19. října 2015

Úsporný popis


I. THE GIFT
AT DAYBREAK Billy Buck emerged from the bunkhouse and stood for a moment on the porch looking up at the sky. He was a broad, bandy-legged little man with a walrus mustache, with square hands, puffed and muscled on the palms. His eyes were a contemplative, watery grey and the hair which protruded from under his Stetson hat was spiky and weathered Billy was still stuffing his shirt into his blue jeans as he stood on the porch. He unbuckled his belt and tightened it again. The belt showed, by the worn shiny places opposite each hole, the gradual increase of Billy's middle over a period of years. When he had seen to the weather, Billy cleared each nostril by holding its mate closed with his forefinger and blowing fiercely. Then he walked down to the barn, rubbing his
hands together. He curried and brushed two saddle horses in the stalls, talking quietly to them all the time; and he had hardly finished when the iron triangle started ringing at the ranch house. Billy stuck the brush and currycomb together and laid them on the rail, and went up to breakfast. His action had been so deliberate and yet so wasteless of time that he came to the house while Mrs. Tiflin was still ringing the triangle. She nodded her grey head to him and withdrew into the kitchen. Billy Buck sat down on the steps, because he was a cow hand, and it wouldn't be fitting that he should go first into the dining-room. He heard Mr. Tiflin in the house, stamping his feet into his boots.

The high jangling note of the triangle put the boy Jody in motion. He was only a little boy, ten years old, with hair like dusty yellow grass and with shy polite grey eyes, and with a mouth that worked when he thought. The triangle picked him up out of sleep. It didn't occur to him to disobey the harsh note. He never had: no one he knew ever had. He brushed the tangled hair out of his eyes and skinned his nightgown off. In a moment he was dressed-blue chambray shirt and overalls. It was late in the summer, so of course there were no shoes to bother with. In the kitchen he waited until his mother got from in front of the sink and went back to the stove. Then he washed himself and brushed back his wet hair with his fingers. His mother turned sharply on him as he left the sink. Jody looked shyly away.
"I've got to cut your hair before long," his mother said. "Breakfast's on the table. Go on in, so Billy can come."
Jody sat at the long table which was covered with white oilcloth washed through to the fabric in some places. The fried eggs lay in rows on their platter. Jody took three eggs on his plate and followed with three thick slices of crisp bacon. He carefully scraped a spot of blood from one of the egg yolks.
Billy Buck clumped in. "That won't hurt you," Billy explained. "That's only a sign the rooster leaves."
Jody's tall stern father came in then and Jody knew from the noise on the floor that he was wearing boots, but he looked under the table anyway, to make sure. His father turned off the oil lamp over the table, for plenty of morning light now came through the windows.
Jody did not ask where his father and Billy Buck were riding that day, but he wished he might go along. His father was a disciplinarian. Jody obeyed him in everything without questions of any kind. Now, Carl Tiflin sat down and reached for the egg platter.
"Got the cows ready to go, Billy?" he asked.
"In the lower corral," Billy said. "I could just as well take them in alone."
"Sure you could. But a man needs company. Besides your throat gets pretty dry." Carl Tiflin was jovial this morning.
Jody's mother put her head in the door. "What time do you think to be back, Carl?"
"I can't tell. I've got to see some men in Salinas. Might be gone till dark."

The eggs and coffee and big biscuits disappeared rapidly. Jody followed the two men out of the house. He watched them mount their horses and drive six old milk cows out of the corral and start over the hill toward Salinas.

__________________________________

Přečtěte si text a představujte si vylíčené scény, jako byste je viděli ve filmu. Vizualizace vám pomůže najít adekvátní způsob vyjádření.



22 komentářů:

  1. Henrieta Liptáková

    I. DÁREK
    Billy Buck se za rozbřesku vynořil z noclehárny a chvíli stál na verandě a pozoroval oblohu. Byl to široký, křivonohý malý muž s mrožím knírkem, hranatými rukama, které měli oteklé a svalnaté dlaně. Jeho oči byly rozjímavé, vodnatě šedé a vlasy, který trčely zpod špičatého a zpuchřelého klobouku, Billy stále cpal košili do svých modrých džín, když stál na verandě. Rozepnul si opasek a znovu ho utáhl. Pásek ukázal, dle opotřebovaných lesklých míst naproti každé dírce, postupně během let zakulacoval. Když už omrkl počasí, vyčistil si Billy každou nosní dírku tím, že tu druhou uzavřel ukazováčkem a divoce foukl. Pak odešel do stoly a mnul si ruce. Ve stodole vyhřebelcoval a vykartáčoval koně se sedli pro dva jezdce a celou dobu k nim tiše mluvil; sotva dokončil práci, když se na ranči rozezvonil triangl. Billy připevnil kartáč a hřeblo k sobě, položil je na zábradlí a šel nahoru na snídani. Jeho jednání bylo záměrné a přesto neplýtvalo časem, když tedy přišel do domu, paní Tiflinová ještě zvonila na triangl. Pokynula na něj šedou hlavou a odešla do kuchyně. Billy si sedl na schody, nebylo by vhodné, aby šel do kuchyně jako první, protože byl pouze čeledín. Uslyšel v domě pana Tiflina jak se souká do svých bot.
    Chlapec Jody se dal díky hlasitému řinčení trianglu do pohybu. Byl to jen malý, desetiletý kluk s vlasy jako prašná žlutá tráva a s plachými, zdvořilými, šedými oči a pusou, která pracovala kdykoli nad něčím přemýšlel. Triangl ho zvedl ze spánku. Nenapadlo ho neuposlechnout ten pronikavý zvuk. Nikdy. Ani nikoho koho znal. Odhrnul zacuchané vlasy z očí a sundal si noční úbor. Během chvilky se oblíkl do modré bavlněné košile a montérek. Bylo pozdní léto, takže nebyla potřeba se obtěžovat s botami. V kuchyni čekal do chvíle než jeho matka přešla od dřezu zpět ke kamnům. Poté se umyl a prsty odhrnul mokré vlasy. Matka se k němu prudce otočila, když odcházel od dřezu. Jody pohlédl plaše stranou.
    "Musím ti ostříhat vlasy než budou dlouhé" řekla matka. "Snídaně je na stole. Pospěš si ať se může najíst i Billy."
    Jody seděl u dlouhého stolu, pokrytého bílým voskovaným plátnem, které bylo na některých místech děravé z častého praní. Smažená vejce ležela v řadách na podnosu. Jody si vzal tři vejce na talíř a tři silné plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábal skvrnu krve z jednoho z vaječných žloutků.
    Billy Buck přišel dovnitř. "To ti neublíží," vysvětlil Billy. "To jen znamená, že kohout už za moc nestojí."
    Jodyho vysoký, přísný otec v tu chvíli přišel přišel a Jody podle zvuku kroků poznal, že na sobě měl boty, ale i tak se podíval pod stůl, aby se ujistil. Jeho otec zhasl olejovou lampu nad stolem, protože oknem proudila spousta ranního světla. Jody se neptal,kde jeho otec a Billy Buck ten den byli jezdit, ale přál si aby mohl jít s nimi. Jeho otec byl velmi přísný. Jody ho poslechl ve všem bez jakýchkoliv otázek. Carl Tiflin si sedl ke stolu a natáhl se pro talíř s vejci.
    "Jsou krávy připravené Billy?" zeptal se.
    "V dolní ohradě," řekl Billy. "Klidně bych je mohl vzít sám."
    "Určitě bys mohl. Ale chlap potřebuje společnost. Kromě toho ti dost vysychá v krku. Carl Tiflin byl tohle ráno veselý.
    Jodyho matka vystrčila hlavu skrze dveře. "Kdy myslíš, že budete doma Carle?"
    "Těžko říct. Musím zajít za pár chlápky v Salinas. Asi budeme pryč až do setmění.

    Vajíčka, kafe a velké sušenky zmizely během chvilky. Jody vyprovodil tyto dva muže z domu. Sledoval je jak sedají na koně, vedou šest starých dojnic ze stáje a přejíždějí kopec směrem k Salinas.

    OdpovědětVymazat
  2. I. DÁREK
    Za rozbřesku vyšel Billy Buck z dřevěné chaty a na chvíli se zastavil pod přístřeškem a pohlédl na nebe. Byl to silný, malý muž s lehce vyklenutýma nohama. Oči měl hloubavé a leskle šedé, vlasy vyčnívající z klobouku byly ježaté a ošlehané. Jak tam Billy stál, ještě si chvíli zastrkával košili do modrých kalhot. Rozepnul si pásek a znovu přitáhl. Pásek odhalil světlá opotřebená místa naproti každé dírce, ukazující postupné rozšiřování Billyho pasu v průběhu let. Když se pokochal pohledem na nebe, uvolnil si každou nosní dírku ucpáním té druhé ukazovákem a plnou silou foukl.
    Poté šel dolů ke stájím a mnul si přitom ruce. Hřebelcoval a česal dva jízdní koně ve stájích, čas od času k nim tiše promlouval. Ani nestačil dokončit práci, když se ozval zvuk trianglu z domu na ranči. Billy zastrčil hřebeny do sebe, položil je na příčku a šel se nasnídat. Jeho pohyb byl tak promyšlený a zároveň tak úsporný, že vešel do domu, když paní Triflinová ještě zvonila s trianglem. Sklonila svoji prošedivělou hlavu na pozdrav a odebrala se do kuchyně. Billy Buck se posadil na chodech, jak se pro pasáčka krav sluší. Nebylo by slušné hned vrazit do jídelny. Uslyšel, jak si pan Tiflin nasazuje boty.

    Drnčivý tón trianglu vykopal Jodyho z postele. Desetiletý malý chlapec s vlasy, jako zaprášená tráva a stydlivýma, šedýma očima, který cukal pusou, když přemýšlel. Triangl jakoby ho zvednul ze spánku. Nenapadlo ho neposlechnout ten stále znějící tón a zůstat v posteli. Nikdy. I lidé, které znal, se podle něj řídili každý den. Sčesal si vlasy z čela a svlékl si noční košili. V okamžiku byl oblečen do chambrayové košile a overalu. Byl konec léta a tak se nebylo proč trápit nazouváním bot. V kuchyni si počkal, až se matka přesune od dřezu k troubě. Potom se umyl a upravil si prsty mokré vlasy. Matka se k němu rychle otočila, když odcházel od dřezu. Jody pohlédl stydlivě stranou.
    „Musíme ti ostříhat vlasy, aby tě nepřerostly,” řekla. „Snídani máš na stole, pojď dovnitř, aby se Billy taky mohl najíst.”
    Jody usedl k dlouhému stolu, který pokrýval bílý, místy od praní prodřený celofánový ubrus. Smažená vejce ležela v řadách na podnosu. Jody uzmul tři vejce na svůj talíř a k nim přidal tři silné plátky propečené slaniny. Opatrně seškrábnul kapku krve z jednoho žloutku.
    Billy Buck namítnul. „Však ono tě to neukousne,” pokračoval „To je jen znamení, že kohout odchází.”
    Jodyho vysoký a přísný otec vešel dovnitř a ze zvuku dupání Jody poznal, že měl vysoké boty, ale stejně mu to nedalo a podíval se pod stůl, aby si byl jistý. (se ujistil?) Otec vypnul olejovou lampu nad stolem. Stejně už hodně ranního světla procházelo okny.
    Jody se ráno neptal, kam otec s Billy Buckem ten den pojedou, ale tajně si přál, aby ho vzali sebou. Jeho otec byl autorita. Jody ho poslechl na slovo bez reptání. Carl Tiflin si sedl ke stolu a natáhl se pro podnos s vejci.
    „Už jsou krávy připravený Billy?” zeptal se.
    „V dolní ohradě” odpověděl Billy. „Mohl bych se o ně starat sám.”
    „To bys určitě mohl. Chlap potřebuje společnost. Krom toho ti může pěkně vyschnout v krku.” Carl Tiflin byl to ráno poněkud žoviální.
    Jodyho matka vykoukla hlavou ven ze dveří. „Kdy se asi tak vrátíte Carle?”
    „Netuším. Musím se sejít s pár chlapama v Salinas. Možná budu pryč do setmění.”

