12. března 2017

Dramatický rozhovor

Dialog je často prostředkem přímé charakterizace jednajících osob v zájmu urychlení dějového spádu. Každá postava má charakteristický styl, který je její neoddělitelnou součástí a musí odpovídat věku, sociálnímu postavení a dalšm aspektům mluvčího.
Pro překladatele je proto důležité, aby repliky postav zněly přirozeně, "vešly se do pusy," a zároveň odpovídaly typu postavy.
Dáleje nutno pečlivě kontrolovat interpunkci - zmatek v uvozovkách znamená zmatek v tom, kdo právě mluví.

V přiložené ukázce se domlouvají postavu víceméně stejného odborného i sociálního zázemí, ovšem jiných národností - i toto specifikum je součástí jejich řečového projevu.

____________________________

CHAPTER 52
The Sprawling 185-acre estate of Château Villette was located twenty-five minutes northwest of Paris in the environs of Versailles. Designed by François Mansart in 1668 for the Count of Aufflay, it was one of Paris's most significant historical châteaux. Complete with two rectangular lakes and gardens designed by Le Nôtre, Château Villette was more of a modest castle than a mansion. The estate fondly had become known as la Petite Versailles.
Langdon brought the armored truck to a shuddering stop at the foot of the mile-long driveway. Beyond the imposing security gate, Sir Leigh Teabing's residence rose on a meadow in the distance. The sign on the gate was in English: PRIVATE PROPERTY. NO TRESPASSING.
As if to proclaim his home a British Isle unto itself, Teabing had not only posted his signs in English, but he had installed his gate's intercom entry system on the right-hand side of the truck-the passenger's side everywhere in Europe except England.
Sophie gave the misplaced intercom an odd look. "And if someone arrives without a passenger?"
„Don't ask.“  Langdon had already been through that with Teabing. "He prefers things the way they are at home."
Sophie rolled down her window. "Robert, you'd better do the talking."
Langdon shifted his position, leaning out across Sophie to press the intercom button. As he did, an alluring whiff of Sophie's perfume filled his nostrils, and he realized how close they were. He waited there, awkwardly prone, while a telephone began ringing over the small speaker.
Finally, the intercom crackled and an irritated French accent spoke. "Château Villette. Who is calling?"
„This is Robert Langdon,“ Langdon called out, sprawled across Sophie's lap. "I'm a friend of Sir Leigh Teabing. I need his help."
"My master is sleeping. As was I. What is your business with him?"
„It is a private matter. One of great interest to him.“
"Then I'm sure he will be pleased to receive you in the morning."
Langdon shifted his weight. "It's quite important."
"As is Sir Leigh's sleep. If you are a friend, then you are aware he is in poor health."
Sir Leigh Teabing had suffered from polio as a child and now wore leg braces and walked with crutches, but Langdon had found him such a lively and colorful man on his last visit that it hardly seemed an infirmity. "If you would, please tell him I have uncovered new information about the Grail. Information that cannot wait until morning."
There was a long pause.
Langdon and Sophie waited, the truck idling loudly.
A full minute passed.
Finally, someone spoke. "My good man, I daresay you are still on Harvard Standard Time." The voice was crisp and light.
Langdon grinned, recognizing the thick British accent. "Leigh, my apologies for waking you at this obscene hour."
"My manservant tells me that not only are you in Paris, but you speak of the Grail."
„I thought that might get you out of bed.“
„And so it has.“
„Any chance you'd open the gate for an old friend?"
"Those who seek the truth are more than friends. They are brothers."
Langdon rolled his eyes at Sophie, well accustomed to Teabing's predilection for dramatic antics.
„Indeed I will open the gate,“ Teabing proclaimed, "but first I must confirm your heart is true. A test of your honor. You will answer three questions."
Langdon groaned, whispering at Sophie. "Bear with me here. As I mentioned, he's something of a character."
Your first question, Teabing declared, his tone Herculean. „Shall I serve you coffee, or tea?“
Langdon knew Teabing's feelings about the American phenomenon of coffee. "Tea," he replied. "Earl Grey."
„Excellent. Your second question. Milk or sugar?“
Langdon hesitated.
„Milk,“ Sophie whispered in his ear. "I think the British take milk."
„Milk,“ Langdon said.
Silence.
„Sugar?“
Teabing made no reply.
Wait! Langdon now recalled the bitter beverage he had been served on his last visit and realized this question was a trick. "Lemon!" he declared. "Earl Grey with lemon."
„Indeed.“ Teabing sounded deeply amused now. "And finally, I must make the most grave of inquiries." Teabing paused and then spoke in a solemn tone. "In which year did a Harvard sculler last outrow an Oxford man at Henley?"
Langdon had no idea, but he could imagine only one reason the question had been asked. "Surely such a travesty has never occurred."
The gate clicked open. "Your heart is true, my friend. You may pass."

33 komentářů:

  1. Bruckner
    „Tady je Robert Langdon,“ promluvil Langdon, natažený přes Sophiin klín.
    „Jsem přítel Sira Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí. Stejně jako jsem spal i já. Co od něho potřebujete?“
    „To je osobní. Ale bude ho to velmi zajímat.“
    „V tom případě jsem si jist, že vás velmi rád přijme ráno.“
    Langdon se poposunul. „Je to opravdu velmi důležité.“
    „To je i Sirův spánek. Pokud jste jeho přítel, pak jste si vědom jeho špatného zdravotního stavu.“
    Sir Leigh Teabing v dětství trpěl obrnou, a nyní musel nosit podpěry nohou a chodil pouze s berlemi, i přesto si ho Langdon pamatoval ze své poslední návštěvy jako aktivního a čilého muže, takže to stěží mohl považovat za obtíž. „Pokud byste byl tak laskav a oznámil mu, že jsem objevil nové informace týkající se Grálu. Informace které nemohou počkat do rána.“
    Nastala dlouhá odmlka.
    Langdon se Sophií čekali, motor hlasitě běžel.
    Uběhla celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Můj drahý příteli, dovolil bych si říct, že se stále řídíš harvardským časem.“ Hlas byl odměřený a slabý.
    Langdon se zazubil, když poznal ten silný britský přízvuk. „Leighu, omlouvám se, že tě budím v tuto nevhodnou hodinu.“
    „Můj sluha mi sdělil, nejen to, že jsi v Paříži, ale že jsi zmínil Grál.“
    „Myslel jsem, že by tě to mohlo dostat z postele.“
    „Taky že dostalo.“
    „Mohl bys starému příteli otevřít bránu?“
    „Ti kdož hledají pravdu, jsou více než přátelé. Jsou to bratři.“
    Langdon se otočil na Sofii a obrátil oči v sloup, znaje Teabingovu slabost pro antické drama.
    „Ovšem, že ti otevřu“ pronesl Teabing „ale nejdříve se musím ujistit, že máš srdce na pravém místě. Taková zkouška charakteru. Odpovíš mi na tři otázky.“
    Langdon zamručel a pošeptal Sofií „Teď se mnou měj strpení. Jak jsem říkal, je celkem svérázný.“
    „První otázka“ pronesl Teabing heroickým tónem „Mám připravit kávu nebo čaj?“
    Langdon věděl o Teabingově postoji vůči americkému fenoménu kávy.
    „Čaj“ odvětil „Earl Grey.“
    „Výborně. Druhá otázka. S mlékem nebo s cukrem?“
    Langdon zaváhal.
    „S mlékem“ pošeptala mu Sofie „Myslím, že ho Britové pijí s mlékem.“
    „S mlékem“ řekl Langdon.
    Ticho.
    „S cukrem?“
    Teabing neodpovídal.
    Počkat! Langdon si najednou vzpomněl na hořký nápoj, který mu byl podán při jeho poslední návštěvě, a uvědomil si, že tato otázka byla chyták. „S citrónem“ prohlásil Langdon. „Earl Grey s citrónem.“
    „Vskutku.“ Teabing nyní zněl velmi pobaveně. „A nakonec, nejdůležitější otázka.“ Teabing se odmlčel a poté promluvil obřadním tónem. „Ve kterém roce zvítězil v Henley harvardský veslař nad oxfordským?“
    Langdon neměl ani nejmenší tušení, ale napadl ho jen jediný důvod, proč byla tato otázka položena. „Taková fraška se nikdy nestala.“
    Brána se otevřela. „Tvé srdce je na pravém místě, příteli. Můžete vstoupit.“

    OdpovědětVymazat
  2. Kubíček

    „Tady je Robert Langdon,“ zvolal Langdon, přitom co se natahoval přes Sophii.
    „Jsem přítel Sira Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán právě spí. Stejně jako jsem spal já. Co od něho potřebujete?“
    „To je osobní. Bude ho to velmi zajímat.“
    „V tom případě jsem si jistý, že vás rád příjme ráno.“
    Langdon se posunul. „Je to celkem důležité.“
    „Stejně tak jako spánek pana Leigha. Jako jeho přítel by jste mohl vědět že na tom se zdravím není nejlépe.“
    Sir Leigh Teabing v dětství trpěl obrnou, a nyní se mohl pohybovat pouze s berlemi nebo podpěrami nohou. I přesto ho však Langdon považoval za velice vitálního a zajímavého muže, takže se to v jeho životě sotva zdálo překážkou. „Kdybyste byl tak laskav a oznámil mu, že jsem objevil nové informace týkající se Grálu. Informace které nemohou počkat do rána.“
    Nastala dlouhá odmlka.
    Langdon a Sophie čekali. Motor auta hlasitě běžel.
    Uběhla celá minuta.
    Konečně se někdo ozval. „Můj drahý příteli, dovolil bych si říci, že se stále ještě řídíš harvardským časem.“ Hlas měl odměřený a slabý.
    Langdon se zazubil, když rozpoznal silný britský přízvuk. „Leigh, omlouvám se, že tě budím v takhle podivnou hodinu.“
    „Můj sluha mi oznámil, nejen že jsi v Paříži, ale i to že jsi zmiňoval Grál.“
    „Doufal jsem, že by tě to mohlo dostat z postele.“
    „Také že dostalo.“
    „Mohl by jsi pro starého přítele otevřít bránu?“
    „Ti, kteří hledají pravdu, jsou více než přáteli. Jsou bratři.“
    Langdon obrátil oči v sloup a podíval se na Sophii, již zvyklý na Teabingovu zálibu v dramatických šprýmech.
    „Ovšemže otevřu bránu,“ pronesl Teabing, „ale nejprve se musím ujistit, zda je tvé srdce čisté. Zkouška charakteru. Odpovíš na tři otázky.“
    Langdon zavrčel, a zašeptal Sophii. „Teď spolupracuj. Jak jsem říkal, je celkem svérázný.“
    „Tvá první otázka,“ oznámil Teabing heroickým tónem. „Mám připravit kávu, nebo čaj?“
    Langdon věděl o Teabingově postoji k americké oblibě kávy.
    „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Výborně. Vaše druhá otázka. S mlékem, nebo s cukrem?“
    Langdon zaváhal.
    „S mlékem,“ zašeptala mu Sophie do ucha. „Myslím, že Britové ho pijí s mlékem.“
    „S mlékem,“ řekl Langdon.
    Ticho.
    „S cukrem?“
    Teabing neodpověděl.
    „Počkat!“ Langdon si vzpomněl na hořký nápoj, který mu byl servírován při jeho poslední návštěvě, a uvědomil si, že tato otázka byl chyták. „S citrónem!“ zvolal. „Earl Grey s citrónem.“
    „Samozřejmě.“ Teabing nyní zněl velice pobaveně. „A nakonec, nejdůležitější otázka.“ Teabing se odmlčel a potom promluvil obřadním tónem. „Ve kterém roce v Henley naposledy zvítězil harvardský veslař nad oxfordským?“ Langdon neměl nejmenší tušení, ale domyslel si jediný důvod, proč by taková otázka mohla být položena. „K takovému fiasku nikdy nedošlo.“
    Brána se s klapnutím otevřela. „Tvé srdce je ryzí. Můžete vstoupit.“


    OdpovědětVymazat
  3. Anna Tůmová

    „Tady Robert Langdon,” zvolal Langdon, nakloněný přes Sofii.
    „Jsem přítel Sira Leigha Teabinga. Potřebuju jeho pomoc.”
    „Můj pán právě spí. Stejně jako před chvilkou já. Co po něm chcete?”
    „Jde o osobní záležitost. Takovou, která ho bude velmi zajímat.”
    „V tom případě vás v ranních hodinách zajisté rád přijme.”
    Langdon se naklonil. „Je to docela důležité.”
    „Stejně tak je i spánek Sira Leigha. Pokud jste jeho přítel, jistě víte o jeho špatném zdravotním stavu.”
    Sir Leigh Teabing měl v dětství mozkovou obrnu a dnes kvůli tomu na nohou nosí ortézy a chodí o berlích, když ho ale Langdon viděl naposled, připadal mu velmi živý a energický a těžko by ho nazval nemohoucím. „Pokud to je možné, řekněte mu prosím, že jsem objevil novou informaci ohledně Grálu. Informaci, která do rána nepočká.”
    Následovala dlouhá pauza.
    Langdon a Sofie čekali, zatímco motor jejich dodávky stále hlasitě běžel.
    Uběhla celá minuta.
    Nakonec někdo promluvil. „Dobrý Bože, troufám si tvrdit, vy asi stále jedete na standardní harvardský čas.” Jeho hlas byl svěží a klidný.
    Langdon se pousmál, jak poznal ten silný britský přízvuk. „Leighi, omlouvám se, že vás budím v tuhle nekřesťanskou hodinu.”
    „Můj služebník mi řekl nejen, že jste v Paříži, ale že jste se zmínil i o Grálu.”
    „Myslel jsem si, že vás to dostane z postele.”
    „A také dostalo.”
    „Je nějaká šance, že otevřete bránu pro svého starého přítele?”
    „Ti, kdož hledají pravdu, jsou více, než přátelé. Jsou to bratři.”
    Langdon se podíval na Sofii a zakroutil očima, protože moc dobře zná Teabingovu zálibu v dramatických hádankách.
    „Ano, otevřu vám bránu,” prohlásil Teabing, „ale musíte mi potvrdit, že vaše srdce je na pravém místě. Bude to test vaší cti. Zodpovíte mi tři otázky.”
    Langdon si povzdechl a zašeptal směrem k Sofii: „Vydrž tu se mnou. Jak jsem říkal, on má charakter.“
    Vaše první otázka, začal Teabing Herculovským tónem. „Mám vám udělat čaj, nebo kávu?“
    Langdon znal Teabingovy pocity ohledně toho amerického fenoménu, kávy.
    „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Výborně. Druhá otázka. Mléko nebo cukr?“
    Langdon zaváhal.
    „Mléko,“ zašeptala mu Sofie do ucha. „Myslím, že Britové si dávají mléko.“
    „Mléko,“ řekl Langdon.
    Ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpovídal.
    Počkat! Langdon si náhle vzpomněl na trpký nápoj, který mu byl servírován na jeho poslední návštěvě a uvědomil si, že ta otázka ho měla zmást. „Citron!“ prohlásil. „Earl Grey s citronem.“
    „Zajisté.“ Teabing zněl očividně pobaveně. „A nakonec musím položit ten nejvážnější z dotazů.“ Po krátké pauze Teabing promluvil vážným tónem: „V jakém roce v Henley naposled předehnal harvardský kajak muže z Oxfordu?“
    Langdon neměl tušení, ale dokázal si představit jen jeden důvod, proč tu otázku dostal. „Takový směšný nesmysl se jistě nemohl stát.“
    Brána se otevřela. „Máte srdce na pravém místě, příteli. Můžete projít.“

