11. října 2013

Jack London, námořník a dobrodruh

1. Přečtěte si začátek povídky Jacka Londona. Pokuste se charakterizovat jeho autorský styl - své názory napište do komentáře k tomuto blogu.
2. Vyhledejte v textu místa, která by mohla při překladu dělat potíže.
3. Přeložte tučně označený text.

Jack London: THAT DEAD MEN RISE UP NEVER

The month in which my seventeenth birthday arrived I signed on before the mast on the Sophie Sutherland, a three-topmast schooner bound on a seven-months’ seal-hunting cruise to the coast of Japan.  We sailed from San Francisco, and immediately I found confronting me a problem of no inconsiderable proportions.  There were twelve men of us in the forecastle, ten of whom were hardened, tarry-thumbed sailors.  Not alone was I a youth and on my first voyage, but I had for shipmates men who had come through the hard school of the merchant service of Europe.  As boys, they had had to perform their ship’s duty, and, in addition, by immemorial sea custom, they had had to be the slaves of the ordinary and able-bodied seamen.  When they became ordinary seamen they were still the slaves of the able-bodied.  Thus, in the forecastle, with the watch below, an able seaman, lying in his bunk, will order an ordinary seaman to fetch him his shoes or bring him a drink of water.  Now the ordinary seaman may be lying in his bunk.  He is just as tired as the able seaman.  Yet he must get out of his bunk and fetch and carry.  If he refuses, he will be beaten.  If, perchance, he is so strong that he can whip the able seaman, then all the able seamen, or as many as may be necessary, pitch upon the luckless devil and administer the beating.

My problem now becomes apparent.  These hard-bit Scandinavian sailors had come through a hard school.  As boys they had served their mates, and as able seamen they looked to be served by other boys.  I was a boy—withal with a man’s body.  I had never been to sea before—withal I was a good sailor and knew my business.  It was either a case of holding my own with them or of going under.  I had signed on as an equal, and an equal I must maintain myself, or else endure seven months of hell at their hands.  And it was this very equality they resented.  By what right was I an equal?  I had not earned that high privilege.  I had not endured the miseries they had endured as maltreated boys or bullied ordinaries.  Worse than that, I was a land-lubber making his first voyage.  And yet, by the injustice of fate, on the ship’s articles I was their equal.

My method was deliberate, and simple, and drastic.  In the first place, I resolved to do my work, no matter how hard or dangerous it might be, so well that no man would be called upon to do it for me.  Further, I put ginger in my muscles.  I never malingered when pulling on a rope, for I knew the eagle eyes of my forecastle mates were squinting for just such evidences of my inferiority.  I made it a point to be among the first of the watch going on deck, among the last going below, never leaving a sheet or tackle for some one else to coil over a pin.  I was always eager for the run aloft for the shifting of topsail sheets and tacks, or for the setting or taking in of topsails; and in these matters I did more than my share.

Furthermore, I was on a hair-trigger of resentment myself.  I knew better than to accept any abuse or the slightest patronizing.  At the first hint of such, I went off—I exploded.  I might be beaten in the subsequent fight, but I left the impression that I was a wild-cat and that I would just as willingly fight again.  My intention was to demonstrate that I would tolerate no imposition.  I proved that the man who imposed on me must have a fight on his hands.  And doing my work well, the innate justice of the men, assisted by their wholesome dislike for a clawing and rending wild-cat ruction, soon led them to give over their hectoring.  After a bit of strife, my attitude was accepted, and it was my pride that I was taken in as an equal in spirit as well as in fact.  From then on, everything was beautiful, and the voyage promised to be a happy one.


35 komentářů:

  1. Ondřej Ivan

    Můj problém je teď jasný. Tihle ostřílení skandinávští námořníci prošli tvrdou školou. Jako kluci sloužili svým druhům a jako námořníci první třídy si hlídali, aby jim mladší chlapci také sloužili. A já byl chlapec - ovšem s chlapským tělěm. A nikdy jsem neplul na moři - ale námořník jsem byl dobrý a věděl jsem co a jak. Buďto jsem si tedy mohl udržet respekt, nebo jim skončit u nohou. Přihlásil jsem se jako rovnoprávný námořník a rovnoprávným se musím udržet, nebo zakusit sedm měsíců pekla v jejich rukou. Přesně tuhle rovnost totiž nenáviděli. Jakým právem jsem jim byl rovný? Nijak jsem si tohle ohromné privilegium nezasloužil. Nemusel jsem zažívat útrapy, které vytrpěli jako týraní sluhové, nebo šikanovaní námořníci. Ještě hůř, byl jsem jenom námořnické ucho na své první plavbě. A přece, z nějaké nespravedlivé příčiny či děním osudu, jsem byl v lodních dokumentech zanesen jako jim rovný.

    OdpovědětVymazat
  2. Jan Kučera

    Teď se zdál můj problém očividný. Tihle ostřílení skandinávštví námořníci prošli tvrdou školou. Jako chlapci sloužili jejich poddůstojníkům, a jako zkušení námořníci očekávají že jim budou sloužit jiní chlapci. Já byl chlapec - ačkoliv v mužském těle. Nikdy předtím jsem na moři nebyl - i přesto jsem byl dobrý námořník a znal jsem svou práci. Bylo to buď být dělat to co oni a nebo to nezvládnout. Přihlásil jsem se jako rovnocený, a jako rovnocený jsem musel vydržet, nebo od nich vydržet sedm měsíců pekla. A byla to přesně tato rovnocenost kterou nesnášeli. Jaký právem jsem byl stejný? Nezasloužil jsem si tak velké privilegium. Nemusel jsem vydržet tolik útrap jako oni, týraní a šikanovaní posluchovači. Hůř než to, byl jsem suchozemská krysa která je na své první výpravě. A přesto, díky nespravedlnosti osudu a na základě lodního práva jsem byl jedním z nich.

    OdpovědětVymazat
  3. Můj problém byl zřejmý. Tihle drsní skandinávští námořníci si prošli tvrdou školou. Jako chlapci sloužili svým kolegům a jako schopní mořeplavci si potrpěli na to, aby jim sloužili ostatní chlapci. Byl jsem chlapec, ovšem s tělem muže. Na moři jsem nikdy nebyl, avšak námořník jsem byl dobrý a dokázal jsem si hledět své práce. buď jsem s nimi mohl držet krok a nebo klesnout na dno. přihlásil jsem se jako rovnocený a rovnoceným také musím zůstat, nebo zakusím peklo v jejich podání. A byla to právě má rovnocennost co je rozčilovalo. Jakým právem jsem se mohl považovat za rovného? Toto privilegium jsem si nevysloužil. Neprožil jsem si útrapy, které prožili oni, jako týraní chlapci, či šikanovaní podřízení. a co hůř, byl jsem suchozemská krysa na první plavbě. A přesto, ve vší nespravedlnosti osudu, jsem byl dle lodního řádu jejich rovný.
    Má metoda byla promyšlená, prostá a drastická.
    Fajman

