25. října 2013

Dialog

Překládat rozhovor mezi postavami je celkem snadné - pokud víte, kdo postavy jsou, jak uvažují, jak se vyjadřují. Každý člověk má svůj osobitý styl, a totéž čekáme i od literární postavy.
Proto máte tentokrát k dispozici text, jehož hrdiny velmi pravděpodobně dobře znáte. Pokuste se přeložit tučně vyznačenou část.
Tip: Přečtěte si hotový překlad nahlas, nebo požádejte někoho o spolupráci a celou scénu si přehrajte jako na divadle. Pokud se vám některé repliky špatně pamatují a špatně vyslovují, je s překladem pravděpodobně něco v nepořádku.

Stylové roviny v překladu

Harry Potter and the Goblet of Fire
CHAPTER EIGHTEEN - THE WEIGHING OF THE WANDS
When Harry woke up on Sunday morning, it took him a moment to remember why
he felt so miserable and worried. Then the memory of the previous night rolled
over him. He sat up and ripped back the curtains of his own four-poster, intending
to talk to Ron, to force Ron to believe him - only to find that Ron's bed was empty;
he had obviously gone down to breakfast.
Harry dressed and went down the spiral staircase into the common room. The
moment he appeared, the people who had already finished breakfast broke into
applause again. The prospect of going down into the Great Hall and facing the rest
of the Gryffindors, all treating him like some sort of hero, was not inviting; it was
that, however, or stay here and allow himself to be cornered by the Creevey
brothers, who were both beckoning frantically to him to join them. He walked
resolutely over to the portrait hole, pushed it open, climbed out of it, and found
himself face-to-face with Hermione.
"Hello," she said, holding up a stack of toast, which she was carrying in a napkin.
"I brought you this. . . . Want to go for a walk?"
"Good idea," said Harry gratefully.
They went downstairs, crossed the entrance hall quickly without looking in at the
Great Hall, and were soon striding across the lawn toward the lake, where the
Durmstrang ship was moored, reflected blackly in the water. It was a chilly
morning, and they kept moving, munching their toast, as Harry told Hermione
exactly what had happened after he had left the Gryffindor table the night before.
To his immense relief, Hermione accepted his story without question.
"Well, of course I knew you hadn't entered yourself," she said when he'd finished
telling her about the scene in the chamber off the Hall. "The look on your face
when Dumbledore read out your name! But the question is, who did put it in?
Because Moody's right, Harry... I don't think any student could have done it. . .
they'd never be able to fool the Goblet, or get over Dumbledore's -"
"Have you seen Ron?" Harry interrupted.
Hermione hesitated.
"Erm. . . yes. . . he was at breakfast," she said.
"Does he still think I entered myself?"
"Well. . . no, I don't think so . . . not really," said Hermione awkwardly.
"What's that supposed to mean, 'not really'?"
"Oh Harry, isn't it obvious?" Hermione said despairingly. "He's jealous!"
"Jealous?" Harry said incredulously. "Jealous of what? He wants to make a prat of
himself in front of the whole school, does he?"
"Look," said Hermione patiently, "it's always you who gets all the attention, you
know it is. I know it's not your fault," she added quickly, seeing Harry open his
mouth furiously. "I know you don't ask for it.. . but - well - you know, Ron's got
all those brothers to compete against at home, and you're his best friend, and
you're really famous - he's always shunted to one side whenever people see you,
and he puts up with it, and he never mentions it, but I suppose this is just one time
too many. . .
"Great," said Harry bitterly. "Really great. Tell him from me I'll swap any time he
wants. Tell him from me he's welcome to it.... People gawping at my forehead
everywhere I go. . ."
"I'm not telling him anything," Hermione said shortly. "Tell him yourself. It's the
only way to sort this out."
"I'm not running around after him trying to make him grow up!" Harry said, so
loudly that several owls in a nearby tree took flight in alarm. "Maybe he'll believe
I'm not enjoying myself once I've got my neck broken or -"
"That's not funny," said Hermione quietly. "That's not funny at all." She looked
extremely anxious. "Harry, I've been thinking - you know what we've got to do,
don't you? Straight away, the moment we get back to the castle?"
"Yeah, give Ron a good kick up the -"
"Write to Sirius. You've got to tell him what's happened. He asked you to keep
him posted on everything that's going on at Hogwarts. . . . It's almost as if he
expected something like this to happen. I brought some parchment and a quill out
with me -"
"Come off it," said Harry, looking around to check that they couldn't be overheard,
but the grounds were quite deserted. "He came back to the country just because
my scar twinged. He'll probably come bursting right into the castle if I tell him
someone's entered me in the Triwizard Tournament -"
"He'd want you to tell him," said Hermione sternly. "He's going to find out
anyway."
"How?"
"Harry, this isn't going to be kept quiet," said Hermione, very seriously. "This
tournament's famous, and you're famous. I'll be really surprised if there isn't
anything in the Daily Prophet about you competing. . . . You're already in half the
books about You-Know-Who, you know.. . and Sirius would rather hear it from
you, I know he would."


35 komentářů:

  1. Gabriela Procházková
    „Viděla jsi Rona?“ přerušil ji Harry.
    Hermiona zaváhala.
    „Ehm…no…ano…byl na snídani,“ řekla.
    „Ještě si pořád myslí, že jsem se přihlásil sám?“
    „No…já nevím…myslím, že… doopravdy ne, (v podstatě)“ řekla Hermina rozpačitě. (byla Hermiona v rozpacích)
    „Jak to myslíš… „doopravdy ne“?“ (v podstatě)
    „Harry, copak to není jasné?“ řekla zoufale Hermiona. „Vždyť on na tebe žárlí!“
    „Žárlí?“ podivil se Harry (nevěřil Harry. „Jako na co? Taky ze sebe chce udělat před celou školu pitomce, nebo co?“
    „Podívej“, řekla (vysvětlovala) Hermiona trpělivě, „vždyť víš, že jsi to vždycky ty, kdo je středem pozornosti. A ano - vím, že za to nemůžeš.“ dodala rychle, když viděla, jak už naštvaně otvírá pusu.“Vím, že si o to nějak neříkáš…ale stejně…víš, že Ronovi se doma moc pozornosti nedostane, když musí stále soupeřit s bratry, a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi vážně slavný – takže kdykoliv tě někdo vidí, on vždycky stojí stranou, a bere to dobře a nikdy o tom nemluví, ale myslím, že teď toho na něj bylo prostě moc.“

    OdpovědětVymazat
  2. „Viděla jsi Rona?“ přerušil ji Harry.
    Hermiona zaváhala.
    „Ehm... ano... byl na snídani,“ řekla.
    „Ještě si myslí, že jsem se přihlásil sám?“
    „No... řekla bych, že ne... ne doopravdy,“ řekla rozpačitě Hermiona.
    „Co to má znamenat, ne doopravdy?“
    „Není to jasné, Harry?“ zeptala se ho kamarádka zoufale. „Ron na tebe žárlí!“
    „Žárlí?“ řekl Harry nevěřícně. „A kvůli čemu, prosím tě?“ Chce ze sebe udělat před celou školou šaška nebo co?“
    „Podívej,“ pokračovala Hermiona trpělivě, „víš, že se všechna pozornost vždycky soustřeďuje na tebe. Já vím, že to není tvoje vina,“ dodala honem, když viděla, jak už zuřivě otevírá pusu. „Vím, že o to nestojíš... Ale - víš dobře, že doma Ron musí soupeřit se všemi svými bratry, a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi vážně dost známý - když tě lidi vidí, tak Ron vždycky stojí stranou, ale snáší to a nikdy o tom nemluví, jenže tentokrát už to na něj bylo moc...“
    Fajman

    OdpovědětVymazat
  3. „Viděla jsi dnes Rona“ přerušil ji Harry
    Hermiona zaváhala
    „Ehm… ano… byl na snídani.“ řekla
    „Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?“
    „No… řekla bych, že ne, ale ne tak docela.“ Řekla Hermiona rozpačitě.
    „ Co to jako má znamenat, ‘ne tak docela´?“
    „Oh Harry, není ti to jasné“ zeptala se Hermiona zoufale. „ Závidí ti.“
    „Závidí.“ Řekl Harry nedůvěřivě.“ Co mi závidí? Chce ze sebe udělat hlupáka před celou školou?“
    „Podívej se.“ Řekla klidně Hermiona, „ pořád jsi to jen ty kdo je středem pozornosti a ty to víš. Vím, že to není tvoje vina,“ rychle dodala když viděla jak už Harry navztekaně otvírá ústa „ Vím, že si o to neříkáš… ale – no – víš. Ron má všechny ty bratry, se kterými musí neustále doma soupeřit, a ty jsi jeho nejlepší přítel, a jsi slavný- Vždycky stojí stranou, když si tě lidi všímají a snáší to a nikdy nic neřekne. Ale myslím si, že tentokrát toho na něj bylo moc…“
    Havránková Tereza