    OdpovědětVymazat
  4. „Tady Robert Langdon,“ zavolal, nakloněný přes Sophiin klín.
    „Jsem přítel pana Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí. Tak jako jsem spal i já. O jakou záležitost se jedná?“
    „Je to osobní. Něco, co ho bude velmi zajímat.“
    „Potom jsem si jist, že vás velmi rád přijme ráno.“
    Langdon se přisunul blíže. „Je to poměrně důležité.“
    „To je i spánek pana Leigha. Pokud jste jeho přítel, jste jistě obeznámen s jeho neblahým zdravotním stavem.“
    Pan Leigh Teabing protrpěl dětskou obrnu a nyní musel nosit ortézy a chodit o berlích, ale když ho Langdon naposledy navštívil, přišel mu tak veselý a plný života, že to těžko vypadalo jako nemoc. „Kdybyste mu prosím pověděl, že jsem objevil novou informaci o Grálu. Informaci, která nemůže počkat do rána.“
    Následovala dlouhá odmlka.
    Langdon a Sofie čekali, motor hlasitě běžel.
    Uběhla celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Můj drahý příteli, dovoluji si říct, že tvé hodinky stále běží na harvardský čas.“ Hlas byl křehký a slabý.
    Langdon se zasmál, když rozpoznal ten silný britský přízvuk. „Leighi, omlouvám se, že tě budím v tak neslušnou hodinu.“
    „Sluha říkal, že nejen že jsi v Paříži, ale mluvíš o Grálu.“
    „Myslel jsem si, že to by tě mohlo dostat z postele.
    „To dostalo.“
    „Je tu šance, že bys pro starého přítele otevřel bránu?“
    „Ti, kteří hledají pravdu, jsou více než přátelé. Jsou to bratři.“ Langdon protočil oči směrem k Sofii, dobře si vědom Teabingovo záliby v dramatických průpovídkách.
    „Jistě, že bránu otevřu,“ pronesl Teabing, „ale nejdříve musíš potvrdit, že jsou ve tvém srdci pouze ryzé úmysly. Zkouškou cti. Zodpovíš tři otázky.“
    Langdon zanaříkal, šeptajíce směrem k Sofii, „Vydrž to tu se mnou. Jak jsem říkal, je to osobnost.“
    „Tvá první otázka,“ prohlásil Herkulovským tónem. „Mám ti připravit kávu, nebo čaj?“
    Langdon znal Teabingovo názor na americký kávový fenomén. „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Skvěle. Tvá druhá otázka. Mléko nebo cukr?“
    Langdon váhal.
    „Mléko,“ pošeptala mu Sofie. „Myslím že Britové si dávají mléko.“
    „Mléko,“ řekl Langdon.
    Ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpověděl.
    Počkat! Langdon si najednou rozvzpomenul na kyselý nápoj, který mu byl podán na poslední návštěvě a uvědomil si, že to byl chyták. „Citron!“ prohlásil. „Earl Grey s citronem.“
    „Samozřejmě.“ Teabing zněl hluboce pobaven. „A konečně, otázka která všechny ostatní pohřbí hluboko pod zem.“ Teabing se odmlčel a pak promluvil vážným tónem. „V jakém roce naposledy zvítězil harvardský veslař nad oxfordským u Henley?
    Langdon neměl ani ponětí, ale dokázal si představit pouze jeden důvod, proč by tato otázka mohla být položena. „Taková šílenost se zajisté nikdy nestala.“
    Brána se otevřela. „Tvé srdce je čisté, příteli. Můžete vstoupit.“



    OdpovědětVymazat
  5. Brobohatý

    „Tady Robert Langdon,“ řekl Langdon natažený přes Sofiin klín. „Jsem přítel sira Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí, tak jako jsem spal já. Co s ním potřebujete projednat?“
    „Je to soukromá záležitost, která ho bude velmi zajímat.“
    „V tom případě jsem si jistý, že vás velice rád přijme ráno.“
    Langdon přesunul své těžiště. „Je to docela důležité.“
    „Tak jako je spánek sira Leigha. Jestliže jste jeho přítel, tak si jste vědom jeho špatného zdravotního stavu.“
    Sir Leigh Teabing si prošel dětskou obrnou jako malý a nyní nosil ortézy a chodil o berlích, když ho Langdon viděl naposledy tak byl velmi činorodý a zaujatý, nevypadalo to, že by ho nemoc nějak omezovala. „Kdybyste mohl, řekl byste mu prosím, že mám zcela nové informace o grálu. Informace, které nemohou počkat do rána.“
    Následovala dlouhá pauza.
    Langdon a Sofie čekali, dodávka hlučně běžela na volnoběh.
    Uběhla minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Příteli, dovoluji si říct, že stále máte standartní harvardský čas.“ Hlas byl rázný a jasný.
    Langdon poznal těžký britský akcent a usmál se. „Leighu, omlouvám se, že jsem tě vzbudil v tuto nekřesťanskou hodinu.“
    „Můj sluha mi řekl, že jsi v Paříži, a prý máš nějaké informace o grálu.“
    „Myslel jsem, že by tě to mohlo dostat z postele.“
    „A také že dostalo.“
    „Nějaká šance, že bys otevřel bránu pro starého přítele?“
    „Ti, kteří hledají pravdu, jsou více než přáteli. Jsou to bratři.“
    Langdon obrátil oči v sloup směrem k Sofii, dobře obeznámen s Teabingovou zálibou v dramatických šprýmech.
    „Jistě, bránu otevřu,“ prohlásil Teabing, „ale nejdříve si musím potvrdit ryzost vašeho srdce a prověřit vaši čest. Odpovíte mi na tři otázky.“
    Langdon naříkavě pošeptal Sofii. „Vydrž to tu se mnou. Jak jsem říkal, je to trochu zvláštní člověk.“
    „Vaše první otázka“ prohlásil herculovsky Teabing. „Mám vám připravit kávu nebo čaj?“
    Langdon věděl, co si Teabing myslí o Americkém fenoménu zvaném káva. „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Výborně. Vaše druhá otázka. Mléko nebo cukr?“
    Langdon zaváhal.
    „Mléko,“ zašeptala mu do ucha Sofie. „Myslím, že Brit by zvolil mléko.“
    „Mléko,“ odpověděl Langdon.
    Ticho.
    „Cukr?“
    Teabing nereagoval.
    Počkat! Langdon si vzpomněl na ten trpký nápoj, který mu naservírovali při poslední návštěvě, a došlo mu, že tahle otázka byla trik. „Citron!“ prohlásil. „Earl Grey s citronem.“
    „Vskutku.“ Teabing zněl nyní velmi pobaveně. „A nakonec musím položit tu nejtěžší otázku.“ Teabing se odmlčel a pak pronesl vážným hlasem. „Ve kterém roce Harvardský člun předčil ve veslování Oxfordské mužstvo v Henley?“
    Langdon neměl tušení, ale uměl si představit jen jeden důvod, proč by byla taková otázka položena. „Taková absurdní situace jistě nikdy nenastala.“
    Brána se s klapnutím otevřela. „Tvé srdce je ryzí příteli, můžeš projít.“

    OdpovědětVymazat
  6. Janík
    „Tady Robert Langdon,“ zvolal Langdon, natažený přes Sophiin klín. „Jsem přítel sira Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí. Jako jsem spal já. S jakou věcí za ním jdete?“
    „Je to soukromá záležitost. O kterou se velice zajímá.“
    „Poté jsem si jist, že bude potěšen vás přijmout ráno.“
    Langdon se posunul. „Je to velice důležité.“
    „Jako je spánek sira Leigha. Pokud jste jeho přítel, tak jistě víte, že má chabé zdraví.“
    Sir Leigh Teabing trpěl už od dětství obrnou a nyní nosil na nohou dlahy a chodil o berlích. Ale Langdon ho shledal při jeho poslední návštěvě velice čilým a svérázným chlapíkem, že to sotva považoval za nemohoucnost. „Pokud byste byl tak hodný a vyřídil mu, že jsem odhalil nové informace ohledně grálu. Informace, které do rána nepočkají.“
    Nastala dlouhá pauza.
    Langdon a Sophie čekali, zatímco motor náklaďáku hlasitě běžel.
    Utekla celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Můj drahý příteli, dovoluji si říci, že stále používáte harvardský standardní čas.“ Hlas byl rázný a klidný.
    Langdon se zašklebil, když poznal silný britský přízvuk. „Leigh, omlouvám se, že vás budím v tuhle nekřesťanskou hodinu.“
    „Můj sluha mi pověděl nejen, že jste v Paříži, ale že mluvíte i o grálu.“
    „Říkal jsem si, že vás to dostane z postele.“
    „A taky, že ano.“
    „Nějaká šance, že otevřete bránu starému příteli?“
    „Ti, již hledají pravdu, jsou více než přátelé. Jsou to bratři.“
    Lagdon protočil oči na Sophii, zvyklý na Teabingovy záliby v dramatických skopičinách.
    „Samozřejmě, že otevřu bránu,“ prohlásil Teabing, „ale nejdříve se musím ujistit, že je vaše srdce ryzí. Zkouška vaší cti. Odpovíte na tři otázky.“
    Langdon zabrblal a pošeptal Sophii. „Vydržte to tu se mnou. Jak jsem zmínil, je to opravdu osobnost.“
    Vaše první otázka, prohlásil Teabing v herkulovském duchu. „Dáte si čaj nebo kávu?“
    Langdon znal Teabingovy názory na americký fenomén kávy.
    „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Výtečně. Vaše druhá otázka. Mléko nebo cukr?“
    Langdon zaváhal.
    „Mléko,“ zašeptala mu do ucha Sophie. „Myslím si, že si Britové dávají mléko.“
    „Mléko,“ odpověděl Langdon.
    Ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpověděl.
    Počkat! Langdon si teď vzpomněl na kyselý nápoj, který mu byl servírován při jeho poslední návštěvě a uvědomil si, že je to chyták. „Citron!“ prohlásil. „Earl Grey s citronem.“
    „Samozřejmě.“ Teabing teď zněl velice pobaven. „A konečně se vás musím smrtelně vážně zeptat.“ Teabing se odmlčel a poté promluvil vážným hlasem. „V jakém roce naposledy harvardský skifař porazil oxfordského absolventa u Henley?“ Langdon neměl ani ponětí, ale dokázal si představit důvod, proč byl na toto tázán. „Zajisté se taková fraška nemohla nikdy stát.“
    Brána se otevřela. „Vaše srdce je ryzí, můj příteli. Můžete projít.“

    OdpovědětVymazat
  7. Petra Mikotová
    „Tady Robert Langdon,“ zvolal Langdon, zatímco se natahoval přes Sophiin klín. „Jsem přítel sira Leigha Teabinga. Potřebuji od něj pomoc.“
    „Můj pán spí. Tak jako jsem spal já. O co se jedná?“
    „To je soukromé, ale bude ho to velmi zajímat.“
    „Tím pádem jsem si jistý, že vás ráno milerád přijme.“
    Langdon se přisunul blíže. „Je to dost důležité.“
    „To je i spánek sira Leigha. Pokud jste jeho přítel, musíte být obeznámen s jeho špatným zdravotním stavem.“
    Sir Leigh Teabing trpěl jako dítě obrnou a nyní musel nosit ortézy a chodit s pomocí francouzských holí. Ale Langdon ho při své poslední návštěvě poznal jako velice živého a veselého člověka, který si svou vadu nepřipouštěl. „Můžete mu prosím vyřídit, že jsem odhalil nové informace týkající se Grálu. Informace, které nemohou počkat do rána.“
    Nastala dlouhá pauza.
    Langdon a Sophie čekali a motor hlasitě běžel.
    Uběhla celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Můj drahý příteli, dovolím si tvrdit, že máte stále nařízený harvardský standardní čas.“ Jeho hlas byl rázný a jemný zároveň.
    Langdon se usmál, když poznal ten silný britský přízvuk. Leighi, omlouvám se, že vás budím v tuto nekřesťanskou hodinu.“
    „Můj sluha mi řekl nejen, že jste v Paříži, ale i to, že jste zmiňoval Grál.“
    „Myslel jsem, že vás to dostane z postele.“
    „A taky, že ano. “
    „Je zde nějaká šance, že otevřete bránu pro starého přítele?“
    „Ti, kteří hledají pravdu, jsou více než přátelé, jsou to bratři.“
    Longdon se podíval na Sophii, dobře si vědom Teabingovo záliby v dramatických hádankách.
    „Jistě, že otevřu bránu,“ pronesl Teabing, „ale nejprve si musím ověřit, zda je vaše srdce čisté. Bude to zkouška vaší cti. Odpovíte mi na tři otázky.“
    Longdon zaúpěl a zašeptal Sophii. „Vydržte to tu semnou. Jak jsem říkal, je to vážně osobnost.“
    Vaše první otázka, prohlásil Teabing herkulovským hlasem. „Smím vám nabídnout kávu, nebo čaj?“
    Longdon věděl, co si Teabing myslí o americkém pití kávy. „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Výborně. Zde je druhá otázka. Mléko nebo cukr?“
    Longdon zaváhal.
    „Mléko,“ zašeptala Sophie. „Myslím, že si britové dávají mléko. “
    „Mléko,“ řekl Longdon.
    Ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpovídal.
    Počkat! Langdon si vzpomněl na hořký nápoj, který tu pil na své poslední návštěvě a uvědomil si, že tato otázka měla být trik. „Citron!“ Prohlásil. „Earl Grey s citronem.“
    „Vskutku.“ Teabingův hlas zněl velmi pobaveně. „A nakonec vám musím položit tu nejzávažnější otázku. Teabing se odmlčel a poté vážně promluvil: „Ve kterém roce porazil harvarďan oxfordského veslaře u Henley?“ To Langdon netušil, ale napadal ho jen jediný důvod, proč by taková otázka měla zaznít. „Taková událost se jistě nikdy nestala.“
    Brána se otevřela. „Vaše srdce je čisté, příteli. Smíte vstoupit.“