    OdpovědětVymazat
  4. Aleš Danda

    Můj problém je najednou zřejmý. Tito tvrdí skandinávští námořníci si prošli nelítostným výcvikem. Jako mladí chlapci sloužili svým důstojníkům a nyní jako schopní námořníci jsou to oni, kdo očekávají, že jim bude jimi slouženo. Já chlapec byl - pouze s tělem muže. Nikdy předtím jsem na moři nebyl, přesto už jsem byl dobrý námořník znalý své práce. Byla to ta situce kdy se jim buď musíte vyrovnat a nebo podlehnete. Zapsal jsem se jako rovnocený, a jako rovnocený jsem se musel zachovat jinak bychh si musel prožít sedm měsíců pekla v jejich náručí. A byla to tato rovnocenost, kterou nesli velmi nelibě. Co mě opravňuje k tomu být si s nimi rovný? Nijak jsem se o toto privilegium nezasloužil. Neprošel jsem si tolika utrpeními jako oni, když byli jako malí chlapci týráni a jako řadoví námořníci šikanováni. A co hůř, byl jsem ještě suchozemská krysa na své první výpravě. Přesto, díky nespravedlnosti osudu, jsem byl v pravidlech lodi zapsán jako jejich rovný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj problém je najednou zřejmý. Tito tvrdí skandinávští námořníci si prošli nelítostnou školou. Jako mladí chlapci sloužili svým palubním důstojníkům a nyní jako schopní námořníci očekávají, že bude slouženo jim. Já byl chlapec - pouze s tělem muže. Nikdy předtím jsem na moři nebyl, přesto už jsem byl dobrý námořník znalý své práce. Byla to ta situace, kdy se jim buď musíte vyrovnat, nebo podlehnete. Zapsal jsem se jako rovnocenný, a jako rovnocenný jsem se musel zachovat, jinak bych si musel prožít sedm měsíců pekla. Byla to ovšem tato rovnocennost, kterou nesli velmi nelibě. Co mě opravňuje k tomu být si s nimi rovný? Nijak jsem se o toto privilegium nezasloužil. Neprošel jsem si tolika utrpeními jako oni, když byli jako malí chlapci týráni a jako řadoví námořníci šikanováni. A co hůř, byl jsem ještě suchozemská krysa na své první výpravě. Přesto, díky nespravedlnosti osudu, jsem byl v lodní listině zapsán jako jejich rovný.

      Můj plán byl dobře promyšlený, prostý a krutý. Ze všeho nejdříve jsem se rozhodl odvést mojí práci, nehledě na to, jak náročné nebo nebezpečné to může být, tak dobře, aby nikomu nemohlo být nakázáno to udělat za mne. Dále jsem dodal energii svým svalům. Nikdy jsem se neulejval, když jsem tahal lano, protože jsem věděl, že jestřábí oči mých palubních důstojníků po mě neustále pošilhávaly a hledaly jakýkoli náznak mé méněcennosti. Dal jsem si záležet na tom, abych byl jako jeden z prvních na palubě při hlídce, poslední při odchodu a aby za mě nikdy nikdo nemusel navíjet lano na ovinek. Vždy jsem dychtil po tom běžet do lanoví a posunout provaz připevňující plachty, nebo po tom rozvinout, či svinout plachtu. V těchto záležitostech jsem odvedl více, než byl jen můj podíl.

      Vymazat
  5. Můj problém byl nyní zřejmý. Tito zocelení skandinávští lodníci prošli tvrdou školou. Už jako chlapci sloužili svým

    starším spolužákům a jako kvalifikovaní námořníci se těšili na to až ostatní chlapci budou sloužit jim. Já byl přitom

    ještě kluk v mužském těle. Nikdy předtím jsem nebyl na moři - avšak byl jsem dobrý námořník a věděl jsem, co dělám. Šlo

    také o to, zachovat si svoji důstojnost nebo podlehnout. Nastoupil jsem jako jim rovný a jako takový jsem musel zůstat,

    nebo pak trpět sedm měsíců v pekle pod jejich rukama. To byla právě ta jediná rovnost, kterou oni nesnášeli. Ale jakým

    právem jsem já jim byl roven? Tuto hlavní výsadu jsem si nijak nezasloužil. Já jsem nepodstoupil to stejné utrpeníjako

    oni, ubližování nebo všudypřítomné zastrašování. O co hůře, já byl ten, kdo neznal námořnický život, pozemní krysa, na

    své první plavbě. A přesto, díky příkoří osudu, ve znení lodním řádu, jsem jim byl roven.

    Jarmila

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. *A přesto, díky příkoří osudu, ve znění lodního řádu, jsem jim byl roven.

      Můj plán byl dobře promyšlený, a prostý, a krutý. V prvé řadě jsem se rozhodl udělat svou práci, nehledě na to jak těžké nebo nebezpečné by to mohlo být, tak dobře, že by nikdo nebyl vyzván, aby to udělal za mě. Dále jsem oživil své svalstvo. Nikdy jsem nesimuloval, když jsem na přídi táhl lanem, protože jsem věděl o ostřížích zracích mých spolupracovníků šilhajících po jakémkoliv důkazu o mé podřadnosti. Umínil jsem si být mezi prvními z čety, kdo půjdou nahoru na palubu, mezi posledními kdo půjdou pod, nikdy neupustím plachetní lano nebo lanoví tak aby ho někdo další musel navinout kolem šroubu. Vždy jsem prahl po šplhání vysoko nahoru po lanoví či košových otěžích, nebo vysouvání a zakládání hlavní plachty; a právě kvůli tomu všemu jsem dělal více než ostatní.
      -- Jarmila

      Vymazat
    2. Oprava:

      Můj problém byl nyní zřejmý. Tito zocelení skandinávští lodníci prošli tvrdou školou. Už jako chlapci sloužili svým starším kolegům a jako kvalifikovaní námořníci se těšili až ostatní chlapci budou sloužit jim. Já byl přitom ještě kluk v mužském těle. Nikdy předtím jsem nebyl na moři - avšak byl jsem dobrý námořník a věděl jsem, co dělám. Šlo i o to, zachovat si svoji důstojnost nebo podlehnout. Nastoupil jsem jako jim rovný a takový jsem musel zůstat, nebo pak trpět sedm měsíců v pekle pod jejich rukama. To byla právě ta rovnost, kterou oni nesnášeli. Ale jakým právem jsem já jim byl roven? Tuto hlavní výsadu jsem si nijak nezasloužil. Já jsem nepodstoupil takové utrpeníjako oni, ubližování nebo všudypřítomné zastrašování. O co hůře, já byl ten, kdo neznal námořnický život, pozemní krysa, na své první plavbě. A přesto, díky příkoří osudu, ve znění lodní jistiny, jsem jim byl roven.

      Můj plán byl dobře promyšlený, prostý a krutý. V prvé řadě jsem se rozhodl dělat svou práci, nehledě na to jak těžké nebo nebezpečné by to mohlo být, tak dobře, že by nikdo nebyl vyzván, aby to udělal za mě. Dále jsem oživil své svalstvo. Nikdy jsem nesimuloval, když jsem na přídi táhl lanem, protože jsem věděl o ostřížích zracích mých spolupracovníků šilhajících po jakémkoliv důkazu o mé podřadnosti. Umínil jsem si být mezi prvními z čety, kdo půjdou nahoru na palubu, mezi posledními kdo půjdou do podpalubí, nikdy nenechám plachetní lano nebo lanoví tak, aby ho někdo další musel navinout na kolík.Vždy jsem toužil po šplhání vysoko nahoru po lanoví či košových otěžích, nebo nasazení a zabrání hlavní plachty; a právě proto jsem dělal více než ostatní.

      Vymazat
  6. Tereza Havránková
    Můj problém byl očividný. Tito zocelení skandinávští námořníci si prošli tvrdou

    školou. Jako sluhové sloužili svým pod důstojníkům. A teď když jsou zkušenými namořníky

    očekávali, že budou také obsluhováni. Byl jsem sluhou- ale zároveň- jsem měl tělo muže.

    Nikdy předtím jsem nebyl na moři- zároveň jsem ale byl dobrým námořníkem a znal jsem svou

    práci.Bylo to tak, že buď budu pracovat stejně dobře jako oni nebo umřít. Když jsem se

    zapsal byl jsem jim roven, a roven jim musím zůstat, jinak si s nimi prožiji sedm měsíců

    pekla. A ta rovnost byla to, k čemu pociťovali odpor.