    OdpovědětVymazat
  4. „Neviděla jsi dnes Rona?“ přerušil ji Harry. Hermiona zaváhala.
    „Ehm… ano… byl na snídani,“ řekla.
    „Ještě si myslí, že jsem se přihlásil sám?“
    „No… řekla bych, že ne… spíš ne,“ řekla rozpačitě Hermiona.
    „Jak to myslíš, spíš ne?“
    „Ach Harry, copak to není jasné?“ řekla Hermiona zoufale. „On na tebe žárlí!“
    „Žárlí?“ podivil se Harry. „A proč prosímtě? Chce ze sebe udělat hlupáka před celou školou, nebo co?“
    „Podívej,“ začala Hermiona trpělivě. „Ty jsi vždycky středem pozornosti a sám víš moc dobře, že je to pravda. A já vím, že to není tvoje vina!“ dodala rychle, když viděla, jak se už Harry nadechuje na svou obranu.
    „Já vím, že se o to neprosíš… ale– vždyť víš, že je doma Ron obklopen bratry, se kterými neustále v něčem soupeří, a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi taky slavný. Takže kdykoli tě lidé vidí, je Ron odstrčený stranou. Ale snáší to a nestěžuje si, ale tohle už na něj bylo nejspíš moc…“
    Kaslová

    OdpovědětVymazat
  5. "Viděla jsi Rona?" přerušil jí Harry.
    Hermiona zaváhala.
    "Ehm...Ano... byl na snídani,"řekla.
    "Pořád si myslí že jsem se tam přihlásil sám?"
    "No...ne, myslím že ne...ne tak docela," řekla Hermiona přihlouple.
    "Co to má znamenat, 'ne tak docela'?"
    "Ale Harry, není to přece jasné?" řekla Hermiona zoufale. "On žárlí!"
    "Žárlí?" odvětil Harry nedůvěřivě. "Žárlí na co? On chce ze sebe udělat pitomce před celou školou, ne?"
    "Podívej,"řekla Hermiona trpělivě, "vždycky jseš to ty, kdo je středem pozornosti a ty to víš. Vím, že to není tvoje chyba," dodala rychle při pohledu na Harryho zuřivě otevřenou pusu. "Vím, že o to neprosíš ,ale, víš, Ron doma s bratry válčí a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jseš opravdu slavný - on je vždycky odstrčený stranou když tě lidi vidí a zatím to snáší dobře, nikdy se o tom nezmiňuje, ale teď už to bylo na něho příliš..."
    Jančárová

    OdpovědětVymazat
  6. „Neviděla jsi Rona?“ přerušil jí Harry.
    Hermiona na chvilku zaváhala.
    „Ehm… Jo… U snídaně,“ řekla.
    „Pořád si myslí, že jsem se tam sám zapsal?“
    „No… Nemyslím si… Asi ne,“ řekla rozpačitě Hermiona.
    „Jak to myslíš ‚asi ne‘?“
    „Ale Harry, není to jasné?“ řekla Hermiona zoufale. „On žárlí!“
    „Žárlí?“ Řekl Harry nedůvěřivě. „Na co žárlí? Chce ze sebe udělat hlupáka před celou školou nebo co?“
    „Podívej,“ řekla Hermiona trpělivě, „jsi to ty, kdo je vždycky středem pozornosti, a ty to víš. Vím, že to není tvoje chyba,“ dodala rychle, když viděla Harryho otevírat rozzlobeně pusu. „Vím, že ses o to nikoho neprosil, ale, víš, Ron je zvyklý soupeřit s bratry doma a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi opravdu slavný a on je vždy akorát odsunutý stranou kdykoli vás někdo spolu vidí. Vždy se s tím v klidu vyrovná a nikdy to nijak neřeší, ale prostě jednou každý pohár trpělivosti přeteče.
    „Skvělý,“ řekl Harry hořce. „Fakt skvělý. Vyřiď mu, že si to s ním vyměním kdykoli bude chtít… Všude kde chodim, lidi jenom civěj na moje čelo…“
    „Nebudu mu nic vyřizovat,“ odsekla Hermiona. „Řekni mu to sám. Je to jediná cesta, jak tohle celé vyřešit.“

    Danda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. „Neviděla jsi Rona?“ přerušil jí Harry.
      Hermiona na chvilku zaváhala.
      „Ehm… Jo… U snídaně,“ řekla.
      „Pořád si myslí, že jsem se tam sám zapsal?“
      „No… Nemyslím si… Asi ne,“ řekla rozpačitě Hermiona.
      „Jak to myslíš ‚asi ne‘?“
      „Ale Harry, není to jasné?“ řekla Hermiona zoufale. „On žárlí!“
      „Žárlí?“ Řekl Harry nedůvěřivě. „Na co žárlí? Chce ze sebe udělat hlupáka před celou školou nebo co?“
      „Podívej,“ řekla Hermiona trpělivě, „jsi to ty, kdo je vždycky středem pozornosti, a ty to víš. Vím, že to není tvoje chyba,“ dodala rychle, když viděla Harryho otevírat rozzlobeně pusu. „Vím, že ses o to nikoho neprosil, ale víš, Ron je zvyklý doma soupeřit s bratry a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi opravdu slavný a on je vždy akorát odsunutý stranou kdykoli vás někdo spolu vidí. Vždy se s tím v klidu vyrovná a nikdy to nijak neřeší, ale prostě jednou každý pohár trpělivosti přeteče.
      „Skvělý,“ řekl Harry hořce. „Fakt skvělý. Vyřiď mu, že si to s ním vyměním kdykoli bude chtít… Všude kde chodim, lidi jenom civěj na moje čelo…“
      „Nebudu mu nic vyřizovat,“ odsekla Hermiona. „Řekni mu to sám. Je to jediná cesta, jak tohle celé vyřešit.“
      „Nepoběžím za ním a nebudu mu říkat, aby už konečně vyrostl!“ řekl Harry tak hlasitě, že několik sov z okolních stromů vystrašeně uletělo pryč.
      „Třeba mi uvěří, že už si tohle tolik užívat, jakmile mi někdo zlomí vaz nebo…“
      „To není vtipné,“ řekla tiše Hermiona. „To není vůbec vtipné.“ Hermiona vypadala úzkostlivě. „Harry, přemýšlela jsem. Víš, co musíme udělat, hned jakmile se vrátíme zpět do hradu, viď?
      „Jo, uštědřit jeden kopanec Ronovi do…“
      „Napsat Siriusovi. Musíme mu říct, co se stalo. Prosil tě, abys mu dával zprávy o všem, co se děje v Bradvicích… Skoro jako kdyby očekával, že se něco stane. Mám tu u sebe pergamen a pero“
      „Kašli na to,“ řekl Harry a otočil se, jestli je někdo nemohl zaslechnout, ale všude okolo nich bylo pusto. „Přijel zpátky jenom proto, že mě začala pálit jizva. Nejspíš naběhne přímo do hradu, až mu řeknu, že mě někdo přihlásil na Turnaj Tří Kouzelníků.“
      „Chtěl by, abys mu to řekl,“ řekla striktně Hermiona. „Dozví se to tak jako tak.“

      Vymazat
  7. "Viděla jsi Rona?" vyrušil Harry.
    Hermiona zaváhala. "Ehm .. byl na snídani" odpověděla.
    "Pořád si myslí že jsem se přihlásil sám?"
    "No ... ne, nemyslím jsi ... ne tak docela." řekla Hermiona rozpačitě.
    "Co má znamenat, ne tak docela?"
    "O Harry není to jasné?". "On žárlí!"
    "Žárlí?" odvětil Harry nechápavě. "Žárlí na co? Chce ze sebe udělat hlupáka před celou školou?
    "Podívej, jsi to vždy Ty kdo sklidí veškerou pozornost, víš že to tak je. Vím že to není tvoje vina," dodala rychle, když viděla Harryho zuřivě otevírat pusu. "Vím že si se o to neprosil .. ale - víš jak to je. Ron musí soupeřit doma proti svým bratrům, a ty jsi jeho nejlepší kamarád, a jsi vážně slavný - on je ten odstrčený vždy když lidi vidí Tebe, ale snáší to a nikdy to nezmiňuje, ale myslím si že tentokrát už toho bylo moc...

    Kučera

    OdpovědětVymazat
  8. "Viděla jsi Rona?" přerušil ji Harry.
    Hermiona zaváhala.
    "Erm... ano... byl na snídani" řekla.
    "Stále si myslí, že jsem přihlásil sám sebe?"
    "No... ne, nemyslím si to... nejspíš ne," řekla Hermiona rozpačitě.
    "Co to má znamenat, 'nejspíš ne'?"
    "Oh Harry, není to jasné?" řekla Hermiona zoufale. "Žárlí!"
    "Žárlí?" řekl Harry nevěřícně. "Žárlí na co? Chce ze sebe udělat blbečka
    před celou školou, ne?"
    "Podívej se," řekla Hermiona trpělivě, "jsi to kdo je vždy středem pozornosti,
    to ty víš. Já vím, že to není tvoje chyba" rychle dodala ihned, jak Harry začal
    zuřivě otevírat pusu. "Vím, že to tak nechceš... ale - no - víš, Ron má mnoho bratrů,
    s kterými doma soupeří, a ty jsi jeho nejlepší kamarád, a jsi opravdu slavný - on je vždy
    odsunutý stranou kdykoliv tě lidi vidí, a snáší to, nikdy se o tom nezmiňuje,
    ale předpokládám, že tohleto už je příliš..."