    OdpovědětVymazat
  8. Cardová
    „Tady Robert Langdon,“ zvolal, natažený přes Sofiin klín. „Jsem přítel sira Leigha Teabinga a potřebuji jeho pomoc.“
    „Pán zrovna spí, stejně tak jako jsem spal já. Co mu potřebujete?“
    „To je soukromá záležitost, ale je to něco, co ho bude velice zajímat.“
    „Pak jsem si jist, že mu bude ráno potěšením vás přijmout.“
    Langdon přesunul váhu. „Je to velmi důležité.“
    „Jenže sir Leigh spí. Kdybyste byl opravdu přítel, byl byste vědom toho, že má chabé zdraví.“
    Sir Leigh Teabing trpěl v dětství obrnou a v současnosti nosí na nohou ortézy a při chůzi používá berle. Při poslední návštěvě však Langdonovi přišel energický a plný života, což mu nepřipadalo, že by trpěl jakoukoli nemocí. „Pokud byste byl laskav a řekl mu, že jsem odhalil nové informace o grálu. Informace, které nemohou počkat až do rána.“
    Nastala dlouhá odmlka.
    Langdon a Sofie čekali, motor dodávky hlasitě drnčel.
    Uběhla už celá minuta.
    Posléze někdo promluvil. „Příteli, ujišťuji vás, že zde stále platí harvardský čas.“ Hlas byl odměřený, ale přesto jemný.
    Langdon se zašklebil, jelikož hned poznal silný britský přízvuk. „Leighi, velice se omlouvám, že vás budím v tuto nemilosrdnou hodinu.“
    „Můj sluha mi sdělil, že nejenže jste v Paříži, ale prý jste se zmínil o grálu.“
    „Myslel jsem si, že vás to možná dostane z postele.“
    „A to se také stalo.“
    „Je nějaká šance, že byste svému starému příteli otevřel bránu?“
    „Ti, kteří hledají pravdu, jsou více než přátelé. Jsou to bratři.“
    Langdon stočil oči na Sofii, byl zvyklý na Teabingovu zálibu pro neuvěřitelné věci.
    „Ovšem že vám bránu otevřu,“ prohlásil Teabing, „ale nejprve se musím ujistit, že je vaše srdce čisté. Test týkající se vaší cti. Odpovíte mi na tři otázky.“
    Langdon zabručel a pošeptal Sofii. „Přetrp to tu se mnou. Jak už jsem říkal, je to osobnost.“
    Mám pro vás první otázku, prohlásil Teabing. „Mám vám připravit kávu nebo čaj?“
    Langdon znal Teabingovo názor na americký fenomén pití kávy. „Čaj.“ odpověděl tedy. „Earl Grey.“
    „Výborně.“ Druhá otázka. Mléko nebo cukr?“
    Langdon zaváhal.
    „Mléko,“ zašeptala mu Sofie do ucha. „Myslím, že Britové si dávají mléko.“
    „Mléko,“ odpověděl Langdon.
    Nastalo ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpovídal.
    Počkat! Langdon si vzpomněl na hořký nápoj, který mu byl servírován při poslední návštěvě a uvědomil si, že ho tato otázka měla zmást. „Citron.“ prohlásil: „Earl Grey s citronem.“
    „No ovšem.“ Teabing zněl nyní velice potěšeně. „A nakonec ten nejdůležitější dotaz.“ Teabing se odmlčel a poté vážným tónem promluvil. „Ve kterém roce porazil harvardský veslař oxfordského u Henley?“
    Langdon neměl nejmenší tušení, ale uměl si představit pouze jediný důvod, proč byla tato otázka položena.“Takový výsměch se bezpochyby nikdy nestal.“
    Brána se začala otevírat. „Vaše srdce je čisté, drahý příteli. Můžete vstoupit.“


    OdpovědětVymazat
  9. Turusová

    „Tady Robert Langdon,“ zvolal Langdon, natažený přes Sophii, „Jsem přítel sira Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí, tak jako já před chvílí. Co mu chcete?“
    „To je soukromá záležitost. Bude ho to velice zajímat.“
    „Pak jsem si jistý, že vás jistě rád přijme ráno.“
    Langdon si poposedl. „Je to poměrně důležité.“
    „Tak jako spánek sira Leigha. Pokud jste jeho přítel, pak jistě víte o jeho chatrném zdraví.“
    Sir Leigh Teabing prodělal v dětství obrnu a nyní nosil dlahy a chodil s berlemi, ale při poslední návštěvě připadal Langdonovi jako svérázný člověk plný života, že se jen stěží dalo mluvit o chatrnosti. „Pokud můžete, řekněte mu prosím, že jsem objevil nové informace o grálu. Informace, které nemohou počkat do rána.“
    Následovala dlouhá pauza.
    Langdon a Sophie čekali, zatímco dodávka běžela hlasitě na volnoběh.
    Uběhla minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Chlapče můj, troufám si říct, že cestou z Harvardu sis ještě nepřeřídil hodinky.“ Hlas měl křehký a nevýrazný.
    Langdon se usmál, když rozpoznal silný britský přízvuk. „Leighu, omlouvám se, že tě budím v tak nekřesťanskou hodinu.“
    „Můj sluha mi řekl, že nejen že jsi v Paříži, ale že i mluvíš o grálu.“
    „Myslel jsem, že tě to dostane z postele.“
    „Tak jest.“
    „Je nějaká šance, že bys otevřel bránu starému příteli?“
    „Ti, kdož hledají pravdu, jsou více něž přátelé. Jsou to bratři.“
    Langdon protočil oči a podíval se na Sophii, už byl zvyklý na Teabingovu zálibu v dramatických šprýmech.
    „Zajisté bránu otevřu,“ prohlásil Teabing, „Ale nejdřív se musím utvrdit v tom, že tvé srdce je čestné. Otestuji tvou upřímnost. Odpovíš na tři otázky.“
    Langdon zavrčel a pošeptal Sophii. „Měj trpělivost. Jak už jsem říkal, má osobitý charakter.“
    „Tvá první otázka zní,“ prohlásil Teabing herkulovským tónem, „Podává se čaj nebo káva?“
    Langdon si byl vědom Teabingových pocitech ohledně amerického fenoménu kávy. „Čaj,“ řekl. „Earl Grey.“
    „Výborně. Tvá druhá otázka. S mlékem či s cukrem?“
    Langdon zaváhal.
    „S mlékem,“ pošeptala mu Sophie. „Myslím, že Britové pijí čaj s mlékem.“
    „S mlékem,“ řekl Langdon.
    Bylo ticho.
    „S cukrem?“
    Teabing neodpověděl.
    Počkat! Langdon si vzpomněl na hořký nápoj, který se podával při jeho poslední návštěvě a poznal, že otázka je lest. „S citrónem!“ řekl pevným hlasem. „Earl Grey s citrónem.“
    „Samozřejmě.“ Teabing zněl velice pobaveně. „A nakonec ti položím otázku nejhlubších znalostí.“ Teabing se odmlčel a pak promluvil vážným hlasem. „Kdy naposled dokázal harvardský veslař vyhrát nad oxfordským při závodech v Henley?"
    Langdon neměl ani ponětí, ale dokázal si představit jeden jediný důvod, proč zazněla tato otázka. „Takový skandál se jistojistě nikdy nestal.“
    Brána se otevřela. „Tvé srdce je čestné, můj příteli. Můžeš vstoupit.“

    OdpovědětVymazat
  10. Petra Jiřišťová

    „Já jsem Robert Langdon, “ zvolal Langdon, ležící na klínu Sophie. „Jsem přítelem sira Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc. “
    „Pán spí. Tak jako já jsem spal. Co mu chcete? “
    „To je soukromá záležitost. Bude ho to velice zajímat. “
    „Pak tedy bude jistě potěšen, když vás ráno příjme. “
    Langdon se posunul. „Je to důležité. “
    „Stejně tak spánek sira Leigha. Jste-li přítel, tak jste si vědom jeho chatrného zdraví. “
    Jako dítě sir Leigh Teabing prodělal dětskou obrnu a nyní chodil za pomocí francouzských holí, ale Langdon ho při své poslední návštěvě poznal jako velice živého a čilého člověka, který si ze své vady nic nedělá. „Byl byste tak laskav a sdělili mu, že jsem odkryl nové informace týkající se grálu? Informace, která nemůže počkat do rána. “
    Nastalo dlouhé ticho.
    Zatímco Langdon se Sopií čekali, motor dodávky hlasitě vrčel.
    Uplynula celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Příteli, řekl bych, že na hodinkách stále máte harvardský čas. “ Byl to rázný, ale jemný hlas. Langdon se usmál, když poznal ten silný britský přízvuk. „Leighu, omlouvám se, že vás budím v takovou hodinu. “
    „Sluha mi říkal, že jste v Paříži, a navíc, že mluvíte o nových informacích ográlu. “
    „Myslel jsem, že by vás to mohlo dostat z postele. “
    „To jste se nezmýlil. “
    „Jaká se naděje, že byste mohl otevřít bránu pro starého přítele? “
    „Ti co hledají pravdu, jsou více než přáteli. Jsou to bratři. “
    Langdon se významně podíval na Sopii. Byl již zvyklí na Teabingovu zálibu v dramatické a starobylé mluvě.
    „Vskutku vám otevřu bránu, “ pokračoval Teabing, „ale nejprve si musím ověřit, je-li vaše srdce čisté. Bude to zkouška vaší cti. Odpovíte mi na tři otázky. “
    Langdon zaúpěl a pošeptal Sophii. „Pomoz mi. Jak jsem říkal, je velice svérázný. “
    „Zde jest první otázka, “ pronesl Teabing herkulovským hlasem. „Smím vám nabídnout kávu, nebo čaj? “
    Langdon věděl, co si Teabing myslím o americkém pité kávy. „Čaj, “ pronesl tedy „Earl Gray. “
    „Výborně. Vaše druhá otázka. Mléko nebo cukr? “
    Langdon zaváhal.
    „Mléko, “ zašeptala mu Sopie do ucha. „Britové se dávají do čaje mléko. “
    „Mléko, “ odpověděl Langdon.
    Ticho.
    „Cukr? “
    Teabing neodpovídal.
    Počkat! Langdon si vzpomněl na hnusný nápoj, který tu obdržel při své poslední návštěvě. „Citrón! “ zvolal. „Earl Gray s citrónem. “
    „Vskutku. “ Teabingův hlas zněl velice pobaveně. „A nakonec vám musím položit tu nejzávažnější otázku. “ Teabing se odmlčel a pak slavnostně promluvil. „V kterém roce harvardský veslař porazil oxfordského v Henley? “
    To Langdon netušil, ale napadal ho jediný důvod, proč tato otázka zazněla. „K takovému výsměchu jistě ještě nikdy nedošlo. “
    Brána se s klapnutím otevřela. „Vaše srdce je čisté, příteli. Smíte vstoupit. “