    Po vajíčkách, sušenkách a kávě se jen zaprášilo. Jody následoval dva muže ven z domu. Díval se, jak nasedají na koně a vlečou šest dojnic z ohrady dál a přes kopec k Salinas.

    OdpovědětVymazat
  3. Kupka D.

    Dárek

    Za rozbřesku Billy Buck vyšel ze stodoly a na chvíli se zastavil na verandě, zíral do nebe. Byl to širokoramenný, křivonohý malý muž s majestátným knírem, ruce měl vyrýsované a dlaně velice drsné. Měl hloubavé oči šedomodré barvy a vlasy mu vylézaly jako malé bodliny zpod jeho klobouku a ošlehaný Billy stál na verandě a stále se snažil zastrčit si košily do modrých džínsů. Rozepnul si svůj pásek a znovu ho utáhl. Na opasku byly vidět obnošená světlejší místa naproti každé dirce, které značily postupný nárůst Billyho pasu za posledních několik let. Když uviděl jaké je počasí, přimáčkl si Billy pomocí ukazováčku jednu z nosních dírek a silně si odfrkl. Pak šel do stodoly a mnul si přitom ruce. Vyhřebelcoval a vykartáčoval dva jízdní koně ve stájích. Celou doby jim tiše něco našeptával. Stěží dokončil svoji práci, když uslyšel řinčení z domu na ranči. Billy dal kartáč a hřebelec k sobě a odložil je na zábradlí a šel na snídani. Jeho konání bylo tak promyšlené a přeci čas neberoucí, že dorazil k domu, zatímco paní Tiflinová stále zvonila na mohutný triangl. Pokynula na něj svou šedivou hlavou a odebrala se do kuchyně. Billy Buck se posadil na schodech, jelikož byl pouze honák a nebylo vhodné, aby vstoupil do jídelny jako první. Slyšel pana Tiflina v domě, jak dupal na podlahu při nazouvání bot.
    Chlapec Jody sebou trhl při vysokém řinčivém tónu trianglu. Byl pouze malý chlapec, desetiletý s vlasy jako uschlá sláma. Měl šedé, upřímné oči a při přemýšlení pohyboval ústy. Triagl ho vzbudil ze spaní. Ani jej nenapadlo neuposlechnout přísný tón. Nikdy tak neučinil. Odhrnul si zcuchané vlasy z čela a svlékl si své podvlíkačky. Za chvíly měl na sobě zahradníky a modrou košily. Bylo ke konci léta, takže se samozřejmě nezaobíral žádnou obuví. V kuchyni počkal dokud jeho matka neodešla od dřezu zpátky ke sporáku. Pak se opláchl a prsty si projel své mokré vlasy směrem dozadu. Jeho matka se na něj prudce otočila, když odcházel od dřezu. Jody pohlédl plaše stranou.
    "Co nejdříve tě musím ostříhat," řekla jeho matka. "Snídaně je na stole. Pojďte dál, ať může Billy také vejít."
    Jody seděl u dlouhého stolu, který byl pokrytý bílým voskovaným plátnem, které bylo v některých částech prodrhnuto až na plátno. Smažená vejce ležela v řadách na podnose. Jody si nandal tři vejce na talíř a pokračoval s třemi silnými plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábl krvavou skvrnku z jednoho ze žloutků.

    Billy Buck se nasoukal dovnitř. "To ti neublíží," vysvětlil Billy. "To je jen znamení od kohouta." Jodyho přísný, vysoký otec vstoupil a Jody věděl podle zvuků podlahy, že má na sobě boty, ale stejně se kouknul pod stůl, aby se ujistil. Jeho otec zhasl olejovou lampu za stolem, jelikož spousta ranního světla nyní pronikala okny dovnitř. Jody se nezeptal, kam jeho otec a Billy Buck jedou toho dne, ale přál si, aby mohl jet s nimi. Jeho otec byl velice striktní. Jody ho poslechl ve všem, bez jakýchkoliv dotazů. Nyní, Carl Tiflin usedl a natáhl se pro podnos s vejci.
    "Připravil jsi krávy na cestu, Billy?" zeptal se.
    "V dolní ohradě," řekl Billy. "To jsem je tam mohl stejně dobře vzít sám."
    "Jistě, že jsi mohl. Ale člověk potřebuje společnost. Krom toho ti rychle vyschne v krku. Carl Tiflin byl tohle ráno bodrý.
    Jodyho matka nakoukla do dveří. "V kolik si myslíš, že se vrátíte, Carle?"
    "Těžko říct. Musím se sejít s nějakými muži v Salinu. Můžeme být pryč do setmění."

    Vajíčka,káva a velké sušenky rychle zmizely. Jody následoval oba muže ven z domu. Sledoval je, jak nasedli na své koně a vedli šest starých dojnic pryč z ohrady, do kopce, směrem k Salinu.

    OdpovědětVymazat
  4. Veronika Gunárová

    Za rozbřesku vykoukl Billy Buck z chajdy a na chvíli se stoupl na verandu, kde pozoroval nebe. Byl to statný a silný muž s nohama do O, knírem připomínajícího mrože, a s hranatými, oteklými a zároveň svalnatými dlaněmi. Jeho oči byly zahloubené, našedlé, a vlasy ostré jako jehlice, které vyčnívaly z klobouku značky Stetson, ošlehaný Billy si zandával košili do modrých džínsů, zatímco stál na verandě. Uvolnil si pásek a znovu si ho zase upevnil. Pásek pomocí opotřebovaných dírek poukazoval, jak se postupně navyšoval Billův objem za posledních pár let. Když se ujistil o počasí, vysmrkal se tak, že si jednu nosní dírku zacpal ukazováčkem a prudce foukl. Mnul si ruce a kráčel do stájí. Ve stáji hřebelcoval a česal osedlané koně, šeptal jim a když byl v půli práce, železný triagl začal svolávat k domu. Spojil kartáč a hřeblo dohromady, položil je na držák a šel na snídani. Jeho reakce byly tak rozvážné a zároveň mrhaly časem, že když dorazil do domu, slečna Tiflinová ještě pořád zvonila na triangl. Po očku se po něm podívala a odešla do kuchyně. Billy Buck se mezitím posadil na schody, byl pasák kráv a nehodí se, aby šel mezi prvními do kuchyně. Uslyšel pana Tiflera, jak se snaží obout své boty.

    Řinčení trianglu přimělo chlapce k pohybu. Byl to jenom desetiletý chlapec s vlasy připomínající zaprášené seno s laskavýma, stydlivýma očima a s pusou, která se hýbala, když mluvil. Triagl ho vyrušil ze spánku. Nestávalo se mu, aby se neřídil na pronikavou notu. Nikdy se mu to nestávalo, nikomu, nestávalo se to nikomu, koho znal. Ohrnul si zacuchané vlasy z očí a sundal si noční košili. Za chvíli byl převlečen do modré Chamray košile a kombinézy. Byl pozdní letní večer, tak nač se obtěžovat s nasazováním bot. Čekal v kuchyni než matka popošla od dřezu ke kamnům a zase zpět. Poté se umyl a zastrčil si své mokré vlasy za uši. Když odcházel od umyvadla, matka se prudce otočila směrem k němu. Jody se zastyděl.
    „Musím ti ostříhat vlasy dřív než budou ještě delší.“ řekla matka. „ Snídaně je na stole. Pojď sem, ať se může najíst i Billy.“
    Jody seděl u stolu, který měl ubrus vypadající jako bílé voskové plátno, které bylo na některých místech už zašedlé. Vejce na tvrdo ležela v řadě na podnosu. Jody si vzal tři na talíř a přidal si k nim tři silné plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábal kapičku krve ze žloutku.
    Billy Buck s dupotem přihnal dovnitř. „ To ti nic neudělá.“ vysvětloval. „ To je jen znamení, že už tu kohout moc dlouho nebude.“
    Do toho přišel Jodyho vysoký,přísný otec a Jody věděl, že má otec na sobě vysoké boty podle zvuku jeho kroků, ale pro jistotu se podíval pod stůl. Otec zhasl svítilnu nad stolem a rázem spousta denního světla osvětlila místnost.
    Jody se neptal, kde toho dne jezdili jeho otec a Billy Buck, ale v duchu si přál, aby mohl jet s nimi. Jeho otec měl rád disciplínu a řád. Jody ho vždy ve všem poslechl bez zbytečného vyptávání. Carl Tiflin se posadil a natáhl se po podnosu s vejci.
    „Jsou krávy připravené, Billy?“ zeptal se.
    „ V dolní ohradě.“ odpověděl Billy. „ Mohl bych je vzít sám.“
    „ Jsem si jistý, že ano. Ale chlap potřebuje společnost. Kromě toho tě bolí v krku.“ Carl Tiflin měl toho ráno dobrou náladu.
    Matka Jodyho vykoukla ze dvěří. „ V kolik si myslíš, že budete zpátky, Carle?“
    „Tak to nemůžu říct.Musím se ještě vidět s nějakýma chlapama v Salinasu. Můžeme být pryč až do večera.“
    Po vajíčkách, kávě a velkých sušenkách se jen zaprášilo. Jody šel vyprovodit chlapi z domu. Díval se, jak nasedají na koně, vyhánějí šest krav ze ohrady a přes kopec směřem k Salinas.

    OdpovědětVymazat
  5. DÁREK

    Billy Buck se za rozbřesku vynořil z noclehárny a chvíli stál na verandě a díval se na nebe. Byl to malý široký muž s nohama do “o”, mrožím knírem, ruce měl hranaté, dlaně odulé a svalnaté. Měl přemýšlivé, světle šedé oči a vlasy, které mu vyčnívaly zpod klobouku, byly ježaté. Jak tam ošlehaný Billy stál, ještě si zastrkával košili do modrých džín. Rozepnul si pásek a utáhl si ho. Ošoupaná místa vedle každé dírky pásku poukazovala na postupný růst Billyho pupku. Poté, co zjistil, jaké je počasí, vyprázdnil svůj nos tak, že si za zacpal jednu nosní dírku a silně foukl a poté opakoval stejný postup i u druhé dírky. Poté šel ke stodole a mnul si ruce. Hřebelcoval a kartáčoval dva jezdecké koně ve stájích a po celou dobu a ně tiše mluvil. Sotva práci dokončil, rozezněl se v domě na ranči triangl svolávající k jídlu. Billy položil hřeblo a kartáč a šel na snídani. Jeho kroky byly rozvážné, ale časem neplýtval. Proto, když přišel k domu, paní Tiflinová ještě stále zvonila na triangl. Kývla na něj šedivou hlavou a odebrala se do kuchyně. Billy Buck se posadil na schody, protože se staral o dobytek a nebylo by vhodné, pokud by do jídelny vešel jako první. Slyšel pana Tiflina, jak se obouvá.

