18. listopadu 2014

Sci-fi



Arthur C. Clarke patří ke světové špičce sci-fi literatury, a jeho díla, úzce spojená s hlubokou znalostí fyziky, matematiky a astronomie, ještě slouho nebudou překonána. Podobně jako tomu bylo v případě fantasty Julese Verna, i Clarkovy sci-fi vynálezy se stávají realitou - ovšem nikoli po sto či více letech, ale po desetiletích. Přinejmenším jeden z nich používáme denně: síť navigačních a komunikačních stacionárních satelitů.



A.C.Clarke - 2010:Space Odyssey 2

23
Rendezvous
Nikolai Temovsky, Leonov's control and cybernetics expert, was the only man aboard who could talk to Dr Chandra on something like his own terms. Although Hal's principal creator and mentor was reluctant to admit anyone into his full confidence, sheer physical exhaustion had forced him to accept help. Russian and Indo-American had formed a temporary alliance, which functioned surprisingly well. Most of the credit for this went to the good-natured Nikolai, who was somehow able to sense when Chandra really needed him, and when he preferred to be alone. The fact that Nikolai's English was much the worst on the ship was totally unimportant, since most of the time both men spoke a computerese wholly unintelligible to anyone else.
After a week's slow and careful reintegration, all of Hal's routine, supervisory functions were operating reliably. He was like a man who could walk, cany' out simple orders, do unskilled jobs, and engage in low-level conversation. In human terms, he had an Intelligence Quotient of perhaps 50; only the faintest outlines of his original personality had yet emerged.
He was still sleepwalking; nevertheless, in Chandra's expert opinion, he was now quite capable of flying Discovery from its close orbit around Io up to the rendezvous with Big Brother.
The prospect of getting an extra seven thousand kilometres away from the burning hell beneath them was welcomed by everyone. Trivial though that distance was in astronomical terms, it meant that the sky would no longet be dominated by a landscape that might have been imagined by Dante or Hieronymus Bosch. And although not even the most violent eruptions had blasted any material up to the ships, there was always the fear that Io might attempt to set a new record. As it was, visibility from Leonov's observation deck was steadily degraded by a thin film of sulphur, and sooner or later someone would have to go out and clean it off.
Only Cumow and Chandra were aboard Discovery when Hal was given the first control of the ship. It was a very limited form of control; he was merely repeating the program that had been fed into his memory, and monitoring its execution. And the human crew was monitoring him: if any malfunction occurred, they would take over immediately.
The first burn lasted for ten minutes; then Hal reported that Discovery had entered the transfer orbit. As soon as Leonov's radar and optical tracking confirmed that, the other ship injected itself into the same trajectory. Two minor in-course corrections were made; then, three hours and fifteen minutes later, both arrived uneventfully at the first Lagrange point, L. 1 - 10,500 kilometres up, on the invisible line connecting the centres of Io and Jupiter.
Hal had behaved impeccably, and Chandra showed unmistakable traces of such purely human emotions as satisfaction and even joy. But by that time, everyone's thoughts were elsewhere; Big Brother, alias Zagadka, was only a hundred kilometres away.
Even from that distance, it already appeared larger than the Moon as seen from Earth, and shockingly unnatural in its straight-edged, geometrical perfection. Against the background of space it would have been completely invisible, but the scudding Jovian clouds 350,000 kilometres below showed it up in dramatic relief. They also produced an illusion that, once experienced, the mind found almost impossible to refute. Because there was no way in which its real location could be judged by the eye, Big Brother often looked like a yawning trapdoor set in the face of Jupiter.
There was no reason to suppose that a hundred kilometres would be 'safer than ten, or more dangerous than a thousand; it merely seemed psychologically right for a first reconnaissance. From that distance, the ship's telescopes could have revealed details only centimetres across -but there were none to be seen. Big Brother appeared completely featureless; which, for an object that had, presumably, survived millions of years of bombardment by space debris, was incredible.
When Floyd stared through the binocular eyepiece, it seemed to him that he could reach out and touch those smooth, ebon surfaces - just as he had done on the Moon, years ago. That first time, it had been with the gloved hand of his spacesuit. Not until the Tycho monolith had been enclosed in a pressurized dome had he been able to use his naked hand.
That had made no difference; he did not feel that he had ever really touched TMA-1. The tips of his fingers had seemed to skitter over an invisible barrier, and the harder he pushed, the greater the repulsion gijew. He wondered if Big Brother would produce the same effect.
Yet before they came that close, they had to make every test they could devise and report their observations to Earth. They were in much the same position as explosives experts trying to defuse a new type of bomb, which might be detonated by the slightest false move. For all that they could tell, even the most delicate of radar probes might trigger some ummagmable catastrophe.
For the first twenty-four hours, they did nothmg except observe with passive instruments - telescopes, cameras, sensors on every wavelength. Vasili Orlov also took the opportunity of measuring the slab's dimensions with the greatest possible precision, and confirmed the famous 1:4:9 ratio to six decimal places. Big Brother was exactly the same shape as TMA-1 -but as it was more than two kilometres long, it was 718 times larger than its small sibling.
And there was a second mathematical mystery. Men had been arguing for years over that 1:4:9 ratio - the squares of the first three integers. That could not possibly be a coincidence; now here was another number to conjure with.
Back on Earth, statisticians and mathematical physicists were soon playing happily with their computers, trying to relate the ratio to the fundamental constants of nature - the velocity of light, the proton/electron mass ratio, the fine-structure constant. They were quickly joined by a gaggle of numerologists, astrologers, and mystics, who threw in the height of the Great Pyramid, the diameter of Stonehenge, the azimuth bearings of the Nazca lines, the latitude of Easter Island, and a host of other factors from which they were able to draw the most amazing conclusions about the future. They were not in the least deterred when a celebrated Washington humorist claimed that his calculations proved that the world ended on 31 December 1999 - but that everyone had had too much of |a hangover to notice.
Nor did Big Brother appear to notice the two ships that had arrived in its vicinity - even when they cautiously probed it with radar beams and bombarded it with strings of radio pulses which, it was hoped, would encourage any intelligent listener to answer m the same fashion.
After two frustrating days, with the approval of Mission Control, the ships halved their distance. From fifty kilometres, the largest face of the slab appeared about four times the width of the Moon in Earth's sky -impressive, but not so large as to be psychologically overwhelming. It could not yet compete with Jupiter, ten times larger still; and already the mood of the expedition was changing from awed alertness to a certain impatience.
Walter Cumow spoke for almost everyone: 'Big Brother may be willing to wait a few million years - we'd like to get away a little sooner.'


Jak přeložíte tyto výrazy?


burn
orbit
correction
Jovian
debris
wavelength
decimal place
integer
proton/electron mass ratio
velocity of light
fine-structure constant
Nazca lines
latitude
 

25 komentářů:

  1. Petr Štěpnička

    Překlad výrazů: Burn - Zážeh, Orbit - Orbita, Correction - Oprava, Jovian - přivlastňovací tvar od slova Jupiter, Debris - úlomky, WaveLenght - Vlnová délka, Decimal Place - Desetinné místo, Integer - Celé číslo, Proton/Electron mass r. - Poměr hmotnosti protonu a elektronu, Velocity of light - Rychlost světla, Fine-Structure Consonant - Konstanta jemné struktury, Nazca lines - Obrazce na planině Nazca, Latitute - Zeměpisná šířka

    TEXT:

    První zážeh trval deset minut; poté Hal oznámil, že Discovery se dostala na přechodovou orbitu. Jakmile to potvrdily i Leonovovy radary a optické snímače, druhá loď se dostala na shodnou trajektorii. Byly provedeny dvě menší opravy kurzu; poté, po třech hodinách a patnácti minutách, dorazily obě lodě k prvnímu libračnímu centru L. 1 – ve výšce 10 500 kilometrů, na neviditelné spojnici mezi středy Io a Jupiteru.
    Hal se choval bezvadně a Chandra vykazoval nezaměnitelné stopy tak čistě lidských emocí jako jsou spokojenost a dokonce i radost. Nicméně v té chvíli byli všichni myšlenkami jinde; Velký Bratr alias Zagadka, byl vzdálen jen sto kilometrů.
    Dokonce i z této vzdálenosti se jevil větší než Měsíc pozorovaný ze Země, a tak děsivě nepřirozený se svými ostrými hranami a geometrickou bezchybností. Proti pozadí vesmíru by byl naprosto neviditelný, ale mraky Jupiteru plující 350 000 kilometrů pod ním vykreslovaly jeho pozoruhodný obrys. Vytvářely také iluzi, již člověk, který ji spatřil, už nedokázal z mysli odstranit. Protože pouhým okem nebylo možné jeho přesné umístění posoudit, Velký Bratr často působil jako propastné padací dveře na tváři Jupiteru.
    Nebyl důvod domnívat se, že sto kilometrů je bezpečnější než deset, nebo nebezpečnější než tisíc; prostě se to psychologicky zdálo vhodnější pro první průzkum.
    Z této vzdálenosti mohly lodní teleskopy odhalit centimetrové podrobnosti, avšak žádné vidět nebyly. Povrch Velkého Bratra byl naprosto jednotvárný, což bylo neuvěřitelné na těleso, které přestálo miliony let bombardování vesmírnými úlomky.
    Během prvních čtyřiadvaceti hodin se neodvážili ničeho než pozorování pasivními přístroji – teleskopy, kamerami a senzory na všech vlnových délkách. Vasilij Orlov také využil příležitosti ke změření rozměrů desky s největší možnou přesností, a potvrdil známý poměr 1:4:9 s přesností na šest desetinných míst. Velký Bratr byl přesně shodného tvaru s TMA-1, ale protože byl více než dva kilometry dlouhý, byl 718 krát větší než svůj drobnější sourozenec.
    A byla tu ještě druhá matematická záhada. Lidstvo se roky dohadovalo o tomto poměru 1:4:9 – druhých mocninách prvních tří celých čísel. To nemohla být náhoda, a teď tu bylo další číslo k dohadování.
    Na Zemi si matematici a statistici hráli se svými počítači, ve snaze přirovnat poměr ke známým konstantám v přírodě – rychlosti světla, poměru hmotností protonu a elektronu nebo ke konstantě jemné struktury. Rychle se k nim připojovali numerologové, astrologové a mystici, kteří připočítávali výšku Velké pyramidy, průměr Stonehenge, směry obrazců na planině Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočního ostrova a množství dalších faktorů, ze kterých poté sestavovali ty nejpřekvapivější závěry o budoucnosti. Ani v nejmenším je neodradilo, když slavný humorista listu Washington prohlásil, že podle jejich propočtů svět vlastně skončil již 31. prosince 1999, ale všichni měli moc velkou kocovinu na to, aby si toho všimli.