    OdpovědětVymazat
  11. Marek Johanis

    “Tady je Robert Langdon,“ zavolal natažený přes Sophiin klín. „Jsem přítel Sira Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí, stejně jako jsem spal také já. Co od něj potřebujete?“
    „To je soukromá záležitost. Pro něj velice zajímavá.“
    „Pak jsem si jist, že vás ráno velice rád přijme.“
    Langton se posunul. „Je to celkem důležité.“
    „Stejně jako spánek Sira Leigha. Pokud jste jeho přítel, pak jistě víte o jeho chatrném zdraví.“
    Sir Leigh Teabing v dětství prodělal dětskou obrnu a nyní nosil dlahy a chodil o berlích, jenže Langdon ho při jeho poslední návštěvě poznal jako velice živého a čilého člověka, že se to jen těžko zdálo jako jeho slabost. „Pokud byste byl tak laskav, sdělte mu, že jsem odhalil nové informace ohledně grálu. Informace, které do rána nepočkají.“
    Nastala dlouhá pauza.
    Langdon a Sophie čekali a motor dodávky nahlas vrčel.
    Uběhla celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Drahý příteli, dovolím si tvrdit, že se stále řídíte hardvardským časem.“ Byl to rázný a zároveň slabý hlas.
    Langdon se usmál, jelikož poznal silný britský přízvuk. „Leighu, omlouvám se, že jsem vás vzbudil v takovou nemravnou hodinu.“
    „Můj sluha říkal, že jste v Paříži a také, že máte informace o grálu.“
    „Myslel jsem, že by vás to mohlo zvednout z postele.“
    „A také, že zvedlo.“
    „Je nějaká šance, že byste otevřel bránu pro starého přítele?“
    „Ti, jenž pátrají po pravdě jsou více než mými přáteli. Jsou mými bratry.“
    Langdon se podíval na Sophie, dobře obeznámen s Teabingovou zálibou v dramatické mluvě.
    „Ovšem, že bránu otevřu,“ oznámil Teabing, „ale nejdříve si musím ověřit čistotu vašeho srdce. Vyzkoušet vaši čest. Zodpovíte tři otázky.“
    Langon si pozvdechl a pošeptal Sophii. „Vydrž to. Jak jsem říkal, má celkem osobitý charakter.“
    První otázka, prohlásil Teabing herkulovským tónem. „Smím vám nabídnout kávu nebo čaj?“
    Langdon znal Teabingův názor na americký fenomén kávy. „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Výtečně. Druhá otázka. Mléko nebo cukr?“
    Langdon zaváhal.
    „Mléko,“ zašeptala mu Sophie do ucha. „Myslím, že Briti si dávají do čaje mléko.“
    „Mléko,“ řekl Langdon.
    Ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpověděl.
    Počkat! Langdon si vzpomněl na hořký nápoj, který dostal při jeho poslední návštěvě a uvědomil si, že tato otázka byla chyták. „Citrón!“ ohlásil. „Earl Grey s citrónem.“
    „Vskutku.“ Teabing zněl velice pobaveně. „A nakonec vám musím položit tu nejzávaznější otázku.“ Po krátké pauze slavnostně prohlásil. „Ve kterém roce naposledy Harvardský veslař předehnal Oxfordského veslaře v Henley?“
    Langdon neměl tušení, ale napadl ho pouze jediný důvod, proč byla položena taková otázka. „K takové absurdnosti zajisté ještě nikdy nedošlo.“
    Brána se s klapnutím otevřela. „Vaše srdce je čisté, můj příteli. Můžete vstoupit.“

    OdpovědětVymazat
  12. Baraňák

    „Tady Robert Langon“ zvolal Langdon, zatímco se natahoval přes Sofiin klín. „Jsem přítel Sira Leighe Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí“. A já také spal. Co od něj potřebujete?“
    „Jedná se o osobní záležitost. Něco, co ho rozhodně zaujme.“
    „V tom případě si jsem jist, že vás ráno rád pustí dál.“
    Langdon přenášel svoji váhu. „Je to dost důležité“
    „Stejně jako spánek Sira Leighe. Pokud jste jeho přítel, tak si asi uvědomujete, že není v nejlepším stavu.“
    Sir Leigh Teabing jako dítě trpěl obrnou a nyní musel nosit ortézy a chodit o berlích, ale Langdon v něm vždy viděl takového živého a barvitého člověka při jeho poslední návštěvě, že mu tato informace přišla zbytečná. „Pokud můžete, vyřiďte mu prosím, že jsem odhalil nové informace o grálu. Informace, které na ráno nepočkají.“
    V konverzaci byla dlouhá pauza.
    Langdon a Sofie čekali, dodávka stále běžela hlasitě ve volnoběhu.
    Uplynula již celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Můj dobrý muži, troufám si tvrdit, že se řídíte podle Harvardského standardního času.“ Hlas byl ostrý a mírný.
    Langdon se ušklíbl, hned poznal ten silný britský přízvuk. „Leighi, omlouvám se za probuzení v nekřesťanskou hodinu.“
    „Můj sluha mi povídal, že nejenom se nacházíte v Paříži, ale mluvíte i o grálu.“
    „Říkal jsem si, zda vás to dostane z postele.“
    „A taky že ano.“
    „Nějaká šance, že byste otevřel bránu pro starého přítele?“
    „Ti, kteří hledají pravdu, jsou více jak přátelé. Jsou to bratři.“
    Langdon obrátil oči na Sofii, která si už zvykla na Teabingovo zálibu dramatických vsuvek.
    „Samozřejmě, že otevřu bránu“ prohlásil Teabing, „ale nejdříve si musím potvrdit, že vaše srdce je pravé. Test vaší cti. Odpovíte mi na mé tři otázky.“
    Langdon zabručel a zašeptal na Sofii. „Vydrž to. Jak jsem již zmínil, on má ten svůj charakter.“
    Vaše první otázka, Teabing zvolal, v Herkulově hlase. „Můžu Vám nabídnout kafe, nebo čaj?“
    Langdon znal Teabingovo pocity ohledně amerického fenoménu o kávě. „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Vynikající. Nyní druhá otázka. Mléko či cukr?“
    Langdon zaváhal.
    „Mléko,“ Sofie zašeptala do jeho ucha. „Myslím, že Britové používají mléko.“
    „Mléko,“ řekl Langdon
    Ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpověděl.
    Počkat! Langdon si z ničeho nic vzpomenul na trpký nápoj, kterým byl obsloužen na jeho poslední návštěvě, a uvědomil si, že se jednalo o chyták. „Citrón!“ prohlásil. „Earl Grey s citrónem.“
    „Vskutku.“ Teabing zněl dost pobaveně. „A konečně, musím položit jednu z nejvážnějších otázek.“ Teabing se na chvíli zastavil a posléze začal mluvit vážným tónem. „V jakém roce porazil harvardský člun Oxfordu Mana v Henley?“
    Langdon neměl tušení, ale uměl si představit jediný důvod, proč se ho zeptal na takovou otázku. „Bezpochyby taková katastrofa se snad nikdy nestala.“
    Brána se otevřela. „Vaše srdce je pravé, můj příteli. Můžete projít.“

    OdpovědětVymazat
  13. Tóth

    „Prosím, tady Robert Langdon“, zvolal Langdon natažený přes Sophiin klín. „Jsem přítel Sira Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“ „Můj pán právě spí. Mne jste právě vzbudil. Co mu potřebujete?“ „To je osobní. Jde o něco, co ho bude velice zajímat.“ „Pak jsem si jist, že vás velice rád přijme ráno.“ Langdon změnil tón hlasu „Je to OPRAVDU důležité.“ „Stejně jako spánek sira Leigha. Pokud jste jeho přítel, jistě jste obeznámen s tím, že se netěší pevnému zdraví.“ Sir Leigh Teabing trpěl jako dítě dětskou obrnou, čehož důsledkem byl nucen používat opěry nohou ve formě dlah, a chodil s berlemi, ale Langdon ho i přes to shledával velice aktivním a barvitým charakterem, takže mu to přišlo jako nepatrná vada. „Řekněte mu prosím, že jsem odhalil nové informace o Grálu. Informace, které do rána nepočkají.“
    Následovala dlouhá pauza.
    Langdon a Sofie čekali, zatímco náklaďák nahlas vrčel.
    Uběhla dlouhá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Můj drahý příteli, dovolím si tipnout že jsi stále u Harvard Standard Time.“ Hlas byl kehký a slabý.
    Langdon se pousmál, když poznal silný britský přízvuk. „Leighu, velice se omluvám, že tě budím v tuto nekřesťanskou hodinu.“
    „Můj sluha mi řekl, že nejen že jsi v Paříži, ale dokonce máš nějaké informace o Grálu.“
    „Myslel jsem si, že to by tě mohlo dostat z postele.“
    „A také že dostalo.“
    „Je nějaká šance, že bys otevřel brány pro svého starého přítele?“
    „Ti, kteří hledají pravdu, jsou víc než přátelé. Jsou to bratři.“
    Langdon protočil oči směrem k Sofii, dobře obeznámen s Teabingovou zálibou pro dramatické obraty.
    „Jistě, otevřu brány,“ řekl Teabing, „ale nejdříve si musím ověřit, že tvé srdce je čestné. Otestovat tvou čest. Odpovíš mi na tři otázky.“
    Langdon si povzdechl, zatímco šeptal Sofii „Chvilku vydrž, jak jsem říkal, není to zrovna obyčejná osobnost.“
    „Tvá první otázka“, prohlásil Herkulovým hlasem Teabing. „Mám ti nabídnout kafe, nebo čaj?“
    Langdon dobře znal Teabingův názor na Americký fenomén kávy. „Čaj“ odpověděl. „Earl Grey“.
    „Výborně. Tvá druhá otázka. Mléko nebo cukr?“
    Langdon byl na pochybách.¨
    „Mléko“ zašeptala mu Sofie do ucha. „Myslím, že Britové volí mléko.“
    „Mléko.“ řekl Langdon.
    Ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpovídal.
    Počkat! Langdon si náhle vzpoměl na hořký nápoj, který mu byl podán při jeho poslední návštěvě a uvědomil si, že tato otázka byla trik. „Citron!“ prohlásil. „Earl Grey s citronem.“
    „Jistě.“ Teabing teď zněl velice pobaveně. „A naposledy, musím provést smrtelně vážnou žádost.“. Teabing zanechal malou pauzu a pak promluvil vážným tónem.
    „V kterém roce Harvardský veslař naposledy zvítězil nad Oxfordským veslařem v Henley?“
    Langdon neměl nejmenší tušení, ale dokázal si představit jediný důvod, proč byla tato otázka položena. „Samozřejmě, že taková travestie se nikdy neodehrála.“
    Brány se otevřely. „Tvé srdce je čestné, příteli. Máš povolení projet.“

    OdpovědětVymazat
  14. Adéla Koutná

    „Tady je Robert Langdon,“ zvolal, opřený o Sofiin klín. „Jsem přítel sira Leigh Teabinga. Potřebuji pomoc.“

    „Můj pán spí, jako jsem spal já. Co po něm chcete?“

    „Je to soukromá záležitost. V jeho dobrém zájmu.“

    V tom případě jsem si jistý, že vás přijde rád ráno.“

    Langdon přesunul svou váhu. „Je to dost důležité.“

    „Stejně jako spánek pana Leightona. Pokud jste jeho přítel, tak jistě víte, jaké má chatrné zdraví.“

    Sir Leigh Teabing měl obrnu jako dítě a nyní chodí za pomoci francouzských holí, ale Langdon ho při své poslední návštěvě poznal jako velmi živého a čilého člověka, který si ze své vady nedělal starosti. „Mohl byste mu prosím sdělit, že jsem objevil nové informace týkající se grálu? Informace, které nemohou počkat do rána.“

    Nastalo dlouhé ticho.

    Zatímco Langdon a Sophie čekali, motor dodávky nahlas vrčel.

    Uplynula celá minuta.

    Konečně někdo promluvil. „Řekl bych, že se stále řídíte harvardským časem.“ Byl to ostrý a tichý hlas.

    Langdon se pousmál, poznal ten silný britský přízvuk. „Leighu, omlouvám se, že vás budím v takovou nelidskou hodinu.“

    Můj sluha mi řekl, že jste v Paříži a navíc, že hovoříte o nových informacích o grálu.“

    „Myslel jsem, že by vás to mohlo dostat z postele.“

    „A také, že dostalo.“

    „Je nějaká naděje, že byste otevřel bránu pro starého přítele?“

    „Ti co hledají pravdu, jsou více než přátelé. Jsou moji bratři.“

    Langdon se upřeně podíval na Sofii. Byl zvyklý na Teabingovu starobylou mluvu.

    „Vskutku vám otevřu bránu.“ řekl Teabing, „ale nejdříve si musím ověřit, zda je vaše srdce čisté. Test vaší cti. Odpovíte mi na tři otázky.“

    Landon zaúpěl a pošeptal Sophii. „Měj semnou trpělivost, říkal jsem ti, že je dost svérázný.“

    První otázka, řekl Teabing herkulovským tónem. „Smím vám nabídnout kávu, nebo čaj?“

    Langdon věděl co si Teabing myslí o americkém pití kávy. „Čaj,“ odpověděl.

    „Earl Grey.“

    „Výborně. Druhá otázka. Mléko nebo cukr?“

    Langdon zaváhal.

    „Mléko,“ pošeptala mu Sophie do ucha. „Myslím si, že Britové si do čaje dávají mléko.“

    „Mléko,“ odpověděl Langdon.

    Ticho.

    „Cukr?“

    Teabing neodpovídal.