    Hlasité řinčení trianglu zvedlo Jodyho z postele. Byl to pouze desetiletý chlapec s vlasy barvy slámy a stydlivýma a zdvořilýma šedýma očima, který hýbal s pusou, když přemýšlel. Triangl ho probral ze spánku. Ani ho nenapadlo odporovat tomu nepříjemnému tónu. Nikdy mu neodporoval a stejně tak všichni, co znal. Učesal si rozcuchané vlasy a sundal si noční košili. V mžiku byl oblečen do košile a lacláčů. Bylo pozdní léto, takže boty samozřejmě nebyly třeba. V kuchyni čekal, dokud se jeho matka nedostala od dřezu zpátky ke sporáku. Poté se umyl a prsty si učesal mokré vlasy. Jeho matka se na něj prudce otočila, když odešel od dřezu. Jody stydlivě odvrátil zrak.
    „Musím ti ostříhat vlasy, než je budeš mít dlouhé,” řekla. „Snídaně je na stole. Běž, ať se může přijít nasnídat i Billy.“
    Jody si sedl ke dlouhému stolu, který byl pokrytý bílým voskovaným ubrusem sepraným tu a tam až na látku. Smažená vejce ležela v řádcích na podnose. Jody si dal na talíř tři kousky a pak ještě tři silné plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábl kapičku krve ze žloutku.
    Billy Buck přišel dovnitř. „To není otrávený,“ vysvětlil Billy.
    „To je jenom znamení, který zanechává kohout.“
    Poté vešel Jodyho vysoký a přísný otec a Jody věděl, že má na sobě těžké boty. Ale přesto se podíval pod stůl, aby se ujistil. Otec vypnul olejovou lampu, neboť bylo venku již dostatečné světlo.
    Jody se neptal, kam jeho otec a Billy Buck jedou dnes, ale přál si, aby mohl jet s nimi. Jeho otec byl pedant. Billy ho bez jakýchkoliv otázek poslouchal na slovo. Carl Tiflin se posadil ke stolu a natáhl se pro vejce.
    „Připravil jsi krávy na cestu, Billy?“ zeptal se.
    „Jsou ve spodní ohradě,“ řekl Billy. „Klidně bych je mohl odvézt sám.“
    „Jistě, že bys mohl. Ale muž potřebuje společnost. Mimo to, rychle ti schne v hrdle.“ Carl Tiflin byl toto ráno veselý.
    Jodyho matka vykoukla ze dveří. „V kolik myslíš, že se vrátíte, Carle?“
    „Netuším. Musím se sejít s několika muži v Salinas. Můžeme být pryč až do setmění.“

    Vejce, káva a sušenky zmizely rychle. Jody vyprovodil muže před dům. Sledoval, jak sedají na koně a ženou šest starých dojnic ven z ohrady a přes kopec směrem k Salinas.

    OdpovědětVymazat
  6. BARBORA ČERNÁ
    I. DAR
    Za rozbřesku Billy Buck vyšel z noclehárny ven a chvíli pozoroval oblohu z verandy. Byl to silný a malý muž s mrožím knírem, měl křivé nohy a vyrýsované ruce s drsnými dlaněmi. Měl skleněný šedivý hluboký pohled a ježaté vlasy, které mu vyčnívaly z kovbojského klobouku. Jak stál životem zvětralý Billy na verandě, zastrkával si košili do kalhot. Odepnul si opasek, a zas jej připnul. Na opasku byla znatelná opotřebovaná světlá místa naproti každé dírce, ta ukazovala pozvolný nárůst Billyho pasu v průběhu let. Jakmile uviděl, jaké je počasí, pročistil si nos tak, že nejprve si prstem zacpal jednu dírku a prudce vyfoukl tou druhou. Pak sešel ke stodole a mnul si přitom ruce. Ve stájích vyhřebelcoval a vyčesal dva jezdecké koně, neustále jim tiše něco vyprávěl; sotva dokončil práci, když se na ranči rozezněl železný triangl. Billy zapíchl hřeben a kartář do sebe, položil je na držák a odešel na snídani. Jeho činy byly tak uvědomělé a přitom tak časově rozvážné, že stačil dorazit k domu předtím, než paní Tiflinová přestala na triangl zvonit. Přikývla svou šedou hlavou a odebrala se do kuchyně.
    Billy Buck se posadil na schody, nebylo vhodné pro zaměstnance ranče vstoupit do jídelny první. V domě uslyšel pana Tiflina, jak se souká do svých bot.
    Řinčení trianglu rozpohybovalo chlapce Jodyho. Byl to malý desetiletý kluk, který měl vlasy jako zaprášená sláma, šedivé oči měl plaché a zdvořilé a měl pusu, která mluvila, co si usmyslel. Zvuk trianglu ho vyrušil ze spaní. Ani ho nenapadlo neuposlechnout ten ostrý zvuk. Nikdy to neudělal: vlastně nikdo, koho znal. Odhrnul si zacuchané vlasy z obličeje a svlékl si noční košili. Za okamžik měl na sobě modrou košili z džínoviny a montérky. Navíc při posledních dnech léta samozřejmě nebyl čas na to, se zabývat se nějakými botami. Počkal v kuchyni, dokud se jeho matka nepřemístila od dřezu zpátky ke kamnům. Potom si mohl umýt obličej a sčesat si dozadu vlasy rukou. Když odcházel od dřezu, matka se za ním prudce otočila. Jody odvrátil pohled plaše stranou.
    „Musím tě co nejdříve ostříhat,“ řekla jeho matka. „Snídani máš na stole. Pojď sem, ať se může najíst i Billy.“
    Jody se posadil k dlouhému stolu, přes který byl bílý voskovaný ubrus, který byl místy opotřebovaný až na plátno. Volská oka ležela v řadách na podnose. Jody si nandal na talíř tři vejce a tři silné plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábal skvrnu krve ze žloutku.
    Billy Buck namítl. „Teď už ti to neublíží,“ vysvětlil mu Billy. „To je jenom znamení, který tam zanechá kohout.“
    Chvíli poté vešel Jodyho vysoký a přísný otec a Jody podle dupotu poznal, že má na sobě těžké boty. Ale přesto se pro jistotu podíval pod stůl. Jeho otec zhasl olejovou lampu nad stolem, skrze okna teď svítilo do místnosti dostatek denního světla.
    Jody se nezeptal, kam dnes jeho otec s Billy Buckem mají namířeno, ale tajně si přál, aby mohl jet s nimi. Jeho otec byl tyran. Billy ho bez jakýchkoliv námitek poslouchal na slovo. Carl Tiflin se posadil ke stolu a natáhl se pro podnos s vejci.
    „Jsou krávy připravené na cestu, Billy?“ zeptal se.
    „V dolní ohradě,“ řekl Billy. „Klidně bych je tam mohl odvézt sám.“
    „Jsem si jistý, že ano. Ale muž potřebuje společnost. Mimo to, tvůj krk vyschne celkem rychle.“ Carl Tiflin byl dnes ráno veselý.
    Jodyho matka vykoukla ze dveří. „Kdy se asi tak vrátíte, Carle?“
    „Těžko říct. Musím se sejít s několika muži v Salinas. Můžeme být pryč až do setmění.“

    Vejce společně s kávou a sušenkami zmizely rychle. Jody vyprovodil muže z domu. Sledoval, jak nasedají na koně a vyhánějí ven z ohrady šest starých dojnic dál na kopec, směrem k Salinas.

    OdpovědětVymazat
  7. Birnerová
    Dárek
    Za rozbřesku vyšel Billy Buck z domu a na chvíli se postavil na verandě a díval se na nebe. Byl to široký mužík, s nohama do O, knírem jako mrož a hranatými, svalnatými dlaněmi. Měl šedé, hloubavé oči a vlasy vyčnívající zpod klobouku byly rovné jako kolíky a ošlehaný Billy si ve stoje ještě zastrkoval košili do modrých džín. Rozepnul si pásek a znovu ho utáhl. Podle lesklých, otlačených míst na pásku bylo vidět, jak se jeho pas v průběhu let zvětšoval. Když se ujistil o počasí, vysmrkal se tím, že si zacpal jednu nosní dírku po druhé a silně frknul. Potom se vydal do stodoly. Vyhřebelcoval a vykartáčoval dva koně ve stájích, zatímco na ně celou dobu potichu mluvil; sotva stačil svou práci dokončit, když na ranči začal zvonit zvon. Billy položil kartáč a hřeblo na zábradlí a šel na snídani. Jeho jednání bylo promyšlené, ale přesto tak rychlé, že dorazil do domu dřív, než paní Tiflinová přestala zvonit. Kývla na něj šedovlasou hlavou a odebrala se do kuchyně. Billy Buck si sedl na schody, protože byl jen pasáček krav a nebylo by vhodné, kdyby vešel první do jídelny. Slyšel pana Tiflina, jak si nazouvá boty.
    Vysoký tón trianglu rozhýbal Jodyho. Byl to malý, desetiletý chlapec s nažloutlými vlasy a stydlivýma šedýma očima a s pusou, která se hýbala, když přemýšlel. Triangl ho probudil. Ani by ho nenapadlo neuposlechnout ten pronikavý zvuk. On, ani nikdo koho znal, by se toho nikdy neodvážil. Sčesal si rozcuchané vlasy z tváře a svlékl si noční košili. Po chvíli už byl oblečený v modré pracovní košili a lacláčích. Bylo léto, takže s botami si hlavu nelámal. Čekal v kuchyni, dokud se jeho matka nepřesunula od dřezu ke sporáku. Potom se umyl a prsty si sčesal mokré vlasy. Jeho matka se na něj utrhla, když odcházel od dřezu. Jody plaše uhnul pohledem.
    „Brzo ti budu muset ostříhat vlasy,“ řekla jeho matka. „Snídaně je na stole. Běž do jídelny a Billy může jít za tebou.“
    Jody seděl u dlouhého stolu, který byl prostřený bílým, na některých místech sepraným, nepromokavým plátnem. Smažená vejce ležela v řadách na tácu. Jody si na svůj talíř nandal tři vejce a poté ještě tři tlusté plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábnul flíček krve z jednoho žloutku. Billy Buck …. . „To ti neublíží,“ vysvětloval Billy. „To je jen znamení, které nechává kohout.“
    Jodyho vysoký, nepříjemný otec vstoupil a Jody ze zvuku na podlaze poznal, že měl na sobě vysoké boty, ale i tak se podíval pod stůl, jen aby měl jistotu. Jeho otec zhasnul olejovou lampu nad stolem, protože okny se sem dostávalo dost ranního světla.
    Jody se neptal kam jeho otec a Billy Buck dnes pojedou, ale přál si, aby mohl jet s nimi. Jeho otec byl pedant. Jody ho ve všem poslouchal na slovo. Carl Tiflin se posadil a natáhl se pro tác s vejci.
    „Jsou krávy připravené, Billy?“ zeptal se.
    „Ve spodní ohradě,“ řekl Billy. „Mohl bych je dovést dovnitř sám.“
    „Jistě že bys mohl. Ale chlap potřebuje společnost. Navíc ti dost vysychá v krku.“ Carl Tiflin byl to ráno veselý.
    Jodyho matka vyklonila hlavu ze dveří. „V kolik hodin se asi vrátíte, Carle?“
    „To nevím. V Salinasu musím navštívit hodně chlapů. Můžeme být pryč do tmy.“
    Vejce a káva a velké suchary hned zmizely. Jody následoval dva muže ven z domu. Pozoroval je, jak nasedají na koně a vyvádějí šest starých dojnic z ohrady a odjíždějí přes kopce směrem k Salinasu.