    OdpovědětVymazat
  7. Petra Jančárová
    Můj problém se nyní stal zjevným. Tito statní skandivávští námořníci si prošli tvrdou školou. Jako sluhové sloužili svým důstojníkům, a jako kvalifikovaní námořníci se těšili, až jim budou sloužit ostatní. Byl jsem vcelku mladý- ale už jsem měl mužské tělo. Nikdy předtím jsem nebyl na moři- přitom jsem byl dobrý námořník a znal jsem své řemeslo. Měl jsem možnost vyrovnat se jim, nebo se jim podřídit. Zapsal jsem se jako rovnocený a rovnocený se musí ubránit, jinak v jejich rukou podstoupí sedm měsíců pekla. Byla to úplná rovnost, což se jim nelíbilo. Jaký právem jsem byl rovnocený? Nezískal jsem takovou výsadu. Neprožil jsem taková muka, které prožili oni jako týraní sluhové, nebo šikanovaní řadoví důstojnící. Ještě horší, byl jsem úplně neznalý námořník, který vyjel na svou první plavbu. A přesto, díky nespravedlnosti osudu, podle lodních podmínek jsem jim byl rovný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj problém se nyní stal zjevným. Tito drsní skandinávští námořníci si prošli tvrdou školou. Jako plavčíci sloužili svým důstojníkům a jako lodníci se těšili, až jim budou sloužit ostatní. Byl jsem kluk- ale zároveň jsem měl mužské tělo. Nikdy předtím jsem nebyl na moři- přitom jsem byl dobrý námořník a znal jsem své řemeslo. Měl jsem možnost vyrovnat se jim, nebo se jim podřídit. Zapsal jsem se jako rovnocenný a rovnocenným se musím udržet, jinak v jejich rukou podstoupím sedm měsíců pekla. Ta totální rovnost byla to, co nesli nelibě. Jaký právem jsem byl rovnocenný? Nezískal jsem takovou výsadu. Neprožil jsem taková muka, která prožili oni jako týraní poskoci nebo šikanovaní řadoví důstojníci. Ještě horší, byl jsem úplně neznalý námořník, který vyjel na svou první plavbu. A přesto, díky nespravedlnosti osudu, podle lodních řádu jsem jim byl rovný.

      Moje taktika byla promyšlená, prostá a drastická.V první řadě jsem se odhodlal dělat svou práci tak dobře, nehledě na to, jak náročné nebo nebezpečné by to mohlo být, aby žádný chlap nebyl vyzván udělat to za mě. Potom jsem si dával zázvor na svaly. Nikdy jsem se neulejval když jsem natahoval lano poněvadž jsem věděl, že orlí oči mých příďových důstojníků pošilhávaly právě po takových důkazech mé podřízenosti. Mojí prioritou bylo být mezi prvními z hlídky jdoucími na palubu, mezi posledními jdoucími do podpalubí, nikdy nenechávat otěže nebo naviják nikomu jinému navinout na kolík. Vždy jsem se nemohl dočkat spouštění přeřazení hlavních plachet a provazů, nebo nasazení a zabrání hlavních plachet a v těchto záležitostech jsem dělal více než byl můj příděl.

      Vymazat
  8. Lenka Kleinová

    Můj problém je teď zřejmý. Tihle drsní skandinávští námořníci si prošli tvrdou školou. Jako

    chlapci sloužili svým druhům a jako námořníci první třídy čekali, že budou obsluhováni

    ostatními chlapci. Byl jsem jen kluk, ale s tělem muže. Nikdy dřív jsem na moři nebyl, přesto

    jsem byl dobrý namořník a věděl jsem co a jak. Musel jsem jim stačit nebo bych šel ke dnu.

    Přihlásil jsem se jako jim rovný a rovným musím zůstat, nebo protrpět od nich sedm měsíců

    pekla. A byla to právě tahle rovnost, kterou nesnášeli. Jakým právem jsem jim byl roven? Tuhle

    výsadu jsem si nezasloužil. Neprošel jsem utrpením, kterým oni jako týraní nebo šikanovaní.

    Ještě hůř, byl jsem pozemní krysa na své první plavbě. A přesto, nespravedlností osudu, podle

    lodní smlouvy jsem jim byl roven.

    OdpovědětVymazat
  9. Můj problém začíná být zřejmý. Tihle tvrdí skandinávští námořníci prošli drsným výcvikem. Jako kluci sloužili důstojníkům, jako schopní námořníci byli obsluhováni ostatními kluky. Já byl kluk - i když s mužským tělem. Nikdy jsem předtim nebyl na moři- i tak jsem byl dobrým námořníkem, co věděl jak na to. Měl jsem na výběr budˇs nimi držet krok nebo skončit. Nastoupil jsem jako jim rovný, a jako jim rovný se musím udržet nebo si vytrpět sedm měsíců pekla v jejich rukou. A tohle byla ta rovnost, kterou nesnášeli. Jakým právem jsem jim byl rovný? Ničím jsem si tuhle výhodu nezasloužil. Nevytrpěl jsem si to utrpení, které si oni vytrpěli, když se s nimi zascházelo jako s poskoky nebo byli šikanovaní. Ještě hůř, já byl suchozemská krysa, co se vydala na svojí první plavbu. Přesto, nespravedlností osudu, jsem jim byl podle lodních předpisů roven. -- Berková

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj plán byl promyšlený, jednoduchý a drastický. Jako první jsem si předsevzal udělat svou práci, nezáleželo na tom, jak těžké nebo nebezpečné to mohlo být, a to tak dobře, že tu práci nedali nikomu jinému, aby ji za mě udělal. Dále jsem zesílil své
      svaly. Nikdy jsem se neulejval, když jsem tahal lano, jelikož jsem věděl, že orlí oči palubních důstojníků pošilhávaly po jakékoliv známce méněcennosti. Stanovil jsem si, že budu mezi první hlídkou na palubě, mezi posledními co odchází, a že nikdy nenechám plachtu nebo lanoví někomu jinému, aby ho navinul na kolík. Vždycky jsem horlivě doběhl nahoru přesunout plachty a lanoví nebo nastavit či svinout košovky a v těchto ohledech jsem udělal víc, než jsem musel.

      Vymazat
  10. Můj problém byl teď zřejmý. Tihle tvrdí a zkušení skandinávští námořníci prošli drsnou školou. Jako chlapci sloužili svým důstojníkům a jako námořníci první třídy očekávali, že jim budou sloužit ostatní chlapci. Byl jsem chlapec v mužském těle. Nikdy předtím jsem na moři nebyl, přesto jsem byl dobrý námořník a věděl jsem, co mám dělat. Bylo to o tom být buď stejně dobrý, nebo podlehnout. Přihlásil jsem se jako rovnocenný a rovnocenný jsem musel zůstat, nebo vydržet jejich sedmiměsíční peklo. A byla to právě tato rovnocennost, co nesnášeli. Jakým právem jsem byl rovnocenný? Nezasloužil jsem si mít takovou výsadu. Nepodstoupil jsem to utrpení, které oni museli jako týraní chlapci či šikanovaní podřízení vydržet. A co hůř, byl jsem suchozemská krysa na své první plavbě. A přesto, křivdou osudu, jsem byl v lodní dokumentaci rovnocenný.
    Můj postup byl promyšlený, prostý a drastický. V první řadě jsem se rozhodl dělat svou práci, bez ohledu na to, jak těžká nebo nebezpečná by mohla být, tak dobře, aby to nikdo nemusel dělat za mě. Kromě toho jsem mírnil bolest svalů zázvorem. Nikdy jsem nesimuloval při tahání lana. Jak jsem věděl, orlí oči důstojníků na přídi pošilhávaly právě po takových důkazech mé podřadnosti. Důležité bylo chodit na palubu mezi prvními z hlídky, odcházet mezi posledními, nikdy nenechat nikoho jiného navinout plachtu nebo lanoví na kolík. Byl jsem vždy nedočkavý běžet nahoru přesunout plachty a provazy nebo nastavit či svinout košovky. A v těchto věcech jsem dělal víc než jen můj díl.

