4. října 2020

Elementary... nebo ne?

Začneme něčím jednoduchým :) Kdo by neznam Harryho Pottera? Přinejmenším z doslechu. Při práci s prvním textem si osvojíme dvě základní pravidla, která z vás udělají špičkového překladatele.

1. TRUST NO ONE - not even yourself.

Adaptovaný citát ze seriálu X-files je v překladatelském životě nejčastější aplikovanou poučkou. Aneb - ověřovat. Jeden zdroj nikdy nestačí. A když máte pocit, že je všechno naprosto jasné a jednoduché, je čas zapochybovat a ověřovat.

2. YOUR RESPONSIBILITY.

Bez ohledu na množství zdrojů je za výsledný překlad zodpovědný jediný člověk - vy. Překladatel. Pravopis, interpunkce, opravené překlepy, formátování, věcná správnost, reálie, idiomy... To vše je jen a jen vaše zodpovědnost. V branži, kde je přirozeně vysoká konkurence, můžete dobrou pověst ztratit jen jednou.

__________________________

Pečlivě si přečtěte následující text a ujistěte se, že mu perfektně rozumíte. Co vše to obnáší?

Přeložte tučně vyznačenou část. Překlad vložte do komentáře k tomuto blogu do neděle 11.10.2020 12h.




J.K.ROWLING - HARRY POTTER AND THE DEATHLY HALLOWS

“It’s not over yet,” said Harry, and he raised his voice and called, “Kreacher!”
There was a loud crack and the house elf that Harry had so reluctantly inherited from Sirius appeared out of nowhere in front of the cold and empty fireplace: tiny, half human-sized, his pale skin hanging off him in folds, white hair sprouting copiously from his batlike ears. He was still wearing the filthy rag in which they had first met him, and the contemptuous look he bent upon Harry showed that his attitude to his change of ownership had altered no more than his outfit.
“Master,” croaked Kreacher in his bullfrog’s voice, and he bowed low; muttering to his knees, “back in my Mistress’s old house with the blood-traitor Weasley and the Mudblood—“
“I forbid you to call anyone ’blood traitor’ or ’Mudblood,”’ growled Harry. He would have found Kreacher, with his snoutlike nose and bloodshot eyes, a distinctively unlovable object even if the elf had not betrayed Sirius to Voldemort.
“I’ve got a question for you,” said Harry, his heart beating rather fast as he looked down at the elf, “and I order you to answer it truthfully. Understand?”
“Yes, Master,” said Kreacher, bowing low again. Harry saw his lips moving soundlessly, undoubtedly framing the insults he was now forbidden to utter.
 “Two years ago,” said Harry, his heart now hammering against his ribs, “there was a big gold locket in the drawing room upstairs. We threw it out. Did you steal it back?”
There was a moment’s silence, during which Kreacher straightened up to look Harry full in the face. Then he said, “Yes.”
“Where is it now?” asked Harry jubilantly as Ron and Hermione looked gleeful. Kreacher closed his eyes as though he could not bear to see their reactions to his next word.
“Gone.”
“Gone?” echoed Harry, elation floating out of him, “What do you mean, it’s gone?”
The elf shivered. He swayed.
“Kreacher,” said Harry fiercely, “I order you—“
“Mundungus Fletcher,” croaked the elf, his eyes still tight shut. “Mundungus Fletcher stole it all; Miss Bella’s and Miss Cissy’s pictures, my Mistress’s gloves, the Order of Merlin, First Class, the goblets with the family crest, and— and—“
Kreacher was gulping for air: His hollow chest was rising and falling rapidly, then his eyes flew open and he uttered a bloodcurdling scream.
“—and the locket, Master Regulus’s locket. Kreacher did wrong, Kreacher failed in his orders!”
Harry reacted instinctively: As Kreacher lunged for the poker standing in the grate, he launched himself upon the elf, flattening him. Hermione’s scream mingled with Kreacher’s but Harry bellowed louder than both of them: 
“Kreacher, I order you to stay still!”
He felt the elf freeze and released him. Kreacher lay flat on the cold stone floor, tears gushing from his sagging eyes.
“Harry, let him up!” Hermione whispered.

“So he can beat himself up with the poker?” snorted Harry, kneeling beside the elf. “I don’t think so. Right. Kreacher, I want the truth: How do you know Mundungus Fletcher stole the locket?”
“Kreacher saw him!” gasped the elf as tears poured over his snout and into his mouth full of graying teeth. “Kreacher saw him coming out of Kreacher’s cupboard with his hands full of Kreacher’s treasures. Kreacher told the sneak thief to stop, but Mundungus Fletcher laughed and r-ran. . . . “
“You called the locket ’Master Regulus’s,”’ said Harry. “Why? Where did it come from? What did Regulus have to do with it? Kreacher, sit up and tell me everything you know about that locket, and everything Regulus had to do with it!”
The elf sat up, curled into a ball, placed his wet face between his knees, and began to rock backward and forward. When he spoke, his voice was muffled but quite distinct in the silent, echoing kitchen. “Master Sirius ran away, good riddance, for he was a bad boy and broke my Mistress’s heart with his lawless ways. But Master Regulus had proper order; he knew what was due to the name of Black and the dignity of his pure blood. For years he talked of the Dark Lord, who was going to bring the wizards out of hiding to rule the Muggles and the Muggle-borns . . . and when he was sixteen years old, Master Regulus joined the Dark Lord. So proud, so proud, so happy to serve . . .

30 komentářů:

  1. Ozvalo se hlasité křupnutí a domácí skřet, kterého Harry tak zdráhavě zdědil po Siriusovi, se zčista jasna zjevil před chladným a prázdným krbem: byl maličký, měřil asi půl člověka, jeho zvrásněná bledá kůže na něm jen tak visela a bílé chlupy mu rašily z jeho netopýřích uší. Stále byl oblečen do špinavých hadrů, v nichž se s ním seznámili, a pohrdavý pohled, který na Harryho vrhal, dokazoval, že jeho přístup ke změně majitele se výrazně nelišil od jeho oděvu.
    „Pane,“ vyřkl Krátura svým žabím hlasem, po čemž se poklonil a zamumlal, „ještě ve starém domě mé paní s tím krvezrádcem Weasleym a tou mudlovskou šmejdkou-“
    „Zakazuji ti kohokoli nazývat krvezrádcem nebo mudlovskou šmejdkou,“ zavrčel Harry. Kráturu, pod jehož krví podlitýma očima se stáčel jeho prasečí rypák, by shledal obzvláště odpudivým stvořením, i kdyby nebylo toho, že vydal Siriuse Voldemortovi.
    „Mám na tebe dotaz,“ řekl Harry, zatímco mu srdce tlouklo jako o život a shlížel na skřeta dolů, „a nařizuji ti, abys na ni odpověděl dle pravdy. Rozumíš?“
    „Ano, pane,“ odvětil Krátura, který se opět klanil. Harry sledoval, jak se jeho rty bez zvuku pohybují a nepochybně skrývají nadávky, které měl nyní zakázáno vyřknout.
    „Před dvěma lety,“ prohlásil Harry, jehož srdce už bušilo do jeho hrudního koše, „v obývacím pokoji nahoře ležel medailon. My jsme ho vyhodili. Ukradl jsi ho potom?“
    Nastalo hrobové ticho, během něhož se Krátura zdráhal podívat Harrymu přímo do očí. Poté odpověděl, „Ano.“
    „A kde je teď?“ vyslovil Harry jásavě a z Rona a Hermiony hýřila radost. Krátura sklopil zrak, protože nedokázal snést pohled na jejich reakce na jeho následující slovo.
    „Pryč.“
    „Pryč?“ zopakoval Harry, přičemž z něj vyprchala všechna euforie, „Jak to myslíš, pryč?“
    Skřet se otřásl a zakymácel se.
    „Kráturo,“ zvolal Harry, „nařizuji ti-“
    „Mundungus Fletcher,“ vykřikl skřet stále s pevně zavřenýma očima. „Mundungus Fletcher to všechno sebral; obrázky Paní Belly a Paní Cissy, rukavičku mé paní, Merlinův řád první třídy, poháry a rodinný erb, a- a-“
    Krátura lapal po dechu: jeho propadlá hruď se třásla jako osika a po chvíli se mu oči otevřely dokořán a hrůzostrašně vykřikl.
    „-a ten medailon, medailon pana Regula. Krátura zklamal, Krátura nesplnil rozkazy!“
    Harry zareagoval okamžite: jakmile se Krátura sáhl po pohrabáči u krbu, skočil po něm a zaklekl ho. Hermionin křik se mísil s Kráturovým, ale Harry je všechny přehlušil:
    „Kráturo, nařizuji ti, ani se nehni!“