    OdpovědětVymazat
  8. Pospíšilová

    I. Dar
    Za rozbřesku vyšel Billy Buck z noclehárny, na chvíli se zastavil na verandě a vzhlédl k obloze. Byl to mohutný křivonohý chlapík s mrožím knírem a mohutnýma rukama se svalnatými, mozolnatými dlaněmi. Jeho modrošedé oči měly hloubku a vlasy vyčnívající z jeho stetsonu byly zubaté, ošlehaný Billy se ještě stále snažil zastrčit si košili do modrých džínů. Rozepnul si pásek a znovu ho utáhl. Ten pásek, pomocí ošoupaných míst naproti každé dírce, mapoval růst Billyho břicha během let. Jakmile zkontroloval počasí, uvolnil si Billy obě nosní dírky tím, že vždy jednu z nich zacpal ukazovákem a mohutně smrknul. Poté mnoucí si ruce vešel do stájí. Vyhřebelcoval a vyčesal dva jezdecké koně ve stání, celou dobu k nim šeptem promlouval, sotva byl hotový, rozezněl se rančem zvuk kovového trianglu. Billy spojil kartáč s hřibílkem, položil je na zábranu a šel na snídani. Billy šel opatrně, ale zároveň neztrácel čas, takže dorazil k domu, když paní Tiflinová stále ještě zvonila na jídelní triangl. Pokynula mu svou prošedivělou hlavou a zmizela v kuchyni. Billy Buck se posadil na schody, byl honák a nehodilo by se vejít do jídelny jako první. Z domu slyšel jak si pan Tiflin naráží na nohy boty.

    Vysoký, zvonivý zvuk trianglu vyburcoval Jodyho tělo k pohybu. Byl to ještě mladíček, desetiletý s vlasy barvy suché slámy a plachýma, zdvořilýma očima šedivé barvy s pusou, která se hýbala, když přemýšlel. Jídelní triangl ho vytrhl ze spánku. Nikdy ho nenapadlo ten dotěrný zvuk ignorovat. Vždy ho poslech, stejně jako každý koho znal. Odhrnul si zacuchané vlasy z obličeje a svlékl noční košili. V momentě byl oblečený do modré pracovní košile a tepláků. Byl čas pozdního léta, takže zabývat se botami nebylo třeba. V kuchyni počkal, dokud matka nepřešla od umyvadla zpátky k plotně. Poté se umyl a mokré vlasy si sčesal dozadu prsty. Když ustoupil od umyvadla matka se na něj zpříma zahleděla. Jody plaše uhnul pohledem.

    “ Brzy ti budu muset ostříhat vlasy,“ poznamenala matka. “Snídaně je na stole, pospěš si dovnitř, ať může přijít Billy.“

    Jody seděl u dlouhého stolu pokrytého voskovaným ubrusem, místy sepraným až k samotné látce. Na táce ležela v řadách smažená vejce. Jody si tři nandal na talíř a přidal tři silné plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábl krvavou tečku z jednoho žloutku.

    Billy Buck vpochodoval do místnosti. “To ti nic neudělá,“vysvětloval Billy. “To jen znamená, že máte kohouta.“ Potom vešel do místnosti Jodyho vysoký, přísný otec a Jody věděl podle zvuků vydávaných podlouhou, že má na nohou své boty, ale stejně pro kontrolu nakoukl pod stůl. Otec zhasl olejovou lampu visící nad stolem, protože okny přicházelo spoustu denního světla. Jody se neptal kam otec s Billy Buckem ten den pojedou, ale přál se k nim přidat. Jeho otec byl pedant. Jody ho vždy ve všem poslechl, bez jakýchkoli otázek. Carl Tiflin se posadil a natáhl se po tácu s vejci.

    “Jsou krávy připravená vyrazit Billy?“zeptal se.

    “Ve spodní ohradě,“ odvětil Billy. “Klidně bych je mohl vzít sám.“

    “Jasně, že bys moch, ale chlap potřebuje společnost. Navíc tě dost často přepadá žízeň.“ Carl Tiflin byl to ráno v dobré náladě.

    Jodyho matka nakoukla do dveří. “V kolik hodin by ses měl vrátit Carle?“

    “Nevím jistě, musim se podívat na pár chlapů v Salinas. Možná se vrátim až za tmy.“

    Vejce, káva a velké sušenky rychle zmizely. Jody ty dva muže sledoval až ven z domu. Díval se jak nasedli na koně , vyhnali šest starých dojnic z ohrady a vyrazily přes kopec směrem k Salinas.

    OdpovědětVymazat
  9. I. DÁREK

    Za rozbřesku vyšel Billy Buck z noclehárny, na chvíli se zastavil na verandě a pozoroval nebe. Byl to široký chlap s křivýma nohama a mrožím knírem, měl hranaté ruce se zbytnělými a svalnatými dlaněmi. Měl přemýšlivé modrošedé oči a vlasy, které mu čouhaly zpod stetsonu byly jako hřebíky a ošlehaný Billy si ještě zastrkával košili do modrých džínových kalhot. Povolil a zase si utáhl pásek. Lesklé plochy naproti každé dírce ukazovaly, jak se Billy během let zvětšoval v pase. Když se přesvědčil, jaké bude počasí, palcem a ukazováčkem si zuřivě vyprázdnil obě nosní dírky. Zamnul si ruce, zatímco mířil ke stodole.



    Hřebelcoval a kartáčoval dva osedlané koně ve stájích a neustále k nim tiše hovořil; sotva byl s nimi hotov, když se z ranče ozval zvonivý železný zvuk. Srovnal kartáček na ohradu a šel na snídani. Jeho pohyby byly tak nenucené a zabíraly akorát tolik času, aby dorazil k domu, když paní Tifflinová ještě zvonila na železo. Kývla na něj šedivou hlavou a zmizela v kuchyni. Billy Buck si sedl na schody, protože byl od krav a nehodilo by se, aby do jídelny šel první. Slyšel, jak uvnitř domu dupou boty pana Tifflina.

    Chlapec Jody s vysokým zvonivým zvukem železa vyskočil. Byl to malý desetiletý kluk s vlasy jako prašná žlutá tráva a stydlivýma zdvořilýma očima a ústy, která se uměla otvírat. Železo ho vzbudilo. Ani ho nenapadlo ten ostrý zvuk neposlechnout. Nikdy si to ani on, ani nikdo, koho znal, nedovolil. Smetl si zacuchané vlasy z očí a svlékl si župan. Ve chvíli byl obelečený v modré pracovní košili a overalu. S botami se přirozeně neobtěžoval, bylo pozdní léto. V kuchyni čekal, až se jeho matka vrátí od dřezu ke kamnům. Pak se umyl a prsty si načechral mokré vlasy. Když odcházel od umyvadla, matka se na něj prudce otočila. Jody sklopil oči.


    „Musím ti co nejdřív ostříhát vlasy,“ řekla matka. „Snídaně je na stole. Běž dovnitř, ať může přijít Billy.“
    Jody se posadil k dlouhému stolu prostřeném bílým plátnem, na několika místech sepraným. Smažená vejce legela v řadě na podnose. Jody si nandal si vejce a pokračoval s třemi tlustými plátky křupavé slaniny. Opatřně střel kapičku krve k jednoho žloutku.

    Billy Buck vpadl dovnitř. „To ti neublíží,“ vysvětloval Billy. „To je jen znamení, co nechává kohout.“ Jodyho vysoký, přísný otec vešel a Jody hned věděl, že má na sobě pracovní boty, ale přeci jen to pod stolem zkontroloval, pro jistotu. Otec zhasl petrolejku nad stolem, okny pronikalo spousta ranního světla.



    Jody se otce nezeptal, kam ten den s Billy Buckem mířili, ale přál si, aby mohl jet s nimi. Jeho otec vyznával disciplínu. Jody ho bez okolků poslouchal. Carl Tiflin se posadil a sáhl po podnosu s vejci.
    „Připravils krávy, Billy?“ zeptal se.
    „Ve spodní ohradě,“ odpověděl Billy. „Moh bych je vzít sám.“
    „Jasně, že moh. Ale chlap potřebuje společnost. A kromě toho jednomu pěkně vyschne.“ Carl Tiflin byl toho rána v dobrém rozmaru.
    Jodyho matka strčila hlavu do dvěří. „V kolik si myslíš, že budete zpátky, Carle?“
    „Těžko říct. Mám nějaký chlapi v Salinas. Možná budu pryč až do tmy.“

    Vejce, káva a veliké sušenky rychle zmizely. Jody doprovodil muže z domu. Sledoval, jak sedlají koně a odvádějí šest dojnic z ohrady a vyrážejí přes kopec do Salinas.

    OdpovědětVymazat
  10. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  11. I. DÁREK

    Za rozbřesku vyšel Billy Buck z noclehárny, na chvíli se zastavil na verandě a vzhlédl k obloze. Byl to široký chlap s křivýma nohama a mrožím knírem, měl hranaté ruce se zbytnělými a svalnatými dlaněmi. Jeho přemýšlivé oči byly modrošedé a vlasy mu čouhaly zpod stetsonu jako hřebíky a jak stál, zastrkával si ještě ošlehaný Billy košili do modrých džínových kalhot. Povolil si a zase utáhl pásek. Lesklé plochy naproti každé dírce ukazovaly, jak se Billy během let zvětšoval v pase. Když se přesvědčil, jaké bude počasí, palcem a ukazováčkem si okázale vyprázdnil obě nosní dírky. Mnul si ruce, zatímco mířil ke stodole.

    Hřebelcoval a kartáčoval dva osedlané koně ve stájích a neustále k nim tiše hovořil; sotva byl s nimi hotov, když se z ranče ozval zvonivý železný zvuk. Srovnal kartáče na ohradu a šel na snídani. Jeho pohyby byly tak nenucené a zabíraly akorát tolik času, aby dorazil k domu, když paní Tiflinová ještě zvonila na železo. Kývla na něj šedivou hlavou a zmizela v kuchyni. Billy Buck si sedl na schody, protože byl čeledín a nehodilo se, aby do jídelny šel první. Slyšel, jak uvnitř domu dupou boty pana Tiflina.

    Chlapec Jody se dal s vysokým zvonivým zvukem železa do pohybu. Byl to malý desetiletý kluk s vlasy jako prašná žlutá tráva, stydlivýma zdvořilýma očima a ústy, kterými se uměl ohánět. Železo ho vzbudilo. Ani ho nenapadlo ten ostrý zvuk neposlechnout. Nikdy si to ani on, ani nikdo, koho znal, nedovolil. Smetl si zacuchané vlasy z očí a svlékl si župan. Ve chvíli byl oblečený v modré pracovní košili a kalhoty s laclem. S botami se přirozeně neobtěžoval, bylo pozdní léto. V kuchyni čekal, až se jeho matka vrátí od dřezu ke kamnům. Pak se umyl a prsty si načechral mokré vlasy. Když odcházel od umyvadla, matka se na něj prudce otočila. Jody sklopil oči.

    „Musím ti co nejdřív ostříhat vlasy,“ řekla matka. „Snídaně je na stole. Běž dovnitř, ať může přijít Billy.“
    Jody se posadil k dlouhému stolu prostřenému bílým plátnem, na několika místech sepraným. Smažená vejce ležela v řadě na podnose. Jody si nandal si vejce a pokračoval třemi tlustými plátky křupavé slaniny. Opatrně setřel kapičku krve z jednoho žloutku.

