cenu
    vyhnout.
    "Laminát je tak pevný, že není možné udělat v něm díru s hladkým okrajem. A když přece povolí, roztříští se a roztrhá. Vidíte, tady už se
    dělá prasklina. Mám obavy, že jestli se budeme snažit dostat dovnitř hrubou silou, zničíme celou střechu."

    Kristýna Hromádková

    OdpovědětVymazat
  17. A. C. Clarke - Měsíční prach

    Kdokoliv s minimální znalostí měsíčních podmínek by okamžitě uhodl, proč inženýr neuspěl. Kladivo mělo samozřejmě pouze šestinu své zemské váhy, proto – samozřejmě stejnou měrou – bylo méně účinné. Tato úvaha by byla úplně špatná. Jedna z nejtěžších věcí pro laika je pochopit rozdíl mezi hmotností a hmotou, neschopnost porozumět tomu vede k nespočtu nehod. Váha má měnící se charakter; můžete ji měnit přesunutím z jednoho světa do jiného. Na Zemi by toto kladivo vážilo šestkrát více, než vážilo tady; na Slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší; a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech třech místech, a ve skutečnosti po celém Vesmíru, jeho hmotnost nebo setrvačnost by byly úplně stejné. Úsilí nutné k uvedení do pohybu určitou rychlostí, a dopad, který by mělo kladivo po zastavení, by bylo stejné v jakémkoli prostoru a čase. Na asteroidu téměř bez gravitace, kde váží méně než pírko, by toto kladivo rozdrtilo skálu stejně účinně jako na Zemi.
    „Co je za problém?“ zeptal se Lawrence.
    „Střecha je příliš pružná,“ vysvětlil inženýr, když si otíral pot z čela. „Páčidlo se prostě odrazí zpátky, kdykoliv do střechy udeříme.“
    „Aha. Stane se to samé, když použijeme patnácti metrovou trubici se zhuštěným prachem okolo? Mohlo by to ztlumit odražení.“
    „Možná – ale podívejte se na tohle.“
    Inženýři poklekli k modelu a prohlíželi spodní stranu střechy. Byly tam namalované čáry, které označovaly pozici elektrického vedení, kterému se museli za každou cenu vyhnout.
    „Tato skelná vata je tak pevná, že do ní nedokážeme udělat přesný otvor. Jakmile povolí, roztříští se. Vidíš – už začíná praskat. Bojím se, že když se o to pokusíme větší silou, rozlomíme střechu.“

    Blanka Černá

    OdpovědětVymazat
  18. OPRAVA

    Komukoli s alespoň základní znalostí podmínek na Měsíci by muselo hned být jasné, kde je problém. Kladivo zde má totiž pouze šestinu váhy, kterou má na Zemi; proto – což je naprosto zřejmé – je o tolik méně účinné.
    Toto odůvodnění by bylo absolutně nesprávné. Jednou z věcí, která je pro laika nejhůře pochopitelná, je rozdíl mezi váhou a hmotou, a tato neschopnost porozumět vede k bezpočtu nehod. Váha je totiž jen nahodilou vlastností; může se změnit přenesením z jednoho světa do druhého. Na Zemi kladivo váží šestkrát tolik co zde; a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Nicméně na všech třech místech, a také všude ve vesmíru, by jeho hmota a setrvačnost byla naprosto stejná. Námaha potřebná k úderu určitou rychlostí, a účinek, který by mělo, kdyby dopadlo, by byl stejný v jakémkoliv čase i místě. Na asteroidu, na kterém téměř není gravitace, a na kterém by vážilo méně než peříčko, by kladivo rozbilo skálu stejně efektivně jako na Zemi.
    „Co je za problém?“, řekl Lawrence.
    „Ta střecha je moc pružná“, vysvětlil inženýr, zatímco si otíral pot z čela. „Páčidlo se zkrátka odrazí zpátky vždy, když do ní praštím.“
    „Aha. Ale bylo by to stejné, i kdybychom použili patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? Mohlo by to zmírnit ty nárazy.“
    „Možná, ale koukni na tohle.“
    Oba si klekli pod model a zkoumali spodní stranu střechy. Byly na ní křídou nakreslené čáry, které ukazovaly, kudy vedou elektrické dráty, kterých se nesměli v žádném případě dotknout.
    „Ten laminát je tak tvrdý, že skrz něj zkrátka neuděláš díru. Když už, tak se začne odštipovat a trhat. Vidíš, už to začalo. Bojím se, že když na to moc zatlačíme, tak ta střecha praskne.“

    Michaela Dejlová

    OdpovědětVymazat
  19. Kdokoliv, kdo se alespoň trochu vyzná v podmínkách na Měsíci by rázem odhadl, proč selhal. Kladivo mělo samozřejmě šestinu své pozemské váhy; proto to tedy zjevně bylo tak málo účinné.
    Tato úvaha by byla kompletně nesprávná. Jednou z nejtěžších věcí je, aby laik pochopil rozdíl mezi váhou a hmotou. Taková nezpůsobilost vedla k nesčetným nehodám. Pro váhu jsou proměnlivé rysy; mění se pohybem z jedné planety na druhou. Na Zemi by takové kladivo vážilo šestkrát více než tady; na Slunci by bylo skoro dvěstěkrát těžší a v kosmickém prostoru by nevážilo nic.
    Ale na všech třech místech a skutečně v celém vesmíru by byly jeho hmota a setrvačnost zcela stejné. Úsilí potřebné k uvedení do pohybu určitou rychlostí a následek dopadu by byly neměnné naskrz celým vesmírem a časem. Na blízkém asteroidu s menší gravitací kde by vážilo méně než pírko, by kladivo rozbilo skálu stejně efektivně jako na Zemi.
    "Co je za problém?", řekl Lawrence.
    "Střecha je příliš pružná", vysvětlil inženýr, zatímco si otíral pot z čela. "Páčidlo se zkrátka odrazí nazpět vždy, když do ní praštíme."
    "Aha. A stane se to samé, když použijeme patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? To by mohlo zmírnit nárazy."
    "Možná, ale podívej se na tohle."
    Oba dva si klekli pod model a zkoumali spodní stranu střechy. Byly na ní křídou nakreslené čáry, které ukazovaly, kudy vedou elektrické dráty, na které nesměli za žádnou cenu sahat.
    "Laminát je tak tvrdý, že do něj nelze udělat otvor. A když přeci jen povolí, tak se začne odštipovat a trhat. Vidíš-už začíná praskat. Obávám se, že když budeme moc tlačit, celá střecha praskne."