    OdpovědětVymazat
  2. Ozvalo se křupnutí a domácí skřítek, kterého Harry neochotně zdědil po Siriusovi, se objevil z ničeho nic před studeným a prázdným krbem: malinký poločlověk, z jehož holé hlavy visela svraštělá kůže a bíle chlupy mu trčely z netopýřích uší. Stále na sobě měl ten umaštěný hadr, jako když ho viděl poprvé a pohrdavým pohledem dával najevo, že změna jeho vlastnictví neměla na změnu jeho chování vůči Harrrymu žádný význam, stejně jako se nepodepsala na jeho oblečení.
    „Pane,“ zaskřehotal Krátura žabím hlasem a hluboce se uklonil, mumlajíce ke kolenům, „kdysi u mé Paní doma jste s těmi krvozrádci Weaslym a mudlovskou šmejdkou-“
    „Zakazuju ti kohokoliv nazývat Krvezrádce nebo Mudlovský šmejd“ zavrčel Harry. Kráturu, s jeho rypákem a krví podlitýma očima, nikdy nepovažoval za bůhvíjak přátelského, ikdyby neprodal Siriuse Voldemortovi.
    „Chci se tě na něco zeptat“, řekl Harry, jehož srdce teď začalo bít mnohem rychleji, když se podíval dolů na skřítka,“ a chci, abys odpověděl pravdivě. Rozumíš?“
    „Ano, pane,“ řekl Krátura opět s hlubokým předklonem. Harry si všiml, jak pohybuje bezhlasně rty, bezpochyby nadávky, které měl nyní zakázány používat.
    „Před dvěma lety,“ řekl Harry, jehož srdce mu nyní bušilo do žeber,“tady byl velký zlatý medailon ve skříňce nahoře. Vyhodili jsme ho. Ukradl jsi ho ?“
    Po chvilce ticha se Krátura narovnal, podíval se Harrymu do očí a řekl, „Ano.“
    „Kde je teď?“ zeptal se Harry radostně stejně jako vypadali Ron s Hermionou. Krátura zavřel oči, jakoby nemohl snést pohled na jejich reakci.
    „Pryč.“
    „Pryč ?“ odvrátil nadšeně Harry,“Jak to myslíš pryč ?“
    Skřet se zachvěl a začal se kymácet.
    „Kráturo,“ řekl Harry urputně,“ Nařizuji ti-“
    „Mundungus Fletcher,“ zaskřehotal skřet se stále zavřenými oči,“ Mundungus Fletcher všechno ukradl; obrázky paní Belly a paní Cissy, rukavíce mé paní, Merlinův řád, První Třídu, poháry s rodiným erbem, a- , a-“
    Krátura lapal po dechu: Jeho dutý hrudník se rychle vzpínal nahoru a dolů, poté se mu rychle otevřely oči a děsivě vykřikl.
    „- a ten medailon, medailon pana Reguluse. Zlý krátura. Nesplnil rozkazy!“
    Harry reagoval instiktivně: Krátura se vrhl na pohrabáč ležící na roštu, Harry se ale k němu dostal rychleji a zalehl ho. Hermionin křik se mísil s Kráturovým ale Harry všechny překřikl: „Kráturo nařizuji ti, ani se nehni!“

    OdpovědětVymazat
  3. Hlasitě zapraskalo a z ničeho nic se před chladným prázdným krbem objevil domácí střítek, kterého Harry s nelibostí po Siriusovi zdědil. Střítek byl drobné postavy, jeho světlá vrásčitá kůže na něm visela a z netopýřích uší mu rostlo mnoho bílých chlupů. Stále nosil ten špinavý cár, ve kterém byl spatřen při jejich prvním setkání, a jeho pohrdavý pohled na Harryho ukázal, že se jeho postoj ke změně pána o nic víc nelišil od jeho šatu.
    „Pán,“ zastřehotal Krátura jeho žabým hlasem, hluboce se uklonil a zamumlal u svých kolenou: „zpátky v domě mé paní se zrádcem krve Weasleym a s mudlovskou -“
    „Zakazuji ti nazývat kohokoliv ‚zrádce krve‘ nebo ‚mudlovská krev‘,“ okřikl ho Harry. Poznal by Kráturu s jeho čumákem a s krvavě podlitýma očima, typicky ošklivou věc, i kdyby střítek nezradil Siriuse před Voldemortem.
    „Položím ti otázku,“ řekl Harry a srdce mu bilo tak rychle, jak se díval dolů na střítka, „a přikazuji ti na ní odpovědět pravdivě. Rozumíš?“
    „Ano, pane,“ řekl Krátura s další poklonou. Harry viděl, jak se jeho rty tiše pohybovaly a bezpochyby tvořily urážky, které mu teď byly zakázány vyslovit.
    „Před dvěma lety,“ řekl Harry s tlukoucím srdcem o jeho žebra, „tu byl jeden velký zlatý medailonek nahoře v salónu. My jsme ho vyhodili. Ukradl si ho zpátky?“
    Během chvíle ticha se Krátura podíval Harrymu přímo do obličeje. Poté odpověděl: „Ano.“
    „Kde je teď?“ zeptal se Harry s radostí zatímco se Ron s Hermionou tvářili potěšeně. Krátura zavřel oči, protože nemohl vidět jejich reakci na jeho odpověď. „Pryč.“ „Pryč?“ zopakoval Harry a radost se z něj vytratila, „Jak to myslíš, že je pryč?“ Střítek se třásl. Zakymácel se.
    „Kráturo,“ řekl Harry vztekle, „přikazuji ti -“ „Mungundus Fletcher,“ skřehotal střítek se stále pevně zavřenýma očima. „Mungundus Fletcher to všechno ukradl, obrazy paní Belly a paní Cissy, řád Merlina, pohár s rodovým erbem, a- a-“ Krátura popadal dech, jeho prázdná hruď se rychle zvedala a padala, pak se jeho oči otevřely a ztropil hrůzostrašný křik. „-a ten medailon, medailon pána Reguluse. Krátura udělal špatně, Krátura nesplnil jeho rozkazy!“
    Krátura se vrhl k pohrabáči stojícího u krbového roštu, v tom Harry okamžitě zareagoval a pustil se na střítka, aby ho uklidnil. Hermionin křik se mísil s křikem Krátury, ale Harry zařval hlasitěji než oba dva dohromady: „Kráturo, přikazuji ti stát klidně!“

    OdpovědětVymazat
  4. Kateřina Müllerová5. října 2020 v 23:51

    Ozvalo se hlasité prasknutí a z ničeho nic se objevil domácí skřítek, kterého Harry neochotně zdědil po Siriusovi, přímo před vyhaslým krbem: malý, poloviční velikost než je člověk, jeho vrásčitá bledá kůže mu visela, bílé chlupy mu trčely z netopýřích uší. Stále má na sobě špinavý hadr, ve kterém ho poprvé potkali a pohrdavým způsobem se uklání Harrymu a dává mu najevo, že i přes pozměněné vlastnictví se jeho postoj vůči němu nezměnil.
    „Pán“, skřehotal Krátura jeho žabím hlasem, sklonil se s mumláním k jeho kolenům, „zpátky ve starém domě mojí paní spolu s krvezrádcem Weasleym a mudlovskou šmejdkou – „
    „Zakazuju ti komukoliv říkat ‚krvezrádce‘ nebo ‚mudlovský šmejd‘“, zavrčel Harry. Kráturu by poznal s jeho rypákem a krví podlitýma očima, i kdyby skřítek neprozradil Siriuse Voldemortovi.
    „Mám na tebe otázku,“ řekl Harry, jeho srdce bilo víc a víc při pohledu dolů na skřítka, „a nařizuji ti, aby si mi odpověděl popravdě. Rozumíš?“
    „Ano, pane“, řekl Krátura, který se opět klanil. Harry viděl jeho ústa, která se pohybovala beze zvuku a určitě vytvářela urážky, které nyní měl zakázané vyslovit.
    „Před dvěma lety,“ řekl Harry, kterému nyní srdce naráželo do hrudního koše, „tu byl velký, zlatý medailon v pokoji nahoře. Vyhodili jsme ho. Ukradl sis ho zpátky?“
    Nastalo ohromné ticho, při kterém se Krátura podíval zpříma Harrymu do očí. Po té řekl „Ano“.
    „Kde je teď?“ zeptal se Harry radostně a Ron s Hermionou měli stejně velkou radost. Krátura zavřel pevně svoje oči, protože nezvládl vidět jejich reakci na jeho další slova.
    „Pryč.“
    „Pryč?“ opakoval Harry, radost se z něj vytrácela. „Co tím myslíš, že je pryč?“
    Skřítek se třásl. Kymácel se.
    „Kráturo“, řekl Harry prudce, „nakazuju ti – „
    „Mundungus Fletcher,“ zaskřehotal skřítek, jeho oči stále pevně zavřené. „Mundungus Fletcher ho ukradl, všechno; portréty slečny Belly a slečny Cissy, rukavice mojí paní, Merlinův řád první třídy, poháry s rodinným erbem, a – a – „
    Krátura lapal po dechu: Jeho propadlá hruď se zvedala a opět rychle klesala, poté se jeho oči otevřely a hrůzostrašně vykřikl.
    „ – a medailon, medailon pana Reguluse. Krátura zklamal, Krátura nedokončil příkaz!“
    Harry zareagoval instinktivně: Když Krátura se vrhl po pohrabáči stojícím na roštu, Harry se vrhl na skřítka, aby ho zklidnil. Hermionin křik se mísil s křikem Krátury, avšak Harry je oba překřičel:
    „Kráturo, přikazuji ti, ani se nehni!“

    OdpovědětVymazat
  5. Ozvalo se hlasité křupnutí a z ničeho nic se domácí skřítek, kterého Harry nedobrovolně zdědil po Siriusovi, objevil před prázdným krbovým ohništěm. Vzhledem to byl drobný mužík do výšky lidského pasu, s bledou kůží, která z něj visela a tvořila po jeho těle záhyby, a netopýříma ušima, ze kterých mu trčely bílé chlupy do všech stran. Stále měl na sobě ten stejný odporný kus hadru, jako při prvním společném setkání, a pohrdavým pohledem dal Harrymu Potterovi jasně najevo, že se mu přístup ke změně jeho vlastníka od vzhledu jeho oděvu výrazně nelišil.
    “Pane,” zahučel Krátura svým žabím hlasem, sklonil se a mumlal si do kolen, “předtím ve starém domě mé paní, s tím krve-zrádcem Weasleym a tou mudl-”
    “Zakazuji ti kohokoliv nazvat “krve-zrádcem” nebo “mudlou,” pohrozil Harry. Shledal by Kráturu, s jeho rypákem a podlitýma očima, výrazně nesympatickým tvorem, i kdyby nezradil Siriuse pro Voldemorta.
    “Mám na tebe otázku,” řekl Harry, kterému při pohledu na skřítka srdce bušilo mnohem rychleji “a nařizuji ti odpovědět pravdivě, rozumíš?”
    “Ano, pane,” řekl Krátura, a znovu se skláněl. Harry si všiml, že na rtech naprosto neslyšně přemítal urážky, které má nyní zapovězené vyslovit.
    “Před dvěma lety,” řekl Harry, přičemž mu jeho srdce již vyloženě bušilo o zadní stranu jeho žeber, “se nahoře v pokoji nacházel velký zlatý medailon. Vyhodili jsme ho. Ukradl si ho zpět?”
    Nastalo ticho, během kterého se Krátura narovnal v zádech a zpříma podíval na Harryho. Následně odpověděl, “Ano.”
    “Kde je medailon teď? zajásal Harry, přičemž Ron a Hermiona nasadili stejně radostný výraz. Krátura musel zavřít oči, protože by nesnesl vidět jejich reakce na jeho následující odpověď.
    “Pryč.”
    “Pryč?” zopakoval Harry, a euforie se z něj vytrácela, “Co tím myslíš, že je pryč?”
    Skřítek se zachvěl a zakymácel se.
    “Kráturo,” řekl Harry výhružným tónem, “Nařizuji ti-”
    “Mundungus Fletcher,” vyhrkl skřítek a oči měl stále pevně semknuté. “Mundungus Fletcher všechno ukradl; obrazy Paní Belly a Paní Cissy, rukavice mé paní, Merlinův Řád prvního stupně, poháry s rodinným erbem, a… a…”
    Krátura lapal po dechu: Hruď se mu rapidně zvedala a klesala, jeho oční víčka se tlakem rozlétly a hrůzostrašně vykřikl.
    “- a medailon, medailon pana Reguluse. Krátura zklamal, Krátura nezvládl své rozkazy!”
    Jakmile se Krátura vymrštil pro pohrabáč zapíchnutý v krbovém roštu, Harry se instinktivně vrhl se proti němu a strhl ho na zem.
    Křik Hermiony splýval s křikem Krátury, ale Harry byl hlasitější, než oba dohromady:
    “Kráturo, nařizuji ti, ani se nehni!”