    Eisner

    OdpovědětVymazat
  9. "Viděla jsi Rona?" přerušil ji Harry.
    Hermiona zaváhala.
    "Ehm...ano...byl na snídani," řekla.
    "Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?"
    "No...ne, nemyslím..ne tak úplně," řekla Hermiona nervózně.
    "Co to má znamenat, 'ne tak úplně'?"
    "Ach Harry, copak ti to není jasné?" řekla Hermiona zoufale. "On žárlí!"
    "Žárlí?"řekl Harry nevěřícně. "Žárlí na co? Chce ze sebe před celou školou udělat hlupáka nebo co?"
    "Podívej," řekla Hermiona trpělivě, "jsi to vždycky ty, na koho se soustředí pozornost, víš, že to tak je. Vím, že ty za to nemůžeš," dodala rychle, při pohledu na to jak Harry už naštvaně otevírá pusu. "Já vím, že se o to neprosíš... ale víš, Ron má svý bratry s kterýma musí doma soupeřit, a ty jsi jeho nejlepší kamarád, jsi hodně slavný a on je vždy odstrčenej na stranu kdykoliv tě lidé zahlídnou, a on to snáší a nikdy se o tom nezmiňuje, ale tohle je už na něj asi moc..."

    Kleinová

    OdpovědětVymazat
  10. Šantrůček

    '' Viděla jsi Rona ? '' vkročil do rozhovoru Harry
    Hermiona váhala.
    '' Erm... ano... byl u snídaně, '' odpověděla.
    '' Stále si myslí, že jsem se zapsal sám ? ''
    '' Inu to si nemyslím.... ne tak docela, '' odvětila Hermiona rozpačitě.
    '' Co má znamenat to, 'ne tak docela ' ? ''
    '' Oh Harry, není to snad zřejmé ? '' Řekla beznadějně Hermiona. '' On žárlí ! ''
    '' Žárlí ? '' řekl Harry nevěřícně. '' Žárlí na co ? Chce snad ze sebe udělat hlupáka před celou školou, či co ?
    '' Tak podívej, '' pravila trpělivě Hermiona, '' Ty jsi vždy ten, kdo vždy dostane veškerou pozornost, sám víš, že to tak je. Vím, že to není tvá chyba, dodala rychle, když viděla Harryho, jak zuřivě otevírá svá ústa.
    '' Vím, že si o to neříkáš... ale... no - víš, Ron musí doma soupeřit se všemi svými bratry a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi vážně slavný - Vždy je odsunutý stranou, když tě lidé potkají, nikdy to nezmíní a snáší to, ale myslím si, že tohle už byla poslední kapka.

    OdpovědětVymazat
  11. --Jarmila

    "Viděla jsi Rona?" přerušil ji Harry.
    Hermiona zaváhala.
    "Ehm… ano… byl na snídani," řekla.
    "Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?"
    "No… Nemyslím si… nejspíš ne," odvětila Hermiona s rozpaky.
    "Co to má znamenat, 'nejspíš ne'?"
    "Ach Harry, copak ti to není jasné?" řekla zoufale. "On žárlí!"
    "Žárlí?" řekl Harry nedůvěřivě. "A na co? A to ze sebe chce taky udělat hlupáka před celou školou?"
    "Podívej," trpělivě povídá Hermiona, "ty jsi vždycky ten, kdo přitahuje veškerou pozornost, vždyť to víš. Já vím, že to není tvoje chyba," rychle dodala, když viděla, jak Harry zuřivě otevírá ústa k protestu. "Vím, že si se nikoho neprosil, ale - dobře - ty víš, že Ron doma vždy soupeřil se všemi jeho bratry, a ty jis jeho nejlepší přítel, a jsi opravdu známý - on je vždycky odstrčený stranou kdykoliv tě lidé zahlédnou, a smířil se s tím, nikdy se o tom nebaví, ale já
    předpokládám, že tohle už na něj bylo moc…“
    "Skvělé," řekl Harry s rozhořčením…

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. --Jarmila

      "Skvělé," řekl Harry s rozhořčením. "Opravdu skvělé. Řekni mu, že si to s ním vyměním, kdykoliv bude chtít. Řekni mu, že mi bude potěšením.... Lidé mi civí na čelo kamkoliv se hnu..."
      "Nic mu říkat nebudu," řekla Hermiona krátce. "Řekni mu to sám. Je to jediný možný způsob jak to vyřešit."
      "Já za ním nepoběžím přemlouvat ho aby dostal rozum!" Řekl Harry tak nahlas, že se několik sov na blízkém stromě dalo s obavami na útěk. "Možná uvěří, že si to zrovna neužívám, až si zlomím vaz nebo -"
      "To není vtipné," řekla Hermiona potichu. "Vůbec to není vtipné. "Podívala se velice znepokojeně. "Harry, přemýšlela jsem - ty víš co musíme udělat, že? Hned jak se vrátíme zpátky na hrad?"
      "Jo, nakopat Rona do -"
      "Napsat Siriovi. Musíš mu říct co se stalo. Požádal tě, aby si ho informoval o všem, co se děje v Bradavicích... Je to skoro jako kdyby čekat že se něco takového stane. Přinesla jsem s sebou nějaký pergamen a pero - "
      "Nech toho," řekl Harry, když se rozhlížel kolem, jestli ho někdo nemůže slyšet, naštěstí tu bylo liduprázdno. "On se vrátil do země jen proto, že mě zabolela jizva. Nejspíš hned vrazí do hradu, když mu řeknu, že mě někdo přihlásil do závodů Triwizard -"
      "On chtěl, aby si mu to řekl,"povídá Hermiona přísně. "Stejně to zjistí."

      Vymazat
  12. Gabriela Procházková

    „Viděla jsi Rona?“ přerušil ji Harry.
    Hermiona zaváhala.
    „Ehm…no…ano…byl na snídani,“ řekla.
    „Ještě si pořád myslí, že jsem se přihlásil sám?“
    „No…já nevím…myslím, že… doopravdy ne“, řekla Hermina rozpačitě.
    „Jak to myslíš… doopravdy ne?“
    „Harry, copak to není jasné?“ řekla zoufale Hermiona. „Vždyť on na tebe žárlí!“
    „Žárlí?“ podivil se Harry. „Jako na co? Taky ze sebe chce udělat před celou školu pitomce, nebo co?“
    „Podívej“, řekla Hermiona trpělivě, „vždyť víš, že jsi to vždycky ty, kdo je středem pozornosti. A vím, že za to nemůžeš,“ dodala rychle, když viděla, jak už naštvaně otvírá pusu. “Vím, že se o to nijak neprosíš…ale stejně…víš, že Ronovi se doma moc pozornosti nedostane, když musí pořád soupeřit s bratry, a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi vážně slavný – takže kdykoliv tě někdo potká, on vždycky stojí stranou. A snáší to dobře a nikdy o tom nemluví, ale myslím, že teď toho na něj bylo prostě moc.“
    „Skvělý“, trpce poznamenal Harry. „To je fakt skvělý. Vyřiď mu, že to si to s ním kdykoliv rád vyměním. Že mu to klidně všechno přenechám. To, jak mi všichni civějí na čelo, kamkoliv se hnu…“
    „Já mu nic vyřizovat nebudu“, odmítla Hermiona. „Řekni mu to sám. To je jediná cesta, jak se to může vyřešit.“
    „Přece za ním nebudu dolejzat a přemlouvat ho, aby konečně dostal rozum,“ řekl Harry tak nahlas, že několik sov z nedalekého stromu vyděšeně odlétlo. „Možná mu dojde, že se schválně nepředvádím, dokud si nezlomím vaz nebo tak něco…“
    „To není k smíchu, Harry“, řekla potichu Hermiona. „Opravdu, ani trochu.“ Zdála se být velmi znepokojená. „Harry, přemýšlela jsem o tom a…víš, co musíme udělat, hned jak se vrátíme do hradu, že ano?“
    „Jasně, pořádně Rona nakopnout do…“
    „Napsat Siriusovi! Musíš mu dát vědět, co se stalo. Přece chtěl, abys mu psal o všem, co se v Bradavicích děje…Skoro jako by čekal, že se něco přihodí. Vzala jsem si s sebou kus pergamenu a brk…“
    „Na to zapomeň“, odpověděl Harry a sledoval, jestli je někdo neposlouchá, vypadalo to ale, že kolem nikdo není. „Vrátil se zpátky sem jenom proto, že mě bolela ta jizva. Kdybych mu teď napsal, že mě někdo přihlásil do Turnaje tří kouzelnických škol, pravděpodobně by rovnou vtrhl sem do hradu…“
    „Chtěl by, abys mu to řekl,“ řekla přísně Hermiona. „Stejně se to určitě dozví…“