    OdpovědětVymazat
  11. Havránková Tereza

    Můj problém začínal být zřejmý. Tito zocelení skandinávští námořníci si prošli tvrdou školou. Jako chlapci sloužili svým poručíkům. A teď když byli zkušenými námořníky očekávali, že budou také obsluhováni. Byl jsem chlapcem - ale zároveň- jsem měl tělo muže. Nikdy předtím jsem nebyl na moři- zároveň jsem ale byl dobrým námořníkem a znal jsem svou práci.Bylo to tak, že buď budu pracovat stejně dobře jako oni nebo se podřídím. Když jsem se zapsal byl jsem jim roven, a rovnocenným jim musím zůstat, jinak si s nimi prožiji sedm měsíců pekla. A rovnost bylo to k čemu pociťovali největší odpor.Jakým právem jsem jsem získal tuto rovnocennost? Nezasloužil jsem si takovou výsadu. Nemusel jsem podstoupit bídu, kterou snášeli jako týraní chlapci či šikanovaní posluhovači.Byl jsem horší než to, byl jsem jen suchozemská krysa, na své první plavbě. A díky nespravedlnosti osudu jsme si byly rovni díky lodní listině.

    Moje metoda byla promyšlená, jednoduchá a drastická. V první řadě, jsem byl odhodlaný vykonat svou práci, nehledě na to jak byla těžká nebo nebezpečná, tak dobře aby ji nikdo jiný za mě nemusel vykonávat. Kromě toho, jsem si ošetřoval svaly zázvorem. Nikdy jsem nesimuloval když se tahalo lano, protože jsem věděl ,že ostříží zraky mých spolubydlících z kajuty po mě pošilhávají a hledají důkazy k mé podřazenosti. důležité bylo, že jsem chodil mezi prvními na palubní hlídku, a zároveň jsem byl mezi posledními co odcházeli do podpalubí, nikdy jsem nenechal otěžové lano nebo lanový aby jej mohl někdo jiný navinout kolem ovinku.Vždy jsem byl horlivý na práci v lanový na přesouvání plachet a upevňovacích lan a nebo na seřizování či ubírání z košových plachet; a v těchto záležitostech jsem dělal více než jen svůj díl práce.

    OdpovědětVymazat
  12. Gabriela Procházková

    Nyní byl můj problém jasný. Tihle drsní skandinávští námořníci si prošli tvrdou školou. Jako kluci sloužili svým starším kolegům a jako zkušení námořníci očekávali od mladších to samé. Já jsem byl klukem a zároveň mužem. Nikdy předtím jsem na moři nebyl, ale byl jsem dobrým námořníkem, který věděl co a jak. Bylo to buď o tom držet se s nimi, nebo jít ke dnu. Upsal jsem se k tomu jako rovnocenný námořník a rovnocenným jsem i musel zůstat – nebo si prožít sedm měsíců pekla pod jejich vedením. A tohle byla ta rovnocennost, kterou nenáviděli. Jakým právem jsem jim byl rovným? Ničím jsem si tuto výhodu nezasloužil. Nezažil jsem utrpení, jaké oni museli překonat jako posluhovači, běžně týráni a šikanováni. Navíc jsem byl naprosto nezkušeným zelenáčem na své první plavbě. A přesto, nějakou ironií osudu, jsem jim byl podle lodní smlouvy rovným.


    Můj plán byl promyšlený, jednoduchý a krutý. Nejprve jsem se pevně rozhodl ujmout se jakékoliv práce, bez ohledu na to, jak těžká či nebezpečná by mohla být, a dělat ji tak, aby ji nikdo jiný nedostal za úkol místo mě. Také jsem si začal do svalů vtírat zázvor. Nikdy jsem se neulejval při tahání lana, neboť jsem si byl vědom pátravých pohledů ostatních námořníků, hledajíc důkazy o mé méněcennosti. Pokaždé jsem byl mezi prvními hlídkami na palubě a odcházel mezi posledními, nikdy jsem nenechal navinout plachtu nebo lanoví na kolík nikoho jiného. Byl jsem dychtivý i vylézt nahoru a přesunout plachty a provazy nebo nastavit košovky. A ve všem jsem dělal víc, než jsem musel.

    OdpovědětVymazat
  13. Veronika Kaslová

    Můj problém je teď jasný. Tihle drsní skandinávští námořníci si prošli tvrdou školou. Jako chlapci sloužili svým druhům a jako kvalifikovaní námořníci se nechali obsluhovat mladšími chlapci. Já byl ještě chlapec, i když v mužském těle. Nikdy předtím jsem na moři nebyl, i přesto jsem byl dobrý námořník a věděl jsem co a jak. Nezbývalo mi nic jiného než s nimi držet krok, nebo jít ke dnu. Přihlásil jsem se jako rovnocenný námořník a rovnocenným jsem musel zůstat, nebo od nich vytrpět sedm měsíců pekla. Ale byla to právě tahle rovnost, kterou nesnášeli. Jakým právem jsem jim byl rovný? Já si tuto poctu nezasloužil. Neprotrpěl jsem to, co protrpěli oni jako týraní chlapci a šikanovaní námořníci. A co hůř, já byl jen suchozemská krysa na své první plavbě. A přece, z křivdy osudu, jsem jim byl podle lodní listiny rovný.

    Má metoda byla dobře promyšlená, prostá a drastická. Především jsem odhodlaně vykonával svou práci tak dobře, jen aby ji nedostal za úkol udělat někdo jiný a nezáleželo na tom jak těžká, nebo nebezpečná mohla být. Dále jsem si vtíral zázvor do svalů. Nikdy jsem se neulejval při tažení lana, věděl jsem totiž, že orlí oči mých druhů na přídi po mně pošilhávají a čekají právě na takový důkaz mé slabosti. Dal jsem si záležet, abych byl mezi prvními z posádky na palubě a mezi posledními v podpalubí, nikdy jsem nenechal nikoho jiného navinout plachtu nebo lano na kolík. Vždy jsem se dychtivě hrnul nahoru přesunout plachty a lanoví, nebo seřídit či svinout košovky. A v těchto věcech jsem dělal víc než jen svůj díl.

    OdpovědětVymazat
  14. Lenka Kleinová

    Můj problém je teď zřejmý. Tihle drsní skandinávští námořníci si prošli tvrdou školou. Jako chlapci sloužili svým druhům a jako námořníci první třídy čekali, že budou obsluhováni ostatními chlapci. Byl jsem jen kluk, ale s tělem muže. Nikdy dřív jsem na moři nebyl, přesto jsem byl dobrý namořník a věděl jsem co a jak. Musel jsem jim stačit nebo půjdu ke dnu. Přihlásil jsem se jako jim rovný a rovným musím zůstat, nebo protrpět od nich sedm měsíců pekla. A byla to právě tahle rovnost, kterou nesnášeli. Jakým právem jsem jim byl roven? Tuhle výsadu jsem si nezasloužil. Neprošel jsem si utrpením, které oni jako týraní chlapci či šikanovaní posluhovači museli vydržet. Ještě hůř, byl jsem suchozemská krysa na své první plavbě. A přesto, nespravedlností osudu, podle lodní listiny jsem jim byl roven.