    OdpovědětVymazat
  6. Ozvalo se hlasité prasknutí a z ničeho nic se domácí skřítek, kterého Harry tak neochotně zdědil po Siriusovi, objevil před chladným a prázdným krbem: byl maličký, poloviční výšky člověka, jeho bledá kůže povislá a z netopýřích uší mu trčelo mnoho bílých chlupů. Stále na sobě měl ten špinavý hadr, ve kterém ho poprvé potkali a pohrdavý pohled, který na Harryho vrhal, dokazoval, že jeho přístup ke změně majitele se nezměnil více než jeho oděv.
    „Pane,“ zaskřehotal Krátura svým žabím hlasem, hluboce se uklonil mumlaje do kolen, „předtím v starém domě mé paní, s tím krvezrádcem Weasleym a tou mudlovskou-“
    „Zakazuji ti kohokoliv nazývat ‚krvezrádcem‘ nebo ‚mudlovskou šmejdkou‘“ zavrčel Harry. Shledal by Kráturu, s jeho rypákem a krví podlitýma očima, výrazně nesympatickým stvořením, i kdyby pro Voldemorta nezradil Siriuse.
    „Mám na tebe otázku,“ řekl Harry, srdce tlukoucí při pohledu dolů na skřítka mnohem rychleji, „a nařizuji ti odpovědět pravdivě. Rozumíš?“
    „Ano, pane,“ řekl Krátura, znovu se hluboce klaně. Harry viděl bezezvučný pohyb jeho rtů, nepochybně vytvářejíc urážky, které nyní měl zakázané vyslovit.
    „Před dvěma lety,“ řekl Harry, jeho srdce teď bušící do žeber, „tu byl velký zlatý medailon nahoře v salónu. Vyhodili jsme ho. Ukradl si ho zpět?“
    Nastala chvíle ticha, během které se Krátura narovnal, aby se mohl podívat Harrymu zpříma do očí. Poté odpověděl, „Ano.“
    „Kde je teď?“ zeptal se Harry radostně, zatímco Ron a Hermiona projevovali stejné veselí. Krátura zavřel své oči, jakoby nemohl snést pohled na jejich reakci na svá další slova.
    „Pryč.“
    „Pryč?“ opakoval Harry, nadšení z něj vyprchávajíc, „Co tím myslíš, že je pryč?“
    Skřítek se zachvěl. Zakymácel se.
    „Kráturo,“ řekl Harry prudce, „Nařizuji ti-“
    „Mundungus Fletcher,“ zaskřehotal skřítek, jeho oči stále pevně zavřené. „Mundungus Fletcher všechno ukradl; obrazy Paní Belly a Paní Cissy, rukavice mé paní, Merlinův Řád prvního stupně, poháry s rodovým erbem, a- a-“
    Krátura lapal po dechu: Jeho propadlá hruď se zvedala a opět rychle klesala, poté se jeho oči otevřely a hrůzostrašně vykřikl.
    „- a medailon, medailon pana Reguluse. Krátura zklamal, Krátura nesplnil rozkazy!“
    Harry reagoval instinktivně: Jakmile se Krátura vrhl na pohrabáči stojícím na roštu, skočil po něm a zalehl ho. Hermionin křik se mísil s Kráturovým, ale Harry zařval hlasitěji než oba dva:
    „Kráturo, nařizuji ti, ani se nehni!“

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Daniela Horáková9. října 2020 v 15:46

    Ozvalo se hlasité prásknutí a před vychladlým krbem se objevil domácí skřítek, kterého Harry kdysi jen s pramalým nadšením zdědil od Siriuse. Byl hubený, lidem sahající sotva do pasu, s bledou vrásčitou tváří a netopýříma ušima a na sobě měl stále ten stejný špinavý hadr, jako když ho viděli poprvé. Nevole, jež ke svému novému pánovi choval, zůstala rovněž nezměněna a i nyní z jeho pohledu přímo sálala.
    „Pane,“ zakrákal Krátura svým skřehotavým hlasem a uklonil se, mumlajíc si pod vousy, „zpět v domě mé Paní, s tím krvezrádcem Weaslym a s tou mudlovskou šmejdkou-“
    „Odteď ti zakazuji komukoliv říkat „krvezrádce“, nebo „mudlovská šmejdka,““ zamumlal Harry. Nevěřil, že by kdy mohl mít ke Kráturovi a jeho dlouhému nosu tyčícímu se pod krví podlitýma očima, byť jen přátelský vztah a to dokonce ani kdyby to nebyl právě on, kdo zradil Siriuse pro Voldemorta.
    „Mám na tebe otázku,“ řekl Harry, kterému se při pohledu na skřeta rozbušilo srdce, „a nařizuji ti, odpovědět na ni pravdivě. Rozumíš?“
    „Ano, Pane,“ řekl Krátura a znovu se uklonil. Harry ale viděl němý pohyb jeho rtů, pravděpodobně pronášejících nějakou další nadávku, kterou ale nyní už nesměly vyslovit nahlas.
    „Před dvěma lety,“ řekl Harry, jehož srdce mu nyní v hrudníku bušilo jako o závod, „byl v tom pokoji nahoře velký zlatý medailon, který jsme ale my vyhodili. Přinesl jsi ho potají zpět?“
    Nastala chvíle ticha, během které se Krátura narovnal do svojí plné výšky a pohlédl Harrymu zpříma do očí, potom pevným hlasem odpověděl, „Ano.“
    „A kde je teď?“ zeptal se Harry o poznání veseleji a cítil, že i Ron a Hermiona za ním výrazně pookřáli. Krátura však zavřel oči, jako kdyby nechtěl vidět jejich zklamání.
    „Pryč.“
    „Pryč?“ opakoval Harry a cítil, jak z něj nadšení pomalu vyprchává, „Co tím myslíš, pryč?“ Skřet se mírně otřásl a zakolísal.
    „Kráturo,“ řekl Harry, teď už značně rozzuřený, „Nakazuji ti-“
    „Mundungus Fletcher,“ zakrákal skřet, obličej bledý, oči zavřené. „Mundungus Fletcher tu ukradl všechno, obrazy paní Belly a paní Cissy, rukavice mé Paní, Merlinův Řád, První Třídu, poháry s rodinným erbem, a-a-“
    Krátura přestal mluvit a místo toho nyní lapal po dechu. Jeho hrudník se zvedal a padal, jeho oči se otevřely dokořán a vydal ze sebe skřek, který jim pronikal až do morku kostí.
    „- a ten medailon, medailon pana Reguluse. Krátura nezvládl splnit své rozkazy. Krátura zklamal svého pána!“
    Když se Krátura náhle natáhl po pohrabáči vedle ohniště, Harry reagoval téměř instinktivně. Přiskočil ke skřetovi a celou svou silou ho přišpendlil k zemi. Hermionin výkřik se smísil s Kráturovým, ale Harry promluvil hlasitěji, než ti dva dohromady.
    „Kráturo, nařizuji ti zůstat v klidu!“

    OdpovědětVymazat
  9. Ozvalo se hlasité prásknutí a před chladným prázdným krbem se objevil domácí skřítek, kterého Harry tak neochotně zdědil po Siriusovi: byl drobný, velikostně poloviční člověk, bledá kůže mu visela v záhybech a bílé chlupy hojně rašily z jeho netopýřích uší. Pořád měl na sobě špinavý hadr, ve kterém se s nimi setkal poprvé, a pohrdavý pohled, který upíral na Harryho, ukazoval, že jeho přístup k novému pánovi se nezměnil stejně tak jako jeho oblečení.
    „Pane,“ zaskřehotal Krátura svým ropuším hlasem a poklonil se; přičemž si mumlal mezi kolena, „Zpátky v domě mé paní s krvezrádcem Weasleyem a Mudlovskou šmejdkou - “
    „Zakazuji ti kohokoliv nazývat krvezrádcem nebo Mudlovským šmejdem,“ zavrčel Harry. Neměl by Kráturu s jeho rypákem a krví podlitýma očima v lásce, ani kdyby skřítek nezradil Siriuse kvůli Voldemortovi.
    „Mám na tebe otázku,“ řekl Harry a jak shlížel na skřítka, jeho srdce tlouklo rychleji, „a přikazuji ti, abys na ni odpověděl pravdivě. Rozumíš?“
    „Ano, pane,“ řekl Krátura a znovu se hluboce uklonil.
    Harry viděl, jak se jeho rty němě pohybují, nepochybně formulujíc urážky, které měl nyní zakázáno vyslovit.
    „Před dvěma lety,“ řekl Harry, přičemž mu srdce nyní bušilo do žeber, „byl v salonu nahoře velký zlatý medalionek. Vyhodili jsme ho. Ukradl jsi ho zpátky?“
    Na chvíli zavládlo ticho, během kterého se Krátura napřímil, aby Harrymu pohlédl rovnou do tváře, a potom řekl: „Ano.“
    „Kde je teď?“ zeptal se Harry s nadějí v hlase, když viděl, že Ron a Hermiona se veselí. Krátura zavřel oči, jako by nesnesl vidět jejich reakce na jeho další odpověď.
    „Pryč.“
    „Pryč?“ zopakoval Harry a nadšení ho opustilo. „Co tím myslíš, že je pryč?“
    Skřítek se zachvěl. Zavrávoral.
    „Kráturo,“ řekl Harry ostře, „Nařižuji ti-“
    „Mundungus Fletcher,“ zaskřehotal skřítek, oči stále zavřené.
    „Mundungus Fletcher to všechno ukradl; obrazy slečny Belly a slečny Cissy, rukavice mé paní, Merlinův řád, ocenění první třídy, poháry s rodinnou pečetí, a – a – “
    Krátura lapal po dechu: Jeho propadlý hrudní koš rychle zvětšoval a zmenšoval svůj objem, potom vykulil oči a vydal pronikavý skřek.
    „-A medailonek, medailonek pana Reguluse. Krátura to nezvládl, Krátura nesplnil jeho příkazy!“
    Harry reagoval instinktivně, když se Krátura vrhl po pohrabáči stojícím u krbu, skočil po skřítkovi a přirazil ho k zemi. Hermionin výkřik se mísil s Kráturovým, ale Harry je přeřval oba dva: „Kráturo, přikazuji ti zůstat v klidu!“