    OdpovědětVymazat
  13. „Neviděla jsi Rona?“ přerušil ji Harry.
    Hermiona zaváhala.
    „Ehm...ano...byl na snídani,“ odpověděla.
    „Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?“
    „No...ne, nemyslím si...asi ne,“ řekla Hermiona
    „Co má ‚asi ne‘ znamenat?“
    „Ach Harry, není to jasné?“ řekla Hermiona zoufale. „On žárlí!“
    „Žárlí?“ řekl Harry nedůvěřivě. „Kvůli čemu? Chce ze sebe udělat blbce před celou školou, že jo?“
    „Podívej,“ odpověděla Hermiona trpělivě, „vždy jsi tím, kdo získá všechnu pozornost, ty to víš. Vím, že to není tvá chyba,“ přidala rychle, když si všimla, jak Harry zuřivě otevírá pusu. „Vím, že se o to neprosíš...ale...no, doma má Ron bratry, se kterými soupeří, ty jsi jeho nejlepší kamarád, jsi opravdu slavný – pokaždé, když tě lidé vidí, je Ron odsunut stranou, smířil se s tím a nikdy to nezmínil, ale předpokládám, že tohle na něj bylo moc...“
    „Skvělé,“ odvětil Harry hořce. „Opravdu skvělé. Vyřiď mu, že se s ním vyměním, kdykoli bude chtít. Řekni mu, že budu jedině rád... Lidé civí na mé čelo, kamkoli jdu...“
    „Nic mu vyřizovat nebudu,“ odsekla Hermiona. „Řekni mu to sám. Je to jediný způsob, jak to vyřešit.“
    „Nebudu za ním běhat a snažit se, aby dospěl!“ řekl Harry tak hlasitě, že několik sov z nejbližšího stromu polekaně odletělo. „Možná mi uvěří, že si nebudu užívat, jestli si zlomím vaz nebo-„
    „To není vtipné,“ řekla Hermiona tiše. „Vůbec to není vtipné.“ Vypadala velmi ustaraně. „Harry, přemýšlela jsem – víš, co budeme muset udělat, že ano? Hned jak se vrátíme do hradu?“
    „Jo, nakopat Rona do –„
    „Napsat Siriusovi. Musíš mu vylíčit, co se stalo. Požádal Tě, abys ho informoval o všem, co se v Bradavicích bude dít... Jako by přesně něco takového očekával. Vzala jsem s sebou několik pergamenů a pero –„
    „Nech toho,“ řekl Harry a rozhlédl se kolem, aby zjistil, jestli je někdo nemohl slyšet, ale školní pozemky byly docela prázdné. „Vrátil se do země jen proto, že mě bolela jizva. Pravděpodobně by vtrhnul přímo do Bradavic, kdybych mu řekl, že mě někdo přihlásil do turnaje tří kouzelníků –„
    „Chtěl by, abys mu to řekl,“ řekla Hermiona přísně. „Stejně to zjistí.“

    OdpovědětVymazat
  14. "Viděla jsi Rona?" přerušil jí Harry.
    Hermiona zaváhala.
    "Ehm... Ano... Byl na snídani,"řekla.
    "Pořád si myslí, že jsem se tam přihlásil sám?"
    "No, ne, myslím že ne...Ne tak docela," odpověděla Hermiona přihlouple.
    "Co to má znamenat, 'ne tak docela'?"
    "Ale Harry, není to přece jasné? On žárlí!"
    "Žárlí?" odvětil Harry nedůvěřivě. "Žárlí na co? On chce ze sebe udělat pitomce před celou školou, ne?"
    "Podívej," řekla Hermiona trpělivě. "Vždy jsi to ty, kdo je středem pozornosti a ty to víš. Vím, že to není tvoje chyba," dodala rychle při pohledu na Harryho poté, co rozzuřeně otevřel pusu. "Vím, že o to neprosíš ,ale, víš, Ron doma s bratry válčí a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi opravdu slavný, zato on je vždy odstrčený stranou když tě lidé vidí a zatím to snáší dobře, nikdy se o tom nezmiňuje, ale teď už to bylo na něj příliš..."
    "Super," řekl Harry rozhořčeně. "Fakt super. Řekni mu, že si to s ním prohodím kdykoliv bude chtít.Řekni mu, že moje pozice je jeho. Lidi na mě civí kamkoliv se pohnu..."
    "Já mu nic nepovím. Řekni mu to sám. Je to jediná cesta jak to vyřešit." namítla Hermiona.
    "Nebudu okolo něj pobíhat a pokoušet se o to, aby dospěl!" řekl Harry tak hlasitě, až pár sov vyděšeně odlétlo z nedalekého stromu. "Možná by uvěřil že si jen tak neužívám, když bych si zlomil vaz, nebo -"
    "To není vtipné," řekla Hermiona tiše. "To vůbec není vtipné." Hermiona vypadala velmi znepokojeně. "Harry, přemýšlela jsem, víš co musíme udělat, ne? Hned poté, co se dostaneme do hradu?"
    "Jasně, nakopnout Rona do..."
    "Napsat Siriusovi. Musíš mu říct co se stalo. Požádal tě, aby jsi mu psal o všem, co se děje v Bradavicích. To je jako kdyby očekával, že se něco takového stane. Přinesla jsem nějakým pergamen a brk."
    "Ven s tím," řekl Harry a rozhlédl se kolem sebe aby zkontroloval, že je nikdo nebude moci odposlouchávat, ale to místo bylo zcela pusté.
    "On se vrátil do země jenom protože mě ta jizva zase bolela. Pravděpodobně se vyřítí přímo do hradu když mu řeknu, že mě někdo přihlásil do Turnaje Tří Kouzelníků."
    "On by chtěl, aby jsi mu to řekl," řekla Hermiona přísně. "On to zjistí tak či tak."
    Jančárová

    OdpovědětVymazat
  15. "Viděla jsi Rona?" vyrušil Harry.
    Hermiona zaváhala. "Ehm .. byl na snídani" odpověděla.
    "Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?"
    "No ... nevím, nemyslím jsi ... ne tak docela." řekla Hermiona rozpačitě.
    "Co má znamenat, ne tak docela?"
    "Harry, copak to není to jasné?". "On žárlí!"
    "Žárlí?" odvětil Harry nechápavě. "Žárlí na co? Chce ze sebe taky udělat hlupáka před celou školou?
    "Podívej, jsi to Ty kdo vždy sklidí veškerou pozornost, víš že to tak je. Vím že to není tvoje vina," dodala rychle, když viděla Harryho zuřivě otevírat pusu. "Je mi jasné, že si se o to neprosil .. ale - víš jak to je. Ron musí soupeřit doma proti svým bratrům a ty jsi jeho nejlepší kamarád, a jsi vážně slavný - on je ten odstrčený, vždy když lidi vidí Tebe, ale snáší to a nikdy to nezmiňuje, ale myslím si že tentokrát už toho bylo moc"...
    "Super", řekl Harry kysele. "Fakt super. Vzkaž mu, že si to sním vyměním kdykoliv bude chtít. Vyřiď mu, že mu to rád přenechám ... to jak lidé civí na moje čelo kdekoliv se objevím"... "Nic mu nevyřídím," odsekla Hermiona krátce." " Řekni mu to sám. Je to jediná možnost jak to vyřešit." "Nepoběžím za ním a nebudu ho přemlouvat, aby konečně dospěl!" zakřičel Harry tak hlasitě, že několik sov na blízkém stromě vzlétlo. "Možná mi uvěří, že si to neužívám až budu mít zlomený vaz .." "To není vtipné," zašeptala Hermiona. "Není to vůbec vtipné." Vypadala velice úzkoslitvě. "Harry, přemýšlela jsem - ty víš co musíme udělat hned jak se dostaneme zpět do hradu, že ano? "Jasně, nakopnout Rona do.." "Napsat Siriusovi! Musíš mu říct co se stalo. Požádal Tě, aby jsi ho informoval o všem co se v Bradavicích děje. ... Je to skoro jakoby očekával, že se něco takového stane. Přinesla jsem pergamen a brk na psaní." "Nech toho," vyprskl Harry, rozhlížejíc se kolem jestli je nikdo neslyšel, ale všude bylo prázdno. "Vrátil se do země jen proto, že mě začala svědit moje jizva. Pravděpodobně by vtrhnul do hradu kdybych mu řekl, že mě někdo přihlásil do turnaje Tří kouzelnických škol."On by chtěl aby jsi mu to řekl," zdůraznila Hermiona. "Přijde na to tak jako tak."