    Mikotová Veronika

    OdpovědětVymazat
  20. Arthur C. Clarke - Měsíční prach

    Každý, kdo trochu znal podmínky na Měsíci, by ihned uhádl proč se jim to nepodařilo. Kladivo samozřejmě mělo jen šestinu své pozemské váhy; z tohoto důvodu - stejně tak očividně - bylo mnohem méně účinné.
    Taková argumentace by byla naprosto chybná. Jednou z nejtěžších věcí pro laika bylo, aby porozuměl rozdílu mezi váhou a hmotou, a tato neschopnost porozumění už vedla k nesčetným nehodám. Pro váhu platila nahodilá charakteristika; je možné ji změnit přenesením z jednoho světa do jiného. Na Zemi by kladivo vážilo šestkrát více než na Měsíci, na Slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší; a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech třech místech, a samozřejmě v celém kosmu, by hmota a setrvačnost kladiva byly přesně stejné. Úsilí potřebné k tomu, aby se kladivo začalo pohybovat určitou rychlostí, a náraz, který by kladivo udělalo, kdyby se zastavilo, by byly konstantní v celém vesmíru a čase. Na asteroidu, který je téměř bez gravitační síly, kde by kladivo vážilo méně než pírko, by kladivo rozdrtilo kámen stejně účinně jako na Zemi.
    "Co máte za problém?" zeptal se Lawrence.
    "Střecha je příliš pružná," vysvětlil technik, který si stíral pot z čela. "Páčidlo se mi při každém úderu odrazí zpátky."
    "Rozumím. Stane se to i tehdy, když použijete patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? Mohlo by to pohltit zpětný náraz."
    "Možná - ale podívejte se na tohle."
    Lehli si pod model a prozkoumali spodní stranu střechy. Byly tam nakresleny čáry křídou, které ukazovaly, kudy vede elektrické vedení, kterému se museli za každou cenu vyhnout.
    "Tento laminát je tak pevný, že do něj nejde udělat díra. Když už povolí, tak se odlamuje a trhá. Vidíte - už to začalo praskat. Obávám se, že když použijeme hrubou sílu, tak rozlomíme střechu."

    Simona Nedvědová

    OdpovědětVymazat
  21. Každý člověk, který má alespoň špetku znalostí o lunárních podmínkách, mohl vytušit proč selhal. Je samozřejmé, že kladivo má pouze šestinu své pozemské váhy, tudíž je jasné, že jeho účinnost je mnohem menší.
    Úvaha byla naprosto špatná. Jedna z nejtěžších věcí pro laika je pochopit rozdíl mezi váhou a hmotou, tato neschopnost vede k nespočtu nehod. Pro váhu existovala nahodilá charkterisktika, můžeme jí změnit přemisťováním z jednoho světa do jiného. Na Zemi by kladivo vážilo šestkrát víc než tady, na slunci by bylo dvěstěkrát těžší a ve vesmíru by byla jeho váha nulová.
    Ale na všech třech místech, a vlastně v celém vesmíru, by jeho hmota neboli setrvačnost byla pořád stejná. Síla potřebná k uvedení tělesa do pohybu a velikost jeho nárazu by byly stejné v kterémkoli prostoru a čase. Na asteroidu, který nemá skoro žádnou gravitaci a kladivo na něm váží méně než pírko, by tento stroj rozdrtil skálu se stejným efektem jako na zemi.
    „Kde je tedy problém?“ zeptal se Lawrence.
    „Střecha je moc pružná,“ vysvětlil inženýr, který si otíral pot z čela. „Hlavice se při každém úderu odrazí.“
    „Ach tak. Stane se to i tehdy, když použijeme patnáctimetrovou trubku a obalíme ji prachem? Zpětný náraz by nemusel být tak velký.“
    „Možná – ale podívejte se na tohle.“
    Klekli si pod model a dívali se na střechu zespoda. Čáry, které byly nakresleny křídou znázorňovaly polohu elektrických rozvodů, kterým se museli vyhnout.
    „Tohle skelné vlákno je opravdu tuhé, nemůžeme do něj vyvrtat díru. Když povolí, roztrhne se a roztříští. Podívej – už začalo praskat. Mám strach, že když to zkusíme hrubou silou, střecha praskne.“

    Jan Slabý

    OdpovědětVymazat
  22. Každý se špetkou znalostí o podmínkách na Měsíci by okamžitě věděl, proč neuspěl. Kladivo samozřejmě vážilo jen šestinu toho, co by vážilo na Zemi. Proto samozřejmě stejnou měrou ztrácelo na své účinnosti.
    Jakákoliv argumentace by neměla smysl. Pro laika byla jedna z nejnepochopitelnějších věcí rozdíl mezi hmotností a hmotou a právě to vedlo k nespočetnému množství nehod. Na hmotnost se dala uplatnit libovolná charakteristika; hmotnost se dá změnit přesunutím se z jedné planety na jinou. Na Zemi by to kladivo vážilo šestkrát tolik co tady; na Slunci by vážilo téměř dvě stě krát tolik; a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech třech místech, a vlastně kdekoliv ve vesmíru, by jeho hmota nebo setrvačnost byla naprosto stejná. Úsilí potřebné k jeho rozpohybování na určitou rychlost a náraz, který by vytvořilo jeho zastavení, by byly konstantní kdekoliv v prostoru i čase. Na asteroidu s téměř nulovou gravitací, kde by toto kladivo vážilo méně než pírko, by rozdrtilo kámen stejně efektivně jako na Zemi.
    "Co se děje?" zeptal se Lawrence.
    "Ta střecha je moc pružná," vysvětloval technik, stírajíc si pot z čela. "Páčidlo se prostě odrazí pokaždé, když s ním udeřím."
    "Vidím. A co kdybychom použili patnácti metrovou trubku obalenou prachem? To by mohlo ztlumit ten odraz"
    "Možná...ale podívej se na tohle."
    Kleknuli si k modelu a prohlíželi si spodní část střechy. Byly na ní křídou nakresleny čáry, které značily umístění elektrických rozvodů, kterým se museli za každou cenu vyhnout.
    "Tenhle laminát je tak tvrdý, že skrz něj nejde udělat rovnou díru. A když už se podaří udělat díru, ten materiál se láme a trhá. Vidíš - tady už je to vidět. Obávám se, že pokud na to půjdeme hrubou silou, zničíme střechu."

    Martin Kružica

    OdpovědětVymazat
  23. Kdokoli, kdo ví něco málo o podmínkách panujících na měsíci, by uhodnul, proč selhal. Palice očividně vážila pouze šestinu vlastní váhy, kterou má na Zemi, a proto stejně očividně byla o to méně účinná.
    Toto uvažování by bylo úplně mylné. Pro laika je jednou z nejtěžších věcí pochopit rozdíl mezi hmotností a hmotou a tato neschopnost chápat vedla k nespočtu nehod. Hmotnost je měnící se vlastnost. Můžete ji změnit přesunem z jedné planety na druhou. Na Zemi by tato palice vážila šestkrát víc než zde, na Slunci by byla téměř dvousetkrát těžší a ve volném vesmíru by nevážila vůbec nic.
    Ale na všech třech místech a samozřejmě kdekoli ve vesmíru by její hmota, nebo také hybnost byla úplně stejná. Snaha palice pohybovat se určitou rychlostí vesmírem a náraz, který by při dopadu vznikl, by byly stejné kdekoli v prostoru a čase. Na asteroidu téměř bez gravitace, kde by vážila méně než pírko, by drtila skálu stejně efektivně jako na Zemi.
    „Nějaký problém?“ zeptal se Lawrence.
    „Ta střecha je moc pružná.“ odpověděl technik, otírající si pot z čela. „To páčidlo se jen odrazí nazpět pokaždé, když do něj udeřím.“
    „Chápu. A co kdybychom použili patnácti metrovou trubku, celou obalenou prachem? To by mohlo absorbovat zpětný ráz.“
    „Možná, ale podívejte se na tohle.“
    Klekli si k modelu a zkoumali spodek střechy. Křídou na ní byly nakresleny čáry, které vyznačovaly vedení elektřiny, kterému se museli za každou cenu vyhnout.
    „Tenhle laminát je velmi tvrdý, takže nemůžete udělat bezchybnou díru skrz. Když povolí, tak se tříští a trhá. Vidíte, už začíná praskat. Bojím se, že jestli použijeme hrubou sílu, probouráme střechu.