    OdpovědětVymazat
  10. Unknown jsem já, nechtělo se mi tam ukázat jméno

    OdpovědětVymazat
  11. Tomáš Palovčík10. října 2020 v 12:18

    Ozvalo se hlasité prasknutí a domácí skřítek, kterého Harry velmi neochotně podědil po Siriusovi, se z ničeho nic objevil před prázdným, vychladlým krbem. Drobný, z poloviny tak velký jako normální člověk, bledá kůže vysela v záhybech jeho těla a bílé vlasy mu klíčily z uší, které tvarem připomínaly uši netopýra. Stále měl na sobě ten stejný špinavý hadr, jako když ho potkal poprvé a opovrhující pohled, který vrhl na Harryho, naznačil, že jeho postoj ke změně majitele se změnil stejně jako jeho oblečení.
    „Můj pán,“ zakvákal Krátura žabím hlasem a hluboce se uklonil, mumlajíc si ke kolenům, „zpět ve starém domě mé paní s krve zrádcem Weasleym a mudlovskou šmejdkou - “
    „Zakazuji ti, aby si kohokoliv nazýval „krve zrádcem“, nebo „mudlovskou šmejdkou““ zavrčel Harry. Považoval by Kráturu, s jeho čenichovitým nosem a krví podlitýma očima, za výrazně odpudivou věc, i kdyby skřítek nezradil Siriuse Voldemortovi.
    „Mám na tebe otázku“ řekl Harry, jehož srdce rychle bušilo, když pohlédl dolů na skřítka „ a nařizuji ti, abys odpověděl pravdivě. Rozumíš?“
    „Ano pane,“ řekl Krátura a znovu se uklonil. Harry viděl, jak se jeho rty beze zvuku pohybují, bezesporu formulujíc urážku, kterou měl zakázanou použít.
    „Před dvěma lety“ řekl Harry, jeho srdce teď přímo bušilo na jeho žebra, „byl v salónku ve druhém patře velký, zlatý medailon. My jsme ho vyhodili. Ukradl si ho zpátky?“
    Následovala chvilka ticha, během které se Krátura narovnal, aby se díval Harrymu přímo do obličeje. Poté odpověděl, „Ano.“
    „Kde je ten medailon teď?“ zeptal se radostně Harry a Ron s Hermionou si vyměnily stejné radostné pohledy. Krátura zavřel oči, jako kdyby nemohl snést jejich reakci, která bude následovat při jeho dalších slovech.
    „Je pryč.“
    „Je pryč?“ zopakoval Harry, z něhož předešlá euforie rychle vyprchala, „Jak to myslíš, že je pryč?“
    Skřítek se zatřásl. Zaviklal se.
    „Kráturo,“ pronesl Harry zuřivě, „nařizuji ti - “
    „Mundungus Fletcher,“ kváknul skřítek se stále zavřenýma očima. „Mundungus Fletcher ukradl všechno; obrazy paní Belly a paní Cissy, rukavice mé paní, Merlinův řád, První třídu, pohár s rodinným erbem, a- a-“
    Krátura lapal po dechu, jeho odhalený hrudník rychle stoupal a zase padal, poté otevřel oči a vydal hrůzostrašný skřek.
    „- a ten medailon, medailon pana Reguluse. Krátura udělal chybu, Krátura selhal při plnění příkazů!“
    Harry zareagoval instinktivně, a jakmile se Krákora vymrštil pro pohrabáč, který stál u roštu, vrhl se po skřítkovi sám a uzemnil ho.
    Hermionin výkřik se smísil s Kráturovým, ale Harry zařval hlasitěji, než oba dohromady:
    „Kráturo, nařizuji ti zůstat v klidu!“

    OdpovědětVymazat
  12. Bylo slyšet hlasité zapraskání a domovní elf, kterého Harry velmi neochotně zdědil po Siriusovi, se objevil před chladným a prázdným krbem: malý, poloviční člověku, s bledou kůží povislou, bílé vlasy hojně vyrůstající z jeho uší připomínající ty netopýří. Stále měl na sobě ten špinavý kus hadru, ve kterém se poprvé setkali, a i jeho pohled plný opovržení, kterým se na Harryho podíval, ukazoval, že jeho názor na změnu svého pána se změnil stejně jako jeho oblečení.
    „Můj pane,“ zaskřehotal Krátura svým žabím hlasem, a při hlubokém úklonu si mumlal ke kolenům, „zpátky ve starém sídle mé paní s krvezrádcem Weasleym a tou mudlovskou šmejdkou - “
    „Zakazuji ti kohokoliv nazývat `krvezrádcem` nebo `mudlovským šmejdem`“ zavrčel Harry. Pořád by Kráturu, s jeho rypákem a krvavě rudýma očima, považoval za vskutku nelíbezného tvora i kdyby nezradil Siriuse Voldemortovi do rukou.
    „Zeptám se tě,“ řekl Harry, jeho srdce bušilo výrazně rychleji když se podíval na elfa, „a nařizuji ti říct mi jen pravdu. Rozumíš?“
    „Ano, můj pane,“ odpověděl Krátura, znovu s hlubokým poklonem. Harry se díval na jeho rty pohybující se bez hlásku, určitě přetvářející urážky, které nyní nesměl vyslovit.
    „Před dvěma lety,“ začal Harry, teď se srdcem tloucím na jeho žebra, „tu byl velký, zlatý medailon uložený v obývacím pokoji nahoře. Ten jsme vyhodili. Ukradl jsi ho zpátky?
    Místností se neslo ticho vyrušené Kráturovým napřímením, a s průbojným pohledem odvětil, „Ano.“
    „Kde je teď?“ zeptal se Harry nadšeně, Ron s Hermionou vypadali také tak. Krátura zavřel oči, skoro jak kdyby se nemohl dívat na jejich reakci na jeho nadcházející slova.
    „Pryč.“
    „Pryč?“ zopakoval Harry, radost ho opustila. „Jak jako pryč?“
    Elf se zatřásl, zakymácel se.
    „Kráturo,“ zuřil Harry, „Nařizuji ti -“
    „Mundungus Fletcher,“ zaskřehotal elf s přivřenýma očima. „Mundungus Fletcher všechno ukradl; obrazy slečny Belly i slečny Cissy, rukavice mé paní, Merlinův řád první třídy, poháry s rodinným emblémem, a- a-“
    Krátura lapal po dechu: jeho prázdná hruď se napínala a padala rychle, pak se jeho oči otevřeli a on vydal řev, ze kterého tuhla krev.
    „- a také medailon, medailon pana Reguluse. Krátura pochybil, Krátura nesplnil rozkazy!“
    Harry podvědomě zasáhl: Jak se Krátura vrhl po pohrabáči postaveném v krbu, skočil po elfovi a přimáčkl ho k zemi. Hermionin křik se spojil s Kráturovým, ale Harry je přeřval oba dohromady:
    „Kráturo, přikazuji ti zůstat v klidu!

    OdpovědětVymazat
  13. Jakub Hlava

    Ozvalo se hlasité křupnutí a Harryho domácí skřítek, kterého tak neochotně zdědil po Siriusovi, se jako lusknutím prstu objevil před chladným a prázdným krbem. Titěrný, poloviční od člověka, s vybledlou kůží visící z jeho ohybů a bílými vlasy hojně bujícími mu z uší, které připomínaly ty netopýří. Pořád měl na sobě ten samý špinavý hadr, ve kterém ho viděli poprvé. Jeho opovrhující pohled, jež upřel na Harryho, ukázal, že jeho postoj ke změně majitele se nezměnil, stejně jako jeho šaty.
    „Pane“, zaskřehotal Krátura svým žabím hlasem, uklonil se a při poklekávání zamumlal: „zpátky ve starém domě mé Paní s krvezrádcem Weaslym a mudlovskou šmejdkou.“. „Zakazuji ti říkat o někom, že je krvezrádce nebo mudlovský šmejd!“, křikl Harry. Kráturu, se svým prasečím nosem a krví podlitýma očima, Harry považoval za něco, co pro něj není možné si oblíbit, přestože skřítek nezradil Siriuse u Voldemorta. „Mám pro tebe otázku,“ řekl Harry, srdce mu bušilo poněkud rychleji, upírajíc zrak na skřítka, „a chci po tobě pravdivou odpověď. Jasné?“. „Ano, Pane, “ řekl Krátura a znovu se uklonil. Harry viděl, jak se jeho rty tiše hýbou, nepochybně si připomínal předchozí urážky, co mu Harry zakázal říkat. „Před dvěma lety,“ řekl Harry, jehož srdce mu nyní bušilo do žeber, „byl nahoře v salónku velký zlatý medailon. Vyhodili jsme ho. Ukradl jsi ho?“. Nastal moment naprostého ticha, během kterého se Krátura narovnal, aby se Harrymu podíval přímo do očí. Pak odpověděl, „Ano“.
    „Kde je teď?“ zeptal se Harry jásavě, přičemž i Ron a Hermiona zajásali. Krátura zavřel oči, jako by se nemohl dívat na jejich reakci po tom, co bude následovat. „Pryč.“ „Pryč?!“, zopakoval Harry, kterého opustila radost. „Jak to myslíš, pryč?!“ skřítek se zatřásl a zakymácel. „Kráturo,“ řekl Harry zuřivě, „nařižuji ti-“ „Mundungus Fletcher,“, zamumlal skřítek a oči měl stále zavřené. „Mundungus Fletcher vše ukradl, obrázky paní Belly a paní Cissy, rukavice mé paní, Merlinův prvotřídní řád, číše s rodinným erbem a, a-“ Krátura lapal po dechu, jeho holá hruď zběsile stoupala a klesala, poté hbitě otevřel oči a vypustil vystrašený výkřik. „- a ten medailon, medailon Pana Reguluse. Krátura to zbabral, Krátura zbabral svůj příkaz!“ Harry reagoval bez přemýšlení, a když se Krátura natahoval po krbovém šťouchátku stojícím u krbu, skočil po skřítkovi a uzemnil ho. Hermionin křik se smísil s Kráturovým, ale Harryho křik je oba přehlušil. „Kráturo, poroučím ti, abys zůstal v klidu!“.