    OdpovědětVymazat
  2. Shamalová

    A.C.Clarke - 2010:Space Odyssey 2

    První zážeh trval deset minut, pak Hal oznámil, že loď Discovery se dostala na přestupnou orbitu. Jakmile to Leonův radar a optický snímač potvrdil, loď Leonov se přemístila do stejné orbity. V rámci hlavních oprav byly provedeny i dvě menší, po tří hodinách a patnácti minutách, obě lodi dorazily najednou do Libračního centra L1 - ve výšce 10 500 km, na viditelné trati spojující centra měsíce Io a Jupitera.
    Hal se choval bezvadně a doktor Chandra poukázal na zřejmé stopy tak čistě lidských emocí jako jsou zadostiučinění a dokonce i potěšení. Ale v té době se každého myšlenky soustředily někam jinam; Velký Bratr alias Zagadka byla vzdálený pouze sto kilometrů. I z této vzdálenosti vypadal větší jak Měsíc, na který koukáme ze Země, a tak velmi nepřirozeně zakončen ostrou geometrickou bezchybností. Proti pozadí vesmíru by byl kompletně neviditelný, ale mraky Jupiteru plovoucí 350 000 km pod ním vykreslovaly Jupiterův dramatický obrys. Také vytvářely iluzi, kterou na první pohled kterou nelze jen tak dostat z hlay. Protože nebylo možné odhadnout jeho skutečné umístění pouhým okem, Velký Bratr často vypadal jako otevřený poklop zívající v obličeji Jupitera.
    Nebyl žádný důvod se domnívat, že sto kilometrů by bylo bezpečnější než deset, nebo nebezpečnější než tisíc, psychologicky to vypadalo na první pohled správně. Z té vzdálenosti by mohly lodní teleskopy odhalit centimetrové detaily - ale nebylo co vidět. Velký Bratr se jevil jednotvárný, což je až neuvěřitelné vzhledem k tomu, že pravděpodobně ustál miliony let bombardování vesmírnými úlomky.

    Po prvních čtyčiadvacet hodin nedělali nic jen pozorovali pasivními stroji - teleskopy, kamerami a senzory na všech vlnových délkách. Vasili Orlov se chytil příležitosti ke změření povrchu desky s úchvatnou přesností a potvrdil známý poměr 1:4:9 s přesností na šest desetinných míst. Velký Bratr byl stejného tvaru jako TMA-1, ale protože byl více než dva kilometry dlouhý, byl 718 krát větší než jeho menší dvojče.

    Byla tu ještě druhá matematická záhada. Lidé dlouho spekulovali nad poměrem 1:4:9 - o druhých mocninách prvních tří celých čísel. To nemohla být náhoda; teď když tu bylo další číslo se kterým se dají dělat divy.
    Zpátky na zem. Statistici a matematičtí fyzici si hráli se svými počítači, zkoušeli dát do souvislosti základní přírodní konstanty jako rychlost světla, poměr hmotnosti protonu a elektronu a konstanty jemné struktury. Rychle se k nim přidaly zástupy numerologů, astrologů a mystiků, které připsaly výšku Velké pyramidy, průměr Stonehenge, azimut obrazců na planině Nazca. zeměpisnou šířku Velikonočních Ostrovů a mnoho dalších faktorů, ze kterých byli schopni vykreslit úžasné závěry o budoucnosti. Ani přinejmenším je neodradilo, když oslavující humorista deníku Washington tvrdil, že výpočty prokazovali o konci světa již 31. prosince roku 1999, ale všichni měli natolik velkou kocovinu, že si toho nevšimli.

    OdpovědětVymazat
  3. První zážeh trval kolem deseti minut; poté Hal prohlásil, že Discovery se nachází na orbitě. Zatímco Leonovův radiolokátor a optický senzor potvrdil, že loď vstoupila do stejné dráhy, proběhly dvě menší opravy kurzů; potom o tři hodiny a patnáct minut později, obě lodě se jednoznačně přiblížily k prvnímu libračnímu bodu, L. 1-10,500 kilometrů vysoko na viditelné hranici spojující středy Io i Jupitera.
    Chování Hola bylo tak bezchybné, že i Chandru zahltily tak nezaměnitelné a čisté emoce jako jsou uspokojení či dokonce radost. Mezitím však myšlenky všech ostatních byly úplně někde jinde; Velký Bratr neboli Zagradka byl pouze několik stovek kilometrů daleko.
    Již z této vzdálenosti se jevil mnohem větší, nežli Měsíc ze Země a byl tak děsivě nepřirozený v jeho geometricky přesných hranách. Na pozadí vesmíru by se jevil zcela neviditelný, avšak rozprostírající se Jupiterovy mraky ve výšce 350,000 kilometrů ukázaly jeho neuvěřitelný obrys. Vytvořily nám iluzi do takové míry, že ten kdo jej zažil, jí nemohl jen tak vymazat. Nebylo možné sledovat jeho současnou pozici pouze okem, Velký bratr často vypadal jako zavírající se padací dveře v tváři Jupitera.
    Nebyl důvod předpokládat, že sto kilometrů by bylo bezpečnější než deset či naopak mnohem nebezpečnější než tisíc; téměř se to zdálo psychologicky přínosnější pro první průzkum. Z této vzdálenosti mohl dalekohled poodhalit centimetrové detaily, avšak nic nebylo vidět. Velký bratr se zdál být zcela v pořádku, což bylo pro objekt, který ustál miliony let bombardování vesmírnými úlomky zcela neuvěřitelné.
    Prvních 24 hodin pozorovali vše pouze za pomoci pasivních nástrojů - teleskopů, kamer, senzorů a to v každé vlnové délce. Vasili Orlov využil příležitosti změřit desku s nejlepší možnou přesností a potvrdil slavný 1:4:9 poměr na šest desetin. Velký bratr vypadal přesně stejný, jak ukázala TMA-1, avšak byl více než 2 kilometry dlouhý a 718 krát větší, než jeho mladší sourozenec.

    Nyní přišla na řadu druhá matematická zajímavost. Lidé se dohadovali od počátku o měřítku 1:4:9 - a mocninách prvních třech čísel. To prostě nemohla být náhoda a zde je další číslo, které vyvolá případné otázky. Statistici a matematičtí fyzikové ze Země si hráli šťastně se svými počítači, snažíc se přitom najít souvislost mezi poměrem a základní konstantou přírody – rychlostí světla, poměr protonů a elektronů ke hmotě či štěpení atomů. Brzy se k nim přidali další, jako například numerologové, astrologové či filozofové, kteří řešili Velké pyramidy, průměr Stonehenge, směrové úhly na planině Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočních ostrovů a spousty dalších faktorů, z kterých mohou čerpat při řešení budoucnosti. Vůbec je nezastrašilo, když známý humorista z Washingtonských novin tvrdil, že podle jeho výpočtů dojde 31. prosince 1999 ke konci světa, kdy stejně budou všichni natolik opilý, že se toho ani nevšimnou.

    OdpovědětVymazat
  4. První zážeh trval deset minut, poté Hal oznámil, že se Discovery dostala na oběžnou dráhu. V okamžiku, kdy toto bylo potvrzeno Leonovým radarem a optickými snímači, vstoupila druhá loď na shodnou trajektorii. Před příletem obou lodí k prvnímu Lagrangovu bodu L.1 ve výšce 10 500 km, která tvoří neviditelnou spojnici středů lo a Jupiteru, byly provedeny dvě nepatrné opravy kurzu.
    Hal se choval bezvadně a Chandra vykazoval neomylné stopy dokonce takových lidských emocí, jakou je uspokojení, ba i radost. Avšak v tuto chvíli, kdy byli všichni myšlenkami oblacích, Velký bratr, alias Zagadka, byl vzdálen pouze sto kilometrů.
    Dokonce i z takovéto vzdálenosti se jevil větší než Měsíc pozorován ze Zěme a působil děsivě nepřirozeně se svými ostrými hranami a geometrickou dokonalostí. S vesmírem v pozadí by byl zcela neviditelný, ale mraky Jupiteru plující 350 000 kilometrů pod ním vykreslovaly jeho obrys s dramatickými konturami. Vytvářely rovněž obraz, který jakmile člověk jednou spatřil, nebyl schopen ho vytěsnit z mysli. Protože nebylo možné odhadnout přesnou polohu Jupiteru pouhým okem, Velký Bratr se často jevil jako široce otevřený, zívající poklop v tváři Jupitera.
    Nebyl zde žádný důvod domnívat se, že sto kilometrů by bylo bezpečnější než deset, nebo nebezpečnější než tisíc; pouze se to na první pohled zdálo správné. Z této vzdálenosti by bylo pro lodní teleskopy možné odhalit byť i centimetrové podrobnosti – avšak žádné nebyly vidět. Povrch Velkého Bratra byl naprosto jednotvárný, což bylo skoro neuvěřitelné na objekt, který pravděpodobně přestál miliony let bombardování vesmírným odpadem.
    Během prvních čtyřiadvaceti hodin se neodvážili ničeho jiného, než pozorování pasivními přístroji – teleskopy, kamerami a senzory na všech vlnových délkách. Vasilij Orlov využil příležitost ke změření desky s nejvyšší možnou přesností a potvrdil tak slavný poměr 1:4:9 s přeností na šest desetinných míst. Velký Bratr byl naprosto identického tvaru s TMA-1, a protože byl více než dva kilometry dlouhý, byl 718krát větší než jeho drobnější dvojče.
    Také zde vyvstala druhá matematická záhada. Lidstvo roky spekulovalo nad tímto poměrem 1:4:9 – druhých mocninách prvních celých tří čísel. Nemohlo se jednat o náhodu; a najednou zde bylo další divotvorné číslo.
    Tisíce kilometrů zpět na Zemi si statistici a matematici hráli se svými počítači a snažili se přirovnat poměr k základním poměrům v přírodě – k rychlosti světla, k poměru hmotnosti protonu a neutronu, ke konstantně jemné struktury. V mžiku se k nim připojil houf numerologů, astrologů a okultistů, kteří brali v potaz výšku Velké Pyramidy, průměr Stonehenge, směry obrazců na planině Nazca, zeměpisou šířku Velikonočního Ostrova a spoustu dalších faktorů ze kterých byli schopni vykreslit ty nejúžasnější závěry o budoucnosti. Ani v nejmenším je neodradilo, když věhlasný humorista deníku Washington tvrdil, že díky jeho výpočtům konec světa vlastně nastal již 31. prosince 1999, ale všichni trpěli natolik velkou kocovinou, že si toho nevšimli.

    Indrišeková

    OdpovědětVymazat
  5. První zážeh trval 10 minut; poté Hal oznámil, že Discovery vstoupila na přestupnou oběžnou dráhu. Jakmile to Leonovův radar a optický snímač potvrdily, druhá loď vlétla do stejné trajektorie. Proběhly dvě drobné opravy kurzu; poté, o tři hodiny a patnáct minut později obě lodi bez potíží dorazily na první Lagrangeův bod L.1 – 10 500 kilometrů vysoko, na neviditelnou čáru která spojovala středy Io a Jupiteru. Hal se choval bezchybně a Chandra projevil nepochybné stopy takových lidských emocí jako jsou uspokojení a dokonce i radost. Ale tou dobou byly myšlenky všech úplně jinde; Velký Bratr alias Zagadka byl vzdálen pouhých 100 km.
    Dokonce z takové vzdálenosti se zdál být větší než Měsíc při pohledu ze Země, a překvapivě nepřirozený ve své rovné geometrické dokonalosti. S vesmírem v pozadí by byl kompletně neviditelný, ale uhánějící Jupiterovy mraky které byly 350 000 kilometrů pod ním, ho ukázaly v dramatickém reliéfu. Po zažití iluze kterou vytvářely, je téměř nemožné aby ji mysl popřela. Protože se v žádném případě nedala odhadnout pravá poloha pouhým okem, Velký Bratr často vypadal jako zívající padací dveře zasazené v tváři Jupitera.
    Nebyl žádný důvod předpokládat, že by sto kilometrů bylo bezpečnějších než deset, nebo nebezpečnějších než tisíc; jenom se zdálo být psychologicky správné vydat se na první průzkum. Z takové vzdálenosti by lodní teleskop mohl odhalit detaily na centimetry přesné, avšak žádné nebyly ke spatření. Velký Bratr vypadal zcela fádně; což bylo neuvěřitelné na objekt, který přežil miliony let bombardování vesmírnými úlomky.