    OdpovědětVymazat
  24. Každý, kdo má alespoň malé ponětí o podmínkách na Měsíci, by dokázal uhádnout, proč selhal. Kladivo totiž zřejmě mělo jen jednu šestinu pozemské váhy, proto tedy nejspíše nebylo tolik účinné. Tato úvaha by však byla naprosto mylná. Jedna z nejtěžších věcí k porozumění pro laika byl rozdíl mezi váhou a hmotou a tedy neschopnost porozumět vedla k nesčetným nehodám. Hmotnost je proměnlivá vlasnost, můžeme ji změnit posouváním z jednoho světa do druhého. Na zemi by toto kladivo vážilo šestkrát více, než váží zde, na Slunci může být dokonce dvěstěkrát těžší a ve vesmíru by dokonce nevážilo nic.
    Však na všech třech místech, v podstatě napříč celým vesmírem, by jeho hmota a setrvačnost byly stejné. Snaha o uvedení ho do pohybu, do určité rychlosti a náraz, při kterém by se kladivo zastavilo, by byla konstantní na každém místě a čase. Na téměř nic nevážícím asteroidu, který váží jako pírko, by rozdrtilo kámen prakticky stejně jako na zemi.
    „Co je za problém?“ zeptal se Lawrence.
    „Ta střecha je příliš pružná.“ vysvětluje technik a otírá si přitom pot z čela. „Páčidlo odskočí vždy zpět, když do ní udeřím.“
    „Chápu. Stalo by se to tak, kdybychom použili patnáct metrů dlouhou trubku obalenou prachem? Mohlo by to zmírnit náraz.“
    „Nejspíš..ale podívej na to.“
    Klekli si a prohlíželi si spodek střechy. Čáry nakreslené křídou naznačovaly umístění elektrických rozvodů, kterým se za každou cenu museli vyhnout.
    „Toto skleněné vlákno je příliš tvrdé, nemůžete zkrátka skrz to udělat díru. Pokud to povolí, tak se to roztrhne a rozštěpí. Vidíš, už to začalo. Obávám se, že pokud budeme zkoušet sílu, tak se střecha rozbije.“

    Daniela Fryčová

    OdpovědětVymazat
  25. Kdokoliv s jakýmikoliv znalostmi o podmínkách na měsíci by mohl usoudit, proč se to nedaří. Kladivo tu má jen šestinu pozemské váhy a proto – stejně samozřejmě – je mnohem méňě výkonné.
    Taková úvaha by ovšem byla naprosto chybná. Jedna z nejtěžších věcí, které musí laik pochopit je rozdíl mezi váhou a hmotou a neschopnost tomuto rozdílu porozumnět vedla k mnoha nehodám. Váha je vlastnost relativní a mění se podle toho kde ji měříme. Na Zemi toto kladivo váží šekrát tolik co na Měsíci. Na Slunci by bylo dvěstěkrát těžší a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Avšak na všech třech místech a vlastně v celém vesmíru by jeho hmota neboli inercie zůstala stejná. Usilí potřebné k uvedení kladiva do pohybu určité rychlosti a velikost nárazu při zastavení byly stále v jakémkoliv prostoru i čase. Na asteroidu bez gravitace, kde by bylo kladivo lehčí než pírko bylo rozdrtilo skálu stejně tak dobře jako na Zemi.
    "Co se děje? " zeptal se Lawrence.
    "Střecha je moc pružná. " Vysvětlil inženýr a otíral si pot z čela. "Páčidlo se pokaždé vrátí zpátky. "
    "Jasně. A nepomohlo by použít 15-ti centimetrovou trubku obalenou prachem? Mohla by absorbovat náraz. "
    "Možná, ale podívejte se na tohle. "
    Klekli si pod model a zkoumali spodek střechy. Křídou nakreslené čáry měly indikovat umístění elektrického vedení, kterému se stůj co stůj museli vyhnout.
    „Tohle optické vlákno je příliš tvrdé, nemůžeš do něj udělat čistou díru. Když ho narušíme, rozlomí se a rozpadne. Vidíš? Už začalo praskat. Bojím se, že když použijeme hrubou sílu, tak se střecha rozlomí.“

    OdpovědětVymazat
  26. Každému, kdo je alespoň trochu obeznámen s podmínkami panujícími na Měsíci, by okamžitě odhadl proč selhal. Kladivo mělo zjevně jen šestinu své pozemské hmotnosti, samozřejmě tedy bylo méně efektivní.
    Takové zdůvodnění by ovšem bylo zcela chybné. Jedna z nejtěžších věcí pro nezasvěceného je pochopit rozdíl mezi tíhou a hmotností, toto nepochopení už bylo příčinou nespočtu nehod. Pro tíhu platí následující, mění se v závislosti na planetě na které se objekt nachází. Na Zemi je tíha kladiva šestinásobná oproti té co máme zde, na Slunci by naopak byla téměř dvousetkrát vyšší, a v kosmu by například nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech těchto místech a samozřejmě kdekoli ve vesmíru by se jejich hmotnost, nebo setrvačnost, nijak nezměnila. Námaha vynaložená pro pohyb kladivem určitou rychlostí a jeho dopad při nárazu bude konstantní v čase i prostoru. Na asteroidu, téměř postrádajícím gravitaci, kde bude naše kladivo lehčí než pírko, rozdrtí kámen úplně stejně efektivně jako na Zemi.
    „Kde je problém?“ zeptal se Lawrence.
    „Střecha je moc pružná,“ vysvětlil inženýr, stírajíc si pot z čela. „Páčidlo odskočí zpět při každém úderu.“
    „Chápu. Ale stane se to i když použijeme 15metrovou trubku obalenou prachem? Třeba absorbuje zpětný ráz.“
    „Možná, ale mrkni se na to.“
    Klekli si u testovacího modelu a zkontrolovali střechu zespodu. Křídou tu byly vyznačeny dráhy elektrického vedení, kterým se bylo za každou cenu nutné vyhnout.
    „Ta skelná vata je tak pevná, že skrz ní nepůjde provrtat čistý otvor. A i když se to povede, roztříští se a bude všude kolem plno střepů. Podívej, už začíná praskat. Mám strach, že když na to půjdeme silou, prolomíme celou střechu.“