    Billy Buck vkročil dovnitř. „To ti neublíží,“ vysvětloval Billy. „To je jen takový znamení, co nechává kohout.“ Objevil se Jodyho vysoký, přísný otec a Jody hned slyšel, že má na sobě pracovní boty, ale přeci jen to pod stolem zkontroloval, pro jistotu. Otec zhasl petrolejku nad stolem, okny dovnitř pronikala spousta ranního světla.

    Jody se otce nezeptal, kam ten den s Billy Buckem mířili, ale přál si, aby mohl jet s nimi. Jeho otec vyznával disciplínu. Jody ho bez okolků poslouchal. Carl Tiflin se posadil a sáhl po podnosu s vejci.
    „Připravils krávy, Billy?“ zeptal se.
    „Ve spodní ohradě,“ odpověděl Billy. „Moh’ bych je vzít sám.“
    „Jasně, že moh’. Ale chlap potřebuje společnost. A kromě toho jednomu pěkně vyschne.“ Carl Tiflin byl toho rána v dobrém rozmaru.
    Jodyho matka strčila hlavu do dvěří. „V kolik tak budete zpátky, Carle?“
    „Těžko říct. Mám nějaký chlapy v Salinas. Možná budu pryč až do tmy.“

    Po vejcích, kávě a vdolcích se rychle zaprášilo. Jody doprovodil oba muže z domu. Sledoval, jak sedlají koně, odvádějí šest dojnic z ohrady a vyrážejí přes kopec do Salinas.

    OdpovědětVymazat
  12. Birnerová
    Dárek
    Za rozbřesku vyšel Billy Buck z domu a na chvíli se postavil na verandě a díval se na nebe. Byl to mohutný muž, s nohama do O, knírem jako mrož a hranatými, svalnatými dlaněmi. Měl šedé, hloubavé oči a vlasy vyčnívající zpod klobouku, byly rovné jako kolíky, ošlehaný Billy si ve stoje ještě zastrkoval košili do modrých džín. Rozepnul si pásek a znovu ho utáhl. Podle lesklých, otlačených míst na pásku bylo vidět, jak se jeho pas v průběhu let zvětšoval. Když se ujistil o počasí, vysmrkal se tím, že si zacpal jednu nosní dírku po druhé a silně frknul. Potom se vydal do stodoly. Vyhřebelcoval a vykartáčoval dva koně ve stájích, zatímco na ně celou dobu potichu mluvil; sotva stačil svou práci dokončit, když na ranči začal zvonit triangl. Billy položil kartáč a hřeblo na zábradlí a šel na snídani. Jeho kroky byly promyšlené, ale přesto tak rychlé, že dorazil do domu dřív, než paní Tiflinová přestala zvonit. Kývla na něj prošedivělou hlavou a odebrala se do kuchyně. Billy Buck si sedl na schody, protože se jen staral o dobytek a nebylo by vhodné, kdyby vešel do jídelny první. Slyšel pana Tiflina, jak si nazouvá boty.
    Vysoký tón trianglu rozhýbal Jodyho. Byl to malý, desetiletý chlapec s nažloutlými vlasy a stydlivýma šedýma očima a s pusou, která se hýbala, když přemýšlel. Triangl ho probudil. Ani by ho nenapadlo neuposlechnout ten pronikavý zvuk. On, ani nikdo koho znal, by se toho nikdy neodvážil. Sčesal si rozcuchané vlasy z tváře a svlékl si noční košili. Po chvíli už byl oblečený v modré pracovní košili a kalhotách a laclem. Bylo léto, takže s botami si hlavu nelámal. Čekal v kuchyni, dokud se jeho matka nepřesunula od dřezu ke sporáku. Potom se umyl a prsty si sčesal mokré vlasy. Jeho matka se na něj ostře otočila, když odcházel od dřezu. Jody plaše uhnul pohledem.
    „Brzy ti budu muset ostříhat vlasy,“ řekla jeho matka. „Snídaně je na stole. Běž do jídelny ať může jít Billy za tebou.“
    Jody seděl u dlouhého stolu, který byl prostřený bílým, na některých místech sedřeným, nepromokavým plátnem. Smažená vejce ležela v řadách na tácu. Jody si dal na svůj talíř tři vejce a poté ještě tři tlusté plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábnul flíček krve z jednoho žloutku. Billy Buck vešel dovnitř. „To ti neublíží,“ vysvětloval Billy. „To je jen znamení, které nechává kohout.“
    Jodyho vysoký, přísný otec vstoupil a Jody ze zvuku na podlaze poznal, že má na sobě vysoké boty, ale i tak se podíval pod stůl, jen aby měl jistotu. Jeho otec zhasl olejovou lampu nad stolem, protože okny se sem dostávalo dost ranního světla.
    Jody se neptal kam jeho otec a Billy Buck dnes pojedou, ale přál si, aby mohl jet s nimi. Jeho otec byl velmi přísný. Jody ho ve všem poslouchal na slovo. Carl Tiflin se posadil a natáhl se pro tác s vejci.
    „Jsou krávy připravené, Billy?“ zeptal se.
    „Ve spodní ohradě,“ řekl Billy. „Mohl bych je klidně dovést sám.“
    „Jistě, že bys mohl. Ale chlap potřebuje společnost. Navíc ti dost vysychá v krku.“ Carl Tiflin byl to ráno veselý.
    Jodyho matka vykoukla ze dveří. „V kolik hodin se asi vrátíte, Carle?“
    „To nevím. V Salinas musím navštívit hodně chlapů. Můžeme být pryč do tmy.“
    Vejce a káva a velké vdolky hned zmizely. Jody následoval dva muže ven z domu. Pozoroval je, jak nasedají na koně a vyvádějí šest starých dojnic z ohrady a odjíždějí přes kopce směrem k Salinas.

    OdpovědětVymazat
  13. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  14. I. Dárek
    Za rozbřesku se Billy Buck vynořil z ubytovny, na chvíli se zastavil na verandě a koukal na nebe. Byl to malý, široký chlap s nohama do Ó, mrožím knírem a s rukama hranatých tvarů a svalnatých dlaní. Měl zamyšlené, modrošedé oči a vlasy, které mu trčely zpod stetsonu, měl rovné, a jak tam ošlehaný Billy stál na verandě, ještě si zastrkával košili do modrých kalhot. Rozepnul si pásek a znovu ho utáhl. Pásek, podle leskle ošoupaných míst naproti každé dírce ukazoval, jak Billy za ta léta přibral. Když zkouknul počasí, vysmrkal se přidržením jedné nosní dírky ukazovákem a silným výdechem tou druhou. Potom šel dolů do stájí a mnul si ruce. Vykartáčoval a vyhřebelcoval dva jezdecké koně ve stáních a celou dobu k nim potichu mluvil; a stěží měl hotovo, když se rančem začalo nést řinčení železného trianglu. Billy spojil kartáč a hřeblo dohromady, položil je na zábradlí a vyšel na snídani. Jeho konání bylo promyšlené a přeci časově tak úsporné že přišel k domu zatím co paní Tiflinová ještě stále zvonila na triangl. Kývla na něj svou šedou hlavou a vrátila se do kuchyně. Billy Buck se usadil na schody, protože by bylo nevhodné, aby jako čeledín vešel do jídelny první. Z domu uslyšel pana Tiflina, jak si nazouvá boty.
    Vysoký zvuk řinčení trianglu Jodyho rozpohybovalo. Byl to jenom malý kluk, sotva desetiletý, s vlasy jako sláma a slušnýma, plachýma očima šedé barvy a pusou, která se hýbala když přemýšlel. Triangl ho probudil. Ani ho nenapadl neuposlechnout naléhavý zvuk. Nikdy to neudělal: Nikdo koho znal to nikdy neudělal. Odhrábnul si zacuchané vlasy z očí a sundal si noční kosily. Během chvilky byl navlečen do modré bavlněné košile a kalhot s laclem. Bylo pozdní léto, a tedy samozřejmě nebylo třeba se obtěžovat s botami. V kuchyni čekal, až matka přejde od dřezu zpět k plotně. Potom se umyl a prsty si shrnul vlasy dozadu. Matka se na něj ostře podívala, když odešel od dřezu. Jody se plaše podíval stranou.
    „Budu tě muset brzy ostříhat,“ řekla matka. „Snídaně je na stole. Tak běž dovnitř, ať může přijít Billy.“
    Jody se usadil k dlouhému stolu potaženému bílým, voskovaným plátnem místy prodřeným až na látku. Volská oka byla připravena v řadách na tácech. Jody si na talíř naložil tři vejce na talíř a pokračoval třemi silnými plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábal krvavý flek z jednoho ze žloutků.
    Billy Buck vkročil dovnitř. „To ti neublíží,“ Vysvětloval. „To je jenom značka co nechává kohout.“
    Jodyho vysoký, striktní otec potom vešel a Jody už po zvuku poznal že měl boty, přesto se ale podíval pod stůl, jen pro jistotu. Otec zhasnul olejovou lampu nad stolem, protože v místnosti z oken proudilo ranní světlo.
    Jody se neptal kam měli Billy Buck a otec ten den namířeno, ale přál si, aby mohl jet s nimi. Jeho otec byl opravdu přísný. Jody ho poslouchal na slovo bez otázek. Teď se Carl Tiffin usadil a natáhnul se pro tác s vejci.
    „Připravil jsi krávy, Billy?“ zeptal se.
    „Jsou v dolní ohradě,“ řekl Billy „Klidně bych je tam mohl vzít sám."
    „Jasně že bys mohl. Ale chlap potřebuje společnost. A navíc ti rychle vysychá v krku.“ Carl Tiffin měl veselou náladu to ráno.
    Jodyho marka vykoukla ze dveří. „Kdy myslíš že se vrátíte, Carle?“
    „Těžko říct. Mám se sejít s pár chlapama v Salinasu. Může být pryč až do večera.“
    Vejce, káva a velké vdolky rychle zmizely. Jody následoval oba muže ven z domu. Pozoroval je jak nasedají na své koně, vyhánějí šest starých dojnic z ohrady a vyrážejí přes kopec směrem k Salinasu.

    OdpovědětVymazat
  15. FINAL - N. Magrotová

    Za rozbřesku vyšel Billy Buck z noclehárny, na chvíli se zastavil na verandě a vzhlédl k obloze. Byl to široký chlap s křivýma nohama a mrožím knírem a hranatýma rukama s mohutnými a svalnatými dlaněmi. Měl přemýšlivé modrošedé oči, vlasy mu čouhaly zpod stetsonu jako hřebíky a jak stál, zastrkával si ještě ošlehaný Billy košili do modrých džínových kalhot. Povolil a zase si utáhl pásek. Lesklé plochy vedle každé dírky naznačovaly, jak se Billy během let zvětšoval v pase. Když se přesvědčil, jaké bude počasí, palcem a ukazováčkem si prudce vyprázdnil obě nosní dírky. Mnul si ruce, zatímco mířil ke stáji.

    Hřebelcoval a kartáčoval dva jezdecké koně ve stáních a neustále k nim tiše hovořil; sotva byl s nimi hotov, když se z ranče ozval zvonivý železný zvuk. Spojil kartáč s hřibílkem, položil je na ohradu a šel na snídani. Jeho pohyby byly tak nenucené a zabíraly přesně tolik času, aby dorazil k domu, když paní Tiflinová ještě zvonila na železný triangl. Kývla na něj šedivou hlavou a zmizela v kuchyni. Billy Buck si sedl na schody, protože byl čeledín a nehodilo se, aby šel do jídelny první. Slyšel, jak si uvnitř pan Tiflin nazouvá boty.