    Počkat! Langdon si vzpoměl na hnusný hořký nápoj, který obdržel při poslední návštěvě a uvědomil si, že tato otázka byla trik. „Citrón!“ odpověděl tedy. „Earl Grey s citrónem.“

    „Vskutku.“ Teabingův hlas zněl pobaveně. „A nakonec vám musím položit tu nejdůležitější otázku.“ Teabing se odmlčel a pak slavnostně promluvil. „Ve kterém roce porazil Harvarďan oxfordského veslaře v Henley?“

    Langdon neměl tušení, ale napadl ho jediný důvod, proč by se na takovou otázku ptal. „Jsem si jistý, že k takové svatokrádeži nikdy nedošlo.“

    Brána se otevřela. „Vaše srdce je čisté, můj příteli. Smíte vstoupit.“

    OdpovědětVymazat
  15. Vít Dupák

    „Tady Robert Langdon,“ zvolal Langdon, natažený přes Sophiin klín. „Jsem přítel sira Leigh Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán teď spí. Já spal také. Co od něj potřebujete?“
    „To je soukromá záležitost. Taková, na které mu velmi záleží.“
    „V tom případě jsem si jist, že vás velmi rád přijme ráno.“
    Langdon přesunul váhu. „Je to velmi důležité.“
    „To je i spánek pana Leighe. Jestliže jste přítel, měl byste si být vědom jeho špatného zdravotního stavu.“
    Pan Leigh Teabing trpěl obrnou jako dítě a nosil ortézy a chodil o berlích, ale podle Landfona byl velmi živý a veselý člověk, když ho naposledy navštívil a vůbec nevypadal slabě. „Mohly byste mu říci, že jsem objevil nové informace ohledně toho grálu. Informace, které nemohou počkat do rána.“
    Nastala dlouhá pauza.
    Langdon a Sophie čekali, za hlasitého zvuku vozidla.
    Uběhla celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Můj dobrý příteli, troufám si říct, že se stále nacházíš v hardvardském časovám pásmu.“ Jeho hlas byl křehký a jemný.
    Langdon se pousmál, jelikož poznal ten silný britský přízvuk. „Leghi, omlouvám se, že tě budím v tuto neslušnou hodinu.“
    „Můj sluha mi řekl, že ne jenom že jsi v Paříži, ale že jsi mluvil o grálu.“
    „Myslel jsem si, že by tě to mohlo dostat z postele.“
    „A taky, že dostalo.“
    „Je nějaká šance, že bys otevřel bránu pro starého přítele?“
    „Ti co hledají pravdu jsou více než přátelé. Jsou bratři.“
    Langdon obrátil pohled na Sophii, byl už zvyklý na Teabingovu slabost pro dramatické šaškování.
    „Samozřejmě, že otevřu bránu,“ prohlásil Teabing, „ale nejdřív si musím ověřit, že tvé srdce je upřímné. Zkouška tvé cti. Odpovíš na tři otázky.“
    Langdon zasténal, a zašeptal Sophii. „měj strpení. Jak už jsem zmínil, je to poněkud zvláštní člověk.“
    První otázka, řekl Teabing s tónem Herkula. „Mám ti připravit kávu, nebo čaj?“ Langdon znal teabingův názor na americký fenomén zvaný káva. „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Výborně. Druhá otázka. Mléko, nebo cukr?“
    Langdon zaváhal.
    „Mléko,“ pošeptala mu Sophie do ucha. „Myslím, že si Britové dávají mléko.“
    „Mléko,“ řekl Langdon.
    Ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpověděl.
    Počkat! Langdon si právě vzpomněl na hořký nápoj, který dostal, když ho naposledy navštívil a došlo mu, že ta otázka byla chyták. „Citrón!“ zvolal. „Earl Gray s citrónem.“
    „Vskutku.“ Teabing zněl pobaveně. „A konečně, nejdůležitějsí otázka ze všech.“ Po krátce odmlce slavnostně prohlásil. „Ve kterém roce naposledy veslař z Harvardu předehnal veslaře z Oxfordu v Henley?“
    Langdon neměl tušení, ale napadl ho jen jeden důvod, proč byla taková otázka položena. „Jistě k něčemu tak směšnému ještě nikdy nedošlo.“
    Brána se s klapnutím otevřela. „Vaše srdce je čisté, můj příteli. Můžete vstoupit.“

    OdpovědětVymazat
  16. Černý J.
    “Tady Robert Langdon,” zvolal Langdon, nakloněný přes Sofiin klín. „Jsem přítel Sira Leighe Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán momentálně spí. Stejně jako spal i já já. O jakou záležitost se jedná?“
    „Soukromou. Je to ale v jeho největším zájmu.“
    „Pak jsem si zcela jist, že vás rád přijme až ráno.“
    Langdon trochu přitvrdil. „Je to velmi naléhavé“.
    „Stejně jako spánek sira Leigha. Jste-li jeho přítel, jste si vědom jeho chatrného zdraví“.
    Sir Leigh Teaving prodělal v dětství obrnu a nyní má na nohou ortézy a chodí o berlích, ale Lagndon ho při poslední návštěvě shledal jako energického a životaplného člověka, že který si ze své churavosti nic nedělal.
    „Pokud byste tedy byl tak laskav, oznamte mu, že jsem odhalil nové informace týkající se Grálu. Informace, které do rána nepočkají.“
    Nastalo dlouhé ticho.
    Langdon se Sofiíí čekali a motor dodávky hlasitě drnčel.
    Uplynula minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Drahý příteli, vy se určitě stále řídíte standartním harvardským časem.“ Jeho hlas zněl rázně a slabě.
    Lagdon se při zaslechnutí silného britského přízvuku pousmál. „Leighi, omlouvám se, že jsem tě vzbudil v tak nemravnou hodinu.“
    „Můj služebník mi sdělil nejenom o vaší přítomnosti v Paříži, ale že také hovoříte o nových informací ohledně Grálu“
    „Myslel jsem si, že by vás to mohlo dostat z postele.“
    „A to jste se nespletl.“
    „Je tu nějaká šance, že byste starému příteli otevřel bránu?“
    „Ti, kteří hledají pravdu, jsou pro mne více než přáteli. Jsou mými bratry.“
    Langdon protočil oči na Sofii, dobře obeznámen s Teabingovou zálibou v dramatických průpovídkách.
    „Ovšem, že bránu otevřu,“ pronesl Teabing, „ale nejdříve si musím ověřit, je-li vaše srdce čisté. Bude to zkouška vaší cti. Zodpovíte mi 3 otázky.
    Langdon zavrčel a pošeptal Sofii „Vydrž to tu se mnou. Jak jsem řekl, je to muž charakteru.“
    „Tvá první otázka zní,“ prohlásil herculovsky Teabing, „Smím ti nabídnout kávu, nebo čaj?“
    Langdon si byl plně vědom toho, co si Teabing myslí o americkém fenoménu zvaném káva.
    „Čaj,“ odpověděl, „Earl Grey“.
    „Znaměnitě. Druhá otázka. S mlékem, nebo cukrem?“
    Langdon zaváhal.
    „S mlékem,“ pošeptala mu Sofie. „Myslím, že Brit by si dal mléko.“
    „S mlékem,“ odpověděl tedy Langdon.
    Ticho.
    „s cukrem?“
    Teabing neodpověděl.
    Moment! Langdon si vzpomněl na ten kyselý nápoj, který mu byl servírován při poslední návštěvě a uvědomil si, že je to chyták. „Citron!“ Sdělil. „Earl Grey s citrónem.“
    „Vskutku.“ Teabing nyní zněl velice pobaveně. „A nakonec vám musím položit nejzávažnější otázku. Teabing se odmlčel a nakonec slavnostně pronesl: “Ve kterém roce porazil Harvarďan oxfordského veslaře u Hinley?“ To Langdon netušil, ale napadal ho jediný důvod, proč mu byla tato otázka položena.
    „Taková absurdita se zajisté nikdy neudála.“
    Brána se se s klapnutím otevřela. „Vaše srdce je čisté, příteli. Smíte vstoupit.“

    OdpovědětVymazat
  17. Markéta Holá
    „Tady Robert Langdon,“ zavolal Langdon natažený přes Sofiin klín. „Jsem přítel Sira Leighe Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí. A já také spal. Co od něj potřebujete?“
    „To je soukromá záležitost. Je to v jeho velkém zájmu.“
    „Jistě bude potěšený, až mu to ráno řeknete.“
    Langdon se nadzvedl. „Je to docela důležité.“
    „Tak jako spánek Sira Leighe. Pokud jste přítel, pak jste si vědom jeho chatrného zdraví.“
    Sir Leigh Teabing měl jako dítě obrnu a nyní nosil ortézy na nohách a chodil s berlemi, ale na Langdona působil při minulé návštěvě tak živě a vesele, že se mu tím nezdál být omezovaný.
    „Mohl byste mu, prosím, říci, že jsem objevil novou informaci o grálu? Informaci, která nepočká do rána.“
    Nastala dlouhá pauza.
    Langdon a Sofie čekali, motor náklaďáku hlasitě předl.
    Uběhla celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Dobrý muži, odvažuji se říci, že máte na hodinkách stále Harvardský čas,“ ozval se slabý, nakřáplý hlas.
    Langdon se zakřenil, když poznal silný britský přízvuk. „Leighu, omlouvám se, že vás budím v tuto nekřesťanskou hodinu.“
    „Můj sluha říká, že jste v Paříži. Také jste prý mluvil o grálu.“
    „Myslel jsem si, že to by vás mohlo vytáhnout z postele.“
    „To ano.“
    „Je tu nějaká šance, že byste otevřel bránu pro starého přítele?“
    „Ti, kteří hledají pravdu, jsou více než přátelé. Jsou bratři.“
    Langdon se podíval na Sofii a obrátil oči v sloup. Byl zvyklý na Teabingovu zálibu v dramatických průpovídkách.
    „Ovšem! Otevřu bránu,“ prohlásil Teabing, „ale nejdřív musíte prokázat, že vaše srdce je upřímné. Taková zkouška poctivosti. Odpovíte na tři otázky.“
    Langdon zasténal a zašeptal Sofii: „Vydrž chvilku. Jak jsem říkal, je to mimořádná osobnost.“
    „Vaše první otázka,“ Teabing zahřměl Herkulovským hlasem, „měl bych vám připravit kávu nebo čaj?“
    Langdon věděl o Teabingově názoru na americký fenomén kávy. „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Výborně. Druhá otázka. Mléko nebo cukr?“
    Langdon zaváhal.
    „Mléko,“ zašeptala Sofie do jeho ucha. „Myslím, že Britové si dávají do čaje mléko.“
    „Mléko,“ řekl Langdon.
    Ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpovídal.
    Počkat! Langdon si náhle vybavil ten hořký nápoj, který mu tady připravili při poslední návštěvě, a uvědomil si, že ta otázka byla chyták. „Citron!“ vykřikl. „Earl Grey s citronem.“
    „Vskutku.“ Teabing byl velmi pobaven. „A nakonec ta nejzávažnější otázka.“ Teabing se odmlčel a pak promluvil slavnostním tónem. „V jakém roce Harvardský veslař naposledy porazil veslaře z Oxfordu na závodě v Henley?“
    Langdon neměl ponětí, ale napadl ho jen jeden důvod, proč byla tato otázka položena.
    „Taková bizarní situace se určitě nikdy nestala.“
    Brána se otevřela. „Vaše srdce je upřímné, příteli. Můžete dál.“

    OdpovědětVymazat
  18. Matulová

    „Tady Robert Langdon,“ zvolal, zatímco se natahoval přes Sofiin klín. „Jsem přítel Sira Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí. A já spal také. Co od něj potřebujete?“
    „To je mezi námi. Bude ho to určitě zajímat.“
    „V tom případě vás určitě vřele přijme ráno.“
    Langdon přesunul váhu. „Je to vcelku důležité.“
    „Jeho spánek také. Pokud jste jeho přítel, tak jste obeznámen s jeho chabým zdravotním stavem.“
    Sir Leigh Teabing trpěl dětskou obrnou a nyní nosil ortézy a chodil o holi, ale Leigh si ho z předešlé návštěvy pamatoval jako veselého muže plného života, a tak to vůbec nepovažoval za vadu. „Pokud byste byl tak laskav a řekl mu, že jsem odhalil novou informaci o Grálu. Informaci, která do rána nepočká.“
    Následovala dlouhá pauza.
    Langdon a Sophie čekali a auto mezitím hlasitě běželo.
    Uběhla celá minuta.
    Konečně uslyšeli odpověď. „Můj příteli, troufám si tvrdit, že jsi pořád v hardvardském časovém pásmu.“ Jeho hlas byl svěží a lehký.
    Longdon poznal silný britský přízvuk a pousmál se. „Leighu, promiň, že tě budím v tuto neslušnou hodinu.“
    „Můj sluha mi pověděl, že jsi nejen v Paříži, ale dokonce mluvíš o Grálu.“
    „Myslel jsem, že by tě to mohlo vytáhnout z postele.“
    „A taky se tak stalo.“
    „Nějaká naděje, že starému příteli otevřeš bránu?“
    „Hledači pravdy jsou více než jen přátelé. Jsou to bratři.“
    Langdon obrátil pohled na Sophie, byl už dobře zvyklý na Teabingovu slabost pro dramatické skotačení.
    „Bránu otevřu,“ prohlásil Teabing, „ale nejdřív musím prověřit, zda je tvé srdce upřímné. Takový test cti. Odpovíš mi na tři otázky.“
    Longdon si povzdechl, a pošeptal Sophii. „Vydržte to se mnou. Jak už jsem řekl, je to vcelku osobnost.“
    Tvá první otázka, prohlásil Teabing herkulovským tónem. „Mám ti připravit kávu nebo čaj?“
    Langdon věděl, jaký má Teabing názor na americký fenomén zvaný káva. „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Výtečně. Druhá otázka. Mléko nebo cukr?“
    Langdon zaváhal.
    „Mléko,“ pošeptala mu Sophie. „Myslím, že si Britové dávají mléko.“
    „Mléko,“ řekl Langdon.
    Následovalo ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpověděl.
    Počkat! Langdon si vzpomněl na hořký nápoj, který mu přinesli na jeho předešlé návštěvě a uvědomil si, že je to chyták. „Citrón!“ prohlásil. „Earl Grey s citrónem.“
    „Přesně tak.“ Teabing zněl velmi pobaveně. „A nakonec, ta nejzapeklitější otázka.“ Teabing se odmlčel a promluvil vážným tónem. „Ve kterém roce naposledy Harvardský veslař předehnal toho Oxfordského v Henley?“
    Langdon neměl tušení, ale došlo mu, proč mu byla taková otázka položena. „Něco tak směšného se jistě nikdy nestalo.“
    Brána se otevřela. „Tvé srdce je upřímné, můj příteli. Můžeš vstoupit.“