    OdpovědětVymazat
  14. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  15. Elen Fabianová

    Ozvalo se hlasité třesknutí a domácí skřítek, kterého Harry tak neochotně zdědil po Siriusovi, se z ničeho nic zjevil před prázdným, studeným krbem: byl drobný, velikosti půl člověka, bledá, vrásčitá kůže z něj visela a z netopýřích uší mu hojně rašily bílé chlupy. Stále měl na sobě ten samý špinavý hadr, jako když se s ním setkali poprvé, a pohrdavý pohled, který obrátil na Harryho, prozrazoval, že jeho přístup ke změně majitele se nezměnil o nic víc než jeho oděv.

    "Můj pane," zaskřehotal Krátura svým ropuším hlasem a uklonil se, mumlaje, hluboko ke kolenům, "zpátky ve starém domě mé paní s tím krvezrádcem Weaslem a tou mudlovskou šmejdkou-"

    "Zakazuju ti komukoli říkat "krvezrádce" nebo "mudlovský šmejd," zavrčel Harry. Shledal by Kráturu, s jeho nosem jako rypák a krví podlitýma očima, tvorem obzvlášť nesympatickým, i kdyby skřítek neudal Siriuse Voldemortovi.

    "Mám pro tebe otázku," řekl Harry s bušícím srdcem, když pohlédl dolů na skřítka, "a přikazuju ti, abys na ni odpověděl popravdě. Je to jasný?"

    "Ano, pane," řekl Krátura a opět se hluboce uklonil. Harry viděl, jak se jeho rty neslyšně pohybují, nepochybně formujíce urážky, které mu nyní byly zakázány vyřknout.

    "Před dvěma lety," řekl Harry a srdce mu nyní tlouklo jako splašené, "tady byl v horním salonku velký zlatý medajlónek. My ho vyhodili. Propašoval jsi ho zpátky?"

    Nastala chvilka ticha, při níž se Krátura narovnal tak, aby Harrymu viděl přímo do tváře. Potom prohlásil: "Ano."

    "Kde je teď?" zeptal se vítězoslavně Harry, zatímco Ron a Hermiona se zatvářili nadšeně. Krátura zavřel oči, jako by nemohl unést jejich reakci na své příští slovo.

    "Pryč."

    "Pryč?" zopakoval Harry a nadšení z něj pomalu vyprchalo, "co tím myslíš, že je pryč?"

    Skřítek se otřásl. Zakymácel se.

    "Kráturo," řekl Harry ostře, "přikazuju ti-"

    "Mundungus Fletcher," zaskřehotal skřítek, oči stále zavřené. "Mundungus Fletcher všechno ukradl; portréty paní Belly a paní Cissy, rukavice mé paní, Merlinův řád první třídy, poháry s rodinným erbem a- a-"

    Krátura lapal po dechu: jeho prázdná hruď se prudce zdvíhala a klesala, potom vytřeštil oči a vydal ze sebe výkřik, ze kterého tuhla krev v žilách.

    "-a ten medajlónek, medajlónek pana Reguluse. Krátura selhal. Krátura nesplnil svůj úkol."

    Harry zareagoval instinktivně: jakmile se Krátura vrhl pro pohrabáč opřený o rošt, skočil po skřítkovi a přimáčkl ho k zemi. Výkřik Hermiony se spojil s Kráturovým, ale Harry zahřměl hlasitěji, než oba dva dohromady:

    "Kráturo, přikazuju ti zůstat v klidu."

    OdpovědětVymazat
  16. Ozvalo se hlasité prasknutí a domácí skřítek, kterého Harry tak neochotně zdědil po Siriusovi, se zničehonic zjevil před studeným a prázdným krbem – drobný, velký jako poloviční člověk, záhyby jeho bledé kůže z něj visely, bílé chlupy hojně rašily z jeho netopýřích uší. Stále měl na sobě tentýž špinavý hadr, ve kterém ho poznali a pohrdavý pohled, který upíral na Harryho, ukazoval, že jeho postoj ke změně svého majitele se nezměnil o nic víc než jeho oděv.
    „Pane,“ zakuňkal Krátura svým ropuším hlasem a hluboce se uklonil mumlaje si pro sebe „zpátky v bývalém domě mé paní s krvezrádcem Weasleym a s mudlovskou šmejdkou –“
    „Zakazuju ti říkat komukoliv ,krvezrádce ‘ nebo ,mudlovský šmejd‘,“ zavrčel Harry. Krátura by mu se svým nosem podobným rypáku a očima podlitýma krví připadal jako zvláště odpudivé stvoření, i kdyby ten skřítek nezradil Siriuse kvůli Voldemortovi.
    „Položím ti otázku,“ řekl Harry, jeho srdce bilo poněkud rychle, když shlédl na skřítka, „a přikazuju ti odpovědět na ni pravdivě. Rozumíš?“
    „Ano, pane,“ řekl Krátura znovu se hluboce ukláněje. Harry sledoval jeho tiše se pochybující rty nepochybně formulující nádavky, které již nyní nesměl vyslovit. „Před dvěma lety,“ řekl Harry, jehož srdce nyní bubnovalo o jeho žebra, „byl v salonu v poschodí velký zlatý medailon. Vyhodili jsme ho. Ukradl jsi ho zpátky?“
    Na moment bylo ticho, během kterého se Krátura napřímil, aby se podíval Harrymu plně do tváře. Poté řekl „Ano.“
    „Kde je teď?“ zeptal se Harry radostně, vesele vypadali i Ron a Hermiona. Krátura zavřel oči, jako by nemohl snést dívat se na jejich reakci na své další slovo.
    „Pryč.“
    „Pryč?“ zopakoval Harry, radost z něj vyprchávala, „Co tím myslíš, že je pryč?“
    Skřítek se třásl. Zakymácel se.
    „Kráturo,“ řekl Harry prudce, „přikazuju ti–“
    „Mundungus Fletcher,“ zakuňkal skřítek, oči měl stále pevně zavřené.
    „Mundungus Fletcher to všechno ukradl, obrázky slečny Belly a slečny Cissy, rukavice mé paní, Merlinův řád první třídy, poháry s rodinným erbem a – a –“
    Krátura lapal po dechu; jeho propadlý hrudník se prudce zvedal a klesal, potom se jeho oči otevřely a vydal hrůzostrašný výkřik.
    „–a medailon, medailon pana Regula. Krátura udělal špatně, Krátura selhal ve splnění rozkazů!“
    Harry reagoval instinktivně; když Krátura chňapl po pohrabáči stojícím v krbu, vrhl se na skřítka, rozplácl ho. Hermionin výkřik se smísil s Kráturovým, ale Harry křičel hlasitěji než oba dva „Kráturo, přikazuju ti, zůstaň v klidu!“

    OdpovědětVymazat
  17. Ozvala se hlasitá rána a domácí skřítek, kterého Harry neochotně zdědil po Siriusovi, se zhmotnil před prázdným a studeným ohništěm: malý, velikosti polovičního člověka s pobledlou vrásčitou kůží visící z jeho drobného těla a netopýříma ušima s vyčuhujícími bílými chlupy. Byl stále oblečený v tom samém špinavém hadru, který měl na sobě i v den, kdy ho potkali poprvé, jeho pohrdavý pohled, který házel na Harryho, dával jasně najevo, že jeho postoj ke změně pána se změnil asi stejně jako jeho oblečení.

    “Pane,” zaskřehotal Krátura jeho žabím hlasem a uklonil se mumlajíc si pod vousy, “zpět v domě Paní s tím krvezrádcem Weasleym a tou mudlovskou šmejdkou-”
    “Zakazuji ti nazývat lidi krvezrádci nebo mudlovskými šmejdy,” zavrčel Harry. Harry by Kráturu s jeho rypákovitým nosem a podlitýma očima shledal naprosto nemilovatelným stvořením, i kdyby skřítek nezradil Siriuse Voldemortovi.
    “Mám na tebe otázku,” řekl Harry s tlučícím srdcem při pohledu na skřitka, “a přkazuji ti, aby jsi odpověděl pravdivě. Rozumíš?”
    “Ano, Pane,” řekl Krátura a opět se hluboce uklonil. Harry viděl, jak se se jeho ústa bezhlasně pohybovala, nepochybně v přívalu dalších němých urážek, které měl teď zakázáno vyslovit.
    “Před dvěma lety,” řekl Harry, jehož srdce teď bušilo do jeho hrudníku, “jsme v salonku nahoře našli velký zlatý medailonek, který jsme vyhodili. Ukradl jsi ho zpátky?”
    Nastal moment ticha, ve kterém se Krátura narovnal a pohlédl Harrymu do tváře a řekl, “Ano.”
    “Kde je teď?” zeptal se Harry nadšeně, zatímco Ron a Hermiona se zatvářili radostně. Krátura zavřel oči, jako by nemohl unést jejich reakci na jeho další slovo.
    “Pryč.”
    “Pryč?” zopakoval Harry, jehož nadšení rychle vyprchávalo, “Jak to myslíš, že je pryč?” Domácí skřítek se roztřásl a zakolísal.
    “Kráturo,” řekl Harry přísně, “Přikazuji-”
    “Mundungus Fletcher,” zaskřehotal skřítek se stále zavřenýma očima. “Mundungus Fletcher uradl všechno, obrázky slečny Belly a Cissy, rukavice mé Paní, Merlinův řád první třídy, pohárky s rodinným erbem,a- a-”
    Krátura lapal po dechu: jeho propadlá hruď rapidně stoupala a klesala, poté otevřel oči a vydal ze sebe srdceryvný výkřik.
    “-a medailonek pana Reguluse. Krátura byl špatný, Krátura nesplnil své rozkazy!”
    Reagoval instinktivně: jak se Krátura natahoval po pohrabáči stojícímu u krbu, Harry se vrhl na skřítka a uzemnil ho. Hermionin výkřik se smísil s Kráturovým, ale Harry je oba překřičel:
    “Kráturo, přikazuji ti, aby jsi se nehýbal!”