    Po prvních čtyřiadvacet hodin nedělali nic kromě pozorování pasivními přístroji - teleskopy, kamerami a senzory na každé vlnové délce. Vasili Orlov se také chopil příležitosti ke změření rozměrů desky s pokud možno největší přesností a potvrdil známý poměr 1:4:9 s přesností na šest desetinných míst. Velký Bratr měl úplně stejný tvar jako TMA-1 - ale protože byl o více než dva kilometry delší, byl 718 krát větší než jeho malý sourozenec.
    A byla tu ještě druhá matematická záhada. Lidé se po léta dohadovali o tomto poměru 1:4:9 jako o druhých mocninách prvních tří čísel. To nemohla být náhoda; teď tu bylo nové číslo se kterým se dá čarovat.
    Na Zemi si statistikové a matematičtí fyzikové brzy s radostí hráli se svými počítači, snažíc se najít vztah poměru k základním přírodním konstantám - k rychlosti světla, poměru hmotnosti protonu a neutronu a ke konstantně jemné struktury. Brzy se k nim přidalo stádo numerologů, astrologů a mystiků, kteří k tomu přidali výšku Velké pyramidy, průměr Stonehenge, azimut obrazců na planině Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočního ostrova a několik dalších faktorů, ze kterých byli schopni dojít k úžasným závěrům o budoucnosti. Ani v nejmenším je neodradilo, že jeden oslavovaný Washingtonský humorista prohlašoval, že jeho výpočty dokazovaly, že svět skončil 31. Prosince 1999 ale všichni měli příliš silnou kocovinu na to, aby si toho všimli.

    Ottová

    OdpovědětVymazat
  6. Šourková

    První zážeh trval deset minut; poté Hal podal zprávu, že Discovery vstoupila na oběžnou dráhu. Jakmile to Leonovův radar a optický snímač potvrdily, další loď se dostala na stejnou trajektorii. Obě nabraly správní směr a poté, o tři hodiny a patnáct minut později, obě lodě, bez jakýchkoliv komplikací, dorazily k první libračnímu bodu L. 1 – ve výšce 10 500 kilometrů, na neviditelné linii spojující centra měsíce Io a Jupitera.
    Hal jednal neomylně a doktor Chandra vykazoval tak nezaměnitelné stopy čistě lidských emocí jako je spokojenost a dokonce radost. Nicméně v tu dobu, byly všechny myšlenky jinde; Velký Bratr, neboli Zagadka, byl vzdálen jen 100 kilometrů daleko.
    I přes tuto vzdálenost, se již zdál větší, než je Měsíc při pohledu ze Země a jeho geometrická dokonalost a pravidelnost byla až nepřirozená. S vesmírem v pozadí by byl absolutně neviditelný, nicméně plutí mraků Jupitera 350 000 kilometrů pod ním, ukázalo jeho pozoruhodné obrysy. Také vytvářeli tak věruhodnou iluzi, že se ji zdálo jako skoro nemožnou vyvrátit. Jelikož nebylo možné posoudit jeho reálné umístění pouhým okem, Velký bratr občas vypadal jako padající dveře umístěné na Jupiteru. Nebyl důvod myslet si, že sto kilometru je bezpečnější než deset, nebo naopak nebezpečnější než tisíc, jednoduše se to zdálo vhodné pro první průzkum. Z této vzdálenosti, by mohly lodní teleskopy odhalit i centimetrové detaily – avšak žádné vidět nebyly. Velký bratr byl kompletně jednotvárný; což bylo, pro objekt, který byl miliony let bombardován vesmírnými úlomky neuvěřitelné. Prvních 24 hodin probíhalo pouze pozorování pomocí pasivních nástrojů, jako jsou teleskopy, kamery a senzory na všech vlnových délkách. Vasil Orlov využil příležitosti ke změření rozměrů desky s největší možnou přesností a potvrdil tak známý poměr 1:4:9 s přesností na šest desetinných míst. Velký bratr měl naprosto stejný tvar jako TMA-1 – ale vzhledem k tomu, že byl více jak dva kilometry dlouhý, byl tedy 718x větší než jeho menší sourozenec.
    A byla tu další matematická záhada. Lidstvo se po celá léta dohadovalo o poměru 1:4:9 – druhých mocninách prvních tří celých čísel. To nemohla být náhoda; nyní tu bylo další číslo k dohadování.
    Zpátky na Zemi si statistici a matematičtí fyzikové hráli se svými počítači, snažíce se přirovnat poměr k základním konstantám přírody – rychlosti světla, poměru hmotnosti mezi protony a elektrony nebo ke konstantě jemné struktury. Rychle se k nim připojilo také mnoho numerologů, astrologů a mystiků, kteří připočítávali výšku Velké Pyramidy, průměr Stonehenge, azimuty obrazců na planině Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočních ostrovů a spoustu dalších faktorů, ze kterých byli schopni vyvodit ty nejpřekvapivější závěry o budoucnosti. Neodradilo je ani, když uznávaný humorista deníku Washington prohlásil, že jejich výpočty potvrdily, že konec světa byl již 31. prosince 1999 – ale všichni měli moc velkou kocovinu na to, aby to postřehli.

    OdpovědětVymazat
  7. Lucie Anýžová

    První zážeh trval deset minut, poté Hal ohlásil vstup Discovery na oběžnou dráhu. Jakmile to Leonovův radar a optické snímače potvrdily, další loď byla uvedena na stejnou trajektorii. Vesmírná plavidla nabrala správný kurz a o 3 hodiny a 15 minut později obě lodě dorazily k prvnímu libračnímu centru, L.1 – ve výšce 10 500 kilometrů, na neviditelné linii spojující centra měsíce Io a Jupitera.
    Hal se choval bezchybně a na doktoru Chandrovi byly vidět tak nezaměnitelné projevy čistě lidských emocí jako je uspokojení a dokonce i radost. Avšak tou dobou myšlenky všech už byly dávno jinde, Velký bratr neboli Zagadka byl vzdálený pouhých sto kilometrů.
    Dokonce i z tak velké vzdálenosti se zdál být větší než Měsíc pozorovaný z planety Země a nepřirozeně pravidelný ve své geometrické dokonalosti. Na pozadí vesmíru byl zcela neviditelný, avšak uhánění Jupiterových mraků o 350 tisíc kilometrů níže odhalilo jeho dramatické rysy. Mračna rovněž vytvářela iluzi, která když se jednou člověku zjevila, již nešla takřka vyvrátit. Protože pouhé oko nedokázalo určit jeho opravdovou polohu, Velký bratr často vypadal jako zející propast zasazená do Jupiterovy tváře.
    Nebyl žádný důvod se domnívat, že sto kilometrů by bylo bezpečnějších než deset nebo naopak nebezpečnějších než tisíc. Zdálo se to tak zkrátka psychologicky správné pro první průzkum. Lodní teleskopy dokázaly z té vzdálenosti odhalit pouze centimetrové detaily – avšak žádné takové nebyly k vidění. Povrch Velkého bratra se jevil jednotvárně, což bylo naprosto neuvěřitelné pro objekt, který podle všeho přežil miliony let bombardování vesmírnými úlomky.
    Prvních čtyřiadvacet hodin nedělali nic jiného, než že pozorovali pomocí pasivních přístrojů – dalekohledů, kamer a senzorů na všech vlnových délkách. Vasil Orlov se též ujal příležitosti, aby změřil rozměry desky s maximální možnou přesností a povrdil již slavný rozměr 1:4:9 na šest desetinných míst. Velký bratr měl naprosto stejný tvar jako TMA-1, ale protože byl delší než dva kilometry, byl 718krát větší než jeho menší sourozenec.
    A tady se skrývala druhá matematická záhada. Lidstvo se totiž po celá léta přelo kvůli poměru 1:4:9 – poměr mocnin prvních tří čísel. To však pravděpodobně nemohla být náhoda a nyní se objevilo další číslo, se kterým se daly provádět různé divy.
    Statistikové a matematičtí fyzikové zpátky na Zemi si už dávno šťastně hráli se svými počítači ve snaze přirovnat poměr k základním konstantám přírody - rychlosti světla, poměru hmotnosti protonu a elektronu a konstantě jemné struktury. Brzy se k nim připojily houfy numerologů, astrologů a mystiků, kteří připočítali výšku Chufuovy pyramidy, průměr Stonehenge, azimuty obrazců na planině Nazca, zeměpisné šířky Velikonočního ostrova a spousty jiných faktorů, z nichž byli schopni vyvodit ty nejúžasnější závěry o budoucnosti. Nebyli ani v nejmenším odrazeni, když známý washingtonský humorista prohlásil, že podle jeho propočtů nastal konec světa 31. prosince roku 1999, ale že všichni měli takovou kocovinu, že si toho nikdo nevšiml.

    OdpovědětVymazat
  8. Štefan Kubica

    První zážeh trval deset minut; poté Hal oznámil, že Discovery vstoupila na přechodovou dráhu. Jakmile to radar a optické sledování na Leonovu potvrdily, se druhá loď vydala po stejné trajektorii. Dvě menší opravy kurzu byly provedeny a pak, o tři hodiny a patnáct minut později, obě lodě dorazily k prvnímu libračnímu bodu, L. 1 - 10 500 kilometrů vysoko, na neviditelní lince spojující středy Io a Jupiteru.
    Hal se choval bezchybně a Chandra vykazoval nezaměnitelné známky tak čistě lidských emocí jako je spokojenost a dokonce i radost. Ale v tu chvíli upínali všichni své myšlenky k něčemu úplně jinému; Velký Bratr, jinak zvaný Zagadka, byl vzdálený pouze sto kilometrů.
    I z té vzdálenosti se zdál větší než Měsíc pozorovaný ze Země a také hrozivě nepřirozený svou hranatou geometrickou dokonalostí. S vesmírnou černí za pozadí by byl naprosto neviditelný, ale přehánějící se Jupiterovy mračna 350 000 kilometrů níže ho dramaticky vyobrazovala jeho obrysy. Tvořily také iluzi, kterou když člověk spatřil, tak pro jeho mysl bylo nemožné jí odmítnout jako nepravdivou. Jelikož bylo nemožné posoudit okem jeho skutečnou pozici, Velký Bratr často vypadal jako zející dveře zasazené do Jupiterovy tváře.
    Nebyl žádný důvod předpokládat, že být vzdálený sto kilometrů by bylo bezpečnější než deset, ale nebezpečnější než tisíc; pouze se to zdálo psychologicky správné pro první průzkum. Z té vzdálenosti byly lodní teleskopy schopné odhalit detaily velké pouze pár centimetrů napříč, žádné ale nebyly vidět. Velký Bratr vypadal naprosto jednotvárně, což bylo neuvěřitelné pro objekt, který podle všeho přežil milióny let bombardování kosmickým smetím.