    OdpovědětVymazat
  19. Dominik Šenkýř

    "Hovoří Robert Langdon," řekl Langdon nakloněný přes Sophiin klín. "Jsem přítel Sira Leigha Teabinga a potřebuji jeho pomoc."
    "Můj pán spí, stejně jako jsem spal já. Co od něj žádáte?"
    "Je to soukromá záležitost, která by ho mohla velice zajímat"
    "V tom případě jsem si jist, že vás rád přijme ráno"
    Langdon zvážněl. "Je to poměrně důležité."
    "Stejně jako spánek Sira Leigha. Pokud jste skutečně jeho přítelem, víte, že má chatrné zdraví"
    Sir Leigh Teabing jako dítě prodělal obrnu a proto teď nosil ortézu a chodil s berlemi, ovšem při minulé návštěvě na Langdona způsobil dojmem energického a velice zajímavého člověka a tudíž mu jeho stav nepřipadal omezující.
    "Pokud vás mohu požádat, řekněte mu, že jsem získal nové informace o Grálu. Informace, které do zítřejšího rána nepočkají."
    Nastala dlouhá pauza.
    Langdon a Sophie čekali, zatímco motor dodávky zněl hlasitým volnoběhem.
    Uběhla již celá minuta.
    Konečně kdosi promluvil "Drahý příteli, obávám se, že zde neplatí harvardské standardní časové pásmo. "Hlas byl odměřený a lehký.
    Langdon se usmál, neboť jeho poznal jeho silný britský přízvuk. "Leighu, omlouvám se, že vás budím v tuto nekřesťanskou hodinu."
    "Můj sluha mi sdělil, že nejen že jste v Paříži, ale že dokonce hovoříte o Grálu"
    "Myslel jsem si, že vás to zvedne z postele"
    "Také že zvedlo"
    "Co kdybys pro svého starého přítele otevřel bránu?"
    "Ti, jenž lační po pravdě jsou více než přátelé. Jsou to bratři."
    Langdon protočil očima na Sophii, zvyklý na Teabingovu zálibu v antickém dramatu.
    "Ovšem že bránu otevřu," prohlásil Teabing, "ale nejprve musím zjistit, zdali je tvé srdce čisté. Zkouška tvé cti. Zodpovíš mi tři otázky."
    Langdon si povzdechl a zašeptal Sophii. "Měj se mnou strpení, jak jsem říkal, je to skutečný charakter"
    Tvá první otázka, pronesl Teabing herkulovským tónem "Mám ti nabídnout kávu nebo čaj?" Langdon věděl, jaký názor má Teabing ohledně kávy, amerického fenoménu. "Čaj," odpověděl. "Earl Grey."
    "Znamenitě. Druhá otázka. Mléko nebo cukr?"
    Langdon zaváhal.
    "Mléko," zašeptala mu Sophii do ucha. "Myslím, že britové pijí čaj s mlékem."
    "Mléko," řekl Langdon.
    Nastalo ticho.
    "Cukr?"
    Teabing neodpověděl.
    Počkat! Langdon si právě vzpomněl na hořkou chuť nápoje, jenž mu byl nabídnut při jeho poslední návštěvě a uvědomil si, že jde o chyták. "Citrón", prohlásil. "Earl Grey s citrónem"
    "Vskutku." Teabing teď zněl velmi pobaveně. "A na konec, ti musím položit ten nejzávažnější z dotazů." Teabing se odmlčel a pak promluvil slavnostním tónem. "Ve kterém roce harvardský veslař naposledy překonal oxfordského na řece Henley?"
    "Samozřejmě, že nic tak nemyslitelného se nikdy nestalo"
    Brána se s cvaknutím otevřela.
    "Tvé srdce je čisté, příteli. Můžeš vstoupit."

    OdpovědětVymazat
  20. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  21. “Tady je Robert Langdon,“ pronesl, natažený přes Sophiin klín. „Jsem přítel Sira Leigh Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí. I já jsem spal. Co přesně mu potřebujete?“
    „Soukromá záležitost. Bude ho však velice zajímat.“
    „Jsem si tedy jist, že vás milerád přivítá ráno.“
    Langdon se poposunul. „Je to velmi důležité.“
    „ Stejně tak jako spánek Sira Leigha. Jste-li jeho přítelem, pak jistě víte, že není zdravotně v pořádku.“
    Sir Leigh Teabing utrpěl dětskou obrnu a byl odkázán na pohyb s dlahami a berlami, ale při poslední návštěvě Langdona byl tak čilý a svérázný, že jen stěží by jej považoval za nemohoucího. „ Kdybyste snad mohl sdělit sirovi, že jsem odhalil nové informace o grálu. Informace, které zajisté do rána nepočkají.“
    Dlouho se nikdo neozval.
    Langdon i Sophie čekali, motor náklaďák u stále běžel nahlas.
    Uběhla celá minuta.
    A pak se někdo ozval. „ Můj drahý příteli, vy se snad stále řídíte harvardským časem.“ Ten hlas byl rázný a klidný.
    Langdon se pousmál, protože poznal jeho výrazný britský přízvuk. „Leigh, omluvte, že vás budím v tuto neřestnou hodinu.“
    „Můj majordomus říká nejen, že jste v Paříži, ale zmínil i něco o grálu.“
    „Myslel jsem, že vás to vytáhne z postele.“
    „A tak se i stalo.“
    „Možná, kdybyste otevřel bránu starému příteli?“
    „Ti, kteří hledají pravdu, jsou více než přáteli. Jsou bratry.“
    Langdon protočil oči na Sophii, už zvyklý na Teabingovu slabost pro dramatické žerty.
    „Jistě, otevřu vám bránu.“ pronesl Teabing, „ale nejdříve si prověřím, zda máte srdce na pravém místě. Test cti. Odpovíte mi na tři otázky.“
    Langdon si povzdechl, a zašeptal Sophii „Měj strpení. Říkal jsem, že je to kousek.“
    Vaše první otázka, prohlásil zvučně Teabing. „ Budete si přát kávu, nebo čaj?“
    Langdon si byl vědom jaký názor má Teabing na americký fenomén ve formě kávy.
    „Čaj,“ odpověděl. „Nejlépe Earl Grey.“
    „Výtečně! Vaše druhá otázka. Mléko, nebo cukr?“
    Langdon se poněkud ostýchal odpovědět.
    „Mléko,“ zašeptala mu Sophie, „Vždyť Britové si dávají do čaje mléko.“
    „Mléko,“ řekl tedy Langdon.
    Žádná odezva.
    „Cukr?“
    Teabing stále neodpovídal.
    Počkat! Langdon si uvědomil, jak hrozně trpký byl nápoj, který mu při své poslední návštěvě servírovali a věděl, že to je trik. „Citrón!“ vykřikl. „Earl Grey s citrónem.“
    „Ovšem.“ Teabing zněl velice pobaveně. „ A nyní, ta nejvážnější z otázek.“ Teabing se odmlčel a pak pronesl honosným tónem „ Kdy naposledy zvítězil Harvardský skifař nad některým z Oxfordských na Henley? Langdon neměl nejmenší tušení, ale domyslel si jediný důvod, proč by taková otázka mohla být položena. „K takovému fiasku nikdy nedošlo.“
    Brána se s klapnutím otevřela. „Máte srdce na pravém místě, příteli. Vstupte.“

    OdpovědětVymazat
  22. ladislav pejchar19. března 2017 v 17:32

    „Tady je Robert Langdon,“ zvolal, natažen přes Sofiin klín.
    „Jsem přítel Sira Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán zrovna spí, tak jako jsem spal já. Co mu chcete?“
    „To je soukromá záležitost. Taková, která by ho měla velmi zajímat.“
    „V tom případě si jsem jist, že vás rád přijme ráno.“
    Langdon se posunul. „Je to docela důležité.“
    „Stejně tak spánek Sira Leigha. Pokud jste jeho přítel, pak je vám známo, že má chabé zdraví.“
    Sir Leigh Teabing trpěl v mládí obrnou a nyní měl na nohou dlahy a chodil o berlích, nicméně Langdon ho při poslední návštěvě považoval za tak čilého a zajímavého muže, že to na chabé zdraví nevypadalo.
    „Kdybyste mu prosím řekl, že jsem odhalil nové informace o Grálu. Informace, které nemohou počkat do rána.“
    Nastalo dlouhé ticho.
    Langdon a Sofie vyčkávali, náklaďák hučel naprázdno.
    Uběhla celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Můj drahý příteli, dovolím si tvrdit, že se se ještě řídíš harvardským časem.“ Hlas měl chraplavý a slabý.
    Langdon se pousmál, poznával pravý britský přízvuk. „Leighu, omlouvám se, že tě budím v tuto neslušnou hodinu.“
    „Můj sluha mi řekl, nejen to že si v Paříži, ale také že hovoříš o svatém grálu.“
    „Myslel jsem, že by tě to mohlo vytáhnout z postele.“
    „A tak se i stalo.“
    „Je nějaká šance, že bys starému příteli otevřel bránu?“
    „Ti, kteří hledají pravdu, jsou více než přátelé. Jsou to bratři.“
    Langdon pohlédl na Sofii, již zvyklí teabingově zálibě v dramatičnosti.
    „Doopravdy otevřu,“ prohlásil Teabing, „nejprve, ale musím ověřit, zdali máš správné úmysly. Test tvé cti. Zodpovíš tři otázky.“
    Langdon zaúpěl a pošeptal Sofii. „ Pomoz mi, jak jsem říkal, je velmi svérázný."
    První otázka, zvolal Teabing silným hlasem. „Mám ti donést kafe nebo čaj?“
    Langdon znal teabingův názor na americký fenomén kafe.
    „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey“.
    „Výborně. Druhá otázka. Mléko nebo cukr?“
    Langdon zaváhal.
    „Mléko,“ zašeptala mu Sofie do ucha. „Myslím, že si tam Britové dávají mléko.“
    „Mléko“ řekl Langdon.
    Ticho
    „Cukr?“
    Teabing neodpovídal.
    Počkat! Langdon si zrovna vzpomněl na kyselý nápoj, jenž mu byl naservírován při poslední návštěvě a uvědomil si, že je tato otázka trik."Citrón!" zvolal. "Earl Grey s citrónem."
    "Ovšem že." Teabing nyní zněl velmi pobaveně. " A nakonec, ta nejdůležitější otázka." Teabing se odmlčel a promluvil vážným tónem. " Ve kterém roce v Henley naposledy zvítězil harvardský veslař nad oxfordským? Langdon neměl nejmenší ponětí, ale dovedl si představit jedniý důvod, proč taková otázka byla položena. " K takové frašce samozřejmně nikdy nedošlo." Brána se s klapnutím otevřela. " Tvé srdce je na správném místě. Můžeš projít."

    OdpovědětVymazat
  23. Katka Senešiová

    "Tady Robert Langdon," ohlásil se Langdon, natažený přes Sophiin klín. "Sir Leigh Teabing je můj přítel. Potřebuji jeho pomoc."
    "Můj pán právě spí. Já spal také. Co mu chcete?"
    "To je soukromá záležitost. Určitě ho to bude zajímat."
    "Pak jsem si jist, že mu bude potěšením vás přijmout dopoledne."
    Langdon se zavrtěl. "Je to dost důležité."
    "Stejně tak jako sirův spánek. Jestli jste jeho přítel, tak dobře víte, že má chatrné zdraví."
    Sir Leigh Teabing prodělal jako dítě obrnu a nyní nosil ortézu a chodil o berlích. Langdon ho ale znal jako člověka plného života a temperamentu, a tudíž mu jeho stav jen zdaleka přišel jako přítěž.
    "Kdyby jste mu mohl říct, že jsem učinil průlom ohledně Grálu. Takový, který do rána nepočká.“
    Dlouho se nic neozývalo.
    Langdon a Sophie čekali, zatímco motor hlasitě běžel na volnoběh.
    Uběhla celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. "Můj dobrý příteli. Troufám si říct, že sis nenastavil hodinky na místní čas.“ Jeho hlas byl odměřený a jemný.
    Langdon se zaculil, když poznal silný britský přízvuk. "Leigh, hluboce se omlouvám, že tě budím v takhle nekřesťanskou hodinu."
    "Můj sluha tvrdí, že nejenom že jsi v Paříži, ale že dokonce hovoříš o Grálu."
    "Usoudil jsem, že to by tě mohlo vytáhnout z postele."
    "A taky že vytáhlo."
    "Je tu nějaká šance, že otevřeš bránu starému příteli?"
    "Ti, jež prahnou po pravdě, jsou více než přáteli. Jsou bratry."
    Langdon zakoulel očima na Sophii. Byl již dobře zvyklí na Teabingovu slabost pro antické drama.
    "Ovšem, že vám otevřu bránu" prohlásil Teabing, "nejdřív ale musíš dokázat, že tvé srdce je ryzí. Testem cti. Odpověz na tři otázky."
    Langdon si povzdechl a zašeptal Sophii. "Měj strpení. Jak jsem říkal, je to docela podivín."
    Tvá první otázka, oznámil Teabing herkulovským tónem. "Mám ti nabídnout kávu nebo čaj?"
    Langdon věděl, jaký názor má Teabing na americký fenomén kávy. "Čaj," odpověděl. "Earl Grey."
    "Výtečně. Druhá otázka. Mléko nebo cukr?"
    Langdon váhal.
    "Mléko," zašeptala mu Sophii do ucha. "Myslím, že Britové pijí čaj s mlékem."
    "Mléko," řekl Langdon.
    Ticho.
    "Cukr?"
    Teabing se neozýval.
    Počkat! Langdon si vybavil hořkou chuť nápoje, který mu byl nabídnut při jeho poslední návštěvě a uvědomil si, že tato otázka byla chyták. "Citrón!" prohlásil. "Earl Grey s citrónem."
    "Vskutku." Teabing teď zněl velmi pobaveně. "A na konec, ti musím položit ten nejzávažnější dotaz." Teabing se odmlčel a pak promluvil slavnostním tónem. "Ve kterém roce harvardský veslař naposledy překonal oxfordského na Henley?"
    Langdon neměl nejmenší tušení, ale dovedl si představit jen jediný důvod, proč mu Teabing tuto otázku položil. "Taková zvrácenost se jistě nemohla nikdy přihodit."
    Brána se s kliknutím otevřela."
    „Tvé srdce je ryzí, můj příteli. Můžeš vstoupit.“