    OdpovědětVymazat
  18. Pavel Syrovátka11. října 2020 v 0:43

    Ozvalo se hlasité prasknutí a domácí skřet, kterého Harry tak neochotně zdědil po Siriusovi, se z ničeho nic objevil před studeným a prázdným ohništěm: hubený, půl člověka vysoký, s bledou povislou kůží a z uší podobných netopýrovi mu rašilo nemálo bílých vlasů. Stále měl na sobě špinavý kus hadru, ve kterém ho poprvé viděli. Pohrdavý pohled, kterým se díval na Harryho prozradil, že jeho postoj k Harrymu se po změně majitele, nelišil o nic více než jeho oblečení.
    „Můj pane,“ řekl Krátura jeho skřehotavým hlasem, přičemž provedl hluboký úklon až ke kolenům „zpátky v domě mé paní s krve zrádcem Weasleyem a mudlovsk- “
    „Zakázal jsem ti komukoliv říkat krve zrádce a mudlovská šmejdka,“ zavrčel Harry. Harrymu se Krátura jevil jako bytost, kterou nemohl nikdo a nic milovat. Nenapomáhal jeho zjev s prasečím nosem a krve podlitýma očima a ani to, že Krátura zradil Siriuse.
    „Mám pro tebe otázku,“ řekl Harry, jeho srdce bušilo jako o závod, když zhlížel dolu na skřeta, „a přikazuji ti, abys odpověděl pravdu. Rozumíš?“
    „Ano, pane,“ odpověděl uklánějící se Krátura. Harry si všiml, jak se Kráturovo rty pohybují bez jediného zvuku. Bezpochyby formulovaly urážky, které však měl zakázané vyslovit nahlas.
    „Dva roky zpět,“ řekl Harry, přičemž mu jeho srdce bušilo o žebra, „byl v obývacím pokoji nahoře velký zlatý medailon. Vyhodili jsme ho. Ukradl jsi ho zpět?“
    Chvíli bylo ticho, při nímž se Krátura vzpřímil, aby viděl Harrymu přímo do obličeje. Poté odpověděl: „Ano.“
    „Kde je teď?“ zeptal se Harry šťastně, přičemž Ronovi a Hermioně se také vykouzlil úsměv na tváři. Krátura zavřel své oči, jako by nechtěl mít nic společného s emocemi, která vyvolají jeho další slova.
    „Pryč.“
    „Pryč?“ zopakoval Harry, předchozí nadšení zmizelo, „Co tím myslíš, je pryč?“
    Skřet se třásl. Houpal se zleva doprava.
    „Kráturo,“ řekl Harry zuřivě, „přikazuji ti...“
    „Mundungus Fletcher“ zaskřehotal skřet, s očima pěvně zavřenýma. „Mundungus Fletcher to vše ukradl. Obrazy paní Belly a paní Cissy, rukavice mé paní, Merlinův řád první třídy, koberečky s rodinným erbem, a- a- “
    Krátura nemohl popadnout dech, jeho nahá hruď se rychle zvedala a padala zpět. Potom se jeho oči otevřely dokořán a vydal ze sebe výkřik, ze kterého šel až mráz po zádech.
    „A ten medailon, medailon pana Rugulose. Krátura udělal chybu. Krátura zpackal své úkoly!“
    Krátura se vrhl po pohrabáči, který stál v roštu u krbu. Harry instinktivně zareagoval a vymrštil s sebou proti skřetovi, postavil se mezi něj a rošt. Hermionin křik se mísil se skřetovo.
    „Kráturo, přikazuji ti zůstat na místě!“ překřičel oba Harry.

    OdpovědětVymazat
  19. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  20. Minh Nguyen Van:

    Ozvalo se hlasité praskání a domácí skřítek, kterého tak neochotně zdědil Harry po Siriusovi, se z ničeho nic objevil před chladným a prázdným krbem: maličký, polovina lidské velikosti, jeho bledá pokožka v záhybech viseli, bílé vlasy hojně rašily z jeho netopýřích uší. On stále nosil ten špinavý hadr, ve kterém se s ním poprvé setkali a jeho pohrdavý pohled, který směřoval na Harryho, naznačoval, že jeho postoj k změně jeho vlastníka se nezměnil víc jak to, co na sobě nosí.

    „Pane,“ zakváknul Krátura svým hlasem připomínajíc skokana a hluboce se uklonil, mumlal si pro sebe „zpátky v bývalém domě mé paní s krvezrádcem Weasleym a s mudlovskou šmejdkou –“
    „Zakazuji ti, abys někomu říkal‚ krvezrádce či mudlovský šmejd,“ zabručel Harry. Krátura se svým rypákem a krví podlitýma očima považoval Harry za ne moc pěknou, nehledě na to jestli zradil Siriuse pro Voldemorta.

    „Mám na tebe otázku,“ řekl Harry, a jeho srdce bilo poměrně rychle, když se podíval dolů na to skřítka, "a přikazuji ti, abys na ni odpověděl pravdivě. „Rozumíš?“
    „Ano, pane,“ odpověděl Krátura a znovu se hluboce uklonil.
    Harry viděl, jak se jeho rty nehlučně pohybují, bezpochyby artikulujíc urážky, které měl nyní zakázáno vyslovit.
    „Před dvěma lety,“ řekl Harry, jeho srdce mu nyní tloukalo do žeber,“tady byl velký zlatý medailon nahoře v obývacím pokoji. Vyhodili jsme ho. Ukradl jsi ho?“ Na chvíli zavládlo ticho, během kterého se Krátura narovnal a Harrymu se podíval přímo do tváře. A řekl: „Ano.“
    „Kde je teď?“ zeptal se Harry jásavě, když Ron a Hermiona vypadali radostně. Krátura zavřel oči, jako by nesnesl vidět jejich reakce na to co dále řekne.
    „Pryč.“
    „Pryč?“ opakoval Harry, Jeho elán se vytratil. "Jak to myslíš pryč?“
    Skřet se třásl a začal se kymácet.

    „Mundungus Fletcher,“ zakvákal skřet se stále pevně zavřenýma očima,“ Mundungus Fletcher všechno ukradl: obrazy paní Belly a paní Cissy, rukavice mé paní, Merlinův řád - první třídy, poháry s rodinným erbem, a- , a-“
    Krátura lapal po dechu: Jeho dutý hrudník rychle vzrostl a zase srostl, poté se mu rychle otevřely oči a hrůzostrašně vykřikl.
    „- a ten medailon, medailon pana Reguluse. Krátura udělal vše špatně. Krátura nesplnil rozkazy!“
    Harry reagoval přirozeně: Jak se Krátura vrhla na pohrabáč ležící na roště, Harry jako střela po něm vystartoval a zastavil ho. Hermionin křik se mísil s Kráturovým ale Harry všechny překřikl: „Kráturo nařizuji ti, ani se nehni!“

    OdpovědětVymazat
  21. Filip Svoboda

    Ozvalo se hlasité prasknutí a domácí skřet kterého Harry tak neochotně zdědil od Siriuse, se z ničeho nic objevil před studeným a prázdným krbem: drobný, půl člověka vysoký, jeho bledá kůže na něm jen tak visela a z jeho netopýřích uší hojně vyrůstaly bílé vlasy. Stále měl na sobě ten špinavý hadr jako když ho poprvé potkali a pohrdavý pohled který vrhal na Harryho ukázal, že se jeho postoj po změněném vlastnictví vůči němu nezměnil.
    "Můj pane," řekl Krátura svým skřehotavým hlasem, uklonil se a zamumlal, " zpátky v domě mé paní s tím krvezrádcem Weasleyem a mudlovskou šmejdkou- "
    “Zakazuji ti komukoliv říkat krvezrádcem nebo mudlovskou šmejdkou,“ pohrozil Harry. Kráturu by shledal s jeho prasečím nosem a krví podlitími oči, výrazně nesympatickým stvořením i kdyby nezradil Siriuse pro Voldemorta.
    “Mám pro tebe otázku,“ řekl Harry, jehož srdce bilo rychleji, než obvykle jak shlížel dolů na skřeta, “ a přikazuji ti odpovědět po pravdě. Rozumíš? “
    “ Ano, pane,“ řekl Krátura, se znovu skloněnou hlavou. Harry uviděl, jak se jeho rty hýbali a nepochybně formoval urážky, které již nemohl vyslovit.
    “dva roky zpátky, “ řekl Harry, jehož srdce mu nyní bušilo o jeho hrudní koš, “ v pokoji nahoře byl velký zlatý medailon. Vyhodili jsme ho. Ukradl jsi ho?“
    Nastal okamžik ticha, během kterého Krátura narovnal, aby se Harrymu podíval do obličeje. A pak řekl, “ Ano.“
    “Kde je teď?“ zeptal se Harry radostně a Ron s Hermionou se tvářili vesele. Krátura zavřel oči jako by nesnesl pohled na jejich reakci na jeho další slovo.
    “Pryč.“
    “Pryč?“ opakoval Harry, přičemž jeho radost mizela, “Co tím myslíš, že je pryč?“
    Skřet se zachvěl a zakymácel.
    “Kráturo“ zvolal Harry urputně, “Přikazuji ti-“
    “ Mundungus Fletcher“ vykřikl skřet, ještě se zavřeními oči “Mundungus Fletcher to všechno ukradl; portréty paní Belly a paní Cissy, rukavice mé paní, Merlinův řád první třídy, poháry s rodinným erbem a- a-"
    Krátura lapal po dechu: jeho propadlá hruď se rychle zvedala a opět klesala, poté se jeho oči a vydal hrůzostrašný výkřik.
    “a ten medailon, medailon pana Reguluse. Krátura zklamal, Krátura nesplnil jeho rozkazy!“
    Harry instinktivně zareagoval: Když Krátura náhle sáhl po pohrabáči stojícím v roštu, Přiskočil ke skřetovi, aby ho zklidnil. Hermionin výkřik splýval s křikem Krátury, ale Harry zařval hlasitěji než oba dva: “Kráturo, Přikazuji ti ani se nehni!“


    OdpovědětVymazat
  22. Ozvalo se hlasité prasknutí a domovní skřítek, kterého Harry neochotně zdědil po Siriusovi, se z ničeho nic objevil před vyhaslým prázdným krbem. Byl drobounký, ve srovnání s člověkem měl poloviční výšku, bledá kůže z něj visela v záhybech a z netopýřích uší mu trčely bílé chuchvalce chlupů. Stále měl na sobě ten špinavý hadr, jako když se setkali poprvé. Pohrdavý pohled, který Harrymu věnoval, vyjadřoval, že postoj ke změně svého vlastníka nezměnil víc než své oblečení.