    OdpovědětVymazat
  27. Kdokoli s alespoň minimální znalostí podmínek na Měsíci by ihned uhodl, proč selhal. Kladivo váží samozřejmě jen šestinu pozemské hmotnosti; proto je také o tolik méně účinné. Uvažování bylo v tomto případě naprosto chybné. Pro laika je jednou z nejobtížnějších věcí pochopení rozdílu mezi váhou a hmotou, a tato neschopnost vedla již k nespočtu nehod. Váha je proměnnou vlastností; může být totiž změněna přesunutím předmětu z jednoho prostředí do jiného. Na Zemi by kladivo vážilo šestkrát více než tady; na Slunci by bylo skoro dvěstěkrát těžší; a ve vesmíru by nevážilo nic. Na všech těchto třech místech, a vlastně v celém vesmíru, by hmota a setrvačnost byly úplně stejné. Síla potřebná na uvedení předmětu do pohybu určitou rychlostí a dopad, jaký by vykonal, by byly konstantní v jakémkoli prostoru a čase. Na asteroidu, který nemá skoro žádnou gravitaci, by kladivo, i když váží méně než pírko, mohlo rozbít skálu stejně účinně jako na Zemi.
    „Kde je problém?“ zeptal se Lawrence.
    „Ta střecha je příliš pružná,“ vysvětloval technik, zatímco si utíral pot z obočí. „Páčidlo se při každém úderu odrazí zpátky.“
    „Vidím. A co by se stalo, kdybychom použili patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? To by mohlo ten odraz zmírnit.“
    „Možná – ale podívej se na tohle.“
    Klekli si pod model a prohlíželi si spodní stranu střechy. Křídou na ní bylo načrtnuto, kde se nacházelo elektrické vedení, kterému se museli za každou cenu vyhnout.
    „Tenhle laminát je moc tvrdý, nemůžeme do něj udělat díru. A i když povolí, tak se tříští a trhá. Podívej, tady už to začalo. Obávám se, že když na to půjdeme hrubou silou, tak praskne celá střecha.“

    Adéla Hloušková

    OdpovědětVymazat
  28. Kdokoliv, kdo oplývá alespoň minimálními znalostmi o podmínkách na měsíci, by ihned odhadl, proč inženýr neuspěl. Kladivo zjevně mělo pouze jednu šestinu pozemské váhy, tudíž -samozřejmě ve stejné míře- je i o to méně účinné.
    Tato úvaha by však byla zcela chybná. Jednou z nejnepochopitelnějších věcí pro laika je rozdíl mězi hmotností a hmotou, a tento fakt už vedl k nespočetnému množství nehod. Protože hmotnost je proměnlivá vlastnost, kterou můžeme lehce změnit přesunem z jednoho vesmírného prostředí do jiného. Na Zemi by kladivo vážilo šestkrát víc než na Měsíci, na Slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší a ve vesmíru by byla váha nulová.
    Avšak ve všech třech světech, a taktéž i v celém vesmíru, je síla i setrvačnost kladiva identická. Množství úsilí, potřebné k pohybu předmětu určitou rychlostí, a následek, který vznikne při jeho zastavení, jsou shodné skrz veškerý vesmír a čas. Na asteroidu s minimální gravitací by toto kladivo rozdrtilo skálu stejně efektivně, jako na Zemi, přestože by vážilo méně než peří.
    "Kde je problém?", zeotal se Lawrence
    " Ta střecha je příliš pružná", vysvětlil inženýr a u toho si utíral spocené čelo. "Páčidlo se při každém udeření odrazí zpět."
    "Aha. A odrazí se, i když použijeme patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? To by mohlo zpětný odraz ztlumit."
    "Možná, ale podívej se na tohle." Sehli se pod model střechy a prohlíželi spodní část. Byly tam křídou vyznačené linie na místech, kde se nacházelo elektrické vedení, a těm se museli vyhnout za každou cenu.
    "Tenhle skelný laminát je tak tvrdý, že do něj nelze udělat čistý řez. A když to povolí, tak praská a trhá se. Podívejte, už teď se to rozlézá. Obávám se, že když to zkusíme násilím, tu střechu prolomíme.

    Schreinerová

    OdpovědětVymazat
  29. Arthur C. Clarke - Měsíční prach

    Kdokoliv, kdo se alespoň trochu vyzná v podmínkách na měsíci, by uhádl, proč selhal. Kladivo mělo očividně jen šestinu pozemní váhy, a tak byla jeho účinnost menší. Objasnění by bylo naprosto mylné. Rozdíl mezi váhou a objemem je pro laika jedna z nejsložitějších věcí k pochopení. Toto právě vedlo k nespočetně mnoha nehodám.
    Váha,ta má svévolnou povahu, mění se v závislosti na prostředí, ve kterém se nachází. Na zemi kladivo váží šestkrát tolik co tady, na slunci by bylo skoro dvěstěkrát těžší,a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech třech místech, a vlastně i v celém vesmíru, by byla jeho váha i setrvačnost úplně stejná. Potřebná síla k uvedení do pohybu na určitou rychlost a náraz při zastavení by byly stejné v každém čase a místě. Na asteroidu se skoro nulovou gravitací by kladivo vážilo méně než pírko, ale skálu by proměnilo v prach se stejným efektem jako na zemi.
    „ Co máme za problém? " zeptal se Lawrence.
    „ Střecha je příliš pružná" vysvětlil technik a otíral si pot z čela. „Páčidlo se vždy odrazí když se do něj uhodí."
    „ Aha..A změní se něco když použijeme patnácti metrovou trubku obalenou prachem? To by mohlo ztlumit náraz. "
    „ Možná...ale podívej se na tohle."
    Klekli si před model a zkoumali spodek štřechy. Křídou nakreslené čáry měly udávat pozici elektrického vedení, kterému se museli za každou cenu vyhnout.
    „ Ten sklolaminát je tak pevný, nemůžeš do něj udělat čistou díru. Když povolí, roztrhá se. Vidíš, už začalo praskat. Mám obavy, že když to budeme zkoušet hrubou silou, střecha praskne.

    Eva Ricklová

    OdpovědětVymazat
  30. Každý, kdo má alespoň nějaké znalosti o podmínkách na měsíci, by hned uhádl, proč neuspěl. Kladivo má, samozřejmě, jen šestinu své pozemské váhy, a proto - stejně samozřejmě - je mnohem méně efektivní.
    Tato úvaha by byla naprosto chybná. Jedna z nejsložitějších věcí je pro laika pochopit rozdíl mezi hmotností a hmotou, a neschopnost tak učinit už vedla k nespočtu nehod. Vlastnost hmotnosti je, že je proměnlivá; můžeme ji měnit tím, že se přesuneme z jednoho světa do jiného. Na Zemi by kladivo vážilo 6krát více, než tady; na slunci, by to bylo téměř 200krát více; a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech třech místech, a vlastně napříč celým vesmírem, by jeho hmota či setrvačnost byli pořád stejné. Síla, potřebná k uvedení do pohybu o určité rychlosti a velikost nárazu v momentě zastavení by byly stejné v jakémkoli prostoru a čase. Na téměř bezgravitačním asteroidu, kde by vážilo méně než pírko, by kladivo rozdrtilo skálu stejně efektivně, jako na Zemi.
    „Kde je problém?“ tázal se Lawrence.
    „Střecha je moc ohebná,“ vysvětlil inženýr otírající si pot z čela. „Páčidlo se prostě při každém úderu odrazí zpět.“
    „Rozumím. A stane se to, i když použijeme patnáctimetrovou rouru ze všech stran obalenou prachem? To by mohlo zpětný náraz zmírnit“
    „Možná – ale podívej na tohle.“
    Klekli si pod model a prohlíželi si střechu zespoda. Křídou kreslené čáry tam byli nakresleny, aby naznačily polohu elektrického vedení, kterému se za každou cenu vyhnout.
    „Tohle skleněné vlákno je tak tuhé, že do něj nelze udělat přesnou díru. Když povolí, roztříští se na kousky. Podívej – už to začalo praskat. Mám strach, že pokud to zkusíme hrubou silou, zničíme celou střechu."