    OdpovědětVymazat
  24. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  25. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  26. Šifra mistra Leonarda
    „Tady je Robert Langdon,“ promluvil Langdon natažený přes Sofiin klín. „Jsem přítel sira Leighe Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán právě spí, ostatně, tak jako jsem spal i já. Co od něj potřebujete?“
    „Je to osobní, a bude ho to velmi zajímat.“
    „ Pak jsem si jist, že vás ráno velmi rád uvítá.“
    Langdon více naléhal. „ Je to dosti důležité.“
    „Stejně tak jako spánek sira Leighe. Jste-li opravdu jeho přítel, pak víte o jeho špatném zdravotním stavu.“
    Sir Leigh Teabing prodělal v raném věku dětskou obrnu, a nyní má nohy ve strojku a chodí o berlích, ale během poslední návštěvy se Langdonovi zdál svěží a čilý, že si jen těžko dokázal představit jeho nemohoucnost. „Pokud byste mohl, vyřiďte mu, prosím, že jsem objevil nové informace o Svatém grálu. Informace, které do rána nemohou počkat.“
    Rozhostilo se dlouhé ticho.
    Langdon a Sofie čekali, motor hlasitě běžel.
    Uplynulo celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Můj drahý příteli, dovoluji si říci, že se stále řídíš harvardským časem.“ Hlas byl odměřený a tichý.
    Langdon se pousmál, když poznal silný britský přízvuk. „Leighi, omlouvám se, že tě budím v tuto nejméně vhodnou dobu.“
    „ Můj sluha mi pověděl, nejenže to, že jsi v Paříži, ale že ses zmínil o Svatém grálu.“
    „Myslel jsem, že by tě to mohlo dostat z postele.“
    „Také že ano.“
    „Mohl bys otevřít bránu starému příteli?“
    „Kdož hledají pravdu, jsou více než přáteli. Takoví jsou si bratry.“
    Langdon obrátil svůj pohled na Sofii, znaje Teabingovu slabost pro dramatické žerty.
    „Tu bránu, samozřejmě, otevřu,“ prohlásil Teabing, „ale nejdřív se musím ujistit, že máš srdce na pravém místě. Zkouška tvé cti. Odpovíš mi na tři otázky.“
    Langdon zamručel a pošeptal Sofii. „ Měj se mnou trpělivost. Jak jsem říkal, není to jen ledaskdo.“
    „První otázka,“ pronesl Teabing heroickým tónem. „Mám připravit kávu nebo čaj?“
    Langdon znal Teabingův postoj vůči Americkému fenoménu kávy. „ Čaj,“ odvětil. „Earl Grey“
    „Výborně. Tvá druhá otázka. S mlékem nebo cukrem?“
    Langdon zaváhal.
    „S mlékem,“ zašeptala mu Sofie do ucha. „Myslím, že Britové pijí čaj s mlékem.“
    „S mlékem,“ řekl Langdon.
    Ticho.
    „S cukrem?“
    Teabing neodpovídal.
    Počkat. Langdon si vzpomněl na hořký nápoj, kterým byl pohoštěn při jeho minulé návštěvě, a uvědomil si, že tahle otázka byla chyták. „ S citronem!“ prohlásil. „Earl Grey s citronem.“
    „Správně.“ Teabing nyní vypadal velmi pobaveně. „A teď se musím zeptat s naprostou vážností.“ Teabing se odmlčel a promluvil vážným tónem. „ Ve kterém roce zvítězil na Henley harvardský veslař nad oxfordským?“
    Langdon neměl nejmenší tušení, ale napadl ho jediný důvod, proč byla tato otázka položena. „Taková fraška se nikdy nestala.“
    Brána se otevřela. „Tvé srdce je na pravém místě, příteli. Můžete vstoupit.“



    OdpovědětVymazat
  27. Jaroslav Outrata

    „Tady Robert Langdon,“ zvolal, zatímco se natahoval přes Sofiin klín.
    „Jsem přítel Sira Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí. A já také spal. Co od něj potřebujete?“
    „To je mezi námi. Bude ho to zajímat.“
    „Pak jsem si jist, že Vás rád přijme po ránu.“
    Langdon přesunul svoji váhu. „Je to důležité.“
    „Jako je i spánek Sira Leigha. Pokud jste přítel, tak jistě víte o jeho slabém zdravotním stavu.“
    Sir Leigh Teabing prodělal jako dítě obrnu a nyní byl nucen nosit ortézy a chodit o holích, ale Langdon ho při poslední návštěvě viděl jako muže plného života, takže mu tato informace přišly irelevantní. „Mohl by jste mu prosím říci, že jsem odkryl nové informace ohledně Grálu. Informace, které nepočkají na ráno.“
    Následovala dlouhá pauza.
    Langdon a Sofie čekali, zatímco auto hlasitě běželo.
    Uplynula celá minuta.
    Konečně se ozval něčí hlas. „Můj příteli, troufám si říci, že máš stále hodinky nastavené na harvardskou časovou zónu.“ Hlas byl čistý a zřetelný.
    Langdon se pousmál, protože poznal silný britský přízvuk. „Leighu, omlouvám se, že tě budím v tuto nekřesťanskou hodinu.“
    „Můj sluha mi oznámil, že jste nejen v Paříži, ale že máš informace o Grálu.“
    „Myslel jsem, že by tě to mohlo dostat z postele.“
    „A taky že dostalo“
    „Nějaká šance, že starému příteli otevřeš bránu?“
    „Ti, co hledají pravdu jsou více než jen přátelé. Jsou to bratři.“
    Langdon otočil svůj pohled na Sofii, byl dobře zvyklý na Teabingovu slabost pro dramatické výstupy.
    „Bránu otevřu,“ prohlásil Teabing, „ale nejdříve musím prověřit, zda je tvé srdce čisté. Test tvé cti. Odpovíš mi na tři otázky.“
    Longdon si povzdechl a pošeptal Sofii. „Vydržte to se mnou. Jak jsem zmínil, má svůj charakter.“
    „Tady je tvá první otázka, prohlásil herkulovsky Teabing. „Mám ti připravit kávu nebo čaj?“
    Langdon věděl, jaký má Teabing názor o americkém fenoménu zvaném káva. „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Výtečně. Tvá druhá otázka. Mléko nebo cukr?“
    Langdon zaváhal.
    „Mléko,“ pošeptala mu Sofie. „Myslím, že si Britové dávají mléko.“
    „Mléko,“ řekl Langdon.
    Ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpověděl.
    Počkat! Langdon si vzpomněl na hořký nápoj, který mu přinesli při jeho předchozí návštěvě a uvědomil si, že je tato otázka chyták. „Citrón!“ prohlásil. „Earl Grey s citrónem.“
    „Vskutku.“ Teabing zněl velice pobaven. „A nakonec, ta nejzávažnější otázka.“ Teabing se odmlčel a promluvil vážným tónem. „Ve kterém roce naposledy harvardský veslař předstihl oxfordského v Henley?“
    Langdon neměl tušení, ale uměl si představit důvod, proč mu byla taková otázka položena. „Něco tak groteskního se nikdy nestalo.“
    Brána se otevřela. „Tvé srdce je čisté, můj příteli. Můžeš vstoupit.“

    OdpovědětVymazat
  28. Baraňák 2. verze

    „Tady Robert Langon“ zvolal Langdon, zatímco se natahoval přes Sofiin klín. „Jsem přítel Sira Leighe Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí.“ A já také spal. Co od něj potřebujete?“
    „Jedná se o osobní záležitost. Něco, co ho rozhodně zaujme.“
    „V tom případě si jsem jist, že vás ráno rád uvidí.“
    Langdon přenášel svoji váhu. „Je to dost důležité.“
    „Stejně jako spánek Sira Leighe. Pokud jste jeho přítel, tak si asi uvědomujete, že není v nejlepším stavu.“
    Sir Leigh Teabing jako dítě trpěl obrnou a nyní musel nosit ortézy a chodit o berlích, ale Langdon v něm vždy viděl takového živého a různorodého člověka při poslední návštěvě, že mu to nepřišlo jako slabost. SLOVOSLED; ZMĚNA VÝZNAMU „Pokud můžete, vyřiďte mu prosím, že jsem odhalil nové informace o grálu. Informace, které do rána nepočkají.“
    V konverzaci nastala dlouhá pauza.
    Langdon a Sofie čekali, dodávka stále hlasitě přela.
    Uplynula již celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Člověče, troufám si tvrdit, že se řídíte podle harvardského standardního času.“ Hlas byl řízný a jemný.
    Langdon se ušklíbl, hned poznal ten silný britský přízvuk. „Leighi, omlouvám se za probuzení v nekřesťanskou hodinu.“
    „Můj sluha mi povídal, že nejenom se nacházíte v Paříži, ale mluvíte i o grálu.“
    „Říkal jsem si, zda vás to dostane z postele.“
    „A taky že ano.“
    „Nějaká šance, že byste otevřel bránu starému příteli?“
    „Ti, kteří hledají pravdu, jsou více než přátelé. Jsou to bratři.“
    Langdon obrátil oči na Sofii, zvyklá na Teabinga a jeho zálibu dramatických řečí.
    „Samozřejmě, že otevřu bránu“ prohlásil Teabing, „ale nejdříve si musím potvrdit, že vaše srdce je věrné. Test vaší cti. Odpovíte mi na mé tři otázky.“
    Langdon zabručel a mluvil šeptem na Sofii. „Chvilku strpení. Jak už jsem řekl, je dost osobitý.“
    První otázka, Teabing řekl, v Herkulovském hlase. „Můžu Vám nabídnout kávu, nebo čaj?“
    Langdon věděl, jak se Teabing cítil ohledně americké záliby kávy. „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Vynikající. Nyní druhá otázka. Mléko či cukr?“
    Langdon zaváhal.
    „Mléko,“ Sofie zašeptala do jeho ucha. „Myslím, že Britové si dávají mléko do čaje.“
    „Mléko,“ řekl Langdon
    Ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpověděl.
    Počkat! Langdon si z ničeho nic vzpomněl na trpký nápoj, kterýmu byl podáván na poslední návštěvě, a uvědomil si, že to byl chyták. „Citrón!“ prohlásil. „Earl Grey s citrónem.“
    „Vskutku.“ Teabing zněl dost pobaveně. „A konečně, musím položit jednu z nejvážnějších otázek.“ Teabing se na chvíli zastavil a posléze promluvil temnějším tónem. „V jakém roce porazil harvardský veslař Oxfordského v Henley?“
    Langdon neměl tušení, ale uměl si představit jediný důvod, proč taková otázka byla položena. „Bezpochyby něco tak humorného se nikdy nestalo.“
    Brána se otevřela. „Vaše srdce je věrné, můj příteli. Můžete projet.“

    OdpovědětVymazat
  29. Bruckner verze 2
    „Tady je Robert Langdon,“ promluvil Langdon, natažený přes Sophiin klín.
    „Jsem přítel Sira Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí. Stejně jako jsem spal i já. Co od něho potřebujete?“
    „To je osobní. Ale bude ho to velmi zajímat.“
    „V tom případě jsem si jist, že vás velmi rád přijme ráno.“
    Langdon se poposunul. „Je to opravdu velmi důležité.“
    „To je i spánek mého pána. Pokud jste jeho přítel, pak jste si vědom jeho špatného zdravotního stavu.“
    Sir Leigh Teabing v dětství prodělal obrnu, a nyní musel nosit ortézy a mohl chodit pouze s berlemi, i přesto si ho Langdon pamatoval ze své poslední návštěvy jako aktivního a čilého muže, takže to stěží mohl považovat za obtíž. „Pokud byste byl tak laskav a oznámil mu, že jsem objevil nové informace týkající se Grálu. Informace, které nemohou počkat do rána.“
    Nastala dlouhá odmlka.
    Langdon se Sophií čekali, motor hlasitě běžel.
    Uběhla celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Můj drahý příteli, dovolil bych si říct, že se stále řídíš harvardským časem.“ Hlas byl odměřený a slabý.
    Langdon se zazubil, když poznal ten silný britský přízvuk. „Leighu, omlouvám se, že tě budím v tuto nevhodnou hodinu.“
    „Můj sluha mi sdělil nejen to, že jsi v Paříži, ale že jsi zmínil Grál.“
    „Myslel jsem, že by tě to mohlo dostat z postele.“
    „Taky že dostalo.“
    „Mohl bys starému příteli otevřít bránu?“
    „Ti, kdož hledají pravdu, jsou více než přátelé. Jsou to bratři.“
    Langdon se otočil na Sofii a obrátil oči v sloup, protože znal Teabingovu slabost pro antické drama.
    „Ovšemže ti otevřu“ pronesl Teabing „ale nejdříve se musím ujistit, že máš čisté srdce. Taková zkouška charakteru. Odpovíš mi na tři otázky.“
    Langdon zamručel a pošeptal Sofií „Teď s ním měj strpení. Jak jsem říkal, je celkem svérázný.“
    „První otázka“ pronesl Teabing heroickým tónem „Mám připravit kávu nebo čaj?“
    Langdon znal Teabingovův postoj vůči americkému fenoménu kávy.
    „Čaj“ odvětil „Earl Grey.“
    „Výborně. Druhá otázka. S mlékem nebo s cukrem?“
    Langdon zaváhal.
    „S mlékem“ pošeptala mu Sofie „Myslím, že ho Britové pijí s mlékem.“
    „S mlékem“ řekl Langdon.
    Ticho.
    „S cukrem?“
    Teabing neodpovídal.
    Počkat! Langdon si najednou vzpomněl na hořký nápoj, který mu připravil při jeho poslední návštěvě, a uvědomil si, že tato otázka je chyták. „S citrónem,“ uhodl Langdon. „Earl Grey s citrónem.“
    „Vskutku.“ Teabing zněl velmi pobaveně. „A nakonec, nejdůležitější otázka.“ Teabing se odmlčel a poté promluvil obřadným tónem. „Ve kterém roce zvítězil v Henley harvardský veslař nad oxfordským?“
    Langdon neměl ani nejmenší tušení, ale napadl ho jen jediný důvod, proč byla tato otázka položena. „Takové fiasko se nikdy nestala.“
    Brána se otevřela. „Tvé srdce je čisté, příteli. Můžete vstoupit.“