    Vysoký zvonivý zvuk železného trianglu vyburcoval Jodyho k pohybu. Byl to malý desetiletý kluk s vlasy barvy suché slámy, stydlivýma zdvořilýma očima a ústy, kterými pohyboval, když přemýšlel. Železo ho vzbudilo. Ani ho nenapadlo ten ostrý zvuk neposlechnout. Nikdy si to ani on, ani nikdo, koho znal, nedovolil. Smetl si zacuchané vlasy z očí a svlékl si noční košili. Ve chvíli byl oblečený v modré pracovní košili a kalhoty s laclem. S botami se přirozeně neobtěžoval, bylo pozdní léto. V kuchyni čekal, až se jeho matka vrátí od dřezu ke kamnům. Pak se umyl a prsty si projel mokré vlasy. Když odcházel od umyvadla, matka se na něj prudce otočila. Jody sklopil oči.

    „Musím ti co nejdřív ostříhat vlasy,“ řekla matka. „Snídaně je na stole. Běž dál, ať může Billy dovnitř.“
    Jody se posadil k dlouhému stolu prostřenému bílým voskovaným plátnem, na několika místech ošoupaným. Smažená vejce ležela v řadě na podnose. Jody si na talíř naložil vejce a pokračoval třemi tlustými plátky křupavé slaniny. Opatrně setřel kapičku krve z jednoho žloutku.

    Billy Buck vkročil dovnitř. „To ti neublíží,“ vysvětloval Billy. „To je jen takový znamení, co nechává kohout.“ Objevil se Jodyho vysoký, přísný otec a Jody hned podle zvuku poznal, že má na sobě pracovní boty, ale přeci jen to pro jistotu pod stolem zkontroloval. Otec zhasl olejovou lampu nad stolem, okny dovnitř pronikala spousta ranního světla.

    Jody se otce nezeptal, kam mají ten den s Billy Buckem namířeno, ale přál si, aby mohl jet s nimi. Jeho otec vyznával pořádek. Jody ho bez okolků poslouchal. Carl Tiflin se posadil a sáhl po podnosu s vejci.
    „Připravils krávy, Billy?“ zeptal se.
    „Ve spodní ohradě,“ odpověděl Billy. „Moh’ bych je vzít sám.“
    „Jasně, že moh’. Ale chlap potřebuje společnost. Navíc bys moh’ dostat žízeň.“ Carl Tiflin byl toho rána v dobrém rozmaru.
    Matka strčila hlavu do dvěří. „V kolik tak budete zpátky, Carle?“
    „Těžko říct. Mám se vidět s pár chlapama v Salinas. Možná budu pryč až do tmy.“

    Po vejcích, kávě a vdolcích se jen zaprášilo. Jody doprovodil oba muže z domu. Sledoval, jak sedlají koně, odvádějí šest dojnic z ohrady a vyrážejí přes kopec do Salinas.

    OdpovědětVymazat
  16. Henrieta Liptáková

    I. DÁREK
    Billy Buck se za rozbřesku vynořil z noclehárny, chvíli stál na verandě a pozoroval oblohu. Byl to rozložitý, křivonohý malý chlapík s mrožím knírkem, hranatými rukama, které měly odulé a svalnaté dlaně. Oči měl rozjímavé a vodnatě šedé, špičaté vlasy mu trčely zpod klobouku a větrem ošlehaný Billy zastrkával košili do modrých džín, když stál na verandě. Odepnul pásek a znovu ho utáhl. Pásek ukázal, dle opotřebovaných lesklých míst naproti každé dírce, jak se Billy postupně během let zakulacoval. Když už omrkl počasí, vyčistil si Billy každou nosní dírku tím, že tu druhou uzavřel ukazováčkem a divoce foukl. Pak odešel do stájí a mnul si ruce. Ve stání vyhřebelcoval a vykartáčoval dva jezdecké koně se sedly a celou dobu k nim tiše mluvil; sotva dokončil práci, když se na ranči rozezvonil triangl. Billy zapíchl kartáč a hřeblo k sobě, položil je na zábradlí a šel nahoru na snídani. Jeho jednání bylo záměrné a přesto spořilo čas, když tedy přišel do domu, paní Tiflinová ještě zvonila na triangl. Kývla na něj šedou hlavou a odešla do kuchyně. Billy si sedl na schody, nebylo by vhodné, aby šel do kuchyně jako první, protože byl pouze čeledín. Uslyšel v domě pana Tiflina jak si nazouvá boty.

    Hlasitému řinčení trianglu přinutilo Jodyho k pohybu. Byl to malý, sotva desetiletý kluk s vlasy jako sluncem sežehnutá tráva a s plachýma, zdvořilýma, šedýma očima a pusou, která pracovala kdykoli nad něčím přemýšlel. Triangl ho vzbudil. Nenapadlo ho neuposlechnout ten pronikavý zvuk. Nikdy. Ani nikoho koho znal. Odhrnul zacuchané vlasy z očí a sundal si noční košili. Během chvilky se oblékl do modré bavlněné košile a kalhoty s laclem. Bylo pozdní léto, takže nebyla potřeba se obtěžovat s botami. V kuchyni čekal do chvíle, než matka přešla od dřezu zpět ke kamnům. Poté se umyl a prsty odhrnul mokré vlasy. Matka se k němu prudce otočila, když odcházel od dřezu. Jody pohlédl plaše stranou.
    "Musím ti ostříhat vlasy než budou dlouhé" řekla matka. "Snídaně je na stole. Pojď dovnitř ať se může nasnídat i Billy."
    Jody seděl u dlouhého stolu, pokrytého bílým voskovaným plátnem, které bylo na některých místech prodřené. Smažená vejce ležela na podnosu. Jody si nandal tři vejce na talíř a tři silné plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábal krev z jednoho z vaječných žloutků.
    Billy Buck přišel dovnitř. "To ti neublíží," vysvětlil Billy. "To je jen znamení, které po sobě kohout zanechal.
    Jodyho vysoký, přísný otec v tu chvíli vešel a Jody podle zvuku kroků poznal, že měl obuté boty, ale i tak se podíval pod stůl, aby se ujistil. Otec zhasl olejovou lampu nad stolem, protože oknem proudila spousta ranního světla. Jody se neptal,kam otec a Billy Buck ten den pojedou, ale přál si, aby mohl jít s nimi. Jeho otec byl velmi přísný. Jody ho poslechl ve všem bez jakýchkoliv otázek. Carl Tiflin si sedl ke stolu a natáhl se pro talíř s vejci.
    "Připravil jsi krávy na cestu Billy?" zeptal se.
    "V dolní ohradě," řekl Billy. "Klidně bych je mohl do města dohnat sám."
    "Určitě bys mohl. Ale chlap potřebuje společnost. Kromě toho tě často přepadá žízeň .“Carl Tiflin byl tohle ráno veselý.
    Jodyho matka vykoukla ze dveří.
    "Kdy myslíš, že budete doma Carle?"
    "Těžko říct. Musím zajít za pár chlápky v Salinas. Asi budeme pryč až do setmění.

    Vajíčka, kafe a vdolky zmizely během chvilky. Jody vyprovodil oba muže z domu. Sledoval je jak nasedají na koně, ženou šest starých dojnic ze stodoly a přejíždějí kopec směrem k Salinas.


    OdpovědětVymazat
  17. Veronika Gunárová

    Za rozbřesku Billy Buck vyšel ze stodoly a na chvíli se zastavil na verandě, kde pozoroval nebe. Byl to statný a silný muž s nohama do O, knírem připomínajícího mrože, a ruce měl hranaté, se svalnatými, mozolnatými dlaněmi. Jeho oči byly zahloubené, našedlé, a vlasy,které mu vyčnívaly z klobouku, byly ježaté. Ošlehaný Billy si zandával košili do modrých džínsů, zatímco stál na verandě. Uvolnil si pásek a znovu ho zase upevnil. Pásek plný opotřebovaných dírek poukazoval, jak se jeho pas v průběhu let zvětšoval. Když se ujistil o počasí, vysmrkal se tak, že si jednu nosní dírku zacpal ukazováčkem a prudce foukl. Mnul si ruce a kráčel do stájí. Ve stání hřebelcoval a česal osedlané koně, šeptal jim a když sotva skončil svou práci, železný triangl začal svolávat k domu. Spojil kartáč a hřeblo dohromady, položil je na držák a šel na snídani. Jeho reakce byly tak rozvážné a zároveň nemrhaly časem, že když dorazil do domu, paní Tiflinová ještě pořád zvonila na triangl. Kývla na něj prošedivělou hlavou a odešla do kuchyně. Billy Buck se mezitím posadil na schody, byl pasák krav a nebylo by vhodné, aby vešel do jídelny jako první. Uslyšel pana Tiflera, jak si nazouvá boty. 

    Řinčení trianglu přimělo chlapce k pohybu. Byl to sotva desetiletý chlapec s vlasy připomínající slámu s laskavýma, stydlivýma očima a s pusou, která se hýbala, když přemýšlel. Triangl ho vyrušil ze spánku. Ani ho nenapadlo neuposlechnout ten ostrý zvuk. Nikdy to neudělal, vlastně nikdy, koho znal. Odhrnul si zacuchané vlasy z očí a sundal si noční košili. Za chvíli byl převlečen do modré odrbané košile a kombinézy. Bylo pozdní léto tak nač se obtěžovat s nazouváním bot. Čekal v jídelně dokud matka nešla od dřezu ke kamnům a zase zpět. Poté se umyl a zastrčil si mokré vlasy za uši. Když odcházel od umyvadla, matka se prudce otočila směrem k němu. Jody stydlivě odvrátil zrak.
    „Musím ti ostříhat vlasy než budou ještě delší.“ řekla matka. „ Snídaně je na stole. Běž, ať se může najíst i Billy.“
    Jody seděl u stolu, s omyvatelným ubrusem, na některých místech už prodřený. Smažená vejce ležela v řadě na podnosu. Jody si vzal tři na talíř a přidal si k nim tři silné plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábal kapičku krve ze žloutku.
    Billy Buck vstoupil. „ To ti nic neudělá.“ vysvětloval. „ To jen kohout po sobě nechává znamínko.“
    Poté vešel Jodyho vysoký,přísný otec a Jody věděl,podle zvuku kroků, že má otec na sobě vysoké boty, ale pro jistotu se podíval pod stůl. Otec zhasl svítilnu nad stolem, do místnosti proudil dostatek denního světla skrz okna.
    Jody se neptal, kam toho dne jeho otec a Billy Buck pojedou, ale v duchu si přál, aby mohl jet s nimi. Jeho otec měl rád disciplínu a řád. Jody ho vždy ve všem poslech bez vyptávání. Carl Tiflin se posadil a natáhl se po podnosu s vejci.
    „Jsou krávy připravené, Billy?“ zeptal se.
    „ V dolní ohradě.“ odpověděl Billy. „ Mohl bych je vzít sám.“
    „ Jistě, že bys mohl. Ale chlap potřebuje společnost. Mimo to ti dost vysychá v krku.“Carl Tiflin měl toho ráno dobrou náladu.
    Jodyho matka vykoukla ze dveří. „ V kolik si myslíš, že budete zpátky, Carle?“
    „Netuším. Musím se ještě vidět s nějakými chlapi v Salinas. Můžeme být pryč až do večera.“
    Po vajíčkách, kávě a velkých vdolcích se jen zaprášilo. Jody šel vyprovodit chlapy z domu. Díval se, jak nasedají na koně, vyhánějí šest krav ven z ohrady dál na kopec, směrem k Salinas.