    Prvních dvacet čtyři hodin nedělali nic jiného kromě pozorování pomocí pasivních přístrojů - teleskopů, kamer, senzorů na každé vlnové délce. Vasilij Orlov se chopil příležitosti k změření rozměrů desky s co nejvyšší možnou přesností a potvrdil slavný 1:4:9 poměr až do šestého desetinného místa. Velký Bratr měl naprosto stejný tvar jako TMA-1, ale jelikož byl více než dva kilometry dlouhý, byl sedm set osmnáctkrát větší než jeho menší sourozenec.
    A byla tu druhá matematická záhada. Lidé se po léta hádali kvůli poměru tvořeným čísly 1,4 a 9 - druhými mocninami prvních tří celých čísel. To nemohla být shoda okolností a teď tu bylo další číslo, se kterým se dá čarovat.
    Na Zemi si statistikové a matematičtí fyzici brzy hráli se svými počítači a snažili se vztáhnout tento poměr k základním přírodním konstantám - rychlosti světla, poměru hmotnosti protonu a elektronu, konstantě jemné struktury. Rychle se k nim přidal houf numerologů, astrologů a mystiků, kteří přihodili průměr Stonehenge, azimutální orientaci obrazců na planině Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočních ostrovů a velké množství dalších faktorů, díky kterým byli schopní dojít k nanejvýš úžasným závěrům ohledně budoucnosti. Ani trochu je neodradilo, když oslavovaný humorista z Washingtonských listů tvrdil, že jeho výpočty dokázaly, že svět skončil 31. prosince 1999, ale všichni měli příliš silnou kocovinu na to, aby si konce všimli.

    OdpovědětVymazat
  9. První zážeh trval deset minut; Hal nato oznámil, že loď Discovery vstoupila do přechodové orbity. Jakmile to potvrdily i Leonovy radary a optická zaměřování, druhá loď vplula do stejné trajektorie. Byly provedeny dvě nepatrné změny kurzu; poté, o tři hodiny a patnáct minut později, dorazily obě lodě shodně k prvnímu libračnímu bodu, L. 1 ve výšce 10,500 kilometrů na neviditelné dráze spojující středy lo a Jupiteru.
    Hal se choval bezchybně a na Chandře byly znát nezaměnitelné stopy čistě lidských emocí, jakými jsou spokojenost či dokonce radost. Ale v danou chvíli tíhly myšlenky všech k něčemu úplně jinému; Velký Bratr neboli Zagadka, byl vzdálen jen několik stovek kilometrů. Již z této vzdálenosti se zdál mohutnější, než Měsíc pozorovaný ze Země, a hrozivě nepřirozený s ostře hranatou geometrickou bezchybností. Proti pozadí vesmíru by se mohl jevit naprosto neviditelným, ale plující mraky Jupiteru 350,000 kilometrů pod tím ho vykreslovaly v dramatickém kontrastu. Také vytvářely iluzi, kterou když člověk spatřil, už nemohl vyhnat z hlavy. Jelikož bylo téměř nemožné určit pravé umístění pouhým okem, Velký Bratr často vypadal spíše jako padací dveře umístěné na tváři Jupiteru.
    Nebyl žádný důvod předpokládat, že vzdálenost sta kilometrů je bezpečnější než deset, nebo více nebezpečnější než tísíc kilometrů; jen se to zdálo psychologicky správné pro první průzkum. Lodní teleskopy mohly z této vzdálenosti odkrýt pouze detaily v centimetrovém měřítku – ale nic takového k nalezení nebylo. Velký Bratr se jevil naprosto bez tvaru; což, pro objekt, který přežil zhruba milion let bombardování vesmírnou sutí, bylo neuvěřitelné.
    ***
    Prvních dvacet čtyři hodin se nic nedělo, kromě pozorování pasivními nástroji – teleskopy, fotoaparáty a senzory pro každou vlnovou délku. Také Vasil Orlov využil příležitosti naměřit co nejpřesněji rozměry desky a potvrdil známý poměr 1:4:9 s přesností na šest desetinných míst. Velký Bratr byl tvarově shodný s TMA-1 – ale jelikož byl o více než dva kilometry delší, byl také 718 krát širší než jeho mladší sourozenec.
    A byla zde ještě druhá matematická záhada. Lidstvo se roky dohadovalo o poměru 1:4:9 – konkrétně o druhých mocninách prvních tří celých čísel. Nemohla to být náhoda; a nyní zde bylo další číslo, se kterým se mělo počítat.
    Na Zemi si statistici a matematičtí fyzici vesele pohrávali se svými počítači ve snaze přirovnat poměr k základní konstantě přírody – rychlosti světla, poměru hmotnosti protonu/elektronu a konstantě jemné struktury. Jejich řady byly rychle doplněny o numerology, astrology a mystiky, kteří připočítávali výšku pyramid, průměr Stonehenge, obrazce na planině Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočních ostrovů a spoustu dalších faktorů díky kterým byli schopni malovat ty nejúžasnější závěry týkající se budoucnosti. Ani trochu je neodradil výrok známého Washingtonského humoristy, že jeho výpočty dokazují konec světa 31. prosince 1999 – všichni ale měli takovou kocovinu, že si toho ani nevšimli.

    OdpovědětVymazat
  10. První zážeh trval deset minut; Hal následovně nahlásil nájezd Discovery na oběžnou dráhu. Jakmile to leonovův radar a optický skener potvrdily, další loď se napojila na stejnou trajektorii. Byly provedeny dvě menší úpravy kurzu; za tři hodiny a patnáct minut pak obě lodě dorazily bez komplikací na první Lagrangský bod, L. 1 ve výšce 10 500 kilometrů na neviditelné spojnici mezi centry Ia a Jupiteru.
    Hal to zvládl skvěle a na Chandrovi se nezpochybnitelně projevily známky tak lidských emocí, jako je radost a uspokojení. Ale nyní už byly myšlenky všech upírány jinam; Velký bratr, alias Zagadka, byl už jen sto kilometrů odtud.
    I z takové dálky to vypadalo větší než Měsíc, jak jej lze vidět ze Země, a díky svému perfektně pravidelnému tvaru až děsně nepřirozeně. S vesmírem v pozadí by se to zdálo být neviditelné, ale divoké mraky Jupiteru 350 000 kilometrů je zvýraznily v úchvatném kontrastu. Také vytvořily dojem, že je po spatření již nelze nevidět. Protože nebylo možné z jakéhokoliv úhlu posoudit kde je skutečný objekt, Velký bratr často vypadal jako dokořán otevřené padací dveře na stěně Jupiteru.
    Nebylo možné odhadnout, zda by sto kilometrů byla bezpečnější vzdálenost než deset, nebo riskantnější než tisíc; nebylo by to ani psychologicky vhodné pro první průzkum. Z takové dálky by teleskopy lodi odhalily detaily pouze na vzdálenost centimetrů, ale nic nebylo k nalezení. Velký bratr se zdál naprosto hladký; což bylo pro objekt, který dle odhadů přežil miliony let bombardování vesmírnými sutinami, úžasné.

    Prvních dvacet čtyři hodin posádka pouze zkoumala se statickými nástroji – teleskopy, kamerami, senzory na všechny vlnové rozpětí. Vasili Orlov také využil příležitosti k co nejpřesnějšímu možnému měření rozměrů desky a potvrdil ta pověstná rozhraní 1:4:9 na přesnost šesti desetinných míst. Velký bratr měl naprosto identický tvar jako TMA-1 – ale jelikož to bylo dva kilometry dlouhé, bylo to 718krát větší než jeho menší sourozenec.
    A pak došlo na další matematickou záhadu. Lidstvo se hádalo celé roky o tom rozhraní 1:4.9 – násobky prvních tří přirozených čísel. To nemohla být náhoda; teď se muselo počítat s dalším číslem.
    Tehdy na Zemi si statistici a metamatičtí fyzikové spokojeně pohrávali se svými počítači ve snaze porovnat tyto míry se základními zákony přírody – rychlost světla, poměr protonů a elektronů ve hmotě, konstantě jemných struktur. Brzy se k nim připojila hejna numerologů, astrologů a mystiků, kteří k tématu přidali šířku pyramid v Gíze, průměr Stonehenge, azimutální zobrazení planiny Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočních ostrovů a počet dalších faktorů, z nichž se dalo vyvozovat ty nejpozoruhodnější závěry o budoucnosti. Nebyli vůbec oslabeni ve svém přesvědčení ani když uznávaný Washingtonský komik tvrdil, že jeho výpočty potvrdily konec světa 31. Prosince 1999, čehož si přes svou kocovinu mohl sotva kdo všimnout.

    Michal B

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. První zážeh trval deset minut; Hal poté ohlásil nájezd Discovery na oběžnou dráhu. Jakmile to Leonovův radar a optický skener potvrdily, druhá loď se napojila na stejnou trajektorii. Byly provedeny dvě menší úpravy kurzu; za tři hodiny a patnáct minut pak obě lodě dorazily bez komplikací na první librační bod, L. 1 ve výšce 10 500 kilometrů na neviditelné spojnici středů Ia a Jupiteru.Hal to zvládl skvěle a na Chandrovi se projevily nezpochybnitelné známky tak lidských emocí, jako je radost a uspokojení. Ale nyní už se myšlenky všech soustředily na něco jiného; Velký bratr, alias Zagadka, byl už jen sto kilometrů odtud.
      I z takové dálky vypadal větší než Měsíc, jak jej lze vidět ze Země, a díky svému perfektně pravidelnému tvaru až děsně nepřirozeně. S vesmírem v pozadí by se to zdál být neviditelný, ale divoké mraky na 350 000 kilometrů povrchu Jupiteru je zvýraznily v úchvatném kontrastu. Také vytvářely dojem, že po spatření je již nelze přehlédnout. Protože nebylo možné z jakéhokoliv úhlu posoudit kde je skutečný objekt, Velký bratr často vypadal jako dokořán otevřené padací dveře na stěně Jupiteru.
      Nebylo možné odhadnout, zda by sto kilometrů byla bezpečnější vzdálenost než deset, nebo riskantnější než tisíc; prostě by to bylo alespoň z psychologického hlediska vhodné pro první průzkum. Z takové dálky byly teleskopy lodi schopné odhalit detaily pouze na vzdálenost centimetrů, ale nic nebylo k nalezení. Velký bratr se zdál naprosto hladký; což bylo pro objekt, který dle odhadů přestál miliony let bombardování meteority, úžasné.

      Prvních dvacet čtyři hodin posádka pouze zkoumala s pasivními nástroji – teleskopy, kamerami, senzory na všech vlnových rozpětích. Vasili Orlov také využil příležitosti k co nejpřesnějšímu možnému měření rozměrů desky a potvrdil to známé rozhraní 1:4:9 s přesností na šest desetinných míst. Velký bratr měl naprosto identický tvar jako TMA-1 – ale jelikož byl dva kilometry dlouhý, byl tedy 718krát větší než jeho menší sourozenec.A pak došlo na další matematickou záhadu. Lidstvo se hádalo celé roky o rozhraní 1:4.9 – mocniny prvních tří přirozených čísel. To nemohla být náhoda; teď se muselo počítat s dalším číslem.
      Na Zemi si statistici a metamatičtí fyzikové spokojeně pohrávali se svými počítači ve snaze porovnat tyto míry se základními zákony přírody – rychlostí světla, poměrem protonů a elektronů ve hmotě, konstantě jemných struktur. Brzy se k nim připojila hejna numerologů, astrologů a mystiků, kteří k tématu přidali šířku pyramid v Gíze, průměr Stonehenge, azimutáty obrazců planiny Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočního ostrova a počet dalších faktorů, z nichž se daly vyvozovat ty nejpozoruhodnější závěry o budoucnosti. Nenechali se vůbec odradit od svého přesvědčení ani když uznávaný komik Washingtonu tvrdil, že jeho výpočty potvrdily konec světa 31. prosince 1999, čehož si ale díky své kocovině mohl sotva kdo všimnout.