    „Pane,“ zaskřehotal Kracher svým žabím hlasem a hluboce se poklonil, mumlal ke svým kolenům, „tenkrát ve starém domě mé paní s tím zrádcem Weasleym a mudlou“, „zakazuji ti někoho nazývat zrádcem nebo mudlou,“ řekl naštvaně Harry. Skřítek Kreacher se svým čumákovitým nosem a krvavýma očima by se mu velmi nelíbil ani, kdyby nezradil Siriuse u Voldemorta. „Mám pro tebe otázku“, řekl Harry, jehož srdce tepalo rychleji, když se podíval dolů na skřítka, „a přikazuji ti odpovědět pravdivě. Rozumíš?“

    „Ano, pane,“ řekl Kreacher a znovu se hluboce uklonil. Harry viděl, jak se jeho rty bezhlesně pohybují, nepochybně formulující urážky, které měl nyní zakázané vyslovit.

    „Před dvěma lety“ řekl Harry, jehož srdce nyní silně bilo v hrudi, „nahoře v salonu býval velký medailon. Vyhodili jsme ho. Ukradl jsi ho?“ Zavládla chvíle ticha, při které se Kreacher narovnal, aby viděl Harrymu do obličeje, pak odpověděl „ano.“ „Kde je teď?“ zeptal se Harry nadšeně, Hermiona a Ron se tvářili škodolibě. Kreacher zavřel oči, protože si myslel, že by nemusel vydržet pohled na jejich reakci na příští slovo.

    „Pryč.“

    „Pryč?“, zopakoval Harry, jehož nadšení se vytrácelo,

    „Co tím myslíš, že je pryč?“ Skřítek se třásl. Kolíbal se. „Kreachere“, řekl Harry ostře, „přikázal jsem ti…“ „Mundungus Fletcher“, zaskřehotal skřítek stále ještě se zavřenýma očima. „Mundungus Fletcher to všechno ukradl, obrázky slečny Belly a Cissy, rukavice mé paní, Merlinův řád první třídy, číše s rodovým erbem, a…a…“. Kreacher zalapal po dechu. Jeho propadlý hrudník se rychle zvedal a klesal, pak se jeho oči prudce otevřely a strašlivě zaječel „a ten medailonek, medailonek mistra Reguluse. Kreacher udělal chybu, Kreacher selhal při plnění rozkazů!“

    Harry zareagoval instinktivně. Když se Kreacher natáhl pro pohrabáč stojící u roštu, vrhnul se na skřítka a povalil ho na zem. Hermionin výkřik se smísil s Kreacherovým, ale Harry zařval hlasitěji než oba dva: „Kreachere, přikazuji ti, nehýbej se!“
    Deborah Ruxová

    OdpovědětVymazat
  23. Ozval se hlasitý třesk a před vychladlým prázdným krbem se z ničeho nic objevil domácí skřítek, kterého Harry zdědil po Siriusovi, aniž by o to stál. Byl to drobný, poloviční človíček s bledou vytahanou kůží a s bílými chlupy, hojně rostoucími z jeho netopýřích uší.
    Stále měl na sobě ten samý zašpiněný kus hadru, ve kterém ho poprvé potkali. Jeho pohrdavý pohled směřovaný k Harrymu naznačoval, že jeho přístup k novému majiteli se nezměnil stejně jako to, co měl na sobě.
    “Můj pane” zakuňkal jeho žabím hlasem a hluboce se uklonil, během čehož si mumlal ke kolenům „zpět ve starém domě mé paní s tím krvezrádcem Weasleym a tou mudlovskou šmejdkou-“
    “Zakazuji ti abys někoho nazýval ´krve zrádcem´ nebo ´mudlovským šmejdem´“ zabručel Harry.
    S jeho krví podlitýma očima a zvířecím rypákem by ho Harry nebyl schopný přijmout, i kdyby nezradil Siriuse Voldemortovi.
    “Musím se tě na něco zeptat“ řekl Harry, jeho srdce se při pohledu na skřítka rozbušilo “a přikazuji ti odpovědět pravdivě. Rozumíš?“
    „Ano, pane“ pravil Krátura a znovu se hluboce uklonil. Harry viděl, jak se jeho rty pohybují bez vydaní jediné hlásky, nepochybně se snažil pronést nadávky, které měl zakázané vyslovit.

    „Před dvěma lety“ řekl Harry, jeho srdce se rozbušilo tak, že se dotýkalo jeho žeber “nahoře ve společenském salonku, byl velký zlatý medailon. My jsme ho tehdy vyhodili, neukradl jsi ho? Následovala chvíle ticha, při které se Krátura stihl narovnat, aby se mohl Harrymu podívat přímo do obličeje a poté odpověděl “Ano.“
    “Kde je teď?“ zeptal se Harry vítězně, zatímco se Ron a Hermiona rozradostnili. Krátura zavřel oči, jako kdyby nechtěl vidět jejich reakci na nadcházející odpověď.
    “Pryč“
    “Pryč?“ zařval Harry “Jak to myslíš, že je pryč?“
    Skřítek se zachvěl a zahoupal se.
    “Kráturo“ zaburácel Harry a jeho radost upadla, „nařizuji ti----“
    “Mundungus Fletcher” zakuňkal se stále zavřenýma očima. “Mundungus Fletcher všechno ukradl: obrazy slečny Belly a Cissy, rukavice mojí paní, Merlinův řád první třídy, poháry s rodinným erbem, a---a—“
    Krátura lapal po dechu a jeho propadlý hrudník se rychle zvedal a vracel se zpět. Poté otevřel jeho oči a vypustil děsivý řev.
    “---a ten medailon, medailon pana Reguluse. Krátura to pokazil. Krátura nesplnil jeho rozkazy“!
    Harry reagoval instinktivně: v momentě kdy se Krátura vrhl pro pohrabáč stojící v krbu, skočil po skřítkovi a přimáčkl ho. Hermionin křik se míchal s tím Kráturovo, ale Harry je oba přeřval.
    “Kráturo, nařizuji ti zůstat v klidu!“

    Veronika Lofová

    OdpovědětVymazat
  24. Michal Pešek - oprava

    Ozvalo se hlasité lupnutí a domácí skřet, kterého Harry tak zdráhavě zdědil po Siriusovi, se zčista jasna zjevil před chladným a prázdným krbem: byl maličký, člověku asi do pasu, zvrásněná bledá kůže na něm jen tak visela a bílé chlupy mu rašily z netopýřích uší. Stále byl oblečen do špinavých hadrů, v nichž se s ním seznámili, a pohrdavý pohled, který na Harryho vrhal, dokazoval, že jeho přístup ke změně majitele se výrazně nelišil od jeho oděvu.
    „Pane,“ vyřkl Krátura svým žabím hlasem a zamumlal v pokleku, „ve starém domě mé paní s tím krvezrádcem Weasleym a tou mudlovskou šmejdkou-“
    „Zakazuji ti kohokoli nazývat krvezrádcem nebo mudlovskou šmejdkou,“ zavrčel Harry. Kráturu, pod jehož krví podlitýma očima se stáčel prasečí rypák, by shledal obzvláště odpudivým stvořením, i kdyby nebylo toho, že vydal Siriuse Voldemortovi.
    „Mám na tebe dotaz,“ řekl Harry, zatímco mu srdce tlouklo jako o život a shlížel na skřeta, „a nařizuji ti, abys na ni odpověděl dle pravdy. Rozumíš?“
    „Ano, pane,“ odvětil Krátura opět na kolenou. Harry sledoval, jak se jeho rty bez zvuku pohybují a nepochybně skrývají nadávky, které měl nyní zakázáno vyřknout.
    „Před dvěma lety,“ prohlásil Harry, jehož srdce se hlasitě, „v obývacím pokoji nahoře ležel medailon. My jsme ho vyhodili. Ukradl jsi ho potom?“
    Nastalo hrobové ticho, během něhož se Krátura zdráhal podívat Harrymu přímo do očí. Poté odpověděl, „Ano.“
    „A kde je teď?“ zajásal Harry a Ron a Hermiona hýřili radostí. Krátura sklopil zrak, protože nedokázal snést pohled na reakce na následující slovo.
    „Pryč.“
    „Pryč?“ zopakoval Harry, zatímco z něj vyprchala všechna euforie. „Jak to myslíš, pryč?“
    Skřet se otřásl a zakymácel se.
    „Kráturo,“ zvolal Harry, „nařizuji ti-“
    „Mundungus Fletcher,“ vykřikl skřet stále s pevně zavřenýma očima. „Mundungus Fletcher to všechno sebral; obrázky Paní Belly a Paní Cissy, rukavičku mé paní, Merlinův řád první třídy, poháry a rodinný erb, a- a-“
    Krátura lapal po dechu: jeho propadlá hruď se vzdouvala a klesala a po chvíli se mu oči otevřely dokořán a hrůzostrašně vykřikl.
    „-a ten medailon, medailon pana Regula. Krátura zklamal, Krátura nesplnil rozkazy!“
    Harry zareagoval okamžite: jakmile se Krátura sáhl po pohrabáči u krbu, skočil po něm a zaklekl ho. Hermionin křik se mísil s Kráturovým, ale Harry je všechny přehlušil:
    „Kráturo, nařizuji ti, ani se nehni!“