    Martin Šedý

    OdpovědětVymazat
  31. Každý člověk trochu znalý měsíčních podmínek by hned uhodl, proč se mu to nepovedlo. Kladivo přece váží šestinu své pozemské hmotnosti, a proto by tedy mělo mít mnohem menší účinnost. Takové zdůvodnění by ovšem bylo zcela nepravdivé. Pro laika je jednou z nejtěžších věcí porozumět rozdílu mezi hmotností a hmotou a neschopnost tohoto porozumění vedla k nesčetným nehodám. Hmotnost je proměnlivou veličinou, měnící se přemisťováním z místa na místo. Na zemi by takové kladivo vážilo šestkrát více, než tomu bylo zde. Na slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech místech, a skutečně v celém vesmíru, bude jeho hmota i setrvačnost naprosto stejná. Úsilí nutné k uvedení kladiva do pohybu o určité rychlosti a náraz, který by způsobilo při zastavení, je neměnný v každém prostoru a čase. Na asteroidu s nízkou gravitací, kde by vážilo méně než peříčko, by takové kladivo rozdrtilo kámen stejně účinně jako na Zemi.
    „V čem je problém?“ Zeptal se Lawrence.
    „Střecha je moc pružná,“ vysvětlil inženýr a utřel si pot z čela. „To páčidlo se prostě odrazí zpátky pokaždé když udeřím.“ „Chápu. A co by se stalo, kdybychom použili patnáctimetrovou trubku obalenou dokola prachem? To by mohlo zpětný ráz pohltit.“ „Možná, ale podívejte na tohle.“ Pokleknuli k modelu a prohlédli si vnitřní stranu střechy. Křídou tam byly načrtnuty linky naznačující umístění elektrického vedení, kterému bylo potřeba se vyhnout za každou cenu. „To skelné vlákno je tak tuhé, že skrz něj čistou díru neuděláte. Když to konečně povolí začne se štěpit a trhat. Podívejte, už se to tříští. Obávám se, že pokud to zkusíme hrubou silou, střechu potrháme.“

    P. Dolejš

    OdpovědětVymazat
  32. Kdokoliv, kdo oplývá alespoň minimálními znalostmi o podmínkách na měsíci, by ihned odhadl, proč inženýr neuspěl. Kladivo zjevně mělo pouze jednu šestinu pozemské váhy, tudíž -samozřejmě ve stejné míře- je i o to méně účinné.
    Tato úvaha by však byla zcela chybná. Jednou z nejnepochopitelnějších věcí pro laika je rozdíl mězi hmotností a hmotou, a tento fakt už vedl k nespočetnému množství nehod. Protože hmotnost je proměnlivá vlastnost, kterou můžeme lehce změnit přesunem z jednoho vesmírného prostředí do jiného. Na Zemi by kladivo vážilo šestkrát víc než na Měsíci, na Slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší a ve vesmíru by byla váha nulová.
    Avšak ve všech třech světech, a taktéž i v celém vesmíru, je síla i setrvačnost kladiva identická. Množství úsilí, potřebné k pohybu předmětu určitou rychlostí, a následek, který vznikne při jeho zastavení, jsou shodné skrz veškerý vesmír a čas. Na asteroidu s minimální gravitací by toto kladivo rozdrtilo skálu stejně efektivně, jako na Zemi, přestože by vážilo méně než peří.
    "Kde je problém?", zeotal se Lawrence
    " Ta střecha je příliš pružná", vysvětlil inženýr a u toho si utíral spocené čelo. "Páčidlo se při každém udeření odrazí zpět."
    "Aha. A odrazí se, i když použijeme patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? To by mohlo zpětný odraz ztlumit."
    "Možná, ale podívej se na tohle." Sehli se pod model střechy a prohlíželi spodní část. Byly tam křídou vyznačené linie na místech, kde se nacházelo elektrické vedení, a těm se museli vyhnout za každou cenu.
    "Tenhle skelný laminát je tak tvrdý, že do něj nelze udělat čistý řez. A když to povolí, tak praská a trhá se. Podívejte, už teď se to rozlézá. Obávám se, že když to zkusíme násilím, tu střechu prolomíme.

    Schreinerová

    OdpovědětVymazat
  33. Kdokoliv, kdo se alespoň trochu vyzná v podmínkách na Měsíci by rázem odhadl, proč selhal. Kladivo mělo samozřejmě šestinu své pozemské váhy; proto to tedy zjevně bylo tak málo účinné.
    Tato úvaha by byla kompletně nesprávná. Jednou z nejtěžších věcí pro laika je pochopení rozdílu mezi váhou a hmotou, a tato neschopnost vedla k nesčetným nehodám. Protože váha je nahodilá charakteristika, je možné ji změnit přenesením z jednoho světa do jiného. Na Zemi by takové kladivo vážilo šestkrát více než tady; na Slunci by bylo skoro dvěstěkrát těžší a v kosmickém prostoru by nevážilo nic.Ale na všech třech místech a skutečně v celém vesmíru by byly jeho hmota a setrvačnost zcela stejné. Úsilí potřebné k uvedení do pohybu určitou rychlostí a následek dopadu by byly neměnné v kterémkoli prostoru a čase. Na asteroidu, který nemá skoro žádnou gravitaci a kladivo na něm váží méně než pírko, by kladivo rozbilo skálu stejně efektivně jako na Zemi.
    "Co je za problém?" řekl Lawrence.
    "Střecha je příliš pružná," vysvětlil inženýr, zatímco si otíral pot z čela. "Páčidlo se při každém úderu odrazí zpátky."
    "Aha. A stane se to samé, když použijeme patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? To by mohlo zmírnit nárazy."
    "Možná, ale podívej se na tohle."
    Oba dva si klekli pod model a zkoumali spodní stranu střechy. Byly na ní křídou nakreslené čáry, které ukazovaly, kudy vedou elektrické dráty, kterým se museli vyhnout.
    "Laminát je tak tvrdý, že do něj nejde udělat díra. A když přeci jen povolí, tak se začne odštipovat a trhat. Vidíš-už začíná praskat. Obávám se, že když použijeme hrubou sílu, celá střecha praskne."