    OdpovědětVymazat
  18. Kupka

    Dárek

    Za rozbřesku Billy Buck vyšel ze stodoly a na chvíli se zastavil na verandě, A pohlédl na nebe. Byl to širokoramenný, křivonohý malý muž s majestátným knírem, ruce měl hranaté a dlaně velice drsné. Měl hloubavé oči šedomodré barvy a vlasy mu vylézaly jako malé bodliny zpod klobouku a ošlehaný Billy stál na verandě a stále se snažil zastrčit si košili do modrých džínsů. Rozepnul si pásek a znovu ho utáhl. Na opasku byl zřetelný nárůst Billyho pasu za posledních několik let,který prazrazovala odrhnutá místa viditelná u předchozích dírek. Jakmile zkontroloval jaké je počasí, přimáčkl si Billy pomocí ukazováčku vždy jednu z nosních dírek a silně si odfrkl. Pak šel do stáje a mnul si přitom ruce. Vyhřebelcoval a vykartáčoval dva jízdní koně ve stání. Celou doby jim u toho tiše šeptal. Sotva dokončil svoji práci, když na ranči začalo řinčení kovového trianglu, Billy dal kartáč a hřeblo k sobě odložil je na zábradlí a šel na snídani. Jeho konání bylo tak precizní, že neztrácel žádný čas a dorazil k domu, zatímco paní Tiflinová ještě stále zvonila na mohutný triangl. Kývnula na něj šedivou hlavou a vstoupila se do kuchyně. Billy Buck se posadil na schodech, jelikož byl pouze honák a nebylo vhodné, aby vstoupil do jídelny jako první. Slyšel pana Tiflina v domě, jak si nazouvá boty.
    Chlapec Jody sebou trhl při vysokém řinčivém tónu trianglu. Byl to malý chlapec, desetiletý s vlasy jako uschlá sláma. Měl šedé, upřímné oči a při přemýšlení pohyboval ústy. Triangl ho vzbudil ze spaní. Ani jej nenapadlo neuposlechnout přísný tón. Nikdy tak neučinil: nikdo koho znal tak neučinil. Odhrnul si zcuchané vlasy z čela a svlékl si noční košili. Za chvíli měl na sobě kalhoty s laclem a modrou košili. Bylo ke konci léta, takže se samozřejmě nezaobíral žádnou obuví. V kuchyni čekal, dokud jeho matka nepřešla od dřezu zpátky ke sporáku. Pak se opláchl a prsty si projel mokré vlasy směrem dozadu. Jeho matka se na něj prudce otočila, když odcházel od dřezu. Jody pohlédl plaše stranou.
    "Co nejdříve tě musím ostříhat, už to máš dlouhé" řekla jeho matka. "Snídaně je na stole. Pojď dál, ať může Billy také dovnitř."
    Jody seděl u dlouhého stolu pokrytého bílým voskovaným plátnem v některých částech prodrhnutý až na plátno. Smažená vejce ležela v řadách na podnose. Jody si nabral tři vejce na talíř a silnými plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábl krvavou skvrnku z jednoho ze žloutků.

    Billy Buck se vstoupil dovnitř. "To ti neublíží," vysvětlil Billy. "To je jen znamení od kohouta." Jodyho přísný, vysoký otec vstoupil a Jody věděl podle zvuku od podlahy, že má na sobě boty, ale stejně se kouknul pod stůl, aby se ujistil. Jeho otec zhasl olejovou lampu nad stolem, neboť do kuchyně začolo okny světlo pronikat. Jody se nezeptal, kam jeho otec a Billy Buck vyráží toho dne, ale přál si, aby mohl jet s nimi. Jeho otec byl velice striktní. Jody ho poslechl ve všem, bez jakýchkoliv dotazů. Teď Carl Tiflin usedl a natáhl se pro podnos s vejci.
    "Připravil jsi krávy na cestu, Billy?" zeptal se.
    "V dolní ohradě," řekl Billy. "To jsem je tam mohl stejně dobře vzít sám."
    "Jistě, že jsi mohl. Ale člověk potřebuje společnost. Krom toho ti rychle vyschne v krku. Carl Tiflin byl to ráno bodrý.
    Jodyho matka nakoukla do dveří. "V kolik myslíš, že se vrátíte, Carle?"
    "Těžko říct. Musím se sejít s nějakými muži v Salinas. Můžeme být pryč do setmění."

    Vajíčka,káva a vdolky rychle zmizely. Jody následoval oba muže ven z domu. Sledoval je, jak nasedli na koně a vedli šest starých dojnic pryč z ohrady, do kopce, směrem k Salinas.

    OdpovědětVymazat
  19. DÁREK

    Billy Buck se za rozbřesku vynořil z noclehárny a chvíli stál na verandě a díval se na nebe. Byl to malý široký muž s nohama do “o”, mrožím knírem, ruce měl hranaté, dlaně odulé a svalnaté. Měl přemýšlivé, světle šedé oči, a vlasy, které mu vyčnívaly zpod klobouku, byly ježaté. Jak tam ošlehaný Billy stál, ještě si zastrkával košili do modrých džín. Rozepnul si pásek a utáhl si ho. Ošoupaná místa vedle každé dírky pásku poukazovala na postupný růst Billyho pupku. Poté, co zjistil, jaké je počasí, zacpal si jednu nosní dírku, silně foukl a pak stejným způsobem vyprázdnil i tu druhou. Pak sešel ke stájím a mnul si ruce. Ve stáních hřebelcoval a kartáčoval dva jezdecké koně a po celou dobu a ně tiše mluvil. Sotva práci dokončil, rozezněl se v domě na ranči triangl svolávající k jídlu. Billy položil hřeblo a kartáč a šel na snídani. Kráčel rozvážně, ale časem neplýtval. Proto, když přišel k domu, paní Tiflinová ještě stále zvonila na triangl. Kývla na něj šedivou hlavou a odebrala se do kuchyně. Billy Buck se posadil na schody, protože se staral o dobytek a nebylo by vhodné, kdyby do jídelny vešel jako první. Slyšel pana Tiflina, jak se obouvá.
    Hlasité řinčení trianglu zvedlo Jodyho z postele. Byl to teprve desetiletý chlapec s vlasy barvy slámy a stydlivýma a zdvořilýma šedýma očima, který hýbal pusou, když přemýšlel. Triangl ho probral ze spánku. Ani ho nenapadlo odporovat tomu nepříjemnému tónu. Nikdy mu neodporoval; nikoho, koho znal, to ani nenapadlo. Sčesal si rozcuchané vlasy z čela a sundal si noční košili. V mžiku byl oblečen do košile a kalhot s laclem. Bylo pozdní léto, takže boty samozřejmě nebyly třeba. V kuchyni čekal, dokud jeho matka nepřesunula od dřezu zpátky k plotně. Poté se umyl a prsty si učesal mokré vlasy. Když odcházel od dřezu, matka se na něj prudce otočila. Jody stydlivě odvrátil zrak.
    „Musím ti ostříhat vlasy, než je budeš mít dlouhé,” řekla. „Snídaně je na stole. Běž, ať se může přijít nasnídat i Billy.“
    Jody si sedl ke dlouhému stolu, který byl pokrytý bílým voskovaným ubrusem prodřeným tu a tam až na látku. Smažená vejce ležela v řádcích na podnose. Jody si dal na talíř tři a pak ještě tři silné plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábl kapičku krve ze žloutku.
    Billy Buck s dupotem přišel dovnitř. „To ti neublíží,“ vysvětlil Billy.
    „To je jenom znamení, který zanechává kohout.“
    Poté vešel Jodyho vysoký a přísný otec a Jody podle zvuku jeho kroků poznal, že má na sobě těžké boty. Ale přesto se podíval pod stůl, aby se ujistil. Otec zhasl petrolejovou lampu, neboť do místnosti pronikalo okny již dost slunečního svitu.
    Jody se neptal, kam jeho otec a Billy Buck jedou dnes, ale přál si, aby mohl jet s nimi. Otec byl nesmlouvavý. Billy ho bez jakýchkoliv otázek poslouchal na slovo. Carl Tiflin se posadil ke stolu a natáhl se pro vejce.
    „Nachystal jsi krávy na cestu, Billy?“ zeptal se.
    „Jsou ve spodní ohradě,“ řekl Billy. „Klidně bych je mohl odvést sám.“
    „Jistě, že bys mohl. Ale chlap potřebuje společnost. Mimo to ty dost ysychá v hrdle.“ Carl Tiflin byl to ráno veselý.
    Jodyho matka vykoukla ze dveří. „V kolik myslíš, že se vrátíte, Carle?“
    „Netuším. Musím se sejít s několika muži v Salinas. Můžeme být pryč až do setmění.“

    Vejce, káva a vdolky rychle zmizely. Jody vyprovodil muže před dům. Sledoval, jak sedají na koně a ženou šest starých dojnic ven z ohrady a přes kopec směrem k Salinas.

    OdpovědětVymazat
  20. I. DÁREK
    Za rozbřesku vyšel Billy Buck z dřevěné chaty a na chvíli se zastavil na verandě a pohlédl na nebe. Byl to silný, malý muž s lehce vyklenutýma nohama, knírem jako mrož a hranatými, svalnatými dlaněmi. Oči měl hloubavé a leskle šedé, vlasy vyčnívající z klobouku byly ježaté a větrem ošlehané. Jak tam Billy stál, ještě si chvíli zastrkával košili do modrých kalhot. Rozepnul si pásek a znovu přitáhl. Pásek odhalil světlá opotřebená místa naproti každé dírce, ukazující postupné rozšiřování Billyho pasu v průběhu let. Když se pokochal pohledem na nebe, vysmrkal se tím, že si ucpal jednu nosní dírku po druhé a silně foukl.
    Poté šel dolů ke stáji a mnul si přitom ruce. Hřebelcoval a česal dva jízdní koně ve stání a celou dobu k nim tiše promlouval. Ani nestačil dokončit práci, když se na ranči ozval zvuk trianglu. Billy zastrčil hřeblo a kartáč do sebe, položil je na příčku a šel se nasnídat. Jeho pohyb byl tak promyšlený a zároveň tak úsporný, že vešel do domu, když paní Triflinová ještě zvonila trianglem. Pokývla svoji prošedivělou hlavu na pozdrav a odešla do kuchyně. Billy Buck se posadil na chodech, jak se pro podkoního sluší. Nebylo by slušné hned vrazit do jídelny a uslyšel, jak si pan Tiflin nazouvá boty.