    OdpovědětVymazat
  30. Petra Jiřišťová verze 2

    „Tady Robert Langdon, “ zvolal Langdon, natažený na klínu Sophie. „Jsem přítelem sira Leigha Teabinga. Potřebuji jeho pomoc. “
    „Pán spí, tak jako já před chvílí. Co mu chcete? “
    „To je soukromá záležitost. Bude ho to velice zajímat. “
    „Pak tedy bude jistě potěšen, když vás ráno příjme. “
    Langdon se posunul. „Je to důležité. “
    „Stejně tak spánek sira Leigha. Jste-li přítel, tak jste si vědom jeho chatrného zdraví. “
    Jako dítě sir Leigh Teabing prodělal dětskou obrnu a nyní nosil dlahy a chodil za pomoci francouzských holí, ale Langdon ho při své poslední návštěvě poznal jako velice živého a čilého člověka, který si ze své vady nic nedělá. „Byl byste tak laskav a sdělil mu, že jsem odkryl novou informaci týkající se grálu? Informace, která nemůže počkat do rána. “
    Nastalo dlouhé ticho.
    Zatímco Langdon se Sopií čekali, motor dodávky hlasitě vrčel.
    Uplynula celá minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Příteli, řekl bych, že na hodinkách stále máte harvardský čas, „ byl to rázný, ale jemný hlas. Langdon se usmál, když poznal ten silný britský přízvuk. „Leighu, omlouvám se, že vás budím v takovou hodinu. “
    „Sluha mi říkal, že jste v Paříži, a navíc, že mluvíte o nových informacích o grálu. “
    „Myslel jsem, že by vás to mohlo dostat z postele. “
    „To jste se nezmýlil. “
    „Jaká je naděje, že byste mohl otevřít bránu starý příteli? “
    „Ti co hledají pravdu, jsou více než přáteli. Jsou to bratři. “
    Langdon se významně podíval na Sopii. Byl již zvyklý na Teabingovu zálibu v dramatické mluvě.
    „Vskutku vám otevřu bránu, “ pokračoval Teabing, „ale nejprve si musím ověřit, je-li vaše srdce čisté. Bude to zkouška vaší cti. Odpovíte mi na tři otázky. “
    Langdon zaúpěl a pošeptal Sophii. „Pomoz mi. Jak jsem říkal, je velice svérázný. “
    „Zde je první otázka, “ pronesl Teabing herkulovským hlasem. „Smím vám nabídnout kávu, nebo čaj? “
    Langdon věděl, co si Teabing myslí o americkém pití kávy. „Čaj, „ pronesl tedy „Earl Gray. “
    „Výborně. Druhá otázka. Mléko nebo cukr? “
    Langdon zaváhal.
    „Mléko, „ zašeptala mu Sopie do ucha. „Britové se dávají do čaje mléko. “
    „Mléko, “ odpověděl Langdon.
    Ticho.
    „Cukr? “
    Teabing neodpovídal.
    Počkat! Langdon si vzpomněl na nechutný nápoj, který tu obdržel při své poslední návštěvě. „Citrón! “ zvolal. „Earl Gray s citrónem. “
    „Vskutku. “ Teabingův hlas zněl velice pobaveně. „A nakonec vám musím položit tu nejzávažnější otázku. “ Teabing se odmlčel a pak slavnostně promluvil. „V kterém roce harvardský veslař porazil oxfordského v Henley? “
    To Langdon netušil, ale napadal ho jediný důvod, proč tato otázka zazněla. „K takovému skandálu jistě ještě nikdy nedošlo. “
    Brána se s klapnutím otevřela. „Vaše srdce je čisté, příteli. Smíte vstoupit. “

    OdpovědětVymazat
  31. Překlad s implementovaným vzorcem pro diakritická znaménka, verze beta.

    "Hovoří Robert Langdon," řekl Langdon nakloněný přes Sophiin klín. "Jsem přítel Sira Leigha Teabinga a potřebuji jeho pomoc."
    "Můj pán spí, stejně jako jsem spal já. Co od něj žádáte?"
    "Je to soukromá záležitost, která by ho mohla velice zajímat."
    "V tom případě jsem si jist, že vás rád přijme ráno."
    Langdon se poposunul. "Je to poměrně důležité."
    "Stejně jako spánek Sira Leigha. Pokud jste skutečně jeho přítelem, víte, že má chatrné zdraví."
    Sir Leigh Teabing jako dítě prodělal obrnu a proto teď nosil ortézu a chodil s berlemi, ovšem při minulé návštěvě na Langdona způsobil dojmem energického a velice zajímavého člověka a tudíž mu jeho stav nepřipadal omezující.
    "Pokud vás mohu požádat, řekněte mu, že jsem získal nové informace o Grálu. Informace, které do zítřejšího rána nepočkají."
    Nastala dlouhá pauza.
    Langdon a Sophie čekali, zatímco motor dodávky hlasitě předl.
    Uběhla již celá minuta.
    Konečně kdosi promluvil "Drahý příteli, obávám se, že zde neplatí harvardské standardní časové pásmo. "Hlas byl odměřený a lehký.
    Langdon se usmál, neboť jeho poznal silný britský přízvuk. "Leighu, omlouvám se, že vás budím v tuto nekřesťanskou hodinu."
    "Můj sluha mi sdělil, že nejen že jste v Paříži, ale že dokonce hovoříte o Grálu."
    "Myslel jsem si, že tě to zvedne z postele."
    "Také že zvedlo."
    "Je nějaká naděje, že pro svého starého přítele otevřeš bránu?"
    "Ti, jenž hledají pravdu, jsou více než přátelé. Jsou to bratři."
    Langdon protočil očim na Sophii, zvyklý na Teabingovu zálibu v antickém dramatu.
    "Ovšem že bránu otevřu." prohlásil Teabing, "ale nejprve musím zjistit, zdali je tvé srdce čisté. Zkouška tvé cti. Zodpovíš mi tři otázky."
    Langdon si povzdechl a zašeptal Sophii. "Měj se mnou strpení, jak jsem říkal, je to vcelku osobnost."
    "Tvá první otázka," pronesl Teabing herkulovským tónem "Mám ti nabídnout kávu nebo čaj?" Langdon věděl o Teabingově názoru na americký fenomén kávy. "Čaj," odpověděl. "Earl Grey."
    "Znamenitě. Druhá otázka. Mléko nebo cukr?"
    Langdon zaváhal.
    "Mléko," zašeptala mu Sophie do ucha. "Myslím, že Britové pijí čaj s mlékem."
    "Mléko," řekl Langdon.
    Nastalo ticho.
    "Cukr?"
    Teabing neodpověděl.
    Počkat! Langdon si právě vzpomněl na hořkou chuť nápoje, jenž mu byl nabídnut při poslední návštěvě, a uvědomil si, že jde o chyták. "Citrón", prohlásil. "Earl Grey s citrónem."
    "Vskutku." Teabing byl velmi pobaven. A nakonec ta nejzávažnější otázka.“ Teabing se odmlčel a pak promluvil slavnostním tónem. „V jakém roce Harvardský veslař naposledy porazil veslaře z Oxfordu na závodě v Henley?"
    Langdon neměl tušení, ale došlo mu, proč mu byla taková otázka položena. „Něco tak směšného se jistě nikdy nestalo.“
    Brána se s cvaknutím otevřela.
    "Tvé srdce je čisté, příteli. Můžeš vstoupit."

    OdpovědětVymazat
  32. Černý J. v3
    “Tady Robert Langdon,” zvolal Langdon, nakloněný přes Sofiin klín. „Jsem přítel Sira Leighe Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán momentálně spí. Stejně jako jsem spal i já. O jakou záležitost se jedná?“
    „Soukromou. Je to ale v jeho největším zájmu.“
    „Pak jsem si zcela jist, že vás rád přijme ráno.“
    Langdon se posunul. „Je to velmi naléhavé.“
    „Stejně jako spánek sira Leigha. Jste-li jeho přítel, jste si vědom jeho chatrného zdraví.“
    Sir Leigh Teaving prodělal v dětství obrnu a nyní nosil na nohou ortézy a chodil o berlích, ale Lagndon ho při poslední návštěvě shledal jako energického a živého člověka, že který si ze své churavosti nic nedělal.
    „Pokud byste tedy byl tak laskav, oznamte mu, že jsem odhalil nové informace týkající se Grálu. Informace, které do rána nepočkají.“
    Nastalo dlouhé ticho.
    Langdon se Sofiíí čekali a motor dodávky hlasitě drnčel.
    Uplynula minuta.
    Konečně někdo promluvil. „Drahý příteli, vy se určitě stále řídíte standardním harvardským časem.“ Jeho hlas zněl křehce a jemně.
    Langdon se poznání silného britského přízvuku pousmál. „Leighi, omlouvám se, že jsem vás vzbudil v tak nemravnou hodinu.“
    „Můj služebník mi sdělil nejenom, že jste v Paříži, ale že také máte nové informace ohledně Grálu.“
    „Myslel jsem si, že by vás to mohlo dostat z postele.“
    „A to jste se nespletl.“
    „Je tu nějaká šance, že byste starému příteli otevřel bránu?“
    „Ti, kteří hledají pravdu, jsou pro mne více než přáteli. Jsou mými bratry.“
    Langdon protočil oči na Sofii, dobře obeznámen s Teabingovou zálibou v dramatických průpovídkách.
    „Ovšem, že bránu otevřu,“ pronesl Teabing, „ale nejdříve si musím ověřit, je-li vaše srdce čisté. Bude to zkouška vaší cti. Zodpovíte mi tři otázky.
    Langdon zavrčel a pošeptal Sofii „Vydrž to tu se mnou. Jak jsem řekl, je poněkud osobitý.“
    „První otázka zní,“ prohlásil herculovsky Teabing, „Smím ti nabídnout kávu, nebo čaj?“
    Langdon si byl plně vědom toho, co si Teabing myslí o americkém fenoménu zvaném káva.
    „Čaj,“ odpověděl, „Earl Grey“.
    „Znaměnitě. Druhá otázka. S mlékem, nebo cukrem?“
    Langdon zaváhal.
    „S mlékem,“ pošeptala mu Sofie. „Myslím, že Brit by si dal mléko.“
    „S mlékem,“ odpověděl tedy Langdon.
    Ticho.
    „s cukrem?“
    Teabing neodpověděl.
    Moment! Langdon si vzpomněl na kyselý nápoj, který mu byl servírován při poslední návštěvě a uvědomil si, že je to chyták. „Citron!“ Sdělil. „Earl Grey s citrónem.“
    „Vskutku.“ Teabing nyní zněl velice pobaveně. „A nakonec vám musím položit nejzávažnější otázku. Teabing se odmlčel a nakonec slavnostně pronesl: “Ve kterém roce porazil Harvarďan oxfordského veslaře v Hynley?“ To Langdon netušil, ale napadal ho jediný důvod, proč mu byla tato otázka položena.
    „Taková absurdita se zajisté nikdy neudála.“
    Brána se se s klapnutím otevřela. „Tvoje srdce je čisté, příteli. Smíš vstoupit.“

    OdpovědětVymazat
  33. Holavová
    „Tady Robert Langdon,“ zavolal ze Sofiina klína. „Jsem kamarád Sira Leighe Teabinga. Potřebuji jeho pomoc.“
    „Můj pán spí. Zrovna tak jako já. Co mu chcete?“
    „To je soukromá věc. Ale jeho to bude velice zajímat.“
    „Tak jsem si jist, že vás přijme zítra ráno.“
    Langdon se přetočil. „Je to celkem důležité.“
    „Tak jako spánek Sira Leighe. Pokud jste přátelé tak moc dobře víte, že je nemocný“
    Jako dítě Sir Leigh Teabing trpěl obrnou a nyní nosí na ortézy a chodí o berlích. Ale Langdonovi přišel jako pestrý a života plný muž při jeho poslední návštěvě, kdy bylo těžké uvěřit jeho pravé slabosti. „Pokud můžete, prosím vás řekněte mu, že jsem odhalil nové informace o grálu. Tato věc nemůže počkat do zítřejšího rána.“
    Dlouhá pauza.
    Langdon a Sofie čekali, kamion dělal hlasité zvuky.
    Půl minuty uběhlo.
    Konečně někdo promluvil. „Můj dobrý muži, dovoluju si říci, že se řídíte podle harvardského standardního času“ Hlas byl křehký a jemný.
    Langdon se zašklebil, když poznal ten silný britský přízvuk. „Leighi, omlouvám se za probuzení v tuto nevhodnou dobu.“
    „Můj sluha mi pověděl, že nejste jen v Paříži, ale že taky jste mluvil o grálu.
    „Myslel jsem si, že váš to dostane z postele.“
    „A taky, že ano.“
    „Nějaká šance, že otevřete bránu starému příteli?“
    „Ti co usilují o pravdu jsou více než přátele. Jsou to bratři.“
    Langdon protočil očima na Sofii, která byla zvyklá na Teabingovu slabost pro dramatické řeči.
    „Samozřejmě, že otevřu bránu,“ Teabing prohlásil, „ale nejdříve musím zjistit, zda máte věrné srdce. Test vaší cti. Zodpovíte tři otázky.“
    Langdon zasténal a pošeptal Sofii. „Vydrž to semnou. Jak jsem říkal, on má něco do sebe.“
    „Vaše první otázka,“ Teabing prohlásil tónem Herculesa. „Mám vám připravit kávu nebo čaj?“
    Langdon znal Teabingovi pocity pro americký fenomén kávy.
    „Čaj,“ odpověděl. „Earl Grey.“
    „Správně. Vaše druhá otázka. Mléko nebo cukr?“
    Langdon zaváhal.
    „Mléko,“Sofie mu zašeptala do ucha. „Myslím, že Britové používají mléko.“
    „Mléko,“ řekl Langdon.
    Ticho.
    „Cukr?“
    Teabing neodpověděl.
    Počkat! Langdon si vzpomněl na ten hořký nápoj, který mu připravil na jeho poslední návštěvě a uvědomil si, že tato otázka byla jen trik. „Citrón!“ prohlásil. „Earl Grey s citrónem.“
    „Vskutku.“ Teabing zněl hluboce pobaveně. „A konečně musím položit ten nejzávažnější dotaz.“ Teabing udělal pauzu a potom vážným tónem promluvil. „Ve kterém roce Harvardský veslař porazil Oxfordského muže z Henley?
    Langdon neměl žádné tušení, ale napadl ho jediný důvod, proč mu byla tato otázka položena.
    „Taková hloupost se nikdy nestala.“
    Brána se otevřela. „Vaše srdce je pravdivé, můj příteli. Můžete jít dál.“

    OdpovědětVymazat