    Mikotová Veronika

    OdpovědětVymazat
  34. OPRAVA

    Každému alespoň s malou znalostí měsíčních podmínek by hned došlo, proč selhal. Bylo jasné, že kladivo váží jen šestinu své pozemské váhy, a tudíž - samozřejmě - je mnohem méně účinné.
    Uvažování by bylo naprosto nesprávné. Pro laika je velmi těžké pochopit rozdíl mezi váhou a hmotou a tato neschopnost vede k nespočetným nehodám. Váha je proměnlivá vlastnost: může se změnit přesunem z jedné planety na druhou. Na Zemi by kladivo vážilo šestkrát tolik co váží tady, na Slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší, a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech třech místech a rozhodně v celém vesmíru, by jeho hmota nebo setrvačnost zůstaly stejné. Úsilí potřebné k uvedení tělesa pohybu a náraz vytvořený úderem, by byl stálý všude ve vesmíru a v čase. Na asteroidu s téměř nulovou gravitací by kladivo vážící méně než pírko mohlo rozdrtit balvan stejně tak dobře jako na Zemi.
    "v čem je problém?" zeptal se Lawrence.
    "Střecha je příliš pružná," vysvětlil inženýr a setřel si z čela pot. " Páčidlo se odrazí zpět po každém úderu."
    "Aha. A co by se stalo, kdybychom použili patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? Mohlo by to absorbovat údery."
    "Snad - ale podívejte se na tohle."
    Sehnuli se pod maketu a prozkoumávali spodní stranu střechy. Křídou tam byla vyznačená místa, kudy vedla elektroinstalace a která musela být za všech okolností uchráněna.
    "Ten sklolaminát je pevný, nejde v něm udělat pořádný otvor. A když povolí, tak se roztrhne a roztříští. Podívejte, tady to už začalo. Bojím se, že když na to půjdeme hrubou silou, tak rozbijeme střechu.
    Frajerová

    OdpovědětVymazat
  35. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  36. Kdokoli, kdo ví něco málo o podmínkách panujících na Měsíci, by věděl, proč selhal. Palice očividně vážila pouze šestinu váhy, kterou má na Zemi, a proto stejně očividně byla o to méně účinná.
    Toto uvažování by bylo úplně mylné. Pro laika je jednou z nejtěžších věcí pochopit rozdíl mezi hmotností a hmotou a tato neschopnost vedla k nespočtu nehod. Hmotnost je proměnlivá vlastnost. Můžete ji změnit přesunem z jedné planety na druhou. Na Zemi by tato palice vážila šestkrát víc než zde, na Slunci by byla téměř dvěstěkrát těžší a ve volném vesmíru by nevážila vůbec nic.
    Ale na všech třech místech a samozřejmě kdekoli ve vesmíru by její hmota, nebo také hybnost byla úplně stejná. Potřebné úsilí, aby kladivo získalo určitou rychlost, a náraz, který by při dopadu vznikl, by byly stejné kdekoli v prostoru a čase. Na asteroidu téměř bez gravitace, kde by vážila méně než pírko, by drtila skálu stejně efektivně jako na Zemi.
    „Nějaký problém?“ zeptal se Lawrence.
    „Ta střecha je moc pružná.“ odpověděl technik, otírající si pot z čela. „To páčidlo se jen odrazí nazpět pokaždé, když do něj udeřím.“
    „Chápu. A co použít patnáctimetrovou trubku, celou obalenou prachem? To by mohlo absorbovat zpětný ráz.“
    „Možná, ale podívejte se na tohle.“
    Klekli si k modelu a zkoumali spodek střechy. Křídou na ní byly nakresleny čáry, které vyznačovaly vedení elektřiny, kterému se museli za každou cenu vyhnout.
    „Tenhle laminát je velmi tvrdý, takže nemůžete udělat díru. Když povolí, tak se tříští a trhá. Vidíte, už začíná praskat. Bojím se, že jestli použijeme hrubou sílu, zničíme střechu."

    OdpovědětVymazat
  37. Oprava:
    Každý s trochou znalostí podmínek na Měsíci ihned odhadne, proč neuspěl. Kladivo má zcela zřejmě jen šestinu své pozemské váhy; tudíž-stejně zjevně- je tedy mnohem méně účinné.
    Taková argumentace by však byla naprosto nesprávná. Jednou z nejtěžších věcí pro laika je porozumět rozdílu mezi váhou a hmotou, což vede k nesčetným nehodám. Váha je proměnlivá vlastnost; můžete ji změnit přesunem z jednoho světa na druhý. Na Zemi by toto kladivo vážilo šestkrát více než zde; na Slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší a v mezihvězdném prostoru by nevážilo vůbec nic.
    Avšak na všech třech místech, a vlastně ve všech koutech vesmíru by jeho objem či setrvačnost byla úplně stejná. Úsilí potřebné k tomu, aby bylo uvedeno do pohybu určitou rychlostí, a účinek vyvolaný při zastavení by byl stejný ve všech prostorech a časech. Na asteroidu, téměř bez gravitace, kde by kladivo vážilo méně než pírko, by rozdrtilo kámen stejně efektivně jako na Zemi.
    "V čem je potíž?" otázal se Lawrence.
    "Ta střecha je příliš pružná," vysvětlil inženýr stírající si pot z čela. "Prostě pokaždé, když udeřím, páčidlo se odrazí zpět."
    "Aha. Ale stane se to, pokud použijeme patnáctimetrovou rouru obalenou kolem dokola prachem? To může zpětný náraz zmírnit."
    "Možná - ale podívejte se na tohle."
    Klečeli pod modelem a zkoumali spodek střechy. Na ní narýsované čáry křídou značily umístění elektrického vedení, kterému se museli bezpodmínečně vyhnout.
    "To skelné vlákno je moc tvrdé, nedá se do něj udělat díra. Pokud povolí, tak se roztříští a roztrhá. Podívejte- tady už je prasklina. Obávám se, že když se pokusíme použít hrubou sílu, střecha praskne."
    Petra Srpová

    OdpovědětVymazat
  38. Oprava:

    Kdokoliv, kdo se alespoň trochu vyzná v lunárních podmínkách, by ihned uhodl, proč selhal. Kladivo mělo evidentně jen šestinu své pozemské váhy, tudíž to bylo o to méně účinné. Uvažování by bylo bývalo naprosto chybné. Jednou z nejtěžších věcí pro laika je rozeznat rozdíl mezi hmotností a hmotou, a právě tato neschopnost tomuto rozdílu porozumět, vedla k nespočetnému množství nehod. Pro hmotnost existovala nahodilá vlastnost, může být změněna přemisťováním z jednoho světa do jiného. Na Zemi by toto kladivo vážilo šestkrát více, než vážilo tady. Na slunci by bylo téměř dvěstěkrát těžší, a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic. Ale na všech třech místech a vlastně i napříč celým vesmírem, by jeho hmota nebo setrvačnost byly pořád naprosto stejné. Snaha potřebná k tomu, aby se kladivo začalo hýbat určitou rychlostí a náraz, který by kladivo vytvořilo při zastavení, by byly neměnné v celém prostoru a čase. Na asteroidu, kde nepůsobila téměř žádná gravitace, kladivo vážilo méně než pírko a přesto by rozdrtilo skálu stejně tak účinně jako na Zemi. „Co je za problém?“, řekl Lawrence. „Ta střecha je příliš pružná.“, vysvětlil inženýr a stíral si při tom pot z čela. „Páčidlo se vždy odrazí zpět, pokaždé když do ní udeří.“. „Aha. Ale stane se to i v případě, když použijeme patnáctimetrovou trubku obalenou v prachu? To by mohlo ztlumit zpětný náraz.“.„Možná – ale podívej se na tohle.“. Klečeli pod modelem stroje a zkoumali spodní stranu střechy. Byly na ní nakresleny čáry křídou, aby označovaly pozici kabelů elektrického vedení, kterému se musí za každou cenu vyhnout. „ Ten sklolaminát je tak tuhý, že skrz něj ani nemůžeš udělat pořádnou díru. Když povolí, tak se roztříští a roztrhá. Podívej – už začal. Bojím se, že když použijeme hrubou sílu, střecha popraská.“