    Kučera

    OdpovědětVymazat
  16. „Viděla jsi dnes Rona“ přerušil ji Harry
    Hermiona zaváhala
    „Ehm… ano… byl na snídani.“ řekla
    „Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?“
    „No… řekla bych, že ne, ale ne tak docela.“ řekla Hermiona rozpačitě.
    „ Co to jako má znamenat, ‘ne tak docela´?“
    „Oh Harry, není ti to jasné“ zeptala se Hermiona zoufale. „ Závidí ti.“
    „Závidí.“ řekl Harry nedůvěřivě.“ Co mi závidí? Chce ze sebe udělat hlupáka před celou školou?“
    „Podívej se.“ Řekla klidně Hermiona, „ pořád jsi to jen ty kdo je středem pozornosti a ty to víš. Vím, že to není tvoje vina,“ rychle dodala, když viděla, jak už Harry navztekaně otvírá ústa „ Vím, že si o to neříkáš… ale – no – víš. Ron má všechny ty bratry, se kterými musí neustále doma soupeřit, a ty jsi jeho nejlepší přítel, a jsi slavný- Vždycky stojí stranou, když si tě lidi všímají a snáší to a nikdy nic neřekne. Ale myslím si, že tentokrát toho na něj bylo moc…“
    „Skvělí“ řekl Harry hořce. “Vážně skvělí. Vzkaž mu, že si to s ním vyměním kdykoliv bude chtít. A, že mu to rád přenechám…To jak každý zírá na moje čelo kamkoliv jdu…“
    „Nic mu vyřizovat nebudu.“ odsekla Hermiona krátce.“ Řekni mu to sám, je to jediná cesta jak tohle vyřešit.“
    „Nebudu za ním chodit a snažit se o to aby dospěl.“ řekl Harry tak nahlas až několik sov na stromu poblíž leknutím vzlétlo. „Možná uvěří, že si to neužívám, až si zlomím vaz nebo …“
    „To není k smíchu „ řekla Hermiona potichu. „ To vůbec není k smíchu.“ tvářila se velice ustaraně.“Harry Přemýšlela jsem-víš co musíme udělat? Hned co se vrátíme do Hradu?"
    „Jo, nakopat Rona rovnou do…“
    „Napsat Siriusovi. Musíš mu říct, co se stalo. Požádal tě přece, abys ho informoval o všem co se děje v Bradavicích… Skoro to vypadá, jako kdyby očekával, že se něco takového stane. Vzala jsem sebou pár listů pergamenu a brk.“
    „Ani náhodou,“ odpověděl Harry a rozhlížel se okolo, aby zkontroloval, jestli je někdo neposlouchá. Ale pozemky byly zcela opuštěné. „Vrátil se zpátky, jen proto, že mě v jizvě píchalo. Když mu teď napíšu, že mě někdo přihlásil do turnaje tří kouzelnických škol, pravděpodobně by rovnou vtrhl do hradu.“
    „Chtěl by, abys mu to řekl.„ Prohlásila Hermiona přísně.„Dozví se to tak jako tak.“
    Havránková Tereza

    OdpovědětVymazat
  17. "Viděla jsi Rona?" přerušil ji Harry.
    Hermiona zaváhala.
    "Ehm...ano...byl na snídani," řekla.
    "Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?"
    "No...ne, nemyslím si..ne tak úplně," řekla Hermiona nervózně.
    "Co to má znamenat, 'ne tak úplně'?"
    "Ach Harry, copak ti to není jasné?" zeptala se Hermiona zoufale. "On žárlí!"
    "Žárlí?" řekl Harry nevěřícně. "Žárlí na co? Chce ze sebe před celou školou udělat hlupáka nebo co?"
    "Podívej," řekla Hermiona trpělivě, "jsi to vždycky ty, na koho se soustředí pozornost, víš, že to tak je.
    Vím, že ty za to nemůžeš," dodala rychle, při pohledu na to jak Harry už naštvaně otevírá pusu. "Já vím, že se o to neprosíš... ale víš, Ron má svý bratry s kterýma musí doma soupeřit, a ty jsi jeho nejlepší kamarád, jsi hodně slavný a on je vždy odstrčenej na stranu kdykoliv tě lidé zahlídnou, a on to snáší a nikdy se o tom nezmiňuje, ale tohle je už na něj asi moc..."
    "Skvělý," řekl Harry zahořkle. "Fakt skvělý. Vzkaž mu ode mě, že si to s ním kdykoliv vyměním. Řekni mu, že milerád. To jak kamkoliv přijdu, lidé zíraj na mou jizvu..."
    "Já mu nic říkat nebudu," odsekla Hermiona ... "Řekni mu to sám. To je jediný způsob, jak to vyřešit."
    "Nebudu za ním chodit a nutit ho aby dospěl!" řekl Harry tak nahlas, že několik sov z nedalekého stromu polekaně odletělo. "Možná mi uvěří, že si to nijak neužívám až si zlomím vaz nebo - "
    "To není vtipné," řekla Hermiona potichu. "To vůbec není vtipné." Tvářila se velice znepokojeně. "Harry, přemýšlela jsem - víš co musíme udělat, že ano? Hned teď jak se vrátíme zpět do hradu?"
    "Jo, nakopnout Rona do -"
    "Napsat Siriusovi. Musíš mu říct co se stalo. Chtěl, abys mu dával vědět o všem co se děje v Bradavicích...Skoro jako kdyby čekal, že se něco podobného stane. Přinesla jsem pergamen a brk -"
    "Nech toho," vyprskl Harry, rozhlížejíc se kolem jestli je někdo neslyšel, ale všude kolem bylo prázdno.
    "Vrátil se zpět do země jen proto, že mě bolela jizva. Pravděpodobně by vtrhnul přímo do hradu když mu řeknu, že mě někdo přihlásil do turnaje Tří kouzelnických škol -"
    "Chtěl by, abys mu to řekl," zdůraznila Hermiona přísně. "Stejně se to dozví."


    Kleinová

    OdpovědětVymazat
  18. Odpovědi
    1. "Viděla jsi Rona?" přerušil ji Harry.
      Hermiona zaváhala.
      "Ehm... jo... byl na snídani."
      "Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?"
      "No... ne, neřekla bych... ne doopravdy," řekla rozpačitě Hermiona.
      "Co to má znamenat "ne doopravdy"?”
      "Ale Harry, copak to není jasné?" odpověděla Hermiona zoufale. "On ti závidí."
      "Závidí mi?" řekl nevěřícně Harry. "Co mi závidí? Chce ze sebe před celou školou dělat blbce, nebo co?"
      "Podívej," řekla trpělivě Hermiona, "víš, že jsi to vždy ty, kdo je středem pozornosti. Já vím, že to není tvá vina," dodala rychle, když viděla, že Harry vztekle otvírá pusu. "Já vím, že ses o to neprosil... ale - no - víš, že Ron doma musí soupeřit s bratry a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi opravdu slavný - vždy stojí stranou, když tě ostatní vidí. Snáší to a nikdy to nezmiňuje, ale mám dojem, že tohle už na něj bylo moc.”
      "Skvělý," řekl hořce Harry. "Fakt skvělý. Vyřiď mu, že si to s ním kdykoliv vyměním. Řekni mu, že budu víc než rád... Kamkoliv přijdu, lidé mi civí na čelo..."
      "Nic mu vyřizovat nebudu," odsekla Hermiona. "Řekni si mu to sám. To je jediný způsob, jak to vyřešit."
      "Nebudu za ním běhat a snažit se, aby dospěl!" řekl Harry tak hlasitě, že několik sov na nedalekém stromě poplašeně odlétlo. "Možná uvěří, že si to neužívám, až si zlomím vaz nebo - "
      "To není vtipné," řekla tiše Hermiona. "To není vůbec vtipné." Vypadala neobyčejně znepokojeně. "Harry, přemýšlela jsem - víš, co musíme udělat, viď? Hned jak se vrátíme na hrad?"
      "Jo, nakopat Rona do -"
      "Napsat Siriusovi. Musíš mu říct, co se stalo. Požádal tě, abys ho informoval o všem, co se v Bradavicích děje... Jako kdyby snad očekával, že se něco takového stane. Vzala jsem s sebou nějaký pergamen a brk -"
      "Nech toho," řekl Harry a rozhlédl se kolem, aby se ujistil, že je nikdo neslyší, ale místo bylo docela prázdné. "Vrátil se sem jen kvůli tomu, že mě bolela jizva. Když mu řeknu, že mě někdo přihlásil do Turnaje Tří kouzelníků, tak pravděpodobně vtrhne přímo do hradu."
      "Chtěl by, abys mu to řekl," namítla přísně Hermiona. "Stejně to zjistí."

      Vymazat
  19. „Neviděla jsi Rona?“ skočil jí Harry do řeči.
    Hermiona zaváhala.
    „Ehm…jo…byl na snídani.“
    „Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?“
    „No…ne, to si nemyslím…ne tak úplně,“ řekla Hermiona rozpačitě.
    „Co to má znamenat ‘ne tak úplně‘?“
    „Ach, Harry, není to jasné?“ řekla Hermiona zoufale. „On žárlí!“
    „Žárlí?“ Řekl Harry nedůvěřivě. „Žárlí na co? Chce se zesměšnit před celou školou, nebo co?“
    „Podívej,“ řekla Hermiona shovívavě, „jsi to vždycky ty, kdo je středem pozornosti, víš, že to tak je. Vím, že to není tvoje chyba,“ dodala rychle, když viděla, jak Harry zuřivě otevírá pusu. „Vím, že ses o to neprosil… ale – no - víš, Ron má bratry, se kterými se doma předhání, a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi hodně slavný – kdykoli tě lidi vidí, je vždycky odsunutý stranou, je s tím smířený, ale už toho asi bylo příliš…“
    „Super,“ řekl Harry rozhořčeně. „Vážně super. Vyřiď mu ode mě, že si to s ním vyměním kdykoliv bude chtít. Řekni mu, že to uvítám. … Kamkoliv jdu, lidi mi civí čelo…“
    „Nic mu nebudu říkat,“ odsekla ho Hermiona. „Řekni mu to sám. Je to jediný způsob, jak tohleto vyřešit.“
    „Nebudu za ním běhat a snažit se, aby už dospěl!“ Řekl Harry tak nahlas, že z nedalekého stromu vyděšeně odlétlo několik sov. „Možná, že uvěří, že si to neužívám, až si jednou zlomím vaz nebo – „
    „To není vtipné,“ řekla tiše Hermiona. „To vůbec není vtipné.“ Vypadala velice úzkostlivě. „Harry, přemýšlela jsem – víš, co musíme udělat, viď? Hned, jakmile se vrátíme do hradu?“
    „Jo, kopnout Rona do – „
    „Napsat Siriusovi. Musíš mu říct, co se stalo. Požádal tě, abys ho informoval o všem, co se děje v Bradavicích ... skoro jako by očekával, že se něco takového stane. Vzala jsem si s sebou pergamen a brk – „
    „Nech to být,“ řekl Harry a rozhlížel se, aby se ujistil, že je nikdo nemohl zaslechnout, ale pozemek byl docela opuštěný. „Vrátil se zpět jenom proto, že mě pálila jizva. Nejspíš by hned přijel na hrad a udělal pozdvižení , když mu řeknu, že mě někdo přihlásil do Turnaje tří kouzelnických škol - “
    „Chtěl by, abys mu to řekl,“ řekla přísně Hermiona. „Stejně to zjistí.“
    Berková