    Má metoda byla promyšlená, jednoduchá a drastická. Především jsem si předsevzal dělat si svou práci, nehledě na to jak těžká a nebezpečná může být, tak dobře, aby nikdo jiný to nemusel udělat za mě. Kromě toho, jsem si ošetřoval svaly zázvorem. Nikdy jsem nesimuloval když se tahalo lano, protože jsem věděl, že ostříží zraky ostatních námořníků pošilhávaly po přesně takových důkazech mé podřadnosti. Dal jsem si záležet, abych byl mezi prvními z hlídky na palubě, a mezi posledními co odcházeli do podpalubí, nikdy jsem nenechal otěž nebo lanoví k navinutí pro někoho dalšího. Vždy jsem byl horlivý běžet nahoru přesunout plachty a provazy nebo nastavit či svinout košovky. A v těchto věcech jsem dělal víc než jen svůj díl práce.

    OdpovědětVymazat
  15. Petra Jančárová

    Můj problém se nyní stal zjevným. Tito drsní skandinávští námořníci si prošli tvrdou školou. Jako plavčíci sloužili svým důstojníkům a jako lodníci se těšili, až jim budou sloužit ostatní. Byl jsem kluk- ale zároveň jsem měl mužské tělo. Nikdy předtím jsem nebyl na moři- přitom jsem byl dobrý námořník a znal jsem své řemeslo. Měl jsem možnost vyrovnat se jim, nebo se jim podřídit. Zapsal jsem se jako rovnocenný a rovnocenným se musím udržet, jinak v jejich rukou podstoupím sedm měsíců pekla. Ta totální rovnost byla to, co nesli nelibě. Jaký právem jsem byl rovnocenný? Nezískal jsem takovou výsadu. Neprožil jsem taková muka, která prožili oni jako týraní poskoci nebo šikanovaní řadoví důstojníci. Ještě horší, byl jsem úplně neznalý námořník, který vyjel na svou první plavbu. A přesto, díky nespravedlnosti osudu, podle lodních řádu jsem jim byl rovný.

    Moje taktika byla promyšlená, prostá a drastická.V první řadě jsem se odhodlal dělat svou práci tak dobře, nehledě na to, jak náročné nebo nebezpečné by to mohlo být, aby žádný chlap nebyl vyzván udělat to za mě. Potom jsem si dával zázvor na svaly. Nikdy jsem se neulejval když jsem natahoval lano poněvadž jsem věděl, že orlí oči mých příďových důstojníků pošilhávaly právě po takových důkazech mé podřízenosti. Mojí prioritou bylo být mezi prvními z hlídky jdoucími na palubu, mezi posledními jdoucími do podpalubí, nikdy nenechávat otěže nebo naviják nikomu jinému navinout na kolík. Vždy jsem se nemohl dočkat spouštění přeřazení hlavních plachet a provazů, nebo nasazení a zabrání hlavních plachet a v těchto záležitostech jsem dělal více než byl můj příděl.

    OdpovědětVymazat
  16. Jan Kučera

    Teď se zdál můj problém očividný. Tihle ostřílení skandinávštví námořníci prošli tvrdou školou. Jako chlapci sloužili jejich poddůstojníkům, a jako zkušení námořníci očekávají že jim budou sloužit jiní chlapci. Já byl chlapec - ačkoliv v mužském těle. Nikdy předtím jsem na moři nebyl - i přesto jsem byl dobrý námořník a znal jsem svou práci. Bylo to buď dělat to co oni a nebo to nezvládnout. Přihlásil jsem se jako rovnocenný, a jako rovnocenný jsem musel vydržet, nebo od nich vydržet sedm měsíců pekla. A byla to přesně tato rovnocennost kterou nesnášeli. Jaký právem jsem byl stejný? Nezasloužil jsem si tak velké privilegium. Nemusel jsem vydržet tolik útrap jako oni, týraní a šikanovaní posluhovači. Hůř než to, byl jsem suchozemská krysa která je na své první výpravě. A přesto, díky nespravedlnosti osudu a na základě lodního smlouvy jsem byl jedním z nich.

    Mojí metodou bylo vše promyslet, jednoduše a jasně. V první řadě jsem se rozhodl dělat svou práci, a nezáleželo jak těžká nebo nebezpečná může být, tak že žádný muž nebude povolán aby jí udělal za mně. Navíc, zatnul jsem své svaly. Nikdy jsem se nevyhnul práci když se stahovalo lano, protože jsem věděl že mně důkladně sledují oči mých spolupracovníků které hledají jakýkoliv náznak mé neschopnosti. Zvládl jsem to do bodu kdy jsem byl první na palubě a poslední který z ní odcházel, nikdy jsem nenechal úkol nebo rozkaz aby ho za mně někdo udělal.Vždy jsem toužil po tom projít se po lanovým hlavní plachty nebo rozvinout či svinout plachty. A v těchto ohledech jsem udělal více

    OdpovědětVymazat
  17. Můj problém je nyní zjevný. Tito drsní Skandinávci si prošli tvrdou školou. Jako kluci sloužili svým kolegům a nyní, když jsou z nich schopní námořníci očekávají, že jim budou sloužit ostatní. Byl jsem chlapec s tělem muže. Nikdy předtím jsem nebyl na moři, ale i přesto jsem byl dobrý námořník a věděl jsem co a jak. Bylo to buď držet s nimi krok, nebo se potopit. Zapsal jsem se jako rovný a rovným se musím udržovat, nebo bych si s nimi prožil sedm měsíců pekla. A byla to právě ta rovnost, co nesnášeli. A podle čeho jsem byl rovnocenný? Nezasloužil jsem si to privilegium. Neprošel jsem si utrpením, které zažili oni jako týraní chlapci či šikanovaní jedinci. A co hůř, byla jsem suchozemská krysa na své první mořeplavbě. A teď, nespravedlností osudu, jsem jim byl podle lodních zákonů rovný.

    Má metoda byla rozmyšlená, jednoduchá a drastická. Na prvním místě jsem se přinutil dělat svou práci, bez ohledu na to, jak těžká nebo nebezpečná mohla být, tak dobře, aby to nikdo nemusel dělat za mě. A ještě jsem si na svaly dával zázvor. Nikdy jsem se neulejval při natahování lana, protože jsem věděl, že orlí oči mých spolupracovníků pošilhávají po nejmenší známce mé méněcennosti. Důležité bylo, že jsem chodil na palubní hlídku mezi prvními a do podpalubí jsem odcházel mezi posledními, a nikdy jsem nenechával nikoho jiného navíjet plachtu nebo lanoví na kolík. Vždy jsem se dychtivě hrnul nahoru přesunout plachty a lanoví nebo seřídit či svinout košovky. A v těchto věcech jsem dělal víc než jsem musel.