      Vymazat
  11. KUCHLEROVÁ

    První zážeh trval deset minut; poté Hal oznámil, že se Discovery dostala na přechodovou orbitu. Jakmile to potvrdil i Leonův radar a optický snímač, druhá loď se přemístila do stejné dráhy. Byly provedeny dvě menší opravy kurzu; pak, po třech hodinách a patnácti minutách, dorazily obě lodě k prvnímu libračnímu bodu L. 1 – ve výšce 10 500 kilometrů, na neviditelné čáře spojující středy Io a Jupiteru.
    Hal se choval bezvadně a Chandra vykazoval nezaměnitelné stopy takových čistě lidských emocí jako jsou spokojenost a dokonce i radost. Nicméně v té době byli již všichni myšlenkami jinde; Velký Bratr alias Zagadka, byl jen sto kilometrů daleko.
    Dokonce už z té vzdálenosti vypadal větší než Měsíc pozorovaný ze Země, a tak děsivě nepřirozený se svými rovnými hranami a geometrickou bezchybností. S vesmírem v pozadí by byl naprosto neviditelný, ale mraky Jupiteru plující 350 000 kilometrů pod ním vykreslovaly jeho pozoruhodný obrys. Vytvářely také iluzi, kterou člověk, jež ji spatřil, nedokázal dostat z hlavy.Protože jeho přesné umístění nelze odhadnout pouhým okem, Velký Bratr často vypadal jako otevřený poklop ve tváři Jupiteru.
    Nebyl žádný důvod se domnívat, že sto kilometrů by bylo bezpečnější než deset, nebo nebezpečnější než tisíc; jen se to z psychologického hlediska zdálo být pro první průzkum ideální. Z této vzdálenosti mohly lodní teleskopy odhalit i centimetrové podrobnosti, ale žádné nebyly k vidění. Velký Bratr se zdál být nepoškozený, což bylo neuvěřitelné na objekt, který ustál miliony let bombardování vesmírnými úlomky.

    Během prvních čtyřiadvaceti hodin nedělali nic jiného, než že pozorovali pasivními přístroji – teleskopy, kamerami a senzory na všech vlnových délkách. Vasilij Orlov také využil příležitosti ke změření rozměrů desky s největší možnou přesností, a potvrdil tak známý poměr 1:4:9 s přesností na šest desetinných míst. Velký Bratr byl přesně stejného tvaru jako TMA-1, ale protože byl více než dva kilometry dlouhý, byl 718 krát větší než jeho menší sourozenec.
    A byla tu ještě druhá matematická záhada. Lidstvo se roky dohadovalo o poměru 1:4:9 – o druhých mocninách prvních tří celých čísel. To nemohla být náhoda; a teď tu bylo další číslo k dohadování.
    Na Zemi si brzy statistici a matematičtí fyzici začali hrát se svými počítači, ve snaze přirovnat poměr k základním konstantám v přírodě – rychlosti světla, poměru hmotností protonu a elektronu nebo ke konstantě jemné struktury. Rychle se k nim připojili numerologové, astrologové a mystici, kteří přidali výšku Velké pyramidy, průměr Stonehenge, směry obrazců na planině Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočního ostrova a spoustu dalších faktorů, díky kterým poté mohli dojít k těm nejpřekvapivějším výsledkům o budoucnosti. Ani v nejmenším je neodradilo, když slavný humorista deníku Washington prohlásil, že podle jeho propočtů svět skončil 31. prosince 1999, ale že všichni měli moc velkou kocovinu na to, aby si toho všimli.

    OdpovědětVymazat
  12. První zážeh trval deset minut. Poté Hal oznámil, že loď Discovery vstoupila na přechodovou dráhu. Jakmile to potvrdily Leonovův radar a optické snímání, druhá loď vstoupila do stejné trajektorie. Byly provedeny dvě malé změny v kurzu, a poté, o tři hodiny a patnáct minut později, obě společně dorazily do prvního libračního centra, L. 1 – 10 500 kilometrů vysoko, na neviditelné čáře spojující střed Io a Jupitera.
    Hal se choval bezchybně a Chandra ukázal nepochybné stopy tak ryze lidských emocí, jako spokojenost a dokonce radost. Ale v tu dobu byly myšlenky všech jinde; Velký Bratr, alias Zagadka, byl jen stovky kilometrů daleko.
    Už dokonce z takové vzdálenosti vypadal větší, než Měsíc viděný ze Země a překvapivě nepřirozený, se svou ostrohrannou geometrickou dokonalostí. Oproti vesmírnému pozadí by byl úplně neviditelný, ale mraky Jupiteru 350 000 kilometrů pod ním ho ukázaly v pozoruhodném světle. Vytvořily také iluzi, kterou, pokud jste již jednou zažili, vaše mysl téměř nedokáže popřít. Protože nebyl způsob, kterým by se dala pozice Jupiteru odhadnout pohledem, Velký Bratr často vypadal jako zívající padací dveře zasazené v obličeji Jupiteru. Nebyl zde jediný důvod předpokládat, že stovky kilometrů by byly bezpečnější než deset nebo nebezpečnější než tisíc. Psychologicky se to zdálo naprosto správné po prvním prozkoumání. Z takové vzdálenosti by teleskop lodi odhalil i centimetrové detaily – ale nebyly tu žádné k vidění. Velký Bratr se jevil naprosto zachovaně, což na objekt, který patrně přežil miliony let bez bombardování kosmickým smetím, bylo úžasné.
    Prvních dvacet čtyři hodin nedělali nic, kromě pozorování pasivními nástroji – teleskopy, kamerami, senzory na všech vlnových délkách. Vasili Orlov se také chopil příležitosti a změřil rozměry desky s největší možnou přesností a potvrdil slavný poměr 1:4:9 na šest desetinných míst. Velký Bratr byl přesně téhož tvaru jako TMA-1, ale jelikož byl více než dva kilometry dlouhý, byl 718krát delší, než jeho malý sourozenec. A byla tu další matematická záhada. Lidstvo se léta hádalo nad poměrem 1:4:9 – druhými mocninami prvních tří celých čísel. To nemohla být náhoda. Teď zde bylo další číslo, se kterým se dá kouzlit.
    Zpět na Zemi, statistici a matematici si brzy hráli se svými počítači, snažili se uvádět poměr do základních přírodních konstant – rychlost světla, poměr klidové hmotnosti protonů a elektronů, konstanta jemné struktury. Byli rychle obklopení houfem numerologů, astrologů a mystiků, kteří přihazovali výšku Cheopsovy pyramidy, průměr Stonehenge, azimut obrazců na planine Nazca, zeměpisná šířka Velikonočních ostrovů a spousta dalších faktorů, které byly schopné vykreslit nejúžasnější závěry o budoucnosti. Alespoň je neodstrašilo, když proslulý Washingtonský humorista prohlásil, že jeho kalkulace potvrdili, že svět již skončil 31. prosince 1999 – ale všichni měli takovou kocovinu, že si toho nikdo nevšiml.

    OdpovědětVymazat
  13. OPRAVA

    První zážeh trval deset minut; Hal nato oznámil, že loď Discovery vstoupila na přechodovou orbitu. Jakmile to potvrdily i Leonovy radary a optická zaměřování, druhá loď vplula do stejné trajektorie. Byly provedeny dvě nepatrné změny kurzu; poté, o tři hodiny a patnáct minut později, dorazily obě lodě k prvnímu libračnímu bodu, L. 1 ve výšce 10,500 kilometrů na neviditelné dráze spojující středy lo a Jupiteru.
    Hal se choval bezchybně a Chandra vykazoval nezaměnitelné stopy čistě lidských emocí, jakými jsou spokojenost či dokonce radost. Ale v danou chvíli tíhly myšlenky všech k něčemu úplně jinému; Velký Bratr neboli Zagadka, byl vzdálen jen několik stovek kilometrů. Již z této vzdálenosti se zdál mohutnější než Měsíc pozorovaný ze Země, a hrozivě nepřirozený s ostře hranatou geometrickou bezchybností. Proti pozadí vesmíru by se mohl jevit naprosto neviditelným, ale plující mraky Jupiteru 350 000 kilometrů pod tím ho vykreslovaly v dramatickém kontrastu. Vytvářely iluzi, kterou při spatření lidským okem nebylo již možné vyhnat z hlavy. Jelikož bylo téměř nemožné určit pravé umístění pouhým okem, Velký Bratr často vypadal spíše jako padací dveře umístěné na tváři Jupiteru.
    Nebyl žádný důvod předpokládat, že vzdálenost sta kilometrů je bezpečnější než deset, nebo nebezpečnější než tísíc kilometrů; jen se to zdálo psychologicky správné pro první průzkum. Lodní teleskopy mohly z této vzdálenosti odkrýt pouze detaily v centimetrovém měřítku – ale nic nebylo k nalezení. Velký Bratr vypadal nepoškozeně; což, pro objekt, který přežil zhruba milion let bombardování vesmírnými úlomky, bylo neuvěřitelné.
    ***
    Prvních dvacet čtyři hodin se nic nedělo, kromě pozorování pasivními nástroji – teleskopy, fotoaparáty a senzory pro každou vlnovou délku. Také Vasilij Orlov využil příležitosti naměřit co nejpřesněji rozměry desky a potvrdil známý poměr 1:4:9 s přesností na šest desetinných míst. Velký Bratr byl tvarově shodný s TMA-1 – ale jelikož byl více než dva kilometry dlouhý, byl 718 krát širší než jeho mladší sourozenec.
    A byla zde ještě druhá matematická záhada. Lidstvo se roky dohadovalo o poměru 1:4:9 – konkrétně o druhých mocninách prvních tří celých čísel. Nemohla to být náhoda; a nyní zde bylo další číslo, se kterým se mělo počítat.
    Na Zemi si statistici a matematičtí fyzici vesele pohrávali se svými počítači ve snaze přirovnat poměr k základním přírodní, konstantám – rychlosti světla, poměru hmotnosti protonu/elektronu a konstantě jemné struktury. Jejich řady byly rychle doplněny o numerology, astrology a mystiky, kteří připočítávali výšku pyramid, průměr Stonehenge, azimuty obrazců na planině Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočního ostrova a spoustu jiných faktorů, díky nimž byli schopni vyvozovat ty nejúžasnější závěry týkající se budoucnosti. Ani trochu je neodradil výrok známého humoristy deníku Washington, jehož výpočty dokazovaly konec světa 31. prosince 1999 – všichni měli ale takovou kocovinu, že si toho ani nevšimli.

    OdpovědětVymazat
  14. Shamalová - oprava

    A.C.Clarke - 2010:Space Odyssey 2

    První zážeh trval deset minut, pak Hal oznámil, že loď Discovery se dostala na přestupnou orbitu. Jakmile to bylo potvrzeno Leonovým radarem a optickým snímačem, loď Leonov se přemístila na stejnou orbitu. Byly proveden dvě menší opravy kurzu, po třech hodinách a patnácti minutách, obě lodi dorazily k prvnímu libračnímu centru L1 - ve výšce 10 500 km, na neviditelné trati spojující středy měsíce Io a Jupitera.
    Hal se choval bezvadně a doktor Chandra nepochybné cesty zřejmých lidských emocí jako jsou zadostiučinění a dokonce i potěšení. Ale v té chvíly se každý zaobíral něčem úplně jiným; Velký Bratr alias Zagadka byl vzdálen pouze sto kilometrů. I z této vzdálenosti vypadal větší než Měsíc, na pozorovaný ze Země, a tak děsivě nepřirozený se svými ostrými hranami a geometrickou bezchybností. Proti pozadí vesmíru by byl naprosto neviditelný, ale mraky Jupiteru plovoucí 350 000 km pod ním vykreslovaly jeho dramatický obrys. Také vytvářely iluzi, kterou od prvního spatření nelze jen tak dostat z hlavy. Jelikož nebylo možné odhadnout jeho skutečné umístění pouhým okem, Velký Bratr často vypadal jako otevřený poklop zívající v obličeji Jupitera.
    Nebyl žádný důvod se domnívat, že sto kilometrů by bylo bezpečnější než deset, nebo nebezpečnější než tisíc, na první průzkum to vypadalo z psychologické hlediska jedině správně . Z té vzdálenosti by mohly lodní teleskopy odhalit centimetrové detaily - ale nebylo co vidět. Velký Bratr se jevil jednotvárný, což je až neuvěřitelné vzhledem k tomu, že pravděpodobně přestál miliony let bombardování vesmírnými úlomky.