    OdpovědětVymazat
  20. „Viděla jsi Rona?“ přerušil ji Harry.
    Hermiona zaváhala.
    „Ehm... ano... byl na snídani,“ řekla.
    „Ještě si myslí, že jsem se přihlásil sám?“
    „No... řekla bych, že ne... ne doopravdy,“ řekla rozpačitě Hermiona.
    „Co to má znamenat, ne doopravdy?“
    „Copak to není to jasné, Harry?“ zeptala se ho Hermiona zoufale. „On na tebe žárlí!“
    „Žárlí?“ řekl Harry nevěřícně. „A kvůli čemu, prosím tě?“ Chce ze sebe udělat před celou školou šaška nebo co?“
    „Podívej,“ pokračovala Hermiona trpělivě, „víš, že se všechna pozornost vždycky soustřeďuje na tebe. Já vím, že to není tvoje vina,“ dodala honem, když viděla, jak už zuřivě otevírá pusu. „Vím, že o to nestojíš... Ale - víš dobře, že doma Ron musí soupeřit se všemi svými bratry, a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi vážně dost známý - když se někde objevíš, tak Ron vždycky stojí stranou, ale snáší to a nikdy o tom nemluví, jenže tentokrát už to na něj bylo moc...“
    „Úžasné,“ poznamenal Harry trpce. „To je opravdu úžasné. Vyřiď mu, že si to s ním klidně vyměním, kdykoli bude chtít. Vyřiď mu, že mu to přeju... Jak mi každý zírá na čelo, kamkoli se hnu...“
    „Já mu nic vyřizovat nebudu,“ odmítla Hermiona rázně. „Řekni mu to sám, to je jediný možný způsob, jak to vyřešit.“
    „Já za ním přece nebudu chodit a domlouvat mu, aby dostal rozum!“ řekl Harry tak nahlas, že několik sov z nedalekého stromu polekaně odletělo. „Možná uvěří, že z toho nejsem nijak nadšený, až si zlomím vaz nebo -“
    „Tohle není legrace,“ řekla Hermiona klidně. „Ani trochu.“ Tvářila se strašně ustaraně. „Harry přemýšlela jsem o tom - je ti jasné, co teď musíš udělat? Okamžitě, hned jak se vrátíme do hradu?“
    „Jo, pořádně nakopnout Rona do...“
    „Napsat Siriusovi. Musíš mu říct, co se stalo. Chtěl přece, abys ho informoval o všem, co se v Bradavicích bude dít... skoro jako by tušil, že se stane něco takového. Vzala jsem s sebou pár listů pergamenu a brk -“
    „Tak na to zapomeň,“ řekl Harry a rozhlížel se, jestli je někdo neposlouchá, školní pozemky však byly zcela opuštěné. „Vrátil se do domů jen proto, že mě bolela ta jizva. Kdybych mu teď napsal, že mě někdo přihlásil do turnaje tří kouzelnických škol, nejspíš by rovnou vtrhl do hradu -“
    „Určitě by chtěl, abys mu to napsal,“ prohlásila Hermiona přísně. „Dozví se to tak jako tak -“

    OdpovědětVymazat
  21. Eisner


    "Viděla jsi Rona?" přerušil ji Harry.
    Hermiona zaváhala.
    "Ehm... ano... byl na snídani" řekla.
    "Stále si myslí, že jsem přihlásil sám sebe?"
    "No... ne, nemyslím si to... nejspíš ne," řekla Hermiona rozpačitě.
    "Co to má znamenat, 'nejspíš ne'?"
    "Oh Harry, není to jasné?" řekla Hermiona zoufale. "Žárlí!"
    "Žárlí?" řekl Harry nevěřícně. "Žárlí na co? Chce ze sebe udělat blbečka
    před celou školou, ne?"
    "Podívej se," řekla Hermiona trpělivě, "jsi to kdo je vždy středem pozornosti,
    to ty víš. Já vím, že to není tvoje chyba" rychle dodala ihned, jak Harry začal
    zuřivě otevírat pusu. "Vím, že to tak nechceš... ale - no - víš, Ron má mnoho bratrů,
    s kterými doma soupeří, a ty jsi jeho nejlepší kamarád, a jsi opravdu slavný - on je vždy
    odsunutý stranou kdykoliv tě lidi vidí, a snáší to, nikdy se o tom nezmiňuje,
    ale předpokládám, že tohleto už je příliš..."
    “Super,” odpověděl Harry hořce. “Fakt super. Vyřiď mu, že si to s ním vyměním kdykoliv bude chtít. Že to uvítám. Lidi, co zírají na mé čelo kamkoliv jdu…”
    “Nebudu mu nic říkat,” odsekla krátce Hermiona. “Řekni mu to sám. Je to jediný způsob jak tohleto vyřešit.”
    “Nebudu za ním běhat a snažit se, aby dospěl!” řekl Harry tak nahlas, že několik sov v okolních stromech se vylekaly a odletěly. “Možná uvěří, že si to tak neužívám až si zlomím vaz nebo –“
    „To není vtipné,“ řekla tiše Hermiona. „To vůbec není vtipné.“ Vypadala velmi zneklidněně. „Harry, přemýšlela jsem – víš, co musíme udělat, viď? Ihned jak se vrátíme zpátky do hradu?“
    „Jo, nakopnout Rona do – „
    „Napsat Siriusovi. Musíš mu říct, co se stalo. Požádal tě, abys ho informoval o všem, co se v Bradavicích děje... Je skoro jako by očekával, že se něco takového stane. Vzala jsem si s sebou pergamen a brk –“
    „Nech toho,“ řekl Harry a rozhlídl se, aby se ujistil, že je nikdo nemůže zaslechnout, ale pozemek byl docela opuštěný. „Vrátil se zpátky do země jen proto, že mě pálila jizva. Nejspíš by ihned vtrhl do hradu kdybych mu řekl, že mě někdo přihlásil do Turnaje tří kouzelnických škol - “
    „Chtěl by, abys mu to řekl,“ řekla přísně Hermiona. „Dozví se to tak jako tak.“

    OdpovědětVymazat
  22. „Neviděla jsi dnes Rona?“ přerušil ji Harry. Hermiona zaváhala.
    „Ehm… ano… byl na snídani,“ řekla.
    „Ještě si myslí, že jsem se přihlásil sám?“
    „No… řekla bych, že ne… spíš ne,“ řekla rozpačitě.
    „Jak to myslíš, spíš ne?“
    „Ach Harry, copak to není jasné?“ řekla Hermiona zoufale. „On na tebe žárlí!“
    „Žárlí?“ podivil se Harry. „A proč prosímtě? Chce ze sebe udělat hlupáka před celou školou, nebo co?“
    „Podívej,“ začala Hermiona trpělivě. „Ty jsi vždycky středem pozornosti a sám víš moc dobře, že je to pravda. A já vím, že to není tvoje vina!“ dodala rychle, když viděla, jak se už Harry nadechuje na svou obranu.
    „Já vím, že se o to neprosíš… ale– vždyť víš, že Ron musí doma pořád v něčem soupeřit s bratry, a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi taky hodně slavný. Takže když se někde objevíš, je Ron odstrčený stranou. On to snáší a nestěžuje si, ale tohle na něj už bylo nejspíš moc…“
    „To je skvělé,“ řekl Harry trpce. „Vážně skvělé. Vyřiď mu, že si to s ním rád vyměním. Jen ať si zkusí jaké to je, když mi lidé zírají na čelo kamkoli se hnu…“
    „Já mu nic říkat nebudu,“ odmítla Hermiona. „Řekni mu to sám. Jedině takhle se to vyřeší.“
    „No já za ním nepoběžím, a nebudu mu domlouvat, aby dostal rozum!“ rozčiloval se Harry nahlas, až několik sov z blízkého stromu poplašeně uletělo. „Možná mu to všechno dojde, až si jednou zlomím vaz nebo-“
    „Tohle není vtipné,“ řekla Hermiona tiše. „ani trochu.“ Najednou byla opravdu zneklidněná.
    „Harry, hodně jsem přemýšlela a je ti přece jasné, co musíme udělat? Hned co se vrátíme do Hradu?“
    „Jo, nakopat Rona pořádně do-“
    „Napsat Siriusovi. Musíš mu říct, co se tu děje. Chtěl po tobě přece, abys mu dával vědět, co se děje v Bradavicích… skoro jakoby čekal, že se něco takového stane. Mám tady u sebe pergamen a brk-“
    „Ani náhodou!“ namítl Harry a rozhlédl se kolem, jestli je náhodou nemůže někdo slyšet, ale v okolí nikdo nebyl. „Vrátil se do Británie jenom proto, že mě píchlo v jizvě. Byl by schopný vtrhnout rovnou do hradu, kdybych mu napsal, že mě někdo přihlásil do turnaje tří kouzelníků-“
    „Stejně by chtěl, abys mu to řekl,“ řekla Hermiona vážně. „Dozví se to tak jako tak.“
    Kaslová