    Marika Mikšovská

    OdpovědětVymazat
  39. Každý, s alespoň malou znalostí podmínek na Měsíci, by mohl okamžitě vytušit, proč neuspěl. Kladivo zde samozřejmě má pouze šestinu pozemské váhy a proto je o tolik méně účinné.Pro laika je jednou z nejtěžších věcí pochopit rozdíl mezi váhou a hmotou, tahle neschopnost už vedla k četným nehodám. Váha je totiž proměnlivá vlastnost, lze ji měnit přemisťováním z jednoho světa do jiného. Na Zemi by tohle kladivo vážilo šestkrát více než tady na Slunci, by zase bylo dvěstěkrát těžší, a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic. Ale na všech třech místech, a vůbec v celém vesmíru, by byly jeho hmota a setrvačnost zcela stejné.
    Úsilí potřebné k tomu, aby se kladivo začalo pohybovat určitou rychlostí, a náraz, který by vznikl, kdyby se zastavilo, by byly konstantní v celém vesmíru i čase. Na asteroidu, který je téměř bez gravitační síly, kde by kladivo vážilo méně než pírko, by kladivo rozdrtilo kámen stejně účinně jako na Zemi.„Co je za problém?“ zeptal se Lawrence.
    „Střecha je příliš pružná.“ odpověděl technik, otírající si pot z čela. „To páčidlo se jen odrazí nazpět pokaždé, když do ní udeřím.“
    "Rozumím. Stane se to i tehdy, když použijeme patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? Mohlo by to pohltit zpětný náraz."
    "Možná - ale podívejte se na tohle."
    Lehli si pod model a prozkoumali spodní stranu střechy. Byly tam nakresleny čáry křídou, které ukazovaly, kudy vede elektrické vedení, kterému se museli za každou cenu vyhnout.
    "Laminát je tak pevný, že do něj nejde udělat otvor. A když přeci jen povolí, tak se začne odštipovat a trhat. Vidíte, už začíná praskat.Bojím se, že když použijeme hrubou sílu, tak střecha praskne.“
    Denisa Sirotková

    OdpovědětVymazat
  40. OPRAVA

    Každý, kdo je alespoň trochu obeznámen s podmínkami na Měsíci, by hned uhodl, proč neuspěl. Kladivo mělo zjevně pouze šestinu své pozemské váhy; a proto – stejně tak zjevně – je jasné,že je méně účinné. Tato úvaha by však byla chybná. Pro laika je jednou z nejtěžších věcí pochopit hlavní rozdíl mezi hmotností a hmotou,nesprávné porozumění už vedlo k nespočtu nehod. Hmotnost má ovšem tu vlastnost, že se mění v závislosti na tom, kde se vyskytuje. Na Zemi by toto kladivo vážilo šestkrát více než na měsíci, na Slunci, by bylo vážilo skoro dvěstěkrát vice a ve vesmíru by nevážilo téměř nic. Ale na všech třech místech, a v celém vesmíru, by hmota zůstala stále stejná. Úsilí potřebné k uvedení hmoty do pohybu určitou rychlostí a velikost nárazu v momentě zastavení by byly stálé v jakémkoli prostoru a čase. Na asteroidu, kde není téměř žádná gravitace, kde kladivo váží méně, než pírko, by toto kladivo rozdrtilo kámen stejně účinně jako na Zemi.

    „V čem je problém?“ řekl Lawrence. „Ta střecha je příliš pružná.“, vysvětlil inženýr a setřel si při tom pot z čela."Páčidlo se po každém úderu odrazí zpátky."
    "Aha. A stane se to ikdybychom použili patnáctimetrovou trubku obalenou kolem dokola prachem? Možná nám dokáže ztlumit zpětný náraz."
    "Možná. Ale podívej se na tohle."Klečeli pod modelem stroje a zkoumali spodní stranu střechy. Byly na ní nakresleny čáry křídou, které označovaly pozici elektrického vlnění, kterému se museli za každou cenu vyhnout. „ Tato skelná vata je tak tuhá, že skrz ni ani nemůžeš udělat pořádnou díru. Když to povolí, tak se to roztříští a roztrhá. Podívej – už to začalo praskat. Bojím se, že když použijeme hrubou sílu, střecha praskne.“


    Ondřej Kačírek

    OdpovědětVymazat
  41. OPRAVA - Šárka Krčmová

    Každý s alespoň malou znalostí měsíčních podmínek by ihned uhodl, proč se mu nedařilo. Samozřejmě, kladivo mělo jednu šestinu své pozemské váhy, a tak bylo - s úplně stejnou samozřejmostí - o to méně efektivní.
    Taková dedukce by byla naprosto chybná. Jedna z věcí, které jsou pro laika těžko pochopitelné, je rozdíl mezi váhou a hmotou a právě neschopnost tomuto porozumět vedla již k nesčetným nehodám. Váha je totiž proměnnou veličinou; můžete ji změnit přesunutím z jednoho světa na druhý. Na Zemi by takové kladivo vážilo šestkrát tolik než tady; na Slunci by bylo skoro dvěstěkrát těžší; a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech třech místech a samozřejmě i v celém vesmíru, by jeho hmota nebo setrvačnost byly naprosto stejné. Síla vynaložená k tomu, abyste ho určitou rychlostí uvedli do pohybu, a náraz, který bude následovat po jeho zastavení, by byly neměnné všude ve vesmíru i v čase. Na asteroidu téměř bez gravitace, kde by vážilo méně než pírko, by kladivo rozdrtilo kámen na prach stejně efektivně jako na Zemi.
    "Co je za problém?" zeptal se Lawrence.
    "Ta střecha je moc pružná." vysvětlil inženýr a setřel si pot z čela.
    "Páčidlo se vždy prostě jen odrazí, když do ní udeřím."
    "Chápu. Ale dělo by se to, kdybychom použili patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? To by mělo ten odraz ztlumit."
    "Možná - ale podívejte na tohle."
    Klekli si k modelu a prohlédli si spodní stranu střechy. Byly na ní nakresleny čáry křídou, které označovaly umístění elektrického vedení, kterému se museli za každou cenu vyhnout.
    "Skelné vlákno je moc tvrdé, nedá se do něj ani udělat pořádná díra.Když povolí, tak se tříští a trhá. Vidíte - už začalo praskat. Obávám se, že když na to půjdeme hrubou silou, tak střecha praskne."