    OdpovědětVymazat
  18. Můj problém byl zřejmý. Tihle drsní skandinávští námořníci si prošli tvrdou školou. Jako chlapci sloužili svým kolegům a jako schopní mořeplavci si potrpěli na to, aby jim sloužili ostatní chlapci. Byl jsem chlapec, ovšem s tělem muže. Na moři jsem nikdy nebyl, avšak námořník jsem byl dobrý a dokázal jsem si hledět své práce. buď jsem s nimi mohl držet krok a nebo klesnout na dno. Přihlásil jsem se jako rovnocený a rovnoceným také musím zůstat, nebo zakusím peklo v jejich podání. A byla to právě má rovnocennost co je rozčilovalo. Jakým právem jsem se mohl považovat za rovného? Toto privilegium jsem si nevysloužil. Neprožil jsem si útrapy, které prožili oni, jako týraní chlapci, či šikanovaní podřízení. A co hůř, byl jsem suchozemská krysa na první plavbě. A přesto, ve vší nespravedlnosti osudu, jsem byl dle lodní listiny jejich rovný.
    Má metoda byla promyšlená, prostá a drastická. V prvé řadě jsem se rozhodl dělat svou práci, ať už byla jakkoli tvrdá nebo nebezpečná, tak dobře, aby nemusel být povolán někdo kdo by ji musel udělat za mě. Dále jsem si pořádně namastil svaly. Nikdy jsem se neulejval když se tahalo za lano, neboť jsem věděl, že orlí oči mých kolegů z přídové nástavby čekali na důkaz mé podřadnosti. Dal jsem si záležet abych byl vidět jako jeden z prvních na palubě a jeden z posledních, kteří se vracejí dolů. Nikdy jsem za sebe nenechal uvazovat plachtu nebo lanoví. Vždy jsem ochotně běžel nahoru přesunout plachty a provazy nebo nastavit košovky. A vždy jsem dělal víc, než se po mně chtělo.
    Fajman

    OdpovědětVymazat
  19. Můj problém je teď jasný. Tihle ostřílení skandinávští námořníci prošli tvrdou školou. Jako kluci sloužili svým druhům a jako námořníci první třídy si hlídali, aby jim mladší chlapci také sloužili. A já byl chlapec - ovšem s chlapským tělem. A nikdy jsem neplul na moři - ale námořník jsem byl dobrý a věděl jsem co a jak. Buďto jsem si tedy mohl udržet respekt, nebo jim skončit u nohou. Přihlásil jsem se jako rovnoprávný námořník a rovnoprávným se musím udržet, nebo zakusit sedm měsíců pekla v jejich rukou. Přesně tuhle rovnost totiž nenáviděli. Jakým právem jsem jim byl rovný? Nijak jsem si tohle ohromné privilegium nezasloužil. Nemusel jsem zažívat útrapy, které vytrpěli jako týraní sluhové, nebo šikanovaní námořníci. Ještě hůř, byl jsem jenom námořnické ucho na své první plavbě. A přece, z nějaké nespravedlivé příčiny či děním osudu jsem byl v lodních dokumentech zanesen jako jim rovný.

    Můj plán byl obezřetný, a jednoduchý, a drastický. Na prvním místě jsem se rozhodl dělat svou práci, nehledě na to, jak náročná a nebezpečná by mohla být, a to tak dobře, aby nemuseli nikdy volat někoho jiného, aby ji za mě dodělal. Taky jsem pořádně zatnul svaly. Nikdy jsem nelenil, když se tahalo za lana, protože jsem věděl, že orlí očka předáků slídila po důkazech o mé podřazenosti. Vždy jsem šel mezi prvními na hlídku, mezi posledními zpět do podpalubí, nikdy jsem nenechal ladem plachty nebo lodní výstroj, aby ji někdo jiný musel namotat na kolík. Vždy jsem byl celý hr šplhat do plachtoví, když se natáčely košovky a brámovky; a odpracoval jsem si víc než svůj díl.

    Ondřej Ivan

    OdpovědětVymazat
  20. Teď byl můj problém očividný. Tihle ostřílení skandinávštví námořníci prošli tvrdou školou. Jako chlapci sloužili svým poddůstojníkům, a jako zkušení námořníci očekávají, že jim budou sloužit jiní chlapci. Já byl chlapec - přestože v mužském těle. Nikdy předtím jsem na moři nebyl - i přesto jsem byl dobrý námořník a znal jsem svou práci. Buď jsem s nimi mohl udržet krok, nebo jít ke dnu. Přihlásil jsem se jako rovnocenný, a rovnocenný jsem se musel udržet, nebo přečkat sedm měsíců pekla. A byla to přesně tato rovnocennost kterou nesnášeli. Jaký právem jsem byl stejný? Nezasloužil jsem si tak velké privilegium. Nemusel jsem vydržet tolik útrap jako oni, týraní a šikanovaní posluhovači. Hůř než to, byl jsem suchozemská krysa která je na své první výpravě. A přesto, díky nespravedlnosti osudu a na základě lodní smlouvy jsem byl jedním z nich.

    Má metoda byla promyšlená, jednoduchá a drastická. V první řadě jsem se rozhodl dělat svou práci, bez ohledu jak těžká nebo nebezpečná může být, tak, že nebude nikdo povolán, aby jí udělal za mně. Navíc, jsem zatnul své svaly. Nikdy jsem se neulejval když se tahalo lano, protože jsem věděl že mě důkladně sledují oči ostatních námořníků, které hledají jakýkoliv náznak mé neschopnosti. Dal jsem si záležet, abych byl první na palubě a poslední, který z ní odcházel, nikdy jsem za sebe nenechal nikoho jiného navíjet plachtu nebo lanoví.Vždy jsem dychtil po tom přesouvat plachty a lanoví nebo nastavovat košovky. A v těchto ohledech jsem udělal více než jen svůj díl práce.

    Oprava Kučera

    OdpovědětVymazat
  21. oprava

    Můj problém byl teď zřejmý. Tihle tvrdí a zkušení skandinávští námořníci prošli drsnou školou. Jako chlapci sloužili svým druhům a jako námořníci první třídy očekávali, že jim budou sloužit ostatní chlapci. Byl jsem chlapec v mužském těle. Nikdy předtím jsem na moři nebyl, přesto jsem byl dobrý námořník a věděl jsem, co mám dělat. Buď jsem mohl být stejně dobrý, nebo podlehnout. Přihlásil jsem se jako rovnocenný a musel jsem jím zůstat, nebo bych si s nimi vytrpěl sedm měsíců pekla. A byla to právě tato rovnocennost, co nesnášeli. Jakým právem jsem byl rovnocenný? Nezasloužil jsem si mít takovou výsadu. Nepodstoupil jsem to utrpení, které oni museli jako týraní chlapci či šikanovaní podřízení vydržet. A co hůř, byl jsem suchozemská krysa na své první plavbě. A přesto, křivdou osudu, jsem byl v lodní dokumentaci rovnocenný.
    Můj postup byl promyšlený, prostý a drastický. V první řadě jsem se rozhodl dělat svou práci, bez ohledu na to, jak těžká nebo nebezpečná by mohla být, tak dobře, aby ji nikdo nemusel dělat za mě. Kromě toho jsem pořádně zatnul svaly. Nikdy jsem se neulejval při tahání lana. Jak jsem věděl, orlí oči mých druhů na přídi pošilhávaly právě po takových známkách mé podřadnosti. Důležité bylo chodit na palubu mezi prvními z hlídky, odcházet mezi posledními, nikdy nenechat nikoho jiného namotat plachtu nebo lanoví. Vždy jsem se dychtivě hrnul nahoru přesunout plachty a provazy nebo nastavit či svinout košovky. A v těchto věcech jsem dělal víc než jen svůj díl.

    OdpovědětVymazat
  22. Oprava Havránková Tereza
    Můj problém začínal být zřejmý. Tito zocelení skandinávští námořníci si prošli tvrdou školou. Jako chlapci, sloužili svým druhům. A teď když, byli zkušenými mořeplavci očekávali, že budou také obsluhováni. Byl jsem chlapcem - ale zároveň jsem měl tělo muže. Nikdy předtím jsem nebyl na moři- zároveň jsem ale byl dobrým námořníkem a znal jsem svou práci. Buď s nimi budu držet krok, nebo se podřídím. Přihlásil jsem se jako rovnocenný námořník, a rovnocenným musím zůstat, jinak si s nimi prožiji sedm měsíců pekla. A rovnost bylo to, k čemu pociťovali největší odpor. Jakým právem jsem získal tuto rovnocennost? Nezasloužil jsem si takovou výsadu. Nemusel jsem podstoupit bídu, kterou snášeli jako týraní chlapci či šikanovaní posluhovači. Ještě hůř, byl jsem jen suchozemská krysa, na své první plavbě. A přes nespravedlnost, osudu jsme si byli rovni díky lodní listině.