    OdpovědětVymazat
  23. úprava :

    "Viděla jsi Rona?" přerušil ji Harry.
    Hermiona zaváhala.
    "Ehm... ano... byl na snídani," řekla.
    "Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?"
    "No... ne, nemyslím si... ne tak úplně," řekla Hermiona nervózně.
    "Co to má znamenat, 'ne tak úplně'?"
    "Ach Harry, copak ti to není jasné?" zeptala se Hermiona zoufale. "On žárlí!"
    "Žárlí?" řekl Harry nevěřícně. "Žárlí na co? Chce ze sebe před celou školou udělat hlupáka nebo co?"
    "Podívej," řekla Hermiona trpělivě, "jsi to vždycky ty, na koho se soustředí pozornost, víš, že to tak je.
    Vím, že ty za to nemůžeš," dodala rychle, když viděla jak Harry už naštvaně otevírá pusu. "Já vím, že se o to neprosíš... ale víš, Ron má svý bratry s kterými musí doma soupeřit, a ty jsi jeho nejlepší kamarád, jsi hodně slavný a on je vždy odstrčený na stranu kdykoliv tě lidé zahlídnou, a on to snáší a nikdy se o tom nezmiňuje, ale tohle je už na něj asi moc..."
    "Skvělý," řekl Harry zahořkle. "Fakt skvělý. Vzkaž mu ode mě, že si to s ním kdykoliv vyměním. Řekni mu, že milerád. To jak lidé zíraj na mou jizvu kamkoliv se hnu... "
    "Já mu nic říkat nebudu," odsekla Hermiona ... "Řekni mu to sám. To je jediný způsob, jak to vyřešit."
    "Nebudu za ním chodit a nutit ho, aby dospěl!" řekl Harry tak nahlas, že několik sov z nedalekého stromu polekaně odletělo. "Možná mi uvěří, že si to nijak neužívám až si zlomím vaz nebo - "
    "To není vtipné," řekla Hermiona potichu. "To vůbec není vtipné." Tvářila se velice znepokojeně. "Harry, přemýšlela jsem - víš co musíme udělat, že ano? Hned teď, jak se vrátíme zpět do hradu?"
    "Jo, nakopnout Rona do -"
    "Napsat Siriusovi. Musíš mu říct co se stalo. Chtěl, abys mu dával vědět o všem co se děje v Bradavicích... Skoro jako kdyby čekal, že se něco podobného stane. Přinesla jsem pergamen a brk -"
    "Nech toho," vyprskl Harry, rozhlížejíc se kolem jestli je někdo neslyšel, ale všude kolem bylo prázdno.
    "Vrátil se zpět do země jen proto, že mě bolela jizva. Pravděpodobně by vtrhl přímo do hradu když mu řeknu, že mě někdo přihlásil do turnaje Tří kouzelnických škol -"
    "Chtěl by, abys mu to řekl," zdůraznila Hermiona přísně. "Stejně se to dozví."


    Kleinová

    OdpovědětVymazat
  24. "Viděla jsi Rona?" vyrušil ji Harry.
    Hermiona zaváhala.
    "Ehm .. byl na snídani," odpověděla.
    "Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?"
    "No ... nevím, nemyslím jsi ... ne tak docela," řekla Hermiona rozpačitě.
    "Co má znamenat, ne tak docela?"
    "Harry, copak to není to jasné?" řekla Hermiona zoufale. "On žárlí!"
    "Žárlí?" odvětil Harry nechápavě. "Žárlí na co? Chce ze sebe taky udělat hlupáka před celou školou?
    "Podívej, jsi to Ty kdo vždy sklidí veškerou pozornost, víš že to tak je. Vím, že to není tvoje vina," dodala rychle, když viděla Harryho zuřivě otevírat pusu. "Je mi jasné, že se o to neprosíš .. ale - víš jak to je. Ron musí pořád soupeřit s bratry a ty jsi jeho nejlepší kamarád, a jsi vážně slavný - on je ten odstrčený, vždy když lidi vidí tebe, ale snáší to a nikdy to nezmiňuje, ale myslím si že tentokrát už toho bylo moc."
    "Super," řekl Harry kysele. "Fakt super. Vzkaž mu, že si to s ním vyměním kdykoliv bude chtít. Vyřiď mu, že mu to rád přenechám ... to jak mi všichni civí na čelo kdekoliv se objevím..."
    "Nic mu nevyřídím," odsekla Hermiona krátce," "řekni mu to sám. Je to jediný způsob, jak to vyřešit."
    "Nepoběžím za ním a nebudu ho přemlouvat, aby konečně dospěl!" zakřičel Harry tak hlasitě, že několik sov na blízkém stromě vzlétlo. "Možná mi uvěří že si to neužívám až budu mít zlomený vaz .."
    "To není vtipné," zašeptala Hermiona. "Není to vůbec vtipné." Vypadala velice ustaraně. "Harry, přemýšlela jsem - ty víš, co musíme udělat hned jak se dostaneme zpět do hradu, že ano?
    "Jasně, nakopnout Rona do.."
    "Napsat Siriusovi! Musíš mu říct co se stalo. Požádal tě, abys ho informoval o všem co se v Bradavicích děje. ... Je to skoro, jakoby očekával, že se něco takového stane. Přinesla jsem pergamen a brk na psaní." "Nech toho," vyprskl Harry a rozhlédl se kolem, aby se ujistil, jestli je někdo neslyšel, ale všude bylo prázdno. "Vrátil se do země jen proto, že mě začala svědit moje jizva. Pravděpodobně by vtrhnul do Bradavic, kdybych mu řekl, že mě někdo přihlásil do turnaje Tří kouzelnických škol."
    "On by chtěl abys mu to řekl," zdůraznila Hermiona. "Přijde na to tak jako tak."

    Oprava Kučera

    OdpovědětVymazat
  25. „Viděla jsi Rona?" přerušil ji Harry.
    Hermiona zaváhala.
    „Ehm... ano... viděla jsem ho u snídaně."
    „Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?"
    „No... řekla bych, že ne... ne doopravdy," řekla rozpačitě Hermiona.
    „Co to má jako znamenat, ne doopravdy?"
    „Ale Harry, copak to není jasné?" vydechla zoufale Hermiona. „On žárlí!"
    „Žárlí?" pronesl nevěřícně Harry. „A na co? Nechce on ze sebe udělat blbečka před celou školou?"
    „Podívej se," vysvětlovala trpělivě Hermiona, „víš, že jsi to vždycky ty, komu se dostane vší pozornosti. Vím, že to není tvoje vina," dodala rychle, když viděla jak Harry otevírá navztekaně ústa. „Vím, že o to nestojíš... ale - víš dobře, že Ron má kupu bratrů se kterými musí doma ustavičně soupeřit, a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi hodně slavný - Ron je vždycky odstrčený stranou, když tě lidi vidí, a snáší to a nikdy o tom nemluví, ale tohle už na něj bylo asi moc..."
    „Bezva," poznamenal Harry trpce. „Opravdu skvělé. Vyřiď mu ode mě, že si to s ním vyměním, kdykoliv si to bude přát. Vyřiď mu, že mu to všechno milerád přenechám... Lidi co zírají na moje čelo kamkoliv se hnu..."
    „Nic mu vyřizovat nebudu," odmítla Hermiona rázně. „Řekni mu to sám. To je jediný způsob, jako to vyřešit."
    „Nebudu pobíhat po celé škole a domlouvat mu, aby se choval jako dospělý." řekl Harry tak nahlas, až z nedalekého stromu poplašeně ulétlo několik sov.
    „Možná uvěří, že si to neužívám, až si srazím vaz, nebo -"
    „To není žádná legrace," řekla tiše Hermiona. „Vůbec žádná legrace." Vypadal velice ustaraně. „Harry, víš co teď musíme udělat viď? Hned jak se vrátíme zpátky do hradu?"
    „Jo, nakopnout Rona přímo do -"
    „napsat Siriusovi. Musíš mu říct co se stalo. Chtěl přece, abys ho informoval o všem, co se bude v Bradavicích dít... skoro jako by tušil, že se v Bradavicích něco takového stane. Přinesla jsem s sebou pergamen a brk."
    „Tak na to zapomeň," řekl Harry a rozhlížel se, jestli je někdo neposlouchá, školní pozemky však byly docela opuštěné. „Vrátil se do Anglie jenom proto, že mě zabolela jizva. Jestli mu řeknu, že mě někdo propašoval do turnaje tří kouzelnických škol, vrazí nejspíš přímo do hradu."
    „Chtěl by, abys mu to napsal," řekla Hermiona přísně. „Stejně se to dozví."