    Řinčivý tón trianglu přiměl Jodyho k pohybu. Byl to desetiletý malý kluk s vlasy, jako zaprášená tráva a stydlivýma, šedýma očima a pusou, která se hýbala, když přemýšlel. Triangl ho probudil ze spánku. Nenapadlo ho neposlechnout ten stále znějící tón a zůstat v posteli. Nikoho; I lidé, které znal, se podle něj řídili každý den. Sčesal si vlasy z čela a svlékl si noční košili. V okamžiku byl oblečen do pracovní košile a pracovní kalhoty. Byl konec léta a tak se nebylo proč trápit nazouváním bot. V kuchyni si počkal, až se matka přesune od dřezu k plotně. Potom se umyl a učesal si mokré vlasy prsty. Matka se k němu rychle otočila, když odcházel od dřezu. Jody pohlédl stydlivě stranou.
    „Musíme ti ostříhat vlasy, než budou moc dlouhé,” řekla. „Snídaně je na stole. Běž, aby se Billy taky mohl najíst.”
    Jody usedl k dlouhému stolu, který pokrýval bílý, místy od mytí prodřené voskované plátno. Smažená vejce ležela v řadách na podnosu. Jody nandal tři vejce na svůj talíř a k nim přidal tři silné plátky propečené slaniny. Opatrně seškrábl kapku krve z jednoho žloutku.
    Billy Buck vkročil dovnitř. „Však ono ti to neublíží,” pokračoval „To je jen znaménko, které tam nechal kohout.”
    Jodyho vysoký a přísný otec vešel dovnitř a ze zvuku dupání Jody poznal, že má vysoké boty, ale stejně se podíval se pod stůl, aby si byl jistý. Otec zhasnul olejovou lampu nad stolem, protože stejně už hodně ranního světla procházelo okny.
    Jody se neptal, kam otec s Billy Buckem ten den pojedou, ale tajně si přál, aby ho vzali sebou. Jeho otec byl nesmlouvavý. Jody poslouchal na slovo bez vyptávání. Carl Tiflin si sedl ke stolu a natáhl se pro podnos s vejci.
    „Nachystal jsi krávy na cestu Billy?” zeptal se.
    „V dolní ohradě” odpověděl Billy. „Mohl bych je odvést do města sám.”
    „To bys určitě mohl. Chlap potřebuje společnost. Krom toho ti může pěkně vyschnout v krku.” Carl Tiflin byl to ráno poněkud veselý.
    Jodyho matka vykoukla ze dveří. „Kdy se asi tak vrátíte Carle?”
    „Netuším. Musím se sejít s pár chlapama v Salinas. Možná budu pryč do setmění.”

    Po vajíčkách, vdolkách a kávě se jen zaprášilo. Jody následoval dva muže ven z domu. Díval se, jak nasedají na koně a ženou šest dojnic z ohrady dál a přes kopec k Salinas.

    OdpovědětVymazat
  21. Pospíšilová

    I. Dar

    Za rozbřesku vyšel Billy Buck z noclehárny, na chvíli se zastavil na verandě a vzhlédl k obloze. Byl to mohutný křivonohý chlapík s mrožím knírem, mohutnýma rukama a svalnatými, mozolnatými dlaněmi. Měl hluboké, modrošedé oči a zubaté vlasy, které mu vyčnívaly ze stetsonu, ošlehaný Billy se ještě stále snažil zastrčit si košili do modrých džínů. Rozepnul si pásek a znovu ho utáhl. Podle lesklých, ošoupaných míst naproti každé dírce bylo vidět, jak se Billiho pas během let zvětšoval. Jakmile zkontroloval počasí, uvolnil si Billy obě nosní dírky tím, že vždy jednu z nich zacpal ukazovákem a mohutně frknul. Poté mnoucí si ruce vešel do stájí. Vyhřebelcoval a vyčesal dva jezdecké koně ve stání, celou dobu k nim šeptem promlouval, sotva byl hotový, rozezněl se rančem zvuk kovového trianglu. Billy spojil kartáč s hřeblem, položil je na zábradlí a šel na snídani. Billy šel opatrně, ale zároveň neztrácel čas, takže dorazil k domu, když paní Tiflinová stále ještě zvonila na železný triangl. Pokynula mu svou prošedivělou hlavou a zmizela v kuchyni. Billy Buck se posadil na schody, byl honák a nehodilo by se vejít do jídelny jako první. Z domu slyšel jak si pan Tiflin obouvá boty.
    Vysoký, zvonivý zvuk trianglu vyburcoval Jodyho tělo k pohybu. Byl to ještě malý kluk, desetiletý s vlasy barvy suché slámy a plachýma, zdvořilýma očima šedivé barvy s pusou, která se hýbala, když přemýšlel. Železný triangl ho vytrhl ze spánku. Nikdy ho nenapadlo ten dotěrný zvuk ignorovat. Vždy ho poslechl, stejně jako každý koho znal. Odhrnul si zacuchané vlasy z obličeje a svlékl noční košili. V momentě byl oblečený do modré pracovní košile a kalhot. Byl čas pozdního léta, takže zabývat se botami nebylo třeba. V kuchyni počkal, dokud matka nepřešla od umyvadla zpátky k plotně. Poté se umyl a mokré vlasy si sčesal dozadu prsty. Matka se na něj, když odstoupil od umyvadla, zpříma zahleděla. Jody plaše uhnul pohledem.
    “ Brzy ti budu muset ostříhat vlasy,“ poznamenala matka. “Snídaně je na stole, pospěš si dovnitř, ať se může přijít nasnídat i Billy.“
    Jody seděl u dlouhého stolu pokrytého voskovaným ubrusem, místy prodřeným, až k samotné látce. Na tácu ležela v řadách volská oka. Jody si tři dal na talíř a přidal tři silné plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábl krvavou tečku z jednoho žloutku.
    Billy Buck vešel do místnosti. “To ti nic neudělá,“vysvětloval Billy. “To je jen znamení, který tam nechal kohout.“Potom vešel do místnosti Jodyho vysoký, přísný otec a Jody věděl podle zvuků vydávaných podlahou, že má na nohou boty, ale stejně pro kontrolu nakoukl pod stůl. Otec zhasl olejovou lampu nad stolem, protože okny přicházela spousta denního světla. Jody se nezeptal, kam otec s Billy Buckem ten den pojedou, ale přál si jet s nimi. Jeho otec byl pedant. Jody ho vždy ve všem poslechl, bez jakýchkoli otázek. Carl Tiflin se posadil a natáhl se po tácu s vejci .
    “Jsou krávy připravený vyrazit Billy?“zeptal se.
    “Ve spodní ohradě,“ odpověděl Billy. “Klidně bych je mohl vzít sám.“
    “Jasně, že bys mohl, ale chlap potřebuje společnost. Navíc tě dost často přepadá žízeň.“ Carl Tiflin byl to ráno v dobré náladě.
    Jodyho matka nakoukla do dveří. “V kolik hodin se asi vrátíš Carle?“
    “Nevim jistě, musim se sejít s pár chlapy v Salinas. Možná se vrátim až za tmy.“
    Vejce, káva a velké biskvity rychle zmizely. Jody ty dva muže sledoval až ven z domu. Díval se jak nasedli na koně , vyhnali šest starých dojnic z ohrady a vyrazili přes kopec směrem k Salinas.

    OdpovědětVymazat
  22. BARBORA ČERNÁ

    I. DAR

    Za rozbřesku Billy Buck vyšel z noclehárny ven a na chvíli se zastavil na verandě a

    vzhlédl k obloze. Byl to silný a malý muž s mrožím knírem, měl křivé nohy a hranaté

    ruce s drsnými dlaněmi. Měl lesklý šedivý hluboký pohled a ježaté vlasy, které mu

    vyčnívaly zpod kovbojského klobouku. Jak stál ošlehaný Billy na verandě, zastrkával

    si košili do kalhot. Rozepnul si opasek, a znovu ho utáhl. Na opasku byla znatelná

    opotřebovaná světlá místa naproti každé dírce, ta ukazovala pozvolný nárůst Billyho

    pasu v průběhu let. Když se ujistil o počasí, pročistil si nos tak, že si prstem zacpal

    jednu dírku a prudce vyfoukl tou druhou. Pak sešel ke stájím a mnul si přitom ruce.

    Ve stání vyhřebelcoval a vyčesal dva jezdecké koně, neustále jim tiše něco

    vyprávěl; sotva dokončil práci, když se na ranči rozezněl železný triangl. Billy

    zapíchl hřeblo a kartář do sebe, položil je na držák a odešel na snídani. Billy šel

    opatrně, ale zároveň neztrácel čas a stačil dorazit k domu, když paní Tiflinová stále

    ještě zvonila na triangl. Kývla na něj šedivou hlavou a odebrala se do kuchyně. Billy

    Buck se posadil na schody, byl honák a nebylo pro něj vhodné vstoupit do jídelny

    první. V domě uslyšel pana Tiflina, jak si nazouvá boty.

    Řinčení trianglu z postele chlapce Jodyho. Byl to malý, desetiletý kluk s vlasy jako

    uschlá sláma a stydlivýma šedýma očima a s pusou, která se hýbala, když přemýšlel.

    Zvuk trianglu ho vyrušil ze spaní. Ani ho nenapadlo neuposlechnout ten ostrý zvuk.

    Nikdy to neudělal: vlastně nikdo, koho znal. Odhrnul si zacuchané vlasy z obličeje a

    svlékl si noční košili. Za okamžik měl na sobě modrou košili z džínoviny a kalhoty s

    laclem. Bylo pozdní léto, takže boty samozřejmě nebyly třeba. Počkal v kuchyni,

    dokud jeho matka neodstoupila od dřezu zpátky k plotně. Potom si umyl obličej a

    sčesal si dozadu vlasy rukou. Když odcházel od dřezu, matka se za ním prudce

    otočila. Jody odvrátil pohled plaše stranou.

    „Musím tě co nejdříve ostříhat,“ řekla jeho matka. „Snídani máš na stole. Pospěš si

    dovnitř, ať se může najíst i Billy.“

    Jody se posadil k dlouhému stolu pokrytého bílým voskovaným ubrus, který byl

    místy opotřebovaný až na plátno. Volská oka ležela v řadách na podnose. Jody si

    nabral si na talíř tři vejce a tři silné plátky křupavé slaniny. Opatrně seškrábal

    skvrnu krve ze žloutku.

    Billy Buck přišel dovnitř. „Teď už ti to neublíží,“ vysvětlil mu Billy. „To je jenom

    znamení, který tam zanechá kohout.“

    Chvíli poté vešel Jodyho vysoký a přísný otec a Jody podle dupotu poznal, že má na

    sobě těžké boty. Ale přesto se pro jistotu podíval pod stůl. Jeho otec zhasl svítilnu

    nad stolem, okny se teď dostávalo do místnosti dostatek denního světla.

    Jody se nezeptal, kam jeho otec a Billy Buck dnes pojedou, ale tajně si přál, aby

    mohl jet s nimi. Jeho otec byl pedant. Billy ho bez jakýchkoliv námitek poslouchal

    na slovo. Carl Tiflin se posadil ke stolu a natáhl se pro podnos s vejci.

    „Jsou krávy připravené na cestu, Billy?“ zeptal se.

    „V dolní ohradě,“ řekl Billy. „Klidně bych je tam mohl odvézt sám.“

    „Jsem si jistý, že ano. Ale chlap potřebuje společnost. Mimo to, ti dost vysychá v

    krku“ Carl Tiflin byl dnes ráno veselý.

    Jodyho matka vykoukla ze dveří. „Kdy se asi tak vrátíte, Carle?“

    „Těžko říct. Musím se sejít s několika muži v Salinas. Můžeme být pryč až do

    setmění.“

    Vejce společně s kávou a vdolky zmizely rychle. Jody vyprovodil muže z domu.

    Sledoval, jak nasedají na koně a vyhánějí ven z ohrady šest starých dojnic dál na

    kopec, směrem k Salinas.

    OdpovědětVymazat