    Po prvních čtyčiadvaceti hodinách se nezmohli na nic jiného než na pozorováni pasivními přístroji - teleskopy, kamerami a senzory na všech vlnových délkách. Vasili Orlov využil příležitosti ke změření rozměru desky s úchvatnou přesností a potvrdil známý poměr 1:4:9 s přesností na šest desetinných míst. Velký Bratr byl stejného tvaru jako TMA-1, ale protože byl více než dva kilometry dlouhý, byl 718 krát větší než jeho menší dvojče.

    Byla tu ještě druhá matematická záhada. Lidé dlouho spekulovali nad poměrem 1:4:9 druhých mocninách prvních tří celých čísel. To nemohla být náhoda; teď když tu bylo další počty se kterým se dají dělat divy.
    Na zemi si statistici a matematičtí fyzici si hráli se svými počítači, zkoušeli dát do souvislosti základní přírodní konstanty jako rychlost světla, poměr hmotnosti protonu a elektronu a konstanty jemné struktury. Rychle se k nim přidaly zástupy numerologů, astrologů a mystiků, které připsaly výšku Velké pyramidy, průměr Stonehenge, azimut obrazců na planině Nazca. zeměpisnou šířku Velikonočního ostrova a mnoho dalších faktorů, ze kterých byli schopni vykreslit úžasné závěry o budoucnosti. Ani přinejmenším je neodradilo, když humorista deníku Washington tvrdil, že podle jejich výpočtů má konec světa nastat již 31. prosince roku 1999, ale všichni měli takovou kocovinu, že si toho nevšimli.

    OdpovědětVymazat
  15. Oprava 1

    První zážeh trval kolem deseti minut; poté Hal potvrdil, že se Discovery dostala na oběžnou dráhu. Jakmile to Leonovův radiolokátor a optický senzor potvrdily, druhá loď vlétla do stejné trajektorie; potom o tři hodiny a patnáct minut později, obě lodě se současně dostaly k prvnímu libračnímu bodu, L. 1-ve výšce 10,500 kilometrů na neviditelné spojnici středů Io i Jupitera.
    Hal se choval skvěle a dokonce i Chandra dával najevo tak čisté lidské emoce jako jsou uspokojení či dokonce radost. Nicméně v tuto chvíli byly ostatní myšlenkami úplně jinde; Velký Bratr neboli Zagradka se nacházel pouze několik stovek kilometrů daleko.
    Již z této vzdálenosti se jevil mnohem větší, nežli Měsíc ze Země a byl tak děsivě nepřirozený ve svých geometricky přesných hranách. Na pozadí vesmíru by se jevil zcela neviditelný, avšak rozprostírající se Jupiterovy mraky ve výšce 350,000 kilometrů ukázaly jeho neuvěřitelný obrys. Byla tak vytvořena iluze, že ten kdo jej spatřil, jí nemohl jen tak dostat z hlavy. Jeho současnou pozici nešlo vidět pouhým okem, proto Velký bratr vypadal jako otevřené dveře ve tváři Jupitera.
    Nebyl důvod předpokládat, že sto kilometrů by bylo bezpečnější než deset či naopak mnohem nebezpečnější než tisíc; jen se to zdálo psychologicky přínosnější pro první průzkum. Z této vzdálenosti mohl dalekohled odhalit i centimetrové detaily, avšak nic nebylo vidět. Velký bratr se zdál být zcela nepoškozený, což bylo pro objekt, který přestál miliony let bombardování vesmírnými úlomky zcela neuvěřitelné.
    Prvních 24 hodin pozorovali vše pouze za pomoci pasivních přístrojů - teleskopů, kamer, senzorů a to v každé vlnové délce. Vasilij Orlov využil příležitosti změřit desku s nejlepší možnou přesností a potvrdil tak známý poměr 1:4:9 s přesností na šest desetinných míst. Velký bratr vypadal přesně stejný jako TMA-1, avšak byl více než 2 kilometry dlouhý a 718 krát větší, než jeho mladší sourozenec.

    Nyní přišla na řadu druhá matematická zajímavost. Lidé se dohadovali od počátku o měřítku 1:4:9 - mocninách prvních třech čísel. To prostě nemohla být náhoda; zde je další číslo, které vyvolá případné otázky. Statistici a matematičtí fyzikové ze Země si hráli šťastně se svými počítači, snažíc se přitom najít souvislost mezi poměrem a základní konstantě přírody – rychlostí světla, poměru hmotností protonů a elektronů či konstantě jemné struktury. Brzy se k nim přidali další, jako například numerologové, astrologové či filozofové, kteří přidali výšku Velké pyramidy, průměr Stonehenge, směrové úhly na planině Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočního ostrova a spousty dalších faktorů, z kterých mohli dojít k překvapivým výsledkům o budoucnosti. Vůbec je nezastrašilo, když známý humorista z deníku Washington tvrdil, že podle jeho výpočtů došlo ke konci světa 31. prosince 1999, ale všichni byli tak opilý, že si toho ani nevšimli.


    OdpovědětVymazat
  16. První zážeh trval 10 minut, potom Hal oznámil, že loď Discovery zahájila přesun na orbit. Jakmile radar na Leonovu a optické sledování potvrdili, že je loď na orbitu. Dvě menší úpravy kursu byly provedeny a o 3 hodiny a 15 minut později, obě lodě nevyhnutelně dosáhli prvního Lagrangeova bodu, L 1 – vzdáleného 10 500 km, na neviditelné spojnici jádra Io s jádrem Jupiteru.

    Hal bez chybnosti a Chandra vykazovala nezaměnitelné náznaky lidských emocí jako spokojenost a dokonce radost. V té době se myšlenky všech zaměřili na Velkého Bratra, neboli Zagadka, byl pouze stovky kilometrů daleko. Dokonce i v této vzdálenosti vypadal větší než Měsíc při pohledu ze Země a překvapivé nepřirozeně rovné okraje geometrické přesnosti. Byl by neviditelný proti pozadí vesmíru, ale rychle se pohybující mračno na povrchu Jupiteru, 350 000 kilometrů pod námi, bylo neuvěřitelně dramaticky vyobrazeno. Vytvořili neskutečnou iluzi, kterou zažijete jen jednou za život, kterou mysl nemohla pochopit. Protože nebylo možné posoudit skutečnou vzdálenost pouhým okem, Velký Bratr vypadal jak zývající ústa Jupiterovy tváře. Nebyl důvod předpokládat, že by 100 kilometrů bylo bezpečnější než 10 nebo více nebezpečné než 1000, připadalo to psychologický správné pro první průzkum. Z této vzdálenosti mohl lodní teleskop zobrazit centimetrové detaily, které nakonec nebyly vidět. Povrch Velký Bratr vypadal čistě a neporušeně na objekt, u kterého se předpokládá, že přežil milióny let bombardování vesmírným odpadem, což bylo neuvěřitelné.

    ...
    Prvních 24 hodin nedělali nic jiného než, že pozorovali za pomoci teleskopu, kamer a senzorů na každé vlnové délce. Vasilij Orlov se uzmul příležitosti a zjistil si rozměry s největší možnou přesností, přičemž potvrdil uznávaný model poměrů 1:4:9 na šest desetinných míst. Velký Bratr byl stejného tvaru jako TMA-1, akorát byl přes dva kilometry dlouhý, byl 718krát větší než jeho menší sourozenec. A byla zde druhá matematická záhada. Lidstvo se po mnoho let dohadovalo ohledně toho poměru 1:4:9 – druhým mocninám prvních tří přirozených čísel. Tohle nemohla být náhoda a nyní zde bylo další číslo, s kterým se to spojuje.
    Doma na Zemi, statistici a matematičtí fyzikové se brzy vesele hráli se svými počítači a zkoušeli spojit ten poměr se základními prvky přírody – rychlost světla, hmotností poměr proton/elektron, konstantu jemné struktury. Rychle se k nim přidala velká skupina numerologů, astrologů a mystiků, kteří jim přidali výšku Pyramid v Gíze, průměr Stonehenghe, hodnotu azimutů obrazů na planině Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočních ostrovů, a mnoho dalších faktorů, které by pomohli vytvořit nejúžasnější nákres budoucnosti. Nebyly potěšeni, když uznávaný washingtonský komik prohlásil, že jeho výpočty potvrdili konec světa a to 31 prosince 1999, ale všichni měli hroznou kocovinu než aby si toho všimli.

    OdpovědětVymazat
  17. Štefan Kubica - Oprava

    První zážeh trval deset minut; poté Hal oznámil, že Discovery vstoupila na přechodovou dráhu. Jakmile to radar a optické sledování na Leonovu potvrdily, druhá loď se vydala po stejné trajektorii. Byly provedeny dvě menší opravy kurzu a pak, o tři hodiny a patnáct minut později, obě lodě dorazily k prvnímu libračnímu bodu, L. 1 - 10 500 kilometrů vysoko, na neviditelné lince spojující středy Io a Jupiteru.
    Hal se choval bezchybně a Chandra vykazoval nezaměnitelné známky tak čistě lidských emocí jako je spokojenost a dokonce i radost. Ale v tu chvíli upínali všichni své myšlenky k něčemu úplně jinému; Velký Bratr, jinak zvaný Zagadka, byl vzdálený pouze sto kilometrů.
    I z té vzdálenosti se zdál větší než Měsíc pozorovaný ze Země a také hrozivě nepřirozený svou hranatou geometrickou dokonalostí. S vesmírnou černí v pozadí by byl naprosto neviditelný, ale Jupiterova mračna ženoucí se 350 000 kilometrů níže dramaticky vyobrazovala jeho obrysy. Tvořila také iluzi, kterou když člověk spatřil, tak jí jeho mysl nedokázala odmítnout jako nepravdivou. Jelikož nebylo možné okem posoudit jeho skutečnou pozici, Velký Bratr často vypadal jako zející dveře zasazené do Jupiterovy tváře.
    Nebyl žádný důvod předpokládat, že být vzdálený sto kilometrů by bylo bezpečnější než deset, ale nebezpečnější než tisíc; pouze se to zdálo psychologicky správné pro první průzkum. Z té vzdálenosti byly lodní teleskopy schopné odhalit detaily velké pouze pár centimetrů, žádné ale nebyly vidět. Velký Bratr vypadal naprosto bezchybně, což bylo neuvěřitelné pro objekt, který podle všeho přežil milióny let bombardování kosmickým smetím.