    Moje metoda byla promyšlená, jednoduchá a drastická. Na prvním místě jsem byl odhodlaný vykonat svou práci, nehledě na to jak byla těžká nebo nebezpečná, tak dobře aby nemuseli volat někoho jiného, aby ji za mě dodělal. Taky jsem pořádně zatnul svaly. Nikdy jsem nelenil, když se tahalo lano, protože jsem věděl, že ostříží zraky mých spolubydlících z kajuty po mě pošilhávají a hledají důkazy o mé podřazenosti. Důležité bylo, abych byl mezi prvními na palubní hlídku, a zároveň mezi posledními co odcházeli do podpalubí, nikdy jsem nenechal ladem plachty nebo lanoví aby jej mohl někdo jiný navinout kolem ovinku. Vždy jsem byl horlivý šplhat do plachtoví, když se přesouvali plachty a lana nebo seřizovali košovky; odpracoval jsem si více než jen díl své práce.

    OdpovědětVymazat
  23. oprava Jančárová
    Můj problém byl nyní jasný. Tito drsní skandinávští námořníci si prošli tvrdou školou. Jako plavčíci sloužili svým důstojníkům a jako lodníci se těšili na to, až jim budou sloužit jiní. Byl jsem kluk, ale zároveň jsem měl mužské tělo. Nikdy předtím jsem nebyl na moři, přitom jsem byl dobrý námořník a znal jsem své řemeslo. Měl jsem možnost vyrovnat se jim, nebo se jim podřídit. Zapsal jsem se jako rovnocenný a rovnocenným se musím udržet, jinak v jejich rukou podstoupím sedm měsíců pekla. Tahle rovnost byla to, co nesli nelibě. Jakým právem jsem byl rovnocenný? Nijak jsem si nezasloužil takovou výsadu. Neprožil jsem taková muka, která prožili oni jako týraní poskoci nebo šikanovaní námořníci. Ještě hůř, byl jsem suchozemská krysa, která vyjela na svou první plavbu. A přesto, díky nespravedlnosti osudu, podle lodní listiny jsem jim byl rovnocenný.

    Moje taktika byla promyšlená, prostá a drastická.V první řadě jsem se přiměl dělat svou práci tak dobře, nehledě na to jak náročné nebo nebezpečné by to mohlo být, aby to nikdo jiný nemusel udělat za mě. Za druhé, dřel jsem jako lodní šroub. Nikdy jsem nepolevil když se natahovaly provazy protože jsem věděl, že orlí oči mých příďových spolupracovníků pošilhávaly právě po takových důkazech mé méněcennosti. Mojí prioritou bylo být mezi prvními z hlídky na palubě a mezi posledními co odcházeli do podpalubí. Také jsem nikdy nenechal nikoho jiného omotat lana nebo naviják kolem hřebu. Vždy jsem se dychtivě hrnul nahoru přesunout košové plachty a provazy, nebo seřídit či svinout košovky, a při těchto úkonech jsem dělal více, než jsem musel.

    OdpovědětVymazat
  24. Oprava Berková

    Můj problém začíná být zřejmý. Tihle tvrdí skandinávští námořníci prošli drsným výcvikem. Jako kluci sloužili svým druhům, jako schopní námořníci se nechali obsluhovat mladšími kluky. Já byl kluk - i když s mužským tělem. Nikdy předtím jsem na moři nebyl - i tak jsem byl dobrým námořníkem co věděl jak na to. Měl jsem na výběr buď s nimi držet krok nebo skončit. Nastoupil jsem jako jim rovný, a jako jim rovnocenný se musím udržet nebo si vytrpět sedm měsíců pekla v jejich rukou. A přesně tuhle rovnost nesnášeli. Jakým právem jsem byl rovnocenný? Ničím jsem si tuhle výhodu nezasloužil. Nezakusil jsem to, co si zakusili oni jako týraní poskokové a šikanovaní námořníci. Ještě hůř, já byl suchozemská krysa, co se vydala na svojí první plavbu. Přesto, nespravedlností osudu, jsem jim byl podle lodní listiny roven.
    Můj plán byl promyšlený, jednoduchý a drastický. Jako první jsem si předsevzal vykonat svou práci, nezáleželo na tom, jak těžká nebo nebezpečná mohla být, hlavně ji vykonat tak dobře, aby ji za úkol nedostal někdo jiný. Taky jsem zatl své svaly. Nikdy jsem se neulejval, když jsem tahal lano, jelikož jsem věděl, že orlí oči mých druhů pošilhávají po jakékoliv známce méněcennosti. Dal jsem si záležet, abych byl mezi prvními na palubě, mezi posledními co odchází, a nikdy jsem nenechal plachtu nebo lanoví někomu jinému, aby ho navinul na kolík. Vždycky jsem horlivě doběhl nahoru přesunout plachty a lanoví nebo nastavit či svinout košovky a v těchto ohledech jsem udělal víc, než jsem musel.

    OdpovědětVymazat
  25. Oprava Danda

    Můj problém je najednou zřejmý. Tito tvrdí skandinávští námořníci si prošli nelítostnou školou. Jako mladí chlapci sloužili svým druhům a nyní jako schopní námořníci se nechají obsluhovat oni. Já byl chlapec - pouze s tělem muže. Nikdy předtím jsem na moři nebyl, přesto už jsem byl dobrý námořník znalý své práce. Byla to ta situace, kdy se jim buď musíte vyrovnat, nebo podlehnete. Zapsal jsem se jako rovnocenný, a jako rovnocenný jsem se musel zachovat, jinak bych si musel prožít sedm měsíců pekla. Byla to ovšem tato rovnocennost, kterou nesli velmi nelibě. Co mě opravňuje k tomu, být si s nimi rovný? Nijak jsem se o toto privilegium nezasloužil. Neprošel jsem si tolika utrpeními jako oni, když byli jako malí chlapci týráni a jako řadoví námořníci šikanováni. A co hůř, byl jsem suchozemská krysa na své první výpravě. Přesto, díky nespravedlnosti osudu, jsem byl v lodní listině zapsán jako rovnocenný.

    Můj plán byl dobře promyšlený, prostý a krutý. Ze všeho nejdříve jsem se rozhodl vykonat moji práci, nehledě na to, jak náročné nebo nebezpečné to může být, tak dobře, aby nikdo nemohl být pověřen udělat ji za mne. Dále jsem dodal energii svým svalům. Nikdy jsem se neulejval, když jsem tahal lano, protože jsem věděl, že jestřábí oči mých druhů po mě neustále pošilhávaly a hledaly jakýkoli náznak mé méněcennosti. Dal jsem si záležet na tom, abych byl jako jeden z prvních na palubě při hlídce, poslední při odchodu a aby za mě nikdy nikdo nemusel navíjet lano na ovinek. Vždy jsem dychtil po tom běžet do lanoví a přesunout plachty, nebo po tom rozvinout, či svinout košovky. V těchto záležitostech jsem dělal více, než byl jen můj podíl.