    OdpovědětVymazat
  25. Filip Svoboda - oprava

    Ozvalo se hlasité prasknutí a domácí skřet, kterého Harry tak neochotně zdědil po Siriusovi, se z ničeho nic objevil před studeným a prázdným krbem: drobný, půl člověka vysoký, jeho bledá kůže na něm jen tak visela a z jeho netopýřích uší hojně vyrůstaly bílé vlasy. Stále měl na sobě ten špinavý hadr jako když ho poprvé potkali a pohrdavý pohled který vrhal na Harryho ukázal, že se jeho postoj po změněném vlastnictví vůči němu nezměnil.
    "Můj pane," řekl Krátura svým skřehotavým hlasem, uklonil se a zamumlal, " zpět ve starém domě mé paní s tím krvezrádcem Weasleyem a mudlovskou šmejdkou- "
    “Zakazuji ti komukoliv říkat krvezrádcem nebo mudlovskou šmejdkou,“ pohrozil Harry. Kráturu by shledal s jeho prasečím nosem a krví podlitími oči, výrazně nesympatickým stvořením i kdyby nezradil Siriuse pro Voldemorta.
    “Mám pro tebe otázku,“ řekl Harry, jehož srdce bilo rychleji, než obvykle jak shlížel dolů na skřeta, “ a přikazuji ti odpovědět po pravdě. Rozumíš? “
    “ Ano, pane,“ řekl Krátura, se znovu skloněnou hlavou. Harry uviděl, jak se jeho rty hýbali a nepochybně formoval urážky, které již nemohl vyslovit.
    “dva roky zpátky, “ řekl Harry, jehož srdce mu nyní bušilo o jeho hrudní koš, “ v pokoji nahoře byl velký zlatý medailon. Vyhodili jsme ho. Ukradl jsi ho?“
    Nastal okamžik ticha, během kterého Krátura narovnal, aby se Harrymu podíval přímo do obličeje. A pak řekl, “ Ano.“
    “Kde je teď?“ zeptal se Harry radostně a Ron s Hermionou se tvářili vesele. Krátura zavřel oči, jako by nesnesl pohled na jejich reakci na jeho další slovo.
    “Pryč.“
    “Pryč?“ opakoval Harry, přičemž jeho radost mizela, “Co tím myslíš, že je pryč?“
    Skřet se zachvěl a zakymácel.
    “Kráturo“ zvolal Harry urputně, “Přikazuji ti-“
    “ Mundungus Fletcher“ vykřikl skřet, s pevně zavřenýma očima “Mundungus Fletcher to všechno ukradl; portréty paní Belly a paní Cissy, rukavice mé paní, Merlinův řád první třídy, poháry s rodinným erbem a- a-"
    Krátura lapal po dechu: jeho propadlá hruď se rychle zvedala a opět klesala, poté se jeho oči a vydal hrůzostrašný výkřik.
    “a ten medailon, medailon pana Reguluse. Krátura zklamal, Krátura nesplnil jeho rozkazy!“
    Harry instinktivně zareagoval: Když Krátura náhle sáhl po pohrabáči stojícím v roštu, přiskočil ke skřetovi a zalehl ho. Hermionin výkřik se míchal s křikem Krátury, ale Harry zařval hlasitěji než oba dva: “Kráturo, Přikazuji ti ani se nehni!“

    OdpovědětVymazat
  26. Oprava

    Ozvalo se hlasité prasknutí a z ničeho nic se domácí skřítek, kterého Harry tak neochotně zdědil po Siriusovi, objevil před chladným a prázdným krbem: byl maličký, poloviční výšky člověka, záhyby bledé kůže z něj visely a z netopýřích uší mu trčelo mnoho bílých chlupů. Stále měl na sobě ten samý špinavý hadr, jako když se s ním setkali poprvé, a pohrdavý pohled, který na Harryho vrhal, dokazoval, že jeho přístup ke změně majitele se nezměnil více než jeho oděv.
    „Pane,“ zaskřehotal Krátura svým žabím hlasem, hluboce se uklonil mumlaje do kolen, „zpět ve starém domě mé paní, s tím krvezrádcem Weasleym a tou mudlovskou-“
    „Zakazuji ti kohokoliv nazývat ‚krvezrádcem‘ nebo ‚mudlovskou šmejdkou‘“ zavrčel Harry. Shledal by Kráturu, s jeho rypákem a krví podlitýma očima, výrazně nesympatickým stvořením, i kdyby skřítek nezradil Siriuse Voldemortovi.
    „Mám na tebe otázku,“ řekl Harry, jeho srdce se při pohledu na skřítka rozbušilo, „a nařizuji ti odpovědět pravdivě. Rozumíš?“
    „Ano, pane,“ řekl Krátura a znovu se hluboce uklonil. Harry viděl bezezvučný pohyb jeho rtů, nepochybně se snažil pronést urážky, které měl zakázané vyslovit.

    „Před dvěma lety,“ řekl Harry, srdce mu nyní tlouklo jako splašené, „byl nahoře v salónu velký zlatý medailon. Vyhodili jsme ho. Ukradl sis ho zpět?“
    Nastala chvíle ticha, během které se Krátura narovnal, aby se mohl podívat Harrymu zpříma do očí. Poté odpověděl, „Ano.“
    „A kde je teď?“ zeptal se Harry o poznání veseleji a cítil, že i Ron a Hermiona za ním výrazně pookřáli. Krátura zavřel oči, jakoby nemohl snést pohled na jejich reakci na svá další slova.
    „Pryč.“
    „Pryč?“ opakoval Harry a cítil, jak z něj nadšení pomalu vyprchává, „Co tím myslíš, pryč?“ Skřet se mírně otřásl a zakolísal.
    „Kráturo,“ řekl Harry prudce, „Nařizuji ti-“
    „Mundungus Fletcher,“ zaskřehotal skřítek, oči stále pevně zavřené. „Mundungus Fletcher všechno ukradl; obrazy Paní Belly a Paní Cissy, rukavice mé paní, Merlinův Řád prvního stupně, poháry s rodovým erbem, a- a-“
    Krátura lapal po dechu: Jeho propadlá hruď se zvedala a opět rychle klesala, poté se jeho oči otevřely a hrůzostrašně vykřikl.
    „- a medailon, medailon pana Reguluse. Krátura zklamal, Krátura nesplnil rozkazy!“
    Harry reagoval instinktivně: Jakmile se Krátura vrhl po pohrabáči stojícím na roštu, skočil po něm a zalehl ho. Hermionin křik se mísil s Kráturovým, ale Harry zařval hlasitěji než oba dva:
    „Kráturo, nařizuji ti, ani se nehni!“

    OdpovědětVymazat
  27. Ozvalo se hlasité prásknutí a před chladným prázdným krbem se objevil domácí skřítek, kterého Harry tak neochotně zdědil po Siriusovi: byl drobný, vysoký do lidského pasu, bledá kůže mu visela v záhybech a bílé chlupy hojně rašily z jeho netopýřích uší. Pořád měl na sobě ten samý špinavý hadr, ve kterém se s nimi setkal poprvé, a pohrdavý pohled, který upíral na Harryho, ukazoval, že jeho přístup k novému pánovi se nezměnil stejně jako jeho oblečení.
    „Pane,“ zaskřehotal Krátura svým ropuším hlasem a poklonil se; přičemž si mumlal mezi kolena, „Zpátky v domě mé paní s krvezrádcem Weasleyem a mudlovskou šmejdkou - “
    „Zakazuji ti kohokoliv nazývat krvezrádcem nebo mudlovským šmejdem,“ zavrčel Harry. Neměl by Kráturu s jeho rypákem a krví podlitýma očima v lásce, ani kdyby skřítek nezradil Siriuse Voldemortovi.
    „Mám na tebe otázku,“ řekl Harry a jak shlížel na skřítka, srdce mu tlouklo rychleji, „a přikazuji ti, abys na ni odpověděl pravdivě. Rozumíš?“
    „Ano, pane,“ řekl Krátura a znovu se hluboce uklonil.
    Harry viděl, jak se jeho rty němě pohybují, nepochybně si pro sebe mumlal urážky, které měl nyní zakázáno vyslovit nahlas.
    „Před dvěma lety,“ řekl Harry, srdce mu nyní bušilo jako o závod, „byl v salonu nahoře velký zlatý medailonek. Vyhodili jsme ho. Ukradl sis ho zpátky?“
    Na chvíli zavládlo ticho, během kterého se Krátura napřímil, aby Harrymu pohlédl rovnou do tváře, a potom řekl: „Ano.“
    „Kde je teď?“ zeptal se Harry s nadějí v hlase, Ron a Hermiona se zaradovali. Krátura zavřel oči, jako by nemohl vidět, jak se budou tvářit na jeho příští odpověď.
    „Pryč.“
    „Pryč?“ zopakoval Harry a nadšení ho opustilo. „Co tím myslíš, že je pryč?“
    Skřítek se zachvěl. Zavrávoral.
    „Kráturo,“ řekl Harry ostře, „Nařizuji ti-“
    „Mundungus Fletcher,“ zaskřehotal skřítek, oči stále zavřené.
    „Mundungus Fletcher to všechno ukradl; obrazy slečny Belly a slečny Cissy, rukavice mé paní, Merlinův řád, ocenění první třídy, poháry s rodinnou pečetí, a – a – “
    Krátura lapal po dechu: Jeho propadlý hrudník se rychle zvedal a klesal, potom vykulil oči a vydal pronikavý skřek.
    „-A medailonek, medailonek pana Reguluse. Krátura zklamal, Krátura nesplnil jeho příkazy!“
    Harry reagoval instinktivně, když se Krátura vrhl po pohrabáči stojícím u krbu, skočil po skřítkovi a přirazil ho k zemi. Hermionin výkřik se mísil s Kráturovým, ale Harry je přeřval oba dva: „Kráturo, přikazuji ti zůstat v klidu!“

    OdpovědětVymazat