    Prvních dvacet čtyři hodin pouze prováděli pozorování pomocí pasivních přístrojů - teleskopů, kamer, senzorů na každé vlnové délce. Vasilij Orlov se chopil příležitosti k změření rozměrů desky s co nejvyšší možnou přesností a potvrdil slavný poměr 1:4:9 až do šestého desetinného místa. Velký Bratr měl naprosto stejný tvar jako TMA-1, ale jelikož byl více než dva kilometry dlouhý, byl sedm set osmnáctkrát větší než jeho menší sourozenec.
    A byla tu druhá matematická záhada. Lidé se po léta hádali kvůli onomu poměru 1:4:9 - druhými mocninami prvních tří celých čísel. To nemohla být shoda okolností a teď tu bylo další číslo, se kterým lze čarovat.
    Na Zemi si statistici a matematičtí fyzici brzy hráli se svými počítači a snažili se vztáhnout tento poměr k základním přírodním konstantám - rychlosti světla, poměru hmotnosti protonu a elektronu, konstantě jemné struktury. Rychle se k nim přidal houf numerologů, astrologů a mystiků, kteří přihodili průměr Stonehenge, oritentace azimutů obrazců na planině Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočního ostrovu a velké množství dalších faktorů, díky kterým byli schopní dojít k nanejvýš úžasným závěrům ohledně budoucnosti. Ani trochu je neodradilo, když oslavovaný humorista z Washingtonských listů tvrdil, že jeho výpočty dokázaly, že svět skončil 31. prosince 1999, ale všichni měli až moc velkou kocovinu na to, aby si konce všimli.

    OdpovědětVymazat
  18. První zážeh trval deset minut: potom Hal oznámil, že se Discovery dostala do povrchníhoOrbitu. Jakmile to potvrdil Leonův radar a optický snímač, tak se druhá loď přemístila do stejné dráhy. Byly provedeny dvě menší opravy kurzu: poté po třech hodinách a patnácti minutách, dorazily obě lodě k prvnímu libračnímu centru L. 1- ve výšce 10, 500 kilometrů, na neviditelné spojnici mezi středy Io a Jupiteru.
    Hal se choval bezvadně a Chandra vykazoval nezaměnitelné stopy tak čistě lidských emocí jako jsou spokojenost a dokonce i radost. Nicméně v té chvíli byli všichni myšlenkami jinde; Velký Bratr alias Zagadka, byl daleko jen sto kilometrů.
    Dokonce i z této vzdálenosti se jevil větší než Měsíc pozorovaný ze Země, a tak děsivě nepřirozený se svými ostrými hranami a geometrickou bezchybností. Proti pozadí vesmíru by byl naprosto neviditelný, ale mraky Jupiteru plující 350 000 kilometrů pod ním vykreslovaly jeho pozoruhodný obrys. Vytvářely také iluzi, již člověk, který ji spatřil, nedokázal dostat z hlavy. Protože pouhým okem nebylo možné jeho přesné umístění posoudit, Velký Bratr často působil jako propastné padací dveře na tváři Jupiteru.
    Nebyl důvod domnívat se, že sto kilometrů je bezpečnější než deset, nebo nebezpečnější než tisíc; prostě se to psychologicky zdálo vhodnější pro první průzkum.
    Z této vzdálenosti mohly lodní teleskopy odhalit centimetrové podrobnosti, avšak žádné vidět nebyly. Povrch Velkého Bratra byl naprosto jednotvárný, což bylo neuvěřitelné na těleso, které přestálo miliony let bombardování vesmírnými úlomky.

    Během prvních čtyřiadvaceti hodin nedělali nic jiného, než že pozorovali pasivními přístroji – teleskopy, kamerami a senzory na všech vlnových délkách. Vasilij Orlov také využil příležitosti ke změření rozměrů desky s největší možnou přesností, a potvrdil tak známý poměr 1:4:9 s přesností na šest desetinných míst. Velký Bratr byl přesně stejného tvaru jako TMA-1, ale protože byl více než dva kilometry dlouhý, byl 718 krát větší než jeho menší sourozenec.
    A byla tu ještě druhá matematická záhada. Lidstvo se roky dohadovalo o poměru 1:4:9 – o druhých mocninách prvních tří celých čísel. To nemohla být náhoda; a teď tu bylo další číslo k dohadování.
    Zpátky na Zemi, statistici a matematičtí fyzici si brzy začali hrát se svými počítači, ve snáze přirovnat související míru k základním konstantám přírody- rychlost světla, poměr hmotnosti protonu a elektronu, konstanty jemné struktury. Rychle se k nim připojili numerologové, astrologové a mystici, kteří přidali výšku Velké Pyramidi, průměr Stonehenge, směry obrazců na planině Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočního ostrova a spoustu dalších faktorů, díky kterým poté mohli dojít k těm nejpřekvapivějším výsledkům o budoucnosti. Ani v nejmenším je neodradilo, když slavný humorista deníku Washington prohlásil, že podle jeho propočtů svět skončil 31. prosince 1999, ale že všichni měli moc velkou kocovinu na to, aby si toho všimli.

    Kristyna Hrncirikova

    OdpovědětVymazat
  19. Nejedlý, oprava

    První zážeh trval deset minut. Poté Hal oznámil, že loď Discovery vstoupila na přechodovou dráhu. Jakmile to potvrdily Leonovův radar a optické snímání, druhá loď vstoupila na stejnou trajektorii. Byly provedeny dvě malé změny v kurzu, a poté, o tři hodiny a patnáct minut později, obě společně dorazily do prvního libračního centra, L. 1 – 10 500 kilometrů vysoko, na neviditelné čáře spojující střed Io a Jupitera.
    Hal se choval bezchybně a Chandra projevil nepochybné stopy tak ryze lidských emocí, jako spokojenost a dokonce radost. Ale v tu dobu byly myšlenky všech jinde; Velký Bratr, alias Zagadka, byl jen stovky kilometrů daleko.
    Už dokonce z takové vzdálenosti vypadal větší než Měsíc viděný ze Země a překvapivě nepřirozený, se svou ostrohrannou geometrickou dokonalostí. Oproti vesmírnému pozadí by byl úplně neviditelný, ale mraky Jupiteru 350000 kilometrů pod ním ho ukázaly v pozoruhodném světle. Vytvořily také iluzi, kterou, pokud člověk již jednou zažil, nedokázal dostat z hlavy. Protože nebylo možné odhadnout pozici Jupiteru pohledem, Velký Bratr často vypadal jako zívající padací dveře zasazené v obličeji Jupiteru. Nebyl zde jediný důvod předpokládat, že sto kilometrů by bylo bezpečnějších než deset nebo nebezpečnější než tisíc. Ale po prvním průzkumu se to zdálo psychologicky naprosto správné. Z takové vzdálenosti by teleskop lodi odhalil i centimetrové detaily – ale nebyly žádné k nalezení. Velký Bratr se jevil naprosto zachovalý, což na objekt, který patrně přežil miliony let bombardování kosmickým smetím, bylo úžasné.
    Prvních dvacet čtyři hodin posádka nedělala nic, kromě pozorování pasivními nástroji – teleskopy, kamerami, senzory na všech vlnových délkách. Vasili Orlov se také chopil příležitosti a změřil rozměry desky s největší možnou přesností a potvrdil slavný poměr 1:4:9 na šest desetinných míst. Velký Bratr byl přesně téhož tvaru jako TMA-1, ale jelikož byl více než dva kilometry dlouhý, byl 718krát větší, než jeho malý sourozenec. A byla tu další matematická záhada. Lidstvo se léta hádalo nad poměrem 1:4:9 – druhými mocninami prvních tří celých čísel. To nemohla být náhoda. Teď zde bylo další číslo, se kterým se dá kouzlit.
    Mezitím na Zemi, statistici a matematici si brzy hráli se svými počítači, snažili se vztáhnout poměr k základním přírodním konstantám – rychlost světla, poměr klidové hmotnosti protonů a elektronů, konstanta jemné struktury. Byli rychle obklopení houfem numerologů, astrologů a mystiků, kteří přihazovali výšku Cheopsovy pyramidy, průměr Stonehenge, azimut obrazců na planine Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočních ostrovů a spoustu dalších faktorů, ze kterých byli schopní vyvodit ty nejúžasnější závěry o budoucnosti. Vůbec je neodradilo, když proslulý washingtonský humorista prohlásil, že jeho kalkulace potvrdily, že svět již skončil 31. prosince 1999 – ale všichni měli takovou kocovinu, že si toho nikdo nevšiml.

    OdpovědětVymazat
  20. Bajan, oprava

    První zážeh trval deset minut; Hal poté ohlásil nájezd Discovery na oběžnou dráhu. Jakmile to Leonovův radar a optický skener potvrdily, druhá loď se napojila na stejnou trajektorii. Byly provedeny dvě menší úpravy kurzu; za tři hodiny a patnáct minut pak obě lodě dorazily bez komplikací na první librační bod, L. 1 ve výšce 10 500 kilometrů na neviditelné spojnici středů Ia a Jupiteru.Hal to zvládl skvěle a na Chandrovi se projevily nezpochybnitelné známky tak lidských emocí, jako je radost a uspokojení. Ale nyní už se myšlenky všech soustředily na něco jiného; Velký bratr, alias Zagadka, byl už jen sto kilometrů odtud.
    I z takové dálky vypadal větší než Měsíc, jak jej lze vidět ze Země, a díky svému perfektně pravidelnému tvaru až děsně nepřirozeně. S vesmírem v pozadí by se to zdál být neviditelný, ale divoké mraky na 350 000 kilometrů povrchu Jupiteru je zvýraznily v úchvatném kontrastu. Také vytvářely dojem, že po spatření je již nelze přehlédnout. Protože nebylo možné z jakéhokoliv úhlu posoudit kde je skutečný objekt, Velký bratr často vypadal jako dokořán otevřené padací dveře na stěně Jupiteru.
    Nebylo možné odhadnout, zda by sto kilometrů byla bezpečnější vzdálenost než deset, nebo riskantnější než tisíc; prostě by to bylo alespoň z psychologického hlediska vhodné pro první průzkum. Z takové dálky byly teleskopy lodi schopné odhalit detaily pouze na vzdálenost centimetrů, ale nic nebylo k nalezení. Velký bratr se zdál naprosto hladký; což bylo pro objekt, který dle odhadů přestál miliony let bombardování meteority, úžasné.

    Prvních dvacet čtyři hodin posádka pouze zkoumala s pasivními nástroji – teleskopy, kamerami, senzory na všech vlnových rozpětích. Vasili Orlov také využil příležitosti k co nejpřesnějšímu možnému měření rozměrů desky a potvrdil to známé rozhraní 1:4:9 s přesností na šest desetinných míst. Velký bratr měl naprosto identický tvar jako TMA-1 – ale jelikož byl dva kilometry dlouhý, byl tedy 718krát větší než jeho menší sourozenec.A pak došlo na další matematickou záhadu. Lidstvo se hádalo celé roky o rozhraní 1:4:9 – mocniny prvních tří přirozených čísel. To nemohla být náhoda; teď se muselo počítat s dalším číslem.
    Na Zemi si statistici a metamatičtí fyzikové spokojeně pohrávali se svými počítači ve snaze porovnat tyto míry se základními zákony přírody – rychlostí světla, poměrem protonů a elektronů ve hmotě, konstantě jemných struktur. Brzy se k nim připojila hejna numerologů, astrologů a mystiků, kteří k tématu přidali šířku pyramid v Gíze, průměr Stonehenge, azimutáty obrazců planiny Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočního ostrova a počet dalších faktorů, z nichž se daly vyvozovat ty nejpozoruhodnější závěry o budoucnosti. Nenechali se vůbec odradit od svého přesvědčení ani když uznávaný komik Washingtonu tvrdil, že jeho výpočty potvrdily konec světa 31. prosince 1999, čehož si ale díky své kocovině mohl sotva kdo všimnout.