    OdpovědětVymazat
  26. Můj problém je nyní zjevný. Tito drsní Skandinávci si prošli tvrdou školou. Jako kluci sloužili svým kolegům a nyní, když jsou z nich schopní námořníci očekávají, že jim budou sloužit ostatní.
    Já byl chlapec - přestože v mužském těle. Nikdy předtím jsem na moři nebyl - i přesto jsem byl dobrý námořník a znal jsem svou práci.Buď jsem mohl být stejně dobrý, nebo podlehnout. Přihlásil jsem se jako rovnocenný a musel jsem jím zůstat, nebo bych si s nimi vytrpěl sedm měsíců pekla.
    A byla to právě tato rovnocennost, co nesnášeli. Jakým právem jsem byl rovnocenný? Nezasloužil jsem si mít takovou výsadu Neprožil jsem taková muka, která prožili oni jako týraní poskoci nebo šikanovaní námořníci. Ještě hůř, byl jsem suchozemská krysa, která vyjela na svou první plavbu.
    A přesto, díky nespravedlnosti osudu, podle lodní listiny jsem jim byl rovnocenný.Má metoda byla promyšlená, jednoduchá a drastická. Na prvním místě jsem se přinutil dělat svou práci, bez ohledu na to, jak těžká nebo nebezpečná mohla být, tak dobře, aby to nikdo nemusel dělat za mě.
    Také jsem si začal do svalů vtírat zázvor. Nikdy jsem se neulejval při tahání lana, neboť jsem si byl vědom pátravých pohledů ostatních námořníků, hledajíc důkazy o mé méněcennosti.Dal jsem si záležet, abych byl první na palubě a poslední, který z ní odcházel, nikdy jsem za sebe nenechal nikoho jiného navíjet plachtu nebo lanoví.
    Vždy jsem se dychtivě hrnul nahoru přesunout košové plachty a provazy, nebo seřídit či svinout košovky, a při těchto úkonech jsem dělal více, než jsem musel.


    Šantrůček

    OdpovědětVymazat
  27. Oprava:
    Můj problém začínal být zřejmý. Tito zocelení skandinávští námořníci si prošli tvrdou školou. Jako chlapci sloužili svým druhům. A teď když, byli zkušenými mořeplavci, očekávali, že budou také obsluhováni. Byl jsem chlapcem - ale zároveň jsem měl tělo muže. Nikdy předtím jsem nebyl na moři zároveň jsem ale byl dobrým námořníkem a znal jsem svou práci. Buď s nimi budu držet krok, nebo se podřídím. Přihlásil jsem se jako rovnocenný námořník, a rovnocenným musím zůstat, jinak si s nimi prožiji sedm měsíců pekla. A rovnost bylo to, k čemu pociťovali největší odpor. Jakým právem jsem získal tuto rovnocennost? Nezasloužil jsem si takovou výsadu. Nemusel jsem podstoupit bídu, kterou snášeli jako týraní chlapci či šikanovaní posluhovači. Ještě hůř, byl jsem jen suchozemská krysa, na své první plavbě. A přes nespravedlnost osudu jsme si byli rovni díky lodní listině.

    Moje metoda byla promyšlená, jednoduchá a drastická. Na prvním místě jsem byl odhodlaný vykonávat svou práci, nehledě na to jak byla těžká nebo nebezpečná, tak dobře, aby nemuseli volat někoho jiného, aby ji za mě dodělal. Taky jsem pořádně namastil svaly. Nikdy jsem nelenil, když se tahalo lano, protože jsem věděl, že ostříží zraky mých spolubydlících z kajuty po mě pošilhávají a hledají důkazy o mé podřazenosti. Důležité bylo, abych byl mezi prvními na palubní hlídku, a zároveň mezi posledními co odcházeli do podpalubí, nikdy jsem nenechal ladem plachty nebo lanoví aby jej mohl někdo jiný navinout kolem ovinku. Vždy jsem byl horlivý šplhat do plachtoví, když se přesouvaly plachty a lana nebo seřizovaly košovky; odpracoval jsem si více než jen díl své práce.

    OdpovědětVymazat
  28. Můj problém se stává zřejmým. Tito drsní skandinávští námořníci prošli tvrdou školou. Jako kluci sloužili svým kapitánům, a jako zruční námořníci očekávali, že jim budou sloužit další kluci. Byl jsem chlapcem – i když s tělem muže. Nikdy předtím jsem na moři nebyl, ale i přesto jsem byl dobrý námořník a znal jsem svou práci. Bylo to buď s nimi držet krok anebo zemřít. Zapsal jsem se jako rovný, a jako rovný musím zůstat, nebo s nimi zažiju sedm měsíců pekla. A byla to rovnocennost kterou nesli nelibě. Jakým právem jsem jim byl rovný? Nezasloužil jsem si takovou vrcholnou výsadu. Neprožil jsem takové utrpení které prožili oni jako týrané děti a šikanovaní námořníci. A ještě hůře, byl jsem suchozemská krysa na své první plavbě. A přesto, díky nespravedlnosti osudu, na lodní listine jsem jim byl roven.

    Moje metoda byla promyšlená, jednoduchá a drastická. Na prvním místě jsem se odhodlal dělat mojí práci, jakkoliv těžká nebo nebezpečná mohla být, aby nikdo jiý nemohl být zavolán, aby ji udělal za mne. Dále jsem zatl své svaly. Nikdy jsem se neulejval při tahání lana, protože jsem věděl, že orlí oči mých druhů po mně neustále šilhaly a hledaly známky mé podřadnosti. Dal jsem si záležet, abych byl mezi prvními na hlídce, posledními při odchodu, a abych nikdy nenechal plachtu nebo lanoví navíjet někoho jiného na za mne na kolík. Vždy jsem dychtil po tom běžet nahoru přesunout košové plachty a provazy, nebo seřídit či svinout košovky; v tomto ohledu jsem udělal více, než jsem musel.

    Eisner

    OdpovědětVymazat
  29. Oprava -- Jarmila


    Můj problém byl nyní zřejmý. Tito zocelení skandinávští lodníci prošli tvrdou školou. Už jako chlapci sloužili svým starším kolegům a jako kvalifikovaní námořníci se těšili až ostatní chlapci budou sloužit jim. Já byl přitom ještě kluk v mužském těle. Nikdy předtím jsem nebyl na moři - avšak byl jsem dobrý námořník a věděl jsem, co dělám. Šlo i o to, zachovat si svoji důstojnost nebo podlehnout. Nastoupil jsem jako jim rovný a takový jsem musel zůstat, nebo pak trpět sedm měsíců v pekle pod jejich rukama. To byla právě ta rovnost, kterou oni nesnášeli. Ale jakým právem jsem já jim byl roven? Tuto hlavní výsadu jsem si nijak nezasloužil. Já jsem nepodstoupil takové utrpeníjako oni, ubližování nebo všudypřítomné zastrašování. O co hůře, já byl ten, kdo neznal námořnický život, pozemní krysa, na své první plavbě. A přesto, díky příkoří osudu, ve znění lodní jistiny, jsem jim byl roven.

    Můj plán byl dobře promyšlený, prostý a krutý. V prvé řadě jsem se rozhodl dělat svou práci, nehledě na to jak těžké nebo nebezpečné by to mohlo být, tak dobře, že by nikdo nebyl vyzván, aby to udělal za mě. Dále jsem oživil své svalstvo. Nikdy jsem nesimuloval, když jsem na přídi táhl lanem, protože jsem věděl o ostřížích zracích mých spolupracovníků šilhajících po jakémkoliv důkazu o mé podřadnosti. Umínil jsem si být mezi prvními z čety, kdo půjdou nahoru na palubu, mezi posledními kdo půjdou do podpalubí, nikdy nenechám plachetní lano nebo lanoví tak, aby ho někdo další musel navinout na kolík.Vždy jsem toužil po šplhání vysoko nahoru po lanoví či košových otěžích, nebo nasazení a zabrání hlavní plachty; a právě proto jsem dělal více než ostatní.

    OdpovědětVymazat