    Ondřej Ivan

    OdpovědětVymazat
  26. Oprava, Jančárová

    "Viděla jsi Rona?" přerušil jí Harry.
    Hermiona zaváhala.
    "Ehm... Ano... Byl na snídani," řekla.
    "Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?"
    "No, ne, myslím že ne...Ne tak docela," odpověděla Hermiona rozpačitě.
    "Co to má znamenat, 'ne tak docela'?"
    "Ale Harry, nedochází ti to přece? On žárlí!"
    "Žárlí?" odvětil Harry nedůvěřivě. "Žárlí na co? On chce ze sebe udělat pitomce před celou školou, ne?"
    "Podívej," řekla Hermiona trpělivě. "Pokaždé jsi to ty, kdo je středem pozornosti, a ty to víš. Vím, že to není tvoje chyba," dodala rychle při pohledu na Harryho, jak rozzuřeně otevřel pusu. "Vím, že se o to neprosíš, ale vždyť víš, jak Ron doma s bratry zápasí a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi opravdu slavný, zato on je vždy odstrčený stranou, když tě lidé vidí a zatím to snáší dobře, nikdy se o tom nezmiňuje, ale teď už to bylo na něj příliš..."
    "Super," řekl Harry rozhořčeně. "Fakt super. Řekni mu, že si to s ním vyměním, kdykoliv bude chtít.Vyřiď mu ode mě, že si to vyměním, kdykoliv bude chtít.(Má to mít) Lidi na mě civí kamkoliv se pohnu..."
    "Já mu nic nepovím. Řekni mu to sám. To je jediný způsob řešení/jak to vyřešit." namítla Hermiona.
    "Nebudu okolo něj pobíhat a pokoušet se přinutit ho, aby dospěl!" řekl Harry tak hlasitě, až pár sov vyděšeně odlétlo z nedalekého stromu. "Možná uvěří že si jen tak neužívám až si zlomím vaz, nebo -"
    "To není vtipné," řekla Hermiona tiše. "To vůbec není vtipné." Hermiona vypadala velmi znepokojeně. "Harry, přemýšlela jsem, ty víš, co musíme udělat, jakmile se dostaneme zpět do hradu, ne?"
    "Jasně, nakopnout Rona do..."
    "Napsat Siriusovi. Musíš mu říct, co se stalo. Požádal tě, abys mu psal o všem, co se děje v Bradavicích. Je to jako kdyby čekal, že se něco takového stane. Přinesla jsem nějaký pergamen a brk."
    "Ven s tím," řekl Harry a rozhlédl se kolem aby zkontroloval, že je nikdo nebude moci odposlouchávat, ale to místo bylo zcela pusté.
    "On se vrátil do země, jen protože mě ta jizva zase bolela. Pravděpodobně se vyřítí přímo do hradu, když mu řeknu, že mě někdo přihlásil do Turnaje Tří Kouzelníků."
    "On by chtěl, abys mu to řekl," řekla Hermiona přísně. "On to zjistí, tak či tak."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Další oprava: ta závorka tam nemá být (Má to mít.). Mělo by tam být jen :Má to mít.

      Vymazat
  27. '' Viděla jsi Rona ? '' vkročil do rozhovoru Harry
    Hermiona váhala.
    '' Erm... ano... byl u snídaně, '' odpověděla.
    '' Stále si myslí, že jsem se zapsal sám ? ''
    '' Inu to si nemyslím.... ne tak docela, '' odvětila Hermiona rozpačitě.
    '' Co má znamenat to, 'ne tak docela ' ? ''
    '' Oh Harry, není to snad zřejmé ? '' Řekla beznadějně Hermiona. '' On žárlí ! ''
    '' Žárlí ? '' řekl Harry nevěřícně. '' Žárlí na co ? Chce snad ze sebe udělat hlupáka před celou školou, či co ?
    '' Tak podívej, '' pravila trpělivě Hermiona, '' Ty jsi vždy ten, kdo vždy dostane veškerou pozornost, sám víš, že to tak je. Vím, že to není tvá chyba, dodala rychle, když viděla Harryho, jak zuřivě otevírá svá ústa.
    '' Vím, že si o to neříkáš... ale... no - víš, Ron musí doma soupeřit se všemi svými bratry a ty jsi jeho nejlepší kamarád a jsi vážně slavný - Vždy je odsunutý stranou, když tě lidé potkají, nikdy to nezmíní a snáší to, ale myslím si, že tohle už je poslední kapka.
    '' Skvělé, '' řekl Harry zahořkle. '' Vážně skvělé. Vyřiď mu, že si to s ním prohodím, kdykoliv bude chtít. Řekni mu, že milerád... Kamkoliv jdu, lidé civí na mé čelo... ''
    '' Nic mu vyřizovat nebudu, odsekla Hermiona. ''Vyřiď mu to sám, je to jediný způsob, jak tohle vyřešit. '' Nehodlám kolem něj pobíhat a pokoušet se o to, ho přimět dospět
    řekl Harry tak nahlas, až z nedalekého stromu poplašeně ulétlo několik sov.
    "Možná mi uvěří že si to neužívám až budu mít zlomený vaz .."
    "To není vtipné," zašeptala Hermiona. "Není to vůbec vtipné." Vypadala velice ustaraně. "Harry, přemýšlela jsem - ty víš, co musíme udělat hned jak se dostaneme zpět do hradu, že ano?
    „Jo, nakopnout Rona do – „
    „Napsat Siriusovi. Musíš mu říct, co se stalo. Požádal tě, abys ho informoval o všem, co se v Bradavicích děje... Je skoro jako by očekával, že se něco takového stane. Vzala jsem si s sebou pergamen a brk –“
    „Nech toho,“ řekl Harry a rozhlídl se, aby se ujistil, že je nikdo nemůže zaslechnout, ale pozemek byl docela opuštěný. „Vrátil se zpátky do země jen proto, že mě pálila jizva. Nejspíš by ihned vtrhl do hradu kdybych mu řekl, že mě někdo přihlásil do Turnaje tří kouzelnických škol - “
    „Chtěl by, abys mu to řekl,“ řekla přísně Hermiona. „Dozví se to tak jako tak.“


    Šantrůček

    OdpovědětVymazat
  28. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  29. OPRAVA:
    „Viděla jsi dnes Rona“ přerušil ji Harry
    Hermiona zaváhala.
    „Ehm… ano… byl na snídani“ řekla
    „Pořád si myslí, že jsem se přihlásil sám?“
    „No… řekla bych, že ne, ne tak docela.“ řekla Hermiona rozpačitě.
    „ Co to jako má znamenat, ‘ne tak docela´?“
    „Eh, Harry není ti to jasné“ zeptala se Hermiona zoufale. „ Závidí ti.“
    „Závidí?“ řekl Harry nedůvěřivě.“ Co mi závidí? Chce ze sebe udělat hlupáka před celou školou?“
    „Podívej se,“ řekla klidně Hermiona, „ pořád jsi to jen ty kdo je středem pozornosti, a ty to víš. Vím, že to není tvoje vina,“ rychle dodala, když viděla, jak už Harry navztekaně otvírá ústa „ Vím, že o to nestojíš… ale – no – víš. Ron má bratry, se kterými musí neustále doma soupeřit, a ty jsi jeho nejlepší přítel, a jsi slavný- Vždycky stojí stranou, když si t lidi věnují pozornost a snáší to a nikdy nic neřekne. Ale myslím si, že tentokrát toho na něj bylo moc…“
    „Skvělý“ řekl Harry hořce. “Vážně skvělý. Vzkaž mu, že si to s ním klidně vyměním, kdykoliv bude chtít. A, že mu to rád přenechám… jak každý civý, na moje čelo kamkoliv jdu…“
    „Nic mu vyřizovat nebudu.“ odsekla Hermiona krátce.“ řekni mu to sám, je to jediná cesta jak tohle vyřešit.“
    „Nebudu za ním chodit a snažit se aby dospěl.“ řekl Harry tak nahlas, až několik sov na stromu poblíž leknutím vzlétlo. „Možná uvěří, že si to neužívám, až si zlomím vaz nebo …“
    „To není k smíchu „ řekla Hermiona potichu. „ To vůbec není k smíchu.“ Tvářila se velice ustaraně.“Harry přemýšlela jsem-víš co musíme udělat? Hned co se vrátíme do Hradu?"
    „Jo, nakopat Rona rovnou do…“
    „Napsat Siriusovi. Musíš mu říct, co se stalo. Požádal tě přece, abys ho informoval o všem co se v Bradavicích děje… Skoro to vypadá, jako kdyby očekával, že se něco takového stane. Vzala jsem sebou pár listů pergamenu a brk.“
    „Ani náhodou,“ odpověděl Harry a rozhlížel se okolo, aby zkontroloval, jestli je někdo neposlouchá. Ale pozemky byly zcela opuštěné. „Vrátil se zpátky, jen proto, že mě v jizvě píchalo. Když mu teď napíši, že mě někdo přihlásil do turnaje tří kouzelnických škol, pravděpodobně rovnou vtrhne do hradu.“
    „Chtěl by, abys mu to řekl.“ prohlásila Hermiona přísně.„Dozví se to tak jako tak.“

    OdpovědětVymazat