    OdpovědětVymazat
  21. Martin Mališ

    Rendezvous
    Nikolaj Temovský, Leonův expert řízení a kybernetiky, byl jediný člověk na palubě, který mohl mluvit s doktorem Chandrou alespoň vzdáleně podle jeho podmínek. Ačkoli Halův hlavní stvořitel a mentor se zdráhal přiřknout komukoli plnou zodpovědnost, naprostá fyzická vyčerpanost ho donutila přijmout pomoc. Rus a Indo-američan vytvořili dočasné spojenectví, které fungovalo překvapivě dobře. Největší zásluhu na tom měl dobrácký Nikolaj, který byl z nějakého důvodu schopný vycítit, kdy jej Chandra opravdu potřeboval a kdy byl raději o samotě. Skutečnost, že Nikolaj měl ze všech na lodi nejhorší angličtinu, byla zcela bezpředmětná, protože většinu času oba muži mluvili strojově a zcela nesrozumitelně komukoli jinému.
    Po týdnu pomalého a opatrného opětovného složení byly všechny Halovy funkce a kontrolní mechanizmy schopné provozu. Byl jako člověk, který umí chodit, plnit jednoduché příkazy, provádět neodborné práce a vstupovat do jednoduchých rozhovorů. Podle lidských měřítek měl inteligenční kvocient asi 50, zatím se u něj objevily pouze ty nejmenší náznaky jeho původní osobnosti.
    Stále byl náměsíčný, přesto podle Chandrova odborného názoru, byl již poměrně schopný pilotovat Discovery z jeho nízké oběžné dráhy okolo Io vzhůru k místu setkání s Velkým Bratrem.
    Vidina toho, že by se dostali o sedm tisíc kilometrů dále od toho planoucího pekla pod nimi, byla přivítána všemi. Přestože to byla zcela nicotná vzdálenost v astronomických měřítkách, znamenalo to, že nebi už nebude nadále dominovat krajina, která by mohla být stejně tak výplodem mysli Danteho, nebo Hieronyma Bosche. A i když ani ty nejsilnější erupce nestřelily žádný materiál nahoru k lodi, stále zde byl přítomen strach, že Io by mohla překonat stávající rekord. I viditelnost z Leonovy pozorovací paluby se postupně snižovala slabou vrstvou síry a dříve nebo později by ji někdo musel jít ven vyčistit.
    Pouze Cumow a Chandra byli na palubě Discovery, když byla Halovi poprvé předána kontrola nad lodí. Byla to velmi omezená kontrola, pouze opakoval program, který mu byl vložen do paměti a sledoval jeho provedení. A lidská posádka sledovala jeho, pokud by se vyskytla jakákoli závada, ihned by přebrali řízení.
    První zážeh trval deset minut, pak Hal nahlásil, že Discovery dosáhla přechodové oběžné dráhy. Jakmile to Leonův radar a optické sledování potvrdili, druhá loď se zažehla a nasměrovala do stejné dráhy. Byly provedeny dvě drobné korekce kurzu a o tři hodiny a patnáct minut později obě lodě jednotně dorazili do prvního Lagrangeova bodu, L. 1 – 10,500 kilometrů nahoře na neviditelné spojnici středů Io a Jupiteru.
    Hal se choval bezvadně a Chandra ukázal nepochybné stopy čistě lidských emocí, jako zadostiučinění a dokonce radosti. Po čase ale byly myšlenky všech někde jinde, Velký Bratr, neboli Zagadka, byl pouze sto kilometrů daleko.
    Dokonce i z té vzdálenosti se zdál větší než měsíc, když na něj člověk hledí ze Země a otřesně nepřirozený se svými rovnými hranami a geometrickou dokonalostí. Na pozadí otevřeného vesmíru by byl zcela neviditelný, ale táhnoucí mraky na Jupiteru tři sta padesát tisíc kilometrů pod ním, ho ukázali v dramatickém obrysu. Také způsobily takovou iluzi, že ač zkušená mysl, přesto se zdráhala jí nevěřit. Protože nebyl způsob, jak jeho přesnou polohu určit pouhým okem, Velký Bratr často vypadal jako zívající dveře jakési pasti ve tváři Jupitera.
    Nebyl žádný důvod domnívat se, že sto kilometrů by bylo bezpečnějších než deset, nebo více nebezpečných než tisíc, skoro to vypadalo psychologicky správně na první pohled. Z té vzdálenosti mohly teleskopy na lodi odhalit detaily v řádech centimetrů, ale nebyly žádné, které by bylo možné pozorovat. Velký Bratr se zdál zcela bez jakéhokoli zvrásnění povrchu, což bylo pro objekt, který podle všeho, přežil miliony let bombardování vesmírným odpadem neskutečné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martin Mališ - pokračování

      Když Floyd hleděl přes dalekohled, připadalo mu, že by mohl natáhnout ruku a dotknout se toho hladkého ebenového povrchu – stejně jako to udělal před lety na Měsíci. Poprvé to bylo ještě v rukavici jeho skafandru, před tím, než byl Tycho monolit uzavřen v přetlakovém dómu, nebylo možné použít holou ruku.
      Nebyl v tom žádný rozdíl, ani mu nepřišlo, že by se kdy dotkl TMA-1. Konečky jeho prstů byly jako by odděleny neviditelnou bariérou, a čím více tlačil, tím silnější odpor cítil. Přemýšlel, jestli by Velký Bratr měl stejný efekt.
      Přesto, než se dostali tak blízko, museli provést všechny testy, se kterými mohli přijít a výsledky pozorování hlásit na Zemi. Byli ve stejné pozici, jako pyrotechnici, kteří se snaží deaktivovat nový typ bomby, která může být odpálena nejnepatrnějším chybným pohybem. Díky tomu všemu si mohli být
      Prvních dvacet čtyři hodin neprováděli žádná měření kromě pozorování jednoduchými nástroji jako dalekohledy, kamerami a senzory na všech vlnových délkách. Vasil Orlov také využil příležitosti k měření rozměrů povrchu s co největší možnou přesností a potvrdil slavný poměr 1:4:9 u šesti desetinných míst. Velký bratr byl přesně stejného rozměru jako TMA-1 ale protože byl více než dva kilometry dlouhý, byl sedm set osmnáct krát větší než jeho malý příbuzný.
      A byla zde ještě druhá matematická záhada. Lidé se roky přeli kvůli tomuto poměru 1:4:9 – druhé mocniny prvních tří celých čísel. To nemohla být náhoda. Nyní zde bylo další číslo k zaklínání.
      Mezitím na Zemi, statistikové a matematičtí fyzikové si začínali rychle hrát se svými počítači, když se snažili vztáhnout tento poměr k základním konstantám přírody – k rychlosti světla, poměru hmotnosti protonu a elektronu, nebo konstantě jemné struktury. Rychle se k nim přidal houf numerologů, astrologů a mystiků, kteří z výšky Velké pyramidy, průměru Stonehenge, azimutu linií v Nazce, zeměpisné šířce Velikonočního ostrova a množství dalších faktorů byli schopni vyvodit ty nejúžasnější závěry týkající se budoucnosti. Nebyli ani trochu zastrašeni, když oslavovaný humorista z Washingtonu prohlásil, že jeho výpočty prokázali, že svět skončil 31. prosince 1999, ale že všichni měli příliš velkou kocovinu, aby si toho všimli.
      Nezdálo se, že by si ani Velký Bratr všiml těch dvou malých lodí, které se přiblížili do jeho blízkosti. Dokonce, i když ho opatrně sondovali radarovými paprsky a bombardovali sledy rádiových pulsů, které, jak doufali, by donutili jakoukoli inteligentní formu, která naslouchá, odpovědět stejným způsobem.
      Po dvou skličujících dnech, s povolením Řízení mise, obě lodě snížili vzdálenost na polovinu. Z padesáti kilometrů, se největší strana kvádru zdála čtyřikrát širší než šířka Měsíce na nebi na Zemi – impozantní dojem, ale ne tak velký jako byl psychologicky ohromující. Ještě nemohl konkurovat Jupiteru, stále ještě desetkrát většímu, přesto se nálada expedice měnila od bdělé ostražitosti k určité nedočkavosti.
      Walter Cumow mluvil skoro za všechny: „Velký Bratr je možná ochoten čekat několik milionů let, ale my bychom se odsud rádi dostali o něco dříve.“

      Vymazat
  22. První zážeh trval 10 minut. Hal poté oznámil, že se Discovery nachází na Hohmannově elipse. Ihned poté, co to Leonovův radar a optické měření potvrdily, se k nim připojila také druhá loď. Byly provedeny dvě menší úpravy kurzu a o 3 hodiny a 15 minut později obě lodě dorazily k libračnímu centru L.1 – deset a půl tisíce kilometrů vysoko, na spojnici vedoucí mezi středy Jupiteru a jeho měsíce lo.
    Hal se choval bezchybně a Chandra vykazovala znaky radosti nebo dokonce nadšení. Ale myšlenky všech lidí na palubě se v tu chvíli ubíraly jinam, Velký bratr alias Zagadka byl od lodi vzdálen pouze 100 kilometrů.
    I na tu vzdálenost vypadal o mnoho masivnější, než měsíc z povrchu země a až nepřirozeně dokonalý, díky svým rovným a přesným liniím. Oproti temnotě vesmíru by byl naprosto neviditelný ale díky mrakům v atmosféře Jupiteru, 350 tisíc kilometrů na pozadí byl vykreslen jeho dramatický profil. Tento jev byl také příčinou iluze, která jakmile byla jednou prožita, se již nedala vymazat z paměti. Protože zde nebyl žádný způsob jak okem určit jeho reálnou podobu, vypadal Velký bratr jako zející díra na povrchu Jupiteru.
    Nebyl zde žádný důvod domnívat se, že vzdálenost 100 kilometrů by byla bezpečnější než 10, nebo méně bezpečná, než 1000 kilometrů. Pouze to vyšlo, jako psychologický vhodné pro první kontakt a pozorování. Z této dálky lodní dalekohledy rozeznaly pouze detaily v rozlišení centimetrů, ale žádné detaily k vidění zde nebyly. Velký bratr byl naprosto jednolitý a bez poškození, což se pro objekt, který přežil miliony let bombardování vesmírnými tělesy, zdálo naprosto neuvěřitelné.
    Prvních 24 hodin jsme používaly pouze pasivní prostředky pozorování- dalekohledy, kamery a senzory všech vlnových délek. Vasilij Orlov se snažil přesně vypočítat rozměry této masivní stavby a potvrdil přitom všeobecně přijímaný poměr 1:4:9, na 6 desetinných míst. Velký Bratr měl stejný tvar jako TMA-1 ale vzhledem k tomu, že na délku měřil přes 2 kilometry, byl 718 krát větší než jeho menší sourozenec.
    A byla tu ještě druhá matematická záhada. Lidstvo se roky dohadovalo o poměru 1:4:9 – druhých mocninách prvních tří celých čísel. To nemohla být náhoda, a teď přibyl .Na Zemi si matematici a statistici hráli se svými počítači, ve snaze přirovnat poměr ke známým konstantám v přírodě – rychlosti světla, poměru hmotností protonu a elektronu nebo ke konstantě jemné struktury. Rychle se k nim připojovali numerologové, astrologové a mystici, kteří připočítávali výšku Velké pyramidy, průměr Stonehenge, směry obrazců na planině Nazca, zeměpisnou šířku Velikonočního ostrova a množství dalších faktorů, ze kterých poté sestavovali ty nejpřekvapivější závěry o budoucnosti. Ani v nejmenším je neodradilo, když slavný humorista listu Washington prohlásil, že podle jejich propočtů svět vlastně skončil již 31. prosince 1999, ale všichni měli moc velkou kocovinu na to, aby si toho všimly.

    Binka

    OdpovědětVymazat