    OdpovědětVymazat
  42. OPRAVA - Sršeň
    Kdokoliv s jakýmikoliv znalostmi o podmínkách na měsíci by mohl usoudit, proč se to nedaří. Kladivo tu má jen šestinu pozemské váhy, a proto – stejně tak samozřejmě – je mnohem méňě výkonné.
    Taková úvaha by ovšem byla naprosto chybná. Jedna z nejtěžších věcí, které musí laik pochopit je rozdíl mezi váhou a hmotou a neschopnost tomuto rozdílu porozumnět vedla k mnoha nehodám. Váha je vlastnost relativní a mění se podle toho kde ji měříme. Na Zemi toto kladivo váží šekrát tolik co na Měsíci. Na Slunci by však bylo dvěstěkrát těžší a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Avšak na všech třech místech a vlastně v celém vesmíru by jeho hmota, neboli inercie, zůstala stejná. Usilí potřebné k uvedení kladiva do pohybu určité rychlosti a velikost nárazu při zastavení byly stálé v jakémkoliv prostoru i čase. Na asteroidu bez gravitace, kde by bylo kladivo lehčí než pírko, by rozdrtilo skálu na prach stejně tak dobře jako na Zemi.
    "Co se děje? " zeptal se Lawrence.
    "Ta střecha je moc pružná. " Vysvětlil inženýr a otíral si pot z čela. "Páčidlo se pokaždé odrazí zpátky. "
    "Jasně. A nepomohlo by použít 15-ti centimetrovou trubku obalenou prachem? Mohla by absorbovat náraz. "
    "Možná, ale podívejte se na tohle. "
    Klekli si pod model a zkoumali spodek střechy. Křídou nakreslené čáry měly indikovat umístění elektrického vedení, kterému se stůj co stůj museli vyhnout.
    „Tohle skelné vlákno je příliš tvrdé, nemůžeš do něj udělat čistou díru. Když ho narušíme, rozlomí se a rozpadne. Vidíš? Už začalo praskat. Bojím se, že když použijeme hrubou sílu, tak se střecha rozlomí.“

    OdpovědětVymazat
  43. Každý se špetkou znalostí o podmínkách na Měsíci by okamžitě věděl, proč neuspěl. Kladivo samozřejmě vážilo jen šestinu toho, co by vážilo na Zemi. Proto samozřejmě stejnou měrou ztrácelo na své účinnosti.
    Takové uvažování bylo naprosto mylné. Pro laika byla jedna z nejnepochopitelnějších věcí rozdíl mezi hmotností a hmotou a právě to vedlo k nespočetnému množství nehod.Hmotnost totiž není stálá; změní se, když se přesuneme z jedné planety na jinou. Na Zemi by to kladivo vážilo šestkrát tolik co tady; na Slunci by vážilo téměř dvěstěkrát tolik; a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech třech místech, a vlastně kdekoliv ve vesmíru, by jeho hmota nebo setrvačnost byla naprosto stejná. Úsilí potřebné k jeho uvedení do pohybu a na určitou rychlost a náraz, který by znikl jeho zastavením, by byly konstantní kdekoliv v prostoru i čase. Na asteroidu s téměř nulovou gravitací, kde by toto kladivo vážilo méně než pírko, by rozdrtilo kámen stejně účinně jako na Zemi.
    "Co se děje?" zeptal se Lawrence.
    "Ta střecha je moc pružná," vysvětloval technik, zatímco si stíral pot z čela. "Páčidlo se prostě při každém úderu odrazí."
    "Vidím. A co kdybychom použili patnácti metrovou trubku obalenou prachem? To by mohlo ztlumit ten odraz"
    "Možná...ale podívej se na tohle."
    Klekli si k modelu a prohlíželi si spodní část střechy. Byly na ní křídou nakresleny čáry, které značily umístění elektrických rozvodů a těm se museli za každou cenu vyhnout.
    "Tenhle laminát je tak tvrdý, že skrz něj nejde udělat přesnou díru. A když už povolí, ten materiál se láme a trhá. Podívej - tady už je to vidět. Obávám se, že pokud na to půjdeme hrubou silou, zničíme střechu."

    Martin Kružica

    OdpovědětVymazat
  44. OPRAVA

    Každý se základní znalostí měsíčních podmínek by hned vytušil, proč inženýr neuspěl. Kladivo samozřejmě mělo pouhou šestinu své váhy, kterou má na Zemi; a proto bylo zrovna tak samozřejmě méně účinné.
    Taková úvaha by byla naprosto špatná. Jedna z nejtěžsích věcí pro je laika kpochopení rozdílu mezi váhou a hmotou, a takové neporozumění vedlo k mnoha nehodám. Hmotnost je totiž jen vedlejší vlastnost a mění se přesunem z jednoho místa na druhé. Na Zemi by kladivo vážilo šestkrát víc než tady, na Slunci by to bylo téměř dvěstěkrát víc a ve vesmíru by nevážilo vůbec nic.
    Ale na všech třech místech a i všude ve vesmíru by jeho hmota a setrvačnost byly naprosto stejné. Úsilí potřebné k uvedení do pohybu v určité rychlosti a náraz při zastavení by byly stejné v každém místě i v každém čase. Na asteroidu, kde není žádná gravitace by vážilo méně než pírko, by kladivo rozdrtilo kámen stejně účinně jako na Zemi.
    „Co je za problém?“ řekl Lawrence.
    „Střecha je příliš pružná,“ vysvětlil inženýr a otřel si pot z čela. „To páčidlo se prostě odrazí zpátky po každém úderu.“
    „Aha. Ale stane se to taky, když použijeme pátnáctimetrovou trubku obalenou prachem? To by mohlo odraz ztlumit.“
    „Možná – ale koukni na tohle.“
    Sehnuli se pod model a zkoumali spodní stranu střechy. Byly na ní křídou nakresleny čáry značící umístění elektrického vedení, kterému se museli vyhnout za každou cenu.
    „Tahle skleněná vlákna jsou moc tvrdá, nemůžeš skrz ně udělat čistou díru. A když už povolí, tak se roztrhne a rozštěpí. Vidíš, třeba tady. Bojím se, že když na to půjdeme silou, tak ta střecha praskne.“

    Martin Slunčko

    OdpovědětVymazat
  45. OPRAVA
    Kdokoliv, kdo se alespoň trochu vyzná v podmínkách na Měsíci by rázem odhadl, proč selhal. Kladivo mělo samozřejmě šestinu své pozemské váhy; proto to tedy zjevně bylo tak málo účinné.
    Tato úvaha by byla kompletně nesprávná. Jednou z nejtěžších věcí pro laika je pochopení rozdílu mezi váhou a hmotou, a tato neschopnost vedla k nesčetným nehodám. Protože váha je nahodilá charakteristika, je možné ji změnit přenesením z jednoho světa do jiného. Na Zemi by takové kladivo vážilo šestkrát více než tady; na Slunci by bylo skoro dvěstěkrát těžší a v kosmickém prostoru by nevážilo nic.Ale na všech třech místech a skutečně v celém vesmíru by byly jeho hmota a setrvačnost zcela stejné. Úsilí potřebné k uvedení do pohybu určitou rychlostí a následek dopadu by byly neměnné v kterémkoli prostoru a čase. Na asteroidu, který nemá skoro žádnou gravitaci a kladivo na něm váží méně než pírko, by kladivo rozbilo skálu stejně efektivně jako na Zemi.
    "Co je za problém?" řekl Lawrence.
    "Střecha je příliš pružná," vysvětlil inženýr, zatímco si otíral pot z čela. "Páčidlo se při každém úderu odrazí zpátky."
    "Aha. A stane se to samé, když použijeme patnáctimetrovou trubku obalenou prachem? To by mohlo zmírnit nárazy."
    "Možná, ale podívej se na tohle."
    Oba dva si klekli pod model a zkoumali spodní stranu střechy. Byly na ní křídou nakreslené čáry, které ukazovaly, kudy vedou elektrické dráty, kterým se museli vyhnout.
    "Laminát je tak tvrdý, že do něj nejde udělat díra. A když přeci jen povolí, tak se začne odštipovat a trhat. Vidíš-už začíná praskat. Obávám se, že když použijeme hrubou sílu, celá střecha praskne."

    Mikotová Veronika

    OdpovědětVymazat